Malí výtvarníci 2. část: Nápadník aneb co nás bavilo a dobře to dopadlo Bc. Zuzana Kupcová
Haló, pane karnevale, račte dále… Průběh: Motivace:
Kdo je pan Karneval, jak asi vypadá? Co umí? Jsme rádi, když přijde na návštěvu? Z čeho máme vyrobené oblečení, z čeho může být vyrobena maska? Z látky, papíru, skla, dřeva, kovu – děti pojmenovávají materiály, vyhledávají v prostoru, určují podstatné vlastnosti – uplatnění zkušeností i představivosti dětí. Jak by se nám líbilo nosit šaty vyrobené ze skla? Jak krtek ke kalhotkám přišel – připomenutí vzniku plátna/látky. Určování vlastností látky (hmat, zrak, čich), pozorování kousku látky lupou – vlákna.
Výtvarný úkol:
Vyjádřit barevnost a veselost masopustního období prostřednictvím postavy pana Karnevala. Vyzdvihnout techniku vzniku látky – tkaní (pravidelnost, preciznost, dodržení postupu).
Realizace: Jako podklad pro tento výtvarný projekt jsme použili pruh černého balicího papíru – kontrast.
Kabátek na míru, z barevného papíru – tkaní z papírových proužků: 1. Nastříháme si papírové proužky. 2. Osnova – papír (podélná polovina A4) přehneme na polovinu, nastřihneme sudý počet proužků (pozor, necháme dostatečně velký okraj; mladším dětem připravíme).
3. Osnovu přilepíme na podložku (papír A4) a začneme protkávat proužky papíru. Jakmile proužek propleteme osnovou, přilepíme jeho konce k podložce. Dětem zpravidla nečiní problém střídat „přelézání a podlézání“ svislého proužku, ale následně v dalším řádku tuto činnost obrátit. 4. Utkaný „kabátek“ přilepíme na černý podklad.
Jak se máte, pane Karnevale – emoce spojené s karnevalem, grimasou vyjádřená RADOST, SMUTEK, VZTEK, STRACH (experiment s balonkem) 1. Hlava: nafouknutý balonek krouživými pohyby povalujeme na talířku s temperovou barvou (navalování barvy), provedeme otisk na podklad, zvážíme umístění hlavy, velikost, v případě potřeby celý proces opakujeme. 2. Vlasy: děti si zvolí barvu, s naší pomocí vytlačí linku barvy po obvodu hlavy a následně vatovou tyčinkou linku rovnými či krouživými tahy přetvářejí ve vlasy.
Dáme ručičku sem, a dáme ručičku tam… – vytrhávání z novinového papíru, skládání klaunova motýlka. Dbáme na správný postup – oba palce a ukazováky v těsné blízkosti pomalu postupují papírem. U menších dětí poskládáme končetiny z většího množství menších částí (kosti). Vytrhávání z novinového papíru jsme zvolili z důvodu uvědomění si proporcí končetin a ztlumení barevnosti a pestrosti.
(Karolínka 6 let a 2 měsíce, Jiřík 5 let a 4 měsíce) Hodnocení: Na tomto výtvarném úkolu jsme pracovali v rozmezí 3–5 dnů.
Pozitivní bylo nadšení a zaujetí dětí při setkání s novou technikou (experiment s balonkem, tkaní). Příjemným překvapením bylo zvládnutí nové techniky – tkaní. Děti pracovaly trpělivě, navzájem si radily. Některé děti, především mladší, správně střídaly provlékání proužků,
ale tento stereotyp opakovaly na každém dalším řádku, nedocházelo k tvorbě textury tkaniny a techniku bylo třeba zopakovat. Domnívám se, že zvolené techniky napomohly k vystižení zadaného úkolu – technika tkaní se svou podstatou podobá skutečnému vzniku látky, vlasy působí živě, rozpustile. Volba jednotlivých technik se měnila v průběhu tvorby finální podoby pana Karnevala. Zvažována byla malba temperovými barvami, koláž z látkových ústřižků. Technika vytrhávání z papíru je jednoduchá, přesto má potenciál podnítit tvořivost a fantazii dítěte. Ovšem pouze v případě, že ji dobře ovládá. Doporučuji zařazovat ji často, ale v přiměřených požadavcích – osvojení, teprve poté zadat úkol, kde vytrhávání tvoří základ celé výtvarné činnosti.
