Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce
Jaroslava Vopálková
Metody práce a přístup k lidem s demencí a jejich zapojení do aktivizačních činností
Katedra: Sociální pedagogika Vedoucí: PaedDr. Marie Vorlová 2012
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svou absolventskou práci: Metody práce a přístup k lidem s demencí a jejich zapojení do aktivizačních činností zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.
V Horní Cerekvi dne 22. 8. 2012
…………………………. Jaroslava Vopálková
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autoraNeužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí.
Pro
zobrazení
kopie
této
licence,
navštivte
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
Anotace Absolventská práce se zabývá metodami práce a přístupy k lidem s demencí a jejich zapojení do aktivizačních činností. V této práci bych chtěla ukázat, jak jednat s lidmi s demencí, jaké aktivizační činnosti jsou pro tyto lidi vhodné, aby se jim zabránilo upadnout do nečinnosti a uzavřít se do sebe. Při správném přístupu a péči o lidi s demencí se tak předchází neţádoucímu chování, jako je např. agrese. Uvedu vhodné sociální sluţby, které poskytují pomoc a péči lidem s demencí. Celá práce spočívá na ochraně lidské důstojnosti a respektování základních lidských práv, které náleţí kaţdému člověku jiţ od početí. V neposlední řadě uvedu i příklady lidsko-právních dokumentů, které se zabývají tímto tématem. Klíčová slova: stáří, demence, aktivizační činnosti, lidská důstojnost
Die Annotation Die Abschlußarbeit befasst sich mit Arbeitsmethoden mit Menschen, die an Demenz leiden, mit der Einstellung zu diesen Menschen und mit ihrer Eingliederung in verschiedene aktivierende Tätigkeiten. In dieser Arbeit möchte ich zeigen, wie man die Leute mit Demenz behandeln soll, welche aktivierende Tätigkeiten geeignet für diese Leute sind, um ihnen zu verwehren, untätig zu sein und sich in sich selbst zu verschließen. Mittels des richtigen Einlasses und der richtigen Pflege für solche Leute beugt man dem unerwünschten Verhalten, wie z. B. Aggression, vor. Ich führe geeignete soziale Dienste an, die Hilfe und Pflege Menschen mit Demenz leisten. Die ganze Arbeit ruht auf dem Schutz der Menschenwürde und auf Achtung der menschlichen Grundrechte, die jedem Menschen schon seit der Empfängnis gehören. Nicht zuletzt werde ich auch Beispiele der menschenrechtlichen Dokumente nennen, die sich mit diesem Thema befassen. Schlüsselwörter: Alter, Demenz, aktivierende Tätigkeiten, Menschenwürde
Poděkování Tímto
bych
chtěla
poděkovat
především
své
vedoucí
absolventské
práce PaedDr. Marii Vorlové za ochotu, trpělivost a dobré vedení absolventské práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Haně Číţkové za ochotu, trpělivost a vhodné připomínky týkající se této problematiky.
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 8 1
2
Stáří a stárnutí ........................................................................................................ 9 1.1
Pojem stárnutí ............................................................................................................... 9
1.2
Pojem stáří................................................................................................................... 10
1.3
Gerontologie a geriatrie............................................................................................... 11
1.4
Změny způsobené stářím............................................................................................. 12
Demence ................................................................................................................. 14 2.1
Příčiny ......................................................................................................................... 14
2.2
Kritéria demence ......................................................................................................... 15
2.3
Poruchy chování ve stáří (BPSD) ............................................................................... 15
2.3.1
Behaviorální symptomy ............................................................................ 16
2.3.2
Psychologické (psychiatrické) příznaky ................................................... 17
2.3.3
Poruchy nálady ......................................................................................... 18
2.3.4
Porucha spánku ......................................................................................... 18
2.4
Stadia demence ........................................................................................................... 18
2.5
Demence Alzheimerova typu (DAT) .......................................................................... 19
2.5.1
Projevy DAT ............................................................................................. 19
2.6
Léčba demence ............................................................................................................ 20
2.7
Ţivot s demencí ........................................................................................................... 20
2.7.1
Proţívání demence .................................................................................... 20
2.7.2
Vědomí pacienta o svém úsudku .............................................................. 21
3
Komunikační specifika se seniorem s demencí .................................................. 22
4
Vybrané metody práce s lidmi s demencí ........................................................... 24
5
4.1
Orientace realitou ........................................................................................................ 24
4.2
Validace ...................................................................................................................... 24
4.3
Kognitivní trénink ....................................................................................................... 26
Aktivizační činnosti............................................................................................... 27 5.1
Naléhavost aktivizace.................................................................................................. 28
5.2
Smysl činnosti ............................................................................................................. 28
5.3
Aktivity plánované na individuální bázi ..................................................................... 28
5.4
Příjemné a společensky přijatelné činnosti ................................................................. 29
5.5
Pravidla pro vhodný výběr aktivit ............................................................................... 30
5.6
Pokyny při zavádění aktivizačních činností ................................................................ 31
5.7
Činnosti stimulované prostředím ................................................................................ 32
5.7.1
Hmotné prostředí ...................................................................................... 32
5.7.2
Sociální prostředí ...................................................................................... 32
5.7.3
Kulturní prostředí ...................................................................................... 33
5.8
6
Terapie pro lidi s demencí ........................................................................................... 33
5.8.1
Ergoterapie ................................................................................................ 33
5.8.2
Arteterapie ................................................................................................ 34
5.8.3
Muzikoterapie ........................................................................................... 34
5.8.4
Kinezioterapie a taneční terapie ................................................................ 35
5.8.5
Pet-terapie ................................................................................................. 35
5.8.6
Terapeutické panenky ............................................................................... 36
