Malé Svatoňovice se nacházejí na úpatí Jestřebích hor. Jsou mariánským poutním místem a rodištěm novináře a spisovatele Karla Čapka. Bývají též nazývány Studánka. Jméno Svatoňovice pochází od Bartoloměje Svatoně, který dle pověsti si v počátku minulého tisíciletí vystavěl své sídlo při kostele svatého Bartoloměje na Zálesí, nyní části Batňovic. Svatoňovická tvrz Na Valech je sice prvně připomínána roku 1357, ale zaniká už kolem roku 1386. Lze tedy předpokládat její dřívější vznik. Zboží pak přešlo pod panství Vízmburk, který byl roku 1447 spolu se Skálami vypálen Slezany. Později spadá pod panství Náchod. Osídlení postupovalo pomalu do hor. Mezi dvěma výběžky Jestřebích hor, Kyselou horou a Klůčkem, vyvěrá sedmi rozsedlinami ze skály pramen s dobrou, stále tekoucí vodou, která v zimě nezamrzá. Je totiž mírně radioaktivní a má přibližně stálou teplotu osmi stupňů Celsia. Každých 10 vteřin vydá 2 litry vody. Svatoňovická sedmipramenná "Studánka" byla známa od nepaměti. Už za třicetileté války se zde lidé ukrývali. Na začátku 18. století pozemek kolem pramene patřil usedlosti rolníka Václava Šrejbera. Ten do výklenku nad vraty svého statku chtěl umístit sošku Panny Marie. Lidé, kteří chodili kolem jeho statku ke studánce, přesvědčili hospodáře, aby sošku zavěsil na suchou třešeň, která stála nad studánkou. Roku 1709 v kruté zimě třešeň zmrzla a zůstala už suchá. Na ní v neděli 27. října 1715 sedlák Šrejber zavěsil dřevěnou skříňku se soškou Panny Marie. Za pět dní po vyvěšení sošky došlo k uzdravení Davida Dröschela ze Slavětína za Radvanicemi. Trpěl epilepsií a měl chromé nohy i ruce. Zdálo se mu, že je ve Svatoňovicích u studánky a nad ní na suché třešni je soška Panny Marie. Hlas jej vybízel, aby tam šel, vodou ze studánky se omýval a ji pil. Když bude s důvěrou prosit, na přímluvu Panny Marie mu Pán Bůh dá zdraví. Až když se sen -1-
ještě dvakrát opakoval, nechal se na slavnost Všech svatých 1. listopadu 1715 dovézt na trakaři do Svatoňovic ke studánce, vodou se omýval, ji pil, vroucně se modlil k Panně Marii a skutečně se uzdravil. Domů se už vrátil pěšky. V následujících letech pracoval v Trutnově a okolí bez nejmenší známky dřívější nemoci. Roku 1716 po sedmi letech, co třešeň byla suchá, na sv. Jana Křtitele 24. června třešeň rozkvetla na sedmi větvích a na sv. Václava 28. září se na ní červenaly třešně. Věhlas studánky přiměl majitelku náchodského panství, paní kněžnu Annu Marii Viktorii Piccolomini de Aragona vystavět zde barokní kapli. Pozemek se studánkou vrchnost získala tím, že Šrejberovi za něj dala panskou louku pod záleským kostelem. Pozemek pak poskytla pro církevní stavbu, lázně a panskou hospodu.
Mozaika ve Studánce 24. srpna 1731 dáno povolení biskupskou konzistoří v Hradci Králové ke stavbě kostela a hned bylo započato se stavbou. V roce 1732 byla soška nejprve přenesena do dřevěné kaple, třešeň pokácena a ještě téhož roku byla dokončena stavba osmiboké barokní kaple před původní studánkou. -2-
V roce 1733 se stavěl kostel Sedmiradostné Panny Marie v barokním slohu. Poutní kostel má zděný kamenný presbytář. Loď však byla tehdy roubená z dřevěných trámů s mezerami ucpanými mechem, podlaha dlážděna pískovcem. 30. května 1734 kostel posvěcen a zasvěcen ke cti Sedmi radostí Panny Marie. Do něho na hlavní oltář přenesena soška Panny Marie. Přes léto sem posílán zámecký kaplan z Náchoda, aby denně poutníkům sloužil mši svatou. Později zřízeno místo fundatisty, který tu už pak přebývá trvale.
