UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu KATEDRA VOJENSKÉ TĚLOVÝCHOVY
Využití motoricko funkční přípravy v boji zblízka AČR
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
plk. Mgr. Michal Vágner, PhD.
Jan Berki
PRAHA 2012
Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně a ţe jsem uvedl všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne …………………………… čet. Jan Berki
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uţivatel svým podpisem stvrzuje, ţe tuto bakalářskou práci pouţil ke studiu a prohlašuje, ţe ji uvede mezi pouţitými prameny.
Jméno a příjmení:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Podpis:
______________________________________________________________________
Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval pplk. Mgr. Michalu Vágnerovi, PhD. za jeho odborné vedení a čas, který mi věnoval při tvorbě bakalářské práce, a za mnoho podnětných informací týkajících se zvolené problematiky. Dále bych rád poděkoval Mgr. PhDr. Jaroslavovi Krištofičovi, za připomínky, které mi poskytoval.
Abstrakt
Název práce Vyuţití motoricko funkční přípravy v boji zblízka v Armádě České republiky
Cíl práce Cílem této práce je zjištění současného stavu provádění a zařazování motoricko funkční přípravy při výcviku boje zblízka a informovanosti vedoucích instruktorů o této přípravě.
Použité metody Teoretická práce s deskriptivně analytickou a kompilační metodou s vyuţitím dotazníku.
Výsledky Výsledkem dotazníku bylo zjištěno, ţe instruktoři boje zblízka nemají dostačující informace o sloţkách motoricko funkční přípravy a uvítali by výukový materiál pro zkvalitnění motoricko funkční přípravy v boji zblízka.
Klíčová slova boj zblízka, koordinační schopnosti, motorika.
Abstract
Tittle Use of motoric functional training in close combat in Armed Forces of the Czeh Republic
Purposes The goal of my work is to find out the current state of implemention and classification of motoric functional preparation in close combat and leading instructors‘ awareness of this preparation.
Methods This is a theoretical work of qualitative research. The descriptive and analytical compilation methods with the quastionnare are implemented.
Results The results of the questionnaire revealed that instructors do not have sufficient information about motoric functional training components. For improvement of motoric functional training in close combat the instructors would welcome new teaching materials.
Key words close combat, coordination abilities, motor skills.
Obsah 1
Úvod.......................................................................................................................... 9
2
TEORETICKÁ VÝCHODISKA ............................................................................ 10 2.1
Rešerše literatury.............................................................................................. 10
2.2
Boj zblízka ....................................................................................................... 12
2.3
Motorické předpoklady pro výkon v boji zblízka ............................................ 13
2.3.1 2.4
Kondiční pohybové předpoklady ..................................................................... 15
2.4.1
Rychlostní schopnosti ............................................................................... 16
2.4.2
Silově rychlostní schopnosti ..................................................................... 17
2.4.3
Vytrvalostně rychlostní schopnosti ........................................................... 18
2.5
Koordinační pohybové předpoklady ................................................................ 20
2.6
Pohyblivost ....................................................................................................... 23
2.7
Gymnastika - motoricko funkční příprava ....................................................... 24
2.7.1
Motoricko funkční příprava ...................................................................... 24
2.7.2
Zpevňovací příprava ................................................................................. 25
2.7.3
Reakční příprava ....................................................................................... 26
2.7.4
Rovnováţná příprava ................................................................................ 27
2.8
Anatomicko fyziologická východiska .............................................................. 28
2.8.1
Senzorický systém .................................................................................... 28
2.8.2
Motorický systém ..................................................................................... 30
2.8.3
Řídicí systém............................................................................................. 32
2.9 3
Pohybové schopnosti ................................................................................ 14
Teorie dotazníkového šetření ........................................................................... 33
CÍL PRÁCE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY .................................................................. 35 3.1
Cíle práce ......................................................................................................... 35
3.1.1 4
Výzkumné otázky ..................................................................................... 35
METODOLOGIE PRÁCE ..................................................................................... 36 4.1
Obecná charakteristika práce ........................................................................... 36
4.2
Charakteristika výzkumného souboru .............................................................. 36
4.3
Metody získání dat ........................................................................................... 37
4.4
Organizace výzkumu a vyhodnocování dat ..................................................... 37
5
VÝSLEDKY ........................................................................................................... 38
6
DISKUSE................................................................................................................ 43
7
ZÁVĚRY ................................................................................................................ 45
Seznam literatury ............................................................................................................ 46 Seznam vyobrazení ......................................................................................................... 48 Přílohy
1 Úvod Boj zblízka (dále jen BZ) je psychicky i fyzicky náročné cvičení spadající do systému speciální tělesné přípravy v Armádě České republiky (dále jen STP v AČR). Boj zblízka je náročný na celkovou koordinaci těla a pohybovou výkonnost. Pro zvýšení pohybové výkonnosti slouţí motoricko funkční příprava, která by měla být součástí výuky BZ. Motoricko funkční příprava (dále jen MFP) je otevřený systém, jenţ obsahuje nejen zpevňovací cvičení, ale rozvíjí i reaktibilitu a rovnováţné funkce, které se uplatňují v různorodých činnostech v BZ. MFP se řídí přístupem od obecného ke speciálnímu a jako otevřený systém můţeme její obsah, dávkování a intenzitu uzpůsobit potřebám AČR. Je velmi důleţité, aby instruktoři a vedoucí instruktoři BZ získávali kvalitní informace o rozvoji všestranné pohybové úrovni a na základě toho vyuţívali širokého spektra rozvoje speciální a psychické připravenosti vojáků. Jen tak lze očekávat získání určité pohybové úrovně a její vyuţití i v pozdějším profesním ţivotě vojáka AČR. Problematika MFP je známa jako průpravná cvičení v gymnastických sportech a nyní ji můţeme nalézt i pod novým více populárním názvem ,,functional training.“ Populárnost MFP dostatečně nepronikla do AČR ani pod tímto více uţívaným názvem. V rámci resortu AČR nebyla zatím zpracována ţádná práce ani publikace zabývající se MFP v BZ. Svou prací bych chtěl přispět k této opomíjené problematice a posunout tak úroveň MFP v AČR. Cílem této bakalářské práce je zjištění současného stavu zařazování a provádění MFP při výcviku BZ mezi vedoucími instruktory BZ v AČR. Téma bakalářské práce jsem zvolil na základě studia specializace gymnastických sportů. Zde jsem měl moţnost seznámit se s problematikou MFP pod vedením kvalifikovaných pedagogů. K tématu mě také přiblíţily kurzy boje zblízka, kde jsem poznal, o jak všestranně pohybově náročné cvičení se jedná.
9
2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 2.1 Rešerše literatury Literatura, ze které jsou vyuţity informace pro tvorbu bakalářské práce, je vybrána z několika různých pramenů a odvětví. Hlavními zastupiteli jsou oblasti: společensko- vědní, metodologická, sportovní, biomedicínká. Ve společensko-vědní oblasti jsem získal informace o správné struktuře a formě práce v knize Úvod do kvalitativního výzkumu (Hendl, 1999). Dále jsem se zabýval problematikou motorických schopností, kde jsem vycházel z novější souhrnné synteticko-analytické publikace Motorické schopnosti (Měkota a Novosad, 2005). Problematika motorických předpokladů je v této práci podstatným subjektem. Jejím popisem se obracím na knihu Antropomotrika 1. (Čelikovský a kol., 1985) a ze zahraničních autorů mi byla nápomocná práce Motor learning performance (Schmidt, 1991). Shrnutí pohledů z různých vědních oborů na současný základ sportovního tréninku jsem získal z knihy Sportovní trénink (Perič a Dovalil, 2010). Tato kniha dále rozděluje a uvádí příklady rozvoje pohybových schopností. V metodologické části jsem se opíral o knihu Kvalitativní výzkum (Hendl, 2005). Z této knihy jsem čerpal při popisu kvalitativních metod sběru dat, vyhodnocování a interpretaci. Při popisu teorie dotazníkového šetření mi byla velmi nápomocna publikace Úvod do sociologického výzkumu (Jeřábek, 1998). Ve sportovní oblasti se při popisu motorických předpokladů v boji zblízka opírám o knihu K teorii boje zblízka (Vágner, 2008). Dalším zdrojem mi bylo Vyúkového DVD a multimediální učebnice 1.stupňe boje zblízka (Vágner, 2008). Tato učebnice obsahuje jak teoretické, tak i praktické ukázky výcviku boje zblízka pro studenty vojenské tělovýchovy na UK FTVS a instruktory boje zblízka v Armádě České republiky.
10
Při studiu problematiky motoricko funkční přípravy bych jmenoval mezi prvními knihu Speciální motorická docilita a učení (Libra, 1985). Kniha podává informace o motorické učenlivosti a seznamuje nás s novými moţnostmi jak přistoupit k problematice nácviku. Další pouţitou publikací je Sportovní gymnastika 1. díl (Tůma, Appelt, Libra, 1988). Tato publikace shrnuje poznatky z teoretických oblastí, které pomáhají utvářet gymnastický trénink. Gymnastická průprava sportovce (Krištofič, 2004) je kniha, která podává informace o rozdělení motoricko funkční přípravy a poslouţí nám také jako skvělý zásobník cviků jednotlivými přípravy. V biomedicínské oblasti se při popisu nervové soustavy opírám o práci Neurologie pro sestry (Tyrlíková a kol., 2005). Kniha je přehledně rozčleněna na obecnou neurologii a speciální neurologii. Dalším pouţitým zdrojem je Lékařská fyziologie (Trojan a kol., 2003), která podává stručný přehled fyziologie člověka od biochemických dějů v buňkách aţ ke sloţitým vztahům mezi organismem s prostředím. Jelikoţ je tato publikace obsáhlá, poslouţila mi pouze při popisu fyziologie centrální nervové soustavy. Jednou z posledních vyuţitých knih je Funkční anatomie člověka (Dylevský, 2009). Tato kniha vychází z provázanosti struktury a funkce lidského těla a podává nám základní přehled o řízení motoriky v lidském těle.