5.8.7
Fyzioterapie .............................................................................................. 36
5.8.8
Reminiscenční terapie ............................................................................... 37
Sociální služby pro seniory s demencí ................................................................. 39 6.1
Sluţby sociální péče .................................................................................................... 39
6.2
Aktivizační sluţby....................................................................................................... 40
6.3
Péče o seniora v domácím prostředí............................................................................ 40
6.4
Institucionální péče ..................................................................................................... 40
6.4.1
Domovy pro seniory ................................................................................. 41
6.4.2
Domovy se zvláštním reţimem................................................................. 41
6.5
Česká Alzheimerovská společnost (dále ČASL) ........................................................ 42
6.6
Omezující opatření ...................................................................................................... 42
6.6.1
Doporučení Alzheimer Europe k pouţití omezovacích prostředků v péči o
pacienty s demencí .................................................................................................. 43 7
Etické aspekty péče o lidi s demencí.................................................................... 45 7.1
Evropská charta pacientů postiţených demencí a těch, kteří o ně pečují (Deklarace
Alzheimer Europe).................................................................................................................. 45 7.2
Charta zásad pro podporu pacientů s demencí a jejich rodinných příslušníků
Alzheimer‘s Disease International .......................................................................................... 45 7.3
Lidská důstojnost ........................................................................................................ 46
7.4
Standardy kvality sociálních sluţeb ............................................................................ 47
7.4.1
Standard č. 2 – Ochrana práv uţivatelů sociálních sluţeb ........................ 47
Závěr .............................................................................................................................. 48 Bibliografie .................................................................................................................... 50 Internetové zdroje ......................................................................................................... 52
Úvod Téma absolventské práce: Metody práce a přístup k lidem s demencí a jejich zapojení do aktivizačních činností, jsem zvolila na základě zkušeností z praxí, které byly určeny k získání znalostí a dovedností při práci se seniory. Zde jsem se s lidmi s demencí setkávala a setkávám se i ve svém okolí. Vypozorovala jsem určité odlišnosti od ostatních seniorů, a proto jsem se tím chtěla zabývat. Tito lidé mají jiné myšlení, chování, způsob komunikace, apod., a proto potřebují náleţitou péči a přístup. Ale i přesto je nutné zachovávat jejich lidskou důstojnost, neboť jsou to lidé dospělí s lidskými právy, jako ostatní. Cílem absolventské práce je zjistit a popsat jaké formy a metody aktivizačních činností a přístupu jsou využitelné pro seniory s demencí v pobytovém zařízení. V absolventské práci se budu nejprve zabývat stářím, představím pojem demence a jsem přesvědčena, ţe tyto znalosti umoţní lepší vcítění se do těchto lidí. Neopomenu uvést komunikaci a různé přístupy a terapie s lidmi s demencí. Povaţuji za důleţité se seznámit se sociálními sluţbami, jakoţto nepostradatelnou součástí dnešní péče o lidi s demencí. Proto přiblíţím zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách a lidskoprávní dokumenty, kde je hlavním tématem dodrţování lidské důstojnosti a základních lidských práv. Také vyuţiji zkušenosti a získané vědomosti z praxí, které jsem absolvovala. Absolventská práce směřuje ke zkvalitnění péče o lidi s demencí. Demence je v současné době „strašákem“ stárnoucí populace a je dobré vědět, jak s touto nemocí zacházet a jak se s ní dá plnohodnotně ţít. Hodnoty jako jsou láska, čas, ochota, trpělivost, naslouchání, radost patří mezi nejzákladnější a nejpotřebnější hodnoty a principy péče pro pečovatele, kteří se setkávají a starají se o takovéto lidi. Nejde o to mít co nejvyšší vzdělání v oboru, které je také důleţité a potřebné pro tuto profesi, ale je potřeba mít kladný vztah k těmto lidem. Bez vztahu se péče stává spíše otroctvím, a tak ztrácí svůj smysl pomáhat bliţním. Věřím, ţe absolventská práce přinese pro řadu studentů sociální práce, pečovatelů, dobrovolníků, rodinných příslušníků a pro všechny lidi v pomáhajících profesích mnoho obohacujících poznatků a síly k péči o lidi s demencí, neboť tato péče je velmi vyčerpávající, namáhavá, ale je krásná, kdyţ se nám lidé s demencí odmění úsměvem či pohlazením.
8
1
Stáří a stárnutí Stáří je přirozená fáze lidského ţivota, která s sebou nese důleţité změny
a proměny celkové osobnosti člověka. Je zapotřebí se na to připravit a vědět o moţných rizicích, které sebou přináší. V dnešní době se díky vyspělé medicíně, ale i díky strojům, které umoţnily lidem více odpočinku, a zajistily méně námahy, stáří doţívá více lidí. Uvádí se, ţe v prehistorických dobách se stáří nedoţíval téměř nikdo. Do 17. století překročilo 65. rok svého ţivota jen jedno procento lidské populace.1 Aby se dalo mluvit o stáří a stárnutí populace a abychom mohli správně s těmito pojmy zacházet, je důleţité si tyto pojmy vymezit.
1.1 Pojem stárnutí Zcela nejběţnějším měřítkem stárnutí je chronologický (kalendářní) věk. Jedná se o náhodně zvolenou míru, na které se kdysi dohodlo, ale záleţí i na jiných faktorech.2 Ian Stuart-Hamilton rozčleňuje stárnutí na primární, sekundární a terciární. Za primární stárnutí označuje tělesné změny týkající se stárnoucího organismu, sekundárními znaky se myslí změny, se kterými se ve stáří setkáváme častěji, ale nemusejí být doprovodným jevem. Vymezení terciárního stárnutí najdeme pouze u některých autorů a míní se tím znaky, kterými se vyjadřuje náhlý a neobvyklý tělesný úpadek, který bezprostředně předchází smrti.3 Helena Haškovcová uvádí, ţe „proces stárnutí je zákonitý a fyziologický a nikdo živý se mu nemůže vyhnout. Je třeba zdůraznit, že stárnutí a stáří není nemoc, nýbrž přirozený fyziologický proces.“4 Autorka dobře vystihuje tento pojem, neboť poukazuje i na to, ţe stárnutí a stáří není nemoc. Lidé se často stárnutí bojí, protoţe mají různé předsudky a obavy z nemocí, ze ztráty soběstačnosti a z celkového chátrání organismu. Stárnutí patří k ţivotu, stejně tak jako dětství, puberta či dospělost. Zdeněk Kalvach vymezuje stárnutí jako zákonitý, druhově specifický celoţivotní proces. Jedná se o proces zcela individuální, který se liší genetickou výbavou, ţivotními podmínkami, interakcí s prostředím, jiným zdravotním stavem, a různými specifiky, které jsou u kaţdého jedince individuální.5 Kalvach se zaměřuje na individualitu jedince
1
Ian Stuart-Hamilton 13 Ian Stuart-Hamilton 19 3 Ian Stuart-Hamilton 18 4 Helena Haškovcová, České ošetřovatelství 10 - Manuálek sociální gerontologie. 10 5 Zdeněk Kalvach a kol. 33 2
9
a na jeho specifické podmínky. Tudíţ se nedá společně definovat stárnutí, neboť je u kaţdého člověka zcela jiné a jinak se projevuje. Existuje mnoho vymezení a definic, které charakterizují stárnutí. Já jsem představila některé z nich, které spolu dohromady zahrnují celistvý obraz stárnutí. Jsou zde zahrnuté znaky, které s sebou stárnutí přináší, pohled do vývojové psychologie, kde je stárnutí označeno jako zákonitý a fyziologický proces, a v neposlední řadě Kalvach dává do popředí i individualitu jedince.
