Martin Petiška (píšící také pod pseudonymem Eduard Martin) Vybraná tajemství profesora Kesslera (vychází z tištěné předlohy - elektronická verze se liší výběrem tajemství - příběhů) Vydalo Education s.r.o. v roce 2013 jako svou 25. elektronickou publikaci.
[email protected] Copyright (c) Martin Petiška 2013 Copyright obálka (c) Jakub Mareš 2013 1. elektronické vydání. ISBN 978-80-87781-66-1 - epub 978-80-87781-67-8 - pdf 978-80-87781-68-5 - mobi Edice vybraných spisů Martina Petišky Vychází v edici vybraných spisů Martina Petišky. Edice vybraných spisů Martina Petišky vychází v elektronické podobě. Řada jeho děl, které vycházejí v této edici, je ale také k dispozici v tištěné podobě. Informace o dalších knihách Martina Petišky v elektronické i tištěné podobě naleznete na www.facebook.com/eeducation.cz
& Tajemství, záhady, tajemno – takový je svět profesora Kesslera. Tento český učenec prochází v knize Evropou, Jižní a Severní Amerikou a na svých cestách je svědkem těch nejpodivuhodnějších dobrodružství… & Tajuplný a přitom tak skutečný profesor Kessler má dar, že na každém kroku nachází zajímavé lidi a rád o nich podává svědectví. Ať už se jedná o lidi nadané mimořádnými schopnostmi, mistra odborníka v akupunktuře, krásnou mladou šlechtičnu nebo Indiána, který se vynořil z džungle, každý z nich má v sobě vzrušující příběh. & Kniha o profesoru Kesslerovi oživuje přízračný žánr romaneta. Profesor Kessler se stává tak trochu moderním Faustem a trochu novodobým Donem Quijotem. & Nejedná se pouze o soubor vzrušujících vyprávění, ale o určitého průvodce v přístupu k lidskému životu a smrti a základním otázkám, které si lidé kladou od počátku kultury. & Na čtenáře čeká podivuhodná cesta do hlubin podvědomí, hlubin svědomí i za tajemstvími, která pozorné pozorovatele obklopují každý den.
& ,,Měl v mládí zajímavý a přitažlivý zvyk: ve svém pětipokojovém pražském bytě vždy žil jen v jedné místnosti. Tak dlouho, dokud se do ní vešel, dokud nebyla zavalena popelem, papíry, knihami, přístroji, špinavými košilemi, neumytými talíři a neumytými zkumavkami... Pak se přesunul do druhého pokoje, když byl i ten neobyvatelný, do třetího, čtvrtého, pátého. Pak se přestěhoval do hotelu a povolal telefonicky pratetu, aby mu dala opět byt do pořádku.” & ,,Legenda mi neřekla nic nového, jen to, co jsem věděl. Jistě, byla tu racionální vysvětlení, jaká němečtí profesoři vynaleznou prostě na všecko —jak velkou fantazii musí někdy člověk mít, aby přinesl racionální vysvětlení! A jaké racionality je třeba k tomu, uchovat si fantazii.” & ,,Prostě to jaksi patřilo k dobrému tónu — nebýt psychicky zcela v pořádku — myslím, že toto mé pozorování, i když zní dost paradoxně, vystihuje dost přesně uvažování většiny pacientů mého bratrance.”
