Jak funguje Evropská unie

Evropská dokumentace

Jak funguje Evropská unie Průvodce občana institucemi EU

Evropská unie

Tschechisch_Umschlag_15.04 17.05.2004 8:53 Uhr Seite 2

Vydáno ve všech oficiálních jazycích Evropské unie: angličtině, dánštině, finštině, francouzštině, italštině, němčině, nizozemštině, portugalštině, řečtině, španělštině a švédštině a dále v češtině, estonštině, litevštině, lotyštině, maďarštině, maltštině, polštině, slovenštině a slovinštině. Evropská komise Generální ředitelství pro tiskové publikace a komunikace Publikace B-1049 Brusel Rukopis dokončen v červnu 2003 Ilustrace na obalu: Evropský parlament Katalogizační údaje jsou zařazeny na konci této publikace Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2004 ISBN 92-894-6364-3 Evropská společenství, 2004 ©Reprodukce je povolena s uvedením zdroje. Printed in Germany V YTIŠTĚNO NA PAPÍRU NEOBSAHUJÍCÍM CHLÓR

Tschechisch_Inhalt_15.04 17.05.2004 8:51 Uhr Seite 1

Jak funguje Evropská unie Průvodce občana institucemi EU


Obsah

Seznámení s Evropskou unií

3

Smlouvy a rozhodovací proces

5

Evropský parlament: hlas lidu

10

Rada Evropské unie: hlas členských států

14

Evropská komise: prosazování společného zájmu

20

Soudní dvůr: prosazování práva

25

Evropský účetní dvůr: zhodnocení vašich peněz

28

Evropská centrální banka: dohled nad eurem

30

Evropský hospodářský a sociální výbor: hlas občanské společnosti

32

Výbor regionů: hlas místních samospráv

34

Evropská investiční banka: financování projektů EU

36

Evropský ombudsman: prošetření vašich stížností

38

Agentury

40

Pohled do budoucnosti

46


Seznámení s Evropskou unií

Z

a pouhé půl století své existence dosáhla Evropská unie (EU) význačných úspěchů. Zajistila mír mezi členskými státy a prosperitu pro své občany. Vytvořila společnou evropskou měnu (euro) a „jednotný trh“ bez hranic s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. EU se rozrostla ze šesti na patnáct zemí a připravuje se přijmout tucet dalších. Stala se obchodní velmocí a vedoucí světovou silou v oblastech jako např. ochrana životního prostředí či rozvojová pomoc. Za svůj úspěch EU z velké části vděčí své jedinečné podstatě a způsobu, jakým funguje. EU totiž není federací jako Spojené státy americké. Není ani pouhou mezivládní organizací jako OSN. Země, které tvoří EU (její „členské státy“), zůstávají nezávislými suverénními národy, ale sdružují svoji suverenitu, aby získaly sílu a světový vliv, kterého by žádný z nich sám nemohl dosáhnout. Sdružování suverenity v praxi znamená, že členské státy delegují některé ze svých rozhodovacích pravomocí na evropské instituce, které byly vytvořeny proto, aby rozhodování o konkrétních věcech společného zájmu mohlo probíhat demokraticky na evropské úrovni. Existují tři hlavní rozhodovací instituce: • Evropský parlament, který zastupuje občany EU a je jimi přímo volen;

• Rada Evropské unie, která zastupuje jednotlivé členské státy; • Evropská komise, která se stará o ochranu zájmů Evropské unie jako celku.

3


Jak funguje Evropská unie

Tento „institucionální trojúhelník“ vytváří politiky a právo (směrnice, nařízení a rozhodnutí), které jsou platné v celé EU. Pravidla a postupy, které musí instituce dodržovat, jsou uvedeny ve smlouvách odsouhlasených členskými státy, prezidenty a ministerským předsedy a ratifikovaných jejich parlamenty. V zásadě platí, že nové zákony EU navrhuje Komise, ale přijímá je Parlament a Rada.

Soudní dvůr prosazuje vládu evropského práva a Účetní dvůr kontroluje financování aktivit Evropské unie. Celý systém doplňuje pět dalších orgánů: • Evropský hospodářský a sociální výbor zastupuje občanskou společnost, zaměstnavatele a zaměstnance; • Výbor regionů zastupuje regionální a místní orgány; • Evropská centrální banka odpovídá za evropskou měnovou politiku; • Evropská investiční banka financuje investiční projekty EU; • Evropský ombudsman chrání občany EU a organizace před neoprávněnými administrativními zásahy. Navíc byly vytvořeny specializované agentury pro provádění některých technických, vědeckých nebo řídících úkolů. Tato brožura nabízí souhrnný přehled o tom, co každá instituce nebo agentura dělá a jak funguje. Jejím cílem je sloužit jako užitečný průvodce současným rozhodovacím systémem EU.

4


Smlouvy a rozhodovací proces

EU je založena na čtyřech smlouvách: • Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), jež byla podepsána 18. dubna 1951 v Paříži, vstoupila v platnost 23. července 1952 a jejíž platnost vypršela 23. července 2002; • Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), jež byla podepsána 25. března 1957 v Římě a vstoupila v platnost 1. ledna 1958; • Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), jež byla podepsána v Římě společně se Smlouvou o EHS. Tyto dvě smlouvy se často označují jako „Římské smlouvy“. Když se použije termín „Římská smlouva“, má se na mysli pouze Smlouva o EHS; • Smlouva o Evropské unii (EU), která byla podepsána v Maastrichtu dne 7. února 1992 a která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. První tři z těchto smluv vytvořily tři „Evropská společenství“, tj. systém společného rozhodování o uhlí, oceli, jaderné energii a dalších hlavních sektorech ekonomik členských států. Instituce společenství – vytvořené pro řízení tohoto systému – byly sloučeny v roce 1967, kdy vznikla jediná Komise a jediná Rada. EHS navíc ke své hospodářské roli postupně přibralo široké spektrum odpovědností, včetně sociální a regionální politiky a politiky ochrany životního prostředí. Protože již nešlo o čistě hospodářská společenství, čtvrtá smlouva (Maastricht) EHS prostě přejmenovala na „Evropské společenství“ (ES). Maastrichtská smlouva rovněž zavedla nové formy spolupráce mezi vládami členských států –

například v oblastech obrany a nebo v oblasti „justice a vnitra“. Doplněním těchto forem mezivládní spolupráce k existujícímu „komunitárnímu“ systému vytvořila Maastrichtská

EVROPSKÁ UNIE

Policejní

Oblast Společná

a soudní

(většina oblastí

zahraniční

spolupráce

společných

a bezpečnostní

v trestních

politik)

politika

věcech

Společenství

SMLOUVY Evropská unie je založena na svých smlouvách. Její tři „pilíře“ představují odlišné politické oblasti s různými rozhodovacími systémy. 5



smlouva novou strukturu se třemi „pilíři“, které jsou jak politické, tak ekonomické. To je to, co se nazývá Evropská unie (EU).

• Amsterodamská smlouva byla podepsána 2. října 1997 a vstoupila v platnost 1. května 1999. Zpřehlednila Smlouvy o EU a ES přiřazením čísel (namísto písmen) článkům Smlouvy o EU.

Smlouvy jsou základem všeho, co Evropská unie dělá. Kdykoliv musí být smlouvy revidovány či doplněny, dochází k tomu na zvláštní konferenci vlád členských států EU (na tzv. „mezivládní konferenci“ neboli IGC – Intergovernmental conference).

• Smlouva z Nice, podepsaná dne 26. února 2001, vstoupila v platnost 1. února 2003. Dále upravuje původní smlouvy a zefektivňuje institucionální systém EU tak, aby mohl účinně fungovat po přistoupení nové vlny členských států v roce 2004.

Smlouvy byly doplňovány s každým novým rozšířením EU. Navíc byly smlouvy přibližně každých deset let měněny s cílem reformovat instituce EU a přenést na ně nové oblasti působnosti na úroveň EU.

Rozhodování na úrovni Evropské unie zahrnuje různé evropské instituce, zejména: • Evropskou komisi;

• Jednotný evropský akt (JEA) byl podepsán v únoru 1986 a vstoupil v platnost 1. července 1987. Doplnil Smlouvu o EHS a „vydláždil“ cestu pro dokončení jednotného trhu.

• Evropský parlament; • Radu Evropské unie.

Ideje, které vedly k vytvoření Evropské unie, byly poprvé zveřejněny dne 9. května 1950 v projevu Roberta Schumana (francouzského ministra zahraničních věcí). Proto se každým rokem slaví 9. květen jako Den Evropy. 6


Tři „rady“: která je která? Je snadné si splést jednotlivé evropské orgány – zvlášť když se jmenují tak podobně jako tyto tři „rady”. Evropská rada Tato rada zahrnuje hlavy států a vlád (tj. prezidenti nebo ministerští předsedové, případně obojí) všech zemí EU a předsedu Evropské komise. Evropská rada se v zásadě schází čtyřikrát do roka, aby se shodla na celkové politice EU a projednala dosažený pokrok. V Evropské unii je to orgán s rozhodovací pravomocí na nejvyšší politické úrovni, proto se její zasedání často nazývají „summity“. Rada Evropské unie Dříve známa jako Rada ministrů, tato instituce se skládá z ministrů vlád všech zemí EU. Rada se schází pravidelně, aby přijímala usnesení k dílčím problémům a schvalovala evropskou legislativu. Podrobnější popis její práce je uveden v další části této brožury. Rada Evropy Tato rada není institucí EU. Je to mezivládní organizace, jejímž cílem je (mimo jiné) chránit lidská práva, podporovat kulturní různorodost Evropy a bojovat pro sociálním problémům, jako jsou rasové předsudky a nesnášenlivost. Byla vytvořena v roce 1949 a jedním z jejích počátečních úspěchů bylo přijetí Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Aby občané mohli uplatňovat svá práva podle této úmluvy, ustavila Rada Evropy Evropský soud pro lidská práva. Rada Evropy má nyní 45 členských států včetně 15 zemí Evropské unie a její sídlo je v Palais de l’Europe ve Štrasburku (Francie).

Evropská komise navrhuje novou legislativu, jednotlivé právní normy ale schvaluje Rada a Parlament. Ostatní instituce také hrají svoji roli v konkrétních oblastech, jak bude podrobněji vysvětleno později.

hodovacího postupu sdílí Parlament skutečnou moc s Radou. Evropská komise musí při přípravě návrhu nového zákona vybrat odpovídající postup. Rozhodnutí bude v zásadě záviset na „právním základě“ návrhu – jinými slovy na článku Smlouvy, na němž se zakládá.

Pravidla a postupy pro rozhodovací proces v EU jsou stanoveny ve smlouvách. Každý evropský zákon je založen na konkrétním článku smlouvy, na nějž se odvolává jako na „právní základ“ legislativy.

Tyto tři postupy jsou podrobněji popsány níže:

1. Konzultace

Existují tři hlavní postupy pro schvalování nových zákonných norem EU:

V rámci konzultačního postupu předkládá Komise svůj návrh jak Radě, tak Parlamentu, ale je to Rada, kdo oficiálně konzultuje Parlament a ostatní orgány, například Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, jejichž stanoviska jsou nedílnou součástí rozhodovacího procesu EU.

• konzultace; • souhlas; • spolurozhodování. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá ve způsobu vzájemného působení Parlamentu a Rady. V rámci konzultačního postupu Parlament pouze sděluje svůj názor. V rámci spoluroz7



V některých případech je konzultace povinná, protože to vyžadují smlouvy a návrh se nemůže stát zákonem, dokud k němu Parlament nevydá své stanovisko. V jiných případech je konzultace nepovinná a Komise pouze navrhuje, aby Rada Parlament konzultovala.

V některých oblastech, například u daní, musí být rozhodnutí Rady jednomyslné.

2. Souhlas Postup souhlasu znamená, že Rada musí před přijetím některých velmi důležitých rozhodnutí získat souhlas Evropského parlamentu.

Ve všech případech může Parlament: • návrh Komise schválit, • zamítnout jej, • nebo požádat o doplnění.

Postup je stejný jako v případě konzultací s tou výjimkou, že Parlament nemůže návrh změnit: musí jej buď přijmout nebo zamítnout. Přijetí („souhlas“) vyžaduje absolutní většinu odevzdaných hlasů.

Pokud Parlament požádá o doplnění, zváží Komise všechny změny, které Parlament navrhuje. Jestliže přijme jakýkoliv z těchto návrhů, pošle pozměněný návrh Radě.

Oblasti, v nichž se používá postup souhlasu: • určité úkoly Evropské centrální banky; • změna statutů Evropského systému centrálních bank/Evropské centrální banky; • Strukturální fondy a Kohezní fond; • jednotný volební systém pro volby do Evropského parlamentu; • některé mezinárodní dohody; • přistoupení nových členských států.

