MÁM SVŮJ HLAS. Vytíček JSEM3 Vytvořila Karolína Kájule Bednaříková Modřanská 2010 Trojka

Vytíček

Modřanská Trojka

ANDĚL

Karel Kryl

C Ami C G7 1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla C Ami C G7 C přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla, Ami C G7 díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, C Ami C G7 C tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému. C Ami C G7 R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, C Ami C G7 aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, C Ami G7 C Ami G7(F) (G) C co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine. 2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky, do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. R: 3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice, a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme.

Froncois Quesnay

R:

ANI TAK NEHOŘÍ 1.

Balada pro banditu

G C D Ani tak nehoří svíčka farářovi, G C D G /:jako se bělají mojí milé nohy :/

2.

Ani tak nevoní kořalička sladká, /:jako mně vonějí mojí milé jabka :/

3.

Ani tak nebolí rána do srdéčka, /:jako mě bolela milé zahrádečka :/

VEČERKA Zapad den slunce svit vymizel z údolí z temen hor odpočiň každý kdos boží tvor V lesa klín padl stín hasne již vatry zář, svatý mír kráčí s hor usíná boží tvor

BEDNA VOD WHISKY

Miki Ryvola

Ami C Ami E 1. Dneska už mně fóry ňák nejdou přes pysky, Ami C Ami E Ami stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky, C Ami E stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč, Ami C Ami E A tu kravatu, co nosím, mi navlík' soudce Lynč. A D E A R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, D E A jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká D E A do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, D E Ami tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. 2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. R: Tak kopni do tý bedny ... 3. Kdyby jsi se, hochu, jen pořád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. R: Tak kopni do tý bedny ... 5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok.

HOLUBÍ DŮM

Jiří Schelinger

Ami G Fmaj7 Emi7 Ami 1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům, G Fmaj7 Emi7 Ami stával v údolí mém starý dům. CG C G C Ptáků houf zalétal ke krovům, Ami G Fmaj7 Emi7 Ami měl jsem rád holubích křídel šum. 2. Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach. Ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh. Ami A7 Dmi G C Ami R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví, Dmi G C míval stáj vroubenou, bílý štít. A7 Dmi G C Ami Kde je dům holubí a ta dívka kde spí, Dmi Emi Ami vždyť to ví, že jsem chtěl jen pro ni žít.

Nejdůležitějším úkolem přítele je, aby ti byl nablízku, když se mýlíš. Když máš pravdu, jsou po tvém boku téměř všichni.

3. Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum.

Mark Twain

4. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí. Můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí. R: Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům ..

DOBŘE TI JE, JANKU

Čechomor

Emi D G D G D 1. Dobře ti je, Janku, v tom vizovském zámku, C D Emi D G D ľudé kopú hořú a ty sedíš v chládku. 2. Nežádej si, milá, takóvej dobroty, když já musím nosit od železa boty. 3. Od železa boty na nožičkách púta, dívajte sa ľudé, vezém vám rekrúta.

STRČ PRST SKRZ KRK

Bobři

G R: "Strč prst skrz krk" zřetelně nám přeříkej, D "strč prst skrz krk" zřetelně nám přeříkej, G "strč prst skrz krk" zřetelně nám přeříkej, D G bude z tebe zpěvák velikej, Pájo. G 1. Na cvičišti čtyři svišti piští, D na cvičišti čtyři svišti piští, G na cvičišti čtyři svišti piští, D G těším se na lekci příští, ach jo. R: 2. Dalajláma v lomu láme slámu, dalajláma v lomu láme slámu, dalajláma v lomu láme slámu, já si na tom jazyk zlámu, ach jo. R: 3. Jak Julie olejuje koleje, jak Julie olejuje koleje, jak Julie olejuje koleje, smrtelný pot ze mě leje, votři mě. R: 4. Teď už umím "kaplan plakal v kapli", teď už umím "kaplan plakal v kapli", teď už umím "kaplan plakal v kapli", hlasivky se mi už naply, ach jo. R:

VOJÁK 1. 2. 3.

Čechomor

Ami G Ami /: Když jsem nezahynul když ta vojna byla :/ G Ami G Ami /: Také nezahynu také nezahynu když už pominula :/ /: Když jsem nezahynul ve franvouzských lukách :/ /: Také nezahynu, také nezahynu své panence v rukách :/ /: Když jsem nezahynul mezi Rakušany :/ /: Také nezahynu, také nezahynu mezi svými pány :/

BABIČKA MARY

Werich Jan

Ami 1.Štěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordylér, 1. Dmi Ami H7 E pirát zkrvavenou šerpu ždímá, šerif si láduje revolver. Ami Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy, Dmi Ami Dmi E7 Ami ale za to krčmářova chata křepčí rykem chlapské zábavy. G7 C G7 C Když tu náhle, co se děje, divný šelest houštím spěje, G7 C F F#dim E plch, skunk, vše utíká po stráni od Mednika. Ami Krčmář zhasne, kovbojové ztichnou, pirát zděšen tvář si Dmi Ami zakryje, rudé squaw se chvějí a pak vzdychnou: H7 E G7 "Blíží se k nám postrach prérie." Ref: C D7 G7 C Mary, babička Mary, dva kolťáky za pasem, nad hlavou točí D7 G7 lasem. Stoletá Mary, babička Mary, ta zkrotí křepce hřebce, C E7 ať chce, či nechce. 2.Žádné 2. zuby, z jelenice sukně, ale za to tvrdé bicepsy, Mary má vždy slivovici v putně, Toma Mixe strčí do kapsy. Klika cvakla, v krčmě dveře letí a babička vchází do dveří, "Pintu ginu, lumpové prokletí!" bezzubou dásní zaláteří.

5.Ledva 5. v Praze kotvu vyhodila, pro babičku nastal hrozný čas, neboť hned každá strana tvrdila, že jí náleží babiččin hlas. Malá stejně jako velká strana psala, že bude mít o hlas víc, že ta druhá strana je nahraná, oni že maj hlas ze Štěchovic.

3.Vypiju to jen ve stoje, 3. jdu do volebního boje, zřím zas město drahý, jedu volit do Prahy.

6.Stoletý věk prý nevadí, 6. na předáka je to mládí, ze všech nejvíce, volala ji Polnice.

4.Dopila a aby se neřeklo, 4. putykáře změní v mrtvolu, za zády má štěchovické peklo s šlajsnou svatojánských atolů.

7.Tak babičku, pro kterou vždy byla 7. válka s lidojedy legrace, tu babičku za pár dní zabila volébní agitace.

Ref.:Mary, babička Mary, Ref.: pádluje bez námahy po proudu až do Prahy. Stoletá Mary, babička Mary jde do volebního boje za kovboje.

Ref.: Mary, bojovná Mary, už nesedává v sedle, ve volbách byla vedle. Stoletou Mary, babičku Mary volbama zabitou vzal k sobě Manitou.

UZLY

HEJKAL

Wabi Daněk

Ami 1. Divnej jekot po lesích se prohání, Dmi Ami F E až v žilách tuhne krev a zuby cvakaj' SOS, Ami utichá až u potoka pod strání, Dmi Ami E Ami jó, takovýhle řvaní by nesnes' ani pes. Dmi Ami Dmi Ami Žhavý rudý oči a drápy krvavý, F E kosti chřestěj' v rytmu kastanět, Dmi Ami Dmi Ami strašidelný vytí a skřeky chraplavý, F E Ami tak to je hejkal, na to vemte jed. C F C R: U nás hej, hej, hejkal straší v lese, D7 G jen ten, kdo něco snese, tam může v noci jít, C F C jeho hej, hej, hejkání se nese, F C F C každej se strachy třese, k ohni nesesedneme se, F C G CE neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt. 2. Kdo z vás tady na hejkaly nevěří, ten může u nás přespat, až se zastaví, nevystrčí špičku nosu ze dveří a bude jásat, že se dožil rána ve zdraví. Jenom kalný oči a rysy ztrhané, kalhoty si bude muset prát, a děs a hrůza v hlase, jó, to mu zůstane, až koktavě bude povídat, že: F C G C R: + neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt, hej!

KDYBY TADY BYLA TAKOVÁ TAKOVÁ PANENKA

Žalman

C 1. /: Kdyby tady byla taková panenka, G7 C která by mě chtěla, :/ F C /: která by mi chtěla syna vychovati, G7 C přitom pannou býti. : / 2. /: Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti, :/ /: ty by jsi mi musel kolíbku dělati, do dřeva netíti. :/ 3./: Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti, :/ /: ty bys mi musela košiličku šíti bez jehly a nití. :/ 4. /: Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehly a nití, :/ /: ty by jsi mně musel žebřík udělati až k nebeské výši. :/ 5. /: Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši, :/ /: lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, (Ami) byl by konec všemu. :/

HONKY TONKY BLUES 1.

2.

Šlitr, Suchý

D Každý ráno na piáno hraje Jack, hraje Jack, G7 D každý ráno na piáno hraje Jack, hraje Jack, A7 G7 D G7 D honky tonk, honky tonk, honky tonky blues. F#7 Hmi F#7 Hmi Nikomu v domě nevadí, že to piáno neladí, E Edim E7 A7 když hraje Jack, jak už jsem řek, svý honky tonky blues.

DOBRODRUŽSTVÍ S BOHEM BOHEM PANEM Ami G 1. Je půlnoc nádherná, spí i lucerna, F E tys' mě opustil ospalou, Ami G tu v hloubi zahrady cítím úklady, F E Ami s píšťalou někdo sem kráčí, C G hrá náramně krásně a na mě F E tíha podivná doléhá, C G hrá náramně, zná mě, nezná mě, F E Ami něha a hudba až k pláči. 2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu, krok, a slušně se uklání, jsem rázem ztracená, co to znamená, odháním strach, a on praví: Pan jméno mé, mám už renomé, Pan se jmenuju a jsem bůh, Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád, jen Pan je pro vás ten pravý. 3. Ráno, raníčko, ach, má písničko, Pan mi zmizel i s píšťalou, od Pana, propána, o vše obrána, ospalou najde mě máti, hrál a ve tmě krásně podved' mě, kam jsem to dala oči, kam, Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh počítám "dal" a "má dáti".

MEZI HORAMI Čechomor Gmi /: Mezi horami lipka zelená :/ B F /: Zabili Janka Gmi Gmi/F Gmi Janíčka, Janka miesto jelena :/ Keď ho zabili, zamordovali Na jeho hrobě, na jeho hrobě Kříž postavili

Ej křížu křížu ukřížovaný Zde leží Janík Janíček, Janík zamordováný Tu šla Anička Plakat Janíčka Hned na hrob padla a vjac nevstala Dobrá Anička.

OMNIA VINCIT AMOR Klíč

MARSYAS A APOLLÓN Marsyas

Dmi

C

Dmi

1. Šel pocestný kol hospodských zdí,

F

C

F

přisedl k nám a lokálem zní

Gmi

G

Ami

Dmi C

G

Emi

C

Dmi

C

G

Athéna jméno má za starých dávných časů,

pozdrav jak svaté přikázání:

Dmi

D

1. Ta krásná dívka, co se bojí o svoji krásu,

Ami

D

odhodí flétnu, hrát nejde s nehybnou tváří,

omnia vincit Amor.

G

Emi

C

G

kdo si ji najde dřív, tomu se přání zmaří. 2. 'Hej, šenkýři, dej plný džbán, ať chasa ví, kdo k stolu je zván, se mnou ať zpívá, kdo za své vzal omnia vincit Amor.'

F

C

Dmi

Emi

D

Emi

C

R: Tak i Marsyas zmámen flétnou věří, že musí přetnout

G

D

C G D G

[: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :]

R: Zlaťák pálí, nesleví nic,

F

C

F

štěstí v lásce znamená víc,

Gmi

F

C A7

všechny pány ať vezme ďas!

Dmi

C

Dmi

2. Bláznivý nápad, snad nejvýš Marsyas míří, Apollón souhlasí, oba se s trestem smíří, král Midas má říct, kdo je lepší, Apollón zpívá, o život soupeří, jen jeden vítěz bývá.

Omnia vincit Amor. 3. 'Já viděl zemi válkou se chvět, musel se bít a nenávidět, v plamenech pálit prosby a pláč, omnia vincit Amor. 4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť, nad lidskou láskou roztáhli plášť, vtom kdosi krví napsal ten vzkaz: omnia vincit Amor.' R:

R: Tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout [: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :] 3. Obrátí nástroj, už ví, že nebude chválen, prohrál a zápolí, podveden vůlí krále, sám v tichém hloučku, sám na strom připraví ráhno, satyra k hrůze všech zaživa z kůže stáhnou. R: Tak si Apollón změřil síly, každý se musel mýlit, [: nikdo nemůže kouzlit a hrát líp než bůh. :]

5. 'Já prošel každou z nejdelších cest, všude se ptal, co značí ta zvěst, 4. Ta krásná dívka, co se bála o svoji krásu, až řekl moudrý:'Pochopíš sám dárkyně moudrosti za starých dávných časů, omnia vincit Amor - všechno přemáhá láska.' teď v tichém hloučku v jejích rukou úroda, spása, R: Athéna jméno má, chybí ji tvář a krása. 6. 'Teď s novou vírou obcházím svět, má hlava zšedla pod tíhou let, každého zdravím větou všech vět: omnia vincit Amor, omnia vincit Amor ...'

R: Ty dy dy ...

PETŘE PETŘÍČKU C

G Ami

F

S čerty nejsou žerty 2. Větře větříčku vaneš po poli, /: pofoukej mi mou hlavičku, pofoukej mi mou hlavičku ať nebolí. :/

C G

1. Petře Petříčku chlapče rozmilý,

C /: my bychom se k sobě tolik,

F

3. Voda voděnka mezi oblázky, /: takové je pohlazení, takové je pohlazení od lásky. :/

CGC

my bychom se k sobě tolik hodili. :/

OKOŘ G 1. Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,

D7

G

vroubená je stromama, když jdu po ní v létě, samoten na světě,

D7

G G7

sotva pletu nohama,

C

G

A7

D7

na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad,

G tam zapadli trampi, hladoví a sešlí,

D7

G

začli sobě notovat.

G

D7

R: Na hradě Okoři světla už nehoří,

G

D7

G

bílá paní šla už dávno spát, D7 ta měla ve zvyku podle svého budíku

G

D7

G G7

o půlnoci chodit strašívat,

C

G

od těch dob, co jsou tam trampové,

A7

D7

nesmí z hradu pryč,

G

D7

a tak dole v podhradí se šerifem dovádí,

G

D7

G

on jí sebral od komůrky klíč. 2. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, že byl Okoř vykraden. nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes', nikdo nebyl dopaden, šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, místo, aby hlídal, vášnivě jí líbal, dostal z toho zimnici.

JEDNÍM TAHEM

Šíleně smutná princezna Em

Hm

C

D

Dejte mi malíři barvy všech druhů

Em

Hm

C

D

Já budu do mraků malovat duhu Řekněte básnici jak verš se skládá Ona mne ona mne asi má ráda.

Dmi

Ami Dmi

který v drápech má ďábel sám,

C

F

paletu mám amatérsky chudou

Am

Ami

D

D

®: Samým blahem, jedním tahem srdce z lásky maluju

C

F

Protože já, protože já,

D

F G

protože já miluju

F

C

F

A maluju a miluju, a miluju a maluju

F

C

C

Ami

R: Jen tři kříže z bílýho kamení

Dmi F

Rozhod jsem se skoncovati s nudou

F

Ami Dmi

Ami Dmi

někdo do písku poskládal,

ale když mne paní múza políbila na čelo

C

Ami

míří k útesům, který znám.

D

C

C

1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm,

Dmi

Já nejsem ani Leonardo ani Michelangelo

C

Dmi

Hop trop

bílou přídí šalupa "My Grave"

C

C

TŘI KŘÍŽE KŘÍŽE

F

a miluju a maluju a miluju a maluju. Já neměl nikdy nadání mě hýčkali uměny Z kreslení jsem vždycky míval pětky. Ale dneska vlastní duší kreslím fresky na stěny fagule mi slouží místo štětky. ®:

C

Ami

slzy v očích měl a v ruce, znavený,

Dmi

Ami

Dmi

lodní deník, co sám do něj psal. 2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen, chřestot nožů, při kterým přejde smích, srdce-kámen a jméno Stan. R: 3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, když jsem se smál, druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. R: 4. Třetí kříž snad vyvolá jen vztek, Fatty Rogers těm dvoum život vzal, svědomí měl, vedle nich si klek' ... Rec: Snad se chtěl modlit: "Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský, snad mi tedy Bůh odpustí ..." R: Jen tři kříže z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce, znavený, lodní deník,a v něm, co jsem psal …

Kdo se směje, místo aby zuřil, je vždycky silnější.

TRH VE SCARBOROUGH Spirituál kvintet

Emi D Emi 1. Příteli, máš do Scarborough jít, G Emi G A Emi dobře vím, že půjdeš tam rád, G F#mi Emi D tam dívku najdi na Market Street, Emi A C D Emi D Emi co chtěla dřív mou ženou se stát. 2. Vzkaž ji, ať šátek začne mi šít, za jehlu niť však smí jenom brát a místo příze měsíční svit, bude-li chtít mou ženou se stát. 3. Až přijde máj a zavoní zem, šátek v písku přikaž ji prát a ždímat v kvítí jabloňovém, bude-li chtít mou ženou se stát.

STARÁ ARCHA D7

G

D7

4. Z vrkočů svých ať uplete člun, v něm se může na cestu dát, s tím šátkem ať vejde v můj dům, bude-li chtít mou ženou se stát. 5. Kde útes ční za přívaly vln, zorej dva sáhy pro růží sad, za pluh ať slouží šípkový trn, budeš-li chtít mým mužem se stát. 6. Osej ten sad a slzou ho skrop, choď těm růžím na loutnu hrát, až začnou kvést, tak srpu se chop, budeš-li chtít mým mužem se stát. 7. Z trní si lůžko zhotovit dej, druhé z růží pro mě nech stkát, jen pýchy své a boha se ptej, proč nechci víc tvou ženou se stát.

Spirituál kvintet G

R: [: Já mám kocábku náram-, náram-, náram-,

D7 G kocábku náram-, náramnou. :]

G 1. Pršelo a blejskalo se sedm neděl,

D7 G kocábku náram-, náramnou, Noe nebyl překvapenej, on to věděl,

D7 G kocábku náram-, náramnou. R:

G *: Archa má cíl, jé, archa má směr, jé,

D7 G plaví se k Araratu na sever. R: 2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní, kocábku náram-, náramnou, Noe je zavolal ještě před povodní, kocábku náram-, náramnou.

3. Kázal jim uložiti ptáky, savce, kocábku náram-, náramnou, 'ryby nechte, zachrání se samy hladce,' kocábku náram-, náramnou. R: Já mám… *: Archa má… R: Já mám… 4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla, kocábku náram-, náramnou, tu přilétla holubice, snítku nesla, kocábku náram-, náramnou. 5. Na břehu pak vyložili náklad celý, kocábku náram-, náramnou, ještě že tu starou dobrou archu měli, kocábku náram-, náramnou.

JDOU PO MNĚ, JDOU Jarek Nohavica

Ve státě Iowa byl od poldů klid, chudičká vdova mi nabídla byt, [: jó, byla to kráska, já měl peníze, tak začla láska jak z televize. :]

C F C Býval jsem chudý jak kostelní myš, Em F G na půdě půdy jsem míval svou skrýš, F C G Am [: pak jednou v létě řek' jsem si: ať, F C F C svět fackuje tě, a tak mu to vrať. :]

Však půl roku nato řekla mi:"Dost, tobě došlo zlato, mně trpělivost, [::sbal svých pár švestek a běž si,kam chceš," tak jsem na cestě a chudý jak veš. :]

Když mi dát nechceš, já vezmu si sám, zámek jde lehce a adresu znám, [: zlato jak zlato, dolar či frank, tak jsem šel na to do National Bank. :]

R:Jdou po mně … Klenotník Smith mi do očí lhal, dvě facky slíz' a dal, vše mi dal, [: a pak jsem vzal nohy na ramena, ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :]

C F C Jdou po mně, jdou, jdou, jdou, Em F G na každém rohu mají fotku mou, F C G Am kdyby mě chytli, jó, byl by ring, F C B F GCFC tma jako v pytli je v celách Sing-sing.

Teď ve státě Utah žiju spokojen, pípu jsem utáh' a straním se žen, [: jó, kladou mi pasti a do pastí špek, já na ně mastím, jen ať mají vztek. :]

Jdou po mně jdou, jdou, jdou, na nočních stolcích mají fotku mou, kdyby mě klofly, jó, byl by ring, být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.

PANENKA PANENKA

Poutníci G

C

G

C

1. Co skrýváš za víčky a plameny svíčky,

G

D

snad houf bílých holubic nebo jen žal,

C

G

C

G

tak odplul ten prvý den smáčený krví,

D

G

ani pouťovou panenku nezanechal.

G

C

G

D C G

D

R: Otevři oči, ty uspěchaná dámo uplakaná,

C

G

C

G

D

G

otevři oči, ta hloupá noc končí a mír je mezi náma. 2. Už si oblékni šaty i řetízek zlatý a umyj se, půjdeme na karneval, a na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál. R:

TŘI ČUNÍCI

Jarek Nohavica

C 1. V řadě za sebou tři čuníci jdou, Ami ťápají si v blátě cestou-necestou, Dmi G kufry nemají, cestu neznají, Dmi G vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ...

Žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebylo konce…

2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem, tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem, ušima bimbají, žito křoupají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ... 3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!, tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž, lidé zírají, důvod neznají, proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí ... 4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech, sednou ke studánce na vysoký břeh, ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí ... 5. Když se spustí déšť, roztrhne se mrak, k sobě přitisknou se čumák na čumák, blesky bleskají, kapky pleskají, oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí ... 6. Za tu spoustu let, co je světem svět, přešli zeměkouli třikrát tam a zpět v řadě za sebou, hele, támhle jdou, pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí ...

ANI TAK NEHOŘÍ 1.

Balada pro banditu

G C D Ani tak nehoří svíčka farářovi, G C D G /:jako se bělají mojí milé nohy :/

2.

Ani tak nevoní kořalička sladká, /:jako mně vonějí mojí milé jabka :/

3.

