Martin Betschart
Vidím do tebe! Nová typologie osobnosti
Už vím, jak funguješ
Martin Betschart
Vidím do tebe! Nová typologie osobnosti
Už vím, jak funguješ
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Martin Betschart Vidím do tebe! Už vím, jak funguješ Přeloženo z německého originálu knihy Martina Betscharta Ich weiss, wie du tickst. Wie man Menschen durchschaut, vydaného nakladatelstvím Orell Füssli Verlag AG, Curych, Švýcarsko, 2011. Copyright © 2011 Orell Füssli Verlag AG, Zurich, Switzerland All rights reserved
Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6014. publikaci Překlad Aneta Hubinová Odpovědný redaktor Petr Somogyi Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Ilustrace v knize Wolfgang Dietzel (str. 48, 93, 94, 96, 97) Fotografie v knize Martin Betschart (str. 105, 106, 107) Návrh a zpracování obálky Eva Hradiláková Počet stran 208 První vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Czech Edition © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-5961-6 (ePub) ISBN 978-80-247-5960-9 (pdf) ISBN 978-80-247-5684-4 (print)
Obsah O autorovi ..................................................................................................................................................
7
Předmluva ..................................................................................................................................................
9
1. Jak lidé fungují ............................................................................................................................ 13 Od prvního dojmu k profesionální znalosti lidí ................................................................... 17 Jak se lidé zařazovali dříve ................................................................................................................ 19 Struktura knihy ........................................................................................................................................ 24 Od nevědomé neznalosti k nevědomé znalosti .................................................................. 25 Jak se vyznáte v lidech? ...................................................................................................................... 26
2. Poznejte sebe i ostatní ......................................................................................................... 29 Pohled do řídicího centra: model tří mozků .......................................................................... 29 Mozek a osobnost .................................................................................................................................. 34 Proč fungujeme tak, jak fungujeme – původ našeho chování ................................... 36 Červený, zelený a modrý – znaky tří hlavních typů ........................................................... 38 Tyrkysová, oranžová, fialová a duhová – smíšené typy ................................................... 44 Jak funguji já sám? Sebepoznání je prvním krokem ........................................................ 47
3. Kdo stojí přede mnou? (Pohled do nitra) ....................................................... 57 Typické chování v běžném životě ................................................................................................ 57 Nálada a rozpoložení na večírku: každý typ je jiný ............................................................ 59 Když hladina adrenalinu stoupá – chování ve stresu ....................................................... 63 Práce, tým a time management .................................................................................................... 65 Rozhodování a řešení problémů ................................................................................................... 72 Komunikace s ostatními ..................................................................................................................... 81
4. Odhadnu vás na první pohled .................................................................................... 91 Typy podle stavby těla ........................................................................................................................ 91 Kdyby chlebíčky uměly mluvit – typické chování u jídelního stolu ......................... 98 Porozumět řeči těla ostatních ....................................................................................................... 100 Poznáte, kdo je jaký typ? ................................................................................................................ 103
5. Znalost lidí v každodenním životě ....................................................................... 109 V souladu s ostatními – co lidi motivuje ................................................................................. 109 Jak funguje moje polovička – partnerský vztah ................................................................ 122 Jak funguje mé dítě – výchova .................................................................................................... 125 Jak fungují nadřízený a kolegové – pracovní život .......................................................... 132 Jak funguje zákazník – obchodní jednání ............................................................................. 144
6. Co děláme špatně? ................................................................................................................. 153 Když to nefunguje – negativní vzorce v chování a řeči ................................................. 153 Pozor na filtry vnímání a chyby v úsudku .............................................................................. 164 Fungujeme autenticky ...................................................................................................................... 180 Triky a manipulace ............................................................................................................................... 184 Jak se můžeme poučit ....................................................................................................................... 192
7. Slovo na závěr: více harmonie a úspěchu ................................................... 197 Řešení cvičení z knihy ................................................................................................................ 199 Poděkování ............................................................................................................................................. 200 Literatura ................................................................................................................................................... 201
O autorovi Martin Betschart je specialistou na psychologii úspěchu, motivaci a znalost lidí. Těší se výborné pověsti jako kouč, hlavní řečník na konferencích a v televizi, je autorem několika bestsellerů. Od roku 1985 navštívilo jeho kurzy přes 250 000 účastníků. Jako kouč pracoval pro mnoho významných firem. Několikrát bylo jeho jméno zmíněno i v médiích. Široké veřejnosti je známý díky svému pořadu Martin Betschart Kommunikations-Talk (Martin Betschart: Na slovíčko o komunikaci – pozn. překl.), vysílanému na švýcarské soukromé televizní stanici. V roce 2007 byl zvolen koučem roku. Patří do žebříčku stovky nejlepších světových a v letech 2008 a 2009 získal cenu Conga Award. Tématem typologie lidí se Martin Betschart zabývá již přes 25 let. Prozkoumal všechny možné modely a vyzkoušel je i v praxi. V 80. letech přišel se spojením tehdy revolučního neurolingvistického programování (NLP) a biostrukturální analýzy Rolfa Schirma. Zjednodušil poznatky z NLP a doplnil je dalším modelem, který se neomezoval pouze na jednu ideologii nebo teorii. Martin Betschart je považován za pragmatického kouče s obrovskými zkušenostmi. Protože je především červený typ, motivují ho výzvy, i když je finančně svobodný a nezávislý. Sekundární 7
Vidím do tebe!
podíl zeleného typu se pak u něho postará o to, že se zajímá o lidi se všemi jejich vlastnostmi. Vše, co se týká jeho nejslabší modré stránky, se Martin snaží delegovat co nejdále. Je pro něj důležité být autentický a usiluje o to, aby se všeho, co předává ostatním ve svých přednáškách a kurzech na téma znalost lidí, motivace, psychologie úspěchu a blahobytu, sám také držel. Pokud zrovna Martin Betschart nepřednáší nebo nevede kurzy, pak čte, cestuje a zabývá se výzkumem. Žije ve Švýcarsku, na Mallorce a v Asii. www.martinbetschart.ch www.ichweisswiedutickst.com Spojit se s ním můžete i přes následující sociální sítě a webové stránky: • Wikipedia: http://de.wikipedia.org/wiki/Martin_Betschart • Xing: http://www.xing.com/profile/martin_betschart • Twitter: http://www.twitter.com/MartinBetschart • Facebook: http://www.facebook.com/Martin.Betschart.Erfolgswissen • linkedin: http://ch.linkedin.com/pub/martinbetschart/14/961/58a • beUnic: https://www.beunic.com/experten/martinbetschart
8
Předmluva Brána věznice se zavřela. Následoval jsem zachmuřeného strážného se širokými zády a s knírkem do jednoduše zařízené místnosti pro návštěvy. Za chvíli přivede prvního muže, se kterým mám domluvené setkání. Ozbrojená loupež, předtím seděl za těžké ublížení na zdraví. Ajaj. Snad toho daňového podvodníka stihnu ještě dnes před obědem. Odpoledne jsou na programu násilník a drogový dealer. Zítra to má být ještě zajímavější, mám schůzku s jedním opravdovým vrahem. Přiznávám, že mé první setkání s typologií lidské osobnosti bylo zvláštní. V rámci své disertační práce jsem zjišťoval, jaké procento odsouzených trpí poruchou osobnosti a o jaké onemocnění se nejčastěji jedná. Je možné, že by trestné činy spíše než s rozdělením na „dobré“ a „špatné“ souvisely právě s extrémními podobami lidské povahy? Těch 120 diagnostických rozhovorů za mřížemi patří bez debat k nejzajímavějším zážitkům mého života. Díky nim jsem ale zažil i nečekané sebeuvědomění. Co myslíte, čeho si asi tak začnete všímat, když se od rána do večera zabýváte poruchami osobnosti? Přesně tak: poruch osobnosti. A to úplně všude. Pekař, sousedka, pracovník v bance za přepážkou, profesorka na vysoké škole – ti všichni najednou přestali být normální. A nějakým záhadným způsobem to platilo i pro mě…
9
Vidím do tebe!