Rada přezkoumá pozměněný návrh a buď jej přijme v původním znění, nebo jej dále pozmění. Při tomto postupu, tak jako ve všech ostatních případech, pokud Rada pozmění návrh Komise, musí tak učinit jednomyslně. Oblasti spadající do konzultačního postupu jsou: • policejní a soudní spolupráce v trestních věcech; • změna smluv; • diskriminace na základě pohlaví, rasy či etnického původu, náboženství nebo politického předsvědčení, tělesného postižení, věku či sexuální orientace; • občanství EU; • zemědělství; • vízová, azylová, přistěhovalecká a jiné politiky spojené s volným pohybem osob; • doprava (pokud je pravděpodobné, že bude mít výrazný dopad na určité regiony); • pravidla hospodářské soutěže; • daňové uspořádání; • hospodářská politika; • „posílená spolupráce“ – tj. úprava, která skupině členských států umožňuje spolupracovat v určité oblasti, které se ostatní státy zatím nechtějí účastnit.

3. Spolurozhodování V rámci spolurozhodovacího postupu se Parlament a Rada vzájemně dělí o legislativní pravomoc. Komise zašle svůj návrh oběma institucím. Každá z nich si návrh přečte a projedná jej ve dvou čteních. Pokud se Parlament a Rada na návrhu neshodnou, je předložen tzv. „dohodovacímu výboru“, složenému ze stejného počtu zástupců Rady a Parlamentu. Zasedání výboru a probíhající diskuse se rovněž účastní zástupci Komise. Jakmile dosáhne výbor shody, je text odeslán do Parlamentu a do Rady ke třetímu čtení tak, aby mohl být nakonec přijat jako zákon. Podrobnější popis spolurozhodovacího postupu :

8


Návrh Komise Evropskému parlamentu a Radě

Stanovisko Parlamentu: Komise pozměňuje svůj návrh

Rada schvaluje všechny navrhované změny Parlamentu a přijímá zákon.

Rada zaujímá na základě kvalifikované většiny společný postoj. Komise vydává sdělení ke společnému postoji.

Parlament schvaluje návrh. Rada může zákon přijmout.

Parlament zkoumá společný postoj Rady.

Parlament schvaluje společný postoj nebo nepodniká žádné kroky.

Parlament absolutní většinou zamítá společný postoj Rady. Zákon je zamítnut.

Parlament absolutní většinou navrhuje změny.

Zákon je přijat.

Stanovisko Komise

Rada neschvaluje všechny pozměňovací návrhy Parlamentu. Předseda Rady společně s předsedou Parlamentu svolá dohodovací výbor. Komise se podílí na jeho práci.

Dohodovací výbor dospěje k dohodě. Parlament a Rada absolutní a kvalifikovanou většinou přijímají zákon. Pokud ho jedna z těchto dvou institucí neschválí, zákon není přijat.

Oblasti, v nichž se používá spolurozhodovací postup: • nediskriminace na základě národnosti; • právo na stěhování a usazování; • volný pohyb pracovních sil; • sociální zabezpečení pro migrující pracovníky; • právo na založení společnosti; • doprava; • vnitřní trh; • zaměstnanost; • celní spolupráce; • boj proti sociálnímu vyloučení; • rovné příležitosti a rovné zacházení; • realizace rozhodnutí týkajících se Evropského sociálního fondu;

• • • • • • • • • • • • •

9

Rada schvaluje všechny pozměňovací návrhy Parlamentu. Zákon je přijat.

Dohodovací výbor nedospěje k dohodě. Zákon není přijat.

vzdělávání; odborná příprava; kultura; zdraví; ochrana spotřebitele; transevropské sítě; realizace rozhodnutí týkajících se Evropského fondu regionálního rozvoje; výzkum; životní prostředí; průhlednost jednání; předcházení a boj proti podvodům; statistika; zřízení poradního orgánu pro ochranu údajů.



Evropský parlament: hlas lidu

Základní údaje Úloha:

zákonodárná instituce EU, přímo volen občany Příští volby: červen 2004 Schůze: měsíční plenární zasedání ve Štrasburku, schůze výborů a další zasedání v Bruselu. Adresa: Plateau du Kirchberg, B.P. 1601, L-2929, Luxembourg. Telefon: (+352) 43 00-1 Internet: www.europarl.eu.int

Poslanci Evropského parlamentu (EP) nezasedají v národních blocích, ale v celoevropských politických skupinách (frakcích), které sdružují všechny hlavní politické strany působící v členských státech EU. Počet křesel za politickou skupinu k 1. dubnu 2003 Politická skupina Evropská lidová strana (křesťanští demokraté) a Evropští demokraté Strana evropských socialistů Evropská liberální, demokratická a reformní strana Evropská sjednocená levice/Severská levice zelených Zelení/Evropská svobodná aliance Svaz pro Evropu národů Evropa demokracií a odlišností Nezařazení Celkem

Zkratka EPP-ED PES ELDR EUL/NGL Zelení/EFA UEN EDD NA

Počet křesel 232 175 52 49 44 23 18 31 624

Počátky Parlamentu sahají do padesátých let a období vzniku zakládacích smluv. Od roku 1979 byli poslanci Evropského parlamentu voleni přímo občany, které zastupují. Parlamentní volby se konají každých pět let a každý občan EU, který je zaregistrován jako volič, má právo se těchto voleb účastnit. Proto Parlament vyjadřuje demokratickou vůli 380 milionů občanů Evropské unie a zastupuje v jednáních s dalšími institucemi EU jejich zájmy.

10


Kde Parlament sídlí? Evropský parlament pracuje ve Francii, Belgii a Lucembursku. Měsíční plenární zasedání, jichž se účastní všichni poslanci EP, se konají ve Štrasburku (Francie) – kde je „sídlo“ Parlamentu. Schůze parlamentních výborů a jakákoliv další plenární zasedání se konají v Bruselu (Belgie), zatímco Lucembursko je domovem administrativních úřadů („generální sekretariát“).

Co Parlament dělá? Parlament plní tři hlavní úlohy:

V roce 2002 byl předsedou Evropského parlamentu zvolen Pat Cox.

1. Sdílí s Radou pravomoc schvalovat zákony. Tento přímo volený orgán tak pomáhá zaručovat demokratickou legitimitu evropského práva.

Počet křesel podle jednotlivých států (v abecedním pořadí podle názvu země v jejím vlastním jazyce) 1999– 2004– 2007– 2004 2007 2009 Belgie 25 24 24 Bulharsko – – 18 Kypr – 6 6 Česká republika – 24 24 Dánsko 16 14 14 Německo 99 99 99 Řecko 25 24 24 Španělsko 64 54 54 Estonsko – 6 6 Francie 87 78 78 Maďarsko – 24 24 Irsko 15 13 13 Itálie 87 78 78 Lotyšsko – 9 9 Litva – 13 13 Lucembursko 6 6 6 Malta – 5 5 Nizozemsko 31 27 27 Rakousko 21 18 18 Polsko – 54 54 Portugalsko 25 24 24 Rumunsko – – 36 Slovensko – 14 14 Slovinsko – 7 7 Finsko 16 14 14 Švédsko 22 19 19 Velká Británie 87 78 78 Celkem (max.) 626 732 786

2. Vykonává demokratický dohled nad všemi institucemi EU a zejména nad Komisí. Má pravomoc schvalovat nebo zamítat jmenování komisařů a má právo odvolat Komisi jako celek. 3. Sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU, a proto může ovlivňovat výdaje EU. Na konci procesu přijímání rozpočtu ho přijímá nebo zamítá jako celek. Tyto tři úlohy jsou podrobněji popsány dále.

1. Zákonodárná pravomoc Nejběžnější postup pro přijímání (tj. schvalování) legislativy EU je „spolurozhodovací postup“ (viz kapitola Smlouvy a rozhodovací proces). Tento postup staví Evropský parlament a Radu do rovnocenné pozice a zákony schválené v rámci tohoto postupu jsou společnými akty Rady a Parlamentu. Používá se pro legislativu v celé řadě oblastí. U řady dalších návrhů musí být Parlament konzultován a jeho souhlas se vyžaduje pro určitá důležitá politická či institucionální rozhodnutí. Parlament také dává podněty pro novou legislativu tím, že přezkoumává každoroční 11



pracovní program Komise, zvažuje, jaké nové zákony by byly vhodné, a žádá Komisi o předkládání návrhů.

Parlament může rovněž vykonávat demokratickou kontrolu prověřováním žádostí od občanů a vytvářením dočasných vyšetřovacích výborů.

2. Demokratický dohled

Konečně se Parlament aktivně účastní každého summitu EU (zasedání Evropské rady). Při zahájení každého summitu je předseda Parlamentu vyzván, aby vyjádřil názory a postoje Parlamentu ohledně aktuálních záležitostí a bodů na pořadu jednání Evropské rady.

Parlament vykonává demokratický dohled nad jinými evropskými institucemi, a to několika způsoby. Za prvé, při jmenování nové Komise Parlament nejprve vede rozhovory se všemi případnými novými členy a s předsedou Komise (nominují je členské státy). Komisaři nemohou být jmenováni bez souhlasu Parlamentu.

3. Pravomoc kontroly nad veřejnými financemi

Za druhé, Komise je Parlamentu politicky odpovědná a Parlament může přijmout „návrh na odvolání“, kterým požaduje její hromadnou rezignaci.

O každoročním rozpočtu EU rozhoduje Parlament společně s Radou EU (viz níže). Parlament jej projednává ve dvou následných čteních a rozpočet nevstoupí v platnost, dokud nebyl podepsán předsedou Parlamentu.

Obecně platí, že Parlament vykonává kontrolu prostřednictvím pravidelných kontrolních zpráv, které mu Komise předkládá (všeobecné zprávy, zprávy o naplňování rozpočtu, uplatňování práva Společenství, atd.). Navíc poslanci EP pravidelně kladou Komisi ústní a písemné dotazy.

Parlamentní výbor pro rozpočtovou kontrolu (COCOBU) sleduje, jak je rozpočet naplňován a Parlament každým rokem rozhoduje o tom, zdali schválí způsob nakládání s rozpočtem ze strany Komise pro předchozí finanční rok. Tento schvalovací proces se technicky označuje jako „udělení absolutoria“.

Členové Komise navštěvují plenární zasedání Parlamentu a schůze parlamentních výborů a udržují tak nepřetržitý dialog mezi těmito dvěma institucemi. Parlament rovněž sleduje práci Rady: poslanci EP kladou Radě pravidelně písemné a ústní dotazy a předseda Rady navštěvuje plenární zasedání a účastní se důležitých rozhovorů. Parlament těsně spolupracuje s Radou v určitých oblastech, jako jsou společná zahraniční a bezpečnostní politika a soudní spolupráce, dále na některých záležitostech společného zájmu, jako jsou azylová a přistěhovalecká politika a opatření v boji proti drogám, podvodům a mezinárodnímu zločinu. Předsednická země (ta země, která právě předsedá Radě) nepřetržitě Parlament o všech těchto záležitostech informuje. 12


Další položky programu jednání mohou zahrnovat „sdělení“ Rady nebo Komise nebo otázky týkající se vývoje v Evropské unii nebo jinde ve světě.

Jak je organizována činnost Parlamentu? Práce Parlamentu se dělí do dvou hlavních fází: • Příprava na plenární zasedání. Provádí ji poslanci EP v různých parlamentních výborech, které se specializují na konkrétní oblasti činnosti EU. Záležitosti určené k rozpravě jsou rovněž projednávány politickými skupinami. • Plenární zasedání samotné. Plenární zasedání, jehož se účastní všichni poslanci EP, se obvykle konají ve Štrasburku (jeden týden v měsíci) a někdy v Bruselu (dva dny). Na těchto zasedáních Parlament prověřuje navrhovanou legislativu a hlasuje o pozměňovacích návrzích předtím, než dospěje k rozhodnutí o textu jako celku.

Přímo volení zástupci občanů EU se schází ve Štrasburku, kde projednávají a hlasováním přijímají celoevropskou legislativu, která se dotýká každého.

13



Rada Evropské unie: hlas členských států Základní údaje Úloha:

zákonodárná instituce EU, zastupuje členské státy Členové: jeden ministr z každé členské země EU Předsednictví: rotuje každých šest měsíců Zasedání: v Bruselu (Belgie), s výjimkou dubna, června a října, kdy jsou zasedání v Lucemburku Adresa: Rue de la Loi/Wetstraat 175, B-1048 Brussels Telefon: (+32-2) 285 6111 Internet: ue.eu.int

Rada je hlavním rozhodovacím orgánem EU. Podobně jako Evropský parlament i Rada byla založena zakládacími smlouvami v padesátých letech 20. století. Zastupuje členské státy a jejích zasedání se účastní jeden ministr za každou vládu členského státu EU.

• Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele • Konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl a výzkum) • Doprava, telekomunikace a energetika • Zemědělství a rybolov • Životní prostředí • Vzdělávání, mládež a kultura.

Účast konkrétních ministrů na konkrétním zasedání závisí na záležitostech, které jsou projednávány. Pokud má Rada například projednávat záležitosti životního prostředí, zasedání se bude účastnit ministr pro životní prostředí z každé země EU a rada bude označována za „Radu pro životní prostředí“.

Nicméně Rada zůstává jednou jedinou institucí. Každý ministr v Radě je zmocněn rozhodovat za svoji vládu. Jinými slovy, podpis ministra je podpisem celé vlády. Navíc je každý ministr v Radě odpovědný svému národnímu parlamentu a občanům, které parlament zastupuje. Tím se zajišťuje demokratická legitimita rozhodnutí Rady.

Vztahy EU se zbytkem světa má na starosti „Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy“. Tato sestava Rady má navíc širší odpovědnost za všeobecné politické záležitosti, proto se jejích zasedání účastní takový ministr nebo státní tajemník, kterého si každá vláda sama zvolí.

Co Rada vlastně dělá? Rada má šest klíčových úloh: 1. Schvalovat evropské právo. V mnoha oblastech schvaluje legislativu společně s Evropským parlamentem. 2. Koordinovat všeobecné hospodářské politiky členských států.

Dohromady tedy existuje devět různých sestav Rady: • Všeobecné záležitosti a vnější vztahy • Ekonomické a finanční záležitosti (Ecofin) • Justice a vnitřní věci 14


3. Uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a jedním či více státy nebo mezinárodními organizacemi. 4. Společně s Evropským parlamentem schvalovat rozpočet EU. 5. Rozvíjet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU (SZBP: další podrobnosti viz níže) na základě směrů stanovených Evropskou radou. 6. Koordinovat spolupráci mezi národními soudy a policejními silami v trestních věcech (viz kapitola „Justice a vnitřní věci“).

1. Legislativa

Většina těchto povinností se týká tzv. oblasti „Společenství“ – tj. oblasti činnosti, ve které se členské státy rozhodly sdružit svoji suverenitu a delegovat rozhodovací pravomoci na instituce EU. Tato oblast je „prvním pilířem“ Evropské unie.

Země EU se rozhodly, že chtějí, aby celková hospodářská politika byla založena na těsné spolupráci mezi hospodářskými politikami jednotlivých členských států. Tuto koordinaci provádí ministři hospodářství a financí, kteří společně tvoří Radu pro hospodářské a finanční záležitosti (Ecofin).

Většina legislativy EU je přijímána společně Radou a Parlamentem (viz kapitola „Rozhodování v EU“). Platí pravidlo, že Rada jedná pouze na základě návrhu Komise a Komise má obvykle povinnost zajistit správné uplatňování legislativy EU, jakmile byla schválena.

2. Koordinace hospodářských politik členských států

Ovšem dvě poslední odpovědnosti se týkají hlavně oblastí, v nichž členské státy své pravomoci nedelegovaly, ale prostě spolu spolupracují. Tato forma spolupráce se nazývá „mezivládní spoluprací“ a pokrývá druhý a třetí „pilíř“ Evropské unie (tj. SZBP a policejní a justiční spolupráci v trestních věcech).

3. Uzavírání mezinárodních dohod Každým rokem „uzavírá“ Rada (tj. oficiálně podepisuje) řadu dohod mezi Evropskou unií a nečlenskými zeměmi stejně jako s mezinárodními organizacemi. Tyto dohody mohou zahrnovat široké oblasti, jako například obchod, spolupráci a rozvojovou pomoc, nebo se mohou zabývat konkrétními záleži-

Činnost Rady je podrobněji popsána dále.

Ministři ze všech zemí EU se schází v Radě, aby přijímali společná rozhodnutí o politikách a legislativě EU.

15



tostmi, například textilem, rybolovem, vědou a technikou, dopravou, apod.

5. Společná zahraniční a bezpečnostní politika

Rada může navíc uzavřít s členskými státy EU úmluvy v takových oblastech, jako jsou daně, obchodní právo nebo konzulární ochrana. Úmluvy se mohou rovněž zabývat spoluprací v oblasti justice a vnitřních věcí (viz dále).

Členské státy se podílejí na rozvoji Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Zahraniční politika, bezpečnost a obrana jsou ale záležitosti, nad nimiž si jednotlivé členské státy EU zachovávají nezávislou kontrolu. V těchto oblastech nedošlo ke sdružení jejich národní suverenity, proto zde Parlament a Evropská komise hrají pouze omezenou úlohu. Ovšem země EU mohou mnoho získat tím, že budou v těchto otázkách spolupracovat a Rada je hlavním fórem, na němž se tato „mezivládní spolupráce“ uskutečňuje.

4. Schvalování rozpočtu EU Roční rozpočet EU podléhá společnému schválení ze strany Rady a Evropského parlamentu. Pokud se tyto dvě instituce nedohodnou, pravidla dovolují Radě, aby přijala konečné rozhodnutí o „povinných výdajích“ (hlavně zemědělské výdaje a náklady vyplývající z mezinárodních smluv uzavřených s nečlenskými zeměmi EU), zatímco Parlament má poslední slovo v „nepovinných“ výdajích a také při konečném schvalování rozpočtu jako celku.

Reuters / Danilo Krstanovic

Aby měla EU možnost reagovat účinněji na mezinárodní krize, rozhodla Evropská rada (na summitu v Helsinkách v prosinci 1999) o vytvoření „sil rychlého nasazení“ tvořených až 60 000 příslušníky ozbrojených sil, které by bylo možné rozmístit během 60 dnů a udržovat v činnosti po dobu nejméně jednoho roku.

V lednu 2003 zahájila činnost Policejní mise Evropské unie v Bosně a Hercegovině, která převzala civilní stránku krizového managementu od mírových jednotek OSN. Akci tohoto druhu řídí a koordinuje Rada Evropské unie.

16


Nejedná se však o „evropskou armádu“. Vojáci budou nadále příslušníky národních ozbrojených sil a budou podléhat národnímu velení a jejich úloha bude omezena na plnění humanitárních a záchranných úkolů, budou se podílet na udržování míru a plnit další úlohy při řešení krizových situací.

Musí například zajistit, že: • soudní rozsudek vynesený v jedné zemi EU ve věci rozvodu nebo svěření dítěte do péče je uznáván ve všech ostatních zemích EU; • vnější hranice EU budou pod efektivní policejní kontrolou; • celníci a policie si budou vyměňovat informace o pohybu podezřelých osob, zneužívání drog nebo pašování lidí; • žadatelé o azyl budou hodnoceni a posuzováni stejným způsobem v celé EU, aby se zabránilo zneužívání rozdílů v azylovém řízení mezi jednotlivými členskými zeměmi EU.

Pro zajištění politické kontroly a strategického řízení během krizí se Evropská rada na summitu v Nice v prosinci 2000 rozhodla vytvořit nové stálé politické a vojenské struktury v rámci Rady Evropské unie: • Politický a bezpečnostní výbor (PSC); • Vojenský výbor Evropské unie (EUMC); • Vojenský štáb Evropské unie (EUMS) složený z vojenských odborníků přidělených k sekretariátu Rady členskými státy.

Tyto záležitosti, které jsou společně označovány jako „justice a vnitřní věci“, řeší ministři spravedlnosti a vnitra, kteří společně jednají v rámci Rady pro justici a vnitřní věci.

Vojenský štáb Evropské unie spadá do vojenské podřízenosti Vojenského výboru Evropské unie, kterému pomáhá. V roce 2002 byly vytvořeny dvě agentury k plnění konkrétních technických a vědeckých úkolů v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jsou to: • Evropský institut pro bezpečnostní studie (www.iss-eu.org) se sídlem v Paříži, Francie • Družicové středisko Evropské unie (www.eusc.org) se sídlem Torrejón de Ardoz, Španělsko.

6. Justice a vnitřní věci Drogy, terorismus, mezinárodní podvody, pašování osob a sexuální zneužívání dětí jsou problémy, které evropské občany velmi znepokojují. Jedná se o trestnou činnost přesahující hranice a efektivně ji může zvládnout pouze přeshraniční spolupráce. Pokud má Evropa tyto problémy vyřešit a poskytnout všem svým občanům rovný přístup k občanské spravedlnosti v rámci EU, musí národní soudy, policejní síly, celní úředníci a přistěhovalecké služby všech zemí EU navzájem spolupracovat.

17



Jak je organizována činnost Rady?

Generální sekretariát

Coreper

Předsednictví Rady má k dispozici generální sekretariát, který připravuje a zajišťuje hladké fungování práce Rady na všech úrovních.

V Bruselu má každý členský stát EU stálý tým („zastoupení“), který jej zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU. Vedoucí každého zastoupení je fakticky velvyslancem své země v EU.

V roce 1999 byl generálním tajemníkem Rady jmenován Javier Solana. Je rovněž vysokým představitelem pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a v této funkci pomáhá Radě navrhovat a realizovat politická rozhodnutí. Rovněž se jménem Rady zapojuje do politického dialogu s nečlenskými zeměmi EU.

Tito velvyslanci (známí jako „stálí zástupci“) se schází jednou týdně v rámci Výboru stálých zástupců (Coreper). Úkolem tohoto výboru je připravit práci Rady s výjimkou zemědělských záležitostí, které řeší Zvláštní výbor pro zemědělství. Coreperu pomáhá řada pracovních skupin sestavených z úředníků z národních administrativ.

Generálnímu tajemníkovi asistuje náměstek generálního tajemníka odpovídající za řízení generálního sekretariátu.

Předsednictví Rady

Kolik hlasů připadá na členský stát?

Předsednictví Rady se pravidelně mění každých šest měsíců. Jinými slovy, každá země EU střídavě odpovídá za program Rady a předsedá všem zasedáním po dobu šesti měsíců, prosazuje legislativní a politická rozhodnutí a dojednává kompromisy mezi členskými státy.

Rozhodnutí Rady je přijímáno na základě hlasování. Čím je počet obyvatel členského státu vyšší, tím více hlasů má. Počet hlasů ale není důsledně proporční: je totiž upraven ve prospěch zemí s menším počtem obyvatel.

Rotace předsednictví pro období 2003 až 2006 je následující: 2003

první pololetí: druhé pololetí:

Řecko Itálie

2004


Irsko Nizozemsko

2005


Lucembursko Velká Británie

2006


Rakousko Finsko

Pokud se má například během druhé poloviny roku 2006 sejít Rada pro životní prostředí, bude jí předsedat finský ministr životního prostředí, protože Finsko bude v té době předsedající zemí. Javier Solana jako šéf zahraniční politiky EU jedná jménem Evropy na mezinárodní scéně. 18


Ovšem v některých mimořádně citlivých oblastech, jako například SZBP, daně, azylová a přistěhovalecká politika, musí být rozhodování Rady jednomyslné. Jinými slovy, každý členský stát má v těchto oblastech právo veta.

Do 1. května 2004 mohou jednotlivé země uplatnit tyto počty hlasů: Německo, Francie, Itálie a Velká Británie Španělsko Belgie, Řecko, Nizozemsko, Portugalsko Švédsko a Rakousko Dánsko, Irsko, Finsko Lucembursko Celkem:

10 8 5 4 3 2 87

Jednomyslného souhlasu se těžko dosahuje již mezi 15 zeměmi: v rozšířené Unii s 27 nebo více členskými státy to bude prakticky nemožné. Pokud by se EU snažila postupovat podle současných pravidel, mohlo by dojít k jejímu ochromení – nebyla by nadále schopna jednat v mnoha důležitých oblastech. Smlouva z Nice proto změnila pravidla a umožnila Radě přijímat usnesení hlasováním kvalifikovanou většinou v celé řadě oblastí, které dříve vyžadovaly jednomyslnost.

Od 1. května 2004 (když k EU přistoupí nové členské státy) do 31. října 2004 budou platit přechodná ujednání, která povedou ke změně váhy hlasů. Od 1. listopadu 2004 budou moci jednotlivé země odevzdat tyto počty hlasů (včetně nových členských států): Německo, Francie, Itálie a Velká Británie Španělsko a Polsko Nizozemsko Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko a Portugalsko Rakousko, Švédsko Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko a Finsko Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko Malta Celkem:

Do 1. května 2004 bude minimální počet hlasů požadovaný pro dosažení kvalifikované většiny představovat 62 z celkového počtu 87 hlasů (tj. 71,3 %). Po dobu šesti měsíců od 1. května 2004, kdy k EU přistoupí nové členské státy, budou platit přechodná ustanovení.

