mapy

Půjčujeme:

knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy

Zpřístupňujeme:

wi-fi zdarma / e-knihy / on-line encyklopedie / e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu

Pořádáme:

setkání s autory / přednášky / koncerty / filmová představení / výstavy / aktivity pro děti a jejich rodiče / čtení

www.mlp.cz

[email protected] www.facebook.com/knihovna www.e-knihovna.cz

Struny ve větru Josef Hora

Znění tohoto textu vychází z díla Struny ve větru tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Fr. Borový v roce 1948 (HORA, Josef. Kniha času a ticha. Praha: Fr. Borový, 1948. 386 s. Dílo Josefa Hory, díl 3.).

Text díla (Josef Hora: Struny ve větru), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.

Citační záznam této e-knihy: HORA, Josef. Struny ve větru [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2016 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrrmm-dd]. ISBN 978-80-7532-279-1 (pdf). Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/04/27/36/31/struny_ve_vetru.pdf.

Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka, tiráž a grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autoraNevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Verze 1.0 z 7. 10. 2016.

Upozornění pro čtenáře Tato e-kniha obsahuje poznámky pod čarou, které nejsou hypertextově provázány. Text poznámky pod čarou je umístěn na dolním okraji každé stránky, ve které je v textu zvýrazněno číslo poznámky pod čarou (např.: Text0).

0

Text poznámky pod čarou.

Obsah Struny ve větru................................................................................... 8 Cvrček.................................................................................................. 9 Zem, z níž jsme vyšli ....................................................................... 10 Čas, bratr mého srdce ...................................................................... 11 Dům ................................................................................................... 12 Plášť větrů ......................................................................................... 14 Vidina ................................................................................................ 15 Karlu Tomanovi ............................................................................... 16 Nový rok ........................................................................................... 17 Knihy na stole ................................................................................... 18 V přístavu.......................................................................................... 19 Ve vlaku ............................................................................................ 20 Rus ..................................................................................................... 21 V Moskvě .......................................................................................... 22 Pluh .................................................................................................... 23 Leningrad .......................................................................................... 24 Pulkovo ............................................................................................. 25 Asie .................................................................................................... 26 Amundsen ........................................................................................ 27 Dálky ................................................................................................. 28 Jih ....................................................................................................... 29 Město ................................................................................................. 30 Slova .................................................................................................. 31 Kouzelné květy ................................................................................ 32 Bílá noc .............................................................................................. 33 Tma .................................................................................................... 34 Stín ..................................................................................................... 35 Plynoucí čas ...................................................................................... 36 Otevři, neotvírej ............................................................................... 41 Pochod ............................................................................................... 42

Hrot kordu ........................................................................................ 43 Černá závěj ....................................................................................... 44 Čas...................................................................................................... 45 Bibliografie Josefa Hory (první vydání) ....................................... 46

Struny ve větru Vítr rozehrál struny mé, dlouhé prsty v nich hrají, prsty bílého hvězdáře se vlasem hvězd probírají. Slyšel jsi hlas, jenž soumrakem zrál? Smějte se, lkejte, struny ve větru, sršte jak hřeben, česající tmu, a větru dík, jenž krví vál. Tam, kde tma plavým splavem splývá do oken spících, struny mé rozehrané jdou sluchem rozsvěcujících, prýští jak paprsek luny, jenž láká nás ve vratkou výš. Jdu, jdeš a jdeme, proč a kam – zda víš?

8

Cvrček Cvrčku v ječmenu vousatém, cvrčku, armádo borovic proletářská, cvrčku v ječmenu vousatém, cvrčku, kniha na mezi, hoch a láska. Cvrčku za noci pod oknem, cvrčku, vítr od moře, pokušení, cvrčku za noci pod oknem, cvrčku, tambore tmy, sladké opojení. Cvrčku, zima již nastává, cvrčku, hrej, zeptá se nás, co bylo v létě, cvrčku, kdo chudý je, zůstává, cvrčku, a bratry má po celém světě.