Dnes už vím, že to, co jsem si tehdy jako student s poněkud arogantní samozřejmostí představoval pod typologií osobnosti, nebylo nic jiného než aplikace jedné šablony vnímání, která však byla vytvořená pro jiný účel. Všechny jsem měřil jedním metrem. Tehdy mi ještě nedošlo, že mé diagnostické škatulky měly se znalostí lidí společného velmi málo, spíše se hodily pouze pro svět osobnostní patologie. Proč vám to ale vyprávím? Tehdy by se mi kniha, kterou právě držíte v ruce, velmi hodila. Kniha, která dokáže názorně vysvětlit rozdíly mezi lidmi, aniž by je slepě škatulkovala. Kniha, jejímž základem nejsou akademické rozpravy se sáhodlouhými dotazníky a diagnostickými rozhovory, ale která mi každý den pomůže lépe odhadnout pekaře, sousedku, pracovníka v bance za přepážkou a profesorku na vysoké škole tak, abych porozuměl tomu, jak fungují. Tak, abych se před nimi neuzavíral, ale dokázal se pro ně otevřít. Abychom si lépe rozuměli. Hodila by se mi kniha, která mě naučí místo osobnostní patologie znát lidskou osobnost. Co se skrývá za jednáním toho nebo onoho člověka? V práci, v osobním životě? Podle čeho to poznám? Jaký typ jsem já sám? Co to znamená pro komunikaci s ostatními? Jak můžu využít znalost lidí ku prospěchu všech? Kde a jak nám tato dovednost pomáhá se sblížit a žít lépe? Zkrátka, tehdy by se mi hodil Martin Betschart jako kouč. Protože Martin není jen výborný mentální trenér, ale také perfektně rozumí ostatním. Má přesně tu znalost lidí, která je potřeba, abychom se svým okolím mohli žít šťastný a produktivní život. Zároveň Martin i v této knize (jako vždy) dokáže srozumitelně a pomocí
10
Předmluva
názorných modelů vysvětlit rady a tipy, které jsou k okamžitému použití. Diagnostické škatulky definuje tak, abychom je my, čtenáři (v roli koučů) viděli, pochopili, mohli je ihned aplikovat, ale přitom zůstali lidem otevření. Martin ovládá a předává dál právě to, co náš vzácný přítel a kolega, osobní kouč Boris Grundl, vyjádřil takto: „Umění spočívá v tom, že používáme škatulky, ale přesto je necháváme otevřené.“ Přeji vám s touto skvělou knihou hodně zábavy a úspěchů, přesný „diagnostický“ odhad lidí kolem vás a vás samotných – a jasně definované, ale neustále pootevřené škatulky! Váš Dr. Stefan Frädrich
11
1. Jak lidé fungují Ten nový chodí na společné porady jen zřídka a většinou pracuje za zavřenými dveřmi. Jeho kolega Tomáš Kopecký je naštvaný, protože kvůli němu nikdy nemůže probrat důležitá rozhodnutí týkající se projektu společně s celým týmem. Zavřené dveře do kanceláře Tomáš vnímá jako odmítnutí a když už se náhodou spolu o něčem baví, pak je nový kolega většinou strohý. Sabina Holečková, která ve firmě pracuje na stejných projektech, s nováčkem naopak vychází skvěle. Nevadí jí, že často chybí na poradách, našla totiž jiný způsob, jak ho do dění ve firmě zapojit. Většinou energicky přiběhne do jeho kanceláře, s hlavou plnou dobrých nápadů, a po krátké chvíli získá téměř vždy jeho souhlas. Obzvlášť si cení toho, že ten nový hned ví, jak její nápady krok za krokem prosadit v praxi, což ji povzbudí v tom, aby se hned pustila do práce. Tomáš Kopecký je oba již několikrát pozoroval, jak se společně baví, a je rozčílený. „V tom novém kolegovi se nevyznám. Jak je možné, že s ním Sabina vychází tak dobře, zatímco já u něj nepochodím? Funguji jinak já, nebo on?“ ptá se sám sebe.
13
Vidím do tebe!
