Školní časopis
SLOVO REDAKCE Milí čtenáři, rok se s rokem sešel, ten letošní má na konci „8“, to je podle Číňanů šťastné číslo, tak možná proto v Číně 8. 8. 2008 začíná olympiáda. I my Vám přejeme hodně štěstí a aby to nebylo málo, tak pro Vás máme už třetí číslo našeho školního časopisu. Doufáme, že ta předešlá se Vám líbila, ale jistí si tím nejsme, protože Vaše odezvy na naše ankety a soutěže nebyly „nic moc“. Celá redakce by byla ráda, kdybyste nám svůj zájem dali více najevo a třeba nějakou tu soutěž vyzkoušeli, abychom se „nedřeli“ zbytečně. Usoudili jsme, že jedna soutěž je trošku málo, a tak vyhlašujeme hned tři. 1) Napiš krátký text – popis. Co si představuješ pod pojmem pipla osmahlá? 2) Co vidíš na fotce? 3) Srdce v akci – blíží se totiž Valentýn – 14. 2. 2008 o velké přestávce – sraz před 9.A, podmínkou je srdce umístěné kdekoli (z čehokoli) na těle (svlékat vás nebudeme). Hodnotíme především originalitu! Vítězové všech soutěží obdrží cenu redakce (TOP SECRET – přísně tajná informace, ale bude to stát určitě za to). Odpovědi předávejte p. učitelce K. Suché. VAŠE REDAKCE PAVEL SVATOŇ, DENISA FEDÁKOVÁ, SANDRA MÜLLEROVÁ, MAREK PODANÝ, PETR MACÁK, DAVID VRŠECKÝ, DAVID NOWAK, SILVIE KUČEROVÁ, MICHAELA BLÁHOVÁ Tak i takto vypadají naše schůzky, cukrárna na Lidickém náměstí v Ústí nad Labem.
PS: V každém čísle se snažíme přijít s něčím novým, tentokrát komiks. Příště bychom rádi zkusili novou rubriku – Zaujalo nás (vás). Uvítáme i Vaše příspěvky. Děkujeme I. Filkové a p. Macákovi – za technickou podporu. Paní učitelce Haně Kulové, panu učiteli Janu Vintrovi – za rozhovor, panu učiteli J. Najmanovi za příspěvek, paní učitelce P. Petrů a K. Jelenové za krásné „perličky“. Vítkovi Petříkovi z 9.A za fotky z lyžařského výcviku a komiks.
BYLO NÁS PĚT Jen hrstka odvážných trmických matadorů dobrodružných výprav se odvážila pro zimní výpravu do koutů Jizerských hor a Krkonoš. Cíl naší expedice byl jasný. Do našich srdcí vnést další velkou dávku zážitků. Krom toho jsme měli v plánu poznat zvyky místních domorodců, zkrotit dřevěná prkýnka tak, aby nám říkala „pane“ a vytvořit si nová přátelství, třeba i na celý život.
Naším táborem byla chata U Kostela, která se v obci Příchovice nachází hned vedle místního hřbitova. Doufali jsme, že naše výprava bude o poznání úspěšnější … Nikdo nemohl tušit, že zdejší obyvatelé budou toliko pohostinní. Nebo snad víte o jídelně, kde Vám na talíř nandají, nakolik je Vaše pusa prořízlá? Dokonce i řízky z vepře rozdávali, jak knedlíky k omáčce! S takto nacpanými pupky by ztracené jedince výpravy našli i napřesrok živé. Ale nepřijeli jsme kvůli jídlu, takže … … Prvně jsme se chtěli spřátelit se sjezdovkou, poznat krásu a eleganci sjezdového lyžování. Musíme přiznat, že první den byl krušný, ale o to sladší byl konec kurzu, kdy lyže poslouchaly nás, nikoli my je. Celých sedm dní plných kotoulů, přemetů (a to někteří tvrdili, že jej neumějí) a drasticky vypadajících pádů bylo nízkou cenou za to, že jsme si kopce vychutnávali jako „Pán hor“ v pohádce Krakonoš a Lužnici. O poznání těžší to bylo s běžkami, které jsou závislé na tom, jak si je před výpravou připravíte, jakým „sádlem“ je potřete atd. My jsme sádlo neměli, tak jsme použili moderní skluzové a stoupací vosky, ale i tak to byla alchymie. Proniknout do tajemství mazání lyží nám měla pomoci večerní
přednáška horských náčelníků. Bohužel mnoha členům výpravy se tvořily na lyžích takové nánosy sněhu, že spíše připomínaly babiččiny bačkory. Přes všechno příkoří, které nám běžky způsobily, to byly právě ony, jež nám umožnily poznat vzdálenější krásy krajinek zahalených v bílém hávu … Večer nebyl zdaleka tak náročný, jako denní expedice. Taneční zábava prokázala, že ladný pohyb v nás skutečně dřímá, snaha zaujmout opačné pohlaví přinesla neobyčejné kreace, často to na sále vypadalo jako ve Stardance. Středeční celovečerní kvíz byl naopak důkazem toho, že někdo měl těch úderů do hlavy na lyžích více než je zdrávo. Vše nakonec vyvrcholilo maškarní, vyhlášením výsledků závodů a udělením čestného vyznamenání za zdravé překonání příchovické expedice. Vyprávět o tom, jak krásné bylo naše putování a vzdělávání se, získávání nových přátel a zážitků, je věc nesnadná. Byla to především srdeční záležitost. To, že nyní můžeme říci: „Já umím lyžovat“ dává člověku do života nové možnosti, jak smysluplně využít svůj volný čas, dělá nás bohatšími a pro druhé zajímavějšími. Doufám, že příští rok budu moci nazvat zprávu z další termické výpravy „Klabzubova jedenáctka“ a vyrazíme společně v hojnějším počtu. Děkuji všem pěti badatelům za cenné zkušenosti a vnitřní obohacení, bylo mi ctí s Vámi putovat!
