verze 10. leden 2010
Manuál pikenýra v boji v západní a jižní Evropě, ve druhé polovině 15. a na začátku 16. století se zvláštním zřetelem na Spříseženství
platné pro:
mutatis mutandis
Burgundské války boje po rozpadu Burgundského vévodství Švábské války (Švýcarské války) války o Milánsko (Italské války) německé selské bouře francouzské náboženské války flanderská dobrodružství
OBSAH strana
I.
Úvod
…………………………………
3
II.
Použití píky v podmínkách historického vojenství a výcvik pikenýrů …………..…..……
7
III.
Základní výcvik s píkou
9
IV.
Boj s píkou
………………………………….
20
V.
Organizace čtvercové formace …………………….
23
VI.
Specifické útvary ………………………………….
27
….………………...
VII. Souhrnné lexikální minimum
…………………….
30
VIII. Vybrané prameny
……………………..
31
2
I.
Úvod
Historie dlouhého kopí, kterému dnes říkáme jednotně „píka“, je velice stará. Prvními pikenýry byli zřejmě hoplité ve starořeckých falangách, jejichž sláva vrcholila již na přelomu 5. a 4. století před naším letopočtem (ještěže máme Wikipedii). Byli vyzbrojeni ochranným oděním, velkým štítem, krátkou sečnou poboční zbraní a údajně až šestimetrovým kopím.
Rozdíl od období, které nás zajímá, je v tom, že hoplité byli svobodní občané, většinou majetní měšťané, kteří si mohli nákladné vybavení dovolit, zatímco středověký pikenýr byl spíše na druhém konci společenského žebříčku … Pak se formace pikenýrů na dlouhá staletí z bojišť prakticky vytrácejí. Zdá se, že feudalismus píkám jaksi nepřál. Organizace armád vazalů (typ „puzzle“), především v období družinového státu, vytváření velkých pikenýrských jednotek neumožňovala a pokud ano, nezdá se, že byly účinné. Situace se začala měnit v období pozdního středověku a asi není náhodou, že k tomu došlo na místech, kde bylo feudální zřízení slabé, zato se silnou pozicí bohatých měst, potažmo nebylo vůbec. Jde především o Spříseženstvo (tedy Helvetskou konfederaci, dnešní Švýcarsko) nebo Flandry (Nizozemí). Odkdy začali budoucí Švýcaři píky masivně používat, přesně známo není, protože známá vyobrazení starších bitev, především Mortgarten 1315 a Sempach 1386, jsou mladší a ukazují vojáky v odění z 15. století. Příkladem může být uvedená ilustrace k bitvě u Mortgatrenu v Tschachtlankronik z roku 1480. Tito vojáci samozřejmě píky mají. Zmatky působí také nejednotná terminologie, protože za „píku“ je označována také zbraň sesedlých Leopoldových rytířů v bitvě u Sempachu. To je ale málo pravděpodobné, spíše šlo o jezdecké kopí, dost možná i zkrácené. Tady je ve švýcarských legendách zajímavé svědectví. Rytíř Arnold von Winkelried se prý vrhl hrdinně na „píky“ Leopoldových rytířů a vytvořil tak dostatečnou mezeru, kterou mohli Konfederovaní prolomit Habsburkův šik. Jméno možná pravé není, historka zřejmě ano. Co z ní plyne? Za
3
prvé, řada tyčovek na habsburské straně byla asi dost mělká, jinak by jedno tělo skulinu nevytvořilo (leda by akt sám měl zničující psychologický efekt) a za druhé, Konfederovaní potřebovali vytvořit průlom i proti kratším jezdeckým kopím, takže zřejmě sami měli také jen krátké tyčové zbraně, především svoje slavné halapartny (ve starší formě bez háku zvané kosíř). Můžeme tedy předpokládat, že svoje strašné šestimetrové píky ještě neměli a slavný Konfederovaný čtverec je skutečně záležitostí až století následujícího. Podle některých pramenů je prvním masovým nasazením pík bitva u St. Jakob an der Birs (1444), kde se přesile francouzské armády tehdy ještě neúspěšně postavilo asi 1500 bernských pikenýrů. Druhá polovina 15. století předznamenala zlatý věk píky. V následujících několika desetiletích je píka královnou bitevních polí. Je útočnou zbraní, která umí rozhodnout bitvu. Rychle se pohybující leč v obraně odolné čtverce pikenýrů odolají i útoku těžké jízdy. Švýcaři vystupují v roli predátora Evropy a velké čtverce jejich žoldnéřů (Reisläuferů) porážejí jednoho souseda za druhým nebo bojují v cizích armádách. Jde především boje na západní hranici Konfederace (především dnešní kanton Vaud a Jura), které vyvrcholily v tzv. Burgundských válkách (1474-1477). Jejich cílem bylo sice zajistit území Spříseženstva, ale ve svém důsledku zlomily ambice samotného Burgundského vévodství. Připomeňme jen slavné bitvy u Murtenu (Morat) a Grandsonu (1476). Zároveň Švýcaři válčí na jihu, na prakticky neexistující hranici s Itálií. Tam se ale zapletli do mocenských sporů mezi Francouzi, Němci (podporovanými Španěly) a papežem, časem byli donuceni ke spojenectví s Francií a tím jejich samostatná úloha v této části dějin Evropy končí. Vývoj se totiž zastavit nedá, a tak František I. Francouzský vrátil slávu jízdním rytířům, když rozvrátil Konfederovaný čtverec u Marignana (1515) a černý prach rozhodl bitvu u La Bicoque (Bicocca, 1522). V té době se střelné zbraně prosazují stále více a tento trend nakonec zcela převládl. Italské války v první polovině 16. století však znamenají „pět minut slávy“ německých pikenýrů, proslulých císařských Landsknechtů. Proti nim se Švýcaři prosadit neuměli – německá taktika byla pružnější a na svoji dobu „modernější“. Píka ztratila svoje postavení již v průběhu francouzských náboženských válek ve druhé polovině 16. století a od počátku 17. století se její úloha zcela změnila. Jednotky pikenýrů se zmenšily, pikenýři začali být standardně vybavováni přílbou a plátovou půlzbrojí a jejich role spočívala v poskytování ochrany jednotkám střelců, především mušketýrů. Pikenýr tedy ztratil do značné míry svoji mobilitu, která byla jeho velkou výhodou o sto let dříve a píka se stala především defenzivní zbraní. Po konci Třicetileté války mizejí postupně tyto jednotky úplně.
4
Scénická poznámka: Švýcarský pikenýr konce 15. století je frajer překypující sebevědomím. Důvěřuje nejenom sobě a své zbrani, ale může se spolehnout také na svoje spolubojovníky – věc do té doby málo vídaná. Důvěřuje i svému velení; v tomto ohledu jsou Švýcaři dosti disciplinovaní. Jinak je ale s kázní na štíru. Charakterizuje ho „špinavá válka“, tedy boj všemi prostředky a důsledné zabíjení všech protivníků bez rozdílu. To byla také důležitý odklon od pravidel feudální války plné zajímání šlechticů na výkupné. Zacházení Švýcarů s civilním obyvatelstvem bylo považováno za brutální i podle drsných měřítek tehdejší doby. odnaproti, tedy například Pěšák burgundský pikenýr, se na věc díval jinak. Vybaven je nevalně, protože je pravděpodobné, že švýcarskému útoku neodolá a padne v první bitvě: proto se nevyplatí do něj investovat. Karel Smělý věří více svým rytířům organizovaným do „kopí“, italským a vlámským žoldnéřům, úžasným anglickým lučištníkům, a především spoléhá na svou artilerii, nejlepší v tehdejší Evropě. Burgundský pikenýr si je toho všeho vědom a ze Švýcarů má zkrátka strach. Ten se mění v bitvě v zuřivost, nebo zbabělost. Francouzi začali rovněž oceňovat píku – v oddílech milicí franc archers se v šedesátých letech 15. století rozšiřují řady sudličníků a objevují se i pikenýři. Ludvík XI. poznal cenu Švýcarů, které nejen najal pro svoji gardu (garde de cent Suisses), ale v roce 1480 začal formovat novou francouzskou pěchotu podle švýcarského vzoru co do taktiky i výzbroje a najímal Švýcary, kteří Francouze cvičili. Tento podnik sice skončil s Ludvíkovou smrtí, ale vazba na švýcarské žoldnéře/instruktory tu byla do budoucna položena. Co se týče střetů s Helvéty, pomineme-li krátkou epizodu s Armagnaky vedenými Dauphinem Ludvíkem, bojovali proti Švýcarům až v Milánských válkách. Zkraje velmi neúspěšně, později se ale karta obrátila a Švýcaři se zavázali Smlouvou o věčném míru k vojenské alianci s Francií. Po roce 1516 se tak k velké vlastní újmě stali hrotem francouzské armády. Švábové se střetli se Švýcary nejprve jako spojenci rakouských Habsburků a celkem na to doplatili. Poučili se ale rychle a budoucí Landskenchti z jižního Německa byli považování za velmi dobré vojáky. Říšští Němci z první fázi výstavby landskenchteského vojska platili švýcarské instruktory, ale jak ukázal vývoj války v severní Itálii, žáci předčili mistry. Od začátku totiž mimo jiné silněji sázeli na střelné zbraně. To už jsme v 16. století. Ostatně, vztahy mezi Švýcary, Němci a Francouzi po rozpadu burgundského impéria (a především ve válkách o Miláno) jsou velice propletené a již vydaly na nejednu samostatnou knihu.