Když Helena Pokorná skončí v práci, vždy má na programu nějakou akci. Zavolá kamarádkám, aby se domluvily, kam se večer půjde – do kina, do nově otevřené restaurace, do hospůdky za rohem nebo na rockový koncert. A může se vyrazit! Její přítel Richard Šolc většinou zůstane doma sám. Je zklamaný, protože než se k sobě nastěhovali, představoval si společné bydlení jinak. Po práci nemá náladu na žádnou akci, a tak chtěl raději trávit večery s Helenou před krbem. „Co jsem si to našla za pecivála! Je s ním všechno v pořádku?“ ptá se občas Helena. Není se vztahem spokojená, protože stále chodí někam bez partnera. Když pak čas od času dojde k hádce, způsobené oboustranným pocitem, že si nerozumí, v duchu se každý sám sebe ptá, zda se k sobě vůbec hodí a jestli by nebyl lepší rozchod. Vztek, zklamání a stres v blízkosti milovaných patří k běžným „nepříjemnostem“ všedního dne a jistě si i vy vzpomenete na některé podobné „poruchy“. Možná jste po této knize sáhli právě proto, že se v určitých situacích ptáte: „Jak se mám vlastně k … (partnerovi, dítěti, nadřízenému, kolegovi) chovat, aby udělal/a to, co já chci, aby se stalo to, co si já přeji?“ Stejnou otázku slýchám stále dokola i od účastníků svých kurzů. Odpověď zní: ano, i od „problémových“ lidí je možné získat to, co chcete. Často nám v tom brání naše zcela chybné domněnky. Máme určitá očekávání, která by měl ten druhý splňovat. Rádi trávíme hodně času tím, že chceme lidi okolo sebe měnit. Dáváme rady, o které se dotyčný neprosil, nechce je slyšet a logicky si je také ani nevezme k srdci. Spotřebujeme hodně energie na prosazování své „pravdy“
14
Jak lidé fungují
nebo požadavků u ostatních. Vychází to z následující myšlenky: „Existují dva názory – můj a ten špatný.“ A pak také: „Já jsem v pořádku, můj … (partner, dítě, kolega atd.) ale ne.“ Naše přání se ubírají tímto směrem: „Kéž by byli ostatní stejní jako já, pak by bylo vše jednodušší.“ Možná by to opravdu bylo jednodušší, kdo ví. Život by ale pak byl bezpochyby jednotvárnější, nudnější a fádnější. Představte si, že by sedm miliard lidí na naší planetě pobíhalo jako klony a z hlediska chování by se navzájem podobali jako vejce vejci! V takto monotónním světě by nikdo nechtěl žít a vy určitě také ne. Jedna ze životních moudrostí, které jsme se všichni naučili, zní: „Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“ To však nefunguje. Tato „životní moudrost“ se při bližším pozorování ukáže jako životní hloupost. Správně by totiž bylo: „Chovej se k ostatním tak, jak oni chtějí, aby ses k nim choval.“ Můžeme si představit lidské chování uspořádané na dvou osách: jedna osa představuje extrovertní a introvertní póly, druhá zaměření na lidi versus zaměření na čísla, data a fakta. Vezměme si následující případ: extrovert, který s ostatními jedná zpříma, se k druhým bude chovat přesně tak, jak chce, aby se oni chovali k němu – otevřeně a komunikativně. Jeho protějšek je ale introvertní a zaměřený spíše na fakta. Proto vůbec nechápe, co po něm ten druhý chce, funguje totiž úplně odlišně. Neví, co si má s argumenty a způsobem chování toho druhého počít a vůbec mu nerozumí. Každý mluví o tom svém a v nejhorším případě dojde k nedorozumění.
15
Vidím do tebe!
Extrovertní
Extrovertní člověk zaměřený na lidi Zaměření na lidi
Introvertní člověk zaměřený na fakta
Zaměření na fakta a čísla
Introvertní
Abychom se k ostatním mohli chovat tak, jak si to oni přejí, musíme si nejprve uvědomit, co je pro ně důležité. Co je jejich motivací, co se skrývá za jejich chováním, jaká jsou jejich přání a představy? Jinými slovy: zjistit, jak jiní fungují, je otázkou znalosti lidí. Znalost lidí je schopnost správně odhadnout, poznat a posoudit chování nebo charakter člověka a předvídat, jak bude myslet a jednat. Jinak řečeno: znalost lidí znamená patřičně rozpoznat způsob chování toho druhého a přizpůsobit se mu.
Klíčovými faktory pro tuto schopnost jsou životní zkušenost, intuice, inteligence a moudrost. Znalost lidí není vrozená, ale získává se kontaktem s větším množstvím lidí. Jistě znáte ten pocit, když vám nějaký člověk „někoho připomíná“. A podle toho,
16
Jak lidé fungují
zda máte s danou osobou dobré nebo špatné zkušenosti, pak také dotyčného posuzujete a snažíte se k němu patřičně chovat. Naše znalost lidí se většinou skládá z nesystematického pozorování, které bylo v různých všedních situacích spíše náhodné – a proto může být i chybné. A teprve když protějšek přece jen nereaguje tak, jak bychom očekávali nebo si přáli, pochopíme, že náš odhad nebyl správný. Zradila nás znalost lidí. Není to s podivem, protože znalost lidí se nikde neučí. Ve škole, během vzdělávání a v práci se jednostranně klade důraz pouze na získávání odborných znalostí. Například vedoucí pozice jsou přidělovány výhradně na základě odborné kvalifikace. Odborná znalost je jednostranně kladena nad lidský rozum, proto je u nás mnoho odborníků, ale jen málo těch „rozumných“. Ve skutečnosti je to však tak, že úspěch člověka závisí jen zhruba z 15 % na odborných znalostech, avšak z 85 % na osobnosti. „Ve světě plném lidí je znalost jejich uvažování klíčem k úspěchu a životnímu štěstí.“
(Stöger, Jäger, 2004, s. 12)
Od prvního dojmu k profesionální znalosti lidí Rozlišujeme různé stupně znalosti lidí, podle toho, jak přesné jsou naše odhady. Znalost lidí na první dojem nám dovoluje
17
Vidím * do tebe!
odhadnout ostatní napoprvé. Tu ovládáme všichni, jinak bychom s lidmi kolem nás v běžném životě vůbec nemohli vycházet. Přesto ale může být první dojem také chybný, jak vyplývá z výsledků jedné vědecké studie: pokusné osoby byly již po 250 milisekundách schopné zařadit někoho jako panovačného, emotivního, sympatického, zákeřného, inteligentního nebo nudného. Přibližné vnímání neznámých rysů obličeje stačilo k tomu, aby probandi posoudili charakter dané osoby. Je téměř zbytečné vysvětlovat, že za těmito úsudky se skrývá více než velké množství předsudků a chybných odhadů. A je to ještě horší: pokusné osoby nebyly schopné ani po důkladném prozkoumání obličejů svůj úsudek opravit nebo zpochybnit. Neškolená znalost lidí je příliš často založená na metodě pokus-omyl. To pak vyústí ve škatulkování, které opravdu nepomáhá prohlédnout nebo pochopit ostatní, naopak je dokonce zavádějící. V nejhorším případě je celý vztah zničený dříve, než stačíme přijít na to, jak náš protějšek opravdu funguje. Raději se tedy nebudeme spoléhat na první dojem, ale podíváme se na dotyčného důkladněji. Profesionální znalost lidí začíná v okamžiku, kdy dáme sbohem předem vytvořeným názorům a předsudkům týkajícím se ostatních, při setkání vědomě vypneme autopilota a přestaneme se k lidem chovat podle našeho „osvědčeného receptu“.
