MANAGEMENT EROZNĚ OHROŽENÝCH PŮD S VYUŽITÍM KOMPOSTU

MANAGEMENT EROZNĚ OHROŽENÝCH PŮD S VYUŽITÍM KOMPOSTU

Září 2012

ZERA – Zemědělská a ekologická agentura, o.s. Podhradí 1022, 675 71 Náměšť nad Oslavou [email protected], www.zeraagency.eu

1

OSNOVA ÚVOD 1. KOMPOST A EROZE – úvod do problematiky, kvalita výstupu kompostování – kompostu, jeho certifikace podle zákona o hnojivech, využití kompostu v managementu obdělávání erozně ohrožených půd, výsledky pokusů s využitím kompostu 2. LEGISLATIVA – GAEC, CC, zákon o hnojivech, nitrátová směrnice, správná zemědělská praxe, legislativa odpadového hospodářství a související právní předpisy ochrany ŽP 3. SPRÁVNÁ KOMPOSTÁŘSKÁ PRAXE – principy kompostování – technika a technologie s cílem minimalizace negativního vlivu na životní prostředí (emise do ovzduší, vody a půdy), koncept decentralizovaného kompostování – využití surovin – všech zdrojů organické hmoty v regionu zemědělského podniku pro návrat organické hmoty do půdy a její ochrany proti erozi 4. ZÁKLADNÍ AGROTECHNIKA – půdoochrané technologie s využitím kompostu 5. EKONOMICKÉ ASPEKTY – investiční a provozní náklady - technika a technologie od zpracování BRO a produkce kompostu až po jeho aplikaci a zapravení do půdy, celková udržitelnost systému půdoochrané technologie s využitím kompostu 6. PROVOZ KOMPOSTÁRNY A PRAKTICKÉ PŘÍKLADY – exkurze – představení dobrých praxí a zkušeností se zavedením kompostování a využití kompostu v regionu zemědělského podniku 7. SEZNAM UŽITEČNÝCH KONTAKTŮ 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 9. ZÁKLADNÍ POJMY

2

ÚVOD Jedním z nejpalčivějších problémů v oblasti zemědělství je zvýšená eroze a tím degradace zemědělské půdy. Dochází k odnosu nejúrodnější části půdy, zároveň tím k zanášení vodotečí a někdy k přímým škodám při vniknutí bahna na území sídel. Dalším negativním efektem snižující se infiltrační schopnosti půd je malý průnik vody do hlubších profilů, čímž se hůře doplňují zásoby spodní vody. Pokles živočišné produkce neznamená jen nedostatek kvalitních statkových hnojiv, ale zejména dopadá na strukturu osevních postupů, ze kterých rychle mizí víceleté pícniny (vojtěška, jetel). Ty vždy působily jako rozhodující prvky zlepšující úrodnost půdy. Kromě pozitivního vlivu na fyzikální vlastnosti půd (vylepšování struktury a propustnosti), zvýšení výnosu následných plodin vlivem ponechaných živin (fixace vzdušného N) či významné přímé ochrany půdy před erozí také ponechávaly velké množství kvalitních zbytků v podobě zaorané nadzemní a podzemní biomasy. Ta poskytovala ideální substrát pro rozvoj půdní mikroflóry. Nedostatek kvalitní, rozložitelné organické hmoty vede naopak k malé aktivitě půdní bioty, což má mnoho negativních dopadů, mimo jiné i pomalejší rozklad kontaminujících látek, zejména pesticidů. Tyto efekty mohou ve středně a dlouhodobé perspektivě významným způsobem poškodit jak samotnou úrodnost půdy, tak i její mimoprodukční funkce. Na druhé straně existuje potenciální zdroj stovek tisíc tun disponibilní organické hmoty odpovídající kvality, který by mohl tyto negativní trendy eliminovat. Jedná se o organické složky komunálních odpadů, které je možné spolu s odpady z údržby zeleně, z potravinářství a gastronomických služeb kompostovat a vzniklý výrobek použít ke hnojení zemědělské půdy. Česká republika musí postupně odklánět biologickou složku komunálního odpadu ze skládek, což přináší problém, jak s ní naložit. Za vydatné podpory dotačních programů vznikly i kapacity pro výrobu kompostů, avšak nedostatečnou koordinací (zejména mezi rezorty MZe a MŽP) a absencí vůle ke spolupráci jsou mnohdy jen velmi málo využity. Existují i rezervy na straně zemědělců, kteří stále nemají dostatečné povědomí o výhodách aplikace kompostů a nejeví o ně patřičný zájem. Dlouhodobé hledisko péče o půdu je často převáženo krátkodobým ekonomickým zájmem. Pro podporu uvedené problematiky je připraven cyklus seminářů, které mají za cíl představit účastníkům (zástupci obcí, zemědělci) koncept decentralizovaného kompostování a všechny jeho aspekty (provoz zařízení, legislativa, základní agrotechnika, ekonomika) a podpořit využití kompostu v rámci pěstitelských systémů s cílem ochrany erozně hrožených půd. Součástí seminářů budou i správné praktické příklady technik a technologií kompostování a využití kompostu. V rámci projektu bude představeno 14 kompostáren ve všech krajích ČR. Koncept "decentralizovaného kompostování", lze představit jako úzkou spolupráci zemědělce a obce v systému zpracování a využití biologicky rozložitelných odpadů pro zvýšení půdní úrodnosti v místě jeho vzniku. Na jedné straně stojí zemědělec, který potřebuje pro udržení úrodnosti půdy organickou hmotu. Její nedostatek způsobuje erozi půdy, zvýšené náklady na obdělávání půdy, pesticidy, nízké využití aplikovaných průmyslových hnojiv. Na druhé straně stojí obec, která produkuje 3

biologicky rozložitelný komunální odpad. Málokterá obec má k dispozici vhodné zpracovatelské zařízení a proto tento materiál často končí na skládkách odpadů, což s sebou nese vysoké finanční náklady pro obec a zvýšené znečištění životního prostředí. Vzájemná spolupráce, kdy obce předá vyprodukovaný bioodpad zemědělci, který má v rámci svého podniku k dispozici vhodné zařízení pro nakládání s ním a který navíc dokáže ocenit vzniklý výstupní produkt- kompost, který následně využije k hnojení svých zemědělských pozemků, se jeví jako více než výhodná.

4

1. KOMPOST A EROZE úvod do problematiky, kvalita výstupu kompostování – kompostu, jeho certifikace podle zákona o hnojivech, využití kompostu v managementu obdělávání erozně ohrožených půd, výsledky pokusů s využitím kompostu

1.1

Eroze Ing. Jan Vopravil, VUMOP. v.v.i. Ing.Tomas Khel, VÚMOP v.v.i. Ing. Pavel Novák, CSc., VÚMOP v.v.i. Ing. Taťána Vrabcová,MSc.,VÚMOP v.v.i.

Pojem eroze půdy Slovo „eroze“ je latinského původu a je odvozené od slova „erodere“ – rozhlodávat. Eroze půdy je přírodní proces, při kterém působením vody, větru, ledu, příp. jiných činitelů dochází k rozrušování povrchu půdy a transportu půdních částic. Rozlišujeme erozi normální neboli geologickou a erozi zrychlenou. Normální eroze neustále přetváří reliéf území; tyto procesy probíhají postupně a jsou z hlediska lidské generace prakticky nepozorovatelné. Ke zrychlené erozi půdy dochází po změně přírodních podmínek antropickou činností. Její intenzita je 10-1000x vyšší než normální eroze. Zrychlená eroze zemědělských půd vážně ohrožuje produkční a mimoprodukční funkce půd a vyvolává mnohamilionové škody v intravilánech měst a obcí. Ty jsou způsobované povrchovým odtokem a smyvem půdy zejména ze zemědělských pozemků. Přehlížet nelze ani časté škody vyvolané větrnou erozí. Podle erozních činitelů lze erozi třídit na erozi vodní a větrnou (viz dále). Ztráta půdy erozí ze zemědělsky i nezemědělsky využívaných ploch je nejzávažnějším mechanismem degradace půdy a stále se zvyšuje.V České republice je potenciálně ohroženo vodní erozí téměř 50 % zemědělské půdy a erozí větrnou 10 %. Vodní eroze Vodní erozi lze charakterizovat jako proces, při kterém působením energie vody dochází k rozrušování povrchu půdy. Vodní eroze tedy probíhá jako následek intenzivních srážek. V první fázi dopadající vodní kapky rozrušují povrch nechráněné půdy a rozplavují půdní agregáty. Vzniká tak povrchová vrstvička půdy, která omezuje vsakování, takže voda začne brzy stékat po povrchu. Začíná odnos materiálu spojený s dalším rozrušováním proudící vodou. Za hlavní činitele vodní eroze jsou považovány: klima, topografie, vegetace, půda a lidský faktor. Zatím nejdokonaleji vyjadřuje kvantitativní účinek hlavních faktorů, ovlivňujících vodní erozi způsobovanou přívalovými dešti, tzv. univerzální rovnice pro výpočet průměrné dlouhodobé ztráty půdy erozí z pozemků dle WISCHMEIERA, SMITHE (1978): G=R.K.L.S.C.P

5

(t . ha-1. rok -1)

kde : G - průměrná dlouhodobá ztráta půdy R - faktor erozní účinnosti deště - vyjádřený v závislosti na četnosti výskytu, úhrnu, intenzitě a kinetické energii deště K - faktor erodovatelnosti půdy, resp. faktor náchylnosti půdy k erozi L - faktor délky svahu - vyjadřující vliv nepřerušené délky svahu na velikost ztráty půdy erozí S - faktor sklonu svahu - vyjadřující vliv sklonu svahu na velikost ztráty půdy erozí C - faktor ochranného vlivu vegetačního pokryvu - vyjádřený v závislosti na vývoji vegetace a použité agrotechnice P - faktor účinnosti protierozních opatření Větrná eroze Povrch půdy je rozrušován také působením větru. Silou větru je pak vyvoláván pohyb půdních částic, někdy i na značné vzdálenosti. Největší působení větrné eroze lze očekávat na rovinatém povrchu nechráněném vegetací. Větrnou erozi ovlivňují především tyto faktory: klimatické (intenzita, směr, četnost a vlhkost větrů) a půdní (struktura půdy, drsnost půdního povrchu a vlhkost půdy). Odnos půdy větrem je ovlivňován i dalšími faktory, které zesilují vazkost půdy a zvyšují odpor částic proti odnosu větrem, zejména vegetační pokryv apod. Drsnost půdního povrchu má vliv na rychlost přízemního větru a tím i na sílu ovlivňující odnos půdních částic. Vegetační kryt snižuje rychlost větru při půdním povrchu, absorbuje značnou část jeho síly a chrání půdní částice před přímým nárazem větrného proudu. Důsledky eroze (viz obr. č. 1) Zrychlená eroze půdy ochuzuje zemědělské půdy o nejúrodnější část – ornici, zhoršuje fyzikálně-chemické vlastnosti půd, zmenšuje mocnost půdního profilu, zvyšuje štěrkovitost, snižuje obsah živin a humusu, poškozuje plodiny a kultury, znesnadňuje pohyb strojů po pozemcích a způsobuje ztráty osiv a sadby hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Navíc transportované půdní částice a na nich vázané látky znečišťují vodní zdroje a zanášejí akumulační prostory nádrží, snižují průtočnou kapacitu toků, vyvolávají zakalení povrchových vod, zhoršují prostředí pro vodní organismy, zvyšují náklady na úpravu vody a těžbu usazenin. Velké povodňové průtoky poškozují budovy, komunikace, koryta vodních toků apod. V případě větrné eroze jde o narušování zejména klíčících rostlin, znečišťování ovzduší, škody navátím ornice apod. Obr. č. 1: Vodní erozí poškozené pole

6

Protierozní opatření Eroze půdy je přírodní proces, jenž nelze zcela eliminovat, ale lze jej výrazně omezit a tak umožnit trvalé využívání půd k pěstování zemědělských plodin. Hlavním účelem protierozních opatření je chránit půdu před účinky dopadajících kapek deště, podporovat vsak vody do půdy, zlepšovat soudržnost půdy, omezovat unášecí sílu vody a soustředěného povrchového odtoku, neškodně odvádět povrchově odtékající vodu a zachycovat smytou zeminu. Ve většině případů jde o komplex organizačních, agrotechnických a technických opatření, vzájemně se doplňujících a respektujících současné základní požadavky a možnosti zemědělské výroby. Základem organizačních protierozních opatření je situování pozemků delší stranou ve směru vrstevnic, ochranné zatravnění (především údolnice a dráhy soustředěného povrchového odtoku), uplatňování protierozních osevních postupů (vyloučení širokořádkových plodin), pásové pěstování plodin. Základem agrotechnických opatření je snaha o zvýšení protierozní odolnosti půdy především v období největšího výskytu přívalových srážek (v ČR je to od poloviny května do začátku září), kdy zejména širokořádkové plodiny (kukuřice, brambory, cukrová řepa, slunečnice apod.) svým vzrůstem a zapojením nedostatečně kryjí půdu. Agrotechnickými protierozními opatřeními jsou zejména půdoochranné technologie pěstování plodin (ponechání alespoň 30 % posklizňových zbytků na povrchu půdy), vrstevnicové obdělávání, výsev do ochranné plodiny nebo strniště, hrázkování a mulčování. Pokud nelze dosáhnout dostatečné protierozní ochrany organizačními a agrotechnickými opatřeními, je nutné použít technická protierozní opatření, jako jsou terénní urovnávky, vrstevnicové meze, terasy, příkopy, průlehy, zatravněné údolnice, ochranné hrázky a protierozní nádrže. Technická protierozní opatření omezují povrchový odtok, rozdělují příliš dlouhé a svažité pozemky, zachycují smytou zeminu, chrání intravilány obcí a komunikací před škodami způsobené povrchovým odtokem a smytou zeminou. Protierozní opatření u půdy ohrožené větrnou erozí jsou především zaměřena na uspořádání pozemků delší stranou kolmo na převládající směr větru, pásové střídání plodin, trvalé travní porosty, ochranné obdělávání zaměřené na zvýšení vlhkosti půdy, mulčování písčité půdy, kulisové plodiny apod. Trvalé snížení škodlivého účinku větru, jeho rychlosti a turbulentní výměny vzduchu lze dosáhnout tím, že se větru postaví překážka. Takovou 7

překážkou mohou být umělé větrné zábrany nebo úzké pruhy lesa – ochranné lesní pásy – větrolamy.

1.1

Význam kompostu v managementu obdělávání půd Dr. W. Hartl, BFA Vídeň Ing. K. Hejátková, ZERA

Využívání kompostu v zemědělství představuje způsob, jak udržet nebo obnovit kvalitu půdy díky vynikajícím vlastnostem humifikovaných organických složek obsažených v kompostu. Mezi hlavní výhody využívání kompostu patří zlepšení úrodnosti půdy, struktury a pórovitosti půdy, vododržnosti, hnojivá hodnota kompostu obsahujícího dusík, fosfor, draslík, vápník a další živiny, zvýšení mikrobiální biomasy a aktivity mikrobiální populace a potlačení výskytu chorob rostlin. Například ekologičtí farmáři nevyužívají syntetická hnojiva a pesticidy, ale snaží se o podporu ekologických procesů, které zlepšují výživu rostlin, a současně chrání půdu a vodní zdroje. Udržení a zlepšování kvality a úrodnosti půdy patří mezi základní požadavky ekologického zemědělství (Nařízení EU č. 2092/91). I když se ekologičtí farmáři snaží o udržení uzavřeného koloběhu živin na svých farmách, existují v ekologickém zemědělství i takové farmy, jako jsou například farmy bez chovu zvířat nebo zelinářské farmy, na kterých je obtížné udržovat obsah humusu v půdě. Pro takové farmy a dále i pro farmy, na kterých nelze napravit deficit některých živin pomocí agrotechnických opatření jako je například zelené hnojení nebo použití jetelovin a luskovin, může být využití kompostu z biologického odpadu o vysoké kvalitě schůdnou alternativou. Cílem tohoto projektu je shrnout informace o využití kompostu v zemědělství potažmo v ekologickém zemědělství, které jsou dostupné v odborných publikacích. Bohužel však v oblasti využití kompostu z biologického odpadu v ekologickém zemědělství nebylo provedeno mnoho experimentů. Z těchto důvodů byly využity i výsledky získané v podmínkách konvenčního zemědělství zahraničních partnerů. Jedním z mála experimentů s kompostem z biologického odpadu v ekologickém zemědělství je terénní pokus „STIKO“, který provedla Bio Forschung Austria. Cílem experimentu jehož počátek se datuje k roku 1992 je prozkoumat vliv hnojení kompostem z biologického odpadu na zvýšení výnosů a na prostředí jako odborná podpora pro projekt Využití biologického odpadu ve Vídni – Program ekologického zemědělství. Ve Vídni je komunální odpad a odpad ze zahrad tříděn a následně kompostován a vzniklý kompost je využíván na zemědělských půdách v okolí Vídně. V roku 1998 byl projekt pro Využití biologického odpadu a Ekologické zemědělství vyhodnocen Programem OSN pro lidská sídla jako jeden z nejlepších příkladů pro „celosvětové využití“ a je uveden v databázi nejlepších praktik.

8

1.2

Certifikace kompostu dle zákona hnojivech Ing. M. Florian, Ph.D., ÚKZUZ

Kompost je organické hnojivo vyrobené z biologicky rozložitelných odpadů a biomasy procesem kompostování. Kompost z pohledu zákona o hnojivech je organické hnojivo. Dříve existoval dokonce typový výrobek, „průmyslový kompost“, zařazený v příloze typů hnojiv vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů. Poslední novelou byl však tento typ 18.1.a) vyňat, neboť by jinak nemusel být registrován (ale jakožto typ pouze ohlášen), což se jevilo jako určité riziko. Z hlediska tzv. Nitrátové směrnice se potom jedná o hnojivo s pomalu uvolnitelným dusíkem, v některých zemích je dokonce řazen mezi pomocné půdní látky s odkazem na to, že hlavním cílem je zlepšování fyzikálně-chemických parametrů půdy a nikoli dodávání živin. Základní požadavky na komposty Organická hnojiva obecně vznikají zpracováním statkových hnojiv, využitelných odpadů či jiných vhodných substrátů. Chemické a fyzikální vlastnosti kompostu jako výrobku jsou kombinací použitých surovin a technologického procesu kompostování. Kvalitní komposty musí splňovat tyto základní agrochemické požadavky: a) mikroflóra musí být dokonale rozvinutá, b) složky musí být dokonale homogenizovány; c) musí obsahovat dostatek koloidní minerální půdní frakce (jílu) v homogenizované formě; d) nízká hladina anorganických, organických a mikrobiálních polutantů. Vyhláška č. 474/2000 Sb. stanoví požadavky na hnojiva včetně kompostů. Jsou zde rovněž zakotveny limitní hodnoty obsahů rizikových prvků pro hnojiva. Dne 27. srpna 2009 vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 271/2009 Sb. novela vyhlášky č. 474/2000 Sb., která je účinná od 1. září 2009, a která mimo jiné poměrně zásadně změnila právě limity pro komposty. Tab.č. 1 Limitní hodnoty obsahu rizikových prvků v kompostu (v závorce původní hodnoty platné před novelou vyhlášky)

Rizikové prvky Rtuť Kadmium Olovo Chrom Měď Zinek Nikl Molybden Arsen 1) 2)

Hg Cd Pb Cr Cu Zn Ni Mo As

Hodnota 1) max. 1,0 max. 2 max. 100 max. 100 max. 150 (100) max. 600 (300, 5002)) max. 50 max. 20 (5) max. 20 (10)

v mg prvku/kg sušiny 300 u kompostů bez použití kalů z ČOV, 500 u kompostů s použitím kalů z ČOV

9

Poznámka. Maximální aplikační dávka 20 tun sušiny na hektar v průběhu 3 let.