Ani tak nebolí rána do srdéčka, /:jako mě bolela milé zahrádečka :/

POHÁR A KALICH Emi

D

Klíč

G

D

Emi

1. Zvedněte poháry, pánové, už jen poslední přípitek zbývá,

D

G

D

G

pohleďte, nad polem Špitálským vrcholek roubení skrývá,

D

Emi

za chvíli zbyde tam popel a tráva,

D

Emi

nás čeká vítězství, bohatství, sláva. 2. Ryšavý panovník jen se smál, sruby prý dobře se boří, palcem k zemi ukázal, ať další hranice hoří, [: ta malá země už nemá co získat, teď bude tancovat, jak budem pískat. :]

Ami

D

G

R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál,

Ami

D

H7 Ami G Emi H7 Emi

odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál, hm ...,

D

Emi

D

Emi

3. Zvedněte poháry, pánové, večer z kalichu budeme pít. Nad sruby korouhev zavlála, to však neznačí, že je tam sláva, všem věrným pokaždé nesmírnou sílu a jednotu dává, ve znaku kalich, v kalichu víra, jen pravda vítězí, v pravdě je síla. 4. 'Modli se, pracuj a poslouchej,' kázali po celá léta, Mistr Jan cestu ukázal proti všem úkladům světa, [: být rovný s rovnými, muž jako žena, dávat všem věcem ta pravá jména. :] 5. Do ticha zazněla přísaha - ani krok z tohoto místa, se zbraní každý vyčkává, dobře ví, co se chystá, nad nimi stojí muž, přes oko páska, slyšet je dunění a dřevo praská.

Ami

D

G

R: Náhle se pozvedl vítr a mocně vál,

Ami

D

H7

odněkud přinesl nápěv, sám si ho hrál:

Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od Boha pomoci a úfajte v něho.

M A P O V É Z N A Č K Y

KOMETA

Jarek Nohavica

Ami 1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,

Dmi

G7

zmizela jako laň u lesa v remízku,

C

E7

v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. 2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

Ami

Dmi

R: O vodě, o trávě, o lese,

G7

C

o smrti, se kterou smířit nejde se,

Ami

Dmi

o lásce, o zradě, o světě

E

E7

Ami

a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. 3. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. 4. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. R: Na na na ... 5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. 6. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě ...

LACHTANI

Jarek Nohavica

C FC R: /:Lach, lach, jé, jé. Ami GC Lach, lach, jé, jé. :/ C F C 1. Jedna lachtaní rodina Ami G C rozhodla se, že si vyjde do kina, F C jeli lodí, metrem, vlakem a pak tramvají Ami G C a teď u kina Vesmír lachtají, G C lachtaní úspory dali dohromady, G C G koupili si lístky do první řady, C F C táta lachtan řekl:"Nebudem třít bídu" Ami G C a pro každého koupil pytlík arašídů, ó. R: 2. Na jižním pólu je nehezky a tak lachtani si vyjeli na grotesky, těšili se, jak bude veselo, když zazněl gong a v sále se setmělo, co to ale vidí jejich lachtaní zraky: sníh a mráz a sněhové mraky, pro veliký úspěch změna programu, dnes dáváme film ze života lachtanů, ó. R: 3. Táta lachtan vyskočil ze sedadla nevídaná zlost ho popadla: "Proto jsem se netrmácel přes celý svět, abych tady v kině mrznul jako turecký med, tady zima, doma zima, všude jen chlad, kde má chudák lachtan relaxovat?" Nedivte se té lachtaní rodině, že pak rozšlapala arašídy po kině, jé. R: C F C 4. Tahle lachtaní rodina, Ami G C od té doby nechodí už do kina, lach lach

VÍNO

Klíč

Emi D Emi C H7 R1: Víno teď nalej nám, ať si každej, co chce, zpívá, Emi D Emi H7 Emi vína plnej džbán, dnes do rána budeme pít. R2: Víno nalej nám, po boji jen žízeň zbývá, zítra někdo z nás třeba už nebude žít. Emi D Emi H7 Emi Emi D C H7 Emi 1. Než přijde den, každý má času dost, D G D G zbývá jen zapít žal, klít a mít zlost, D Emi H7 že zas je nás čím dál míň, víra je tu jen host, Emi D C H7 Emi proč se máme bít druhejm pro radost. R1: 2. Krátí se noc, v krčmě všem slábne hlas, ráno zavelí a kdekdo zláme vaz, [: už zní rozkaz, dál bít se můžem, třeba i krást, ten, kdo přežije, tomu zbyde chlast. :] R1: R2: F#mi E F#mi D C#7 R1: Víno teď nalej nám, ať si každej, co chce, zpívá, F#mi E F#mi C#7 F#mi vína plnej džbán, dnes do rána budeme pít. R2: A E F#mi D C#7 *: Zpívej až do rána, není každá bitva prohraná, F#mi E F#mi C#7 F#mi dojde i na pána, a pak si budeme žít, na na na ...

F

DEPEŠE

Kubišová Marta

C G7 C G7 1 Zdá se mi, že na každej pád C Emi tvůj hlas je pro mě opiát, F D že zní pilnou depeší F Bb co nás naráz potěší. 2. Zdá se mi, div že neklečim pojď nebo si tě vybrečim a přijď dolů na náš dvůr

Bb Eb stůj tam jak sám Aznavour.

F G C F/C F R. /:Stůj a zpívej mi kdo má koho rád G C F/C C já tebe jistě ty mě snad F/C C F G C zpívej mi abych mohla spát. :/ E H7 E G#mi A F# A D *: Tádada ... A D G A H E A/E Tádada ...

OSADNÍ PÍSEŇ

Brontosauři

Dmi A 1. Na břehu řeky Sázavy je tichý, klidný kraj, Dmi A na břehu řeky modravý, tam osadu prej maj. Gmi Dmi Když měsíc kraj ten ozáří a peřej zašumí, A D tu kamarádi z osady si s lesem rozumí.

D S A j D F A F

D G D R: Každý, kdo patříš mezi nás, víš, co je kamarád, E A každý, kdo musel odejít, tak vrátil by se rád, G D Toronto, má osado, svým krajem kouzelným, G A D A,D říčko moje, Sázavo, jen u vás je dobře, to já vím,

K F

S F

P z F

2. Ozvěna hlasy navrátí, když soumrak přišel tam, tu kamarádi z osady nechtějí být nikdo sám.

K k F

Oheň zaplál černou tmou a píseň lesem zní, mraky letí oblohou, jen stromy tiše spí.

P F

R: 3. Na břehu řeky Sázavy agáty zašumí,

A F

tu kamarádi z osady i skálám rozumí. Když vláček nocí zahouká, jdem všichni domů spát,

C ž F

jen vlajka s listem javoru tu bez nás bude vlát.

R:

SBOHEM GALÁNEČKO

P (

Vlasta Redl

C Ami Dmi G C D7 1. Sbohem, galánečko, já už musím jíti, G Emi Ami D G G4sus sbohem, galánečko, já už musím jíti, Dmi G C Dmi G C Dmi G C kyselé vínečko, kyselé vínečko podalas' mně k pití, Dmi G C F G7 C Ami Dmi G7 C kyselé vínečko, kyselé vínečko podalas' mně k pití.

2. [: Sbohem, galánečko, rozlučme sa v pánu, :] [: [: kyselé vínečko :] podalas' mně v džbánu. :] 3. [: Ač bylo kyselé, přecaj sem sa opil, :] [: [: eště včil sa stydím, :] co sem všecko tropil. :]

4. [: Ale sa něhněvám, žes' mňa ošidila, :] [: [: to ta moja žízeň, :] ta to zavinila. :]

P F

T z F

N k F

N F

PRASE (FERDA JEDE NA KOLE) D Spadlo prase do strouhy, A jak široký tak dlouhý, D Ferda jede na kole, A D Ferda jede pryč. Koho by to napadlo, že by prase upadlo, Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Svalilo se s heknutím, zakvičelo leknutím, Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Prase to je těžký, zvlášť,když spadne z vejšky, Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Kdo to prase postaví, když je strašně špinavý, Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Postaví ho zase, ňáký jiný prase, Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Až to prase bude stát, můžem se ho otázat, Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Co se vlastně semlelo, že se prase skácelo, Ferda jede na kole, veze na něm rýč. Prase, to nic neřeklo, kviklo a pak uteklo, Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Tím pádem je prakticky, ztracené už navždycky, Ferda jede na kole, veze na něm rýč. No a nyní závěrem, k hlavnímu se doberem, Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Není těžký do louže, spadnout a to protože, Ferda jede na kole, veze na něm rýč.

CHVÁLÍM TĚ, ZEMĚ MÁ Svěrák, Uhlíř/Kolja G C Chválím tě, Země má, G D tvůj žár i mráz, G C tvá tráva zelená G D G dál vábí nás. Máš závoj z oblaků bílých jak sníh. Hvězdo má, bárko zázraků na nebesích. C G Ať před mou planetou C D hvězdný prach zametou. Dej vláhu rostlinám, dej ptákům pít, prosím svou přízeň dej i nám, dej mír a klid. Dej vláhu rostlinám, chválím tě, Země má, dej ptákům pít, tvůj žár i mráz, svou přízeň dej i nám, tvá tráva zelená dej mír a klid. dál vábí nás. Máš závoj z oblaků bílých jak sníh. Hvězdo má, bárko zázraků na nebesích. Ať před mou planetou hvězdný prach zametou. Dej vláhu rostlinám, dej ptákům pít, svou přízeň dej i nám, dej mír a klid, svou přízeň dej i nám, dej mír a klid.

HEIDI, DĚVČÁTKO Z HOR HOR

Kamelot

Emi D C D G (C) 1. Toulal jsem se v létě po kopcích, Emi Hmi C bez kompasů a map, Emi D C D G (C) spával u ohňů, jak vandráci, Emi Hmi C v noci koukal po hvězdách. Ami C Emi Na ten můj život plnej náplastí a stehů, C Ami Emi Hmi C sbíral jsem sílu, abych došel ještě dál. Emi Hmi C D R: Rá--no, mě jak víla probudila, G C D G C kytku v náručí, v očích žár a vzdor, Ami Emi Heidi, děvčátko z hor. 2. Potom šeptem říká: "Pomoz mi, živou vodu najít mám. Takže napočítej do osmi, tolik dnů pak budeš sám." A já jsem hledal, tam v horách, vodu slepcům, to abych věděl, že i dobrem dá se žít. D G *: Hmm, příběh, jak z pohádky zbyl, H7 Emi už jsem jí neviděl, D G ale sám sobě slíbil, H7 C lidem pomáhej.

Had na rožni: Na čtvrt kila polohrubé mouky dej 5 dkg cukru, jedno vejce trochu kvasnic a soli (tento poměr můžeš násobit). Zadělej mlékem, přidej 5 dkg oleje nebo rozpuštěného másla, důkladně propracuj. Vyválej těsto do tvaru hada, naviň na syrovou větev, usaď do vidlic a za stálého otáčení peč. Opatrně stáhni z prutu a pocukruj.

A POHÁDKY JE KONEC

Nesmrtelná teta

A D A DA D A D (ona) Stmívá se nad králostvím, závist je smutek a splín A D ADA D A (on) Závist potutelná číhá, je nesmrtelná. D E A D (oba) Tam, kde láska vládne, závist je ztracená, E Hmi E A shání srdce prázdné, z lásky bývá zmatená. D E A D EA R: Bim bam zvon vyzvání, DE A D EA blíží se svítání. Svítá. Rozum šel spát. Z lásky zblázním se rád. Svítá a já mám strach, že láska je jen v pohádkách. Tam, kde láska vládne, závist je ztracená, shání srdce prázdné, z lásky bývá zničená. R: Bim bam zvon vyzvání, láska nás ochrání. D E A D (oba) Tam, kde láska vládne, závist je ztracená, E Hmi shání srdce prázdné z pravdy šílí. R: Bim bam zvon vyzvání, blíží se svítání. Ná ná ná ná ná ná, láska nás ochrání.

KDEPAK TY PTÁČKU HNÍZDO HNÍZDO MÁŠ E Kdepak ty ptáčku hnízdo máš H7 skrýš a zázemí vždyť ještě léčky málo znáš E málo zdá se mi. E Ref: Hej břízo bílá skloň se níž A dej ptáčku náruč svou a skrýš Ami E H7 já pak můžu jít a v duši klid 1.

2.

Gott Karel

G# H7 (při druhém hraní E E7) můžu pak mít A Ami E H7 já pak můžu jít a v duši klid E můžu pak mít. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, kam dnes půjdeš spát až sníh a mráz dá loukám plášť sám se začnu bát. Ref: Hej břízo ... H7 E |: Kdepak ty ptáčku hnízdo máš :|

ROSA NA KOLEJÍCH

Wabi Daněk

C F6 F#6 G6 C 1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub, F6 F#6 G6 C tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál, F6 G6 Ami Cdim přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží F6 F#6 G6 C podivnej pták, pták nebo mrak. F6 G6 F6 C R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa, F6 G6 F6 C vzít do dlaně dálku zase jednou zkus, F6 G6 F6 C telegrafní dráty hrajou ti už léta F6 F#6 G6 F#6 F6 C to nekonečně dlouhý monotónní blues, F6 F#6 G6 F6 F#6 C je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích. 2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj', co si radši počkaj', až se stmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí celej svůj dům, deku a rum. C F6 F#6 G6 F6 F#6 C R: + nohama stíráš rosu na kolejích ...

DÍKY ZA KAŽDÉ NOVÉ RÁNO RÁNO

Ulrychovci

G Emi D G Emi C D Díky, za každé nové ráno, díky za naděj´ nových dnů, G Emi D G D G díky za to že v dálce mizí tíseň špatných snů G Emi D G Emi C D Díky, za každou novou píseň, díky za tón co nadějí zní, G Emi D G D G díky za to co dávno ví se, že je krásné žít. G C G D Dík za všechno to dobré co nás potkalo, D C G D7 dík za všechno to zlé co se nám nestalo. G Emi D G Emi C D Díky, za každé nové ráno, díky za víru, za ideál, G Emi D G D G díky za cestu darovanou, kterou půjdem dál. 5.=1.

PRINCEZNA ZE MLEJNA

V. Bárta, M. Krkoška

D A7 D 1. Vím jedno návrší zámek nádhernej G z nejhezčích pohádek ho znám. Emi D |:Stavěnej z křišťálu sahá k nebi pomálu A7 D povětří přijde k duhu princeznám:| 2. Bílé je lilium bílej krásnej sen bílé je pravé hedvábí. |:Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou jiná mě na tom světě nevábí:| 3. Šípková růžičko z dávnejch příběhů odkvítáš tiše v ústraní. |:Odpusť mi svatej Ján, že tvou krásu nehledám na jinou myslím večer před spaním:| 4. Stříbrná tůňka se zhlíží ve hvězdách Velký vůz ztratil zákolník :Rozsypal nad náma celou fůru s hvězdama jenom já nemám štěstí za troník:| 5. Já vím, že v tej noci plnej zázraků vykvet' můj kvítek z poupěte. |:Pomoz mi svatej Ján ať tu chvíli nezmeškám než planě nazdařbůh odkvete:| 6. Vím jeden bílej mlejn, zámek stříbrnej, v údolí znám to návrší. |:V tom pěkným stavění je moje potěšení, že na něj myslím, zatím netuší:| 7. Bílý je pápěří bílej dobrej den, bílej je ubrus sváteční. |: Ten kterýho já chci, nosí bílou čepici, ostatní ženiši jsou zbyteční:| 8. Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn, už všechny kořeny v něm znám. |:Bydlí tam panenka, voči má jak pomněnka, jinou už na tom světě nehledám:| 9. Vím jedno oudolí, vím já pěknej mlejn, míří sem cesta s přívozem. |:Jde cesta - necesta, tady je má nevěsta, nerovná se jí žádná z princezen:| 10. Vím jedno údolí, vím ja pěknej mlejn, vedle něj rybník s rákosím. |:Ta dívčí, co já znám, je má bílá princezna, tu si já vod pantáty vyprosím:|

A TE REHRADICE lidová/ / Čechomor

Dmi C F A te Rehradice na pěkný rovině, G Ami Dmi G7 C teče tam voděnka dole po dědině, Gmi Ami Dmi je pěkná, je čistá. A po tej voděnce drobný rebe skáčó, pověz ně má milá, proč tvý voči pláčó tak smutně, žalostně. Pláčou oni, pláčou šohajó pro tebe, že sme sa dostali daleko vod sebe, daleko vod sebe. Co by neplakaly, když hlavěnka bolí musijó zaplakat kvóli šohajovi kvóli šohajovi

SEDMIKRÁSKA SEDMIKRÁSKA

Brontosauři

Hmi 1. V řece plavou bílý lístky, sedmikrásky někdo blízký Emi Hmi F#7 Hmi druhému se ptal, zda na něj myslí, vzpomíná, má-nemá rád. 2. Smutně plavou květy vodou, rozum pláče nad náhodou, nemá, nemá, řeko němá, pospíchej, ať nebolí to tak. H7 R: Chvíli si myslíš, že svět ztratil tvar, Emi prostor se zúžil na má dáti - dal, A jak mokrá sirka připadáš si zbytečná, D F#7 jak zapálený trsy trav. 3. Uschla kytka na kamenech, vezmi ji a v knížce nech ji, pro vzpomínku u básniček, ze kterých ti po večerech čet'. R: 4.=1.

BRAILLOVO PÍSMO

ČÍSLOVKY

V Braillovu písmu napsáno CITARNY.CZ

KOZEL

Jarek Nohavica

G

C

1. Byl jeden pán, ten kozla měl,

D

G

velice si s ním rozuměl,

C měl ho moc rád, opravdu moc,

D

G

hladil mu fous na dobrou noc. 2. Jednoho dne se kozel splet', rudé tričko pánovi sněd', když to pán zřel, zařval "jéjé", svázal kozla na koleje. 3. Zapískal vlak, kozel se lek': "to je má smrt", mečel "mek, mek", jak tak mečel, vykašlal pak rudé tričko, čímž stopnul vlak.

VÁLKA RŮŽÍ

Spirituál kvintet

Dmi G Dmi A 1. Už rozplynul se hustý dým, derry down, hej, down-a-down, Dmi Gmi Dmi A nad ztichlým polem válečným, derry down, F C A Dmi Dmi/C Bb A jen ticho stojí kolkolem a vítěz plení vlastní zem, Dmi Gmi A Dmi je válka růží, down, derry, derry, derry down-a-down. 2. Nečekej soucit od rváče, derry down, hej, down-a-down, kdo zabíjí ten nepláče, derry down, na těle mrtvé krajiny se mečem píšou dějiny, je válka růží, down, derry, derry, derry down, a-down. 3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down-a-down, dva rody živí jeden hněv, derry down, kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lancastrům, je válka růží, down, derry, derry, derry down, a-down. 4. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down-a-down, však hlína pije jednu krev, derry down, ať ten či druhý přežije, vždy nejvíc ztratí Anglie, je válka růží, down, derry, derry, derry down, a-down.

VARIACE NA RENESANČNÍ RENESANČNÍ TÉMA TÉMA

Vladimír Mišík

Ami F G Ami Láska je jako večernice plující noční oblohou, zavřete dveře na petlice, zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla, vy, kterým srdce zkameněla. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána, /: námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude zrána, :/ Láska je jako bolest z probuzení a horké ruce hvězd, /:které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest. :/ Láska je jako večernice plující noční oblohou, /:náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou, :/

ZAFÚKANÉ

Fleret / Vlasta Redl

Ami Aadd9 Ami Aadd9 1. Větr sněh zanésl z hor do polí, Ami C G Ami já idu přes kopce, přes údolí, C G C idu k tvej dědině zatúlanej, F C E Ami Fmaj7 Ami E4sus cestičky sněhem sú zafúkané. Ami C G C R: [: Zafúkané, zafúkané, F C(Dmi) Dmi(E) E(Ami) kolem mňa všecko je zafúkané. :] 2. Už vašu chalupu z dálky vidím, srdce sa ozvalo, bit ho slyším, snáď enom pár kroků mi zostává, a budu u tvého okénka stát. R: [: Ale(-) zafúkané, zafúkané, okénko k tobě je zafúkané. :] 3. Od tvého okna sa smutný vracám, v závějoch zpátky dom cestu hledám, spadl sněh na srdce zatúlané, aj na mé stopy - sú zafúkané. R: [: Zafúkané, zafúkané, mé stopy k tobě sú zafúkané. :]

SNAD JSEM TO ZAVINIL JÁ Olympic / Petr Janda Ami

C

D

Dmi E7

1. Zas si tak smutná, kdo se má na to koukat,

Ami

C

D

Dmi

nic jíst ti nechutná, v hlavě máš asi brouka.

C

H

B

Ami

R: Tak nezoufej, nic to není,

C

H B

Ami

za chvíli se to změní,

Dmi

G

C E

snad jsem to zavinil já.

Ami

C

D

Dmi E7

2. Zkus zapomenout na všechno, co je pouhou

Ami

C

D

DmiFleret

tou tmou obarvenou na černo, smutnou touhou.

R: JÁ, JÁ, JÁ, JÁ, JÁ, JÁ, JÁ, JÁ. Ami C D7 Dmi Ami C D7 Dmi JÁ-Á-Á Ami C D7 Dmi JÁ-Á-Á Ami C D7 Dmi JÁ-Á-Á Ami C D7 Dmi JÁ-Á-Á Ami C D7 Dmi JÁ Ami

PETĚRBURG

Jarek Nohavica

Ami F E Ami 1. Když se snáší noc na střechy Petěrburgu, padá na mě žal, F E Ami zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chleba, kterou jsem mu dal. C Dmi E R: [: Lásku moji kníže Igor si bere, F D#dim H7 E nad sklenkou vodky hraju si s revolverem, Ami F E Ami havran usedá na střechy Petěrburgu, čert aby to spral./ mezihra Ami/ Ami F E / /C Dmi E F D dim H7 E Ami Ami F E/ 2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků, moje duše, široširá stepi, máš na kahánku. R: [: Mému žalu na světě není rovno, vy jste tím vinna, Naděždo Ivanovno, vy jste tím vinna, až mě zítra najdou s dírou ve spánku. :]

B ZAVOLEJTE STRÁŽE

Ať žijí duchové

1 A Zavolejte stráže, zbláznilo se páže,. E A zbláznilo se páže, prý chce dobýt hrad.

Důležitá telefonní čísla:

Kutálí si páže kouli velké ráže, kouli velké ráže, můžete se smát. Vám se asi zdá, že, páže nedokáže, páže nedokáže, ztéci každý hrad. To neznáte páže, s koulí velké ráže, s koulí velké ráže, může se to stát.

150 155 158 156 112

D A E D A Vážení, dospělí, račte vstát z postelí.

hasiči záchranná služba policie městská policie centrála všech složek, celoevropské

R

2

Zavolejte stráže, .... To neznáte páže, ....

KDYBY SE V KOMNATÁCH C Gmi K životu na zámku mám jednu poznámku F C Je tu neveselo, je tu truchlivo Gmi V ostatních královstvích nezní tak málo smích F C Není neveselo, není truchlivo C7 F Emi Kdyby se v komnatách běhoun jak hrom natáh Dmi G C A na něm akrobati začali kejklovati C7 F Emi Kdyby nám v paláci pištěli dudáci Dmi G C To by se krásně žilo, to by byl ráj Kde není muzika, tam duše naříká Tam je neveselo, tam je truchlivo Chtěla bych dvůr pestrý, kde znějí orchestry Kde není neveselo, žádné truchlivo Kdyby se v komnatách ..