Pro rozvoj profesionální znalosti lidí potřebujeme následující tři věci:
18
Jak lidé fungují
• Schopnost vcítit se, neboli empatii: cit pro to, jak náš protějšek funguje. • Schopnost podívat se na věci z perspektivy toho druhého a vidět svět jeho očima. Špatní „znalci lidí“ potřeby nebo motivy ostatních ignorují, protože přirozeně vychází z toho, že ostatní musí cítit, myslet a jednat stejně jako oni sami. Proto je pak pro ně těžké ostatní přesvědčit a motivovat. • Dále potřebujeme model, s jehož pomocí se zorientujeme ve změti všech možných zvláštností ostatních lidí. Právě takové schéma naleznete v této knize. Lidé jsou zařazováni do škatulek, ze kterých se již nikdy nemusí vymanit. A možná vás teď napadlo, že právě to může být kámen úrazu. Existují ale dva důvody, proč tomu tak není. Za prvé: škatulky jsou spíše předsudky způsobené nesystematickou a neškolenou znalostí lidí, které se právě chceme vyhnout. Za druhé: model v této knize nehodnotí. Neposuzuje lidi nebo jejich vlastnosti z pozitivního nebo negativního hlediska, zůstává neutrální. Každý ze sedmi miliard jedinců na zemi je jiný, v našem chování a vzhledu ale existují neuvěřitelné podobnosti a shody, které s trochou cviku rozpoznáte a díky nimž ostatní správně oslovíte.
Jak se lidé zařazovali dříve Po staletí se lidstvo snaží rozvinout své znalosti lidí vyvíjením různých modelů, které se pokoušejí člověka popsat a zařadit podle určitých charakterových a tělesných vlastností či jiných společných
19
Vidím do tebe!
rysů. Hippokratés v antickém Řecku posuzoval lidi pomocí čtyř tzv. temperamentů. Rozlišoval mezi cholerikem, melancholikem, flegmatikem a sangvinikem. Význam těchto pojmů se během času proměnil, částečně dokonce i posunul negativním směrem. Dnes si pod slovem cholerik představíme člověka impulzivního a vznětlivého, zatímco v Hippokratově pojetí se jedná o extrovertního, optimistického a pořádkumilovného „podnikavce“ v moderním slova smyslu, který se bez dlouhého váhání pustí do práce. Johann Heinrich Pestalozzi, spoluzakladatel pedagogiky, na konci 18. století rozlišoval mezi typy lidí ovlivňovanými trupem, rukama a hlavou. Toto rozdělení se částečně zachovalo i v dnešním školském a zaměstnaneckém systému. Typy ovládané „rukou“ navštěvují střední školy a připravují se na praktická povolání, typy ovládané „hlavou“ zase chodí na gymnázia a pracují v oborech, které vyžadují přemýšlení a nápaditá řešení – tak to bylo myšleno teoreticky a často se to v tomto duchu i praktikovalo. I k tomuto modelu přibylo mnoho nadbytečných hodnocení, protože práce hlavou je bohužel stále ceněna více než práce rukama. Samotná hlava však bez rukou nic nepořídí, což samozřejmě platí i obráceně. Podíváme-li se na jiné kultury, zjistíme, že i zde vznikly četné typologie, které byly občas dokonce nábožensky podmíněné. V posledních dvou desetiletích je v oblasti zdravotnictví velmi oblíbená cca 5000 let stará indická typologie zvaná ajurvéda, která rozlišuje mezi typy Váta, Pitta a Kapha. Tyto druhy se vztahují na určité tělesné a metabolické rysy, které se odrážejí i v chování. Například typ Pitta ztělesňuje princip ohně, má rychle spalující
20
Jak lidé fungují
metabolismus a je pro něj přirozené jednat rychle, je spíše vášnivý. Typ Kapha naopak zosobňuje princip vody, má pomalý metabolismus, tíhne k zahlenění a povahově je pomalejší. Na základě jednotlivých typů vzniká náchylnost k určitým nevyváženostem a onemocněním, která lze vyléčit speciálními ajurvédskými kůrami. Základní způsoby chování přitom zůstanou stejné, léčba je ale může uvést do rovnováhy, která se vedle zlepšeného tělesného zdraví projeví i dokonalejší emoční vyrovnaností. V první polovině 20. století přinesl Sigmund Freud se svým psychoanalytickým pojetím nová vymezení a podněty; po něm následovali Alfred Adler, který dokonce vydal knihu o znalosti lidí, a Carl Gustav Jung. Od něj pochází známé rozdělení lidských vlastností na dvě osy: na příčné ose je rozdíl mezi zaměřením na fakta a na lidi, na podélné ose mezi extroverzí (směřování ven) a introverzí (směřování dovnitř). Z přiřazení do jednoho ze čtyř polí vyplývá rozdělení do čtyř lidských typů (viz náš graf). Od 50. let 20. století vznikly ve vědě, především v psychologii, nové modely klasifikace lidí, které se neomezují jen na několik typů, ale snaží se lidskou osobnost vystihnout pomocí statisticky vyhodnocovaných testů a množství různých kritérií. Jedná se např. o Myers-Briggs Type Indicator (MBTI), Herrmann Brain Dominance Instrument (HBDI), DISC osobnostní typologii, enneagram osobnosti, INSIGHTS MDI a STRUCTOGRAM. Výhodou těchto vědeckých modelů je, že na rozdíl od typologií, které jsou z kulturněhistorického hlediska starší, nehodnotí. Díky použití mnoha dat jsou velmi přesné, část z nich se dokonce stále
21
Vidím do tebe!
aktualizuje a zlepšuje. Jejich nevýhodou však je, že nejsou příliš praktické pro každodenní život, protože kvůli složitějšímu rozdělování vyžadují náročné písemné analýzy. Ale nemůžete přece požádat někoho, koho jste sotva poznali, aby vám nejprve vyplnil deseti- až dvacetistránkový dotazník ohledně svých zálib, schopností a zvyklostí, než se s ním začnete bavit. Takový formulář by pak musel být předán do speciálních zařízení, kde by ho odborníci statisticky (často za použití specializovaných programů) správně vyhodnotili, aby získali o dané osobě spolehlivá data. Podobné dotazníky jsou možná vhodné při přijímání nových pracovníků, kde je potřeba zjistit, zda je uchazeč svým profilem pro hledanou pozici vhodný. Chybná rozhodnutí při zaměstnávání nových kolegů mohou podnik stát pěti- až šestimístné částky, proto je pochopitelné, že si zaměstnavatel chce o kandidátovi vytvořit přesný obrázek. V běžném životě však musíme postupovat jinak. Znalost lidí v každodenním životě, o kterou zde usilujeme, vyžaduje praktický nástroj, podle hesla: „raději napůl správně než naprosto špatně“. Musíme totiž být schopni správně odhadnout náš protějšek okamžitě, abychom s ním mohli patřičně vycházet.
