22.2.2016
Přednáška 2. – Ekonomický růst
Makroekonomie I Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky
Souhrnné opakování podstata z minulé přednášky – výkonnost ekonomiky, metody výpočtu
Hrubý domácí produkt Nominální a reálný hrubý domácí produkt Čistý domácí produkt Hrubý národní důchod Disponibilní důchod
Výrobní metoda výpočtu HDP Součtem přidaných hodnot ve všech odvětví v ekonomice Při tomto výpočtu je nutné uvádět HDP v tržních cenách, proto se k přidaným hodnotám musí připočíst nepřímé daně a odečíst dotace. Nepřímé daně – DPH (daň z přidané hodnoty) a spotřební daň
Osnova přednášky: Podstatné ukazatele výkonnosti ekonomiky – souhrnné opakování předchozí přednášky Potenciální produkt – jeho definice jako východisko pro ekonomický růst Definice ekonomického růstu Zdroje ekonomického růstu - kvantitativní a kvalitativní Měření vývoje ekonomického růstu Teorie a modely ekonomického růstu
Shrnutí výpočtu výdajové metody HDP HDP C G NX
….. ….. ...... …..
Hrubý domácí produkt Spotřeba Vládní výdaje na nákupy Čistý export
HDP
= C + I + G + NX
Presentace výpočtu přidané hodnoty na příkladě Příklad prodeje knih – popis od těžby dřeva až po prodej knih
1
22.2.2016
Příklad výpočtu Stupeň Oblast výroby produkce
Důchodová metoda výpočtu HDP
Spotřeba meziproduktů
Přidaná hodnota
Příjem z prodeje
0
100
100
1
Lesní společnost
2
Dřevařský závod
100
50
150
3
Papírny
150
80
230
4
Tiskárna
230
60
290
5
Prodejna knih
290
120
410
x
Celkem
770
410
1180
Přidaná hodnota znamená v ekonomice zdroj pro důchody výrobních faktorů. Důchodovou metodou velikost HDP zjistíme tak, že sečteme: Mzdy (včetně dalších nákladů na zaměstnance) Renty Úroky Zisky Znehodnocení – amortizaci kapitálu Nepřímé daně
Potenciální produkt – jeho definice jako východisko pro ekonomický růst Definice potenciálního produktu: Jedná se o produkt při plném využití všech výrobních zdrojů. Lze jej chápat jako maximální produkční kapacitu Hodnota potenciálního produktu není stejná v čase se mění
Grafická interpretace ekonomického růstu Východiska – teorie agregátní nabídky a agregátní poptávky (téma obsah přednášky č. 5 – Model AS – AD)
Obecné pravidlo:
zmenšené o dotace
Definování ekonomického růstu Ekonomický růst synonymum hospodářský růst
Východisko pro definici ekonomického růstu: Hodnota potenciálního produktu není stejná v čase se mění.
Definice: Ekonomický růst znamená růst potenciálního produktu.
Agregátní nabídka Vyjadřuje různá množství statků a služeb (reálného produktu), který chtějí vyrábět při různých cenových hladinách. (jako agregátní veličina je předmětem samostatné přednášky)
Ekonomický růst znamená posun dlouhodobé křivky agregátní nabídky doprava.
2
22.2.2016
Grafické znázornění P
LAS1 LAS0
SAS0 SAS1
Yx0
Yx1
Y
Y ………. reálný HDP P ……… cenová hladina LAS0 ......... dlouhodobá agregátní nabídka (v předchozím období) LAS1 ......... dlouhodobá agregátní nabídka (ve sledovaném období ) SAS0 ......... krátkodobá agregátní nabídka (v předchozím období) SAS1 ......... dlouhodobá agregátní nabídka (ve sledovaném období) Yx0 ......... velkost potenciálního produktu (v předchozím období) Yx1 ......... velkost potenciálního produktu (ve sledovaném období)
Kvantitativní zdroje růstu Obecná charakteristika: Označeno jako extenzivní ekonomický růst, který je zajištěn kvantitativními faktory: Lidských zdrojů Kapitálových zdrojů – pouze fyzický kapitál Přírodních zdrojů
Množství práce Množství práce je dáno počtem pracovníků v ekonomice a odpracovaným časem. Ne všechny obyvatele v ekonomice (na území státu) lze označit jako pracovní vstup. V případě vstupů nás zajímá ekonomicky aktivní část obyvatelstva, tj. ta část v pracovním procesu. Zbývající část představují děti, studenti, nezaměstnaní, starobní a invalidní důchodci.
Zdroje ekonomického růstu Primární hledisko: Kvantitativní – extenzivní ekonomický růst, je založen na růstu výrobních faktorů Kvalitativní – intenzivní, je založený na zvyšování souhrnné produktivity výrobních faktorů Kombinovaný – kvantitativních a kvalitativních
Lidské zdroje (LZ) Dvě složky (LZ): Množství – kvantita práce Lidský kapitál
Lidský kapitál Lidský kapitál představuje souhrn znalostí, fyzických, intelektuálních a komunikačních schopností, praktických dovedností a motivací, získaných zejména v procesu vzdělání a praktické činnosti člověka a použitelných pro vytvoření nové hodnoty, uspokojení potřeby nebo pro zvýšení některé z forem kapitálu.