9

Zem, z níž jsme vyšli Zem, z níž jsme vyšli, je nejkrásnější a nic na ní není. Oči mé mladosti ji věnčí, má krev tam teče. Skřivan, jenž se tam z brázdy zdvih a zpívá, je květen mého srdce. A večer já jsem to, jenž pokrývám tu zem, já, píseň cvrčků. Neplaš milence na mezích, lunu v travách, křepelku polekanou. Sladký stín spánku na mě poprchává z tvých hvězd, z tvých topolů a lip.

10

Čas, bratr mého srdce Potoky mezi vrbovím, motýlí louky domoviny, dni, procházející se růžovým úsvitem rovin mezi stíny, ustaňte v běhu, dni větrné, postavte do trávy své stany. Ruka, jež ticho rozhrne, vymyje šátkem tmy mé rány. Jiný vítr a jiný den, mocnější slunce nad hlavami. A k jiným hvězdám, v jiný sen nebesa otočí se s námi. Čas, bratr mého srdce, jež jde a odměřuje mi hodiny bytí, zaváhá, zhroutí se do tváře mé, usne a zavoní jak kvítí.

11

Dům Za oknem domy a zahrady, v nichž procházejí se cizí lidé. Nikdo se ale nedívá ven na cizí štěstí, jež vždycky raní, všichni se sesedli u kamen s hlavami v kleštích dlaní, staví si ze snů svých domov, z domova sen. Pět pater šumí jak úl, čte, zpívá a hraje. Blátivá neděle praská v kamnech a taje. Zpívej mi, hlase, jehož nevidím, toč se, toč, desko gramofonu. Utíkej, radosti, šedivým schodištěm nahoru, dolů. Neděle dýchá v dům, pod nízké stropy. Sucho a prach šesti všedních dní skřípavý gramofon kropí. Svěšené ruce sní, zdvíhají nízký strop. Zpívej nám za stěnou, ty mladý hlase. Za ruku vem nás a do prchlých dob, na tichých vzpomínek zpěvavý hrob, do dnů, jež vysnivše, budeme žít, abychom mohli si odpustit, v zem, u plných stolů kde si připíjí hlad, veď nás svým veselým krokem. 12

K nějaké hostině, k nějaké kráse, v nějaké jaro, kde milovat se budeme moci snad zase. Z rámu na stěně luna ve vlnách svítí. Z tmy očí zavřených zní sladký šept, slyšíš srdce bíti, dálko a lásko! V jednom pokoji dítě sní dobrodružství dravá. Vedle za stěnou žena sny v popelu oplakává. Za třetí stěnou dělník spí jak dub překocený. Za čtvrtou koupe v svých očích hoch nahá ňadra ženy. Za pátou, za šestou, všude jak na šedé přestupné stanici, jak na krátké přestávce v štvanici čekají na to, co bude. Jako by život celého předměstí, všech jeho kasáren, průsvitných srdcí a ohnivých továren byl to, co teprve bude, co bude.

13

Plášť větrů Pole a políčka se plahočí k nebi výš. Země ty maličká, tak málo nás uživíš. Tak málo, dým nad došky vzdych. Tak málo a čím jdeš výš, tím více modravých kvést dětských očí zříš. Plášť větrů rozvlátý do chalup sype je, padají na šaty mámám jak závěje a jak koťata kupí se, sotva tvrdý stůl zočí, kolem polévky na míse, v níž plavou jejich oči.

14

Vidina Chocholy ohňů, hřeben požárů, přeskakující z očí do očí. Jedenkrát stane plamen na tvém břehu a mrtvé ticho vod tvých přeskočí. Vidím sklo střech, jež syčí jako slzy, a rudé hady drátů a stará srdce, srdce bez krve, zmítající se v pavučinách šatů. Pane a paní, na stole vám doutná pozvánka na poslední čaj. Plyn dusí, dušemi jde loutna, odnáší s sebou lásku, rty a máj.

15

Karlu Tomanovi Dálky, jež přitahovaly, nad rodnou hroudou nyní postávají. Pluh popisuje řádky rovným písmem a tvoje verše zrají pšenicí. Vinohrad v stráni, sluncem opilý, slibuje žencům perlivý chlad sklepa. Odpluly lodi oblak toulavých a svět tvůj, básníku, je pevnina. Na rovinách tvých česá vítr klas a zvedá rytmy trvalého dění. Zem bije o nebe svou úrodou a chléb i víno staví na tvůj stůl.