V posledních dvaceti pěti letech jsem se intenzivně zabýval mnoha schématy typologie osobnosti, abych nalezl prakticky aplikovatelný model. Měl by fungovat podle tzv. Paretova principu:
22
Jak lidé fungují
abychom s úsilím pouhých 20 procent dosáhli 80procentního výsledku v odhadu lidí. S tím už si v každodenním životě vystačíme. Pokud se nám podaří člověka hned napoprvé odhadnout na zhruba 80 procent a zjistíme tak, jak ho optimálně oslovit, můžeme zamezit zbytečným nedorozuměním a konfliktům. Znamená to obrovský přínos pro kvalitu života a zvýšení šance na úspěch! Model tří mozků, zkratka MTM, je praktickou pomůckou, kterou již mnoho let úspěšně používám a chci vám ji představit v následujících kapitolách. Model tří mozků vychází z teorie troj jediného mozku (triune brain theory) amerického vědce Paula MacLeana a poskytuje vědecký základ pro vysvětlení lidského chování a osobnosti. Výhodou tohoto modelu je, že rozlišuje pouhých sedm typů, tří hlavní a čtyři tzv. smíšené. Klasifikace do sedmi typů je použitelná v každodenním životě, jak zjistil psycholog George A. Miller ve svém známém článku „Magické číslo sedm“: každý je schopen si bez problémů zapamatovat sedm kritérií a v případě potřeby je použít. Představte si, že byste museli člověka, s nímž se setkáváte poprvé, v duchu zařadit podle patnácti nebo dokonce i více kritérií! Paměť by byla rychle přetížená, nemluvě o tom, že bychom se díky přemýšlení, ke kterému typu náš protějšek zařadit, vůbec nedostali k pořádné konverzaci. Pokud by se podařilo rozšířit znalost modelu tří mozků z odborných kruhů a zpřístupnit ho co největšímu počtu lidí, znamenalo by to pro lidstvo jistě velký přínos. MacLean ve své stěžejní publikaci „The Triune Brain in Evolution“ (Evoluce trojjediného mozku) píše:
23
Vidím do tebe!
Po svých výzkumech lidského mozku jsem pevně přesvědčen, že rozšíření povědomí o základních souvislostech mezi jeho funkcemi a naším chováním by lidem velmi pomohlo žít sami se sebou a zároveň i s lidmi okolo sebe spokojeněji.
Struktura knihy Kniha je rozdělena následujícím způsobem: v následující druhé kapitole se seznámíte se základními rysy MTM. Zvládnete nejen strategie při kontaktu s různými typy lidí, ale můžete také zjistit, ke kterému typu patříte vy sami. Znalost sebe sama je totiž prvním krokem k poznání ostatních. Ve třetí kapitole prozkoumáme model tří mozků více do hloubky: dozvíte se, jak se určité typy lidí chovají v různých životních situa cích a kde má toto chování svůj původ. Kromě toho probereme všech sedm typů a zjistíte, jaký typ jste vy sami. Ve čtvrté kapitole model tří mozků trochu rozšíříme, což vám umožní klasifikovat typy i podle jejich zevnějšku, stavby těla. Dozvíte se, jak rozpoznáte typy podle vzhledu člověka a můžete si správnost úsudku ověřit i pomocí fotografií různých lidí. V páté kapitole budete moci využít čerstvě nabyté znalosti lidí při práci a v každodenním životě. V popředí zde stojí typické situace ze soukromého i pracovního života – partnerství, výchova dětí, kontakt s kolegy a nadřízenými, výběrová řízení a obchodní rozhovory. 24
Jak lidé fungují
V kontaktu s ostatními lidmi je velmi důležité „vymazat z harddisku v naší hlavě rezignaci“. Poraženectví, které jsme si zvykli používat v mezilidské komunikaci, nám i ostatním zbytečně komplikuje život, sami tak bojkotujeme vlastní úspěch. V poslední kapitole se proto naučíte odhalit chybné fungování a poznáte i vlastní slabé stránky. Při výkladu se vždy snažím klást důraz na praktické příklady lidského soužití v práci a v běžném životě. Jistě se sami poznáte v některých typických situacích s partnerem, dítětem, šéfem nebo kolegou a objevíte řešení vedoucí ke zdařilé komunikaci, které vás dosud ještě nenapadlo.
Od nevědomé neznalosti k nevědomé znalosti S trochou cviku, ke kterému budete mít v této knize spoustu příležitostí, lehce vystoupáte po čtyřech stupních typologie lidí: • První stupeň: nevědomá neznalost je fáze, kdy lidi škatulkujeme podle prvního dojmu. Tuto etapu již máte dávno za sebou, protože jinak byste si tuto knihu nekoupili. • Druhý stupeň: ve fázi vědomé neznalosti se nacházíme tehdy, když zjistíme, že náš první dojem je stejně často mylný jako správný. Prvním krokem směrem k lepší znalosti lidí je tedy pochopení.
25
Vidím do tebe!
• Třetí stupeň: díky vědomé znalosti můžeme lidi důkladněji prozkoumat a správně je odhadnout. To se vám s modelem tří mozků a jeho používáním podaří nejpozději ve čtvrté kapitole. • Čtvrtý stupeň: nevědomé znalosti dosáhl ten, kdo si nově získanou znalost lidí osvojil natolik, že bez přemýšlení nebo analyzování odhadne ostatní napoprvé – a nyní už na rozdíl od první a druhé fáze s 80procentní správností. Cílem je dosáhnout tohoto stupně tak, abyste v budoucnu bez dlouhého přemýšlení v běžném životě věděli, jak s ostatními lidmi správně vycházet. Toho docílíte nejen prostudováním této knihy, ale také tím, že budete v každodenním životě využívat situace, v nichž bude možné vaši nově získanou znalost použít – protože cvik dělá mistra! Díky dennímu procvičování zvýšíte nejen správnost úsudku při odhadování ostatních, ale také zlepšíte své schopnosti mezilidské komunikace. Znamená to, že nejen dosáhnete snadněji a s menší námahou svých cílů, ale vaše vztahy s ostatními budou také více harmonické. Materiál na procvičování najdete v této knize, v běžném životě a kromě toho také (v německém jazyce) na webové stránce www.ichweisswiedutickst.com.
Jak se vyznáte v lidech? Než se seznámíte s modelem tří mozků, můžete si nyní nezávazně a bez jakýchkoli modelů v následujícím testu vyzkoušet svou momentální znalost lidí.
26
Jak lidé fungují
ano
Test
ne
1. Zklamali vás již někdo ve vašem životě? 2. Říkáte si často: „Nechápu, jak ona/on funguje“? 3. Stává se vám občas, že ostatní přetěžujete, nebo jim naopak dáváte méně práce, než by bylo potřeba? 4. Existují lidé, jejichž chování nedokážete pochopit? 5. Ptali jste se již někdy sami sebe, jak je možné, že někoho může opravdu bavit vyplňovat daňové přiznání, vést účetnictví apod.? 6. Stalo se vám někdy, že jste si říkali: „To jsem od ní/něj nečekal/a“? 7. Máte sklony k tomu říkat: „Aby všechno fungovalo správně, musím si to udělat sám“? 8. Rádi byste se spolehli na jiné? 9. Pomohlo by vám, kdybyste uměli rychleji a spolehlivěji rozpoznat opravdové potřeby lidí? 10. Máte s lidmi okolo sebe často konflikty?