3
22.2.2016
Kapitálové zdroje - fyzický kapitál
Přírodní zdroje
Jedná se o zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investičními statky. Do kapitálových zdrojů patří: Stroje, zařízení, budovy, stavby, dopravní prostředky, apod. Zásoby Technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost.
Shrnutí – rekapitulace zdrojů ekonomického růstu
Lidské zdroje Množství pracovníků, odpracovaný čas, lidský kapitál
Fyzický kapitál Budovy, stavby, infrastruktura, zásoby
Kvalitativní Přírodní zdroje
Produktivita výrobních faktorů
Půda, suroviny, Technologický pokrok, vodní zdroje částečná diskuse o lidském kapitálu
Matematická interpretace výpočtu ekonomického růstu gHDP = (HDPt - HDPt -1) / HDPt – 1 x xxxxxxxxxxxxxxxx gHDP … tempo růstu skutečného reálného HDP HDPt … skutečný reálný HDP ve sledovaném roce HDPt -1… skutečný reálný HDP v předchozím roce
Výpočet ekonomického růstu Východiska:
Zdroje ekonomického růstu Kvantitativní
Množství půdy, vodních zdrojů, nerostného bohatství a dalších obnovitelných a neobnovitelných zdrojů Kvalita těchto zdrojů (úrodnost půdy, kvalita nerostů apod.), Geografické a klimatické podmínky
100
Bylo uvedeno – ekonomický růst znamená růst potenciálního produktu. S tímto se setkáváme v ekonomické teorii. Mimo oblast ekonomické teorie se však pojem ekonomický růst často používá jako synonymum vývoje skutečného reálného produktu. V reálném životě se proto ekonomický růst ztotožňuje s růstem skutečného reálného hrubého domácího produktu (HDP). Z toho vychází matematická interpretace.
Ukázkový příklad Podle údajů ČSÚ byly hodnoty reálného HDP následující (ve stálých cenách roku 2000): v roce 2001: 2242,942 mld. Kč; v roce 2002: 2285,392 mld. Kč;+ v roce 2003: 2367,719 mld. Kč, v roce 2004: 2467,511 mld. Kč a v roce 2005: 2617,783 mld. Kč. Úkol: Vypočítejte tempa růstu reálného HDP v letech 2002, 2003, 2004 a 2005.
4
22.2.2016
Východiska pro řešení gHDP = (HDPt - HDPt -1) / HDPt – 1 x
Výpočty 100
Rok 2002: gHDP = (2285,392 – 2242,942)/2242,942 x 100 = 1,9% Rok 2003: gHDP = (2367,719 – 2285,392)/ 2285,392 x 100 = 3,6% Rok 2004: gHDP = (2467,511 – 2367,719)/ 2367,719 x 100 = 4,2% Rok 2005: gHDP = (2617,783 - 2467,511) / 2467,511 x 100 = 6,1%
Pozor – odlišnosti – meziroční koeficient růstu HDP Ukazatel koeficientu růstu HDP = (HDPt/HDPt-1) x 100 Poučka: novější/starší x 100
Řešení Východisko: (HDPt/HDPt-1) x 100
Ukázkový příklad Jsou dány následující veličiny: rok 2006: reálný HDP = 1500; nominální HDP = 1650. Rok 2007: HDP = 1900; nominální HDP = 2300. Úkol: Vypočítejte meziroční koeficient růstu reálného HDP.
Tempo růstu na jednoho obyvatele Od tempa růstu HDP (v %) odečteme tempo růstu obyvatelstva (v %) gHDPobyv. = gHDP - gO
(1900/1500) x 100 = 126,6667 % gHDPobyv. … tempo růstu reálného produktu na obyvatele (v %) gHDP …. tempo růstu skutečného reálného HDP (v %) gO …. tempo růstu obyvatelstva (v %)
5
22.2.2016
Vypovídací hodnota tempa růstu na jednoho obyvatele Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň dané země, analogicky tempo růstu produktu na 1 obyvatele vyjadřuje vývoj ekonomické úrovně. Je považován za základní ukazatel vývoje životní úrovně v dané zemi. Jeho vypovídací schopnost je však velmi omezená v důsledku nerovnoměrného rozdělení důchodů. Proto je třeba sledovat též tempo růstu reálných mezd a jiné ukazatele.
