Jak mi Putin zkazil šuk

Jak mi Putin zkazil šuk My, co sledujeme Události, ČT24 a jiné důvěryhodné mainstreamové zdroje, víme, že Putin může skoro za všechno zlo světa. Nedávno jsme se například (i přímo tady na Zvědavci) dověděli, že Putin nařídil vraždu Litviněnka proto, že Litviněnko se chystal odhalit, že Putin je pedofil , že třetí světová válka by mohla začít tím, že by Rusko napadlo Lotyšsko, a že Putin posiluje ISIS v Sýrii. Od Merkelové jsme se dověděli, že Putin také způsobuje uprchlickou vlnu. Co ale ještě nikdo neví, a co teď hodlám veřejně odhalit, je další Putinův zločin. Zkazil mi šuk. Nevěříte? Čtěte dál. Stalo se to před necelým měsícem. Sympatická pětatřicítka vybírala zákusky v cukrárně. Stál jsem vedle. Několikrát se naše pohledy setkaly. Ze dveří jsme vycházeli téměř současně. Znovu se na mě podívala. Oslovil jsem ji. Kupodivu reagovala vstřícně, začali jsme si povídat. A brzy jsme zjistili, že máme hodně společného. Oba máme rádi zvířata, dobré filmy, knihy… Procházeli jsme se asi hodinu, pak jsme skončili v restauraci na kávě, z kávy nakonec byl společný oběd. Vyměnili jsme si telefonní čísla, že si zavoláme. Večer mi přišla SMSka. Prý se jí se mnou dobře povídalo, akorát jí vadilo, že jsem chválil Putina. Vzpomněl jsem si, že jsme se lehce dotkli toho tématu. A byla to jedná ze dvou věcí, ve které jsme se neshodli. Ona považuje Putina za největšího zločince světa, já naopak za nejmoudřejšího diplomata za posledních několik set let. Druhé jablko sváru byl názor na Člověka v plísni. Asi tušíte, jaké stanovisko zastávala ona a jaké já. Sedl jsem a napsal email. Dlouhý. Nebyl to zamilovaný email ani laškovný, ani vtipný. Byl to věcný email. Pokusil jsem se dát svému názoru na Putina větší geopolitický rámec, ukázat, jak zdánlivě nesouvislé trendy ve společnosti spolu souvisí, vysvětlit, proč považuji Putina za největšího a nejschopnějšího politika světa za mnoho století zpátky. Druhý den jsem měl v poště odpověď, ze které si dovolím kousek ocitovat: Jsi moc fajn chlap, rozumíme si a za tak krátkou dobu už Tě mám ráda. Ale je mi moc líto, že Ti to musím napsat. Na partnerství to z mé strany nevypadá. Určitě nemůžu žít s někým, kdo se přiklání k Putinovi a vůbec je pro mě nepřijatelný celý ten myšlenkový koncept. Bum. V podstatě mi říká „nemohu jít do postele s někým, kdo má rád Putina.“ Prohrál jsi, kamaráde. Putin mezi námi. Ne do trojky, ale jako nepřekonatelná přehrada. Je to legrační. Ta žena nenávidí někoho, kdo ji vůbec nezná a koho ani ona nezná, kdo ji osobně nikdy neublížil, nenávidí někoho, s kým nikdy nemluvila a kdo vůbec netuší, že nějaká pětatřicítka kupovala kdesi zákusky a s někým se seznámila. A nenávidí ho tak strašně, že nemůže ani dát pusu někomu, kdo tu nenávist nesdílí s ní. Takže je to postaveno na negativních emocích. Ona může jenom s někým, kdo také nenávidí. Jak smutné… Kdyby jí Putin například vyvraždil rodinu, chápal bych to. Kdyby z nařízení Putina nemohla najít práci, kdyby ji pronásledovala Putinova policie, byly by tam důvody pro nenávist. Ale takhle? Ona ho nenávidí čistě na základě toho, co jí sdělila mainstreamová propaganda. Tohle poznání je děsivé. Chápejte, děsivá není celá ta situace, ta je spíše komická. Děsivé je, jak účinná je ta propaganda. Mnohem, mnohem účinnější, než jsme ochotni si přiznat. A nekonečně účinnější, než cokoliv, co zde bylo v minulosti. Goebels byl naprostý amatér, komunistická propaganda byla ubohá. V obou případech lidi až na naprosté výjimky věděli, co si mají myslet. Podotýkám, že ta žena nebyla hloupá, jinak bych s ní nevydržel celé odpoledne. Slepice to určitě nebyla. Jen měla ideologicky vymytý mozek. Důkladně. Všímám si už několik roků, jak se naše společnost nesmiřitelně rozděluje. Existuje pátá kolona, to my víme, existuje skupina pro-Zemanovců a anti-Zemanovců. Ta první, větší, chápe, že i když současný prezident má své chyby, přeci jenom dělá mnoho věci dobře, a je na něj hrdá. Ta druhá – anti-Zemanovci, jsou naplnění neuvěřitelně žlučovitou směsí chorobné nenávisti a fanatickou nesnášenlivostí. Bez ohledu na to, co prezident udělá, je to vždycky špatně. Nejsou schopní argumentovat logicky, o to více nenávidí. A zdaleka to není jen známá pátá kolona a pražská kavárna. Zhruba platí, že skupina anti-Zemanovců se do jisté míry překrývá se skupinou anti-Putinovců. Dlouho mě mátlo jedno video z Ukrajiny. Nedaří se mi to teď najít znovu, ale byl to záznam z jedoucího automobilu, průjezd pohřbu karatele vesnicemi, kde prostí lidé v počtu tisíců klečeli u cesty, aby mu vzdali poslední sbohem nebo co. Jak mohou být tak blbí, říkal jsem si. A tak rozdělení. Vždyť se často stavěl soused proti sousedovi, kteří spolu žili léta. Tohle rozdělení společnosti, sousedů, kteří spolu žili v míru generace, přichází i k nám. Mohla by u nás být občanská válka podobně jako na Ukrajině? Obávám se, že to není vyloučeno. Protože ta nenávistná propaganda je dnes tak propracovaná, že normální člověk, který nemá čas nebo chuť přemýšlet, člověk, který je třeba i trošku prostší mysli, či „zkažen“ knížkami například od Foglara či Maye, kde se nelže, je jí převálcován a 1

vcucnut, protože si prostě nedovede představit, že by někdo mohl tak lhát. Takže abych to uzavřel. Žaluji, že mi Putin zkazil šuk. A doufám, že si tohoto nového Putinova zločinu všimnou v The Guardian, v Reuters nebo aspoň v ČT a že to přidají k dlouhému seznamu Putinových předchozích zločinů. Ostatně proč ne, tisknou větší hlouposti. Pro anti-Putinovce každá kapka dobrá.

USA očekávaly, že ISIS obsadí Damašek v říjnu V článku v britských novinách ruský velvyslanec v Británii odhaluje, že Rusům bylo západními mocnostmi řečeno, že po vyhlášení bezletové zóny USA se ISIS zmocní Damašku. Aleksander Jakovenko, ruský velvyslanec v Británii, přišel v pondělí prakticky s bombou, i když prošla zcela bez povšimnutí. V článku v tištěné verzi londýnského Evening Standard na obranu ruské politiky v Sýrii přišel s následujícím mimořádným odhalením: „V létě nám bylo řečeno našimi západními partnery, že v říjnu Damašek padne do rukou IS (Islámského státu). Co plánovali dále nevíme. Pravděpodobně by přelakovali extremisty na bílo a přijali je jako sunitský stát rozprostírající se v Iráku a Sýrii.“ Léto – kdy tyto rozhovory mezi západními mocnostmi a Rusy údajně probíhaly – byl čas, kdy USA probíraly s Tureckem a Jordánskem zřízení bezletové zóny a bezpečných útočišť v Sýrii. V tomto článku jsem probíral, jak je dnes „bezletové zóna“ prostě jen eufemismem pro americké bombardování. Jakovenko proto v podstatě říká, že USA plánovaly v létě zahájit bombardování a svržení syrské vlády za vědomí, že to v říjnu povede k vítězství Islámského státu a jeho obsazení Damašku. Russia Insider již dříve vysvětlil, že důvodem ruského zásahu v Sýrii bylo zamezit USA vyhlásit bezletovou zónu, tj. zahájit bombardování s cílem svrhnout syrskou vládu. Fakt, kdy Jakovenko říká, že USA Rusům řekly, že to povede k obsazení Damašku Islámským státem v říjnu, vysvětluje, proč Rusové pocítili potřebu jednat tak, jak učinili. Říká však Jakovenko pravdu? První věcí je, že britská a americká vláda nepopřely to, co říká. To však není průkazné. Není těžké vidět, proč by si britská a americká vláda mohly myslet, že ve světle zápalné povahy toho, co Jakovenko říká, by popření poskytlo jeho komentářům více publicity, a že mlčet je lepší. Je-li tomu tak, tak fakt, že Jakovenkovy komentáře prošly téměř zcela bez povšimnutí, ukazuje, že tento přístup zafungoval. Je však Jakovenko dostatečně vysoce postaveným, aby znal podrobnosti rozhovorů, které probíhaly v létě mezi Rusy a západními mocnostmi, jak říká? Odpověď na tuto otázku je téměř jistě ano. Ačkoliv Londýn již není nejdůležitějším místem pro ruské diplomatické komentáře v západní Evropě, zůstává důležitým místem a jakýkoliv představitel jmenovaný ruským velvyslancem v Británii je z definice vysokým představitelem, u kterého Moskva zajistí, že je dobře informován. Pokud probíhaly rozhovory toho druhu, jak Jakovenko říká, byl by o nich téměř jistě plně informován. To, co Jakovenko říká, je také konzistentní s věcmi, které známe. V létě – když se právě zmocnil Palmyry – byl Islámský stát na postupu, což činilo pravděpodobným, že by se do podzimu mohl dostat do Damašku. Syrská armáda mezitím utrpěla řadu těžkých ztrát a byla nucena se stáhnout z provincie Idlib. Ve světle toho všeho, v kontextu amerického bombardování, není nepravděpodobné, že USA řekly v létě Rusům, že Islámský stát se zmocní Damašku v říjnu. Co se týká amerických rozhovorů o zřízení bezletové zóny a bezpečných útočišť, na tom nebylo nic tajného a veřejně se to vědělo. Proč však by USA říkaly Rusům, že očekávají, že Islámský stát se zmocní Damašku v říjnu? Na to není těžké odpovědět. Nikdo si začátkem léta nemyslel, že je vůbec pravděpodobné, že by Rusové zasáhli v Sýrii vojensky. USA si pravděpodobně myslely, že nic neriskují, když Moskvě řeknou o svých vojenských plánech a o jejich pravděpodobných důsledcích. 2

