Půjčujeme:
knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy
Zpřístupňujeme:
wi-fi zdarma / e-knihy / on-line encyklopedie / e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu
Pořádáme:
setkání s autory / přednášky / koncerty / filmová představení / výstavy / aktivity pro děti a jejich rodiče / čtení
www.mlp.cz
[email protected] www.facebook.com/knihovna www.e-knihovna.cz
Popelka přebírá hrách Josef Hora
Znění tohoto textu vychází z díla Popelka přebírá hrách tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Československý spisovatel v roce 1974 (HORA, Josef. Kniha domova. 5. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1974. 188, [3] s. Klub přátel poezie. Výběrová řada.).
Text díla (Josef Hora: Popelka přebírá hrách), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.
Citační záznam této e-knihy: HORA, Josef. Popelka přebírá hrách [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2016 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. ISBN 978-80-7532-247-0 (pdf). Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/04/27/36/46/popelka_prebira_hra ch.pdf.
Vydání (obálka, grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčněZachovejte licenci 3.0 Česko.
Verze 1.0 ze 7. 10. 2016.
Obsah I ............................................................................................................. 6 II ........................................................................................................... 7 III .......................................................................................................... 8 IV .......................................................................................................... 9 V ......................................................................................................... 10 VI ........................................................................................................ 11 VII....................................................................................................... 12 VIII ..................................................................................................... 13 IX ........................................................................................................ 14 X ......................................................................................................... 15 XI ........................................................................................................ 16 XII ....................................................................................................... 17 Bibliografie Josefa Hory (první vydání) ....................................... 18
I Daleko hučí splav. Jen já a listí, jen vánek kolem polehavých trav. A rosa, jež v nich lidskou šlépěj čistí. Ale těch let! Těch kruhů v kmenech! Těch větévek, jež děj mi v oči vplet, když tajemně se hrnul po kamenech. Jsme jak ten strom. Kruh koše, kruhy kmene. Nějaká velká naděje je v tom nějaká hrůza, kam nás míza žene. Těch let! Těch vteřin, zachumlaných v jasu! Těch sladkých vět, těch sladkých, sladkých vět! Plakaly krásu, roztávaly v času. Těch let! Tvář časných dní se myje z minulosti jak ze své dlouhé historie svět, abychom byli zase jenom prostí.
6
II Abychom, snujíce jako korále svá přání a jejich slova, košatá jak strom, bezedný koš a plný do skonání – abychom procitli od večerů, v nichž hasne soumrak denní, od zvonů, jež se vrátí, úsvit-li je červánkem svým v dětský šepot změní, abychom růžový červánek ve svůj děj změnili sami, abychom byli jako vy, poutníci neznámými krajinami. Těch let! A přece jíti po jiných cestách, jinak rozumět, být zase jinou kapkou v jitřní síti, abychom nezvykli hrobům, v něž jsme uzavřeli vzdech listí, o něž oloupen byl strom, abychom vstali chudí, ale celí.
7
III Tajemné v své nepatrnosti se rozvlnily trávy, klubíčkem světla běží kolem mne všecko, co bylo: slova, dni a hlavy. Vše po ránu jak sen lesk rosy má, jako když dítě na mě zavolalo a modrýma očima hlubin dne se vyptávalo: Kdy, proč a kam – vím stejně jak ty, dítě, jen oslnění víc v své duši mám o marný rozum, snažící se skrytě, abychom porozuměli proudu, jenž nás žene, a hnali do věží jak roztoužený dóm, my, červi hlíny. Ó té pýchy sklené, jež popraská jak okna ulic při útoku shůry, jak naše malá láska neláska. A přec! Vy trávy, trávy bez pochmury!
8
IV Vy vlny trav, rozlivy rosy! Zas býti zdráv pro šepot ocele, jež naši zralost kosí, klas a srp s ním, ty záhadné dva rýmy, procesí k žním kol božích muk, jež cestu značkují mi, bych já a vy též abyste nezabloudili vlčí mlhou pláče, pláče, ach, pláče doby nejisté, jež po ubohých, po hladových skáče. Vždyť přece viděl jsem skulinou poznání, jež štěpila se léta, vteřinou, po níž k trvalu se pnem, jak z úst nám skřivan za skřivanem vzlétá, neboť jsme zpěv, ač stud a bázeň nejníž složili jej v hluboko pomatenou naši krev. Zpívaná modři, míjej, nepomíjej!
9
V Tak osloví robotník země kladiva a srpy, jsa jak zpěv vod, jenž žene na splavy, jak štěstí jsa, když okouzleno trpí, neb jeho jest úžas a chtění blátivý život jako růži nést z blouznivých zahrad tmy a nevědění. Ach, nevědět, jaké to pokušení, jímž tajemství svá namlouvá ti svět, básníku slepých jasnozření, když krátký um jak síto rýžovníka propouští modro k nebesům, a na dně pak co zbývá: jed a dýka. Slyš ji, jak trhá síto nevěrné, hleď, jak jed nápoj úst tvých krví barví, jak touže k běli, míříš do černé té tmy, v níž s tebou libují si larvy.
