MAGIE JÍDLA Vítejte v materiálu určenému jídlu, pití a vůbec celému obžerstvení. Budeme mluvit o potravinách, otravinách a popravinách. Budete obeznámeni s celou záležitostí konzumu (co, jak, proč). Na začátku naší cesty stravou je potřeba si uvědomit, že zdravá strava se nevytvoří tak, že naše původní návyky zachováme a přidáme jednu zázračnou „potravinu“, která nás spasí - tedy vše vyřeší a dovede nás ke zdraví (například: mořské řasy, nebo zelený ječmen, nebo výtažek z hub, nebo tea tree olej aj.). Tak to opravdu nefunguje. Musíme se zamyslet nad naší celou životosprávou. Bez vlastního přičinění a bezezměny na vlastním stravovacím standardu to opravdu nepůjde. Pokud se stravujete správně, nepotřebujete doktora. Pokud se stravujete špatně, není nic, co by s tím doktor mohl udělat. Je to jako vždy jen a jen na vás. Jídlem neovlivňujeme bezprostředně své zdraví, ale i kvalitu a délku svého života. Zdravá a vyvážená strava je nejvýznamnější součást prevence nemoci. Zajímáte-li se o správné stravování ve jménu svého zdraví a chcete-li se dozvědět cenné informace, jste vítáni do tohoto dobrodružství, které vás čeká v tomto materiálu. Začneme u trávicí soustavy, pak si rozebereme nevhodnost/vhodnost určitých potravin a způsoby jejich konzumace, abychom vše na konci shrnuli v přehledném „Velikém shrnutí“. Bůh stvořil potraviny, čert kuchaře. Tak se pojďme na ty „bohoviny“ a „čertoviny“ podívat.
1) Trávicí soustava Kde jinde začít naše dobrodružství stravy než u trávicí soustavy? Ano, pojďme si stručně a zjednodušeně připomenout, jak se tráví a vstřebává potrava, kterou přijímáme. Stravu přijímáme ústy, kde ji rozmělníme zuby a prosliníme na kaši, kterou polkneme a skrz hltan a jícen se tato kaše dostane do žaludku. Zde dochází ke smíšení s žaludeční šťávou a vzniká kyselá trávenina, která se posouvá po malých dávkách do tenkého střeva. Tenké střevo, jehož první částí je dvanáctník, je hlavním místem trávení a vstřebávání živin. Do dvanáctníku nám ústí společný vývod ze slinivky břišní (pankreas) a žlučníku. Oba tyto orgány nám pomáhají v trávení živin. Skrze stěnu tenkého střeva nám pak proudí živiny do krve, kde jsou sbírány jaterní žilou a přiváděny do jater, která nám z nich vytvoří potřebné látky. Tyto látky jsou transportovány v krvi do srdce, které nám pumpuje krev do celého těla, a tak jsou zásobeny jednotlivé buňky těla skrze tuto krev bohatou na živiny. Konečným oddílem trávicí soustavy je tlusté střevo, kde dochází ke vstřebávání vody a solí skrze stěnu střeva do těla. Také zde dochází k dalšímu vstřebávání vitaminů a minerálních prvků; některé vitaminy vznikají kvašením (fermentací) v tlustém střevě, které je pokryto bakteriemi vyvolávající proces kvašení. Po vstřebání vody, solí a všeho ještě užitečného pro organismus vzniká z nestrávených a nestravitelných zbytků stolice, která je skrz konečník vylučována z těla. Nyní se vrátíme k dvanáctníku a k procesu trávení. Játra nám vyrábějí žluč, která se shromažďuje ve žlučníku, kde se koncentruje (zahušťuje) tím, že se skrz stěnu žlučníku odvádí ze žluči voda a soli. Žluč dodávaná do dvanáctníku urychluje trávení a vstřebávání tuků. Dále neutralizuje kyselou tráveninu (žaludeční
kyselinu) ve dvanáctníku. Pankreas (slinivka břišní) nám dodává velký počet trávicích enzymů na štěpení živin a umožňuje tak trávení a vstřebávání těchto živin. Trávení a vstřebávání živin probíhá ve dvanáctníku takto: i když je potrava rozmělněna kousáním na kaši - na malé částečky - a prosliněna slinnými žlázami (důležitá příprava pro trávení, např. škrobů), stále se jedná o makromolekulární látky, které nejsou schopny projít skrz stěnu tenkého střeva do krve a tak musí být ještě štěpeny na malé molekuly a tomu říkáme trávení. Toto trávení (štěpení) se uskutečňuje pomocí trávicích enzymů a za pomoci žluče a slinivky břišní. Prostě vše, co sníme, se musí přeměnit v tekutinu, aby to mohlo projít skrz střevní stěnu a být vstřebáno. Tělo tak může zpracovat jen to, co je rozpustné ve vodě. Co se nerozpustí je pro organismus nevstřebatelné. Například škrob není rozpustný ve vodě, tedy tělo ho musí pracně štepit, aby z něj získalo užitek. Kdyby ho nerozštěpilo, prošel by trávicím ústrojím nezužitkován a odešel stolicí ven. Škrob se začíná trávit/štěpit již v ústech působením slin, dále působením šťáv v žaludku a v tenkém střevě dochází k přeměně na cukr, který už je rozpustný ve vodě a může tak skrz střevní stěnu doputovat do jater ke konečnému zpracování. Po rozštěpení na malé molekuly nám živiny prochází střevní membránou do krve, kde jsou jaterní žilou transportovány do jater. Toto nazýváme vstřebávání. V játrech tak dochází k finálnímu zpracování živin (dokončuje se zpracování sacharidů - cukrů, z aminokyselin se vyrábí lidská bílkovina a tuky se shromažďují k přerozdělení) a jejich přerozdělení skrz srdce, které nám živinami obohacenou krev z jater pumpuje do celého těla k buňkám. A co vlastně trávíme (štěpíme) a vstřebáváme ve dvanáctníku? Jsou to sacharidy, bílkoviny, tuky, vitaminy, minerální látky aj. Sacharidy (cukry) jsou ve výživě člověka hlavním zdrojem energie. Dělí se podle počtu cukerných jednotek na jednoduché cukry (monosacharidy a disacharidy) a komplexní cukry (polysacharidy). Jednoduché cukry – monosacharidy – mají jednu cukernou jednotku a nejznámější zástupci jsou glukóza a fruktóza (cukr obsažený v ovoci, zelenině, medu). Jednoduché cukry – disacharidy – mají dvě cukerné jednotky a nejznámější zástupci jsou sacharóza (řepný cukr) a laktóza (mléčný cukr). Komplexní cukry – polysacharidy – mají více jak deset cukerných jednotek a nejznámější zástupci jsou glykogen (slouží u lidí jako zásobárna energie), škrob (slouží u rostlin jako zásobárna energie) a vláknina. Vláknina se dělí na rozpustnou a nerozpustnou. Nerozpustná je těžko stravitelná až nestravitelná, ale má své pozitivní funkce pro náš organismus: slouží k očistě střev (nasaje do sebe nečistoty ze stěn střev); podporuje pohyb střev (peristaltika) a urychluje průchodnost stolice, čímž zamezuje zácpě. Rozpustná vláknina zpomaluje přechod cukrů do krve, tedy nám ovlivňuje hladinu cukru v krvi; zabraňuje přejídání – je totiž těžké sníst velké množství jídla bohatého na rozpustnou vlákninu, protože ta v žaludku nabobtná a naplní jej, a vyvolá tak pocit sytosti, který vyšle signál, aby se vypnul mechanismus hladu. Je jedno jaký typ cukru sníte, protože stejně se všechny typy cukrů v tenkém střevě štěpí na jednoduché cukry: glukózové a fruktózové jednotky, aby mohly projít střevní stěnou do krve. Bílkoviny (proteiny) slouží ke stavbě a rekonstrukci tělesných tkání a představují tak pro tělo stavební živiny. Při trávení se rozpadají na své stavební jednotky - na aminokyseliny. Přes střevní stěnu jsou krví transportovány do jater, kde z těchto aminokyselin je
vystavěna lidská bílkovina. Zde bych rád zdůraznil, že naše tělo nemůže vzít živočišnou bílkovinu nebo rostlinou bílkovinu a jen tak ji připojit k našim buňkám, prostě nedokáže samotnou bílkovinu přímo použít; tělo musí rozložit bílkoviny na základní molekuly – aminokyseliny -, a pak znovu v játrech sestavit proteinové vazby, aby nám touto evolucí vznikla unikátní lidská bílkovina. Tedy tělu je jedno, jestli má přísun živočišných nebo rostlinných bílkovin, protože je stejně rozloží na základní prvek (aminokyselinu), která je pro všechny typy bílkovin stejná. Je tedy nesprávné tvrdit, že tělu musíme dodávat „plnohodnotnou bílkovinu“, co tělo opravdu potřebuje, je přísun materiálu správných atomů a molekul, z kterých se v játrech vybuduje bílkovina potřebná pro naše buňky. Takže je potřeba jíst potraviny bohaté na aminokyseliny, aby tělo nemuselo vynakládat energii na přeměnu bílkovin v aminokyseliny. Největší podíl aminokyselin na hmotnost má listová zelenina. Náš organismus potřebuje kolem dvaceti druhů aminokyselin, ale osm z nich si tělo neumí vyrobit samo, a tyto jsou nazývány esenciálními. Tyto esenciální aminokyseliny musí být tělu dodány z potravy. Zde je však potřeba říct, že esenciální aminokyseliny (navzdory svému názvu: esence=podstata, jádro věci) jsou méně důležité aminokyseliny, proto si lidé mohli dovolit ztratit schopnost jejich syntézy a stali se závislí na jejich přívodu zvenčí. Tuky (lipidy) slouží k promazání kloubů a slouží jako zásoba energie, pro kterou tělo sahá, když se tenčí přirozená zásoba energie - sacharidů. Aby tělo bylo schopno zpracovat tuky, musí je při trávení přeměnit na glycerol a mastné kyseliny. Nás zajímají mastné kyseliny, které se dělí na nenasycené a nasycené. Nasycené mastné kyseliny jsou nepostradatelné pro svoji tvorbu steroidních hormónů (např. testosteron, estrogen) a dodávkou cholesterolu (cholesterol je látka tukové povahy, která je součástí každé naší buňky; je důležitou stavební jednotkou nervů, mozkových buněk a některých hormonů; většinu si ho organismus vyrábí sám, část pak přijímáme ve stravě; je pro organismus nepostradatelný, ale na druhou stranu ho nesmíme mít v krvi nadbytek). Avšak nasycené mastné kyseliny vedou k nadváze, až obezitě. Je tedy potřeba hlídat si jejich přísun, aby jich nebylo zbytečně moc (z rostlinných tuků to je palmový olej, palmojádrový olej a kokosový olej). Nenasycené mastné kyseliny se získávají převážně z rostlinných zdrojů (např. olivový olej, slunečnicový olej, řepkový olej, lněný olej, konopný olej, vlašské ořechy, semínka). Jako u aminokyselin i zde máme některé mastné kyseliny, které jsou esenciální, a musíme je tělu dodávat z potravy (např. nenasycené mastné kyseliny omega 3 /nacházejí se v řepkovém oleji: 2 lžičky denně; v ořechách: hrst denně; lněné semínko: lžíci denně/, omega 6 /nachází se ve slunečnicovém a olivovém oleji: 2 lžičky denně a v ořechách: hrst denně/). Posledním zastavením v odstavci tuky jsou nechvalně známé trans tuky. Tyto trans mastné kyseliny patří mezi největší záškodníky ve stravě a nemají pro náš organismus žádný pozitivní přínos. Vyskytují se ve ztuženém tuku a v přepáleném oleji. Je tedy důležité znát u každého oleje teplotu přepálení - teplotu, kdy se olej na molekulární úrovni začne poškozovat (vytvářet trans mastné kyseliny). Vitaminy jsou látky, které si organismus neumí sám vytvořit - menší část vitaminů vytváří mikroflóra střev (B1, B6, B12), avšak další vitaminy musí být dodány potravou. Tělo je potřebuje k fungování enzymů, hormonů aj. Vitaminy můžeme rozdělit do dvou tříd: rozpustné v tucích (A, D, E, K) a rozpustné ve vodě (celá skupina vitaminu B, vitamin C). Tělo si umí ukládat tuky a s nimi i vitaminy rozpustné v tucích, takže má jejich zásobu a nehrozí nám jejich nedostatek. Avšak hrozí nám nedostatek vitaminů rozpustných ve vodě, protože tělo si je neumí ukládat a jejich přebytek odchází ihned močí z těla ven. Musíme jejich přítomnost doplňovat každý den, nejde z nich udělat zásoba. Vitaminy se nacházejí převážně v čerstvé zelenině a ovoci. Dalším velkým zdrojem jsou semena a klíčky. Vitamin D je výjimka, neboť je vytvářen Sluncem – opalováním. Ale i vitamin D najdeme v potravě a to v semenech, houbách.
Minerální látky nemají žádnou energetickou hodnotu. Mají význam pro růst a tvorbu tkání (slouží jako stavební hmota); aktivují, regulují a kontrolují látkovou výměnu v těle; důležité jsou ale i ve funkčních systémech (například při nervosvalovém přenosu). Minerální látky se rozdělují podle množství potřebného pro člověka na: makroelementy - spotřeba více jak 100 mg denně (vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, chlór, síra), mikroelementy – spotřeba pod 100 mg denně (železo, jód, zinek, měď, mangan, chróm, selen) a stopové prvky spotřeba se pohybuje pod miligram denně (křemík, vanad, nikl, bor). Při pestré stravě lze říci, že nám nedostatek minerálních látek nehrozí. Dalším pojmem, se kterým jsme se setkali u trávení ve dvanáctníku, byl enzym. Enzymy byly objeveny v 19. století. Co je enzym? Jednoduše: ŽIVOT. Enzymy jsou ve své podstatě bílkoviny, které řídí a urychlují chemické reakce v těle (a nejen v těle – enzymům vděčíme za kysané zelí, vykynutí těsta, pivu aj.). Každý jednotlivý enzym je přírodou navržen pro svůj specifický úkol, pro určitou chemickou reakci v těle. Jednotlivé enzymy nám štepí a rozkládají složité molekuly na menší řetězce, které je organismus schopný strávit, a které se tak stávají zdrojem energie pro jeho další růst. Na tomto štepení a rozkladu molekul pomocí enzymů závisí život a růst organismu. Bez enzymů by v našem těle neproběhla v podstatě žádná chemická reakce. Enzymy tak přebírají zodpovědnost za trávení, vylučování, regeneraci organismu, hojení ran, srážlivost krve, funkci mozku, imunitu, rozmnožování aj. Protože toto jsou stránky o stravě, zaměříme se na trávicí enzymy. Enzymy určené k trávení nám zpracovávají potravu tak, že přeměňují, štěpí tuky, cukry, bílkoviny na základní prvky. Dále se nám podílejí na vstřebávání a využití vitaminů, minerálů a trávení ostatních živin. Enzymy obsažené v syrových potravinách se uvolňují již v ústech při žvýkání působením slin. 60 – 80 % enzymů se trávicím ústrojím dostane až do tračníku (tlusté střevo), kde pomáhají vytvářet podmínky pro růst prospěšných bakterií tím, že na sebe vážou přítomný kyslík. Odstraňují kvašení, hnilobu a střevní toxémii (otravu krve), což vede k nárůstu obranyschopnosti organismu a životní energie. Enzymy jsou obsaženy ve všem živém – syrovém –, a v naší potravě jsou to: zelenina, ovoce, semínka, ořechy. Enzymy jsou však choulostivé na teplotu, která by neměla překročit 45 °C. Při teplotě 50 °C jsou enzymy již těžkopádné a při teplotě 54 °C se většina enzymů zničí, doslova zabije. Shrnutí: Enzymy řídí a urychlují biochemické děje v těle. V lidském těle proběhne během jedné sekundy mnoho milionů biochemických reakcí, které by bez enzymů trvaly roky. Každý enzym plní svůj specifický úkol, ke kterému byl „naprogramován“. Každý enzym se hodí jen k určité látce, a tu mění jen určitým způsobem. Na velký počet enzymů v lidském těle, plnících každý svůj úkol, je možné pohlížet jako na dokonale sehraný symfonický orchestr. Na tomto místě si ještě vysvětlíme pojem potravin typu „živé-syrové“. Tento pojem značí potravinu, která je čerstvá, zralá, syrová a nijak upravovaná. Tedy utrženo ze stromu, keře, sklizeno či vytrhnuto ze země a bez úprav doručeno spotřebiteli. V rámci tohoto textu se setkáme s dalšími názvy jako fytoživiny, antioxidanty aj. Vždy vám tyto pojmy budou na tom daném místě vysvětleny, protože cílem je, abyste vše dobře pochopili a již netápali v
nesrozumitelných názvoslovích, výrazech a pojmech.
