magazín
senátní
magazín
senátní
senátní volební obvod
2008
72
Ostrava-město
Pokora a úcta k lidem Prof. Ing. Václav Roubíček kandidát do Senátu
1
magazín
senátní
Úvodní slovo
Dopis kandidáta
Vážení spoluobčané, tohoto magazínu chtěl bych Vám na následujících stránkách va Roubíčka Václa nátu do Se dáta představit našeho kandi oproti Poslamoci pravo í menš I přes ám. a pozvat Vás k volb zůstat e i můž Vám a díky stal Senát se necké sněmovně moři. Je také ckém politi ém ouřen v rozb ity stabil ostrůvkem . Při schvalování tolik potřebnou brzdou ukvapených změn ů nemůže být zákon ústavních a některých jiných důležitých n. asová přehl totiž Senát Poslaneckou sněmovnou Občanské ideje hájit bude že , Profesora Roubíčka znám a vím s moderní ní, rvativ konze lně liberá demokratické strany, strany liky. repub první e tradic ické okrat a dem ní evropskou strukturou, navazující na humanit dářhospo ího a tržn sti vědno odpo í duáln Bude hájit princip Vaší osobní svobody, indivi nit soukromé vlastnictví. ství. Bude podporovat podnikavost a chrá Dejte mu, prosím, důvěru, nezklame Vás. Mirek Topolánek Občanské demokratické strany eda předs
str. 3 Dopis voličům. Senátor Václav Roubíček píše o tom, jak na Ostravsko přišla a co způsobila částečně dostavěná a částečně dostavovaná dálnice D47. Dopis obsahuje i krátké zamyšlení o kachnách, některých ekolozích a sociolozích. A také o tom, jak se někteří z nich zcela zásadně mýlili a mýlí…
str. 4 a 5
str. 6 a 7 Pamatuje si ještě někdo na rok 2002? Aneb jak Václav Roubíček porazil Hanu Zelenkovou, ale také Pavla Dobeše nebo komunistu
2
chtěl bych se s Vámi podělit o své dojmy z téměř dvacetiletého úsilí o vybudování dálnice D47 na Ostravsku. Právě tato stavba se stala jedním z pilířů současného rozvoje našeho kraje. Kdo si vzpomene na začátky našich snah o stavbu dálnice po roce 1990, musí uznat, že šlo o chvíle velmi nešťastné. Byla zde skupina lidí, která říkala, že dálnice má jít cestou, kudy dnes vede silnice R48, to znamená směrem na Frýdek-Místek a Český Těšín. Ostravu tak měla zcela minout. Taková koncepce se mi od začátku nelíbila. Nedovedl jsem si představit, jak třetí největší město v republice s obrovským průmyslem není dálničně napojeno. Vždy jsem usiloval o to, aby dálnice šla místy, kde je v současné době stavěna a dostavována. Ze začátku byl hlavní problém v neshodě nás tady v kraji. Později se naštěstí podařilo shodu nalézt a já se domnívám, že velkou zásluhu na tom má i naše Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje. Podařilo se prosadit variantu, že dálnice povede přes Ostravu. Rozhodnuto bylo také o tom, že bude dobudována důležitá rychlostní silnice R48.
Obsah
Rozhovor se senátorem Václavem Roubíčkem o zázraku v Moravskoslezském kraji, ale také o boji s rakovinou a o tom, co všechno ještě zbývá udělat. Senátor vzpomíná i na budovatelské básničky o kouřících komínech a mračícím se slunci…
Vážení,
Josefa Horáka. Moravskoslezským krajem tehdy zmítala vysoká nezaměstnanost, výstražné stávky i obavy o další budoucnost velkých podniků.
str. 8 Proč by lékař Jaromír Richter či profesor Kamil Wichterle volili pana senátora Roubíčka? Nejobsáhleji vypovídá senátorův lékař, který prozrazuje, jakým byl Václav Roubíček vlastně pacientem.