Poutní kostel Sedmi radostí Panny Marie situovaný na svahu poblíž pramene dobré vody je barokní z roku 1733, posvěcen 30. 5. 1734, se zákristií, k níž na severu přisedá kaple svatého Judy Tadeáše. Loď klasicistní po empírové přestavbě v letech 1830 – 31. Nad portálem je slepé půlkruhové okno a nad ním letopočet 1830. -3-
Návštěvnost Studánky stoupala. Obchodníci a řemeslníci tu mohli úspěšně podnikat. Pod kostelem postavili své boudy. I několik rodin z Úpice se usadilo v okolí kostela a lázeňského domu. Tak vznikly Malé Svatoňovice, kde roku 1882 začalo působit obecní zastupitelstvo a Malé Svatoňovice se začaly odlišovat od Velkých Svatoňovic. V létech 1829 - 31 zde působil P. Josef Regner, známý z kroniky Aloise Jiráska "U nás" jako "Havlovický". V té době náchodské panství vlastnila kněžna Kateřina Zaháňská, známá postava z "Babičky" Boženy Němcové. Také babička s Barunkou konaly pouť do Malých Svatoňovic. Za P. Regnera byl kostel přestavěn empírově. Roku 1829 dřevěná část kostela již byla sešlá a nestačila vzrůstajícímu zájmu poutníků. Proto bylo rozhodnuto nahradit dřevěnou loď kostela zděnou s tím, že bude ponechán pouze opravený presbytář. Jenže obce nebyly ochotny rozšiřovat své robotní závazky. Úpici prý není kostel k prospěchu. Přesto v květnu 1830 dřevěná část zbourána a roku 1831 přestavba dokončena. Na začátku června 1832 znovu postavena kazatelna a dva postranní oltáře.
-4-
Nyní v čele presbytáře stojí hlavní oltář Panny Marie Sedmiradostné z roku 1886. Oltářní architekturu všech oltářů dělal polický truhlář Kajetán Pejskar z Police nad Metují, sochařskou výzdobu Ferdinand Demetze ze Sant Ulrychu v Tyrolsku. Uprostřed retabla za skleněnou výplní je plastika svatoňovické Madony. Kolem rámu zasklené skříňky figurální výzdoba soškami desíti andělů nesoucích různé hudební nástroje. Holubička nad nimi znázorňuje Ducha svatého. V bočních nikách jsou sochy slovanských věrozvěstů (díla z roku 1886): na evangelijní straně sv. Metoděje, biskupa, na epištolní straně sv. Cyrila, mnicha, vlastní bratři, kteří přišli roku 863 na Velkou Moravu.
Interier vzadu:
-5-
Soška Sedmiradostné Panny Marie svatoňovické pochází od lidového řezbáře chromého rolníka Jana Karáska z nedalekého Odolova, který ji vyřezal v roce 1715. Původní polychromie úpického malíře Václava Nývlta zmodernizována v polovině 20. století. Prvně byla vyvěšena 27. 10. 1715 v dřevěné skříňce na třešni - odtud název "Panna Maria na třešni". K vysvěcení kostela v roce 1734 přenesena na oltář v kostele. Zdobená kasička na přední straně má oválné pouzdro s ostatky svatého Jana Nepomuckého, které se dávají poutníkům k líbání. Odívána bývá novodobým pláštíkem z textilií:
Na svatostánku je pták pelikán pocházející z r. 1886. Dle pověsti si rozdírá vlastní hruď, aby nakrmil svá mláďata svou vlastní krví. Tato přírodovědná, biologicky nepravdivá představa bývala v umění používána jako obraz vykupitelské smrti Božského Spasitele. Naznačuje tím Krista, který pro nás na kříži prolil svou vlastní krev. -6-
Z roku 1886 pochází i dvě sošky klečících andělů adorujících Pána Ježíše ve svatostánku umístěné v predele hlavního oltáře, jedna na evangelijní straně, druhá na straně epištolní. Nová liturgická úprava v kněžišti pochází z roku 1975. Jejím navrhovatelem a zhotovitelem byl farář Václav Hartman z Hronova, který měl před kněžstvím Vyšší umělecko-průmyslovou školu v Praze. Obětní stůl má vpředu tři mědirytiny: pohledově vlevo Panny Marie Bolestné, uprostřed hlava Krista trním korunovaného, pohledově vpravo sv. Josefa s lilií čistoty. Ambon má reliéf sv. apoštola a evangelisty Jana s atributem orla. Na podstavci v presbytáři čelem k oltáři stojí novodobá socha svatého Josefa, snoubence Panny Marie, darována sem v roce 1978. Na vítězném oblouku naproti kazatelně visí velký kříž s Ukřižovaným Kristem z roku 1899, pod ním socha Panny Marie Sedmibolestné z roku 1905. Naproti na evangelijní straně vítězného oblouku je kazatelna. Na její stříšce socha Dobrého Pastýře - Pán Ježíš s ovečkou na rameni, pořízen roku 1887. Vedle kazatelny vpředu lodi v rohu u vítězného oblouku je boční oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1887. Ve středu v nice se nachází socha svatého Jana Nepomuckého. Figurální výzdobu oltářů dodala řezbářská firma Ferdinanda Demetze z Tyrol.
