Manželka mi radila, jak svádět jiné,

zpravodaj Spolku přátel krásného slova

1/2013

Manželka mi radila, jak svádět jiné, říká ochotnický herec

Pavel Šefčík

Z ob s a hu v yb í r á m e: Zpráva

Rozhovor

Reportáž z oslav

Přehled

o kračunském

s ochotníkem

narozenin

literárních

potlachu

Pavlem Šefčíkem

K. H. Máchy

časopisů

str. 2

str. 3

str. 5

str. 8

ŠKR ABOPIS Vydává Spolek přátel krásného slova Třída Edvarda Beneše 1417, 500 12 Hradec Králové IČ: 26622203 Vychází 4 x ročně jako e-zin. Ev. číslo MK CR E 20442 Toto číslo vyšlo 20. 5. 2013 Redakce: Zuzana Hloušková e-mail: [email protected] Redakční rada: Zuzana Hloušková, Lukáš Vaníček Tomáš Koloc Sazba a korektury: Jaroslav Svoboda Obálka: Jaroslav Svoboda s využitím fotografie Jana Hlouška (Uděláte mně to znova?) Ilustrace: Jaroslav Svoboda (s. 4, 7 nahoře) Fotografie: archiv SPKS (s. 2, s. 3, s. 6), Ivana Kalenská (s. 5) Časopis vychází s podporou Města Hradec Králové. EDITORIAL Milí čtenáři, vstupujeme do roku 2013 a  to také znamená, že na jaře oslaví náš spolek 10 let fungování. Takové jubileum nás nutí se samozřejmě ohlédnout zpátky, ale také hledat nové příležitosti a  inspiraci. V  lednu nás jičínský LiS pozval na svou hudebně-literární akci Smlouva s ďáblem. Cesta do Jičína je vždycky příjemná, jak ubíhá po rovné cestě, a pobyt tam je ještě příjemnější. Sál knihovny byl téměř plný, když jsme my dva opozdilci dorazili. Povídky s  tajemnou tematikou od sci-fi po horor prokládaly stejně laděné písničky amatérské skupiny Ze šuplíku. Výkony všech interpretů byly ale skvělé a  my odjížděli s  úžasným pocitem uvnitř. Kéž bychom dokázali něco takového uspořádat i  u  nás v  tom velkém Hradci! Ale jak říká jedna filmová postava, budoucnost je nejistá, a tak nic není vyloučeno... Zuzana Hloušková

Střípky

ze života

SPKS

Kračunský potlach v arabském stylu Kračunský potlach se tentokrát nesl v duchu arabského světa. Jedlo se arabské jídlo, pila kvašená muchamra, hrála arabská hudba a holkám to ve zdobných arabských šatech moc slušelo. Diskutovalo se jak o arabské literatuře, tak o kulturních odlišnostech a zvyklostech. Honza poutavě vyprávěl o  svých zážitcích z  měsíčního pobytu v Jordánsku, kam už před lety zamířil coby lektor-dobrovolník na humanitární misi Člověka v tísni. Krátce také představil knížku Arabský svět – jiná planeta, která ho v poslední době hodně zaujala. Autorka Emíre Khidayer, vystudovaná arabistka, působila jako slovenská diplomatka v  Egyptě, Kuvajtu a Iráku a díky tomu dokázala do knihy vnést velmi realistický pohled na současný život v arabských zemích a dotknout se bez zbytečných předsudků i nejrůznějších tabu, jako např. obřízka, drogy, alkohol, sexualita. Ale nejen psaným slovem živ je člověk... Na menu byl zeleninový kuskus, marocké kuře (na meruňkách), faláfle, egyptské brambory, syrské koule s jehněčím masem a jogurtovou omáčkou, hummus a řepný salát. Míša a Pavel se vytáhli fantastickou baklavou, kterou předčil snad jen Míšin datlový koláč. Na druhý den se Lukáš vytasil s další ze svých „zaručeně jednoduchých“ her, které si může zahrát každý. Škoda jen, že pravidla byla tak komplikovaná, že někteří z nás v sobě potají objevovali telepatické sklony...