1.2 Pojem stáří Pojmem stáří se označuje pozdní fáze ontogeneze v přirozeném průběhu lidského ţivota. Pojem a hranice stáří jsou pojmy značně relativní a proměnlivé, protoţe jsou závislé na konkrétních společenských podmínkách.6 Kaţdý jedinec má různé dispozice, ţije v různých podmínkách, má různé předpoklady, apod. Definování stáří je velmi obtíţné. Proto se stáří rozděluje do tří skupin, a to na biologické, sociální a kalendářní (chronologické) stáří.7 Biologické stáří ukazuje na konkrétní míry involučních změn (atrofie, regulační změny, atd.), které jsou obvykle spojené s chorobami objevující se především ve vyšším věku (např. ateroskleróza). Příčiny stárnutí a stáří nejsou uspokojivě vysvětleny. Je mnoho hypotéz, které se vzájemně prolínají. Jedná se o základní dva přístupy, a to „epidemiologický“ přístup a „gerontologický“ přístup. Epidemiologický přístup zastává názor, ţe stárnutí a umírání je nahodilé a přirozená „smrt stářím“ neexistuje, pouze existuje „smrt jako nehoda“. Tedy, jsou-li optimální podmínky jedince, můţe být ţivot i velmi dlouhý. Gerontologický přístup je opakem epidemiologického přístupu a nese tezi, ţe stárnutí a umírání jsou zákonitými procesy, které jsou kódovány genetickou informací. Zastává názor, ţe přirozená „smrt stářím“ zcela existuje a v optimálních podmínkách se ţivot neprodlouţí nad určitou hranici, ke které se jiţ blíţíme, nedojde-li k ovlivnění dědičné informace.8 Dalším vymezením stáří je charakteristika z pohledu sociálního prostředí a změny společenského statusu. Sociální stáří znamená období, které se vyznačuje kombinací sociálních změn či splněním určitého kritéria – např. penzionování. Je dáno především změnou
6
Zdeněk Kalvach 18 Zdeněk Kalvach 18-21 8 Zdeněk Kalvach 18-19 7
10
společenských rolí, ţivotního stylu a ekonomického zajištění. Stáří ve smyslu sociální stáří můţeme označit jako sociální událost.9 Dalším vymezením stáří je kalendářní (chronologické) stáří. Toto stáří je vymezeno určitým věkem, od kterého se obvykle nápadněji projevují involuční změny. Je zde uplatněno demografické stanovisko, coţ znamená: čím více je seniorů v dané společnosti, tím vyšší je hranice stáří. Výhoda kalendářního vymezení stáří je především jednoznačnost a jednoduchost. V poslední době se stáří vymezuje dle základního rozdělení: 65-74 let – mladí senioři 75-84 let – staří senioři 85 a více - velmi staří senioři10 Takto vymezené stáří je zcela orientační a jak jiţ bylo řečeno, nedá se takto určit, protoţe je zapotřebí mít v úvahu i jiné změny člověka, ne jen jeho kalendářní věk.
1.3 Gerontologie a geriatrie Problematika stáří a stárnutí nám přináší mnoho teoretických znalostí, kterými se zabývá gerontologie a geriatrie. Gerontologie je věda, která se věnuje stáří a stárnutí lidského jedince. Tato věda je odvozena od řeckého slova „gerón“ – coţ znamená starý člověk a „logos“ – nauka. Dělí se na tři základní části: experimentální, sociální a klinickou. Gerontologie experimentální – zabývá se procesem stárnutí buněk, tkání, orgánů a organismů. Sleduje biologické a psychologické stárnutí člověka. Zabývá se také pokusy, jak prodlouţit ţivot člověka, a to hledáním „elixíru mládí“. Gerontologie sociální – zaznamenává sociální dopady stárnutí člověka. Zjišťuje sociální potřeby těchto lidí. Preferuje programy typu „Stárnout zdravě“, jejichţ cílem je udrţet především praktickou soběstačnost. Gerontologie klinická – tato disciplína se zabývá zvláštnostmi chorob ve stáří. Nazývá se také geriatrie. Její zakladatel je nejspíš Ignaz Leo Nasher. V České republice vznikla geriatrie jako samostatný obor v roce 1982.11
9
Zdeněk Kalvach 20 Zdeněk Kalvach 21-22 11 Helena Haškovcová, České ošetřovatelství 10 - Manuálek sociální gerontologie. 9 10
11
Geriatrie se dá označit v širším slova smyslu jako klinická gerontologie. V uţším slova smyslu v některých státech, jako např. Česká republika, Slovensko, apod., je geriatrie samostatným specializačním lékařským oborem. Jádrem není dlouhodobé ošetřovatelství, ale zachování a zlepšení soběstačnosti a rozvíjení specifického geriatrického systému.12 Obě tyto vědy jsou důleţitým teoretickým východiskem pro správný přístup ke stárnoucímu lidstvu. Je nutné mít na paměti, ţe je zapotřebí stále propojovat teorii s praxí. Teorie bez praxe nemá ţádný význam a praxe bez teorie také nemůţe sama o sobě existovat.
1.4 Změny způsobené stářím Změny týkající se stáří jsou v rovině tělesné, psychické a sociální. Všechny tyto systémy se vzájemně prolínají. Tělesné změny jsou často nápadné a zahrnují změny zevnějšku (vzhledu), v úbytku svalové hmoty, ztrátě síly, změny v oblasti termoregulace, zhoršení smyslových orgánů (zrak, sluch, apod.), změny trávicí soustavy, problémy s vylučováním, změny v sexuální aktivitě, atd. Psychickými změnami se myslí zhoršení paměti, obtíţnější osvojování a vybavování si nových poznatků, niţší důvěra, emoční labilita, změny ve vnímání okolí, apod. Třetím rámcem jsou sociální změny, coţ jsou změny společenského prostředí, a tím je: odchod do penze, změna ţivotního stylu, moţné stěhování, ztráta kontaktů s blízkými lidmi, větší osamělost a ekonomické potíţe.13 To, jak se člověk s těmito změnami vypořádá, je způsobeno osobností seniora, reakcemi jeho přátel, ale i moţnostmi získání pomoci v oblastech, které sám nezvládá. Z tohoto pohledu můţeme rozdělit tři přístupy adaptace na stáří:14 1. Konstruktivní přístup – během svého ţivota se můţe člověk připravit na aktivity, které ve stáří bude rozvíjet. Je zde snaha o udrţení tělesného zdraví správným stravováním a pohybovými aktivitami. Je důleţité mít širokou síť přátel a známých. 2. Závislost na okolí – především se jedná o závislost na své rodině či zdravotnících. V ústavní péči se můţeme setkat s klienty, kteří mají větší
12
Zdeněk Kalvach 25 Martina Venglářová 11-12 14 Martina Venglářová 12 13
12
potřebu se nechávat „opečovávat“ personálem. Tato potřeba však není vţdy podloţena objektivním stavem klienta. 3. Nepřátelský postoj (hostilia) - můţe se projevovat ve vztahu k personálu, lidem v okolí a ostatním klientům.15 Vše záleţí na okolních podmínkách, prostředí, osobnosti klienta, jeho otevřenosti k přijímání nových změn, apod.