USA pravděpodobně očekávaly, že hrozba bombardováním vedoucím k obsazení Damašku Islámským státem Moskvu vyděsí a přesvědčí Rusy, aby donutili Assada odstoupit, což bylo americkým cílem celou dobu. V tomto případě USA vážně podcenily odhodlání Rusů a jejich ochotu jednat, aby zabránili naplnění toho, čím USA vyhrožovaly. Celkově dává Jakovenkovo odhalení smysl a je proto pravděpodobně pravdivým. Ukazuje to, jak nezodpovědnou se americká syrská politika stala. Ve stejné době, kdy USA předstíraly, že bojují s Islámským státem, ve skutečnosti připravovaly kroky, o kterých věděly, že usnadní jeho vítězství. Dokonce i kdyby to bylo zamýšleno jen jako diplomatická hra, bylo to něco mimořádného. Rodiny amerických obětí dřihádistického teroru by se jistě cítily zrazeny, pokud by to někdy zjistily, přičemž není obtížné si představit konsternaci a vzájemné obviňování ve Washingtonu, když Rusové neočekávaně zabránili realizaci americké strategie tím, že zasáhli tak, jak zasáhli. Co se týká lidí v Damašku – ušetřených nejen amerického bombardování, ale i vlády Islámského státu – a lidí v Evropě – kteří by čelili mnohem větší záplavě uprchlíků, pokud by se to, co Washington řekl Rusům, naplnilo – v obou případech mají důvody být vděční Rusům za to, že zajistili, že se věci odvíjely jinak.

DW: Příští dny mohou rozhodnout o osudu Merkelové! Summit EU se bude konat v Bruselu ve dnech 18. a 19. února a bude věnován rovněž migrační krizi, což by mohlo být rozhodující pro německou kancléřkou Angelou Merkelovou, píše Deutsche Welle. Podle pozorovatelů budou příští dny pro Německo „nejzávažnější" od doby sjednocení východního a západního Německa, a dokonce od konce druhé světové války. Přitom pozice kancléřky nebyla nikdy tak vratká: vůči migrační politice Angely Merkelové přibývá nepřátel jak v Evropské unii, tak ve vlastní zemi. „K rozdělení Evropské unie ve skutečnosti již došlo," tvrdí se v článku. Maďarsko, Polsko, Česká republika a Slovensko se reálně dohodly na uzavření hranice mezi Makedonií a Bulharskem na jedné straně a Řeckem na straně druhé. Rakousko a Švédsko zpřísnily kontroly na hranicích, zatímco Francie řekla, že není připravena přijmout dohodnutý počet uprchlíků. Berlín je vědom toho, že v takových podmínkách nalézt řešení přijatelné pro všechny je nemožné. Ve svém středečním projevu v Bundestagu Merkelová zdůraznila, že summit EU nebude o rozdělení uprchlíků, ale o tom, zda se má vyřešit problém s pomocí Turecka.Kancléřka chce dosáhnout, aby se problém migrace rozhodl nikoliv uzavřením hranic v rámci EU, ale po dohodě s Ankarou. Uprchlíci se mají umístit na tureckém území, a někteří z nich budou legálně dopraveni do Evropy. Nicméně, většina pozorovatelů, podle DW, označila misi Merkelové za nemožný úkol vzhledem ke sporům a vzájemné nedůvěře mezi EU a Tureckem. V takovém případě, pokud iniciativa kancléřky selže, se německé ministerstvo vnitra, poznamenala DW, již připravuje k uzavření německé hranice v noci z 19. na 20. února, zpočátku na dobu dvou týdnů. „Takové opatření bude moci Merkelová odůvodnit tím, že dělala, co bylo možné v jejích silách, ale že nyní jí už nic nezbývá," konstatuje článek. V tomto případě je zhroucení Schengenské dohody nevyhnutelné, píše DW. Je také možné, že v případě, že se tentokrát v Bruselu nedosáhne dohody, bude nutné svolat další vrcholové jednání na příští týden. V Bundestagu rezignaci kancléřky nevylučuji. Poslanci připomínají, že Merkelová „vždycky říkala, že by nedopustila takovou situaci, kdy Helmut Kohl prohrál ve volbách, a aby se zabránilo takovému scénáři, raději rezignuje". Volby ve třech spolkových zemích se budou konat v polovině března, a strana Merkelové Křesťansko-demokratická unie (CDU) se vystavuje riziku ztráty, kdy odpovědnost leží na kancléřce.

Operace Midland zatím nenašla žádné důkazy Detektivové z Operace Midland, kteří vyšetřují obvinění ze sexuálního zneužívání dětí prominentními postavami britského establishmentu, zatím nenašli žádné důkazy. Nicméně svědectví jedné z obětí považují za 3

věrohodná. Podle zprávy deníku Guardian Scotland Yard našel důkazy poukazující na věrohodnost jistých aspektů tvrzení osoby s přezdívkou „Nick.“ Nick tvrdil, že v letech 1975 až 1983 na pedofilních večírcích viděl tři vraždy dětí. Současné vyšetřování podle Guardianu nedokázalo určit specifické data údajných útoků a nalézt důkazy o vraždě nebo specifické vazby na oběti. Nick také tvrdil, že byl převážen do vojenských prostorů v jižní Anglii, policie tvrzení označila za pravděpodobné, protože prostory nejsou veřejné. I když detektivové svědectví věří, žádné důkazy zatím nalezeny nebyly. Pokud se neobjeví nové důkazy, Královské zastupitelství nebude moct podat obžalobu. Je také pravděpodobné, že bývalý poslanec Harvey Proctor nebude souzen. Minulý měsíc už bylo zastaveno vyšetřování bývalého velitele armády lorda Edwina Bramalla.

TTIP může vládám způsobit problémy v boji proti krácení daní Podle nové studie, kterou vypracovala organizace Transnational Insitute and Global Justice Now, obchodní úmluva mezi Evropskou unií a Spojenými státy, známá jako TTIP, ztíží boj proti krácení daní. Tento předpoklad vychází ze statistik týkajících se mezinárodních arbitráží. Studie zjistila, že dřívější implementace této provize, která umožňuje korporacím žalovat státy kvůli narušení jejich obchodních aktivit (provize ISDS), byly v minulosti využity k boji proti daňovým politikám států. Z analýzy dat a dokumentů stovek případů těchto tribunálů vyplývá, že 24 zemí bylo žalováno kvůli změně daňových politik. Mezi žalovanými sáty byly např. Indie, Rumunsko, Mexiko, Ekvádor a Uganda. Organizace předkládá také případ žaloby amerického ropného giganta ExxonMobil na Rusko kvůli vrácení daní v hodnotě 500 milionů dolarů, které společnost zaplatila za jeden projekt. Vodafone žaluje Indii od roku 2007 za to, že musí platit daň z kapitálových zisků ze zámořských transakcí. ISDS je ve vyjednávání TTIP stále předmětem sporů. Po velkém tlaku evropská komisařka pro obchod Cecilia Malmströmová navrhla změnu této provize, jenže má jeden zásadní problém – soudy budou sice probíhat veřejně, z návrhu není mj. jasné, jakým systémem budou soudci vybíráni. S jejím návrhem navíc nesouhlasí USA.

Další varování před nástupem robotů: V ohrožení je 50 procent pracovních míst, tvrdí profesor Výzkumy o dopadu umělé inteligence na pracovní místa z celého světa nezní pro budoucnost lidstva příliš přívětivě. Čím dál více se hovoří o 4. průmyslové revoluci – nástupu strojů na účet pracujícího lidu. S dalším varováním přišel profesor Moshe Vardi na konferenci Americké asociaci pro pokrok vědy (AAAS). Vardi na konferenci řekl, že do roku 2045 následkem robotizace zanikne 50 procent pracovních míst. „Blíží doba, kdy stroje budou moct nahradit lidi při jakémkoliv úkolu. Domnívám se, že společnost potřebuje tuto otázku konfrontovat než to příjde: pokud jsou stroje schopné dělat skoro vše, co lidé, co budou lidé dělat?“ ptal se. Profesor univerzit Rice a Guggenheim dále řekl, že technologie představuje daleko větší hrozbu než drony, kterých se někteří aktivisté obávají. Varoval, že umělá inteligence může zvýšit celosvětovou nezaměstnanost o 50 procent, zničit střední třídu a vyhrotit nerovnost. Podle něj dále 4. průmyslová revoluce nebude věcí fyzicky silných strojů, které překonávají lidské síly, ale soutěží mezi schopnostmi člověka a mechanickou inteligencí a sílou. Tento problém ovlivňuje Čínu, kde tisíce lidí přišlo o práci, protože výrobci elektroniky Foxconn a Samsung nahradili pracovní sílu roboty. Technologie také ovlivnily americkou ekonomiku během posledních 50 let. „Rádi jsme tento měsíc slyšeli, že nezaměstnanost se snížila o 4,8 procent. Studování měsíčních zpráv ukrývá fakt, že už 35 let je země v ekonomické krizi,“ podotkl s odkazem na studii MIT. Ačkoliv Američané zvyšují HDP větší produktivitou, zaměstnanost vrcholila někdy okolo roku 1980 a průměrné mzdy rodiny se snižovaly. „Šlo o automatizaci,“ řekl. Proti umělé inteligenci varují vědci po celém světě, a to včetně Stephena Hawkinga a Elona Muska. Tento 4

problém se řešil loni i v OSN.