-7-
Na epištolní straně lodi vpředu v rohu je boční oltář sv. Barbory, patronky horníků, z roku 1888, v nice oltáře soška sv. Barbory. Patronka horníků stojí nad uhelnou slojí, kde jsou tři figurky havířů při své práci ve štole při dobývání uhlí. Křížová cesta má 14 zastavení kolorovaných plastik v rámech, rozmístěných po zdech na dvou stranách lodi. Zhotovena v roce 1903, totéž bledších barev je v Mariánském sadě z roku 1893. Když si vše porovnáme s obrazy v kostelech v Batňovicích, Horních Vernéřovicích, Radvanicích a Janovicích, kde se všude jedná o dílnu trutnovského malíře Ignáce Russe, vidíme tu seriovou výrobu „uměleckého díla“.
-8-
Varhany na kruchtě jsou nástroj s kuželovými vzdušnicemi. Do jednotného vybavení interiéru uzpůsobené v polovině 20. století. Traktura manuálů je mechanická, traktura pedálu pneumatická. Na dvou manuálech a pedálu je celkem 17 rejstříků. Zhotovila firma Jan Tuček, Kutná Hora, roku 1901.
Nástěnné malby: až na šestou radost jsou z roku 1899 od Ludvíka Nejedlého z Nového Bydžova. 1. radost - Zvěstování Panně Marii - je na vítězném oblouku v rohu lodi kostela vpředu na epištolní straně: "Anděl Páně zvěstoval Panně Marii, a ona počalala z Ducha svatého." Ve svatém růženci říkáme: "kterého jsi z Ducha svatého počala". Archanděl Gabriel Pannu Marii pozdravil: "Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou." Slavnost Zvěstování Páně se slaví 25. března.
-9-
2. radost - Navštívení Panny Marie u tety Alžběty v Judských horách: "s kterým jsi Alžbětu navštívila" - umístěna uprostřed lodi kostela na epištolní straně. Svátek Navštívení je 31. května.
3. radost - Narození Páně v Betlémě ve chlévě: "kterého jsi v Betlémě porodila" - umístěna na epištolní straně v lodi vzadu nad zábradlím kůru. Slavnost 25. prosince.
- 10 -
4. radost - Obětování Páně (Pána Ježíše v chrámě): "kterého jsi v chrámě obětovala" - na evangelijní straně v lodi kostela vzadu nad zábradlím kůru. Nyní se svátek 2. února jmenuje „Uvedení Páně do chrámu“, lidově Hromnice, protože se světí svíčky hromničky. Simeon Panně Marii prohlásil: "Tvou vlastní duší pronikne meč," proto totéž bývá někde (např. v Rokoli) jako první bolest, a po ní jako druhá následuje Útěk do Egypta.
5. radost - Nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě: "kterého jsi v chrámě nalezla" - umístěna na evangelijní straně uprostřed lodi kostela. Při putování do chrámu v Jeruzalémě se Ježíš rodičům ztratil - to byla třetí bolest, ale když byl nalezen, byla to radost. - 11 -
6. radost - Nanebevzetí Panny Marie: "který tě, Panno, do nebe vzal". K tomuto svátku se zde v Malých Svatoňovicích 15. srpna a v neděli po slavnosti drží pouť. Nanebevzetí by mělo být na evangelijní straně lodi kostela vpředu v rohu, avšak na dosud prázdné místo podle obrazů Sedmi radostí na faře akademická malířka Iva Beščecová z Dobříše v dubnu roku 1982 zobrazila, jak se Vzkříšený Ježíš zjevuje své Matce jako první z lidí a tím vlastně vzniká už 8. radost. Tomu se nelze divit, neboť v různých knihách dřívějších i dnešních se objevuje jako radosti Panny Marie všelicos, dokonce Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení i seslání Ducha svatého.