Škrabodílny vstupují do 3. ročníku Smyslem Škrabodílen je zachytit a rozvíjet zájem mladých lidí o literaturu vůbec a poskytnout těm nejtalentovanějším příležitosti k publikování na běžném časopiseckém, příp. i knižním trhu. Jedinečnost dílen spočívá v systematické a komplexní práci s autory ve věku 15-25 let, kteří se mohou účastnit bezplatně. Důraz je kladen především na rozvíjení umělecké různorodosti. Pozornost je věnována také žánrům zábavné literatury, které zajímají současnou mladou generaci. Letošní dílny byly otevřeny už tradičně ve třech paralelních sekcích: PR (Próza), PO (Poezie) a  PU (Publicistika). K  účasti bylo po prvním „výběrovém“ kole přijato 16 začínajících autorů. Celodenní setkání opět proběhnou čtyři, přičemž dopolední část programu se připravuje pro všechny společná. Účastníci budou plnit mezi jednotlivými setkáními nejrůznější domácí úkoly a vylepšovat své texty o vhodné literární finesy. V rolích hlavních lektorů exceluje mírně obměněná trojice: Zuzana Hloušková, Lukáš Vaníček a Kamil Princ, kterému dle možností sekunduje Tomáš Koloc. Mezi vzácnými hosty se objeví např. básník a vydavatel Petr Štendl nebo spisovatelka a recenzentka Františka Vrbenská. Slavnostní ukončení Škrabodílen je naplánováno na září ve spolupráci s ČRo Hradec Králové. ŠKRABOPIS DOPORUČUJE Sborník veršů osmi autorů, tvořících poezii v klasických formách včetně sonetu, alexandrínu a  villonské balady. Čtenáře ovane atmosféra starých osiřelých hřbitovů, pavučinami opředených gotických zámků i  zádumčivých podzimních scenérií. Mezi autory jsou např. Jiří Feryna, Pavel Martinec či Jolana Ševčíková. Úvodní znělku věnoval J. H. Krchovský. Almanach uspořádal Kamil Princ, který přispěl také svými básněmi a  zasvěcenou ouverturou. Princ, K. (ed.) Almanach neodekadence. Šenov u Ostravy: Barbara—Jakub Šelešovský, 2012. 72 s. ISBN 978-80-904107-7-0 2

M a nželk a

mi r a dil a , ja k svá dět jiné ,

říká ochotnický herec Pavel Šefčík

Člen Spolku přátel krásného slova Pavel Šefčík se  zapsal především jako básník. Jeho verše jsou např. součástí sbírky Hradecká kapka poezie. Od prosince minulého roku se z něj stal také divadelní herec, a to v nechanickém ochotnickém spolku. Ve hře Uděláte mně to znova? od současného francouzského autora Laurenta Ruquiera ztvárnil hlavní roli plastického chirurga. Hra byla diváky přijata s  nadšením. Během premiéry i druhé reprízy aplaudovali ve stoje. – připravil Lukáš Vaníček –

Já tě znám spíše jako básníka, než jako divadelního herce. Jak ses k hraní dostal? Asi díky tobě, protože jinak bych se nepotkal s Ilonou Matouškovkou. Před časem mě oslovila, že se jí podařilo konečně sehnat dostatek lidí pro ochotnický soubor. Zájem o divadlo mám ale pořád, a to jak z  hlediska autorství, tak herectví. Když píšu divadelní text, představuji si, jako bych jej hrál na jevišti. Jaký je mezi tím rozdíl? Zhruba dvě stě lidí kolem, obrovské zábrany a velká tréma. Takže tréma tam byla, jak si ji překonával? Žádný konkrétní způsob jsem ani neměl. Když jsem poprvé vyšel během premiéry na jeviště, tak do mě trošku bodlo a  vznikla chvilková prodleva, než jsem začal mluvit. Potom už to bylo lepší a lepší. Člověk si pomalu zvyknul. Opakuje se to ale u každého představení. Závěrečný potlesk, dokonce ve stoje, sis ale doufám užil? Premiéra se nám povedla, takže jsme druhé představení srovnávali. Někteří říkali, že to nebylo ono, někteří nad tím mávli rukou. Já si jej třeba už podruhé tolik neužíval.

Když  jsem ale dořekl poslední repliku, spadla ze mě velká tíha. Najednou jsem zjistil, že mi na ramenou neleží osud celého představení. Byl na jevišti Pavel Šefčík v roli plastického chirurga, nebo plastický chirurg s tvou tváří? Byl bych rád, kdyby tam byl lékař s mojí tváří. Velkou část představení jsem stál na jevišti jen já v lékařském plášti. Jak ses na roli plastického chirurga připravoval? Co se týče profesionality, tak tu jsem zas tolik nestudoval. Ale jelikož je to francouzská hra, snažil jsem se naladit na francouzskou mentalitu. To zase nedělali moji kolegové, kteří francouzské názvy počešťovali. Jeden počešťoval, druhý se držel předlohy, to režisér snesl? Oficiálně režii dělala Zuzana Kramářová, ačkoliv jsem jí tyhle věci

Laurent Ruquier: UDĚLÁTE MNĚ TO ZNOVA? Typická situační komedie z  francouzského prostředí, která si bere na mušku ožehavé téma ženského světa. Hra se odehrává v prostorách soukromé ordinace plastického chirurga a je plná humorných situací, intrik a  naschválů. Hlavní postavou je sympatický lékař Jouvence, který čelí důsledkům omylů své prostořeké sekretářky Claudine, krásychtivých pacientek i své starší žárlivé manželky. 3