Clintonovou a Trumpa spojuje jeden problém - pedofil Epstein Do amerických volebních debat se pomalu dostávají vazby pedofilního miliardáře Jeffreyho Epsteina, který byl v roce 2008 po podivné dohodě se žalobci odsouzen na 18 měsíců vězení za nabízení nezletilých dívek k prostituci, na manžela Hillary Clintonové Billa. Bill Clinton byl s Epsteinem několikrát v jeho soukromém letadle a také v jeho sídle. Mezi prvními osobami, kdo se bude snažit tento fakt vznést, bude Donald Trump. Jenže to má malý háček – Trumpovo jméno Epsteinově černé knize objevuje také. Jelikož má Bill Clinton dlouhou pověst sukničkáře a perverzního manžela, jehož skandály Hillary zametala pod koberec, jeho vazby na Epsteina jsou daleko horší. Média se prozatím zajímala jen o prince Andrewa a tvrzení Viktorie Robertsové, která tvrdila, že jako nezletilá měla s princem pohlavní styk. Případ nejspíš vyšumí do prázdna, protože veškeré žaloby budou zamítnuty. Co se týče Billa Clintona, žaloby se ho netýkají. Jeffrey Epstein je stejně jako Trump a manželé Clintonovi součástí newyorkské elity. Clintonovi na svatbu své dcery Chelsea pozvali oba dva zmíněné. Donald Trump navíc chodil s Billem Clintonem na golf a sám financoval kampaně Hillary. Trump tedy na Epsteina narážel poměrně často a podle soudních dokumentů je jasné, že spolu byli v kontaktu. Kromě Billa Clintona měl Epstein v adresáři telefonní čísla na zpěváka kapely Rolling Stones Micka Jagera, Trumpa a jeho bývalou žena Ivanu a dceru Ivanku, herce Aleca Baldwina a také bývalého britského premiéra Tonyho Blaira. Zatím je nejasné, co přesně, nebo v jakém rozsahu, Trump o Epsteinových aktivitách věděl. Vazby na něj se snažil nicméně zakrýt. Když vypukl celý skandál s princem Andrewem, Trumpův mluvčí řekl: „Pan Trump znal pana Epsteina, protože vlastní nejžhavější a nejluxusnější klub v Palm Beach a pan Epstein jej navštěvoval.“ To ovšem není pravda, sám Trump v minulosti řekl něco jiného. New York Magazine přes skandálem uvedl Trumpova slova: „Znám Jeffa patnáct let. Úžasný člověk. Je s ním legrace. Říká se dokonce, že má rád krásné ženy stejně jako já a spousta z nich jsou mladší. O tom není pochyb – Jeffrey si užívá svůj sociální život.“ Žádné další otázky ohledně Trumpových konexí na Epsteina nebyly položeny. Epstein dostal za své sexuální delikty po dohodě se žalobci nejnižší možný trest a po propuštění se ke svým konexím nevyjadřuje. Pokud se provalí víc, odnese to Bill Clinton i Donald Trump.

Turecko a Saúdské Arábie jen vydírají, ve skutečnosti mluví za jiné: Asad Syrský prezident Bashar Asad se vyjádřil k výhrůžkám Saúdské Arábie a Turecka. Obě země chtějí v rámci koalice vedené USA zahájit pozemní invazi do Sýrie. „Každý se ptá, zda bude pozemní intervence nebo ne. Tyto země ji nepochybně chtějí dlouho. Erdogan chtěl, alespoň dva roky už teď, poslat pozemní vojska pod záminkou „buffer zóny“ a dalších podobných sloganů. Saúdové chtěli udělat to samé, možná ale trochu později. Všichni chtěli vést pozemní intervenci. Neměli bychom plýtvat časem analýzou jejich myšlenek. Měli bychom vědět, že syrská krize, nebo válka uvalená na Sýrii, se během prvních měsíců změnila do mezinárodní situace a mezinárodního konfliktu. Tento konflikt, jak jsem před chvílí řekl, je mezi dvěma stranami – stranou, která chce dodržovat Chartu OSN a stranou, která ji chce zrušit a využít sílu a dominanci. Turecku a Saúdské Arábii dáváme větší platformu, než si zaslouží. Mluvíme, jako kdyby byly země, které samy rozhodují a mají svou vlastní vůli změnit mapu. Jsou to jen plnitelé rozkazů. V současné době provádějí roli hlásné houby. Jejich prací je vydírání pozemní invazí, v případě dalšího kola dialogu řeknou, že nedáváme záruky. Kdyby to mohli udělat, udělali by to už dávno nebo před několika měsíci. Z tohoto důvodu bychom se měli dívat na pány těchto zemí. Hodlají se supervelmoci této války zúčastnit nebo ne? Tohle není válka mezi malými silami, jejichž jediným pravidlem jsou rozkazy od 5

svých pánů. Tohle bychom měli vědět..“

Bombardovaná nemocnice Doktorů bez hranic byla v Sýrii nelegálně USA a Rusko se opět hádají o to, kdo v pondělí v provincii Idlib bombardoval nemocnici Doktorů bez hranic (MSF). Při útoku zemřelo podle MSF 11 lidí. U Aleppa prý rakety také zasáhly pět zdravotnických zařízení a dvě školy, při útoku zemřelo téměř 50 lidí. Zatímco někteří američtí činitelé a turecký prezident obviňuje z útoku v Idlibu ruská letadla, syrští činitelé americké stíhačky. Je zde ale jeden zásadní problém – nemocnice Doktorů bez hranic v Idlibu byla provozována v zemi nelegálně a syrský velvyslanec při OSN Bashar Jaafari prohlásil, že MSF je rukou francouzské rozvědky. „Tzv. nemocnice byla zřízena bez předchozích konzultací se syrskou vládou tzv. francouzskou sítí zvanou MSF, což je rukou francouzské rozvědky operující v Sýrii,“ řekl Jaafari. „Hodnotí následky činu, vůbec nic ale neprobírali se syrskou vládou. Neoperovali s povolením syrské vlády,“ dodal. MSF byla už před několika lety obviněna z toho, že své nemocnice buduje jen v oblastech ovládaných odpůrci syrské vlády.

Saúdská Arábie ukazuje své svaly: Zahajuje zatím největší cvičení na Blízkém východě S výhrůžkami vojenské intervence Saúdské Arábie a Turecka v Sýrii přichází vojenská cvičení. Jednoho se Saúdská Arábie účastní v rámci dohod s Turky a druhé pořádá sama. V pondělí (15. února) zahájilo Turecké letectvo pětidenní cvičení vzdušné obrany se Saúdskou Arábií. V turecké centrální provincii Konya se šest saúdských stíhaček F-15 zúčastní tréninku bojových schopností. Ještě dva dny před zahájením cvičení Saúdská Arábie začala vyhrožovat Sýrii vojenskou intervení a vyslala své stíhačky na leteckou základnu Incirlik v provincii Adana. Tohle cvičení bylo prý plánováno „dlouho dopředu.“ Saúdská zpravodajská agentura SPA ve stejnou dobu oznámila konání největšího vojenského cvičení v historii regionu. Vojáci 20 zemí se mají účastnit cvičení s názvem „North Thunder.“ Toto cvičení je specifické v tom, že se jej neúčastní světové velmoci, ale jen muslimské země ovlivněné saúdskými penězi a vlivem: Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Bahrajn, Senegal, Súdán, Kuvajt, Maledivy, Maroko, Pákistán, Čad, Tunisko, Komory, Džibutsko, Omán, Katar, Malajsie, Egypt, Mauritánie a Mauricius. Výhrůžky a následná vojenská cvičení naznačují, že Saúdská Arábie ukazuje své svaly.

UAZ zahájil výrobu obnoveného „bochníku“ Uljanovský automobilový závod zahájil výrobu obnovených klasických komerčních automobilů. Bylo to oznámeno ve zprávě pro tisk, která byla uveřejněna ve středu 17. února na webových stránkách podniku. Vzhled automobilů, jimž se říkalo ironicky „bochníky", se nezměnil. Výrobce se soustředil na zdokonalování „náplně" vozu. Obnovená dodávka je vybavena ergonomickými ohřívanými sedadly s podélnou regulací (dodávají se jako opce). Kromě toho byla zlepšena zvuková izolace a tlumení vibrace karosérie. V některých modifikacích je pro cestující v zadní řadě instalováno dodatečné topné těleso se zvláštním ventilátorem. Výrobce obnovil rovněž palubní desku, v níž je teď místo pro radiopřehrávač a skříňka. Kromě toho byl posílen rám a konzoly karosérie, čímž byla zvýšena tuhost konstrukce. 6

Sériová výroba komerčních automobilů UAZ 452, specializovaných nákladních a osobních automobilů s náhonem na čtyři kola, začala v Uljanovsku v roce 1965. V současné době se tato klasická komerční auta vyrábějí v různých modifikacích. Uljanovská automobilka byla založena v červenci 1941 a patří do skupiny Sollers. Podnik vyrábí lehké komerční automobily a osobní auta UAZ s náhonem na čtyři kola.