Dnes jsem ještě malý/maličká, ale jednou budu děda/babička Průběh: Motivace:
Prohlížení fotografií přinesených dětmi (využití interaktivní tabule), třídění dle kategorií – MIMINKO, PŘEDŠKOLÁK, ŠKOLÁK, RODIČ, PRARODIČ, hledání vizuálních rozdílů a podobností (rodinné foto). Zmínění charakteristických rysů – velikost postavy, barva vlasů, nošení brýlí, vrásky… Co umí miminko, co já, co se musím ještě naučit? – sdílení zkušeností, pohybové ztvárnění doplněné říkankami. Co bych chtěl umět jako můj táta/děda nebo máma/babička? Je lepší být dítě, rodič, nebo prarodič? Proč? – odůvodnění svého rozhodnutí, vyjádření svého názoru. Četba z knihy Lentilka pro dědu Edu (I. Březinová).
Výtvarný úkol:
Ztvárnit (kresba rudkou) sebe sama společně s babičkou či dědečkem, vyjádřit vzájemný vztah, činnost, kterou společně rádi děláme. Uvědomění si vnějších znaků, které odlišují prarodiče od rodičů či dětí. Zachytit, jaké to bylo u maminky v bříšku – kresba lidské postavy (lihový fix, tuš – kolorování vodovými barvami), uvědomění si proporcí lidského těla, rozvržení místa. V případě techniky byla zvažována malba temperovými barvami.
Realizace:
Co rád dělám s babičkou a dědou
(Kačenka jde bobovat s babičkou a Terezkou, 4 roky a 11 měsíců)
(Adélka s babičkou na procházce v lese, 5 let a 6 měsíců)
U maminky v bříšku
(Gábinka 4 roky a 10 měsíců)
(Leontínka 5 let a 7 měsíců)
Hodnocení:
Děti pracovaly s velkým zájmem, téma pro ně bylo blízké (už víme, která babička umí dobře upéct bábovku, která spálila oběd, když byla u sousedky, víme, že děda umí leccos spravit, že umí hrát pexeso i domino a chodí do hospody na pivo nebo slivovici). V kresbách se hodně projevoval vztah dětí k prarodičům. Ve dvou případech si děti nemohly vzpomenout na nic, co by s prarodiči dělaly (v jednom případě nakreslila dívenka sama sebe, ve druhém případě místo prarodičů nakreslil chlapec svého tatínka). Děti postupovaly rozdílně při zobrazování sebe „U maminky v bříšku“. V prvním případě zobrazily nejprve sebe a pak dokreslovaly maminku (ojediněle případy), většina dětí nakreslila maminku a poté jí do bříška umístila miminko. V jednom případě se chlapec namaloval do bříška a poté ještě vedle maminky.
V kresbách většiny dívek se kromě zadaného úkolu objevily stereotypy v podobě zeleného trávníku, modré oblohy a žlutého sluníčka. Důvodem byla ve dvou případech snaha o zachycení pozitivní, vstřícné atmosféry („Aby to bylo hezké, až se narodím“, „Maminka mě má ráda“), některé dívky přiznaly, že námět odkoukaly od kamarádky („Kája ho má taky“), jiné nedokázaly svůj záměr vysvětlit. Vzájemné hodnocení obrázků s dětmi neprovádím často. Spíše poukazujeme na to, co nám připadalo při řešení úkolu obtížné, co nás bavilo/nebavilo, co bychom si rádi znovu zkusili. (Nejjednodušší evaluace: zeptejte se dětí, ony vám to poví). Tentokrát jsem se rozhodla to zkusit a byla jsem příjemně překvapena výsledkem. Rozdala jsem dětem namátkou výkresy (nikdo neměl ten svůj) a vyzvala je, aby si obrázek dobře prohlédly, všimly si, jaké barvy kdo použil, co všechno je na obrázku ztvárněno, a poté vybraly jednu věc, která se jim opravdu líbí. Zvládly to všechny děti, každý dokázal objevit či pojmenovat detail, na který upozornil ostatní. Bohužel při počtu 22 dětí (ve věkovém rozmezí 4 roky a 5 měsíců až 6 let a 2 měsíce) postupně klesala soustředěnost. Příště zkusíme hodnocení provést v menších skupinkách.