10
VI Zpívaná modři má, jak vysoko jsi! Dětskýma očima se k tobě blížím po paprscích rosy, a padám zas jak larva nedozrálá, a měním se jak rozpačitý hlas, jak kmen se pnu a větrám jako skála. Jen robotník slov, prošlých zkouškou vah, když ve mně zkoumá, kdo lesk jim dal a komu patří dík, jsem zase strom, korunu zelenou má, tisíce úst a větve pracující, a s alejí, jež spěchá vzhůru růst, jak jeden z mnoha stoupám po silnici v té družnosti, jež úzkost samoty dorozuměním ruší. Ač sám, stát v řadě, posel radosti, běhutá jiskra úžasu, most duší!
11
VII Ovečky jdou, za tlapkou tlapka, značkují kroky tichou krajinou, a most, jímž jdou, jak rozhoupaná kapka se zachvívá. Popelko, Popelko má, kytičko bdělá, vodo bedlivá, budeme spolu přebírat hrách doma? Za vrchem zvoní zvonky nádražní, lid pachtí se tam s ranci do úmoru. Och, kde jen, kde se klene duha žní, nanebevzetí pracujících chórů? Kde staneme, kde rozepneme střechu? Kde ruce mé postaví stůl a lampu pro útěchu? Popelko, Popelko má – jen nevelko, a budeme zas doma?
12
VIII Hrách, rozsypaný po sýpce, se kutálí a kutálí se. Spáč na chrastivé otýpce se probudí a nenají se, nebude míti čas v tom věčném spěchu, jenž ztratil hlas – jen ruka ruce, jen dech dechu dá znamení. Den neden, noci nepůlnoci, stále to jedno mámení, tma bez písní, tma bez pomoci. Běží a běží hrách nám pod střevíci. A přece po lukách světélko tančí v tmách, vajíčka zvící, abychom na staré rány si jím posvítili. Nějaká velká naděje je v tom, a píseň, píseň blíží se v té chvíli.
13
IX Z hranice smrti zní, ze zaorané role, z procházky večerní na posečená pole, zní z milovaných úst, jež povlekla se bědou jak zašlý masopust svou Popeleční středou, zní z tíhy kamení, jež nestalo se chlebem, v divokém plameni, jenž zadul žhářsky nebem, zní z věnce mladosti, zakopaného v zemi, ze studny věčnosti průvanem blíží se mi – a slyším, blíž a blíž jak zní a jak v ní kvasí staleté řeči díž, vy neúmorné časy!
14
X Tančí z nich Popelka a zvedá, nevědouc, jak chladná zrnka hrachu slabiky zpěvu, jenž v nás plaše lká, do výše osudu, kde zpěv zní beze strachu, co zatím dole svatý Jan žárlivě před vetřelci střeží kajícný šepot žen, jenž byl mu svěřován jak vodě závrať věží. Však voda nevěrná jak síto mlčení je. Na mostě lucerna kol hlavy světcovy mlhavé hvězdy lije ze zamlčených slov, a vítr do nich duje, a jako kovu kov jich smysl zásvětní tisícům opakuje. Z hrachu i hvězd zni, písni! Je zem, kde k vězni oknem kane zvěst – ty jsi to okno, ty jsi cesta z tísní.
15
XI Je to ta zem, kde modří ptáci z nebe přilétají a za stolem s Popelkou hrách už ráno přebírají. Je to ta zem, kde dobří pomocníci smíchu prostírají dětem pod stromem, kde není ruky neopatrující. Naštěstí tam pravdou není již, že pravda je a zdání, tam bolesti jsou pouhou ostruhou většího milování. Je to ta zem, kde žasne sen nad sestrou skutečností, kde úsměvem duch zásnub oba kletby torza zprostí a k oběma nás po aleji písní vede vzhůru. Ó duše, duše má, a ty se zase hroužíš v černou chmuru?
16
XII Ne, ještě ne – ještě se nespojila má ústa s ústy země blažené, kde Popelka svou krásu pochopila, kde srp a klas, ty záhadné dva rýmy, v zrodu a smrti sjednocují nás za zvuku strun polibky plamennými, kde sochař s mramorem, kůň s jezdcem, okno s dálí, klad s přísným záporem jak jezu proud se sobě vroucně vzdali – ne, ještě ne, buď tiše, duše moje, ať zní nám píseň země vzdálené do horečného nepokoje, modlitba cestovní, plášť dešťům, kaple díků – souzvuk a klad, svaté ticho v ní ať smývá prach a rány bojovníků.