16

Nový rok Sylvestr ve městě koupe se v sklenkách. Nejsem tam. Probudil jsem se. Půlnoc jde po špičkách. Brouzdala průvanem zlatých skvrn, vroubených sklem. Opilá světlem, připíjela všem. Přišla tak zmatená, po špičkách, a přece ji slyším. Hodiny bijí dvanáct. Přišla a rozplývá se, ach, jak šelest písčin. Jak vzpomínka na nás. Přišla mi připíti jako všem, ale na rtech jí hasnou slova. Být, zníti a dozníti, toť úděl, jejž našel jsem. A pozdrav: zítra znova.

17

Knihy na stole Vy verše křehké, ponořené v stín hrůzyplného bytí, Novalis, Heine, Sergej Jesenin, písmena, z nichž se struny třpytí. Sladko je dýchat zmar a vichřici, drtiti v prstech jara teplou hlínu, viděti ruce, ohněm píšící, tápati ve tmách po sklenici blínu. Trojice houslí mi z nich zazněla, noc kolísá, chvěje se, vzdychá, šelestí matně křídly anděla květů na hrobech, černého ticha. Sladká je závrať, dýchat hudbu tmy, složené ruce, splav krve po nich teče. Sladko je cítit stydnout na hrudi tři krásné, milosrdné meče.

18

V přístavu Dlouhými pohledy doprovázíme lodi. Hra vlajek v srdci zůstane nám již a věčné sbohem na vysokém moři. Proč se loučiti s domovem, s cizinou, když dnes není zítra a kapesní šátky, zkropené slzami, vytrhne vítr? Z koflíku černé kávy na mramorovém stolku duše Indie stoupá jak polibky radia. A prst, jejž vítr ved, píše po mramoru jména všech nebes, jež vyhnula se nám.

19

Ve vlaku Zelená, zelená světla, v korunách stromů plá půlměsíc, chladivě prchá tmy sprcha, krok tanečnic, půlměsíc. Nebesa zelená, skleněná, okna zavřená, hlava ženy na polštář skloněná, obrazy lásky, sen, souhvězdí, souhvězdí stříbrná písmena. Zelená hvězda půlnoci, půlnoci skleněný sklep, domy dětí, dům nemocí jdou, jdou a za nimi step, step, step. A na stepi, na stepi láska, na stepi láska a chléb. Step, láska, tma, chléb.

20

Rus K jaru se chystají břízy, pijící západů nach. V odlescích oblak mizí svit vody v sítinách. Samy, siroty, šerem jdou cesty a cestičky. Tisíciletá jeseň vlhne jim pod víčky. Tisíciletá jeseň, prohnilé střechy ston. Hříbě tam hluboko v stepi, studené cerkve zvon. Klátí se ve větru, skučí, hu-u-ů, starý bůh. Přílivem dálavy pučí mi v očích však jaro a pluh, Širokoramenný oráč jde, slunce ho sleduje. Barbarské zlato bání ho pod Moskvou celuje. Stane a levicí bera železo, ocel a cín, pravicí rozdává chleba, dvounohý větrný mlýn.

21

V Moskvě Do nekonečna se rozpíná země bílá. Kolikátá již hodina uhodila? Jdu jako duch Rudým náměstím kol Leninova hrobu. Tvé srdce bije. Je časoměr a měří dobu.

22

Pluh Tam, podzemním kde kypí vše, vře varem, klape větrný mlýn, modravé oči mrazu, poznamenané jarem, žehnou koukol a blín, mé prsty na tvém zápěstí, ó Rusi, slyší dupot a tep, telata v stepi volným vzduchem se dusí, k porodu pracuje step. Sta, tisíce mrtvých vyorává z hlíny hluboký pluh, sta, tisíce mrtvých, jež zabil bez jich viny starý bůh. A živí děti jsou, třicetileté je zrodila step, spí ticho mrtvé, z krve matčiny kvete nového srdce tep. Vrazi a svatí, pod sekyrou ticha obětovaní, jste jako jaro, jež na led dýchá bez slitování.