Jakub Najman
DeVáŤáCi před rozhodnutím Naše deváté třídy řeší problém – jak se správně rozhodnout o budoucí profesní kariéře. Někdo má konkrétní představu, kterou by rád uskutečnil, ale někdo ještě stále váhá. Nic není tak jednoduché, jak se zdá. Libverda V září se třída IX.B vypravila do Děčína na exkurzi zemědělské školy, Libverdy. Jako doprovod jely paní učitelka Hana Kulová a paní učitelka Dagmar Vomáčková. První překvapení čekalo už v autobusu, protože byl plný dalších tříd z různých škol, na některé žáky nezbylo místo, vzhledem k tomu, že málem praskala jedna pneumatika u vozu, musela jedna třída vystoupit. My naštěstí dojeli až na místo. Kromě stánků s občerstvením tam byla i stáj s koňmi, které jsme si mohli prohlédnout, dále skleník plný všelijakých květin. Také se nás ujal pan učitel, který na této škole pracuje a vysvětlil nám, jako to tam u nich chodí atd. Cesta zpět už byla klidnější, protože některé třídy se ještě zdržely, tak nebyl autobus tak plný. Veletrh vzdělávání Začátkem listopadu navštívily 8. a 9. třídy veletrh vzdělávání v Ústí nad Labem. Veletrh se konal ve dvou velkých tělocvičnách, kde se prezentovaly ústecké, ale i děčínské školy. Jelikož měl skoro každý jasno, na kterou školu bude podávat přihlášku, nebo se našli i tací, kteří se styděli, zeptat se na důležité informace, musela paní učitelka Výborná rozhánět houfy znuděných žáků. Nepobyli jsme tam dlouho, autobusů bylo málo a jezdily jen v předepsaných intervalech. Pavel Svatoň
DEVÁŤÁKY JSME PODROBILI KŘÍŽOVÉMU VÝSLECHU - TOTO JE ZŘEJMĚ JEJICH KONEČNÉ ROZHODNUTÍ: 1) Přemýšlíš o své budoucnosti? 2) Na jakou školu se hlásíš? Z jakého důvodu? PEPA ŠŤASTNÝ: „Nó, určitě přemejšlim … (snad), střední škola technická, protože mě to baví …, protože … je … no … mě to baví, tak proto.“ MARTIN TRENKLER: „Ne, obchodka …“ MÍŠA ŠIMKOVÁ: „Ne, obchodka, protože chci pracovat v kanceláři.“ VERČA BONDOROVÁ: „Ano, řeznice, máme to v rodině.“ MÍRA KRATOCHVÍL: „Ne, kuchař, mě to baví.“ MARTIN PÁLINKÁŠ: „ Co to je? Střední zdravotnická. Chci zkusit dělat s mrtvolama.“ DANIEL WALTER: „Ano, strojní průmyslová, rád dělám s autama.“ VÁCLAV UHER: „ Ne, nevim, času dost.“ MARTINA MACÁKOVÁ: „Ano, střední pedagogická, mám ráda děti.“ VERONIKA ŠEBKOVÁ: „Ano, sociálně správní, baví mě pomáhat lidem.“ KLÁRA ŠRÁMKOVÁ: „Jasně, neřeknu...“ ANIČKA STARÁ: „Ano, řeznické a uzenářské práce, mám to v rodině, peníze.“ HERMÍNA MLEZIVA: „Ano, nikdy nevíš, co bude zítra – překvapení.“ PAVLÍNA CICHÁ: „Ano, číšník/servírka, bavilo by mě to.“ David Nowak, Pavel Svatoň, Míša Bláhová, Silvie Kučerová
Povídali jsme si s paní uč učitelkou Hanou Kulovou 1) Kolik let učíte na této škole? Dost dlouho, učila jsem už Vaše rodiče a prarodiče, ale černé uhlí je starší, myslím(: 2) Jaký hudební styl máte ráda? Hip hop, vše co je svižné a rychlé (tiše závidím☺). 3) Proč Vás baví geologie (šutrologie)? Baví mě od té doby, co jsem jí začala rozumět (až na VŠ = vysoká škola), nějak si nepamatuji, že bych za základní nebo snad střední škole nějaký ten „šutr“ v hodinách přírodopisu viděla. Teď aspoň víte, proč vás tak týrám, aspoň rozeznáte dlažební kostku od sedmikrásky. ☺ 4) Vaše oblíbené zvíře a rostlina? Kůň = chytrý, vše si pamatuje, panter = rychlý, bojovný, pružný, orchidej = krásná. 