Bratranec Kaddáfího: země NATO přišly do Libye, aby ji zničily Bratranec vůdce libyjské revoluce a mnohaletého prezidenta Muammara Kaddáfího, bývalý generál Achmet Kaddaf ad-Dam, vyprávěl v exkluzívním interview televiznímu kanálu RT o osudu země po vraždě vůdce a násilné změně režimu, provedené za podpory NATO. Podle slov bývalého generála libyjské armády, po převratu se Libye změnila ze stabilní a bezpečné země v ruiny a její obyvatelé museli opustit domov. „Libye — země, která dříve stála v čele celého kontinentu a měla autoritu ve světě, se stala podřízenou a poníženou. Teď její osud určují jiné země. Došli jsme k tomu dni přes bolest, slzy, oběti, materiální a duchovní ztráty. Proto to, co vidíme dnes, po pěti těžkých letech, se stalo následkem činnosti zemí NATO, které přišly proto, aby rozbořily naši zemi", řekl Achmed Kaddaf ad-Dam. Libye by se nedostala do takové zoufalé situace, kdyby do ní nevtrhla vojska aliance, jejíž jediným cílem byla vražda Muammara Kaddáfího. Přitom vůdce revoluce neměl moc — Libye se opírala o moc lidu, o moc národních kongresů a výborů, zdůraznil bývalý voják. „V zemi nebyl vládce-tyran. Neexistovala situace, kterou by nemohl změnit lid, vládnoucí zemi, mající ve svých rukách moc, bohatství a zbraně", řekl bratranec Kaddáfího. Ad-Dam dodal, že Libye se změnila v „centrum banditismu, krádeží a loupeží, světové mafie" a řekl, že teď v zemi existují skupiny banditů, „loutky, které byly přivezeny ze Západu, aby řídily Libyi". „Teroristé byli dopravováni do Libye letadly na očích Západu, který jim zajišťoval vzdušný „deštník". Západ pomocí svých raket a vojenských lodí chránil tyto bandity, když vešli do Libye v roce 2011, skrývající se za vlajky islámu", uvádí televizní kanál slova Achmeda Kaddáfa ad-Dama.0

V Rusku začíná výroba superspolehlivých vojenských notebooků Sjednocená korporace na výrobu přístrojů (OPK, člen Rostech) začíná s výrobou nových armádních notebooků, které jsou chráněné před extrémními teplotami, mechanickým poškozením a kybernetickými útoky. Začátek sériové výroby je plánován na druhou čtvrtinu roku 2016, informovala v úterý tisková služba OPK. Dané zařízení nahradí notebooky minulé generace používané v sestavě taktického digitálního rádiového spojení. „Technika je vyvinuta pro taktické jednotky Ozbrojených sil Ruska. Jejím posláním je zpracování informací v průběhu plnění bojových úkolů. Přenosný počítač funguje na bázi operačního systému Astra Linux, jenž byl vyvinut pro účely ruské armády a dalších silových struktur. Start sériové výroby je plánován na druhou čtvrtinu roku 2016," informuje korporace. Zařízení „zabezpečuje vysokou úroveň ochrany dat před kyberútoky a „úniky" pomocí speciálních programů a řešení, i při výměně informací současně v textovém a hlasovém formátu i v režimu videokonference". Zkušenost ukazuje, že tradiční počítače nedokážou stabilně fungovat v polních a bojových podmínkách. Chráněné provedení našeho terminálu garantuje neustálý chod zařízení dokonce i v nejextrémnějších podmínkách při teplotách od —40 do + 50 stupňů celsia. V takových podmínkách zůstává spolehlivost přístroje maximální bez ztráty rychlosti," řekl zástupce generálního ředitele OPK Andrej Čendarov.

Turecko 1967 a dnes. Srovnání snímků vyvolalo bouři 7

Mimořádné emoce vzbudil na Facebooku nedávný příspěvek komunity nazvané Istanbulská revoluce (Istanbul Revolution). Zatímco na první fotce pořízené v roce 1967 jsou ženy oblečené do kratších šatů bílé barvy a mají odhalené nohy i ruce. Na té druhé z roku 2014 jsou pak ženy zahalené do dlouhých kalhot, šatů s dlouhými rukávy a rovněž mají zakryté vlasy. Správci komunity Istanbul Revolution k dvěma fotografiím napsali stručný komentář, že mají symbolizovat ,,vývoj tureckých oslav Dne republiky“, který se slaví 29. října. O týden později na stejném místě zveřejnili krátký komentář shrnující reakce, jakých se po zveřejnění fotografií dočkali. Reakce čtenářů lze podle nich rozdělit do čtyř skupin. Do první patří Turci, kteří si myslí, že se situace v Turecku zhoršuje, že dřív bývalo lépe. Na to ostatně podle svých slov chtěli upozornit i správci této komunitní stránky na Facebooku. Do druhé skupiny lze zařadit reakce těch, kteří příspěvek nepochopili, píše se na Facebooku. Ti v komentářích nazývali ženy z fotografie z roku 1967 ,,prostitutkami či dokonce děvkami, které shoří v pekle“. Tato druhá skupina lidí naopak hodnotí pozitivně, že se z Turecka stává nábožnější země. Do další skupiny komentujících zahrnují autoři rozzlobené islamisty, kteří se uchýlili ke slovním útokům na osobu autora koláže. Nebáli se nazvat ho prasetem, Židem, Arméncem, Řekem, bastardem a dalšími přízvisky. Vulgárně útočili i na jeho matku i sestru, kterou však, jak autor upozorňuje, nemá. Do čtvrté skupiny pak patří zejména Evropané, kteří tvrdí, že turecké ženy napodobovaly v roce 1967 Západ a že je pro ně lepší držet se tradic. Podle nich by si lidé z východních zemí měli chránit své tradice a přebírání tradic Západu je pro ně bezvýznamné, píší správci komunitní stránky na Facebooku. Podobný zájem vzbudilo nedávno video, které vzniklo koláží dobových fotografií ze čtyřicátých až sedmdesátých z Íránu. Zatímco před 40 lety vypadal Írán jako ráj a z fotografií číší uvolněnost, svoboda a radost ze života, dnes patří mezi nejkonzervativnější islámské režimy na světě.

Povinné ručení bude i pro chodce? Babiš nám prý chystá povinné ručení za malotraktory, motokáry, za vše, co má nějaký motor. A vše kvůli tomu, že někdo někde srazil traktůrkem někoho ze žebříku a asi neměl peníze na zaplacení zdravotní péče tomu sraženému. EU se pod dojmem této nehody rozhodla nás chránit před těmi, co nemají peníze na úhradu zdravotní péče poškozeným a Babiš to navrhl dát do zákona od poloviny letošního roku (zdroj MF Dnes, byť se v článku uvádí, že to bude od 31. 6. 2016 (:-))) . V textu dále používám známější a nepřesný pojem povinné ručení, i když povinné ručení není nic jiného než daň (jako je daní platba poplatků za televizi a rádio). Koho se bude toto nové povinné ručení týkat? Máme doma staré autíčko pro 2 děti na baterie pohybující se asi 5 km /hod, takové autíčko určitě žebřík umí srazit. Pak jsou dětské motorky na baterie. Tedy z nich povinné ručení asi bude. Dronem srazíte žebřík s někým také bez problémů, ale zjevně nejde o něco, co se pohybuje po zemi, to bude asi další etapa pro další daně. Co samochodné sekačky, s nožem nebo bubnové, ty se umí také rozjet a žebřík srazí bez problémů, ale bohužel umí i useknou dítěti ruce, jak se již stalo. Také bude ze samochodných sekaček povinné ručení? A co zahradní ridery, mají volant, ale nejsou to traktůrky, jsou to spíše sekačky se sedačkou a volantem. Sněhové frézy, i když, kde by se vzal pro ně sníh, také umí srazit žebřík. Tedy se nebudou používat, ale povinné ručení z nich platit ano. Také jsem se asi špatně domníval, že když mám vlastní ohrazený pozemek, že tam mohu provozovat bez placení povinného ručení vyřazené auto, motorku, třeba i předělané na nějaký traktůrek. Asi ne a v budoucnu určitě ne, co kdyby mi tam třeba lezl zloděj na žebříku do okna a já ho z žebříku nechtěně srazil. Prodejci malotraktorů budou jako všichni muset hlásit elektronicky své tržby, z těchto dat si ministerstvo dopravy vybere malotraktory, srovná je s databází registrovaných malotraktorů a již budou lítat pokuty za neregistrované malotraktory. A by se nestalo, že někdo bude mít 2 malotraktory a platit pouze za 1, a tím 8