Museli jsme bojovat s názory ekologických aktivistů, zejména ze sdružení Děti země. Ti tvrdili, že dálnice zničí krajinu. Já tvrdím, že dálnice krajinu nezničila, ale naopak zkultivovala. Ekologové dále tvrdili, že stavbou budou vyhubeny druhy vzácných kachen. Chtěl bych všechny ekology ubezpečit, že kachny žijí dál i s dálnicí. A že kromě těch kachen tady žije i jeden milion šest set tisíc lidí, kteří dálniční napojení potřebují. Stavbu kritizovali i někteří sociologové. Sociolog Jan Keller argumentoval, že stavba dálnice je zbytečné vyhazování peněz do
betonu a že dálnice žádný prospěch kraji nepřinese. Takové názory byly zcela mylné. Na vlastní oči se dnes můžeme přesvědčit, že opak je pravdou. Díky dálnici náš kraj prosperuje. Nyní zase ekologové protestují proti obchvatu Frýdku-Místku nebo proti napojení Krnova na Polsko. Fakticky svým počínáním vystupují proti zájmům běžných lidí. Lidé v kraji mají právo být zbaveni těžké dopravy i vážných a smrtelných úrazů, které jsou na silnicích, mnohdy ještě z dob Marie Terezie, velmi časté. Mám dobrý pocit, že jsem byl a stále jsem u toho, jak se infrastruktura Moravskoslezského kraje dostává na evropskou úroveň. Náš region se propojí moderními dálnicemi nejenom s Prahou, ale i s Varšavou, Berlínem a Drážďany. Stáváme se tak moderním, dopravně dostupným regionem. Váš senátor Václav Roubíček
3
magazín
senátní
Rozhovor s kandidátem Prof. Ing. Václav Roubíček, CSc. se narodil před čtyřiašedesáti lety v Mladé Boleslavi. Je absolventem Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Až do roku 1989 pracoval jako výzkumný pracovník, nikdy nebyl členem žádné politické strany. Po pádu režimu v roce 1989 se stává pedagogem na ostravské Vysoké škole báňské. V ostravské čtvrti Poruba, v domech klasické zástavby stylu sorela z padesátých let minulého století, prožil Václav Roubíček pětatřicet let, nyní bydlí v rodinném domě ve Vřesině. V devadesátých letech byl dvakrát zvolen rektorem Vysoké školy báňské – Technické
univerzity, doposud je prorektorem pro vnější vztahy této vysoké školy. Již sedmým rokem je Václav Roubíček rovněž i prezidentem Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje. Nejčastěji bývá označován za jednoho z důležitých mužů Ostravska, kterým se přes veškeré potíže podařilo do Ostravy nakonec dovést dálnici D47. Václav Roubíček se oženil jen jednou. S manželkou Jitkou Roubíčkovou žije jedenačtyřicet let. Má dva dospělé syny. V roce 2002 byl osloven ODS, aby jako nestraník za ni kandidoval do Senátu. Tehdy volby vyhrál. Své vítězství, už jako člen ODS, chce nyní zopakovat znovu.
V Moravskoslezském kraji se odehrál zázrak Na začátek poněkud obligátní otázka. Proč jste se rozhodl znovu kandidovat? Překonal jsem složité životní období a více než rok mne trápila vážná nemoc. Ale ani tehdy jsem nezůstával stranou dění. Síly mi dodal vývoj, který se během několika let odehrál v Moravskoslezském kraji. Osobně to považuji za zázrak. Přichází prosperita a rozvoj. Chtěl bych vidět, jak se dokončí nyní rozestavěná kolosální infrastruktura. Dálnici D47 čeká dokončení během příštích dvou let. Velký rozvoj čeká mošnovské letiště, odkud se bude létat do mnoha destinací v Evropě. To všechno jsou motivy, pro které jsem se rozhodl opět kandidovat. Již sedm let jste prezidentem Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje a nyní jste byl zvolen na další tři roky. Co si lze pod takovou funkcí představit? Dnes už je ve sdružení zastoupeno sto padesát podniků
4
z kraje. Včetně všech velkých. Má funkce v tomto sdružení mi tak dává dokonalou základnu, abych věděl, co podniky a lidé v nich potřebují. Mohu jejich požadavky přenášet do zákonodárného procesu. Stále jsem ještě také částečně zakotven na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě, kde jsem byl léta rektorem. To mi umožňuje být ve styku s mladou generací a reflektovat její zájmy a přání.