5
Vlámové jsou považováni za nejlepší pikenýry na trhu. Jsou ale drazí a přitom velmi nedisciplinovaní a tudíž nespolehliví. Jenže co chcete, měšťáci … O Italech mnoho zpráv nemám (co se týče pík), ačkoliv bandy kondotiérů byly součástí mnoha tehdejších armád. Zvláště populární byla pěchota kondotiérů v burgundském vojsku, protože burgundští vévodové (zejména Karel Smělý) byli údajně posedlí Antikou a tudíž vším, co bylo italské. Dávali svým velitelům hodnosti jako v římském vojsku a větší část důstojnického sboru byla právě z Itálie. Samo označení Ital je ale v té době zavádějící. Rovněž pomíjím Španěly a jejich proslavená tercia. O nich samotných by se sice dalo napsat mnohé, ale o jejich střetech se Švýcary prakticky nemám zprávy. Střetli se jak uvedeno výše jen v Italských válkách a jakkoliv boj španělské soldatesky s Papežskou gardou v průběhu vyplenění Říma v roce 1527 je legendární, pro účely této příručky význam nemá. __________________________________________ Podtrženo a sečteno, Švýcar na konci 15. století svými protivníky pohrdá a má proč. Ti se ho bojí a také mají proč. To by mělo být vidět v postojích účinkujících. V bitvě mezi Reisläufery (švýcarskými žoldnéři) a Landsknechty, případně Italy, Španěly a Francouzi v Milánsku už pohrdá každý každým. Nejvíce civily.
6
II.
Použití píky v podmínkách historického vojenství∗ a výcvik pikenýrů
Ve scénickém šermu je píka zbraní velice nebezpečnou. Je to dáno především jejími parametry. Píka je tyčovou zbraní na extrémně dlouhé pružné násadě, která má podobu malého hrotu buď trojúhelníkového nebo kosočtvercového průřezu (a varianty) s ostře broušenými hranami. Délka ratiště kolísá od 4,5 do 6 metrů. Obecně platí, že německé píky, které jsou držené za konec, jsou kratší, zatímco švýcarské píky, držené uprostřed (nebo spíše ve dvou třetinách) jsou delší. Na dobových vyobrazeních se ale všechny píky zadají stejně dlouhé a taktéž způsob jejich držení kolísá. Hrot píky se používá jak k bodání, tak k sekům. Barokní píka má i zahrocenou patku, gotická a renesanční nikoliv. Na některých vyobrazeních je vidět ovinutí píky ve střední části, u cvičných pík i u patky. Taková zbraň je pro scéniku v podstatě nepoužitelná, leda snad po předchozím absolutně precizním výcviku. Problém je totiž v tom, že by byla v našem boji/představení příliš účinná a nepředvídatelná. Tento problém se řeší dvěma způsoby, většinou kumulativně: a)
zkrácením píky. V našich podmínkách za píku považujeme už zbraň dlouhou alespoň 2,5 metru, pokud má odpovídající hrot. Standard by mohl být například 3,5 metru, ale obecně platí, že čím delší, tím věrnější a lepší. Zkrácení píky má sice negativní dopad na „pořadová cvičení“, nicméně je výhodný také s ohledem na často mnohem méně prostorná bojiště, než by pro skutečné píky bylo potřeba.
b)
zesílením ratiště. Oproti originálům, které mají průměr 2,5-3 cm a při sklopení vytvářejí slušný oblouk, mají naše píky minimálně 3 cm, spíš více a při sklopení zůstávají prakticky v rovině. Používáme také osmiboký průřez (okosený čtverec), na rozdíl od obvyklého kruhového.
Důsledně používáme vyschlé dřevo, které méně pruží než dřevo čerstvé, v ideálním případě jasan. Hrot píky by měl být zajištěn obvyklým způsobem. Doporučuji používat minimální pera, která ve skutečném boji byla sice velice užitečná, protože chránila píku před odseknutím hrotu, ale zároveň mu dodávala váhu ve švihu (seku). Proti nám nejsou ostré zbraně, abychom se museli bát odseknutí, a právě tu větší účinnost píky nepotřebujeme už vůbec! Výcvik pikenýrů pro daná období je záležitostí dohody. Máme sice k dispozici několik manuálů pro výcvik pikenýrů z různých evropských armád, ale všechny jsou z novější doby, tedy kolem Třicetileté války (J. de Gheyn, J.-J. Walhausen, anonymní Des Kriegsbücßleins a jiné). Jejich slabinou je to, že barokní pikenýr plnil jinou úlohu, než ve stoletích předcházejících a tomu pochopitelně odpovídal i jeho výcvik. Velký důraz byl kladen na spolupráci s jednotkami střelců a na strojově přesné složité přesuny. Navzdory tomu je to základ, ze kterého vycházíme. ∗
Pro účely této příručky budiž za historické vojenství, historický šerm a podobné kategorie, o nichž se vedou dlouhé a marné diskuse jinde, považována quasivojenská aktivita vedená podle nepsaných pravidel války platné pro příslušný konflikt, leč obvykle menším počtem lidí, než by bylo třeba, hůře nebo prostě jinak vybavených, než by bylo třeba, kteří nicméně srdnatě předstírají, že jsou vojáci v boji na život a na smrt, přičemž se zároveň zuřivě snaží neublížit ani sobě, ani partě s podobnými problémy stojící proti nim.
7
O vojenských manuálech z renesance máme zprávy, resp. víme, že byly, ale nemám je k dispozici (pokud se vůbec dochovaly - například Ph. de Cléves či J. Chantereaux). Pro taktiku a výcvik renesančních vojsk vycházíme z popisů bitev kronikářů a přímých účastníků, kterých bylo celkem dost. Zajímavým zdrojem jsou šermířské příručky, kde se tyčové zbraně také občas vyskytují, i když je jim věnována poměrně malá pozornost. Píka se poprvé objevila u J. Meyera v roce 1570, ovšem jako zbraň individuální, tedy jak s ní šermovat v boji jeden na jednoho. Pro boj ve čtverci málo použitelné, leč poučné.
Co se týče pozdní gotiky, tápeme. Vlámové údajně měli cvičení s píkou v jedenácti pohybech, Francouzi odvozeně v devíti pohybech. Podrobnosti ale nejsou známé. Jak cvičili Švýcaři, nevíme, ale vzhledem k jejich údajně špatné disciplíně a velké živelnosti v boji musel být výcvik omezen na základní pohyby. Prý se všichni muži a chlapci od deseti let věku minimálně jednou týdně scházeli k vojenskému výcviku, takže byli v soustavné bojové pohotovosti. Švýcaři prosluli rychlostí, s jakou svoje čtverce formovali, což vede k domněnce, že každý voják – bez ohledu na velikost jednotky – znal přesně předem svoje místo. Pro nasazení pikenýrů do bitvy jsou tři základní pravidla, která je dobré respektovat i ve scénické bitvě: 1.
Píka má smysl jen tehdy, je-li pikenýrů dostatečné množství. To znamená hodně, hodně a ještě více. Zároveň je třeba mít na vědomí, že pikenýři nikdy nebojovali sami, součástí jejich jednotek byly i další zbraně, především halapartníci a střelci, potažmo artilerie.
2.
Nasazení pík má smysl jen tehdy, pokud jsou pikenýři náležitě vycvičení. Píka je zbraň poměrně neohrabaná a za určitých okolností křehká, takže trouba, co neumí se svou píkou zacházet, je nebezpečný více sobě a svým spolubojovníkům než nepříteli a stává se tak svým vlastním nepřítelem, potažmo pátou kolonou ve vlastním vojsku.
3.
Nasazení pík je účinné pouze v terénu, který to umožňuje, respektive jen za podmínek, které ho umožňují. Píka není všelék na všechny možné varianty střetu (viz opět St. Jakob an der Birs nebo Bicocca). V úzkém údolí, v lese (mezi stromy), ve městě, za přesunu atd. je použití pík jen omezené. K plnému rozvití čtverce je potřeba dostatečný manévrovací prostor. Pokud se v poli dá čtverec do pohybu a po několika metrech narazí na úvoz, který nebyl z výchozí pozice vidět, může sice dát velitel pověsit průzkumníky, ale jeho tou dobou již bývalé jednotce to už asi nebude moc platné.