15
Martina Venglářová 12
13
2
Demence Demence patří mezi nejčastější nemoci, které jsou se stářím spjaté. Přináší
s sebou mnoho otázek a nejasností při poskytování péče a vhodném přístupu k člověku s demencí. Demence je postrach stárnoucích a starých lidí, neboť nelze proti ní dostatečně bojovat. Je nutné si vymezit pojem demence, abychom ho mohli správně pouţívat a pracovat. Pidrman uvádí, ţe „Demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku, obvykle chronického nebo progresivního charakteru. Dochází k narušení vyšších korových funkcí, včetně paměti, myšlení, orientace, schopnosti řeči, učení a úsudku, přitom vědomí není zastřené. Zhoršení uvedených funkcí je doprovázeno (někdy dokonce předcházeno) zhoršením kontroly emocí, sociálního chování nebo motivace.“16 Je důleţité brát v úvahu všechny změny člověka, jak autor uvádí a brát jedince jako celistvou bytost se zřetelem na jeho nemoc. Demence postihuje především starší lidi, ale výjimečně se můţe objevit i u mladších lidí, kterým je méně neţ 65 let. Mezi 45. - 54. rokem ţivota trpí demencí pouze 0,025 procenta lidské populace. Ve skupině mezi 65. – 70. rokem je výskyt uţ častější a stoupá na 2,5 procenta. Čím větší je věk, tím se procento postiţení demencí zvyšuje. Někdy je demence spojována s pojmenováním jako „nemoc století“. A to z důvodu, ţe se zvyšuje střední délka ţivota, která má za následek zvyšující se výskyt této nemoci.17 Je nutné seznamovat se s touto nemocí, neboť bude stále více postihovat stárnoucí obyvatelstvo.
2.1 Příčiny V minulosti se hledaly příčiny, proč se demence vyskytuje. Jsou různé teorie, jako např.: mozek je poškozen virem; otrava kovy, zvláště hliníkem (v pitné vodě) nebo se příčina nachází v absenci neurotransmiteru acetylcholinu, coţ je chemická látka, která je důleţitá pro fungování mozku. Z těchto různých teorií vyplývá, ţe příčina nemoci není známá. Nesmí se opomenout i role genetického faktoru přenosu nemoci. Výzkum ukázal, ţe u přímých příbuzných je dvojnásobně větší riziko, ţe budou touto nemocí zasaţeni. Zkoumání příčin také ukázalo, ţe vyšší náchylnost mají lidé s poraněním lebky a s chronickým vysokým krevním tlakem.18 Příčin můţe být však
16
Vladimír Pidrman 9 Huub Buijssen 17 18 Huub Buijssen 18 17
14
celá řada, toto jsou jen ty nejdůleţitější, na kterých se lékaři na základě různých výzkumů shodli.
2.2 Kritéria demence Pidrman uvádí kritéria demence takto: zhoršení krátkodobé a dlouhodobé paměti změna abstraktního myšlení narušení kognitivních funkcí transformace osobnosti Uvedené změny se projevují v běţných pracovních či sociálních procesech ve vztahu ke společenskému okolí. Nesmí se opomenout, ţe nejde o poruchu vědomí.19 Jak jiţ bylo řečeno, demence působí poruchu kognitivních funkcí. Kognitivní funkce jsou natolik narušené, ţe mají negativní vliv na další funkce a na celkový ţivot pacienta. Příznaky demence se dělí do tří základních skupin, které nazýváme A-B-C: narušení aktivit běţného ţivota (A – activities of daily life) změna chování (B – behavior) změna kognitivních funkcí (C – cognition) Z uvedených tří skupin jsou však nejzávaţnější kognitivní příznaky. Pro demenci je základním rysem úbytek kognitivních (poznávacích) funkcí, a to především paměti a intelektu. Demence však zahrnuje i další příznaky, jako je orientace, zhoršení abstraktního myšlení, chápání, pozornosti, motivace chování, soběstačnosti, apod.20 Jinak řečeno, demence je skrytá nemoc, která se odhalí aţ při kontaktu s nemocnou osobou. Demence postihuje psychické procesy, tudíţ je zasaţen celý organismus. Jedinec začne mít odlišné chování, myšlení, uvaţování, apod. Mezi kritéria patří poruchy chování, které jsou způsobené tímto postiţením.
2.3 Poruchy chování ve stáří (BPSD) Poruchy chování jsou nápadné jevy, které se dají snadno vypozorovat. Tyto poruchy jsou stresující jak pro příbuzné, tak pro pečovatele, kteří se dostávají do kontaktu s postiţeným. Poruchy chování jsou součástí syndromu, jehoţ název je BPSD (Behavioral and Psychhological Symptoms of Dementia). Tento syndrom zahrnuje 19 20
Vladimír Pidrman 9 Vladimír Pidrman 9-10
15
široké spektrum symptomů: paranoidní ladění, myšlení, výskyt bludů a halucinací, poruchy v běţných činnostech, agitovanost, agrese, poruchy spánku, změny nálady (deprese, mánie, úzkosti, fobie), a mnoho dalších.21 Demence zasahuje tři základní oblasti člověka, které jsem jiţ v druhé kapitole nastínila. Jedná se o narušení kognitivních funkcí (intelektu, paměti, osobnosti, atd.), aktivit denního ţivota a BPSD – poruch chování. Toto dělení se utvářelo v 90. letech minulého století. Avšak v roce 1999 skupina odborníků definovala BPSD tak, ţe jde o řadu patologických příznaků: poruchy vnímání, myšlení, změny nálad, chování, atd. BPSD můţeme tedy rozdělit do dvou skupin:
behaviorální symptomy
psychologické (psychiatrické) symptomy22
2.3.1 Behaviorální symptomy Bloudění Bloudění patří k nejčastějším behaviorálním příznakům demence, které je stresující jak pro rodinu, tak pro pečovatele. Je velmi nebezpečné pro samotného pacienta. Pacient se můţe lehce ztratit či se zranit, neboť se u něj objevuje časté noční bloudění a toto bloudění je bez cíle. Tento příznak demence se vyskytuje u středně těţké a těţké formy onemocnění.23 Jedná se o projev dezorientace, zvláště v prostředí, které senior nezná. Tudíţ je rizikem jakákoliv změna v běţném stereotypu, např. i přemístění klienta do ústavní péče. Souvisí s tím i porucha paměti, kdy nemocný není schopen si zapamatovat, kde a proč se právě nachází. Tuto situaci se snaţí řešit, a proto začíná bloudit.24 Příklad z praxe: V průběhu mé praxe byla přijata do domova pro seniory klientka (70 let), která byla značně dezorientovaná. Byla to pro ni změna prostředí, tudíţ se její dezorientace značně zhoršovala. Klientka se pokoušela neustále ze zařízení utéci, a tak měla na ruce čipový náramek, který při průchodu venkovními dveřmi dával v sesterně varovný signál, ţe klient opouští budovu. Klientka si postupně zvykala na nové prostředí, a postupem času se bloudění téměř vytratilo. 21
Vladimír Pidrman 79 Vladimír Pidrman 80 23 Vladimír Pidrman 81 24 Vladimír Pidrman 81 22
16
Agresivita Představme si, ţe neustále něco zapomínáme, ztrácíme, nejdou nám ty nejjednodušší činnosti, jako je zavázání si tkaničky či zapnutí si knoflíku. Příčiny agresivity mohou být různé. Jedna z příčin můţe být v rámci nepřímých důsledků narušeného ukládání do paměti, a tou je frustrace. Agresivita je normální reakce na obtíţnou situaci, kterou usilujeme o dosaţení kontroly nad svým ţivotem. Druhou příčinou můţe být to, ţe agresivita je reakce na zármutek, stud nebo na jinou emoci. Třetí příčina souvisí se sníţením mentálních schopností člověka s demencí. Nedokáţe vyuţít své dřívější intelektové schopnosti, apod. Čtvrtá příčina agresivity je spojena s dětstvím. Některé děti mohou být vznětlivé, coţ se pak můţe za delší čas projevit i ve stáří.25 Člověk má jiţ od přírody sklony k agresivitě, zejména kdyţ se mu něco nedaří. Rizikové faktory pro sklon k agresivitě mají zejména osoby muţského pohlaví, které mají závaţnější postiţení intelektu, u kterých je značný rozvoj bludného myšlení a narušení osobnosti.26 Je nutné vhodným přístupem k člověku s demencí zabránit sklonu k agresivitě.