23

Leningrad Když vítr fučí, tos ty, město Leningrad, rudý lampion, pověz, kdo tu tančí! Vlny Fontánky plynou na západ, Puškin a Jesenin v nich pláčí. Pět milionů knih v bibliotéce, čísti pět milionů knih! Dva miliony očí v bílé řece, po prazích práší se sníh. Přístavní hodiny nezastavují se, dupe a přede den. Megafon šílený houká na drátěné věži, naloďujeme len. Kouří kapitán, kouří všem z talířů, kouří komíny, koníček na mrazu. Oh, vy nohy, v zem zarostlé, oh, vy prsa, boky korábů, oči jak na stěžních vlajky!

24

Pulkovo V dáli tam, na kraji sněhu a ledu, hvězdy padají do dalekohledů. Padají, sypou se, lehounce tají, hvězdáři na stole je přebírají. Přebírají je, měří a váží. Čas spí na klíně té nebeské stráži.

25

Asie Tvé větry, Asie, tvé hvězdy jako lodi bez plachet a komínů jdou nebem, v sněhu sníh. Tvé hvězdy, Asie, jež přes hory se brodí, a oči velbloudích stád, pouští opilých. Fabriky Kantonu a Šanhaj, svět jde světem, tebe, sne žlutých měst, vás, šikmých očí stín, vás, hnědé zástupy pod štíhlým minaretem, i tebe, Indie, nad ruským sněhem zřím. Jdou karavany, jdou, radio přináší je, v tvých očích, Číňanko, opia kouzlo plá a tajga bez konce je zádumčivě pije, Moskva z nich rudý prapor tká.

26

Amundsen Tam, kde led začíná, hluboko nad vodou plave stín Amundsena. Zahodit všecky hračky pro jedinou! Tvůj pól, tvůj pól, sněží pól, jediný na světě ještě beze jména. Ach, sladká noci, otoč zem, budeme křídla, letící s Amundsenem. Je to muž? Není to muž. Žena? Není to žena. Vždyť je to člověk, jenž uvidí zem osly neudupanou, svět beze jména.

27

Dálky Modravé dálky světa spí v mojí paměti. Modravé dálky světa, zřít vás zas, viděti. Zřít černé lokomotivy a Rusko, sníh a sníh. A rudý prapor, pták sivý, sled bitev jde v závějích. A slunce, slunce tak bílá, oči temné jak dým. Planoucí, sladká zem bílá ovívá mrtvý Řím. Modravé dálky světa spí v mojí paměti. Modravé dálky světa, zřít vás zas, viděti. Kdy ale, letící nebe a vlny a koleje, uvidím v dálce sám sebe, v té dálce, jež ve mně je?

28

Jih Když ptáci sny hledají jih, světy zapadají. Lidé pod sluncem maskou radosti se přikrývají. Modrý orchestr připlul s bílou jachtou. V saloně tančí Ind s Angličankou. Svítí modré pomoří světlem sváto. Zametá sukněmi lásku a zlato.

29

Město Kouzelné květy, na skle mrazu hříva. Severským městem řetěz světel zívá. Sbohem mé palmy, příboje ohně, vody, vzduchu. Hladovými těly jde do boje sever duchů. Křik práce, pocel radia, benzin a mlno1. V sníh a mráz, v lůno z ocele vložené zrno.

1

Mlno = zast. elektřina. Pozn. red.

30

Slova Vzdálená slova ve větru a dešti plují kol hlavy mé. Vy věty, stále tišší, jezera plachých zvuků, kdo zaklel vás? Což vím… Hlas demagogů, sloními kroky dupající louky, ponuře troubí po světě, jenž pláče nad lidskou hloupostí a překřikuje vás. Vzdálená slova ve větru a dešti, co bych se bál? Vím, uslyším vás zas.

31

Kouzelné květy Kouzelné květy, na skle mrazu hříva. Stín v koutě jak čaroděj na mě kývá. Vlaj, noci spálená nebesy, vlaj, vlajko sněhu! Ovívej vějířem rákosí těla vln v běhu. Motýl tmy bije mě po obličeji. Na hrotech neznámých prstů se chvěji. Kam bloudíš, měsíci? Nevíš, kam plynu? Kam uplývám, nejsa leč sen, šum mušelínu?