by šidil na dani, dostanou časem malotraktory, možná i zahradní sekačky a ta dětská autíčka a motorky, nějakou poznávací značku. Bude také na přání za 10 tisíc? A jak to bude s tímto povinným ručením při prodeji? Stejně složité, jako při prodeji auta, nebo se to nějak „doladí“? Tím bude potřeba přijmout více úředníků a kontrolorů a zadat další drahou veřejnou zakázku na software. Neboť o bude dělat policie místo honění zločinců? A co segway? Pomíjím elektrické invalidní vozíky, často potkávám místní vozíčkáře a někdy jedou „jako blázni“ a přeji jim to. Ale co když někoho srazí? Ti na úhradu škody spíše nemají… Bude za ně povinné ručení hradit stát? Bude toto povinné ručení i v dalších zemních EU? Bude zelená karta pro malotraktory, aby mohli majitelé přejet hranice a sekat trávu v cizině? A bude třeba v Řecku, Itálii, Španělsku, co kdyby nás tam někdo srazil na dovolené malotraktorem? Myslím, že je to jasné, tam by se lidé vzbouřili či by to nařízení ignorovali, k čemuž asi dojde i u nás. Jenže to není vše. Vezmu to z druhé strany. Až nějaký chodec srazí někoho ze žebříku a nebude mít na úhradu zdravotní péče poškozenému, dojde obdobně povinnému ručení chodců (i dětí), a to bez ohledu na to, že někdo nebude ani chodit ven z důvodů zdravotního stavu (jako „ven“ nejezdí traktůrky)? Sražení někoho je problém i dnes, když srazíte na schodech, na lyžařském svahu, špičkového chirurga a ten si zlomí ruku, tak se podle nového občanského zákoníku nedoplatíte, ale jen tehdy, pokud budete mít peníze. Pokud je mít nebudete, budete muset, jako někteří naši zadlužení spoluobčané, přestat pracovat, protože stejně vše, co byste vydělali, by vám vzali na uhrazení škody (dluhu).Také jsem se asi špatně domníval, že když mám vlastní ohrazený pozemek, že tam mohu provozovat bez placení povinného ručení vyřazené auto, motorku, třeba i předělané na nějaký traktůrek. Asi ne a v budoucnu určitě ne, co kdyby mi tam třeba lezl zloděj na žebříku do okna a já ho z žebříku nechtěně srazil. Prodejci malotraktorů budou jako všichni muset hlásit elektronicky své tržby, z těchto dat si ministerstvo dopravy vybere malotraktory, srovná je s databází registrovaných malotraktorů a již budou lítat pokuty za neregistrované malotraktory. A by se nestalo, že někdo bude mít 2 malotraktory a platit pouze za 1, a tím by šidil na dani, dostanou časem malotraktory, možná i zahradní sekačky a ta dětská autíčka a motorky, nějakou poznávací značku. Bude také na přání za 10 tisíc? A jak to bude s tímto povinným ručením při prodeji? Stejně složité, jako při prodeji auta, nebo se to nějak „doladí“? Tím bude potřeba přijmout více úředníků a kontrolorů a zadat další drahou veřejnou zakázku na software. Neboť o bude dělat policie místo honění zločinců? A co segway? Pomíjím elektrické invalidní vozíky, často potkávám místní vozíčkáře a někdy jedou „jako blázni“ a přeji jim to. Ale co když někoho srazí? Ti na úhradu škody spíše nemají… Bude za ně povinné ručení hradit stát? Bude toto povinné ručení i v dalších zemních EU? Bude zelená karta pro malotraktory, aby mohli majitelé přejet hranice a sekat trávu v cizině? A bude třeba v Řecku, Itálii, Španělsku, co kdyby nás tam někdo srazil na dovolené malotraktorem? Myslím, že je to jasné, tam by se lidé vzbouřili či by to nařízení ignorovali, k čemuž asi dojde i u nás. Jenže to není vše. Vezmu to z druhé strany. Až nějaký chodec srazí někoho ze žebříku a nebude mít na úhradu zdravotní péče poškozenému, dojde obdobně povinnému ručení chodců (i dětí), a to bez ohledu na to, že někdo nebude ani chodit ven z důvodů zdravotního stavu (jako „ven“ nejezdí traktůrky)? Sražení někoho je problém i dnes, když srazíte na schodech, na lyžařském svahu, špičkového chirurga a ten si zlomí ruku, tak se podle nového občanského zákoníku nedoplatíte, ale jen tehdy, pokud budete mít peníze. Pokud je mít nebudete, budete muset, jako někteří naši zadlužení spoluobčané, přestat pracovat, protože stejně vše, co byste vydělali, by vám vzali na uhrazení škody (dluhu). Co kola, koloběžky, kočárky, skateboardy, ty také umí srazit žebřík. A co modely aut, co umí jezdit i šedesátkou? Ti všichni mohou někoho zranit. O co možná jde. Auta se vyrábí tak, že při nehodě, ne „ťuknutí“, se auto často poškodí tak, že je to „totálka“, tedy oprava je dražší než zbytková cena auta. A i když cena povinného ručení stoupá, časem dojde k tomu, že povinné ručení možná pojišťovny přestanou nabízet. Asi jako přestaly nějaký čas nabízet pojištění cestovních kanceláří proti úpadku. Tedy možná stát hledá další zdroje pro pojišťovny, aby škody utáhly a nehrozilo, že stát nařídí povinné ručení a pojišťovny by ho přestaly nabízet. Co kola, koloběžky, kočárky, skateboardy, ty také umí srazit žebřík. A co modely aut, co umí jezdit i šedesátkou? Ti všichni mohou někoho zranit. O co možná jde. Auta se vyrábí tak, že při nehodě, ne „ťuknutí“, se auto často poškodí tak, že je to „totálka“, tedy oprava je dražší než zbytková cena auta. A i když cena povinného ručení stoupá, časem dojde k tomu, že 9

povinné ručení možná pojišťovny přestanou nabízet. Asi jako přestaly nějaký čas nabízet pojištění cestovních kanceláří proti úpadku. Tedy možná stát hledá další zdroje pro pojišťovny, aby škody utáhly a nehrozilo, že stát nařídí povinné ručení a pojišťovny by ho přestaly nabízet.

VIDEO: Turecko je šokováno postojem USA k syrským Kurdům. Erdogan udeřil na Američany, že si musí vybrat, komu dají přednost! [CZ Titulky] https://www.youtube.com/watch?v=bnfMgeIZ_m4 Již před Vánoci jsem na Svobodném rádiu hovořil o tom, že USA se ocitly v Sýrii v politické pasti. Jejich podpora Kurdům jde totiž proti Turecku, které Kurdy považuje za teroristy. Spojené státy vidí v Kurdech v Sýrii základ budoucího Kurdistánu, který ovšem by byl přímým ohrožením Turecka. Obrovský rozkol mezi Ankarou a Washingtonem tak může přivodit i rozpad uvnitř NATO, protože Turecko již začalo operovat na území Sýrie a střet s armádou Bašára Asada, s Kurdy a s Rusy je prakticky už jen otázkou času. Turecký prezident Erdogan minulý týden ostře zaútočil na Washington, když vládu Baracka Obamy obvinil z destabilizace Turecka a spolčení s nepřítelem (tj. s Kurdy). Washington reagoval maximálně opatrně a uvedl, že v rámci boje proti Daeš budou USA spolupracovat s Tureckem, ale také s Kurdy. USA tak doslova sedí na dvou židlích současně, ale tato situace nemůže vydržet dlouho. Pokud USA zradí Kurdy, ty se ještě těsněji spojí s Rusy, přičemž už teď po novém roce koordinují vojska Bašára Asada a ruské letectvo operace proti Daeš spolu s Kurdy. Pro USA je toto nebezpečné spojenectví, které by mohlo paradoxně zajistit vznik Kurdistánu za podpory Moskvy, čímž by došlo k přesnému opaku toho, o co USA usilovaly, když rozvrátily Sýrii během Arabského jara. Kurdistán totiž má být pod kontrolou USA a přes jeho území má proudit ropovodem arabská ropa, čímž dojde k tomu, že Evropa přestane potřebovat ruskou ropu a Moskva tím bude odříznuta od vlivu v Evropě. Naopak by tím došlo k posílení vlivu USA na Evropu a především k zajištění úlohy amerického petrodolaru, protože Arabové by ropu pod americkou kontrolou dopravovali ropovodem přes Kurdistán opět za americké tištěné zelené papíry.

Devizové zásoby ČR ve zlatě meziročně opět poklesly o více než půl tuny Tuzemské devizové zásoby, které má pod správou Česká národní banka (ČNB) meziročně poklesy o zhruba půl tuny. Vyplývá to z informací, které s odvoláním na údaje centrální banky zveřejnil portál Zlato.cz. Zatímco v roce 2014 ČNB držela v rezervách 10,6 tuny zlata, ke konci ledna 2016 už měla jen 9,92 tuny. Ještě v roce 2007 vlastnila ČNB 13,4 tuny zlata, připomněl portál. Současné rezervy českého státu ve zlatě tak nedosahují ani procenta z devizových rezerv centrální banky v aktuální hodnotě 1688 miliard korun (stav ke konci ledna 2016). David Marášek, hlavní analytik akciové společnosti Zlato, která portál provozuje, v této souvislosti upozornil, že řada centrálních bank vloni naopak zlato nakupovala: „Jednak kvůli příznivé ceně žlutého kovu, která se dostala až na hranici rentability těžařských společností, ale především proto, aby diverzifikovaly své rezervy směrem pryč od amerického dolaru.“ Nákupy zlata, které v loňském roce uskutečnily centrální banky jiných států, podle statistiky Světové rady pro zlato (WGC) vzrostly na 588,4 tuny. To je druhý nejlepší výsledek hned po rekordních 625,5 tunách z roku 2013, konstatoval portál. Česká národní banka loňský prodej téměř sedmi set tun zlata nekomentovala s odkazem na to, že „detaily jednotlivých transakcí mají povahu obchodního tajemství,“ jak pro portál Zlato.cz uvedla Kateřina Bartůšková z komunikačního odboru ČNB. Podle ní je pro ČNB je prvořadým cílem zajistit likviditu, použitelnost a stabilitu hodnoty devizových rezerv. „Spekulace na budoucí růst ceny aktiv nejsou posláním centrální banky,“ vysvětlila. Portál Zlato.cz rovněž připomněl výprodej zlata z majetku českého státu v dobách někdejšího guvernéra ČNB Josefa Tošovského, který ulehčil českému zlatému pokladu o 55,7 tuny. Hodnota zlata, které ČNB v roce 1998 10

prodala, činila 16,4 miliardy korun. Dnes by stejné množství zlata stálo 52,8 miliardy, uvedl portál. „ČNB v letech 1997 a 1998 odprodala část zlata z devizových rezerv z toho důvodu, že při hodnocení likvidity, bezpečnosti a výnosu, zlato přestalo vyhovovat potřebám ČNB. Česká koruna procházela v roce 1997 krizovým obdobím a použití devizových rezerv k devizovým intervencím se stalo realitou,“ vysvětlila tehdejší prodej zlata Kateřina Bartůšková. Z rozhovoru se zástupkyní ČNB bohužel nevyplynulo, zda se česká centrální banka připojí k trendu zvyšování zlatých rezerv centrálních bank, který je patrný zejména v posledních letech. „Naše investiční záměry v rámci správy devizových rezerv nezveřejňujeme a důsledně dbáme na to, abychom komunikovali pouze investice, které již byly realizovány,“ odpověděla na dotaz K. Bartůšková. Akciová společnost Zlato byla založena v roce 2015. Firma byla zapsána do Obchodního rejstříku České republiky 15. září 2015 pod identifikačním číslem 044 03 231. Základní kapitál společnosti je 10 milionů korun. Aktuální výpis je k dispozici zde.

Rusko zažalovalo Ukrajinu pro dluh v částce 3 miliardy USD Rusko zažalovalo Ukrajinu u Londýnského soudu pro dluh v částce 3 miliardy USD, oznámila RIA Novosti. Prohlásil to ministr financí Anton Siluanov. „Dnes podalo Ministerstvo financí Ruska žalobu proti Ukrajině Vysokému soudu Londýna s cílem vymáhání dluhu ze státních dluhopisů Ukrajiny v nominální hodnotě 3 miliardy USD a náhrady soudních nákladů Ruské federace", řekl. Podle jeho slov, Rusko nejednou vyjádřila ochotu projednávat možnost dvoustranného mimosoudního urovnání otázky zaplacení Ukrajinou svého dluhu. „Ale bohužel Ukrajina není připravena jednat v duchu „dobré vůle", k čemuž ji vyzýval také MMF. Proto bude jediným řešením problému žalovat ji u soudu, což jsme také udělali", dodal ministr. 1. ledna Ministerstvo financí Ruska vyhlásilo, že Ukrajina se dopustila defaultu v zaplacení dluhu v částce 3 miliardy USD.