Jak moc se Senát zabývá průmyslem a jeho vývojem? Nepřipadá mi, že bychom zrovna o spojení těchto pojmů nějak často slyšeli… Máte pravdu. V Senátu je mnoho lékařů nebo starostů. Lidí, kteří mají technické vzdělání a mají trochu přehled o průmyslu a o tom, co se kolem něj ve světě děje, v Senátu moc není. Obávám se dokonce, že jsem tam se svou profesí tak
Václav Roubíček s Janem Světlíkem a Václavem Jehličkou ve Vítkovicích
trochu sám. Rád bych v Senátu dál reprezentoval takový ten technický pohled na rozvoj naší společnosti. Jak byste dnes popsal rok 2002 a období, kdy jste do Senátu kandidoval poprvé? Jak moc se šestiletá minulost od dnešní přítomnosti liší? Z kraje, který byl závislý na uhlí a železe, se stává kraj, který má široký záběr jak v oblasti informačních technologií, tak třeba v oblasti průmyslu dřeva a celulózy. A stále tady máme hutnictví. Renesanci nepochybně zažívá uhlí. Jeho využití bude nezbytné ještě dlouhé desítky let. Když srovnáme míry nezaměstnanosti v roce 2002, které se pohybovaly kolem osmnácti procent a dnes, kdy se pohybují kolem sedmi nebo osmi procent, mluví to samo za sebe. V Ostravě se velkým tématem posledních měsíců stala kvalita ovzduší. Jak hodnotíte jeho stav vy? Někteří lidé tvrdí, že ovzduší na Ostravsku se radikálně zhoršilo. Já tvrdím, že to není pravda. Říkám, že nikdy v novodobé historii nebyla Ostrava tak krásná, tak zelená a nikdy v ní nebylo tak dobré životní prostředí, jako je v ní teď. Tím nechci říct, že je vše v pořádku. Dnes máme přesné metody na měření znečištění. Měříme takzvaný faktor P10, který se nikdy předtím neměřil. Samozřejmě, že padající prach je nebezpečný a špatný. A je samozřejmě nutné vyvolávat tlak na velké podniky, aby používaly ty nejmodernější tech-
S prezidentem Václavem Klausem nad publikací Uhlí, v níž profesor Roubíček zkoumá metody, jak získat z odpadů energii nebo chemickou surovinu a přitom se chovat šetrně k přírodě
nologie. Například ocelárna ArcelorMittal chystá velké modernizace. Znám hutní podniky z Německa, Japonska nebo Jižní Koreje, kde jdete kolem a nepoznáte, že ta huť tam je. Jako dítě jsem se učil ve škole básničku, kterou si dodnes pamatuji: Z komínů se kouří, slunce oči mhouří. Mhuř si oči mhuř, kdyby se z nich nekouřilo, bylo by nám hůř. Tak to bylo za komunismu, a tak to teď být nemůže. Z komínů se nemá čoudit a má nám být lépe. Máte za sebou vážnou nemoc, jakou vlastně? Měl jsem rakovinu slinné žlázy a uzlin. Jak člověk vůbec zjistí, že jej něco tak vážného potkává? Jde o zákeřnou nemoc. Do poslední chvíle jsem se cítil dobře a netušil jsem, že mi něco je. Na pravé tváři se mi udělala malá bulka. Nevěnoval jsem jí pozornost. Mával jsem rukou
a všechny jsem odbýval, že jde o nějaký stařecký výrůstek. Jenže výrůstek začal bujet. Tak jsem šel k lékaři. Řekl mi, že našli zhoubný nádor a už to jelo: těžká jedenáctihodinová operace, po které jsem byl málem na onom světě. Ale vzpamatoval jsem se. Následovala chemoterapie a radioterapie. Už to vypadalo, že vše bude dobré, ale objevila se recidiva. Tak jsem terapie podstoupil znova a nemoc zmizela. Teď rehabilituji a dělám vše pro to, abych získal zpět svoji fyzickou sílu. Až během nemoci jsem ovšem zjistil pro mne překvapivou věc, o které jsem dříve vůbec nevěděl. V kraji nemáme přístroj na identifikaci zhoubných buněk. Takové přístroje jsou v zemi pouze tři – v Praze, Plzni a Olomouci. Nemocní lidé z Ostravska tak musí jezdit na vyšetření až do Olomouce. Budu nyní velmi usilovat o to, aby v dohledné době byl přístroj i v Ostravě.
5
magazín
senátní
Rozhovor s kandidátem Radil jste se o své současné kandidatuře s lékaři? Ano. Můj ošetřující lékař Jaromír Richter z Nového Jičína, který mne doslova protáhl všemi potřebnými procedurami a kterému velmi důvěřuji, mne také podporuje. Říká, že nevidí důvod pro to, abych do voleb nešel.
Co Moravskoslezský kraj ještě v příštích letech potřebuje? Velkou výzvou je program Evropské unie zaměřený na vědu, výzkum a inovaci. Je zaměřen na vyrovnání konkurenceschopnosti různých regionů. Právě náš kraj a severní Čechy byly v minulosti postiženy nejvíce, a tak bychom měli mít ná-
rok na co největší krajíc z šedesáti miliard korun, které mají do České republiky z Evropské unie přijít. Měli bychom získat peníze na aplikovaný výzkum, o který má zdejší průmysl velký zájem. Jde o to, aby naše výrobky měly co nejvyšší přidanou hodnotu. Prostě méně hmoty, více mozku.