32

Bílá noc Kam plynou oči mé, má milá? Čí to zář nehty mé postříbřila? Když plamen-krev hledá noc, světy zapadají. Oči očima v tmách se přikrývají. Slyšíš mou pleť se na tvé chvíti? Tvůj jazyk v ústech mých nám svítí.

33

Tma Tmou šlehá mi do pokoje nepovědomý hlas. Sedíme u tvého zdroje, já, žárovka, čas. Sedíme u tvého zdroje, jak topoly nad jezem. Tajemné ztišení tvoje zní modravým železem. Modravým železem hutí syčí i minulost v nás. Noci má bez usnutí, smím zhasnout, když odchází čas?

34

Stín Květ, když je listopad, jenom bojácně kvete. Stín jako ratolest spad a rozčís vzduch. Poutníci po polích, pluh, lovcův pes a vítr a světlo váhá, jak bzukot unavených much. Kam jdeš? Se srdcem v podpaží k teplému domu klopýtám. Na vyšlapaném zápraží tam pláče s hlasem hlas. Stín jen taktak, že neporazil nás.

35

Plynoucí čas I. Po špičkách jako dech, a my nic netušili, přišly soumraky, umyté do růžova, veselá okna tančí mezi větrnými stromy. Co je to? Zřím sám sebe dolů jít. Tak dávno, tak dávno, co se obraz můj oddělil od těla, a stoje u okna jdu přec tou cestou jara. A slyším, slyším tě, zimnice bělozubá, po obou stranách cesty, cesty kouzel. A toť ten vítr zas, jenž prsty kovovými zvonil a bubnoval do oken, na mé čelo? Již jdu, můj bratře v plášti růžovém.

II. Počítám u okna do tří. Tři lucerny a tma, výstražný křik. Noc jako pavouk nese na zádech ten trojúhelník.

III. Rozvonělo se pokropené kvítí, avion na cestu se dal. Bratře poutníku, nadešel čas jíti, aby den nečekal.

36

Ovoce na větvích ruce nám zdvíhá, nohy žen lehkými činí nás. Jsme struny ve větru a jen tvá tíha, ó, slunce, drtí zlatý klas.

IV. Zvesela šlapu dnes po říční hrázi. Slunce jak věrný pes mě doprovází. Řeka plna je bystrých ryb pro udice mých očí. Vítr práská ji po hřbetě líp než leckterý kočí. Kde jste vy, houby prašivé, dny bez naděje? Všecko živé i neživé se se mnou baví a směje.

V. Žloutne a červená plamínek času již, hluboké ozvěny na všechny struny hrají. Zrak dlouze vyhlíží do modra úsměvů. Tichý a sladký je smutek, když dny zrají. Tichý a sladký, říkám si, tichý, sladký, tichý a sladký konec a oči zavřené.

37

VI. Roj hlasů víří ulicemi ze skla, jež svlékají se před námi. Hučící řeka světel v soumrak klesla a zalila nás mlhami. Ramena mužská a ženské boky se rozrůstají v modrých mhách. Dech těl nad dychtivými kroky mi rtoma rudou růži táh.

VII. Těkavé rozhovory kol přátelského stolu, motýli slov se složenými křídly, vše zapomenuto, když déšť se dere nocí a v slunci žárovky bez dechu taje čas.

VIII. V dálku odlétá den, noc, květ a hlas. Tiše zametá prach stop za sebou čas.

IX. Sad v listí plápolá. Nebesa vznešená zní barev kyticí kol dokola – ne, nechci.

38

Bázlivý, ohlížeje se a tich, chtěl bych viděti první sníh, rovinu bílou, v ní dítě stát, rovinu bílou. Šlépěje nožek tvých, v něž napršely dny mé.

X. Hlavy vrb svěšené, jež vítr očesal, klus koně silnicí v den listopadový. Kladl jsem ruce své na oblohu tvé pleti. Dva bílé měsíce, mé jaro mimo čas.

XI. Déšť teplých světel nad vodou jde se mnou, slova šeptají mi, jak zvonky blesků slepotou zvoní a voní, dýší rýmy, déšť světel, bílá dlaň a dým a slovo, odkud prchlo jsi, že pláčeš? Nad městem, řekou plujícím, jsi šťasten, ticho je a pláčeš.