29 27 13 12 10

Od 1. listopadu 2004 bude kvalifikované většiny dosaženo splněním dvou podmínek: • vyslovením souhlasu nadpoloviční většiny členských států (v některých případech bude nutná dvoutřetinová většina členských států) a • odevzdáním minimálního počtu 232 hlasů pro návrh, což je 72,3 % z celkového počtu (přibližně stejný procentuální podíl jako v minulém systému).

7 4 3 321

„Hlasování kvalifikovanou většinou“ Nejběžnějším hlasovacím postupem v Radě je tzv. „hlasování kvalifikovanou většinou“. To znamená, že k přijetí návrhu je nutno získat podporu stanoveného minimálního počtu hlasů (podrobnosti jsou uvedeny níže).

Navíc může jakýkoliv členský stát požádat o potvrzení, že hlasy ve prospěch návrhu představují nejméně 62 % celkového počtu obyvatelstva Unie. Jestliže se zjistí, že tomu tak není, rozhodnutí nebude přijato.

19



Evropská komise: prosazování společného zájmu Základní údaje Úloha:

výkonný orgán EU a iniciátor legislativních návrhů Členové: 20: po dvou z Francie, Německa, Itálie, Španělska a Velké Británie; jeden z každého dalšího členského státu Funkční období: pět let (1999-2004, 2004-2009) Adresa: Rue de la Loi / Wetstraat 200, B-1049 Brussels Telefon: (+32-2) 299 11 11 Internet: europa.eu.int/comm

Komise je politicky nezávislou institucí, která představuje a obhajuje zájmy EU jako celku. Představuje hnací sílu v institucionálním systému EU: navrhuje legislativu, politiky a programy činnosti a je zodpovědná za realizaci rozhodnutí Parlamentu a Rady.

Nová Komise je jmenována každých pět let a to do šesti měsíců od voleb do Evropského parlamentu. Postupuje se následovně: • vlády členských států se společně dohodnou na tom, koho jmenují novým předsedou Komise; • jmenovaný předseda Komise vybírá na základě diskusí s vládami členských zemí ostatních 19 členů Komise; • nově zvolený Parlament poté vede se všemi 20 členy pohovory a následně se vyjadřuje ke Komisi jako celku (tzv. kolegiu). V případě, že je navržená Komise takto schválena, může se své funkce ujmout v lednu následujícího roku.

Stejně jako Parlament a Rada byla i Evropská komise založena v padesátých letech 20. století zakládacími smlouvami EU.

Kdo je Komise? Termín „Komise“ se používá ve dvou významech. Zaprvé označuje „členy Komise“ – tj. tým 20 mužů a žen jmenovaných členskými státy a Parlamentem pro řízení instituce a přijímání rozhodnutí. Za druhé termín „Komise“ označuje instituci samotnou a její zaměstnance.

Funkční období současné Komise trvá až do 31. října 2004. Jejím předsedou je Romano Prodi. Komise zůstává politicky odpovědná Parlamentu, který má pravomoc ji odvolat přijetím návrhu na odvolání. Komise se účastní všech zasedání Parlamentu, kde musí vysvětlit a obhájit své politiky. Pravidelně také odpovídá na písemné a ústní dotazy předkládané poslanci EP.

Neformálně jsou členové Komise označováni jako „komisaři“. Všichni zastávali v zemích svého původu politické funkce a mnozí z nich byli ministry vlád, ale jako členové Komise jsou zavázáni jednat v zájmu Unie jako celku a nepřijímat od národních vlád žádné pokyny.

20


Předseda komise Romano Prodi je nadšeným diskutérem – vysvětluje, co jeho instituce dělá a naslouchá názorům občanů EU. Oboustranná komunikace je zásadní pro sbližování Evropy a Evropanů.

Každodenní práci Komise vykonávají úředníci, odborníci, překladatelé, tlumočníci a sekretářské síly. Jedná se o přibližně 24 000 evropských úředníků. Může se zdát, že je to hodně, ale ve skutečnosti je to méně, než je počet zaměstnanců magistrátů většiny středně velkých měst v Evropě.

Kde Komise sídlí? „Sídlo“ Komise je v Bruselu (Belgie), má ale také kanceláře v Lucemburku, reprezentace ve všech zemí EU a delegace v mnoha hlavních městech po celém světě.

Co dělá Komise?

Nejedná se o anonymní byrokraty, ale o obyčejné občany pocházející ze všech zemí EU, kteří byli vybráni na základě náročných zkoušek a kteří společně pracují na vybudování silné a úspěšné Evropské unie. Úředníci Komise – podobně jako personál v jiných orgánech EU – jsou vybíráni prostřednictvím Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO): europa.eu.int/epso.

Evropská komise má čtyři hlavní role: 1. navrhovat Parlamentu a Radě legislativu; 2. řídit a realizovat politiky EU a rozpočet; 3. prosazovat evropské právo (společně se Soudním dvorem); 4. reprezentovat Evropskou unii na mezinárodní úrovni, například při vyjednávání smluv mezi EU a dalšími zeměmi.

21



1. Navrhování nové legislativy

2. Realizace politik EU a rozpočtu

Podle Smlouvy přísluší Komisi „právo zákonodárné iniciativy“. Jinými slovy, pouze Komise je odpovědná za vypracování návrhů nové evropské legislativy, které předkládá Parlamentu a Radě. Cílem těchto návrhů musí být ochrana zájmů Unie a jejích občanů a ne zájmů konkrétních zemí či odvětví.

Jakožto výkonný orgán Evropské unie odpovídá Komise za řízení a realizaci rozpočtu a politik a programů EU přijatých Parlamentem a Radou. Většina skutečné práce a výdajů se uskutečňuje prostřednictvím národních a místních úřadů, ale Komise odpovídá za dohled nad nimi.

Před předložením jakýchkoliv návrhů musí vzít Komise na vědomí nové skutečnosti a problémy vzniklé v Evropě a musí zvážit, zda-li je legislativa EU tím nejlepším způsobem, jak je vyřešit. Proto je Komise v trvalém kontaktu se širokým spektrem zájmových skupin a se dvěma poradními orgány – Evropským hospodářským a sociálním výborem (složeným z představitelů zaměstnavatelů a odborových svazů) a Výborem regionů (složeným z představitelů místních a regionálních orgánů). Rovněž se zajímá o stanoviska národních parlamentů a vlád.

Příkladem politiky, kterou Komise aktivně řídí, je politika hospodářské soutěže: Komise sleduje kartely a fúze a dbá na to, aby členské státy EU nedotovaly průmysl způsobem, který by narušoval hospodářskou soutěž. Příklady programů EU řízených Komisí sahají od programu „Interreg“ a „URBAN“ (vytváření přeshraničních partnerství mezi regiony a pomoc při obnově upadajících městských oblastí) až po program „Erasmus“ (celoevropské výměny studentů). Komise nakládá s rozpočtem za bedlivého dohledu Účetního dvora. Obě instituce mají za cíl zajistit dobré finanční řízení. Evropský parlament uděluje Komisi absolutorium za realizaci rozpočtu pouze tehdy, když je spokojen s výroční zprávou Účetního dvora.

Komise navrhuje kroky na úrovni EU pouze v případě, kdy se domnívá, že problém nelze efektivněji vyřešit činností na národní, regionální nebo místní úrovni. Tento princip řešení věcí na nejnižší možné úrovni se nazývá „principem subsidiarity“.

3. Prosazování evropského práva Pokud však Komise dojde k závěru, že je zapotřebí legislativy EU, připraví návrh, který podle jejího přesvědčení bude problém efektivně řešit a uspokojí nejširší možný rozsah zájmů. Aby byly technické podrobnosti návrhu správné, konzultuje Komise s odborníky, kteří vytváří různé výbory a pracovní skupiny.

Komise působí jako „strážce smluv“. To znamená, že Komise odpovídá společně se Soudním dvorem za zajištění správného uplatňování práva EU ve všech členských státech. Pokud Komise zjistí, že země EU nejedná v souladu s evropským zákonem, a tudíž neplní své právní závazky, podnikne Komise všechny kroky k nápravě situace. Nejprve zahájí právní proces nazývaný „postup v případě porušení práva“. V jeho rámci je vládě zaslán oficiální dopis, v němž se uvádí, proč se Komise domnívá, že příslušná země porušuje právo EU, a stanoví se v něm konečný termín pro doručení podrobné odpovědi Komisi.

22


Pokud se tímto postupem nepodaří záležitost napravit, musí Komise záležitost předat Soudnímu dvoru, který má pravomoc uložit postih. Soudní rozsudky jsou závazné jak pro členské státy, tak i pro instituce EU.

Tým 20 komisařů (rovněž známý jako „Kolegium“) se schází jednou týdně (obvykle ve středu) v Bruselu. Jednotlivé body programu jednání předkládají komisaři odpovědní za danou oblast politiky a Kolegium o ní rozhoduje kolektivně.

4. Zastupování EU na mezinárodní scéně Zaměstnanci Komise pracuje v 36 odděleních známých jako „generální ředitelství“ (GŘ) a „služby“ (například právní služby a překladatelské služby).

Evropská komise je důležitým mluvčím Evropské unie na mezinárodním scéně. Umožňuje 15 členským státům hovořit „jedním hlasem“ na mezinárodní fórech, jakým je například Světová obchodní organizace.

Každé GŘ odpovídá za konkrétní oblast politik a řídí ho generální ředitel, který je podřízen jednomu z komisařů.

Komise rovněž zodpovídá za vyjednávání mezinárodních dohod jménem EU. Jako příklad může sloužit dohoda z Cotonou, která stanoví podmínky důležitého obchodního partnerství a pomoci mezi EU a rozvojovými zeměmi v Africe, Karibiku a Tichomoří.

Legislativní návrhy Komise ve skutečnosti navrhují a připravují GŘ, ale tyto návrhy se stanou oficiálními pouze v případě, že je „přijalo“ Kolegium na svém pravidelném zasedání. Postup je přibližně následující:

Jak je organizována činnost Komise?

Předpokládejme například, že Komise uzná potřebu vypracovat legislativní normu EU, která by zabránila znečišťování evropských řek. Generální ředitelství pro životní prostředí vypracuje návrh na základě rozsáhlých konzultací se zástupci evropského průmyslu

Je na předsedovi Komise, aby rozhodl o tom, který komisař bude odpovídat za určitou oblast politik, a také o případném přerozdělení uvedených odpovědností (bude-li to nutné) v průběhu funkčního období Komise. Předseda je rovněž oprávněn se souhlasem Komise požadovat odstoupení komisaře.

Evropská unie je předním světovým dárcem rozvojové pomoci včetně pomoci na vzdělávání a výstavbu škol. 23



a zemědělců, ministerstvy životního prostředí v členských státech a s organizacemi pro ochranu životního prostředí.

Velikost budoucí Komise Země s největším počtem obyvatelstva vždy reprezentovali dva komisaři, všechny ostatní pak jeden komisař. Pokud by se měl tento systém udržet i po rozšíření EU, byla by Komise příliš velká na to, aby mohla pracovat. Již od 1. května 2004, kdy k EU přistoupí deset nových členských států, bude deset nových komisařů (což zvýší celkový počet na 30).

Navrhovaná legislativa bude poté projednána se všemi příslušnými odděleními Komise a podle potřeby doplněna. Následně ji zkontroluje právní služba a kabinety komisařů (osobní političtí spolupracovníci). Jakmile je návrh zcela připraven, generální tajemník jej zařadí na pořad jednání následujícího zasedání Komise. Na této schůzi vysvětlí komisař pro životní prostředí svým kolegům a kolegyním, proč je tato legislativa navrhována. Ti ji následně projednají. Pokud dospějí ke shodě, Kolegium návrh „schválí“ a dokument je odeslán do Rady a Evropského parlamentu k posouzení.

Proto od okamžiku, kdy se úřadu ujme Komise na funkční období 2004 až 2009 (dne 1. listopadu 2004), bude každou zemi zastupovat pouze jeden komisař. Jakmile dosáhne Unie 27 členských států, rozhodne o maximálním počtu komisařů Rada na základě jednomyslného hlasování. Musí jich být méně než 27 a jejich státní příslušnost bude určena rotačním systémem, který bude absolutně spravedlivý ke všem zemím.

Jestliže dojde mezi komisaři k neshodám ohledně návrhu, předseda je požádá, aby o něm hlasovali. Pokud je pro návrh 11 nebo více z 20 členů, je návrh přijat. Od té doby bude mít bezpodmínečnou podporu všech členů Komise.

Členové Evropské komise pochází ze všech zemí EU, ale jsou nezávislí na národních vládách. Schází se jednou týdně a jednají o politikách EU a navrhují novou evropskou legislativu.