11
2.2 Boj zblízka Výcvik boje zblízka patří do systému speciální tělesné přípravy, která je součástí sluţební tělesné výchovy Armády České republiky. Výcvik ve speciální tělesné přípravě zahrnuje kromě boje zblízka také lezení, plavaní, přeţití, házení, přesuny, překonávání překáţek a vojenské víceboje (Vágner, 2008). Výcvik Boje zblízka v AČR je rozdělen do třech hierarchicky uspořádaných stupňů. Vágner (2008) stručně charakterizuje jednotlivé stupně boje zblízka takto:
1. stupeň - obsahuje pády, postoje, kryty, údery, kopy, páky, přehozy, porazy, techniky sebeobrany proti ozbrojenému protivníkovi tyčí nebo noţem a základy cvičného úderového boje,
2. stupeň - zahrnuje 1. stupeň rozšířený o nové techniky boje zblízka jako jsou porazy, přehozy, podmety, škrcení, páčení, techniky sebeobrany se zbraní tyčovitého tvaru proti ozbrojenému protivníkovi tyčovitým předmětem nebo noţem, likvidaci stráţného, výroba improvizovaných zbraní a jejich pouţití. Je určen jako rozšiřující výcvik u jednotek, kde při plnění sluţebních úkolů s největší pravděpodobností můţe nastat potřeba vyuţití boje zblízka,
3. stupeň - zahrnuje 2. stupeň rozšířený o nové techniky boje zblízka. Ve výcviku je kladen hlavní důraz na teorii, psychologii a pedagogiku. Je určen speciálním jednotkám, účelově zaměřenému výcviku a osobám kontrolujícím a koordinujícím celý systém výcviku boje zblízka v AČR.
Charakteristika výcviku a jeho provedení ,,Výcvik v boji zblízka v armádním prostředí je zaměřen především na praktické vyuţití bojových technik. Voják chápe boj zblízka pouze jako dílčí část jeho výcviku. Nezajímá ho duchovní stránka a nemá důvod přemýšlet o pravidlech, která nesmí překročit, jinak bude zastaven rozhodčím v ringu. Z toho vyplývá, ţe kompletní výcvik v bojovém umění nebo bojovém sportu nenachází v armádním prostředí příliš velké opodstatnění. Vyuţití však nacházejí v podobě převzetí a upravení jejich částí, které 12
se hodí pro armádní výcvik. Kompletním výcvikem v bojovém umění a bojovém sportu by měli projít vedoucí instruktoři boje zblízka, aby byli schopni sestavovat a učit to, co je v armádním prostředí pro danou cílovou skupinu důleţité“ (Vágner, 2008). Celkově je moţné dále uvést, ţe výcvik vojáka a instruktora v BZ je rozdělen na základní, zdokonalovací a účelový. Kaţdý tento výcvik obsahuje kondiční, psychologickou, taktickou a technickou přípravu, kde se jednotlivé přípravy vzájemně prolínají. Vágner (2008) uvádí následující důvody výcviku boje zblízka:
kdyţ je voják zaskočen a nestačí pouţít svou střelnou zbraň,
kdyţ střelná zbraň selţe,
kdyţ svou střelnou zbraň ztratí nebo mu je během zákroku či boje odebrána,
kdyţ dojde munice nebo není čas na dobíjení či přebíjení zbraně,
kdyţ by palbou ohrozil své kolegy nebo nezúčastněné osoby,
kdyţ boj musí být z taktických důvodů proveden potichu,
pro řešení dalších krizových situací.
2.3 Motorické předpoklady pro výkon v boji zblízka Pohybové schopnosti spolu s pohybovými dovednostmi jsou označovány motorickými předpoklady. Tyto motorické předpoklady jsou základním kamenem a nedílnou součástí ţivota člověka. Společně s dalšími předpoklady jako je somatotyp, vlastnosti osobnosti aj. tvoří základ, z něhoţ vyrůstá sportovní výkon. V této kapitole dále budou uvedeny základní pohybové schopnosti pro potřeby boje zblízka (síla, rychlost, krátkodobá vytrvalost) a příklady rozdělení pohybových schopností dle dostupné literatury.
13
2.3.1 Pohybové schopnosti Pohybové schopnosti jsou jednou z podmínek řízení lidské činnosti. Schopnost stručně definuje Schmidt (1991) jako trvale převáţně geneticky určenou vlastnost, která podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. Dále uvádí, ţe prostřednictvím schopností se vysvětlují individuální rozdíly mezi lidmi ve smyslu výkonnosti v různých činnostech a při plnění různých zadání. „Motorické
schopnosti
jsou
obecné
kapacity
jednotlivce,
projevují
se ve výsledcích pohybové činnosti, jinak jsou skryté, latentní. Předpokládáme, ţe v jistém ohledu limitují výkonové moţnosti jedince a ve svém komplexu představují i určitý „strop", který překročit nelze. Např. koordinační schopnosti limitující stupeň sloţitosti a obtíţnosti figur, které zvládne krasobruslař“ (Měkota a Novosad, 2005). Níţe je uvedeno pojetí členění motorických schopností podle Měkoty a Novosada, které vyjadřuje obrázek 1.
Obrázek 1- Taxonomie motorických schopností (Motorické schopnosti: Měkota, Novosad, 2005)
Čelikovský (1985) popisuje motorickou schopnost za systém, který je tvořen prvky, jimiţ chápeme subsystémy. Ty představují na různých úrovních orgány, které zajišťují kardiorespirační, svalové a jiné funkce. Celý tento systém podléhá nadsystému, kterým rozumíme materiální řízení a regulaci jednotlivých pohybových schopností.
Jakýkoliv pohyb vyţaduje sílu svalů, má určitou rychlost, trvá danou
dobu a je různě sloţitý. Podle převahy aspektů se pak jednotlivé pohybové schopnosti rozdělují na (Dovalil a kol., 2002): 14
silové – umoţňují překonávat nebo udrţovat odpor svalovou činností např. odrazová síla, vrhačská a odhodová síla,
vytrvalostní – obecná vytrvalost, umoţňují provádět pohybovou činnost po delší dobu,
rychlostní – umoţňují krátkodobou pohybovou činnost v nejvyšší moţné intenzitě,
např.
akcelerační
rychlost,
rychlost
reakce,
rychlost
jednoduchých pohybů, lokomoční a frekvenční rychlost,
obratnostní – obratnost (koordinační) a pohyblivost, umoţňují provádět sloţitější pohybovou činnost, lehce a účelně koordinovat pohyby a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám, rychle si osvojovat nové pohyby a vykonávat pohyby ve velkém rozsahu.
Někteří autoři rozdělují pohybové schopnosti poněkud odlišně. Např. Perič, Dovalil (2010) ve své publikaci uvádí rozdělení pohybových schopností na kondiční a koordinační.
Kondiční – jsou podmíněny metabolickým procesy, souvisí převáţně se získáváním a vyuţíváním energie pro vykonání pohybu, zde řadí silové, rychlostní a vytrvalostní schopnosti.
Koordinační – patří zde procesy řízení a regulace pohybu.
2.4 Kondiční pohybové předpoklady Kondice (sportovnímu)
představuje výkonu.
obecnou
Kondiční
úroveň
příprava
připravenosti tvoří
základ
k
motorickému
tělesné
přípravy.
Jejím pravidelným zařazováním do sloţek výcviku boje zblízka je získávána určitá základní tělesná výkonnost, potřebná nejen v BZ, ale i ve specifických oblastech armádního prostředí. Kondiční příprava se primárně zaměřuje na ovlivnění pohybových schopností sportovce. Pohybové schopnosti mají podstatný význam jako kondiční základ sportovní výkonnosti (Dovalil a kol., 2002).
15
Dovalil dále uvádí dělení kondiční přípravy na obecnou a speciální. Obecná kondiční příprava působí komplexně na všechny pohybové schopnosti. Cílem je dosáhnout všestranného pohybového rozvoje pomocí různorodých cvičení. Speciální kondiční příprava spočívá v maximálním uplatnění pohybových schopností ve speciálně vytvářené struktuře pohybu v jednotlivých sportech. Vágner (2008) popisuje význam kondiční přípravy v boji zblízka. Pro úspěšné nacvičování tématických částí boje zblízka je nezbytná určitá pohybová úroveň. Dlouhodobé zdokonalování technické dovednosti na všech stupních při výcviku boje zblízka se neobejde bez dostatečné kondiční přípravy.
2.4.1 Rychlostní schopnosti Rychlostní schopnosti jsou v boji zblízka důleţitou součástí úspěchu. Rychlost provádění základních technik boje zblízka představuje často rozhodující roli celého boje (Vágner, 2008). ,,Rychlostní schopnosti jsou definovány jako schopnost vyvíjet činnost s maximální intenzitou. Chápeme je jako schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost (do 20 s), a to bez odporu nebo jen s malým odporem (přibliţně 20-25 % maxima). Je charakteristická převáţným zapojením ATP-CP zóny“ (Perič, Dovalil 2010). Perič, Dovalil (2010) vymezují strukturu rychlostních schopností do tří základních projevů:
rychlost reakce – je dána dobou reakce na určitý podnět,
rychlost jednotlivého pohybu (rychlost acyklická) – často se jedná o jeden pohyb, u kterého jsme schopni rozlišit začátek a konec,
rychlost lokomoce (rychlost cyklická) – např. běh, bruslení apod. Lze ji dále dělit na rychlost akcelerace (co nejprudší zrychlení), rychlost frekvence (jde o pohyby s co nejvyšší frekvencí) a rychlost se změnou směru.