(Úryvky z knihy)
& PhDr. Martin Petiška (* 27. března 1951, Praha, pseudonym Eduard Martin, Eduard P. Martin nebo Martin P. Edwards) je český spisovatel, básník, dramatik a vydavatel, syn spisovatele Eduarda Petišky. & Už během studií začal Petiška psát divadelní hry (Synové a dcery, Černobílý večer, Tři japonské hry o lásce), psát prózu i verše (sbírka veršů Můj Faust, 1975). Po dostudování se věnoval jak psaní divadelních her, scénářů, tak i psaní veršů (Nespálené deníky 1980, Báj o Omarovi, 1987, Můj Faust,...), divadelních her (Podivuhodná událost v podivuhodné rodině, 1980, tiskem i premiéra...) a próz (řada knih z oblasti sci-fi byla zahájena svazkem povídek Největší skandál v dějinách lidstva 1984, v redakci Iva Železného). & Pro rozhlas vytvořil na 600 prací různých žánrů, od reportáží až po rozhlasové hry pro děti ("Veliký diamant", o životě cestovatelů Emila Holuba a Čeňka Paclta nebo hru "Oblak a meč" o antických dětech v době katastrofy v Pompejích), pro redakci Svobodné Evropy připravil na stošedesát zamyšlení. Spolupracoval i s československou televizí a filmem. & Po léta vydává pravidelnou řadu Almanachů českých šlechtických rodů (projekt na tuto rodopisnou řadu vypracoval s MUDr. Františkem Lobkowiczem) a Almanachů českých šlechtických a rytířských rodů. Od sci-fi přešel k dílům ze současnosti (sbírka povídek: "Tatínku, má ďábel oči jako maminka?", kontroverzní román o klonování Ježíše Krista s názvem "??Prorok?" s doslovem Tomáše kardinála Špidlíka a román o velké povodni: "Déšť"). Pokračoval také v psaní veršů, vydávaných v četných sbírkách (např. Srdečné pozdravy z Titanicu). & Jeho činnost v genealogické oblasti a v rotariánském společenství (byl prvním šéfredaktorem časopisu Good News), se projevila i v množství titulů, které se těchto dvou oborů jeho činnosti dotýkají (řada jeho publikací vydávaných knižně v angličtině a pojednávajících o Rotary... anebo např. Heraldické eseje). & Dlouhá léta působí v redakční radě revue Prostor, pro kterou napsal na osmdesát esejů. Přednášel na katedře dějin a teorie divadla a na katedře bohemistiky Univerzity Karlovy a vyučoval na Univerzitě Jana Ámose Komenského tvůrčí psaní. & V současné době se jeho tvorba orientuje orientuje na smysl lidského jednání v rámci společnosti a jeho hodnocení. To se reflektuje v sérii čtenářsky oblíbených knih, vydávaných Karmelitánským nakladatelstvím.
OBSAH
STROM!
7
PÍSEŇ Z HAMMELN!
22
PROFESOR DĚJEPISU!
36
SÍLA!
44
VZPOURA HMOTY ANEB DÉSIRÉE!
58
DOKONALOST, DOKONALOST!
73
ALCHYMISTA!
98
PROFESOR XAVERIUS!
108
Edice!
127
Další Petiškovy knihy!
129
Otci
STROM 1 & Profesor Kessler — & Co říct o onom nejpozoruhodnějším člověku, jakého jsem kdy poznal... & Nás, kteří jsme měli příležitost poslouchat jeho příběhy, je málo. A pokud vím, nikdo se zatím neodhodlal tyto příběhy zachytit. & Myslím si, že je to škoda. Bylo by mi líto, kdyby se zvláštní příběhy profesora Kesslera měly rozplynout... & Roztát, jako tolik neobyčejných příběhů, které nikdo nezapsal. & Příběhy, které jsem shromáždil v tomto svazku, pokládám za nejzajímavější z těch, jaké mi profesor Kessler vyprávěl. & Neřadím je chronologicky. & Pokusil jsem se je srovnat tak, aby čtenář prožil rok s profesorem Kesslerem, rok, jako jsem ho prožil já — každý měsíc přináší svůj příběh. & Profesor Kessler — & Co o něm říct. & Vídal jsem ho jedno léto z domu, ve kterém jsem byl hostem, vídával jsem ho pravidelně, jak vchází na zahradu u své chalupy. & Vycházel z domu v plavkách, strojovou chůzí. Strojově rozkládal lehátko, prkenně usedal. Slunil se ne hodinu jako jiní lidé, ale šedesát minut neboli tři tisíce šest set vteřin. Přesnost a důkladnost čišela i z jeho soustředěného slunění. & Profesor Kessler se v podstatě neopaloval. Jen nechal sluneční paprsky provádět chemickou reakci v buňkách svého těla. Tímto příměrem se rozhodně nechci profesoru Kesslerovi posmívat — chci jen naznačit jeho životní pocit. & Tehdy, když jsem profesora poznal, byl už na penzi. & Trávil svůj život zdravě a vesele. I když jen seděl v lehátku a mlčel, vystupovala z něj aktivní a radostná životní energie. & Jakmile zanechal vědecké práce, které se věnoval s velkou vášní, věnoval se své zahradě. Rouboval, přesazoval, ryl. A také vášnivě. & Ať dělal profesor Kessler co dělal, všechno dělal zaujatě. & Kvůli zahradním pracím jsme se toho léta spřátelili. Přesněji: kvůli angreštu, který jsme oba pěstovali. & Toho léta jsem vyslechl od profesora Kesslera jeho první příběh. Nevím dodnes, jak si ho mám vysvětlit — ostatně ani profesor Kessler to nevěděl. & Jsou zážitky, jaké se asi mohou chápat jen v symbolické rovině, jinak vyznívají absurdně. & Ale není každý život, i život motýla, který se vznáší nad stéblem, život stébla, i náš život, podobenstvím? & Strom, o kterém bude tento první příběh, ještě stojí v sadu profesora Kesslera. & Credo, quia absurdum est.