Australská důlní firma našla v Angole rekordně velký diamant Obrovský diamant vážící 404 karátů (bezmála 81 gramů), který na délku měří více než sedm centimetrů, našla australská důlní firma v jihoafrické Angole. Jde o největší diamant, jaký byl kdy vykopán, informovala dnes agentura AP s odvoláním na společnost Lucapa Diamond Company sídlící v Perthu. Bílý diamant má odhadovanou hodnotu 20 milionů australských dolarů (asi 484 milionů korun). Největší diamant, jaký byl kdy vykopán, je Cullinan, který byl objeven v roce 1905 v Jihoafrické republice a vážil 3106 karátů. Diamant byl rozřezán na devět menších kusů, z nichž největší je známý jako Hvězda Afriky.

Bloomberg zjistil podrobnosti “tajného spolčení” výrobců ropy Více než rok ropní diplomaté se za kulisami pokoušeli dosáhnout dohody mezi zeměmi OPEC a výrobci černého zlata, kteří nejsou členy kartelu, aby byla stabilizována úroveň cen, píše Bloomberg Business. „Tajné manévry", podnikané zpočátku Alžírem, a teď i Katarem, skončily dohodou o zmrazení těžby ropy na úrovni ledna 2016 mezi Ruskem a Saúdskou Arábií. Zdroje agentury uvádějí, že po osmi měsících první setkání ministrů energetiky dvou největších světových výrobců fakticky zastavilo boj o podíly na ropném trhu. „Objevení neoficiální diplomacie ukazuje, že ropná krize sbližuje země, které se nemohly dohodnout o řadě jiných otázek. Od Moskvy a Rijádu do Caracasu a Oslo — snížení příjmů je cítit všude a to zvyšuje pravděpodobnost „velké transakce", překračující hranice ropných problémů a týkající se takových politických otázek jako války v Sýrii a v Jemenu", píše Bloomberg. Portál uvádí, že kartelu se už podařilo udělat podobný trik — v roce 1999 vytvořily země OPEC „jednotnou frontu" a dokázaly zastavit klesající trend na ropném trhu, po čemž ceny stouply od deseti do sta čtyřiceti dolarů za barel. Řešení o zmrazení, které šokovalo trh, předcházela dlouhá tajná jednání v hotelových apartmá a 11

ve velvyslaneckých rezidencích od Miami do Haiti. „Jestli se kartelu podaří opakovat úspěch, svět se to nedozví do poslední chvíle. <…> A Venezuela, Saúdská Arábie, Írán, Rusko a další klíčoví vývozci byli zapojeni do vážné diskuze a to vše probíhalo tajně", uvádí Bloomberg Business slova ředitele Centra globální energetiky Kolumbijské univerzity Jasona Bordoffa.

Huffington post: Rusko předstihlo USA v mnohých zbraňových systémech Rusko se cítí stále více sebevědomě na mezinárodní aréně a znovu cítí svoji sílu rovnou Západu z pohledu politického vlivu a vojenské moci. Má k tomu dobré důvody – zemi se podařilo modernizovat armádu i zdokonalit zbraně natolik, že v některých oblastech už předstihla USA, píše Huffington post. Přestože americké ratingy ukazují, že Rusko zajímá pouze druhé místo za USA a v daný okamžik je její obraný rozpočet menší, ukazatele neberou v úvahu jeden důležitý faktor — perspektivnost rozvoje vojenského průmyslu. V ten samý moment, kdy Moskva vykazuje mimořádné tempo růstu, musí američtí vojáci „škudlit", jelikož prezident USA Barak Obama dal jasně najevo, že bouřlivý rozvoj zbraní v zemi je minulostí, píše autor článku. Podle množstevních ukazatelů Moskva už předstihla Washington. Podle informací nezávislé americké organizace „Arms Control" má Rusko okolo 7 700 jaderných hlavic, přičemž Spojené státy zůstávají pozadu — mají k dispozici 7 100 jednotek. Rovněž má Rusko podle hodnocení portálu Global Firepower téměř dvakrát více tanků oproti Americe — 15 398 proti 8 848. Co se týče kvality, zde se mnozí experti shodují, že Rusko má k dnešnímu dni k dispozici nejmodernější zbraně. Časy první války v Perském zálivu, kdy americké „chytré bomby" a neviditelné stíhačky mohly na někoho dělat dojem, jsou pryč. Vojensko-technologický náskok Západu „upadá", říkají výsledky posledních expertiz Mezinárodního institutu strategických studií (IISS) v Londýně. Ať už jsou to drony, střely s plochou dráhou letu nebo kyberválky — Rusko, jak se ukazuje, je o krok před USA, dodává vydání.

Rusko neohrožuje Maďarsko, nabízí mu partnerské vztahy – premiér Orbán Rusko neohrožuje Maďarsko, není jeho nepřítelem, nabízí mu partnerské vztahy, prohlásil maďarský premiér Viktor Orbán. „Dnes jsme o tom hovořili a jsem přesvědčen, že Rusko není nepřítelem Maďarska, je partnerem Maďarska. Rusko naši zem, naši vlast neohrožuje, nabízí nám dobré, partnerské vztahy", řekl Orbán po skončení jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. „Shodli jsme se rovněž v tom, že Maďarsko a Rusko mají zájem na tom, aby se bezpečnost v Evropě upevňovala, aby se normalizovaly vztahy mezi Evropskou unií a Ruskou federací", dodal maďarský premiér. Kromě toho Orbán zdůraznil, že v „mezinárodních otázkách není prostě možné Rusko vynechat".

Češi vlastní v průměru necelý gram zlata, není to ani na snubní prstýnek Češi jsou sice finančníky považováni za spíše konzervativní spořivce sázející na jistoty, ale má to háček. Přestože za jednu z nejistějších hodnot v dobách, kdy začne být opravdu ouvej, se považuje zlato, mají Češi v průměru tak málo fyzického zlata, že to nevydá ani na zlatý snubní prstýnek. „Zatímco každý Čech vlastní v průměru 0,8 gramu zlata, průměrný Němec má 122 g zlata, tedy 150krát více,“ okomentoval dostupné údaje o zlatých zásobách domácností analytik portálu Zlato.cz David Marášek. Zlaté snubní prstýnky přitom začínají váhově zhruba na 1,9 gramu. Jen čtyři procenta českých střadatelů vkládají své volné peníze částečně i do zlata, vyplynulo z loni 12

realizovaného průzkumu pro Finanční a ekonomický institut. Osm procent lépe situovaných Čechů nakupuje jako investice nemovitosti. Češi ukládají peníze, které jim zbývají, především do bank. Podle České bankovní asociace měli obyvatelé ČR ke konci minulého roku u bank uloženo 1881,5 miliardy korun, což bylo meziročně o 5,5 % více. Z dalších průzkumů vyplývá, že více než polovina Čechů volí některé z forem účelově vázaných spořicích produktů, nejčastěji penzijní připojištění nebo stavební spoření. Češi, kterým zbývají větší peníze, se však přece jenom začínají ke zlatu jako vhodnému úložišti hodnot více obracet. Vyplývá to ze zprávy tuzemské společnosti Goldengate, v níž uvedla, že loni v meziročním srovnání zaznamenala dvojnásobný prodej investičního zlata a stříbra. Minulý rok v ČR prodala 1,2 tuny investičního zlata. Zlato kumulují Čína či Rusko Analytik portálu Zlato.cz David Marášek poukazuje na to, že světové zásoby ještě nevytěženého zlata se tenčí, protože ho v posledních letech masově skupují velké státy jako Čína a Rusko. Předpokládá, že v dlouhodobém horizontu cena zlata měřená penězi poroste. „Čína či Rusko výrazně kumulují zlato ve svých rezervách. Ročně ho shromažďují mezi 100 a 200 tunami. Jejich cílem je zavedení nového měnového uspořádání. Obě země by totiž rády podložily své měny zlatem. Téměř polovina světové poptávky po zlatě vychází z Číny a Indie. Čína zároveň těží nejvíce zlata na světě, za ní následují Austrálie a Rusko,“ uvádí Iveta Polášková z České národní banky (ČNB) Zlatý poklad státu ČNB rozprodala Většinu českého zlatého pokladu, konkrétně 56 tun, ČNB rozprodala v letech 1997 a 1998. Dodnes se přesně neví, kde toto zlato skončilo, spekuluje se o Švýcarsku a Německu. V listopadu 2010 tisk upozornil na to, že se tím Česká republika ve vztahu k tehdejším cenám zlata připravila o 27 miliard korun. Před šesti lety pak ČNB informovala, že má na zásobách něco přes dvanáct tun zlata. Kromě centrálních bank zahrnují zlato do svých investičních portfolií především konzervativní investoři. „Všeobecně je pro svou vzácnost a trvanlivost vnímáno jako důležitý uchovatel hodnoty. Obzvláště patrné je toto vnímání zlata v některých zemích Asie, kde lidé často nemají důvěru ve stát, banky a dnešní nekryté peníze,“ uvádí dále analýza ČNB z listopadu loňského roku. Centrální banky jsou stále největším držitelem zlatých zásob. Ke konci roku 2014 držely zhruba 30 900 tun zlata, tedy asi pětinu veškerého zlata, které kdy bylo vytěženo. Nejvíce zlata je koncentrováno ve vyspělých zemích západní Evropy a Severní Ameriky. „Významné množství vlastní také Mezinárodní měnový fond, a to přes 3000 tun. Největší množství zlata prodala mezi lety 2000 a 2015 centrální banka Švýcarska, největším nakupujícím pak byla čínská centrální banka,“ uvádí ČNB. Role zlata v mezinárodním měnovém systému Zlato si udrželo významnou pozici i přes pokles jeho významu v portfoliích centrálních bank. Je využíváno k posílení bankovního systému a ke zvýšení likvidity na finančních trzích, uvádí ČNB. Zlato bylo hlavním stavebním kamenem mezinárodního měnového systému stovky let. Po první světové válce však byla jeho role významně omezena. Ve 30. letech 20. století začaly centrální banky zlatý kov ve svých rezervách redukovat, své zlaté standardy rušily. Zlato se do mezinárodního měnového systému navrátilo po druhé světové válce. Bylo úzce spjato s americkým dolarem. Role zlata však skončila po uzavření tzv. zlatého okna v srpnu roku 1971, jímž byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato.