- 12 -
7. radost - Korunování Panny Marie: "který tě v nebi korunoval" umístěna na klenbě presbytáře. Památka tohoto desátku růžence se slaví 22. srpna, jde o oktáv k Nanebevzetí.
V rozích klenby presbytáře kolem nástropní malby Korunování jsou čtyři evangelisté: sv. Matouš má za atribut člověka, často malovaného jako andílka, sv. Marek má ve znaku lva - krále pouště, neboť jeho evangelium začíná vystoupením sv. Jana Křtitele na poušti, sv. Lukáš začíná své evangelium vyprávěním o zvěstování Zachariášovi v chrámě - a chrámovým obětním zvířetem byl býk, sv. Jan začíná své evangelium tak vznešeně, jakoby se vznášel na perutích orla, kterého má také jako atribut. Na stropě v lodi je Immaculata – „Neposkvrněná Panna Maria“ mezi dvěma anděly, stojí na zeměkouli, s měsícem pod nohama, s 12 hvězdami kolem hlavy, nohou šlape na jedovatého hada.
- 13 -
Kostelní jesličky, "betlém" - s pozadím města Betléma a figurkami, pochází z roku 1945, staví se pouze na vánoční dobu vzadu v kostele.
Secesní reliéf - majolikový obraz Pána Ježíše v Getsemane - pod kruchtou na epištolní straně lodi vzadu kostela vpravo od vchodových dveří, před dveřmi na kůr, výrobek keramické továrny v Rakovníku z roku 1910, Kristus Pán v Getsemanské zahradě se krví potí a anděl ho posiluje.
- 14 -
Zpovědnice naproti byla pořízena roku 1951. Nábytek v zákristii v roce 1952. Obojí zhotovila firma Břetislav Kafka v Červeném Kostelci. Vitráže (ozdobná barevná okna): s IHS (zkratka jména Ježíš) darované roku 1915 osadníky Velkých Svatoňovic a okolí, s monogramem Maria, vyrobila firma Krišpín z Prahy, obě pořízené na památku 200 let od vzniku poutního místa, s medailonem kříže – roku 1914 jedno věnovala paní Františka Dvořáčková, druhé paní Marie Hentschelová, David, starozákonní král a pěvec hraje na harfu - na kůru směrem do náměstí, Svatá Cecilie, patronka zpěvu a hudby - směrem k faře, obě z roku 1949:
- 15 -
Zvon "Budislav" z roku 1884 a zvon "Ke cti Panny Marie" z roku 1970:
V srpnu 1834 před kostelem v náměstí vybudováno schodiště, kde pak roku 1840 na kamenném podstavci postaven železný kříž. Nynější úprava však pochází z roku 1950. Roku 1732 nejprve soška Panny Marie svatoňovické uložena v dřevěné kapli, třešeň pokácena a studánka překlenuta.
Klenba nad studánkou Východně od kostela postavena roku 1732 barokní kaple "Studánka": Kaple je otevřena třemi oblouky s ozdobnými mřížemi směrem ke kostelu. Nad korýtkem z roku 1777 vnitřek kaple byl v roce 1907 pokryt mozaikou Panny Marie dle návrhu bratra Pantaleona Majora, benediktina z Emauz. Práci provedla keramická továrna z Rakovníku. Znázorňuje třešňový strom s plody a na něm svatoňovickou Madonu.
- 16 -
V roce 1737 založeny vodoléčebné lázně, pro hosty postavena dřevěná hospoda, roku 1748 pak postavena jednopatrová "Kamenná hospoda". V lázních v Malých Svatoňovicích se 9. ledna 1890 narodil spisovatel Karel Čapek. Jeho otec tady působil jako lázeňský doktor. V roce 1946 tu založeno Muzeum bratří Čapků a roku 1969 odhaleno na náměstí sousoší bratří Čapků od Josefa Malejovského. Nad "Studánkou" jsou kaple Panny Marie Lurdské a sv. Judy Tadeáše. Kaple sv. Judy Tadeáše před zákristií byla postavena jako obětní v roce 1904. V roce 1934 pak naproti postavena nová obětní kaple a zde zřízena Lurdská kaple s tekoucí vodou. Ale v roce 1952 sem pořízena dřevěná socha svatého Judy Tadeáše od firmy Břetislav Kafka z Červeného Kostelce.