24


Soudní dvůr: prosazování práva

Základní údaje Úloha:

vydávat právní rozsudky v předložených případech Soudní dvůr: jeden soudce z každé země EU, 8 generálních advokátů Soud první instance: jeden soudce z každé země EU Funkční období: členové obou soudů jsou jmenováni na obnovitelné funkční období šesti let Adresa: Plateau du Kirchberg, L-2925, Luxembourg Telefon: (+352) 43 03-1 Internet: curia.eu.int

Soudní dvůr Evropských společenství (často uváděný prostě jako „Soudní dvůr“) byl vytvořen na základě Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952. Jeho úkolem je zajistit, aby legislativa EU (známá jako „právo Společenství“) byla vykládána a aplikována stejným způsobem v každém členském státě. Jinými slovy to znamená, že bude vždy shodná pro všechny strany a za všech okolností. Soudní dvůr má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy, institucemi EU, podniky a fyzickými osobami.

kládaných soudu. Musí tak činit veřejně a nestranně. Soudci a generální advokáti jsou buď bývalí členové nejvyšších národních soudů nebo vysoce kompetentní právníci, na jejichž nestrannost lze spoléhat. Jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států. Každý je jmenován na dobu šesti let, poté mohou být znovu jmenováni na jedno či dvě další funkční období v délce tří let. Na pomoc Soudnímu dvoru při řešení tisíců případů, které jsou k němu podávány, a z důvodu lepší právní ochrany občanů, byl v roce 1989 vytvořen „Soud první instance“. Tento soud (který je přičleněn k Soudnímu dvoru) odpovídá za vynášení rozsudků v určitých druzích případů, zejména u žalob podávaných soukromými osobami a v případech týkajících se porušení pravidel hospodářské soutěže mezi podniky.

Soud se skládá z jednoho soudce z každého členského státu tak, aby byly zastoupeny všechny právní systémy členských států EU. I po rozšíření bude na každý členský stát připadat jeden soudce, ale aby se zachovala efektivnost Soudního dvora, bude moci zasedat jako „Velký senát“ tvořený pouze 13 soudci namísto toho, aby se vždy musel scházet na plenárním zasedání, jehož se budou účastnit všichni soudci.

Soudní dvůr a Soud první instance mají každý svého předsedu, kterého volí jeho kolegové soudci na tříleté funkční období.

Soudnímu dvoru pomáhá osm „generálních advokátů“. Jejich úkolem je zastupovat oprávněné názory týkající se případů před25



Soudní dvůr zajišťuje, že se každému dostane spravedlivého zacházení podle práva EU. Každá země EU je zastoupena jedním soudcem.

nosti o výkladu či platnosti práva EU, může a někdy musí požádat Soudní dvůr o radu. Tato rada se vydává ve formě „předběžného opatření“.

Co dělá Soudní dvůr? Soudní dvůr vynáší rozsudky v případech, které jsou k němu podávány. Existují čtyři nejběžnější typy případů: 1. žádosti o předběžné opatření; 2. řízení o neplnění závazku; 3. řízení o zrušení; 4. řízení o nečinnosti.

2. Řízení o neplnění závazku Komise může toto řízení zahájit, pokud má důvod k přesvědčení, že členský stát neplní své závazky podle práva EU. Tato řízení mohou být rovněž vyvolána jiným členským státem.

1. Žádosti o předběžné opatření

V každém případě Soudní dvůr zkoumá obvinění a vynáší svůj rozsudek. Obviněný členský stát, pokud je samozřejmě shledán vinným, musí ve věci sjednat okamžitou nápravu.

Soudy v každé zemi EU odpovídají za zajištění toho, že právo EU bude v dané zemi řádně uplatňováno. Existuje však nebezpečí, že by soudy v různých zemích mohly vykládat právo EU různými způsoby. Aby se tomu zabránilo, je tu „postup při vydání předběžného opatření“. To znamená, že pokud má národní soud jakékoliv pochyb26


3. Řízení o zrušení

Jak je organizována činnost Soudu?

Jestliže je kterýkoliv členský stát, Rada, Komise nebo (za jistých okolností) Parlament přesvědčen, že je konkrétní zákon EU protiprávní, může požádat Soudní dvůr o jeho zrušení.

Případy jsou podávány do podatelny a ke každému případu je přiřazen konkrétní soudce a generální advokát. Postup, který následuje, se dělí do dvou etap: první je písemná část a poté následuje část ústní.

Tato „řízení o zrušení“ mohou také využívat soukromé osoby, které chtějí, aby Soudní dvůr zrušil konkrétní legislativní normu, protože se jich přímo a nepříznivě dotýká jakožto fyzických osob.

V první etapě dotčené strany předkládají písemná stanoviska a soudce přidělený k případu sestavuje zprávu, která shrnuje tato stanoviska a právní pozadí případu. Z této zprávy generální advokát, jemuž je případ přidělen, sestavuje své vlastní závěry. Ve světle těchto závěrů soudce připravuje návrh rozhodnutí, který předkládá ostatním členům Soudního dvora k přezkoumání.

Jestliže Soudní dvůr shledá, že dotčený zákon nebyl správně přijat nebo není správně založen na smlouvách, může zákon prohlásit za neplatný.

4. Řízení o nečinnosti Poté přichází druhá etapa – veřejné slyšení. V zásadě se odehrává před celým Soudním dvorem (na „plenárním zasedání“), ale slyšení může také probíhat před senáty složenými z tří či pěti soudců v závislosti na důležitosti či složitosti případu. Na slyšení právní zástupci stran přednesou své řeči před soudci a generálním advokátem, kteří je mohou vyslýchat. Generální advokát poté zveřejní své závěry a soudci se odeberou k poradě a vynesou svůj rozsudek.

Smlouva vyžaduje, aby Evropský parlament, Rada a Komise přijímaly určitá rozhodnutí za určitých okolností. Pokud tak nečiní, členské státy, jiné instituce Společenství a (za jistých okolností) fyzické či právnické osoby mohou podat stížnost k soudu tak, aby toto porušení bylo oficiálně zaznamenáno.

Na rozsudcích Soudního dvora se usnáší většina a jsou vyhlašovány na veřejném slyšení. Odlišné názory nejsou zveřejňovány.

27



Evropský účetní dvůr: zhodnocení vašich peněz Základní údaje Úloha:

kontroluje, zda jsou finanční zdroje EU řádně využívány Členové: jeden z každé země EU Funkční období: členové jsou jmenováni na obnovitelné funkční období šesti let Adresa: 12 rue Alcide de Gasperi, L-1615, Luxembourg Telefon: (+352) 43 98-1 Internet: www.eca.eu.int

Účetní dvůr kontroluje, zda byly vybrány všechny příjmy EU a zda všechny její vzniklé výdaje vznikly zákonným a řádným způsobem a zda rozpočet EU byl řádně řízen. Účetní dvůr byl založen v roce 1977.

Co Účetní dvůr dělá? Hlavním úkolem Účetního dvora je kontrolovat, zda je rozpočet EU řádně uplatňován – jinými slovy, zda jsou příjmy a výdaje EU legální a průhledné, a dále zajišťovat správný finanční management. Proto jeho práce pomáhá zaručit, že systém EU funguje efektivně a otevřeně.

Účetní dvůr má jednoho člena z každé země EU jmenovaného Radou na obnovitelné funkční období šesti let. I po rozšíření bude každou zemi EU zastupovat jeden člen, ale pro zajištění účinnosti může účetní dvůr vytvořit „senáty“ (v každém pouze několik členů) pro přijetí určitých typů zpráv nebo stanovisek.

Pro plnění svých úkolů Účetní dvůr prověřuje dokumenty jakékoliv organizace pracující s příjmy a výdaji EU. Pokud je to zapotřebí, provádí kontroly na místě. Jeho nálezy jsou sepsány ve zprávách, které upozorňují Komisi a členské státy na jakékoliv problémy.

Ve svých domovských zemích pracovali všichni členové v kontrolních úřadech nebo mají pro tuto práci zvláštní kvalifikaci. Jsou vybíráni pro svoji kompetenci a nezávislost a pracují pro Účetní dvůr na plný úvazek.

Pro efektivní plnění svého úkolu musí Účetní dvůr zůstat nezávislý na ostatních institucích, ale současně s nimi zůstává ve styku.

Členové volí ze svého středu předsedu na funkční období tří let.

Jednou z jeho klíčových funkcí je pomoc rozpočtovému orgánu (tj. Evropskému parlamentu a Radě) předkládáním každoroční zprávy o předchozím finančním roce. Připomínky, které uvádí v této výroční zprávě, hrají velmi důležitou úlohu při rozhodování Parlamentu, zda schválí způsob, jak Komise nakládá s rozpočtem, či nikoliv. Jestliže bude Účetní dvůr spokojen, předá rovněž Radě 28


Má přibližně 550 kvalifikovaných pracovníků, z nichž je asi 250 auditorů. Auditoři jsou rozděleni do „auditorských skupin“. Připravují návrhy zpráv, o nichž Účetní dvůr rozhoduje.

a Parlamentu stanovisko s ujištěním, že peníze evropských daňových poplatníků byly řádně využity. Účetní dvůr vydává také své stanovisko před přijetím finančních přepisů EU. Může se kdykoliv vyjádřit ke konkrétním otázkám nebo může vydat stanovisko na žádost jedné z institucí EU.

Jak je organizována činnost Účetního dvora?

Auditoři často vyjíždí na inspekční cesty do jiných institucí EU, členských států a jakékoliv země, která přijímá pomoc z EU. Ačkoli se práce Účetního dvora dotýká především peněz, za něž odpovídá Komise, v praxi 90 % těchto příjmů a výdajů řídí národní orgány.

Účetní dvůr pracuje nezávisle a může svobodně rozhodovat o tom, jak si naplánuje své auditorské činnosti, jak a kdy předloží své nálezy a jakou publicitu dopřeje svým zprávám a stanoviskům.

Účetní dvůr nemá žádné vlastní zákonné pravomoci. Jestliže auditoři odhalí podvod nebo nesrovnalosti, předají informace co nejrychleji odpovědným orgánům EU, aby mohly podniknout odpovídající kroky.

Důležitou položkou rozpočtu EU je podpora zemědělství, které je šetrné k životnímu prostředí, zachází dobře se zvířaty a produkuje zdravé potraviny. Auditoři kontrolují, zda se tyto peníze, podobně jako zbytek rozpočtu, využívají řádným způsobem. 29



Evropská centrální banka: dohled nad eurem Základní údaje Úloha: dohlíží na euro a měnovou politiku EU Členové: Rada guvernérů (18), Generální rada (17), Výkonný výbor (6) Adresa: Kaiserstrasse 29, D-60311 Frankfurt am Main Telefon: (+49) 69134 40 Internet: www.ecb.int

Dvanáct z 15 členských států EU dnes používá jednotnou měnu euro. Bankovky a mince eura vstoupily do oběhu 1. ledna 2002.

ECB těsně spolupracuje s národními centrálními bankami, připravuje a realizuje usnesení přijatá rozhodovacími orgány Eurosystému – Radou guvernérů, Výkonným výborem a Generální radou.

Evropská centrální banka (ECB) byla založena v roce 1998 Smlouvou o Evropské unii, aby zavedla a řídila tuto novou měnu – prováděla operace se zahraničními měnami a zajišťovala hladký chod platebních systémů. ECB rovněž odpovídá za stanovení rámce a realizaci hospodářské a měnové politiky EU.

Co banka dělá? Jedním z hlavních úkolů ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozóně a chránit kupní sílu eura. To znamená udržovat inflaci pod přísnou kontrolou: cílem ECB je zajistit, že roční zvýšení spotřebitelských cen bude nižší než 2 %, o což ECB pečuje dvěma způsoby: • Zaprvé kontroluje nabídku peněz. Pokud bude nabídka peněz nadměrná v porovnání k nabídce zboží a služeb, dojde k inflaci. • Zadruhé sleduje cenové trendy a hodnotí s nimi spojená rizika, která ovlivňují cenovou stabilitu v eurozóně.

Při plnění své role ECB pracuje s „Evropským systémem centrálních bank“ (ESCB), který zahrnuje všech 15 zemí EU. Z nich ovšem zatím pouze 12 přijalo euro. Těchto 12 zemí společně vytvořilo „eurozónu“ a jejich centrální banky spolu s Evropskou centrální bankou vytváří tzv. „Eurosystém“. ECB pracuje naprosto nezávisle. Ani ECB ani národní centrální banky Eurosystému ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů nemůže žádat ani přijímat pokyny od žádného jiného orgánu. Instituce EU a vlády členských států musí tuto zásadu dodržovat a nesmí se snažit ovlivňovat ECB ani národní centrální banky.