16
Pro přehlednost uvádím strukturalizaci publikovanou Novosadem (2002), kde jsou projevy rychlostních schopností vyjádřené na obrázku 2.
Obrázek 2- Členění rychlostních schopností (Sportovní trénink: Novosad, 2002)
Vágner (2008) uvádí zásady tréninku a příklady vyuţití rychlostních schopností v boji zblízka. Dále zmiňuje, ţe o rychlosti není moţné uvaţovat pouze jako o fyzikální veličině. V boji zblízka neznamená, ţe to co je rychlejší, je zároveň i lepší. O rychlosti je důleţité uvaţovat pouze jako o prostředku, s kterým je ţádoucí účinně pracovat.
2.4.2 Silově rychlostní schopnosti ,,Silové schopnosti jsou definovány jako schopnost překonávat či udrţet vnější odpor svalovou kontrakcí (kontrakce = stah svalu)“ (Perič, Dovalil 2010). Toto se uplatňuje v různé podobě a v různých sportovních odvětvích jako jsou např. vrhy, vzpírání, gymnastika, úpoly a sportovní hry. Perič, Dovalil (2010) rozlišují silové schopnosti z hlediska průběhu pohybu na statické a dynamické.
Statická síla – je charakteristická izometrickou kontrakcí, úsilí se neprojevuje pohybem, jedná se často o udrţení těla v určitých polohách.
17
Dynamická
síla
–
významná
je
zde
izotonická
kontrakce,
projevuje se pohybem hybného systému nebo jeho částí. V souvislosti s velikostí odporu se dynamická síla můţe dále dělit. Níţe je uvedeno rozdělení dynamické síly z publikace Perič, Dovalil (2010):
výbušná (explozivní) síla – je charakteristická maximálním zrychlením a nízkým odporem,
rychlá síla – spočívá v nemaximálním zrychlení a v nízkém odporu,
vytrvalostní síla – pracuje se s nízkým odporem a nevelkou stálou rychlostí,
maximální síla – překonává vysoký aţ hraniční odpor malou rychlostí, je základem pro ostatní druhy silových schopností.
Vágner (2008) uvádí absolutní sílu z hlediska silových schopností jako základ pro rozvoj silové pohybové výkonnosti. Vágner dále popisuje zásady pro rozvoj silových schopností a zmiňuje vyuţití výbušné síly v boji zblízka.
2.4.3 Vytrvalostně rychlostní schopnosti ,,Za vytrvalost je všeobecně povaţována pohybová schopnost člověka k dlouhotrvající tělesné činnosti: soubor předpokladů provádět cvičení s určitou niţší neţ maximální intenzitou co nejdéle, nebo po stanovenou potřebnou dobu co nejvyšší moţnou intenzitou“ (Perič, Dovalil 2010). Vytrvalost můţeme dělit podle několika hledisek. Perič, Dovalil (2010) ve své publikaci uvádí následující členění: Podle účasti svalových vláken:
celková – pracují obvykle více jak 2/3 svalstva,
lokální – pohybu se účastní méně neţ 1/3 svalů.
Podle typu svalové kontrakce:
dynamická – v pohybu,
statická – bez pohybu. 18
Podle délky trvání:
dlouhodobá – délka trvání je 8-10 minut a více, energeticky je zabezpečována aerobní zónou,
střednědobá – její délka trvání je v intervalu 3-8 minut a energeticky je zabezpečována laktáto-aerobní zónou,
krátkodobá – dobra trvání je okolo 2-3 minut, energetické zabezpečení je prostřednictvím laktátové zóny,
rychlostní – je v délce trvání do 20 sekund a energeticky zajišťována zónou ATP-CP.
Tabulka 1- Vymezení vytrvalostních schopností podle převáţné aktivace energetických systémů převážná aktivace
doba trvání pohybové
VYTRVALOST
energetického systému
činnosti
Rychlostní
ATP-CP
do 20 - 30 s
Krátkodobá
LA
do 2 - 3 min
Střednědobá
LA - O2
do 8 - 10 min
Dlouhodobá
O2
přes 10 min
Podle druhu energetického krytí se vytrvalost dělí na aerobní a anaerobní. Dovalil, Choutková (1988) ve své publikaci uvádí následující tři způsoby rozvoje dlouhodobé vytrvalosti, které se dají vzájemně kombinovat:
souvislá metoda,
metoda střídavá a fartleková,
metoda intervalová. Vágner (2008) ve své publikaci zmiňuje význam vytrvalostních schopností.
Voják musí být schopen vyuţívat boj zblízka i po předchozí námaze. Dostatečně rozvinuté vytrvalostní schopnosti umoţňují dlouhodobě provádět techniky boje 19
zblízka v jejich správné formě. Základními metodami rozvoje vytrvalosti v boji zblízka jsou metody intervalová a nepřerušovaného úsilí. Intervalové metody charakterizuje plánovité členění poţadované intenzity na fáze zatíţení a zotavení, přičemţ intervaly odpočinku neumoţňují plné zotavení.
2.5 Koordinační pohybové předpoklady Na výkonu se podílí schopností zaloţené na energetickém krytí (kondiční schopnosti) a
schopnosti, jejichţ prvotní funkce je řízení a regulace pohybu,
které zabezpečuje centrální nervová soustava. Mezi tyto schopnosti patří koordinační schopnosti a pohyblivost. ,,Koordinaci chápeme jako vnitřní řízení pohybu – souhru centrální nervové soustavy a nervosvalového aparátu,
jehoţ
vnějším
projevem
je obratnost“
(Perič, Dovalil 2010). Dle Choutky a Dovalila (1991) se obratnostní (koordinační) schopnosti charakterizují jako schopnost řešit rychle a účelně pohybové úkoly různého stupně sloţitosti. Ve specifické podobě jsou důleţitým předpokladem tvorby a zdokonalování sportovních dovedností. Perič a Dovalil (2010) řadí mezi koordinační schopnosti následujících osm schopností:
schopnost spojování pohybů – projevuje se v nejrůznějších podobách jako uspořádání jiţ dříve osvojených pohybových dovedností, které jsou propojeny ve sloţitější činnost,
orientační schopnost – vztahuje se především k funkcím analyzátoru (zrakového, sluchového, kinestetického, taktilního, vestibulárního). Jedná se o sledování nejen vlastního pohybu ale i pohybu ostatních sportovců, náčiní prostoru a čase ve vymezených prostorách hřišť, cvičební plochy, ringu apod.,
20
schopnost rozlišení polohy a pohybu jednotlivých částí těla – podstata spočívá v dokonalém vnímání pohybu a to z hlediska času, prostoru, rychlosti a sloţitosti pohybu,
schopnost přizpůsobování – vychází z přizpůsobování vlastních pohybů vnějším podmínkám, ve kterých se pohyb provádí,
schopnost reakce – se vţdy vztahuje k včasnému zahájení určité činnosti,
schopnost rovnováhy – je významná především při udrţování těla v určitých polohách, základem je vysoká úroveň vestibulárního analyzátoru ve spojení s orientačními schopnostmi, rozlišujeme statickou a dynamickou rovnováhu,
schopnost rytmická – kaţdý pohyb má svůj rytmus ať uţ stálý nebo proměnlivý, zejména sporty které mají cyklický charakter,
učenlivost (docilita) – projevuje se kvalitou a rychlostí učení novým pohybovým dovednostem, je to souhrnný projev koordinačních schopností.
Koordinační schopnosti mají poměrně sloţitou strukturu a promítají se téměř do všech sportovních odvětví. Perič, Dovalil (2010) ve své publikací uvádí jak má rozvoj koordinace velmi důleţité postavení ve sportovních disciplínách. Ten se projevuje ve třech základních oblastech:
všestranný pohybový rozvoj,
základy pro techniku,
zvládání nečekaných situací. Koordinované pohyby jsou vţdy úspornější a účinnější. V boji zblízka
je nezbytné se naučit koordinovat pohyby, jelikoţ tak nedochází ke zbytečným úbytkům energie. Vágner (2008) vysvětluje funkci koordinačních schopností na příkladu provedení správné techniky vysokého kopu, kde je nutná rovnováha. Ke správnému načasování přechodu z obrany do útoku je nutné dodrţování určitého rytmu. 21
Zásady pro rozvoj koordinace dle Periče, Dovalila (2010):
provádět cvičení v různých obměnách,
provádět cvičení v měnících se vnějších podmínkách,
zařazovat cviky se změnou rytmu,
kombinovat jiţ osvojené pohybové dovednosti,
současně provádět několik činností,
zařazovat cvičení s dodatečnými informacemi,
cvičení prováděná pod tlakem.
Pro přehlednost je níţe uvedena charakteristika koordinačních schopností v boji zblízka dle Vágnera (2008):
reakční
schopnost
-
jedna
z nejdůleţitějších
charakteristických
jevů
koordinačních schopností pro boj zblízka. Je to schopnost důleţitá k včasnému zahájení obraného pohybového prvku. Je velmi úzce spjata s anticipací protivníkova pohybu. Pokud není jedinec schopen včas a rychle reagovat na protivníkův podnět, tak uţ není prostor pro vyuţití ostatních dovedností,
schopnost orientační - projevuje se ve vnímání polohy a pohybu těla jako celku v prostoru. Výsledkem je potom vysoká kontrola vlastního těţiště, coţ se projeví v kaţdém pohybu a kaţdé provedené technice,
schopnost rovnováhy - v boji se projeví při kontaktu s cílovou plochou nebo při technikách
kopů.