8
III. Základní výcvik s píkou Povely pro pohyby píky je třeba vykonávat rychle a přesně. Proto se rytmizují a to jak za pomocí bubnu, tak alespoň za pomocí hlasitého počítání (ovšem nejlépe dohromady):
Čeština
francouzština
němčina
Raz
un
eins
GR (UR, SZ) aïs (á:í:s)
Dva
deux
zwei
zwaï (cvá:i)
Tři
trois
drei
drü (drý)
drei (dré:j)
Čtyři
quatre
für
vier (fí:r)
vier (fí:r)
Pět
cinq
fünf
füüf (fýýf)
foif (fó:jf)
Šest
six
sechs
sechs (zechs)
sachs (zá:chs)
Sedm
sept
sieben
si:ba (zí:ba)
säppe (zé:pe)
Osm
huit
acht
a:cht (á:cht
ocht (ó:cht)
Devět
neuf
neun
nüün (nýýn)
nüün (ný:n)
Deset
dix
zehn
zehn (cé:n)
zää (cá:)
BE ais (á:js) zwoi (cwó:j)
Povely uvádíme na základě cvičení s píkou (examen de la pique) J.-J. Walhausena (W., s výhradou výše řečeného). Původní překlad do švýcarské němčiny vyšel z konzultací s rodákem z kantonu Graubund, nicméně se snažíme přecházet na bernskou výslovnost. Problém je v tom, že pravá „Schwytzerditch“ nemá psanou podobu a výslovnost se liší nejen kanton od kantonu, ale údolí od údolí … Pravou Bernštinu se cizinec jen těžko naučí (i mezi rodilými Švýcary z jiných kantonů kolují zábavné historky založené právně na bernské výslovnosti), ale můžeme se alespoň snažit. Důležité je – opět ze scénických důvodů – aby naše povely byly jasně odlišitelné o běžné němčiny. Použité ilustrace pocházejí především ze zmíněného W., dále anonymní Des Kriegsbücßleins, J. de Gheyna a příručky vycházející z Manual of The Compleat Militiaman T. Callawaye. Jedna obecně platná poznámka – pokud zazní v němčině povel pro píku (Spiess), předpokládá se, že je určen pikenýrům. Pokud se velí „zbraň“ (Wehre, Ghwere), povel je určen celé jednotce, tedy i halapartníkům, případně střelcům. V češtině tento rozdíl zatím vytvořen nebyl, pohyb provede celá jednotka, i když se velí jen pikenýrům. _____________________ N.B. Při výcviku a v boji se pikenýr směje pouze smrti v tvář a to ještě jen tehdy, pokud k tomu dostane přímý rozkaz. Jinak se tváří vážně, minimálně proto, aby projevil náležitou úctu svým nadřízeným. Vytlemené držky rovná seržant patkou halapartny.
9
Pohyby na místě N.B. Základním povelem je „Uufgmäärkt“, tedy „Pozor!“, což je povel upozorňující vojáky na to, že přijde nějaký další rozkaz. Podle možností je doplněn (nahrazen) písknutím na píšťalku. Tento povel vojáci ve čtverci neopakují.
Píku uchopit
ergriff den Spiess
Empoignez piques
(bien)
vos gri:fed de Spiess
Pikenýři si svižně rozeberou píky, zvednou je a podle potřeby sevřou. Čekají další rozkaz. Tím je nejčastěji vytvoření formace.
Píku odložit
Spiess abstellen
Abstelle á-bštelle
Povel k vytvoření jehlanů. Každý rotmajstr a jeho zástupce mají na opasku (či na píce) smyčku pro vytváření základu jehlanu. Jehlan se staví ze tří pík spojených smyčkou, do jejichž zkřížení se kladou další píky.
Do řad po X
in die Glieder zu X
à vos rangs par X
in Rai:ha zu X
Povel pro vytvoření formace (čtvercové). Pikenýři se do svých pozic (každý by ji měl znát!) přesouvají pokusem, je věcí cti zaujmout pozici co možná nejrychleji. Buben dává dlouhý virbl po celou dobu přesunu. Ve formaci stojí pikenýři v základním postoji, který zaujímají automaticky a do kterého se vrací povelem „píku k noze“. V této pozici je tělo vzpřímené, nohy rozkročené na šíři ramen, pravé chodidlo o půl stopy před levým. Píku držíme ve výši ramene v pravé ruce, patku v tunýlku pravého chodidla. Levá ruka je sevřena v pěst, opírá se o kyčel s prsty vytočenými ven (fixuje ramena). Hlava hledí přímo vpřed.
Rozestavení čtverce Velící důstojník se postaví na vybrané místo a ukáže pravou rukou přímo před sebe a vydá povel pro vytvoření čtverce. Tím může být při stanoveném počtu rot povel „Gfiertlati Ordnig!“ nebo výše uvedený „In Raiha zu …“. Levý krajní rotmajstr (z pohledu pikenýrů ve čtverci) se postaví proti němu a za ním se v takto určeném směru vytvoří levý krajní zástup. Vpravo od něj (tedy vlevo z úhlu pohledu velícího důstojníka) se vyřadí další roty. Taktéž na povel
10
„vyrovnat“ reagují pikenýři od levého krajníka vpravo (z úhlu pohledu pikenýrů ve čtverci). V našich konkrétních podmínkách stojí vlevo kanton Schwyz a vpravo od něj Bern (pokud pikenýry staví), následuje Uri a na pravém kraji Curych.
píku vztyč
auffwerts den Spiess
traget en haut, portez vos Spiess uufa piques Wehra n´uff
Vykonává se ve třech pohybech. 1. pravá ruka zvedne píku vzhůru do napjaté paže, levá ji uchopí na úrovni pasu. 2. Pravá přehmátne směrem dolů a uchopí patku píky do dlaně. Levá zůstává. Pootočením pravé ruky dlaní k tělu se píka zafixuje v ohbí lokte. 3. Levá ruka se vrací do výchozí pozice. Srovnat postoj! Tyto pohyby vykonané v opačném pořadí, dávají návrat do výchozí pozice, tedy povel „píku k noze“.
píku k noze
Erstellt euch, nebo den Spiess zu fuss
Plantez vos piques nebo Remettez!
Spiess bei (bí) fue:ss
Tento pokyn je málokdy používán samostatně, většinou je návratem do výchozí pozice po provedení jiného povelu. Nejlepší povel mají v tomto ohledu Angličané, kteří velí „As you were“ (Jak jste byli). Píku k noze mě zní tak nějak moc moderně … V každém případě je třeba nejprve dostat píku do pozice „píku vztyč“ (1.) a následuje výše popsané, tedy: 2.
Uchopit píku nahoře pravou rukou, paže napjatá, levá v pozici „píku sevřít“ (ve výši pasu) a
3.
opřít píku patkou na zem jedním pohybem. Pokud je pohyb vykonán správně, pravá ruka zůstane automaticky ve výši ramene. Levá se vrací na kyčel, sevřená v pěst, prsty ven.
N.B. Je důležité, zejména na tvrdých površích (dlažba), aby patky dopadly na zem ve stejný okamžik. Pokud důvěřujete svému dřevu, je dokonce žádoucí s píkou pořádně křísnout. Ale: zvuk dopadajících pík musí trvat jen tak dlouho, jako výkřik: „Tři!“, nikoliv jako zvuk pytle brambor sypaných na neupevněný plech.
píku sevři (zajisti) 1.
serrez vos piques
Spiess festhalta
Levá ruka uchopí píku ve výši ramene.
11
Jde o posílení úchopu píky, které je žádoucí například při silném větru nebo před povelem k přesunu. Pokud se totiž píky rozkývají, stávají se těžko ovladatelnými. Tento pohyb je také součástí pozdravu a povelu „píku skloň“, kde se ale nevelí, nýbrž vykonává automaticky.
Proti pěchotě, přímo, píku skloň vlevo, píku skloň vpravo, píku skloň vzad, píku skloň
gegen dem Feind, fürsich, fellet den Spiess lincks, fellet … rechts, fellet … hintersich, fellet …
contre l´infanterie, en avant, baissez vos piques à gauche, baissez … à droit, baissez … en arrière, baissez …
gäga da Feind fürschi, fälled d´Spiess links, rechts … hinter si:ch …
Při výcviku se tento povel provádí z pozice „píku vztyč“. Na „jedna“ sevřeme píku a na „dva“ vykročíme levou nohou vpřed se současným sklopením píky do pozice základního střehu (jde prakticky o výpad). Při obratech vlevo a vpravo píku sevřeme, provedeme příslušný čtvrtobrat a píku sklopíme s vykročením levé nohy. Pokud je píka již v pozici „vztyč-zajisti“, sklápí se pouze na jednu dobu. Sklopení píky vzad je zcela odlišné. Máme-li pozici „píku k noze“ nebo „píku na rameno“, pak na povel „píku k boji vzad“ zvedáme na „jedna“ píku šikmo vpřed sebe (pravačkou), na „dva“ jdeme vpřed levou nohou a levou rukou a na „tři“ jdeme vpřed pravou nohou a pravou rukou, která chytá píku u patky, zároveň otáčíme trup za levou rukou a píku takto sklápíme. V prvním pohybu je nutné zvednout píku skutečně vysoko nad hlavu a v ose trupu. Pokud je píka v pozici „píku zajisti“, pak je pohyb jednodušší: 1. levá ruka vynese píku šikmo vpřed do napjaté paže 2. pravá noha vykročí směrem k patce a pravá ruka uchopí píku (u patky) a 3. píka se sklopí vzad s otočkou za levým ramenem Držení píky odpovídá armádě a době. Barokní pikenýr držel píku pravou rukou před patkou, levou těsně u těla, dlaní k sobě. Je tomu tak proto, že se do úroku posouval zvolna, tzv. „švédským krokem“ (pas suédois), tedy krok levou nohou vpřed se současným bodnutím, přísun pravé nohy se současným stažením píky do základního střehu (šicí stroj). Pro pozdně gotického či renesančního pikenýra je to nepraktické, protože výše popsaný úchop je značně statický a neumožňuje skutečný boj. V první fázi projektu Švýcarské pěchoty jsme se snažili odlišit německé a švýcarské držení píky, ale praxe ukazuje, že se budeme muset řídit co možná nejjednoduššími pravidly. Totéž platí o změně úchopu píky v závislosti na „dataci“ scénáře“. Držení píky, jakkoliv jde o základní prvek, představuje totiž celou řadu otázek a problémů.