Teorie (modely) – školy ekonomického růstu Klasické (počátek 18. století) Neoklasické (polovina 20. století) Keynesiánské (druhá polovina 30. let 20. století Škola mezí růstu (60. léta 20. století) Teorie endogenního růstu (80. léta 20. století)
Neoklasická teorie růstu Neoklasický model hospodářského růstu Roberta Solowa pracuje se čtyřmi základními veličinami – prací, kapitálem, spotřebou a investicemi. Zohledňuje existenci výrobního faktoru - kapitál, a předpokládá zároveň možnost jeho neomezené kombinace s prací. Proto může docházet k prohlubování nebo rozšiřování kapitálu.V neoklasickém modelu je růst důchodu závislý na růstu kapitálu, který je zase závislý na růstu úspor,které samy závisejí na důchodu.Jedná se tedy o vzájemně závislý systém,ve kterém rozhodující úlohu hrají úspory. Rychlejší hospodářský růst,který by vedl k růstu ekonomické úrovně,podle neoklasické teorie vyžaduje: vyšší míru úspor, která by vytvořila předpoklady pro růst vybavenosti práce kapitálem, zejména pokud ekonomika v tomto parametru zaostává za vyspělým světem, nenulové a tak vysoké tempo růstu technického pokroku umožní vytvořit potřebné předpoklady nejen pro další hospodářský růst, ale i pro případnou konvergenci země do klubu nejbohatších zemí.
Ekonomický růst – pozitivní a negativní externality Teorie externalit – dopady na příkladu ekonomického růstu Pozitivní externality – růst životní úrovně obyvatelstva apod. Negativní externality – produkce škodlivin, drancování přírody apod.
Klasická teorie růstu Vytvořil Thomas Robert Malthus (1766 – 1834). Teorie vychází ze stagnujícího množství a kvality půdy (veškerá půda je využívána) a neuvažuje ani významnější růst množství kapitálu, ani jeho technický rozvoj. Jediným zdrojem ekonomického růstu je v tomto modelu růst obyvatelstva (množství pracovních vstupů), což je však spojeno s klesajícím mezním produktem práce. Tempo růstu produktu se postupně snižuje, až se dostane pod tempo růstu obyvatelstva. Klesá proto produkt na 1 obyvatele a klesají reálné mzdy až na úroveň životního minima, kde se růst obyvatelstva (a tím i produktu) zastaví. Zvýšení produktu na 1 obyvatele a reálné mzdy je možné v těchto podmínkách dosáhnout buď za cenu zvýšené úmrtnosti (války, epidemie), nebo snížením porodnosti. Růst reálných mezd však povede k růstu porodnosti (k růstu množství práce) a opět k ustálení produktu na úrovni odpovídající životnímu minimu, s následnou stagnací množství obyvatelstva.
Keynesiánské teorie Keynesiánské teorie ekonomického růstu vychází z předpokladu, že rozhodujícím stimulem hospodářského růstu je rostoucí domácí, popř. zahraniční poptávka. Nezbytným předpokladem ovšem je, že v ekonomice existují nevyužité výrobní zdroje, především dostatečná nabídka pracovní síly v požadované kvalifikační struktuře. Vezme-li v úvahu strukturu agregátní poptávky, potom lze konstatovat, že hospodářský růst může vyvolat: růst soukromé spotřeby, zvýšení investiční aktivity podnikové sféry, růst vládních výdajů, růst exportu.
6
22.2.2016
Škola mezí růstu Specifický nestandardní přístup k problematice dlouhodobého vývoje produktu (nebo produktu na 1 obyvatele) zaujímají autoři označovaní někdy jako škola mezí růstu. Základy tohoto přístupu byly vytvořeny osobnostmi sdruženými od konce 60. let v tzv. Římském klubu. Uvedený přístup se vyznačuje zkoumáním vzájemné podmíněnosti celosvětového vývoje několika proměnných: obyvatelstva, průmyslové produkce a produkce potravin, znečištění životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů. Zkoumá dále vývoj ukazatelů životní úrovně, jako produkt na 1 obyvatele a střední délka života, přičemž zohledňuje situaci současné generace a generací budoucích.
Teorie endogenního růstu Staví se kriticky k neoklasické teorii růstu (R. Solow). Snaží se vysvětlit dlouhodobé přetrvávání rozdílů mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. Vysvětlení spočívá v technologickém pokroku v podobě zkvalitňování fyzického i lidského kapitálu. Tento technologický pokrok má endogenní charakter – je generován silami uvnitř ekonomiky. Tento technologický pokrok je přitom podmíněn: určitou výchozí kvantitativní i kvalitativní úrovní fyzického kapitálu. Významné nové myšlenky (objevy, zlepšení) vznikají a při určité relativně vysoké ekonomické úrovni, která umožňuje financovat výzkum, zvyšovat kvalifikaci pracovníků apod., určitými institucionálními podmínkami, jako jsou vládní podpora výzkumu (což se dá odůvodnit charakterem vědomostí jako veřejného statku), tradiční iniciativou pracovníků aj. Endogenního ekonomického růstu nelze tudíž dosáhnout v jakékoliv ekonomice pouhým jednorázovým poskytnutím moderního kapitálového vybavení a zaškolením pracovníků, nýbrž je výsledkem dlouhodobého ekonomického vývoje.
Následující přednáška
Hospodářský cyklus, sektory národního hospodářství
7