5) Kdy Vás naše „školní zvířátka“ (žáci) nejvíc rozzlobila a pobavila? Každou hodinu mě něčím pobaví, častěji než rozzlobí, ale naposledy mě pobavila 8. A, když měli špatný den, konstatovali, že jsem jediná „normální“ učitelka. Naposledy mě naštvala 9. A a 9. B špatnou přípravou na desetiminutovku (jinak jsou to miláčkové, zvlášť když po nich nic nechci). 6) Prozradíte nám nějaký Váš školní přestupek? Zásadně jsem si při výuce četla (rodokaps, červenou knihovnu). Poté, co mi byla kniha zabavena, jsem si z tašky vytáhla další (třídní jsem tím lezla na nervy, protože počítat jsem u toho stíhala). Také jsem byla specialistka na taháky, které jsem bez poplatků zapůjčovala. 7) Závěrem záludná otázka: umíte zpaměti 3. Newtonův zákon? Ne, tento pán mi nebyl představen.
panem uč učitelem Janem Vintrem 1)Kolik měříte, nevyrostl jste nám přes Vánoce? Měřím 195 cm, doufám, že už ne. 2) Měl jste, nebo máte nějakou přezdívku kvůli své výšce? Mám a měl jsem spoustu přezdívek, ale žádnou bohužel (bohudík) kvůli výšce. Mám i jiné přednosti. 3) Chtěl jste vždy učit zeměpis a tělesnou výchovu? Myslím, že ano. Poprvé jsem to tvrdil už na základní škole. 4) Kolik zemí jste na svých cestách navštívil, kde se Vám nejvíc líbilo? Hodně, rozhodně bych počítal dlouho. Nejzajímavější byly obě cesty po Rusku, dále po Sýrii, Bosně, Moldavsku a Ukrajině. Nejraději mám ale slovinské Alpy, tam se vracím téměř každý rok. 5) Provozujete nějaké extrémní sporty? Teď už moc ne, ale celou střední školu jsem jezdil divokou vodu na kajaku. 6) Vyhrál jste někdy nějakou sportovní soutěž? Občas se mi i něco povedlo. Nejvíc si ale cením 41. místo na MČR v extrémní štafetě a 2. místo v anectextrému . Taky jsem přežil pivní triatlon a vyhrál „missáka“ naší střední školy, to by mi asi leckdo nevěřil. ☺ 7) Které předměty Vás bavily, které vůbec ne? Nejvíc mě překvapivě bavily TV a Z, nesnášel jsem M, F, CH.
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ V tomto týdnu se v mé pouti za bájnou zmijí dvouhlavou událo nespočet věcí … hlavně se však stala jedna neskutečná tragédie … ještě teď mi to rve srdce, když na to pomyslím … ach, jak jsem to jen mohl udělat! Ale co se tedy stalo: Poté, co jsem se zdatně dostal na evropskou pevninu, přesněji řečeno do Francie, jsem se rozhodl, že se vydám do nejbližšího města, abych si mohl koupit lístek na autobus nebo na vlak a vydat se na jih – směr nejprve Španělsko a poté přes Středozemní moře do Afriky. Po svých vlastních nohách, jsem tedy ušel tu nesmírnou dálku pešky a za několik hodin jsem se ocitl v jednom větším městě. Poněvadž jsem měl nehorázný hlad, podlehl jsem pokušení jedné francouzské restaurace a vešel i se svou hadicí Fifinkou dovnitř. Ale musím se přiznat, že jsem tomu jídelnímu lístku ani za mák nerozuměl … Pravda totiž je, že francouzsky umím tak jedině madame a „merrrsííí“ a „bonžůrrr, žuma pérrr Fredy McPopleta“ – spoléhám se na to, že všichni umí ten jedinečný a bezchybný jazyk jménem angličtina. Ale protože jsem nechtěl vypadat jako naprostý nekňuba, který neumí francouzsky ani ň, objednal jsem si nějaké podivné jídlo, o kterém jsem doufal, že to bude hamburger s hranolkama. Co se však nestalo! O chvilku později se mi na talíři objevily žabí
stehýnka!