Princové jsou na draka

R

V

C R

1

R

2

R

BLÁZNOVA UKOLÉBAVKA

Pavel Dydovič

G D C G 1. Máš, má ovečko, dávno spát, už píseň ptáků končí, D C G kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí, D C já znám její zášť, tak vyhledej skrýš, A C D zas má bílej plášť a v okně je mříž. G D R: Máš, má ovečko, dávno spát, C A a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát, G C G C vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, G C G jestli ty v mých představách už mizíš. 2. Máš, má ovečko, dávno spát, už máme půlnoc temnou, zítra budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou, proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe mám rád, když tebe tu mám. R:

VALČÍČEK

Nedvědi

C G7 R: Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, C ať ti každej den připomíná C7 F C [: toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, G7 C ať ti každej den připomíná. :] 1. Kluka jako ty hledám už spoustu let, takový trošku trhlý mý já. Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět, i když obrovskou práci to dá. R: 2. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádný ideál, hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš, to je pouto, co vede nás dál. R:

HVĚZDA NA VRBĚ

Olympic

Ami Emi Ami F Emi G7 C Emi 1. Kdo se večer hájem vrací, ten ať klopí zraky, G Ami Emi Ami Dmi G7 Emi E A C Emi ať je nikdy neobrací k vrbě křivolaký, G Ami Emi Ami F Emi G7 C Emi jinak jeho oči zjistí, i když se to nezdá, Ami Emi Ami Dmi F Ami že na vrbě kromě listí visí malá hvězda. C F C F R: Viděli jsme jednou v lukách plakat na té vrbě kluka, Dmi Bb7 D7 G7 Emi G který pevně věřil tomu, že ji sundá z toho stromu. 2. Kdo o hvězdy jeví zájem, zem když večer chladne, ať jde klidně přesto hájem, hvězda někdy spadne, ať se pro ni rosou brodí a pak vrbu najde si a pro ty, co kolem chodí, na tu větev zavěsí. R:

HAJNÝ JE LESA PÁN G D C Hajný je lesa pán, Ami G D zvěří je milován, C G hajný je lesa král C D G a každý pytlák se ho vždycky bál. Co se děje? Les mi hoří? Nebo řádí kuny, tchoři? Že by pytlák, lesní pych? Já tu meškám v pantoflích! Klidně si zůstaňte v domácí obuvi, klukům to nevadí, dívky vás omluví.

Máme výborný plán, tímto jste k němu zván, a dejte nám je třeba jako dar. Sekerečku vem a zatni. Copak to jde? Strom je státní! Zadarmo se nezíská. Z toho koukaj želízka. Slibuju za kluky, slibuju za holky, za každý strom dáme sto malých do školky. Tomu já říkám plán, tímto je ujednán. Hajný je lesa pán, je mládeží a zvěří milován. Hajný je lesa pán, je mládeží a zvěří milován.

VZHŮRU NA PALUBU

Dva roky

prázdnin

Ami G Ami Vzhůru na palubu dálky volají G Ami Vítr už příhodný vane nám G Ami Tajemné příběhy nás teď čekají G Ami mým domovem bude oceán F Ami V ráhnoví plachty vítr nadouvá F Ami žene loď v širou dál Dmi Ami Dmi E Ami kolébá boky plachetnice, jak by si s ní jenom hrál. F Ami Posádku ani škuner neleká F Ami Bouře ni uragán F Ami Dmi E Ami přítomnost země oznámí nám příletem kormorán. Náš ostrov vzdálený z vln se vynoří, z příboje snů našich pustý kraj, zátoku písčitou úsvit odhalí, háj palem útesy bílých skal. Příď krájí vlny i tvůj čas, srdce tvé bije rázně, nástrahy moře nebezpečí s přátely zvládneš vždy snáz. V přátelství najdeš pevnou hráz, zbaví tě smutku bázně, zítra až naše cesta skončí staneš se jedním z nás

Bramborový Bramborový guláš Přímo v kotlíku osmahni do růžova cibulku, zalij vodou, přidej na kostičky rozkrájené brambory, trochu mleté papriky, sůl a vař skoro do měkka.Pak přidej rozkrájené buřty, zahusti moukou rozkvedlanou ve studené vodě a dovař.

JAHODY MRAŽENÝ

Jiří Schelinger

A D A Poslala mě moje dívka pro jahody červený, G E A E A bez nich se prý nemám vracet, tak tu stojím ztrápený. D A Když se dívám co je sněhu, fouká vítr, pálí mráz, G E A E možná že si holka myslí, že se mi tak zbaví snáz. G A D A |: Zapoměla vážení, na jahody mražený, G A D A na jahody mražený, v igelitu balený. :| Pohádku to připomíná o dvanácti měsíčkách nechtěla mi říci sbohem, teď bych chtěla abych plách. Mohl bych se klidně vrátit, vím však že mě nečeká, měla mi to říci sbohem, že jiného ráda má.

SUGARTOWN (Š, Š, Š) Zuzana Norisová G Ami C D Akáty šumí, když padá déšť, padá mi do vlasů, chce mi je splést, neví, že láskou chci hlavu si plést, Ami D Ami D Ami D7 G tak mu to š-š-š, š-š-š, š-š-š-š-š-š, šepotám. Do mého ticha tiše vkročil on, lásku rozhoupal jak velkej zvon, před chrámem lásky byl bláznivej shon, každej si š-š-š, š-š-š, š-š-š-š-š-š, šepotá. Jenže ten den je už včerejší, já nevím, proč mě všichni konejší, vždyť nejsem jediná, co bloudí, co modlitbu š-š-š, š-š-š, š-š-š-š-š-š, šepotá. Ten, kdo v noci vtéká jako každej den, vím, že někdo zbarví černej sen, sen zmoklej jako dnešní den, po kterém š-š-š, š-š-š, š-š-š-š-š-š, šepotám. (melodie sloky do ztracena) Pa-dá-ba-dá-ba dá-dáp-tám, ...

Bez přátel není štěstí a bez neštěstí nepoznáte přátele.

NEOPOUŠTĚJ Svěrák, Uhlíř

C G Neopouštěj staré známé pro nové, F G C zvláště když jsou momentálně v nouzi. G Možná mají paměť jako slonové, F G C každé ráno tesknota je vzbouzí. C G Neopouštěj staré věci pro nové, F G C i když barva šediví a prýská, G byly kdysi lesklé, byly chromové, F G C a teď se jim na smetišti stýská. F G C ami Dneska jsi tak úspěšný a nemáš strach, F G C žádný hřebík netlačí tě v botě, ami emi zítra budeš opuštěný starý brach, F G C zítra budeš úspěšný kůl v plotě. Dneska jsi tak úspěšný a nemáš strach, žádný hřebík netlačí tě v botě, zítra budeš opuštěný starý brach, zítra budeš úspěšný kůl v plotě. Neopouštěj staré známé pro nové, nebuď na ně zčistajasna drzý, možná mají paměť jako slonové, možná je to nadosmrti mrzí.

české přísloví

TULÁCKÝ RÁNO Nedvědi Dmi 1. Posvátný je mi každý ráno, Ami Dmi když ze sna budí šumící les a když se zvedám s písničkou známou Ami Dmi a přezky chřestí o skalnatou mez. Dmi R: Tulácký ráno na kemp se snáší, Bb C F za chvíli půjdem toulat se dál, Dmi a vodou z říčky oheň se zháší, Bb C Dmi tak zase půjdem toulat se dál. 2. Posvátný je můj každý večer, když oči k ohni vždy vrací se zpět, tam mnohý z pánů měl by se kouknout a hned by věděl, jakej chcem svět. R: 3. Posvátný je mi každý slovo, když lesní moudrost a přírodu zná, bobříků sílu a odvahu touhy, kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá? R: R:

RŮŽE Z PAPÍRU

Nedvědi

Dmi E7 Gmi 1. Do tvých očí jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid, Ami Dmi hlava třeští, asi tě mám rád, E7 Gmi stále někdo říká: vzbuď se, věčně trhá nit, Ami Dmi studenou sprchu měl bych si dát. D7 Gmi R: Na pouti jsem vystřelil růži z papíru, C7 F A7 dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já, Dmi Gmi v tomhle smutným světě jsi má naděj na víru, Ami Dmi že nebe modrý ještě smysl má. 2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má, tak jsem asi jinej, teď to víš, možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať, třeba z ní mou lásku vytušíš. R: Dmi E7 Gmi Ami Dmi E7 Gmi Ami Dmi R:

BÁSNÍK LES

Vltava

Zase Dcesta prašná Gpod nohama Dpráší zase Dkvěty rdesna F#mimůj smutek Emizháší A zase F#myš mi z meze Gdo cesty vleAze ty kdo Dvíš – Gvíš Ajak je v Dlese! V lese je Gtónů jako v E7nejdražším tromA6bónu a kdo to F#nepoznal Eten hned teď ať klidně jde si Adál lalala lalalalala lalala lalalalala Zase srdce kluka pod bundou ti ťuká zase se sluncem být smíš jedna ruka zas’ cítíš že nebe rudne pro tebe a svět je mír – mír pod sombrérem! Les je tak krásný, les je nejmoudřejší básník a kdo to nepoznal ten hned teď ať klidně jde si dál lalala lalalalala lalala lalalalala

TŘI CITRÓNKY C

Ami

Dmi G7 C

Ami

Dmi G7

1. V jedné mořské pustině ztroskotal parník v hlubině,

C

Ami

Dmi G7

C

jenom tři malé citrónky zůstaly na hladině. C Ami Dmi G7 C R: Rýbaroba, rýbaroba, rýbaroba ču ču, rýbaroba, Ami Dmi G7 C Ami rýbaroba, rýbaroba, ču ču, rýbaroba, rýbaroba, Dmi G7 C rýbaroba, ču ču, zůstaly na hladině. 2.Jeden z nich povídá:"Přátelé, netvařte se kysele, vždyť je to přece veselé, že nám patří moře celé. Ref:..... že nám patří moře celé. 3. A tak se citrónky plavily dál, jeden jim k tomu na kytaru hrál, a tak se plavily do dáli, až na ostrov korálový. Ref: ...... až na ostrov korálový. 4. Tam je však stihla nehoda zlá, byla to mořská příšera, sežrala citrónky i s kůrou, zakončila tak baladu mou. Ref: ..... zakončila baladu mou.

HRUŠKA

Čechomor

A D 1. Stojí hruška v širém poli, vršek se jí zelená /: Pod ní se pase kůň vraný, pase ho má milá :/

D

A

D

G

A

2. Proč má milá dnes pasete, z večera do rána

D

G

A D

A

D

/: Kam můj milý pojedete, já pojedu s váma :/

D

A/D

D

G/D A/D

3. O já pojedu daleko, přes vody hluboké

D

G/D A/D D/D

A/D

D

/:Kéž bych byl nikdy nepoznal , panny černooké:/

ZABILI, ZABILI

Balada pro banditu

G C Ami C G 1. Zabili, zabili chlapa z Koločavy, G C Ami C G řekněte hrobaři, kde je pochovaný. G C R. Bylo tu, není tu, havrani na plotu, G D bylo víno v sudě, teď tam voda bude, G D G není, není tu. 2. Špatně ho zabili, špatně pochovali, vlci ho pojedli, ptáci rozklovali. R. 3. Vítr ho roznesl po dalekém kraji, havrani pro něho po poli krákají. R. 4. Kráká starý havran, krákat nepřestane, dokud v Koločavě živý chlap zůstane.

ŽELVA

Olympik

D G D G DGDG 1. Ne moc snadno se želva po dně honí, D G D G DGD velmi radno je plavat na dno za ní, A Hmi potom počkej, až se zeptá na to, co tě v mozku lechtá, D G D G DGDG nic se neboj a vem si něco od ní. 2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou, želví nervy od želvy schovám stranou, jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe, víš, má drahá, a zbytek je pod vanou. D A G D A G D R: Když si někdo pozor nedá, jak se vlastně želva hledá, G A G A ona ho na něco nachytá, i když si to později vyčítá. 3. Ne moc lehce se želva po dně honí, ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní, jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí, má se nebát želv a spousty vodní. R:

STATISTIKA

Princové jsou na draka

D 1. Je statisticky dokázáno, že slunce vyjde každé ráno a i když je tma jako v ranci, noc nemá celkem žádnou šanci. G A D Hmi R: [: Statistika nuda je, má však cenné údaje, G A G D neklesejte na mysli, ona nám to vyčíslí. :] 2. Když drak si z nosu síru pouští a Honza na něj číhá v houští, pak statistika předpovídá, že nestvůra už neposnídá. R: 3. Tak vyřiďte to ctěné sani, že záleží to čistě na ní, když nepustí ji choutky dračí, tak bude o hlavičky kratší. R:

V MOŘI JE MÍSTA DOST

Jarek Nohavica

C Dmi G7 R: V moři je místa dost, v moři je místa dost, C Ami7 Dmi7 G7 C v moři je místa, místa, ach, místa, v moři je místa dost. C 1. Podmořský koník kluše s nákladem mořské pěny, F G7 cesta je velmi mokrá, koník je popletený, C F za první vlnou vlevo okolo mořských patníků, G7 za rohem v Golfském proudu už vidí Afriku. R: 2. Medúzy průhledné jak výkladní skříň, čím blíž jsou k hladině, tím vidět jsou míň, na vlnách houpají se a když je nikdo nevidí, šťouchají do lehátek, strkají do lidí. R: 3. V chaluhách pod hladinou perou se chobotnice, na každém chapadle boxerská rukavice, perou se, melou se, padají, vstávají a všechny ryby kolem ploutvemi pleskají. R: 4. Rejnoci placatí jak kuchyňské utěrky šestého každý měsíc dobijou baterky, na mořských křižovatkách blikají světlama, aby se nesrazily ryby s rybama.

DOKUD SE ZPÍVÁ

Jarek Nohavica

C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G 1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, F G C Ami G svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo, F G F G C Emi Dmi7 G ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 3. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?" A z veliké dálky do uší mi zaznělo, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.hóhó že dokud se zpívá ještě se neumřelo

HUSLIČKY

Vlasta Redl / Hradišťan

A D A Hmi F#mi E 1. [: Čí že ste, husličky, čie, kdo vás tu zanechal :] Hmi A D Hmi E A D Hmi F#mi E Hmi F#mi E na trávě poválané, na trávě poválané u paty ořecha? 2. [: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :] [: že ste, husličky, samé :] na světě zostaly? 3. [: A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, :] [: co sa mu enem zdálo, bože(-), :] že už vjec nechtěl hrát? :] 4. [: Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, :] [: až sa tá bude trápit, :] která ho nechtěla.

DĚLÁNÍ

Princové jsou na draka

G

C

Když máš srdce zjihlé, když máš potíže

G

C

Tak dej cihlu k cihle, těsto do díže

Ami

D

G

Emi

Upeč třeba chleba, postav třeba zeď

C

D

G

Emi

Žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď

C

D

G G C G C

Začni s tím hned teď

C

D

G

Emi

Dělání, dělání všechny smutky zahání

C

D

G

Dělání, dělání je lék

C

D

G

Emi

Dělání, dělání to nám úsměv zachrání

C

D

G

Dělání, dělání je lék

BATALION

Spirituál kvintet

Emi G D Emi G D Emi Hmi Emi R: Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří, G D Emi G D Emi Hmi Emi víno máš a chvilku spánku, díky, díky, verbíři. Emi G D Emi Hmi 1. Dříve, než se rozední, kapitán k osedlání rozkaz dává, Emi G D Emi Hmi Emi ostruhami do slabin koně pohání, G D Emi Hmi tam na straně polední čekají ženy, zlaťáky a sláva, Emi G D Emi Hmi Emi do výstřelů z karabin zvon už vyzvání. Emi G D Emi *: Víno na kuráž a pomilovat markytánku, G D Emi Hmi Emi zítra do Burgund batalion zamíří, G D Emi víno na kuráž a k ránu dvě hodiny spánku, G D Emi Hmi Emi díky, díky vám, královští verbíři. 2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou věčně spát, neplač, sladká Marion, verbíři nové chlapce přivedou ti, za královský hermelín padne každý rád. *: R:

HLÍDAČ KRAV KRAV

Jarek Nohavica

FG C Pam padadadam...... C 1. Když jsem byl malý, říkali mi naši: "Dobře se uč a jez chytrou kaši, F G C až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv, takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," F G C já jim ale na to řek':"Chci být hlídačem krav." C R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře, F G C od rána po celý den zpívat si jen, FGC zpívat si: pam pam pam padadadadam ... 2. K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy, ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. R: 3. Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy, s nohama křížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R:

NA ŽALMANA

Hradišťan

Jede jede pan Jan, jede, jede Žalman, jede jede celé naše rytířstvo! Čeho žádá pan Jan, čeho žádá Žalman, čeho žádá celé vaše rytířstvo? Jednu pannu krásnou, jako hvězdu jasnou, jede pro ni celé naše rytířstvo! My vám ji nedáme, my si ji necháme, ať odjede celé vaše rytířstvo! Jede, jede, pan Jan, jede jede Žalman, jede, jede celé naše rytířstvo! Čeho žádá pan Jan, čeho žádá Žalman? čeho žádá celé vaše rytířstvo? Jednu pannu krásnou, jako hvězdu jasnou, jede pro ni celé naše rytířstvo! Teď už vám ji dáme, zlaté věnce máme, vemte si ji, celé vaše rytířstvo!

NA KAMENI KÁMEN

Nedvědi

C 1. Jako suchej,starej strom, Fmaj7 jako všeničící hrom, C jak v poli tráva Fmaj7 připadá mi ten náš svět, plnej řečí, Ami G C a čím víc, tím líp se mám. Fmaj7 R: Budem o něco se rvát, Ami G až tu nezůstane stát C na kameni kámen, Fmaj7 a jestli není žádnej Bůh, Ami G tak nás vezme země - vzduch, C no, a potom amen.

tka Ma Tereza: Hymna života Život je šance - využij ji Život je krása - obdivuj ji Život je blaženost - užívej ji Život je sen - uskutečni ho Život je výzva - přijmi ji Život je povinnost - naplň ji Život je hra - hrej ji Život je bohatství - ochraňuj ho Život je láska - potěš se s ní Život je záhada - pronikni ji Život je slib - splň ho Život je smutek - překonej ho Život je hymna - zpívej ji Život je boj - přijmi ho Život je štěstí - zasluž si ho Život je život

2. A to všechno proto jen, že pár pánů chce mít den bohatší králů, přes všechna slova, co z nich jdou, hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou. R: 3. Možná jen se mi to zdá, a po těžký noci přijde, přijde hezký ráno, jaký bude, nevím sám, taky jsem si zvyk' na všechno kolem nás. R: C Fmaj7 Ami G C Laj la laj ...

VZPOMÍNKY

Karel Plíhal

D Ami 1. Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky, Hmi A odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky, D Ami otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky, Hmi A hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky. Hmi G A D R: Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil, Hmi G A D každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl, Hmi G A D každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil, Hmi G A každá z nich je tou láskou s velkým eL. 2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili, snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily, vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat, dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

SKLÁDANKA

Nedvědi

AG HmiAmi AG 1. Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám, HmiAmi AG jak otáčíš hlavu, všechno už víš, to, co bych chtěl, ED snad se mi zdáš, nebo nechápu nic, F#miEmi DC snad jsem jen blázen, co chtěl bych víc, AG HmiAmi ED ty můj vánku, skládanko hezká z kouzelnejch chvil. 2. Do závěsů nutí se den a my máme půlnoc, cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc, poprvé blízko, blízko tě mám a tvoje tvář je plná stop mých, začnu se bát, jestli to moje rád ti neublíží. 3. A už se mi stýská, pitomej čas, už musíš jít, uklidím okurky, polštáře, naposled pusu ti dám, ruce si chvíli nebudu mít, pel z tvojí kůže nechci si vzít, tak zase zítra, ty můj vánku milovaný. 4.=1. + milovaná ...

BANKA 1.

Miki Ryvola

E F# H7 Ze starejch časáků a fotek zažloutlejch E F# H7 šklebí se chlap, co už se poldům dávno zdejch E gangster má na kahánku, když kouří marijánku H7 E miluje Paula Anku, je velkej lump

2.

Tuctovej ksicht a je to přece velkej šéf na pátý avenue se třese každej sejf kolťáky vycíděný, heroin a krásný ženy dolary upocený nejsou náš džob

Ref:

A D E A Jedeme přepadnout velikánskou banku A D E A ve vokýnku kulomet a dvěstě litrů v tanku H7 ukradneme mraky dolarů E sejdeme se večer u báru a tam je prochlastáme

3.

Zastřelíme poldu, co tu banku chrání naši velký soupeži už nikdo nezabrání soustředíme všechno úsilí poldové už shání posily a my je zastřelíme

4.

Nacpeme kolťáky do pouzder podpažních namažem mechanismy zbraní trofejních naskáčem do chrysleru kašleme na aféru rozdělíme si sféru odkud až kam

5.

Bezdýmej prach a prvotřídní auťáky falešný dolary a whisky hekťáky mafie naše máma decentně hejbe s náma you are my suggar baby make love get back

Ref:

Jedeme ...

