MAREK SKRBEK – VELKÉ ALBRECHTICE 1.GENERÁLNÍ MISTR ČESKÉ REPUBLIKY 2015 1.NÁRODNÍ INTERMISTR 2015 Ing.Stanislav Matuška
Není tomu ani rok, kdy jste si mohli o tomto chovateli v časopise Letu Zdar 4/2015 přečíst poměrně obsáhlou reportáž s řadou detailních informací. Po velmi úspěšné sezóně 2014, kdy chov Marka Skrbka vygeneroval v jednom roce hned čtyři olympijské holuby, kteří nás v Budapešti skvěle reprezentovali dvěma zlatými medailemi, se dala očekávat další úspěšná sezóna. Jenže po takovém úspěchu mnoho holubů holubník Marka Skrbka opustilo. Šance na nějaký výraznější úspěch v sezóně 2015 tím pádem značně poklesly. Této reality si byl samozřejmě vědom i samotný Marek a proto budou jeho postupy v sezóně 2015 v řadě případů popírat nebo upravovat to, čím se řídil a co bylo prezentováno jako jeho metody z roku 2014. Standa: „Marku, zisk titulu 1.Generální mistr České republiky jsi neočekával, to vím zcela určitě. Tvoje ambice před sezónou 2015 nebyly příliš vysoké, několikrát jsme se spolu na toto téma bavili. Výsledek však p ředčil očekávání, jak tvoje, tak i tvých soupeřů. S jakým počtem holubů jsi vlastně šel do sezóny 2015 a jaká byla tvoje strategie? Já odpověď samozřejmě znám, ale chtěl bych předem upozornit ty čtenáře, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jedině s vysokým stavem holubů jsou schopni nějakého úspěchu vůbec dosáhnout.“ Marek: „Přesně tak, žádné vysoké cíle jsem si nekladl. Vždyť jsem si v oblasti pro rok 2015 ani nenahlásil dlouhé tratě. Na dlouhé tratě bylo k dispozici pouze 8 dvouletých holubů, ale ty jsem chtěl nechat zestárnout, abych měl pro sezónu 2016 nějaké tříleté borce. Ne, že bych s nimi nechtěl závodit, ale v plánu bylo jen jejich lehké oťukávání. Nutno však říct, že tato skupina jako roční absolvovala velmi těžký dvoudenní Mayen 776 kilometrů a minimálně jednu Gothu 537 km. Kategorii dlouhotraťových holubů doplňovalo pouze 5 tříletých a 1 pětiletý holub. Nutno podotknout, že tito všichni holubi již v p ředchozí sezóně 2014 dosahovali vynikající výsledky…
V. EVROPSKÁ VÝSTAVA 27. – 31.1. 2016 BUKUREŠŤ Ing.Stanislav Matuška
V závěru měsíce ledna (január) se v hlavním městě Rumunska konala V.Evropská výstava. Naši holubi byli do Bukurešti dopraveni autem. Více jak 1300 kilometrů dlouhou cestu noční jízdou bravurně zvládl pan Miroslav Uherek, posuzovatel. Doprovázeli ho Jan Filipi, člen prezidia a Daniel Hrbáč, posuzovatel. Letecky se za nimi vydali další dva členové prezidia, pánové Marek Skrbek a Aleš Truhlář. Česká delegace Slovenská delegace Celou akci mohl každý z nás sledovat na svazových stránkách skutečně aktuálně, za což se zasloužil Jan Filipi. Již z prvních informací bylo možné vyvozovat, že rumunští pořadatelé neponechávají nic náhodě. Ze všech stran bylo možné sledovat nadšení a zapálení pro holubářství. Jaký to rozdíl mezi nimi a námi, kteří jsme odmítli pořadatelství olympiády v Brně, krátce po úspěšné Evropské výstavě konané tamtéž. Bohužel stále platí zprofanované heslo „Kdo chce zapalovat, musí sám hořet“. Ale vraťme se tam, kde mají holuby skutečně rádi a jsou ochotni pro rozvoj tak krásné záliby i něco udělat. Příjem holubů proběhl bleskurychle, bez sebemenších problémů. Dvě velké haly stojící ve výstavním komplexu RomExpo vytvořily pro akci takového významu velmi solidní prostředí. Škoda jen, že své kolekce nedodaly např. Německo, Holandsko, Rakousko… Stále se tak nějak od nás distancují, ale v případě Rakouska se tomu skutečně divím. Mohlo by se zde totiž inspirovat a mnohému naučit. Výstavnictví je totiž v bývalém „Ostbloku“, když použiji hanlivé označení států bývalé…