2) Jaký přístup ke stravování zaujmout? Většina lidí převezme stravovací návyky po svých předcích – rodičích, a téměř bezmyšlenkovitě následují kulturu stravování svého národa, své země, svého kontinentu. S nabytou dospělostí přichází i svoboda výběru, čím se stravovat, a zde jasně dominuje strava taková, která dotyčnému chutná. U tohoto typu jedlíka, tak nejde vůbec o potřebu dostat do sebe živiny a zdravé kalorie, ale na prvním místě se od jídla chce uspokojení chutí a emocionální slastný zážitek. Jídlo se stává prostředkem k uspokojení a z toho pramení výběr, čím se dotyčný chce stravovat. Při tomto druhu jedení platí pravidlo: vše, co lze sníst a je chutné, je správné zkonzumovat. Tento typ lidí se nazývá všežravci s důrazem na jídelní libido. Pak máme druhý typ lidí, který je v menšině a který zaujímá ke stravě filosofický postoj, tedy začleňuje způsob stravování do svého životní názoru. Tito lidé nejsou vazalové dědičnosti kultury stravování své země, ani se neschovávají za způsob stravovaní, kterému je naučili rodiče. Tito lidé hledají ve stravování promítnutí svých myšlenkových pohledů na svět, tedy zahrnují do stravy nejen rozum, ale i etiku, morálku a vyšší životní principy nadřazené pouhému bezohlednému konzumu. Sem patří vegetariáni, vegani, vitariáni, frutariáni a asi na pomyslném vrcholu jsou breathariáni. Ve stručnosti si projdeme specifikaci těchto jídelních směrů. Vegetarián se rozhodl, že nebude ve své stravě přijímat nic, co zapříčiňuje smrt živočicha. Tedy do svého jídelníčku nezahrnuje maso a výrobky z něj, sádlo a výrobky z něj, a vůbec jakékoliv části zvířete, které zapříčiňují jeho smrt. Sporná je zde konzumace vajíček, ale to zde nebudeme řešit. Vegan se rozhodl jít dál než vegetarián a odmítá nejen zabíjení, ale i vykořisťování živočichů. Tedy vegan nepije mléko a nejí mléčné výrobky, vajíčka, med. Stravuje se pouze z produktů rostlinné říše. Vitarián se stravuje s podobnou filosofií jako vegan, pouze s malým rozdílem, že svoji potravu nevaří. Frutarián se živí pouze a jen ovocem s doplňky zahrnující semena, ořechy a listy. Breatharián se živí ničím. Respektive živí se pránou. Pro druhé to znamená vzduchem. Breatharián jí „přímé jídlo“ ze čtyř elementů oheň, voda, vzduch, zem a nepotřebuje čekat, až mu toto jídlo z těchto elementů vyroste na poli ve formě obilí, ze kterého udělá mouku a upeče chleba. Dále při řešení záležitosti, čím se máme živit, je potřeba zmínit, že každý člověk je jedinečný a svým tělem náleží k určitému typu člověka, jako například narození v určitém znamení zvěrokruhu nás předurčuje k specifickým vlastnostem a charakteristickým postojům. Každý typ těla má svoji specifickou potřebu potravy, svůj specifický průběh metabolismu a svoji specifickou genetickou dispozici. Známe tři typy těl: ektomorf (rychlé spalování; potřebují stálý přísun jídla; hubení, šlachovití lidé; dlouhé a tenké kosti), endomorf (pomalý metabolismus; vše se ukládá do tuků; tlouštíci; silné a těžké kosti) a mezomorf (ideál, který je štíhlý, ale zároveň má vybudované svaly; metabolismus není rychlý ani pomalý, prostě akorát). A tak každý z nás má svůj typ těla, který vyžaduje svou specifickou potravu v určitém rytmu příjmu pro jeho metabolismus. Ve Východní terminologii bychom pro ektomorfa použili výraz, že zde převládá princip Větru (organismus špatně udržuje vodu a teplo), pro endomorfa použili výraz, že zde převládá princip Hlenu (organismus dobře udržuje vodu) a pro mezomorfa použili výraz, že zde převládá princip Žluči (organismus dobře udržuje teplo). Tady by měl přijít specialista na výživu a každému individuálně nastavit jeho způsob stravovaní. Jenže, poradce pro výživu je volná živnost, tedy živnostenský list obdrží každý, kdo o tuto živnost požádá, aniž by musel mít jakoukoliv průpravu (anebo má průpravu od určitého gastronomického výrobce,
takže jeho objektivností a seriózností si nemůžeme být opravdu jisti). Za svou činnost nenese žádnou právní a odbornou zodpovědnost. Pak je opak s názvem nutriční terapeut. Ten nese jak právní, tak i odbornou zodpovědnost. Nutriční terapeut musí mít absolvované kvalifikační studium buď na vysoké škole, anebo na vyšší odborné škole zdravotní. Tento nutriční terapeut nabízí své služby za peníze. Ale rozhodně od něj nemůžeme čekat alternativní či odvážné postupy, rady, neboť je svázán právě právní zodpovědností. Takže nejlepší bude, když se sami budeme informovat, co jíst, co je vhodný typ pro naše těla a budeme se řídit také naší intuicí a selským rozumem. Neboť my sami jsme vlastníci svých těl a měli bychom přeci vědět a znát, jak nám funguje náš organismus a co je vhodnou stravou. A tak si v následující kapitole propereme typické potraviny zastoupené každý den v potravě a dojdeme tak sami k vhodnému typu potravin ke konzumaci.
3) Čím se (ne)stravovat? Uchopíme tuto záležitost vylučovací metodou a podíváme se, co nám zbyde. Nejrozšířenější potravinou je maso. Máme se stravovat masem či výrobky z něj zhotovenými? Člověk se v nouzi může živit masem, ale není to optimální typ potravy pro jeho organismus. Proč? Jednoduchým pohledem do přírody a srovnáním uzpůsobení organismu masožravců, býložravců a všežravců, dojdeme k jednoznačnému závěru, že člověk je býložravec. Naše těla prostě a jednoduše nejsou navržena přírodou k přijímání stravy z masa. Čím si při příjmu masa nejvíce ubližujeme? Trávicí trakt masožravce je velmi krátký, aby se dostalo ven z těla nejrychleji to, co zvíře právě tráví ještě dřív, než se trávený obsah stane toxickým. Lidé mají dlouhý trávicí trakt (jako každý býložravec), takže trávené maso se nedostane včas ven z těla a rozkládající maso ve střevě hnije, kvasí a způsobuje tím choroby. Ano, máme rozum a můžeme si různými rafinovanými způsoby maso upravit k lepšímu trávení, ale jenom si tím ubližujeme. Ubližujeme (škodíme) si nejen fyzicky, ale i eticky a morálně. Není nutné vykořisťovat zvířata nebo dokonce je zabíjet, abychom přežili či se dobře (správně) stravovali. V našem morálním vývoji jsme dospěli k hranici, kdy je třeba si plně uvědomit, že zabíjení či vykořisťování zvířat je hrubý omyl na cestě člověka k harmonii se světem. Nepotřebujeme žádné produkty vzniklé zabitím zvířete (maso, sádlo) a ani žádné produkty vykořisťováním zvířete (mléko a mléčné výrobky, vejce, med). Tepelné zpracování stravy? Vařit či nevařit, to je to, oč tu běží! Rozebereme si dopad tepelně upravené stravy (vaření, pečení, smažení, fritování, grilování aj.) na organismus člověka. 1. Zničení enzymů Veškeré tepelné zpracování živých-syrových potravin nad 45 °C není dobrý způsob přípravy, neboť nám zabíjí enzymy, které jsou v této stravě obsaženy. Jaký to má dopad na organismus? Když polkneme živou–syrovou stravu, tak má v sobě obsaženy živé enzymy, které jsou v přesně vyváženém poměru k bílkovinám, tukům a cukrům této potraviny. Tyto enzymy nám obstarají trávení bez toho, aby naše tělo muselo dodávat své enzymy. Když však pozřeme stravu jakkoli tepelně upravenou nad 45 °C, nejsou v ní obsaženy živé enzymy a na trávení bílkovin, tuků a cukrů musí tělo dodat svoje enzymy. Bohužel schopnost lidského organismu vyrábět si vlastní enzymy je limitována a po odčerpání vlastní zásoby enzymů náš organismus stárne. Tedy pravidelná konzumace
tepelně upravené stravy (chudé na enzymy) vede ke zhoršování metabolismu bílkovin, cukrů a tuků, k vyčerpávání organismu, oslabené imunitě, stárnutí aj. 2. Překyselení organismu (acidóza) Potraviny dělíme na dvě skupiny: na kyselinotvorné a zásadotvorné. Tyto hodnoty se měří pomocí pH stupnice od 0 po 14, kdy 7 je neutrální hodnota. Vše nad sedm je zásadité, vše pod sedm je kyselé. Dodejme, že všechny tekutiny v těle jsou zásadité (krev, sliny, lymfa, žluč, mozkomíšní mok) kromě žaludeční kyseliny. Mezi zásadotvorné potraviny patří např.: živé-syrové ovoce, živá-syrová zelenina, kvašená zelenina, zelený a bílý čaj aj. a mezi kyselinotvorné patří např.: chléb, pečivo, pasterované mléko, sýry, máslo, čokoláda, černý čaj, káva, cukr aj. Veškeré tepelné zpracování vytváří ze zásadotvorných potravin kyselinotvorné potraviny, a tak dochází k překyselení organismu (acidóza). Příkladem nám může být citron. Syrový vymačkaný citron je kyselý, ale po strávení má zásadotvorný efekt v našem organismu, ale přidáním do čaje (tedy zahřátím) se stává kyselinotvorným, tj. působí v metabolickém procesu kyselinotvorně. K zachování životaschopnosti lidského organismu je nesmírně důležité zachování acidobazické (kyselino-zásadité) rovnováhy. Hlavní zásadotvorné prvky v organismu jsou vápník, draslík, sodík, hořčík, železo. Je-Ii v organismu převaha kyselin, organismus je neutralizuje těmito prvky, převážně však jen vápníkem. Jinými slovy: náš organismus reaguje na překyselení tak, že se snaží neutralizovat své prostředí vápníkem, který bere z našich kostí a zubů. Kosti nám tak řídnou, zuby se kazí. Malý dovětek ke kyselino-zásadité rovnováze v těle. Aby nedošlo k omylu, že kyselinotvorné potraviny jsou jen špatné. Ne, nejsou špatné, náš organismus je také potřebuje, protože mu dodávají cenné živiny. Ale většinou je jejich přísun větší než zásaditých, což je špatně. V zakyseleném těle se totiž daří virům, bakteriím, snižuje se energie v buňkách, zvyšuje se počet volných radikálů. Chceme-li dosáhnout optimálního zdraví, je důležité, aby většina přijímaných potravin byla zásadotvorná (rakovina nemůže bujet v zásaditém prostředí). Zdá se, že správný poměr mezi příjmem zásaditých a kyselinotvorných potravin je 80 % zásaditých a 20 % kyselinotvorných. Prostě nemůžeme být doopravdy zdraví, nacházíme-li se neustále ve stavu překyselení organismu, a prvořadou příčinou tohoto stavu je nadměrný příjem kyselinotvorných potravin. 3. Leukocytóza Další dopad tepelné úpravy potravin na organismus je v leukocytóze. Co je leukocytóza? Leukocyt nebo-li bílá krvinka se podílí na fungování imunitního systému. Bojuje proti virům, bakteriím aj. Tedy její základní funkcí je bojovat proti vetřelcům a ochránit naše zdraví. Dřívější pokusy prokázaly, že po každé dávce jídla, byl pozorován nárůst bílých krvinek v krvi a mělo se tak zato, že se jedná o fyziologický jev nazývaný trávicí leukocytóza. Tedy organismus bral přijímanou potravu jako vetřelce, před kterým je třeba se ochránit a mobilizoval bílé krvinky. Ale později vědce napadlo rozdělit přijímanou potravu do tří skupin: syrová potrava (bez jakékoliv úpravy), potrava tepelně upravená a potrava, která byla průmyslově zpracovaná (cukr, čokoláda aj.). Při požití syrové stravy, tak jak ji příroda stvořila, se počet bílých krvinek v krvi nezvětšil a tělo nemělo potřebu vnímat tuto stravu jako vetřelce, proti kterému je třeba se ochránit. Syrovou stravou se má na mysli: obyčejná nevařená pitná voda, minerální voda, sůl,
ovoce, zelenina, obiloviny, ořechy, med, syrová vejce, syrové maso, syrové ryby, čerstvé mléko. Jinými slovy, potraviny ve stavu, v němž existují přirozeně, patří do skupiny těch, které nevyvolávají jakoukoli změnu v našem krevním vzorci. Po požití tepelně upravené stravy či stravy průmyslově upravené jsou bílé krvinky mobilizovány, tedy se zvyšuje jejich počet v krvi. Jak jsme si již řekli, bílé krvinky mají obrannou funkci a objevují se v krvi vždy po vpádu cizích částic do těla, což naznačuje, že jakákoliv tepelně upravená strava je brána tělem jako nebezpečná látka a tělo se skrz aktivaci bílých krvinek brání. Tato aktivace nevzniká příjmem těchto potravin do úst a kousáním, ale až jejich vstupem do žaludku. Bílé krvinky z celého těla se přemísťují do oblasti střev, kde se soustřeďují na střevní stěně a snaží se ochránit tělo před vstřebáním denaturovaných živin. Takže tyto experimenty dokázaly, že lidský organismus nemá trávicí leukocytózu nastavenu jako přirozený fyziologický stav při přijmu potravy, ale že se jedná o patologický jev při příjmu nevhodné stravy pro člověka. Trávicí leukocytóza po požití tepelně upravené stravy či stravy průmyslově zpracované trvá zhruba 4 hodiny, kdy leukocyty chrání tělo proti proniknutí denaturovaných „jedů“ ze střev. Což má za následek, že ostatní orgány a tkáně jsou zcela bez ochrany proti případným pronikajícím mikrobům přes kůži a plíce. Tyto mikroby jsou běžně zničeny leukocyty. Navíc v mezibuněčných prostorech se hromadí produkty buněčného metabolismu (buněčné výkaly), na jejichž recyklaci se také podílí bílé krvinky, které jsou však zaneprázdněny akcí zvanou trávicí leukocytóza a nestíhají odstraňovat tyto výkaly. Jinými slovy to znamená, že tepelně upravená strava či průmyslová strava je imunitním systémem těla vnímána jako cizí a nebezpečná látka. Imunitní systém těla je tak s každým tepelně upraveným pokrmem namáhán a zároveň vysilován, protože se nachází ve stavu leukocytózy – tvorby nadměrného počtu bílých krvinek. Toto vede k postupnému oslabování imunity (bílé krvinky jsou vyčerpávány). Ještě na chvíli se vrátíme k experimentu s potravou a vlivu vařeného jídla na stav krve člověka. Již jsme řekli, že syrové potraviny, změněné pomocí vysoké teploty, vyvolávají zvětšení celkového počtu bílých krvinek. Dochází k tomu pouze tehdy, pokud tyto potraviny jsou zahřáté k bodu varu, nebo je stejný jev vyvolán nižšími teplotami? A tak experiment s vařenou stravou odhalil jev zvaný kritická teplota. Každá syrová potravina má svou vlastní kritickou teplotu, která nesmí být překonána zahříváním, jinak ztrácí své původní ctnosti a vyvolává reakci v systému (leukocytózu). Zahřátí při experimentu probíhalo ve vodní lázni po dobu 30 minut a například voda zahřátá půl hodiny na teplotu 87 °C nezmění prostředí krve, ale ta samá voda zahřátá na 88 °C už ho změní. Následují příklady kritických teplot: kritická teplota vody je 87 °C; u mléka je to 88 °C; pro obiloviny, rajčata, zelí, banány 89 °C; pro hrušky, maso 90 °C; pro jablka a pomeranče 92 °C; u brambor 93 °C; pro jahody, mrkev a fíky 97 °C. Dalším zajímavým prvkem je kombinace syrové stravy s tepelně upravenou stravou nad svoji kritickou teplotu. Pokud je vařená potravina snědena spolu se stejným produktem v syrovém stavu (smažený banán a živý banán), nenastává žádná reakce – žádná leukocytóza. Syrový produkt neutralizoval akci, kterou by býval stejný výrobek tepelně upravený vyvolal. Jinými slovy, syrový produkt obnovil ctnosti produktu změněného vysokou teplotou. V této neutralizační reakci můžeme kombinovat různé potraviny spolu, ale platí zde zákon, že syrová potravina dokáže neutralizovat tepelně upravenou potravinu jenom tehdy, když s tepelně upravenou potravinou má shodnou svoji kritickou teplotu, anebo je tato teplota u syrové vyšší. V případě kombinace syrové potraviny s nižší
kritickou teplotu než má k ní podávaný tepelně upravený produkt, dochází k leukocytóze. Ovšem dalším prvkem hrající svoji podstatnou úlohu je poměr v množství syrové ku tepelně zpracované a poměr počtu kombinací tepelně upravených potravin ku syrovým. Toto už však není předmětem zkoumání těchto stránek. Tento poslední odstavec v kapitole leukocytóza byl uveden jen pro zajímavost. Shrnutí: Proces zvětšování počtu bílých krvinek v krvi (trávicí leukocytóza) je vyvoláván konzumací potravin změněných pomocí vysoké teploty a komplikovanými úpravami běžných produktů vyrobených přírodou. Konzumací čerstvých syrových potravin nedochází v těle k žádné obranné reakci, krevní vzorec zůstává stejný. 4. Denaturace živin V předchozím pojednání jsme použili slovo denaturovaný. Co toto slovo znamená? V našem případě tepelně upravené potraviny se jedná o nevratnou změnu její struktury. A sice: potravinu zbavujeme vody; bílkoviny se sráží; cukry karamelizují; tuky se stávají nerozpustnými, nevstřebatelnými až karcinogenními; některé vitaminy jsou úplně zničeny. Důsledek pro tělo? Těžko stravitelné bílkoviny, tuky, cukry; nedostatek vitaminů, zničení enzymů. Zásadotvorné potraviny se stávají kyselinotvorné=překyselení organismu, které se brání vápníkem, aby zneutralizovalo své prostředí. Avšak tento vápník si bere z kostí a zubů. Jasným příkladem nám zde poslouží třeba tuky. Aby tělo mohlo přijmout tuk, je ho potřeba emulgovat – to znamená smíchat s vodou způsobem, že ho učiní kluzkým (tj. tuk je stejnoměrně rozptýlen a redukován na prvotní kyselinové prvky). Abychom správně pochopili význam slova emulgovat, přirovnáme tento proces k mytí rukou. Když máme mastné ruce, nejsme schopni si je jen vodou očistit, protože tuk se ve vodě těžce rozpouští, a tak použijeme mýdlo, které nám rozpustí tuk ve vodě a my získáme čisté ruce. V našem těle při zpracování tuků je mýdlem naše žluč. Tato žluč nám emulguje tuky, a tak naše tělo může přijmout tuky, ale jen tuky, které neprošly vysokým zahřátím (například fritování) či při jejich výrobě nebylo použito tepelné zpracování (například ztužený rostlinný tuk). Takové tuky tělo není schopno emulgovat a tudíž přijmout. Důsledek? Jeden z úkolů tuků je mazání kloubů těla, aby zůstaly vláčné a pohyblivé. Když nemáme dostatečný přísun tuků, které neprošly zahřátím při výrobě nebo při přípravě samotného jídla, dochází ke kloubním bolestem vysoušením kloubní tekutiny. Proto bychom měli kupovat oleje, které jsou lisované za studena, nejlépe s označením „extra virgin“. A samozřejmě je tepelně nezahřívat, ale používat do salátů, smoothie a živých pokrmů. V předchozím odstavci bylo řečeno: „tuky, které neprošly vysokým zahřátím“. Co se tím míní? Jak jsme se zběžně dověděli v odstavci o tucích, každý olej má svou teplotu přepálení, kdy se v něm začnou vyskytovat trans mastné kyseliny – tělu škodlivé kyseliny -, a je tak pro naše zdraví škodlivý. Proto nyní bude uvedena teplota přepálení u olejů, které se běžně používají. Jelikož se zabýváme zdravou stravou, budu uvádět oleje nerafinované: olivový 191 °C, slunečnicový 107 °C, kokosový 177 °C, lněný 107 °C, sezamový 177 °C, avokádový 190 °C, konopný 165 °C, z vlašských ořechů 160 °C. Pro zajímavost uvedu další tuky, oleje: máslo 121-149 °C, ghí 252 °C, sojový 160 °C, arašídový 160 °C, kukuřičný 178 °C. Celkově vzato tedy tepelně upravená strava při vysoké teplotě dodává tělu znehodnocené (denaturované) složky potravy, jež zatěžují trávicí a vylučovací orgány. Důsledkem je pak nadměrně toxický stav buněk, snížená vitalita, oslabená imunita a překyselení (acidóza) organismu.