O PÍSNIČCE G D 1. Přišla na svět jednou k ránu za pomoci dvou-tří sklenek, G D F sešit místo povijanu, sací papír místo plenek, G D žádné vroucí blahopřání, žádné slzy dojetí, Emi C D G tak se píseň narodila a usnula vzápětí. 2. Vyspala se do růžova, potom básník s něhou táty vymyl všechna hloupá slova, z akordů jí ušil šaty, potom ji vzal na procházku, aby lépe zvykla si na svět, který mění masku stejně jako počasí. 3. Dováděla jako štěně, bezelstně a rozjíveně, v lidských duších jako v jarních zahradách, prohrabala všechny kouty, zaštěkala na mrzouty a mladým starcům zase teklo mlíko po bradách. 4. Píseň rostla jako z vody, živila ji slova díků, přišel podzim a s ním svody všemohoucích zahradníků, tito páni, jinak hluší, řekli, že by mohla se v zájmu zahrad lidských duší píseň nahrát v rozhlase. 5. Chce to jenom drobné změny, zahrady, byť stále menší, musí býti oploceny, opatřeny zámkem zvenčí, píseň tato příliš vnáší do zahrádek zase to, co tam potom bujně raší, ač nebylo zaseto. 6. Chybovati, to je lidské, úpravičky kosmetické básníkovi a té jeho písni jenom prospějí, nejspíš bude chvilku proti, dokud se sám neoplotí, k tomu všichni dřív či pozdějš ještě rádi dospějí. 7. Pak ji svlíkli do půl těla, zkoumali ji celí lační, chuderka se zimou chvěla cestou na sál operační, nebyla to žádná práce, vzít jí srdce a půl plic, vůbec žádné komplikace, vlastně vůbec, vůbec nic. 8. Vyhnali ji pětkrát denně zase řádit jako štěně, aby se jim jejich vzorná péče trošku splatila, belhala se podél plotů od Prahy po Dolní Lhotu a pak se kdesi mezi lesy navždy ztratila. 9. A básník denně brečí k ránu za pomoci dvou-tří sklenek, píše už jen, co má v plánu pro dav mladších dorostenek, a čas, běžec dlouhých tratí, uběhl pár koleček, [: básníkovi dobře platí, postavil si domeček. :]

Karel Plíhal

SANDOKAN

stejnojmenný film

Ami Sandokan, Sandokan Ami G Emi G Ami 1. Tamtím směrem kterým k ránu se rozléhá křik kormoránů, Ami G Emi G Ami tam kde nebe s mořem zpívá, v té dálce vln se ostrov skrývá. Ami G Emi G Ami Ztracený jak kapka v moři, země kterou zázrak stvořil. Ami G Emi G Ami Palmy, džungle, písek, skály a jenom jediný úzký záliv. G F G F Emi E Tam je přístav, malý přístav a když vítr začne správně vát, tak vyplouvá. Ami D Ami R: Sandokan, Sandokan, velký vládce a pán oceánů. Ami D F E Ami Sandokan, Sandokan, zase z přístavu vstříc novým vítězstvím teď vyráží. Sandokan, Sandokan, vítr říkají mu leguán. Sandokan, Sandokan, loď se vznáší jak pták a jen příboje vln proráží. Sandokan, Sandokan, všechno ví, všechno má ve svém plánu. Sandokan, Sandokan, ať už kamkoliv míří tam právě včas dopluje. 2. O půlnoci jako ve dne se můžem vsadit sto ku jedné, předem je nám všechno jasné, přesto ale stále žasnem. Až se v dálce zvedne příboj, co se vůbec ještě může stát, když vyplouvá. R: Sandokan, Sandokan, všechno ví, všechno má ve svém plánu. Sandokan, Sandokan, ať už kamkoliv míří tam právě včas dopluje. Sandokan, Sandokan, velký vládce a pán oceánů. Sandokan, Sandokan, loď se vznáší jak pták a jen příboj vln proráží. Sandokan, Sandokan, všechno ví, všechno má ve svém plánu. Sandokan, Sandokan, pokaždé zamíří tam kde se bojuje. Pokaždé zvítězí a pak zas odpluje, pokaždé dodrží to, co nám slibuje seriál.

ŘEKNI, KDE TY KYTKY JSOU

Jiřina Fikejzová

C Ami F G7 1. Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát, C Ami F G7 řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být, C Ami F G7 dívky je tu během dne otrhaly do jedné, F C F G7 C kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? 2. Řekni, kde ty dívky jsou…. muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli…. 3. Řekni, kde ti muži jsou…. muži v plné polní jdou, do války za zemi svou…. 4. A kde jsou ti vojáci…. řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu…

Běda poraženým!!!

5.Řekni kde ty hroby jsou… Co tu kytek rozkvétá od jara do léta…

galské přísloví

6.=1.

BĚDA PORAŽENÝM

Klíč

G Hmi C D 1. Běží krajem dlouhá cesta, do svatého města tě zavede, G Hmi C D podél cesty kříže s těly, s těly těch, co neuspěli, C Emi D G D C D G vae victis, amen, amen. 2. Tisíce se zvedly v právu, neměly nic a slávu si dobyly, ponížený zvedá hlavu, veden vírou vlastní síly, vae victis, amen, amen. 3. Plamen vzpoury letí státem, otroci pouť volnou si zvolili, otrokář však platí zlatem, římská vojska valem sílí, vae victis, amen, amen. 4. Marné bylo odhodlání, jiskra žití sklání se před silou, umírali za svítání, pod nohama cestu bílou, vae victis, amen, amen. 5.=1.

TRPASLIČÍ SVATBA G

Ať žijí duchové

C

A

D7

1. V lese, jó v lese na jehličí, koná se svatba trpasličí,

G

C

H7

C

C#dim G

Emi A

D7 G

žádná divná věc to není, Šmudla už má po vojně a tak se žení. Malou má ženu, malinkatou, s malým věnem, malou chatou. Už jim choděj' telegrámky, už jim hrajou Mendelssohna na varhánky.

G

D

G

D

R. Protože láska, láska, láska v každém srdci klíčí,

D

G

D

protože láskou hoří i to srdce trpasličí

D

G

D

a kdo se v téhle věci jednoduše neopičí,

D

G

D

D7

ten ať se dívá, co se děje v lese na jehličí. 2. Mají tam lásku, jako trámek, pláče tchyňka, pláče tchánek, štěstíčko přejou mladí, staří, v papinově hrníčku se maso vaří. Pijou tam pivo popovický, (ale jen malý), Šmudla se polil, jako vždycky, Kejchal kejchá na Profouse, jedí hrášek s uzeným a nafouknou se. R. Protože láska, ..... 3. = 1.

STÁNKY

Nedvědi

D G 1. U stánků na levnou krásu D Edim postávaj' a smějou se času, D A D s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít. 2. Skleniček pár a pár tahů z trávy, uteče den jak večerní zprávy, neuměj' žít a bouřej' se a neposlouchaj'. D7 G A R: Jen zahlídli svět, maj' na duši vrásky, D Gmi tak málo je, málo je lásky, D A D ztracená víra hrozny z vinic neposbírá. 3. U stánků na levnou krásu postávaj', a ze slov a hlasů poznávám, jak málo jsme jim stačili dát. R:

R:

BURÁKY G C G 1. Když Sever válčí s Jihem a zem jde do války A7 D7 a v polích místo bavlny teď rostou bodláky, G C G ve stínu u silnice vidíš z Jihu vojáky, A7 D7 G jak se tu válej' v trávě a louskaj' buráky. G C G R: Hej hou, hej hou, nač chodit do války, A7 D7 je lepší doma sedět a louskat buráky, G C G hej hou, hej hou, nač chodit do války, A7 D7 G je lepší doma sedět a louskat buráky. 2. Plukovník sedí v sedle, volá:"Yankeeové jdou!", ale mužstvo v trávě leží, prej už dál nemohou, pan plukovník se otočí a koukne do dálky, vidí slavnou armádu, jak louská buráky. R: 3. Až tahle válka skončí a jestli budem žít, svý milenky a ženy pak půjdem políbit, a když se zeptaj':"Hrdino, cos' dělal za války?" "Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky." R:

BONSOIR, MADEMOISELLE MADEMOISELLE PARIS Olympic Emi H7 Emi D G H7 1. Mám v kapse jeden frank, jsem nejbohatší z bank nad Seinou, Emi H7 Emi D G H7 mám víc než krupiér a stíny Sacre-Coeur nade mnou. C D G Ami H7 Emi R: Láska je úděl tvůj, pánbůh tě opatruj, C D Emi C D Emi bonsoir, mademoiselle Paris, bonsoir, mademoiselle Paris. 2. Znám bulvár Saint Michelle, tam jsem včera šel s Marie-Claire, vím, jak zní z úst krásnejch žen slůvka "car je t'aime, oh, mon cher". R:

H

DEJ MI VÍC SVÉ LÁSKY

Olympic

Ami C 1. Vymyslel jsem spoustu nápadů, aů, Ami G E co podporujou dobrou náladu, aů, Ami D Dmi hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu, Ami E Ami (G) v noci chodit strašit do hradu, aů. 2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů, v bílé plachtě chodím pozadu, aů, úplně melancholicky, s citem pro věc jako vždycky vyrábím tu hradní záhadu, aů. C E R: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc, Ami F C G má drahá, dej mi víc své lásky, aů, C E já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, Ami F C E já chci jen pohladit tvé vlásky, aů. 3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů, mi dokonale zvednul náladu, aů, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky zamknu si na sedm západů, aů. R: 4.=3.

HELE LIDI Paleček& Janík D A *: Hele, lidi, nechte chvilku zmatků, D ADADA na oplátku já vám zazpívám. D A 1. Hele, synku, za malou chvilinku D ADA pro pusinku přijde slečna tvá, D A neboj se, do deště se nedá,

D ADADA počkej ještě, třeba tě hledá. 2. Hele, dědo, na malou chviličku na lavičku sedni, nezmeškáš, vím, že taky tebe berou touhy, ty schody jsou ale příliš dlouhý. 3. Hele, holka, víš, že každej chvilku tahá pilku, nesmíš bejt tak zlá, nech půllitr, z toho máš mít vítr, nevoď za nos, to se nedělá. *:

POVÍDEJ

Petr Novák

D A D 1. Povídej, jestli tě má hodně rád, víc než já, A D jestli, když večer jdeš spát, ti polibek dá, F#mi G D A D tak jako já, to už je dávno, tak povídej, hej, povídej. 2. Povídej, nechal tě být, vždyť měl tě tak rád, nebos' ho nechala jít, když šel k jiný spát, tak jako mě, to už je dávno, tak povídej, hej, povídej. A D E G D R: Povídej, jestli se ti po mně stýská, když večer jdeš spát, E G D jestli, když v noci se blýská, nepřestala ses bát. 3. Povídej, ne, já se nevratím, jdi domů spát, tvou lásku ti vyplatím, víc nemůžu dát, jak jsem dal dřív, to už je dávno, tak povídej, hej, povídej. R: 4.=3.

SKLÁDANKA

Nedvědi

Hmi A A 1. Tak od dneška vím, jak zavíráš oči, když pusu ti dávám, Hmi A jak otáčíš hlavu, všechno už víš, to, co bych chtěl, E snad se mi zdáš, nebo nechápu nic, F#mi D snad jsem jen blázen, co chtěl bych víc, A Hmi E ty můj vánku, skládanko hezká z kouzelnejch chvil. 2. Do závěsů nutí se den a my máme půlnoc, cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc, poprvé blízko, blízko tě mám a tvoje tvář je plná stop mých, začnu se bát, jestli to moje rád ti neublíží. 3. A už se mi stýská, pitomej čas, už musíš jít, uklidím okurky, polštáře, naposled pusu ti dám, ruce si chvíli nebudu mít, pel z tvojí kůže nechci si vzít, tak zase zítra, ty můj vánku milovaný. 4.=1. + milovaná ...

ZAJÍCI

Jarek Nohavica

G C G 1. Podzimní bílá mlha válí se na mechu, C D G myslivci vstali' už ráno, G C G zajíci zalezli a nechce se jim z pelechu, C D G neboť se chtějí dožít vánoc. G D R: Vzduchem zní fanfára - tramtarararara, C G po poli kráčejí střelci, D C G / : já se svou kytarou zpívám písničku prastarou C D G G D C G (G C G Ami D G) o tom, že malí budou velcí. : / 2. Zajíci naposledy potřesou si tlapkama a potom obléknou dresy, začíná specielní slalom mezi brokama na trati pole-louky-lesy.

Nedvědi R: 3. Už volá hlavní zajíc:"Pravda vítězí, nohy jsou naše hlavní zbraně, až to tu skončí, sraz je v sedm večer na mezi, a teď, zajíci, hurá na ně!" Ami D G R: + že malí budou jednou velcí ...

MLÝNEK MLÝNEK

Hradišťan

Tak šup a honem do peřinek, dívej se pěkně do stěny, uslyšíš hrčet zlatý mlýnek, co si tam zpívá zazděný. Mele on, mele všechny řeči, co kdekomu už pověděl, mžikalka víla u něj klečí, tma už ji chytá do křídel. Až semele, cos napovídal, nasype ti to pod čelo, a hleď, aby sis dobře hlídal, co se ti v spánku semlelo!

BLÁZNI SE RADUJOU

Lenka Filipová

A Hmi C#mi Dmi 1. Pomalý bez smíchu, bez slov, bez hříchu. A Hmi C#mi D Couvám svou obratí, a řvu jen potichu F#mi F#mi/E D A Nečekám vůbec nic , dostávám tím víc Hmi (D) E Byla jsem honky-tonky woman, a teď vyju na měsíc 2. Tři malamuti jdou, mají plné oči slz jenže nic nenajdou, už první lyžař zmrz Kdo hledá v závejích, ten najde jenom sníh Byla jsem honky-tonky woman A už nejsem D# řekla bych ... D A R. Jenom blázni se radujou E když loďka se naklání D A jenom blázni se radujou E že voda jim stoupá D A Jenom blázni se radujou E jsou na prahu svítání A radujou se, že prostě jsou. 3. Ty lehce kráčíš po vlnách a vítr neslyšíš ne, neříkám že nemám strach řvu hlasech nejtichším nehledám vůbec nic

nacházím čím dál víc už i za zrcadlem vídím spíš jeho rub ne líc R. Jenom blázni se radujou když loďka se naklání jenom blázni se radujou že voda jim stoupá, stoupá Jenom blázni se radujou jsou na prahu svítání radujou se že prostě jen jsou R. Jenom blázni se radujou když loďka se naklání jenom blázni se radujou že voda jim stoupá, stoupá Jenom blázni se radujou jsou na prahu svítání jenom blázni ... je dobre že jsou.

Nepoužívej slova jako nikdy nebo navždy. Je to velmi nebezpečné. To co teď rozhodně nechcete, vám zítra může scházet. Co dnes chcete na vždy, vám zítra bude překážet.

FRANKIE DLOUHÁN

Brontosauři

G C G 1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou G D C G lidem nad hlavou, smutnou dálavou, G C G já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, D C G za čas odletěl, každý zapomněl. D R.: Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, C G po státech toulal se jen sám, C G D a že byl veselej, tak každej měl ho rád. C G Emi Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál, C D a každej kdo s ním chvilku byl, C D G tak dlouho se pak smál. 2. Tam kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát. A když pak ranče večer tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. 3. Tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše klidně spí. Bůh ví jak,za co, tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl.

USPÁVANKA SE STUDÁNKOU STUDÁNKOU

Hradišťan

Tohle mi dneska, abys spala,studánka jedna povídala, když jsem se zeptal, jestli ví, kde vlasně hvězdy za dne spí: Jsem důlek čisté svěží vody a postýlka hvězd stříbrná, napít se plaché laně chodí za horkých nocí z mého dna. A na cestu jim hvězdy svítí, aby se nemusely bát, a až je ráno a den bílý, do studánek jdou hvězdy spát.“ A studánka, ta nikdy nelže, protože každá lidská lež v studánce malé utopí se, i když je velká jako věž.

HRÁDEK

Tomáš Turek

Emi C D G Emi C Na tem našem hrádku v noci strašijó, po hradbách tam bílé D A panny chodijó, kdo tam enem pode, kdo ich zachrání kdo sa silám pekelným možná ubrání. A ten můj Janíček vůbec nelenil a v noci sa s kyjom na hradby vypravil, že najde peníze na hradě schované, pak kópí košulenky dcérce vyšívané Emi C D G Ami E Hmi A R:Nechoď tam, Janíčku, nechoď tam, nebo ťa už víckrát nepotkám, Emi C D G Ami Emi Hmi A vezmó ti dušičku síly zlé, co si tu s cérečkou počneme. Došel Janko do hradu za noci, nebylo mu už více pomoci, pláče dívča pláče a cérečka s ní, že Janíčka vícekrát neuvidí. R:Za čím si, Janíčku, za čím si šel, že si svou dívčicu neslyšel varování tobě dávala, že si ťa pro peníze nebrala. Kráčí dívča kráčí a dcérečka s ní, idú za Janíčkom, vždyť jen o něm sní, když si ho tem nechali, ať nechajó i nás, vždyť pro věrnou lásku zemře každý z nás. R.Nechoď tam, Janíčku, nechoď tam, nebo ťa už víckrát nepotkám, vezmó ti dušičku síly zlé, co si tu s cérečkou počneme Varování tobě dávala, že si ťa pro peníze nebrala. Za čím si, Janíčku, za čím si šel, že si svou dívčicu neslyšel.

Chlebová placka Z hladké vody, mouky, vody, soli, prášku do pečiva (nebo i kmímu) vypracuj tuhé těsto. Z něj tvoř plochou dlaní na plochém kameni tenké placky. Nech je chvíli odpočívat. Pak je opeč z obou stran na pánvi na malém množství tuku. Správné těsto bude při pečení dělat bubliny, Placky jez teplé, co nejdříve po upečení. Druhý den už budou akorát tak na vylámání zubů…

JENNIFER LADY

Brontosauři

G Drobně mží a do noci zvon C G z majáků lodí zavolal vstříc D útesy skal ostrých jak nůž už proplouvá, G Jennifer Lady tak malá jak stín C G má na boku ránu a v plachtoví klín, Emi Hmi D C G to z pitomý války muži se vrací domů k nám. Kolik jich šlo a vrací se půl, to bude pláče a po dlaních sůl, a bez tátů synů a bez věna dcer,bože co bude dál přestane svítat až do hrobu dáš, všechen ten smutek má Irská zem, co platný jsou květy a všechna ta sláva bože co bude dál V srdci úzkost na duši vzdor, myšlenky letí jak potoky z hor dokud nám budou poroučet blázni, kde bude svět svobodo drahá kolik to stojíš, kolik nás zemře ve válkách jejich, až jednou ráno snad vyjdeš jak slunce v jedinej den. Drobně mží a do noci zvon . . . . . .

LÁSKO MÁ JÁ STŮŇU Noc na Karlštejně

C7 F kvůli Vám se vzdávám trůnu C G E klenotů i katedrál.

Ami Emi Já ač mám spánek bezesný D E Ami mě včera sen se zdál i když dávno nejsem s ním, mě navštívil sám král

Ač den mám vždycky poklidný, dnes nevím kudy kam a trápí mě sen ošidný a trápí mě král sám.

C G Ref.: Řekl- Lásko má já stůňu C svoji pýchu já jen hrál,

2x Ref.:Řekl- Lásko má já stůňu svoji pýchu já jen hrál, kvůli Vám se vzdávám trůnu klenotů i katedrál

JDEM ZPÁTKY DO LESŮ

Žalman

Ami7 D GCG 1. Sedím na kolejích, které nikam nevedou, Ami7 D GCG koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou, Ami7 D G Emi mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu, Ami7 D GD jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu? G Emi R: Z ráje, my vyhnaní z ráje, Ami7 C7 G D kde není už místa, prej něco se chystá, G Emi z ráje nablýskaných plesů Ami7 C7 G jdem zpátky do lesů za nějaký čas. 2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe, málo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe, šel jsi vlastní cestou, a to se zrovna nenosí, i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. R: Z ráje... 3. Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou, a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou, zabalíme všechny, co si dávaj' rande za branou, v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou.

R: Z ráje...

USPÁVANKA Hradišťan

A když se ti nechce spát, budem ovce počítat, šly přes lávku pod ní kámen v dlouhé řadě za beranem. Pasáček na břehu stál, on ty ovce počítal, a když nepřišlo k nám spaní, pomůžem mu v počítání. První, to byl v řece kámen, beran druhý, za beranem následují ovce hned, jedna, dvě,tři, čtyři, pět.

Už i ovečky se ptají, kdypak usneš, cupitají přes ten mostek, přes ten kámen, na druhý břeh za beranem. Pasáček chce taky spát, u maminky byl by rád, motýl kolem lávky lítá, on se k smrti upočítá. A když nemůžeme spát, Pomůžem mu počítat Ovečky a zlaté zvonce, Ať se dopočítá konce. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ale teď už naposled, Dopočítáme to ráno a teď spi a řekni ANO.

LOJZA A LÍZA

Fešáci

Rec: "Lojzo, hej, Lojzo!" "Ano, Lízinko?" "Dojdeš pro vodu?" "Už běžím." "No proto." G C 1. Vědro má ve dně díru, milá Lízo, milá Lízo, G C D G vědro má ve dně díru, milá Lízo, jak hrom. 2. Tak ji ucpi, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, tak ji ucpi, milý Lojzo, milý Lojzo, ucpi ji. 3. A čím ji mám ucpat, milá Lízo, milá Lízo, a čím ji mám ucpat, milá Lízo, řekni čím. 4. Kouskem slámy, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, kouskem slámy, milý Lojzo, milý Lojzo, kouskem slámy. 5. Jenže sláma je dlouhá, milá Lízo, milá Lízo, jenže sláma je dlouhá, milá Lízo, dlouhá. 6. Tak ji utni, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, tak ji utni, milý Lojzo, milý Lojzo, utni ji, hihihihi. 7. A čím ji mám utnout, milá Lízo, milá Lízo, a čím ji mám utnout, milá Lízo, řekni čím. 8. Sekerou, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, sekerou, milý Lojzo, milý Lojzo, sekerou, no jó. 9. Jenže sekera je moc tupá, milá Lízo, milá Lízo, jenže sekera je moc tupá, milá Lízo, tupá. 10. Tak ji nabruš, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, tak ji nabruš, milý Lojzo, milý Lojzo, nabruš ji. Hik! 11. A čím ji mám zbrousit, milá Lízo, milá Lízo, a čím ji mám zbrousit, milá Lízo, řekni čím. 12. Vem si brousek, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, vem si brousek, milý Lojzo, milý Lojzo, brousek. 13. Jenže brousek je suchý, milá Lízo, milá Lízo, jenže brousek je suchý, milá Lízo, suchý. 14. Tak jej namoč, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, tak jej namoč, milý Lojzo, milý Lojzo, smoč ho. 15. A čím ho mám smáčet, milá Lízo, milá Lízo, a čím ho mám smáčet, milá Lízo, řekni čím. 16. Zkus vodu, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, zkus vodu, milý Lojzo, milý Lojzo, zkus vodu. 17. A v čem ji mám přinést, milá Lízo, milá Lízo, a v čem ji mám přinést, milá Lízo, řekni v čem. 18. No vem si vědro, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, no vem si vědro, milý Lojzo, milý Lojzo, vědro. 19.=1.