39

XII. Zvučely dráty, duněly stroje? Slyším jen šero zrát. Usnula práce, spí moje a tvoje, zčernalé ruce líbá chlad. S bohem buď, královno dýmu, město, dni ohnivý. Oči jak plachty do všehomíru vzeply se na moři bílých par, plujících v měsíční zálivy. Toč se, země, přibývej, čase! Zelená dálka lká čistě v mém hlase, po rukou tekou nám nepošpiněná, krev šeptá nám je, zlatohvězdná jména.

40

Otevři, neotvírej Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je podzim již. Láska to nemohla být, ta neodešla. Hlas pravil mi: Neotvírej! Zaťukal někdo po druhé. Hlas pravil mi: Otevři, otevři! Snad je to pozdrav z daleka, dech palem a pomoří. Snad je to přítel, jenž usměje se: Buď zdráv! Hlas pravil mi: Otevři, otevři! Zaťukal někdo po třetí, hlas pravil mi: Neotvírej! Láska, ta plachá je, odchází a pravý přítel neruší, tak vytrvalé je na světě jenom neštěstí. Hlas pravil mi: Neotvírej! Ticho přikrylo dveře zas. Musel jsem, musel jsem otevřít. Na schodech dozníval kroků hlas, slyšel jsem někoho ze vrat jít. Štěstí to nemohlo být, není-li ve mně. Jen vzduch se ještě po někom třás.

41

Pochod Vichřice světel duje mnou, jiskrami praská noc srstnatá. Za stěnou tmy bije kladivo, armády vteřin jdou. Armády vteřin jdou v těle mém, signály přitahují dálky. Armády zrn, zrání žárlivé, lesk žnoucí ocele. Lesk žnoucí ocele a pohled tvůj, jenž skosil mě, a padám v oči tvé. Armády vteřin jdou, z jich polibků stoupají vzhůru barvy mého snu.

42

Hrot kordu Pes štěká na měsíc, mlýn usnul. Květ opadává v dusnu. Lupičko v masce, luno, neschovávej se v stínu. Tikot hodinek, hvězda mezi větvemi brouzdá. Oči světa v tmy proudu jsou jako rána, hrot kordu. Hrot kordu a na něm tančím. Krvácím, tančím a mlčím.

43

Černá závěj Sklenice nedopité u loží nemocných. Po celém světě padá sníh. Umřeme na podušce neb na poli a prapor sněhu nás zahalí. Co vše jsme viděli za ten čas! Počítej, nedopočítáš. Všecky tvé vteřiny jdou přes obzor, zpívají dálkám tvé krve chór. Sklenice převržená do černé závěje jak stříbrný šum zrna pak dech tvůj vyleje.

44

Čas Poledne vadne, listím stele zem a jak list padne, zazní povzdechem. Zřím na zahradu, v řádky novin svých, slyším šum pádu, pokřik tonoucích. Kane a kane telegramů pláč, po pošlapané louce bloudí spáč. Na holé dlani usedl mu čas, bez smilování milující nás. Probuď se, spáči, pohleď času v líc. Svět s tebou kráčí sluncem v zmar a nic. Časnosti krásná, milostná mi buď, bych jednou, zhasna, padl na tvou hruď a z mého srdce aby v zmaru chvil jak plná mince život zazvonil.

45

Bibliografie Josefa Hory (první vydání) Básně Básně (1915) Strom v květu (1920) Pracující den (1920) Srdce a vřava světa (1922) Bouřlivé jaro (1923) Z politické svatyně. Satiry a pamflety na politiky, průmysl lihový, veřejné mínění a politiku vůbec (1924) Itálie. Psáno v srpnu a v září 1924 (1925) Struny ve větru (1927) Mít křídla (1928) Deset let (1929) Tvůj hlas (1930) Tonoucí stíny. Balady a jiné básně (1933) Dvě minuty ticha (1934) Popelec. Svět a kumšt (1934) Tiché poselství (1936) Máchovské variace (1936) Domov (1938) Jan houslista (1939) Rekviem (1940) Popelka přebírá hrách (pod názvem Zahrada Popelčina vyšlo společně se sbírkou Rekviem, 1940) Zápisky z nemoci (1945) Život a dílo básníka Aneliho (1945) Proud (1946) Pokušení (1946) Próza Hliněný Babylon (1922) Socialistická naděje. Politický román (1922) Probuzení. Prózy (1925) 46

