26. BŘEZNA 2015 SVAZEK 26., VYDÁNÍ 26. POČET VÝTISKŮ 50 VYCHÁZÍ ZA PODPORY ZŠ ŠUMPERK, DR. E. BENEŠE 1 A TISKÁRNY GRAFOTYP
OKÉNKO J&G
ROZHOVOR
PTÁKOVINA
CENU MĚSTA SI ODNESE J&G SPOLEČNOST
„Jednička má nejlepšího školníka!“ říká Jiří Pajer
Šumperské ruiny? Proč ho to vlastně zajímá?
FOTO REDAKCE
MAJÍ SE ZBOŘIT ŠUMPERŠTÍ STRAŠÁCI?
INTRO
ÚVODNÍ SLOVO ŠÉFREDAKTORA
Milí čtenáři, tak už nám oficiálně začalo jaro! Taky se už tak těšíte, až budete nosit na sobě pouze jednu vrstvu či až budete moc jezdit na kole? Já ANO! A jarní náladou překypuje i 26. vydání našeho časopisu ;) Nejen na jarní činnosti jsme se ptali jedničkovského školníka Jiřího Pajera. Jarní měsíce jsou zajisté jako stvořené pro procházky přírodou, co takhle se projít kolem šumperské sanatorky či nahlédnout prasklým oknem do útrob bývalé manufaktury? No a nakonec se můžeme zastavit na výstavě Radka Pilaře, stvořitele legendárního Večerníčka!
Přeji Vám jen to dobré!
Jakub Gloza, šéfredaktor časopisu
OBSAH 2 OKÉNKO J&G CENA MLADÝCH POPUTUJE DO J&G SPOLEČNOSTI
3 ROZHOVOR „JEDNIČKA MÁ NEJLEPŠÍHO ŠKOLNÍKA,“ ŘÍKÁ ŠKOLNÍK JIŘÍ PAJER
4 PRAVDOMLUVNÝ BULVÁR J&G
KRÁTCE ZE J&G SPOLEČNOSTI...
PROČ (NE)POŘÁDAT
ŠUMPERSKÝ „OSCAR“ – CENA MLADÝCH Z CEN MĚSTA ŠUMPERKA ZA ROK 2014 POPUTUJE DO J&G SPOLEČNOSTI!
4 MINUTKA Z
I letos v únoru se sešli zastupitelé města Šumperka, aby rozhodli o vítězích Cen města Šumperka, které se každým rokem udělují např. za významný sportovní výkon či za přispění k rozvoji kultury ve městě. Jedna z cen tohoto ocenění, Cena mladých, se letos ocitne v rukou dvou redaktorů časopisu Smíchoviny Jakuba Glozy a Honzy Šefla. Oba je znáte jako organizátory řady akcí pro první stupeň. Mají už své „zapracované a zkušené pomocníky“ z obou devátých tříd. Jejich činnost za 7 let J&G Společnosti, kterou si Kuba Gloza založil už ve 3. třídě, jste mohli sledovat na fotografiích ve vestibulu školy na konci listopadu. Činnost společnosti se postupem času rozrůstala, byla stále pestřejší, nápaditější. Nakonec si Kuba troufnul i na akce většího formátu, překročil hranice školy, nabídl spolupráci dalším organizátorům akcí pro děti a mládež. Jeho společníkem se stal před dvěma lety Honza Šefl a dnes jsou nepřehlédnutelnou dvojicí při akcích pod hlavičkou J&G Společnosti. Jejich práce je prezentována na nástěnce u vestibulu školní budovy a jejich plakáty se obměňují podle chystaných akcí v celém areálu školy. Že si přivezli 1. místo z celonárodního kola soutěže Školní časopis roku 2014, jsme vás informovali. Přihlášku do letošního kola už odeslali, tak jim držme palce, ať si opět cenu přivezou. Musím říci, že na tom opravdu „zapracovali“, časopis vychází v barvě a tiskne jej šumperská tiskárna Grafotyp. Podle mého názoru mají větší naději na úspěch než v loňském roce. Mgr. Zdeňka Krejčí Slavnostní předání cen se uskuteční 11. dubna 2015 v šumperském divadle.
ZÁMEK ÚSOV SE
JAKUB GLOZA VYSVĚTLUJE, JAK TO BYLO S YOYO EXHIBICÍ V úterý 24. února 2015 se konala na šumperské Jedničce yoyo exhibice s hostem Veronikou Kamenskou, během akce, ale i po ní se nechali někteří žáci, a dokonce i někteří učitelé slyšet, že jsme nápad uspořádat YOYO akci „odkoukali“ od školního parlamentu. Chtěl bych zdůraznit, že s nápadem této akce přišla sama Veronika, a to během loňského srpna. Na konci srpna, kdy byl zveřejněn plán aktivit naší společnosti na další školní rok se už s akcí počítalo. Celý plán je k nahlédnutí na našem webu. — Jakub Gloza
VĚDOMOSTNÍ OLYMPIÁDU
MUZEA PROBOUZÍ ZE SPÁNKU
5 ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
JARO ROZEZPÍVÁ ŠUMPERSKÉ MOTÝLI
5 ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
JAK SE SPÍ S ANDERSENEM?
6,7 NAŠE TÉMA CO SE ŠUMPERSKÝMI DOMY HRŮZY?