12
V některých dílech se dočteme, že Švýcaři neměli jednotné držení píky. Zdá se, že převládalo držení uprostřed ratiště (resp. ve dvou třetinách), a to jak v pažích prakticky napjatých směrem dolů (dolní střeh), tak ve výši pasu (střední střeh), tak na úrovni ramen, či dokonce nad hlavou (horní střeh). Zdálo se vcelku praktické, aby první řada (dvě řady) sklopila píku do dolního střehu, druhá (třetí) do středního a třetí (čtvrtá) do horního střehu. Čtvrtá (pátá a další) řada pak nese píku v pozici „proti bráně“, protože je tak daleko od místa střetu, že nemá šanci do boje zasáhnout. Píku sklopí po redukci prvních dvou řad. Taková formace ale má jen minimální oporu v pramenech (pokud vůbec). Naše praxe ukazuje, že je opravdu použitelná jen v případě, že se čtverec brání útoku na místě. Běžet s píkou nad hlavou je poněkud nesmyslné a rozhodně velice, velice únavné … Vcelku mě zaujal jiný názor. L. Charluteau provedl analýzu obrazových pramenů právě s ohledem na držení píky a dospěl k zajímavým závěrům. Vycházel z předpokladu, že držení píky se v průběhu přibližně dvou set let jejího efektivního používání vyvíjelo od „archaického“ držení prvních švýcarských čtverců až k „modernímu“ držení pikenýrů Třicetileté války. Ale ani v takovém případě by držení píky nebylo jednodušší, protože i na ranných ilustracích je vyobrazeno několik stylů držení píky. Jeden se však zdá typický pro XV. století: píku drží všichni vojáci ve čtverci stejně, a to v pokrčených pažích na úrovni pánve, levá ruka dlaní od sebe (vzhůru), pravá dlaní k sobě. Takto tedy budeme píku držet i my. Ostatní výše popsané polohy byly na ranných ilustracích interpretované pouze jako průchozí pozice vyplývající z konkrétních bojových situací, tedy nikoliv jako základní střehy (celý článek je na Brodci, ve Studovně Švýcarské pěchoty: http://forum.brodec.org/viewtopic.php?f=15 9&t=576). Jak ale vidíte na předchozím obrázku, není to jediná možnost: první voják drží píku v obou rukách dlaněmi od sebe. Také vcelku praktické držení, má ale jednu nevýhodu, poněkud odkrývá záda. Pokud je útvar sevřený, není to v pravém smyslu nevýhoda: naopak umožňuje efektivní zhuštění řady. Jak také můžete vidět, v boji se mohl měnit nejenom úchop, ale i střeh (např. po provedení nouzového krytu). Při výcviku však postupujeme jednotně! Otázkou zůstává, v jaké části píku uchopit. V tom se držení různých armád liší. Pro Švýcary bylo typické držení ve dvou třetinách. Snadno si to ověříte, když si uvědomíte, že omotání píky pro lepší úchop levou rukou bylo až nad hlavou, takže při sklonění píky proti nepříteli za pikenýrem zůstal prakticky metr volného ratiště. Švýcar si to mohl dovolit, protože jeho píky prý byla až šest metrů dlouhá. Vcelku instruktážní je obrázek bitvy u Marignana 1515, připisovaný Mistru z la Ratière. Je dobře vidět rozestup mezi řadami, který by problém řešil, ale neodpovídá jiným nám dostupným ilustracím. Možná není správné mluvit o řadách, ale o vlnách či
13
sledech; těžko říci, co vlastně malíř ztvárnil. Zajímavá je skupina v popředí, kde autor zřejmě již nestihl píky vůbec namalovat, a lépe tak vyniká způsob jejich držení. Tedy jak píku uchopit? U našich čtyřmetrových pík zkrácení typické pro Švýcary představuje dost významnou ztrátu dosahu. Navíc, volný konec působí problémy v následujících řadách. Tady si prostě musíme přiznat: neumíme to. Přidržme se tedy držení německého (Feldhut), tedy píku ve výši pánve, obě ruce na ratišti, pravá blíže patky.
V této souvislosti jsme se setkali s jednodušším povelem, který se uplatnil především při cvičení s halapartnou. Na zteč
Zum Angriff (c´móngiff)
V tomto případě sklopí první (dvě) řady halapartnu proti nepříteli vpřed, další řada drží zbraň v horní bodnici a další řady v pravém horním nápřahu. Vzniká tak velice kompaktní útočná formace, ačkoliv její použití v bitvách bude sporné (bod na obličej). Podstatné je držení zbraně – vždy v pozici obě ruce od sebe, dlaněmi dolů! Výhodou je dobré ovládání hrotu, zejména proti nečekanému úderu zezadu (z vlastních řad), kdy při držení s rukama k sobě-od sebe má hrot tendenci vyklouznout směrem vzhůru, tedy proti obličeji protivníka, což zvyšuje nebezpečí úrazu.
Proti jízdě, píku Gegen der Reuteren, contre la cavalerie, gäga d´Ri:ter, skloň fellet den Spieß baissez la pique fället da Spiess Pozice, kterou pikenýři zaujímají proti jízdě, je pozicí obrannou. A každá obrana odpovídá očekávanému útoku. Proto zapomeňte na „švýcarský střeh“ v předklonu a s rukou na poboční zbrani, ten patří až do baroka, kdy se pikenýři bránili především střele z palných zbraní. V předchozích stoletích bylo hlavní zbraní jezdce kopí. Naštěstí kratší, než píka a z toho vyplývá o postoj pikenýra, který potřebuje využít maximálně délky své zbraně. Provádění: 1. 2. 3.
pikenýři každé sudé řady na první dobu vyplní mezery v lichých řadách (prakticky jde o povel: „vpravo, řady zdvojit!“) třetí a další liché řady přistoupí natěsno za první řadu (tedy ve velkém čtverci by ono „dva“ chvíli trvalo, než by se čelo náležitě zahustilo). řady píky sklopí a následně již bez počítání, na virbl zhustí formaci směrem vlevo ze svého úhlu pohledu (levý krajník se tedy nehýbe po celou dobu akce).
Při návratu do původní pozice je souslednost přesně opačná. Na virbl se řady přiměřeně roztáhnou ještě s píkami sklopenými (jedna), na dva je vztyčí a na tři se vrátí na své původní místo v zástupu. Následuje vždy povel k vyrovnání čtverce! N.B. Cílem píky není jezdec, ale plece koně! V této hladině se prakticky všechny hroty pík držených v jakémkoliv úchopu setkávají a vytvářejí tak neprostupnou linii. 14
Nechávám na jednom každém, ať si změří, jak je to vysoko. Nejenom začátečníci totiž zaujímají s oblibou střeh proti jízdě na žirafách … Tento popsaný způsob je pro nácvik, tedy jednosměrný a nebere v úvahu změny na okrajích řad, v případě, že by píky proti jízdě sklápěl velký čtverec (cca 10x10 a více). VARIANTA: 1. pikenýři každé sudé řady na první dobu vyplní mezery v lichých řadách (prakticky jde o povel: „vpravo, řady zdvojit!“) 2. první řady zapře píku o zem, prakticky ve dřepu na pravé noze, levá natažená vpřed 3. třetí řada přistoupí a sklopí píku proti nepříteli vpřed. 4. Pátá řada přistoupí a sklopí píku vpřed do výše ramen. Tím je vytvořena formace, řady se nezahušťují! Další řady by zůstaly v základním postoji uvnitř čtverce a čekaly na svoje zapojení do boje.
Píku na rameno (polož)
Auff die Achßlen, Pique à l´épaule traget den Spiess
Spiess schultera
Základní způsob přepravy pík v pochodové formaci (koloně). Pokud je píka v pozici „píku vztyč“, následuje: 1. píku sevřít 2. pravá píku pustí a přehmátne na ratiště (do napjaté paže) 3. levá ji stáhne dolů do napjaté paže, zatímco pravá skončí pokrčená na úrovni ramene (viz obrázek), levá se vrací na kyčel (zde zajišťuje poboční zbraň). Pravá také může vystřídat levou v dolní pozici a držet píku v napnuté paži. V praxi se pohyb zrychluje tak, že na 2. provede pikenýr současně přehmátnutí pravé ruky a stažení píky do konečné pozice. Na 3. dokončí náklon píky a vrátí levou ruku na kyčel. To je ale třeba mít dobře nacvičené.
1. 2.
3.