5. Zahušťování krve Dalším negativním prvkem tepelně upravené stravy je zahušťování krve. Syrová-živá strava nám zachovává původní strukturu a složení potravin, která zabezpečuje rovnováhu mezi stovkami a tisíci výživných látek, ale hlavně nám ředí krev tím, že v syrové stravě je dostatek vody. Tepelná úprava tuto rovnováhu výživných látek a strukturu potravin ničí, a odvodňuje potraviny, takže v nich není potřebné množství vody na trávení. Trávením této stravy dochází ke zhušťování krve, což má zásadní vliv na odvodu nečistot z lymfy. V dalším odstavci si to vysvětlíme. Krev nám nejen zásobuje buňky, ale odvádí z nich přebytky a nečistoty. Zásobování kyslíkem a výživou se děje tak, že se nám zásobovací látky prolínají z vlásečnice (krve) do tkáňové moku (součást lymfy), ve kterém „plavou“ naše buňky a jsou tímto mokem omývány, a tento tkáňový mok (lymfa) vyplňuje mezibuněčné prostory. Do tohoto moku nám buňky odstraňují své „výkaly“. Část tkáňového moku se vrací do krve a přebytek tkáňového moku nám odchází do mízní (lymfatické) soustavy, která ústí zpátky do krve, neboť lymfatický systém je jednosměrnou drahou z mezibuněčných prostor do krve. Pomocí lymfy jsou odváděny nepotřebné produkty metabolismu a toxiny. A nyní se dostáváme k důležitosti hustoty krve z předešlého odstavce. Krví se totiž odvádí odpadní, nepotřebné a jedovaté látky z lymfy tak, že když se sníží hustota krve, může lymfa tyto látky předat do krve k odstranění ven z těla. Jenomže tepelně zpracovaná strava zabraňuje snížení hustoty krve (naopak nám ji ještě více zahušťuje), neboť je zbavena vody, a tak nemůže dojít k vyčištění lymfy přes krev. Když už jsme se zmínili o lymfě, sluší se dodat pár nezbytných informací. Lymfatické cévy obsahují lymfatické uzliny, které se podílejí na tvorbě lymfocytů a filtrují protékající lymfu. Tyto lymfatické uzliny odstraňují degenerované buňky, patogenní bakterie aj., čímž se lymfatické uzliny významně podílejí na imunitních procesech organismu. Když bychom to tedy shrnuli, máme tyto negativní prvky tepelně upravené stravy: ničí (zabíjí) enzymy odvodňuje potraviny a tím dochází k zahušťování krve rozbíjí a přeměňuje přirozenou strukturu potravin ze zásaditých potravin se stávají kyselinotvorné a dochází k překyselení organismus (acidóza) leukocytóza (vysiluje imunitní systém přes aktivaci bílých krvinek kvůli tepelně upravené stravě) Z toho vyplývá, že bychom se měli vyhnout tepelnému zpracování při vysoké teplotě a vůbec omezit tento typ stravy. Z pojednání o překyselení nám vyšlo, že zhruba 20 % denního přijmu stravy by mělo být (může být) kyselinotvorných. Při běžné konzumaci stravy během dne (snídaně, svačina, oběd, svačina a večeře) nám pak vychází pouze jedno teplé jídlo denně. Ostatní strava by měla být příjem živých potravin. Takže pokud můžete, připravujte si jen jedno teplé jídlo denně nejlépe napařováním, aby zelenina zůstala ještě křupavá. Raději si dejte smažené jídlo doma (pokud musíte), než v rychlém občerstvení a nepřepalujte olej. Pokud můžete, minimalizujte stravu z konzerv a vyhněte se pasterované stravě - viz pasterace v odstavci o mléku. Prostě a jednoduše: Slunce je život, Slunce je energie. Syrová rostlinná strava je nositelem energie pocházející ze Slunce. Vařením potravin ničíme tuto životadárnou energii, promarňujeme to nejcennější: sluneční energii. Mléko a mléčné výrobky
Pomineme-li neopominutelný fakt, že zvířata určená pro výrobu mléka mají otřesné podmínky k přežívání (nemůžeme jejich podmínky nazvat životem), a že tak dochází k jejich zneužívání a vykořisťování člověkem, je nasnadě otázka: je konzumace mléka a výrobků z něj prospěšná pro člověka? Mimochodem slovo vykořisťování a zneužívání není nadnesené! Kráva totiž mléko jen tak „nedává“, ale stejně jako ostatním savcům, včetně člověka, se vytváří v těle samice vlivem hormonálních změn jen po určitou dobu po porodu - a to pouze pro vlastní potomky; ti jsou však prakticky ihned po porodu odebráni a mléko je pak dojeno pro potřebu lidí a kráva znovu oplodněna, aby mechanismus tvorby přirozeně neskončil. Mléko Pojďme se soustředit na zpracování mléka, výrobků z něj a stravitelnost těchto potravin lidským organismem. U mléka se setkáváme se slovem pasterované, co to je? Je zde potřeba říct, že pasterace se netýká jen mléka, ale v podstatě celého gastronomického průmyslu. Pasterace je jednou z metod konzervace potravin, jejímž smyslem je tepelné opracování potravin, aby se rychle nekazily a zisky průmyslníků byly co největší. U pasterace vždy jde o poměr dvou veličin: teplota a čas. Dlouhá pasterace (LTLT) - jedná se o ošetření potravin nízkou teplotou po relativně dlouhou dobu (např. u mléka 30 minut a 63 °C). Šetrná pasterace (HTST) - potraviny jsou vystaveny vyšší teplotě po výrazně kratší dobu (u mléka 72 °C po dobu 15-30 sekund). Do této metody spadá také blesková pasterace (3 - 10 vteřin), která se používá pro ošetření ovocných šťáv (100% džusy). Vysoká pasterace (UHT) metoda používající se téměř výlučně u mléka a smetany, a to kvůli prodloužení trvanlivosti. Potravina je vystavena teplotě 135 – 150 °C po dobu jedné sekundy. Po naplnění do sterilních obalů pak vydrží skladování při pokojové teplotě v průměru 90 dnů. Jedná se v podstatě už o sterilizaci, neboť nepřežije žádná bakterie. Dalšími způsoby, které se využívají hlavně u masa, koření, ovoce a zeleniny, je pasterace ozářením. Při tomto procesu jsou suroviny vystaveny gama-záření (vysoce energetické elektromagnetické záření vznikající při radioaktivních a jiných jaderných dějích), které reguluje mikroorganismy (likviduje všechny druhy mikroorganismů) a prodlužuje tak trvanlivost. Pasterace horkou parou a následné prudké zchlazení studenou vodou se používá u červeného masa. Je třeba dodat, že i pasterované potraviny se ale při nesprávném skladování mohou zase kontaminovat. Proto jich většina musí být uchována v chladu. Z předešlého dlouhého odstavce jasně vyplývá, že veškeré mléko je tepelně opracováno. Z předchozího rozboru o vlivu tepelně upravené stravy na náš organismus docházíme k jasnému závěru, že mléko je kyselinotvorné a neobsahuje enzymy. Pojďme dále v rozboru této potraviny. Další nezanedbatelná informace o mléku je: Homogenizace. Je to mechanický proces přeměny struktury tukových částeček v mléce. Tuk v mléce je ve formě různě velkých tukových částeček - hrudek. V mléce přirozeně dochází k oddělování smetany od mléka (kdo má zkušenost s čerstvě nadojeným mlékem, ten si pamatuje, jak se na jeho povrchu tvoří vrstva husté smetany). Protože se mléko dlouhodobě skladuje a drtivá většina zákazníků by tento přirozený proces separace smetany považovala za vadu, prochází mléko při průmyslovém zpracování procesem homogenizace. Je to vlastně protlačování mléka malým otvorem, kde se zmenší a sjednotí velikost tukových částeček. Jenže tímto procesem narušíme přirozenou strukturu mléka (s tukem rozbijeme i bílkoviny a jiné složky) a tak sice dostáváme stejnorodou (homogenní) tekutinu, ale s tou má náš organismus problém (hlavně ledviny). Prostě organismus není schopen rozpoznat v takto rozmašírované tekutině, co je pro organismus dobré a pustit to do krve, a co je škodlivé a
to vyfiltrovat ven, a tak se do krve dostanou i škodliviny. Dalším negativním stavem pití mléka je, že po jeho vypití se v žaludku utvoří „hrudka tvarohu“, což je pro zažívání zbytečná zátěž, kterou musí řešit. Následně se vytváří v těle hlen. Jelikož nejsme uzpůsobeni pro trávení této cizorodé (kravské) látky, netrávíme ji dokonale a v těle vzniká hlen, který se usazuje na vnitřní straně střev, čímž zabraňuje vstřebávání živin. Avšak další část, která projde skrze střevní stěnu do krve, se hromadí v tělesných dutinách, v plicích, v hlavě a jinde, a v podstatě dusí buňky. Když při pitvách rozřezávají srdce, vytéká z něj bílý hustý sliz. Hádejte, o co jde? Je to právě tento nahromaděný hlen, který se usazuje všude v těle. Je také nutné dodat, že hlen je lepkavý a tudíž se na něj chytají další škodliviny. Více v odstavci o vápníku. Srovnejme nyní lidské (mateřské) mléko a kravské mléko. Základní bílkovinou lidského mléka je laktalbumin, základní bílkovinou kravského mléka je kasein. Člověk (dítě) nepotřebuje kasein, to potřebuje telátko, dítě potřebuje laktalbumin. Čím je dále specifické mateřské mléko? Mateřské mléko je dokonalá strava pro děti. Obsahuje přirozené substance, které dávají dětem obranu proti infekcím. A navíc, mateřské mléko, zvláště v prvních deseti hodinách po porodu, stimuluje zažívací systém dítěte k činnosti. Mateřské mléko dále obsahuje neutrální tuky, které jsou velmi podobné normálnímu lidskému tuku. Předpokládá se, že tyto přirozené tuky pomáhají dítěti lépe absorbovat v tuku rozpustné vitaminy. Mateřské mléko obsahuje velké množství taurinu (protein) a fosforu. To jsou dvě součásti výživy, které jsou důležité pro správný vývoj mozku. Po opuštění etapy vývoje zvané kojenec, již člověk nepotřebuje ke svému životu mléko. Je nám však vštepováno, že mléko je zdrojem vápníku, a proto ho máme pít. Tak tu máme záležitost zvanou vápník (kalcium). Hlavním problémem v případě „mléčného vápníku“ je jeho těžká (problematická) vstřebatelnost, a tak je hlavní složkou, která vytváří onen zmiňovaný hlen, který zaplavuje naše tepny a pak i celé tělo. Vápník z kravského mléka nebo sýru není stejný jako vápník z organických rostlin, jako např. u listové zeleniny a zeleně obecně, odkud získávají vápník krávy. Celkově živočišné produkty a mléko jsou zdrojem vápníku, který je pro tělo těžko vstřebatelný, a dále z těchto zdrojů dochází v těle k usazování tuků. Nehodící se vápník z mléčných produktů a tuky plus kravská bílkovina kasein (mimochodem kasein se používá k výrobě lepidla na dřevo) tak vytvářejí hlen, který se lepí a usazuje na tepenných stěnách a vyvolává jejich tvrdnutí, dále se usazuje v kloubech, na srdci a v dalších orgánech. Dalším problémem je kyselinotvornost mléka, které narušuje acidobázickou rovnováhu v našem těle. Naše tělo je nuceno vyrovnat své pH tak, že si bere zásadité minerály (vápník, hořčík), odkud to je jen možné, tedy z našich kostí, zubů. Ironií je, že toto vede k nedostatku vápníku v těle. Mléko nám tedy nedodává vápník, dělá pravý opak: odebírá vápník z kostí, díky čemuž jsou kosti křehké a snadno se zlomí. Země s největší konzumací mléčných produktů mají zároveň nejvyšší počet výskytu degenerativních onemocnění kostí (např. osteoporóza). K většině případů onemocnění kostí a osteoporózy nevede nedostatek vápníku ve stravě, nýbrž nadměrný příjem zakyselujících potravin. V zakyseleném organismu musí být neustále pH krve neutralizováno, aby člověk mohl žít, a tak se k této neutralizaci krve čerpá z kostí a zubů nejzásaditější minerál v těle – vápník. Mléčné výrobky Sýr se vyrábí srážením mléka syřidlem nebo kyselinou mléčnou (někdy může být použit i vinný ocet nebo citronová šťáva). Nejčastěji se používá mléko kravské, ale může být použito i kozí či ovčí mléko. Je potřeba zdůraznit, že sýry jsou velmi koncentrovanou potravinou. Na výrobu 1 kg sýra je třeba průměrně 11 až 15 litrů mléka (podle tvrdosti sýra). Jogurt vzniká procesem kysání mléka pomocí bakterí, kdy se z cukru (laktózy)
stává kyselina mléčná. Tvaroh vzniká srážením mléčné bílkoviny zvané kasein. Kasein je pro lidský organismu těžko stravitelný až nestravitelný. Jak uzavřít téma mléko a jeho výrobky? Musíme se opakovat jako v případě masa, kdo nekonzumuje mléko a mléčné výrobky tvrdí si zdraví. Mouka Mouka jsou rozemletá buď celá obilná zrna (pak se jedná o celozrnnou mouku), anebo se rozemelou jen obilná jádra bez slupky (pak se jedná o bílou mouku). Takto vzniklá mouka je použita k tepelnému zpracování. Veškerý chléb, rohlík, houska, bageta, buchty, bábovky, perníky, koláče, těstoviny aj., jsou tedy kyselinotvornou stravou. Dalším prvkem mouky je lepek. Obilné zrno se skládá ze slupky a obilného jádra: bílku. Tento bílek je tvořen z větší části škroby a asi z 12 % bílkovinami. A právě tato bílkovina je zdrojem lepku (glutenu). Lepek neprospívá žádnému metabolismu, spíše nám zalepí vnitřnosti jako lepidlo. O co jde? Při mletí se nám lepek a obilný škrob slisují k sobě a při pečení se jejich vazba ještě umocní. Toto „lepidlo“ nám slepuje střevní klky (miniaturní výběžky v tenkém střevě podílející se na vstřebávání živin) a omezuje tak vstřebávání živin. Když se lepek ve střevech nahromadí, vznikne z něj druhá vnitřní trubice. Mezi ní a stěnou střeva dochází ke značnému okyselení prostředí, které má špatný vliv na regulaci propustnosti a filtrování škodlivin. Do krve se pak přes střevo dostávají látky, které v ní nemají co dělat. Sója Sója patří mezi luštěninu, která není místního původu, a je tedy nasnadě zajímat se o to, jakým způsobem ji konzumují obyvatelé, pro které je domácí potravinou. A tady je ten zádrhel: žádné granuláty, kousky či plátky pro vaření. Prostě v Asii nekonzumují sójové boby jako luštěninu, nedělají z ní mouku, mléko, maso. Zpracovávají sójové boby tak, aby z nich dostali maximum zdravého pro člověka a omezili škodlivé prvky pro něj. Tedy jediné zastoupení sóji v asijské kuchyni je ve formě, která prošla fermentací (kvašením). Je to tedy poctivá sójová omáčka Tamari a Shoyu; Tempeh (základem tempehu jsou sójové boby, které jsou obsaženy v celistvém tvaru, a díky fermentaci prorostlé ušlechtilou plísní jako u hermelínu); Miso, což je pasta ze sójových bobů. Tyto čtyři fermentované produkty ze sójových bobů jsou plné vitaminů, minerálů a především enzymů. Sója je plná bílkovin, ale až fermentací se tyto bílkoviny stávají velmi dobře stravitelné. Závěrem je nutno uvést, že tofu není fermentovaný produkt, a tak není vhodný ke každodennímu stravování! Cukr Cukry jsou pro organismus důležitým zdrojem energie. Jsou nezbytné pro tělo, ale je dobré se ptát: V jaké formě? Když je přijímáme tak, jak byly navrženy přírodou, tedy ve formě ovoce, zeleniny a jiných syrových plodin, pak přijímáme cukry spolu s vlákninou, minerály a důležitými enzymy. Cukr je tak tráven a vstřebáván přiměřeně rychle. Důležité je, že je cukr vstřebáván spolu s ostatními živinami, tedy tělo je vlastně jen v módu příjemce a vše probíhá v harmonii. Konzumujeme-li však bílý cukr, dopad je takový, že se jedná o „prázdnou“ energii. Kromě sladké chuti a vysokého množství energie neposkytuje bílý cukr našemu tělu vůbec nic (žádné minerály, vitaminy, vlákninu aj.). Sám bílý cukr spotřebovává vitamin B1 z těla a protože se jedná o kyselinu, tělo musí zapojit svoje minerály a použít ze zásob vápník a hořčík k vytvoření opět zásaditého prostředí v těle. Abychom to řekli jasně: bílý cukr je zdrojem prázdných kalorií, tedy člověk má dostatečnou energii na pohánění těla, ale zároveň mu chybí základní živiny pro vyživování těla, takže vzniká nutriční dluh, který ústí