Roubíčkovo vítězství v čase nelehkém Kdo si ještě dnes vzpomene na rok 2002? Pro připomenutí: u vlády je sociální demokracie a v červenci střídá unaveného odstupujícího premiéra Miloše Zemana mnohdy poněkud nesrozumitelný Vladimír Špidla. Na záda mu v té době začíná teprve dýchat mladý, nadějný a z dnešního hlediska ještě velmi chudý Stanislav Gross v roli ministra vnitra. Jméno Jiří Paroubek ještě národ vůbec nezná. Žít v Ostravě není v tom roce zrovna kdovíjaká legrace. Míra nezaměstnanosti se šplhá k dvaceti procentům, na některých odlehlých místech tehdy ještě vlastně vznikajícího Moravskoslezského kraje skoro až k padesáti. Výstražné stávky drží odboráři státní Nové Huti, a ani ve vítkovických ocelárnách nemají příliš důvodů otevírat šampaňské. Mnohé vládní sliby skončily přinejmenším někde na střídačce. Už podruhé během čtyř let přijíždí ještě premiér Miloš Zeman klepat na základní kámen dálnice D47. Problémem však je, že stále není jasné, kým, jak, kdy a za kolik bude vůbec postavena. Při slavnost-
6
ním poklepávání v ostravském Přívoze selžou právě ve chvíli Zemanova projevu mikrofony. Vše má jistou symboliku. Zeman alespoň tuto situaci řeší vtipem. Deklaruje, že několik ministrů své vlády už vyhodil za mnohem menší prohřešky. Jenže vtipy nejsou všechno. Statistici a nejen oni bijí na poplach. Ostravsko hromadně opouštějí mladí i vzdělaní lidé. Inzertní rubriky s názvy Volná místa či Hledáme zaměstnance z novin a časopisů prakticky vymizely. Nebylo je čím naplňovat.
Za této situace se na podzim začíná odehrávat souboj o senátní křeslo obvodu zahrnujícího část Ostravy a také část opavského okresu. Do voleb jde vysokoškolský rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Václav Roubíček, nestraník v barvách ODS. Dalším uchazečem, respektive uchazečkou, o křeslo v Senátu je majitelka ostravské bezpečnostní agentury Hana Zelenková z ČSSD. Třetím silným hráčem je jeden z tradičních ostravských komunistů Jaromír Horák. Opomenout nelze
ani kandidaturu folkového zpěváka Pavla Dobeše. Favorizována je v těchto volbách na Ostravsku jednoznačně levice. Padají i odhady, že se Václav Roubíček jako kandidát ODS vůbec nemusí probojovat do druhého kola a že o vítězství se poperou komunisté spolu se sociálními demokraty. A sociální demokracie se snaží skutečně hodně. Podpořit Hanu Zelenkovou tehdy přijíždí do Ostravy celá tehdejší plejáda špiček českých socialistů: Špidla, Tvrdík, Buzková, Gross. Kdeže loňské sněhy jsou.
Jenže v prvním kole Roubíček přesvědčivě vítězí. Získává 42 procent hlasů. Druhá je Hana Zelenková, těsně pod 25 procent. Třetí je komunista Horák. Překročí 22 procent. Zpěvák Pavel Dobeš získává šest. Začínají horečné počty. Komunisté a socialisté mají společně 47 procent. To je více, než kolik má Roubíček. Komunista Jaromír Horák vyhlašuje podporu Haně Zelenkové. Pavel Dobeš se zachová přesně opačně. Vyzve voliče, aby volili Roubíčka. „Nekandidoval jsem proto, abych teď
podporoval socialismus nebo komunismus,“ zdůvodňuje své rozhodnutí. Souboj v druhém kole byl víc než vyrovnaný. Při závěrečném sčítání nejprve Zelenková nad Roubíčkem vedla. Křivka obdržených hlasů pro Roubíčka se však postupně zvedala. Konečný výsledek byl těsný. Číslo 773. To je přesný počet hlasů, o který nakonec Václav Roubíček Hanu Zelenkovou porazil. Letos přicházejí sice noví vyzyvatelé, otázka však zůstává stejná jako před šesti lety: „Zvítězí Václav Roubíček?“
Prof. Ing. Kamil Wichterle, DrSc. vedoucí katedry chemie VŠB – TU v Ostravě U Václava Roubíčka jsem obdivoval už to, s jakou vervou a jak úspěšně se po převratu pustil do školské politiky. Současně neztrácel kontakt s výzkumem, v němž jsem s ním s potěšením spolupracoval. Držel jsem mu palce, když vstupoval do velké politiky, protože si myslím, že tam nepochybně patří i exaktně technicky myslící
člověk s širokými znalostmi průmyslu a školství, prošlý světem, avšak zakotvený v Moravskoslezském kraji. Přitom to není žádný technokratický suchar, neboť má také hluboký vztah ke kultuře a k přírodě a sám je stále aktivním sportovcem. Jsem přesvědčen, že je senátorem na svém místě a chtěl bych jej tam vidět dále.