často nabourával spoustou poznámek na úpravy. Zuzana byla hodná a benevolentní režisérka, která nechala herce předělávat repliky. Někde jsme nechali originál, ale ve finále si to všichni říkali tak, jak chtěli. Proto taky mohly zaznít ty narážky na místní lékaře nebo na komisaře Rexe. O jaký kus jste se odchýlili od originálu? Když jsme hru zkoušeli, stávala se šíleně monotónní, takže jsem ji často vyháněl do velké absurdity. Při zkoušení jsme se tak bavili a právě odtud pramenil původ všech změn. Co považuji za dobrou úpravu, tak to je několikajazyčná úvodní replika, která divákům přála dobrou zábavu. Původně to měla být pouze anglická mutace ve stylu cirkusu, ale pak z  toho vzešla méně afektovaná verze, ale o to v řadě dalších jazycích. Nechyběla francouzština ani slovenština. Hlavní postava je ale velký svůdník a  ty jsi poměrně plachý hoch, jak se ti hrály tyto části? Petra mi radila. Tobě radila vlastní žena, jak svádět jiné? Ano. Tuhle scénu jsme cvičili dlouho. Jelikož Daniela Nováková, která hrála roli sváděné sekretářky, je dominantní typ. Nesla proto těžce, že se musí nechat svádět. Když jsme před premiérou dopoledne zkoušeli, byla to ona, kdo ze mě rval košili. Máš za sebou týdny dřiny, budeš i  dál hrát ochotnické divadlo? Máme v  plánu zkoušet další hru, ale už tam nebudu hrát hlavní roli. Tenhle kousek si sice necháme v  repertoáru, ale pro příště už bych neměl mít takový objem textu na zapamatování. A  navíc jako novopečený otec se  budu muset věnovat své rodině. Jezdit dvakrát týdně na zkoušky by bylo z časového hlediska náročné. Děkuji za rozhovor.

P ředváděcí

akce

– napsal Jan Donát – Moje matka vždycky vymyslí nějakou šílenost a já se jí snažím vyhovět, jako správný syn. Už tolikrát jsem se zapřísáhl, že nepůjdu na žádnou předváděčku. Zase mne přemluvila, dle letáku každý měl dostat plný koš jídla, k  tomu zahraje živá dechovka. No prostě pohoda. Hmmm…. Následující týden, hned ráno, jsem naložil svoji mámu a  ségru a  vyrazili jsme na akci. Restaurace na tenisových kurtech, vážně nic moc, vybavení mizerné, socialistické. Záchodky balkánského typu, dosti zanedbané, protékající a  s  vodním kamenem. Místnost studená, celkově tmavá a uprděná. Prezenci prováděl jistý Karel, přičmoudlý člověk, do papíru napsal Slezákovi s  tvrdým „y“. Chtělo se mi už odejít, ale nakonec jsem o  koš s  jídlem stál, tak jako všichni ostatní důchodci. Při vstupu do místnosti nás okouzlila mikrověž Daewoo s  dechovkou, nikde nebylo vidno živého muzikanta. Že tu něco nehrálo, bylo nám všem jasné. Další, obézní osoba, a  řidič začali předváděcí akci. Moderátor mluvil do mikrofonu rychle, hlasitě a  nepřetržitě asi tři hodiny. Prskal při tom a zadrhával se v řeči. Důchodci převážně podřimovali, nebo se mě dotazovali, o  čem vlastně ten pán hovoří. Hovořil snad úplně o všem, nevynechal jediné téma. Jeho jediným cílem bylo nás unavit a tak oslabit při konečném losování a  objednávání zboží. Název firmy nebyl nikde napsaný a  její jméno bylo tak rychle vysloveno, že nikdo nevěděl vlastně nic. Ani já ne. Klepal jsem si na čelo. Je tohle vůbec možný? A bylo, jak vidíte! V přestávce nám nabídli občerstvení, které se, bohužel, nekonalo. S  dědulou brejlovcem, který seděl vedle mne, jsem se dal do debaty. Ty jeho zážitky byly kouzelné. Vyprávěl mi o svých milostných dobrodružstvích, smál se. Pilot, voják z povolání. Při jeho věku celkem slušná paměť! Aspoň nám to rychleji uběhlo, řečník nás musel několikrát usměrňovat, nedávali jsme pozor. Pak přišlo na  řadu losování, slevy, atd. Matka vyhrála slevu 50 %, mohla si odnést 4 titanové pánve, vysavač s  čističkou vzduchu, který nebyl nijak označen (prý to byl originální kousek přímo z výroby), dále deky a malý gril za 10 tisíc. Prý s atestem

státní zkušebny Praha. Naštěstí ségra se svojí duchapřítomností zasáhla, takže matka nakonec nic nekoupila. Nikdo si nic neobjednal a  všichni se dožadovali dárků. Náhle všechny uvádějící osoby opustily místnost a  zmizely neznámo kam, jen řidič nestačil utéct. Musel s námi k autu. Z koše plného dárků zbyla jen čínská polévka za 3,50 Kč a paštika za 5,50 Kč v igelitovém pytlíku. Z toho dárky pro příbuzné asi nevytvořím, říkal jsem si. No nic. Zklamání. Lidi nadávali, řidič se ošíval, v autě měl akorát pořádný nepořádek a špínu. Musel jsem se všemu smát. Super zážitek, co dodat? Předváděcí akce, ty já miluju. Jedna lepší, než druhá.