V praxi (a při registraci kompostů také) se stále pracuje i s parametry uváděnými v ČSN 46 5735 „Průmyslové komposty“. Tento dokument sice není přímo legislativně závazný, nicméně poskytuje cenný informační základ. Základní kvalitativní charakteristiky kompostu jsou zde definovány takto: Vlastnost

Hodnota min. 40,0 max. 65,0 min. 25,0

Vlhkost v % Spalitelné látky ve vysušeném vzorku v % Celkový dusík jako N přepočtený na vysušený vzorek v % Hodnota pH Poměr C : N Nerozložitelné příměsi v % Senzorické posouzení

min. 0,60 od 6,0 do 8,5 max. 30 max. 2,0 hnědá, šedohnědá až černá homogenní hmota drobtovité až hrudkovité struktury. Nesmí vykazovat pachy svědčící o přítomnosti nežádoucích látek.

Registrace kompostů Organické hnojivo obecně není možné, na rozdíl od statkových hnojiv, uvést do oběhu bez jeho registrace Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Za „uvádění hnojiv do oběhu“ se přitom považuje nejen jejich prodej, ale i jiný způsob převodu a dále i jejich nabízení či skladování pro tyto účely. Pokud však hnojivo odpovídá typu uvedenému ve vyhlášce o stanovení požadavků na hnojiva (č. 474/2000 Sb.), stačí pro uvedení do oběhu místo registrace pouze tzv. ohlášení podle § 3a zákona o hnojivech. Jak již bylo uvedeno výše, toto však není případ kompostů. Jakékoli hnojivo, kompost nevyjímaje, které má být uvedeno do oběhu, nesmí poškozovat životní prostředí, půdu, zdraví lidí nebo zvířat, musí splňovat požadavky na označování, balení a skladování a nesmí být znehodnoceno. Ověření převážné části těchto požadavků je součástí procesu registrace. Formulář žádosti o registraci hnojiva je ke stažení na webových stránkách ÚKZÚZ. Žadatel o registraci zde získá i příslušné kontakty a informace o nutných přílohách, jejich rozsah může ověřit osobní, telefonickou či emailovou konzultací s pracovníky Oddělení registrace hnojiv. Z dokumentace se vyžaduje zejména platný provozní řád kompostárny a návrh příbalového letáku. Žadatel si může prostudovat již existující příbalové letáky z registru hnojiv, stačí zadat klíčové slovo „kompost“. Pokud kompostárna zpracovává i tzv. vedlejší živočišné produkty (podle nařízení 1069/2009), musí se prokázat schválením od příslušné Krajské veterinární správy. Při registraci se samozřejmě posuzuje surovinová skladba materiálů použitých při kompostování (vše je uvedeno v provozním řádu). Pro registraci kompostu je rovněž nezbytné předložit vzorek pro jeho laboratorní 10

analýzu. ÚKZÚZ může také akceptovat výsledky analýz provedených jiným akreditovaným pracovištěm. Zcela zásadní je, aby dodaný vzorek byl reprezentativní, tedy aby odpovídal tomu, co bude na kompostárně za běžných podmínek vyráběno a byl odebrán správným způsobem. Jinak hrozí, že po prvním úředně odebraném vzorku bude prokázán nesoulad s podmínkami registrace a dojde k jejímu zrušení. U vzorku se stanovuje vlhkost, spalitelné látky, celkový dusík jako N, pH, poměr C:N, nerozložitelné příměsi a obsah rizikových prvků. V rámci registrace rovněž probíhá fyzická návštěva kompostárny, tzv. prověrka, kdy se příslušný pracovník ÚKZÚZ na místě přesvědčí, zda předložená dokumentace odpovídá skutečnosti a zda jsou tím vytvořeny předpoklady pro trvalé doržování jakosti výrobku – kompostu. Za běžných podmínek je tak registrace vcelku snadnou záležitostí. Odborný dozor ÚKZÚZ provádí rovněž odborný dozor v rámci úředních kontrol – jak u výrobců kompostů, tak u podnikatelů v zemědělství, kteří hnojiva skladují nebo používají. Kontroluje se uvádění hnojiv do oběhu (vč. správnosti označení, tzn. příbalového letáku), dále způsob skladování surovin i konečného výrobku (nutno odděleně, bez dalších cizích příměsí), používání hnojiv (dodržení dávek, lhůta zapravení, evidence hnojení atd.). Hodnotí se také účinnost technologického procesu kompostování. Sledují se data zakládání kompostu, data překopávek, způsob měření teplot, dodržování teploty vzhledem k použitým surovinám, výsledky vstupní kontroly jak z hlediska ovlivnění jakostních parametrů budoucího kompostu, tak s ohledem na výsledný limitní obsah rizikových prvků, případně další parametry. Na surovinovém složení kompostu i na dodržení technologické kázně zcela závisí výsledné vlastnosti výrobku. Podle plánu vzorkování jsou odebírány a následně analyzovány vzorky. Prioritou je odběr vzorků kompostů potencionálně rizikových z hlediska svého původu či surovinové skladby (kaly ČOV, VŽP, jiné druhy odpadů), dále v případech, kdy bylo zjištěno porušení kontrolovaných parametrů v minulosti. Odebírá se hotový výrobek (tzn. kompost určený k uvedení do oběhu), což je zaznamenáno v protokolu o odběru vzorku hnojiva. V případě, že by se producent úmyslně vyhýbal odběru vzorku hnojiva (například tvrzením, že nemá hotový výrobek k dispozici), aby se vyhnul úřední kontrole a tím riziku zrušení registrace, inspektoři ÚKZÚZ mohou uložit zvláštní opatření v podobě zákazu expedice. Zákaz je zrušen až poté, kdy má výrobce k dispozici hotový výrobek, je odebrán vzorek a ten vyhoví všem analyzovaným parametrům. Je také důležité zdůraznit, že vzorky kompostů (obecně také organických i statkových hnojiv) jsou odebírány v rámci tzv. cílených kontrol ÚKZÚZ i v případě, že hnojiva jsou aplikována na vlastní pozemky – v tomto případě se však kontrolují pouze příslušné limity rizikových prvků. Z kontrolovaných parametrů bylo v uplynulých 4 letech (2009 – 2012) zjišťováno nejčastěji nedodržení v případě deklarovaného obsahu spalitelných látek (10 případů), vlhkosti (11 případů) a obsahu nerozložitelných příměsí (6 případů) – viz tab. 1, 2 a 3. V řadě případů platilo, že nízký obsah spalitelných látek byl doprovázen nízkou hodnotou vlhkosti – výrobci by přitom měli mít při volbě hodnoty pro tento parametr na zřeteli, že kompost se časem „vydýchá“, tzn. že obsah spalitelných látek klesá.

11

Tabulka č. 2

Tabulka č. 3

Tabulka č. 4

Pokud jde o porušení limitů rizikových prvků ve stejném období, bylo zjištěno překročení v případě Cu (3 případy), Mo (2 případy), Hg (2 případy), Cr, Pb, Zn, As (vždy v 1 případě) – viz tab. 4 + 5. Zde je třeba zmínit, že častým problémem u kompostů byl v minulosti limit Zn (300 resp. 500 mg/kg sušiny). Jak již bylo zmíněno výše, novelou vyhlášky 12

474/2000 Sb. byl limit Zn zvýšen na 600 mg/kg suš. – této hodnotě nyní většina kompostů vyhoví. Tabulka č. 5

Tabulka č. 6

Naopak u dalších hodnocených parametrů kompostů bylo zjištěno pouze ojedinělé porušení deklarovaných hodnot, konkrétně 2x hodnota pH (10,0; 4,5 vs. požadavek na hodnotu pH 6 – 8,5), 1x poměr C:N (44 vs. max. 30) a 1x obsah dusíku v sušině (0,5% vs. min. 0,6% N). Odborný dozor u výrobků typově blízkých klasickému kompostu (vermikomposty, organická hnojiva vyrobené termofilní aerobní fermentací – někdy nazývané „rychlokomposty“, substráty vyrobené z kompostů – např. rekultivační, podložní substráty) obecně neprokázal porušování deklarovaných parametrů + limitů rizikových prvků; pouze v 1 případě byl u substrátu vyrobeného z kompostu zjištěn vyšší obsah Zn (339 mg/kg sušině, limit 300 mg/kg suš.). Důsledkem nevyhovujícího rozboru kontrolního vzorku je zrušení registrace (resp. ohlášení). Podle rozsahu, závažnosti, opakování závad je zahájeno správní řízení a uložena pokuta (dle zákona maximálně až 5 mil. Kč). Obnovení registrace je pak možné po odstranění závad v technologii výroby kompostu a předložení vyhovujícího vzorku hnojiva.

13

Správní řízení resp. pokuta se rovněž uloží v případě nesprávného skladování či používání hnojiv (max. 100 tis. Kč), značení (max. 500 tis. Kč) a nelegálního uvedení hnojiv do oběhu (max. 5 mil. Kč). V období 2009 – 2012 byly uložené pokuty ze strany ÚKZÚZ v rozmezí 8 tis. Kč – 200 tis. Kč, přičemž průměrná výše se pohybovala kolem 30 tis. Kč. Prvotním cílem však není ukládání sankcí, ale soustředěný tlak na zvyšování kvality a bezpečnosti vyráběných kompostů, stejně jako dalších hnojiv. Použití kvalitního registrovaného kompostu dává zemědělcům záruku aplikace vysoce kvalitní a stabilizované organické hmoty do půdy, s vyhlídkou dlouhodobého zvýšení půdní úrodnosti. Zároveň je uživateli registrovaného kompostu poskytována jistota, že při hnojení kompostem nedojde ke kontaminaci půdy těžkými kovy, dalšími cizorodými látkami a patogenními zárodky

14

2. LEGISLATIVA GAEC, CC, zákon o hnojivech, nitrátová směrnice, správná zemědělská praxe, legislativa odpadového hospodářství a související právní předpisy ochrany ŽP

2.1 Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu ( GAEC ) Ing. Jan Dvorský Standardů GAEC je celkem 11 a na základě evropské legislativy, konkrétně přílohy č. III nařízení Rady (ES) č. 73/2009, jsou rozděleny do 5 tematických okruhů: • • • • •

Eroze půdy (GAEC 1, GAEC 2) Organické složky půdy (GAEC 3, GAEC 4) Struktura půdy (GAEC 5) Minimální úroveň péče (GAEC 6, GAEC 7, GAEC 8 a GAEC 9) Ochrana vody a hospodaření s ní (GAEC 10, GAEC 11)

Tabulka č. 7- Přehled standardů GAEC

Bližší informace naleznete v Příručce zemědělce kontrolou podmíněnosti na webu: http://eagri.cz/public/web/file/157405/CC_2012_final.pdf Standardy GAEC Tyto standardy zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě se zájmy a cíly ochrany životního prostředí. Jejich dodržování je pro zemědělce povinné již od roku 2004 a od 1. ledna 2009 se staly součástí systému CC. To mimo jiné znamená, že případná porušení podmínek mají vliv na výši dotací dotyčného zemědělce. 15

Jednotlivé standardy jsou definovány každou členskou zemí Evropské unie (tedy i Českou republikou) na základě rámce stanoveného v příloze III nařízení Rady (ES) 73/2009. Každá členská země musí zavést standardy GAEC minimálně odpovídající kategorii „Povinné standardy“ (tab. 8): Tabulka č. 8 : Příloha III nařízení Rady (ES) 73/2009 Téma

Povinné standardy

Nepovinné standardy

Eroze půdy: Ochránit půdu pomocí vhodných opatření

— Minimální pokryv půdy

— Zadržovací terasy

Organické složky půdy: Zachovat úroveň organických složek půdy pomocí vhodných praktik

— Minimální úroveň obhospodařování půdy odrážející specifické místní podmínky — Obdělávání orné půdy se strništěm

Struktura půdy:

— Standardy pro střídání plodin

— Používání vhodných strojů

Zachovat strukturu půdy pomocí vhodných opatření Minimální úroveň péče: Zajistit minimální úroveň péče a zabránit zhoršení stanovišť

— Zachování krajinných prvků, včetně případných mezí, rybníků, příkopů, stromořadí, ve skupině nebo zvlášť, a hranic polí

— Minimální míra intenzity chovu nebo vhodné režimy — Vytvoření nebo zachování stanovišť

— Zabránění šíření nežádoucí — Zákaz klučení olivovníků vegetace na zemědělskou půdu — Ochrana stálých pastvin

Ochrana vody a hospodaření s ní: Chránit vodu před znečištěním a zabraňovat jejímu povrchovému stékání a hospodárně ji využívat

— Udržování olivových hájů a vinic v dobrých vegetačních podmínkách

— Zřízení ochranných pásem podél vodních toků, — V případech, kdy využití vody k zavlažování podléhá schválení, dodržování schvalovacích postupů

Od 1. ledna 2010 v ČR platí 10 standardů GAEC s tím, že 1. ledna 2012 vstoupí v platnost standard GAEC 11 (ochrana vod – vytýčení a dodržování ochranných pásů podél vodních toků v minimální šíři 3m).

16

Definice jednotlivých standardů GAEC a další informace vycházejí z brožury „Průvodce zemědělce Kontrolou podmíněnosti pro rok 2011“ (MZe) a autorem tohoto materiálu byly upraveny a doplněny. Standard 1 Znění standardu: Žadatel (zemědělec) na půdním bloku, popřípadě jeho dílu s druhem zemědělské kultury orná půda, jehož průměrná sklonitost přesahuje 7°, zajistí po sklizni plodiny založení porostu následné plodiny, nebo uplatní alespoň jedno z níže uvedených opatření: a) strniště sklizené plodiny je ponecháno na půdním bloku, popřípadě jeho dílu minimálně do 30. listopadu, jestliže to není v rozporu s bodem 2, nebo b) půda zůstane zorána, popřípadě podmítnuta za účelem zasakování vody minimálně do 30. listopadu, jestliže operace není v rozporu s bodem 2. Účelem tohoto standardu je ochrana půdy na svažitých pozemcích. Jelikož se zvyšující se svažitostí pozemků stoupá riziko erozních událostí, má zemědělec za úkol prováděním minimálních (specifikovaných) opatření omezovat smyv půdy, zpomalovat povrchový odtok a zvyšovat retenci vody v krajině. Zmíněná opatření jsou zároveň důležitá pro snižování rizika povodní a jimi působených škod. Pro plnění podmínek tohoto standardu byla zvolena jednoduchá a praktická opatření – co nejrychlejší založení následné plodiny, ponechání strniště či orba (podmítka). Je důležité si uvědomit, že pozemek, kde je přes zimu ponecháno strniště po sklizené plodině (obr. 2 ), je oset meziplodinou (v případě ideálním pro zemědělce ještě navíc finančně podporovanou dotačním titulem v rámci Programu rozvoje venkova „Pěstování meziplodin“), půda je ponechána v hrubé brázdě (obr. 3 ), případně podmítnuta za účelem zasakování vody, vykazuje poměrně vysokou odolnost vůči působení účinků eroze. Naproti tomu pozemek, kde byla po sklizni provedena příprava seťového lůžka a takto připravený pozemek je ponechán přes zimu bez vegetačního krytu, je náchylný k odnosu ornice již při sebemenších srážkách.

Obr. č. 2 Ponechané strniště po sklizni plodiny

Obr.3 Ponechaná hrubá brázda po orbě

17

Standard 2 Znění standardu: Žadatel na ploše půdního bloku, popřípadě jeho dílu, označené v evidenci půdy (LPIS) jako: a) silně erozně ohrožená, zajistí, že se nebudou pěstovat širokořádkové plodiny kukuřice, brambory, řepa, bob setý, sója a slunečnice. Porosty obilnin a řepky olejné na takto označené ploše budou zakládány s využitím půdoochranných technologií, zejména setí do mulče, nebo bezorebné setí. V případě obilnin nemusí být dodržena podmínka půdoochranných technologií při zakládání porostů pouze v případě, že budou pěstovány s podsevem jetelovin b) mírně erozně ohrožená, zajistí, že širokořádkové plodiny kukuřice, brambory, řepa, bob setý, sója a slunečnice budou zakládány pouze s využitím půdoochranných technologií, Tento standard řeší problematiku protierozní ochrany půdy stanovením požadavků na způsob pěstování vybraných hlavních plodin na vyznačených půdách (silně a mírně erozně ohrožených). Nový, komplexnější způsob posuzování zemědělských pozemků z hlediska erozní ohroženosti je založen na analýze maximální přípustné hodnoty tzv. faktoru ochranného vlivu vegetace (Cp). Výpočet Cp vychází z univerzální rovnice ztráty půdy USLE (Wischmeier, Smith 1978): G = R x K x L x S x C x P. Na výslednou hodnotu faktoru Cp a tedy i na vymezení erozní ohroženosti půdy má vliv faktor sklonitosti svahu, faktoru délky svahu po spádnici, faktor erodovatelnosti půdy, faktor erozní účinnosti přívalového deště a také faktor protierozních opatření (zdroj: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd www.vumop.cz viz tab. 19,10 ). Tabulka č. 9 Zdrojová data pro výpočet faktoru CP

faktory pro výpočet CP

popis zdroje dat

GP – maximální přípustná ztráta půdy

určeno na základě hloubky půdy z databáze BPEJ s ohledem na zachování funkcí půdy a její úrodnosti

R - faktor erozní účinnosti přívalového deště

pro výpočet byla použita doporučená hodnota pro ČR R = 20 MJ.ha-1.cm.h-1

K - faktor erodovatelnosti půdy

určeno na základě hlavní půdní jednotky (HPJ) z databáze BPEJ

LS - faktor délky a sklonu svahu

vypočteno z DMT, LPIS a Corine Land Cover pomocí modelu USLE 2D metodou McCool (1987, 1989) s využitím odtokového algoritmu Flux Decomposition

P – faktor účinnosti protierozních při výpočtu nebyla uvažována žádná aplikována opatření protierozní opatření, a tedy P = 1 Topografický faktor (LS) Topografický faktor (LS), neboli faktor délky (L) a sklonu svahu (S), vyjadřuje vliv morfologie terénu na vznik a vývoj erozních procesů. 18

