Walter Laqueur: Putin a putinismus
1
Walter Laqueur: Putin
a putinismus
2
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Walter Laqueur: Putin a putinismus
Walter Laqueur Putin a putinismus Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem PROSTOR
3
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin a putinismus
Walter Laqueur
Putin a putinismus Rusko a perspektivy jeho soužití se Západem přeložila Petruška Šustrová
PROSTOR | Praha | 2016 5
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin
a putinismus
Originally published under the title Putinism Copyright © 2015 by Walter Laqueur Published by arrangement with St. Martin’s Press, LLC All rights reserved Czech edition © PROSTOR, 2016 Translation © Petruška Šustrová, 2016 Afterword © Jefim Fištejn, 2016 ISBN 9788072603299
6
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin a putinismus
Památce dvou mých guru: George Lichtheima (1912–1973) Hanse (Toma) Meidnera (1914–2001)
7
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin a putinismus
Obsah
Poděkování 11
ÚVOD 18 1 | KONEC SOVĚTSKÉ ÉRY 38 | Perestrojka 47 | Po Gorbačovovi 63
2 | KDO VLÁDNE RUSKU? 77 | Oligarchové | Silovici 83
78
3 | PILÍŘE NOVÉ RUSKÉ IDEJE | | | | |
Ruská pravoslavná církev 107 Vůdčí myslitelé ruské pravice Euroasianismus 131 Ruská geopolitika 144 Konfabulace? 150
107
118
4 | PUTIN A PUTINISMUS 159 | Putinismus
171
5 | STALIN A PÁD BYZANTSKÉ ŘÍŠE
176
| Pád impéria 186 9
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin
a putinismus
6 | DEMOGRAFIE 193 | | | |
Ruský islám Tatarstán Opozice Státní strana
200 209 214 220
7 | NOVÁ NÁRODNÍ DOKTRÍNA | Zpět ke kořenům 224 | Ruští nacionalisté za Sovětů | Znovuobjevený Ivan Iljin 245
224
238
8 | ZAHRANIČNÍ POLITIKA A PETROSTÁT 257 | | | |
Rusko a evropská krajní pravice Rusko a Čína 274 Blízké zahraničí 278 Ruská ropa 283
264
9 | ZDROJE BUDOUCÍCH KONFLIKTŮ | | | | | |
287
Ruská identita 291 Idea nové říše 294 Rusofobie a západofobie 300 Ekonomická budoucnost 306 Tvář mladé generace 310 Středoasijské konflikty 319
EPILOG KAMO GRJADEŠI — QUO VADIS, RUSKO?
329
Bibliografie 345 Doslov (Jefim Fištejn) 357 Rejstřík 365 10
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Poděkování
Poděkování
Musím se vrátit v čase a připomenout ty, kdo mi pomohli porozumět Rusku a jeho lidu. Můj zájem o tuto zemi se datuje už od dětství, ale o tom až později. Mé vzdělávání v tomto oboru bylo neúplné a nekonvenční. Když jsem krátce před vypuknutím druhé světové války přijel jako sedmnáctiletý student do Jeruzaléma, který v té době ležel v Palestině, šel jsem navštívit jediného profesora historie, milého člověka a rodáka z mého města, a projevil jsem přání studovat ruské dějiny. Zeptal se mne, zda jsem četl čtyři díly dějin Vasilije Ključevského. Odpověděl jsem kladně, což byla pravda jen zpoloviny, načež mi řekl, že mi jako znalec raně středověkých anglických dějin nemůže pomoci. Vstoupil jsem do kibucu a tam jsem si po dvou letech náhodou zlomil nohu při holení – to byl, jak mi bylo řečeno, v dějinách medicíny velmi vzácný úkaz. Téměř dva měsíce jsem nebyl schopen práce. Když se v naší kolektivní osadě něco takového stalo mladé ženě, dali jí spravovat ponožky, ale pro mladé muže žádná taková práce nebyla. Sousedka, maminka mého spoluosadníka paní Pickmanová, která se narodila v Nikolajevu na břehu Černého 11