30


Generální rada

Kontrola nabídky peněz mimo jiné zahrnuje stanovení úrokových měr v rámci eurozóny. To je pravděpodobně nejznámější činnost banky.

Generální rada je třetím řídicím orgánem ECB. Skládá se z předsedy a místopředsedy ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 15 členských států EU. Generální rada přispívá k poradní a koordinační činnosti ECB a pomáhá připravovat budoucí rozšíření eurozóny.

Jak je organizována činnost banky? Činnost Evropské centrální banky je organizována prostřednictvím těchto rozhodovacích orgánů:

Výkonný výbor Zahrnuje předsedu ECB, místopředsedu a čtyři další členy, všechny jmenované společnou dohodou prezidentů či ministerských předsedů zemí eurozóny. Členové výkonného výboru jsou jmenováni na neobnovitelné funkční období osmi let. Výkonný výbor odpovídá za realizaci měnové politiky, jak ji určuje Rada guvernérů (viz dále) a za vydávání pokynů národním centrálním bankám. Rovněž připravuje zasedání Rady guvernérů a odpovídá za každodenní řízení ECB.

Rada guvernérů Rada je nejvyšším řídicím orgánem Evropské centrální banky. Skládá se ze šesti členů Výkonného výboru ECB a guvernérů 12 centrálních bank eurozóny. Předsedá ji předseda ECB. Jejím základním posláním je určovat měnovou politiku v eurozóně a zejména stanovit úrokové míry, za něž si komerční banky mohou od centrální banky půjčovat peníze.

Wim Duisenberg byl jmenován prezidentem ECB v roce 1998. Hlavní úkolem banky je udržovat pod kontrolou inflaci. 31



Evropský hospodářský a sociální výbor: hlas občanské společnosti Základní údaje Úloha:

zastupuje organizovanou občanskou společnost Členové: v současnosti 222, maximálně 350 Funkční období: čtyři roky Zasedání: Brusel, jednou za měsíc Adresa: 2 rue Ravenstein, B-1000 Brussels Telefon: (+32-2) 546 9011 Internet: www.esc.eu.int

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), založený v roce 1957 podle Římské smlouvy, je poradním orgánem zastupujícím zaměstnavatele, odborové svazy, zemědělce, spotřebitele a další zájmové skupiny, které společně vytvářejí „organizovanou občanskou společnost“. Předkládá jejich názory

a brání jejich zájmy v politických debatách s Komisí, Radou a Evropským parlamentem. EHSV je mostem mezi Unií a jejími občany, který podporuje společnost s větší účastí a zapojením občanů do veřejného života, tedy společnost demokratičtější.

Zaměstnanost v Evropě je silně ovlivněna politikami EU v různých oblastech. Prostřednictvím EHSV mají jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci možnost říci své slovo k utváření těchto politik. 32


Výbor je nedílnou součástí rozhodovacího procesu EU: musí být konzultován před přijetím rozhodnutí o hospodářské a sociální politice. Na základě státní iniciativy může rovněž vydávat stanoviska k věcem, které považuje za důležité.

Co dělá EHSV? Evropský hospodářský a sociální výbor má tři hlavní role: • radit Radě, Komisi a Evropskému parlamentu, buď na jejich žádost nebo na základě vlastní iniciativy; • podporovat občanskou společnost, aby se více zapojila do politiky EU; • podporovat úlohu občanské společnosti v nečlenských zemích EU a pomáhat vytvářet poradní struktury.

Do doby, než přistoupí nové členské státy, bude mít EHSV 222 členů – počet zástupců z každé členské země EU zhruba odráží velikost její populace. Počty pro jednotlivé země jsou: Německo, Francie, Itálie a Velká Británie Španělsko Belgie, Řecko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Švédsko Dánsko, Irsko a Finsko Lucembursko Celkem

24 21

Kdo jsou členové EHSV? Členové výboru tvoří tři skupiny, které zastupují zaměstnavatele, zaměstnance a různé hospodářské a sociální zájmové skupiny, přičemž většinou pracují ve svých mateřských zemích.

12 9 6 222

Tyto počty se po rozšíření nebudou měnit, ale výbor bude rozšířen o zástupce nových členských států. Počty pro nové členské státy budou: Polsko Rumunsko Bulharsko, Česká republika a Maďarsko Litva a Slovensko Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko Kypr Malta

Skupina zaměstnavatelů má členy ze soukromého a veřejného sektoru, průmyslu, malých a středních podniků, obchodních komor, velkoobchodu a maloobchodu, bankovnictví a pojišťovnictví, dopravy a zemědělství.

21 15 12 9 7 6 5

Skupina zaměstnanců představuje všechny kategorie od manuálně pracujících po vedoucí pracovníky. Její členové pochází z odborových organizací jednotlivých zemí. Třetí skupina zastupuje široké spektrum zájmů: nevládní organizace, sdružení zemědělců, malé podniky, řemesla a živnostníky, družstva a nezisková sdružení, organizace spotřebitelů a ochránců životního prostředí, vědecká a akademická společenství a sdružení, která zastupují rodinu, ženy, osoby s tělesným postižením, atd.

V tomto uspořádání bude mít výbor celkem 344 členů. Členy jmenují vlády EU, ale pracují naprosto politicky nezávisle. Jsou jmenováni na dobu čtyř let a mohou být jmenováni znovu. Výbor se schází na plenárním shromáždění a jeho rozpravy připravuje šest podvýborů známých jako „sekce“, každá se zabývá konkrétními politickými oblastmi. Volí svého předsedu a dva místopředsedy na dobu dvou let.

33



Výbor regionů: hlas místních samospráv Základní údaje Úloha:

zastupuje regionální a místní správní orgány Členové: v současnosti 222, maximálně 350 Funkční období: čtyři roky Zasedání: Brusel, pět plenárních zasedání ročně Adresa: 79 rue Belliard, B-1040 Brussels Tel: (+32-2) 282 22 11 Internet: www.cor.eu.int

Tyto počty se po rozšíření nebudou měnit, ale výbor bude rozšířen o zástupce nových členských států. Počty pro nové členské státy budou:

Výbor regionů, založený v roce 1994 podle Smlouvy o Evropské unii (Maastricht), je poradním orgánem složeným z představitelů evropských regionálních a místních správních orgánů. Zajišťuje, aby tyto orgány měly své slovo při tvorbě politik Evropské unie a aby byly uznávány regionální a místní zvláštnosti a výsady.

Polsko Rumunsko Bulharsko, Česká republika a Maďarsko Litva a Slovensko Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko Kypr Malta

Výbor musí být konzultován ve věcech, které se týkají místní samosprávy a regionální správy, jako jsou regionální politika, životní prostředí, vzdělávání a doprava.

12 9 7 6 5

V tomto uspořádání bude mít výbor celkem 344 členů.

Do doby, než přistoupí nové členské státy, bude mít Výbor 222 členů – počet zástupců z každé členské země EU zhruba odráží velikost její populace. Počty pro jednotlivé země jsou: Německo, Francie, Itálie a Velká Británie Španělsko Belgie, Řecko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Švédsko Dánsko, Irsko a Finsko Lucembursko Celkem

21 15

Za členy výboru jsou voleni politici z městských nebo regionálních organizací, kteří zastupují celé spektrum činnosti místní samosprávy a regionálních správních orgánů v Evropské unii. Mohou to být nejvyšší představitelé regionu, poslanci regionálních zastupitelstev, městští radní, starostové velkých měst, apod.

24 21 12 6 222

Jsou jmenováni vládami EU, ale pracují naprosto nezávisle. Rada Evropské unie je jmenuje na čtyři roky a mohou být jmeno-

34


váni znovu. Podle Smlouvy z Nice musí mít rovněž mandát od orgánů, které zastupují, nebo jim musí být politicky odpovědné.

• Komise pro kulturu a vzdělání (EDUC); • Komise pro ústavní záležitosti a evropskou správu (CONST); • Komise pro vnější vztahy (RELEX).

Výbor regionů jmenuje ze svého středu předsedu na dobu dvou let.

Co výbor dělá? Úlohou Výboru regionů je předkládat názory na legislativu EU z pohledu obcí či regionů. Činí tak vydáváním stanovisek k návrhům Komise. Komise a Rada musí konzultovat Výbor regionů u témat, která mají přímý význam pro místní a regionální orgány, ale mohou výbor konzultovat, kdykoliv to budou považovat za potřebné. Výbor rovněž může přijímat stanoviska na základě své vlastní iniciativy a předkládat je Komisi, Radě a Parlamentu.

Jak je organizována činnost Výboru? Každý rok Výbor regionů pořádá pět plenárních zasedání, během nichž se definuje obecná politika a přijímají se stanoviska. Členové výboru jsou přiřazeni specializovaným „komisím“, jejichž úkolem je připravit plenární zasedání. Existuje šest komisí: • Komise pro teritoriální politiku soudržnosti (COTER); • Komise pro hospodářskou a sociální politiku (ECOS); • Komise pro udržitelný rozvoj (DEVE);

Prostřednictvím Výboru regionů mají starostové a zástupci obecních samospráv z celé Evropy zajištěno své slovo při rozhodování o činnosti EU, která se dotýká regionů – např. projekty na zlepšení dopravy, komunikací a energetických sítí. 35



Evropská investiční banka: financování projektů EU Základní údaje Úloha: Členové: Adresa: Telefon: Internet:

financuje projekty EU členské státy EU představenstvo 25, řídicí výbor 8 100 Boulevard Konrad Adenauer, L-2950 Luxembourg (+352) 4379-1 www.eib.eu.int

Evropská investiční banka (EIB) byla založena v roce 1958 Římskou smlouvou. Pomáhá dosáhnout cílů EU financováním určitých typů investičních projektů.

bance investovat do projektů veřejného zájmu, na které by jinak nebylo možné získat peníze – nebo by se musely vypůjčit s mnohem vyššími náklady.

Zvoleny jsou takové projekty, které podporují evropskou integraci, vyvážený rozvoj, hospodářskou a sociální soudržnost a inovativní ekonomiku založenou na znalostech.

Projekty, do nichž banka investuje, jsou pečlivě zvoleny podle následujících kritérií: • musí přispívají k dosažení cílů EU, jako je například zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu a malých podniků; vytvoření transevropských sítí (doprava, telekomunikace a energetika); rozvoj sektoru informačních technologií; ochrana přirozeného a městského životního prostředí; zlepšení zdravotnických a vzdělávacích služeb; • musí přinášet prospěch nejvíce znevýhodněným oblastem; • musí pomoci přilákat další zdroje financování.

Co banka dělá? Posláním EIB je investovat do projektů, které podporují cíle Evropské unie. Je to nezisková instituce a nezískává žádné peníze z úspor ani z běžných účtů; nepoužívá ani žádné prostředky z rozpočtu EU. Namísto toho je financována prostřednictvím výpůjček na finančních trzích a akcionáři banky – členskými státy Evropské unie. Ty společně upsaly její kapitál, kdy příspěvek každé země odráží její hospodářskou váhu v EU.

Tato kritéria se vztahují na činnost jak uvnitř Evropské unie, tak mimo ní. Téměř 90 % činností EIB se odehrává v Evropské unii, ale značný podíl financí odchází do budoucích členských států.

Tato podpora ze strany členských států dává EIB nejvyšší možné úvěrové hodnocení (AAA) na peněžních trzích, kde proto může získat velmi vysoký kapitál za velmi konkurenčních podmínek. To na druhé straně umožňuje

36


EIB také podporuje udržitelný rozvoj v zemích Středomoří, Afriky, Karibiku a Tichomoří a dále projekty v Latinské Americe a Asii.

Banka spolupracuje s institucemi EU. Její zástupci se například mohou účastnit práce ve výborech Evropského parlamentu a předseda EIB se může účastnit zasedání Rady.

EIB je také většinovým akcionářem Evropského investičního fondu. Tento fond byl založen v roce 1994 s cílem financovat investice do malých a středních podniků (MSP).

Rozhodnutí banky jsou přijímána těmito orgány: • Rada guvernérů se skládá z ministrů (obvykle ministři financí) ze všech členských států. Definuje všeobecnou úvěrovou politiku banky, schvaluje účetní rozvahu a výroční zprávu, opravňuje banku financovat projekty mimo EU a rozhoduje o zvýšení kapitálu. • Představenstvo, předsedá mu předseda banky, tvoří jej 24 členů jmenovaných členskými státy a jednoho člena jmenuje Evropská komise. Schvaluje operace při půjčování a vypůjčování peněz a dbá na to, aby EIB byla řádně řízena. • Řídící výbor je výkonným orgánem banky. Řídí každodenní chod EIB.