2.3.2 Psychologické (psychiatrické) příznaky Bludy Bludy se u lidí s demencí vyskytují mezi 10 - 75% případy. Záleţí však na formě demence a její závaţnosti. U lidí trpícími bludy jsou nejčastější tři okruhy bludného myšlení. Prvním okruhem se myslí přesvědčení, ţe je jedinec okrádán. Tento vznik bludů lze vysvětlit psychologicky, neboť lidé s demencí si nepamatují, kam uloţili své věci, tudíţ podezřívají druhé, ţe je okradli. Jedná se o závaţnou poruchu myšlení, která má biologický podklad, a proto ji nelze vysvětlit pouze psychologicky. Druhý okruh se dá nazvat jako komplexní psychopatologický fenomén, který má za základ paranoidní perzekuční myšlení. Dementní člověk je chorobně přesvědčen, ţe je opuštěn a vydán napospas, ţe se o něj příbuzní nestarají. Třetím okruhem jsou bludy ze sexuální oblasti. Pacient je přesvědčen o nevěře svého partnera, podezírá okolí z nejrůznějších sexuálních praktik, které jsou prováděny na něm či v jeho okolí.27
25
Huub Buijssen 71-73 Vladimír Pidrman 82 27 Vladimír Pidrman 83 26
17
Halucinace Halucinace se vyskytují u lidí s demencí mezi 10% aţ 50% případy. Zvláště zrakové halucinace má 30% pacientů. Jsou nejčastější u středně těţkých a těţkých demencí.28 Neznamená to však, ţe lidem s demencí, kteří trpí halucinacemi, budu tvrdit, ţe vidím v okně černou postavu, jako oni, ale spíše řeknu, ţe ji nevidím, ale vidím, ţe oni samotní z toho mají strach, a ţe je to děsí.29 Není nutné jim něco vyvracet, ţe tomu tak není, kdyţ jsou o tom přesvědčeni, ţe tomu tak skutečně je. Lidé s demencí mají svůj svět, a proto jsou vnímavější na podněty, které jim někdo vyvrací a tvrdí opak.
2.3.3 Poruchy nálady Poruchami nálady se myslí zejména deprese, úzkost, smutek, fobie, či mánie. Vyskytují se ve všech stadiích demence. Poruchy nálad mohou být prvními příznaky, které nám odhalí nějakou skrytou patologii a mohou být tak prvním behaviorálním příznakem demence.30 Je důleţité se soustředit na všechny symptomy demence, aby se tak včasně mohla diagnostikovat.
2.3.4 Porucha spánku Jedním z nejčastějších problémů seniorů je porucha spánku – insomnie. Insomnie je i jedním z behaviorálních symptomů u demence. Isomnii můţeme představit jako subjektivně vnímaný relativní úbytek kvality nebo délky spánku. Chronická nespavost je ta, která se projevuje u člověka 3 krát i vícekrát za týden, a to trvá-li po dobu několika týdnů. Mezi důsledky insomnie patří sníţená fyzická a duševní aktivita, ztráta výkonnosti a kvality ţivota. Příčiny insomnie mohou být například: somatické, psychogenní, vyplývající z prostředí či v důsledku uţívání léků.31
2.4 Stadia demence Příznaky demence se liší různým stupněm stadií, v němţ se člověk nachází. Na základě těchto příznaků lze vypozorovat u člověka stupně stadia nemoci. Venglářová uvádí tři stadia, která jsou důleţitá pro rozpoznání prvních příznaků a k diagnostice jako takové. První stadium je vyznačeno tím, ţe klient zapomíná nedávné události a není schopný si vybavit data, jména, trasy, apod. V běţném ţivotě 28
Vladimír Pidrman 83 Huub Buijssen 102 30 Vladimír Pidrman 84 31 Vladimír Pidrman 84-85 29
18
dělá chybné úkony, můţe ztratit zaměstnání, špatně se dorozumívá, atd. Druhé stadium je charakteristické zpomalením myšlení, zvýrazněním rysů osobnosti, nerozhodností a ztrátou dřívějšího zájmu. Člověk je dráţdivý, apatický a dostává se do častějších slovních konfliktů. Ve třetím stadiu se vyskytuje dezorientace, ztráta soudnosti, zhoršení péče o vlastní osobu, poruchy komunikace, apod. V jeho ţivotě se vyskytují problémy, jako rozvrat ţivota, nutná je celodenní péče a dohled na problematické chování.32 Je důleţité rozpoznat jiţ první stadium, aby se mohla léčba neodkladně zahájit.
2.5 Demence Alzheimerova typu (DAT) Existuje celá řada druhů demencí, avšak nejčastější typem je právě demence Alzheimerova typu (DAT). V celkovém počtu lidí s demencí je na prvním místě, neboť tento typ má aţ kolem 60 % lidí s demencí. Poprvé byla popsána v roce 1907 Aloisem Alzheimerem,
který
se
zabýval
případovou
studií
tohoto
onemocnění
u jednapadesátileté ţeny. S tímto typem demence se můţeme setkat i pod názvem Alzheimerova choroba či senilní demence Alzheimerova typu.33
2.5.1 Projevy DAT DAT je onemocnění postihující šedou kůru mozkovou. Má tři stadia: časné, střední a těţké. Brzy v této nemoci dochází k postiţení osobnostních rysů a charakteristik, ztrátě základních etických a estetických pravidel, návyků a zvyklostí. Lidé ztrácejí své zájmy, jsou narušovány dlouholeté vztahy a dochází k poškození krátkodobé paměti. Objevuje se afázie, apraxie, agnózie a je velmi zasaţena prostorová orientace. Nemocní přestávají zvládat péči o sebe sama, objevuje se postiţení emocí (emoční plochost), vyskytují se deprese, ale i mánie. Můţeme se setkat i s paranoidními syndromy a bludy.34 A proto je velmi důleţitý přístup k těmto klientům. Je to velice závaţné onemocnění, přinášející celou řadu opatření a postupů a to nejen u tohoto typu demence.