Můţeme
rozeznávat
statickou
rovnováhu,
která se projevuje ve schopnosti udrţet tělo v relativně klidné poloze (např. při zaujímání postoje a jeho udrţení) nebo dynamickou rovnováhu, která se projevuje při rychlých změnách poloh celého těla (např. při provedení kopu po předchozím přesunu k protivníkovi). Rovnováze můţeme věnovat pozornost i z těchto hledisek: rovnováha vlastní, protivníkova a společná jako střed při kontaktu s protivníkem,
schopnost spojování pohybových prvků - je důleţitá pro správné provedení sloţitých pohybových projevů. Vyuţíváme jí např. při reakci na soupeřův útok a následné obraně, kdy spojujeme jednotlivé obranné prvky, 22
schopnost dodržování rytmu - projevuje se při provádění zafixovaných pohybových stereotypů, a to v rychlé následnosti za sebou (např. při provedení sebeobranné
techniky).
Správné
načasování
všech
pohybových
prvků
je projevem mistrovské techniky.
2.6 Pohyblivost Pohyblivost bývá povaţována za samostatnou pohybovou schopnost. ,,Pod termínem pohyblivost (nebo kloubní pohyblivost) chápeme ve sportu předpoklady pro rozsah pohybů v jednotlivých kloubech – schopnost vykonávat pohyby ve velkém kloubním rozsahu. Někdy se také označuje termínem ohebnost“ (Perič, Dovalil 2010). Rozsah pohybu umoţňuje, nebo také omezuje řada činitelů: stavba kloubů, síla svalů, které pohyb provádí, pruţnost a uvolnění svalů, reflexní aktivita svalů, věk, pohlaví, teplota prostředí, únava aj. (Dovalil, Choutková 1988). Dostatečný rozsah kloubní pohyblivosti umoţňuje lepší provedení pohybů při vlastním tréninku a přiměřená pohyblivost sniţuje riziko svalového zranění při nečekaných, nekoordinovaných pohybech. Tudíţ působí i jako preventivní činitel zranění (Perič, Dovalil 2010). Metody rozvoje pohyblivosti můţeme rozdělit podle dvou kritérií: aktivita pohybu: a) aktivní pohyb - prováděný vlastními silami, b) pasivní pohyb – krajní polohy se dosahuje pomocí vnější síly. dynamika provedení: a) dynamické provedení – cviky jsou prováděné švihovým způsobem, b) statické provedení – jedná se o dosaţení určité polohy a setrvání v ní po určitou dobu – strečinková cvičení. Lze je vzájemně kombinovat, tudíţ vznikají čtyři základní metody rozvoje pohyblivosti. Speciální metodou, která slouţí k cílenému rozvoji kloubní pohyblivosti ve vybraných kloubech, je např. metoda kontrakce-relaxace-protaţení (Perič, Dovalil 2010). 23
2.7 Gymnastika - motoricko funkční příprava Jedním z cílu gymnastických cvičení je kultivace pohybových kompetencí. Tato kapitola se dále zabývá popisem motoricko funkční přípravy a je zde uvedeno její moţné rozdělení pro potřeby Armády České republiky. Gymnastická cvičení lze vnímat jako uvědomělé koordinované pohyby celého těla jeho částí spojené v pohybově harmonický celek. Všestranností a pestrostí pohybového obsahu vytváří gymnastika ,,nosný základ“ v obratnostním, kondičním, ale i zdravotním smyslu. Schopnost koordinovat dílčí pohybové akty ve sloţitější pohybové operace je předpokladem funkční připravenosti k adekvátní reakci v různých ţivotních situacích. Proţitostí a esteticko-koordinační podstatou přesahují gymnastické aktivity do psycho-sociálních sfér ţivota. Tělesná cvičení, která tvoří pohybový obsah gymnastických aktivit, jsou rozdělena do cvičebních druhů se specifickými účinky (Krištofič, 2000). Dále Skopová a Zítko (2005) popisují základní gymnastiku, která v různých kombinacích svého obsahu plní poţadavek účinného pohybového programu pro optimální vývoj jedince s důrazem na získání, udrţení a zvýšení tělesné zdatnosti i celkové kultivace člověka.
2.7.1 Motoricko funkční příprava Tůma (In Tůma, Appelt, Libra, 1988) uvádí motoricko funkční přípravu jako speciální motoricko funkční stav sportovce dle trénovaného odvětví. Úkolem je rozvíjet pohybové schopnosti ve specifické modifikaci daného sportu. Tůma tamtéţ dále definuje čtyři sloţky sportovní přípravy, motoricko-funkční, psychologicko-funkční, technickou a taktickou přípravu. Zdůrazňuje propojení komplexu všech čtyř sloţek při posuzování trénovanosti. Libra (1985) ve své studii uvádí, ţe je důleţité specifikovat motoricko funkční přípravu, aby respektovala konkrétnost pohybového obsahu a jeho strukturální podstatu. Podmíněnost obou sloţek je těsnější, čím je náročnější a sloţitější pohybový obsah. Všechny otázky technické sloţky musejí být řešeny na motoricko funkční úrovni.
24
Krištofič (2004) popisuje motoricko funkční přípravu jako otevřený systém, který respektuje přístup od obecného ke speciálnímu, s cílem zajistit všestranný rozvoj pohybových funkcí. Obsah, intenzita a dávkování se odvíjí od účelu, kterému je určena.
2.7.2 Zpevňovací příprava Účelem zpevňovací přípravy je udrţet zpevněné tělo v obtíţných polohách a pohybech. Charakteristická je komplexní tonizace nervosvalového systému, bez úmyslného posilování určité svalové partie, ale na drţení těla jako celku. Je to proces uvědomělého zpevňování a probíhá od středu těla směrem ke končetinám (Krištofič, 2004). Zítko (1998) doporučuje při zpevňovacích cvičení osvědčený postup a to nejprve začít nácvikem základních statických poloh, poté pomalé vedené pohyby z nácvičných výchozích poloh do přesné určené polohy. Jako poslední uvádí rychlé aţ explozivní provádění průpravných cvičení. Chyby, které se naučí při zanedbání způsobu provedení, se těţko odstraňují, a proto je důleţité dbát na způsob provedení při vedených pohybech. Cílem je snaha zatěţovat rovnoměrně svalstvo trupu a tím vytvořit tzv. ,,fyziologickou dlahu“ trupu. Zpevňovací cvičení dělíme do tří bloků. Cvičení zaměřena na celkové zpevnění těla, podporová příprava a baletní průprava. Cvičení na celkové zpevnění těla jsou cvičení zaměřená na celkovou tonizaci s důrazem eliminovat souhyby mezi segmenty trupu a dolních končetin. Jednotlivé tělesné segmenty je důleţité vědomě fixovat svalovou aktivitou (Krištofič, 2004). Zítko (1998) popisuje podporovou přípravu jako část akrobatické přípravy, která slouţí k vytvoření předpokladů pro odraz paţí. V porovnání spojení nohy – trup je spojení paţí s trupem slabé a pohyblivé, je proto nutné připravit svaly, které fixují lopatku a klíční kost k hrudníku. Tím dojde k vytvoření opory ostatním svalům, které se zapojují při odrazu. Krištofič (2004) charakterizuje baletní průpravu výraznou tonizací celého těla a lokálními pohyby, při nichţ se pohybuje jeden tělesný segment. Účelem těchto cvičení
25
je naučit se vnímat a rozlišovat polohy a pohyby tělesných segmentů a to co nejpřesněji. Kromě zpevňovacího účinku stimulují i silovou vytrvalost. O nový přístup v pohledu na lidské tělo a jeho pohyb nám podává ,,core training“ kde se svaly nedělí na fázické a tonické, ale podle toho jakou měrou se podílí na stabilizaci tělesného jádra. Důraz je kladen na mezisvalovou koordinaci mezi svaly přední a zadní strany trupu (Krištofič, 2007). Krištofič tamtéţ dále popisuje nosné principy, ze kterých vychází ,,core training“, jako je tělesné jádro, kterým je míněna oblast trupu a pánve, ve kterých se nachází v klidovém postoji těţiště a které mechanicky spojuje horní a dolní část končetiny. Svaly tělesného jádra tvoří komplex 29 svalů a to především břišní svalstvo, pánevní svalstvo a zádové svalstvo. Primární funkcí ,,core trainingu“ je zpevnění tělesného jádra, coţ stabilizuje páteř a pánev a tím se výrazně podílí na prevenci proti zranění. Příklady cvičení:
podpor leţmo na předloktích,
pomalé válení sudů,
vzpor vzadu leţmo,
vzpor leţmo na levé (pravé),
cvičení pro zpevnění ve dvojicích.
2.7.3 Reakční příprava Účelem této přípravy je rozvoj způsobilosti rychle a adekvátně reagovat na daný podnět. Jedná se o výběr, rychlost a způsob provedení následujících pohybových aktů a operací. Jedná se o komplexní funkci, která zahrnuje vnímání situace, vyhodnocení situace a pohybovou reakci. Zadání pohybového úkolu je účelné obměňovat tak, aby byl kladen důraz především na rychlost a přesnost pohybu, výběr z více moţných řešení v různých podmínkách různými spouštěcími podněty (Krištofič , 2005).
26
Příklady cvičení:
reakce na signály, rychlá výměna pozic,
chytání padajícího předmětu, dynamické přechody z nízkých poloh do postojů.