Jak je organizována činnost banky? Banka jedná přímo s navrhovateli velkých projektů (nejméně 25 milionů euro), zatímco u menších projektů (MSP nebo místní orgány) spolupracuje s téměř 180 bankami a specializovanými finančními prostředníky v Evropě.

Eurekaslide

EIB je nezávislá instituce. Sama se rozhoduje o tom, jak si vypůjčí peníze a komu půjčí na základě zaměření jednotlivých projektů a příležitostí nabízených finančními trhy. Každým rokem překládá zprávu o své činnosti.

EIB financuje široké spektrum projektů včetně nových silničních a železničních spojů pro zlepšení evropských dopravních sítí. 37



Evropský ombudsman: prošetření vašich stížností Základní údaje Úloha: odhaluje selhání administrativy Funkční období: pět let, obnovitelné Adresa: 1 avenue du Président Robert Schuman B.P. 403, F-67001 Strasbourg Telefon: (+33) 388 17 23 13 Internet: www.euro-ombudsman.eu.int Funkce evropského ochránce práv neboli Evropského ombudsmana byla zřízena Smlouvou o Evropské unii (Maastricht, 1992). Ombudsman působí jako prostředník mezi občany a orgány EU. Má právo přijímat a vyšetřovat stížnosti od občanů EU, podniků a institucí a od kohokoliv, kdo má trvalý pobyt či sídlo v zemi EU.

Co Evropský ombudsman dělá? Pomáhá odhalovat „selhání administrativy“ v evropských institucích a jiných orgánech EU. „Selhání administrativy“ znamená špatnou nebo chybnou správu – jinými slovy, když instituce EU neučiní něco, co by učinit měla nebo to provádí chybně, případně dělá něco, co by dělat neměla. Příkladem selhání administrativy je: • nespravedlivý přístup; • diskriminace; • zneužití moci; • nedostatečné informace nebo odmítnutí je poskytnout; • zbytečné průtahy; • nesprávný postup.

Evropský ombudsman je volen Evropským parlamentem na obnovitelné funkční období pěti let, což odpovídá volebnímu období Parlamentu.

Pan Nikiforos Diamandouros převzal funkci Evropského ombudsmana v dubnu 2003.

38


Ombudsman může předkládat doporučení institucím EU a může přednést věc Evropském parlamentu tak, aby mohl přijmout jakákoliv nezbytná politická opatření.

Jak je organizována činnost Evropského ombudsmana? Evropský ombudsman provádí vyšetřování z vlastní iniciativy nebo na základě stížnosti.

Ombudsman působí naprosto nezávisle a nestranně. Nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od žádné vlády či organizace. Navíc během svého funkčního období nesmí vykonávat žádnou další odbornou činnost, placenou či neplacenou.

Instituce EU a její orgány jsou povinny poskytnout ochránci práv jakékoliv informace, o něž požádá, a umožnit mu přístup k příslušným dokumentům. Mohou odmítnout tak učinit pouze v oprávněných případech na základě zachování důvěrného charakteru informací.

Jak se podává stížnost k Evropskému ombudsmanovi ?

Jestliže Ombudsman zjistí, že došlo k selhání administrativy, informuje o tom dotčenou instituci a předloží návrh nebo doporučení. Dotčená instituce má tři měsíce na předložení svého podrobného stanoviska k dané věci.

Pokud žijete v Evropské unii (nebo jste institucí či podnikem se sídlem v EU) a myslíte-li si, že jste se stali obětí selhání administrativy ze strany instituce či orgánu EU, musíte nejprve kontaktovat instituci nebo orgán prostřednictvím obvyklých administrativních prostředků a snažit se je přimět k nápravě situace.

Ombudsman poté předloží zprávu Evropskému parlamentu a dotčené instituci. Rovněž seznámí s výsledkem šetření stěžovatele.

Pokud s tímto přístupem neuspějete, můžete si stěžovat Evropskému ombudsmanovi.

Každým rokem podává Evropský ombudsman Evropskému parlamentu zprávu o všech svých vyšetřováních.

Svoji stížnost musíte Ombudsmanovi přednést do dvou let ode dne, kdy jste se dozvěděli o případu selhání administrativy. Musíte jasně uvést, kdo jste a na co si stěžujete, ačkoliv můžete požádat, aby stížnost byla vedena jako důvěrná. Bude-li to nezbytné, Ombudsman vám může poradit, abyste se obrátili na jiný orgán. Ombudsman nebude vaši stížnost prošetřovat, pokud uváděné skutečnosti jsou nebo byly předmětem soudního jednání. Praktické pokyny pro vznesení vaší stížnosti naleznete na webové stránce Evropského ombudsmana (viz výše).

39



Agentury

Agentura není institucí EU: je to orgán vytvořený Evropskou unií k provádění velmi specifických technických, vědeckých či manažerských úkolů. Instituce EU (Parlament, Rada, Komise, atd.) byly ustaveny zakládacími smlouvami. Na druhé straně, agentury nejsou ve smlouvách zmiňovány. Každá je jednotlivě zřízena samostatným legislativním aktem, který stanoví její úkoly. Ne všechny obsahují ve svém oficiálním názvu slovo „agentura“: místo toho se mohou nazývat centrum, středisko, ústav, nadace, úřad nebo orgán. V současné době existuje 19 agentur. Dvě z nich – Evropský ústav pro bezpečnostní studie a Družicové středisko Evropské unie – byly vytvořeny v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (viz kapitola o Radě Evropské unie). Dvě další – Europol a Eurojust – hrají důležitou úlohu ve spolupráci mezi zeměmi EU na poli justice a vnitřních věcí. Zbývajících 15 plní úkoly podle „prvního pilíře“ EU – tzv. oblast „Společenství“. Zde je stručný popis jejich činnosti.

Evropské centrum pro rozvoj odborného vzdělávání

Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek (EUROFOUND)

Evropské centrum pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) bylo založeno v roce 1975 a nachází se v Soluni v Řecku.

Tato nadace byla založena v roce 1975 a nachází se v irském Dublinu.

Jeho úkolem je analyzovat a poskytovat informace o soustavách odborného vzdělávání a přípravy, politikách, výzkumu a praxi. To pomáhá specialistům v EU rozvíjet a zlepšovat odborné vzdělávání a přípravu v Evropě.

Jejím úkolem je: • radit tvůrcům sociální a pracovní politiky; • hodnotit a analyzovat životní a pracovní podmínky; • podávat zprávy o vývoji a trendech; • přispívat ke zlepšení kvality života.

Cedefop rovněž provozuje interaktivní webové stránky nazvané „Evropská školící vesnice“, dostupné na www.trainingvillage.gr.

Další informace naleznete na adrese www.eurofound.eu.int.

Další informace naleznete na www.cedefop.eu.int.

40


Evropská agentura pro životní prostředí

Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) byla založena v roce 1990. Sídlí v dánské Kodani.

Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) bylo založeno v roce 1993 a sídlí v portugalském Lisabonu.

Jejím úkolem je shromažďovat a šířit informace o stavu a trendech životního prostředí v Evropě. Je otevřená i pro nečlenské země EU: Island, Lichtenštejnsko a Norsko, které jsou jejími členy od založení. Agentura aktivně spolupracuje s orgány ochrany životního prostředí a mezinárodními organizacemi.

Úkolem centra je shromažďovat a rozšiřovat objektivní, spolehlivé a porovnatelné informace o drogách a zneužívání návykových látek Evropě. Spolupracuje s nečlenskými zeměmi EU a dále s mezinárodním orgány, například Mezinárodním programem OSN pro kontrolu drog (UNDCP), Světovou zdravotnickou organizací (WHO), Pompiduovou skupinou Rady Evropy, Světovou celní organizací (WCO), Mezinárodní organizací kriminální policie (Interpol) a Evropským policejním úřadem (Europol).

Další informace naleznete na adrese www.eea.eu.int.

Evropská nadace odborného vzdělávání

Další informace naleznete na adrese www.emcdda.org.

Evropská nadace odborného vzdělávání (ETF) byla založena v roce 1990 a sídlí v italském Turíně.

Evropská agentura pro hodnocení léčiv

ETF pomáhá zlepšovat odborné vzdělávání ve více než 40 nečlenských zemích EU. Zahrnuje kandidátské země a země v sousedních regionech, například v Severní Africe, na Středním východě, Balkáně a v bývalém Sovětském svazu.

Evropská agentura pro hodnocení léčiv (EMEA) sídlí v Londýně a byla založena v roce 1993. Agentura pomáhá chránit a podporovat zdraví v Evropě hodnocením léčiv jak pro humánní, tak veterinární užití. Spojuje vědecké odborné znalosti ze všech zemí EU.

Nadace nabízí těmto zemím podrobné informace, know-how a zkušenosti při odborném vzdělávání lidí pro nová pracovní místa a rozvoj programů celoživotního vzdělávání.

Některé typy léčiv odvozených pomocí biotechnologických postupů lze prodávat v Evropské unii pouze po pečlivém prozkoumání ze strany EMEA. Pokud agentura zjistí, že je léčivo bezpečné a má dobrou kvalitu, Evropská komise může povolit jeho prodej ve všech zemích EU. Lidé, kteří si přejí uvádět na trh jiná pokroková léčiva, mohou rovněž požádat o tento druh povolení.

Další informace naleznete na adrese www.etf.eu.int.

41



Většina tradičních léčiv byla schválena každou jednotlivou zemí EU. EMEA pomáhá provozovat systém vzájemného uznávání těchto národních povolení.

Evropská agentura pro ochranu zdraví a bezpečnosti na pracovišti

Další informace na adrese www.emea.eu.int.

Evropská agentura ochranu zdraví a bezpečnosti na pracovišti (EU-OSHA) sídlí ve španělském Bilbau a byla založena v roce 1994.

Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (ochranné známky a designy)

Žádná země nemůže samostatně zvládnout široké spektrum otázek spojených s bezpečností a ochranou zdraví při práci (BOZP), které musí dnes Evropa řešit. OSHA EU byla vytvořena s cílem soustředit rozsáhlé znalostní a informační fondy Evropy o těchto otázkách, zejména o preventivních opatřeních.

Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM) sídlí ve španělském Alicante a byl založen v roce 1994.

Agentura kromě rozvoje rozsáhlé sítě webových stránek věnovaných bezpečnosti a ochraně zdraví také řídí aktivní ediční program, který vydává všechny druhy publikací od specializovaných zpráv po materiály pro informační kampaně.

Jeho úkolem je provádět registrační postupy pro ochranné známky a designy v rámci Společenství. Systém „ochranné známky Společenství“ zjednodušuje život a snižuje náklady evropským podnikům. Výrobce, který si přeje chránit svoji ochrannou známku v Evropě, již nemusí zaregistrovat ochranné známky v každé jednotlivé zemi EU. Prostřednictvím OHIM může nyní požádat o jedinou ochrannou známku „Společenství“, která mu dává právo zakázat dalším firmám využívání shodných nebo podobných zámek v EU.

EU-OSHA je řízena správní radou, v níž jsou zastoupeny odborové svazy, organizace zaměstnavatelů, národní vlády a Evropská komise. Další informace naleznete na adrese europe.osha.eu.int.

Další informace na adrese www.oami.eu.int.

Úřad pro ochranu odrůd rostlin Úřad Společenství pro ochranu odrůd rostlin (CPVO) sídlí ve francouzském Angers a byl založen v roce 1994. Jeho úkolem je spravovat systém práv na odrůdy rostlin – což je forma práv průmyslového vlastnictví vztahujícího se na rostliny.

42


CPVO pracuje podobně jako Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu: uděluje práva na ochranu průmyslového vlastnictví pro nové odrůdy rostlin. Tato práva platí po dobu 25 nebo 30 let.

Evropské centrum pro monitorování rasismu a xenofobie

Další informace naleznete na adrese www.cpvo.eu.int.

Evropské centrum pro monitorování rasismu a xenofobie (EUMC) sídlí v rakouské Vídni a bylo založeno v roce 1997. Primárním úkolem centra je poskytovat EU a jejím členským státům objektivní, spolehlivé a srovnatelné údaje o rasismu, xenofobii a antisemitismu v Evropě a pracovat na celoevropské strategii pro řešení těchto problémů.

Překladatelské středisko Překladatelské středisko (CdT) je umístěno v Lucemburku a bylo založeno v roce 1994. Středisko, které je financováno z vlastních zdrojů, bylo založeno pro potřeby jiných decentralizovaných agentur EU. Na základě smluv o dobrovolné spolupráci rovněž poskytuje služby institucím EU a jiným jejím orgánům, které mají vlastní překladatelské služby.

EUMC studuje rozsah a vývoj rasismu a xenofobie a analyzuje jejich příčiny, následky a dopady. Rovněž zdůrazňuje a šíří příklady dobré praxe při začleňování přistěhovalců a etnických a náboženských menšin do většinové společnosti.