Pokud je píka v pozici „k noze“, jsou pohyby jiné: zvednout píku vzhůru mírně šikmo vpřed, zároveň uchopit píku levou rukou pod pravou. Pravá drží píku volně pravá nakloní píku přibližně do požadované pozice (je tedy na úrovni ucha) a levá stáhne píku téměř do napjaté paže. pravá uloží píku na rameno a zůstane přibližně na úrovni ramene (viz výše), levá se vrací na bok. Taktéž je možné, aby pravá uložila píku na rameno, následně ji pustila a uchopila píku pod levou rukou, tedy v napjaté paži. Píku šikmo vpřed (skloň) nebo Proti bráně, píku skloň
Varianta I. gegen der Porten, fellet …
en bies, baissez la pique nebo contre la porte, baissez …
15
träged d´Spiess schrääg nach vorna gäga d´Pforta, fället … Smyslem tohoto povelu je dostat hrot píky do zorného pole pikenýra a tak ji kontrolovat. Velice praktické zejména při přesunech například ve městě plném průchodů a bran (odtud název), ale třeba také jeli v cestě strom s nízkými větvemi, brána tábora atd. Obrázek nám příliš neposlouží, snad jen co se mechaniky pohybu týče. Vyjděme z předpokladu, že voják nese píku na rameni. Následují tyto pohyby:
1. 2. 3.
pravá ruka vysune po rameni píku až do nakrčené paže, levá uchopí píku ve výši pasu. pravá přehmátne na patku píky a uchopí ji do dlaně (píka je vztyčená – prakticky jde o pozici „píku sevřít“) levá se s píkou napne do natažené paže, pravá přitiskne patku na stehno.
Je důležité, aby pikenýr udržel ramena rovně a nenaklonil se kupředu „za píkou“. V takto nerovnovážné pozici se píka hůře ovládá. Co se týče vojáka na obrázku, ten nedrží píku v napjatých pažích, ani ji nedrží za patku. Má tudíž kratší část píky na ovládání, ale patkou ohrožuje vojáky za sebou při případné manipulaci s hrotem. Proto volíme námi popsaný způsob, i když pro jeho správnému provedení je třeba více síly. Vycházíme však s předpokladu, že s našimi kratšími píkami si to můžeme dovolit.
Varianta II.
Avancez vos piques
d´Spiess vor
Tento povel předchází přechodu do útoku a jeho účelem je připravit píku (halapartnu) pro uchopení levou rukou dlaní dolů. Používáme proto především ve formaci s halapartnami, kde tento úchop umožňuje bezpečnější vedení zbraně. Pohyb se provádí identicky, s jediným zásadním rozdílem. Z pozice odpovídající „píku sevřít“ netrčíme levou ruku v úrovni ramene, ale spustíme ji níže. Pravá ruka pak netiskne ratiště ke stehnu. Celkově jde o volnější držení než přepokládá povel „proti bráně“. U píky pak nedržíme ratiště za patku, ale spíše v pozici dolního střehu (proto pěchotě, píku skloň).
píku naplocho Flach, traget den Spieß à plat, portez vos trääged d´Spiess fla:ch (nést) piques Tento pohyb je ve všech příručkách, ale asi jde o propagandu nepřítele. Je velice nepraktický, až nebezpečný pro vlastní jednotku. Pro úplnost je však uveden. V podstatě se provádí jako „píku na rameno“, jenom v konečné pozici se píka na rameni položí do vodorovné pozice.
16
Jenže co s ní pak dál? Za prvé je pravděpodobné, že někoho praštíte hrotem v řadě za sebou, případně patkou v řadě před sebou. Proto se celý pohyb vykonává v úhlu cca 45° vlevo. Také píka se pokládá do mezery mezi zástupy, jinak by musela skončit na ramenech vojáků v zástupech (jak vepředu, tak vzadu). Při nestejné výšce pikenýrů … Za druhé – úspěšně a beze ztrát na životech složíte píku vodorovně na rameno. Pohnete se. Vzápětí se oba konce píky se rozkmitají a začne zábava, umocněná prvním pokusem o zatáčku. Pokud by píky ležely na ramenech pikenýrů, kmitání se zmenší, ale o to zajímavější budou změny směru formace. Možná je to praktické při delších přesunech, kdy píka drží na rameni prakticky vlastní vahou a pravá ruka ji jen přidržuje. Kolegové Třicítkáři snad vědí, chtělo by se to zeptat. Může jít také o jeden ze způsobů, jak procházet branami a sníženými podhledy obecně, ale vlastní zkušenost mě spíše přesvědčuje o výše uvedeném.
píku za hrotem uchopit
fast das Ensen
empoignez vos piques vers fassat d´Spitz la pointe
Pikenýři stojí v pozici „píku k noze“ a na povel začnou ručkovat po ratišti až k hrotu (píka se postupně sklápí). V pozici zobrazené zde se zastaví a vyčkají, dokud všichni vojáci jednotky neuchopí píku za hrotem. N.B. Pokud povel následuje po položení píky na zem, pikenýr uchopí píku do levé ruky čelem k hrotu, tedy v pozici „čelem vzad“ oproti uvedenému obrázku!
Píku na zem (polož)
Niderlagen den Spiess
Couchez vos piques
leged d´Spiess ab
Provádí se z výše popsané pozice. V okamžiku, kdy všichni vojáci jednotky uchopí píku za hrotem, na povel či spíše signál (rána do bubnu, výkřik, úder seržantovy zbraně o zem…) se předkloní, položí píku na zem a postaví se zpět do pozoru. N.B.
Píka se skutečně pokládá, nepouští se z výšky!
17
Zvednutí píky ležící na zemi se provádí tak, že se pikenýři postaví čelem k hrotům svých pík, na signál je uchopí a pak individuálně ručkují po ratišti až do vztyčení píky. Zaujmou postoj „píku k noze“.
vpřed, píku táhni
schliffet den Spiess
en avant, trainez vos piques
vorwärts/furschi schli:fed d´Spiess noo
Tento způsob přepravy píky je velice praktický. Povel následuje po „píku za hrotem uchopit“. V přímém směru není uchopení píky do druhé ruky nutné. Pikenýr drží vcelku volně svoji píku ve volně natažené pravé paži a táhne ji požadovaným směrem. Při změně směru může píku zvednout do výše pasu a posílit úchop levou rukou (obrázek), čímž je otáčení tažené píky snazší. Jde o pohodlný způsob přepravy pík na delší vzdálenost. Táhnout se dá jak ve volné formaci, tak při pochodu v útvaru. Na obrázku je vidět nejenom skutečnost, že každý pikenýr má píku v jiné ruce, ale také celková pohoda obou pikenýrů (v protikladu s vyrovnaným houfcem v pozadí.
Nakonec pozdrav – pro přehlednost na samostatnou stránku. Pozdravů je mnoho, obecně platí, že čím jednodušší, tím lepší. Tento byl převzat z příručky T. Calowaye. Jednoduchý zrovna není, ale zato vypadá poměrně efektně před publikem.
18
k pozdravu, píku vztyč, pozdrav! píku k noze
Pour le salut, portez vos piques en haut, saluez! remmetez-vous
Zum Gruess, Spiess uufa, Gruessed! Spiess bei Fuess
První povel je „píku vztyč“, následuje „pozdrav“, který se skládá z „píku sevřít“ (nevyslovený rozkaz) a následně ze sklopení píky tak, aby se dotkla hrotem země. Jak je vidět z obrázku, pravá noha učiní úkrok vzad. Důležitý je pohyb pravé paže, která jde do úplného zapažení (tady zůstává napjatá!). To výrazně usnadní návrat do původní pozice po ukončení pozdravu a zároveň umožní nechat tělo zpříma. Pokud by totiž pikenýr píku „vyklápěl“ z dlaně z pozice píku zvednout, donutí ho jeho tělesné proporce se za píkou předklonit a návrat pak vzhledem k malé páce povést nechutným pohybem, jako když rybář zvedá podběrák. Viděl bych to tak na tři služby navíc!
Aus (Weg) treten, zum Bier! rozchod (na pivo!) Wegträtta, zum Bier! Povel ukončující cvičení. Jeho doslovné provedení však není třeba, už proto, že alkohol jest před západem slunce zapovězen a očekává-li se noční přepad, pak i po západu …
19
Povely a jim odpovídající úkony jsou již jasné, nezbývá než si je pořádně pocvičit. Základní cvičení podle manuálu J. Walhausena:
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.