2.7.4 Rovnovážná příprava ,,Schopnost zajištění rovnováhy je komplexní záleţitostí mnoha analyzátorů a funkcí, individuálních předpokladů a pohybového učení. Mezi hlavní fyzikální faktory, které ovlivňují stabilitu či labilitu, řadíme velikost účinné plochy opory a vertikální vzdálenost těţiště od opory. Statická rovnováha je, vzhledem k systému lidského těla, neustálým řešením nejrůznějších balančních situací. Podle polohy těla můţeme označit obtíţnost stability či lability polohy (leh, váha předklonmo, svis střemhlav, stoj na rukou). Dynamická rovnováha je zvláštním případem vratké rovnováhy. Objevuje se při pohybu a souvisí se setrvačností předcházejících pohybových činností (doskoky apod.)“
. Úkoly rovnovážné přípravy:
rozvoj balančních analyzátorů (vestibulární, zrakový, kinestetický),
pochopení principů stability,
praktická aplikace principů stability v podmínkách statické i dynamické rovnováhy.
Cílem je rozvoj způsobilosti vnímat a vyvaţovat polohu těla v prostoru a čase ve statických a dynamických pohybech. Vyuţívají se balanční techniky, které spočívají ve zmenšení plochy opory a tím navození stavu lability (Krištofič, 2008). Příklady cvičení:
balancování v postoji (stoj, podřep, výpon) jednonoţ,
balancování v postoji jednonoţ bez zrakové kontroly,
balancování v postojích obounoţ i jednonoţ na labilní ploše,
balancování v labilních polohách v kleku. 27
2.8 Anatomicko fyziologická východiska Nervovou soustavu tvoří dva systémy: centrální a periferní nervový systém. Tato kapitola se dále zabývá centrální nervovou soustavou. Nervová vlákna mají různou sílu a různý stupeň myelinizace. Periferní nervy dělíme podle zastoupení jednotlivých druhů vláken na motorické, senzitivní, autonomní a smíšené. Podle směru šíření podráţdění rozlišujeme aferentní (dostředivá) a eferentní (odstředivá) vlákna. Motorická vlákna jsou tvořeny axony motorických neuronů, jejichţ těla jsou uloţena v předních rozích míšních a v motorických gangliích některých hlavových nervů. Vedou vzruchy od míchy a mozku k periferii. Jsou to odstředivé vlákna. Senzitivní vlákna tvoří dendrity prvních neuronů somatosenzorické dráhy, které mají těla uloţena v gangliích zadních kořenů míšních a v gangliích některých hlavových nervů. Vedou vzruchy od periferie k centru. Autonomní (vegetativní) vlákna se dělí na sympatická a parasympatická. Tvoří je axony neuronů. Parasympatická vlákna periferního nervu tvoří axony neuronů uloţených v jádrech centrální nervové soustavy a vedoucích ke gangliím v blízkosti nebo ve stěně zásobených orgánů. Sympatická vlákna mají těla blízko míchy v truncus sympatikus. Oba typy vedou od centrálního nervového systému k periferiím. Periferní nervy obsahují kromě nervových vláken ještě podpůrnou tkáň, která je tvořena převáţně vazivem a cévami. Vazivo obalující celý nerv se nazývá epineurium. Fascikly neboli svazky nervových vláken, jsou obaleny vazivem perineurium
a
jednotlivá
nervová
vlákna
jsou
obalena
endoneuriem
(Tyrlíková aj, 2003).
2.8.1 Senzorický systém Informace ze zevního a vnitřního prostředí jsou organismem registrovány pomocí receptorů. Receptory jsou útvary specializovaných buněk schopné reagovat na určité podněty, jako jsou bolest, dotek, tlak, teplo, chlad apod. Podle uloţení dělíme receptory na exteroreceptory (umístěny na povrchu těla), proprioreceptory (uloţeny 28
ve svalech a šlachách) a interoreceptory (nachází se v cévách a útrobních orgánech) (Tyrlíková aj, 2003). Dylevský (2009) uvádí anatomické dělení senzorických drah: Zraková dráha je tvořena celkem čtyřmi neurony z toho první tři neurony jsou uloţeny v sítnici. Sluchová dráha má receptory uloţené v Cortiho ústrojí vnitřního ucha a skládá se ze tří neuronů. Chuťová dráha receptory této dráhy se nachází ve sliznici jazyka, ústní části hltanu a na okrajích hrtanové příklopky. Čichová dráha má receptory ve sliznici stropu nosní dutiny na horní nosní skořepě. Proprioreceptory Dle Trojana (2003) rozlišujeme tři kvality propriorecepce. Jednou z nich je polohový smysl, který nás informuje o vzájemné poloze částí těla a postavení kloubů. Vzájemný pohyb částí těla, rozsah a rychlost pohybu v kloubech zabezpečuje pohybový smysl. Silový smysl, který umoţňuje odhad svalové síly a odporu během konaného pohybu.
Svalová vřeténka ,,Svalová vřeténka jsou uloţena ve středních i koncových úsecích kosterních svalů. Jde o útvary velikosti 2-3mm, které jsou tvořeny několika jemnějšími svalovými (intrafuzálními) vlákny s mnoţstvím jader nakupených v centrálních úsecích vlákna. Svalová vlákenka jsou spirálovitě obtočena holým nervovým vláknem aferentního typu, které z vřeténka vede specifické impulsy vznikající při protaţení svalu“ (Dylevský, 2009).
Šlachová Golgiho tělíska ,,Tělíska leţí mezi svazky kolagenních vláken formující základ šlachy - většinou v blízkosti přechodu svalu do šlachy. Golgiho receptory mají podobnou stavbu jako svalová vřeténka s tím rozdílem, ţe osová vlákna vřetének jsou tvořená 29
jemnými vazivovými vlákny, mezi kterými začínají nervová vlákna. Tělíska reagují na napětí svalového úponu při pasivním protaţení svalu a při izometrické nebo izotonické kontrakci svalu“(Dylevský,2009).
2.8.2 Motorický systém Motoricky nervový systém tvoří všechny nervové struktury, jejichţ dominantní úlohou je zajistit opěrnou motoriku a cílenou motoriku. Motorické struktury jsou hierarchicky uspořádané a vzájemně spolupracují. Nejsou izolované od ostatních systému
nervstva,
především
od
senzitivních
systémů.
. Motorická jednotka Je
tvořena
míšními
nebo
kmenovými
motoneurony.
Svalová
vlákna
jsou inervována jejich axony. Je periferní části motorického systému navazujícího svalovou kontrakci (Dylevský, 2009). Páteřní mícha Hřbetní mícha je dorzoventrálně oploštělý sloupec nervové tkáně uloţený v páteřním kanálu. Je dlouhá asi 45 cm a silná asi jako palec. Horní konec míchy ohraničuje týlní otvor v týlní kosti. V lebeční dutině na míchu navazuje prodlouţená mícha. Mícha obsahuje šedou a bílou míšní hmotu. Šedá hmota vybíhá ve dva přední a dva zadní míšní rohy. Bílá míšní hmota vytváří plášť míchy a je sloţena ze svazků různých typů nervových vláken (Dylevský, 2009). Mozkový kmen Mozkový kmen sestává se z prodlouţené míchy, Varolového mostu a středního mozku. ,,Prodlouţená
mícha
a
Varolův
most
jsou
důleţitými
průchozími
a přepojovacími stanicemi dostředivých a odstředivých nervových drah, uplatňující se významně při řízení pro ţivot nezbytných nepodmíněných reflexů: dýchacích, srdečních, cévních a trávících, jsou zde uloţena jádra 5. - 12. hlavového nervu, která kromě funkce senzitivní, sekreční a motorické (mimika, fonace, řeč), 30
umoţňují obranné
reflexy:
kašel
a
kýchaní,
zvracení,
reflexy
korneální
a okulokardiální“ (Trojan, 2003). ,,Střední mozek má především význam pro udrţení vzpřímené polohy těla. Dále jsou v něm jádra 3. a 4. hlavového nervu (okohybné nervy) a je ústředím orientačních zrakových a sluchových reflexů (otáčení hlavy a těla na světelný a sluchový podnět)“ (Trojan, 2003). Mozeček ,,Mozeček je důleţitým integračním a koordinačním centrem reflexní, mimovolní hybnosti i úmyslných pohybů. Optimalizaci hybných reflexů polohy zajišťuje vestibulární a spinální část mozečku“ (Trojan, 2003).
Vestibulární mozeček má za úkol udrţování vzpřímené polohy těla. Informace ze statokinetického čidla integruje se signály z proprioreceptorů a z mozkové kůry. Poškození mozečku vede k poruchám rovnováhy.
Spinální
mozeček
přijímá
informace
především
z proprioreceptorů,
tudíţ zabezpečuje pohyby svalů a svalový tonus. Řídí rovnováhu mezi podráţděním
a
útlumem
na
úrovni
proprioreceptivních
reflexů.
(Trojan, 2003). Talamus ,,Talamus je sloţitá diencefalická struktura, jejíţ hlavní funkcí je integrace signálů z míchy, mozkového kmene, mozečku, bazálních ganglií a z mozkové kůry a jejich další převod zpět do neokortexu a bazálních ganglií.“ (Trojan, 2003) Bazální ganglia ,,Bazální ganglia jsou objemné podkorové útvary s neobyčejně pestrou enzymovou a mediátorovou výbavou. Bazální ganglia se podílejí jednak na řízení motoriky, jednak na kognitivních funkcích. Dostávají vstupní informace nejen z rozsáhlých kortikálních oblastí (motorických, somatosenzitivních i asociačních), ale i z talamu a mozkového kmene“ (Trojan, 2003). Dle Trojana (2003) se bazální ganglia účastní na programování pomalých a ustálených pohybů. Uplatňují se nejen regulací motoriky, ale i zajišťují přístup motivačních, emočních a paměťových center k motorickým mechanismům chování. 31
Mozková kůra V mozkové kůře vznikají cílené, volní a úmyslné pohyby. ,,Mozková kůra je u člověka nejvyšším řídícím a integračním centrem. Řídící funkci kůry chápeme ve vztahu k řízení motoriky, autonomních funkcí a ve vztahu k senzitivním funkcím. Integrací rozumíme výkony typu: emocí, paměti, řeči, myšlení, vědomí, motivace, spánku a bdění. (Řídící a integrační funkce mozkové kůry jsou samozřejmě neoddělitelně spojeny s funkcí centrálního nervového systému jako celku.) Motorická oblast mozkové kůry je z anatomického hlediska typický izokortex, sloţený ze šesti vrstev neuronů. Pro izokortex jsou základní dva typy neuronů: pyramidové a hvězdicovité.“ .