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin
a putinismus
moře a byla učitelkou, byla šťastná, že má žáka. Mnoho hodin denně jsem s ní četl rusky. Po měsíci jsem si mohl přečíst Pravdu, o níž jsem přesvědčen, že v té době měla slovní zásobu omezenou tak na osm set až devět set slov, aby ji mohly číst miliony lidí. Po dvou měsících jsem si dokázal přečíst Puškinovu Kapitánskou dcerku. V příštích měsících jsem našel další skupinu učitelů. Byl jsem v té době povýšen na policistu a trávil jsem dlouhé večery u táboráků v polích nebo v horách. Většina mých druhů byla o dvacet nebo více let starší než já a mnozí pocházeli ze Sibiře; hrstka z nich byli potomci křesťanských sektářských rodin, které konvertovaly k judaismu, a naučili mě ruské písně, zejména různé písničky o katorze a ssylce (vězení a vyhnanství), z nichž si mnohé pamatuji dodnes. Ti muži pocházeli z malých sibiřských osad s nepravděpodobnými jmény, jako třeba Balagansk („balagan“ znamená v ruštině strašlivý chaos a nepořádek). Obohatili také můj slovník mnohými slovy a obraty, které se v normálních slovnících nenajdou. V dalších letech jsem pracoval jako spisovatel a novinář, ale jedním z mých hlavních zájmů pořád byla ruská oblast. V roce 1956 jsem se v Londýně stal zakládajícím redaktorem čtvrtletníku a později dvouměsíčníku Soviet Survey, později jen Survey, který se věnoval politickým a kulturním trendům v Sovětském svazu. Seznámil jsem se s většinou lidí, kteří se tímto oborem zabývali ve Spojených státech a ve Velké Británii, ale také na evropské pevnině. Vyjmenovat všechny, kdo v té době byli mými učiteli, by zabralo hodně místa a času. Musím ale vyzdvihnout Jane Degrasovou, která mi v začátcích mé práce nesmírně pomohla. 12
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Poděkování
Působila v moskevském Ústavu Marxe, Engelse a Lenina, ale přestěhovala se do Chatham House v Londýně. V padesátých letech jsem nějaký čas pobyl v Ruském centru na Harvardu, avšak formální vzdělání jsem neměl. Zůstal jsem v Survey deset let a pak jsem přešel na jinou pozici, která mě vedla velmi odlišným směrem, k záležitostem Evropy a Blízkého východu. Nelitoval jsem toho, protože jsem k Rusku cítil to, co napsal Kipling o Anglii: Co ví o Rusku ten, kdo jen Rusko zná? Všechna ta léta jsem trpěl zjevným handicapem. Četl jsem o Rusku, mluvil jsem s Rusy, ale nikdy jsem v té zemi nebyl. To se mělo záhy změnit. Rodiče mé zesnulé manželky Naomi bydleli v letovisku na severním Kavkaze. Její otec byl profesorem medicíny ve Frankfurtu nad Mohanem a specializoval se na dějiny a filozofii lékařství. V roce 1936 musel narychlo opustit Německo a jediná země, která ho chtěla přijmout, byl Sovětský svaz. Byl to zcela apolitický člověk, a proto ho velmi překvapilo, ba přímo šokovalo, když po příjezdu do Moskvy všichni předstírali, že jaktěživi neslyšeli o narkomzdravovi (ministrovi zdravotnictví), jeho náměstkovi ani o ostatních, kteří ho pozvali. Nakonec se nad zmateným cizincem slitoval recepční a řekl mu, aby se především dostal co nejdál od Moskvy, byla doba čistek a moskevských procesů, a zadruhé aby se neučil místní jazyk. Zařídil se podle té rady a ocitl se s rodinou v jednom letovisku na severním Kavkaze. Poprvé jsme tam za nimi jeli v padesátých letech a pak jsme je nějakou dobu navštěvovali skoro každý rok. V té době nebylo jednoduché získat vízum do Sovětského svazu, obzvlášť k návštěvě někde jinde než v Moskvě. Nechtěl jsem 13