Nová ruská zbraň v Sýrii? Podívejte se sami. Teroristé „mají po ptákách“ 13

Nová ruská moderní zbraň zachycena v akci v Sýrii? Pokud je tomu skutečně tak, mají se teroristé na co těšit, jelikož rakety budou stále častěji míjet cíl. Vážení čtenáři, co si o tom myslíte, máte k tomu nějaké další informace? http://www.liveleak.com/view?i=8c2_1455572420

Žena u sebe měla jídlo pro děti z McDonaldu po dobu 6 let a z výsledku budete v šoku Alarmující fotka McNugetek z McDonaldu, které byly po dobu 6 let netknuty a nechlazeny, se šíří internetem velmi rychle. Je to už 6 let, co jsem si koupila tento Happy Meal. u McDonalda, uvedla Jennifer Lovdahl na Facebooku. Bylo to celou dobu v kanceláři a vůbec se to nerozložilo, nestalo se s tím vůbec nic. Jennifer zveřejnila také další fotografii dokladu, který se zdá být mnohem více rozložený než samotné jídlo. Udělala jsem tento pokus, abych ukázala našim pacientům, jaké doopravdy jsou nezdravé potraviny. A obzvláště kvůli dětem. Existuje tolik chemikálií v tomto jídle! Vyberte si opravdové jídlo - jako je ovoce nebo zelenina - to je ten skutečný fast food. Lovdahl, která provozuje vlastní chiropraxi, doufá, že lidem její příspěvek otevře oči. Ačkoliv její příspěvek sdílelo tisíc lidí, je sporné, zda od toho bude lidi odrazovat. Do té doby byla hlášena ztráta asi 303 miliónů dolarů McDonalda kvůli dalším skandálům při kontrole bezpečnosti potravin, které byly NPR hlášeny. Ve skutečnosti stejný druh McNugetek byl předmětem pro videozáznam od čínského dodavatele v roce 2014. Záběry ukazovaly, jak pracovníci nesprávným způsobem pracují s McNuggetkami. Pak v roce 2015 - po změně čímského dodavatele na thajského dodavatele - byly údajně v McDonaldu objeveny cizí předměty právě v McNugetkách více než jen jednou. https://www.youtube.com/watch?v=zazn3CQEUI4 Tržby McDonaldu se snížily zhruba o 15 procent mezi roky 2014 a 2015 v rámci japonského sektoru,, který byl od roku 2015 největší mezinárodní pobočkou. Tyto věčné McNugetky představují nejhorší fiasko v dlouhé řadě PR katastrof pro tohoto obřího fast foodu, ve kterých byly zahrnuty také příběhy nehumánně chovaných kuřat, burritos s více než 100 položkami ve složení, hranolkami s 19 přísadami a zdravý salát, který má více kalorií než samotný Big Mac. A nejnovější vychytávkou je to, že mozzarellky McDonaldu nejsou z pravé mozzarelly...

Vojenský rozpočet USA představuje polovinu všech vojenských výdajů světa Nezdál by se vám divný svět, kde by 50% veškerých zbrojních výdajů bylo vynaloženo na pouhých 5% populace (a jimi hrazeno)? Avšak pravda je někdy podivnější než fikce. Každý rok vydává vláda USA na každého pracujícího/zdaněného občana 3 300 dolarů ze svého vojenského rozpočtu. Celková obrovská suma činí 610 miliard dolarů na výdaje spojené s obranou, což je zhruba polovina celkových světových vojenských výdajů. Další největší vojenský rozpočet má Čína, 216 miliard dolarů ročně. Ale abychom se jenom přiblížili k americkým výdajům, museli bychom sečíst dohromady vojenské rozpočty Číny, Ruska, Saudské Arábie, Indie, Japonska, Spojeného království a Francie. Z jiné perspektivy jsou vojenské výdaje na pracujícího člověka v 14

USA vyšší než příjem na hlavu v 70 zemích světa, jako například v Maroku, Nigérii, Nikaragui, Indii a na Ukrajině. To znamená například, že kdyby obyvatelé Nikaraguy byli zdanění 100%, a všechny jejich peníze by šly na vojenství, přesto by jejich vojenský rozpočet dosáhl pouze 1,8% vojenského rozpočtu Spojených států.

Politické hry, nedůvěra a dvojí přístup USA k otázce Sýrie Seymour M. Hersh je americký investigativní novinář, který píše pro The New Yorker. Držitel Pulitzerovy ceny je známý svou reportáži o masakru v My Lai (1969) nebo pojednáním o americkém přístupu k vězňům v Abu Ghraib. Ve svém článku Military to Military publikovaném na serveru London Review of Books představuje Sýrii jako dějiště politických her mnoha významných hráčů, a dokonce jako původce soupeření uvnitř samotných aktérů, jmenovitě USA. Pojďme se na jeho teorii podrobněji podívat a podrobit ji kritice. Článek vyšel původně na On War | On Peace. Odlišné pohledy Hersh uvádí čtenáře do problematiky shrnutím názoru Spojený výbor náčelníků štábů JCS (Joint Chiefs of Staff), poradního orgánu amerického prezidenta a ministra obrany, na otázku americké politiky vůči Sýrii. Podle JCS je obamova politika vůči Sýrii mylná. Trvá totiž na tom, aby premisa všech vyjednávání o budoucnosti Sýrie byla založena na odstoupení Bašára al-Asada. Navíc představa, že „umírněné" rebelské skupiny jsou schopny jej porazit, je naivní. Obama je sám polapen v myšlení podobném tomu z doby studené války. Jeho administrativa je fixovaná na Čínu a Rusko, i když by se měla zaměřit na různá teroristická uskupení v Sýrii, zejména tzv. Islámský stát. Názor JCS vychází z tajného dokumentu, který v roce 2013 představila Výzvědná obranná agentura DIA (Defense Inteligence Agency) ve spolupráci s JCS, vedeným generálem Dempseym. Jedná se o analýzu situace v Sýrii, která byla provedena pomocí takřka všech metod sběru dat (SIGINT, HUMINT, GEOINT, CYBINT atd.). Studie dochází k závěru, že pokud padne al-Asad, padne s ním celá Sýrie a stane se z ní podobný zhroucený stát jako je Libye. Tento dokument byl přímo v rozporu s přístupem Obamovy administrativy, která dle Hershe od začátku nástup Obamy do úřadu pracuje na destabilizaci Sýrie pomocí CIA se spojenci, jako jsou Velká Británie, Saudská Arábie a Katar. Destabilizace je prováděna pomocí subvencování různých „umírněných rebelských skupin". Zbraně jsou těmto aktérům dodávány z Libye přes Turecko. Program má za cíl pomoci opozice v boji proti režimu a postupem času se změnil v přímou přeshraniční podporu jak technickou, tak logistickou a materiální pro skupiny – včetně Jabhat al-Nusry a samozvaného Islámského státu. Skupiny pokládané za umírněné byly poraženy, nebo se transformovaly do radikálních hnutí a USA tak prakticky podporují teroristické skupiny. Na to se dle Hershe snažila upozornit DIA mezi lety 2012 a 2014 v čele s generálem Michaelem Flynnem. Na základě jejich prohlášení se tak dělo za neustálého upozorňování civilní administrativy na vážné dopady poražení al-Asada. Součástí těchto upozornění byl zejména fakt, že v Sýrii už žádná umírněná opozice neexistuje a extrémistické džihádistické skupiny drží veškerou kontrolu. Navíc Turecko nedělá dostatek pro zabránění převozu bojovníků a zbraní přes své hranice a úplně ignoruje vzrůst moci tzv. Islámského státu v Sýrii. Flynn tvrdí, že se Obamova administrativa proti těmto informacím vymezila a podle jeho slov to vypadalo, jako „kdyby nechtěli slyšet pravdu". JCS a DIA se shodly, že současný politický přístup k Sýrii není funkční, má katastrofální dopad a odstranění al-Asada je nebezpečné pro celý region. Oproti tomu Obamova administrativa zastávala postoj úplně opačný. Postoj, který se dá charakterizovat slovy „kdokoli je lepší, než al-Asad u moci". A jelikož JCS a DIA neuspěli při konfrontaci Obamovy administrativy, rozhodli se jednat na vlastní pěst „mimo politické kanály". Sdílení informací JCS a DIA sdíleli své informace o dění v Sýrii s ostatními spojenci s vědomím, že se tyto informace dostanou přes prostředníky až k al-Asadovi. Těmito spojenci byli Německo, Izrael a Rusko. Každá z těchto zemí měla eminentní zájem o Sýrii, ovšem každá z jiných důvodů. Německo se dle Hershe obávalo radikalizace svých šesti milionů muslimů v případě expanze tzv. Islámského státu, Izraeli šlo přímo o bezpečnost svých hranic a Rusko se obávalo ohrožení své základny v Tartu a svého vlivu v regionu. Došlo tak ke sdílení informací, jejichž rozšíření a použití teoreticky nebylo problémové, ovšem prakticky šlo přímo proti politice Obamovy administrativy. Data, jež byla zasílána vybraným spojencům, zahrnovala informace o situaci v Sýrii a pohybech, popřípadě intencích různých protirežimních skupin. Nikdy nedošlo k přímému sdílení informací mezi USA a syrským režimem. „Pokud al-Asad zůstane u moci, nebude to díky našim informacím, ale díky tomu, že byl natolik chytrý, aby použil data, které získal od ostatních aktérů, kterým jsme je poskytli v kolektivním zájmu," uvažovalo zhruba JCS. Obama se o tomto sdílení informací nic nedozvěděl. Tak prakticky 15