Frotáž Technika frotáže byla výchozím bodem ve třech výtvarných úkolech, které navazovaly na daný TVP.
Průběh: Motivace:
Seznámení se s technikou frotáže při vycházkách do místního lesoparku. Děti se zaujetím získávaly otisky kůry, lavičky… Při snahách pořídit frotáž listů bylo třeba pracovat ve dvojicích či trojicích (přidržování papíru).
Výtvarný úkol:
Osvojit si techniku frotáže, umět poprosit o pomoc kamaráda, pomoci druhému. Sestavit matrici určenou k frotáži (využití papírových výseků – houby, lidské tělo). Získaný výtvor dotvořit podle tématu pomocí kresby (lihovým fixem, tuší), vystřiženými (vytrhanými) motivy.
Realizace: Při samotné frotáži pracujeme ve dvojicích. Pastel se dotýká celou plochou papíru (třeba vyzkoušet papír – při použití příliš pevného papíru vznikne málo výrazná frotáž, naopak při použití jemného papíru hrozí protrhnutí).
Kde se vzal, tu se vzal…
Matrici vytvoříme pomocí papírových výseků, které nalepíme na karton. Provedeme frotáž. Části hub s dětmi vystřihujeme z barevných papírů, lepíme a obtahujeme lihovým fixem.
(Pavlínka 3 roky a 10 měsíců)
Válím kouli, druhou, třetí… – na pevný papír nakreslíme části sněhuláka, vystřihneme. Sněhuláka sestavíme a přilepíme na podložku. Matrici dotvoříme papírovými výseky vloček. Provedeme frotáž. Detaily sněhuláka dokreslíme lihovým fixem. Matrici lze použít opakovaně, vyzkoušet různé barevné kombinace – červený sněhulák, zelený sněhulák, několik sněhuláků na jednom papíře.
Člověče, človíčku, co v sobě ukrýváš… – výseky vnitřních orgánů (mozek, plíce, žaludek, střeva) dětem připravíme a jsme nápomocni při sestavování matrice. Provedeme frotáž. Lihovými fixy kreslíme lidské tělo, srdce a cesty, kudy je vedena krev v lidském těle.
(Markétka 5 let a 2 měsíce)
(Adélka 5 let a 6 měsíců)
Hodnocení:
Dítě tvoří v jednotlivých krocích, i samotná matrice je splněný úkol.
Projevuje se zde trpělivost a ochota věnovat čas „přípravným“ činnostem. Děti opakovaně naplňuje radost ve chvíli, kdy se obrázek objeví. Při kresbě postavy „Člověče, človíčku…“ se některé děti potýkaly s rozhodnutím, zda zakreslit srdce tam, kam podle obrázků v encyklopedii, povídání paní učitelky i skutečnosti patří, a kreslit přes vydařenou frotáž nebo vést cesty vedoucí krev mimo lidské tělo.
Vyplouváme na prázdniny aneb Třídní tablo Průběh: Motivace:
Na konci školního roku vzpomínáme, co hezkého jsme společně prožili, co jsme se naučili, co se nám v uplynulém roce povedlo/nepovedlo. Prohlížení obrazových encyklopedií, fotografií… Kam bych se rád jel o prázdninách podívat? Proč? (Od reálných cílů můžeme snít i o čokoládové zemi, zmrzlinových horách, návštěvách v pohádce…) Jak na dovolenou pojedeme? Mapujeme dopravní prostředky a jejich výhody či nevýhody (každý si samozřejmě ihned vyzkoušíme).