Píky uchopit, postavte se do vhodného postoje! Píky vztyč! Píky k noze! Píky naplocho, nést! Píky k noze! Proti pěchotě, píky skloň! Píky k noze! Píky šikmo vpřed, skloň! Proti pěchotě, píky skloň! Vzad, píky skloň Píky k noze! Vpřed, píky táhnout! Píky za hrotem uchopit! Vpřed, píky skloň! Píky vztyč! Proti jízdě, píky skloň! Táhnout píky za konec* Proti bráně, píky skloň* Píky na zem, položit! Píky do země zabodnout!* Píky vztyč!*
Je zajímavé, že některé povely (*) nebyly v předchozím textu vysvětlené. Buď byly natolik automatické, že to nebylo třeba, ale spíše se domnívám, šlo o chyby v překladu z němčiny, ve které byla příručka původně sepsána (proti bráně – šikmo vpřed, za „konec“, ale za který?! atd.). Píka zabodnout do země šla, protože podle obrazové přílohy byla modelová píka v té době vybavena kovovým hrotem na patce. To se nás ale netýká. Některé povely se zdají nelogické (například nejprve táhnout, pak teprve uchopit za hrotem), ale manuál nebyl určen pro pikenýra, který nejspíš ani neuměl číst, ale pro důstojníky. Byl tedy návodem, který se mohl ad hoc doplňovat či upravovat. Je to vidět asi z úvodních pohybů, kdy W. opakuje pokyn „píku k noze“, ale pak od toho upouští, i když je jasné, že většina následujících povelů vychází právě z této pozice, nebo z „píku vztyč“. „Uchopit píku za hrotem“ po tažení tedy byla zřejmě připomínkou, jak začít návrat do základní pozice. Tolik pro ilustraci. Jak ukázáno níže, pro naše účely je třeba „Examen“ dost zásadně modifikovat.
20
Základní cvičení (pro 16 pikenýrů)
Examen de la pique
0.
Píku uchopit, do řad po čtyřech!
0.
Gri:fed de Spiess, in Raiha zu vier!
1.
Píku vztyč, pozdrav! Píku vztyč!
1.
Spiess uufa, gruessed! Spiess uufa!
2.
Proti pěchotě, píku skloň! Píku vztyč!
2.
Gäga da Feind, fürschi, fälled d´Spiess. Spiess uufa!
3.
Proti pěchotě vlevo, píku skloň! Píku k noze!
3.
Gäga da Feind, links, fälled d´Spiess. Spiess bei Fuess!
4.
Proti pěchotě vzad, píku skloň! Píku vztyč!
4.
5.
Proti pěchotě vpravo, píku skloň! Píku vztyč!
5.
Gäga da Feind, hinter si:ch, fälled d´Spiess. Spiess uufa! Gäga da Feind, rechts, fälled d´Spiess! Spiess uufa!
6.
Proti jízdě, píku skloň! Píku vztyč, vyrovnat!
6.
7.
Píku na zem, polož!
7.
Gäga d´Riiter, fälled d´Spiess. Spiess uufa, zrugg an eura Platz, reihed eu ii! Leged d´Spiess ab!
8.
Píku za hrotem uchop, píku k noze!
8.
Fassat d´Spitz! Spiess bei Fuess!
9.
Píku na rameno, nést! Píku k noze!
9.
Spiess shultera! Spiess bei Fuess!
10.
Naplocho, píku nést! Píku vztyč!
10.
Trääged d´Spiess fla:ch! Spiess uufa!
11.
Píku proti bráně, skloň! Píku k noze!
11.
Gäga d´Pforta, fälled d´Spiess! Spiess uufa!
12.
Fassat d´Spitz, fürschi, schli:fed d´Spiess noo. Ahalta, Spiess bei fuess, reihed eu ii!
12.
Píku za hrotem uchopit, vpřed táhni! Stát, píku k noze, vyrovnat!
Austreten, zum Bier !
21
IV. Boj s píkou Možnosti skutečného boje (šermu) s píkou při srážce šiků jsou poměrně omezené už proto, že prakticky jedinou akceptovatelnou zásahovou plochou je břicho. To poměrně omezuje použitelné techniky. Přesto je užitečné se níže uvedené techniky naučit a podle možnosti je použít nebo alespoň předvést pro diváky při simulovaném boji. Text je reprodukcí příslušné kapitoly webu Zbojných houfů, doplněné o některé praktické poznámky. 1.
Horní pozice (Oberhüt, garde haute) Levá noha je vpředu, kopí je drženo ve výši ramene a hrot míří přímo vpřed.
Pozn.: Jak uvedeno výše, při sklopení píky proti pěchotě provede pikenýr prakticky výpad, což znamená, že pravá noha je napnutá, levá pokrčená v koleni. Pokud má patku v dlani a rozpažené ruce, drží levá ruka píku v pozici dlaní od sebe (palec nahoru). Pokud držení zkrátí, může úchop píky změnit. To je při některých technikách prakticky nutností. 2.
Střední pozice neboli přímé vykrytí (Mittelhüt oder gerade Versatzung, garde moyenne ou parade directe) Levá noha je vpředu, konec kopí je u pravého boku a hrot míří soupeři do obličeje.
Pozn.: Teoreticky ano. Prakticky prosím buď bezpečně nad hlavu, nebo naopak na břicho. Pokud voják drží píku za patku na svém boku, druhá ruka si musí poradit prakticky s celou váhou píky. Proto je v základní pozici paže napjatá, píka v levé ruce dlaní od sebe. Pokud je totiž ruka v této pozici, udrží pikenýr vzpřímený postoj. Pokud píku uchopí dlaní k sobě, musí buď držení zkrátit, nebo natočit trup za levou rukou. Je na každém veliteli, jaký postup zvolí. Pro Švýcary by dokonce mohla být ponechána volnost úchopu, píky což by podtrhlo celkově neuspořádaný vzhled jednotky ve srovnání s Němci. 3.
Polní pozice (Feldhüt, garde militaire) Jako střední pozice, ale patka jde víc dozadu, protože to umožňuje bezpečnější vedení kopí k protivníkovi.
Pozn. pozor na pikenýry v zadních řadách, zejména při švýcarském držení píky. Ostatně, stran bezpečnějšího vedení – nejsem si jist, zda by se pikenýr chtěl zbavovat svojí hlavní výhody, tedy délky své zbraně. Možná je to pozice druhé – třetí řady po srážce. Tito vojáci už potřebovali mířit, a proto mohli píku držet jinak, než řady první, které potřebovaly sílu do nárazu. 4.
Postranní pozice (Nebenhüt, garde de côté) Levá noha je vpředu, konec kopí je u pravého boku a hrot míří kupředu šikmo k zemi. Pak trhni levou rukou a přesuň hrot vpravo nebo vlevo, pravá ruka zůstává u boku. Přesun zprava doleva nebo obráceně se nazývá "změna" (Wechsel, changement).
Pozn.: tento pohyb se rozhodně lépe vykonává, je-li píka držena dlaní od sebe.
22
5.
Dolní pozice (Underhüt, garde basse) Levá noha je vpředu, levá ruka držící kopí je u levého kolena a hrot míří soupeři do obličeje.
Pozn.: zvláštní pozice. Jde o to, že pokud se ohnete, levou rukou ke koleni a hrot vzhůru, tak pravá ruka drží konec prakticky na zemi. To se statická pozice, takto se pikenýr nemůže pohybovat vpřed (snad je s výjimkou útoku do prudkého kopce, kde ale střeh vyplývá s logiky věci a není potřeba ho na rovině zvláště trénovat a pojmenovat). Jde tedy o střeh, který dává dalším řadám lepší možnost útoku, pokud se čtverec nehýbá. Pikenýry v první řadě ale prakticky znehybní. 6.
Dusící pozice (Dempffhüt, garde dite „d´étouffement“) Levá noha je vpředu, konec kopí je na pravém stehně, levá ruka je daleko vpředu a hrot míří vzhůru do strany. Takto můžeš kopí svého soupeře držet ve vazbě a vytlačit je stranou.
Pozn.: spíš než o samostatný střeh jde o konečnou fázi jiného pohybu, především výše pospané změny, pokud je správně provedena. V této pozici by měla píka skončit také po výhybu (bodnout a stáhnout se do tohoto krytu) nebo po kružném krytu (ve vazbě). 7.
Kryty Kryty dlouhým kopím se provádějí buď úderem na soupeřovo kopí nebo jako vazba s tlakem do strany. Takto jsou například prováděny pozice Nebenhüt a Dempffhüt. Jsi-li v pozici Underhüt a soupeř na tebe bodá, tak udeř do jeho kopí a zároveň vykroč na opačnou stranu. Ihned poté odbodni.
Pozn.: s těmi úkroky opatrně. Čtverec se při útoku obvykle pohybuje vpřed a na nějaké tancování není zejména v první řadě místo. Ostatně, podobnou akci najdete na obrázku z příručky páně Mayera v kapitole II. Obránce (vlevo) zvedl soupeřovu píku až nad hlavu s úkrokem vpravo (tedy mimo osu soupeřova útoku) a nyní je připraven odbodnout. 8.
Nouzový kryt I Uděláš-li chybu a dostaneš se do časové tísně, můžeš se vykrýt tak, že přední nohou prudce překročíš vzad a trhneš koncem svého kopí vzhůru nad hlavu a vpravo. Tím odrazíš soupeřův bod a ihned učiň ještě jeden krok zpět, pravou rukou si přitáhni své kopí a uchop je opět i levou rukou. Nouzový kryt II Pokud se píky do sebe zaklesnou tak, že soupeř tvojí píku srazí k zemi, kde ji vlastním ratištěm přidrží, můžeš udělat následující kryt: 1. pusť ratiště levou (přední) rukou a je-li to nutné (možné), udělej krok vzad. 2. trhni patkou píky vzhůru (pozor na lidi za tebou a kolem tebe!) a vlevo, čímž odrazíš soupeřovu píku. 3. skrč se a uchop píku opět levou rukou dlaní od sebe (píka prakticky leží mezi napjatými pažemi na ramenech). 4. pusť se pravou rukou a se změnou střehu vpřed píku upět uchop, a bodni takto uvolněným hrotem. 5. Vrať se do základní pozice.