ČERT VÍ PROČ Zuzana Navarová C F C Kdo snídá špek a tlustě si ho krájí F C kdo pořád slídí a nic nechce najít G F kdo usne jenom když má v dlani minci B F kdo z hlavy má jen stojan na čepici G C F přitom v nebi chtěl by housle hrát AMI G F ten bude v pekle bubnovat Kdo vždycky pro nic za nic ztropí povyk kdo pořád mluví a nic nevysloví kdo za dvě zlatky vyměnil by duši kdo hlavu má jen na nošení uší a přitom v nebi chtěl by housle hrát ten bude v pekle bubnovat D F Nekrmte čerty, co se krčí v křoví C AMI F G stejně vám nikdy, nikdy neodpoví AMI F proč svět je jako kolotoč G a jenom řeknou C čert ví proč Kdo ze všech dveří poníženě couvá kdo kozí nohu pod peřinu schoval kdo v hlavě nemá a má pořád v gatích kdo se ti směje, když jsi srdce ztratil a přitom v nebi chtěl by housle hrát ten bude v pekle bubnovat Nekrmte čerty co se krčí v křoví stejně vám nikdy, nikdy neodpoví proč svět je jako kolotoč a jenom řeknou čert ví proč

Přejít ze sna do skutečnosti není tak těžké, je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí. Těžké je rozhodnout se opustit sen a vstoupit do skutečnosti. Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší, čím víc narostl sen.

Jean Dutourd

CHTĚL BYCH BÝT MEDVÍDKEM

Tučný Michal

C F 1. Místo očí mít pár knoflíků a černej nos, G C sametovou srst a být stále bos, F sedět na regálu v hračkářským krámu sám, G C a netrápit se tím, co netuším, a tím, co znám. C F R: Chtěl bych být medvídkem G C a z výkladní skříně koukat se ven, F chtěl bych být medvídkem, C G C už jen proto, že bych ji snad tak bláznivě neměl rád. 2. Pilinovou hlavu mít - to bych se smál, vždycky stejně příjemně a kýval se dál a dál, jen s tím úsměvem, co v továrně by natiskli, a klidně bych přežil i její největší nesmysly. R: D G 3. A někde na zádech mít ještě jedno tlačítko, A D stačí stisknutí a já hned povím to, G co vím, že moje milá právě slyšet chce, A D a nebál bych se toho, že mi snad odejde. D G R: Chtěl bych být medvídkem A D a z výkladní skříně koukat se ven, G chtěl bych být medvídkem, D A D už jen proto, že bych ji snad tak bláznivě neměl rád.

VEČER KŘUPAVÝCH SRDÍČEK SRDÍČEK

Vlasta Redl

D D9 H7 1. Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky, Emi Gmi A4sus A musel jsem se zasmát tomu, co má být dál, D D9 H7 ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka Emi A4sus A D mi prozradily, že zas nejde o víc než o zaběhaný rituál. G C D R1: Tak to má být, a sklenku vína na dobrou noc, G C D k tomu pár vět o tom, jak vzácný jsem host, G Cmaj7 Cmi tak to má být, když tma nad městem převezme moc Hmi Emi7 Ami D G a chce se žít, žít víc než jen dost. 2. Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák, dopil jsem a vstal, že bude líp to dnes vzdát, a tys' mi sáhla dlaní na čelo, v tu chvíli moc ti to slušelo, a navíc venku trochu pršelo, a tak jsem zůstal, a rád. R2: To se přece nedělá, chtít víc, než dá se dát, to není fér, hrát podle vlastních pravidel, to není fér, chtít jít, když je čas spát a chce se létat, létat i bez křídel. 3. Pak jsem si skládal na stůl srdíčka, až mi z nich vyšla osmička, hle, nekonečno ze dvou malých vypečených nul, a ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven a vzniklo srdce z malých srdíček, a já ho rychle propíchnul. R1:

R

LADOVSKÁ ZIMA

Nohavica

Cadd2 G6 Za vločkou vločka z oblohy padá Dsus2 G6 chvilinku počká a potom taje Cadd2 G6 na staré sesli sedí pan Lada Dsus2 G6 obrázky kreslí zimního kraje Ref: Cadd2 G6 Ladovská zima za okny je Dsus2 G6 a srdce jímá bílá nostalgie Cadd2 G6 ladovská zima děti a sáně Dsus2 G6 a já jdu s nima do chrámu Páně Cadd2 G6 Bim bam bim bam bim bam Dsus2 G6 bim bam bim bam bim Mezihra - Cadd2, G6, Dsus2, G6 To mokré bílé svinstvo padá mi za límec už štvrtý měsíc v jednym kuse furt prosinec večer to odhážu namažu záda ráno se vzbudim a zas kurva padá Děcka maju zmrzlé kosti sáňkujú už jenom z povinnosti mrzne jak sviňa třicet pod nulú auto ani neškytne hrudky sa dělají v Mogulu

Kolony aut krok-sun-krok bo silničáři tak jak každy rok su překvapení velice že sníh zasypal jim silnice Pendolíno stojí kdesik u Polomi zamrzly mu všecky CD-ROMy A policajti? Ti to jistí z dálky zalezli do Aralky Ref: Ladovská zima... Na Vysočině zavřeli D jedničku kamiony hrály na honičku takzvané "rallye letní gumy" v tym kopcu u Meziříčí spěchaly s melounama a teď jsou v... fšak víte kde Na ČT1 studio Sních Voldánová sedí na saních a v Praze kalamita jak na Sibiři tři centimetry sněhu! A u Muzea čtyři! Jak v dálce vidím zasněžený Říp říkám si: ?Praotče Čechu, tys byl ale strašný cyp.? Kdybysi popošel eště o pár kilometrů dále tak sem se teďka mohl kdesi v teple v plavkách valet A místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nakupy jak sou na tych rovných střechách sněhu kupy do toho všeho jak mi ak mám zmrzly nos aj lica tak eště z radia provokatér Nohavica Ref: Ladovská zima...

KLUZIŠTĚ

Karel Plíhal

C Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C Fmaj7 G 1. Strejček kovář chytil kleště, uštíp' z noční oblohy C Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C Fmaj7 G jednu malou kapku deště, ta mu spadla pod nohy, C Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C Fmaj7 G nejdřív ale chytil slinu, tak šáh' kamsi pro pivo, C Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C Fmaj7 G pak přitáhl kovadlinu a obrovský kladivo. C Emi7/H Ami7 C/G R: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou Fmaj7 C D7 G kolem jdou, někam jdou, do rytmu se kývají, C Emi7/H Ami7 C/G tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou Fmaj7 C Fmaj7 C kolem jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou. 2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, pak tu kapku všude rozstřík' jedním mocným úderem, celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. R: 3. Zpod víček mi vytrysk' pramen na zmačkané polštáře, kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře, kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, do kalhot si čistí ruce umazané od sazí. C Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C D7 G C Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C Fmaj7 C

DŘÍMOTĚNKA

Hradišťan

Sen slétá dětem na víčka, padá už rosa z nebíčka. Z nebe už padá rosy chlad, pojď na kopec se podívat! Čím doutná louka, kdo to ví, co se tam svítí ve křoví? To svatojánských broučků rej vykouzlil dobrý čaroděj.

JARMILA

Pavel Dobeš

G Hmi 1. Jarmila vždycky mi radila, D7 G D7 abych pracovní dobu dodržel, G Hmi dneska mně ale náramně D7 G táhlo domů, a tak jsem prostě šel Emi Jarmila má totiž dneska narozeniny, D7 proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny, G Hmi na stole sklenice, smích slyšet z ložnice, D7 G D7 v předsíni stojí pánské střevíce. 2. Vytahuji z aktovky květiny, uvažuji, kdo asi přijel z rodiny, tipuji nejspíše na strýce, kdo jiný měl by přístup až do ložnice. Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny, vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný, v ruce mám kytici, už stojím v ložnici, vidím, že nevymřem po přeslici.

PROSINEC Uhlíř, Svěrák C G Je prosinec a vrabec prosí F C mějte lásku v duších G a listonoši klapky nosí F G C na promrzlých uších. G R: |:Spí včelí úl, F C spí bílá zahrada, G spí světa půl, F Ami G C mráz řeku opřádá.:| Slyš, koledu si dítě zpívá, hlas má trochu tklivý, však v jablku se hvězda skrývá, budem dlouho živí. R: Spí včelí úl...

3. Kdepak, jejda, není to strejda, Františku, ty máš boty úplně jak on, přičemž nechávám prostor úvahám, vyhledávám optimální tón, kterým bych oba dva jednak pohanil, přitom abych nikoho slovem nezranil, takže jsem chvíli stál, pak říkám:"Krucinál, tebe bych, soudruhu, tady nehledal." 4. Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý a že jsem pracovní kázeň porušil, dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu, čímž jsem rozdělanou práci přerušil. Oba si mě postavili na kobereček a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček, z nevěry nedělám závěry, mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.

C Emi F G Postůj chvíli, chvíli, chvíli, C Emi F G budeš bílý, bílý, bílý, F Dmi G protože se krásně chumelí. C Emi F G Bílou plání, plání, plání, C Emi F G pán a paní, paní, paní, F Dmi G do lesa si vyšli na jmelí. Je prosinec a vrabec prosí mějte lásku v duších a listonoši klapky nosí na promrzlých uších.

R: Spí včelí úl..

1

R

ZÍTRA RÁNO V PĚT

Jarek Nohavica

Emi G 1. Až mě zítra ráno v pět ke zdi postaví, C D7 G E7 ještě si naposled dám vodku na zdraví, Ami D7 G G/F# Emi z očí pásku strhnu si, to abych viděl na nebe, Ami H7 Emi E7 Ami D G G/F# Emi a pak vzpomenu si, lásko, na tebe, Ami H7 Emi a pak vzpomenu si na tebe. 2. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz, řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes, že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju a co jsem si nadrobil, to si i vypiju, a co jsem si nadrobil, si i vypiju. 3. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!", škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal, ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi, že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi, že tě, lásko, nechávám, na zemi. 4. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát a seno obracet, já u zdi budu stát, tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj, prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij, na mě nezapomeň a žij ...

DÍVKA S PERLAMI VE VLASECH VLASECH Omega / Brichta

Emi D Ami Emi 1. Zas mě tu máš, nějak se mračíš Emi D Ami Emi vybledlej smích už ve dveřích. S čelenkou z perel svatozář ztrácíš kolik se platí za vláčnej hřích. G D R1. No tak lásko, co chceš mi říct Ami Emi máš už perly možná i víc G D Ami Emi lásko na co se ptáš, svíčku zhasínáš. Nemám lásko co bych ti dal,

chtělas' všechno, nebyl jsem král lásko na co se ptáš, perly ve vlasech máš. 2. Tvý horky rty, víc radši ne, nejsou už mý, nejsi má Cher. Něco snad chápu, to ne, to ne, bolí to hořím, jak černej thér. R2. No tak lásko, kdo mi tě vzal, komu dalas tělo i duši, lásko na co je pláč, když to skončit má. R1. 3. Chtěla jsi víc pro svoje touhy, já chudej princ, mám jen co mám Co vlastně zbývá jen slzy pouhý ze svatebních zvonů, z nebeskejch bran. R2. R1. R2. R1.

STROM KÝVE PAHÝLY D Emi7 Když slunce zapadá D G A7 D Emi7 D, G, A7 tak moje nálada klesá D Emi7 strom kýve větvemi D G A7 D Emi7 D G, A7 přítelem on je mi - plesá. D Já však mám v srdci žal Emi7 čert ví, kde se tam vzal D Emi7 D G A7 tepe, tepe, tepe, tepe. Má milá Annafried, proč jsem ti tak nalít? Fjorn... Proč jsem tě svedl tu v kostkovém jacketu? Bjorn..

Divadlo Sklep Já však mám lesy rád, tam cítím se vždycky mlád, /: Annafried :/ D Emi7 Strom kýve pahýly A G chtěl bych jen na chvíli - tebe. D Emi7 Rosu mám v kanadách DG D v mých černých kanadách - zebe. Znám dobře kůru lip té dal jsem kdysi slib mlčení znám řeč jíž mluví hřib sám jako jedna z ryb jsem němý. Však lesy ty mám rád tam cítím se vždycky mlád vždycky líp - vždycky líp vždycky líp - vždycky líp Strom .......

VLAŠTOVKO, LEŤ J. Nohavica C Ami 1. Vlaštovko, leť přes Čínskou zeď, F G přes písek pouště Gobi, C Ami oblétni zem, přileť až sem, F G jen ať se císař zlobí. Emi Ami Dnes v noci zdál se mi sen, F G že ti zrní nasypal Ludwig van Beethoven, C Ami FGC vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.

2. Zeptej se ryb, kde je jim líp, zeptej se plameňáků, kdo závidí, nic nevidí z té krásy zpod oblaků. Až spatříš nad sebou stín, věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď. 3. Vlaštovko, leť rychle a teď, nesu tři zlaté groše, první je můj, druhý je tvůj, třetí pro světlonoše. Až budeš unavená, pírka ti pofouká Máří Magdaléna, C Ami FGC vlaštovko, leť, nás, chudé, veď, Ami vlaštovko, leť, nás, chudé, veď, C vlaštovko, leť ...

ZEMĚ VZDÁLENÁ

BSP

A E Smutnej déšť a město v kouři, Hmi ticho, prázdnej krám, F#mi E H noční můry pijou silnej čaj. A E Smutnej déšť, oči mhouříš, Hmi už v nich nejsem sám, F#mi E H ještě málo žijou, když se ptaj. A E Hmi Znám tě mnohem víc, země vzdálená, F#mi E H spát s tajemnou závratí. Roky ztratí sílu, když ti dál šeptám: While my guitar gently wheeps. Pod správnou hvězdou v malým ráji chtěl jsem říct:

Stil my guitar gently wheeps. G D Den chová stín v záclonách, A E toulavejch pár koček strach, G D sen ti skrývá na víčkách, A že jsi mou. G D Bláznům se jen může smát, A E když nám ráno dává mat, G D chtěl jsem dál jen poslouchat, E F# že jsi má, že jsi má. 2x H F# C#mi Znám tě mnohem víc, země vzdálená, G#mi F# C# spát s tajemnou závratí. Jééééééé.

DIVOKEJ HORSKEJ TYMIÁN TYMIÁN C F C 1. Dál za vozem spolu šlapem, F C někdo rád a někdo zmaten, F Emi kdo se vrací, není sám, Dmi F je to věc, když pro nás voní C F C z hor divokej tymián. 2. Léto, zůstaň dlouho s námi, dlouho hřej a spal nám rány, až po okraj naplň džbán, je to věc, když pro nás voní

Žalman & spol.

z hor divokej tymián. F C F Emi R: Podívej, jak málo stačí, když do vázy natrhám Dmi F C F C bílou nocí k milování z hor divokej tymián. 3. Dál za vozem trávou, prachem, někdy krokem, někdy trapem, kdo se vrací dolů k nám, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. R.:

STUDENÝ NOHY

Radůza / Zuzana Navarová

předehra : 2 x Cismi, D, E, H, Cismi, D, E Fismi Cismi Hmi Prší,

Cismi

choulím se do svrchníku

Fismi Cismi Hmi Cismi než se otočím na podpatku

Fismi

Cismi Hmi

zalesknou se

Fismi Cismi

Cismi

světla na chodníku

Hmi Cismi

jak pětka na věčnou oplátku

Fismi Cismi Hmi

Cismi

Slyším kroky zakletejch panen to je vínem, to je ten pozdní sběr každá kosa najde svůj kámen to je vínem, ber mě, ber D Cis Fismi Ref. Studený nohy schovám doma pod peřinou D Cis Fismi a ráno kafe dám si hustý jako tér D Cis Fismi přežiju tuhle neděli tak jako každou jinou D Cis H na koho slovo padne, ten je solitér

Fismi Cismi Hmi

Cismi

Broukám si píseň o klokočí prší a dlažba leskne se je chladno a hlava, ta se točí jak světla na plese

Studený nohy… mezihra akordy : Cismi, D, E, Studený nohy… Fismi Cismi Hmi

Cismi

Tak mám a nebo nemám kliku zakletá panna směje se a moje oči, lesknou se na chodníku jak světla na plese 3x Studený nohy…

Fismi

H, Cismi, D, E

LÁSKO

Karel Kryl

Ami Pár zbytků pro krysy na misce od guláše,

E

Dmi

E

milostný dopisy s partií mariáše,

Dmi před cestou dalekou zpocený boty zujem

C

E

a potom pod dekou sníme, když onanujem.

Ami

G

R: Lásko, zavři se do pokoje,

Ami G lásko, válka je holka moje,

C

G Ami

G

Ami

E

s ní se miluji, když noci si krátím,

Ami

G

lásko, slunce máš na vějíři,

Ami

G

lásko, dvě třešně na talíři,

C

G

Ami G

Ami

E

.

ty ti daruji, až jednou se vrátím

Dvacet let necelých, odznáček na baretu, s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu, v opasku u boku nabitou parabelu, zpíváme do kroku pár metrů od bordelu. R: Pár zbytků pro krysy a taška na patrony, latrína s nápisy, jež nejsou pro matróny, není čas na spaní, smrtka nám drtí palce, nežli se zchlastaní svalíme na kavalce. R:

E Rec: Levá, dva! R:

SEVERNÍ VÍTR

Uhlíř/Svěrák

DJdu s děravou patou, hmi mám horečku zlatou, G D jsem chudý, jsem sláb, nemocen. D Hlava mě pálí hmi a v modravé dáli G A D se leskne a třpytí můj sen. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát. Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát. D D7 G Severní vítr je krutý, D A7 počítej lásko má s tím. D D7 G K nohám ti dám zlaté pruty D A7 D nebo se vůbec nevrátím. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž. Už mají mou stopu, už větří, že kopu svůj hrob, a že stloukám si kříž. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář. Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek a nad hlavou polární zář. Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím. K nohám ti dám zlaté pruty nebo se vůbec nevrátím.

ZKRATKY

Ivan Mládek

G Em Am D7 G Em Am D7 Z Pé eL eR do eM eL eR jel jsem přes Čé eS eS eR, C C#7dim G Em A7 D7 eS eN Bé mé Dé Ká Wé si stoplo na Té Ká. G7 C E7 Am D7 Mé Dé Ká Wé eS Pé Zet A Bé Té dvacet pět padesát G Em Am D7 A7 D7 G D7 musí teďka na Gé O do Čé eS A O. O Há Cé či O Há Vé či co má to Dé Ká Wé potřebuje z eN Dé eR nová šoupátka, jsem eR eN Dé er. Cé eS cé. z Čé Vé U Té v Praze dvě v Čé eS A O v Praze tři já mám tlačenku. D A7 D Tohle I.A. Vé Há Jé dělá kromě Dé Ká Wé Dží A7 D Bé eM Wé a eN eS U, Ká Dé eF i eM G, G Em Am D7 G Em Am D7 za dvě eL Pí Ká Té O Dé Ká Wé mám na Gé O, C C#dim G Em A7 D7 G (D7) když dostanu na Čé Vé U Té syna Kelblové. Kelblová z O Pé Bé Há mistrovi z Čé eS A O dá do bytu Pé Vé Cé a teplou Há dvě O, vystavené na eL Vé Té Pé Vé Cé však přiveze skladníkovi Dé Ká Pé šofér Vé tři eS. Všechno dopadne O Ká za lístky na eF O Ká, šofér Čé eS A Dé má o Schumanna zájem, mistr od Čé eS A O známou na Pé Ká O její bratr v O Ú eN Zet dělá sestřičku. V O Ú N Zet na Wé Cé mistr chytil Té Bé Cé musí na eR Té Gé, E Ká Gé a E E Gé, spojení Čé eS A O ? Čé Vé U Té ? O Pé Bé Há ? - Čé eS A Dé ? eF O Ká přerušilo se. eR eN Dé er. Cé eS cé z Čé Vé U Té dá Dé Ká Vé eS Pé Zet A Bé Té dvacet pět padesát do šrotu, z Čé eS eS eR do eM eL eR, z Čé Vé U Té eR eN Dé er. musí chudák s Čé eS A Dé nebo Čé eS Dé.

PROMĚNY

A já sa udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku, přece tvoja nebudu, ani jednu hodinu..

Čechomor Gmi

F

B

Darmo sa ty trápíš můj milý synečku,

Cmi

Gmi

nenosím já tebe, nenosím v srdéčku,

FBFB Cmi

Gmi D Gmi

přece tvoja nebudu, ani jednu hodinu.. Copak sobě myslíš má milá panenko, vždyť ty jsi to moje rozmilé srdénko a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá.. A já sa udělám malú veveričkú a ti uskočím z dubu na jedličku, přece tvoja nebudu, ani jednu hodinu.. A já chovám doma takú sekérečku, ona mi podetne dúbek i jedličku a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá..

SMRTI D Em A7 D 1. Byltě jeden člověk F# G A4sus A7 Byltě jeden člověk G H7 A4sus A Bylo mu jakkolvěk D Em A7 D Bylo mu jakkolvěk 2. Šel od role k roli Obhlídat obilí Obilíčko moje Co jsi jest tak pěkné G H7 A4sus Obilíčko moje D Em A7 D Co jsi jest tak pěkné

Vlasta Redl

A já chovám doma takovú udičku, co na ni ulovím kdejakú rybičku a ty přece budeš má, lebo mi tě Pán Bůh dá.. A já sa udělám tú velikú vranú a já ti uletím na Uherskú stranu, přece tvoja nebudu, ani jednu hodinu.. A já chovám doma starodávnú kušu, co ona vystřelí všeckým vranám dušu a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá.. A já sa udělám hvězdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na nebi, přece tvoja nebudu, ani jednu hodinu.. A sú u nás doma takoví hvězdáři, co vypočítajú hvězdičky na nebi a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá.. a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán Bůh dá. D 3. Potkala ho smrti Dm Na pěkné silnici D Co děláš můj choti Mám s tebú mluviti 4. Nech mě milá smrti Mám já co činiti Dám já ti peněz dosti Co můžeš unésti Dám já ti peněz dosti Co můžeš unésti 5. Zanechaj obilé Stroj sa v rúcho bílé Už ty musíš jíti Všecko opustiti 6. Běda mně hříšnému Jsem dlužen každému A najvjéc jednému Pánu Bohu svému A najvjéc jednému Pánu Bohu svému

PRODAVAČ

Fešáci / L. V. Dyke, B. Black

Rec: (C DUR ) Pojďte všichni dovnitř, pozvěte si všechny známé, my vám dobrou radu dáme, neboť právě otvíráme, prodáváme, vyděláme, co kdo chcete, tak to máme, co nemáme, objednáme, všechno máme, všechno víme, poradíme, posloužíme.

C F 1. Stál krámek v naší ulici, v něm párky, buřty s hořčicí G C a bonbóny a sýr a sladký mák, F tam chodíval jsem potají, tak jak to kluci dělají, G C a ochutnával od okurek lák F C a pro mou duši nevinnou pan vedoucí byl hrdinou, D7 G když po obědě začal prodávat, C F měl jazyk mrštný jako bič a já byl z něho celý pryč G C a toužil jsem se prodavačem stát. C R: Pět deka, deset deka, dvacet deka, třicet deka, F kilo chleba, kilo cukru, jeden rohlík, jedna veka, G C všechno máme, co kdo chcete, obchod kvete, jen si račte říct, čtyři kila, deset kilo, dvacet kilo, třicet kilo, F navážíme, zabalíme, klaníme se, to by bylo, G C prosím pěkně, mohu nechat o jedenáct deka víc? 2. Já nezapomněl na svůj cíl a záhy jsem se vyučil a moh' být ze mě prodavačů král, jenomže, jak běžel čas, náhle zaslechl jsem hudby hlas a znenadání na jevišti stál, i když nejsem králem zpěváků, teď zpívám s partou Fešáků a nikdo vlastně neví, co jsem zač, mě potlesk hřeje do uší a mnohý divák netuší, že mu vlastně zpívá prodavač.