Výtvarný úkol:
Domluvit se s kamarády, jakým dopravním prostředkem bychom mohli cestovat o prázdninách, a ten společnými silami vytvořit. Vytvořit si svou vlastní podobiznu.
Nejčastější přání bylo spojené s vodou (moře, bazén u babičky, rybník) – tzn loď. Realizace:
Moře – dostatečně velký formát papíru (papírová role) vlhčíme molitanovými houbičkami, následně zapouštíme vodové barvy, sypeme hrubozrnnou solí. Plachty lodí – použijeme techniku „kuličkování“. Do papírové krabice (od zeleniny) vložíme papír odpovídající velikosti, skleněné kuličky namáčíme do temperových barev a nakláněním krabice je necháváme „malovat“. Lodě – vystřižené tvary omalujeme temperovými barvami, lihovým fixem znázorníme prkna. Námořníci – každé dítě si vytvoří svou vlastní podobiznu, zvolí si výtvarný materiál. V moři je místa dost – děti kreslí, koho či co můžeme potkat při naší plavbě po moři.
(část třídního tabla – děti v rozmezí věku od 3 roky a 5 měsíc po 5 let a 2 měsíce, barvy lodí odpovídají barvám stolečků) Hodnocení:
Celý výtvarný úkol (vyjma osobních portrétů) jsme uskutečnili na školní zahradě, což byla výhoda vzhledem ke zvoleným technikám (práce s vodou, velký formát, kuličky). V případě realizace ve třídě je nutno zabezpečit opatrnost při manipulaci s vodou a ponechat čas na následný úklid. Děti si dávaly velmi záležet na vytváření vlastních podobizen. Pro některé z dětí byla kresba obtížná, neboť se snažily na poměrně malý formát ztvárnit celou postavu.
Jak se javor strakatil Průběh: Motivace:
Četba z knihy Daniely Fišerové Duhové pohádky. Pozorování změn v podzimní přírodě, vnímání barevnosti. Sbírání podzimního listí – vytváření obrazců, navlékání na nit, ukázky lisování. Strom ve školce, strom samotář, stromy kamarádi – hledání podobností a rozdílností u člověka a stromu. Který strom je největší fešák?
Výtvarný úkol:
Zachytit barevnost stromů na podzim. Vytvořit malbu jen s pomocí svého těla. Zvolit, která část lidského těla připomíná strom. Domluvit se s kamarády kdo vytvoří kolik stromů – práce ve skupinkách, pomoc druhému při přípravě otisku.
Realizace:
Pruh papíru větších rozměrů (papírová role) připevníme v rozích papírovou páskou ke stolu či podlaze. Děti si vzájemně natírají ruce (popř. jinou část těla, na které se dohodly) a otiskují je na papír. Znázorňujeme listy – v našem případě otisky prstů (ukazováček vytváří kulaté otisky). Rozmělňujeme suché javorové listy na malé kousky a ty nanášíme na lepidlové stopy.
Hodnocení:
Děti pozitivně vnímaly vzájemnou pomoc při natírání rukou a umývání. Popisovaly své pocity (lechtá to, šimráš mě…), obavy (zamažeš mě…) Zvolená technika vystihuje podzimní náladu i krásu barevných listů (inspirace na internetu). Použití přírodnin oživilo konečný dojem a atmosféru. Sbírání listů umožnilo dětem podílet se na opatření výtvarného materiálu.
Už tu nejsou prázdná hnízda Průběh: Motivace:
Nalezení prázdného ptačího hnízda a skořápek ptačích vajíček při společné vycházce. Z čeho je hnízdo postaveno? Zkoumání a úvahy: Z čeho jiného by mohlo být ještě postaveno? Co nám připomíná jeho tvar? Jaký jiný tvar by mohlo mít? Jak se staví zobáčkem. Experiment s prádelními kolíčky – sestavování ornamentu z víček od PET lahví pomocí kolíčků. Kdo žije v hnízdě? Jak se tam všichni vejdou?