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin
a putinismus
uvěřit našemu štěstí, měl jsem strach, že jednoho dne bude někdo chtít, abychom za tu výsadu zaplatili. Ten den však nikdy nepřišel, možná o Survey ani o mně nikdy neslyšeli. Poučilo mne to o Rusku i o byrokracii obecně: nikdy nepodceňovat roli náhody a nikdy nepředpokládat, že levice ví, co dělá pravice. Popsal jsem tuto kapitolu svého života podrobněji ve své autobiografii Thursday’s Child has Far to Go (Děti narozené ve čtvrtek dojdou daleko) a nechce se mi to opakovat. Jezdil jsem na Kavkaz rád, bylo to v té době Švýcarsko bez turistů, a ony časté návštěvy a delší pobyty mi poskytly postřehy, které většina návštěvníků a turistů neměla; vypadá to, že jsme byli po léta mezi prvními zahraničními návštěvníky této oblasti. Můj švagr Friedrich Richardovič byl vynikajícím průvodcem. Pak však přišlo jednoho dne, když jsme jeli do hor, zklamání. Bylo to na začátku éry Leonida Brežněva a mne napadlo, že zatímco v posledních letech bylo Rusko velmi zajímavé, protože se mohlo cokoliv stát, teď vstoupilo do období stability, či spíš nehybnosti – Rusové tomu říkali zastoj. Obával jsem se, že začne být nudné – a já jsem se naučil, co jsem se za daných okolností naučit mohl, a přišel tedy čas věnovat se jiným zájmům. Těm jsem se věnoval dvacet let, až pak se za Gorbačova dějiny náhle rozběhly, začalo nové období změn a události v Rusku začaly být vzrušující. Časově se to shodovalo s mou touhou po profesionální změně. Učil jsem ve Spojených státech, ale nijak jsem nestál o učení na plný úvazek; odešel jsem tedy z Londýnského institutu, který byl v kompetentních rukou. Přestěhovali jsme se do Washingtonu 14
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Poděkování
a jsem velmi vděčný velvyslanci Davidu Abshireovi, řediteli Centra strategických a mezinárodních studií (CSIS) v tomto městě, že mne po léta nechal víceméně dělat, co jsem chtěl. Mnohé z toho souviselo s Ruskem a lidé ve vládě, v akademickém světě i jinde sledovali tamní dění. Kde však hledat prvopočátky mého zájmu o Rusko? To je další zvláštní příběh. Jako klukovi mi rodiče řekli, že jeden z mých předků byl lékařem ruské carevny. Neuměli přesně říci, které carevny, a já jsem to i v tom raném věku vypustil jako čirou fantazii. Po letech se však můj zájem probudil znovu. Začal jsem pátrat a zjistil jsem následující: příběh nebyl úplně správný, ale nebyl ani úplně špatný; jak tomu v takových rodinných legendách bývá, obsahoval zrnko pravdy. Kolem roku 1800 žila má rodina v malém městečku ve Slezsku. Můj prapradědeček byl rabín a ve volném čase psal nikterak pozoruhodné básně v hebrejštině. Jeho bratr Moritz (narozený v roce 1787) chtěl studovat medicínu, ale to bylo téměř nemožné, protože rodina byla velice chudá. Jednoho dne se objevil misionář a nabídl Moritzovi něco, co se nedalo odmítnout. Poskytne mu prostředky na studia, pokud Moritz konvertuje k protestantství. Ten to udělal a po několika letech ukončil studia medicíny a rétoriky – medicína zřejmě nebyla obor na plný úvazek – na univerzitě v Dorpatu, dnes je to Tartu v Estonsku. Práce, kterou dostal, nebyla zrovna vzrušující. Stal se vedoucím karanténní stanice v Taganrogu na břehu Azovského moře. Z Moritze se stal Boris, a protože ruština nemá přehlásky, jmenoval se teď Lakier. Pracovně byl ve slepé uličce, ale stalo se něco nečekaného: jižní Rusko navštívil car Alexandr I., přijel do Taganrogu 15