R: 3. Vím, že se život rozletí, a sním o konci století, kdy nikdo neví, co je chvat a shon, a dětem líčí babička, jak vypadala elpíčka a co byl vlastně starý gramofon, i kdyby v roce dva tisíce byla veta po muzice, obchod je věc stále kvetoucí, už se vidím, je to krása, ve výloze nápis hlásá: Michal Tučný, odpovědný vedoucí. R: Rec:

SLAVÍCI Z MADRIDU

Waldemar Matuška

Ami E Ami 1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře, E Ami horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře, E Ami vím, co se bude dít, býk už se v ohradě vzpíná, E Ami kdo chce, ten může jít, já si dám sklenici vína. Dmi Ami R: Žízeň je veliká, život mi utíká, E Ami A7 nechte mě příjemně snít, Dmi Ami ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, E Ami A7 zpívat si s nima a pít. 2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla, oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla, dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína, někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína. R: 3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný, mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny, zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná, kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.. R:

MĚSÍCE Hradišťan Leden je měsíc plný ledu, únor zavolá skřivánka, březen dá první lžičku medu, v dubnu se čistí studánka, květen si říká podle kvítí, červen si na svět sluncem svítí.

Dvanáct je měsíců a každý z nich jinou čepici nosí, zima nám do dlaní nasype sníh, v létě běháme bosi. Červenec po jahodách voní, srpen si bleskem zakřeše, v září se sejdem pod jabloní, v říjnu déšť pleská po střeše, listopad svléká stromům šaty, v prosinci zrajou hvězdy zlatý

HO HO WATANAY Žalman

2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky, vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá. R:

D C 1. Spinkej, můj maličký, D máš v očích hvězdičky, C G D dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej. D C D R: Ho ho Watanay, ho ho Watanay, C G D ho ho Watanay, kiokena, kiokena.

3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. R: 4. V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná, vánek, co ji k tobě nes', až do léta ti odlétá. 2 x R:

MRAVENČÍ UKOLÉBAVKA Svěrák, Uhlíř

C G Slunce šlo spát F G za hromádku klád C ami G na nebi hvězdy klíčí. C G F G Už nepracuj, mravenečku můj, C G C schovej se do jehličí. Slunce šlo spát za hromádku klád na nebi hvězdy klíčí. Už nepracuj, mravenečku můj, schovej se do jehličí.

C F C G Máš nožičky uběhané, C F G den byl tak těžký. C F C G Pojď, lůžko máš odestlané C F C v chládku od macešky. Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí. Máš nožičky uběhané, den byl tak těžký. Pojď, lůžko máš odestlané v chládku od macešky. Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam,

tykadlama ho hladí.

V DOMĚ STRAŠÍ DUCH J.Ježek / V+W

DALŠÍ MOŽNOSTI ZÁPISU MORSEOVY ABECEDY

Dmi Dmi7+ Dmi7 Dmi6+ Já bych vám nebyl sám přes noc ve starodávném hradu, Gmi A7 Dmi E7 A Gmi6+ A7 není tam klidné spaní, chodí tam bílá paní. Dmi Práskání nahání strachu člověku v nočním chladu. E7 A E7 A Srdce mi hlasitě klepe - tuším tady záhadu. Dmi B Dmi6+ A7 Boty dupou po schodech, Dmi B Dmi6+ A7 v domě straší duch. D D7 Gmi Dmi Náhle táhle začne pištět: D7 Gmi Dmi A7 prásk a zbyl po něm puch. Ve vikýři nahoře vytřeštěná tvář. Dlouhá čouhá z krbu ruka a trhá kalendář. G7 Dmi Tohle přece není žádné bydlení. G7 Dmi G7/5b A Tohle je k zbláznění, ale k bydlení to není. Dmi B Dmi6+ A7 Hodiny jdou po zpátku. Dmi B Dmi6+ A7 Je tu mrtvý vzduch. D D7 Gmi Dmi Je tu něco v nepořádku, D7 Gmi A7 C#mi6+ Dmi6+ lítá tady zlý duch.

Jsem duhová víla A co jsem já ? V tvém pohledu slunce mám Už nesu mrak Jsem růžově bílá Tančím koukej se jak

DUHOVÁ VÍLA Zagorová Hana

Es B Es B Koukej kapky se koulí Es B Es B Mám jich na dlaní víc než ty Es Jsi paní vod B Cmi As Já ptám se tě jsou-li Es B Es Tvým dlaním mé kapky vhod B Es Pokud se deště dotýká B Es B Já Vím že jsem hloupá Es Chtěl jsem jen říct B Es B Máš se mnou jen trápení Es Ty přece víš B Cmi As že duha nám stoupá F B Září musíme blíž jsme krásně promočení

Pokud se tance dotýká můj rytíři vánku ám asi meč Máš ve dlani úděl náš Vrhnu se v seč Tvým hořícím spánkům Dávám duhovou stráž Co voní po heřmánku

Ref:Stoupá stoupá duhový sál Houpá houpá duhový bál Teď abych v pohádce hrál Koukej duha se ztrácí To ustal déšť mám pojednou z lásky strach To se ti zdá Vždyť zpívají ptáci Tak vezmi růži a najdi jí práh Ať vůni nepostrácí

Es As Es As, Es, B Ref:Koukej koukej duhový sál Es As As, Es, B Koukej koukej duhový bál B Es A na tom bále chybí král

Já jsem duhová víla A paní vod Mé oči jsou déšť a jas To všechno vím Jsem růžově bílá A všechno slunce i váha je v nás Si zkrátka moje milá.

Ref:Stoupá stoupá duhový sál Houpá houpá duhový bál A zatím není To dál.

Lidé, kteří se ve světě neztratí, jsou lidé, kteří zvednou hlavu a rozhlédnou se po tom, co chtějí. A když to nenajdou, vytvoří to.

Shaw George Bernard

NOSOROŽEC

Karel Plíhal

Ami Dmi Ami 1. Přivedl jsem domů Božce nádhernýho nosorožce, Dmi Ami D#dim E7 originál tlustokožce, koupil jsem ho v hospodě. Ami Dmi Ami Za dva rumy a dvě vodky připadal mi velmi krotký, Dmi Ami E7 Ami pošlapal mi polobotky, ale jinak v pohodě. Dmi Ami E7 Ami Vznikly menší potíže při nástupu do zdviže, Dmi Ami D#dim E7 při výstupu ze zdviže už nám to šlo lehce. Ami Dmi Ami Vznikly větší potíže, když Božena v negližé, Dmi Ami D#dim(E7) E7(Ami) když Božena v negližé řvala, že ho nechce. 2. Marně jsem se snažil Božce vnutit toho tlustokožce, originál nosorožce, co nevidíš v obchodech. Řvala na mě, že jsem bohém, pak mi řekla: padej, sbohem, zabouchla nám před nosorohem, tak tu sedím na schodech. Co nevidím - souseda, jak táhne domů medvěda, originál medvěda, tuším značky grizzly. Už ho ženě vnucuje a už ho taky pucuje a zamčela a trucuje, tak si to taky slízli. Ami Dmi Ami 3. Tak tu sedím se sousedem, s nosorožcem a s medvědem, Dmi Ami E7 Ami nadáváme jako jeden na ty naše slepice.

PRAMEN ZDRAVÍ Z POSÁZAVÍ C Ami Každý den, každý den, k svačině jedině, F G C jedině pramen zdraví z Posázaví. Chcete-li prospěti dítěti zdravému, kupte mu pramen zdraví z Posázaví. G C Ami 3x /:Výrobky mléčné, to je marné, F GC jsou blahodárné a věčné. :/

Ať žijí duchové

PÍSEŇ STRÁŽNÉHO NA STŘEDOVĚKÉM STŘEDOVĚKÉM HRADĚ Jarek Nohavica A E A 1. Strážím v noci, strážím ve dne, E A strážím taky odpoledne, D A [: hradní pán chce mít klid, E A já jsem jeho štít. :]

U SPINETU

Karel

H 2. Stojím pevně, stojím zpříma, až mám kruhy pod očima, [: hradní pán mne má rád, může klidně spát. :] C 3. Držím vartu v zimě, v létě, co jsem na tom božím světě, [: dělám tuhle práci rád, umím pevně stát. :] D 4. Hlídám s mečem, hlídám s kopím, pán mi řekne, já se chopím, [: hradní pán je (můj) šéf, tak ať teče krev! :] E 5. Co se děje uvnitř, vzadu, na to kašlu, na to dlabu, [: já mám tady post před branou, a dost! :]

Plíhal

D E A 1. [: Bledá vílo u spinetu, D E A poslouchám tě se zájmem, :] D G D ale zanech toho menuetu, A D zkus to třeba s ragtimem. 2. [: Když přistoupíš na tu fušku, hradím všechny náklady :] a donesu ti sladkou hrušku ze zámecké zahrady. Emi7 A7 R: Radostí se rozplynem Emi7 A7 s panem Scottem Joplinem, D6 rozkveteš jak maceška,

G7 až pustíme se do Ježka, Emi7 A7 třeba si i trsnem Emi7 A7 s Oscarem Petersonem, D6 skončíme až za jitra Bb7 A7 u Suchýho a Šlitra. 3. [: Život je tak strašně krátký, letí, letí, uletí, :] nač jej marnit kolovrátky z osmnáctého století. 4. [: Zuj si ty botky, co tě tlačí, přečeš si drdol na copy, :] jsi zvadlá kytka v květináči vzkřísí tě jen synkopy.

Č ZA TŘI ČTVRTĚ STOLETÍ STOLETÍ

Karel Plíhal

C C9 Ami7 G 1. Už za tři čtvrtě století, lásko, budem slavit stovku, F D7 C G otevřeme víno, sedneme si na pohovku, C C9 Ami7 G na stařičkým gramofonu pustíme si Floydy, F D7 C G zavoláme kámošům na všechny asteroidy. 2. Už za tři čtvrtě století nám bude, lásko, sto let, nejspíš budem utahaní jako pérka rolet, na stařičkým gramofonu pustíme si Queeny, uděláš mi svíčkovou, už teď mi tečou sliny. Ami Ami/G D9/F# G R: Jenom doufám, že se do té doby neumlátíš smíchem, Ami Ami/G D9/F# G jenom doufám, že se neubrečíš nad Vávrou či Zichem, Ami Ami/G D9/F# G taky pořádně se rozhlížej, než vejdeš na vozovku, F D7 C G C C9 Ami7 G C rád bych s tebou, lásko moje, oslavil tu stovku. 3. To víno bude nejspíš ročník dva tisíce dvacet, s každým hltem budeš aspoň deset roků ztrácet, a když ti bude pětadvacet, bude sklenka prázdná a ty budeš jako dneska líznutá a krásná, C C9 Ami7 G C la la la ...

Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem. Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi. Pro vědce je to problém k řešení.

Antoine de Saint-Exupéry

e . o n k .

y

ČERTI

Znouzectnost je tu doba sklízení čerti jdou čerti jdou co tu asi dělají?

Čerti H jdou čerti G#mi jdou kecky E maj obuF# tý čerti H jdou čerti G#mi jdou kabá E ty zapnuF# tý knoflí H ky stříbrF# ný pope E lem vyleště F# ný čerti H jdou čerti G#mi jdou co tu E asi dělaF# jí?

Hledají hledají hledají hledají Čerti jdou čerti jdou nůše maj proutěný dušema nabitý skoro se tam nevejdou tak ahoj za rok zas až se vrátí sklizně čas čerti jdou čerti jdou spokojeně brumlají

H G#mi E F# 4x Hledají hledají hledají hledají Ctihodní křesťané bezbožní i pohané nový rok zas je tu anděl zvednul trumpetu jaképak divení

NAGASAKI, HIROŠIMA

Brumlají brumlají brumlají brumlají Brum, brum, brum, brum

Karel

Plíhal

C G F G CGFG 1. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic, C G F G Ami z tak velký lásky většinou nezbyde nic, F C F C G z takový lásky jsou kruhy pod očima C G F G CGFG a dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima. 2. Jsou jistý věci, co bych tesal do kamene, tam, kde je láska, tam je všechno dovolené, a tam, kde není, tam mě to nezajímá, jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima. 3. Já nejsem svatej, ani ty nejsi svatá, ale jablka z ráje bejvala jedovatá, jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima, jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima. C G F G CGFG 4.=1. + [: a dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima ... :]

MORSEOVA ABECEDA

VEČERNÍČEK C 1. Dříve, než nám klesnou víčka těsně před spaním, uvidíme Večerníčka, jak se uklání,

F

C

F

C

pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc,

G

C

zamává čepičkou,

F

C

F

C

z kouzelných hromádek hází lístky pohádek

G

C

maličkou ručičkou. 2. Nežli Brouček složí krovky, než by řekl "smím?", z televizní obracovky krokem Rumcajzím loupežník vykročí, s každým pánem zatočí, Manku má copatou, zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska bradu má vousatou. 3. Červená se muchomůrka, letí motýlek, v trávě sedí Vochomůrka, vedle Křemílek, zkoumají pravidla, jak se vaří povidla, vařečkou míchají, kdopak dřív uteče, než jim hrnec přeteče, to se nás neptají. 4. Méďa Béďa honí v lese vlka-zloděje, Míček Flíček rozbil okno, nic se neděje, opičák Hup a Hop řídí loď a barví strop, najedou na útes, všechno zná, všechno ví, všechno zdárně vyřeší chytrý pes maxipes-Fík.

PRASÁTKO

Vltava

Hmi, G, A HmiPrasátko G nemá A hlad chce třeba chce jenom podrbat nechce se najíst na noc nechce být jenom samo D V hodinkách je G hotý A lek a bydlí v něm kašpárek čeka D jí tam G holčičky A nožičky Hmi nožičky jako salá G mek A Hmi, G, A Prasátko nemá hlad...

DUŠE A TĚLO

Jaroslav Hutka

Ami F E Ami C G7 C 1. A když bylo před kostelem, a když bylo před kostelem, Ami Dmi6 G7 Ami F E Ami hádala se duše s tělem, hádala se duše s tělem. 2. Tělo, tělo, cos' dělalo, tělo, tělo, cos' dělalo, o duši jsi nic nedbalo, o duši jsi nic nedbalo. 3. Cos' vidělo, to jsi chtělo, cos' vidělo, to jsi chtělo, na hříchy jsi nevzpomnělo, na hříchy jsi nevzpomnělo. 4. Tělo, tělo, tělo hříšné, tělo, tělo, tělo hříšné, bývalo jsi v světě pyšné, bývalo jsi v světě pyšné. 5. Chodilo jsi v stříbře, zlatě, chodilo jsi v stříbře, zlatě, a já ležím v hlíně, blátě, a já ležím v hlíně, blátě. 6. Chodilo jsi po muzikách, chodilo jsi po muzikách, a já ležím v těžkých mukách, a já ležím v těžkých mukách. 7. Nedávej mně, duše, viny, nedávej mně, duše, viny, bylas' se mnou v každé chvíli, bylas' se mnou v každé chvíli. 8. Byla-li jsem já kdy s tebou, byla-li jsem já kdy s tebou, nevládla jsem sama sebou, nevládla jsem sama sebou. 9.=1.

DIVNEJ SMÍCH Greenhorns / Sheb Wooley C 1. Každej svoje dveře s hrůzou zamyká, vap ta dap ..., F když slyší, jak z kopců do údolí proniká, vap ta dap ...

G F R: Ten Jackův smích, ten divnej řev, při kterým v žilách tuhne krev, C F C FGCFGC divnej smích, krutej smích. 2. Mnohej honák s kulkou v zádech z koně slít', vap ta dap ..., aniž tušil, že zas pastvinama bude znít, vap ta dap ...

R: 3. Tak už Jacka chytli, bude konec potíží, vap ta dap ..., do noci však vříská z okna za mříží, vap ta dap ...

R: 4. Z větví borovice visí ztuhlej Jack, vap ta dap ..., nebude už více pastvinama znít ten skřek,

R: 5. Když však někdy vlci vyjou na měsíc, hoů ..., ozývá se z kopců, kde stojí pár borovic, vap ta dap ... R:

PODZIMNÍ

Karel Plíhal / Jarek Nohavica

A D 1. Podzimní obloha dala se do gala, E A večerní vánek se do vlasů vplétá, D a po tý obloze na křídle rogala E A s tím vánkem ve vlasech Markéta létá. 2. Nebe je modrý jako mý džíny, tak jsme si zpívali s klukama zamlada, zmizely smutky a podzimní splíny, prostě to všechno, co Markéta nerada.

3. Vysoko na nebe, hluboko do polí Markéta létá a přitom si zpívá, co oči nevidí, to srdce nebolí, je totiž podzim a brzo se stmívá. 4. Zmizely splíny a přívaly pláče a s nima ty protivný přízraky z minula, připravte obvazy, dlahy a fáče, kdyby se náhodou se zemí minula. 5.=1. 6.=2. 7.=3 8.=4. 9. Podzimní obloha dala se do gala, večerní vánek se do vlasů vplétá, podzimní obloha dala se do gala, večerní vánek se do vlasů vplétá. 10.=9.

NECHTE ZVONY ZNÍT Marta Kubišová C G C 1. Bez tebe mám jenom chvíli dlouhou, G C naplněnou spoustou divnejch snů, F C G Ami G v nich starý kostel modlí se mou touhou C F G a já prosím: nechte zvony znít. 2. Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou, vyzpívat v ní samotu svých snů, tys naučil mě polovinu pouhou a já prosím: nechte zvony znít. Emi Ami R: Jen zvony ví, co jsi mi vzal, D G jen zvony ví, co bude dál. 3. Přijde jednou skladatel a básník, kterej umí sto divnejch snů žít, má píseň bude růst jak křehkej krápník a já prosím: nechte zvony znít, C F G [: a já prosím: nechte zvony znít. :] R:

4.=3.

LOU Z LILLE C F C G 1. Ona jmenuje se Lou a pochází prý z Lille, C F C G C má čertů rohy, křídla andělů, půvab lesních víl, F C G kdo strávil s ní pár chvil, jak šampaňské by pil, C F C G C má úsměv tupců, trubců závratě pro ni, pro Lou z Lille. C F C G R1: Jako srpky luny boky tenké má a úsměv velkých dam, C F C G C G C tak se lehce vznáší nad zemí, letí, vůbec netuší, kam, F C G jako srpky luny boky tenké má a úsměv velkých dam, C F C G C G C tak se lehce vznáší nad zemí, letí, vůbec neví, kam. C F C G *: Dětsky vážný hlas, větrem urousaný vlas C F C G C a oči jako okna za plotem černočerných řas, D G D A co já vím, nemá dům, ale asi ani byt, D G D A D a přesto každý kluk chce náramně tam, kde ona, být. D G D A R2: Jako srpky luny boky tenké má a úsměv velkých dam, D G D A D A D tak se lehce vznáší nad zemí, letí, vůbec netuší, kam, G D A jako srpky luny boky tenké má a úsměv velkých dam, D G D A D A D tak se lehce vznáší nad zemí, letí, vůbec neví, kam. 2. Víno, vejce, sýr, taky čerstvých ryb dost má, tohle do košíku každý na trhu zadarmo jí dá, a báby závidí, mají každé ráno zlost, a my si ji tu pěkně hýčkáme jen tak, pro radost. R1: D G D A X: Ona jmenuje se Lou a pochází prý z Lille, D G D A DGDADADAD

má čertů rohy, křídla andělů, půvab lesních víl ...

Klíč

HEŘMÁNKOVÉ ŠTĚSTÍ

Jarek Nohavica

G 1. Madonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci, heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci, C G nad horizontem už mi hvězda bliká, C G Ami D7 ještě není moje, ještě se mě nedotýká, G Ami ucítil jsem vůni heřmánku, D7 Emi C G už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. 2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje, počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje, odněkud ze tmy brnká slepý kytarista, polibek letmý, řekou plyne voda čistá, ucítil jsem vůni heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. D Emi CGCGCG R: Láska je hora, vysoká hora, D Emi CGCGCG kdo z nás ji zdolá, kdo z nás ji zdolá, Ami D7 G láska je hora vysoká, hora vysoká. Emi G 3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko, *: Venku je bláto, prší štěstí, cinká zlato, v kamnech kosti praští a po koláčích sladko, C Emi pod okny na mě troubí limuzína: po náměstí s parazolem chodí lidi kolem, nebreč a pojď, tak zle to nezačíná, G C ach, smutky, smutky z heřmánku, na nebi ptáci, brečí dítě, už mi to začíná, už křičím ze spánku: tramvajáci táhnou sítě, Martina. Emi ulicemi padají ryby k zemi, Ami 7 nad domy, nad střechami letí smutně čáp Ami D7 mávám mu gerberami, sedá si na okap

4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne, co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně, na bříze na kmeni vyrostla holubinka, navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká, ach, lásko, lásko z heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. R:

A Madonna Donatella, Madonna Donatella ...

S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT

stejnojmenný film

C Ami Když jsem byl ještě malej kluk, nosil jsem péro, šíp a luk, Dmi G teď už mě praky nebaví myslim na holky toulavý (hlavně v noci). Úvozem voněl modrej bez, pod keřem únavou jsem kles, proč už mě Emča nebaví, znám jiný holky toulavý (hlavně v noci). C R: S tebou mě baví svět, má milá Emčo, G já bych tě láskou sněd, má sladká Emčo, s tebou mě baví svět má sladká Emčo, F C já bych tě láskou sněd (hlavně v noci). U chajdy oheň plápolá, do bytu skřítek zavolá, proč už tě holky nebaví, máš radši boty toulavý (hlavně v noci). V rybníce kváká hejno žab a já sním o královně Mab, proč už mě Hanča nebaví, znám jiný holky toulavý (hlavně v noci). R: S tebou mě...

GUMÍDCI GUMÍDCI MÉĎOVÉ titulní píseň

Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá, ale my se často tak dlouho díváme na zavřenou bránu, že si nevšimneme té, která se pro nás už otevřela.