7 ZTRACENÝ DENÍK WILLIAMY SHAKEASPEAROVÉ NEBYLO TO V PLÁNU!
8 PTÁKOVINA ŠUMPERSKÉ RUINY? PROČ HO TO VLASTNĚ ZAJÍMÁ?
9 KDO SE BAVÍ, NEZLOBÍ!
10 FOTOGALERIE YOYUJEME S J&G SPOLEČNOSTÍ
NAPSAL JAKUB GLOZA FOTO JAKUB GLOZA
ROZHOVOR
„PRÁCE SE MI STALA KONÍČKEM!“ ŘÍKÁ JIŘÍ PAJER, ŠKOLNÍK ZÁKLADKY JEDNIČKY Přinášíme Vám exkluzivní rozhovor se školníkem Jedničky Jiřím Pajerem, který nejenže ve svých dobách řídil svou vlastní firmu, ale také se průběhem let stal náhodným zachráncem životů. Nevěříte? Čtěte. 1) Jak dlouho už vykonáváte funkci školníka na Jednicče? Baví Vás to? Školníkem budu už pátým rokem. Tato práce je perfektní! Víc si snad nemohu přát! Vždycky jsme si ve firmě říkali, jak by bylo skvělé, kdybychom mohli tak kolem padesátky sedět a být školníkem. No a mně se to splnilo a díky tomu jsem šťastný, neboť mám rád děti. 2) Než jste se však stal školníkem, měl jste svoji vlastní firmu. Čím se firma zabývala? Firma se zabývala broušením a povrchovou úpravou kovu a k užitku jsme přišli vždy, když potřebovala nějaká firma něco pochromovat – víš, to se musí nejprve do hladka zabrousit, aby ten chrom na to chytl. 3) A proč jste se rozhodl vyměnit prosperující firmu za funkci školníka na ZŠ? Protože kdybych to dělal o pět nebo deset let déle, tak bych umřel, (smích) neboť to byla fyzicky velmi náročná práce, kvůli které jsem neměl čas na nic jiného. Pracovali jsme třeba od 4 od rána až do večera, někdy dokonce i přes noc či několik dnů v kuse. To potom člověk neměl čas ani na své koníčky, ani na sport. To se však naštěstí změnilo! 4) A co tedy patří mezi Vaše zájmy – koníčky? Dělám řadu sportů – jezdím na kole, když jsem měl ještě psa, tak jsem chodil se psem na procházky do lesa, plavu, někdy si zajdu s kluky zahrát fotbal či basket se svým synem, který hraje za Šumperk, a práce s dětmi tady ve škole. 5) Existuje něco, co byste z povinností školníka vyškrtnul? Ani ne. Ale hodně mi vadí, když napadá sníh, to potom hrozí, že než to stihnu odházet, tak někdo uklouzne a zraní se. 6) Vy jste však kromě školníka i velmi zdatný záchranář, což jste ostatně (bohužel) musel jednou při basketbalovým zápase dokázat. Co se tehdy stalo? Tak nebylo to jednou, ale dokonce třikrát. Nejprve jsem zachránil rozhodčího tady ve škole – kdy jsem se rozhodl, že se půjdu do tělocvičny podívat na finále v basketu. A když jsem přišel do tělocvičny, uviděl jsem rozhodčího, jak se začal točit a modrat, nemohl dýchat. Tak jsem ho chytl, položil na zem a začal jsem mu provádět masáž srdce. No a hned poté, co se stalo tady to, tak jsme jeli na dovolenou do Rakouska a tam jsem se náhodou ocitl při stejné situaci jako tady v tělocvičně, skoro stejně starý chlap tam zkolaboval – ležel, nedýchal a já jsem mu musel poskytnout první pomoc, což se podařilo, a já jsem ho přivedl k životu. A pak jsme byly na dovolené v Chorvatsku, kde se topila jedna paní a já jsem ji musel vytáhnout na břeh. 7) Litujete něčeho, co jste udělal ve svém životě? Přiznávám, že jsem mohl udělat nějaké věci lépe, ale v životě bych určitě nic neměnil, protože kdyby jo, tak by se mohlo stát, že bych nepřišel ani na basketbalový zápas či nejel na dovolenou do Rakouska, čímž bych nemohl těm dvěma zachránit život. 8) Pomalu, ale jistě nastává jaro. Co máte v plánu? Už jsem začal – vytáhl jsem kolo a jel se projet do lesa. No a ještě plánuji tady ve škole posekat trávu. 9) Jaký je Váš sen, který byste si chtěl splnit? Tak mám jich víc, třeba si přeji, aby bylo opraveno školní sportovní hřiště či aby byla opravena tělocvična. Ale opravdu moc bych si přál, aby tady byl zaveden tzv. generální klíč – kdy funguje jeden klíč od všech dveří a já nemusel nosit tak velký svazek klíčů. Jo a nesmím zapomenout – přál bych si, abych dostal zlatý děkovný certifikát od J&G Společnosti a aby všem mým blízkým vydrželo zdraví. 10) V čem si myslíte, že je Jednička jedinečná? Jednička je jedinečná tím, že má nejlepšího školníka (smích), fantastický kolektiv, perfektní žáky a hlavně má jedinečnou firmu, která tady dělá nejlepší zábavu pro děcka. A myslím si, že jiná škola toto nemá a je to jenom u nás! - Redakce děkuje za poskytnutí rozhovoru! JIŘÍ PAJER A JAKUB GLOZA, FOTO ŠUMPERSKO.NET