v podvýživu (i u lidí trpící nadváhou). Co je vlastně bílý cukr? Bílý cukr je natolik „vyčištěný“ od ostatních látek, které výchozí surovina (hlavně cukrová řepa nebo cukrová třtina) obsahuje, že je to vlastně téměř čistá sacharóza (bílá krystalická látka sladké chutě, která se skládá z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy). Jeho výroba prochází etapami: omytí cukrové řepy; nakrájení na řízky (plátky); pomocí vody různých teplot se z řízků vyluhuje cukerná šťáva; cukerná šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého; nakonec se cedí a profiltruje. Tento postup se opakuje 2x až 3x. Pak se šťáva vaří, odpařuje a zase filtruje, aby se nakonec ve varostroji započala krystalizace. Vykrystalizovaná cukrová hmota se odstředí a propláchne. Výroba třtinového cukru je obdobná, i když snazší, poněvadž obsahuje méně nečistot. Cukr (sacharóza) není nic jiného, než čistá, koncentrovaná, zkrystalizovaná kyselina. Je to jedna z nejnávykovějších a nejzhoubnějších přísad na světě. Jediný rozdíl mezi kokainem a cukrem je v čase, za který vás zničí. Vedle cigaret a stresu způsobuje cukr rychlé stárnutí. Podívejme se, co se děje s cukrem v těle. Jak jsme si již řekli u trávicí soustavy, cukr se nám v tenkém střevě (dvanáctníku) štěpí na glukózu (základní pohonná látka) a přes střevní stěnu je transportován do krve. Zde však může být jen v omezeném množství a přebytek cukru nám reguluje inzulin, který je produkován slinivkou břišní. Inzulin nám „pochytá“ přebytečný cukr (glukózu) z krve a v játrech se tato glukóza mění na glykogen a „skladuje se“ zde. Když ho je však moc, pak se mění na tuky, které se ukládají různě po těle – časem tak vzniká nevábný vzhled člověka. Přesněji řečeno děje se toto: glykogen se uvolňuje do krevního oběhu v podobě mastných kyselin, ty se ukládají nejprve do méně aktivních míst těla – boky, stehna, střední partie trupu, a později i do aktivnějších míst jako jsou orgány typu srdce či ledviny, které jsou pak obloženy vrstvou tuku, čímž je oslabena jejich normální funkce. Bílý cukr vyvolává kvasné procesy a je zdrojem výživy pro viry, bakterie, parazity, červy, houby, kvasinky a vše, co může růst - včetně rakovinnových buněk. Ano, je prokázáno, že je palivem rakovinnových buněk. Dále způsobuje degeneraci slinivky a tím spouští onemocnění zvané cukrovka (diabetes). Bílý cukr tak zařazujeme jako vůdce skupiny potravin nazvané popraviny. Bílý cukr (třtinový cukr, sacharóza) je v podstatě jed a podle toho bychom s ním měli zacházet. Pokud by vám scházela konzumace tohoto bílého zabijáka, anebo jste trpěli abstinenčními příznaky, můžete pro přechodnou dobu využít med, který je zásadotvorný a nevyvolává kvasné procesy, anebo použít ochucovadla dále v tomto textu uvedena. Než půjdeme dále v našem rozboru potravin, rád bych na tomto místě vyjasnil souvztažnost mezi energií a nutričním dluhem. Chceme-li dosáhnout dlouhodobého zdraví a vitality, musíme pochopit rozdíl mezi dvěma typy energie. První typ je zdravý, správný a je založen na výživě obsahující živiny. Prostě sníme a vstřebáme živiny a tím nabydeme energii, kterou můžeme použít. Druhý typ energie pochází ze stimulantů (cukry, káva, rafinované potraviny). Stimulanty nemají výživovou hodnotu, ale stimulují nervovou soustavu k činnosti. Tedy tělo dostane stimul (povzbuzení k činnosti) ve formě prázdné energie a když tato vyprchá, ozve se daň ve formě větší únavy než byla před stimulem. Rozsah únavy závisí na rozsahu stimulace: čím větší stimul, tím větší únava. Z hlediska dlouhodobého zdraví bychom se měli při únavě vyspat a konzumovat potraviny s co nejvetším množstvím živin. Platí pravidlo, že čím víc je potravina zpracovaná, tím větší
bude mít stimulační efekt a menší výživový přínos pro tělo a naopak: přirozená, neupravovaná potravina (syrová potrava, naklíčená) bude méně stimulovat, ale více vyživovat. Když v případě únavy budeme znovu a znovu používat stimulanty, abychom získali energii, budeme jen prohlubovat únavu a nutriční dluh, a tělo začne vykazovat tyto neduhy: zvýšená chuť k jídlu, nabírání tělesného tuku, potíže s usínáním, předčasné stárnutí a začátek výskytu nemocí. Příjem energie přes stimulanty má jen jeden výsledek: méně energie. Energie ze stimulujících látek je energie vypůjčená na dluh a tento dluh je zkrátka potřeba jednou splatit. Tělo může na stimulujících, nevýživných potravinách fungovat jen omezenou dobu, než se vyčerpá a onemocní. Nejzdravější způsob, jak uspokojit výživové potřeby a získat energii, je prostě včlenit do našeho stravování spoustu potravin v přirozeném stavu. Bohužel jsme zaplaveni potravinami postrádajícími živiny (většinou průmyslově zpracované a rafinované produkty) a výsledkem je společnost přejedených lidí, kterým se navzdory tomu nedostávájí živiny. A odtud pramení obezita. Obezita vychází z chronického hladu, který nezpůsobil nedostatek potravy, ale nedostatek živin v ní. Funguje to takhle: Žaludek je fyzicky plný, ale my máme stále potřebu jíst, neboť tím, že v žaludku nejsou žádné živiny, chce tělo, abychom jedli dál (chce živiny), ale mi už jsme sytí. Je to jednoduché: když tělo zásobíme dostatkem živin a bude tak mít k dispozici správné množství energie, nebude pak vyžadovat tolik jídla - mechanismus hladu vyšle signál, že už nemá hlad. Zkrátka, získávejme energii skrze výživu, nikoli stimulací. A tady konečně přichází místo, kdy v nadpise kapitoly „Čím se (ne)stravovat?“ opouštíme závorku a jdeme se konečně informovat, čím se stravovat, co nám vlastně zbylo. Dozvíme se, co je opravdu vhodné ke stravování, abychom neubližovali svému tělu. Pojmeme-li naše tělo jako chrám, pak právě přichází ta správná stravovací „bohoslužba“. Ovoce Jezte živé-syrové ovoce tak, jak jej příroda navrhla a stvořila. Užívejte si kyselých, sladkokyselých, sladkých a hořkých chutí. Jezte i s dužninou, a třeba i se slupkou a jádřincem. Např. jablko, hrušku jezte celé kromě stopky. Další formou je odšťavnění ovoce, kdy nám na jedné straně vznikne ovocná šťáva (džus) a dužnina. Šťávu si vypijeme (nejlépe naředit vodou v poměru 1:1, abychom nezaplavili krev velkým množstvím cukrů). Dužninu můžeme použít do sušičky a vyrobit si nějaké ňamky. Ovoce jezte jen zralé, protože v něm jsou cukry již plně vytvořeny a působí tak tyto plody zásaditě na lidský organismus. V nezralém ovoci nejsou dotvořeny cukry a pak tyto plody působí kyselou reakci v těle. Zelenina Na tomto druhu stravování je sympatické, že produkuje minimum odpadu (ostatně jako při pojídání ovoce), skoro vše se zdělá. Takže zeleninu můžeme chroupat syrovou, dělat si z ní šťávy a zbylou dužninu zpracovat v sušičce, a zpracovávat nať mixováním. Pro příklad si vezmeme mrkev. Mrkev (myšleno kořen) můžu buď sníst samotnou, nebo odšťavnit a zbylou dužninu zpracovat v sušičce. Nať (zelené listy) opláchnu a vložím do mixéru spolu s nějakým ovocem a umixuji. Z mrkve nám tak nevznikne žádný odpad – vše je zužitkováno. Proč využívat nať od kořenové zeleniny? Protože je plná chlorofylu a má větší množství dávek živin než samotný kořen. Například listy kedlubny ve 100 gramech obsahují 259 mg vápníku oproti kedlubně samotné, která má jen 40 mg vápníku, anebo 100 gramů natě petržele obsahuje 195 mg vápníku, samotná petržel jen 89 mg. Chlorofylu nyní věnujeme odstavec pro jeho lepší pochopení. Jedná se o látku, která
způsobuje zelené zbarvení rostlin a pohlcuje energii ze Slunce (slunečné záření). Tuto vstřebanou energii ze Slunce používá k syntéze sacharidů z oxidu uhličitého a vody, a jako vedlejší produkt vzniká kyslík. Tímto je vůbec umožněn život na této planetě, neboť se jedná o základní zdroj energie pro živočichy a lidi. Chlorofyl je tak označován jako krev rostlin a může v přirovnání sloužit jako protějšek hemoglobinu v lidské krvi. Rozdíl mezi hemoglobinem a chlorofylem je jen v centrálním atomu, jinak mají stejné prstencové uspořádání. Chlorofyl má centrální atom hořčík, hemoglobin železo. Jejich provázanost je taková, že konzumací chlorofylu se zvyšuje schopnost těla produkovat hemoglobin (podporuje rychlou tvorbu krve) a tak zvyšovat efektivitu přenosu kyslíku. Chlorofyl podporuje celkovou regeneraci, rozkládá a neutralizuje volné radikály a tím zpomaluje proces stárnutí. Dále je důležitý pro aktivitu enzymů, pro správnou srdeční činnost, je nejlepším zdrojem minerálů (zejména železa, vápníku, hořčíku a draslíku), vitaminů (A, B, C, E), alkalizuje tělo a zvyšuje elektrický náboj krve (což má vliv na lepší rozpustnost krve, díky které se pak lépe vylučují odpadní látky). Mixování Proč mixovat? V nati od kořenové zeleniny, v listové zelenině a v trávě máme uloženy aminokyseliny, minerály, vitaminy, enzymy, fytoživiny a především chlorofyl. Tyto všechny živiny jsou uzavřeny v buňkách z celulózy. Celulóza patří mezi jednu z nejtvrdších a nejtužších látek na trávení. Abychom se dostali k živinám, musí se celulóza rozdrtit, ale my lidé jsme už odvykli řádnému žvýkání a máme též slabou žaludeční šťávu (kyselinu), která by celulózu natrávila, a tak se nabízí mixér. Ten nám celulózu rozbije a uvolní všechny živiny. Dostáváme se ke třem novým výrazům (fytoživiny, antioxidanty a volné radikály), které si vysvětlíme. Fytoživiny nebo-li fytochemické látky jsou sloučeniny, které obsahují obrovské množství antioxidačních látek, antibakteriálních a antivirových faktorů a další látky (např. látky snižující krevní tlak). Většina léčivých bylin obsahuje fytochemické látky, které mají léčivé nebo ochranné účinky. Antioxidanty jsou látky, které omezují proces oxidace v organismu pomocí neutralizace volných radikálů. Volné radikály jsou neúplné molekuly, které se snaží doplnit svou neúplnost narušením zdravé molekuly buňky těla tím, že ohrožují její funkci nebo ji ničí. Jinými slovy antioxidanty nám chrání buňky tím, že volným radikálům, kterým schází elektron a chtějí ho ukrást zdravé buňce, dobrovolně poskytnou elektron. A tak dojde k neutralizaci volného radikálu a naše buňky nejsou napadány. Zpátky k mixování. Když rozmixujeme listovou zeleninu, nebo nať od kořenové zeleniny, tak máme bohatou směs živin, ale s chutí je to horší, někdy až k nepolknutí. A tady přichází naše ovoce, které dodá chuť, a my můžeme konzumovat. Měli bychom proto, dodržovat pravidlo, že ovoce maximálně 50 % na 50 % zeleniny. Ale lepší je mít větší procento zeleniny (60 až 80 %) než ovoce (40 až 20 %). Dalším nezanedbatelným prvkem v mixování zeleninových nápojů je olej – tuk. Protože, jak již víme, máme vitaminy rozpustné v tucích a ve vodě, a tak je potřeba právě kvůli vitaminům rozpustných v tucích do mixovaných zeleninových nápojů dodávat tuk (1 lžička či 1 lžíce oleje). Samozřejmě, že dodáme trochu vody podle toho, jak tekutý či tuhý chceme nápoj mít. To byly mixované nápoje, ale můžeme si také umixovat polévku. Lahodnou a jednoduchou polévku si umixujeme z poloviny brokolice, kterou nakrájíme do mixéru. Dále přidáme jedno avokádo, sůl, pepř a vodu. Kdo má a kdo chce, může ještě vylepšit třemi sušenými datlemi bez pecky. Umixujeme a podáváme k snědku. Mimochodem brokolice je přebornicí na vitamin C. Všechny recepty uvedené v tomto textu naleznete též v rubrice „Recepty“.
Poslední poznámka k mixování: Jakmile je něco zkapalněno v mixéru, všechny buňky mezi sebou zpřetrhají vazby a živá síla je uvolňována. Po zhruba dvaceti minutách už to není živé. Jde jen o hromadu sladce chutnajících minerálů. Z tohoto důvodu pijeme vždy čerstvě umixované nápoje a s jejich konzumací neotálíme. Odšťavňování Doplnění naší stravy syrovými ovocnými a zeleninovými šťávami je tou nejlepší a nejrychlejší metodou, jak dodat tělu účinné látky, kterých se mu nedostává. Smysl pití šťáv spočívá vlastně v tom, učinit tělo schopným přijímat všechny živoucí účinné látky z ovoce a zeleniny co nejrychlejším způsobem, bez zatížení zažívacího ústrojí prací, potřebnou k zpracování celulózy či vlákniny. Tedy ušetříme zažívacím orgánům práci nutnou k oddělení vitálních látek od nestravitelné vlákniny a strávení se vstřebáním trvá jen několik minut. Dochází tak k rychlé výživě všech buněk těla. Tento způsob úpravy zeleniny a ovoce nám také slouží při půstech o šťávách, při očistných kúrách a při očistě jako takové. Odšťavňujeme zeleninové listy, nať od kořenové zeleniny, zeleninu a ovoce. Také odšťavňujeme trávu. Ano, trávu. Zelená tráva je jediná rostlina, která může poskytnout úplnou výživu v potravě zvířete po celý jeho život. My lidé jen musíme rozbít tuhou strukturu celulózy, abychom se dostali k jejím výhodám a to odšťavňováním či rozmixováním. Můžeme lisovat samotné šťávy ze zeleniny nebo z ovoce a nebo je můžeme mezi sebou kombinovat. Všeobecně platí, že šťávy z ovoce jsou čističi našeho těla, kdežto zeleninové šťávy jsou stavitelé a obnovovatelé našeho těla. Zeleninové šťávy obsahují všechny aminokyseliny, minerálie, soli, enzymy a vitaminy, které lidské tělo potřebuje za předpokladu, že se pijí čerstvé, syrové a bez konzervačních látek. Pokud si vylisujeme samotnou šťávu z ovoce, pak ji naředíme 1:1 vodou, kvůli vysoké koncentraci cukru v této šťávě, aby nám nezaplavila krev spoustou cukrů. A také, abychom tímto silným cukerným koncentrátem neživili patogeny (viry, bakterie, plísně, kvasinky, vředy aj.). V podstatě chceme-li dodržet stoprocentní výživu na syrové stravě, pak bez čerstvých šťáv je nedostatečná. Toto je zdůvodněno tím, že překvapivě velká část molekul, ze kterých jsou složeny živiny v syrové potravě, je použita zažívacím ústrojím jako pohonná látka pro trávení a vstřebávání potravy, což trvá zpravidla dvě až tři hodiny po každém jídle. Tyto molekuly sice dodávají tělu živiny, ale zčásti jsou použity také jako „palivo“, takže jen část zůstává k dispozici pro regeneraci buněk a tkání. Situace vypadá jinak, jestliže pijete syrové šťávy. Šťávy se během deseti až patnácti minut po vypití stráví a vstřebají a slouží téměř úplně k obnově a výživě buněk, tkání, žláz a orgánů těla. Celý trávicí a vstřebávací pochod proběhne tedy největší možnou rychlostí s minimální námahou ze strany zažívacího ústrojí. Dalším nezanedbatelným prvkem je, že když je rostlina hnojena či ošetřena jedovatým postřikem (pesticidy), pak tyto látky vnikají skrze kořeny do vlákniny. Při konzumaci těchto celých plodů jíme tyto jedovaté látky obsažené ve vláknině. Avšak ne toliko při požití jen samotné šťávy z těchto plodů. Jak to? Odpověď je jednoduchá. Během odšťavňování dochází k rozmělňování ovoce a zeleniny, kdy se rozruší buňky vlákniny a uvolní se účinné látky. Výsledkem je kaše, která je téměř tak jemná jako povidla. Tyto účinné látky jsou tak citlivé na jedy, jako olej na vodu, proto se nesmíchávají rády s postrouhanou vlákninou. A tak když se tato kaše protlačí vhodným sítem, oddělí se šťáva, obsahující enzymy a molekuly živin, od vlákniny prosycené jedy. A tak odšťavněním lze zabránit tomu, abychom byli poškozeni jedy, kterými jsou naše potraviny zamořeny.