C# Ab F# C# Rázní a smělí a s hrdými čely, F# C# Abi chtějí se dělit o zážitky své. C# Ab F# C# Hlubokým lesem se jejich zpěv nese F# Ab nebojme se, že jsou nemluvové. C# Ab Bmi R: Méďové, skáčou jako míčky gumové, C# F# v příbězích, jež mají úroveň, Ab C# Gumídci méďové Kouzla a divy jdou staletí s nimi, i tajemství šťávy, jež nedají si vzít. Jsou hrdí a vědí, že silou medvědí, se kdykoliv budou za správnou věc bít. R: Méďové, skáčou jako míčky gumové, v příbězích, jež mají úroveň, Gumídci méďové, Gumídci méďové.

KRYSAŘ (BYLO NEBYLO)

Znouzectnost

Ami Bylo nebylo, kde se to tu vzalo, G F Ami černé na bílém to na plakátech stálo. Ami Bude tu hrát krysař a ty jeho krysy G F Ami a bude to muzika, dobrá jako kdysi. Bylo nebylo, pak na scéně stáli, potkat je v noci ve městě, možná byste se báli. Středověký škorně a staletou halenu a do copánku spletený vlasy barvy havranů. Ami ®: Bylo nebylo, bylo nebylo, G F Ami bylo nebylo, bylo nebylo nebylo Bylo nebylo, bylo nebylo, bylo nebylo, bylo nebylo. Bylo nebylo, kde se vlastně vzali a tou kouzelnou muzikou štěstí rozdávali. Pak ten okamžik skončil a nikdo nechtěl domů, atmosféra, kdo tam nebyl nevěřil by tomu. ®: Bylo nebylo, uplynul nějakej čas a plakáty na nároží visely tu zas. Lidi zachvátila horečka a každý tam chtěl jít, bez rozdílu názorů zas to kouzlo prožít. ®: Bylo nebylo, prošli divný zprávy, že vyšlehnou hranice pro čerty a ďábly. Do datumu na plakátech chybělo pár dní a na radnici krysaře zvou si páni radní. ®: Bylo nebylo, řekli: "To by teda nešlo, s touhle vaší vizáží hrát budete tu těžko. Nás totiž vůbec nezajímá, že vás mají lidi rádi, my jsme tady vod toho, jejich mysl chránit." ®: Bylo nebylo, tak, jak v té pohádce, krysař město opouští a hudba zní v dálce. Jak za kouzelnou píšťalou za ním myšlenky táhnou, a hodně dlouho v tomhle městě byl cítit vzduch křivdou! ®:

ZNALA PANNA PANNA PÁNA

Jak utopit doktora Mráčka

C A7 Tisíckrát, tisíckrát, D7 G můžeš chtít, můžeš chtít C A7 vzdálenou, vzdálenou D7 G hvězdou být, hvězdou být. C F Světlo hvězd, světlo hvězd C vstříc věkům září, F C F C však kdo má rád, kdo má rád, G7 C má mnohem víc. Tisíckrát podél cest jako strom můžeš kvést, tisíckrát řekou být, jako tón v strunách znít. Na tisíc, na tisíc let neznáš stáří však kdo má rád, kdo má rád, má mnohem víc. C F G C F,G Znala panna pána, zdálo se, že o ní stál. C F Ami G a to byla rána, jíž se její táta bál. Ami Měl svou dceru příliš rád Fmaj7 G7 a pánovi jí nechtěl dát, C F G C znala panna pána, hádejte, co bylo dál. Tisíckrát můžeš chtít vzdálenou hvězdou být. Jako sám horský štít mrakům vstříc hrdě čnít. Až poznáš svou, až poznáš svou tvář v dětské tváři, tak pochopíš, že kdo má rád má mnohem víc. Znala panna pána, zdálo se, že pro ní vzplál. a to byla rána, jíž se její táta bál. Aby mohla šťastně žít, tak pánovi měl život vzít. Znala panna pána hádejte, co bylo dál.

PANSKÝ KOČÍ

Uhlíř, Svěrák

G C G C D Panský kočí ten se má, jezdí s pány cestama, G C G D G ze zámku, do zámku, vozí samou smetánku. G C G C D Když má panstvo hostinu, lehne kočí do stínu, G C G D Gmi má tam čas, na šprýmy, s ostatními kočí. D G R: Je to dobré zaměstnání, čehý a hot, D G D klapou koně grošovaní, jak podle not, jako z not. Kočí pánu prozradí, co se šustne v podhradí, za tepla, donese,v pase přitom ohne se. Chce to zvláštní povahu, u panského potahu a dobrý žaludek, na tu spoustu lahůdek. V širém poli u Stupna, byla bitva ukrutná, z kroniky víme, že, dali pána do věže. Novým pánem starý pán, najednou je vystřídán, co se však nemění, kočí ani spřežení. R: Je to dobré zaměstnání... Starý pán je za mříží, smutně z věže vyhlíží, kočí můj bývalý, jak mi jsme se mívali.

CESTOU DO JENKOVIC E C#m Můj děda z kola seskočil D C D před prázdnou kašnou na náměstí E C#m Na lavičce chleba posvačil D C D seřídil hodinky na zápěstí E H /: A čápi z komína od cihelny D A zobákem klapou, asi jsou nesmrtelný :/

Radůza Tři kluci v bílejch košilích dělili se o poslední spartu Ze zídky do záhonu skočili přeběhli ulici, zmizeli v parku A čápi... V oknech svítěj peřiny na bílý kafe mlíko se vaří Teď právě začaly prázdniny venku je teplo a všechno se daří A čápi...

JAVORY

Ulrychovci

Emi C7maj 1) Já vidím strom co k zemi padá A7 G umírá, jakoby neznal bolesti Emi C7maj hnízdo co nesl tiše vychládá A7 D jen z listů závěť lesům vůkol šelestí 2) Když dříví v peci tiše praská v chalupách plamenem jasným zahoří na popel promění se láska strom naposledy k lidem hovoří G D G Ref: Moje javory, javory, javory C G dlouhý stín vláhu uhlídá C G bouře zlá sílu větví zná D C G D moje javory, tiché javory, píseň má, Dřevo javorů, javorů, javorů vůni tvou v houslích poznávám, v kolébkách s dětmi houpávám, poletí za hory, daleko za hory, píseň tvá 3) Já vidím strom, co lidi chrání a v kůře místa bolavá nechce znát smrt, zná jenom zrání když podzim život uspává 4) Pupence novou mízu loudí a je tu jaro, jak sis přál posílám pozdrav dolů s proudy strom žije dál, strom žije dál Ref: ....

NIKDO SI NESMÍ MYSLET, ŽE JE O NĚCO VÍC NEBO NĚCO LEPŠÍHO NEŽ TEN DRUHÝ. MOŽNÁ, ŽE TOHO MÁ VÍC V MAKOVICI, MOŽNÁ, ŽE NOSÍ LEPŠÍ KOŠILI. MOŽNÁ, ŽE MÁ FORTELNĚJŠÍ RUCE, MOŽNÁ, ŽE MÁ VĚTŠÍ BICEPSY. ALE TOHLE VŠECHNO HO JENOM ZAVAZUJE! JENOM ZAVAZUJE K TOMU, ABY TOHO UDĚLAL VÍC; TÍM VÍC PRO TY S MENŠÍMI BICEPSY A S HORŠÍ KOŠILÍ.

Karel ČAPEK

K

PŘÁTELÉ ZELENÉHO ÚDOLÍ ÚDOLÍ Oskar Petr Hmi Emi A7 D Znáš nebe bez mraků a mraky zase bez nebe Hmi Emi A7 D Stříbrnou vodu řek, a zázraky jménem les D7 Emi A7 D [: Dík křiku sojky poznáš jednou i sebe Hmi Emi A7 D Už zítra znát se budeš mnohem líp než dnes :] A7 D A D R: Kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám F#mi A7 D Tou cestou mechovou přijď rovnou k nám D7 G A7 F#mi Vždyť fůru přátel máš v zeleném údolí Hmi Emi A7 D Tak si jich jenom važ, ať už jsi kdekoliv. Pro štěstí do kapsy tři sojčí pírka dej si A špetku jehličí, ať vždycky trefíš zpět Kdybys to nevěděl, tak dávno malý nejsi Vždyť v kůře stromů dá se najít celý svět Kdybych to nevěděl, tak dávno malý nejsem Vždyť v kůře stromů dá se najít celý svět A7 D A D R: Kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám F#mi A7 D Tou cestou mechovou přijď rovnou k nám D7 G A7 F#mi Vždyť fůru přátel máš v zeleném údolí Hmi Emi A7 D Tak si jich jenom važ, ať už jsi kdekoliv.

Z ničeho se nemá dělat věda, ani z vědy ne… natož ze života. Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká aby byl a je, tak má být to co je a nemá být to. co není , jak tomu v mnoha případech je….

Jan Werich

POVĚSTE HO VEJŠ

Michal Tučný

Rec: Na dnešek jsem měl divnej sen: slunce pálilo a před saloonem stál v prachu dav, v tvářích cejch očekávání. Uprostřed popraviště z hrubých klád šerifův pomocník sejmul z hlavy kápi a dav zašuměl překvapením. I já jsem zašuměl překvapením: ten odsouzenec jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem rozsudek: Emi G D 1. Pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost, Ami Emi D Emi pověste ho vejš, ať se houpá, že tu byl nezvanej host. 2. Pověste ho, že byl jinej, že tu s náma dejchal stejnej vzduch, pověste ho, že byl línej a tak trochu dobrodruh. Emi G D *: Pověste ho za El Paso, za Snídani v trávě a Lodní zvon, Ami Emi za to, že neoplýval krásou C H7 Emi a že měl country rád a že se uměl smát i vám. G D Ami GD R: Nad hlavou jen slunce pálí, konec můj nic neoddálí, G D do mejch snů se dívám zdáli Ami H7 a do uší mi stále zní tahle píseň poslední. 3.=1. 4. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad, za to, že nikdy nevydržel na jednom místě stát. 5.=1. 6. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib, že byl zarputilým optimistou, a tak dělal spoustu chyb. *: Pověste ho, že se koukal a že hodně jedl a hodně pil, že dal přednost jarním loukám, a pak se oženil a pak se usadil a žil. R: 7.=1.

SAXANA 1.

2.

film Saxana A D A F#mi E Saxano, v knihách vázaných v kůži A D A F#mi E A Zapsáno kouzel jevíc než dost A D A F#mi E Saxano, komu dech se z nich úží A D A F#mi E A Saxano, měl by siříct už dost! A7 C7 Cizími slovy ti jedna z nich poví D7 Že muži se loví F7 G7 E7 Buď pan admirál nebo král A7 C7 Vem oko soví, pakdvě slzy vdovy D7 To svař a dej psovi F7 G7 E7 Co vyl a byl sám opodál

3.

Saxano, v knihách vázaných v kůži Zapsáno kouzel je na tisíc Saxano, v jedné jediné růži Saxano, kouzel je mnohem víc

4.

Seď chvíli tiše a pak hledej spíše Kde ve všem se píše Že tát bude sníh, loňský sníh Najdeš tam psáno, jak změnit noc v ráno Jak zaklýt ne v ano A pláč v nocích zlých, změnit v smích Saxano ...

5.-3.

Chléb v kožešině Krajíčky chleba krátce namočíme v mléce a obalíme v rozšlehaných vejcích do kterých jsme přidali trochu strouhaného sýra. Ihned smažíme v tuku na pánvi a horké podáváme.

LODNÍKŮV LAMENT

Hop trop

Emi G D G D G 1. Já snad hned, když jsem se narodil, na bludnej kámen šláp', D Emi D Emi a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap, G D G D G velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo, D Emi D Emi D G D G C G drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk' si na čelo. G D R: Máma mě doma držela a táta na mě dřel, G já moh' jsem jít hned študovat, kdybych jen trochu chtěl, D voženit se, vzít si ňákou trajdu copatou G Emi a za její lásku platit celou vejplatou, hó hou. 2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, že na lodích je veselo a fasujou tam chlast, a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp, kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. R: 3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach, všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas' a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. R: 4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, moc nikomu se nechtělo do vody ledový, k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl, všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl. R: 5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv', na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít. R:

PODVOD

Nedvědi

EmiAmi AmiDmi 1. Na dlani jednu z tvých řas, do tmy se koukám, DG GC C G hraju si písničky tvý, co jsem ti psal, AmiDmi Ami/C EmiAmi je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, AmiDmi H7E7 půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? 2. Pod polštář dopisů pár, co poslalas', dávám, píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? AmiDmi G R: Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou, EmiC Ami ti říct, že už ti nezavolám, AmiDmi DG pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy GC H7E7 podved' jsem všechno, o čem doma si sníš, EmiAmi teď je mi to líto. 3. Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky, dvakrát či třikrát - to ne, i jednou je dost, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? 2xR:

SLUNÉČKO

Čechomor

D D4 D D4 D D4 D D4 1. Slunéčko zachodí za Janovu horu DA D A/D A7/D D D4 D D4 už bude večer, chvála Pánu Bohu

C, D, C, D, C, A, D, D4 4.

Zkazujú zkazujú do Širého pola mú milú nezralú smrtonka dostala

2. Slunéčko Zachodí za veliký kámen a mje srdénko zahoří jak plamen

5.

Už nám ta děvinka už nám zahynula nešťastná láska ta ju ukosila

3. Zahoří zahoří bolesťú na dlúze že moja frajárka do večera umře

6.

Slunéčko zachodí za Janovu horu A už bude večer chvála Pánu Bohu

PRAMÍNEK VLASŮ

Jiří Suchý

D Hmi Emi A 1. Až měsíc rozlije světlo své po kraji D Hmi Emi A a hvězdy řeknou, že čas je jít spát, D Hmi Emi A pramínek vlasů jí ustřihnu potají, D G7 D A7(-) komu - no přece té, kterou mám rád. 2. Pramínek vlasů jí ustřihnu potají, já blázen pod polštář chci si ho dát, ačkoliv sny se mi zásadně nezdají, věřím, že dnes v noci budou se zdát. C D R: O sny mě připraví teprve svítání, C D zpěv ptáků v oblacích a modré nebe, G7 D od vlasů, jichž jsem se dotýkal ve spaní, Bb7 A7 nový den nůžkama odstřihne tebe. 4. Na bílém polštáři, do kroužku stočený, zbude tu po tobě pramínek vlasů, nebudu vstávat, dál chci ležet zasněný, je totiž neděle a mám dost času, G7 D G7 A7 D je totiž neděle a mám dost času.

GORALE

Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír. Buddha

Čechomor

D G A D G A D Za lasami za gorami za dolinami, pobiłi się dwaj gorale ciupagami G A D |: Hej gorale, nie bijta się G A D ma góralka dwa warkocze, podzielita się :| Za lasami za gorami... ... ma goralka dwoje oczu podzielita się Za lasami za gorami... .. ma goralka wielke serce podzielita się Za lasami za gorami... ... ma goralka z przodu z tyłu podzielita się

KRAJINA POSEDLÁ TMOU Jiří Suchý, Jiří Šlitr E A E A E 1. Krajina posedlá tmou, krajina posedlá tmou, A E A E vzpomínky do sedla zvou, vzpomínky do sedla zvou, H7 nutí mě vrátit se tam, nutí mě vrátit se tam, kde budu navěky sám, kde budu navěky sám, E G# A Ami kde místo úsměvů tvých čeká jen řada snů zlých, E A E namísto lásky nas dvou, namísto lásky nás dvou, H7 E A E krajina posedlá tmou, krajina posedlá tmou. 2. Když západ v očích mi plál, když západ v očích mi plál, s tebou jsem naposled stál, s tebou jsem naposled stál, i když jsi čekala víc, i když jsi čekala víc, přijel jsem tenkrát ti říct, přijel jsem tenkrát ti říct, že mám tě na každý pád jedinou na světě rád, a pak jsem zase jel dál, a pak jsem zase jel dál, když západ v očích mi plál, když západ v očích mi plál. 3. Proč jsem se vracel tak rád, proč jsem se vracel tak rád, proč jsem měl touhu se smát, proč jsem měl touhu se smát, když cestou řekli mi: Joe, když cestou řekli mi: Joe, ta nikdy nebude tvou, ta nikdy nebude tvou, že láska zmizí jak dým, to dneska proklatě vím, jedno však musím se ptát, jedno však musím se ptát, proč jsem se vracel tak rád, proč jsem se vracel tak rád?

RÁDA SE MILUJE

Karel Plíhal

Ami G C F Emi Ami R: Ráda se miluje, ráda jí, ráda si jenom tak zpívá, G C F Emi Ami vrabci se na plotě hádají, kolik že času jí zbývá. F C F C E 1. Než vítr dostrká k útesu tu její legrační bárku Ami G CF Emi Ami a Pámbu si ve svým notesu udělá jen další čárku. R: 2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce, že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce. R: 3. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští, sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba příští. R:

RŮŽE KVETOU DÁL

Golden Kids / Gilbert Bécaud

G C G 1. Ty, kdo bloudíš sám a sám dlažbou cest a jejich špínou, C G FD smutkem dní a nudou línou, já tě znám, G C G ty, kdo ztratils' přízeň dam, kdo jsi lásce ustlal v hrobě, C G FD škodíš tím jenom sám sobě, že jsi sám. Ami D Hmi E7 R: [: Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, Ami D G podívej, kvete růže, ta tvá. :] 2. Ty, kdo nevíš kudy kam samou bídou koncem týdne, nemáš mládí právě klidné, já tě znám, kdo se topíš jako prám v naší rozbouřené době, v téhle chvíli právě tobě povídám. R: 3. Ty, kdo znáš se k dětským hrám, co tě bosé nohy zebou, počkej na mě, půjdu s tebou, já tě znám, slunce zamklo zlatý chrám, noc, ta dáma v černé róbě, volá hvězdu a jdou obě přímo k vám. R:

VZPOMÍNKY

Karel Plíhal

D Ami 1. Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky, Hmi A odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky, D Ami otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky, Hmi A hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky.

Hmi G A D R: Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil, Hmi G A D každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl, Hmi G A D každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil, Hmi G A každá z nich je tou láskou s velkým eL. 2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili, snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily, vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat, dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

POHÁDKA

Karel Plíhal / Mike Oldfield

G C D G Ami G D G C D G Ami G Emi C D G Ami G D ... Rec: Takhle nějak to bylo: jedlo se, zpívalo, pilo, princezna zářila štěstím v hotelu nad náměstím, drak hlídal u dveří sálu, na krku pletenou šálu, Dědové Vševědi okolo Popelky žvatlavě slibují šaty a kabelky, každý si odnáší kousíček úsměvu, dešťový mraky se chystaly ke zpěvu, hosté se sjíždějí k veliké veselce, paprsky luceren metají kozelce a stíny ořechů orvaných dohola pletou se latícím kočárům pod kola, Šmudla si přivezl v odřeným wartburgu kámošku z dětství, prej nějakou Sněhurku, vrátný se zohýbá pro tučné spropitné a kdo mu proklouzne, tak toho nechytne, kouzelník za dvacku vykouzlí pět bonů a vítr na věži opřel se do zvonů, "Na zdraví nevěsty, na zdraví ženicha!", dvě sousta do kapsy a jednou do břicha, náhle se za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi po očku do ucha zazpíval: G D Emi Hmi/D R: Dej mi ruku svou, studenou od okenních skel, C Hmi/D všichni tě mezi sebe zvou C D G Emi Hmi/D C G D a já jsem tu proto, abys šel. Rec: Na plný obrátky letíme světem, všechny ty pohádky patřily dětem, dneska už se neplatí buchtama za skutky, sudičky sesmolí kádrový posudky, obložen prošlými dlužními úpisy, koukám se z okna a vzpomínám na kdysi, jak se mi za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi po očku do ucha zazpíval: 2xR:

ZÁŘÍ

Uhlíř, Svěrák C Ami 1. Září, září, Emi Ami na léto jde stáří, F G zlaté slunce září C F C G malátně a s únavou. Žáci, žáci ve slohové práci píší, jak nám ptáci mizí nad hlavou.

F

G

R: Švestky se modrají, C Ami jablka sládnou, F G léto jde po kraji, C rybníky chladnou. F G Obal se pavoučku C Ami hedvábnou nití, F G ulétni podzimu F G nebo tě chytí.

1.Září, září…

R: Švestky se modrají... A ... nebo tě chytí. D Hmi Září, září, F#mi Hmi na léto jde stáří, G A zlaté slunce září D G D

malátně a s únavou.

.

TAŠI DELÉ

Zuzana Navarová a Iván Gutiérrez

G Přicházíš z hor G/f# ze Země sněhů G/f E slunce, co pálí do mraků Ami kde řeky se rvou D/f# o kámen z břehu G Ami/a a duše lítaj na draku Přicházíš z hor ze Země sněhů na střeše světa usínáš já vím, každej tvor zná soucit i něhu G Ami D7/f# jenže ty dlouho se neozýváš

Správně vidíme jen srdcem.

Co je důležité je očím neviditelné. Pravá láska začíná tehdy, když nečekáme nic nazpět. Kdo jde pořád rovně, daleko nedojde

Am7 /: Taši de lé D7/f# Slunce Sanghy a Dharmy G G/f# taši de lé :/ G G/f# Am7 D7/f#

Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou? Člověk poznává sám sebe, když zápasí s překážkami.

Antoine de Saint-Exupery

Tu tu. You come from up high from a land of snowcaps And a sun that chisels through the clouds Where rivers run quick and stumble on gemstones And spirits fly with dragon wings You come from up high from a land of snowcaps You doze on the rooftops of the sky I know that all creatures know feeling and questions I just haven't heard from you for so long /: Taši delé shining sun of Sangha taši delé Taši delé shining sun of Dharma taši delé :/

O JAKUBOVI

Jarek Nohavica

C F C 1. [: Naše první lásky jsou jako báby bezzubé, F C jako báby bezzubé, když olizují cukrlátka. :] F Ami G C R1: Proč se nám směješ, ty můj malý, nerozumný Jakube, F G C že to snad vezmeš jiným směrem, vezmeš hopem, vezmeš zkrátka. R1: 2. [: Pejsek (člověk) zaštěká, a už mu na nos dají náhubek, misku guláše mu podstrčí a zarýglují vrátka. :] 2 x R1: F G C R2: Jakube, Jakube, Jakube, Jakube, F G C no to jsem zvědav, jak ti bude, až ti roků přibude, F G C Jakube, Jakube, Jakube, Jakube, F G C věř, že to všechno už tu bylo a zase bude. 3. [: Když není co do huby, tak se bije na buben, špejle z jitrnic se předělávají na párátka. :] 2 x R1: 4. Tolik trubačů a hasičmajstrů dulo do trubek, až z té kupy moudrosti světu vyrašila bradka. 2 x R1: R2:

PÁTÁ

Vondráčková Helena

C F G C F G 1. Hodina bývá dlouho trpělivá a potom odbíjí pátá, C F G C F G a tak tu zpívám slova mlčenlivá o tom, že pomíjí pátá. C Ami R. Zvonek zvoní škola končí, po schodech se běží C Ami G Novák leze po jabloni a je náhle svěží, bláznivej den, Ami Dmi a já smíchem umírám, kdosi mě kárá a páni já nenabírám C Ami F G C Ami neboť pátá, právě teď odbila pátá, F G C Ami F G C právě teď odbila pátá, právě teď odbila nám, pátá. 2. Hodina bývá někdy nekonečnou, a pak už odbíjí pátá, a proto zpívám píseň jedinečnou, právě že pomíjí pátá. R.