Primární motorická korová oblast – rozhodující korové motorické centrum je u člověka uloţeno před hlavní mozkovou rýhou v gyrus praecentralis. Celá tato oblast se také nazývá hybný nebo motorický kinestetický analyzátor. Nejdůleţitější vrstvou primární motorické kůry je pátá vrstva, která je sloţena z Becových pyramidových buněk. Je klíčovou strukturou pro řízení úmyslných pohybů. Bez činnosti korového motorického centra není moţný úmyslný pohyb, bez niţších oblastí mozku jeho přesné a jemné řízení.
Sekundární a premotorická motorická kůra – dráţdění premotorické oblasti způsobí svalové pohyby, podobné jako dráţdění primární motorické oblastí. Tyto pohyby jsou hrubší a méně přesné. K jejich vybavení je třeba mnohem silnějšího podnětu. Sekundární a primární motorické oblasti spolu velmi úzce spolupracují (Trojan, 2003).
2.8.3 Řídicí systém Začátek pyramidové dráhy je lokalizován v gyrus praecentralis frontálního laloku, kde jsou uloţeny gangliové buňky, tedy těla prvních motoneuronů.
32
Buňky jsou zde uspořádány somatotopicky, coţ v praxi znamená, ţe určitá část kůry odpovídá za inervaci konkrétní části těla (Tyrlíková, 1999) Pyramidový systém - pro řízení vědomých, chtěných a úmyslných pohybů jsou nejdůleţitější impulsy vycházející především z páté vrstvy neuronů primární, sekundární a premotorické kůry a kůry temenního, spánkového a týlního laloku. Tyto impulzy jsou vedeny přímou, jednoneuronovou dráhou spojující kůru s páteřní míchou, tzv. pyramidovou dráhou, tractus corticospinalis.
Mimopyramidový systém - pohyby řízené tímto systémem jsou hrubé, pomalé a tonické (pyramidový systém řídí rychlé a přesné pohyby fázické). Významný je podíl extrakortikospinálního systému na řízení svalového tonu a vzpřímeného postoje. Tento systém nepracuje izolovaně, ale jeho úmyslné pohyby jsou vţdy výsledkem souhry funkcí pyramidového a mimopyramidového systému za účasti okruhů bazálních ganglií a mozečku. Součástí řízení motoriky je i nepřetrţitá analýza informací ze svalových a kloubních proprioreceptorů a ze statokinetického čidla (Trojan, 2003).
2.9 Teorie dotazníkového šetření Kvalitativní výzkum se vyuţívá v nejrůznějších oborech (psychologie, antropologiie, pedagogické vědy aj.) Tato část práce stručně charakterizuje kvalitativní výzkum a dále se zabývá metodou dotazníkového šetření. ,,Kvalitativní výzkum pouţívá induktivní formy vědeckých metod, hloubkové studium jednotlivých případů, nejrůznější formy rozhovorů a kvalitativní pozorování. Cílem je získat popis zvláštností případů, generovat hypotézy a rozvíjet teorie o fenoménech světa. Kvalitativní výzkum je orientován na explorování a probíhá nejčastěji v přirozených podmínkách sociálního prostředí. Plán výzkumu má pruţný charakter. To znamená, ţe plán výzkumu se z daného základu rozvíjí, proměňuje a přizpůsobuje podle okolností a získaných výsledků“ (Hendl, 2005). Základními metodami získávání dat kvalitativního výzkumu jsou: dotazování, pozorování a sběr dokumentů. Mezi metody dotazování patří rozhovor a dotazníkové šetření. 33
Níţe je uvedeno doporučení k sestavování dotazníku podle Jeřábka (1999). Příprava dotazníku – na základě této fáze výzkumu lze sestavit seznam otázek. Tato fáze obsahuje:
přípravu prvních formulací otázek,
uspořádání otázek do bloků,
stylizace přechodů mezi jednotlivými bloky otázek,
úvodní oslovení dotázaného a identifikační otázky,
pilotáţ dotazníku.
Kaneová (1985) popisuje čtyři pravidla pro uspořádání dotazníku. První pravidlo zmiňuje významnost úvodní stránky, jelikoţ obsahuje údaje administrativní povahy. Druhé pravidlo uvádí jako pořadí otázek, neboť na začátku se zařazují širší snadné otázky neosobní povahy, aby úvod dotazníku respondenta zaujal a přiměl ke spolupráci. Méně zajímavé otázky zařazujeme ve střední části dotazníku a závěrečná část dotazníku můţe obsahovat citlivé nebo i osobní dotazy. Třetí pravidlo poukazuje na výběr z moţných odpovědí mezi uzavřenými, otevřenými a polozavřenými otázky. U uzavřených typů otázek musí dotazovaný zvolit jednu z nabízených odpovědí. U otevřených typů otázek vyuţívá dotazovaný své vlastní formulace. Posledním typem jsou polozavřené otázky, kde jsou nabídnuty kategorie odpovědí a mimo to je poskytnuta moţnost odpovědět volně mimo. Čtvrté pravidlo zmiňuje tzv. filtry, které jsou zvláštním typem otázek. Závěrem je moţno shrnout, pár doporučení při sestavování dotazníku podle Jeřábka (1999). Konstrukce dotazníku musí vycházet ze záměru výzkumu a zohlednit dosavadní poznatky ve sledované oblasti. Dále je důleţité zjistit, zda podobné téma nebylo jiţ zpracováno pomocí dotazníku v jiném výzkumu.
34
3 CÍL PRÁCE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY 3.1 Cíle práce Cílem této práce je zjištění současného stavu provádění a zařazování motoricko funkční přípravy při výcviku boje zblízka a informovanosti vedoucích instruktorů o této přípravě. Dílčími úkoly bakalářské práce jsou: 1. rešerše odborné literatury zabývající se problematikou motoricko funkční přípravy, motorických předpokladů a metodologií, 2. sestavení dotazníku pro instruktory boje zblízka včetně zajištění sběru informací, 3. zpracovat a vyhodnotit data a provézt vzájemné porovnání.
3.1.1 Výzkumné otázky
Jaká je současná informovanost instruktorů o motoricko funkční přípravě v boji zblízka?
Je věnován dostatečný prostor motoricko funkční přípravě při výcviku boje zblízka?
Kdy je motoricko funkční příprava zařazována v hodinách boje zblízka?
Je v resortu Armády České republiky dostatek materiálu zabývajících se motoricko funkční přípravou?
35
4 METODOLOGIE PRÁCE V první části dotazníku (otázky 1- 3) jsou respondenti tázáni, zda se jiţ setkali s názvy MFP nebo ,,core training“ a zda si myslí, ţe jim tato příprava můţe pomoci ke zkvalitnění výuky boje zblízka. Druhá část dotazníku (otázky 4- 5) ověřuje teoretické znalosti problematiky MFP. Otázka č. 4 zjišťuje, co si dotazovaní představí pod pojmem MFP. Další otázka č. 5 je kontrolní a zjišťuje, kdy ve výukové hodině BZ respondenti zařazují MFP. Třetí část dotazníku (otázky 6- 8) se dotazuje na frekvenci vyuţití jednotlivých sloţek MFP v lekcích BZ. Závěrečné dvě otázky dotazníku (otázky 9- 10) zjišťují, zdali dotazovaní mají dostatek informací o sloţkách MFP a zdali by uvítali nový výukový materiál.
4.1 Obecná charakteristika práce Tato bakalářská práce je teoreticky empirického charakteru. V první části (teoretické)
je
pouţita
deskriptivně
analytická
a
kompilační
metoda,
kde se shromaţďují, popisují a rozebírají získané informace z odborné literatury. Poté je vytvořen vlastní kompilát, který je podloţen řádně citovanou literaturou tak, aby podával co moţná nejdůleţitější informace k analyzované problematice MFP ve výcviku BZ. V druhé (empirické) části je zpracován evaluační dotazník, který je vyhodnocen pomocí programu MS Excel. V tomto dotazníku se skrývá hlavní cíl práce, který je uveden v kapitole 3.1.
Dále by měl dotazník získat odpovědi na předem
stanovené výzkumné otázky.
4.2 Charakteristika výzkumného souboru Výzkumný soubor tvoří 15 respondentů. Jedná se o instruktory a vedoucí instruktory boje zblízka ve věku 20- 45 let. Průměrný věk respondentů je 35±7 let. Ze zkoumaného souboru všichni vyplnili dotazník. Všichni instruktoři, kteří vyplnili dotazník, souhlasili s jeho pouţitím ve výzkumné práci. 36
4.3 Metody získání dat Odborná literatura je stručně charakterizována v kapitole 2.1. Z této odborné literatury je sestaven kompilát obsahující problematiku BZ viz kapitola 2 (teoretická východiska). Výzkum proběhl metodou písemných dotazníkových formulářů, kde je pouţito uzavřených typů otázek. Respondenti odpovídali kaţdý sám za sebe bez moţnosti opisování.