- 17 -
Svatý Juda Tadeáš Kaple Panny Marie Lurdské postavena nad Studánkou v roce 1934 jako kaple obětní a teprve v roce 1948 zde zařízena Lurdská jeskyňka s tekoucí vodou. P. Blahník, tehdy kaplan v Červeném Kostelci, sem daroval sochu Panny Marie Lurdské se soškou klečící svaté Bernardetty a P. Nádvorník, zdejší fundatista, dal sem nanosit množství araukaritů (zkamenělého dřeva) ze Žaltmanu.
- 18 -
Sídlo římskokatolické poutní duchovní správy "fara" Malé Svatoňovice, postavena v roce 1892 - datováno pískovcovým erbem nad hlavním vstupem. Jedná se o jeden z posledních dochovaných objektů postavených jako správní budovy panství knížete Schamburka.
Na chodbě kříž s tělem Páně, novodobá soška Panny Marie Královny a cyklus obrazů Sedmi radostí Panny Marie. Toto je Nanebevzetí:
- 19 -
Roku 1749 nad Studánkou vystavěn kostelnický domek (čp. 16). Je to nejstarší dochovaný objekt lidové architektury v obci. Dochován v původní konstrukci, tvaru i materiálu. Nynější stav je po opravách v letech 1998 2002. Řadí se k nejstarším v podkrkonošském regionu.
Takto vypadal v roce 1933, když jej namaloval červenokostelecký malíř Ruda Křeček (Jituš):
- 20 -
Roku 1891 byl zde ustaven "Spolek pro zvelebení poutního místa v Malých Svatoňovicích", který se zasloužil o zřízení Mariánského sadu, kde je soubor kapliček Sedmi radostí Panny Marie, křížová cesta a Boží hrob. V roce 1892 posvěcen základní kámen a ještě téhož roku v kopci nad kostelem 300 m na sever postaveno sedm zděných kapliček Sedmi radostí Panny Marie, roku 1893 zde zbudována křížová cesta. Na klenáku vstupní brány do Mariánského sadu je vytesána malosvatoňovická Madona:
Klasicistní výklenkové kaple z roku 1892. Romantická architektura podle návrhu architekta Edmunda Chaury z Červeného Kostelce, obrazy Sedmi radostí maloval bývalý žák svatoňovické školy akademický malíř Josef Cobl. - 21 -
Zastavení křížové cesty - v zasklených skříňkách 14 kolorovaných plastik na dřevěných křížích, 14. zastavení se nachází na kříži čelní fasády Božího hrobu. Křížová cesta svým rozmístěním se zde snaží přiblížit cestě Pána Ježíše na Golgotu. Na konci křížové cesty se v letech 1902 - 5 stavěla kaple Božího hrobu a na Květnou neděli 8. dubna 1906 vysvěcena. Uvnitř použito araukaritů. Uprostřed interiéru Boží hrob se sochou mrtvého Krista: z alabastru zhotovena sochařem Antonínem Suchardou z Nové Paky, umístěna ve skříni ze dvou stran zasklené, na kamenném lůžku z araukaritů, které sahají až ke stropu, z roku 1906. Z téhož roku pochází v Božím hrobě kamenný oltář zhotovený z hořického pískovce.
- 22 -
Na Klůčku v rohu křižovatky cesty s odbočkou na hřbitov je socha Panny Marie Královny z roku 1771:
Hlavní pouť se v Malých Svatoňovicích slaví v neděli po slavnosti Nanebevzetí Panny Marie a nebo v týž den, když neděle přijde na 15. srpen. Mše svaté o hlavní pouti jsou dopoledne v 8.30 a v 10.30 hodin, odpoledne ještě ve 14 hodin. Každou první sobotu v měsíci se zde věřící scházejí ke mši svaté v 8.30 hodin, kdy se modlíme zvláště za rodiny, aby z nich vzešla povolání k duchovnímu stavu. Poutní sezóna bývala od května do září, ale dnes poutníci přicházejí celoročně. Pro zájezdy se slouží i bohoslužby mimořádné.
- 23 -