2 & Profesor Kessler získal chalupu, na jaké se jeho zvláštní příběh odehrál, od staré pratety. & Stěhovala se do města a dům přenechala synovci, tehdy asistentu vysoké školy. Právě se vracel do Čech ze studijních pobytů v Heidelbergu a v Paříži. Prateta si přála, ať synovec jezdí odpočívat na chalupu co nejčastěji. & Aby si zachoval rozum v pořádku. & Kdo celé dny a noci přemýšlí v laboratořích jako Kessler, prý potřebuje trochu idyly. Když o tomto pratetině přání profesor Kessler hovořil, tvářil se tak, že jeho výraz se dal vykládat všelijak. Asi si myslel, že rozum neztratil zde jen zázrakem. & Bylo mu něco přes třicet, když se poprvé rozhodl trávit léto tady v horách. Dlouhé pokusy, které prováděl celé noci, ho vysílily. Doufal, že vzduch — silný jako koňak, jak říkala prateta — a ticho, mu dodají sílu alespoň k získání Nobelovy ceny. Ostatně, jednou byl profesor Kessler, jak jsem se později dozvěděl, skutečně na Nobelovu cenu navržen. & Profesor nechtěl prázdniny trávit nečinně. & Rozhodl se sice, že je zasvětí zábavě. & To ano. & Ale zábava u profesora Kesslera byla, jako u většiny vědců, které jsem poznal, opět jejich práce. & I když z trochu jiného úhlu. & Snad jste si někdy v časopisech všiml článků, které žertovně rozebírají otázku míšení rostlinného a živočišného světa. Předvídají, že se brzy oba světy podaří vědcům smísit. Sám jsem jednou viděl obrázek růže, která má místo květu veselou kočičí hlavu. & Tyto heretické myšlenky jsou staré. Profesor Kessler se s nimi seznámil na své první stáži ve Spojených státech. & I když ne v tak banální rovině, v jaké je přibližují letní časopisy. & Pokládal tyto pokusy za nesmysl už tehdy. & Nacházel v nich zajímavý námět pro cosi jiného — pro určitou regenerační schopnost, kterou pozoroval u rostlin a nepozoroval u lidí. & Jeho otec přišel ve válce o nohu a profesor Kessler byl otcovým zmrzačením od dětství poznamenán. & Při svém pobytu na zahraničních univerzitách rozvíjel představu, která je bláznivá, jako bývají všechny geniální myšlenky, než se je podaří uskutečnit. & Uvažoval o transplantacích, jaké by se prováděly na základě regenerační schopnosti rostiin. Přemýšlel o podstatě roubů u rostlin, o tom, jak nahradit zmrzačenou nebo chybějící ruku nebo nohu. Byly to jen sny. Zaplašil je. Ale nezapomněl. Umínil si, že se na tento problém jednou pořádně podívá. & Tehdy v létě ho zlákala jiná myšlenka, vynořila se na pozadí té první. & Odvezl na pratetinu chalupu řadu přístrojů, sám si je zčásti sestrojil. Proměnil staročeskou chalupu na odborné pracoviště. & Z kuchyně vybudoval pracovnu, z ložnice skladiště preparátů, ze světnice rentgenologický sál. & Trávil zde léto velice příjemně. Ale stejně, jako by byl v Praze nebo v Heidelbergu. Téměř nejedl, v obrovském množství pil černou kávu.