Faktor erozní účinnosti přívalového deště (R) Faktor R je vyjádřený v závislosti na kinetické energii a intenzitě erozně nebezpečných dešťů (v ČR převážně od konce dubna do počátku října). Faktor erodovatelnosti půdy (K) Faktor K je definován jako ztráta půdy ze standardního pozemku vyjádřená v t.ha-1 a jeho hodnota závisí na textuře a struktuře ornice, obsahu organické hmoty a propustnosti půdního profilu. Faktor ochranného vlivu vegetace (C) Faktor C vyjádřený v závislosti na vývoji vegetace a použité agrotechnice, představuje poměr smyvu na pozemku s pěstovanými plodinami ke ztrátě půdy na standardním pozemku udržovaném jako úhor, pravidelně po každém dešti kypřeném. Faktor účinnosti protierozních opatření (P) Jestliže nelze předpokládat, že by byly dodrženy podmínky maximálních délek pozemků a počtů pásů při pásovém střídání plodin, nelze s uvedenou účinností příslušného opatření vyjádřenou hodnotami faktoru P při výpočtu průměrné dlouhodobé ztráty půdy počítat a hodnota faktoru P = 1. Tabulka č. 10 Kategorie CP včetně doporučeného postupu řešení v případě jejich překročení

hodnota CP kategorie erozní ohroženosti do 0,005

nejohroženější

doporučení převést příslušné půdní bloky nebo jejich části mezi trvalé travní porosty

0,005 – 0,02 silně ohrožené

pěstování víceletých pícnin např. jetele a vojtěšky

0,02 – 0,2

ohrožené

vyloučení pěstování širokořádkových plodin, úzkořádkové plodiny lze pěstovat pouze s využitím půdoochranných technologií

0,2 – 0,6

mírně ohrožené

pěstování úzkořádkových plodin bez omezení, širokořádkové plodiny však pouze s využitím půdoochranných technologií

0,6 a více

bez ohrožení

žádné omezení

Vrstva erozně ohrožených půd je zemědělcům přístupná v aplikaci LPIS prostřednictvím Portálu farmáře či na Agenturách pro zemědělství a venkov. LPIS poskytuje jak vlastní 19

vymezení ohrožených půd, tak doporučený management pro půdní blok. Každý zemědělec si může ověřit, zda jeho pozemky obsahují erozně ohrožené plochy. Pokud ano, zvolí management dle doporučení a dle plodiny, kterou na daném pozemku pěstuje. Eroze a její vliv na půdu Ohrožení půd erozí je jeden z největších problémů zemědělství v ČR. Dle odhadů Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd (VÚMOP) je cca 50% orné půdy ohroženo vodní erozí a téměř 9% větrnou (obr. 4 ). Obr. č. 4 . Ohrožení půd erozí v ČR

Na převážné ploše erozí ohrožených půd není prováděna systematická ochrana, která by omezovala ztráty půdy na stanovené přípustné hodnoty, tím méně na úroveň, která by bránila dalšímu snižování mocnosti půdního profilu a ovlivňování kvality vod v důsledku pokračujícího procesu eroze. Při erozi dochází nejdříve k odnosu nejjemnějších a nejlehčích půdních částic. Důsledkem erozních procesů je změna půdní textury a struktury a snížení vodní kapacity půdy. Z půdy mizí organické složky, dochází ke snížení schopnosti vázat živiny, vyrovnávat pH a celkovému snížení sorpční kapacity. Toto vše pro zemědělce znamená jediné – zhoršení kvality sklizně a snížení výnosu. Škody působené erozí půdy na zemědělské produkci se projevují i ve znečištění vodních zdrojů, zejména ve zhoršené kvalitě pitné vody splachem zeminy, hnojiv a pesticidů.

O negativních účincích eroze je možné se přesvědčit při jarním tání sněhu či po deštích, kdy je půda z pozemků s nedostatečnou protierozní ochranou splachována na veřejné komunikace, případně v intravilánu obce ohrožuje stavby. Vlastníci půdy v České republice tak díky nevhodnému hospodaření přicházejí ročně o půdu v hodnotě až desítek miliard Kč (např. zpráva „Ocenění externalit vzniklých zemědělskou výrobou VaV 320/1/00“, 2001). Dle nejnovějších informací jde až o 21 milionů tun půdy za rok, což je možné finančně vyjádřit jako škodu za 4,3 miliardy korun. Snižující hodnotu půdy lze vyjádřit také klesající cenou 20

půdy zjištěnou při aktualizaci bonitace. Jako příklad je možné uvést meziroční pokles cen v rámci celé ČR mezi roky 2010 až 2012. o 126 mil. Kč., jižní Morava se na propadu cen podílí bezmála 70 mil. Kč. Tyto údaje se týkají pouze prověřované výměry zemědělské půdy, které se ročně aktualizuje max. 50 tisíc hektarů. Celková výměra zemědělské půdy v ČR činí přitom 4,2 milionů hektarů (zdroj: tisková zpráva MZe, červenec 2011). Pokud srovnáme výše uvedené údaje s podklady pro určování erozní ohroženosti půd v rámci standardu GAEC 2 (silně a mírně erozně ohrožené půdy), vidíme, že „nastavení“ v rámci systému CC je mnohem mírnější (tab. 10). Žádný ze standardů GAEC nemá nahrazovat národní legislativu. Je proto nutné, aby v boji proti erozi byly využívány i jiné nástroje (například zákon o ochraně zemědělského půdního fondu). Tabulka č. 11. Nastavení vrstev erozní ohroženosti v LPIS dle faktoru CP (zdroj: www.vumop.cz)

celková plocha OP podle LPIS [ha] ČR

3531374,18

podíl jednotlivých managementů na celkové ploše orné půdy podle LPIS [%] silně erozně mírně erozně neohrožené ohrožené půdy ohrožené půdy půdy (Cp do 0,02) (Cp 0,02 - 0,1) (Cp nad 0,1) 1,84 15,63 82,52 100,00

celková plocha OP podle LPIS [ha] ČR

3531374,18

výměra jednotlivých managementů na celkové ploše orné půdy podle LPIS [ha] silně erozně mírně erozně neohrožené ohrožené půdy ohrožené půdy půdy (Cp do 0,02) (Cp 0,02 - 0,1) (Cp nad 0,1) 65042,3 552111,24 2914177,52

Půdoochranné technologie setí pro plnění podmínek standardu GAEC 2 Na půdu a životní prostředí má výrazný vliv používání různých technologií zpracování půdy a zakládání porostů plodin. Minimalizační technologie se vyznačují dvěma znaky, a to redukcí hloubky a intenzity zpracování půdy a ponecháním zbytků rostlin na povrchu nebo ve vrchní vrstvě půdy. Jde o různé formy mělkého zpracování půdy, náhrady orby kypřením, výsevy plodin do povrchově zpracované a nezpracované půdy, výsevy plodin do vymrzajících nebo chemicky umrtvených meziplodin („setí do mulče“ - hořčice, svazenka aj.) a další. Cílem půdoochranných systémů je: 1. uchovat více vláhy v půdě 2. tlumit vodní a větrnou erozi 3. napomáhat k tvorbě struktury půdy a humifikaci organické hmoty v půdě 4. zvyšovat biologickou aktivitu půd

21

Osevní postupy na svažitých pozemcích V těchto osevních postupech by se mělo objevovat co nejméně širokořádkových plodin. Je důležité si uvědomit, že svažitost pozemku okamžitě nevylučuje pěstování, ale zemědělci při plánování osevního postupu musí nutně počítat s doprovodnými opatřeními – pěstování meziplodin, protierozní osevní postupy aj. Zcela nevhodným pro pěstování širokořádkových plodin by měly být svažité pozemky s velkou nepřerušenou délkou řádku po spádnici. Obdělávání orné půdy po vrstevnici Vrstevnicová orba je výhodná na mírných svazích, kde povrchový odtok nepřesáhne objemovou kapacitu brázd, čímž se minimalizuje postupné sesouvání kvalitní půdy do nižších poloh. Vzniku soustředěného odtoku je možné předcházet tím, že orba důsledně sleduje vrstevnice a brázdy jsou v jejich směru. Dalším uplatnitelným opatřením je vrstevnicové setí, kde na rozdíl od vrstevnicové orby nedochází k vymýlání brázd (výmolová eroze) a rostliny pěstované na svahu pak zpomalují odtok vody z pozemku. Tím, že řádky porostu nepředstavují souvislou překážku, nezpůsobují soustředění odtoku vody z pozemku a vymývání půdy. Zlepšování půdní struktury Půda s vhodnou strukturou je mnohem odolnější vůči erozi, a to jak vodní, tak větrné. Stabilní, biologicky činná půda s dostatečnou zásobou organické hmoty tvoří strukturní agregáty, které dlouhodobě erozním vlivům odolávají. Vhodnou strukturu půdy lze podporovat následujícími opatřeními: • aplikace tuhých statkových hnojiv (optimální dávka 25-30t/ha) • aplikace organických hnojiv, např. kompostů, kalů (optimální dávka 25-30 t/ha) • pěstováním meziplodin Jako půdoochranné jsou označovány technologie ochranného zpracování půdy, pro něž je charakteristické pokrytí povrchu půdy posklizňovými rostlinnými zbytky (v rámci standardu GAEC 2 je stanovena hranice 30%) do doby vzcházení porostu a snížení intenzity zpracování půdy (obr. 5). Obr. č. 5 Ponechání rostlinných zbytků na povrchu půdy pomáhá proti negativním účinkům eroze

22

MZe na svých webových stránkách (www.eagri.cz) uveřejnilo seznam půdoochranných technologií, které vyhovují pro plnění podmínek standardu GAEC 2. Seznam je poměrně detailní a bude v případě potřeby aktualizován. Zemědělcům je opět přístupný také prostřednictvím portálu LPIS. Jedním z vhodných způsobů hospodaření, bojující proti erozi a snižování kvality a úrodnosti půdy, je ekologické zemědělství. Zde jsou již ze samotné podstaty využívána statková a organická hnojiva, je používána lehčí technika pro zpracování půdy a další operace, jsou zakázána průmyslová hnojiva apod. Ekologický zemědělec je na kvalitě a úrodnosti půdy mnohem závislejší, než zemědělec konvenční. Standard 3 Znění standardu: Žadatel na minimálně 20 % jím užívané výměry půdních bloků, popřípadě jejich dílů, s druhem zemědělské kultury orná půda, vztažené k celkové výměře tohoto druhu kultury užívané žadatelem k 31. květnu příslušného kalendářního roku v evidenci půdy, zajistí každoročně: a) aplikování tuhých statkových hnojiv nebo tuhých organických hnojiv v minimální dávce 25 tun na hektar, s výjimkou tuhých statkových hnojiv z chovu drůbeže, kde je minimální dávka stanovena na 4 tuny na hektar. Při plnění podmínky zapravením ponechaných produktů při pěstování rostlin (např. slámy) podle jiného právního předpisu není stanovena minimální dávka nebo b) pokrytí tohoto procenta výměry, popřípadě jeho odpovídající části, v termínu minimálně od 31. května do 31. července příslušného kalendářního roku porostem jedné z následujících plodin, popřípadě jejich směsí: jeteloviny, vikev huňatá, vikev panonská, vikev setá, bob polní, lupina modrá, hrách setý. Porosty výše uvedených plodin lze zakládat i jako podsev do krycí plodiny, popřípadě jako směsi s travami v případě, že zastoupení trav v porostu nepřesáhne 50%. Organické složky půdy zlepšují strukturu půdy, zvyšují využitelnost průmyslových hnojiv a v neposlední řadě příznivě ovlivňují vodní režim půdy. Cílem zavedení tohoto standardu je zvýšit používání hnojiv s vyšším obsahem organické hmoty, které zlepšuje strukturu půdy a v dlouhodobém horizontu zvyšuje její úrodnost. Vzhledem ke klesajícím stavům hospodářských zvířat, zavádění bezstelivových provozů a využívání vedlejších produktů rostlin (např. sláma) mimo zemědělství (spalování apod.) se u nás dlouhodobě snižuje vnos statkových a organických hnojiv do půdy. Klesá množství organické hmoty v zemědělských půdách, což má mimo jiné za následek vyšší náchylnost půdy vůči erozním vlivům (eroze vodní, větrná). Zhoršují se fyzikální, chemické, ale také biologické vlastnosti půdy. V praxi jsou běžné případy, kdy zemědělec nemá dost hospodářských zvířat (potažmo chlévského hnoje od nich), aby splnil podmínky tohoto standardu. Proto je samozřejmě možné kombinovat jednotlivé výše uvedené možnosti tak, aby vše bylo v pořádku. Pokud tedy má zemědělec možnost používat organické hnojení (např. kompost), nebo mu po pěstování obilnin zbývá na pozemku např. sláma apod., může tyto využít ke splnění výše uvedených podmínek. 23

Standard 4 Znění standardu: Žadatel nebude na jím užívaném půdním bloku, popřípadě jeho dílu, pálit bylinné zbytky. Účelem tohoto standardu je ochrana půdního edafonu (potažmo biologických vlastností půdy) a využití biomasy jiným způsobem než neproduktivním spálením. Jde v podstatě o to, aby se biomasa (tráva, sláma apod.) dostávala zpátky do půdního koloběhu. Vypalování porostu je také přímo zakázáno zákonem o požární ochraně, zákonem o odpadech a zákonem o ovzduší. Tento standard má úzkou spojitost s předchozím – snaha o návrat organické hmoty do půdy, zlepšování půdních vlastností aj. Poznámka: pálení bramborové natě z nařízení Státní rostlinolékařské správy (SRS) v rámci mimořádných rostlinolékařských opatření podle § 76 odst. 1 pism. b) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, není porušením standardu GAEC 4. SRS mimořádná opatření může nařídit z důvodu ochrany proti zavlékání a šíření „karanténních škodlivých organismů“ (původce bakteriální kroužkovitosti bramboru, původce bakteriální hnědé hniloby, původce rakoviny bramboru, háďátka bramborového a háďátka nažloutlého). Standard 5 Znění standardu: Žadatel nebude na jím užívaném půdním bloku, popřípadě jeho dílu, provádět agrotechnické zásahy, pokud je půda zaplavená nebo přesycená vodou, s výjimkou vlastní sklizně plodiny a plnění podmínky bodu 7. Tento standard je navržen kvůli ochraně půdy před utužením, které zapříčiňuje zásadní zhoršení fyzikálních vlastností půdy (především struktury, pórovitosti a propustnosti) a tím také narušení biologické aktivity v půdě. Zhoršování fyzikálních vlastností je spojeno s využíváním stále větší a těžší mechanizace, zvyšováním pojezdů po zemědělské půdě, snižováním množství používaných statkových hnojiv a v neposlední řadě nevhodného časování zemědělských operací. Dochází k neustálému utužování podorniční vrstvy, kterému nelze zabránit ani použitím moderních flotačních pneumatik. Utužená vrstva brání zasakování vody, růstu kořenů rostlin, zhoršuje se využívání živin z půdy apod. Na poškozených místech se drží voda, v půdě chybí vzduch a dochází k její další devalvaci (obr. 6 ). Standard definuje podmínky, za kterých by na půdě nemělo docházet k pojezdům zemědělské mechanizace a dále stanovuje výjimky z těchto podmínek. Jednou z těchto výjimek je vlastní sklizeň plodiny, druhou regulace vybraných invazních rostlin dle GAEC 7 (např. nutný vjezd techniky pro odvoz posekaných rostlin aj.). V každém případě by zemědělec měl dobře plánovat, kdy a za jakých povětrnostních podmínek na pozemek vjede. Půda má velkou regenerační schopnost, ale při masivním poškození fyzikálních a biologických vlastností dochází k její rychlé a nevratné degradaci.

24

Obr. č. 6 Negativní účinky mechanizace na strukturu půdy se mohou projevovat po většinu vegetační sezóny

Standard 6

Znění standardu: Žadatel nezruší, případně nepoškodí krajinné prvky a druh zemědělské kultury rybník. Za rušení, popřípadě poškození krajinného prvku se nepovažuje, dojde-li k zásahu vůči němu se souhlasem příslušného orgánu. Krajinné prvky z hlediska tohoto standardu jsou meze, terasy, travnaté údolnice, skupiny dřevin, stromořadí a solitérní dřeviny (obr. 7). Patří sem i rybníky na orné půdě. Více viz téma krajinné prvky (kapitola 3).

Obr. č. 7 Diverzifikovaná krajina s krajinnými prvky

Standard 7 Znění standardu: Žadatel zajistí na jím užívaném půdním bloku, popřípadě jeho dílu, regulaci rostlin netýkavky žláznaté tak, aby se na něm v průběhu příslušného kalendářního roku 25

nevyskytovaly kvetoucí nebo odkvetlé rostliny tohoto druhu. Zároveň zajistí regulaci rostlin bolševníku velkolepého tak, aby výška těchto rostlin nepřesáhla 70 cm v průběhu příslušného kalendářního roku. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) byly pro podmínky standardu GAEC 7 zvoleny pro jejich velký dopad na zemědělskou činnost. Např. v Karlovarském kraji se nacházejí zemědělské plochy, kde je jakákoli hospodářská činnost kvůli množství rostlin bolševníku velkolepého téměř vyloučena. Invazní rostliny, jako jsou bolševník či netýkavka, jsou i tématem řešení některých národních a evropských projektů. Boj proti invazním rostlinám musí být komplexní a zemědělci by si měli uvědomit, že ignorováním několika rostlin na okraji pozemku vystavují do budoucna problémům všechny své pozemky. Standard 8 Znění standardu: Žadatel nezmění na jím užívaném půdním bloku, popřípadě jeho dílu, druh zemědělské kultury travní porost na druh zemědělské kultury orná půda. Ochrana travních porostů vychází z článku 6 nařízení Rady (ES) č. 73/2009 v souvislosti se zachováním poměru stálých pastvin vůči zemědělské půdě ve srovnání s referenčním rokem stanoveným tímto předpisem. Stálá pastvina je plocha s porostem travin, jejíž porost mohl vzniknout přirozeně nebo osevem a déle než 5 let nebyla zahrnuta v osevním postupu do střídání plodin. To znamená, že tyto plochy mají z hlediska biodiverzity v krajině mnohem větší význam, než plochy zahrnuté do osevního postupu. Není rozhodující, zda je porost na této ploše určený k pastvě hospodářských zvířat. Travní porosty chrání půdu proti vodní a větrné erozi, příznivě ovlivňují množství a kvalitu povrchové i podzemní vody, napomáhají zadržování srážek a zpomalení jejich odtoku, akumulují půdní organickou hmotu a mají velký význam v ochraně biodiverzity. Travní porost je evidován v aplikaci LPIS buď jako travní porost – stálá pastvina nebo jako ostatní travní porost. Pokud zemědělec podmínku tohoto standardu poruší a provede tzv. rozorání travního porostu, je toto porušení považováno za závažnější, pokud je rozorána stálá pastvina, dále pokud k němu dojde na pozemcích se sklonitostí nad 7°, nebo pozemek obsahuje hlavní půdní jednotky (HPJ vyjádřené druhou a třetí číslicí kódu BPEJ) s vysokou vsakovací schopností. Vybrané hlavní půdní jednotky (HPJ) s vysokou vsakovací schopností jsou: č. 04, 05, 13, 16, 17, 21, 22, 27, 29–32, 34, 36–38, 40, 42 a 55. Tyto údaje jsou vedeny v podrobných údajích v LPIS u každého půdního bloku. Na těchto pozemcích by mohlo dojít k rychlému vsakování nitrátů z hnojiv do spodních vod a tím k jejich poškozování. Standard 9 Znění standardu: Žadatel zajistí, aby se po 31. říjnu kalendářního roku na půdním bloku, popřípadě jeho dílu, s kulturou travní porost nenacházel porost vyšší než 30 cm, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.