Jako u mixování i zde platí vypít šťávu co nejdříve, abychom do sebe dostali veškeré živiny, které jsme právě vymačkali. Po určité době nám živiny začnou oxidovat a ztrácí tak na své účinnosti. A kolik čerstvé šťávy můžeme vypít? Přesně tolik, kolik můžeme vypít, aniž bychom se k tomu nutili. Při volbě nákupu ovoce a zeleniny, jakož i ostatních potravin, nakupujeme vždy nejčerstvější a nejlepší zboží, nejlépe v obchodech s biopotravinami (biopotraviny jsou produkty ekologického zemědělství vypěstovány bez použití umělých chemických látek, neobsahují geneticky modifikované organismy a při jejich zpracování se používá minimum přídavných látek). Nakupujeme vždycky podle kvality. Neexistuje náhrada za kvalitu, za žádnou cenu! Podstatná je kvalita, nikoliv kvantita. Když nakupujeme biopotraviny, můžeme využít odšťavněnou vlákninu k dalšímu konzumování, v jiném případě je na vašem posouzení, zda využijete tuto surovinu, anebo zamíří na kompost. Při výběru odšťavňovače bychom měli dbát na dokonalé oddělení vlákniny od šťávy samotné, neboť pití šťávy, ze které nebyla odstraněna vláknina, zatěžuje zažívací ústrojí více než jedení ovoce a zeleniny vcelku. Je to z důvodu, že vypitá vláknina není řádně promísena se slinami a pak se špatně tráví. Dalším faktorem je výnosnost odšťavňovače, tedy odpad (vláknina) by měla být co nejsušší, což značí, že jsme získali maximum šťávy. Žádnou šťávu neslaďte cukrem, jinak vám začne v těle kvasit! Následují příklady šťáv: Mrkvová šťáva Syrová mrkvová šťáva je přirozeným rozpouštědlem při vředových a rakovinných chorobách. Zvyšuje odolnost organismu proti různým infekcím a nemocím očí, krku, mandlí, i dýchacích orgánů. Výrazně čistí játra, neboť rozpouští látku, která ucpává žlučovody. Při očistě jater často dochází k odstraňování velkého množství škodlivin a toxinů, proto je do vylučování zapojena také kůže. Jelikož mají rozpuštěné škodliviny oranžový nebo žlutý pigment, může se podobně zbarvit i pokožka. Dokazuje to, že probíhá očistný proces jater přes kůži. V závislosti na zdravotním stavu se syrová mrkvová šťáva může pít i ve velkém množství (3 až 4 litry denně). Přispívá k normalizaci všech tělesných funkci. Povzbuzuje chuť k jídlu a napomáhá trávení. Je nejlepším zdrojem vitaminu A, který může tělo rychle přijmout. Bohatě obsahuje také vitaminy B, C, D a K. Dále je bohatá na sodík a draslík a obsahuje vápník, hořčík a železo. Šťáva z jablek Také o jablečné šťávě se ví, že čistí organismus. Je bohatá na hořčík, železo, křemík a má vysoký obsah draslíku. Návod na očistné užívání jablečné šťávy: v 8 hodin ráno vypijeme 200 ml jablečné šťávy a potom ji užíváme to samé množství každé dvě hodiny až do 8 hodiny večer. Tak postupujeme tři dny. Obsažené kyseliny okysličí usazeniny, jež se mění v soli a jsou následně vylučovány z organismu. Třídenní hladovění s pitím jablečné šťávy je účinný prostředek pro očistu jater. Pomerančová šťáva Pomeranče jsou bohaté na draslík, vápník, hořčík a také obsahují křemík. Z vitaminů jmenujme vysoký obsah A, B a C. Při překyselení těla dokáží pomeranče svým zásaditým účinkem rychlého odstranění překyselenosti. Hrušková šťáva Její šťáva se doporučuje jako močopudný prostředek, a to zejména při močových
kamenech. Šťáva z grepu Grepy jsou jedny z nejhodnotnějších ovocných plodů při odstraňování nebo rozpouštění usazenin, které se, jako třeba při artritidě, usadily v chrupavce kloubů jako důsledek nadměrné konzumace výrobků z bílé mouky a mléčných produktů. Účinnou substancí je organická kyselina salicylová, která pomáhá rozpustit tyto usazeniny v těle. Bramborová šťáva V bramborové šťávě je obsaženo mnoho draslíku, síry, fosforu a chloru. Díky tomu dobře odstraňuje různé skvrny na kůži. Zejména je užitečná ve směsi s mrkvovou šťávou. Užívá se 50 ml bramborové šťávy ve směsi s 200 ml mrkvové šťávy 1-3x denně. Okurková šťáva Okurková šťáva je nejlepším přirozeným diuretikem (vylučovadlem). Směs okurkové a mrkvové šťávy (150 g okurkové šťávy a 350 g mrkvové šťávy) příznivě působí u revmatických nemocí, protože z organismu vylučuje kyselinu močovou. Šťáva ze smetánky lékařské: pampelišky Doporučená dávka užití je 50-100 ml pampeliškové šťávy denně. Čistí krev a používá se jako tonizující a močopudný prostředek při žloutence, kožních onemocněních i dně. Ve velkých dávkách zvyšuje hořkost pampelišky množství bílých krvinek. Šťáva z mladých pampeliškových lístků se doporučuje užívat ke zlepšení krevního obrazu, zejména na jaře. Pampelišková šťáva obsahuje mimořádně vysoké procento draslíku, vápníku a sodíku a je rovněž bohatým zdrojem hořčíku a železa. Ovlivňuje neutralizaci překyselené krve a normalizuje stav organismu. Syrová pampelišková šťáva získaná z listů a kořenů ve spojení s mrkvovou šťávou a šťávou z řepných listů dodá pevnost zubům, zpevňuje kostru a pomáhá při onemocnění páteře. Šťávu si připravíme z 300 g mrkve, 85 g smetanky lékařské a 55 g řepy. Šťáva z petržele Její šťáva je výborným léčivým prostředkem při urogenitálních nemocích, kamenech v ledvinách a močovém měchýři a dalších onemocněních ledvin. Vzhledem k tomu, že je petrželová šťáva velmi silná, nedoporučuje se najednou vypít víc než 30-60 ml šťávy. Šťáva z ředkvičky Šťáva se získává z listů a kořenů. Nikdy ji nepijeme samostatně, protože vyvolává silnou očistnou reakci. Směs mrkvové a ředkvičkové šťávy je velmi účinná, zejména když se vypije hodinu po požití nastrouhaného křenu. Ředkvičková šťáva uklidňuje a čistí organismus od hlenu, který rozpustil nastrouhaný křen. Rovněž podporuje regeneraci sliznic. Šťáva z červené řepy Šťáva z červené řepy je velmi hodnotná pro tvorbu červených krvinek (obsah železa v červené řepě není sice příliš vysoký, ale toto železo má takovou kvalitu, že je vynikající výživou pro červené krvinky) a vůbec k celkovému posílení organismu. Řepa obsahuje více než 50 % sodíku a jen 5 % draslíku. Tento poměr je důležitý pro regulaci rozpustnosti vápníku, zejména když se nahromadil v těle z konzumace mléčných výrobků, a to především v krevních cévách, žlučovodech a jiných orgánech. Řepnou šťávu se doporučuje pít delší dobu, protože žlučový kámen se tak rozpouští postupně, ale bezbolestně. Při porovnávání účinku šťávy z řepy, zelí a mrkve se zjistilo, že vylučování žluči nejvíce podporuje šťáva z řepy. Řepa uvolňuje ucpané žlučovody a močovody, a proto můžete klidně používat řepnou šťávu k postupnému rozpuštění žlučových kamenů, očištění močového měchýře i rozpouštění trombů. Abyste předešli silné očistné reakci, začněte používat směs mrkvové a řepné šťávy. Nejprve směs obsahuje 50 % mrkvové šťávy, postupně zvětšujte podíl řepné šťávy a po určité době můžete pít 100 až 200 ml čisté řepné šťávy 2x denně před jídlem. Šťáva z celeru Doporučuje se užívat 1-2 lžičky šťávy vylisované z čerstvých rostlin 3x denně půl hodiny
před jídlem. Syrová celerová šťáva obsahuje čtyřikrát více sodíku než vápníku. Tím je celerová šťáva jednou z nejúčinnějších při očistě organismu od nahromaděných usazenin. Sodík hraje důležitou úlohu při fyziologických procesech těla. Jedním z nejdůležitějších je udržovat správnou hustotu krve a lymfy. Celer dále obsahuje velmi mnoho ho řčíku a železa a oba prvky jsou jako výživa pro naši krev nesmírně cenné. Šťáva z rajčete Čerstvá syrová rajčatová šťáva je jedna z nejlepších zásaditých šťáv. Rajčata obsahují poměrně vysoké procento citronové a jablečné kyseliny a určité množství kyseliny šťavelové. Uvedené kyseliny jsou v organické podobě potřebné v organismu při metabolismu nebo rozpouštění kamenů. Syrová rajská jablíčka jsou bohatá na sodík, vápník, draslík a hořčík. Šťáva ze špenátu Špenát je důležitá živina pro zažívací ústrojí, a to jak pro žaludek a dvanáctník, tak také pro tenké a tlusté střevo. Je nejlepším organickým prostředkem k čištění, regeneraci a obnovování zažívacího ústrojí. Jinou cennou vlastností syrové špenátové šťávy je její účinek na zuby a dásně, neboť pomáhá zabránit paradentóze. Šťáva z citronu Citrony obsahují kyselinu citronovou, a ačkoli chutnají kysele, mají v těle silný alkalický účinek. Citronová šťáva slouží též jako desinfekční prostředek při řezných a jiných ránách. Citronová šťáva je jedním z našich pomocníků, které máme. Pitím 200 ml horké vody se šťávou ze dvou citronů každou jednu až dvě hodiny po jeden až dva dny (během té doby se nic jiného nejí) překonáte těžké nachlazení a zbavíte se ho. Stejně se používá citronová šťáva jako lék při jiných poruchách těla, např. při chemické nerovnováze. Šťáva z česneku Česneková šťáva slouží k rychlé očistě organismu. Éterické oleje v česneku jsou silné a snadno pronikají do hloubky, zbavují plíce, průdušky a nosohltan nahromaděného hlenu a také napomáhají vylučování škodlivin i toxinů z těla kožními póry. Česnek i jeho šťáva zabraňují nádorovému bujení (sloučeniny síry v česneku zvyšují aktivitu makrofágů a Tlymfocytů, dvou komponentů imunitního systému, jež ničí rakovinné buňky). Dále se nám tato šťáva osvědčila při odstranování střevních parazitů. Jestliže si česnekovou šťávu připravíte, z přístroje je pak po několik dnů nemožné odstranit česnekové aroma a všechny šťávy budou mít česnekovou příchuť! Šťáva z křenu Šťávu z křenu nepoužíváme, protože éterické silice nastrouhaného křenu jsou dosti silné a účinné. Jestliže sníme dvakrát denně mezi jednotlivými jídly půl kávové lžičky jemně nastrouhaného křenu s přidáním citronové šťávy, pomůže nám odstranit hleny z vedlejších nosních dutin a jiných částí těla bez poškození sliznice. Je to tedy rozpouštěcí a čisticí prostředek při abnormálním zahlenění těla. Směs šťáv z červené řepy, okurek a mrkvové šťávy Je vynikajícím prostředkem na rozpuštění usazenin, které se hromadí ve žlučovodech, ledvinách a vytváří tam tak písek a kameny. Dále nám tato směs rozpouští vápník usazený ve vlásečnicích krevního řečiště. Směs šťáv z mrkve, červené řepy a okurek se osvědčila jako nejlepší čisticí prostředek žlučníku, jater, ledvin, prostaty a pohlavních žláz. Směs je v poměru 300 g mrkve a po 100 gramech řepy a okurek. Na závěr kapitoly o šťávách lze jen dodat, že vypitím půl litru čerstvé zeleninové nebo ovocné šťávy denně se jedná o nejrychlejší a energeticky nejméně náročný způsob, jak tělu dodat potřebné živiny důležité pro stavbu a obnovu buněk vašeho těla. Sušení Tím, že jsme vyřadili ze stravy pečivo a chléb, a odkázali se jen na živou stravu, bude nám
přeci jenom tato potrava smyslově chybět – např. křupání či tvrdá struktura v ústech. Nebo jsme na cestách a ne vždy máme po ruce živé potraviny, anebo si je nemůžeme umixovat či odšťavnit. Pak přichází na řadu sušička, kde si můžeme vytvořit „chléb“, různé „sušenky“ na cesty, „karbanátky“, „chipsy“ a jiné pamlsky. Suší se do 45 °C, abychom nezničili enzymy a je dobré mít kvalitní sušičku (rovnoměrné sušení, opravdová kontrola teploty, nepřilnavé fólie či tácy aj.). Sušení v sušičce lze přirovnat k procesu, kdy v přírodě ze stromu spadne ovoce na zem a pak na ně praží Slunce, až z něj vyprchá veškerá vláha. Avšak sušené potraviny by se měly považovat jen za přechodová jídla, svačina na cestu nebo jako příležitostná pochoutka. Zdaleka nejsou takovým přínosem jako čerstvé šťavnaté ovoce a zelenina. Sušené pokrmy chutnají dobře, jsou hutné, ale není v nich vláha. Tuto vláhu při trávení berou zpátky z našeho organismu a tím ho vysouší. Pokud nevypijeme dostatek vody, pak nás sušené potraviny dehydrují. Zde nastává ale zádrhel: vypijeme-li příliš mnoho vody po konzumaci sušeného pokrmu, rozředíme si žaludeční kyselinu a jsme u jídla natráveného jen napůl. Dále tyto sušené potraviny vyžadují podstatné množství energie na proces trávení a vstřebávání. Sušené pokrmy by měly být jen jako záloha, po které sáhneme jen občas, když musíme nebo máme chuť, ale ne pravidelně. Držme se čerstvých, šťavnatých potravin ve své přirozené podobě, jak jen to půjde. Klíčení Proč klíčit? Při pojídání klíčku tělo nemusí vyvíjet žádnou námahu při štěpení, neboť příroda vykonala vše sama, a tak dochází k rychlému vstřebání živin, úspoře energie těla při metabolismu a k vysokému příjmu energie. Naklíčené semeno, tedy semeno s krátkým klíčkem, obsahuje cukry už ve formě jednoduchých sacharidů, bílkoviny ve formě aminokyselin (klíčky jsou nejlepším dodavatelem i esenciálních aminokyselin), tuky ve formě mastných kyselin. Dále klíčky obsahují vlákninu, minerální látky, stopové prvky, chlorofyl, nukleové kyseliny, vitaminy a blahodárné enzymy (takže tělo nemusí vyrábět vlastní enzymy). Poměr jednotlivých živin se v různých semenech liší, je tedy dobré střídat různá semena pro klíčení, abychom měli vyvážený přísun všeho potřebného. Výhonky (zhruba do třetího dne včetně se jedná o klíčky, od čtvrtého dne klíčení se už jedná o výhonky) jsou nejlepším zdrojem minerálních látek a stopových prvků (měď, mangan a zinek). Nejbohatší jsou na minerální látky: vápník a hořčík, či fosfor, ale obsahují i železo, draslík, sodík aj. Tyto minerální látky jsou vázány na enzymy, a tak jsou pro lidský organismus snadno přístupné. Jak klíčit? Klíčení vždy začíná namočením semene do vody, kdy zrušíme jeho klidový stav a nastartujeme proces bobtnání. Je to z důvodu, že semena mají na svém povrchu blokátory (inhibitory) enzymů. Blokátory mají jediný úkol, a to chránit (blokovat) semínko, aby nedošlo ke spuštění enzymatické aktivity v nevhodném prostředí. Vlhkostí způsobíme zrušení blokátorů a začne enzymatická aktivita a my se snědením takto připravených semínek dostáváme k čerstvým životadárným enzymům. Většinou necháme bobtnat semena přes noc. Výjimkou je pohanka, kterou necháme namáčet jen od 15 minut do půl hodiny. Quinoa a slunečnice se namáčí dvě hodiny. Poté přichází samotné klíčení, kdy udržujeme semena vlhká tím, že 2x až 3x za den je propláchneme vodou. Tato doba trvá zhruba 3 dny. Vliv na klíčení mají tyto aspekty: teplota - měla by být pokojová 18 až 25 °C; zde platí
jednoduché pravidlo: čím vyšší teplota, tím rychlejší je klíčení a naopak. Vlhkost - semena nemají být trvale ponořena ve vodě při procesu klíčení, neboť semena intenzivně dýchají a potřebují přísun kyslíku, a proto jen zvlhčujeme; při trvalém namočení ve vodě může totiž dojít ke kvašení. U obilovin a luštěnin se do vody uvolňuje kyselina fytová, která tělu odebírá minerální látky (váže je na sebe), je tedy potřebné naklíčená semínka dobře propláchnout před konzumací. Kyselina fytová patří mezi antinutriční látky, což jsou látky, které snižují stravitelnost a využitelnost živin, a tím výživovou hodnotu potravin. Některé antinutriční látky způsobují či mohou způsobit poškození organismu. Máme-li naklíčeno a nebudeme ihned konzumovat, dáme klíčky do nádoby, uzavřeme víčkem a vložíme do lednice. Je dobré takto skladované klíčky jednou za den propláchnout vodou. Klíčky podáváme nejlépe se sójovou omáčku. Ale jiným nápadům se meze nekladou... Co klíčíme? Semena: fazole mungo, fazole adzuki (kromě munga a adzuki nejsou jiné fazole vhodné - jsou v syrovém stavu jedovaté), hrách, čočka, cizrna (římský hrách), ředkvička, řeřicha, slunečnice, divoká rýže, žito, ječmen, špalda, jetel luční, oves, proso (tj. neloupané jáhly), len, kukuřice, pohanka, vojtěška, brokolice, zelí, hořčice, dýně, sezam aj. Co není živé-syrové anebo se nehodí ke klíčení: Bulgur - předvařená a nalámaná forma celozrnné pšenice; Kus-kus - těstovina vyráběná ze semoliny, což je druh tvrdé pšenice; jáhly – loupané proso. Všeobecně nevyklíčí nic, co je rozpůleno, takže pro klíčení kupujeme vždy celá semena. Tmavě hnědá pohanka už nenaklíčí, protože to je pohanka tepelně upravená. Pohanka ke klíčení je světle zeleno-béžová. A co je obsaženo v jednotlivých semenech? Namátkou uvedu složení těch nejčastěji používaných ke klíčení. Cizrna obsahuje 17-25 % bílkovin, 5-12 % tuků, 55-62 % sacharidů, 3-4 % vlákniny, 2-3 % minerálních látek: železo, fosfor, zinek, mangan, draslík, vápník, hořčík a řadu vitaminů ze skupiny B, C, D a A. Fazole adzuki obsahuje 25 % bílkovin, zahrnují všechny esenciální aminokyseliny s výjimkou trytofanu. Vitaminy B1, B2 a B3. Z minerálních látek obsahují hořčík, fosfor, draslík a zvýšený podíl železa a vápníku. Hrách obsahuje 25 % bílkovin a všech osm esenciálních aminokyselin. Z vitaminů A, B1, B2, B6 a C. Z minerálních látek: železo, vápník, fosfor, hořčík, měď, mangan, zinek, síru a sodík. Čočka obsahuje 24 % bílkovin, 56 % sacharidů, 1,4 % tuků a vitaminy: A, B1, B2, B3, B6, B12, C a E. Z minerálních látek železo, vápník, fosfor, hořčík, měď, zinek, mangan, draslík a sodík. Mungo obsahuje 24 % bílkovin, 1,1 % tuků, 46,5 % sacharidů a vitaminy A, B1, B2, B3, B12, C, E. Z minerálních látek: draslík, fosfor, vápník, železo a hořčík. Brokolice obsahuje 0,45 % bílkovin, 0,9 % tuků a 2,9 % sacharidů. Patří k zeleninám s nejvyšším obsahem vitaminu C, rovněž obsahuje vitamin E, provitamin A, B1, B2, B9, B12. Z minerálních látek: draslík, hořčík, vápník, sodík, železo, fosfor, zinek, mangan a měď. Ředkvička obsahuje: 37 % oleje, 2 % bílkovin, 0,2 % tuků, 4 % sacharidů, vitaminy B1, B2, B3, A a C. Z minerálních látek: vápník, fosfor, železo, draslík, sodík, a hořčík. Z vypěstovaných zelených výhonků získáme i čerstvý zdroj chlorofylu. Zajímavostí je, že ředkvička není napadána bakteriemi, protože produkuje antimikrobní látky. Ječmen: 10 % bílkovin, 2,1 % tuků, 72 % sacharidů, vitamin C, karoten, B1, B2 a B6, E. Z minerálních látek: železo, vápník, fosfor, hořčík, měď, mangan, zinek, síru, sodík, kobalt, jód, chlor a křemík. Obsahuje i antioxidanty. Vyklíčený ječmen má jedinečnou sladkou chuť, a tak se nazývá rostlinný med. Proso: 10,6 % bílkovin (včetně všech osmi esenciálních aminokyselin), 3,9 % tuků, 71 % sacharidů, z vitaminů A a B-komplex, z