STRANA 3
PRAVDOMLUVNÝ BULVÁR
NAPSALI JAN ŠEFL A JAKUB GLOZA FOTO REDAKCE
PROČ (NE)POŘÁDAT VĚDOMOSTNÍ OLYMPIÁDU Každému se snadno řekne „uspořádáme vědomostní olympiádu“, ale co je s organizací něčeho takového práce, si asi nikdo neuvědomí. Jako první je důležité připravit testy pro účastníky olympiády. To je trochu problém, když sešity z předešlých ročníků máte zahrabané někde na půdě a zápisy v nich jsou psány nečitelným písmem nebo jich polovina chybí. Když už máte všechno učivo prvního stupně, přichází část, kdy musíte vybrat informace, které by měli žáci „testovaného“ ročníku vědět, i přestože si je neopakovali. Poté musíte sestavit testy a „vypočítat“ bodování tak, aby bylo spravedlivé. Když se dohodnete s vyučujícími „testovaných“ žáků, den „D“ se začne nekompromisně blížit. Teda si to aspoň myslíte, ale může se stát cokoliv. Jako například, že za vámi přijedou natáčet krátký spot na Ceny města zrovna v době, kdy by se měla konat 1. kolo olympiády nebo něco podobného. Když už je konečně domluven náhradní termín, přichází konečně čas psaní olympiády. Pokud olympiádu pořádáte v jídelně, není dobré v žádném případě odsunovat stoly od sebe po celé jídelně. To je potom nejméně na půl hodiny, než všechny stoly uvedete na správné místo. Jakmile si už myslíte, že jsou stoly poskládané, tak jak mají být, zjistíte, že na druhém konci jídelny vám vznikla velká mezera, která by mohla sloužit několika tanečním párům, a tak musíte opět všechno přeskládat. Dalším bodem je testy zkontrolovat a obodovat. To se potom dozvíte věci, jako že Rusko má stejnou vlajku jako Velká Británie, nebo že součástí květu je vejcovod či že žijeme v tropickém pásu (možná žák 5. ročníku kápl na to, proč je u nás zima každým rokem tak mírná ;) – pozn. red. Po opravení všech testů si oddychnete, že jste z nejhoršího venku, a můžete si vychutnat vyhlášení výsledků.
MINUTKA Z MUZEA: Zámek Úsov se probouzí ze zimního spánku Málokdo ví, že Vlastivědné muzeum v Šumperku spravuje kromě muzeí v Zábřehu a Mohelnici, také Památník Adolfa Kašpara v Lošticích a Lovecko-lesnické muzeum v Úsově. A právě zámek Úsov se začátkem dubna probudí ze zimního spánku. Návštěvníkům se poprvé otevře už ve středu 1. dubna. Hned první dubnovou sobotu zavítají na zámek v Úsově pohádkové bytosti, které budou po celý den provázet návštěvníky po expozicích lovecko-lesnického muzea. Děti se mohou těšit na pohádkový program a hudební doprovod písniček z nejznámějších pohádek. Na nádvoří zámku pro ně budou připraveny i oblíbené atrakce (kolotoč, střelba z kuší a koníček). Konec dubna bude na Úsově opět patřit čarodějnicím. Čarodějnice Bludimíra si i letos na jeden den kouzly přivlastní nejen všechny expozice lovecko-lesnického muzea, ale i nádvoří úsovského zámku. V sobotu 25. dubna tak návštěvníky čekají prohlídky plné čar a kouzel i zábavné odpoledne s čarodějnickou tematikou. Volba Miss čarodějnice rozhodne, která ze zúčastněných čarodějnic je v celé zemi nejkrásnější. Na malé i větší návštěvníky čeká spousta soutěží i občerstvení. Bludimíra dokonce slíbila, že odmění všechny návštěvníky, kteří na její odpolední slet čarodějnic přijdou v maskách. Napsala Martina Buchtová, zdroj a foto VMŠ STRANA 4
VÍCE ŠUMPERSKÝCH PERLIČEK NA SMICHOVINY.DE.VU
ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
- JARO ROZEZPÍVÁ ŠUMPERSKÉ MOTÝLI S jarem přichází nejen rozkvetlé květiny či Velikonoce, ale i jarní koncerty šumperského dětského sboru – Motýlů. Ti na jaře svým zpěvem zpříjemní odpoledne všem posluchačům hned několikrát! A začnou velkolepě, hned 20. března se hlasy všech Plameňáků a hlavních Motýlů od šesté večerní rozezní klášterním kostelem v Šumperku. Pár dnů poté, 25. března, pak přiletí šumperští Motýli na scénu šumperského divadla, kde se v 18.00 rozezpívají Zpěváčci, dále pak Růžové a Barevné děti dětského sboru. Motýlí maratón pak bude pokračovat v dubnu, kdy se všichni šumperští obyvatelé mohou těšit na Velikonoční koncert v Rapotíně, kde kromě Motýlů zazní také hosté z Francie či ze Švýcarska. O dva dny později pak Motýli společně se švýcarským sborem Coro Calicantus Locarno a francouzským sborem Schola Cantharel Lablachere vystoupí na prknech klášterního kostela v Šumperku. A jako třešnička na dortu se představí již na několikátém ročníku Zlaté lyry. Napsal Jakub Gloza, foto Motýli