Výtvarný úkol:
Seznámit se s technikou kašírovaní. Podílet se na výrobě kašírovací hmoty. Kresba, zachycení typických znaků ptačího těla. Napodobit stavbu ptačího hnízda s pomocí vybraného materiálu (pruhy látky, krepový papír, vlna, proutí, peří, klacíky a další přírodniny).
Realizace:
Ptáci a ptáčata 1. Novinový papír natrháme na malé části a máčíme přes noc ve vodě. Přebytečnou vodu slijeme, mixujeme (u skartovaného papíru není třeba), přidáme tapetové lepidlo a rukama promačkáme. 2. Na čtvrtku tužkou nakreslíme tělo ptáka. Není nutné věnovat se detailům (peří), neboť budou následně překryty. 3. Kašírovací hmotou vyplňujeme obrázek, detaily ztvárníme plastické. Na tácech necháme několik dní prosychat. 4. Vyschlé výtvory kolorujeme temperovými barvami.
Hnízda 1. Síť s většími oky rozložíme na stůl nebo podlahu a v rozích upevníme (přivážeme, zatížíme). 2. Vybraný materiál proplétáme sítí, zjišťujeme, který materiál se proplétá snáze, který hůře, který v síti vůbec nedrží. 3. Při vyplétání je nutná asistence učitelky, která přidržuje síť.
(kolektivní práce dětí v rozmezí věku od 5 let a 2 měsíců po 6 let a 2 měsíce) Hodnocení:
Příjemným překvapením byla pestrost dětských výtvorů co do tvaru i barevnosti. Některé z dětí se kašírovací hmoty zprvu nechtěly ani dotýkat, odpuzovala je její barva i zápach. Po překonání nedůvěry si ale práci užívaly. Vyplétání sítí bylo organizačně i technicky náročné, ale výsledek předčil očekávání. Bylo třeba přidržovat síť, děti musely vzájemně komunikovat, domlouvat se, kdo a kde začne vyplétat, zda se nebude druhému dítěti plést do cesty.
Jak Vánoce byly málem na blátě Průběh: Motivace:
Četba z knihy Zdeňka Malinského Vánoční pohádky. Pozorování a vnímání změn v přírodě při společných procházkách. První známky toho, že přichází zima – jinovatka, chlad… Barevná paleta – vyhledávání přírodnin, které odpovídají barevné paletě – barvám, které máme k dispozici v MŠ. Paletu vytvoříme z pevného kartonu, naznačíme barevnou škálu a pak už jen vyhledáváme a přiřazujeme – pořizujeme fotodokumentaci, přírodniny (odpovídajících rozměrů), přilepíme tavnou pistolí.
Výtvarný úkol:
Zachytit barvami okamžik, kdy se potká podzim a zima – barevný kontrast, typické barvy daného ročního období. Jiným způsobem ztvárnit symbol slunce – seznámení s technikou dočasného vykrývání.
Realizace: 1. Na pracovní stůl připravíme talířky s temperovými barvami, molitanové válečky, štětce, razítka vloček a listů. 2. Ukážeme dětem, jak zakrýt část čtvrtky novinovým papírem. Odkrytou část barvíme pomocí molitanového válečku. Sejmeme novinový papír. Podle zvolené barvy, ročního období dotvoříme barevnou část tiskátky. 3. Na čistou plochu položíme plastový talířek a štětcem provádíme dlouhé tahy kolem dokola, směrem od talířku k okraji čtvrtky. Nezastavujeme ani před zabarvenou částí. 4. Paprsky sluníčka obtáhneme lihovým fixem, dokreslíme obličej. Dozdobíme papírovými výseky – vločky, lístečky.