Další informace naleznete na adrese www.cdt.eu.int.

Jádrem práce EUMC je Evropská informační síť o rasismu a xenofobii (RAXEN). Skládá se z 15 „národních ústředních bodů“ (jeden v každém členském státě), které shromažďují a šíří informace o rasismu a xenofobii v jejich vlastní zemi.

Evropská agentura pro rekonstrukci

Další informace naleznete na adrese www.eumc.eu.int.

Evropská agentura pro rekonstrukci (EAR) byla zřízena v roce 1999. Její centrála je v řecké Soluni a má svá operační centra v Bělehradě, Prištině, Podgorici a Skopje. Jejím úkolem je řídit hlavní programy EU pro poskytování pomoci při rekonstrukci zemí na Balkáně postižených nedávnými válkami. EAR odpovídá Evropské radě a Evropskému parlamentu a její řídící rada je složena z Evropské komise a zástupců z každého členského státu EU. Řídí program pomoci s ročním rozpočtem téměř 1,6 miliardy eur. Další informace naleznete na www.ear.eu.int.

43



Mezi různé úkoly EMSA patří i vývoj společné metodologie EU pro vyšetřování nehod na moři a vytvoření informačního systému o lodní dopravě pro celou EU.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) začal pracovat v roce 2002. Jeho prozatímním sídlem je Brusel, Belgie.

Další informace naleznete na adrese www.emsa.eu.int.

Jeho základním úkolem je poskytovat nezávislé vědecké informace o všech záležitostech týkajících se bezpečnosti potravin. Úřad hodnotí rizika pro potravní řetězec a provádí vědecké hodnocení jakékoliv záležitosti, která může nepříznivě ovlivnit bezpečnost potravin v Evropě.

Evropská agentura pro bezpečnost letectví Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) byla vytvořena v roce 2002.

Práce úřadu pokrývá celý výrobní proces potravin „od farmy po vidličku“ – jinými slovy od primární výroby (včetně bezpečnosti krmiva zvířat) až po dodávku potravin spotřebitelům. EFSA shromažďuje informace z celého světa, sleduje nové směry vývoje ve vědě. O své nálezy se dělí nejen s odborníky a exekutivou, ale i se širokou veřejností.

Jejím úkolem je pomáhat EU při tvorbě zákonů a pravidel bezpečnosti letecké dopravy a napomáhat Komisi při kontrole, zdali jsou pravidla EU řádně dodržována. Agentura bude rovněž poskytovat technickou pomoc mezinárodním organizacím odpovědným za bezpečnost civilního letectví a ochranu životního prostředí. Dále bude napomáhat orgánům civilního letectví v nečlenských zemích EU.

Další informace naleznete na adrese www.efsa.eu.int.

EASA má právo provádět určité výkonné kroky, například vydávat typová osvědčení pro aeronautické produkty, kde je kolektivní akce efektivnější než individuální akce ze strany členských států.

Evropská agentura pro námořní bezpečnost Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) byla vytvořena v roce 2002. Jejím cílem je pomoci zlepšit systém námořní bezpečnosti EU, snížit nebezpečí námořních nehod, znečištění moří z lodí a ztráty lidských životů na moři.

Další informace naleznete na adrese www.easa.eu.int.

Agentura poskytuje technické a vědecké poradenství s cílem pomoci při zlepšení legislativy EU o námořní bezpečnosti a znečištění unikajícím z lodí. Pomáhá Komisi sledovat, co podniká EU a kandidátské země v tomto ohledu a radí jejich vládám.

44


Europol je odpovědný Radě pro justici a vnitřní věci, tj. ministrům spravedlnosti a vnitra všech zemí EU. Řídicí rada Europolu zahrnuje jednoho zástupce z každého členského státu.

Europol Europol, Evropský policejní úřad, byl založen v roce 1992, aby zajišťoval celoevropské kriminální zpravodajství. Má sídlo v nizozemském Haagu a jeho zaměstnanci zahrnují zástupce národních orgánů pro vymáhání práva (policie, celní správy, přistěhovalecké služby, atd.).

Další informace naleznete na adrese www.europol.eu.int.

Eurojust

Cílem Europolu je pomáhat členským zemím EU v těsnější spolupráci a efektivní prevenci a v boji proti organizovanému mezinárodnímu zločinu, zejména proti: • obchodování s drogami; • přistěhovaleckým sítím; • nelegálnímu obchodování s motorovými vozidly; • obchodování s lidskými bytostmi včetně dětské pornografie; • padělání peněz a jiných platebních prostředků; • nelegálnímu obchodování s radioaktivními a jadernými materiály; • terorismu.

Eurojust byl vytvořen v roce 2002, aby pomáhal orgánům státních zastupitelství zemí EU spolupracovat v boji proti závažné přeshraniční kriminalitě (včetně kriminality počítačové), podvodům a případům korupce, praní špinavých peněz a zločinům na životním prostředí. Pomáhá například tím, že usnadňuje národním orgánům výměnu informací, poskytuje vzájemnou právní pomoc a vydává fyzické osoby hledané za účelem výslechu. Jeho „sídlem“ je Haag v Nizozemsku. Eurojust je složen z jednoho prokurátora, soudce nebo policejního důstojníka přiděleného z každého členského státu. Tvoří „kolegium“ (tj. řídicí výbor) organizace a volí si jednoho představitele ze svého středu jako předsedu na tříleté funkční období. Kolegiu pomáhá sekretariát a personál složený z úředníků EU a přidělených národních expertů.

Europol podporuje členské státy tím, že: • usnadňuje výměnu informací mezi národními agenturami pro vymáhání práva; • poskytuje operační analýzy; • připravuje zprávy a analyzuje kriminalitu; • poskytuje odborné znalosti a technickou podporu pro vyšetřování a operace.

Protože práce Eurojustu zahrnuje vedení svazků o podezřelých zločincích, Eurojust má úředníka pro ochranu dat, jehož úkolem je zajistit, aby osobní data v těchto svazcích byla chráněna a nakládalo se s nimi v souladu se zákonem. Máte právo se dozvědět, jaké informace, pokud jsou nějaké, o vás Eurojust uchovává, a požádat Eurojust o jejich opravu či vymazání, budou-li nesprávné či neúplné.

Jednou z povinností Europolu je vytvořit a udržovat počítačový systém, který umožňuje zadávat data, mít k nim přístup a analyzovat je. Společný dohlížecí orgán, zahrnující dva odborníky na ochranu dat z každého členského státu, sleduje obsah a využití všech osobních údajů držených Europolem.

Další informace na adrese www.eurojust.eu.int.

45



Pohled do budoucnosti Rozhodovací systém EU se vyvíjel více než půl století. Byl ale původně navržen pro společenství pouze šesti národů. V rámci příprav EU na rozšíření počtu členských států z 15 na 27 potřebuje rozhodovací systém modernizaci, která by se zabránila jeho paralýze. Smlouva z Nice již představuje pokrok na cestě k dosažení tohoto cíle.

Konvent připravil půdu pro mezivládní konferenci, která byla zahájena 4. října 2003. Na konci této konference mají prezidenti a ministerští předsedové EU v úmyslu podepsat novou Ústavní smlouvu EU. Cílem je jasněji definovat, co Evropská unie je a kam vlastně směřuje. Smlouva rovněž stanoví nová pravidla pro efektivnější rozhodovací postupy.

Je ale třeba řešit i otázky budoucnosti EU. Například: • Jaké jsou cíle a úkoly rozšířené EU? (Jinými slovy, čeho chtějí členské státy v budoucnosti společně dosáhnout?) • Jakých společných politik bude potřeba k dosažení těchto cílů? • Jaké záležitosti se budou rozhodovat na úrovni EU a které by měly být ponechány na národních nebo regionálních orgánech? • Jakou úlohu by měly hrát národní parlamenty v rozhodovacím procesu EU?

Evropské instituce již provádí hlavní vnitřní reformy, aby zefektivnily vlastní činnost, byly otevřenější a odpovědnější. Jsou si vědomy, že EU existuje proto, aby sloužila svým občanům a může mít úspěch pouze v případě, že ji její občané pochopí a plně se zapojí do jejího rozhodovacího systému. Rozšířená EU bude jistě potřebovat reformované instituce, které mohou jednat rychle a efektivně, aby splnily velké výzvy 21. století.

Zkrátka, kdo by měl být za co odpovědný a jak by se měla přijímat demokratická rozhodnutí v unii o 27 nebo více zemích s půlmiliardou občanů? K projednání těchto a dalších otázek byl vytvořen v roce 2002 tzv. Konvent, který přivedl k jednacímu stolu představitele všech členských a kandidátských států společně s institucemi EU. Pokud byste chtěli získat více informací o Konventu o budoucnosti Evropy, obraťte se na adresu european-convention.eu.int. Pokud se chcete připojit do on-line rozhovoru o budoucnosti Evropy, obraťte se na adresu europa.eu.int/futurum/forum. Na prahu budoucnosti se EU musí rozhodnout, kam bude směřovat a jakým způsobem toho dosáhne. Její občané – zejména ti mladí – se musí do těchto rozhodování více zapojit. 46


Evropská komise

Jak funguje Evropská unie Průvodce občana institucemi EU „Evropská dokumentace“ Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství 2004 – 46 pp. – 16,2 x 22,9 cm ISBN 92-894-6364-3

Za pouhé půlstoletí své existence dosáhla Evropská unie (EU) význačných úspěchů. Zajistila mír mezi členskými státy a prosperitu pro své občany. Vytvořila společnou evropskou měnu (euro) a „jednotný trh“ bez hranic s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. EU se rozrostla ze šesti na patnáct zemí a připravuje se přijmout tucet dalších. Stala se obchodní velmocí a vedoucí světovou silou v oblastech jako např. ochrana životního prostředí či rozvojová pomoc. EU za svůj úspěch vděčí hlavně způsobu jakým pracuje – představuje jedinečnou metodu spolupráce mezi institucemi, například Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí, podporovanými řadou agentur. Tato brožura přináší ucelený přehled o tom, co každá instituce nebo agentura dělá a jak je organizována. Jejím cílem je sloužit jako užitečný průvodce v rozhodovacím procesu EU.


Další informace o Evropské unii Informace ve všech oficiálních jazycích Evropské unie jsou k dispozici na internetu na serveru Europa (http://europa.eu.int). EUROPE DIRECT je bezplatná telefonická služba, která vám pomůže nalézt odpovědi na vaše otázky o Evropské unii a poskytne vám informace o právech a příležitostech občana EU: 00 800 6 7 8 9 10 11. Při volání ze zemí mimo EU (není bezplatné): (32-2) 299 96 96 Publikace o Evropské unii v češtině můžete získat v:

ICEU

EVROPSKÝ PARLAMENT

Rytířská 31, 110 00 Praha 1 Tel.: 221 610 142 Fax: 221 610 144 E-mail: [email protected] http://www.evropska-unie.cz

Informační kancelář Evropského parlamentu Rytířská 31, 110 00 Praha 1 Tel: 221 610 126-7 Fax: 221 610 128 [email protected] www.europarl.eu.int

Delegace Evropské komise v České republice Pod Hradbami 17, 160 00 Praha 6 Tel.: 224 312 835 Fax: 224 312 850 E-mail: [email protected] http://www.evropska-unie.cz

Zastoupení a kanceláře Evropské komise a Evropského parlamentu existují ve všech zemích Evropské unie. Evropská komise má rovněž delegace v dalších částech světa.

Evropská unie

Členské státy Evropské unie Nové členské státy, které se mají připojit v roce 2004 Kandidátské země

Stav na jaře 2003

Tschechisch_Umschlag_15.04 17.05.2004 8:53 Uhr Seite 1

CS

ISBN 92-894-6364-3

Úˇrad pro úˇrední tisky 9 789289 463645

NA-41-01-010-CS-C

Tato brožura přináší ucelený přehled o tom, co každá instituce nebo agentura dělá a jak je organizována. Jejím cílem je sloužit jako užitečný průvodce v rozhodovacím procesu EU.

16

EU za svůj úspěch vděčí hlavně způsobu jakým pracuje – představuje jedinečnou metodu spolupráce mezi institucemi, například Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí, podporovanými řadou agentur.

1

Za pouhé půlstoletí své existence dosáhla Evropská unie (EU) význačných úspěchů. Zajistila mír mezi členskými státy a prosperitu pro své občany. Vytvořila společnou evropskou měnu (euro) a „jednotný trh“ bez hranic s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. EU se rozrostla ze šesti na patnáct zemí a připravuje se přijmout tucet dalších. Stala se obchodní velmocí a vedoucí světovou silou v oblastech jako např. ochrana životního prostředí či rozvojová pomoc.

Jak funguje Evropská unie

Recommend Documents