- DORISKA NABÍDNE MLADÝM LITERÁTŮM A VÝTVARNÝM UMĚLCŮM SOUTĚŽ Středisko ekologické výchovy při SVČ Doris v Šumperku nabízí všem, ať už literárně orientovaným, tak i výtvarným nadšencům „medovou“ soutěž, v níž se budou moci pořádně „vyřádit“ a k tomu ještě vyhrát zajímavé a atraktivní ceny! Do soutěže se mohou zapojit děti napříč generacemi, a to od mateřské školky až po žáky 2. stupně a nižších gymnázií. Přitom zadání a požadavky jsou velice jednoduché! Po literárních talentech je požadováno, aby napsali básničku nejméně o třech slokách. Básničky a i výtvarná díla o různém rozměru a technice musí být vypracovány na témata, jako jsou včely, včelaření či včelí produkty apod. Obou soutěží se mohou zúčastnit jednotlivci pouze s jednou prací! Výtvory mohou všichni zájemci odevzdávat ve Středisku ekologické výchovy, a to k rukám Lenky Kampové, nejpozději do 17. dubna 2015. Diplomy a ceny budou předány vítězům na letošním medovém Dni Země. Napsal Jakub Gloza, foto doris.cz
- JAK SE SPÍ S ANDERSENEM, PROZRADÍ MĚSTSKÁ KNIHOVNA I SVČ DORIS Máš rád(a) dobrodružství? Nebojíš se spát třeba v knihovně nebo ateliéru? V tom případě je pro tebe celorepubliková akce Noc s Andersenem jako dělaná. V Šumperku tuto akci pořádá několik míst spojených se čtením a knihami, a to SVČ a ZpDVPP Doris (u radnice), Městská knihovna, knihkupectví Duha a školní družina při 6. základní škole. Na programu budou jak jinak než pohádky a další zábava. A kdy tato noc je? Jde o noc z 27. na 28. března, což je víkend před týdnem, kdy by Andersen slavil narozeniny. A kdo to vůbec Andersen byl? Hans Christian Andersen byl dánský spisovatel známý především díky svým pohádkám pro děti. Jeho pohádky jistě znáš, protože jich spousta byla natočena ať už v animované, nebo hrané podobě. Mezi jeho pohádky patří například Malá mořská víla, O princezně na hrášku nebo Ošklivé káčátko. Tak pohádkovou noc! Napsal Jan Šefl, foto www.academiaknihy.cz
- POJĎME PROŽÍT VELIKONOCE V ŠUMPERSKÉM MUZEU! Letošní duben bude patřit Velikonocům! Různé organizace chystají velikonočně laděné dílny či podobné akce. Výjimkou není ani Vlastivědné muzeum v Šumperku, které pro své návštěvníky připravuje velikonoční dílny již několik posledních let. Nejen pro děti, ale i pro dospělé připravili zaměstnanci muzea velikonoční tvoření na Zelený čtvrtek, který letos připadne na 2. dubna 2015. Tvoření započne v 9 hodin ráno v prostorách šumperského muzea a potrvá až do čtyř odpoledne, na programu je pletení pomlázek, barvení kraslic či výroba dalších dekorací. A vstupné? 30 korun pro dospělé a 15 korun českých pro děti, což je poměrně málo k tomu, kolik zažijete při velikonočním tvoření zábavy a legrace. V rámci velikonočního programu budou zpřístupněny hned tři výstavy, a to Radek Pilař dětem pro radost, Šperkovnice šumperského muzea i nová výstava Cestou křížů. Napsal Jakub Gloza, foto VM STRANA 5
NAŠE TÉMA
NAPSALA REDAKCE FOTO JAKUB GLOZA, JAN ŠEFL
ŠUMPERSKÉ „BARABIZNY“ OBJEKTIVEM REDAKCE SMÍCHOVIN: ČOUDÍCÍ TOVÁRNA, SANATORKA I BÝVALÁ MANUFAKTURA Když zadáte do internetového vyhledávače „šumperské barabizny“, vyjede Vám hned několik zdlouhavých stránek na toto téma – co se stalo, komu patří, zda se dají zachránit apod. Redakce se proto uchýlila k zajímavé myšlence – kromě obecných informací se každý z redakce rozhodl zapojit svou fantazii a zauvažovat, co mohlo být příčinou opuštění manufaktury, zchátrání domu za poštou či zpustošení krásného plicního sanatoria. A i když je to vskutku k nevíře, vznikly velmi zajímavé příběhy, po jejichž přečtení jen těžko budete v klidu spát.