ŽENÁM Bohdana Matušková
Milé čtenářky! Vždy jsem si říkala, že zimní období je super. Pokud jdeme na nákup nebo jen na procházku, nemusíme řešit, jak vypadáme či co si na sebe oblečeme. Prostě jenom vklouzneme do teplých bot, vezmeme si bundu, narazíme čepici a můžeme v klidu vyjít z domu. Co na tom, že vlasy by už potřebovaly další nános barvy, pod čepici se nám nikdo dívat nebude a sametově hladké nohy, které v tuto chvíli mají k sametu hodně daleko, jsou také nedobytně schované v teplých kalhotách. A ten oblíbený svetr, který pamatuje už hodně zim, rovněž kvůli cestě za nákupem měnit nebudeme. Ale i přes všechny tyto klady se vám přiznám, že se už moc těším na jaro a raději se budu půl hodiny hádat se zrcadlem o tom, zde je lepší sukně zelená nebo puntíkovaná. Na to, jestli jsem pěkná, se ho už neptám. Včera jsem totiž před odchodem z domu špatně formulovala svůj dotaz a … Zázvorový sirup Zázvorový sirup zahřeje a navíc přináší úlevu při nachlazení. Je to zimní klasika a jeho výrobu zvládne každý. Během pár minut a z několika málo surovin vyrobíte lahodný nápoj. Zázvor navíc můžete využít hned dvakrát a připravit si kromě sirupu ještě skvělou kandovanou pochoutku. Potřebujeme 0,75 kg zázvoru, cca l,5 l vody, 2 větší citróny, 2 kg cukru. Zázvor oloupeme (můžete slupku také oškrábat lžičkou) a nakrájíme na tenké plátky do hrnce. Zalijeme vodou tak, aby byl zázvor ponořený…. Předkrm alpského horala 5-6 včerejších rohlíků, l mléka,300 g strouhaného sýra (Eidam není moc vhodný, nejlepší je Gouda nebo Primátor), 1 cibule, 1 polévková lžíce polohrubé mouky, 3 vejce, 2 polévkové lžíce nasekaných natí petržele nebo pažitky, sůl, máslo k polití hotových noků a nastrouhaný Ementál k posypání (nebo sýr, který máte rádi) Rohlíky nakrájíme na malé kostičky, které…
ALBERT DERWA A DYNASTIE JEHO PAULIEN Zdeněk Pavlík
Asi 20km od Brusselu leží městečko Herent, kam mne zavedla cesta, když jsem hledal špičkové holuby pro závody na 300 – 700 km. Po debatách se špi čkovými chovateli a jejich doporučeních tedy padla volba na Alberta Derwu a jeho ženu Francine. První přijetí den před koncem roku bylo opravdu srdečné. Celkem mne překvapil nízký stav chovaných holubů. Tou dobou jich tu sedělo asi 80! Chovní holubi i závodníci právě seděli, nebo právě honili na hnízdo. Začátky chovu Albert až do roku 1995 závodil výhradně s holoubaty. Od roku 1996 začal následně závodit i se starými holuby a v současné době závodí s holoubaty a holubicemi. Rok 1976 byl pro Alberta začátkem velkých úspěchů. Na jeho holubníku sedělo tou dobou 35 holubů, když si ho pod svá křídla vzali chovatelé Thomas & Paris. Byla provedena taková selekce, že na holubníku zůstal jen jediný holub! Teď teprve bylo možné zakoupit holoubata od zmiňovaného dua. Tak se i stalo a v roce 1977 Albert Derwa letěl s několika mladými holuby týmu Thomas & Paris výborně! Ti pak opět přišli po sezóně k Albertovi a aniž by něco řekli, provedli opět …
PŘÍBĚHY JEDNOHO HOLUBA Bylo – nebylo! Antonín Smíšek
Sláva, vážení chovatelé, už jedeme z kopečka, dny se očividně natahují, sluníčko sice sporadicky, ale přece jednoznačně začíná ukazovat svoji sílu, pokud se mu tedy podaří prokouknout skrze inverzní a smogovou vrstvu mrak ů. My zde na holubníku to vše vnímáme jako samozřejmou součást našeho života a již se těšíme, stejně jako vy, na hřejivé jarní paprsky. Zatím se rozptylujeme jen vzpomínkami na příhody, které jsme zažili nebo třeba jen vypozorovali. S jednou z nich Vás nyní seznámím. Jak ale začít? Třeba takto: „Bylo, nebylo…“. Ale to víte, že bylo, to by bylo, aby nebylo. Jednoho dne před domem Pavla a Jiřinky zaskřípaly brzdy nákladního automobilu. Pan řidič zazvonil na zvonek u vchodových vrátek a po chvilce Pavlovi oznámil, že mu přiváží těch 40 metráků uhlí, které si objednal. Pavel ukázal na místo, kam má zásilku vyklopit. Po zaplacení řidič s pozdravem…