Na další akci mne pozvala neznámá osoba, která mi zavolala na mobil. Slibovala pěkný dárek, prý mobilní telefon, večeři a  prima zábavu. Oslovil jsem Marcelu, na tyto účely vhodnou osobu. Jeli jsme spolu Fáčkem až do  Suklovy ulice, kde se akce konala. Okolí nevypadalo příliš důvěryhodně, ale já jsem byl klidný. Akce začala. Zase kastroly. Taková nuda! Jak já tohle nesnáším! Nabídli nám speciální papiňák, který dokáže vše uvařit za pár minut. Skutečně vařil nádherně, ale ne už za tak nádhernou cenu. Naše taktika byla dělat ze sebe chudáky, kteří nemají ani na jídlo. Vždycky se nám osvědčila. Ale musel jsem si vyslechnout, že jsme jako Češi všichni stejní, šetříme na svém zdraví, ať se pak nedivíme, že všichni zemřeme na karcinom tlustého střeva a konečníku. To mne popudilo natolik, že jsem se vztyčeným prstem odpověděl, že chodím každý rok na koloskopii, tudíž mi nic nehrozí. Přednášející byl vzteky bez sebe, že se nezmohl na reakci a  musel se napít. Večeře mě příliš nenasytila, porce jak pro malé děti. Jako pozornost jsme dostali strojek na lifting 4

obličeje, po domácím zkoumání jsem zjistil, že motor nefunguje a  celý kryt strojku je prasklý. Výrobek z Číny, pochopitelně. Ubytovací poukazy jsem rovnou vyhodil, protože nevím, s kým bych se ubytoval. Tak leda s medvědem. Kámoška měla milence, s  kámošem bych si zase připadal jako teplouš a jet s rodiči v tomhle věku – ani náhodou. Na další akci jsem už šel dost nedobrovolně, dárkem měly být velké salámy a prací prášek. Po třech hodinách výkladu nám byly nabídnuty titanové pánve, vysavač, co umí všechno, a  robot, který koupíte na netu za třetinu, vše celkem za třicet tisíc. Předváděli nám, jak se dělá z litru oleje majonéza. Rozšlehaný olej, jedno vejce, koření a je hotovo. Tak tohle jíme? Nic zdravého, fuj! Pár důchodců si sadu nepotřebného skutečně objednalo, asi už měli všichni hlad a předváděčka ještě stále nekončila. Nutno podotknout, že se blížila druhá hodina odpolední. Ty  miniaturní dva salámy, co jsme dostali při odchodu, by se vešly do kapsy u trenek. Snědl jsem je na pár kousnutí. A vůbec mi nechutnaly. Byly z kuřecího separátu a kůže. O měsíc později mě kamarád Zdeněk pozval k  sobě domů. Netušil jsem, že půjde o  předváděcí akci. Chlapík se tentokrát vážně snažil, až vydýchal všechen vzduch v místnosti během hodiny, ale odezva žádná, jen hrobové ticho. Nabízel speciální matraci, elektrickou přikrývku a  polštář z  ovčího rouna. Přikrývka s  kabelem po chvíli začala smrdět, když jste si na ni lehli, evidentně se přehřívala. Chlapík ze zoufalství začal dělat neuvěřitelné slevy, prý je poskytuje Institut mezinárodního zdraví v  Německu, který dává dotaci na tyto výrobky, ale dost pochybuji, že taková instituce vůbec existuje. Nakonec prodejce lámal postiženého Zdeňka a jeho přítelkyni Šárku na půjčku. Nemohl jsem se na to dívat a celou frašku zastavil. Nemáme peníze, nic si nekoupíme, chápete? Nechápal, teprve když jsem mu pohrozil policií, vše vynosil a odešel. A tak vám všem radím, nikdy nikam nechoďte, výrobky jsou předražené, nekvalitní, celkově pochybných kvalit a  s  možností rizika poškození zdraví, případně požáru.

Hr adecké

ruličky zpestřily

narozeniny

K. H. M áchy

Byl pozdní večer, byl páteční večer, šestnáctý listopad. Poslední den 14. ročníku celostátní dvoutýdenní akce „Den poezie 2012“. Temný Petřín, majestátní socha K. H. Máchy, osvětlená plamínky svíček, mihotajícími se v  karmínové barvě vinného moku... Do  ticha znějí úryvky z  Máje v  čínštině i  ukázky z  hradecké „ruličkové“ kampaně. – připravila Ivana Kalenská – Praha. Tradiční oslava narozenin K. H. Máchy přilákala i  přes ponurost inverzního počasí mnoho příznivců poezie i  básníků. Setkání bylo letos dokonce mezinárodní! Společenství obohatila přítomnost ruské umělecké komunity: jednotliví umělci přednášeli jak svou vlastní tvorbu, tak klasiky ruské poezie v  originále. Předvedli též své překlady veršů Václava Hraběte a samozřejmě Máchova Máje. V přívětivé atmosféře mezinárodního setkání přednesla báseň Máchův kraj ze sbírky Skazočky i  verše ze  své nejnovější sbírky Rosa na ostří/ Dvořák básnířka Jarmila Hannah Čermáková. Pražský básník David Mareš zase četl své básně Mrtvá nevěsta Davida Mareše. Úspěšným hostem pořadu byl také člen Spolku přátel krásného slova Kamil Princ, mj. s básní Večer májový. Následně zahřměl do temnot Petřínského kopce ještě verše ze své prvotiny Sonáta pro rezavou