& Vzduch silný jako koňak ani nevychutnal. Ve dne v noci seděl ve své laboratoři, plné připálených dusných plynů. & Zkoušel pozoruhodné pokusy jak s rostlinnými buňkami, tak s živočišnými a vynalezl zvláštní experimentální zařízení. Profesor se mi je pokusil vysvětlit, ale já pochopil, a do dneška si pamatuji jen to, že zařízení bylo složené ze tří přístrojů a z mnoha podivuhodných součástek. & Celý první letní měsíc, který profesor věnoval pokusům, byl & — z hlediska vědeckých výsledků — zcela marný. Kdyby byl profesor Kessler proseděl měsíc ve vinárně, byl by na tom stejně. & Jen by méně utratil. & Nechal si dovézt k chalupě několik valníků kmenů jabloní, bříz, hrušní, třešní. Zkoumal jejich stáří, vlhkost, účinky ozáření... Uvažoval o revoluci v zahradničení, která by nastala, kdyby se mu například na topol povedlo naroubovat hrušeň, jabloň a broskev. Jediný obrovský strom by pak mohl plnit funkci jakési zahradní samoobsluhy, plné všemožných druhů ovoce. & Přísně vědecká východiska —jak vidět —zavedla profesora Kesslera k poezii. Ale měl prázdniny a nějak svůj neobyčejný intelekt zaměstnávat musel. A tento způsob zábavy nebyl tak nezajímavý. & Nejsem chemik, ani biolog, a i když mi profesor Kessler své pokusy podrobně líčil a jejich výsledky dokumentoval, měl jsem co dělat, abych neusnul. Snažil jsem se, aby mé klímání nepostřehl. Vyprávěl o svých pokusech tak zaujatě a vášnivě, jako by vyznával lásku. & Po měsíci pobytu na chalupě se profesor podvolil naléhání pratetiny hospodyně. Toužila chalupu vygruntovat. Stará hospodyně, vdova, kterou prateta profesoru Kesslerovi obezřetně zanechala, byla velice čistotná. Trpěla tím, že se v chalupě nejen neuklízí, ale že se dům po celý měsíc zamořuje větvemi, špalky, pilinami, smradem a prachem. & Profesor Kessler souhlasil. Nechá chalupu vymalovat. Dovolí, aby sousedé vynesli z domu jeho přístroje. Některé byly velké jako skříně, a největší muselo sunout šest mužů. & Jedinou podmínku si profesor Kessler kladl: všechno bude hotovo za víkend. Hospodyně se podvolila, sezvala kdejakou sestřenici a neteř, aby se do veleúklidu pustily. & Prý byl opravdu potřeba. Profesor Kessler, tehdy programový starý mládenec, měl všechny nectnosti, jaké svoboda svobodným mužům přináší. & Zamačkával cigarety o stěny a házel je na zem, nepřezouval se, nepřevlékal, pokud mu šaty neprožrala kyselina. Když mu explodovala zkumavka, ani nezametl střepy. & Měl v mládí zajímavý a přitažlivý zvyk: ve svém pětipokojovém pražském bytě vždy žil jen v jedné místnosti. Tak dlouho, dokud se do ní vešel, dokud nebyla zavalena popelem, papíry, knihami, přístroji, špinavými košilemi, neumytými talíři a neumytými zkumavkami... Pak se přesunul do druhého pokoje, když byl i ten neobyvatelný, do třetího, čtvrtého, pátého. Pak se přestěhoval do hotelu a povolal telefonicky pratetu, aby mu dala opět byt do pořádku. & Milý, bezradný starý mládenec.