paralelně probíhaly dvě operace. První z nich byla Obamova, prováděná CIA, za účelem destabilizace Sýrie a svržení al-Asada. V případě druhé operace se jednalo o sdílení informací spojencům pod taktovkou JCS, která sice teoreticky nebyla v přímém rozporu s Obamou, ale prakticky tyto informace al-Asad využíval k upevnění své pozice. Dvojí hra Dle Hershe práce na destabilizaci Sýrie započaly za Bushovy administrativy a pokračovaly i za Obamovy vlády. Server Wikileaks zveřejnil ambasádní korespondenci, ze které vyplynulo, že USA v roce 2006 v čele s tehdejším ambasadorem v Sýrii Roebuckem vypracovaly plán na rozložení Sýrie. „USA musí spolupracovat se Saúdy a Egypťany na navýšení sektářských tenzí uvnitř Sýrie. Nejvíce záleží na zvýšení publicity zásahů alAsadova režimu proti případným nepokojům, které ukáží sílu disentu (zejména sunnitských muslimů a Kurdů), a tím pádem nestabilitu a slabost syrského režimu." Navíc musí USA podporovat ,,izolaci Sýrie" pomocí podpory „National Salvation Front". Tu vedl Abdul Halim Khaddam, syrský ex-viceprezident, který byl již dlouhou dobu sponzorován Saúdy a Muslimským bratrstvem. USA na přímou podporu těchto uskupení v roce 2013 utratily kolem pěti milionů dolarů. Navíc v rámci medializace vytvořily v Londýně televizní stanici syrské opozice za účelem nalomení režimu. Operace pokračovaly i na počátku občanské války a ostatní státy v regionu zvýšily finanční pomoc některým skupinám. Saúdové utratili na podporu rebelů v roce 2013 700 milionů dolarů. CIA v té době již několikátým rokem dodávala zbraně z Libye přes Turecko pro syrskou opozici. Operace byla financována CIA přes spojku v libyjském Benghazí, kde byla hlavním štábem operace americká ambasáda v čele s J.C. Stevensem. To všechno pod taktovkou Obamova State Departmentu s přímým schválením od prezidenta. Zbraně byly dodávány z Libye do Turecka přes prostředníka firmy „Al-Marfa Shipping and Maritime Services". Tyto informace vyplynuly na povrch díky žurnalistům z The Washington Post. V roce 2013 začalo JCS sdílet informace se spojenci a v bezpečnostní komunitě v USA se rozšířilo povědomí o tom, že už žádná umírněná opozice neexistuje. Jelikož v té době byly libyjské zbrojní sklady nehlídané, stala se z Libye horká půda pro všechny pašeráky zbraní a proud tohoto vybavení prakticky nebylo možno zastavit. JCS se pokusilo vyjednat s CIA zastavení dodávek zbraní z Libye a postupné zašpuntování převozu zbrojního materiálu přes turecké hranice do Sýrie. Operace byla úspěšná a al-Asadova pozice se začala vylepšovat. V ten stejný moment ovšem Saúdská Arábie, Katar a Turecko zvýšily své zbrojní dodávky pro Jabhat al-Nusra a tzv. Islámský stát, který se ke konci roku 2013 enormně rozrostl. V roce 2014 se CIA pokusila domluvit zastavení dodávek zbraní a peněz od Saúdů a Kataru, ovšem bez úspěchu. Také jejich program na cvičení rebelských skupin v Turecku a Jordánsku byl jeden velký neúspěch. Dle Hershe však Saúdové nebyli jediným problémem, jelikož Turecko samo financovalo a zbrojilo tzv. Islámský stát a Jabhat al-Nusru roky. Možnost spolupráce? JCS bylo od začátku syrské občanské války v kontaktu s Ruskem, zejména díky dobrému vztahu amerického generála Dempseyho a ruského generála Gerasimova. Vztah mezi špičkami vojenské administrativy vycházel z vědomí, že si Rusko a USA v rámci boje proti terorismu mají co nabídnout. Rusko zná myšlení a modus operandi teroristů. Navíc má informace o některých nejvyšších vedoucích postavách samozvaného Islámského státu, protože proti některým z nich bojovalo už ve dvou válkách v Čečensku. Navíc se obává radikalizace své nemalé muslimské populace v určitých regionech mimo Čečnu. Oproti tomu USA mohou nabídnout zkušenosti s výcvikem zahraničních bojovníků. Podle názoru vojenských špiček JCS je tedy spolupráce přinejmenším záhodná. Obama ale s Ruskem spolupracovat v boji proti IS odmítá, a to jak na politické, tak i vojenské úrovni, zejména kvůli ruské anexi Krymu a vedení hybridní války na Ukrajině. Čína, podle Hershe málo vzpomínaný hráč na poli syrské občanské války, vidí tento konflikt prizmatem problému ve své provincii Xingjang. Bojí se radikalizace své ujgurské populace, a dokonce viní tureckou rozvědku z podněcování a radikalizace tohoto obyvatelstva. Dle zdrojů z této provincie vycestovalo už několik set bojovníků, kteří se přes okolní země dostali až do centra konfliktu. Sama Čína podporuje al-Asada u moci a slíbila podporu 30 miliard dolarů na obnovu poválečné Sýrie. Samozřejmě to nedělá z humanismu či charity, ale protože vidí geopolitickou příležitost v regionu. Změna vedení Generál Dempsey v čele JCS i přes své údajné praktiky vydržel. Flynn z DIA musel kvůli své veřejné kritice postoje Obamovy administrativy opustit svou pozici. Obama se nadále drží svých přesvědčení ohledně Sýrie. Mezi ně patří, že al-Asad musí být zbaven moci, neexistuje možnost spolupráce s Ruskem v boji proti IS, Turecko je silný a důvěryhodný spojenec, a je nutné podporovat ,,umírněnou" opozici vůči al-Asadovi. Podle Hershe JCS pozoruje s údivem stálou Obamovu podporu Turecku, které bylo z několika odlišných zdrojů obviněno z přímé podpory terorismu v Sýrii. Otázka, kterou si Hersh nakonec pokládá, zní: ,,Proč se Obama 16

navzdory jasným faktům o tureckém působení v Sýrii rozhodl tyto fakta ignorovat?" Kritický pohled Shrnuto: Obamova zaslepenost, dlouhodobá podpora teroristických skupin ze Západu, Turecka a Saúdské Arábie, práce na destabilizaci Sýrie trvající od dob Bushovy administrativy a neposlušnost ze strany nejvyššího vojenského poradního orgánu proti vlastnímu prezidentovi. Tedy řada velmi závažných až fantasticky znějících obvinění proti Obamově administrativě. Jak ale Hershův článek obstojí pod tíhou kritického pohledu? První otázka, kterou si musíme položit, se týká zdrojů. Pro taková obvinění jistě musí existovat mnoho důkazů, abychom je mohli vzít v potaz. Hersh čerpá ze tří zdrojů. Prvním a nejzajímavějším je zdroj úplně anonymní. Jedná se o sérii rozhovorů s vysoce postaveným ,,poradcem" JCS, který je mimo službu. Dále čerpá z rozhovorů s různými vysoce postavenými činiteli a experty na problematiku, kteří jsou buď v aktivní funkci, nebo mimo pozici, a také s některými americkými politiky. Posledním typem zdrojů je odkazování se na Wikileaks a novinářské zdroje typu Washington Post. Tedy hlavním zdrojem tohoto článku je jeden anonymní bývalý ,,poradce" JCS. Hersh neříká nic o postavení tohoto poradce, ani o jeho práci pro JCS nebo kontaktech či snad o materiálech, které by mohly podpořit jeho myšlenky (kromě zmiňovaného dokumentu vypracovaného DIA a JCS, jenž ovšem není přístupný). Neexistují jakékoli dokumenty, zprávy, videomateriály, fotografie, tweety... Cokoliv, co by alespoň částečně potvrzovalo jeho teorii. Hersh používá i ostatní zdroje, ale ani jeden z nich nepodporuje jeho celkové tvrzení a schéma událostí. Rozhovory s experty a politiky se točí kolem problematiky udržení al-Asada u moci a spolupráce s Čínou a Ruskem. Navíc jejich ověřitelnost je přinejmenším diskutabilní. Zdroje z Wikileaks mluví o událostech za Bushovy administrativy a zdroj Washington Post o operaci CIA v Benghází v roce 2012. Druhou otázkou je jeho samotná teorie. Jak mohl Dempsey, poté co s celým JCS obešel Obamu a jednal prakticky proti zájmům USA v Sýrii, vydržet ve funkci? Jak mohla existovat tato operace, která šla přímo proti zájmům administrativy, bez jejího povšimnutí? Navíc, proč existují zdroje, které mluví o tom, že sám Dempsey je zastánce subvencování rebelských skupin? Oproti tomu Hersh bez podložených zdrojů tvrdí naprostý opak. Proč bychom tedy této teorii měli věřit? I když chováme k autorovi respekt, tak nemůžeme argumentovat jeho historií. Hersh ve své profesi investigativního žurnalisty odhalil (reálné a fakty podpořené) události jako je masakr v My Lai a aféru Abu Ghraib. Na druhou stranu autor za poslední dekádu vydal řadu článků, jež jsou stejně fascinující, stejně šokující, ale nikdy ne podložené a vyargumentované jako jeho předchozí odhalení. Analyzovaný článek vypadá jen jako další ze série nepodložených vyfantazírovaných odhalení, která stojí na jednom anonymním zdroji. Závěrem lze tedy shrnout, že článek, ačkoli velmi zajímavý a šokující, není možné reálně potvrdit či vyvrátit. Události, které Hersh podporuje ze zdrojů jiných než jeho vlastních, jsou reálné, ověřitelné a přinejmenším existující. To se ovšem nedá říct o jeho hlavní teorii, kterou musíme brát s rezervou. Článek ovšem vznesl zásadní otázku, na kterou bohužel neodpovídá. Proč by bylo v americkém zájmu destabilizovat Sýrii?

17