26

Travní porosty jsou nedílnou součástí kulturní krajiny a kromě samotné produkce travní hmoty mají i nezanedbatelné mimoprodukční funkce (protierozní, ekologické, estetické). V případě, že by travní porosty nebyly udržovány (pastvou, kosením), docházelo by k zarůstání pozemků, změně skladby travního porostu a tím často ke zhoršování jeho stavu a negativnímu ovlivňování biodiverzity. Standard 10 Znění standardu: Žadatel, který využívá zavlažování a je zároveň vlastníkem nebo provozovatelem zavlažovací soustavy, předloží pro tento účel platné povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami v souladu s jiným právním předpisem. Jako každý neobnovitelný přírodní zdroj, i vodu je potřeba chránit před znečisťováním a znehodnocováním. Ochrana vody je navíc povinná dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Standard 11 Ochrana kvality a čistoty vody před znečištěním bude od 1. ledna 2012 řešena také pomocí ochranných nehnojených pásů podél vodních toků. Jejich dodržování je už v současné době povinné u zemědělců, hospodařících v nitrátově zranitelných oblastech (viz dále). Tato podmínka opět vychází z přílohy III nařízení Rady (ES) 73/2009. Více informací viz SMR 4/6.

2.2 Legislativa odpadového hospodářství a související právní předpisy ochrany ŽP Ing. A. Škodová Biologicky rozložitelné odpady Biologicky rozložitelným odpadem (BRO) se rozumí jakýkoli odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Mezi BRO patří biologicky rozložitelné odpady komunální (BRKO), odpady zemědělské, lesnické, potravinářské, z papírenského průmyslu, ze zpracování dřeva, kůží, z textilního průmyslu, patří sem též některý obalový odpad a čistírenské a vodárenské kaly. Z látkového hlediska je k BRO možno připojit i vedlejší živočišné produkty, které nejsou určeny pro lidskou výživu. Vymezení biologicky rozložitelných komunálních odpadů (BRKO) Za biologicky rozložitelné komunální odpady (BRKO) se považují následující druhy odpadů ve skupině 20 Katalogu odpadů (vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb.) nebo v nich obsažené podíly biologicky rozložitelné složky: 20 01 01 Papír a lepenka 27

20 01 08 Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven 20 01 10 Oděvy 20 01 11 Textilní materiály 20 01 38 Dřevo neuvedené pod číslem 20 01 37 20 02 01 Biologicky rozložitelný odpad (ze zahrad a parků) 20 03 01 Směsný komunální odpad 20 03 02 Odpad z tržišť 20 03 07 Objemný odpad Patří sem nejen komunální odpad, tj. odpad z činnosti fyzických osob, jehož původcem je obec, ale i odpadům z domácností podobné živnostenské a průmyslové odpady, odpady z úřadů, včetně složek odděleného sběru. Obsah biologicky rozložitelné složky daného katalogového čísla je stanoven pomocí níže uvedených koeficientů (tab. 1).

Tabulka č. 12 Koeficienty přepočtu biologicky rozložitelné složky Katalogové číslo

Název druhu odpadu

Koeficient(*)

20 01 01

Papír a lepenka

1

20 01 08

Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven

1

20 01 10

Oděvy

0,60

20 01 11

Textilní materiály

0,50

20 01 38

Dřevo neuvedené pod č. 20 01 37

1

20 02 01

Biologicky rozložitelný odpad

1

20 03 01

Směsný komunální odpad

0,54

20 03 02

Odpad z tržišť

0,80

20 03 07

Objemný odpad

0,50

(*)

Podíl BRKO v komunálním odpadu v roce 1995 byl stanoven v „Situační zprávě o biologicky rozložitelných odpadech v ČR“ (ČEÚ, 2000) na 41 % hmotnosti. Do skupiny odpadů použité pro stanovení podílu BRKO byly v členění komunálních odpadů podle Katalogu odpadů platném v roce 1995 (Katalog odpadů k zákonu č. 238/1991 Sb.), zařazeny: domovní a jemu podobný odpad z obcí, objemný a jemu podobný odpad z obcí, uliční smetky a odpad ze zeleně.

Typy zařízení pro zpracování BRO KOMUNITNÍ KOMPOSTÁRNA – nejedná se o zařízení na zpracování odpadu, ale o prevenci vzniku tohoto odpadu. Daná komunita (např. obec) může zpracovávat pouze přebytečnou biomasu od členů komunity (např. občanů této obce). Musí se jednat pouze o rostlinné zbytky z údržby zeleně a zahrad na území obce. legislativa: Zákon (185/2001 Sb.) o odpadech, § 10a provozováno na základě: 28

Obecně závazné vyhláškou obce, kterou se stanovuje systém komunitního kompostování. Tuto vyhlášku může obec stanovit ve své samostatné působnosti. MALÉ ZAŘÍZENÍ – zařízení, které zpracovává využitelné BRKO zejména z obecní zeleně a zahrad v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů pro jednu zakládku a roční množství těchto odpadů zpracovaných v malém zařízení nesmí přesáhnout 150 tun. legislativa: Zákon (185/2001 Sb.) o odpadech, § 33b Vyhláška (341/2008 Sb.) o podrobnostech nakládání s BRO, §3, příloha 3 provozováno na základě: Souhlasného vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností (OPR). CENTRÁLNÍ KOMPOSTÁRNA – zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů. Není omezena množstvím ani původem zpracovávaného bioodpadu. Z důvodu, aby nedošlo k poškození složek životního prostředí je nutno vhodnou technologii kompostování, která zvládne zpracovat jednotlivé druhy bioodpadu, které se v zájmovém území nacházejí v požadovaném množství. Prakticky to znamená, že pro množství bioodpadu přesahující 150 t za rok je třeba vybudovat vodohospodářsky zabezpečenou plochu, neboť takovéto množství bioodpadu na nezpevněné ploše by již mohlo ohrozit jakost povrchových a podzemních vod. Dále musí být centrální kompostárna dle požadavků vyhlášky o bioodpadu vybavena: zařízením ke sledování teploty, zařízením pro zvlhčování zakládky a zařízením pro provzdušňování zakládky – překopávání. Kompostárna je středním zdrojem znečištění ovzduší. legislativa: Zákon (185/2001 Sb.) o odpadech, § 14 Vyhláška (341/2008 Sb.) o podrobnostech nakládání s BRO, § 2,3,4,5,6 provozováno na základě: Souhlasu Krajského úřadu (KÚ) s provozem s provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu ostatních odpadů. KOMPOSTÁRNA S UZAVŘENOU TECHNOLOGIÍ ZPRACOVÁVAJÍCÍ VŽP Jedná se o zařízení, ve kterém je mimo všech bioodpadů rostlinného původu možno zpracovávat také vedlejší produkty živočišného původu. V praxi to znamená, že toto zařízení je schopno zpracovat také kuchyňské odpady, odpady z mlékárenského, masného, kožedělného průmyslu. Takovéto zařízení musí být mimo zařízení nutného pro centrální kompostárnu vybavena navíc pasterizačně-hygienizační jednotkou, ve které je veškerý materiál vystaven působení teploty min. 70 °C po dobu min. 1 h (tuto jednotku nesmí být možno obejít a musí být vybavena alarmem, který nedovolí nedostatečně hygienizovanému matriálu pokračovat dále). Zařízení musí být dále vybaveno drtičem odpadu, který mělní vstupující bioodpad na částice menší než 12 mm. Zařízení musí být dále vybaveno zařízením ke sledování a stálému záznamu teploty a zařízením pro čištění a desinfekci. Výstupy z tohoto zařízení musí být navíc mikrobiologicky testovány. legislativa: Zákon (185/2001 Sb.) o odpadech, § 14 Vyhláška (341/2008 Sb.) o podrobnostech nakládání s BRO, § 2,3,4,5,6 29

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o vedlejších produktech živočišného původu specifikuje hygienické a technické požadavky při zpracování materiálů živočišného původu. (Dříve nařízení 1774/2002) Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči provozováno na základě: Souhlasu Krajského úřadu s provozem s provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu ostatních odpadů. Schválení krajskou veterinární stanicí.

Přehled právních předpisů Evropské unie a ČR – odpady Legislativa EU Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech Tato směrnice nahradila zastaralou legislativní normu z roku 1975. Aktivitu evropských institucí v této oblasti vyvolal především vysoký nárůst produkce odpadu v uplynulých letech a nedokonalé způsoby jeho odstraňování. Směrnice zavádí především cíle pro opětovné využití odpadu, které mají být naplněny do roku 2020. Dále také určuje pravidla pro vývoj legislativy v členských státech EU v této oblasti a ukládá povinnost vypracovat závazné programy pro předcházení vzniku odpadu a nakládání s ním. Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů S cílem snížit emise skleníkových plynů, byl v evropské směrnici o skládkách odpadu stanoven požadavek na snížení množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu (dále také „BRKO“) ukládaného na skládky. Z celkového množství BRKO uložených na skládku v roce 1995 je třeba snížit toto množství do roku 2006 na 75 %, do roku 2009 na 50 % a do roku 2016 na 35 % této hodnoty. Česká republika využila možnosti odložení těchto cílů o čtyři roky pro ty státy, které v roce 1995 ukládaly na skládky více než 80 % komunálních odpadů. Přípustná množství BRKO k uložení na skládku v jednotlivých letech uvádí tabulka 2. Z šesté hodnotící zprávy Plánu odpadového hospodářství vyplývá, že na skládky je zatím ukládáno větší množství BRKO, než je požadováno v cílových letech. Množství BRKO ukládaného na skládky v roce 2009 o 28 % přesahuje cílové množství, které by mělo být ukládáno v roce 2010. V roce 2010 došlo k poklesu ukládání BRKO na skládky. (viz Graf 1). Tabulka č. 13 Množství BRKO uloženého na skládku v ČR v roce 1995 a přípustná množství BRKO k uložení na skládku v cílových letech 2010, 2013 a 2020

Rok BRKO (t/rok)

1995 1 530 000

2010 1 147 000

30

2013 765 000

2020 535 000

Graf č. 1 Ukládání BRKO na skládky a limity pro ukládání v letech 2010-2020 (tis. t)

Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství Cílem této směrnice je regulovat používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství tak, aby se zabránilo škodlivým účinkům na půdu, rostliny, zvířata a člověka, a současně podpořit správné používání kalů z čistíren odpadních vod. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě Toto Nařízení určuje přísná pravidla k ochraně zdraví zvířat a lidí pro sběr, dopravu, ukládání, nakládání, zpracování a využití nebo odstranění všech vedlejších produktů živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Tato pravidla mají zásadní dopad na způsob nakládání s tímto typem odpadů na kompostárnách a bioplynových stanicích. Legislativa ČR Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR Tento plán ve své závazné části obsahuje strategii odpadového hospodářství, stanoví podíl recyklovaných odpadů a podíl odpadů ukládaných na skládky. Je zde stanovena i strategie omezování biologicky rozložitelných odpadů na skládkách a rozvoj kompostování a anaerobního využívání těchto odpadů. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Právní úprava odpadového hospodářství ČR důsledně aproximuje předpisy EU. Základní český právní předpis obsahuje povinnosti pro nakládání s odpady, včetně kalů z ČOV a biologicky rozložitelných odpadů. Zákon o odpadech proklamativně dává přednost využívání odpadů před jejich odstraňováním a upřednostňuje materiálové využití odpadů před využitím energetickým. 31

V současné době se zpracovává návrh zcela nového zákona o odpadech, který by měl podle plánu vstoupit v platnost na začátku roku 2014. Tento návrh předpokládá novou povinnost pro obce stanovit systém nakládání s biologicky rozložitelnou složkou komunálního odpadu rostlinného původu. Návrh věcného záměru zákona o odpadech rovněž předpokládá změny v systému ekonomických nástrojů, kdy se průběžně navýší poplatky za skládkování komunálního odpadu. Vyhláška č. 314/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady Vyhláška podrobně určuje požadavky na vybavení a provoz zařízení biologického zpracování bioodpadů, a to v závislosti na množství a druhu v něm upravovaných bioodpadů včetně technologických požadavků na úpravu bioodpadů. Dále také upravuje kritéria a způsoby hodnocení upravených bioodpadů a jejich zařazování do skupin podle způsobu jejich využití. Bližší informace k ustanovením vyhlášky, zejména ve vztahu k hodnocení výstupů ze zařízení, je uvedeno ve druhé části tohoto příspěvku. Vyhláška č. 382/2001 Sb. o podmínkách použití kalů na zemědělskou půdu Vyhláška podrobně stanoví technické podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě, mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v půdě, mezní hodnoty koncentrací těžkých kovů, které mohou být přidány do zemědělské půdy za 10 let, mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v kalech pro použití na zemědělské půdě, mikrobiologická kritéria pro použití kalů, postupy analýzy kalů a půdy, včetně metod odběru vzorků a obsah programu použití kalů. Možnosti využití výstupů ze zpracování BRO Vztah a působnost právních předpisů ČR při hodnocení výstupů ze zařízení Pokud jsou výstupy ze zařízení určeny k aplikaci na jinou než zemědělskou a lesní půdu, jsou požadavky na jejich složení, kvalitu a hodnocení, včetně četnosti kontroly výstupů, stanoveny ve vyhlášce č. 341/2008 Sb. o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Kontrolu provozu, včetně prověření kontroly kvality výstupů prováděné ze strany provozovatele zařízení, provádí ČIŽP, příslušná obec s rozšířenou působností a krajský úřad na základě kompetencí stanovených zákonem o odpadech. V případech, že jsou výstupy ze zařízení určeny k aplikaci na zemědělskou a lesní půdu, jsou požadavky a kriteria pro jejich hodnocení stanovena v zákoně č. 156/1998 Sb. o hnojivech ve znění pozdějších předpisů a hlavně v jeho prováděcích předpisech. Kontrolu kvality výstupů provádí ÚKZÚZ a kontrolu provozu ČIŽP, příslušná ORP a krajský úřad. Jsou-li v zařízení na biologické zpracování bioodpadů zpracovány též vedlejší živočišné produkty (vyjma hnoje určeného k přímému hnojení nebo výrobě hnojiv) podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství- tedy Nařízení ES č. 1069/2009 o vedlejších živočišných produktech- provádí kontrolu procesu a výstupů spolu s ČIŽP, ORP a KÚ i krajská veterinární správa (jde o prověření údajů z průběžné kontroly kvality výstupů prováděné ze strany provozovatele zařízení). O tom, zda jsou materiály, zpracovávané v zařízení na biologické zpracování bioodpadů, považovány za vedlejší živočišné produkty rozhoduje Krajská veterinární správa ve smyslu zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči v platném znění. 32

Podle způsobu využití se výstupy ze zařízení zpracovávající bioodpady dělí na 4 skupiny. 1. skupina- výstupy, které splňují požadavky na výrobky podle zákona č. 156/1998 Sb. o hnojivech. Pokud nejsou uváděny do oběhu v souladu s tímto zákonem, musí minimálně odpovídat požadavkům na výstupy 2. skupiny 2. skupina- výstupy splňující požadavky vyhlášky č. 341/2008 Sb. a využívající se mimo zemědělskou a lesní půdu. Na základě skutečných vlastností, složení a způsobu využití se skupina dělí na tyto třídy: Třída I - určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro zeleň u sportovních a rekreačních zařízení včetně těchto zařízení v obytných zónách s výjimkou venkovních hracích ploch. Třída II - určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro městskou zeleň, zeleň parků a lesoparků, pro využití při vytváření rekultivačních vrstev. Třída III - určena pro využití na povrchu terénu vytvářeného rekultivačními vrstvami zabezpečených skládek odpadů podle ČSN 83 8035 Skládkování odpadů 3. skupina - stabilizovaný bioodpad určený k uložení na skládku 4. skupina - výstupy ze zařízení k využívání bioodpadů, které nesplňují podmínky pro 1., 2. a 3. skupinu a které jsou odpady biologicky nerozložitelnými, určenými většinou k jejich odstranění.

Legislativní předpisy ve vazbě na ochranu půd proti erozi Rámcová směrnice o ochraně půdy Cílem navrhované rámcové směrnice o půdě je vytvořit celounijní rámec ochrany půdy a zachování jejích ekologických, hospodářských, sociálních a kulturních funkcí. Za tímto účelem stanoví směrnice opatření k prevenci procesů degradace půdy, ať už k nim dochází přirozeně, nebo v důsledku nejrůznějších lidských činností. Nejblíže ke schválení měla směrnice v roce 2007 za portugalského předsednictví, přesto ztroskotala jednání v Radě nakonec na negativním postoji několika zemí vedených Francií. Zatím se nepodařilo dosáhnout politické shody. Nařízení Vlády č. 103/2003 o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech provádí Nitrátovou směrnici a vztahuje se pouze k cca 50% výměry ZPF. Opatření jsou zaměřena zejména na ochranu vod, erozi řeší okrajově. § 10 Střídání plodin ve zranitelných oblastech (1) Při pěstování jednoletých plodin je nutné omezit mezidobí bez porostu v zájmu omezení eroze půdy a snížení vyplavování živin. (2) Při obnově trvalých travních porostů a po zaorávce jetelovin je nutné vysévat v nejbližším agrotechnickém termínu následné plodiny. Jestliže po jetelovinách následuje jarní plodina, je třeba porost jetelovin zaorat co nejpozději na podzim. § 11 Hospodaření na svažitých zemědělských pozemcích 33

(1) Na zemědělských pozemcích s ornou půdou nacházejících se na půdách ohrožených erozí vymezených v tabulce č. 6 přílohy č. 2 k tomuto nařízení se provádějí vhodná agrotechnická protierozní opatření, odpovídající stanovištním podmínkám, zejména vrstevnicové obdělávání, půdoochranné zpracování půdy s ponecháním organických zbytků na povrchu půdy, mulčování, výsev do ochranné plodiny nebo strniště, setí do hrubé brázdy nebo přerušované brázdování. Další legislativní předpisy ČR vztahující se k ochraně půd proti erozi Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění ukládá obecné povinnosti vlastníkům pozemků při ochraně vodních poměrů, které směřují zejména ke zlepšení erozní odolnosti a retenční schopnosti krajiny Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu: § 2 Změna kultury zemědělské a nezemědělské půdy, §3 -chybí prováděcí předpis, který by řešil protierozní opatření- připravován od roku 2007 Vyhláška MŽP 13/1994 Sb., kterou se upravují podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu: §1 Kritéria rozhodná pro uložení změny kultury zemědělské půdy. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: §2 Ochrana přírody a krajiny, § 4 Základní povinnosti při obecné ochraně přírody. Zákon 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, Zásady správné zemědělské praxe podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 242/2004 Sb.

2.3

Zákon o hnojivech Ing. M.Florián, Ph.D.