4.4 Organizace výzkumu a vyhodnocování dat Dotazníkové šetření proběhlo v rámci kurzu vedoucích instruktorů boje zblízka, který se konal ve dnech 10. - 14. října 2011 v Bechyni. Po získání výše uvedeného počtu vyplněných dotazníků byly zaznamenány odpovědi do tabulky v programu Microsoft Excel. Tyto data jsou zpracována pomocí koláčových grafů. Jednotlivé odpovědi u poloţených otázek jsou pro přehlednost barevně odlišeny. Kaţdý graf obsahuje legendu s odpovědí, četností a procentuálním vyjádřením odpovědi. Dotazník je koncipován tak, aby byl přehledný, srozumitelný a snadný na vyplňování (je pouţito uzavřených moţností odpovědi). V krátkém úvodu na začátku dotazníku jsou respondenti seznámeni s cílem. Dotazník dále motivuje respondenty k celkovému vyplnění, seznamuje je s přibliţnou dobou a sděluje nezbytné pokyny. V závěru není opomenuto krátké poděkování. Dotazník obsahuje 10 otázek, jeho vyplnění nezabere více jak 5 minut. Při vytváření otázek v dotazníku byly dodrţeny následující zásady: jednoznačnost, srozumitelnost, stručnost, validnost.
37
5 VÝSLEDKY Výsledky
dotazníkového
šetření
z
kurzu
vedoucích
instruktorů
BZ,
který proběhl 10. - 14. října 2011 v Bechyni. Výsledky z dotazníku jsou analyzovány jednotlivě otázka po otázce.
Obrázek 3- Setkali jste se jiţ s názvem motoricko funkční příprava (MFP)?
Setkali jste se již s názvem motoricko funkční příprava (MFP) ?
První
otázka
zjišťuje,
zdali se dotazovaní jiţ setkali s názvem
motoricko
funkční
příprava. Dotazovaní odpovídali pouze 40% ano: 9 (60%) 60%
ne: 6 (40%)
ANO,
případně
NE.
Odpověď ANO zvolilo 60 % dotazovaných.
Odpověď
NE
zvolilo 40 % dotazovaných.
Obrázek 4- Setkali jste se jiţ s názvem core training?
Setkali jste se již s názvem core training?
Druhá otázka dotazníku zjišťovala, zdali se respondenti setkali s názvem core training. Respondenti pouze
27%
ANO,
odpovídali
také
případně
NE.
Odpověď ANO zvolilo 27 % ano: 4 (27%)
dotazovaných.
ne: 11 (73%)
zvolilo 73 % dotazovaných.
73%
38
Odpověd
NE
Obrázek 5- Myslíte, ţe MFP můţe pomoci ke zkvalitnění výuky boje zblízka?
Myslíte, že MFP může pomoci ke zkvalitnění výuky boje zblízka?
Třetí otázka zjišťovala, zda
si
dotazovaní
myslí,
ţe motoricko funkční příprava můţe pomoci ke zkvalitnění 27%
0% 73%
ano: 11 (73%)
výuky boje zblízka. Dotazovaní
ne: 0 (O%)
vybírali
možná: 4 (27%)
variant odpovědí ANO, NE,
ze
třech
moţných
MOŢNÁ. Odpověď ANO zvolilo 73 %. Odpověď NE zvolilo 0 %. Odpověď MOŢNÁ zvolilo 27 %.
Čtvrtá otázka zjišťovala, co si dotazovaní představují pod pojmem motoricko funkční příprava. Jako odpověď měli dotazovaní na výběr ze čtyř moţností: A) SEBEOBRANA, B) KOORDINAČNÍ CVIČENÍ, C) GYMNASTIKA, D) KONDIČNÍ CVIČENÍ. Výsledky čtvrté otázky vypadají takto: Moţnost A) C) D) nezvolil nikdo a proto tvoří část 0 %. Moţnost B) je správná a odpovědělo tak celých 100 % dotazovaných.
39
Obrázek 6- Kdy ve výukové hodině boje zblízka zařazujete motoricko funkční přípravu?
Kdy ve výukové hodině boje zblízka zařazujete motoricko funkční přípravu?
Pátá
otázka
zjišťuje,
v které části výukové hodiny boje zblízka zařazují respondenti motoricko
13%
27%
60%
funkční
přípravu.
na konci lekce: 2 (13%)
Vybral jsem 3 moţné odpovědi
v hlavní části: 4 (27%)
NA
přípravné části: 9 (60%)
KONCI
HLAVNÍ
LEKCE, ČASTI
V A
PŘÍPRAVNÉ ČÁSTI. Celkové výsledky páté otázky vypadají
následovně:
KONCI
LEKCE
NA
zařazuje
motoricko funkční přípravu 13 % respondentů. V HLAVNÍ ČÁSTI lekce zařazuje motoricko funkční přípravu 27 % respondentů. PŘÍPRAVNÉ ČÁSTI zařazuje motoricko funkční přípravu 60 % dotazovaných.
Obrázek 7- Jak často vyuţíváte v hodinách reakční přípravy?
Šestá otázka zjišťuje, jak často
Jak často využíváte v hodinách reakční cvičení?
vyuţívají
dotazovaní
reakční
cvičení v hodinách boje zblízka. 0%
velmi často: 4 (27%)
13% 27%
často: 4 (27%) občas: 5 (33%)
Stanovil
jsem
pět
moţných
VELMI
ČASTO,
ČASTO,
OBČAS,
ZŘÍDKA
KDY,
NIKDY.
odpovědí:
Celkové
zhodnocení této otázky vypadá
33% 27%
zřídka kdy: 2 (13%) nikdy: 0 (0%)
následovně:
VELMI
ČASTO
vyuţívá reakční přípravy 27 % dotazovaných. ČASTO vyuţívá reakční
40
přípravy
27%
dotazovaných. OBČAS vyuţívá reakční přípravy 33 % dotazovaných. ZŘÍDKA KDY vyuţívá reakční přípravy 13 % dotazovaných. NIKDY nezvolil nikdo a tvoří tak část 0 %. Obrázek 8- Jak často vyuţíváte v hodinách zpevňovací cvičení?
U
Jak často využíváte v hodinách zpevňovací cvičení?
sedmé
otázky
se zjišťovalo, jak často vyuţívají respondenti zpevňovací cvičení v hodinách
0%
13%
13%
20%
boje
Respondenti odpovídali z pěti
často: 8 (54%)
moţných stanovených odpovědí
občas: 3 (20%)
(VELMI
ČASTO,
OBČAS, 54%
zblízka.
velmi často: 2 (13%)
ČASTO,
ZŘÍDKA
KDY,
zřídka kdy: 13%)
NIKDY). Celkové zhodnocení
nikdy: 0 (0%)
sedmé
otázky
následovně:
vypadá
VELMI
ČASTO
vyuţívá zpevňovací přípravy 13 % dotazovaných. ČASTO vyuţívá zpevňovací přípravy 54 % dotazovaných. OBČAS vyuţívá zpevňovací přípravy 20 % dotazovaných. ZŘÍDKA KDY vyuţívá zpevňovací přípravy 13 % dotazovaných. NIKDY nezvolil nikdo a tvoří tak část 0 %.
Obrázek 9- Jak často vyuţíváte v hodinách rovnováţné (balanční) cvičení?
Jak často využíváte v hodinách rovnovážné (balanční) cvičení?
Osmá otázka zjišťuje, jak často vyuţívají dotazovaní rovnováţné (balanční) cvičení v hodinách
7%
velmi často: 2 (13%) 13%
často: 3 (20%)
20% 20%
40%
občas: 6 (40%) zřídka kdy: 3 (20%) nikdy: 1 (7%)
boje zblízka. Stanovil jsem pět moţných
odpovědí:
VELMI
ČASTO,
ČASTO,
OBČAS,
ZŘÍDKA
KDY,
NIKDY.
Celkové zhodnocení osmé otázky vypadá
následovně:
ČASTO
vyuţívá
(balanční) 41
cvičení
VELMI
rovnováţné 13
%
dotazovaných. ČASTO vyuţívá rovnováţné (balanční) cvičení přípravy 20 % dotazovaných. OBČAS vyuţívá rovnováţné (balanční) cvičení 40 % dotazovaných. ZŘÍDKA KDY vyuţívá rovnováţné (balanční) cvičení 20 % dotazovaných. NIKDY zvolil pouze jeden dotazovaný a tvoří tak část 7 %.
Obrázek 10- Máte dostačující informace o sloţkách MFP?
předposlední,
V
Máte dostačující informace o složkách MFP?
tedy deváté
otázce
se zjišťovalo,
dotazníku
zdali
mají
dotazovaní dostatek informací o sloţkách
motoricko
funkční
přípravy. Zvolil jsem dvě moţné
13%
odpovědi ANO, případně NE. ano: 2 (13%)
Odpověd ANO zvolilo 13 %
ne: 13 (87%)
dotazovaných.
Odpověd
NE
zvolilo 87 % dotazovaných.
87%
Poslední otázkou dotazníku je otázka desátá. Zde se zjišťuje, zda by respondenti uvítali výukový materiál pro zkvalitnění motoricko funkční přípravy boje zblízka AČR. Respondenti vybírali ze dvou moţných odpovědi ANO případně NE. Odpověd ANO zvolilo 100 % dotazovaných. Odpověd NE nezvolil nikdo tudíţ 0 % dotazovaných. Kompletně zpracovaný dotazník v jeho finální podobě, na který odpovídali respondenti, najdeme v příloze č. 1.