7
Proč si vážím Václava Roubíčka MUDr. Jaromír Richter ošetřující lékař Pana profesora Roubíčka jsem měl možnost blíže poznat v říjnu roku 2006, kdy se po předchozí konzultaci dostavil k naplánování onkologické léčby, které již koncem srpna 2006 předcházela náročná, jedenáctihodinová operace krčních uzlin a oblasti tváře. Po překonání pooperačních komplikací, vyplývajících z náročnosti provedeného výkonu, byla stanovena další léčba. Kombinace léčebných modalit v návaznosti na operační výkon je pro pacienty nesmírně náročná, na přechodnou dobu výrazně snižuje celkovou kvalitu života pacienta a vyžaduje těsnou vzájemnou spolupráci s lékaři s pochopením nutnosti překonání dočasných potíží. Pro nás byla výhodou nejen dobrá komunikace s pacientem, ale i velmi dobrá spolupráce s rodinou, což nám umožnilo ukončit terapii dle původního plánu, již koncem listopadu 2006. Po velmi krátkodobé rekonvalescenci se pan profesor dále zapojil do běžného života a plnění povinností vyplývajících nejen z funkce senátora, ale i pedagoga.
V rámci dispenzárních kontrol nebyly patrny příznaky onemocnění do podzimu 2007, kdy bylo vysloveno podezření na uzlinovou recidivu mimo původní lokalitu, toto podezření se potvrdilo při mediastinoskopii provedené ve FN Olomouc. Bezprostředně po vyšetření následovala systémová léčba kombinovanou chemoterapií s podporou růstovými faktory a současnou rehabilitací. Pro příznivou odpověď na danou léčbu bylo podáno celkově šest cyklů chemoterapie v am-
bulantním režimu, při kterém profesor Roubíček vykonával svou běžnou pracovní činnost, účastnil se zasedání a všech volebních kol při volbě prezidenta republiky a plně se věnoval funkci senátora. Léčba byla ukončena na jaře roku 2008 ambulantně provedením zevní radioterapie na uzlinovou oblast s opakovaným dosažením celkové stabilizace. Profesor Roubíček patří mezi pacienty, kteří si v určitém období nemoci a léčby sáhli téměř na dno svých psychických a fyzických sil. I přes nesmírně složitou a kombinovanou léčbu vždy rychle nabyl původní pohody a fyzických sil, což mu umožňovalo plnit své povinnosti v rámci naší republiky, ale i v zahraničí. Ze společných vzájemných rozhovorů je patrné, že překonané onemocnění a léčba jej vedla k citlivé analýze životních priorit, analýze společnosti a problémů, se kterými se denně setkáváme. Vnímám velmi pozitivně, že jeho celkový stav mu plně umožňuje plné pracovní zatížení s možností přípravy do dalších senátních voleb.
Ing. Roman Smelik technický ředitel ostravské firmy Arrow Line Jedním z důvodů, proč podporuji pana profesora Václava Roubíčka, je jeho odborný i lidský přístup, schopnost nadchnout se pro projekt a zapojit se do týmové práce. Za panem profesorem jsme jako zástupci firmy podnikající v Ostravě přišli s projektem na zplynování organické hmoty. Václav Roubíček nás neodmítl. Zajistil nám spolupráci i podporu několika kateder Vysoké školy báňské –
Technické univerzity v Ostravě stejně jako podporu ministerstva průmyslu a obchodu. Díky panu profesorovi se tak náš projekt posunul mnohem dál. Stále na něm s panem Roubíčkem spolupracujeme. Co vlastně náš projekt obnáší? Z použitých pneumatik, kelímků nebo plastů chceme vyrábět syntézní plyn vhodný pro výrobu kapalných paliv nebo elektrické energie.
Kontakty: www.vaclavroubicek.cz Volební magazín ODS, výtisk je zdarma, vychází jako příloha Listů ODS Vydává HK ODS, Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
www.ods.cz