Tento právní předpis nabyl účinnosti 1. září 1998, pod číslem 156/1998 Sb. Za dobu své existence prošel několik novelizacemi, které zpravidla reagovaly na měnící se situaci v oblasti regulovaných vstupů do zemědělské půdy, vývoj právních předpisů v Evropské unii a vnitřní potřeby státu. Za zásadní oblasti změn lze považovat zejména zrušení povinnosti registrace pro některé výrobky – nejprve pro tzv. hnojiva ES, následně pro hnojiva ohlašovaná a vzájemně uznané výrobky. Došlo také k částečnému začlenění problematiky používání upravených kalů a sedimentů na zemědělskou půdu. Změnami prošly také definice, oblast používání hnojiv a technickými změnami paragrafy upravující přestupky a správní delikty. Hlavní cíle zákona Primárním záměrem zákona je řešit problematiku uvádění do oběhu, skladování a používání hnojiv a pomocných látek. Dále zkoušení půd jak v aspektu „výživářském“ (Agrochemické zkoušení zemědělských půd), tak „hygienickém“ (monitoring zemědělských půd) či lesnickém. Je řešeno rovněž používání upravených kalů a sedimentů na zemědělské půdě. 34

Koncepce zákona stojí na dvou hlavních pilířích. Jedním je ochrana spotřebitele uživatele hnojiv a konzumenta potravin, druhým ochrana životního prostředí. Pro ochranu spotřebitele jsou zakotvena pravidla pro vlastnosti hnojiv (dále vždy včetně pomocných látek), pro jejich označování, skladování a uvádění do oběhu. Uživatel hnojiva tak má garantováno, že jím nakupovaná registrovaná či ohlášená hnojiva jsou pod nezávislou státní kontrolou, s jasně specifikovanými požadavky na jejich kvalitu a bezpečnost. Bezpečnost hnojiva již bezprostředně navazuje na druhý pilíř, tedy na ochranu životního prostředí. Nezávadná hnojiva jsou předpokladem k tomu, aby nedocházelo ke kontaminaci půdy, z níž by mohly rizikové prvky a látky přecházet do rostlinné produkce, která se pak používá ke krmení a výrobě potravin. Tento princip také spolu se správným skladováním a používáním hnojiv chrání před poškozováním i další složky životního prostředí, zejména vodu. Ochrana půdy a vody je zcela klíčová, neboť případná kontaminace má značné následky a její odstranění s sebou přináší vysoké náklady. Součástí ochrany půdy je také sběr a vyhodnocování výsledků o jejím stavu a vývoji. Toto zákon upravuje zkoušením zemědělských půd. Kompetence, které vyplývají ze zákona o hnojivech, jsou svěřeny Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému (ÚKZÚZ). Klíčové části zákona V § 2 se definují pojmy, které jsou v zákoně dále používány. Nejdůležitější jsou definice hnojiva, statkového hnojiva a uvádění do oběhu. U hnojiva je podstatný požadavek na „způsobilost dodat účinné množství živin“, neboť to vylučuje, aby se jako hnojiva používaly materiály, které sice obsahují živiny, ale v zanedbatelných množstvích, nebo zcela nepřístupných formách. Uváděním do oběhu se pak kromě prodeje rozumí i nabízení a převody jiné než prodej (tedy například bez finanční či jiné úhrady). Komposty se konvenčně zařazují mezi organická hnojiva. Navazující § 3 až 6 upravují oblast uvádění hnojiv do oběhu. Zatímco § 3 stanovuje obecná pravidla pro uvádění hnojiv do oběhu, navazující paragrafy již specificky popisují ohlašování a registraci hnojiv. Za nejdůležitější lze považovat požadavek, že uvádět do oběhu je možné jen hnojiva, která neohrožují úrodnost půdy, ani zdraví lidí nebo zvířat a dále nepoškozují životní prostředí. Pro komposty platí povinnost registrace u ÚKZÚZ, a to vždy, jsou-li jako kompost - organické hnojivo uváděny do oběhu, včetně použití mimo zemědělskou půdu. Zákon požaduje registraci obecně pro uvádění hnojiv do oběhu a nerozlišuje mezi zemědělským a nezemědělským využitím. Jedinou výjimkou je použití pro vlastní potřebu, kde se registrace nevyžaduje. Pro kvalitu takového kompostu však platí stejné požadavky, jako u registrovaného, zejména pokud jde o kontaminaci – viz § 9 odst. 1. Označování a balení hnojiv popisuje § 7. Neoznačené výrobky nesmí být uváděny do oběhu, u registrovaných je označování řešeno v procesu registrace a jejich označování je tak nejpropracovanější a pro spotřebitele nejjasnější. Je vhodné upozornit na určité národní specifikum, kterým je zákaz používat v označování hnojiv výrazu „biologické“, „ekologické“, či „bio“ a „eko“. Tato úprava se zejména v dnešní době ukazuje jako velmi prozíravá, neboť s narůstající popularitou ekologického zemědělství a obecně „ekologického“životního stylu se mnoho firem snaží profitovat na „ekologizaci“ svých výrobků. Evropské předpisy však tuto oblast řeší jen okrajově, hnojiva se (na rozdíl od potravin, krmiv či osiv) necertifikují jako biovýrobky. Tudíž jediné, co je akceptovatelné v označování, je konstatování, že „hnojivo je použitelné v ekologickém zemědělství“ u výrobků, které požadavky specifické evropské 35

legislativy k ekologickému zemědělství splňují. Toto může být i případ kompostů, pokud jsou vyrobeny z povolených surovin. Požadavky na správné skladování v § 8 sledují dva hlavní cíle, a to ochrana výrobků před znehodnocením a ochrana životního prostředí před poškozením. Detaily jsou ošetřeny prováděcím předpisem, jímž je vyhláška č. 274/1998, o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění pozdějších předpisů. Již zmíněný § 9 upravuje používání hnojiv zemědělskými podnikateli. Toto zúžení působnosti zákona na zemědělskou půdu a lesní pozemky má praktický základ v tom, že pochopitelně nelze zasahovat do zájmů soukromých nepodnikajících osob a ochranu ostatních druhů půdního fondu řeší jiné zákony. Poprvé se zde setkáváme kromě hnojiv také s avizovanými upravenými kaly a sedimenty. Odstavce 1 a 2 kladou podmínky, že při používání hnojiv (tedy nejen při jejich uvádění do oběhu) nesmí být půda ohrožovány rizikovými prvky a látkami a nesmí dojít k poškozování životního prostředí či zájmů dalších osob. Totožné se požaduje u upravených kalů a sedimentů. Odstavec 4 podmiňuje použití digestátu vyrobeného s využitím odpadů jeho registrací, a to i při použití na vlastních pozemcích. K důležitým prvkům zákona o hnojivech řadíme i zde zakotvenou povinnost evidovat použití všech hnojivých látek, a to do měsíce od použití. Takto se jednak získávají informace nezbytné k plnění mnohých dotačních pravidel, dále se zaručuje dosledovatelnost používání hnojiv. Paragrafem 10 se přesouváme do oblasti zkoušení půd. Má dva pilíře, jeden zosobňuje Agrochemické zkoušení zemědělských půd (AZZP), druhým je Monitoring zemědělských půd. Hlavním rozdílem je zaměření a také rozsah. Zatímco AZZP během 6ti let prozkouší veškerou zemědělskou půdu (ročně cca 60 000 vzorků), monitoring probíhá na přesně definovaných stabilních plochách, kterých je jen málo přes 200 za území republiky, a které by ji měly svou podstatou reprezentovat. V AZZP se jedná o analýzy a hodnocení s ohledem na výživářské parametry půd (výměnné pH, přístupné živiny), u monitoringu se sleduje zejména stav a trendy v obsazích rizikových prvků a látek, a to jak na „běžných“ plochách, tak na kontaminovaných (neogenně i antropogenně). Výsledky AZZP jsou cenné zejména pro ty, kteří danou půdu obdělávají, neboť poskytují vodítko pro stanovování potřeby hnojení. Na celostátní úrovni pak představuji zdroj informací o vývoji a trendech, což se dá zohlednit při určování priorit národní zemědělské politiky. Toto je i hlavní poslání monitoringu. Stát prostřednictvím § 11 zařazuje mezi aktivity ÚKZÚZ rovněž zjišťování vlastností lesních pozemků a vegetačních orgánů lesních dřevin. Jak již bylo zmíněno, kompetence ze zákona o hnojivech jsou svěřeny ÚKZÚZu, včetně odborného dozoru. Ten je nepostradatelnou součástí celého systému, neboť právě jeho prostřednictvím stát vynucuje plnění povinností uložených zákonem. Nezávislá kontrolní autorita tak zaručuje férovost trhu pro všechny účastníky, ochranu zájmů státu a spotřebitelů. K zákonu o hnojivech patří ještě pět prováděcích vyhlášek. První je vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění pozdějších předpisů. Ta zejména definuje typy hnojiv, stanoví limity rizikových prvků pro jednotlivé skupiny hnojiv a pomocných látek a rovněž tolerance pro hodnocení výsledků analýz hnojiv. Vyhláška č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv, ve znění pozdějších předpisů, má svou podstatu přímo v titulu. Další je již uvedená vyhláška o skladování a způsobu používání hnojiv. Kromě témat obsažených v jejím názvu také detailně řeší vedení 36

evidence hnojiv. Předposledním prováděcím předpisem je vyhláška č. 275/1998 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků, ve znění pozdějších předpisů. Zaobírá se určením postupů pro provádění AZZP a monitoringu půd, stejně jako pro průzkum lesních půd. Nejnovější je Vyhláška č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě. I zde je její účel zřejmý již z názvu. Další relevantní předpisy V souvislosti se zákonem o hnojivech je vhodné krátce zmínit i další relevantní předpisy z oblasti hnojiv. Jedná se o právní akty Evropské unie. Prvním je nařízení 2003/2003, které stanovuje povinnosti pro značnou část minerálních hnojiv, uváděných na trh EU jako HNOJIVA ES. Hlavním rozdílem oproti zákonu o hnojivech je, že na hnojiva ES se nevztahuje žádná povinnost registrace nebo ohlášení a jejich uvedení je čistě v režimu jejich výrobce. Odlišné je také označování. Nejsou zavedeny žádné limity pro rizikové prvky nebo látky (Pozn. – na používání hnojiv ES se však vztahuje § 9 zákona o hnojivech). Nařízení neřeší problematiku skladování a používání, platí zde tedy zákon o hnojivech. Úřední kontroly hnojiv ES pokrývá ÚKZÚZ. Dalším předpisem, který ovlivňuje trh s hnojivy a pomocnými látkami na území ČR, je nařízení 764/2008. Podstatou je definice nástroje zvaného „vzájemné uznávání“. Tento koncept vycházející z principu volného pohybu zboží a služeb se vztahuje na „neharmonizované“ výrobky na trhu EU. Určuje, že výrobek, který je legálně uváděn na trhu v jedné členské zemi, musí být bez překážek povolen i v jiné členské zemi. Příkladem může být organické hnojivo zaregistrované v ČR. Takové může být bez dalších překážek uváděno na trh i v dalších zemích EU. Jedinou výjimku představují národní opatření zavedená z důvodů ochrany zdraví lidí nebo zvířat a ochrany životního prostředí. Členské státy tak mají právo vyžadovat plnění svých vlastních limitů kontaminace hnojiv či pomocných látek. Posledním důležitým předpisem je nařízení 1069/2009, vztahující se na skupinu tzv. vedlejších živočišných produktů (VŽP). V praxi se může jednat o komposty, digestáty nebo jiná organická hnojiva, která jsou vyrobena s využitím VŽP. Ze surovin mohou připadat v úvahu zejména kuchyňské zbytky, odpady ze zpracování masa, případně zpracované živočišné bílkoviny. Detailní podmínky pro tyto výrobky specifikuje prováděcí předpis, kterým je nařízení 142/2010. V praxi se aplikace těchto dvou předpisů projeví kupříkladu požadavkem na schválení kompostárny zpracovávající VŽP příslušnou Krajskou veterinární správou.

Všechny předpisy jsou dostupné na www.ukzuz.cz, kde se v části „hnojiva a půda“ dají získat i mnohé další praktické informace.

37

38

3 SPRÁVNÁ KOMPOSTÁŘSKÁ PRAXE principy kompostování – technika a technologie s cílem minimalizace negativního vlivu na životní prostředí (emise do ovzduší, vody a půdy), koncept decentralizovaného kompostování – využití surovin – všech zdrojů organické hmoty v regionu zemědělského podniku pro návrat organické hmoty do půdy a její ochrany proti erozi

3.1 Principy kompostování – minimalizace emisí a zisk kvalitního kompostu Ing. K. Hejátková Kompostování je aerobní proces při kterém činností mikro a makro organismů dochází za přístupu vzduchu k přeměně biodegradabilních surovin na stabilní výstup – kompost. Pro zajištění ekonomické, ekologické a sociální udržitelnosti kompostárny je nutné takové zařízení , které splňuje správnou kompostářskou praxi. Za správnou kompostářskou praxi lze považovat techniky a technologie, které využívají všech možností k snižování negativních vlivů kompostovacích technologii na životní prostředí. Kompostovací proces musí být kontrolován a řízen a výsledný produkt musí odpovídat požadavkům stávajících právních předpisů a ochrany životního prostředí. Emise vznikající v důsledku nekontrolovaného uložení BRO - voda ( výluhy a splachy způsobené deštěm ) - půda ( znečišťující látky v BRKO ) - vzduch ( pachy, prach, mikroby, organické a anorganické látky, hluk ) Princip systémů s nízkými emisemi – správné kompostářské praxe -

-

dočasné skladování surovin podle kvality ( skladovat pouze suroviny se sušinou nad 40 % ) , suroviny s nižším obsahem sušiny se neskladují , jsou bezprostředně založeny do zakládky a kompostovány vytvoření homogenních podmínek pro řízení rozkladu surovin pórovitost ( dostatek strukturního materiálu ) – 30 – 50 % optimální struktura surovin - surovinová skladba – obsah živin v poměru C : N 30 : 1 ( užší poměr vede ke ztrátám dusíku ) vlhkost surovin 45 – 60% ( podle přítomnosti strukturního materiálu ) průběh teplot v homogenní zakládce

Procesní, provozní a ekologické požadavky pro splnění zákonných požadavků na suroviny a postupy kompostování – volba technologie -

surovinová skladba ( kvalita, množství, místo vzniku ), 39

kapacita zařízení - roční produkce BRO t/rok nastavena na maximální produkci zájmového regionu - zvolená technologie - provozní management sběru, svozu, zpracování, využití kompostu - umístění kompostárny – podmínky lokality z pohledu ochrany životního prostředí, inženýrských sítí, osídlení obce, využití produkce BRO a uplatnění kompostu - splnění zákonných požadavků na kvalitu výsledného produktu – kompostu - úprava kompostu dle kvality a potřeby trhu Kompostovací proces -

Kompostovací proces probíhá ve dvou fázích, které mají základní funkce : Primární rozklad - horká fáze - funkce : - odbourání / přeměna jednoduše rozložitelných látek - hygienizace – veškerý materiál bude vystaven teplotě nad 55°C - minimalizace emisí klimaticky významných plynů - produkce kompostování – čerstvý kompost - ukončení primárního rozkladu je indikováno poklesem teplot pod 40°C Sekundární rozklad – dozrávání – funkce : - odbourání a přeměna těžce odbouratelných látek - tvorba jílovito – humusového komplexu - produkce emisně neutrálního kvalitního a zralého kompostu - teplota trvale klesá trvale pod 30 °C (teplota zakládky koresponduje s teplotou okolí )

Graf č. : 2 Průběhu teplot správného kompostovacího procesu

Technika a technologie v rámci jednotlivých složek procesu -

přejímka surovin – kontrola kvality, zvážení, evidence, třídění zpracování a příprava surovin pro proces kompostování – odstranění – předtřídění nežádoucích látek ( plasty, kovové částice, folie, PET láhve, ..), drcení dřevní hmoty,

40

-

míchání a homogenizace pro zajištění optimálních podmínek kompostovacího procesu ( C : N , vlhkosti, pórovitosti ) vlastní proces kompostování – provzdušňování - zajištění dostatečného přísunu kyslíku pro rozvoj aerobních organismů, optimální vlhkosti a průběhu teplot úprava kompostu – prosévání, balení uskladnění - zajištění ochrany kompostu před podmáčením, vysycháním a znečištěním vodohospodářsky zabezpečená plocha a záchytná jímka pro sběr srážkové vody z plochy kompostárny

Monitoring kompostovacího procesu -

měření teplot – základní parametr vedení a kontrola kompostovacího procesu kontrola vlhkosti – nezbytná podmínka pro správný průběh kompostování pro stanovení ukončení kompostovacího procesu : test zralosti kompostu chemické analýzy - obsah celkového dusíku, fosforu, draslíku, organických látek, pH, mikrobiální testy – v případě , že byly kompostovány suroviny s podezřením na přítomnost mikrobiálních patogenů

Umístění kompostárny -

optimální umístění z pohledu ochrany životního prostředí a pro ekonomicky efektivní svoz v daném území minimalizovat náklady na svoz z pohledu místa vzniku BRKO , technologie sklizně a kvality metoda umístění kompostárny – „ metoda těžiště“ zohledňuje vzdálenost a objem ( místo s největší produkcí ) cestní síť ochranná pásma, zástavba, inženýrské sítě, typ kompostárny – malé zařízení, komunitní kompostárna, zařízení na zpracování odpadu

3.2 POSTUPOVÉ KROKY ZŘÍZENÍ KOMPOSTÁRNY DLE ZÁKONA O ODPADECH Ing. K. Hejátková Ing. L.Valentová, Ph.D. 1. KROK : SPLNĚNÍ ZÁKONNÝCH PODMÍNEK PRO PROVOZ KOMPOSTÁRNY V 1. kroku je nutné doložit oprávněnost provozovatele/fyzické nebo právnické osoby k provozu zařízení k biologickému zpracování odpadů. 41

1. 2. 3. 4.

Doklad o právní subjektivitě provozovatele Doklad o vlastnictví nebo jiný právní důvod k užívání zařízení Kolaudační rozhodnutí k zařízení Ohlášení zahájení nebo ukončení provozu obecnímu úřadu obce z rozšířenou působností 5. Souhlas Krajského úřadu s realizací a provozem zařízení 6. Souhlas dotčených orgánů státní správy (např. veterinární správa) 7. Živnostenský list pro nakládání s odpady, výrobu hnojiv, obchodní činnost 8. Ohlášení provozovny 9. Označení kompostárny 10. Provozní řád 11. Havarijní plán 2. KROK : PŘEVZETÍ VSTUPNÍCH MATERIÁLŮ – VSTUPNÍ KONTROLA Krok 2. se zabývá kvalitou přijatých materiálů do zařízení 1. Kontrola, zda přijímané odpady odpovídají seznamu ve schváleném provozním řádu 2. Dokumentace odpadu 3. Přijetí odpadu do zařízení Kde se tato informace nachází v legislativě? Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady č. 383/2001 Sb. §1 písmeno h) Vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady č. 341/2008 Sb. Doporučení : Do zařízení k využívání bioodpadů mohou být přijímány pouze odpady pouze odpady, dle Katalogu odpadů, které jsou uvedeny na seznamu využitelných odpadů v bodě A, přílohy č. 1 vyhlášky 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady. Tento seznam je nezbytnou součástí žádosti o souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů. Využitelné druhy bioodpadů uvedené v seznamu A (příloha č. 4 této metodiky) musí splňovat požadavky stanovené v podmínkách přejímky odpadů do konkrétního zařízení, stanovené provozním řádem. V zařízeních je dále možné zpracovávat vedlejší živočišné produkty v souladu s jinými právními předpisy (NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě) a materiály nebo odpady, které

prokazatelně zlepšují kvalitu procesu a nebo kvalitu výsledného výstupu (např. nekontaminovaná zemina). 3. KROK : ZÁZNAM O VYLOUČENÍ NEROZLOŽITELNÝCH PŘÍMĚSÍ, POPŘÍPADĚ O PŘIJATÝCH SILNĚ ZNEČIŠTĚNÝCH DODÁVKÁCH 3.krok dokladuje způsob odstranění vytříděného biologicky nerozložitelného odpadu na zařízení – na kompostárně 42

Kde se tato informace nachází v legislativě Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech v aktuálním znění, vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady v aktuálním znění. Doporučení:: Jde o dokumentaci veškerých fyzicky vytříděných částí biologicky nerozložitelných odpadů rozdělených podle druhu. Třídění může probíhat: na počátku, v průběhu nebo na konci kompostovacího procesu. Všechny vytříděné odpady musí být vytříděny a skladovány podle druhu, jak to vyžaduje zákon o odpadech 185/2001 Sb. O vytříděných odpadech se vede evidence dle pokynů vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. 4. KROK : ZÁZNAMY O VSTUPNÍCH MATERIÁLECH – EVIDENCE V tomto kroku je nutné definovat toky materiálů v zařízení. 1. Způsob vedení průběžné evidence odpadů - provozní deník 2. Uchovávání dokumentů 3. Ohlašování odpadů

Kde se tato informace nachází v legislativě Vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady č. 341/2008 Sb., příloha 4, vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady č. 383/2001 Sb. § 21 Doporučení: Původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady, vedou průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi za odpady vlastní a za odpady převzaté, a to za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu zvlášť. 5. KROK : MONITOROVÁNÍ PRŮBĚHU KOMPOSTOVACÍHO PROCESU Dokumentace zakládek a procesu, záznamy o hotovém kompostu. 1. 2. 3. 4.