Hodnocení:
Přestože bylo mou snahou ponechat dětem volbu rozhodnout se, zda sluníčko bude v barvách podzimu, či zimy, moje ukázka, jak při práci postupovat, je natolik ovlivnila, že vznikla jen zimní sluníčka. Od té doby v podobných případech volím zcela jiné barevné kombinace, než dětem nabízím. Zajímavý byl postup dětí při zdobení sluníčka papírovými vločkami. Objevily se tyto postupy: 1. paprsky zdobeny náhodně, bez jakéhokoli promyšleného postupu, 2. pravidelné kontrastní střídání barev vloček a paprsků (světlé versus tmavé odstíny), 3. barvy nedůležité, ale postup byl takový, že byl buď každý paprsek vyzdoben jednou vločkou co nejblíže ke středu (kruh), nebo byly paprsky zdobeny postupně v celé své délce – zde zpravidla časem došla trpělivost a paprsky jsou dozdobeny náhodně.
Půjdem spolu do Betléma… Průběh: Motivace:
Blížící se čas vánoční – sdílení tradic a zvyklostí, které děti znají. Poslech vánočních koled. Zhlédnutí úryvku České mše vánoční J. J. Ryby s obrázky Josefa Lady v animovaném filmu na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123602023-ceska-mse-vanocni/, prohlížení reprodukcí, popis děje, vnímání detailů. Návštěva kostela sv. Bartoloměje a Domova seniorů – ukázka starodávného a keramického betléme. Četba z knihy Dárek pro Ježíška (Stjepan Lice) – vyprávění o betlémské noci. Četba z knihy Petra Horáčka Husa Líza a vánoční hvězda – vánoční příběh, ilustrace vytvořené technikou koláže.
Výtvarný úkol:
Seznámit se s technikou koláže – vytvořit pozadí roztíráním a stíráním barev. Nakreslit, jak to vypadalo, když se Ježíšek narodil. Kdo za ním přišel, co Ježíškovi přinesl? Hotové kresby vystřihnout a po společné domluvě s ostatními vlepit do obrázku.
Realizace:
Pozadí koláže 1. Pevný karton větších rozměrů (80 x 120 cm) připevníme lepenkou k pracovnímu stolu. Děti přímo z tuby vytlačují temperovou barvu – linky, hromádky.
2. Plastovými kartami roztíráme a propojujeme barvy. Použít lze i ustřižený kus kartonu, ale ten se brzy rozmočí. Střídáme krátké a dlouhé tahy, měníme tlak na kartu – prolínání, vystupování barev.
Hvězdy – kapky žluté barvy byly rozetřeny vatovými tyčinkami do všech stran. Dodatečně zvýrazněny papírovými výseky žluté barvy.
Postavy a zvířata přicházející k Ježíškovi – kresba fixy a pastelkami.
(společná práce dětí v rozmezí věku od 4 let a 4 měsíců po 5 let a 3 měsíce – výřez obrazu) Hodnocení:
Při tvorbě pozadí jsme nejdříve použili čtvrtku. Temperové barvy měly tekutější konzistenci a děti se zaujetím roztíraly a roztíraly, až se čtvrtka protrhla. Při druhém pokusu jsme raději neponechali nic náhodě a použili karton. Děti se při práci musely rozhodnout, kdo namaluje Marii, Josefa a Ježíška, protože ti mohli být na obrázku pouze jednou. Zpočátku to vypadalo, že nenajdeme řešení. Aby děti neztratily o činnost zájem, začala jsem ptát: „Kdo by mohl za Ježíškem přijít?“ a návrhy dětí jsem podněcovala k realizaci. Nakonec zůstaly jen dvě zájemkyně o ztvárnění ústřední trojice. Domluva byla – Josef a Marie, Ježíšek a jesličky. Autorka jesliček se ale na svou práci natolik soustředila, že její kamarádka zatím fixou nakreslila všechny tři postavy. Společně pak kresby vybarvily a zažehnaly mé obavy z dalšího sporu. Děti kresba postav zaujala. Postupně jsme se ale propracovaly k postavám, které děti chtěly v betlémě mít, ale netroufaly si je nakreslit („Měl by tam být slon, ale já ho neumím.“). Nepomohla podpora z mojí strany: „Můžeš to zkusit,“ ale jeden chlapec přišel s myšlenkou, že jeho děda slona umí. Rozšířili jsme tedy náš betlém o příspěvky rodičů a prarodičů. Kdo přinesl nakreslenou postavičku, mohl ji do betléma dolepit.