minerálních látek: fosfor, fluor, železo, síra, hořčík, vápník, sodík, měď a kyselina křemičitá. Pšenice: 12 % bílkovin, 2 % tuků, 1,9 % hrubé vlákniny, 69 % sacharidů. Vitaminy: C, B1, B2, B3, B5, B6, E. Z minerálních látek: draslík, sodík, hořčík, fosfor, síra, chlor, železo, kobalt, zinek, jód a mnoho vápníku. Žito: 11,5 % bílkovin, 1,7 % tuků, 69,5 % sacharidů, 1,9 % vlákniny, vitaminy: B1, B2, B3, B7, E. Z minerálních látek: draslík, hořčík, fosfor, síra, chlor, křemík, železo, mangan, kobalt, zinek a jód. Pohanka patří mezi pseudoobilovinu (nepravou obilovinu) a také patří mezi medující rostliny, kdy z jejích květů se získává med (jedna rostlina vytváří až 1000 květů). Z 1 hektaru se vyprodukuje 30-100 kg medu. Obsahuje: 70-72 % sacharidů, 12 % bílkovin (vysoký podíl lyzinu a rutinu, což jsou dvě esenciální aminokyseliny), 3 % tuků. Z vitaminů B1, B2, B3 a E. Z minerálních látek: fosfor, draslík, vápník, měď, hořčík, železo a fluor. Dále obsahuje organické kyseliny: citronovou, jablečnou a šťavelovou. Sezam: 20-30 % bílkovin, 50-60 % oleje obsahujícího 90 % nenasycených mastných kyselin s vysokým obsahem lecitinu. Z vitaminů: B1, B2, B3, C a E. Z minerálních látek: fosfor, železo, hořčík, kyselina křemičitá, uhličitan draselný a vápník. Vápník je ve zvýšeném obsahu: 100 g sezamového semínka obsahuje 670 mg vápníku. Pozor u klíčení: semena jsou naklíčena už během jedno až jednoho a půl dne, kdy mají příjemnou ořechovou chuť. Klíčíme-li déle, tato chuť se ztrácí a navíc hořkne. Z předchozího odstavce si můžete všimnout, že semena obsahují vždy pospolu vápník s hořčíkem, jak to má ta příroda přirozeně zařízené! Vápník se bez hořčíku totiž těžko vstřebá. Vápník je do kostí zabudován pouze v přítomnosti hořčíku. Jíme-li proto stravu bohatou na vápník, ale bez přítomnosti hořčíku, vápník není využit. Vápník patří mezi nejdůležitější minerální látky v našem těle. Z něho jsou vytvořeny kosti a zuby. Dále se nám vápník podílí na udržování zásaditosti lidské krve (7,36-7,44 pH). Jeho doporučená denní dávka je 1000 mg denně a my ho můžeme vzít z těchto zdrojů (množství vápníku na 100 gramů potraviny): 100 g máku obsahuje 1400 mg vápníku; sezam 670 mg, šípky 340 mg, listy kedlubny 259 mg oproti kedlubně samotné (40 mg); mandle 240 mg, květák 205 mg, nať petržele 195 mg (samotná petržel jen 89 mg), lněné semínko 195 mg, para ořechy 170mg, lískové ořechy 140 mg, kapusta 115 mg, slunečnicová semena 110 mg, brokolice 105 mg (mimochodem brokolice obsahuje trojnásobné množství vitaminu C než citrusové plody), špenát 105 mg. Ořechy Jak jsme si uvedli už u semínek, tak i u ořechů máme inhibitory (blokátory) enzymů. Blokátor ochraňuje semínko/ořech před nastartováním procesu klíčení v nevhodném prostředí. Teprve, když nastanou vhodné podmínky pro klíčení, především vlhkost, tak se ochranný povlak inhibitorů rozpustí a započne se proces klíčení a probuzení enzymů. Z tohoto důvodu namáčíme ořechy – zrušíme ochranný povlak a získáme tak veškeré živiny a enzymy. Celkově platí, že ořechy namáčíme šest hodin před konzumací či zpracováním. Avšak upřesňující rozpis následuje. Kešu 2 hodiny; vlašské ořechy 4 hodiny; pekanové ořechy 4 až 6 hodin; lískové ořechy 6 hodin, makadamové ořechy 6 hodin. Nenamáčí se pistácie, piniové oříšky, para ořechy. Mandle nejsou ořechy, ale semínka a namáčí se 8 až 12 hodin. Mandle jsou nejvíce alkalické (zásadité) v porovnání se všemi ořechy a jsou zvláště cenné jako výživa pro kosti a především jako prostředek ke zpevnění zubní skloviny. Ořechy jsou všeobecně koncentrovaným zdrojem bílkovin a tuků. Kdo tělesně těžce pracuje a myslí si, že potřebuje maso, aby byl silný, pak ořechy jsou v tomto případě zástupcem masa. Postačí jíst týdně tři čtvrtě kila ořechů k nahrazení konzumace masa. A právě kvůli vysokému procentu tuků a bílkovin v ořechách je vhodná jejich konzumace při volném zažívacím ústrojí, aby byly tělu užitečné, tedy nalačno, anebo v malých
množstvích mezi hlavními jídly, třeba k mrkvové šťávě. Ořechy, které se vaří, praží nebo jiným způsobem vystavují nadměrnému teplu, jsou škodlivé, protože teplem dochází k přeměně tuků, které v tomto stavu ve větším množství škodí játrům a žlučníku a mohou dříve nebo později ovlivnit jejich funkci. Proto kupujeme ořechy natural, tepelně neupravené. Burské oříšky nejsou ořechy. Patří k luštěninám a jsou pro kyselinotvorný účinek škodlivé, a to nejen pro zažívací orgány, ale pro celé tělo. Poslední rada na závěr k ořechům. Nemáte-li moc času či nevíte, kdy budete potřebovat namočené ořechy, pak je zde rada. Namočte si libovolný počet ořechů přes noc, ráno je dobře pod studenou tekoucí vodou opláchněte a pak dejte do lednice, kde vám takhle vydrží až týden, a tak je budete mít vždy připravené. Zdravé mléko Můžeme používat mléko z kokosů, anebo si vyrábět vlastní mléko, např. mandlové či makové. Výroba je prostá: přes noc (osm hodin) namočíme 100 gramů mandlí, nebo modrého či bílého máku. Ráno vložíme do mixéru spolu s litrem vody a umixujeme. Mléko se ještě přecedí přes jemné sítko a máme mléko hotové. Můžeme též vyrobit ze strouhaného kokosu, platí stejný poměr jako u mandlí. Kdyby však někdo měl nepříčetnou chuť a potřebu konzumace kravského mléka nebo nějakého produktu z něho pro přechodnou dobu, uvádíme zde pouze tyto dva zdravé výrobky: kefír a podmáslí. Kefír je výjimkou v konzumaci živočišného mléka. Vyrábí se přidáním probiotik do kozího nebo kravského mléka. Probiotické bakterie tráví mléčný cukr a tím zanechají biologicky „aktivní“ hmotu, která je považována za velice zdravou a léčivou. Podmáslí je mléčný výrobek, který vzniká jako druhotný produkt při stloukání másla. Alternativně se vyrábí také kysáním mléka, pak se nazývá kysané nebo šlehané podmáslí. Má mírně nakyslou chuť. Pro nás je důležité, že se zase jedná o „živou“ hmotu, která je zásadotvorná. Existují dva druhy kefíru: kefír vyrobený z mléka a kefír z vody. Na kefír z vody vám prostě stačí jenom obyčejná přislazená voda, sušené ovoce a kefírová zrníčka, například tibi krystaly (japonské mořské krystaly, což jsou mořské řasy). Za několik dní bude cukr strávený a zůstane jenom kefír. Návod na kefír z vody: do vhodné nádoby napustíme tři litry studené kohoutkové vody (můžeme vodu několik hodin nechat odstát kvůli vyprchání chlóru z vody; když není čas, můžeme použít i přímo natočenou vodu z kohoutku) a přidáme tři lžíce sirupu z agáve, (med) aj. (Sladidlo stévie nefunguje.) Promícháme a pak přidáme hrnek (2 dcl) tibi krystalků a sušené ovoce (tři švestky, anebo deset hrozinek aj.). Sušené ovoce pokud je sířené opláchneme pod horkou vodou. Používáme takové sušené ovoce, které se nerozpadá a nepouští kousíčky do kefíru (sušené datle nebo fíky nejsou vhodné). Tímto ovocem se naše krystalky živí. Nádobu neuzavíráme hermeticky, aby mohl unikat oxid uhličitý ven při procesu kvašení (stejné jako u burčáku). Necháme v pokojové teplotě dva až tři dny. Pak přes sítko přecedíme a máme vodní kefír, do kterého můžeme pro chuť vymačkat citron (jedna lžíce). Tibi krystaly propláchneme pod tekoucí vodou a můžeme vyrábět další kefír. Na výrobu používáme vše z plastu, abychom tibi krystalky nezabili. Pokud hned nepotřebujeme vyrábět další kefír, pak tibi krystalky vložíme do misky s oslazenou vodou a dáme do lednice. A proč kefír z mléka nebo z vody či podmáslí? Protože se jedná o zdroje kvalitních probiotik. Probiotika jsou živé (bakteriální) mikroorganismy v jídle a slouží ke zlepšení
rovnováhy střevní mikroflóry. Jejich konzumace tak příznivě zvyšuje výskyt zdraví prospěšných mikroorganismů a snižuje počty těch škodlivých (např.: patogenních či hnilobných bakterií). Prostě probiotika posilují obranyschopnost organismu. Probiotika jsou dále k sehnání ve formě kapslí či prášku (získaná z půdy) či ve formě pasty miso. Probiotika nemusíme jíst denně, stačí několikrát za týden. Máslo Tak, jak jsme si lehce vyrobili mléko, můžeme si vyrobit i máslo. Máslo může být ze semen či oříšků. Semena či oříšky namočíme, pak je necháme uschnout (mokré semena či oříšky nerozmixujeme, musí být suché) a vložíme do mixéru spolu s několika lžícemi oleje (např.: olivový). Mixujeme do vhodné konzistence a pak přendáme do uzavíratelných sklenic a skladujeme v lednici. Můžeme si tak vytvořit máslo ze semínek dýně, slunečnice, sezamu aj. Z ořechů je to například máslo: vlašské, pistáciové, pekanové, makadamové, lískové, kešu, mandlové aj. Čokoláda Jak si vyrobit lahodnou, zdravou a živou čokoládu? Jednoduše! Stačí vám k tomu dvě ingredience: kokosový olej a buď nepražené kakaové boby, které umeleme na prášek, anebo už namletý kakaový prášek z nepražených kakaových bobů. Je důležité se ujistit, že jste si koupili ten správný kokosový olej. Musí být: syrový, extra panenský, neupravovaný, nezahřívaný typ. Kokosový olej je čirý jako voda při pokojové teplotě, ale pokud se trochu zchladí, zbělá a ztuhne jako vosk. Vylijte kokosový olej do misky (pokud je olej tuhý můžete ho rozpustit ve vodní lázni, v sušičce či na slunci), přidejte kakaový prášek a míchejte, dokud nezmizí všechny hrudky. Pak tuto tekutou čokoládu nalijte do mělkých mističek a dejte buď do lednice, anebo do mrazáku. V mrazáku ztuhne do hodiny a vy si můžete pochutnávat. Upozornění. Čokoládu, kterou vyndáte z lednice či mrazáku musíte sníst rychle, neboť při pokojové teplotě se začne rozpouštět. Čokoládu můžete vylepšit různými dochucovadly typu: syrové oříškové máslo (vytváří čokoládu sametově jemnou), šťáva z ananasu, vanilka, syrový karobový prášek (zjemňuje hořkost kakaového prášku), datlový sirup aj. Jak uchovávat potraviny? Zmrazení nám nezabíjí enzymy, takže je vhodnou formou uchování potravin. Zmrazení čerstvé zeleniny či ovoce po mnoho měsíců, aniž by ztratila výživovou hodnotu nebo se zkazila, může být jen za předpokladu, že se zmrazení provede rychle a za velmi nízké teploty (– 18 °C). U zakoupené zmrazené zeleniny či ovoce je třeba počítat s tím, že potravina byla blanšírovaná (krátké ponoření do horké vody/páry). Ale lepší v zimních měsích tato forma zeleniny či ovoce, než vůbec žádná. Samozřejmě platí pravidlo, že jednou rozmrazená potravina se už znovu nezamrazuje a v co nejkratší době zkonzumuje. Ochucovadla Máme pět (šest) typů chutí a o ty nejsme ochuzeni ani na tomto typu stravování. Jedná se o sladkou, slanou, hořkou, kyselou a kořeněnou chuť (nově uváděný šestý typ – glutaman sodný – se nás netýká). Sladká chuť Při zpracování se nesmí cukry zahřívat, aby nezkaramelizovaly. Jednotliví zástupci jsou: sirup z Agáve - přirozené sladidlo získávané z kaktusu Agáve. Z dřeně tohoto kaktusu se získává šťáva, která se zpracovává při nízkých teplotách pod 50 °C. Díky své téměř neutrální chuti je vynikající náhradou za cukr a med. Sladící složka inulin (složená z fruktózy) je probiotikum (podporuje zdravou střevní mikroflóru), ale nestimuluje slinivku k
produkci inzulinu. Pro svůj velmi nízký glykemický index je tudíž vhodná i pro diabetiky. Používá se v polovičním množství než med, protože je dvojnásobně sladší. V obchodech můžeme nalézt dva základní typy agáve: světlý a tmavý. Světlejší sirup je zpracováván při nižší teplotě a prochází jemnější filtrací, takže má více neutrální chuť. Tmavší sirup je méně filtrovaný a pevné částečky zachované v sirupu mu propůjčují lahodnou příchuť někdy přirovnávanou k javorovému sirupu. Příchuť tohoto sirupu je však velice jemná. Agáve je jednou z nejskvělejších náhrad rafinovaného cukru. Stévie - pochází z Paraguaye a přilehlých končin, kde byla tamějšími indiány používána jako významné a přírodní nekalorické sladidlo. Má nulovou kalorickou hodnotu a nulový glykemický index, navíc podporuje činnost slinivky břišní. Extrakt ze stévie je tedy vhodný jako běžná náhrada řepného cukru. Karobový prášek - Karob je stále zelený strom, který vyrůstá až do výšky 15 metrů. Pro své sladké a výživné plody se ve světě pěstuje hlavně jako zdroj potravy. Plod karobu je tmavě hnědý jedlý lusk 15 - 30 cm dlouhý a poměrně silný a široký. Ten je sušen a mlet na jemný karobový prášek. Karob obsahuje 8 % bílkovin, 46 % cukru, vitaminy skupiny B, minerály - vápník, hořčík, draslík, železo, mangan, chrom, měď. Datlový sirup - je vyroben lisováním přímo z čerstvých přezrálých datlí. Datle jsou ovocné plody datlovníku. Surový med – jedná se o nepasterovaný a nefiltrovaný med. Med je nejzdravější sladidlo na světě, které je tvořeno z 80 % fruktózou a dextrózou a z 20 % vodou se špetkou vitaminů a minerálů a dále je bohatý na antioxidanty, probiotika a enzymy. Je zásaditý. Palmový-kokosový cukr se vaří, takže není vhodný, stejně jako javorový sirup. Slaná chuť Slanou chuť nám většinou zprostředkovává kuchyňská sůl neboli chlorid sodný (NaCl). Láska k soli je návyková jako návyk na alkohol, tabák, kofein aj. Sodík potřebujeme k přenosu nervových impulsů v těle a pro svalovou kontrakci. Sodíkové soli jsou obsaženy v půdě, a tak se dostávají do rostlin, odkud je čerpáme my. Není proto nutné přidávat do potravy chlorid sodný, který není přírodní. Naopak, chlorid sodný nám otupí chuťové buňky na jazyku a my pak nejsme schopni vnímat v jídle přírodní chutě. Stačí vyřadit kuchyňskou sůl na dva či tři dny a přírodní nekořeněné jídlo se stane opět přirozeně chutným. Pokud však máte potřebu solit, používejte například himalájskou přírodní sůl, anebo keltskou mořskou sůl. Tyto sole jsou nerafinované (nebělené, neobsahují protihrudkující látky aj.) Slanou chuť mají sojové omáčky: Tamari a Shoyu. Kyselá chuť Zástupcem kyselé chutě je nám dobře známá citronová šťáva. Dalším zástupcem je jablečný ocet. Ten by měl být nezahřívaný, neředěný a vzniká přirozeným kvašením z celých bio jablek (vyvarujte se laciných jablečných octů vyrobených jen z jáderníku a slupek). Pravý jablečný ocet by měl být správně zakalený. Tento jediný vhodný zásaditý ocet pro nás, tedy ocet jablečný, obsahuje kyselinu maleinovou (C4H4O4) a kyselinu jablečnou (C4H6O5), které jsou přírodní, organickou součástí jablek. Kyselina maleinová podporuje srážlivost krve, ovlivňuje menstruaci, přispívá ke zdraví krevních cév a k tvorbě červených krvinek. Jablečný ocet je výborný pro vnitřní očistu našeho těla, má protibakteriální účinek - škodlivé bakterie tento ocet potlačuje a naopak má příznivý vliv na přirozenou mikroflóru zažívacího traktu. Velkou předností jablečného octa je jeho neobyčejně vysoký obsah draslíku. Draslík je nutný prvek k tvorbě a ukládání krevních rezerv a k dosažení klidu a tělesné harmonie. Vyvarujte se dalších octů, které jsou kyselinotvorné a obsahují kyselinu octovou (C2H4O2). Jedná se o bílý destilovaný ocet a vinný ocet. Tyto typy octů ničí rychle červené krvinky a vedou k anémii (chudokrevnosti).