ČEKÁ MANUFAKTURU STEJNÝ OSUD JAKO BÝVALÉ ŠUMPERSKÉ SANATORIUM? Zamýšleli jste se někdy, co je to za budovu na ulici Generála Svobody, která už pěknou řádku let chátrá a rozpadá se? Ano, to je přesně to místo, kde v 18. století nechal Johann Klapperoth postavit svoji manufakturu na výrobu manšestru. Šumperk se tak stal centrem Moravy, odkud se dovážel jemný manšestr i na královský dvůr ve Vídni. Ale proč budova vypadá tak, jak vypadá? Proč ji nikdo neopraví? Někteří tvrdí, že v bývalé manufaktuře straší. Říkají, že jednoho dne roku 1827 se v manufaktuře utrhnul kus výrobního stroje a několik zaměstnanců nehodu nepřežilo. Ti se prý na toto místo vracejí a hledají toho, kdo svou nedbalostí tuto nehodu způsobil. Někteří dokonce tvrdí, že okny viděli uvnitř nějakou postavu. A proto prý roku 1829 výroba zanikla a nikdo se do budovy nechce vrátit, a tak tam chátrá. Postavou však není žádný duch nebo nějaká jiná nadpřirozená bytost. Je to současný starostlivý majitel pan Šašinka, který v okolí manufaktury vyrůstal, a proto je jeho srdeční záležitostí, aby budova zůstala stát. Proto občas přijede ze svého domova v Brně postrašit nic netušící kolemjdoucí, ale hlavně aby zkontroloval, jestli je vše v pořádku a nic ještě víc nezhoršuje stav budovy. Usiluje o to, aby se v bývalé manufaktuře vybudovalo muzeum, které by vyprávělo o výrobě látek v Šumperku. Brání tomu však to, že není nikdo, kdo by nákladnou rekonstrukci zaplatil, a on sám tolik peněz nemá. A tak nikdo neví, jak to s touto budovou dopadne. Znalci tvrdí, že ještě na rekonstrukci zbývá ještě několik let času, než na budově definitivně zahlodá zub času a odporoučí se k zemi… – Jan Šefl
ZCHÁTRALÉ DOMY NA GEN. SVOBODY – CHLOUBA CENTRA MĚSTA? Snad každému naskočí husí kůže, když prochází kolem domů za poštou, které sloužily kdysi jako domy k podnikatelským účelům. Jenže většina nezná ten pravý příběh domu hrůzy. Ten pravý příběh domu se moc mezi lidmi nevypráví... V malém městečku Schönberg se narodila velice krásná holčička. Samanta vyzařovala krásou a jako jediná přežila tu nejhorší nemoc, která se proháněla celým městem – mor. Nikdo to nechápal. Samantin stav se dennodenně zhoršoval a všichni čekaly její smrt. Byla tak blízko smrti, ale přece jen se jí vyhnula. Bohužel po tom, co překonala smrtelnou nemoc, se změnil její pohled na život. Začala být panovačná a skoro s nikým nemluvila. Doktoři na ní zkoušeli i různé pokusy, protože byla jediná, kdo přežila mor, a to bylo v té době nemyslitelné. Jeden den jí píchali nějaké injekce, druhý den jí zase brali krev. Obdivuhodné co patnáctileté stvoření dokázalo snést. Možná proto, že nebyla zcela obyčejný člověk. Nejvíce věcí kolem sebe zničila v den, kdy si pro ni přišli lidé z ústavu. Byla tak vyděšená a naštvaná, že se celý dům otřásl. Omítka začala opadávat. Všichni byly z toho vyděšeni – „Že by zemětřesení?“ stále si říkali dokola. Lékaři byli vytrvalí, a tak Samanta hlasitě a bolestně zakřičela. Všichni si zadělali uši. Ten zvuk by jim mohl roztrhnout ušní bubínek. Z ničeho nic jako by explodovalo okno. Sklo se vysypalo z rámů a Samanta se zhroutila k zemi. Když se pomalu probírala začala zvracet STRANA 6
NAPSALA REDAKCE FOTO JAKUB GLOZA, JAN ŠEFL
NAŠE TÉMA
krev. Měla několik dalších příznaků, kterých se i ona sama obávala. Její nemoc se vrátila. Černá smrt se vrátila! Doktoři jí uzavřeli do izolace. Drželi se od ní dál a ona chudák tam sama umírala na mor. Těsně před smrtí si přislíbila, že se do svého domu vrátí a už nikdy z něj neodejde. A od její smrti se v tomto domě dějí nevysvětlitelné věci. I po několik staletí tyto hrůzné věci nepřestávají. Nikdo do něj nevstupuje a nikdo nemá chuť ho ani opravit, neboť mají strach, že duch Samanty tam stále někde je. – Nela Kárská Majitelé chtěli před několika lety tento dům zbourat, ale památkový ústav jim to nedovolil, během času se však náklady na demolici budovy vyšplhaly na několik miliónů a rekonstrukce už nepřipadá v úvahu.