23
Manévr vypadá složitě, ale jen proto, že se nesnadno popisuje, v praxi se provádí vcelku plynule, až na to, že je na něj jen opravdu málokdy místo a čas. Navíc není vhodné z bezpečnostního hlediska: závěrečné bodnutí končí nejčastěji ve slabinách, což také není ideální. Lze ho nicméně použít tak, že se první fází krytu zbavíte soupeřovy píky, ale po zkrácení vzdálenosti píku pustíte a tasíte poboční zbraň. V bitevní vřavě však stejně nebývá prostor na popsané úhyby nohama a po krytu by asi prakticky vždy následovalo uchopení soupeřova kopí levou rukou, upuštění vlastního kopí a tasení poboční zbraně. Pozn.: toto pravidlo je zlaté. Tak to zkrátka u pikenýrů chodí: ať se vyvíjí bitva jak chce, nakonec stejně budeš muset tasit. Pravidlo Boj by měl probíhat za neustálých změn pozice kopí. Po bodu z Underhütu by mělo následovat stažení do Oberhütu apod. Příklad: Bodáš švihem z Underhütu, soupeř bod odrazí a odbodává. Stáhni se do Oberhütu, trhni pravou rukou ještě výše nad hlavu, čímž skloníš své kopí a odraž jeho bod stranou a sám neprodleně odbodni. Pozn.: Scénická akce ano, v boji ji vidět nechci – zásah soupeřovy hlavy prakticky zaručen. Zásah spolubojovníků na obou stranách vysoce pravděpodobný. Tady se nám kříží požadavky na náš bezpečný scénický boj s účinností skutečné píky.
24
V.
Organizace čtvercové formace (gevierte Ordnung, carré Confédéré) na úrovni praporce (Fähnlein, enseigne)
1
hejtman
Hauptmann
2
poručík/šikovatel
Feldweibel
capitaine de la compagnie adjudant
3
četař
Weibel
sergent-major
přímé velení
4
nadporučík
Leutnant
přímé velení
5
četař
Weibel
lieutenant sergent-major
6
pobočník hejtmana
7
garda
8
Bubeníci a pištci
9
praporečník a jeho zástupce rotný desátník (kaprál)
velitel jednotky přímé velení
přímé velení
Adjoint au zástupce kapitána (záložní okruh velení?) capitaine Gardes du ochranka Trabanten capitaine tambours „spojaři“ Tambour und Pfiffe et fifres Fähndrich und Porte-drapeau et identifikace jednotky; v této podobně ale není Fähndrichs junge son adjoint součástí velení sergent velí rotě (8 mužů celkem) Rottemeister (bande) caporal velí hlídce Korporal (celkem 4 muži) (groupe) Hauptmanns junge
podle Zbojných houfů Problém je v tom, že desátník velí deseti mužům, rota (či banda) představuje 50 a praporec 400. Tolik nás není a jen tak nebude. Proto v našich skromnějších podmínkách se rota dělí na „půlrotu“ (Halbrotte) vedenou Halbrottemeisterem, čili Halbem.
25
Neúplné formace V ideálním světě je základním stavebním kamenem čtverce formace šestnácti vojáků, vyrovnaná v poměru 4:4 (pozn. i když mi to nehraje s pravidlem deseti mužů na rotu). Zde pro scénické účely s druhým důstojníkem (poddůstojníkem), který sice teoreticky není potřeba, ale žijeme zkrátka v reálním světě a tato podoba je a) divácky zajímavější a b) samotný účinkující/důstojník nemusí být vždy k dispozici a je dobré mít připraveného alternáta. Je-li zapojený do čtverce, nese píku, je-li mimo (jako zde), může mít spíše kratší dřevcovou zbraň.
☼
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
Mnohdy se stává, že vojáků není dost, a to jak při nedochvilnosti některých elementů ve výcviku, tak ale třeba v bitvě při přeformování částečně „zničené“ jednotky. V tom případě je úkolem velícího důstojníka bleskově přepočítat poměry tak, aby byla zachována hlavní pravidla pro formování čtverce. Níže uvedené příklady jsou pro základní čtverec bez tuplsoldátů (resp. halapartníků). Ti by se v případě Landskenchtů přemisťovali tak, aby zaujali pozici vždy před první řadou pík, resp. v případě čtverce Konfederace za posední řadou. Proto není potřeba jejich pozici znázorňovat. Výjimku tvoří útok jízdy, kdy i Landsknechti zaujímají místo na křídlech formace (je-li lineární), resp. v obou vojscích se přemisťují doprostřed čtverce, je-li formace skutečně čtvercová (kruhová obrana, čili „ježek“). Pokud bychom chtěli i do takto malé jednotky zapojit praporečníka, tak ve formacích pravidelných by stál uprostřed. Pokud by to nebylo možné, například při poměru 4:4, stál by ve třetí řadě, druhém zástupu. Z tohoto úhlu pohledu jsou nejhorší formace na tři řady, v takovém případě je lepší ho postavit vedle velícího důstojníka. Obecně špatné jsou liché počty jako 11, 13 či 17, u kterých je praktičtější počet vojáků redukovat na nějaký rozumnější poměr. (☺)
☼
(☺)
☺
☺
☺
☺
(☺)
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☺
☺
☻
☺
☺
☺
☻
9:3
8 (11) : 3
☺
10 : 4
26
☺
☼
☺
☺
☺
(☺)
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
(☺)
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
(☺)
☻
☺
☺
☺
☻
☼
12 (15) : 4 (5)
☼
☺
14 : 4
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☺
☺
☺
☺☻
☼
17 : 6
13 : 4
Změny ve formaci neúplného čtverce Jak výše řečeno, neúplné formace představují problém, který se plně projeví při změnách směru útoku. Je totiž třeba zajistit soustavné vyztužení čela při zachování přiměřené ochrany boků. To znamená přesuny vojáků v rámci jednoho povelu dostatečně rychle, aby nedošlo ke zmatkům uvnitř formace. Například „čtverec“ o deseti pikenýrech seřazených do čtyř řad. Při změně směřování vlevo se tak na konci pohybu poměr 3 : 4 mění na 4 : 3: ☺
☺
☺
☺
☼
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☻
☺
☺
☼
Čtverec vytvořit! (event. Do řad po čtyřech!)
Vlevo, píku skloň!
Velitelé se přesouvají s první řadou: ☻
☼
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☺
☻
☼
27
Scénická poznámka: Cvičení ukazuje, že doplňování čela a boků ve výcviku je vcelku problematické. Rozhodně je praktičtější čtverec otočit celý, tedy odpochodovat na nové místo. Je to praktičtější už proto, že pokud bychom pouze změnili střeh, přijdeme o největší výhodu obvyklého čela, kterou je skutečnost, že je tvořeno nejzkušenějšími a nejlépe vybavenými vojáky. Otočený čtverec si přímo říká o boční průlom. Na závěr této kapitoly ukázka obranné formace plného praporce, tedy především pikenýrů a střelců z doby francouzských náboženských válek ve druhé polovině 16. století. Historie praví, že tato formace útoku jízdy odolala. Všimněte si praporů uprostřed, pík v pozici „k noze zbraň“. Do boje se zapojily prakticky jen první řady, resp. střelci stojící na vnějším okraji ježka a pikenýři, kteří je chránili. Navzdory počtu pikenýrů, bitvu rozhodli arkebuzíři.
Regiment pikenýrů plukovníka Martigua, chráněný třemi řadami arkebuzírů pod « zuřivým útokem » těžké jízdy Admirála Colignyho na konci bitvy u Dreux roku 1562. O tomto střetu Castelnau napsal: „Jeho regiment se otáčel tak snadno a přesně, až se zdálo, že je to jediný mechanismus, spíše než shromáždění jednotlivých vojáků.“ (rytina od Perissina).
28
VI. Specifické útvary Nástup (Formation daher) Nástup se vybubnuje (stálý signál) + svolává (zur Absproch zämatretta). Vojáci nemusejí na nástup se zbraněmi, resp. pouze s pobočními. Formací je kruh, aby na sebe pokud možno všichni viděli a dobře se slyšeli. V jednom „vrcholu“ kruhu stojí hejtman a ostatní důstojníci, praporečníci a bubeník (hudebníci obecně). Ve zbytku kruhu stojí vojáci podle kantonů, proti svým praporům (z úhlu pohledu velícího důstojníka zleva Curych – Uri – Bern – Schwyz). Kanton vede radní (pokud není zároveň důstojníkem). Pokud bude písař, jeho místo je také u hejtmana, rovněž hejtmanská stráž a jeho kantýnská. V této formaci lajtnant vystupuje jako šikovatel. Bude-li profous (ve větším počtu případně doplněn dvěma strážnými (seržanty)), stojí hejtmanovi po pravici.
Tvorba formací 1.