17
Bibliografie Josefa Hory (první vydání) Básně Básně (1915) Strom v květu (1920) Pracující den (1920) Srdce a vřava světa (1922) Bouřlivé jaro (1923) Z politické svatyně. Satiry a pamflety na politiky, průmysl lihový, veřejné mínění a politiku vůbec (1924) Itálie. Psáno v srpnu a v září 1924 (1925) Struny ve větru (1927) Mít křídla (1928) Deset let (1929) Tvůj hlas (1930) Tonoucí stíny. Balady a jiné básně (1933) Dvě minuty ticha (1934) Popelec. Svět a kumšt (1934) Tiché poselství (1936) Máchovské variace (1936) Domov (1938) Jan houslista (1939) Rekviem (1940) Popelka přebírá hrách (pod názvem Zahrada Popelčina vyšlo společně se sbírkou Rekviem, 1940) Zápisky z nemoci (1945) Život a dílo básníka Aneliho (1945) Proud (1946) Pokušení (1946) Próza Hliněný Babylon (1922) Socialistická naděje. Politický román (1922)
18
Probuzení. Prózy (1925) Hladový rok. Příběh města (1926) Smrt manželů Pivodových (1928) Dech na skle. Příběh Jana Trázníka (1938–1939) Stati kulturně-politické a literární Kultura a třídní vědomí: poznámky k otázce proletářské kultury (1922) Literatura a politika (1929) Karel Toman (1935) Překlady Sergej Jesenin: O Rusku a revoluci (1926) Sergej Jesenin: Jiná země (1927) Boris Pasternak: Lyrika (1935) A. S. Puškin: Eugen Oněgin (1937) M. J. Lermontov: Démon (1939) Hvězdy nad Triglavem: moderní poesie slovinská (společně s Otonem Berkopcem a dalšími, 1941) M. J. Lermontov: Bratr smutek: Výbor z lyriky (1941) Ivan Mažuranić: Smrt Smail-agy Čengiće (1947) Soubor díla (16 svazků, 1946–1961) I. Kořist smyslů (sbírky Básně, Strom v květu, Itálie; 1948) II. Kniha srdce a vřava světa (sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro, Mít křídla, Deset let; 1948) III. Kniha času a ticha (sbírky Struny ve větru, Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha, Tiché poselství; 1948) IV. Kniha domova (sbírky Domov, Popelka přebírá hrách, Máchovské variace, Jan houslista, Rekviem; 1946) V. Písně hodin večerních (sbírky Proud, Život a dílo básníka Aneliho, Zápisky z nemoci; 1950) VI. Zapomenuté básně (1951)
19
VII. Socialistická naděje a jiné prózy (soubor Probuzení a novela Smrt manželů Pivodových; 1949) VIII. Hladový rok. Příběh města (1949) IX. Dech na skle. Příběh Jana Trázníka (1948) X. A. S. Puškin: Eugen Oněgin (1949) XI. Kniha slovanské poezie (Z ruských bylin, překl. A. S. Puškina, M. J. Lermontova, A. Bloka, J. Kupala, A. Bezymenského, I. Mažuraniće; 1949) XII. Jesenin a Pasternak (1947) XIII. Kniha satiry a rozmaru (sbírky Z politické svatyně, Popelec, Pokušení; 1953) XIV. Z německé poezie (1954) XV. Poezie a život. Úvahy, studie, soudy (1959) XVI. Dny a lidé. Soubor fejetonů (1951) Výbory z díla Vybrané básně Josefa Hory (uspořádal J. Hora; 1942) Pod Zvonem Řípu: Vzpomínky na kraj mladosti (uspořádal J. Robek; 1947) Pozdravy (uspořádal A. M. Píša; 1949) Sen o zítřku pracujících: Výběr z díla Josefa Hory (uspořádal F. Trenčík; 1950) Výbor z básní (uspořádal F. Buriánek; 1954) Básně (uspořádal L. Fikar; 1955) Lásku dej lásce: Výbor z veršů (uspořádal A. M. Píša; 1958) Domov a jiné básně (uspořádal A. M. Píša; 1961) Čas, bratr mého srdce (uspořádal F. Hrubín, 1965) Loď se zlatem: Výbor milostných veršů (uspořádal L. Fikar; 1971) Básně (uspořádal B. Štorek; 1975) Prsty bílého hvězdáře: výbor z lyriky (uspořádal Z. Pešat; 1975) Rozkvetlá větev: Výbor z poezie (uspořádal V. Kún; 1978) Šetřte láskou (uspořádala J. Mourková; 1984) Hudba ticha (uspořádal Z. Hron; 2002) Slunovrat (uspořádal V. Justl; 2003)
20
Josef Hora Popelka přebírá hrách Edice E-knihovna Redakce Jaroslava Bednářová Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1 V MKP 1. vydání Verze 1.0 ze 7. 10. 2016 ISBN 978-80-7532-247-0 (pdf)