Dále zpomalují zažívací proces a zabraňují správné asimilaci potravy. Kyselina octová v octě je jednou z příčin tvrdnutí jater (cirhózy), dvanáctníkových a jiných vředů. Zajímavým nezařazeným ochucovadlem je lahůdkové droždí. Na rozdíl od pekařského droždí je lahůdkové droždí neaktivní, to znamená, že v lidském těle dál neroste. Tedy nemůže se živit v těle cukrem a způsobit třeba kvasinkovou infekci. Je to zdravá potravina plná živin. Toto droždí (jednobuněčná houba) bylo pěstováno na melase, poté sklizeno a pasterováno. Jedná se o kompletní protein a bohatý zdroj vitaminů skupiny B (včetne B 12). Lahůdkové droždí chuťově i výživově obohatí omáčky, polévky či saláty. Jedná se o potravinu přirozeně bezlepkovou, která nenadýmá. Pití Hlavním zdrojem by měla být obyčejná voda. Tato voda se nám v těle postupně přeměňuje na vnitrobuněčnou i mezibuněčnou tekutinu; je součástí tvorby krve a lymfy; rozpouští toxické látky, jež odcházejí vyměšovacími orgány (kůží, plícemi, střevy, ledvinami). Mámeli na výběr z kohoutkové vody a vody ze studánky či studny s čistou vodou, měli bychom dát přednost studánce/studni, protože tato voda není chlorovaná. Kohoutková voda se chloruje kvůli předcházení šíření infekčních nemocí, neboť chlor je účinný proti bakteriím, virům a amébám. Chlor nás ochraňuje, ale zároveň reaguje s anorganickými sloučeninami, které se přirozeně vyskytují ve vodě a vznikají tak vedlejší produkty této dezinfekce (například halogenoctová kyselina). Aroma chloru lze odstranit několika způsoby: natočit vodu do nádoby a nechat odstát – chlor se odpaří; přidat před konzumací do vody pár kostek ledu nebo několik kapek citronu; před konzumací vodu krátce převařit. I když nám vyprchá chlor z vody, stále nám zůstávají jeho zbytky navázané na minerály obsažené ve vodě, s čímž si poradí vodní filtry. Máte-li vlastní studnu a potřebujete dezinfikovat vodu, doporučil bych metodu ozonizace vody. Ozon velmi spolehlivě ničí mikroorganismy i další škodlivé organické prvky a po probublání ve vodě nezůstává. Další vhodnou formou nápoje je pití vody s jablečným octem nebo čerstvou citronovou šťávu. Proč pít vodu s jablečným octem? Je výborný pro vnitřní očistu vašeho těla, má protibakteriální účinek - škodlivé bakterie tento ocet potlačuje a naopak má příznivý vliv na přirozenou mikroflóru zažívacího traktu. Ačkoliv má ocet kyselou chuť, tak stejně jako citrony působí na organismus zásaditě. Podporuje tvorbu žaludeční kyseliny. A proč pít vodu s čerstvě vymačkanou šťávou z citronů či limetek? Protože citrony (limetky) zvyšují hladinu zažívacích šťáv, rozpouští žlučové kameny, ledvinové kameny, čistí a obnovují játra. Jsou bohaté na vitamín C a draslík. A opět jsou zásadité. Kombinace horké vody se šťávou z citronů/limetek propláchne játra a ledviny, v kombinaci se studenou vodou podporuje peristaltiku střev (peristaltika je pozvolný rytmický pohyb uvnitř dutých orgánů, který je řízen autonomní nervovou soustavou, a který je vykonáván činností hladkého svalstva) a tak podporuje jejich vyprazdňování. Čerstvé šťávy mohou být další variantou pití, která se může stát i hlavním zdrojem příjmu tekutin pro tělo. Syrové šťávy jsou prostě nejlepšími živoucími a regenerujícími potravinami, které můžeme svému tělu poskytnout, neboť nejspolehlivěji, nejjistěji a nejrychleji vyživují naše buňky. Šťávy jsou tekuté potraviny, které obsahují vodu nejlepší kvality. Čaje jsou vyrobeny z lístků keře zvaného čajovník. Čaje dělíme podle zpracování nasbíraných lístků čajovníku. U černého čaje proběhlo u lístků čajovníku okysličení polyfenolů a tento čaj je kyselinotvorný. Zelený čaj procesem oxidace vůbec neprochází, a tak si zachovává všechny polyfenoly v původním - přírodním – stavu, tj. neokysličené. Bílý čaj se získává zpracováním prvních, ještě nerozvinutých čajových lístků. Křehké lístečky
se mohou sbírat pouze během krátkého období v roce, po sběru se nijak nezpracovávají. Nejdříve se nechají zavadnout, poté se suší na slunci. Bílý čaj se nepraží ani neprochází procesem oxidace, a proto si uchovává jemné složení a jedinečnou chuť. A tak jak zelený, tak bílý čaj je vhodný ke konzumaci, jsou zásadotvorné. Káva se praží a z toho důvodu je kyselinotvorná pro náš organismus. Patří mezi stimulanty, tedy nevhodná k denní konzumaci. Alkohol Pokud máme potřebu konzumovat alkohol, který zatěžuje játra a ledviny, pak se musí dodržovat pár zásad. Například víno se konzumuje vždy nalačno, protože: zaprvé jeho konzumace zpomalí činnost trávení a zadruhé víno je předkvašeno a tudíž každá potravina při trávení s vínem kvasí. Tedy žádné uzobávání jídla k vínu či víno po jídle, ale vždy nalačno. A asi nejdůležitější zásada: vždy konzumujeme alkohol přiměřeně. Pár zásad k pitnému režimu Během jídla bychom neměli nic pít z důvodu rozmělňování žaludečních šťáv. Ze stejného důvodu bychom neměli půl hodiny před jídlem a půl hodiny po něm nic nepít - je to velice důležité. Z tohoto samého důvodu by se měly polévky jíst jako samostatné jídlo. Udělejme si veliké shrnutí, kde vše důležité bude řečeno.
4) Veliké shrnutí Když se podíváme zpět na informace, které byly v předchozím celém materiálu nastíněny, dojdeme možná k pocitu, že všechny tradiční stravovací návyky byly rozmetány a nezůstal kámen na kameni. Každopádně nám nesmí naše citová náchylnost k té či oné potravině zastírat fakt, jakým způsobem je prospěšná či neprospěšná lidskému organismu; v jaké formě zpracování ji přijímat či nepřijímat. Máme tři typy strávníků: stravování založené na ideologii (např. vegetarián), stravování založené čistě na uspokojení člověka bez ohledu na výživovou hodnotu (jídlo jako náhražka sexu aj.) a stravování založené čistě na rozumové bázi kolik bílkovin, tuků a sacharidů denně mám pojmout a zdrojem potravy je všechno (z člověka je učiněn všežravec a ve svém jídelníčku má zahrnuto maso, mléko, pečivo aj.). Samozřejmě, že nikdo z nás nepatří stoprocentně do té či oné skupiny strávníků, různě totiž kombinujeme: tu se zachovám ideologicky, tu poživačně, tu rozumově. Takže ve výsledku zde máme tyto tři základní typy a jejich vzájemné kombinace. Ať už máme nějaké vyšší životní postoje, do kterých zahrnujeme formu našeho stravování, či nám jde jen o to, abychom se najedli, měli bychom si klást za společný cíl správné, zdravé a přirozené stravování, které podporuje fyzický a duševní rozvoj člověka na jeho cestě k harmonii s veškerenstvem. Z předchozího vysvětlení bychom měli dojít k závěru, že bychom se měli vyvarovat konzumace masa a jeho výrobků; mléka a jeho výrobků; jakékoliv mouky, která obsahuje lepek a výrobků z ní (tedy: pečivo, chléb, buchty, pizza, veškeré těstoviny aj.); cokoliv, co obsahuje cukr (bílý, hnědý, sacharóza) a neměli bychom si tepelně upravovat stravu víc, jak jednou denně (kdo odolá teplému jídlu jednou denně, dělá ješte lépe). Člověk je býložravec a podle toho by si měl vybírat svoji stravu. Měla by převažovat
přirozená strava ze syrových věcí, tak jak je příroda utvořila, bez nějakého rafinovaného zásahu člověkem, tedy základem zdravé stravy je čerstvá zelenina a ovoce bohaté na jednoduché sacharidy, aminokyseliny, mastné kyseliny, vlákninu, vitaminy, minerální látky a jiné živiny. Dalším důležitým faktorem je umixovat si nápoje (smoothie), kdy kombinujeme listy a natě zeleniny či divoké byliny s ovocem. Další důležitou záležitostí je klíčení a pojídání klíčků. A v neposlední řadě odšťavňování. Doplňkovou formou má být možnost konzumace sušených věcí a živých dortů. Důležité upozornění! Vše, co do úst dáme, musí být rozžvýkáno na krémovitou hmotu, (žádné kousky) a řádně prosliněno (vylučování slin je velice významné při příjmu potravy, zejména proto, že obsahují ptyalin, velmi aktivní ferment, jenž působí mezi jiným na škroby a natravuje je). Náš žaludek nemá žádné zuby a neumí si poradit s velkými kusy, které zůstanou napůl natrávené a způsobují dále v trávicím traktu potíže. Tím, že jídlo jednoduše rozkoušeme na tekutou hmotu, zaprvé zvýšíme nutriční využitelnost jídla, zadruhé zmenšíme ztrátu energie při trávení jídla a zatřetí zamezíme plynnatosti či nevolnosti. Pít bychom měli čerstvou šťávu ze zeleniny či ovoce, vodu, vodu s citronem (limetkou), vodu s jablečným octem, kefír z vody. Z čajů jen zelený a bílý, protože jsou zásadotvorné, nepřekyselují nám organismus. Mléko si vyrábět sami z mandlí, máku, strouhaného kokosu aj., anebo použít mléko z kokosů. Pít bychom měli dostatečné množství, neboť nedostatek vody v organismu vyvolává kyselé prostředí. Shrneme, kde nabereme pro náš organismus tyto živiny: 1) Bílkoviny Jak jsme si již řekli, není důležité přijímat potraviny s bílkovinami, jako spíše potraviny obsahující samotný základ bílkovin, tj. aminokyseliny. Uvedli jsme si, že největší podíl aminokyselin na hmotnost má listová zelenina, v závorce uvádím nejen ji, ale i ostatní vhodnou zeleninu (špenát, kapusta, řapíkatý celer, celer, petržel, řepa, chřest, hrášek, ředkev, ředkvičky, okurka, čekanka, polníček, rukola, ledový salát, čínské zelí, brokolice, květák, kedlubna, rajčata, papriky, řeřicha, cuketa, dýně, římský salát, zelené fazolky, rebarbora, lilek aj.). Dalším nejlepším dodavatelem aminokyselin a esenciálních aminokyselin jsou klíčky (čočka, hrách, mungo, cizrna, amarant, pohanka aj.). Dále to jsou ořechy (vlašský, lískový, makadamový, para, kešu, pekanové, piniové, pistácie) a semínka (lněná, sezamová, dýňová, slunečnicová, lněná a mandle). Aminokyseliny též máme k dispozici v čerstvých zeleninových šťávách jako například směs šťáv z mrkve, celeru, petržele a špenátu: tato kombinace šťáv je jedna z nejbohatších bílkovinných pramenů. Dalším zdrojem může být chlorella (mořská řasa). 2) Tuky Nenasycené mastné kyseliny se získávají z olejů, které musí být zpracovány za studena, tedy se jedná o panenské oleje bez pasterace (např. olivový, slunečnicový, řepkový, lněný, konopný, dýňový). Dalším zdrojem jsou ořechy, klíčky a semínka. Víme též, že důraz je kladen na nenasycené mastné kyseliny typu omega 3 a omega 6. Tyto získáme z těchto zdrojů v tomto množství: omega 3 (nacházejí se v řepkovém oleji: 2 lžičky denně; v ořechách: hrst denně; lněné semínko: lžíci denně), omega 6 (nachází se ve slunečnicovém a olivovém oleji: 2 lžičky denně a v ořechách: hrst denně). Nasycené mastné kyseliny si doplníme hlavně z kokosového a palmového oleje. 3) Cukry Hlavním zdrojem je cukr obsažený v ovoci ve formě glukózy a fruktózy. Jedná se o čerstvé jablko, hrušku, pomeranč, grep, banán, avokádo, švestka, bluma, fíky, datle, kiwi, broskev, nektarinka, ananas, kaki aj. Dalším zdrojem je zelenina (například všechny
druhy melounů). Dalšími zdroji jsou agáve sirup, datlový sirup, stévie aj. Nesmíme zapomenout též na klíčky. 4) Vitaminy, minerální látky V čerstvé zelenině, ovoci, v klíčkách, v semenech, v ořechách, v makovém mléce, v mandlovém mléce, kokosovém mléce aj. Jak kombinovat potraviny? Toto je složité téma na vysvětlení, ale budu se snažit kombinování potravin vysvětlit, jak nejlépe to půjde s tím, že se budu řídit heslem: chytrému napověz... Napovím vám pár pravidel, ale, prosím, řiďte se svým instinktem a naučte se naslouchat svému tělu, což je nejlepší vodítko ke kombinaci potravin. Při kombinaci potravin je potřeba mít na zřeteli, že máme dva druhy žaludečních šťáv ke zpracování přijmuté potravy. Kyselé šťávy nám zpracovávají bílkoviny (lušteniny, ořechy, semena, houby aj.) a zásadité šťávy nám zpracovávají potravu plnou škrobů a cukrů (vařené brambory, vařená rýže, sladké potraviny, čerstvé ovoce aj.). Tyto dva typy šťáv se pospolu nemají rády. Neměli bychom tedy kombinovat spolu bílkovinné jídlo s jídlem plné škrobů a cukrů. Avšak k bílkovinnému jídlu, ale i k jídlu převážně ze škrobů a cukrů, můžeme přidat čerstvou zeleninu a rostlinné tuky/oleje. Pokud jsme měli bílkovinnou stravu, pak jídlo převážně ze škrobů a cukrů jíme nejdříve až po dvou hodinách a naopak. Čerstvé ovoce a šťávy z něj konzumujeme samotné půl hodiny před jídlem, anebo dvě hodiny po jiném jídle. Jedině takto dosáhneme optimálního režimu činnosti žláz v zažívacím ústrojí a ulehčíme jim práci. Při této optimální variantě je žaludek schopen zpracovat chemicky jednotnou stravu za 1,5 až 2 hodiny a předat ji dvanáctníku. Cukrové melouny jsou razantní „metaři“ (čističi) zažívacího traktu a nesnesou se s ničím. Dvě hodiny před tím než je sníte a také dvě hodiny potom, je dobré nic nejíst, jinak dochází ke kvašení. Pro ještě lepší pochopení nyní uvedu několik příkladů. Naklíčím si čočku a sním ji se sójovou omáčkou. Toto jídlo například nezapiji vymačkanou šťávou z pomerančů, ale jen obyčejnou vodou. Nemám-li sójovou omáčku, pak k naklíčené čočce přidám nakrájenou papriku, ale nikdy bych k ní nenakrájel jablko či hrušku. Další vhodnou kombinací je rozmixovat mrkev a jablko a posypat tento krém slunečnicovými semínky. Další příklad: naklíčený ječmen pojídám s datlovým sirupem. Vařenou rýži kombinuji se zeleninou, nikdy s ovocem, taktéž postupuji s vařenými brambory. Nejlepší věcí je, že na této formě stravy můžete přestat kontrolovat přísun kalorií, řešit k jakému typu těla náležíte, a tudíž jak rychlý či pomalý máte svůj metabolismus, jestli máte dostatek B12 či jiných vitaminů a stopových prvků. Prostě tímto způsobem stravování se vracíte k původnímu vzorci určenému člověku pro jeho ideální vývoj. Budete-li jíst pestře živé-syrové potraviny, budete mít správný přísun kalorií, vyvážený poměr všech živin a dokonce se můžete i občas přejídat a přesto zhubnete. Ano, najíte se a přesto zhubnete na svoji ideální váhu! Strava pro vás již nebude stres v poměru: kolik můžu ještě sníst, abych nevypadala tlustě/špatně. Tímto způsobem stravování budete zdraví, pěkně štíhle vypadající a šťastní. Budete cítit vnitřní naplnění, protože budete v harmonii s Přírodou. I když jíme správné potraviny, neměli bychom se přejídat, abychom nepřetěžovali zažívací orgány. Normální průměrné množství, které může žaludek přijmout, je zhruba jeden až jeden a půl litru. Jezte jen tolik, kolik potřebujete, abyste se dobře cítili. Každý orgán v těle má svoje hodiny, kdy v něm dochází k maximální aktivitě (prokrvení) a dobu, kdy je v útlumu. Když se podíváme na aktivní hodiny žaludku, zjistíme, že jsou od 7 do 9 hodin ráno. Tedy toto je nejvhodnejší čas pro příjem potravy. Tedy snídaně by měla být velmi vydatná a měla by být bílkovinnového rázu. Oběd má být opět vydatný a klidně může obsahovat zase více bílkovin. Odpoledne a k večeru již jíme lehká jídla s co nejmenším obsahem bílkovin. Neměli bychom se ukládat ke spánku s plným břichem.