PODĚKOVÁNÍ Vážení holubářští přátelé! Ač to zní neuvěřitelně, je tomu již více než 10 let, co se zrodila malá senzace. Postarali se o ni 3 stateční holoubci, kteří vyhráli 3 ceny v závodu MDPR. Každý z vás, kdo se jenom malinko zajímal o tehdy jeden z největších holubích závodů na světě, pochopí, jak velké štěstí a obrovský úspěch tato slova znamenají. Moje romantická dovolená v jihoafrickém Sun City se přes noc změnila v jeden velký příběh. Bezstarostné potulování národním parkem rázem skončilo. Bob Kinny mi půjčil dlouhé kalhoty, Zandy Mayer sváteční sako a ještě ten večer jsem musel nastoupit do SuperBowl na slavností vyhlašování vítězů, abych zde odpovídal na stovky dotazů. Málokdo tehdy věděl, kde se nachází Česká a Slovenská republika, ještě méně zúčastněných znalo nějaké naše chovy, ale všichni přítomní se pomalinku začali učit vyslovovat jméno Kolařík nebo Štráfelda. Aniž bychom chtěli, začal se psát dlouhý, krásný a dobrodružný příběh, kterému se vlivem silných zážitků nedalo odolat. Postupně se k nám z České i Slovenské republiky začalo přidávat mnoho dalších odvážných, abychom světu ukázali, že
na to máme. Od té doby se nikdy nestalo, že bychom jeli domů s ostudou. V každém ročníku vždy někdo z našich dokázal vybojovat některou z důstojných cen. Jedno velké vítězství však bylo zcela výjimečné a obletělo celý svět! To, když na nejvyšší příčce zavlála česká vlajka! Umístil ji tam Karel Klemens, když jeho malinká holubička Ali ze staré opavské linie porazila veškerou nejt ěžší světovou konkurenci. Od této chvíle se na mistrovství světa začala skloňovat dvě jména – Klemens a Koopman. Dosáhli jsme tak všeho, čeho jsme mohli a o čem jsme jenom snili. A tak nastal čas, kdy jsme se rozhodli toto africké dobrodružství plné p řátelství a nezapomenutelných zážitků předat …
FILIÁLKA BELGICKÉHO CHOVATELE V ČESKU Miloš Javůrek
Při mých toulkách po internetu jsem narazil na belgického chovatele Louise Vangramberena pod internetovou adresou www.scherens-vangramberen.be . A co jsem zjistil ? Tento chovatel chová zvláštní druh zbarvení poštovního holuba. Jedná se o tzv. černobílé tygry. Jsou to holubi určení na krátké a střední tratě, tedy do 500 kilometrů. Pan Vangramberen s nimi dosahuje poměrně dobrých výsledků. V konkurenci cca tisíce nasazených holubů se ti jeho umísťují do třicátého místa. Tito holubi mne velice zaujali, a tak jsem se rozhodl o nich napsat krátkou reportáž. Černobílí tygři se prodávají na olympiádách a různých trzích včetně německého Kasselu. Tímto způsobem se dostali nejen do celé Evropy, ale i do Číny, Tchaj-wanu a dalších zemí. Co jsem ovšem zjistil dále. Tento chovatel má dvě filiálky, a to v Německu a v Česku. V Německu je to chovatel jménem Thomas Mehling a u nás pan Jan Janeček, provozovatel Chovné stanice
Petrovice. Jelikož se mi holubi na internetových stránkách velice líbili, chtěl jsem je vidět na vlastní oči. Vydal jsem se tedy k dotyčnému chovateli, který ode mne bydlí asi třicet kilometrů. Pan Janeček již dosáhl se standardními holuby na výstavách mnoha úspěchů. Vlastní zhruba pět set kusů holubů čtyřech ras, jimiž jsou červení Meulemans (tzv. kaštánci), dále Janssenští šalíci, holubi standardního…
Prožijte příjemné chvíle u časopisu Letu Zdar a vězte, že jaro se blíží….