Pokud jste minimálně na tři otázky odpověděli „ano“, pak se vám rozhodně vyplatí prohloubit své znalosti lidí četbou této knihy.
27
2. Poznejte sebe i ostatní „Kdo zná lidi, je moudrý. Kdo zná sám sebe, je osvícený.“ (čínské přísloví)
Pohled do řídicího centra: model tří mozků Díky moderním výzkumům mozku už víme, jak je náš mozek uspořádán. Zatím známe rozdělení koncového mozku na pravou a levou hemisféru, přičemž té levé se připisuje spíše logické myšlení a té pravé pak emoční inteligence. Lidský mozek má však kromě koncového (velkého) mozku ještě dvě další, z evolučního hlediska starší oblasti, a to mozkový kmen a mezimozek. Tyto tři zóny zkoumal americký vědec Paul MacLean a založil na nich svůj koncept trojjediného mozku (triune brain). Pojem zavedl pro vysvětlení vývoje, který se odráží ve funkcích a strukturách lidského mozku. Každá ze tří oblasti plní svoji funkci, všechny tři pak působí „trojjedině“, společně. Každý z nich má vlastní vědomí, způsoby vyjadřování, potřeby, vzpomínky a vnímání. Podle MacLeana je mozek „shlukem“ tří systémů. V této podobě se vyskytuje u plazů, savců a u nás, lidí. Jinými slovy:
29
Vidím do tebe!
„Mozek netvoří jeden celek. V naší hlavě nemá sídlo jeden prezident, ale přímo parlament, jehož představitelé sledují nejrůznější cíle. Mozek se skládá z nejrůznějších systémů nejrůznějšího věku, sledujících nejrůznější zájmy, chovajících se podle nejrůznějších zákonů a příliš dobře nespolupracujících.“ (Vroon, 1993, s. 203) Každá ze tří oblastí mozku se vyznačuje zvláštními rysy, které lidi jak fyzicky (tělesně), tak psychicky (citově) ovlivňují. Všichni jsme „pod vlivem“ jednoho z těchto tří mozků, máme tedy rysy, způsoby chování a vlastnosti, které jsou řízeny koncovým mozkem, mezimozkem nebo mozkovým kmenem. O skutečných projevech těchto znaků, případně o vlivu dané mozkové oblasti rozhoduje individuální genetická struktura. Určuje způsob „spolupráce“ tří mozků a jejich vliv, což se projeví opět na chování a tělesné stavbě. Z toho vyplývá, že různí lidé reagují na stejnou situaci naprosto různě a tentýž impuls u nich vyvolá zcela různé projevy. Pokud je možné tyto genetické rozdíly a příčiny vědecky dokázat, pak musí být také možné z toho vyvodit spolehlivé závěry – úsudky, díky kterým můžeme člověka poměrně přesně charakterizovat na základě jeho životního postoje a chování.
Mozkový kmen Mozkový kmen je evolučně nejstarší částí. Údajně u živých tvorů existuje déle než 400 milionů let a pochází z období dinosaurů. V této době to byla jediná vytvořená mozková funkce rozvinutých organismů. Řídí základní lidské instinkty, primární psychické potřeby, slouží k sebezáchově a zachování druhu (pohlavní
30
Poznejte sebe i ostatní
pud). Protože se mozkový kmen stará o přežití, je schopen ukládat vzpomínky za účelem sebezáchovy. Vycházejí z životně důležitých tělesných procesů a umožňují například váhavou reakci v nebezpečných situacích. Může to fungovat jen ve smyslu „automatizace“ srovnatelné s počítačovým programem, který se v případě potřeby samovolně spustí, protože odpovídající zážitek byl již několikanásobným opakováním uložen. Lidé silně ovlivňovaní mozkovým kmenem se více než ostatní spoléhají na své předchozí zkušenosti. S novou situací se ne vždy srovnají úplně lehce, protože upřednostňují staré ověřené zážitky. Časově jsou zaměření na minulost. Dalším rysem je, že se cítí dobře ve společnosti ostatních, což odkazuje na jednu prastarou funkci mozkového kmenu – život v tlupě znamená bezpečí. V modelu tří mozků se typickým znakům mozkového kmene přiřazuje zelená barva.
Mezimozek Mezimozek je o zhruba 200 milionů let mladší než mozkový kmen. Vznikl spolu s vývojem savců jako důsledek rozdělení fauny na býložravce a masožravce. V tomto období panovaly mezi zvířaty boje o vedoucí pozici a rivalita, hlavní funkce mezimozku tedy spočívá v asertivitě. Řídí schopnosti prosadit se, přežití (útok, útěk a přizpůsobení se) a je zodpovědný za sociální potřeby, jako jsou respekt a uznání. Mezimozek pozná, zda proti nám stojí „přítel“ nebo „nepřítel“ a rozhodne, zda je správnou reakcí útok nebo útěk. Reprezentuje také sídlo emocí.
31
Vidím do tebe!
Lidé silně ovlivňování mezimozkem jsou často soutěživí. Jsou silně zaměření na současnost, na „tady a teď“, kde lze „přejít k činu“. Na měnící se situaci reagují rychle, flexibilně a občas také impulzivně. Mají rádi jasné hierarchie, ve kterých se ujímají vedení. Rysy řízené mezimozkem jsou označeny červenou barvou.
Koncový mozek Koncový mozek je evolučně nejmladší částí mozku. Vznikl před zhruba třemi miliony let ve fázi vývoje primátů. Mají ho jen opice a lidé. Právě díky této oblasti si organismy mohly poprvé vytvořit vědomou představu o okolním světě. Primáti totiž často seděli v korunách stromů, aby si zajistili přehled o dění na zemi. Člověku pomáhá koncový mozek k autonomii a sebevědomí, protože mu umožňuje přemýšlet nejen o jeho životním prostředí, ale také o sobě samém. Řídí logickou a rozumovou orientaci. Lidé silně ovlivňovaní koncovým mozkem jsou zaměření na budoucnost a mají úspěch v oborech vyžadujících plánování a prognózy na základě faktů a dat. Znakům ovlivňovaným koncovým mozkem je přiřazena modrá barva. Na základě složení mozku a dominance určitých oblastí rozlišujeme následující tři typy: • Vliv mozkového kmene – hlavní znaky: sebezáchova, společenské kontakty, zřetel na minulost (zelená barva). • Vliv mezimozku – hlavní znaky: asertivita, soutěživost, zřetel na přítomnost (červená barva).
32
Poznejte sebe i ostatní
• Vliv koncového mozku – hlavní znaky: autonomie, přemýšlivost, zřetel na budoucnost (modrá barva).