Měření teploty Doplňkové měření Dokumentace monitoringu kompostovacího procesu Záznam o produkci kompostu

Kde se tato informace nachází v legislativě Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady č. 383/2001 Sb. příloha č. 1 udává jako jednu z povinných částí provozního řádu popis monitoringu vedení kompostovacího procesu a vlivu kompostárny na životní prostředí. Vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady č. 341/2008 Sb. příloha č. 2. 43

Doporučení: Pro každé konkrétní zařízení je nutné navrhnou parametry monitoringu vedení kompostovacího procesu včetně četnosti tak, aby pokryl sledování rizikových prvků a mikroorganizmů, které se mohou v přijímaných materiálech vyskytovat. Tabulka č. 14 Teplotní režimy při zajištění hygienizace kopostovacího procesu

Technologie Malé zařízení Kompostování Kompostování Kompostování uzavřené

Vstupy

Odpady ze zahrad a zeleně Odpady ze zahrad a zeleně, zbytková biomasa ze zemědělství Biologicky rozložitelné odpady (dle přílohy č. 1 seznam A) Biologicky rozložitelné odpady (dle přílohy č. 1, seznam A)

Teplota, doba ≥45 °C, 5 dní ≥45 °C, 10 dní ≥55 °C, 21dní ≥65 °C, 5 dní ≥65 °C, 5 dní

Zdroj: vyhláška č. 341/2008 Sb. o podrobnostech biologického nakládání s bioodpadu

6. KROK : KONTROLA VÝSTUPU – ODBĚRY VZORKŮ V tomto kroku je provedena vizuální kontrola kompostu, odebírán vzorek kompostu pro následné analýzy a provede se kontrola uložení kompostu 1. Vizuální kontrola výstupu 2. Odběry vzorků výstupu 3. Uskladnění výstupu Kde se tato informace nachází v legislativě Vyhláška 273/1998 Sb. o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojivVyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady č. 341/2008 Sb., ČSN ISO 103816:Kvalita půdy – odběr vzorků – Pokyny pro odběr, manipulaci a uchování půdních vzorků určených pro studium aerobních mikrobiálních procesů a laboratoří. ČSN 14899 (Charakteristika odpadů – Vzorkování odpadů – zásady přípravy vzorkování a jeho použití).

44

Tabulka č. 15: Minimální četnost šetření kompostu vzhledem k roční produkci, zdroj: vyhláška č. 341/2008 Sb.

Roční produkce výstupů

Četnost kontrol výstupů

Jednotky

Do 150 – malé zařízení

t

1 x za rok

0 - 1000

t

2 x za rok*

1001 - 5000

t

4 x za rok*

5001 a více

t

12 x za rok*

Poznámka k tabulce č. 14

*v případě celoročního provozu se kontroly provádějí se stanovenou četností v zimním a letním období 7. KROK : KONTROLA VÝSTUPU – UVEDENÍ DO OBĚHU V tomto kroku je kompost registrován pro uvedení do oběhu 1. Zařazení výstupu ze zařízení zpracování bioodpadu do skupin podle jejich vlastností a způsobu využití 2. Uvádění výstupu na trh 3. Kontrola účinnosti hygienizace procesu 4. Požadavky a kritéria na hodnocení výstupů 5. Technické normy pro testy a analytické stanovení Kde se tato informace nachází v legislativě Zákon č.156/1998 Sb., o zákon hnojivech Vyhláška č. 341/2008 o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady Doporučení : Výstupem ze zařízení ke zpracování bioodpadu jsou : - výrobky, které splňují požadavky zákona č. 156/1998 Sb., zákon o hnojivech, využívají se na zemědělskou nebo lesní půdu - výrobky, které splňují požadavky vyhlášky č. 341/2008 Sb. o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady , které budou používány mimo zemědělskou a lesní půdu - stabilizovaný odpad určený k uložení na skládku v souladu s vyhláškou č. 294/2005Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu nebo k jinému způsobu využití - výstupy, které nejsou biologicky rozložitelnými odpady ( např. kameny )

45

Tabulka č. 16 : Kritéria pro hodnocení účinnosti hygienizace na základě sledovaných indikátorových mikroorganismů, zdroj: vyhláška č. 341/2008 Sb. Indikátorový mikroorganismus

Jednotky

Salmonella spp.

Počet zkoušených vzorků při každé kontrole výstupu

(nález/ KTJ*)

5

negativní

nález v 50g

Termotolerantní koliformní bakterie **

Enterokoky**

KTJ* v 1 gramu

KTJ* v 1 gramu

5

5

Limit

2

< 103

3

< 50

2

< 103

3

< 50

Poznámka k tabulce č. 15 : *KTJ = kolonie tvořící jednotku ** Z odebraných 5 vzorků musí minimálně stanovený počet vyhovět předepsaným limitům Tabulka č. 17 Limitní koncentrace vybraných rizikových látek prvků, zdroj: vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva a vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady Sledovaný ukazatel

Jednotka

As Cd Cr celkový Cu Hg Mo Ni Pb Zn PCB PAU

mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny mg/kg sušiny

nerozložitelné příměsi > 2mm

% hm.

Výstupy (skupina 1) 10 23) 100 100 1,0 5 50 100 3004) 5)

Výstupy (skupina 2) Třída I.

Třída II.

Třída III

10 2 100 170 1 65 200 500 0,02 3 max. 2% hm.

20 3 250 400 1,5 100 300 1200 0,2 6 max. 2% hm.

30 4 300 500 2 120 400 1500

AT4 mg O2/g sušiny PCB - polychlorované bifenyly (suma kongenerů č. 25,52,101,118,138,153,180) PAU - polycyklické aromatické uhlovodíky (suma antracenu, benzo(a)antracenu, benzo(a)pyrenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(ghi)perylenu, benzo(k)fluoranthenu, fluoranthenu, fenanthrenu, chrysenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu, naftalenu a pyrenu) AT4 - test respirační aktivity, testovací metoda pro hodnocení stability bioodpadu na základě

46

měření spotřeby O2 za 4 dny podle rakouské normy ÖNORM S 2027 - 1 ze dne 1.9. 2004 . Pokud je AT4 testovaného materiálu nižší než 10 mg O2/g sušiny není již tento materiál považován za biologicky rozložitelný. 3) 1 mg/kg pro substráty určené k pěstování zeleniny a ovoce. 4) 400 mg/kg pro statková hnojiva. 5) 500 mg/kg pro průmyslové komposty s využitím kalů z čistíren odpadních vod. Tabulka č. 18 Jakostní znaky podle výstupů (zdroj údajů vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady) Znak jakosti:

Jednotky

vlhkost spalitelné látky ve vysušeném vzorku celkový dusík přepočtený na vysušený vzorek min. Poměr C:N hodnota pH nerozložitelné příměsi

% % %

%

2. skupina rekultivační kompost min. 40 – 65 min. 25,0 min.0,60 min.20, max.30 6,0 – 8,5 max. 2,0

8. KROK : OZNAČENÍ VÝSTUPU Označení kompostu slouží jako informace pro uživatele k bezpečnému a správnému využití kompostu. 1. Výstup podle 1. skupiny - kompost - organické hnojivo 2. Výstup podle 2. skupiny – rekultivační kompost Kde se tato informace nachází v legislativě Zákon č.156/1998 Sb., o hnojivech §9 Vyhláška č. 341/2008Sb. o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady Doporučení: Do oběhu je nepřípustné uvést výstup a) neoznačený b) označené nepravdivými nebo klamavými údaji c) u něhož obsah rizikových prvků nebo rizikových látek je vyšší, než stanoví zákon a vyhláška. 9. KROK : VYUŽITÍ KOMPOSTU Využití výstupu 1. slupiny – kompost – organické hnojivo Kompost je stabilní organické hnojivo s obsahem organických látek, živin a půdního edafonu, které se využívá na zemědělské a lesní půdě : 47

-

jako zdroj živin pro výživu rostlin k úpravě hodnoty pH – kyselosti půdy k zlepšení půdní úrodnosti – dodávka organických látek k úpravě fyzikálních vlastností půdy

Využití výstupu 2. skupiny – rekultivační kompost

Rekultivační kompost se používá jako materiál zlepšující kvalitu půdy mimo zemědělskou a lesnickou půdu : Třída I. – určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro zeleň u sportovních a rekreačních zařízení včetně těchto zařízení v obytných zónách s výjimkou venkovních hracích ploch. Kritéria pro využití na povrchu venkovních hracích ploch se řídí vyhláškou č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Třída II. – určena pro využití na povrchu terénu užívaného nebo určeného pro městskou zeleň, zeleň parků a lesoparků, pro využití při vytváření rekultivačních vrstev nebo pro přimíchání do zemin při tvorbě rekultivačních vrstev, na území průmyslových zón, při úpravách terénu v průmyslových zónách ( rekultivační kompost v doporučení v průměru 200 t sušina na 1 ha v období deseti let ). Třída III. – určena pro využití na povrchu terénu vytvářeného rekultivačními vrstvami zabezpečených skládek odpadů podle ČSN 83 8035 Skládkování odpadů – Uzavírání a rekultivace skládek, rekultivačními vrstvami odkališť nebo pro filtrační náplně biofiltrů ( kompost ). Pro uvedené účely je možné využívat Třídu I a Třídu II.

10. KROK : EVIDENCE VYUŽITÍ VÝSTUPU 1. SKUPINY

Kde se tato informace nachází v legislativě? Vyhláška č. 274/1998 Sb. § 7 a příloha č.1 Doporučení: Vedení evidence o použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných, rostlinných přípravků, substrátů a upravených kalů Evidenci je nutno vyplnit nejpozději první kalendářní den kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byly hnojiva, statková hnojiva, pomocné látky a upravené kaly použity. Rozsah evidence dle přílohy č. 1 vyhlášky 274/1998 Sb. § 7 a.

48

3.2 Decentralizované kompostování – udržitelné zpracování BRO v regionu Ing. K. Hejátková

Česká republika je vázána evropskou Směrnicí o skládkách odpadů postupně snižovat množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen „BRKO“) ukládaných na skládky. Vzhledem k tomu, že Česká republika své závazky neplní, hrozí nám sankce ze strany Evropské Komise. Ministerstvo životního prostředí plánuje postupně výrazně navyšovat poplatky za skládkování odpadů. Obce jsou tedy postaveny před výzvu nakládat z biologicky rozložitelným komunálním odpadem, který tvoří kolem 40 % obsahu komunálního odpadu, nějakým jiným způsobem. Jako východisko, které se na tomto místě přímo nabízí, je zavedení systémů tzv. decentralizovaného kompostování po vzoru sousedícího Rakouska. Decentralizované kompostování je strategie, umožňující kompostovat separovaný kuchyňský a zahradní biodpad ve spolupráci s farmáři na zemědělských kompostárnách. Zemědělci rovněž hrají roli v systému separovaného sběru bioodpadu. Hotový kompost je následně používán přímo zapojenými zemědělci na venkově nebo v oblastech malých měst. Cílem spolupráce obce a zemědělce by měla být kvalita kompostu, která limituje jeho další využití a ekonomickou a ekologickou efektivnost. Pro zemědělce je kompost výzvou k systémovému využití kompostu v základní agrotechnice, úspoře energie a zdravé produkci potravin. Obec pro splnění plánu odpadového hospodaření musí zajistit v systému odpadového hospodářství ( dále jen OH ) obce i nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady a jejich využití. Jakým způsobem odkloní BRKO ukládaný na skládky a jak naloží s BRKO, které vzniká údržbou zeleně je v současné době aktuální problém. Metodika MŽP pro stanovení výpočtu snižování produkce BRKO ČR v jednotlivých letech jen málo počítala s produkcí zeleně v obci a zahradách občanů. Vzniká tak nový materiálový tok – BRKO ze zeleně, který zvyšuje celkovou produkci BRKO v obci. Nařízení vlády č. 197/2003 Sb. o Plánu odpadového hospodářství : - snížení maximálního množství BRKO ukládaných na skládky tak , aby podíl složky činil v roce : - 2010 nejvíce 75 % , 2013 nejvíce 50 % a 2020 35 % hmotnostních z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995. - zvýšit materiálové využití komunálního odpadu na 50 % do roku 2010. Česká republika tyto normativy neplní. Plánované navýšení poplatků za skládkování odpadu a postupná strategie vedoucí k výraznému omezení až zákazu skládkování KO vůbec, by měla obec v tuto chvíli vést k úvaze variant, při kterých se budou jednotlivé využitelné složky v maximální možné míře materiálově využívat a směřovat k tzv. recyklační společnosti, tedy odklánět se od lineárních

49

materiálových toků (zdroj-výrobek-skládka) k tokům uzavřeným a cyklickým (zdroj-výrobekpřepracování-zdroj). V praxi to znamená vrátit BRKO zpět do koloběhu živin v přírodě. Obec před rozhodnutím odděleně sbírat a zpracovávat bioodpad by měla provést tyto nezbytné kroky: 1) Stanovit velikost zájmového území. Zájmovým územím rozumíme oblast, v níž chceme vyřešit problém s přebytečnou odpadní biomasou. Zájmovým územím může být část obce, obec i několik obcí dohromady (např. svazek obcí). Z dosavadních zkušeností vyplývá, že ekonomicky výrazně výhodněji vychází řešit bioodpady v širších souvislostech, tedy začlenit bioodpady do již fungujícího systému nakládání s bioodpady v regionu a uceleně řešit nakládání s bioodpady v celém regionu. Prakticky to znamená, že obce mohou ušetřit, pokud se společně domluví na jednotném systému nakládání s bioodpady v celém regionu, než aby to každá obec dělala samostatně. 2) Provést analýzu zájmového území a odpovědět minimálně na tyto tři základní otázky: Je biologicky rozložitelný materiál v zájmovém území odpadem? Kolik bioodpadu lze vyseparovat v zájmovém území za rok? Jedná se o bioodpad pouze rostlinného původu? Odpovědi na tyto otázky určí, jaký typ zpracovatelského zařízení – kompostárny, můžeme využít podle platné právní úpravy odpadového hospodářství ( legislativa uvedena v příloze ). Zemědělec ve smyslu správné správná zemědělská praxe plní tak zvané standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) čímž zajišťuje zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Jednotlivé standardy jsou definovány v nařízeních vlády jednotlivých dotačních titulů a jejich dodržování je pro zemědělce v České republice povinné od roku 2004. Hospodaření v souladu se standardy GAEC je jednou z podmínek poskytnutí plné výše přímých plateb, některých podpor z osy II Programu rozvoje venkova. Například standard GAEC 3 definuje, že zemědělec na minimálně 20 % jím užívané výměry půdních bloků zemědělské půdy zajistí každoročně aplikaci tuhých statkových hnojiv nebo tuhých organických hnojiv ( kam patří mimo jiné i kompost ) v minimální dávce 25 tun na hektar plodiny. Ale zároveň pro zemědělce platí Směrnice rady 91/676/EHS, implementovaná nařízením vlády č. 103/2003 Sb., ve znění nařízení vlády č. 219/2007 Sb. a č. 108/2008 Sb. Na základě požadavků evropské nitrátové směrnice jsou vymezeny zranitelné oblasti, kde znečištění podzemních a povrchových vod dusičnany již přesáhlo nebo by mohlo přesáhnout stanovenou mez 50 mg/l. Pro zemědělce ve zranitelných oblastech je stanoven povinný akční program, který má vést ke snížení obsahu dusičnanů ve vodách. Akční program obsahuje požadavky uvedené v obecných zásadách 50

správné zemědělské praxe a další požadavky, výslovně stanovené nitrátovou směrnicí v těchto okruzích mimo jiné i maximální limit organického hnojení 170 kg N/ha. Obec a zemědělec – jejich vzájemná spolupráce může mít formy : - zemědělec – provozuje malé zařízení nebo zařízení na zpracování bioodpadu přebírá od obce vytříděné BRKO, současně na tomto zařízení může kompostovat i rostlinné zbytky a statková hnojiva vyprodukovaná na svém podniku - pokud zemědělec využije dotace OP ŽP na zřízení kompostárny musí zpracovat minimálně 40 - 50% BRKO roční produkce kompostárny - na kompostárnách zřízených obcí může zemědělec zajistit provoz ( vedení kompostovacího procesu ) - výsledný kompost využije obec nebo zemědělec na své pozemky, případě prodeje nebo darování kompostu musí být zajištěna jeho registrace ( legislativa v příloze ).

BRKO který lze zpracování na zemědělských kompostárnách : Bioodpad z údržby zeleně zahrad a veřejné zeleně Tento bioodpad je kvantitativně nejvýznamnějším komunálním odpadem, který vzniká sezóně. Produkce je odvislá od průběhu počasí ( úhrn srážek ) a způsobu údržby ploch ( četnost sečí, mulčování, hnojení, závlaha, …). Většinou je sbírán samostatně s cílem jej kompostovat. Poměr C : N je v rozsahu 20 : 1 až p 90 : 1. Veřejnou zelení se rozumí parky, lesoparky, hříštěm dětská hřiště, veřejně přístupné plochy intravilánu obce Bioodpad z domácností Je tvořen ze zbytků přípravy jídla, jeho kvalita je odvislá na typu zástavby a na stravovacích návycích. Dá se říci, že má konstantní kvalitu C : N 30 : 1. Pouze rostlinné zbytky lze sbírat spolu s BRKO z údržby zahrad. BRKO z údržby zeleně jak již bylo uvedeno tvoří pro obec nový materiálový tok, dříve tento odpad byl občany odkládán na černé skládky. Dnes zásadním způsobem zvyšuje produkci odpadu v obci..