32
Martina Venglářová 28 Ian Stuart-Hamilton 183 34 Vladimír Pidrman 34-35 33
19
2.6 Léčba demence Léčba demence usiluje především o zlepšení celkového stavu pacienta, udrţení stávajícího stavu nemocného a zhoršování stavu s menší progresí, neţ jak je tomu předpokládáno. Můţeme ji rozdělit na nefarmakologickou léčbu a na farmakoterapii demencí.35 Oba dva typy léčby jsou velice důleţité stejně tak i při jakémkoliv jiném onemocnění. Nestačí pouze uţívat medikamenty a přitom nedbat na správnou ţivotosprávu a naopak. U nefarmakologické léčby jde především o zachování, popřípadě zlepšení jednotlivých dovedností, jako je hrubá a jemná motorika, chůze, soběstačnost, kognitivní funkce, apod. Je zapotřebí umoţnit člověku s demencí smysluplné trávení volného času, ovlivnění behaviorálních a psychologických příznaků, zlepšení komunikace, zlepšení ţivotního stylu, přiměřenou fyzickou i psychickou aktivitu, péči o nutrici, apod.36
2.7 Život s demencí Jak lidé proţívají demenci? Co vše se s nimi děje v průběhu této nemoci? Je zapotřebí znát důkladně ţivot těchto lidí, aby se s nimi mohlo kladně a smysluplně pracovat a přispívat tak k naplnění všech lidských potřeb jednotlivce.
2.7.1 Prožívání demence Huub Buijssen rozděluje proţitek demence do tří zdrojů, které nám poskytnou představu o proţívání demence. Prvním zdrojem je to, co nám sám klient sděluje buď písemným, či ústním slovem. Druhý zdroj je chování klienta s demencí. Můţeme usoudit dle chování pacienta, jak se cítí a to tím, ţe pozorujeme jeho chování – zda je agresivní nebo mírný, zda pláče či se směje, apod. Jako třetí zdroj jsme my sami a naše schopnost se vcítit do nemocného klienta. Je to naše představa a schopnost plně se vţít do klienta. Kaţdý z nás uţ zaţil zmatenost a ví, jaké to je. Všichni jsme jiţ zaţili přechodný stav mezi spánkem a bděním a kaţdý po probuzení zaţil šok, ţe nevěděl, co se děje, kde je, co se stalo, apod. Takto se mohou cítit i lidé s demencí.37 Při péči o člověka s demencí je nutné brát v úvahu tyto tři zdroje a všímat si kaţdé emoce, chování a jednání klienta. Jen takto se můţeme vcítit do nemocného a být
35
Vladimír Pidrman 93 Vladimír Pidrman 93-95 37 Huub Buijssen 42 36
20
mu oporou i v dobách jeho depresí, či špatných nálad, které se u starších lidí, zvláště u lidí s demencí, často vyskytují.
2.7.2 Vědomí pacienta o svém úsudku Nyní si poloţme otázku, zda si je člověk vědom toho, ţe zapomíná, je zmatený, ţe je nějak nemocný. Nad touto otázkou se zkusme zamyslet. Výzkumy ukazují, ţe proţil-li člověk nějakou dramatickou nebo stresovou událost a zůstalo mu psychické trauma, tak psychika člověka vytváří ochrannou bariéru proti myšlenkám, které působí velkou bolest. Mozek člověka „přibouchne dveře“, kdyţ hrozí, ţe by ho zaplavila velká psychická bolest, úzkost a bezmocnost. Můţeme slyšet, jak lidé s demencí říkají: „mám prázdnou hlavu“, „to nejsem já“ a „cítím, ţe se se mnou něco děje.“38 Z těchto výpovědí lze tedy usoudit, ţe člověk si částečně uvědomuje, ţe se s ním něco děje, ţe to není jako dříve. Příklad z praxe: V domově pro seniory jsem se setkala s klienty, kteří měli diagnostikovanou demenci. Při rozhovorech se mi stalo, ţe klientka ve věku 81 let, která má demenci Alzheimerova typu mi po půlhodinovém dialogu mnohokrát řekla: „Já jsem pitomá, já uţ si nic nepamatuji!“ Na základě této zkušenosti mohu potvrdit, ţe si klienti tuto ztrátu paměti částečně uvědomují. Demence je nemoc, která je „strašákem“ dnešní společnosti, zvláště starších lidí. Je zapotřebí, abychom měli představu o této nemoci a věděli, jak s takovým člověkem komunikovat a správně k němu přistupovat.
38
Huub Buijssen 45
21
3
Komunikační specifika se seniorem s demencí Základem pro upřesňování informací, při poskytování péče, aktivizačních
činností, je komunikace. Komunikace znamená jádro pro vytváření vztahu s klientem. U osob mající demenci, je zapotřebí se řídit následujícími čtyřmi principy: Jedná se o zvláštní typ komunikace, která je důsledkem emocionální závislosti, nezpůsobilosti dělat ústupky a adaptovat se komunikovat tak, aby klient rozuměl a pečovatel aby rozuměl klientovi důleţité je nastolit a podporovat partnerství, vzájemnou úctu, respekt a důvěru osoba mající demenci má skutečnou a nepomíjivou poruchu komunikace, proto je třeba pouţít k překonávání specifických obtíţí různé strategie39 Huub Buijssen uvádí základní podmínky, na kterých se má odráţet celá komunikace s klientem. První podmínkou je, aby rozhovor nebyl rušen vnějšími zvuky, jako je např.: nahlas puštěná televize, či rádio. Tak se bude pacient orientovat pouze na ošetřovatele, aby mu rozuměl. Dále by neměl být pečovatel pod časovým tlakem. Je důleţité se při rozhovoru soustředit pouze na klienta a jeho specifické potřeby. Pečovatel se musí vyhnout i tomu, aby v jeho přítomnosti šeptal, protoţe to budí na straně pacienta pocit nedůvěřivosti. Nikdy s ním nemluvit ve třetí osobě, např.: „Klientka dnes nejedla.“40 Je zde dobře vystiţeno, ţe pečovatel nesmí být v časové tísni. Toto pravidlo je často překračováno, neboť vzhledem k malému počtu personálu je často obtíţné dostát tomuto poţadavku. Venglářová, která se zabývá problematickými situacemi v rámci péče o seniory, vystihuje další důleţité body, jak přistupovat v komunikaci k seniorům. Podstatou je uvědomění si, jaké oblasti jsou demencí postihnuté, jaké má klient potíţe a jak se je snaţí kompenzovat. Autorka uvádí podmínky, při jejichţ naplňování se rozvíjí správná komunikace: je vhodné vyuţít okamţik, kdy se klient na nás obrací sledovat neverbální projevy klienta, které nám toho mohou vypovědět více
39 40
Jitka M. Zgola 124 Huub Buijssen 62
22
volíme taková slova, která klient zná a rozumí jim pouţíváme krátké a jednoduché věty, nikdy ne příkazy je nutné si ověřit, zda nám klient rozumí komunikovat více kanály, naší komunikaci doplňovat o příklady, ukázkou věci, apod. vhodná je dotyková komunikace, uklidňuje a obrací klientovu pozornost na sdělení41 V rámci komunikace
se seniorem
s demencí