Ano, opravdu tomu je tak.
Byly to nožky těch nevinných roztomilých zvířátek,
které vám pod okny kuňkají na dobrou
noc. Byl jsem naprosto zděšen, že se ti lidé vůbec
opováží těm nádherným žabičkám
vůbec něco udělat!
To jídlo jsem hned odmítl, skákalo do rybníku … Tak jsem si tedy
nemohl bych pozřít něco, co ještě před chvilku objednal cosi jiného. Říkal jsem si, že nic horšího to už
být nemůže. Jak moc jsem se zmýlil!!! Když přede mnou zdvihli poklop, na talíři jsem uzřel hromadu šnečích ulit! Přísahám, že se minimálně jeden nebo dva ještě po talíři plazili a zanechávali za sebou slizkou stopu! Byl to ještě otřesnější zážitek než ta žabí stehýnka … Jenže ta nejhorší věc měla teprve přijít… Má hadí slečna Fifinka ucítila vůni žabích stehýnek a šnečích ulit. Skořápky jí křupaly mezi zuby, ale Fifince to očividně nevadilo, zdálo se mi dokonce, že jí to moc chutnalo … S hrůzou a s mnohem lehčí peněženkou (nevěřili
byste,
kolik
ty
odpornosti stály!) jsem tedy opustil restauraci. Fifinka
se sice dobře najedla,
ale já jsem byl otřesen. V první chvíli jsem byl
rozhodnut kontaktovat
všemožné organizace na ochranu zvířat. Vždyť nemohla a jistě za chvíli v přírodě vymřou, pokud
ta nebohá zvířátka za nic je
ti
odporní
Francouzi
nepřestanou pojídat v takovém množství. Ale nakonec jsem usoudil, že moje poslání, má nebezpečná cesta se zmijí dvouhlavou je mnohem důležitější, takže si nemůžu dovolit zdržovat se zdlouhavým vyjednáváním s ochránci přírody, kteří by zcela určitě také byli žabožrouti. Tak jsem, tedy nasedl na vlak do Španělska a doufal, že už mě podobné otřesné zážitky nepotkají.
Petr Macák
NĚCO PRO ZASMÁNÍ … Žákovské „perlič „perličky“ 5. třída – vlastivěda Kdy a kdo osvobodil Československo ve II. světové válce? 1918, T. G. Masaryk, nevím to ale přesně. Kdo byl druhým prezidentem ČSR? Jaromír Erben – Erben Beneš 3. třída – český jazyk Ve slově hřebýk napíšu –y, protože je to spojení hřebce a býka. 4. třída – přírodověda Popiš ploutve u ryby. prsní, břišní, hřbetní, ocasní … piční
4. třída – český jazyk Skalnatý výběžek pevniny do moře se nazývá hmyz. 9. třída – dějepis Vysvětli tyto pojmy – blesková válka, zákopová válka.
Blesková = krátká, zákopová = dlouhá Na základě vlastní četby nebo shlédnutého filmu si vyberte některou významnou událost z dějin druhé světové války a seznamte s jejím průběhem ostatní. Nesleduji takové filmy. Nevím, jedna otázka z celého testu mě nezabije. 7. třída – dějepis Napiš jména zemských patronů, českých světců a vše, co víš o jejich životech, skutcích? Ludmila – vzala si Bořivoje a žili spolu šťastně v Praze. Ludmila – byla to prostě svatá Ludmila. 9. třída – český jazyk, kontrolní diktát žák napsal toto slovo – víled – pokud nevíte, co to znamená, podívejte se do slovníku spisovného jazyka českého, asi nebudete úspěšní – jde totiž o slovo výlet.
Přečti bez slova pes: TOPES JEPES ZPŮPES PESSOB JAKPES NAPES 30PES ŘINPES ZAPES PESMĚST NATPES DEPES BIPES PESLA.
SOUTĚŽ !!!!! CO VIDÍŠ NA FOTCE???
VTEPES