harfu, zejména ty na máchovské variace. Sklidil velký aplaus a  na  žádost přítomných vystoupil dokonce ve  třech blocích. Díky milým reakcím publika mohl být představen také unikátní literární počin – Almanach neodekadence, uspořádaný právě Kamilem Princem. Přítomným pak Ivana Kalenská předala pozdravy Spolku přátel krásného slova: již tradiční papírové ruličky s básněmi členů spolku, rozdávané pod mottem „Trocha poezie nikoho nezabije“. David Mareš přečetl z ruličky básně Vojtěcha Erbrta Ledovce a  Co nemohu mít, Ivana Kalenská báseň Dopis od Zuzky Hlouškové. I  další, kdo si vzali ruličky, z nich pak předčítali ostatním. O  úspěchu kampaně svědčí fakt, že ti, kdo třeba ve dvojici měli stejné ruličky, si je vyměňovali s  dalšími, aby si domů odnesli různé básně. Původní ideou kampaně je sice posílat ruličky dál, ale o tom nemohlo být řeči, lidé se ujišťovali, že si je mohou ponechat. Noticka o  činnosti Spolku přátel krásného slova v  ruličce lidi zaujala, a  tak vznikla spontánní debata, přítomní se živě dotazovali na činnost spolku, zajímali se o  Škrabodílny atd. Pozdrav z někdejšího „salonu republiky“ měl v Praze velký ohlas! Atmosféra akce byla velmi spontánní a přívětivá, přítomné vyhnala až příliš velká zima. Večer tím ale neskončil, celé poetické společenstvo se přesunulo do blízké hospůdky, kde pokračovala zábava a  vznikla mnohá přátelství i  přísliby spolupráce. Poezie je živá, stejně jako již tradiční pocta básníků na Petříně: takovéto mezinárodní setkání by jistě bylo pro Karla Hynka jedním z nejlepších narozeninových dárků. Tak tedy, za rok nashledanou Karle Hynku Mácho! 5

O

pr ávu

autorském iv.

– připravil Jan Hloušek – Tento díl našeho seriálu věnujeme kolektivním správcům autorských práv. Právní úpravu kolektivní správy autorských práv najdeme v paragrafech 95 až 102 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském. Ten umožňuje autorům a výkonným umělcům se sdružovat za účelem ochrany svých autorských práv. Tato sdružení (kolektivní správci) mohou jménem svých členů vybírat a  následně přerozdělovat odměny z užití autorských práv v  případě zpřístupňování předmětů chráněných autorským právem veřejnosti. Jde jednak o výtěžky z rozmnožování díla pro vlastní potřebu (kopírování) a jednak o výtěžky z veřejně provozovaného nebo vysílaného uměleckého výkonu prostřednictvím televize nebo rozhlasu. V praxi to znamená, že pokud někdo bude veřejně provozovat hudební, filmové, literární či divadelní dílo, musí uhradit příslušnému kolektivnímu správci poplatek. Kolektivní správce pak uhradí odměnu příslušnému umělci nebo autorovi či režisérovi. V případě množení díla pro vlastní potřebu platí autorskou odměnu dovozci či výrobci kopírovacích zařízení a nosičů provozovatelé kopírovacích zařízení. V tuto chvíli registruje Ministerstvo kultury ČR celkem 6 kolektivních správců autorských práv: • DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura; • OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním; • INTERGRAM – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a  zvukově obrazových záznamů; • OOA-S, Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl; • Občanské sdružení Gestor – ochranný svaz autorský • OAZA – Ochranná asociace zvukařů-autorů. Příště si povíme něco o  porušení autorských práv a o sankcích.