Hladový rok. Příběh města (1926) Smrt manželů Pivodových (1928) Dech na skle. Příběh Jana Trázníka (1938–1939) Stati kulturně-politické a literární Kultura a třídní vědomí: poznámky k otázce proletářské kultury (1922) Literatura a politika (1929) Karel Toman (1935) Překlady Sergej Jesenin: O Rusku a revoluci (1926) Sergej Jesenin: Jiná země (1927) Boris Pasternak: Lyrika (1935) A. S. Puškin: Eugen Oněgin (1937) M. J. Lermontov: Démon (1939) Hvězdy nad Triglavem: moderní poesie slovinská (společně s Otonem Berkopcem a dalšími, 1941) M. J. Lermontov: Bratr smutek: Výbor z lyriky (1941) Ivan Mažuranić: Smrt Smail-agy Čengiće (1947) Soubor díla (16 svazků, 1946–1961) I. Kořist smyslů (sbírky Básně, Strom v květu, Itálie; 1948) II. Kniha srdce a vřava světa (sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro, Mít křídla, Deset let; 1948) III. Kniha času a ticha (sbírky Struny ve větru, Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha, Tiché poselství; 1948) IV. Kniha domova (sbírky Domov, Popelka přebírá hrách, Máchovské variace, Jan houslista, Rekviem; 1946) V. Písně hodin večerních (sbírky Proud, Život a dílo básníka Aneliho, Zápisky z nemoci; 1950) VI. Zapomenuté básně (1951)

47

VII. Socialistická naděje a jiné prózy (soubor Probuzení a novela Smrt manželů Pivodových; 1949) VIII. Hladový rok. Příběh města (1949) IX. Dech na skle. Příběh Jana Trázníka (1948) X. A. S. Puškin: Eugen Oněgin (1949) XI. Kniha slovanské poezie (Z ruských bylin, překl. A. S. Puškina, M. J. Lermontova, A. Bloka, J. Kupala, A. Bezymenského, I. Mažuraniće; 1949) XII. Jesenin a Pasternak (1947) XIII. Kniha satiry a rozmaru (sbírky Z politické svatyně, Popelec, Pokušení; 1953) XIV. Z německé poezie (1954) XV. Poezie a život. Úvahy, studie, soudy (1959) XVI. Dny a lidé. Soubor fejetonů (1951) Výbory z díla Vybrané básně Josefa Hory (uspořádal J. Hora; 1942) Pod Zvonem Řípu: Vzpomínky na kraj mladosti (uspořádal J. Robek; 1947) Pozdravy (uspořádal A. M. Píša; 1949) Sen o zítřku pracujících: Výběr z díla Josefa Hory (uspořádal F. Trenčík; 1950) Výbor z básní (uspořádal F. Buriánek; 1954) Básně (uspořádal L. Fikar; 1955) Lásku dej lásce: Výbor z veršů (uspořádal A. M. Píša; 1958) Domov a jiné básně (uspořádal A. M. Píša; 1961) Čas, bratr mého srdce (uspořádal F. Hrubín, 1965) Loď se zlatem: Výbor milostných veršů (uspořádal L. Fikar; 1971) Básně (uspořádal B. Štorek; 1975) Prsty bílého hvězdáře: výbor z lyriky (uspořádal Z. Pešat; 1975) Rozkvetlá větev: Výbor z poezie (uspořádal V. Kún; 1978) Šetřte láskou (uspořádala J. Mourková; 1984) Hudba ticha (uspořádal Z. Hron; 2002) Slunovrat (uspořádal V. Justl; 2003) 48

Josef Hora Struny ve větru Edice E-knihovna Odpovědná redaktorka Jaroslava Bednářová Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1 V MKP 1. vydání Verze 1.0 z 7. 10. 2016 ISBN 978-80-7532-279-1 (pdf)