MacLean tvrdí, že u každého člověka dominuje jedna ze tří oblastí mozku. Rozdělení typů je naprosto nehodnotící a nezaujaté, to znamená, že žádný typ není dobrý nebo špatný, pozitivní nebo negativní, protože každý z nich má stejný počet silných a slabých stránek. Pro neutrální označení se používají barvy. Slouží k charakteristice různých zvláštností, které se slučují v daném typu. Každému typu však náleží mnohem více než dosud zmíněné vlastnosti – tyto další typické znaky chování budou představeny v této a následující kapitole. Kdybychom dokázali rozpoznat, který mozek dominuje u našeho protějšku, získali bychom o něm množství cenných informací, díky nimž ho lépe pochopíme. Jak však zjistíme, který ze tří mozků má u dotyčného navrch, tedy jaké vlastnosti u něj převažují? Jednou z možností by bylo změřit jeho mozkovou aktivitu. To sice je dnes technicky a vědecky možné, ale nevhodné pro běžný život. Nemůžeme přece obchodnímu partnerovi nebo nové přítelkyni říct: „Než se budeme dále bavit, chtěl bych nejprve změřit vaši/tvoji mozkovou aktivitu.“ Ani analýza s dotazníky a seznamy není vhodná a šla by použít nanejvýš během kurzu pod vedením zkušeného kouče. Užitečné je proto zaměřit se na lidské chování, které můžeme pozorovat. Model tří mozků byl testován tisíci lidmi a přináší tak o chování cenné poznatky. Můžeme ho používat podle principu:
33
Vidím do tebe!
„Abych rozsvítil, nemusím být elektrikář (= nemusím analyzovat mozek daného člověka), musím jen vědět, jak funguje vypínač (= mohu analyzovat/pozorovat chování).“ Trénink znalosti lidí je zaměřený na cvičení a zlepšení vnímání natolik, abychom stále lépe a lépe dokázali rozpoznat různé typy lidí, a to hned napoprvé.
Mozek a osobnost Než se budeme dále věnovat rozdělení typů a jejich chování nebo zvláštnostem, pár slov ohledně souvislosti mozku a osobnosti: na základě dosavadních řádků mohl vzniknout dojem, že podle mozku člověka lze odvodit jeho osobnost, že mozek a vědomí jsou víceméně identické. Touto knihou, která se zabývá typologií lidí a ne výzkumem mozku, se však nemohu a ani nechci plést do momentálně velmi populární diskuze mezi filozofy a vědci, kteří se zabývají studiem mozku. Podle mého názoru nelze podle mozku člověka určit jeho osobnost, jak také nedávno napsal americký filozof Alva Noë ve své knize „Nejsi tvůj mozek“. Kritizuje tak zkoumání mozku, které ztotožňuje přírodovědné procesy v nervové soustavě s událostmi ve vědomí a konečně i s vlastnostmi dané osoby. Noë ve výše zmíněné knize (Noë, 2010, s.13) právem poznamenává: „Nejsme tím, co je náš mozek. Nejsme v zajetí svých představ a pocitů. (…) Jsme ve světě, který nás obklopuje. Nejsme uzamčeni ve své hlavě.“ V opačném případě by naše tělo bylo pouhým strojem s řídicím centrem v podobě mozku.
34
Poznejte sebe i ostatní
Z mého pohledu kouče, podporujícího ostatní v jejich osobnostním vývoji, považuji dokonce ztotožňování osobnosti a mozku za nebezpečné. Vzpomínám si na jednoho známého herce, kterého se moderátor v televizi ptal, proč nepřestane pít alkohol, přestože ví, že tím ohrožuje vlastní zdraví a kariéru. Odpověď herce zněla: „Víte, můj lékař mi podrobně vysvětlil, jak to v mém mozku vypadá. Tvoří ho to a to, s těmi a těmi propojeními uvnitř mozkových oblastí… (vyjmenoval mnoho detailů), a proto je pro mě těžké přestat pít.“ Takový přístup je samozřejmě poraženectvím prvního řádu! Další podobnou strategií je určitě i pohodlná výmluva, že mozek kvůli svým individuálním strukturám nedovoluje žádnou změnu chování. Jen několik měsíců po onom interview ukazovali v televizi, jak herce, neschopného slova, odvážejí na kolečkovém křesle do ústavu sociální péče, kde o dva roky později na následky alkoholismu zemřel. Mozek a jeho strukturu jistě nemůžeme používat jako záminku, že se nechceme změnit, pro pěstování špatných návyků, nebo pro pasivní poraženectví v naší hlavě (více k tomuto tématu v kapitole 6). Vždy máme na vybranou a vždy máme možnost se změnit pozitivním nebo negativním způsobem. Kniha Pieta Vroona „Proč nemůžeme tak, jak chceme“ má poněkud zavádějící podtitul „Tři mozky v hlavě“, zpochybňující svobodnou vůli člověka (což ostatně samotná knížka nedělá). Nejlepší bude, když se dále soustředíme na chování (s ohledem na cíl prohloubit znalost sebe sama a lidí) a budeme chápat paralely s mozkem a jeho evolučním vývojem v první řadě jako analogii.
35
Vidím do tebe!
„Co se z člověka stane, určuje z 50 % dědičný základ. Co s tím udělá, určuje člověk sám. Nejsme zodpovědní za své dispozice (…), ale za to, jak s nimi budeme zacházet.“
(Gsell, 2009, s. 191)
Proč fungujeme tak, jak fungujeme – původ našeho chování Vědecké výzkumy dokládají, že ačkoliv se některé způsoby chování zdají vrozené, ve skutečnosti je každé jednání výsledkem proměnlivého působení genetické výbavy na jedné straně, na straně druhé pak výsledkem vlivu okolního prostředí. K těm patří naprosto zásadně výchova. Chování většiny lidí je silně podmíněné, tedy osvojené, a to již od dětství. To znamená, že mnoho lidí se nechová tak, jací od přírody skutečně jsou, ale více či méně nevědomky plní „pravidla“ svých rodičů a učitelů, jací by být měli. Ve škole a rodiči je nám předepisováno zdánlivě „správné“ a „dobré“ chování. Správně ale často znamená jen žádoucí a také pohodlné pro vychovávajícího, ne vždy prospěšné pro dětskou osobnost, která se chce vyvíjet podle svých předpokladů a ne podle očekávání ostatních. Můžeme to vidět už ve škole při hodnocení. Červené děti, které jsou od přírody velmi živé, jsou často napomínány: „drzý, ruší v hodině.“ U zelených, které silně vyhledávají kontakt s ostatními, je v žákovské knížce napsáno: „upovídaný a často chodí pozdě.“ Takzvaně vzorově ve školském systému působí jen modré děti, protože se často umí tiše zabavit a kromě toho jsou
36
Poznejte sebe i ostatní
velmi otevřené faktům. V mé žákovské knížce často stálo: „Martin se občas na celou věčnost zasní. Není unavený?“ Unavený jsem nebyl, ale můj soukromý „program“ byl mnohem zábavnější než nudné vyučování, které mě jako červené dítě neoslovilo. Měli bychom se oprostit od posuzování chování jako „správné“ nebo „špatné“, „dobré“ nebo „zlé“, jak jsme zvyklí z domova, školy nebo vzdělávacího systému. Platí to zejména pro chování lidí okolo nás. Zasloužili by si něco lepšího! Musíme své okolí jen pochopit, neměli bychom je hodnotit, odsuzovat, či dokonce chtít měnit.