R ar a

temporum felicitas

– napsala Anna Kuřinová – Milý příteli, však ve školství příliš dlouho nezů- cíl, pro který potřebuje finance! Cíl výprávě držíte v  rukou možná můj po- stala. Při všeobecném rozruchu, způ- hodný pro nás všechny, ovšem příliš slední výkřik na tomto světě. Doufám, že sobeném smrtí Václava Havla, jsem tajný. O  jeho důležitosti nás informují se dostane Vám, do těch správných ru- sepsala několik úvah, fejetonů a  poví- noviny i zmínky na internetu, pro které kou. Pokud ho najde Vůle, bude po Vás dek, které mi byly vydány knižně pod se ujalo označení volánky. Abychom pátrat, to je také důvod, proč neuvádím názvem Svoboda?. Jejich úspěch byl nebyli tak ztraceni, představuje nám Vaše jméno. Ale Vy víte, že tato prosba pa- opravdu nečekaný a  já začala psát víc Vůle náš cíl pomocí čtyřiadvacetihoditří zrovna Vám, mému oddanému příteli a  víc. Po  vydání hry V  obklíčení jsem nového vysílání, ve kterém však opakuje a laskavému čtenáři. Čas tlačí, ale snad opustila gymnázium a ke školství jsem stále dokola to samé, jen jinými slovy. stihnu napsat vše, co jsem chtěla vysvětlit, se už nevrátila. Velkým paradoxem Podporujeme Vůli, všichni bez rozže se historie opakuje. Doufám, že pocho- bylo, že čím hůře se mně (a ostatně dílu, jsme volníky. A nejsme spíše voly? píte. Vkládám ve Vás svou důvěru... nám všem) žilo, tím větší úspěch měly To  opravdu věříme všemu, co je nám Byli jsme ještě děti, když celá naše mé knihy. Přezdívali mi Karel Čapek řečeno? Nepotřebujeme důkazy, známe země naposledy prožívala obrovskou v sukni, ale to dodnes považuji za mylné, skutečnost. Tisíckrát opakovaná lež se euforii. Euforii ze svobody na konci roku už jen proto, že sukně nosím jen velice stává pravdou. Nemůžeme si vyčítat, že 1989. Ano, my byli ještě dětmi (jak je nerada. Psaní mě velmi naplňovalo, jsme uvěřili, ale budeme si vyčítat, poto dávno!), a přesto to bylo naposledy, stalo se celým mým světem. Nebyl pro kud budeme věřit dál. kdy jsme byli opravdu šťastní. Kdy Velký zlom nastal v  dubnu 2042. jsme byli šťastní bez toho, aby nad Nikomu z  těch, kterým slouží zrak představujeme úspěšné námi visel bič, který by štěstí nebo alenebo alespoň sluch a  hlavně mysl, absolventy škrabodílen spoň úsměv nařizoval. Ve školce jsem nemusím vykládat, že začal teror. své malé kamarády poučovala, že už Zabit byl každý, kdo cokoliv namítl nejsou žádné soudružky učitelky, ale proti Vyšší vůli. Každý, kdo se označil jen paní učitelky. Dospělé jsem tím za nevolníka, byl v lepším případě pouváděla do rozpaků, protože si nikdo praven. Postavil se proti Vůli, postavil nebyl jistý, jak to vlastně je... Jsme se do cesty k našemu cíli... Mé knihy ještě pořád soudruzi nebo jen obyzakázali. Odstěhovala jsem se z Prahy, čejní lidé? Ano, na okamžik jsme byli abych nebyla na očích, a doufala, že obyčejnými lidmi. Teď jsme volníky, mě tu nenajdou. Omezila jsem své ať už z vlastní vůle či z donucení Vůle psaní na minimum a věřila, že to povyšší. Už nejsme obyčejní lidé. A jsme stačí. Ale teď už vím, že ne. Děkuji ještě vůbec lidé? Můžeme se nazývat Bohu, že pro mě nenašel žádného lidmi, nejsme už jen stádo ovcí žemanžela, se kterým bych mohla mít noucí se za cílem, který nezná? Za cíděti. Často jsem mu to vyčítala, teď lem, který zná jenom náš pastýř, kterému mě lepší dárek než úspěšná kniha. Měla jsem mu za to vděčná. Nesnesla bych tak plně důvěřujeme, Vůle? A Vůle je nyní jsem pocit, že předávám své vnitřní Já obrovský strach o někoho blízkého. Místo naší vůlí. Volníky jsme se ale nestali hned, někomu dalšímu. Vyjadřovat vlastní ná- mého současného bydliště je již známo už brzy jsme si začali uvědomovovat, že zor je ale den ode dne těžší. Stále častěji a  s  ním také všechny mé aktivity proti to nebude tak růžové, jak se nám zpo- se musím uchylovat k metaforám, jež by Vůli. Už mi nezbývá nic jiného než čekat, čátku zdálo. Vypadalo to, že „kdo maže, měly být pochopeny pouze těmi správ- až padne prst na mé jméno v seznamu ten jede“ a že to ani jinak nejde. Ve vládě nými čtenáři. Nebýt okolností, tak mě nevolníků. panoval chaos, nikdo nebyl schopný říct, tato hra asi baví. Ale ubíjí mě představa Prosím, vyslyšte mé prosby. kam tohle všechno směřuje. Až Vůle se bezmocnosti. Absence možnosti říct, Nezapomínejte na náš opravdový cíl, stala tou směrnicí, která nás měla někam co  si opravdu myslím. Jako by na mě navraťte nám svobodu. Nedovolte Vůli, dovést. Ukazovala nám cestu a z té čiré někdo shora křičel: „Mlč, nás nezajímá, aby nás pohltila. Projevte nevůli, mysradosti jsme se ani nestihli zeptat, kam ta co si myslíš! My všichni stejně víme, že lete rozumem a  mluvte od srdce, aby cesta povede a co je našim cílem. A když jsou to jen blbosti!“ Je pro mě čím dál vašim dětem nikdo nezakazoval myslet jsme se ptali, spokojili jsme se s uhýba- tím těžší uvěřit, že někde za těmito kři- a  mluvit. Bojujte za návrat časů svovou odpovědí. Zdálo se, že jsme našli vý- čícími zrůdami stojíte i  vy, mí čtenáři. bodného myšlení a řeči. chodisko, zdá se nám to pořád, ale možná Vy, kteří mě chápete. A nejenže mé náVaše M. V. jen stále chodíme v kruhu, akorát Vůle zory posloucháte a chápete, ale dokonce nám zabraňuje výhled do okolí. A my tak i sdílíte. Ano, žilo se nám hůř a hůř, ale Rara temporum felicitas, ubi sennevidíme, že se točíme kolem jednoho já pořád doufala, že se to zlepší. Naděje tire, quae velis, et quae sentias, místa. umírá poslední, přeříkávala jsem si blá- dicere licet. (Vzácné jsou šťastné Po škole jsem šla učit. Nebylo to sice hově. Ale byla tu Vůle. My odváděli stále časy, kdy si můžeš myslet, co chceš, povolání mých snů, ale nic lepšího mě větší daně, ale peníze jakoby se ztrácely. a říkat, co si myslíš.) nenapadlo. Díky souhře náhod jsem Ale ony se přeci neztrácí, Vyšší vůle má -Tacitus6