SANATORKA – PŘÍBĚH NEVYUŽITÉHO POTENCIÁLU Doby, kdy do šumperské „Sanatorky“ dojížděli pacienti z celé republiky, odvál čas a dnes budova bývalého plicního sanatoria slouží pouze k páchání různých zločinů či jako kulisa k natáčení strašidelných videí, jež jsou poté zveřejňována na Youtube. Samotná hlavní budova byla postavena v roce 1899 podle návrhu šumperského architekta Heinricha Poppa v blízkosti místa smutně spojeného s čarodějnickými procesy a následnými výkony trestů smrti nad „spojenci s ďáblem“. Postupem času byla rekonstruována a byly přistavovány i další objekty, například budova ředitelství, dům zahradníka nebo vrátnice, čímž vzniklo velké zdravotnické zařízení, které mělo sloužit pro léčbu různých nervových onemocnění a srdečních potíží (astenie) a anemie. Po 2. světové válce bylo sanatorium přizpůsobeno pro léčbu dětských pacientů s dýchacími problémy. A započalo období rozkvětu – léčebně se dařilo a vyhledávalo ji několik stovek dětských pacientů z celé republiky. „Období plodnosti“ však náhle, ze dne na den, skončilo. Mezi lidmi a pacienty se říká, že za to může především neopatrná sestřička, která jednoho večera nechala po osprchování malého pacienta v koupelně samotného, školák během sestřiny nepřítomnosti záhadným způsobem vypadl z okna. Ani několik měsíců vyšetřování a rekonstrukcí činu nepřineslo vysvětlení, jak se to mohlo stát. Po této děsivé události se do budovy snažilo vedení nemocnice umístit různé léčebny či ambulance. Vždy, když započala ordinační doba, začal se ozývat ze všech stěn pláč malého dítěte, patřící tomu chlapci, který tehdy vypadl z okna. Po několika pokusech investorů tento komplex odkoupit, zůstalo sanatorium prázdné, což přišlo velmi vhod bezdomovcům a dalším zvláštním človíčkům, kteří ji využili pro ubytování. I ti se však po několika měsících raději odebrali na svá původní místa, neboť jak sami řekli, při křiku malého chlapce se prostě spát nedalo! V současné době patří celý objekt Agelu, který má pod sebou šumperskou nemocnici. Právě přepis objektu do majetku nemocnice byla pravděpodobně poslední kapka, která šumperské sanatorium odsoudila k zániku. V mezičase se částka, jíž by bylo potřeba investovat jen do demolice objektu, vyšplhala na několik desítek miliónu. Takže to vypadá, že nás ta Sanatorka všechny přežije, tedy pokud se tomu vůbec tak dá říct. – Jakub Gloza DALŠÍ EXKLUZIVNÍ FOTOGRAFIE OD NAŠICH REDAKTORŮ NEJEN ZE SANATORKY NAJDETE NA SMICHOVINY.DE.VU
???
ŠUMPERSKÁ SANATORKA Z MNOHA POHLEDŮ
JAKÝ DOJEM VE VÁS VYVOLÁVAJÍ ŠUMPERSKÉ BARABIZNY? CO SI O NICH MYSLÍTE? PIŠTE NÁM NA PORTÁL SMICHOVINY.DE.VU NEBO NA FB!
STRANA 7
ZE ZTRACENÉHO DENÍKU WILLIAMY SHEAKESPEAROVÉ
NAPSALA NELA KÁRSKÁ VÍCE PŘÍBĚHŮ NA SMICHOVINY.DE.VU
Nebylo to v plánu Jsem stosedmdesátiletá stará upírka a za svůj život jsem zjistila, že největším darem člověka je život. Než jsem se stala krvežíznivou zrůdou, života jsem si moc nevážila. Možná i pár let po proměně tomu tak bylo, ale teď toho vážně lituji. Toto je můj příběh, jak jsem se stala monstrem. Psal se rok 1864 a já slavila své 19. narozeniny. „Slečno Pearl, váš otec vás čeká u oběda,“ řekla naše komorná. „Jistě,“ řekla jsem bez zájmu. Ještě jsem zkontrolovala před zrcadlem, jak vypadám. Měla jsem na sobě krásné růžové šaty se zelenou sukní. Musím uznat, že to je zvláštní kombinace barev, ale šaty přesto byly krásné. Na ramenou mi ležely hnědé, dlouhé a kudrnaté vlasy. Nadzvedla jsem si svou sukni a vydala se do jídelny za svým otcem. Sešla jsem poslední schod a nasadila umělý úsměv. Můj otec Jonatán nestál skoro za nic. Když umřela máma, místo toho, aby mě utěšoval, se po její smrti zavřel u sebe v pokoji a popíjel whisky. Trpěla jsem úplně sama a nebýt naší komorné Emily, která se mi snažila nahradit oba dva rodiče, trpěla bych dodnes. Otec seděl za stolem, ale všimla jsem si, že není sám. Vedle něj seděl urostlý mladík a smál se něčemu, co řekl můj otec „Á konečně!“ vyskočil od stolu otec „Stefane, tohle je má jedinečná dcera Pearl,“ mladík se na mě usmál. „Pearl tohle je syn pana Harrisona – Stefan.