Nejpozději dvě hodiny před zamýšleným spánkem už bychom neměli nic konzumovat. I trávicí soustava má právo na odpočinek jako my, a nejlépe si odpočine při našem spánku, když je vyprázdněná. Ohledně ceny potravin bych poradil si vzpomenout na pravidlo: malé množství nejlepší kvality ovoce nebo zeleniny má větší výživnou a regenerující hodnotu pro tělo, než méně hodnotné či vysušené plody. Plody té nejlepší kvality nám obnovují buňky a dodávají tělu život, kdežto méně hodnotné nám jen „zaplňují“ žaludek. Rád bych též zmínil potraviny s názvem superpotraviny, též zvané potraviny vyšší úrovně. První superpotravinou je chlorella. CHLORELLA je mořská řasa, která obsahuje více jak 60 % aminokyselin včetně všech esenciálních. Dále obsahuje spoustu druhů vitaminů včetně B12, minerálních látek (fosfor, draslík, hořčík, germanium, síru, železo, vápník, mangan, měď, zinek, jód, kobalt aj.), enzymů, chlorofyl. Zkrátka co se nutriční hodnoty týče, tato řasa je považována za jedno z nejkomplexnějších jídel na naší planetě: živit byste se jí mohli do nekonečna. Množí se tak rychle, že za každých 24 hodin je čtyřnásobná, čímž se řadí mezi nejrychleji rostoucí organismy na zemi. Zčtyřnásobí také nám tolik prospěšné probiotické bakterie v rámci střevní a vaginální mikroflóry. Posiluje imunitní systém, napomáhá dětem růst, také pomáhá s trávením, má zásadité účinky, hojí střevní stélku a je velice účinná při odstraňování chemických látek, toxinů a těžkých kovů z těla. Výrazně zlepšuje zdraví a růst svalů, zvyšuje koncentraci hemoglobinu v červených krvinkách, redukuje cholesterol a detoxikuje játra. Nejlépe se má užívat na prázdný žaludek minimálně 20 minut před jídlem. Druhou superpotravinou je aloe vera. ALOE VERA je Egypťany nazývaná jako „bylina nesmrtelnosti“. Aloe je jedna z nejúžasnějších zázračných jedlých rostlin planety. Je tak skvělá, že vydrží růst na věky a uskladněná vydrží měsíce. Uříznete-li si z ní, sama se zahojí. Je to chytrá rostlina, dokáže rozlišit mezi normálními buňkami, které stimuluje, a špatnými věcmi jako jsou viry, které zastaví v šíření. Je tedy antivirová, antibakteriální, a tak je výborná v léčbě kandidy, proti parazitům, syndromům únavy, proti alergiím, artritidě, problémům s kůží (ekzém či svrab). Aloe vylučuje z těla toxické odpady, je účinnou protizánětlivou látkou, pomáhá žaludku a napomáhá očistě střeva. Aloe pomáhá každé části těla v procesu samočištění. Výborná je především na zažívání, při potížích s trávením, zánět střev, Crohnovu nemoc a vředy. Aloe redukuje cholesterol a triglyceridy, pomáhá metabolizovat tuky. Aloe obsahuje různé druhy přírodních steroidů, antibiotik, aminokyselin, minerálů, enzymů. Aloe pomáhá vytvářet silné buněčné a tepenné stěny, sliznice, spojovací tkáně kostí, chrupavky. Stimuluje pohyb lymfy a dokonce obsahuje kyselinu salicylovou stejně jako aspirin. V neposlední řadě obsahuje uklidňující gel, který napomáhá peristaltice. Další superpotravinou jsou chia semínka. CHIA SEMÍNKA jsou malinká semínka jako mák a mohou se konzumovat jen tak samotná, nebo nasypat do vody (kde změknou po chvíli), nebo je v mixéru můžete rozmixovat s vodou nebo se smoothie. Chia semínka vytváří gel jako pudink, konzistence je jako želatina. Chutná to trochu jako jemná instantní ovesná kaše. Chia semínka jsou jedním z nejlepších zdrojů esenciálních mastných kyselin, kde 2/3 tvoří Omega 3 mastné kyseliny. Chia semínka jsou lepší zdroj omega 3 mastných kyselin než-li lněné semínka, a jejich vláknina není tak drsná jako u lněného semínka. Chia semínka jsou také úžasný zdroj vlákniny, vitaminů, minerálů (vápníku, fosforu, hořčíku, manganu, mědi, zinku aj.), antioxidantů a bílkovin. Jsou velice hydratující. Také skvělé pročišťovadlo: pročistí vaše srdce, střeva a tepny. Ve zkratce následují další: QUINOA je bezlepková super obilovina Inků bohatá na aminokyseliny. Před konzumací namočte. Nevařte. Pokud budete klíčit, tak jen na dvě hodiny namočit a pak už nechat klíčit. ACAI je bobulovité ovoce, které roste v trsech na palmách. Acai bobule mají skoro stejný obsahový profil aminokyselin jako má vejce. Jsou známy též pro svůj vysoký obsah antioxidantů a jsou bohaté na esenciální mastné kyseliny a vlákninu. MACA je kořenová zelenina a patří mezi adaptogeny (zlepšuje
schopnost odolávat změněným podmínkám – tedy adaptovat se na ně, přizpůsobit se jim; zvyšuje odolnost organismu proti stresovým situacím). Jedná se o přírodní stimulant žláz s vnitřní sekrecí, čímž mimo jiné přispívá k regeneraci nadledvin, a tím zmírňuje účinky stresu. Dále maca obsahuje steroly, což jsou sloučeniny podobné steroidům, které podporují rychlou regeneraci unavené svalové tkáně. Maca přidává energii prostřednictvím výživy, nikoli stimulace. Pokud můžete volte macu „gelandina“, která je snadno stravitelná, rychle vstřebatelná a snáz se rozpouští než standardní maca. Dalšími představiteli jsou: ZELENÝ JEČMEN, YERBA MATÉ, ROOIBOS, VČELÍ PYL aj. Pro nemocné Tento typ stravy uvedený v předchozích řádcích je velmi vhodný pro lidi, kteří jsou již nemocní a rozhodli se pro aktivní přístup k nemoci. Pochopit to základní, že totiž my sami jsme zodpovědní za naše zdraví, je krok směrem k uzdravení. A ten základní krok je naše strava a způsob, jakým ji připravujeme. Stravou si buď můžeme tělo zakyselovat a zahleňovat, anebo poskytnout všem buňkám v těle vhodné podmínky k výživě a k regeneraci. Avšak vždy podotýkám, že je potřeba se držet důležitého pravidla: Nikdy nedělej nic proti sobě! Každý je jiný a pro každého je dobré něco jiného. Vždy je potřeba si individuálně doladit svůj jídelníček a pravidla pro jeho dodržování, neřídit se zmíněnou formou stravování na těchto stránkách jako dogmatem. Pokud se budete dogmaticky řídit pravidel, která ve vás vyvolávají stres a všemožné špatné pocity, nikdy vám to nepřinese zdraví a lepší život. Důležité upozornění: Zastaralé chronické nemoci v těžké formě už tento typ stravování nepomůže! Přechod na tento typ stravování Máte dvě možnosti, jak přejít na tento typ stravování. Můžete pozvolně do svého stávajícího jídelníčku začleňovat živé-syrové potraviny, anebo ze dne na den přejít na živou-syrovou stravu. Každý z těchto dvou typů přechodu má svá úskalí a své výhody, záleží jen na vás, který si vyberete. Pokud se dovíte, že máte nějakou závažnou nemoc, pak není na co čekat, a můžete zvolit přechod ze dne na den. Tento rychlý přechod vám nemůže ublížit, protože pokud jste dobře četli tyto stránky, pak víte, že tento typ stravy představuje zdraví a přechod k němu je jako vstát z mrtvých. Při tomto druhu stravování uvedených na těchto stránkách, jsem se setkal s lidmi, kteří se vrátili k veganství a jako důvod uváděli, že nemají tolik času na kousání, kolik vyžaduje živá-syrová strava. Uvařením si usnadňují příjem potravy, respektive urychlují čas potřebný pro příjem potravy. Zatím neznám jediné dítě, které by bylo „odkojeno“ touto vitariánskou stravou a nejsem si jist, jestli tento typ stravování je úplně vhodný pro rychle rostoucí a vyvíjející se organismus. U dětí bych určitě doporučil jedno teplé jídlo denně. Co však rozhodně vím, že tento typ stravy je vynikající v dospělosti, pro udržení optimální kondice dospělého organismu. Tento typ stravy totiž obnovuje plynulou práci celého organismu, neboť odstraňuje usazeniny, které překážejí v přísunu nových živin a energie do buňky, překážejí vyloučení odpadu z buňky a tyto usazeniny nám znečišťují (intoxikují) tělo. A tak tímto typem stravy zamezíme, aby se v těle objevila rakovina. Je to proto, že jednou z hlavních příčin rakoviny je zahlenění organismu, které nastává nevhodnou přípravou stravy, nevhodným výběrem stravy, nevyváženou stravou a nadměrným příjmem stravy. Hleny se mění v usazeniny, nečistoty produkující jedy oslabující buňky, tkáně, orgány v jejich práci, až dojde k následnému celkovému oslabení organismu a následnému zvrhnutí jednotlivé části těla k rakovinnému bujení.
Závěrem Na závěr je vždy položena udivující otázka: „Jak je možné, že člověk na tepelně upravené stravě a při konzumaci rafinovaných potravin vůbec žije?“ První odpovědí je, že vařené a zpracované potraviny mohou sice zachovat život, ale nemají tu sílu správně obnovovat naše buňky a nemají nezbytné enzymy. Při soustavném požívání vařených a zpracovaných potravin může docházet postupně k degeneraci buněk a tkání, navršují se usazeniny po celém těle, „vystřílíme“ si předčasně své enzymy, čímž vznikají choroby, chronická onemocnění a předčasně stárneme. Lékem na tento stav je zásobovat tělo potravou překypující živými, účinnými látkami. Je to jednoduché, buňky se během lidské existence opotřebovávají a musí být stále obnovovány. Potrava nutná k tomuto účelu musí být živá a bohatá na živiny, které jsou potřebné nejen k zachování těla, ale poslouží i k jeho obnově. Strava, která se skládá převážně z denaturovaných potravin, vede nezadržitelně ke zhroucení těchto buněk (neschopnost je zásobit potřebnými živinami a umožnit jim regeneraci). Prostě stav lidského těla je bezprostředně spjat s kvalitou potravy. Nové buňky mohou vznikat jen z látek, které našemu organismu dodáme, to jest z atomů a molekul potravy, kterou sníme, z tekutin, které vypijeme a ze vzduchu, který vdechujeme. Pokud jsou látky kvalitní (plné živin a obsahující energii ze slunce), pak umožňujeme ideální stav na buněčné úrovni k výživě a obnově buněk, což znamená pokračování života. Pokud jsou látky nekvalitní, pak buňky hladoví, odumírají a neobnovují se, což znamená nemoc až ztrátu životaschopnosti. Druhou odpovědí bude poučení z východní moudrosti: z ajurvédy a z učení jógy. Takže to nejdůležitější na závěr zazní právě teď. Jedná se o dva výrazy (amadóša a kájagni), které vám přetlumočím k vašemu pochopení, anichž bych vás nějak zatěžoval filosofií ajurvédy či jógy. Amadóša je překládaná jako to, co je jedinou příčinou stárnutí a všech nemocí: zanesení organismu toxiny a jeho následné otrávení. Tyto toxiny vznikají z neuvařené, syrové stravy (ama značí v překladu neuvařený, syrový). A zde přichází naše druhé slovo: kájagni, které v překladu značí tělesný oheň (kája je tělo a agni je oheň). V důsledku jde o to, že přijmutou potravu musíme „uvařit“ v našem těle na „zažívacím ohni“. Pokud tento zažívací oheň dobře „neuvaří“ přijmutou potravu, pak nám vzniká amadóša: jedovaté zplodiny (toxiny), neboť nedokonalé trávení (spalování) mění sebelepší potraviny v jed, které zaplaví nakonec celé tělo. Toto vysvětluje, proč některé osoby, které jedí maso, mléko, rafinované potraviny, jsou stále při zdraví, a některé osoby, které se stravují „dokonale“, mají vratké zdraví. Shrnutím dojdeme k závěru, že člověk není to, co sní, ale to, co (dobře) stráví; že prapříčinou všech nemocí je oslabený zažívací oheň, který po ukončení trávení zanechává zbytky, které zamořují organismus (kvašení, hniloba). Východisko z oslabeného tělesného ohně je především očista trávicí soustavy (hlavně tlustého střeva) a vhodný typ stravy, který nezatěžuje trávicí soustavu. Prvé rozebírám v kapitole „Očista těla, půst a urinoterapie“, to druhé jsme právě dokončili. Třetí odpovědí bude fakt, na který nesmíme zapomínat. Na tuto planetu či chcete-li do tohoto časo-prostoru jsme nepřišli kvůli jídlu... Jídlo je jen cesta; prostředek jak se dostat blíže ke konečnému cíli, jak naplnit smysl života.
5) Moje zkušenost Na živou stravu jsem nepřešel z důvodu nemoci, ale že jsem vnitřně dozrál k tomuto typu stravy. Je to důležité jasně říct: Tento typ stravy je pro lidi, kteří vnitřně dozráli k poznání, že život (svět) není jevištěm pro předvádění vlastního ega a že na této planetě nejsme za odměnu, ale pro práci na sobě. A tak tento typ stravy přímo vyžaduje vnitřní vyladění
jedince na vyšší hodnoty a jistý stupeň ovládání se. Svým způsobem lze toto stravování nazvat stravování s ušlechtilostí. Ona ušlechtilost vychází z popudu být v harmonii se svým chrámem (tělem), se zvířaty a celým kosmírem. Protože, když jste dozráli k této potřebě ušlechtilosti, pak máte vnitřní motivaci ve chvílích, kdy je potřeba se opřít o pevnou vůli. Na závěr tohoto odstavce jedno motto: Veškeré přírodní pochody jsou řízeny obecně platnými zákony. Příjem potravy není výjimkou. Časté porušování těchto zákonů nemůže nikomu beztrestně projít. 32 let jsem byl všežravec (tedy i masožrout), pak jsem se pět let připravoval na přechod k vegetariánství tím, že z masa jsem už jedl jen kuřecí maso a ryby (nyní vidím, že těch pět let přechodu z všežravce na býložravce bylo zbytečných, mohl jsem to udělat hned). Když mi bylo 37 let stal jsem se tedy vegetariánem. Po třech letech vegetariánství jsem dozrál k živé stravě. Vnitřně jsem uzrál pro živou stravu, ale čekal jsem na nějaký impuls, který by odstartoval tento přechod. Ten přišel spontánně (jak jinak), a tak jsem přešel na živou stravu tak, že jsem si dal jednodenní půst a po půstu jsem přešel na 100% živou stravu bez výjimek. Měřím 193 cm a na začátku jsem vážil 88 kg. Po dvou měsících jsem vážil 68 kg. Během těchto dvou měsíců jsem procházel abstinenčními příznaky po teple upraveném jídle, hlavně to byl stesk po čemkoliv smaženém. V jednu chvíli jsem byl schopen vyměnit svůj počítač za porci smažených hranolků s tatarskou omáčkou. Ano, tak moc mi to scházelo. Po překonání závislosti na tepelné úpravě, na čokoládě, na cukru jako takovém, na pečivu, na chlebě, jsem objevil přirozené chutě v sobě a radost z pojídání živých potravin plných vůní a chutí. Co jsem snědl živé-syrové stravy za tyto dva měsíce, to jsem opravdu nesnědl za celých mých předchozích čtyřicet let. Nejdříve jsem se stravoval tak, že jsem jedl jen ovoce a zeleninu, tak přirozeně, jak jen to šlo. K snídani jsem si oloupal banán, pak pomeranč a mandarinku. Ke svačině jsem měl dvě nektarinky a dvě broskve. K obědu jsem měl klíčky munga zalité sójovou omáčkou. Odpolední svačina tvořila kedlubna a tři papriky. Večeře byla ze švestek, banánu, jablka. A takhle to šlo celý týden, než jsme si s manželkou koupili stolní mixér. Poté jsem si začal dělat v stolním mixéru smoothie ze špenátu (rukoly, polníčku, čekanky, ledového salátu aj.) s banánem, polévky z brokolice a avokáda či čokoládové pudingy (nepražený kakaový prášek, pět přezrálých banánů s lžicí agáve sirupu). Když jsem byl v nejhorších abstinenčních příznacích po tatarské omáčce s hranolky, tak mě manželka zachránila tím, že našla recept na živou tatarku s živými hranolky a připravila mi to k snědku. V tu chvíli to byla pro mě spása! A tak jsem překonal první dva měsíce s pomocí mé ženy a poté už šlo vše lehčeji a lehčeji, protože odpadla abstinence po teplém a měl jsem již překalibrované chutě. Organismus se srovnal na přirozenou chuť živých-syrových jídel. Co se dělo v mém organismu po dobu těch dvou měsíců? Prvních sedm dní to bylo takové milé. Jednalo se o příjemnou změnu: Jedl jsem syrovou zeleninu a ovoce a znovu objevoval jejich bohatou chuť a kouzlo syrovosti. Ke konci prvního týdne se začalo kouzlo syrovosti zajídat, ale naštěstí jsme si koupili stolní mixér a na jídelníček přišla novinka v podobě chlorofylu (špenát, rukola, polníček, čínské zelí, kapusta, řapíkatý celer, listy od kedlubny, listy od ředkviček, mrkvová nať aj.) umixovaného s banánem jako smoothie. Přešel jsem tak na tekuté snídaně a večeře. Při mé hranolkovo-tatarské krizi na konci druhého týdne se vytasila manželka s živou tatarkou a hranolky. Tím mě naučila, abych v případě nutkavých chutí hledal náhradu v kompenzačním syrovo-živém pokrmu. Což se docela dobře dařilo díky receptům na internetu. Když přišlo nutkání zajít do restaurace a najíst se jako „normální člověk“ příborem, tak jsem mohl zajít do restaurace, neboť naštěstí už existují tyto restaurace s tímto typem „vaření“. Sice je to drahé, ale jednou za
týden či jednou za čtrnáct dní to bylo únosné. Ale největší přínos byl, že si člověk dal pořádné jídlo a zbavil se na nějaký čas pocitu, že je vyobcován z normální společnosti. Takhle jsem prožil své dva první měsíce. Rád bych také upozornil, že je přirozeným stavem, že tyto dva měsíce trpíte nadýmáním, které je místy až nesnesitelné – nekonečně trvající. Je to však přirozený stav věcí, když tělo dostane šanci se vyčistit a obnovit. Tělo spustí samoopravný mód, jehož součástí je zbavení se všeho tuku v těle (v něm jsou uloženy všechny toxiny a jedy za léta nekvalitního stravování), vybudování si kvalitní střevní mikroflóry (ono zmíněné nadýmání) a kompletní očista střev, jater, ledvin, žlučníku, krve a lymfy. Když mě během třetího měsíce přepadl stesk po nějaké staré chuti něčeho rafinovaného (např. oplatka Fidorka – čokoládo-kokosová), tak jsem si to koupil, snědl a organismus mi dal velmi dobře najevo, co za otravinu jsme to snědl. Pomalu tak odpadávaly staré ozvěny předchozího zavrhnutého jídelníčku, včetne alkoholu, sýrů, chleba, těstovin aj. Na konci čtvrtého měsíce jsme si koupili odšťavňovač, takže přibyla možnost dělat si levně zeleninové a ovocné šťávy. Mimochodem na konci čtvrtého měsíce jsem přibral dva kilogramy, takže jsem vážil 70 kg. Rád bych na úplný závěr podotkl, že bez podpory mé manželky nevím, jestli bych to zvládnul. Podpora vašeho bezprostředního okolí opravdu hraje důležitou roli v úspěchu nebo neúspěchu při přechodu na tuto stravu. Je velmi mnoho míst na této cestě přechodu, kde člověk ztrácí sílu a potřebuje pomoct. Dalším podpůrným prostředkem byla četba vitariánské literatury (12 kroků k syrové stravě, Vegan v kondici, Uzdrav se sám aj.). Přeji vám, abyste nalezli v sobě odvahu udělat první krok na cestě k osvobození se z pout špatného způsobu stravování a abyste nalezli ve svém nejbližším okolí pochopení, toleranci a třeba i podporu.