Panáček odpaďáček Průběh: Motivace:
Vycházka do lesoparku, nalezení vysypaného odpadkového koše – téma: Kam s ním? Kam s papírkem od bonbonu, papírovým kapesníkem, lahví od limonády, rozbitou hračkou, plechovkou od paštiky? Barvy kontejnerů na odpady, Co do nich patří? Kde je najdeme ve školce, ve městě? Kolik kontejnerů, popelnic potkám, když jdu do školky? Třídíme odpad také doma? Proč sbíráme a třídíme odpad? Co se z odpadů vyrábí v továrnách? Co můžeme z odpadů vyrobit my? Materiály a jejich vlastnosti – papír, dřevo, textil, sklo, kov…
Výtvarný úkol:
Vytvořit prostorovou loutku s použitím odpadových materiálů, být nápomocný při sběru materiálu – víčka od PET lahví. Osvojit si techniku sádrování, seznámit se s novým materiálem a pravidly jeho použití.
Realizace:
Hlavička 1. Z novinového papíru tvoříme koule přiměřené velikosti (papírovou kouli vložíme do dalšího listu novin, několikrát opakujeme). Hotovou kouli omotáme papírovou lepicí páskou, aby udržela svůj tvar. 2. Čtvereček sádrového obvazu (nutno předem nastříhat) držíme napnutý v obou rozích, namočíme do misky s vodou a tahem o stěnu misky vytáhneme, přiložíme na novinovou kouli a prsty uhladíme. Opakujeme, dokud koule není zcela pokryta sádrou – bílá. 3. Sádrový čtvereček namočený ve vodě a zformovaný do kuličky či válečku přiložíme k hlavě a přimáčkneme – nos, uši. 4. Doporučuji na vrch i spodek hlavy proužkem sádrového obvazu připevnit cca 10 cm provázku. Poslouží k zavěšení loutky a připevnění těla k hlavě. 5. Hotové hlavy necháme vysychat několik dnů, poté omalujeme temperovými barvami. 6. Vlasy jsou vytvořeny navíjením vlny na tvrdý karton a následným převázáním.
Tělo a končetiny 1. List novinového papíru (letáky Bambule – křídový papír) formátu A3 zmenšujeme opakovaným skládáním trojúhelníku směrem do středu, až získáme mnohoúhelník o průměru 12–15 cm – část těla.
2. Celkem 5–6 částí těla uprostřed propíchneme šídlem (pomoc učitelky), navlékáme na vázací drátky (2 ks) o délce cca 50 cm a posuneme do středu drátků. 3. Na drátky (4 ks) navlékáme předem proděrovaná víčka od PET lahví – končetiny. Na konec drátku přivážeme ruce a nohy vystřižené z barevného papíru.
Loutku dokončíme společně s dítětem (přivázání hlavy k tělu, přilepení vlasů tavnou pistolí, poskládání a převázání látkové mašle pod krk).
(Kristýnka, 5 let a 8 měsíců) Hodnocení:
Děti se aktivně podílely na shromažďování PET víček. Sádrování je pro děti atraktivní činnost (pouze málokdy se najde dítě, jemuž vadí dotýkat se namočeného sádrového obvazu, ale ta možnost tu je). Je důležité pohlídat správnou techniku (držení čtverečku v obou rozích). Navlhčený obvaz má tendenci zmuchlat se do kuličky, kterou již nevyhladíme. Zpočátku se zdálo být velmi obtížné poskládání novinového papíru do mnohoúhelníku. (Chybou bylo, že děti překládaly papír na poloviny, ale byl to i příklad hledání jiného způsobu řešení zadaného úkolu.) V závěru jsme použili všechny části, které děti vybraly, že by mohly být tělem, a ty navlékly. Kresba, vystřihávání „dlaní a chodidel“ či navlékání víček nečinilo dětem žádné obtíže. Chvíle při společném dokončování a okamžik, kdy byl panáček hotový, naplňovaly děti radostí a hrdostí, že něco takového dokázaly.