o

uMělcícH, andělícH, kr álícH a láSce

Ve středu 16. ledna 2013 byl hostem Tomáše Koloce spisovatel Martin Petiška alias Eduard P. Martin. Beseda s tímto umělcem, synem neméně známého autora Starých pověstí českých, Eduarda Petišky, se konala ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové za spolupráce Karmalitánského nakladatelství. Martin Petiška napsal pod svým pseudonymem desítky knih, které vyšly jak u nás, tak v zahraničí (tam pod jménem Martin P. Edwards). Sám některé z jeho děl mám doma v knihovně, např. Manželka z Venuše, Manžel z Marsu či Vybraná tajemství profesora Kesslera. Psal také poezii a divadelní hry, což možná každý neví, a je také vydavatelem každoročního Almanachu českých šlechtických rodů. Martin Petiška získal řadu literárních ocenění, mj. cenu Havran za nejlepší detektivní povídku a dokonce přijal z rukou Otty Habsburského medaili Marie Terezie. Navíc vede vlastní vydavatelství a přednáší na Karlově univerzitě, čímž mi je velmi sympatický. Beseda s ním byla součástí již započaté řady podobných, ke kterým si zve Tomáš Koloc významné osobnosti z řad svých přátel a sobě blízkých jedinců. Sám pak tyto „veřejné rozhovory“ svým osobitým způsobem moderuje. Martin Petiška nejprve zavzpomínal a vyprávěl o svém slavném otci a o tom, jak ho předválečná intelektuální avantgarda, která se scházela u nich doma v obýváku, ovlivnila na celý život. Řeč se však vedla nejen o umělecké tvorbě, ale i o andělích, králích a lásce. A o andělích obzvlášť, protože na konci besedy došlo k opožděnému křtu knížky Andělská škola lásky. Jedná se o sbírku povídek, které volně navazují na Petiškovu známou „andělskou pentalogii“. Najdeme zde příběhy jak o lásce milosrdné, tak i o té seběobětující se, nebo o úplně obyčejné. Autor se v nich zamýšlí nad tím, že nejsme na světě úplně sami, jsou tu s námi andělé, zjevující se jako znamení, ovlivňující nás na celý život. Přestože jsme se nakonec avizovaného hudebního doprovodu písničkáře Petra Šilhánka a hudebníka Michala Hledíka nedočkali a sál byl pro přítomné posluchače eufemisticky řečeno „prostorově velkorysý“, jsem rád, že jsem se mohl besedy zúčastnit a odnést si s sebou hezkou knížku na památku. – Jan Hloušek –

p ředStavujeMe

partnery

Studio Fresh Net, s. r. o. je samostatnou divizí karlovarské reklamní agentury Studio Fresh, s. r. o., která působí na trhu již od roku 1994. Její hlavní činností je grafický design a s ním spojená produkce, kompletace a distribuce tiskovin. Při svém fungování si zakládá na vlastnostech jako jsou rychlost, spolehlivost, komplexnost a firemní stabilita. Více než 10 let plní roli dodavatele služeb pro významné české a zahraniční klienty, zároveň má i střední a drobnou klientelu z regionu. Vzhledem k nárůstu zakázek v oblasti webdesignu se v roce 2010 rozhodla založit samostatnou divizi Studio Fresh Net, s. r. o. Do portfolia jeho služeb patří zejména tvorba webových stránek a aplikací, SEO, analýzy, konzultace a další služby spojené s propagací na webu. Za krátkou dobu své existence tato divize realizovala více než 350 webů. Mezi její klienty patří např. Danone, Ferrero, Vileda, Mattoni, Johnson&Johnson aj. Pracovní tým studia klade velký důraz na kvalitní vztahy se zákazníky, staví především na bohatých zkušenostech v oboru a také na sobě neustále pracuje, účastní se konferencí a školení. Jak sami říkají: „Práce nás baví, jsme spolehliví, vstřícní, důslední a rádi tvoříme nové věci. Jsme Fresh!“ K výsledkům práce tohoto týmu patří i nový design webových stránek SPKS. Děkujeme! 7

poetické

jiSkření

– Václav Eder – Bez názvu #1 Bezvěrci bez vědomí toužící po odplatě, cigarety v ruce se slovy na oprátce, tak hoří sladká nostalgie. Bezvěrci na úpatí beznaděje, tlachají o minulém životě, čas se táhne a táhne, oprátka se utahuje. Bezvěrci v mé duši, tam, kde byla naděje, naivní poesie. Bezvěrci bez touhy, nemají už co říct, kát či bát se pozdě. Bezvěrci v plném mlčení, dívají se do ohně. Bez názvu #2 Tam, kde jsme nikdy nebyli tam musí být tak krásně Tam, kde jsme nikdy nebyli tam bychom nebyli jo za debily… – Vojtěch Erbrt – Ledovce Když slaďoučké ledovce tají z hor vysokých něžně stéká slast když mé ruce tě objímají umírám v hlubokých bažinách Má ústa vášní oněměla hebkými rty k šílenosti hnán toužím po teple tvého těla a po tvém klíně – být v něm pochován Co nemohu mít Chléb, kterým se nelze nasytit Voda, které se nelze napít Slova, jež nemohou být vyslovena Sny, které se nemohou uskutečnit Život, který nelze prožít Naděje, v níž nelze doufat Otázky, na které nelze odpovědět Dívka, kterou NEMOHU mít