mohou
vyvstávat
různé
problematické situace. Dobrou komunikaci tvoří především ochota naslouchat. Senioři velmi vnímají náš zájem o ně. Pokud vycítí, ţe je neposloucháme, ztrácí zájem dále pokračovat v rozhovoru. Naslouchání je výrazem neverbální komunikace – oční kontakt, klidný postoj, apod. Verbálně podpoříme klienta parafrázováním či reflexemi jeho sdělení. Tak zdůrazníme jeho rozhodnutí, neodsuzujeme a chápeme ho a přitom dodrţujeme jeho autonomii. V případě neochoty klienta při rozhovoru je důleţité najít příčiny jeho nevůle komunikovat. Důvody neochoty komunikovat mohou vycházet ze situace, ve které se klient nachází. Uzavřenost můţe být způsobena změnou nálad, či smutkem po blízkých, apod. Někteří lidé jsou osamělí, trvá jim déle, neţ se osmělí, mají niţší potřebu mluvit, apod. Senioři se nejraději rozhovoří o svých profesích, rodině, zájmech, atd. Měli bychom se vyhýbat konfliktním a smutným tématům. Je nutné respektovat přání klienta, kdyţ chce být sám a nerušit ho.42 To, ţe klient s námi nechce hovořit, neznamená, ţe se mu budu vyhýbat a nemluvit s ním. Můţe to být pouze projev nedostatečného spánku, špatné nálady, apod. O navazování kontaktu bychom se měli neustále pokoušet. Jak jiţ bylo řečeno, můţe být klient uzavřený a neochotný začít sám mluvit. Zásadní podstata správné komunikace je však trpělivost. Netrpělivost můţe klienta přivádět k pocitu, ţe něco dělá špatně, a tak můţe být smutný, mít strach, apod.43 Klient by měl vycítit, ţe někdo má o něj zájem, ţe je tu pro ostatní a není personálu na obtíţ. Lidé s demencí potřebují zvláštní přístup ke své osobě. Existuje několik metod správného zacházení s lidmi s demencí. Při vhodném přístupu a jednání lze tak předcházet neţádoucímu chování (agrese, apod.) ze strany klientů. 41
Martina Venglářová 76-77 Martina Venglářová 77-78 43 http://www.demenzkranke24.de/umgang-mit-demenzkranken/ 42
23
4
Vybrané metody práce s lidmi s demencí V této kapitole uvedu několik metod pro práci s lidmi s demencí. Při jednání se
seniorem s demencí je vhodné tyto metody pouţít a podle jejich pravidel se i řídit.
4.1 Orientace realitou Orientace realitou se řadí mezi nejstarší metody práce s lidmi s demencí. Dnes se stále ještě vyuţívají její jednotlivé prvky. Vycházelo se z přesvědčení, ţe pro člověka, který je dezorientován, je dobré nabídnout různá řešení a pomůcky pro usnadnění orientace. Zkušenosti však ukázaly, ţe tento přístup je mylný. Koná-li se tento přístup poctivě a důsledně, časem se ukáţe, ţe sice dochází ke zlepšení „orientace“, ale za cenu celkového diskomfortu, zhoršení stavu, neţádoucího chování, apod. Lidé s demencí interpretují realitu jinak neţ zdraví lidé. Je dobré jejich myšlenky nevyvracet, ale pracovat s nimi. Tomu se věnuje například technika validace. Některé prvky z metody orientace realitou však nevymizely: např.: hodiny a kalendář na dobře viditelném místě, barevná označení, jasné a srozumitelné nápisy, apod.44 Orientace realitou proto dala jasný základ pro další přístupy a metody. Na praxi v domově pro seniory jsem se setkala s jednotlivými prvky této metody. Například na pokoji měl klient naproti posteli velké hodiny, na které bylo dobře vidět ze všech míst pokoje. Pokoje nebyly vymalované bílou barvou, ale byly barevné. To si myslím, ţe je také jeden z prvků orientace realitou.
4.2 Validace Validace je metoda, která se zabývá empatickou komunikací s lidmi s demencí. Jejím cílem je obnovení důstojnosti člověka, zvýšení sebehodnocení, předcházení úzkosti a zabránění ústupu do vegetace. Zakladatelka této metody se jmenuje Naomi Feil. Validace přijímá člověka v celé jeho celistvosti i s aktuálními potřebami. Je zaloţena na úctě a empatii ke starým lidem s demencí, kde je základem růst důvěry, zmenšení
úzkosti,
obnovení
vědomí
vlastní
hodnoty
a
zlepšení
tělesného
a společenského fungování.45 Tato metoda vychází z teze, ţe kaţdý člověk je jedinečný a je zapotřebí se náleţitě k němu chovat.
44 45
Iva Holmerová 95-96 Hana Číţková, studijní materiály ke kurzu reminiscence, VOŠ Jabok
24
Principy a hodnoty validace: brát člověka jako jedinečnou osobu kaţdý má svou vlastní hodnotu, i přesto ţe je člověk dezorientován chování dezorientovaných klientů má své příčiny chování
ve
stáří
se
odráţí
kombinací
tělesných,
společenských
a psychických změn z celého ţivota nenutit seniory ke změně chování přijímat staré lidi bez posuzování kdyţ selhává krátkodobá paměť, připravit se na to, ţe klientovi vyvstanou ranější vzpomínky vcítění se do klienta buduje důvěru, sniţuje úzkost a obnovuje důstojnost46 Některé příklady z technik validace: Technika: opakování slov - opakování slov, které klient řekl, pečovatel opakuje to, co klient řekl a uţívá k tomu stejná klíčová slova (tón, spád řeči, atd.) Technika: udržení upřímného blízkého očního kontaktu - projevuje se náklonnost přímým očním kontaktem, pečující tak můţe zastupovat roli rodiče – pocit bezpečí, lásky, které vedou ke sníţení úzkosti Technika: spojování chování s nesplněnými lidskými potřebami - nepřiměřené chování můţe vyjadřovat touhu po uspokojování lidských potřeb: lásky, uţitečnosti (obnovení pohybů spojených s prací), vyjádření zraněných emocí, apod.47 Na této metodě je dobré to, ţe nevyţaduje ţádné speciální vzdělání, pouze ochotu a vcítění se do seniora. Tudíţ tuto techniku můţe pouţívat kdokoliv z ošetřujícího personálu. Validace má různé techniky, které se dají vyuţívat při všech stadiích demence. Pozitivní je také to, ţe nejsou náročné na čas a dají se pouţít při běţné péči o klienta.
46 47
Hana Číţková, studijní materiály ke kurzu reminiscence, VOŠ Jabok Hana Číţková, studijní materiály ke kurzu reminiscence, VOŠ Jabok
25
Na pracovištích, kde jsem se setkávala s lidmi s demencí, mě metoda validace velmi zaujala. Pečovatelé se chovali ke klientům důstojně a respektovali jejich potřeby. Velmi se soustředili na oční kontakt a správnou artikulaci, kdy se nebáli ke klientovi přistoupit blíţe a vše mu jasně a stručně vysvětlit, co se teď bude dělat.