KAMENNÁ PROSBA

Klíč

Dmi C Dmi 1. O pomoc žádá nápis na zdi katedrály, F C F já kolem chodím stezkou pro pěší, Gmi C F a pokaždé můj pohled letmo bloudí Gmi k těm slovům, která dávno vytesaly A Gmi Dmi Gmi Dmi Gmi Dmi Bb A snad ruce dědů v době nejtěžší. 2. O pomoc Boží žádají ta vroucí slova svou léty zkamenělou věčností, tou naléhavou výzvou tiše pláčou vzpomínky touhy, která zas a znova čas bídy střídá časem radostí. Gmi Dmi A Dmi 3. Zoufalá výzva lidí poblouzněných vírou, nikdo ji nepřivede k životu, jak probudit ji z kamenného snění, když vidět chceme jen černou a bílou a slovy nelze zakrýt nahotu? Gmi Dmi R: Dnes nevoláme v těžké chvíli všemohoucí Gmi F a kámen naše přání neváží, Gmi C F však můžeme žít pouze vírou v lidi, Gmi když mnohdy slova naší prosby A jen do kamenných srdcí naráží? Dmi C Dmi O pomoc žádá nápis na zdi katedrály ...

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.

VÍTR

Klíč

C G Dmi Ami 1. Já to vím, že se nesluší pískat jim do uší, C G Dmi vítr prý slova přehluší, kdo ví, C G Dmi Ami zpívám jim, oni neslyší, písničku nejtišší, C G zahvízdám, vlezou do chýší, Dmi spí, pořád spí, jen spí, a já chvátám. F C G R: Rozfoukat saze u komína chci sám, spěch mám a k mrakům zvedám písek, F C G pod sukni holce, co je líná, a dál F C víří mouka a s ní čapka čeledína, G jen víc, ať ví, že vítr tu fouká, F C G ať se točí, víří, vítr vál. F C Dmi F C Dmi F C Dmi F C Dmi *: Vítr vál, vítr vál, vítr vál, vítr vál. 2. Nad loukou houknu do dlaní, rámusím do spaní, můj hvizd prý hrůzu nahání, kdo ví, svistí vír listí nad strání, tráva se uklání, fičí čas, lidé prohnaní spí, pořád spí, jen spí, a já chvátám. R: *: *:

Špagety Špagety v osolené vodě s trochou oleje uvař špagety. Na pánvi osmahni na oleji cibulku, Přidej uzeninu nakrájenou na kostičky. Kkdyž se osmahne, zamíchej rajčatový protlak / kečup s prolisovaným česnekem a přidej ke scezeným špagetám. Navrch můžeš nastrouhat sýr.

UKOLÉBAVKA

Jarek Nohavica

G G/F G/E G/F G 1. Den už se sešeřil, už jste si dost užili, Ami Ami/G Ami/F# Ami/G Ami tak hajdy do peřin, a ne, abyste tam moc řádili, G G/F G/E G/F G zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, Ami Ami/G Ami/F# Ami/G Ami přejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo, G Emi Hmi Emi Ami D7 na na na ..., aby hůř nebylo, to by nám stačilo. G C G D7 G R: Hajduly, dajduly, aby víčka sklapnuly, C G D7 G hajduly dajdy, každý svou peřinu najdi, D7 G D7 G hajajajajajajaja, Kuba, Lenka, máma a já, C G zítra, dřív než slunce začne hřát ..., D7 G dobrou noc a spát. 2. V noci někdy chodí strach, srdce náhle dělá buch-buchy, nebojte, já spím na dosah, když mě zavoláte, zbiju zlé duchy, zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, přejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo, na na na ..., aby hůř nebylo, to by nám stačilo. D7 G D7 G R: + a spát, a spát ...

JE V TOM NĚČÍ DCÉRA Ami 1. Včera z večera mor a cholera E napadli mě páni. E7 Včera z večera mor a cholera Ami zkazili mu spaní. 2. Dna a oubytě v šedým hábitě přišli ke mně včera. Dna a oubytě v šedým hábitě přišla něčí-přišla něčí dcéra.

Noc na karlštejně

C G *: Dna a oubytě, v šedým hábitě Ami E7 dna a oubytě, čert už aby tě. C E Dna a oubytě, čert už aby tě, Ami je v tom něčí - je v tom něčí dcéra.

G

DELFÍNI

Jarek Nohavica

G Ami D7 1. Delfín Ma a delfínice Fí G Ami D7 na sebe pískají: pípípípípí, C G D a já čtu ve slovníku česko-delfíním Ami G D a hrozně moc těm dvěma závidím, protože: 2. Delfín Ma a delfínice Fí na vlnách se něžně houpají a pak plují dolů do hlubin a pěna z vln je jako cherubín. Emi D G Ami C G R: Pod hladinou oceánů, stejně jako pod peřinou, Ami C G Ami D7 G podle svědectví kapitánů delfíni nevyhynou. 3.=1. Emi D G Ami C G R: Pod hladinou oceánů, stejně jako pod peřinou, Ami C G Ami D7 G podle svědectví kapitánů delfíni ani lidi nevyhynou, Emi Ami D7 G D G delfíni ani lidi nevyhynou .

GAUDEAMUS IGITUR

Jarek Nohavica

Ami C 1. V čele šly panny, celé bosé byly G Ami a nesly Moranu, C za nimi chlapci, kvítka pod košilí, G Ami klobouky na stranu. F C R: Ve stájích ržáli valaši G Ami Ami7 a havran krákal k úsvitu, F C za stodoličkou, za naší, Ami G C G C G E D G C E7 Ami Gaudeamus Igitur, Gaudeamus Igitur.

2. Když vítr zadul, Morana jak sosna chřestila větvemi, úplně vzadu zima neúprosná ležela při zemi, áá. R: 3. Šly panny s chlapci, přímrazky je zábly a hřála naděje, dva zvony bily, jeden pro konstábly, druhý pro zloděje. R: 4. Ten průvod jara, jara ještě v plínkách sunul se pomalu, od úst šla pára, led o ledy břinkal a bylo Tří králů. Ami G C G C G E D G C E7 Ami R: + Gaudeamus Igitur, Gaudeamus Igitur ...

AŽ SE K NÁM PRÁVO VRÁTÍ VRÁTÍ Spirituál kvintet

Dmi 1. Chci sluncem být a ne planetou, A7 Dmi až se k nám právo vrátí, chci setřást bázeň staletou, A7 Dmi až se k nám právo vrátí. Dmi C F R: Já čekám dál, já čekám dál, Bb A A7 Dmi Gmi A já čekám dál, až se k nám právo vrátí, vrátí, Dmi C F já čekám dál, já čekám dál, Bb A A7 Dmi já čekám dál, až se k nám právo vrátí. 2. Kam chci, tam půjdu, a co chci, budu číst, až se k nám právo vrátí, a na co mám chuť, to budu jíst, až se k nám právo vrátí. 3. Já nechci už kývat, chci svůj názor mít, až se k nám právo vrátí, a jako člověk chci svůj život žít, až se k nám právo vrátí. R: 5. Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat, až se k nám právo vrátí, své děti po svém vychovávat, až se k nám právo vrátí. 6. Už se těším až se narovnám, až se k nám právo vrátí, své věci rozhodnu si sám, až se k nám právo vrátí. R: R:

Každý se může rozhněvat, to je snadné. Ale rozhněvat se vůči správné osobě, ve správný čas, pro správný účel a do správné míry to není v moci každého a to snadné není.

ARISTOTELES ze Stageiry

RENÉ, JÁ A RUDOLF

C /:René, já a Rudolf chodíváme na golf, F René, já a Rudolf chodíváme na golf:/

Jiří Schelinger

F Nedělní odpoledne stane se G C pro mnohé chvílí volna, F někdo si běhá jen tak po lese G C C7 jiný zas chodí zvolna. F My však neznáme rozkoš oddychu G C a sportujeme v houfu, F nikde nejmenší známky po břichu G C G my propadli jsme golfu.

MLÝNY

Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy, někdo to pomyšlení nesnese a tak jde válet sudy. Věřte, že nás už vůbec nevábí ve tvářích dívek důlky, můžou mít vlasy jako hedvábí nám stačí řádné hůlky. C /:René, já a Rudolf chodíváme na golf, F René, já a Rudolf chodíváme na golf:/

Spirituál kvintet

G R: [: Slyším mlýnský kámen, jak se otáčí, C G slyším mlýnský kámen, jak se otáčí, H7 Emi já slyším mlýnský kámen, jak se otáčí, CDG D C otáčí, otáčí, otáčí. :] G C G 1.Ty mlýny melou celou noc a melou celý den, C7 G melou bez výhod a melou stejně všem, C G melou doleva jen a melou doprava, A D melou pravdu i lež, když zrovna vyhrává,

G C G melou otrokáře, melou otroky, C G melou na minuty, na hodiny, na roky, H7 Emi C melou pomalu a jistě, ale melou včas, G D7 G já už slyším jejich hlas. R: 2. Ó, já, chtěl bych aspoň na chvíli být mlynářem, pane, já bych mlel, až by se chvěla zem, to mi věřte, uměl bych dobře mlít, já bych věděl komu ubrat, komu přitlačit, ty mlýny čekají někde za námi, až zdola zazní naše volání, až zazní jeden lidský hlas: no tak už melte, je čas! R:

DÍK, PANE FOGLAR

Kamelot

G G/F# G/E G/D 1. "Lampu zhasni, už je pozdě, musíš spát," G G/F# G/E G/D říkala máma o půlnoci tolikrát, Cmaj7 zhasnul jsem naoko, Ami7 G než klaply dveře, louskal stránku další. 2. Běžel jsem s Petrem první místo vyhrávat a s Ludvou do kotliny chajdu poskládat, tábor na Bobří hrázi, Rikitan - kámoš, i když starší. G C R: Tak dík, dík, pane Foglar, to se má, Ami7 D ty knížky daly víc než sbor občanských nauk, G co nám život natlouká, C tak dík, možná se sejdem u tří skal, Ami7 D Ami7 D tam šumí větve stromů a do měsíce hromů G bych se hnal. 3. Volal mě přístav a honil Dvouhlavý, tajemnou Řásnovkou mi šlapal na paty, špehýrkou nakukoval a zkoušel svazek klíčů zvenčí. 4. Z Kampy jsem vybíhal pak bleskem do pátků, pod vlajkou junáků ctil Devadesátku, usínal za úsvitu, kdy dříví na oheň se tenčí. R:

Neexistuje žádné vítězství než takové, kdy nepřátelé i v duchu uznají, že jsou poraženi.

Cynická lidová moudrost tvrdí, že láska je slepá. Ve skutečnosti jsou slepí ti, kdo nemilují a tudíž nevědí, jak hezký a láskyhodný je svět.

A.L. Huxley

MĚSTO S PĚTI VĚŽEMI

Spirituál kvintet

*: Já o městě vím, tam chtěl bych žít hned, má z kamene chrám a věží má pět, C7 F C/G G C F C G pět má město věží, haleluja. C R: Ten, kdo chce uvěřit, věří, G ten, kdo chce uvěřit, věří, C F C ten, kdo chce uvěřit, věří, C7 F C/G G C F C G7 pět má město věží, haleluja. G C 2. Můžeš tam jít, odkud chceš, a tvoje kroky hradby střeží, G jít, odkud chceš, a tvoje kroky hradby střeží, C jít, odkud chceš, a tvoje kroky hradby střeží, C7 F C/G G C F C G7 pět má město věží, haleluja. R: 3. Město tě přivítá, ať pálí slunce nebo sněží, přivítá, ať pálí slunce nebo sněží, přivítá, ať pálí slunce nebo sněží, pět má město věží, haleluja. 4. Šel bych tam rád, jenom znát místo, kde to město leží, jenom znát místo, kde to město leží, nikdo neví přesně, kudy se tam běží, pět má město věží, haleluja. R:

Když jen jednou ulevím v trápení nebo žalu, když jenom jednou pomůžu v bolesti. Když jenom zvednu ptáčka vypadlého z hnízda, anebo zmírním něčí neštěstí. Pak nežila jsem nadarmo, nesešla na scestí.

Dickinsonová Emily

O NĚMÉM RYTÍŘI

Znouzectnost

Plížilo se cosi po polední straně zakoplo to v lese o složené zbraně vrčí v kapradinách probuzený rytíř: "A copa ty že seš , že mě tady rušíš? vrátil jsem se domů z převelikých dálek vrátil jsem se domů z bojů a šarvátek předešla mne válka druhý za ní plamen a z mý rodný vesnice nezbyl ani kámen."

Stalo se nestalo v té době podivné v lese se setkali v té době hnilobné Zabrblá ta podivnost: "Vždyť mě dobře znáš já jsem přece jediné co ty ještě máš" Rytíř meč svůj vytasí: "Já už tě poznávám ty jseš sama válka a já tě v moci mám!" Beze smyslů poprvé a po tisící ťal na tisíce kousků válku rozsekal odplivnul si zaklel a zahodil svůj meč vtom se něco stalo a on ztratil řeč Stalo se nestalo ... Kde se vzal tu se vzal vítr zafoukal malý kousky války všechny posbíral roznesl je na západ sever východ jih rozfoukal je všude do rána to stih Němý rytíř chodí světem od těch dob cosi stále hledá podle větru stop hledá tam i tady nespočine chvíli válka zatím někde dobře lží ukrytá a sílí pomalu sílí ... Stalo se nestalo ...

VLNITÝ PLECH Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák

C Vlnitý, vlnitý, vlnitý plech a já G nevíme, že teta usnula, že hajá, kolíkem pohladím plechovou ohradu F C pro dobrou náladu. Tetu to tetu to tetu to probudí, proti mě proti mě proti mě popudí, vyběhne před barák v košili, v natáčkách, F (G) C Kvílejíc v zatáčkách. C G R: Jó, jó, na vlnitý plech F C já mám odmalička pech, G jak mám něco po ruce, F (G) C začne moje produkce. Ze všech střech a garáží ten plech na mě doráží, tisíckrát si říkám prrr, vidím plech a dělám drrr. Vlnitý, vlnitý, vlnitý plech a já nevíme, že tetě pomůže tramvaják, že jsem ho nenechal vyspati po službě, dostanu co proto. To si to to si to to si to odnesu, tramvaják s tetičkou vemou mě do presu, už to mám už to mám už to mám odbytý, záda mám vlnitý. R: Jó, jó, na vlnitý plech...

KOPYTA A HŘÍVA

Klíč

G H7 Emi Ami D 1. Jsou kopyta a hříva a čabraky a šporny, G H7 Emi Ami D G D(C G) skrz ně kůň se na svět dívá a smíchy chtěl by ržát. 2. Když v sedle stařík zpívá, že vede život vzorný, kůň moudře hlavou kývá a čeledín je mlád. H7 Emi H7 Emi R: O tý holce, která v stáji dává koňům pít, D G Ami H7 klisny tiše řehtají, že hříbě bude mít. 3. Jsou jen kopyta a hříva a čabraky a šporny a kůň se na svět dívá a smíchy chtěl by ržát. 4. Jsou kopyta a hříva a pán si v sedle mlaskne, jó, až to na něj praskne, to teprv začne cval. 5. Teď v slunci srst se svítí a přes potok si skáčem, už zejtra budem s pláčem sedlat opodál. R: Starý jezdec bez otěží do chomoutu vlít', o hřebce tu neběží, vždyť holka chce si žít. 6. Budou prstýnky a hříva a čeledín je mlád, a proto kůň jen krkem kývá a smíchy chtěl by ržát. 7.=6.

STUDÁNKA V LESE

Hradišťan

Tancovala v lese víla, prsten v trávu upustila. Do trávy se pro něj shýbla, ale prsten neuzdvihla. Chvíli nad ním tiše stála, modrým okem zaplakala. STUDÁNKA se třpytí v lese. Kdo ji najde - napije se. Tancovala v lese víla, všechny stromy roztančila, palouček ta víla bílá stříbrem mlhy pohladila. STUDÁNKA se třpytí v lese. Kdo ji najde – napije se.

JÁ NA TOM DĚLÁM

bratři Ebenové

A D G A 1. Už to mělo být, ono to není, F G no to je nadělení, no to je nadělení, už jsem to měl mít, do bot mi teče, snad dneska večer, snad dneska... A D R: Já na tom dělám, já na tom makám, F G už na tom dělám třetí den a ono ne a ne a ne. Já na tom dělám, já na tom makám, už na tom sedím přes týden a ono ne a ne a ne. 2. A z ničeho nic telefon zvoní, to budou oni, no to budou oni. Zkus jim něco říct, že tady nejsem, že jsem šel se psem, že jim zavolám. R: 3. Někdo zaklepal u našich dveří, ňáký frajeři, divný frajeři. Jestli můžou dál, jenom na chvíli, že by si rádi promluvili - o samotě. R: A D G AFG *: Dělám, makám...ne a ne a ne, ADGAFG : ne a ne a ne. :

Bramborová polévka Do kotlíku se sudenou vodou dej očištěnou mrkev, petržel a celer, rozkrájené na drobné kousky a dej na oheň Když je zelenina poloměkká, vlož do kotlíku na kostičky rozkrájené brambory a drobně rozkrájenou cibulku, do růžova osmaženou. Zahusti moukou rozkvedlanou ve studené vodě, přidej majoránku a za stálého míchání uveď do varu. Nakonec přidej česnek rozetřeny se solí a trochou tuku.

RÁNA TRÁVĚ

Žalman

Ami G Ami G R: Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě, Ami G Ami Emi Ami že se lidi mají rádi, doufal, a procitli právě. Ami G Ami G Každy ráno dlouze zíval, utřel čelo do rukávu, Ami G Ami Emi Ami a při chůzi tělem sem-tam kýval, před sebou sta sáhů.

C G F C 1. Poznal Moravěnku krásnou Ami G C a vínečko ze zlata, G F C v Čechách slávu muzikantů Ami Emi Ami umazanou od bláta.

2. Toužil najít studánečku a do ní se podívat, by mu řekla: proč, holečku, musíš světem chodívat. 3. Studánečka promluvila: to ses' musel nachodit, abych já ti pravdu řekla, měl ses' jindy narodit.

R: Ami Emi Ami R: + [: před sebou sta sáhů ... :]

PÍSEŇ ZHRZENÉHO TRAMPA TRAMPA C G F C 1. Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp, F C G C G hóhóhó, a neznám písně z pamp, C G F C vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp, F C G C hóhóhó, že prý jsem houby tramp. 2. Napsali si do cancáků, jen ať to každej ví, hóhóhó, jen ať to každej ví, vyloučený z řad čundráků ten frajer libový, hóhóhó, ten frajer libový.

Jarek Nohavica

C G Ami F C R: Já jsem ostuda traperů, já mám rád operu, G C G já mám rád jazz (folk), rock, C G Ami F C chodím po světě bez nože, to prý se nemože, G C C7 to prý jsem cvok, F C D7 já jsem nikdy neplul na šífu, a všem šerifům G jsem říkal:"Bane, pane," C G Ami F C já jsem ostuda trampů, já když chlempu, G C tak v autokempu. 3. A povídal mi frajer Joe:"Jen žádný legrácky, hóhóhó, jen žádný legrácky, jinak chytneš na bendžo, čestný čundrácký, hóhóhó, čestný čundrácký." 4. Že prý se můžu vrátit zpět, až dám se do cajku, hóhóhó, až dám se do cajku a vodříkám jim nazpaměť akordy na Vlajku, hóhóhó, akordy na Vlajku. R: 5. A tak teď chodím po světě a mám zaracha, hóhóhó, a mám zaracha, na vandr jezdím k Markétě a dávám si bacha, hóhóhó, a dávám si bacha. 6. Dokud se trampské úřady nepoučí z chyb, hóhóhó, nepoučí z chyb, zpívám si to svý "nevadí a zase bude líp," hóhóhó,"a zase bude líp." G C R: + v tempu. 5'. A tak je mi do pláče, že nesmím na vandr, hóhóhó, že nesmím na vandr, a namísto maskáče nosím skafandr, hóhóhó, nosím skafandr. 6'. Dokud se mí kamarádi nepoučí z chyb, hóhóhó, nepoučí z chyb, zpívám si to svý "nevadí a zase bude líp," hóhóhó,"a zase bude líp."

MIKYMAUZ

Jarek Nohavica

Ami G F 1. Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí, E Dmi E zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí, Ami G F nebo je po mně a já mám voskované boty, E Dmi E Ami ráno co ráno stejné probuzení do nicoty. 2. Není co, není jak, není proč, není kam, není s kým, není o čem, každý je v době sám, vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu a Bůh je slepý řidič sedící u volantu. E F Dmi E R: Zapínám telefon - záznamník cizích citů, F Dmi E špatné zprávy chodí jako policie za úsvitu, Dmi G7 jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze, C E měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze, Ami Ami/G F E Ami rána bych zrušil. 3. Dobrý muž v rádiu pouští Čikoreu, opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu, ve frontě na mumii mám kruhy pod očima, růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá. 4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli, pomalu vychládají naše důlky na posteli, všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou, že dřevorubec máchl mezi nás širočinou. R: Postele rozdělené na dva suverénní státy, ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty, ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba, že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba, dráty bych zrušil. 5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle, kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé, kdy není tma, ale ještě ani vidno není, bdění je bolest bez slastného umrtvení.

6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle, usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet, opřený o kolena poslouchám tvoje slzy, na život je už pozdě a na smrt ještě brzy. R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by, káva je vypita a není žádná do zásoby, věci, co nechceš, ať se stanou,ty se stejně stanou, a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou, máslo bych zrušil. 7.Povídáš o naději a slova se ti pletou, jak špionážní družice letící nad planetou, svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce, dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce. 8.Z plakátu na záchodě prasátko vypasené kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene, všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku, jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků. R:Sahám si na zápěstí a venku už je zítra, hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra, jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze, měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze, lásku bych zrušil. 9.=1.

ETRUSKÁ ABECEDA

JARNÍ OBLOHA

LETNÍ OBLOHA

PODZIMNÍ OBLOHA

ZIMNÍ OBLOHA

MÁM SVŮJ HLAS.

JSEM3

Vytvořila Karolína “Kájule“ Bednaříková 2010

www.mtrojka.cz