“ Mladý muž mi vysekl hlubokou poklonu a lehce mě políbil na ruku. „Těší mě,“ rozlil se mi úsměv po tváři. Musím uznat, že ten muž byl opravdu krásný. Krátké hnědé vlasy a čokoládové oči. Co se týče těla, byl dobře stavěný. „Potěšení je na mé straně,“ usmál se. „Pearl, drahoušku, posaď se k nám,“ ukázal na stůl, který byl už prostřený. Posadila jsem se. Při jídle nikdo nemluvil, ale jakmile talíře byly odneseny, začala konverzace. Zjistila jsem, že Stefan je velice milý a hodný člověk. „A máte rád koně?“ zeptala jsem se. „Jistě,“ přikývl. „Co byste řekl, kdybychom se někdy projeli?“ zeptala jsem se. „Bude mi potěšením,“ koukal mi do očí a já mu pohled opětovala. Domluvili jsme se se Stefanem, že zítra ráno přijde a projedeme se na koních. Ráno už jsem byla nachystaná, oblékla jsem si jezdecké kalhoty a košili a nezbývalo nic jiného než čekat, až dorazí Stefan. Dorazil přesně na čas a tím na mě udělal dobrý dojem. Osedlali jsme koně. Lépe řečeno Stefan osedlal koně. „Tak půvabná žena jako vy nemůže dělat takovou práci,“ opakoval pokaždé, když jsem se snažila pomoci. Nakonec jsme vyrazili na blízkou louku. Po projížďce na koních jsme se si domluvili další schůzku a další a další. Stefan byl skvělým přítelem. Ale oba jsme chtěli něco víc. Dá se říct, že jsme spolu začali „chodit“. Největší překvapení však přišlo za půl roku. Jednou ráno jsem se probudila přitulená ke Stefanovi. Když jsem se probudila, věděla jsem jistě jednu věc, že ho miluji. Otevřel oči a políbil mě do vlasů, „Dobré ráno krásko,“ zašeptal. Místo odpovědi jsem ho políbila. Vstala jsem z postele a přešla ke skříni. „Lásko? Můžeš se na chvíli otočit?“ zeptal se jemně. Otočila jsem se a on klečel na jednom koleni přede mnou „Pearl Williams. Miluji vás nade všechno v mém životě. Vím, že se známe jen pár měsíců, ale vím jistě, že vás miluji. Uděláte mi tu čest a stanete se mou ženou?“ otevřel krabičku se snubním prstenem. Vyrazilo mi to dech, že jsem na chvíli oněměla. „Ano,“ vysoukala jsem po chvíli ze sebe a skočila mu kolem krku. Po naší svatbě měl nastat nejkrásnější čas mého života, ale to se nestalo. Na svatební cestě v noci jsme se vydali do jakéhosi baru. Říkal, že tam má sraz se svými přáteli a že jim chce ukázat, jakou našel krásnou ženu . Nejdříve se mi nechtělo, nakonec mě však Stefan přemluvil. Jeho přátelé už na nás čekali. „Nazdar Stefane,“ vítali se navzájem. „No tak nám jí ukaž, tu tvojí ženušku,“ přiopile se usmíval jeden z nich. „Pánové, toto je má žena Pearl. Pearl, toto je Tom, Paul a Christian,“ ukazoval na své přátele. Musím uznat, že byli až nějak moc pěkní. Bylo to zvláštní. Chvíli jsme tam tak seděli a při povídání popíjeli alkohol. Já jsem si dala jen dvě skleničky vína. Víc ne, ale Stefan, jak se mi zdálo, to přeháněl. S trochu divným pocitem jsem od nich odešla. Musela jsem jít na vzduch. Po chvíli si Stefan asi všiml, že jsem zmizela, a šel mě hledat. „Co tady děláš?“ zeptal se. „Musela jsem se projít,“ nasadila jsem umělý úsměv. „Pojď dovnitř,“ došel ke mně. „Měli bychom už jít,“ řekla jsem trochu hrubě. Začal mě líbat. „Nech toho! Vždyť si opilý,“ snažila jsem se ho odstrčit, ale měl příliš velkou sílu. „Stefane!“ skoro jsem křičela. A pak se to stalo. Najednou jsem ucítila ostrou bolest na krku. Z ničeho nic jsem se začala cítit hrozně slabá a ztratila jsem se v temnotě. Nevím přesně kdy, ale když jsem se znovu vzbudila, byla noc. Ležela jsem v lese zaházená listím. Nějak se mi podařilo z něj vyhrabat. Najednou jsem ucítila, jak mě pálí v hrdle. Měla jsem obrovskou žízeň. Rozběhla jsem se do města. Když jsem na začátku města spatřila svůj odraz, div jsem nevykřikla. Měla jsem úplně bledou kůži a mé oči měly skoro černou barvu tak jako ty Stefanovi. Stefan! Kde je Stefan? To mě teď zajímalo nejvíce. Co nejrychleji jsem se dostala k nám domů. Bylo tam prázdno a já si uvědomila, co se mi stalo, protože voda mojí žízeň neukojila. Měla jsem chuť na krev. Rozběhla jsem se znovu k městu jako šílenec a zalezla si do temné uličky a vyčkávala na svou oběť. Po dlouhé době čekání jsem ochutnala něco, co zahnalo mou chuť – krev. Po pár desítkách let jsem přestala ničit život každému Stefanovi, kterého jsem poznala, protože mě to přestalo bavit a navíc jsem nechtěla být jako Stefan, který zničil život mně.