Pochodová formace
Pochodová kolona: - po dvou – in zwoerkolonne sammlung (im cvéérkolone zám-lik) - po čtyřech – in vierkolonne …. Střelci (halapartny, píky): Schützen (Hellebarde, Spiesse) - dopředu – zu vorders (cwó-rdršt) - doprostřed – id mitti - dozadu – zhinderscht (c´hindršt)
29
Na dotaz: „ale já viděl na obrázku, že halapartníci byli také vzadu!“ odpovídáme, že to je pravda, nicméně se domníváme, že do pochodové kolony nebyla rozřazená celá armáda najednou, ale jednotlivé pluky, takže mohlo jít o následující jednotku v šiku. O řazení pochodových útvarů toho obecně mnoho nevíme, takže je to opět do značné míry otázkou dohody. Základní povely pro pochod: pochodem v chod – vorwärts marsch (lings-lings-lings) vlevo zatočit (o 90 stupňů) – richtung links (ríchtig lings) vpravo zatočit (o 90 stupňů) – richtung rächts (ríchtig rá:chts) čelem vzad (za pochodu) – richtung zwomal L/R (ríchtig cwómól …) Zatáčení celé kolony nebylo prozatím přesně stanoveno, používáme výraz „L/R schwenken“, nebo jednodušší „za praporem L/P!“ (dr Fahna noo L/R) Situace čelem vzad ve dvojstupu – pravý zástup se „roluje“ doprava, levý doleva. Celý dvojstup se „obrátí naruby. Zástupy se pohybují, poslední pár tedy před otočkou do protisměru dojde na pozici původního prvního páru! Při delším čtverci lze „rolování“ zdvojit současnou otočkou prvního a prostředního rotmajstra. Pořadí rot se tak v koloně obrátí. V našich počtech tento manévr jen tak nehrozí – m.j. by vyžadoval totiž také přítomnost dalších poddůstojníků v místě otáčení kolony.
4.
Kruhová obrana – Igel Na vyhlášení povelu ( „Igel !“): 1. všichni pikenýři ve čtverci se otočí tváří ven. 2. Následně vytvoří kruh tak, že prostřední pikenýři vystoupí vpřed a „vytáhnou“ za sebou zbytek řady. 3. Vzniklými mezerami se důstojníci, střelci a halapartníci stáhnou do formace, halaparníci a střelci vyplní mezery. 4. Všichni „utáhnou“ kruh tak, že učiní příslušný počet kroků vzad.
N.B. Pikenýři jsou rovnoměrně na obvodu kruhu, v mezerách jsou střelci a halapartníci. Prapor, buben a velitel jsou uprostřed – dále děj se vůle Boží. Při dostatečném počtu vojáků se kolem praporu vytvoří volný prostor!
Použití: - poslední boj, obklíčení.
30
VII. Souhrnné lexikální minimum Pohyby pro píku: píku uchopit ……… gri:fed de Spiess píku vztyč ………… Spiess uufa (Wehra n´uff) píku k noze ……… Spies zu fue:ss píku sevři (zajisti) … Spiess festhalta proti pěchotě ……… gäga da Fei :nd - přímo, píku skloň ..... fürschi, fälled d´Spiess - vlevo, vpravo…… links, rechts … - vzad …………… hinter si:ch … proti jízdě ………. gäga d´Ri:ter … píku na rameno ……Spiess schultera píku šikmo vpřed …träged d´Spiess schrääg nach vorna proti bráně ….… gäga d´Pforta … píku naplocho … trääged d´Spiess fla:ch píku za hrotem ….. fassat d´Spitz píku polož …….… leged d´Spiess ab Povely pro pohyb na místě do řad po X ………… in Rai:ha zu X čtvercová formace - Gfiertlati Ordnig (též povel „Do čtverce!“) vyrovnat! ……………… Reihed eu ii, uus richte zrušit …… Formation im schwa:rm dahe:r k pozdravu…………… Zum Gruess píku vztyč …………… Spiess uufa, pozdrav! ……………… Gruessed! píku k noze ……… Spiess zu Fuess Povely pro pohyb v prostoru nástup … zur Absproch zämatretta Formation daher! Pozor! ……………. Hab´acht! vpřed, píku táhni: … vorwärts/fürschi schli:fed d´Spiess noo vlevo, zatočit …..…… linksumkehrt vpravo, zatočit ………. rechtsumkehrt zástupy zdvojit …….. Räng verdoppla do pův. pozice: .... zrugg an eura Platz odchod! ………………….. ziehnd ab! Pochodem v chod! …. Los marchiera! Postupovat v řadě! …… Id Raiha trätta! Rozchod! …….. Wegträtta, zum Bier! krokem vpřed …..... im Schritt fürschi
Stát! ……….….. Ahalta! Pohov ……………… Ruhn! lehkým poklusem ….... im Laufschritt za praporem ………….. dr Fahna noo (praporečníkem) ... am Fahnträger noo Chránit prapor! ….. d Fahna Schütza! sevřít řady ………… d Reiha schlüssa rameno na rameno … Schultera an Sch. postavit hlídky …… z lage bewacha (Wachi halta!) Obecná slovní zásoba chlapi …………. Lüüt zpátky ................. zrugg stačí, dost ....... isch gnueg / das langat výborně ............... herrlich příšerně ............... granahaft dobře .................. isch guet do kuchyně, menáž … id kuchi, z´essa isch fertig budíček ………… Wachat uuf! večerka …… Füür uus (is Bet)! ano .................. joo ne .................. naï Zum Tüüfel (nomol)! Himmel Arsch und Zwirn! Verdammti Huerasöhn! Pitzokel! Vyhoďte ho! … Weg mit em Pizockel! Povely specifické pro střelce Připravte se k palbě … Fertigmacha zum schüüs! Rozfoukat lunty ..….. Lunta aabloosa! Zamířit! …… Legat a! Palte! ……. Füür! Nabíjejte! ……. Lada! Bude se velet! …… Parat macha! Na rameno zbraň! ….. Ghwer schultera! Stáhněte se! …… Zrugg ziei! Dozadu! …… hinter si:ch Za rotu! …… hinter ts Fäähnli hinter d Rotte Vpřed! ………… vor eu (for oj!) Sudlice uchopit! …… Hellebarda griifa!
BEZ PENĚZ NEJSOU ŠVEJCAŘI!
31
KEIS GELD, KEI SCHWYZER
32
VIII.
Vybrané prameny
Píka Joachim Meyer: Gründtliche Beschreibung des Fechtens, Štrasburk, 1570 dá se najít leckde, ale například také zde: http://www.higginssword.org/guild/study/manuals/meyer/meyer3b.pdf Johann Jacobi von Wallhausen : « L'art militaire pour l'infanterie, au quel est monstré I, le maniement du mousquet et de la pique, II, l'exercice d'une compagnie toute parfaite selon la pratique du chef de guerre Maurice, prince d'Orange » (zkrácená citace díla z r. 1615) - dá se stáhnout z virtuální Francouzské národní knihovny Des Kriegsbücßleins in http://www.st-max.org/FechtWeb/pike.htm (angl.) Jacob de Gheyn (kolem r. 1610) in http://members.aol.com/blkshire2/stoddard/deGheyn/185.html (angl.) Lloyd's Blewe ROF „Drillbook“ based on Thomas Callaway's „Manual of The Compleat Militiaman, Armes, Equipment & Drill of the St. Maries Citty Militia“ (1640), as modified by Bill Craig, Acting CO of Lloyds (http://www.luckhardt.com/ecwsa60.html) (angl.) Virtuální příručka důstojníka pěchoty Třicetileté války « Moving the 17th Century Soldiers » http://www.syler.com/drillDemo/menu.html (angl.) Švýcaři Tzv. Švýcarské kroniky (Diebolt Schilling Starší, Berner Chronik, 1483, Konrád Bote, Chronikem den Saxen, 1492, Werner Schodoler, Eidgenossische Chronik, 1468-1525, Diebolt Schilling Mladší, Lucernská kronika, 1513, Benedikt Tschatchtlan, Tschatchtlan Chronik, 1490, Diebolt Schilling Starší, Spiezer Chronik, kolem roku 1485) Miller, Douglas: The Swiss at War 1300-1500, Ospray Publishing 1979 Burgunďané Michael, Nicholas: Army of Medieval Burgundy 1364-1477, Ospray Publishing 1983 Landsknechti Richards, John: Landsknecht Soldier, 1486-1560, Osprey Publishing, 2002 Miller, Douglas: The Landsknechts, Osprey Publishing, 1996 Miller, Douglas: Armies of the German Peasants' War 1524–26 Osprey Publishing, 2003 Zbrojné houfy - http://houfy.webzdarma.cz/ Spolek Švýcarských žoldnéřů - http://svycari.wz.cz/ A pochopitelně jediný a opravdový: Brodec (http://forum.brodec.org/viewforum.php?f=81) La Cinquedea - http://www.lacinquedea.com/ - přes rozcestník této italské skupiny se dostanete do světa německých skupin Výlet za oceán, čili Landskenchti „Made in USA“ – jen na vlastní nebezpečí! http://home.znet.com/savaskan/germans/index.html (angl.)
33