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775
Walter Laqueur: Putin
a putinismus
a tam v roce 1825 zemřel. Tehdejší vláda se obávala – jak se ukázalo, právem – obvinění z nečisté hry, a tudíž se snažila sehnat co nejvíc lékařů, kteří by podepsali úmrtní list. Boris pocházel ze zahraničí, byl tudíž obzvlášť žádoucí, a jeho jméno se objevilo na úmrtním listu. To znamenalo povýšení do šlechtického stavu, ale bohužel do řad nemajetné šlechty. Rodina se přestěhovala do Moskvy a pro mě byl zajímavý zejména jeden z jejích tří synů, Alexandr Borisovič (1825–1870). Byl ve své době známým spisovatelem, autorem jedné z prvních seriózních rozsáhlých knih o Spojených státech (anglicky ji víc než sto let poté, co vyšla rusky, vydalo University of Chicago Press). Předtím byl tajemníkem vládního výboru, který se zabýval osvobozením ruských rolníků z nevolnictví. Byl také autorem prvního ruského díla o heraldice (před několika lety znovu vyšlo v Moskvě) a obstaral dosti ošklivý erb rodu Lakier, který lze najít na internetu. Oženil se s dcerou Puškinova přítele, rektora Petrohradské univerzity P. A. Pletněva. Dáma zemřela při porodu dítěte. Po letech se oženil znovu, tentokrát s dámou z klanu Komnenos–Varvakis v Taganrogu. Anton Čechov, který odtamtud pocházel, napsal, že v jeho rodném městě žili jen tři nebo čtyři poctiví lidé; jsem si jist, že můj strýc, který se třikrát stěhoval, byl mezi nimi. Komnenosové byli královský rod z Byzance. Tak jsem se dostal, byť hodně vzdáleně, do příbuzenství se všemožnými historickými osobnostmi – některé byly významné a zajímavé, jiné měly pochybnou pověst. Vyskytl se však malý problém; Boris, lékař a mistr rétoriky, zjistil, že po příchodu do Ruska je nezbytné získat „legendu“, jak se tomu říká ve světě zpravodajských služeb. 16
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Poděkování
Podle této verze to nebyl Žid, který se narodil ve Slezsku, oženil se tam a nechal tam dceru, ale byl čistě francouzského aristokratického původu. Pocházel z Toulouse a do Ruska přišel s Napoleonovou armádou. Dovedu pochopit, že takový vylhaný příběh byl tehdy v Rusku zapotřebí, ale měl si vymyslet něco vhodnějšího, poněvadž tomuhle se moc věřit nedalo. Zemřel v Moskvě a je pohřben na hřbitově pro jinověrce. Setkal jsem se s některými jeho potomky. Taková tedy byla má rodinná pouta s Ruskem. Nemohl jsem mít lepšího rešeršního asistenta, než je Christopher Wall. Jsem vděčný Davidu Boggisovi a Michaelu Allenovi, stejně jako Joshuovi Kleinovi a Ireně Lasotové za pomoc s redigováním této knihy a také Mishovi Epsteinovi a Michaelu Hagemeisterovi, kteří mi pomohli porozumět některým konkrétním aspektům. Je samozřejmé, že názory, které jsou zde vyjádřeny, jsou mé vlastní. Literatura o současném Rusku se v ruštině i v angličtině za poslední léta nesmírně rozrostla a některé základní prameny jsou uvedeny v bibliografii na konci knihy. Počet relevantních internetových stránek roste ještě rychleji a začal být téměř nezvladatelný. Johnsonův Russsia List a Window on Eurasia Paula Goblea, vydávané denně, jsou nápomocné, zejména pokud jde o přístup. Velkou pomocí jsou i ruské internetové stránky, příliš početné, než aby se daly vyjmenovat.
17
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS216775