51

Obrázek č 8. : Správně vytříděný BRKO z údržby zeleně

Obec musí pro zajištění systému třídění a sběru BRKO občany védst osvětou a vzděláváním k účelnosti třídění a to průběžně a opakovaně. Obec k tomu potřebuje zjistit kde, v jakém množství a v jaké kvalitě BRKO vzniká. Na rozdíl od zemědělců má však BRKO velmi různorodé složení a způsob shromažďování není zcela jednotný a jednoduchý.. Zemědělství při své hospodářské činnosti a údržbě krajiny produkuje biomasu jako přebytečnou travní biomasu, kterou díky sníženému stavu dobytka nezkrmí, dále znehodnocená krmiva, zbytky po čištění rostlinné produkce, například obiloviny, řepka, zbytky ze zpracování potravin ( zeleniny, ovoce , vína, řepky, …. ), apod. Zemědělec je původcem těchto surovin, pokud je bude sám dál využívat – kompostovat nestanou se odpadem . Výhodou zemědělce proti obci je, že zná kvalitu těchto surovin, které vznikají v rámci zemědělských technologií. Výhodou spolupráce obce a zemědělce je vytvoření systému zpracování BRKO, kde se zdroje původců mohou doplňovat a optimalizovat surovinovou skladbu. Významným efektem spolupráce je naplnění kapacity a ekonomické udržitelnosti kompostárny jako takové. Pro nastavení systému sběru, třídění a zpracování BRKO je nutná : Analýza území pro získání správných dat, je nezbytná dobrá znalost území zejména : - kvalita , místo vzniku, velikost produkce, - stávajícím systému odpadového hospodářství v obci, jaké používá sběrné nádoby, svozovou techniku, organizace a způsob třídění a sběru, - již stávajících koncových zařízeních – kompostárnách , jejich kapacity a kapacitním využití. - znalost a informace o nevyužívaných zemědělských stavbách ( silážní žlaby, velkokapacitní stavby, polní hnojiště, …. ) v zájmovém regionu. Kvalita BRKO je informací pro stanovení vhodné techniky a technologie kompostárny , s cílem zajištění správného kompostovacího procesu a kvality kompostu ( obsah organické, 52

hmoty, celkový obsah dusíku, objemová hmotnost, vlhkost, případně u rizikových materiálů - kontaminaci patogenními mikroorganismy nebo rizikovými prvky. Místo vzniku BRKO rozhoduje o organizaci a způsobu sběru, podstatně ovlivňuje kvalitu a množství vytříděného bioodpadu : Z technického hlediska lze sběr vytříděného BRKO provádět prostřednictvím - sběrných dvorů - sběrných míst - jednotlivých domácností - zařízení na zpracování BRO ( sběr přímo na zařízení ) Z organizačního hlediska: - donáškovým způsobem - odvozovým způsobem Množství – objem produkce ( tun BRKO za rok ) je parametrem kapacity systému třídění, sběru a zpracování – kompostárny. Po stanovení množství materiálových zdrojů v rámci jednotlivých území je třeba stanovit velikost území, na němž lze z těchto zdrojů biomasy naplnit kapacitu kompostárny. Jedná se o nejmenší možnou zájmovou oblast (v literatuře se lze setkat i s termínem nasávací oblast) kompostárny, v rámci níž lze požadovaného množství dosáhnout. Z tohoto lze usoudit, že čím menší toto území při konkrétní kapacitě kompostárny bude, tím ekonomičtějšího provozu lze dosáhnout ( Fryč 2011 ). Faktory ovlivňující nastavení systému zpracování BRO - počet a objem nádob, svozová technika - podíl občanů zapojených do systému - druh zástavby a sociální struktura obyvatel - frekvence sběru odpadu ( směsného i BRKO ) - svozové trasy - výkon při sběru odpadu ( množství odpadu na autoden ) - kapacita zařízení na zpracování BRKO - způsob nakládání a strojní vybavení kompostárny

53

4. ZÁKLADNÍ AGROTECHNIKA půdoochrané technologie s využitím kompostu Ing. K. Hejátková Biologicky rozložitelný odpad má specifické vlastnosti – při ponechání bez ošetření má negativní vliv na životní prostředí – produkuje emise, které zhoršují kvalitu životního prostředí. Správným a kontrolovaným procesem zpracování lze využít živiny v něm obsaženém a po zpracování organickou hmotu pro udržení a zlepšení úrodnosti a fyzikálních vlastností půdy. Půda je nejsvrchnější vrstvou zemské kůry, je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká v procesu pedogeneze pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a organických látek. Je morfologicky organizovaná a poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Půda je : -

neobnovitelným zdrojem její degradace může být rychlá, procesy jejího vytváření a regenerace jsou extrémně pomalé velmi dynamickým systémem plní mnoho funkcí nezbytných pro lidskou činnost a pro přežití ekosystémů

Půdní organická hmota její formy, stádia a kvalita zásadním způsobem ovlivňuje fyzikální vlastnosti půdy (mikropóry, vodní a vzdušný režim) a mikrobiální život v půdě (rozvoj edafonu). Oba tyto fenomény významně určují retenční schopnost půdy. Základní podmínkou i cílem udržitelného hospodaření s půdou je dostatečný obsah organické hmoty v půdě. Snížení obsahu uhlíku o 1% sníží vododržnou kapacitu půdy o 0,5 až 0,6 % obj., pórovitost o 1 % a objemovou hmotnost (utužení) zvýší o 0,01–0,02 g/cm3.

Tabulka č. 19 Optimální agrochemické vlastnosti úrodné půdy

Vlastnosti Obsah humusu Kvalita

Rozpětí hodnoty 1-3% 1-3%

Kvalita humusu N minerální P přístupný rostlinám K přístupný rostlinám

10 20 – 50 mg/kg 60 – 90 mg/kg 130 - 250 mg/kg 54

druh rozboru celkový poměr humnových kyselin/fluvokys. poměr C:N NH+4 + NO -3 podle Egnera podle Schachtschabela

Mg přístupný rostlinám Ca B Mo Cu Mn Zn Fe pH

150 - 800 mg/kg 500 – 4000 mg/kg 0,4 - 1,5 mg/kg 6,4 - 8,2 mg/kg 0,8 – 2,7 mg/kg 10,0 – 100,0 mg/kg 1 – 2 mg/kg 8 - 75 mg/kg 5,5 – 7,6 mg/kg

výměnný výměnný podle Berger – Troug podle Grigga ve výluhu DTPA ve výluhu DTPA ve výluhu DTPA ve výluhu DTPA výměnný

Funkce organické hmoty v půdě Organická hmota v půdní hmoty ovlivnění strukturu půdy – dochází ke zlepšení fyzikálních vlastností půdy jako jsou například stabilita půdních agregátů, objemová hmotnost, pórovitost, využitelná vodní kapacita a infiltrace. Zvýšená stabilita půdních agregátů chrání zeminu před zhutňováním a erozí. Snížená objemová hmotnost a zvýšené pórovitost zlepšuje provzdušnění půdy a její odvodňování. Zvýšená využitelná vodní kapacita může ochránit rostliny před suchem. Tyto vlivy postupně zlepšují úrodnost půdy. Dále zlepšuje kvalitu půdy, jako jsou například zpracovatelnost půdy, odolnost proti erozi, vododržnost a funkce půdy, které jsou podstatné pro tvorbu výnosu zejména v ekologickém zemědělství, kde deficit ve struktuře půdy nemůže být kompenzován minerálním hnojením. Změnou struktury zemědělství došlo ke změně hospodaření, poklesem stavu hospodářských zvířat se výrazně snížila produkce statkových hnojiv. To vede k výrazně změně hospodaření na půdě. Dochází k pěstováním monokultur ( obiloviny, řepka, kukuřice), sláma se zaorává nebo sklízí pro energetické účely. Na půdě tak zůstává více primární organické hmoty, především ve formě slámy. Sláma se však rozkládá rychleji než částečně humifikovaná statková hnojiva či stabilizovaný kompost. Za určitých podmínek může dokonce primární organická hmota stimulovat mineralizaci a podporovat úbytek půdní organické hmoty.

Současný stav půdy v ČR ( situační a výhledová zpráva – půda Mze ) - 30 – 50 % všech zemědělských půd je ohroženo zhutněním, a to převážně zhutněním technogenním, způsobeným použitím nevhodné mechanizace a nedodržování osevních postupů - více než polovina zemědělských půd vyžaduje uplatnění některého z druhů protierozní ochrany Základní zpráva o půdě v ČR uvádí alarmující informace o nedostatku podzemní vody na našem území. Většina vody z povrchu odtéká a nevsakuje se.Tento efekt je způsoben hospodařením s půdou v ČR – nedostatek organické hmoty v půdě a zvyšování zastavěných ploch .

55

Ochrana půdy v důsledku rostoucí degradace a záboru půd ve všech státech EU byl přijat dokument „Tématická strategie půdy a návrh tzv. rámcové směrnice o půdě Evropskou komisí EU dne 22.9..2006. V ČR je ochrana půdy legislativně řešena zákonem č. 334/1992 Sb. a prováděcí vyhláškou MŽP č.j. OOLP/l069/96 vydanou MŽP.

Produkce BRO v regionu : Na jedné straně obec, která produkuje BRKO v průměru 80 – 300 kg / osobu a rok. Místem vzniku BRKO je domácnost – rostlinné zbytky, zahrady občanů a veřejná zeleň. Produkce závisí na typu zástavby, půdních a klimatických podmínkách, úrovni zavedeném třídění, technologii sklizně. Na straně druhé zemědělec, který potřebuje pro udržení úrodnosti půdy organickou hmotu. Její nedostatek způsobuje : - erozi půdy - zvýšené náklady na obdělávání půdy ( nafta, energie ), pesticidy ( zdravotní stav rostlin ) - špatné využití aplikovaných průmyslových hnojiv ( rostliny je využívají jen částečně a živiny unikají do spodních vod ) Například: Obec o počtu 700 obyvatel produkuje cca 126 t BRKO za rok , kompostováním se vyrobí cca 60 t kompostu, pro dávku 20 t/ha je zapotřebí 3 ha půdy , celková produkce živin ve vyprodukovaném kompostu je 300 kg dusíku, 120 kg fosforu, 720 kg draslíku. To je v přepočtu živin například 1 tuna průmyslového hnojiva - ledku ( obsahuje 29 % dusíku ) nebo produkce hnoje od 4 DJ ( = 4 ks dospělých krav ). Péče o půdu jako takové je úkolem celé společnosti. Obrázek č. : 9 Správné obdělávaná půdy

Obrázek č. 10 Půda se špatnou infiltrační schopností

Zdroj : VÚMOP- Radim Vácha

Zdroj BFA W. Hartl

56

KOMPOST Kompost je organické hnojivo s pomalu uvolnitelným dusíkem , obsahující živiny nezbytné pro růst rostlin, má vysoký obsah organické hmoty a neutrální reakci. Kvalita kompostu je vždy odvislá vždy od kvality vstupních surovin a technologie zpracování. Kompost splňující podmínky zákona o hnojivech a navazující vyhlášky se využívá na zemědělskou půdu. Pokud má kvalitu a vlastností dle vyhlášky č. 341/2008 o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady zařazuje se do 4 skupin a využívá se mimo zemědělskou půdu nebo jako stabilizovaný odpad. Nejdůležitější výhodou využívání kompostu je zvýšení obsahu organické hmoty v půdě. Početné experimenty dokazují, že pravidelné hnojení kompostem vede ke zřetelnému zvýšení obsahu humusu v půdě. Rozumné aplikování kompostu (kolem 6-7 t ha-1 rok-1 v sušině) je obvykle postačující pro udržení hladiny humusu v půdě. Pravidelné hnojení kompostem zvyšuje množství organismů a mikrobiální biomasu v půdě a stimuluje aktivitu enzymů, čímž dochází ke zvýšení mineralizace organické hmoty a zlepšené odolnosti proti škůdcům a chorobám, což je nejen pro ekologické zemědělství příznačné. Díky význačnému nárůstu organického uhlíku v půdě může při hnojení kompostem docházet ke snížení množství oxidu uhličitého a tím přispět ke zmírnění skleníkového efektu. Jakmile se v průběhu několika let po aplikaci kompostu stane fosfor a draslík v kompostu téměř kompletně dostupný pro rostliny, lze celkový obsah draslíku a fosforu v kompostu započítat do bilance živin. Množství oxidu vápenatého, který je dodáván do půdy prostřednictvím menších dávek kompostu, je dostatečné pro náhradu za standardní vápnění půdy. Hnojivá hodnota dusíku v kompostu je však nižší. V průběhu prvních let aplikování kompostu se mineralizace dusíku vypočtená na základě terénních pokusů liší od -14% až po +15%. Uvolňování dusíku v následujících letech závisí na charakteristikách mineralizace, které jsou specifické dle půdy a kultivace, a bude zhruba stejné jako rozklad organické složky zeminy. Zvýšením obsahu organické půdní hmoty dojde k výraznému ovlivnění struktury půdy – dojde ke zlepšení fyzikálních vlastností půdy jako jsou například stabilita půdních agregátů, objemová hmotnost, pórovitost, využitelná vodní kapacita a infiltrace. Zvýšená stabilita půdních agregátů chrání zeminu před zhutňováním a erozí. Snížená objemová hmotnost a zvýšené pórovitost zlepšuje provzdušnění půdy a její odvodňování. Zvýšená využitelná vodní kapacita může ochránit rostliny před suchem. Tyto vlivy postupně zlepšují úrodnost půdy. Dále zlepšují kvalitu půdy, jako jsou například zpracovatelnost půdy, odolnost proti erozi, vododržnost a funkce půdy, které jsou podstatné pro tvorbu výnosu zejména v ekologickém zemědělství, kde deficit ve struktuře půdy nemůže být kompenzován minerálním hnojením.

57

Při používání kompostu o vysoké kvalitě, jako je například kompost specifikovaný Nařízením EU č. 2092/91 je riziko akumulování těžkých kovů v půdě velmi nízké. Mineralizace dusíku z kompostu probíhá relativně pomalu a prakticky nejsou známy žádné zprávy o nekontrolovatelném vyluhování dusíku. Z tohoto důvodu nepředstavuje hnojení kompostem žádné riziko eutrofikace podzemní vody. Koncentrace perzistentních organických znečišťujících látek (PAH, PCB, PCDD/F) v kompostech o vysoké kvalitě je obvykle podobná jako v běžných půdách. Rovněž celková hygiena, zdravotní stav rostlin a plevele nepředstavují problém, pokud jsou využívány kvalitní komposty vyrobené za dodržení správné technologie. Většina studií konstatuje přínos pozitivních efektů kompostu z biologického odpadu. Nicméně vliv aplikování kompostu z biologického odpadu v menších dávkách je rozpoznatelný až po několika letech. Vliv je však závislý nejen na faktorech, které určují mineralizace živin z půdy a kompostu, ale i na faktorech ovlivňujících výnos, jako jsou například požadavky na živiny a vhodnost osevního postupu. Plodiny s delšími periodami růstu mohou lépe využít kompost. Mnoho zelenin reaguje příznivě na hnojení kompostem, často hned po jeho prvním aplikování. Při hnojení kompostem obvykle není ovlivněna kvalita obilovin a lehce pozitivně je ovlivněna kvalita zelenin.

58

KOMPOST – ZDROJ STABILNÍ ORGANICKÉ HMOTY – HUMUSU Kompost má vysoký obsah organické hmoty, která je vysoce humifikovaná a její poměr C:N ( 10 a výš ) je obdobný jako u půdního humusu ( 10 ) . Z tohoto důvodu má kompost vysokou hodnotu z hlediska reprodukce humusu. Pro výši rostlinné produkce je často více rozhodující zlepšení půdy vlivem kompostu – pomoci drobtovité struktury, provzdušnění, akumulací vody – než čistý účinek hnojení, i když ani ten není zcela zanedbatelný. Pravidelným hnojením cca 6 – 7 tun kompostu na ha v sušině stačí k udržení stabilního obsahu humusu v půdě Díky podstatnému obsahu relativně stabilní organické hmoty v kompostu , hnojení kompostem podporuje ukládání uhlíku v půdě a tím přispívá k zmírnění skleníkového efektu. KOMPOST A OCHRANA PODZEMNÍCH VOD Mineralizace dusíku z kompostu probíhá relativně pomalu a prakticky nejsou známy žádné zprávy o nekontrolovatelném vyluhování dusíku. Z tohoto důvodu nepředstavuje hnojení kvalitním kompostem žádné riziko eutrofizace podzemní vody.

Kompost – snížení rizika chorob rostlin Pravidelné organické hnojení (kompostem) zvyšuje mikrobiální biomasu v půdě a stimuluje aktivitu enzymů, což vede ke zvýšené mineralizaci organické hmoty a zvýšené odolnosti rostlin proti škůdcům a chorobám. ( FUCHS 2002, RAVIV et al.,1998 ) KOMPOST – ZDROJ ŽIVIN A ÚPRAVA KYSELOSTI PŮDY -

-

upravuje pH ( 7,3 – 8,5 ) půdy a může nahradit standardní vápnění půdy dusíku ( 0,7 – 1,5 % ) se uvolňuje postupně, v prvním roce 2,6 – 10,7 % fosfor ( 0,1 – 0,2 % ) pomocí přímého dodání do půdy, 40% fosforu je okamžitě přístupné pro plodiny. kompost zvyšuje kolonizaci kořenů rostlin mykorhitickými houbami okamžitá dostupnost draslíku ( 0,5 – 1,3 % ) pro plodiny může přesáhnout 58% z celkového množství draslíku přítomného v kompostu, zbytek draslíku pak lehce zmineralizuje zvýšení kapacity sorpčního komplexu

KOMPOST – STRUKTURA PŮDY - dlouhodobý nárůst stability půdních agregátů – stabilita vůči degradaci deštěm, chrání půdu před erozí a zhutněním

59

-

-

zvýšení pórovitosti půdy. Poměr velkých a souvislých vertikálních pórů (> 50 µm) je rozhodujícím faktorem pro provzdušňování a ohřívání půdy, pro pronikání vody do půdy a tím i pro dosahování vyšších výnosů plodin. Drobivost půdy se zlepší v případě, že půda vykazuje vyšší pórovitost s většími a středními póry (WEGENER AND MOLL, 1997). Podíl velkých a souvislých pórů v podloží je v úzkém vztahu s počtem žížal (POIER AND RICHTER, 1992). půda je schopná retence – zadržování fyziologicky využitelné vody pro rostliny infiltrace – pronikání vody půdou, pokud bude z důvodu strukturálních vlastností půdy poměr pronikání vody do půdy nižší než poměr dešťových srážek, dojde ke ztrátě části vody z deště jejím odtečením

KOMPOST A TĚŽKÉ KOVY Riziko akumulace těžkých kovů v půdě je velmi nízké. Jestliže aplikování kompostu obvykle vede ke zvýšení organické složky v půdě a tím i zlepšení sorpční kapacity půdy, pohyblivější frakce těžkých kovů zůstávají ve většině případů na stejných hodnotách nebo dokonce často dochází k jejich imobilizaci.

Graf č. 3 popisuje využití a účinnost zemědělského podniku.

kompostu v systému základní agrotechniky

Graf č. 3 Výsledky pokusu variant hnojení kompostem (1993-2006 am Versuch STIKO von BioForschung Austria in Wien. )

Z grafu č.3 lze usoudit na zvýšené účinnosti průmyslových hnojiv v kombinaci s kompostem. Účinnost průmyslového hnojiva se zvyšuje.