42
6 DISKUSE Hlavním cílem bakalářské práce je zjištění současného stavu provádění a zařazování motoricko funkční přípravy ve výcviku boje zblízka a informovanosti vedoucích instruktorů o této přípravě. K tomuto účelu je pouţito dotazníkové šetření. Dotazník byl vytvořen v první polovině měsíce září 2011. V druhé polovině měsíce bylo provedeno pilotní testování dotazníku, kterého se zúčastnili studenti 3. ročníku bakalářského studia oboru Vojenská tělovýchova. V tomto pilotním testování se zjišťovalo, jak moc je dotazník obtíţný, zdali není zbytečně dlouhý, jak dlouho trvá jeho vyplnění apod. Pilotní testování ověřilo všechna stanovená kritéria a poté byla pouţita pro tvorbu bakalářské práce. Pro porovnání bych uvedl otázku č. 2, kde se 73 % dotazovaných nesetkalo s názvem ,,core training“ a otázku č. 7 kde zjišťuji, jak často vyuţívají instruktoři zpevňovacích cvičení v BZ. V sedmé otázce odpověď „velmi často“ a „často“ zvolilo 67 % dotazovaných. Z toho porovnání vyplývá, ţe nadpoloviční většina konkrétně 67 % dotazovaných zařazuje často a velmi často zpevňovací cvičení, ale pouze 27 % dotazovaných se setkalo s názvem ,,core training“. Osobně si myslím, ţe vedoucí instruktoři, kteří zařazují zpevňovací cvičení, by se měli setkat s tímto názvem, jelikoţ význam těchto cvičení spočívá právě jiţ v samotném názvu ,,core trainingu“. Je taky pravděpodobné, ţe v otázce č. 2 jsem se dopustil drobné chyby, jelikoţ jsem neuvedl český název. Dále bych porovnal otázku č. 4, kde 100 % dotazovaných má představu jaká cvičení obsahuje MFP a otázku č. 5, která zjišťuje, kdy ve výukové hodině boje zblízka zařazují instruktoři MFP. V páté otázce správnou odpověď zvolilo 60 % dotazovaných. Z předchozího porovnání vyplývá, ţe ačkoliv 100 % dotazovaných ví, jaká cvičení by obsahovala MFP, tak 40 % dotazovaných by je zařadila v nevhodné části lekce. Pokud instruktoři znají obsah cvičení MFP, tak by měli zařazovat tato cvičení v náleţitých částech lekce. Jen tak se projeví jejich hlavní význam a celkový všestranný rozvoj, který umoţňují.
43
Poslední dvě otázky dotazníku jsou pro závěrečné vyhodnocení nejdůleţitější. Z těchto otázek lze vyvodit závěry, ţe metodiky je opravdu málo (prakticky neexistuje) a bylo by ku prospěchu AČR vytvořit odpovídající materiál zabývající se MFP. Toto řešení by mohlo být vhodným podnětem ke zlepšení situace a problematiky MFP ve výcviku BZ.
44
7 ZÁVĚRY Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zpracování a vyhodnocení dotazníkového šetření. Pomocí dotazníku byly získány přibliţné informace o tom, jakým způsobem probíhá zařazování MFP ve výcviku BZ. Nejedná se o příliš rozsáhlou práci co do počtu dotazovaných respondentů. Spíše se jedná o úzký vstup do problematiky MFP, který by mohl být v budoucnu dále rozvinut. Bylo zjištěno, ţe většina dotazovaných (87 %) nemá dostačující informace o sloţkách MFP a všichni instruktoři (100 %) by uvítali výukový materiál pro zkvalitnění MFP v BZ. Z těchto dvou hodnot je zřejmé, ţe se řadovým vojákům účastnících se výuky BZ nedostává kvalitních informací a účinného rozvoje pohybových funkcí. Na základě vyhodnocených a kriticky podrobených odpovědí povaţuji hlavní cíl práce za splněný. Provedl jsem rešerši odborných a vědeckých materiálů a zformuloval teoretická východiska. Zpracováním a vyhodnocováním dotazníku povaţuji tyto dílčí úkoly za splněné. Tato práce slouţí pro potřeby AČR a přinese tak nový pohled na problematiku MFP ve výcviku BZ.
45
Seznam literatury ČELIKOVSKÝ, S.; MĚKOTA, K.; KASA, J.; BELEJ, M.: Antropomotorika 1. Prešov: Pedagogická fakulta UJPŠ, 1985. DOVALIL, J.; CHOUTKOVÁ, B. : Abeceda tréninku chlapců a děvčat. Praha: Olympia, 1998. 190 s. DOVALIL, J. a kol.: Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. ISBN 978-80-7033-928-2. DYLEVSKÝ, I.: Funkční anatomie. Praha: Grada, 2009. 544s. ISBN 978-80-247-3240-4. HENDL, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-246-0030-7. HENDL, J.: Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. 408s. ISBN 80-7367-040-2. JEŘÁBEK, H.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha: Karolinum, 1998. KRIŠTOFIČ, J.: Gymnastická průprava sportovce. Praha: Grada, 2004. 192s. ISBN 80-247-1006-4. KRIŠTOFIČ, J.: Gymnastika pro kondiční a zdravotní účely. Praha: ISV, 2000. 126s. ISBN 80-85866-54-4 KRIŠTOFIČ, J.: Kondiční trénink. Praha: Grada, 2007. 196s. ISBN 978-80-247-2197-2. KRIŠTOFIČ, J.: Pohybová příprava dětí. Praha: Grada, 2006. 112s. ISBN 80-247-1636-4. LIBRA, J.: Speciální motorická docilita a učení. Praha: Univerzita Karlova, 1985. MĚKOTA, K.; NOVOSAD, J.: Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-0981-X. NOVOSAD, J.: Sportovní trénink. Olomouc. Studijní materiál kombinovaného studia MSTR. Univerzita Palackého, 2002. OTÁHAL, Jakub. Patobiomechanika a Patokinesiologie KOMPENDIUM [online]. c1999, [cit. 2012-08-16]. Dostupné také z: . PERIČ, T.; DOVALIL, J.: Sportovní trénink. Praha: Grada, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-2118-7. PUNCH, F. K.: Úspěšný návrh výzkumu. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-468-7. SCHMIDT, R. A.: Motor learning performance. From principles to practise. Champaign (III): Human Kinetics Books, 1991.
46
SKOPOVÁ, M.; ZÍTKO, M.: Základní gymnastika. Praha: Karolinum, 2005. 178 s. ISBN 80-246-0973-8. TUMA, Z. a kol.: Sportovní gymnastika 1.díl. Praha: Olympia, 1988. TROJAN, S.; LANGMEIER, M,: Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 2003.772s. ISBN 80-247-0512-5. TYRLÍKOVÁ, I.: Neurologie pro sestry. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. ISBN 80-7012-287-6. VÁGNER, M. a kol.: Výukové DVD a multimediální učebnice 1.stupně boje zblízka. Praha: AWT s r.o./ X-treme video, 2008. VÁGNER, M.: K teorii boje zblízka. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1476-2. ZÍTKO, M.: Akrobacie. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 1998. 47 s. ISBN 80-902509-0-4. Elektronická studovna FTVS UK [online]. c2007, [cit. 2012-08-14]. Dostupné také z: .
47
Seznam vyobrazení Obrázek 1- Taxonomie motorických schopností. ........................................................... 14 Obrázek 2- Členění rychlostních schopností .................................................................. 17 Obrázek 3- První otázka dotazníkového šetření ............................................................. 38 Obrázek 4- Druhá otázka dotazníkového šetření ............................................................ 38 Obrázek 5- Třetí otázka dotazníkového šetření .............................................................. 39 Obrázek 6- Pátá otázka dotazníkového šetření ............................................................... 40 Obrázek 7- Šestá otázka dotazníkového šetření ............................................................. 40 Obrázek 8- Sedmá otázka dotazníkového šetření ........................................................... 41 Obrázek 9- Osmá otázka dotazníkového šetření............................................................. 41 Obrázek 10- Devátá otázka dotazníkového šetření......................................................... 42
Tabulka 1- Vymezení vytrvalostních schopností............................................................ 19
48
Přílohy Příloha č. 1 Dotazník
Dotazník o motoricko funkční přípravě boje zblízka AČR Váţení instruktoři, rád bych Vás poţádal o odpovědi na několik otázek. Odpovědi budou pouţity pro bakalářskou práci, ve které se budu zabývat současným vyuţitím motoricko funkční přípravy v Boji zblízka AČR. Motoricko funkční příprava pro potřeby AČR by měla obsahovat reakční, zpevňovací a balanční cvičení. Vhodnou odpověď prosím zakrouţkujte. Dotazník je anonymní. Dotazník obsahuje pouze 10 otázek a zabere přibliţně 3 minuty. Děkuji za Váš čas, student 3. ročníku VO FTVS UK.
1. Setkali jste se jiţ s názvem motoricko funkční příprava (MFP) ?
Ano
Ne
2. Setkali jste se jiţ s názvem core training?
Ano
Ne
3. Myslíte, ţe MFP můţe pomoci ke zkvalitnění výuky boje zblízka? A) Ano
B) Ne
C)Moţná
4. Co si představíte pod pojmem motoricko funkční příprava? A) Sebeobrana
B)Koordinační cvičení
C) gymnastika
D)Kondiční
cvičení 5. Kdy ve výukové hodině Boje zblízka zařazujete motoricko funkční přípravu? A) na konci lekce
B) v hlavní části lekce
C) v průpravné části lekce
6. Jak často vyuţíváte v hodinách reakční cvičení? A) velmi často
B)často
C) občas
D) zřídka kdy E) nikdy
7. Jak často vyuţíváte v hodinách zpevňovací cvičení? A) velmi často
B)často
C) občas
D) zřídka kdy E) nikdy
8. Jak často vyuţíváte v hodinách rovnováţné (balanční) cvičení? A) velmi často
B)často
C) občas
9. Máte dostačující informace o sloţkách MFP?
D) zřídka kdy E) nikdy Ano
Ne
10. Uvítali byste výukový materiál pro zkvalitnění motoricko funkční přípravy Boje zblízka AČR?
Ano
Ne