I nformujeme

čtenáře a   autory

LITERÁRNÍ ČASOPISY

NABÍZÍME SPOLKOVÉ PUBLIKACE

A2 – Kulturní dvoutýdeník Časopis výběrově sleduje všechny umělecké disciplíny a kriticky hodnotí i veřejné a politické dění. Přináší kulturní servis, eseje, komentáře, recenze, rozhovory či ukázky z původní beletrie a poezie. Vychází 21× ročně. www.advojka.cz

Originální houbařská příručka díky své populárně-vědecké části uvádí čtenáře do tajů a magie mykologické vědy. Kromě barevných ilustrací a fotografií je kniha proložena kreslenými anekdotami a  minipovídkami z  houbařského života. Nechybí ani přesné mapky výskytu jednotlivých druhů hub v  okolí Hradce Králové a recepty na jejich zpracování.

Akord – Revue pro literaturu, umění a život Křesťansky orientovaný časopis, založený Jaroslavem Durychem, si všímá vztahu spirituality a literatury, historie či politiky. Obsahuje původní i převzaté eseje, recenze či ukázky z beletristické tvorby autorů duchovního ladění. www.akord.kx.cz

Román Čtyři klíče je poutavým příběhem o  hledání a  nalézání, vině a  trestu, moci a  zodpovědnosti, touze a nenaplněné lásce. Líčí nelehkou cestu osvobozeného démona, který dostal šanci napravit zlo, které napáchal, a pomoci zemi od hrozby nadvlády čarodějů. Jedinou překážkou k ovládnutí země jsou čtyři magické klíče, o  které se strhne poslední rozhodující bitva.

Česká literatura – Časopis pro literární vědu Časopis zabývající se literární teorií a  historií. Přináší aktuální výstupy z badatelské práce – studie, eseje, recenze či glosy tuzemských literárních vědců a historiků i zahraničních bohemistů. Vychází 6× ročně. www.ucl.cas.cz/ceslit Český jazyk a literatura Časopis určený především pro učitele českého jazyka a literatury. Současná česká literatura je zde prezentovaná v přehledových informačních článcích, nyní opatřených i anglickými abstrakty. Vychází 5× ročně. http://spn.cz/casopiscjl/

Tato průkopnická knížka přináší mozaiku humoristicky laděných příběhů, které se odehrávají „velmi brzo ve velmi blízkém světě“ a  jistě osloví svou upřímností a  pravdivostí každého čtenáře. Jednotlivé povídky spojují desítky drobných netušených nitek a  společně vytváří plastický obraz budoucnosti, která může nastat ještě dříve, než čtenář knihu odloží. Žánrově povídky spadají do real-prediction (reálná předpověď). Pětičlenný autorský kolektiv se nechal inspirovat především svými zážitky z vysokoškolského prostředí a Platotelovým konceptem reálného neskutečna.

Dokořán – Bulletin Obce spisovatelů Časopis přináší referáty ze seminářů a konferencí, zpravodajství o literárních soutěžích a cenách, profily nakladatelů a  časopisů, laudatia oceněných autorů, přehled literárních akcí atd. Vychází 4× ročně. www.obecspisovatelu.cz H-aluze Literárně-kulturní časopis, který se snaží obsáhnout širší okruh kultury, hledat spojitosti mezi jednotlivými prvky umění a představovat něco neobvyklého, netradičního, zajímavého, až podivného. Nevyhýbá se žádným tématům, kontroverzi, provokaci, diskusi. Vychází 4× ročně. www.h-aluze.cz

Všechny publikace lze získat v  knihkupectvích a v síti velkoobchodu KOSMAS.

Host – Měsíčník pro literaturu a čtenáře Časopis přináší kritické statě o literatuře, dále původní poezii, povídky, rozhovory, polemiky, recenze. Součástí časopisu je příloha Světová literatura, tematicky zaměřená vždy na nějaký fenomén či aktuální literární trend. Vychází 10× ročně. www.casopis.hostbrno.cz

HLEDÁME DALŠÍ AUTORY, KTERÉ OSLOVIL ŽÁNR RE-PRE! Napište vlastní povídku a pošlete nám ji do 31. 11. 2013 na [email protected].

Labyrint revue – Časopis pro kulturu Časopis se věnuje současné světové i  české literatuře a modernímu výtvarnému umění s přesahem do divadla a  filmu. Tematicky koncipovaná čísla přinášejí ukázky z původní tvorby, překlady, rozhovory, eseje či recenze. Vychází 1× ročně (dvojčíslo). http://labyrint.net

Všechny došlé povídky zveřejníme na stránkách, vytvořených speciálně pro prezentaci žánru re-pre:

www.mush-room-system.com Z nejlepších povídek sestavíme sborník a vydáme opět knižně. Čekáme na vaše nové nápady!

POKR AČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

8