60

5. EKONOMICKÉ ASPEKTY investiční a provozní náklady - technika a technologie od zpracování BRO a produkce kompostu až po jeho aplikaci a zapravení do půdy, celková udržitelnost systému půdoochrané technologie s využitím kompostu

5.1 Technika a technologie Nákladová efektivnost je ovlivněna náklady plynoucími z procesu využití BRKO. Určujícími jsou náklady na: -

třídění a sběr zpracování BRO využití kompostu

Zemědělská kompostárna Pro podporu vzniku decentralizovaných neboli zemědělských kompostáren je velmi příznivá podpora OP ŽP osa 4.1, která umožňuje vybudovat síť kompostáren. Jednotlivé kompostáreny s využitím této podpory mohou velmi účinně a levně zajistit v principu zpracování BRKO obcí a využit kompost v místě vzniku na svých pozemcích. Zemědělci mohou doplnit technologii již existující technikou, která je v zemědělství běžná (traktor, dopravní technika, váha, fekální vozy pro vlhčení zakládek kompostu) a zajistit vedení kompostárny včetně využití kompostu odborníky. Například: pravidla veřejné podpory „de minimis“ s dotací až 90 % umožňují vybudování kompostárny uvedené níže jako příklad. -

výše podpory do 200 000 EUR (to je cca 5 000 000 Kč) celkový rozpočet včetně 10 % vlastních zdrojů je 5 500 000 Kč s podmínkou zpracovat na kompostárně minimálně 40 % BRKO (předpoklad v roce 2011 je až 50 % BRKO)

Příklad: funkční model kompostárny včetně finančního odhadu: ekonomika provozu a vybavení kompostárny splňující předpoklad správné kompostářské praxe – pilotně ověřené podklady - kapacita kompostárny je od 1300–2000 t BRO za rok - z toho zemědělská kompostárna dle podmínek OP ŽP zpracovává 40–50 % BRKO – to je cca 600–1 000 t/rok BRKO - potřeba kapacity vodohospodářsky zabezpečené plochy je 2 000–2 800 m2 (koresponduje s použitou technikou – traktorový překopávač se záběrem 3 m) 61

-

produkce kompostu z uvedené produkce BRKO je cca 600–1000 t/rok při průměrné dávce kompostu 20 t/ha je potřeba k aplikaci 30–50 ha orné půdy sběr a svoz BRKO na kompostárnu zajišťuje obec

Potřeba technologického vybavení zemědělské kompostárny – rozpočet: - traktorový překopávač kompostu (záběr 3 m) - drtič dřevní hmoty údržby zeleně - zabezpečená plocha, včetně záchytné jímky - váha včetně SW k vážení a evidenci odpadu - síto k úpravě kompostu Celkem cena

600 000 Kč 900 000 Kč 3 000 000 Kč 370 000 Kč 300 000 Kč 5 170 000 Kč

Náklady investic na 1 tunu BRKO jsou 3 677–2 585 Kč a splňují hodnotící kriteria OP ŽP osa 4.1 pro získání nejvyššího počtu bodů. Příklad předpokládá, že v zemědělském podniku je dostupný traktor. Rozpočet je ještě možné snížit o položku váha (pokud má zemědělec možnost vážit BRKO, které bude přijímat od obce). Cena může být snížena případně o stavební investice do vodohospodářsky zabezpečené plochy, pokud má kvalitně vybudované hnojiště (polní hnojiště), silážní žlaby – původní sklady konzervovaných krmiv apod. Provoz kompostárny uvedené kapacity a technologie zakládek na volné ploše s technikou, jejíž energetickým zdrojem je traktor: - je zajištěn 1 pracovníkem - doba provozu podle povětrnostních podmínek (březen–listopad) - v nákladech chybí režie a případný nájem za plochu kompostárny (jsou to náklady, které jsou závislé na velikosti podniku, vlastnictví pozemků) -

náklady na zpracování cca 350–215 Kč/t BRKO (při zpracování 1 300–2000 t BRKO za rok)

Pro orientaci celkové kalkulace je pro zemědělce důležitá cena živin obsažených v kompostu. V tabulce č. 4 je uvedena cena živin v kompostu. Tato cena je vypočítaná jako průměrná z ceny průmyslových hnojiv a bude se měnit podle aktuální ceny průmyslových hnojiv na trhu.

62

Tabulka č. 20 Cenová kalkulace hodnoty kompostu na základě obsahu živin

Živina

N P K Ca Mg S Mikroprvky Organická hmota Cena kompostů jako hnojiva

Kg živiny v 1 t Cena kompostů při živin 50 % sušiny (Kč/kg) min max 7 15 22,7 1,2 2 93,0 5 13 22,1 3 5 0,3 2 4 16,7 1,25 2 10,0 0,5 1 20,0 280 350 0,1

Cena živin v 1 t kompostu (Kč/t) min 158,7 111,6 110,7 1,0 33,5 12,5 10,0 28,0 466

max průměr 340,0 249,3 186,0 148,8 287,8 199,2 1,7 1,3 66,9 50,2 20,0 16,3 20,0 15,0 35,0 31,5 957 718

Dalším kriteriem při rozhodování zemědělce, zda využívat kompost, jsou náklady na aplikaci. Pro volbu techniky a nákladovosti aplikace kompostu lze využít ceny, které vychází z reálných cen techniky, provozních nákladů, výkonnosti techniky a zohledňující především základní princip využití decentralizovaných kompostáren – minimalizace dopravních nákladů. Tabulka č. 21 Náklady v Kč.ha-1 pro dopravu a aplikaci kompostu (Zemánek, 2011)

(Q) Dávka t.ha-1

60

90

(G) Nosnost rozmetadla (t) 5 8 10 15 5 8 10 15

(L) Dopravní vzdálenost na střed pozemku (m) 200

400

2100 2050 2000 2200 3100 3100 3100 3350

2600 2500 2500 2600 3900 3800 3650 3900

600

800 1000 -1 Náklady Kč.ha 3200 3600 4200 3100 3400 4000 2800 3200 3500 3000 3400 3800 4600 5400 6200 4400 4900 5600 4200 4800 5350 4400 5000 5600

1200

1400

4700 4250 3900 4100 7050 6400 5900 6100

5200 4600 4300 4500 7850 7250 6500 6700

Příklad: barevně označený sloupec zobrazuje náklady na aplikaci 30 ha pozemku. Kalkulace ceny kompostu : - náklady 1 tunu vyrobeného kompostu - za 1 tunu aplikace kompostu - celkem - cena za živiny v kompostu 63

215 až 350 Kč 42 Kč 257 až 392 Kč 466 až 957 Kč

Cena za kompost pro zemědělce bude ovlivněna jeho podnikatelskou strategií - jak se obec bude podílet na zpracování BRKO - jak využije kompost – jako hnojivo ve svém podniku a sníží si provozní náklady nebo ho prodá - cena kompostu se v ČR pohybuje od 100 do 600 Kč/t Obecní kompostárna Například – pilotní projekty BRKO v ČR - cena za příjem BRKO na kompostárny 150–1350 Kč/ t (průměrně je cena 300–400 Kč/t) - cena za skládkování průměr v ČR je 1070–1450 Kč/t (cena je bez dopravy na skládku) Pro obec musí být zásadním hlediskem ekonomické udržitelnosti systému zpracování BRKO cena, která musí být nižší než za uložení na skládku. Cíl efektivnosti zpracování BRKO: • náklady na výrobu kompostu by měly být srovnatelné s cenou živin v průmyslových hnojivech s tím, že ostatní přínosy kompostu jsou promítnuty do snížení nákladů obdělávání půdy a zdravé produkce potravin, včetně environmentálního přínosu – zvýšení zadržení vody v krajině • náklady na systém třídění, sběru a zpracování by měly být nižší než stávající systém nakládání s domovními odpady (směsný komunální odpad) Tento typ a kapacita kompostárny je provozně velmi jednoduchý, zajišťuje všechny podmínky ochrany ŽP s vysokou kvalitou kompostu. Svojí variabilitou a přizpůsobení se konkrétním podmínkám může zemědělec zajistit obci nízké náklady na zavedení systému třídění BRKO a získat levné a kvalitní hnojivo. Je vhodným typem pro vytvoření sítě decentralizovaných kompostáren, které minimalizují provozní náklady a zajistí zpracování BRKO v obci. Využití kompostu v zemědělství by mělo být jedním ze systémových opatření k ochraně půdy, snížení nákladů a zdravé produkce potravin. (Všechny ceny uvedené v příkladu jsou bez DPH.)

5.2 Finanční podpora výstavby zemědělských kompostáren Zdroj : SFŽP Z Operačního programu Životní prostředí, oblasti podpory 4.1 Zkvalitnění nakládání s odpady 776,5 mil EUR z Operačního programu je určeno pro prioritní osu 4 Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží. Cílem oblasti podpory 4.1. Zkvalitnění 64

nakládání s odpady je mimo jiné snížení produkce odpadů a zvýšení podílu využívaných odpadů. Podporovatelnými projekty v rámci této oblasti podpory jsou mj. i projekty využití bioodpadů, např.: - systémy pro separaci a svoz bioodpadů - kompostárny – výstavba vč. technologického vybavení nebo zkapacitnění - bioplynové a biofermentační stanice pro zpracování bioodpadů. Možnosti financování projektů pro kompostování z OP ŽP: Příjemci podpory jsou podrobně uvedeni v Implementačním dokumentu OPŽP pro každý typ projektu. Výše podpory – maximální výše podpory je stanovena pro příspěvek společenství – Fondu soudržnosti na 85 % – a pro příspěvek SF ŽP na max. 5 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Spoluúčast příjemce podpory je min. 10 %. Minimální způsobilé výdaje na projekt jsou stanoveny na 0,5 mil Kč. Projekty kompostáren pro podnikatelské subjekty a v případech, kde je kompost předáván k využití na zemědělské půdě, spadají vždy pod pravidla veřejné podpory (použití pravidla „de minimis“). V režimu de minimis je možno financovat projekty až do výše 90 % způsobilých výdajů při zachování maximální možné výše podpory (200.000 euro na osobu žadatele za tři roky). Způsobilé výdaje jsou uvedeny v kapitole 5 Způsobilé výdaje v Implementačním dokumentu OP ŽP na www.opzp.cz. Způsobilé jsou výdaje bezprostředně související a nutné k realizaci projektu. Způsobilým výdajem např. pro projekty kompostování je výstavba areálu kompostárny spolu s pořízením technologie pro kompostování či fermentaci a nákup potřebné manipulační techniky. Zařízení pro aplikaci vyrobeného kompostu do půdy (rozmetadla apod. nejsou v rámci prioritní osy 4 způsobilým výdajem projekt). Projekty jsou mj. hodnoceny a porovnávány z hlediska výše měrných finančních nákladů na projekt vzhledem ke kapacitě zařízení. Hodnotící kritéria projektů jsou vždy zveřejněna současně s vyhlášenou výzvou pro předkládání žádostí. Aktuální nabídka podpory – plánovaná výzva pro projekty nakládání s odpady plánovaná na květen až červen 2011. Co se týče projektů na výstavby kompostáren, budou podporovány pouze kompostárny, které zahrnují další systémové prvky svozu a třídění BRO, nebo doplňují již existující takový systém svozu a/nebo třídění, kde podíl zpracovaných BRKO tvoří min. 50 % vstupu do zařízení (tzn. že není možné podpořit čistě zemědělskou kompostárnu – nutné propojení se separací biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu). Projektový cyklus: - dvouměsíční výzva pro předkládání žádostí - posuzování přijatelnosti projektu - akceptace projektu (po akceptaci je možné vyhlásit zadávací řízení na realizaci) - hodnocení projektu z hlediska ekologické relevance a technické kvality 65

-

-

schválení projektu a vydání Registračního listu s rámcovými podmínkami poskytnutí podpory do 12 měsíců od vydání Registračního listu – předložení podkladů příjemcem podpory pro vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace a uzavření smlouvy s Fondem (předložení všech smluv o dílo s dodavateli, stanovení konečné výše podpory) realizace, financování předložení podkladů pro závěrečné vyhodnocení akce, závěrečné vyhodnocení následné kontroly po dobu udržitelnosti projektu (5 let)

Pro úspěšné získání dotace je nutná znalost základních pravidel programu. Projektové záměry je možné konzultovat již v počátcích na bezplatné zelené lince 800 260 500, v pokročilém stadiu přípravy žádosti je možno se obrátit přímo na pracovníky oddělení odpadů na SF ŽP ČR. U projektů nakládání s odpady je nutné jasně popsat materiálový tok odpadů od jeho vzniku přes jeho úpravu až po zajištění odbytu výsledného produktu – viz struktura Analýzy potenciálu, produkce odpadů v zájmové oblasti a materiálových toků (dle Směrnice MŽP č. 4/2010, příloha č. 1), Závazné pokyny pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP. Aktuální znění dokumentů je ke stažení na www.opzp.cz.

6. PROVOZ KOMPOSTÁRNY A PRAKTICKÉ PŘÍKLADY exkurze – představení dobrých praxí a zkušeností se zavedením kompostování a využití kompostu v regionu zemědělského podniku Budou postupně doplňovány v rámci realizace projektu.

7. SEZNAM UŽITEČNÝCH KONTAKTŮ www.eagri.cz seznam půdoochranných technologií www.opzp.cz Státní fond životního prostředí www.vumop.cz Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. www.ukzuz.cz Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

66

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 156/1998 o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči v platném znění Vyhláška č. 314/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady Vyhláška č. 382/2001 Sb. o podmínkách použití kalů na zemědělskou půdu Šestá hodnotící zpráva o plnění nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky za rok 2009. Praha, MŽP, 2011 Metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro zpracování Plánu odpadového hospodářství původce – obce, MŽP, 2003 Metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady podle stávajících právních předpisů, MŽP, 2008 Průvodce zemědělce kontrolou podmíněnosti, platný pro rok 2012, MZe, 2012

67

9. ZÁKLADNÍ POJMY Fáze primární – počáteční fáze kompostovacího procesu, která probíhá v úvodní části mikrobiotechnologické přeměny ve směsi sestavené ve smyslu optimalizace poměru C : N – intenzivní termická reakce. Je ukončena poklesem teplot pod 40°C Fáze sekundární - je následná fáze kompostovacího procesu, která navazuje na primární fázi a dochází při ní ke stabilizaci a humifikaci vložených hmot a paralelně ke vzniku zralého a ke spotřebě připraveného kompostu. Je ukončena stabilitou teplot pod 40°C, která zpravidla koresponduje s teplotou okolí. Hygienizace – je způsob úpravy bioodpadu, kterým se snižuje počet patogenních organismů, které mohou způsobit onemocnění člověka nebo zvířat, pod stanovenou hodnotu. Indikátorové mikroorganismy – jsou stanovené mikroorganismy, které signalizují mikrobiologickou kontaminaci biologicky rozložitelných odpadů a výstupů ze zařízení k využívání odpadů Kompostování – je aerobní proces, při němž se činností mikro a makro organismů za přístupu vzduchu přeměňuje využitelný bioodpad na stabilizovaný výstup – kompost Mikrobiologicky rizikové materiály – jsou materiály u kterých není možné s jistotou vyloučit kontaminaci patogenními mikroorganizmy. Především se jedná o vedlejší živočišné produkty a čistírenské kaly. Malé zařízení - zařízení, které zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady pro jednu zakládku v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů; roční množství biologicky rozložitelného odpadu zpracované malým zařízením nesmí přesáhnout 150 tun, Nejlepší dostupná technika - nejpokročilejší stadium vývoje technologií a činností a způsobů jejich provozování, které ukazují praktickou vhodnost technik navržených k předcházení, a pokud to není možné, tak k omezování emisí a jejich dopadů na životní prostředí, přičemž: 1. technikami se rozumí technické způsoby a způsob jak je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu ( tj. a) strojní vybavení, b) technologický postup ) 2. dostupnými technikami se rozumí techniky vyvinuté v měřítku umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné bez ohledu na to, zda jsou používány nebo vyráběny v České republice, 3. nejlepšími se rozumí nejúčinnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí;

68

Za nejlepší dostupnou techniku pro kompostování je považována taková technika, která splňuje všechny výše uvedené podmínky a vždy používá vhodné homogenizační zařízení (např. překopávač kompostu) zajišťující aerobní prostředí a homogení průběh kompostovacího procesu. Nerozložitelné příměsi – látky, které se při procesu kompostování nemohou měnit ( zejména kameny, stavební odpad, kovové předměty, plasty, sklo ) Odběrem vzorku – stanovený postup výběru nebo tvorby vzorku podle požadavku plánu vzorkování zahrnující činnosti související s vyjmutím nebo skládáním vzorku PAU – polycyklické aromatické uhlovodíky (suma antracenu, benzo(a)antracenu, benzo(a)pyrenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(ghi)perylenu, benzo(k)fluoranthenu, fluoranthenu, fenanthrenu, chrysenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu, naftalenu a pyrenu) AT4 – test respirační aktivity, testovací metoda pro hodnocení stability bioodpadu na základě měření spotřeby O2 za 4 dny podle rakouské normy ONORM S 2027 – 1 ze dne 1.9.2004. Pokud je AT4 testovaného materiálu nižší než 10 mg O2 / g sušiny není již tento materiál považován za biologicky rozložitelný Provozní deník – je dokument, který se předkládá ke kontrole, popisuje provozní procesy a opatření na zařízení pro zpracování bioodpadu kompostováním. Provozní řád – je základní dokument, obsahující závazné údaje k provozu zařízení na využívání odpadu. Průmyslový kompost – organické hnojivo vyráběné smícháním a biologickým zráním různých látek obsahujících rozložitelné organické látky a rostlinné živiny. Typové hnojivo dle vyhlášky č. 474/2000 Sb. O stanovení požadavků na hnojiva, postup výroby podle ČSN 46 5735 Průmyslové komposty. Rekultivační kompost - stabilizovaný výstup z aerobního zpracování bioodpadů v zařízení k využívání bioodpadu, určený pro udržení nebo zlepšení vlastností půdy, použitelný mimo zemědělskou a lesnickou půdu. Rizikové materiály – jsou materiály, kde nejde se s jistotou vyloučit kontaminaci patogenními mikroorganismy nebo rizikovými prvky. Systém zajištění kvality - souhrnné označení pro všechny interní požadavky na provozní procesy a jejich dokumentace, dále dokumentace všech přijatých provozních opatření, která provede externí organizace zabývající se kontrolou zajištění kvality Výrobní šarže kompostu – definované množství kompostu z jedné zakládky mající po skončení kompostovacího procesu shodné jakostní znaky

69

Výstup se zařízení k využívání bioodpadu – výrobky, které splňují požadavky zvláštních právních předpisů 1) , výrobky, které splňují požadavky vyhlášky č. 341/2008 Sb. a odpady, které již nejsou považovány za bioodpady Vzorkování – činnosti zahrnuté v programem zkoušení a související s přípravou a zpracováním plánu vzorkování, s vlastním odběrem vzorku a dalším nakládáním se vzorkem a činnosti související se zpracováním příslušné dokumentace Zajištění kvality - část managementu kvality, který je zaměřen na vytvoření důvěry ve splnění kvalitativních požadavků Zakládkou – směs bioodpadů a dalších složek, založených podle skladby stanovené schváleným provozním řádem kompostárny ve stejném termínu do jedné či více hromad

70