Jedním z největších lidských přání je být přijímán takový, jaký jsem. Snahy někoho změnit nebo převychovat jsou zbytečné. Porozumíme‑li zvláštnostem a řeči toho druhého, můžeme na něj pak úspěšně působit bez zbytečné námahy a aniž by se ten druhý cítil mizerně, že v našich očích nefunguje správně. V důsledku silného podmiňování, které je v každém z nás, nevíme, zda to, jak se někdo chová, je nepřirozené a vštípené výchovou, nebo zda to odpovídá jeho přirozenosti. Ani poté, co se naučíme správně posoudit a odhadnout chování daného člověka, často nevíme, zda se chová nenuceně. To nás ale většinou vůbec nemusí zajímat, protože chceme dotyčnému porozumět a jednat s ním, ne ho napravovat. Co se týká nás samotných, můžeme být vyrovnanější a autentičtější díky tomu, že odložíme chování, které jsme přejali jen na základě výchovy a neodpovídá tak naší přirozenosti (více v kapitole 6).
37
Vidím do tebe!
Červený, zelený a modrý – znaky tří hlavních typů Podívejme se teď na tři hlavní typy a jejich vlastnosti. Existuje modrý, červený a zelený typ. Později pak poznáme i typy smíšené. Tyto tři typy nereprezentují „dobré“ nebo „špatné“ chování, stejně tak bychom zde slovo „typ“ neměli chápat jako hodnocení, přestože hovorově často trochu kriticky mluvíme o někom jako o „typu“ („To je ale zvláštní typ“, „s lidmi jeho typu nevycházím dobře“ atd.). Slovo „typ“ pochází ze staré řečtiny a znamená „předobraz“, „základní forma“. Podle výkladového slovníku je definováno jako „určitý psychický projev osoby, která má řadu společných znaků se skupinou dalších osob“. Stejně neutrálně je tento pojem chápan i zde. (Všímáte si, jak snadno vždy tíhneme k tomu, abychom ostatní jen samotnou volbou slov zařazovali do škatulek? Musíme se od toho vědomě oprostit.) Cílem typologie by mělo být vytvoření hlubokého porozumění lidem a tolerance jejich „odlišností“ a „rozdílností“, abychom zamezili zbytečným konfliktům. Asi 80 procentům mezilidských konfliktů by bylo možné předejít, kdyby lidé byli schopni ostatní pochopit, aniž by je okamžitě hodnotili.
Petr je úspěšný a dynamický podnikatel. Po škole si založil řemeslný podnik. Nyní má pět zaměstnanců a firmě se daří. Musí řídit několik staveb, a tak je často někde v terénu. Jen málokdy sedí za
38
Poznejte sebe i ostatní
pracovním stolem. Jeho žena Hana mu ve firmě pomáhá a udržuje nad ní kontrolu. Mimo jiné svému muži vede účetnictví. Má svoji vlastní kancelář a práce ji hodně baví, i když spolupráce s manželem neprobíhá vždy hladce. Petr často vtrhne do kanceláře, zrovna když se Hana věnuje práci vyžadující soustředění. S hlavou plnou nových nápadů Petr aktivně plánuje, jak v krátké době získá nové zákazníky. Zatímco je spontánně nadšený z účasti na veletrzích a výstavách, Hana nemá z takových „akcí“ vůbec radost, protože plánování, organizace a realizace stojí často více času a úsilí, než si Petr, který stejně skoro vůbec není v práci, umí představit. Kromě toho podobné nápady vždy znamenají změnu zažitého rytmu práce a vedou k zdržení již přijatých zakázek. Hana se snaží Petra od podle jejího názoru „praštěných“ plánů odvést poukázáním na to, že již vícekrát byli zákazníci rozčílení, když zakázky nebyly kvůli podobným akcím dokončeny v termínu. Ukáže svému muži pečlivě vedenou statistiku, podle níž je firma ve výborném stavu a další zakázky nebo rozšíření stálých zákazníků nelze s dostupnými prostředky zvládnout. Petr ale nechce o tomhle „papírování“ ani slyšet. František, který má jako obchodní zástupce přímý kontakt se zákazníkem, se také nápadům svého šéfa brání. Raději by prohluboval kontakty se stávajícími klienty a pečoval o ně, než znovu začínal se získáváním nových odběratelů. V takových situacích často dochází k ostrým diskuzím: Petr se chce jako šéf ve firmě prosadit a nechce, aby mu do toho jeho žena nebo František mluvili. František je pro něj nejen příliš pomalý, ale navíc i moc „užvaněný“. Kdyby nevedl tak sáhodlouhé řeči, ale vyjadřoval se přesně, dostal by se také více
39
Vidím do tebe!
k práci, myslí si. Kromě toho promrhá až příliš času na schůzkách se zákazníky a Petr má podezření, že je tam často jen kvůli popíjení kávy, než aby přicházel s novými zakázkami. František to vidí jinak: je to právě jeho léta provozovaná intenzivní péče o zákazníky, která Petrově firmě pomohla k dlouhodobě solidnímu stavu zakázek. Rozšíření okruhu stálých zákazníků František považuje za méně smysluplné, protože by tím nutně utrpěli zákazníci stávající, na které by zbývalo méně času. Ledaže by se zaměstnalo více nových pracovníků, ale to Petr odmítá. Zatímco Petr se cítí svojí ženou a kolegou ve své činorodosti omezován, Hana a František mají opakovaně pocit, jako by je Petr „převálcoval“. Nikdo z nich není opravdu spokojený, žádné řešení problému ale nevidí. Zamyslete se prosím, který typ Petr, Hana a František v tomto příběhu ztělesňují. Petr je červený, Hana modrá a František zelený. Pokud jste již zvládli typy správně zařadit, pak vám gratuluji. Učinili jste první úspěšný krok ke správné znalosti lidí. Zároveň jste poznali jeden z typických konfliktů, který mezi těmito třemi typy často nastává. Podívejme se na vlastnosti červeného, zeleného a modrého typu podrobněji.
Červený typ Červený je dynamický a rychle se dá do práce. Jako klasický „podnikavec“ je odhodlaný, bojovný, soutěživý a chce okamžitě přejít k věci. Jedná rychle, důležité jsou pro něj především hmatatelné výsledky. Nemá rád dlouhé řeči, postupuje přímo k jádru problému, zaměřuje se na to užitečné. Často využije příznivé situace,
40
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.