STRANA 8
NAPSALA MARTINA BUCHTOVÁ FOTO JAKUB GLOZA
PTÁKOVINA
PROČ?ŠUMPERSKÉ RUINY? PROČ HO TO VLASTNĚ ZAJÍMÁ? Když členové redakce obdrželi od šéfredaktora e-mail se zadáním hlavního tématu do nového čísla, nemyslím si, že by si některý z nich našel čas na to, zeptat se proč. Jelikož však Kubu už nějaký pátek znám, jeho záměr mi byl jasný. Nijak mě nepřekvapilo, když si ze všech zchátralých šumperských budov ihned přisvojil Sanatorku. Ta ho totiž pronásleduje už nějaký čas. Zkusme se ponořit do temného příběhu, který se odehrál jednoho podivného zimního dne před dvěma lety. Pravděpodobně neexistuje generace šumperské mládeže, která by nebyla v určitém věku fascinována osudem bývalého plicního sanatoria. Kolem tohoto komplexu budov se téměř každý víkend potulují skupinky adolescentů a vymýšlejí si historky o tom, co se zde odehrálo. Existují verze o velkém množství sebevražd a úmrtí za záhadných okolností. Říká se, že tam straší. V každém vrženém stínu lze hledat ducha, který nedokáže najít pokoje. Jenže co když to nejsou jen zvěsti? Co když v Sanatorce opravdu straší? Generální ředitel J&G společnosti se na vlastní kůži přesvědčil, co je na těchto strašidelných příbězích pravdy. Neměl však odvahu svůj zážitek vyprávět sám, zařekl se, že o své zkušenosti pomlčí. Vyposlechněte si alespoň můj popis událostí, které mi převyprávěl před dvěma lety náš šéfredaktor. Byla hodně podivná zima. Téměř bez sněhu. Chladem prolezlé počasí však bylo na denním pořádku. V žurnalistickém kroužku, kam Kuba chodil (a který jsem shodou okolností vedla), se začalo častěji mluvit právě o budově bývalého plicního sanatoria. Sledovala jsem zaujetí na tvářích mladých žurnalistů a byla jsem ráda, že je nějaké téma oslovilo natolik, že by o něm chtěli i psát. Jenže tento jejich zájem měl i stinnou stránku. Snažili se navzájem trumfnout, kdo bude odvážnější. Někteří tvrdili, že se dostali přímo do hlavní budovy komplexu, ale věřte to žákům základní školy. Kuba se jako jeden z mála k tomuto tématu nevyjadřoval, v té době jsem však netušila, že se zatím skrývá jedno temné tajemství. I on samozřejmě ulici, pojmenovanou po doktoru Reissovi, který v sanatoriu působil na začátku 20. století, navštívil a nechal se strhnout příběhem staré budovy. Při druhé návštěvě tohoto místa v jednom z oken uviděl podivný stín. Po chvilce bylo patrné, že se nejedná o obyčejný stín, měl totiž oči malého chlapce, zoufalé nevyřčenými otázkami. A tento stín od té do doby Kubu pronásleduje úplně všude, vídá ho ve snech i v zrcadle vedle vlastní tváře. Třebaže se snaží všemožně zjistit, proč si malý chlapec vybral právě jeho a co po něm vlastně chce, přízrak ho neopouští. Vymýšlí si proto projekty, v rámci nichž zkoumá historii šumperské Sanatorky, aby zjistil, komu patří vyděšené oči z prvního patra. Odpusťme mu tedy jeho posedlost, má k ní dobrý důvod. Tento článek je vymyšlený. A hlavní dějová linie se nezakládá na faktech. Děkujeme za pochopení, red.
MÁTE TAKY STRAŠIDELNÝ ZÁŽITEK, NEBO BYSTE SE CHTĚLI POCHLUBIT S VAŠÍ NOČNÍ MŮROU? PIŠTE NÁM NA
[email protected] STRANA 9
KDO SE BAVÍ, NEZLOBÍ!
ZPRACOVAL
Opět se vracíme k oblíbené hře Logoquiz, tentokrát speciálně s křížovkami. Do první křížovky doplň názvy nápojů, do druhé názvy obchodů a do třetí názvy firem majících tato tři podobná loga.
JAN ŠEFL
Názvy tří firem napiš postupně do tabulky.
VTIPY O LYŽOVÁNÍ „Lékař mi tvrdil, že mám vlohy pro lyžování.” „Jak to poznal?” „Prý mi rychle srůstají kosti.” Kurz lyžování se skládá ze tří částí. Za prvé – připnout si lyže, za druhé – spustit se po svahu, a za třetí – naučit se chodit o berlích.
V prvních dvou rébusech najdi názvy ryb, v druhých dvou názvy rostlin a v posledním název primáta.
CE
N
TEC
?
L
T
Jak dobře znáš Ondřeje Banka? Zkus doplnit následující text a zjistíš to. Podle čísel v textu doplň správná slova do křížovky (velká čísla před mřížkou), po doplnění ti písmena označená malým číslem vytvoří tajenku.
Ondřej Bank se narodil v roce 1980 v 1____ (město) v 2_____ (stát)*. Je českým reprezentantem v 3_____ (disciplína – obecně). V roce 2001 byl vyhlášen Králem 4____ (čeho), tedy nejlepším českým lyžařem. K jeho největším úspěchům patří 5_____ (kolikáté) místo v superkombinaci v Beaver Creeku. Minulý rok jsme jej mohli vidět na olympijských hrách v 6______ (kde), kde po velkém boji skončil na 7______ (kolikátém) místě v obřím slalomu.
STRANA 10
PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYCHÁZÍ 23. DUBNA 2015
FOTOGALERIE: EXHIBICE YOYUJEME S J&G SPOLEČNOSTÍ Jak už jsme se zmínili, tak únor v J&G Společnosti patřil především yoyerské exhibici s Veronikou Kamenskou. Ta pro 30 účastníků připravila nejen zábavné soutěže při kterých mohli yoyeři vyhrát hodnotné ceny či dokonce yoyo, ale také všechny přítomné okouzlila svým vystoupením se zajímavými triky.
VÍCE FOTEK Z AKCE NA PORTÁLE SMICHOVINY.DE.VU časopis SMÍCHoviny—magazín J&G Společnosti Grafické zpracování, obálka: Jakub Gloza, korektura: Martina Buchtová, svazek 26., 26. vydání, počet výtisků – 50, redakce: Jakub Gloza, Jan Šefl, Nela Kárská, Martina Buchtová, Zdeňka Krejčí, STRANA 11 tisk Grafotyp Šumperk, vydáno za podpory 1. ZŠ v Šumperku a tiskárny Grafotyp. Vydala J&G Společnost dne 25. 3. 2015, distribuce – 26. 3. 2015.