4.3 Kognitivní trénink Tento trénink je vhodný pro lidi s demencí zejména v mírném a středně pokročilém stadiu demence. Náročnost je třeba uzpůsobit na základě jedinců ve skupině. Je zapotřebí navodit atmosféru důvěry, neopomenout kladné zpětné hodnocení, pochvalu, apod. Tento trénink vede lidi k procvičení, aktivizaci, ale většinou nedochází ke zlepšení kognitivních funkcí. Proto tuto metodu lze povaţovat spíše za jednu z forem aktivizace a zábavy. Ve fázi rozvinuté demence je dobré pracovat s dlouhodobou pamětí, která je dlouho zachována, takto lze dosáhnout úspěchu.48 Kognitivního tréninku jsem se mohla sama osobně zúčastnit v domově pro seniory. Lidé s demencí vytvořili kruh kolem stolu a ergoterapeutka s nimi procvičovala paměť a intelekt. Paměť a intelekt patří mezi nejvíce zasaţené oblasti mozku u lidí s demencí, proto je třeba je neustále procvičovat. Ergoterapeutka měla připravené různé úkoly, dle náročnosti. Např.: skládání puzzle (velké jednotlivé dílky), rozpoznávání různých geometrických tvarů, doplňování slov do vět, apod. Je zde zapotřebí mít skupinu lidí s podobnými schopnostmi a dovednostmi, aby se nestávalo, ţe pro někoho jsou úkoly moc jednoduché a pro jiného nedosaţitelné. Lidé s demencí potřebují zaţívat pocit úspěchu, ţe něco dokáţou.
48
Iva Holmerová 96
26
5
Aktivizační činnosti Kaţdému je snad znám stereotyp ţivota starých lidí, kterým není dopřán
dostatek podnětů. Sice dostávají najíst, jsou čistí, ošaceni, ale chřadnou na základě nedostatku uspokojování svých intelektuálních a společenských potřeb. Můţeme se setkat u některých pracovníků s tím, ţe zastávají názor, ţe staří lidé jiţ ţádné intelektuální potřeby nemají. Tento přístup je tak zbaví zodpovědnosti a ušetří si tak s klienty práci. Kvalitní a pestrý program je nutný pro kaţdodenní péči se seniory s demencí a je důleţitý pro jejich duševní i fyzický stav.49 Kalvach se zaobírá procesem aktivizace a tvrdí, ţe nečinnost je spojena s prázdnotou a nízkou kvalitou ţivota. Tudíţ je třeba seniory aktivizovat, aby se této nečinnosti mohlo předcházet, jak po stránce fyzické, tak psychické. Základem aktivizace je individualizovaný osobní přístup. Aktivizace musí být ze strany seniorů kladně přijímaná, neboť násilná tělesná aktivizace můţe vejít aţ do podoby fyzického týrání. Psychická aktivizace musí téţ vycházet z individuálních přání klienta. Aktivita se musí zaměřit na to, aby člověk chtěl, mohl a uměl danou činnost vykonávat.50 Není zapotřebí klienta násilně nutit do aktivizačních činností, ale nechat projevit jeho svobodnou vůli. Aktivizační činnosti by měly být nabízeny kaţdému a měly by být orientované a přizpůsobené celkovému stavu klienta.
Metody aktivizace: -
nalézání smyslu ţivota a zvyšování motivace lidí k dalšímu úsilí
-
překonání deprese
-
podpora reálných stanovisek proti beznaději
-
posílení vlastní identity, důstojnosti a sebeúcty
-
posílení pocitu sounáleţitosti, opory, jistoty proti opuštěnosti a ztracenosti
-
vyuţití aktivizačních a kompenzačních pomůcek
-
nácvik ohroţených či ztracených dovedností a schopností, atd.51
Aktivizace dává starému člověku pocit, ţe někam patří, ţe něco můţe či dokáţe. Dává mu to pocit sebeuspokojení a vzájemné sebeúcty. Nejhorší v ţivotě je nicnedělání, 49
Eva Rheinwaldová 12 Zdeněk Kalvach 82 51 Zdeněk Kalvach 83-84 50
27
pocit zbytečnosti, prázdnoty a ztráty smyslu ţivota. Tato aktivizace má člověka vyvést z jeho dosavadní nečinnosti a dát mu tak nový rozměr ţivota. Něco, na co se můţe těšit, z čeho můţe čerpat a co ho bude obohacovat.
5.1 Naléhavost aktivizace Aktivizace je naléhavá především u nemocných lidí s poruchami symbolických funkcí – řeči, čtení, psaní, prostorového vnímání; dále u nemocných s poruchami hybnosti; u nemocných, kteří jsou ohroţeni imobilizačním syndromem, kde hrozí vznik dekubitů (proleţenin); u nemocných s reaktivní depresí; u osob, které proţívají rezignovanou apatii neúspěšného smíření se stářím či osobní situací (osamělost, ztráta smyslu ţivota) zvláště v ústavní péči; a v neposlední řadě u lidí s demencí, kteří jsou „cizinci ve světě“, a tomuto světu přestávají rozumět a orientovat se v něm.52
5.2 Smysl činnosti Aby činnost měla smysl, musí splňovat základní kritéria, kterými jsou: dobrovolnost, sociální přiměřenost a pocit úspěchu. Kritéria musí být respektována při kaţdé aktivitě jedince s demencí. Je třeba, aby kaţdá činnost měla svůj účel. Nikdo činnost nedělá jen tak. Účel můţe být pouze pocitový (mám z toho dobrý pocit) či materiální (sbírání peněz na nový byt). Získání lidí, aby se rozhodli pro nabízenou aktivitu, je mnohdy dosti náročné a vyčerpávající. Přesto, aby tyto činnosti splnily svůj smysl a cíl, je zapotřebí, aby se klienti pro ně rozhodovali dobrovolně. Leckdy se stává, ţe nedobrovolnost spočívá v tom, ţe není nic jiného nabídnuto.53
5.3 Aktivity plánované na individuální bázi Plánování aktivit je důleţitým prvkem, aby se mohlo vyhovět potřebám, zájmům a přizpůsobit se tak schopnostem kaţdého klienta. K tomu je důleţité vytvářet individuální plánování. Individuální plánování by mělo respektovat kaţdého jednotlivce a dívat se na něj z pohledu účelu dané aktivity, co z toho získá, jaké silné stránky uplatní, které aktivity jsou pro něj vhodné, apod. Personál je však zvyklý volit cíle programů a do těchto cílů pak klienty zapasovat, coţ vede k frustraci jak pro personál, tak pro klienty.54 Respektovat kaţdého jednotlivce na individuální bázi je potřebné
52
Zdeněk Kalvach 84-85 Jitka M. Zgola 153 54 Jitka M. Zgola 163 53
28
z hlediska rozvíjení stávajících schopností a dovedností. Je proto nutné vytvářet takový program, který se dá přizpůsobit kaţdému klientu dle jeho schopností.
5.4 Příjemné a společensky přijatelné činnosti Osoba s narušenými poznávacími funkcemi ţije „tady a teď“. Proto nelíbí-li se klientovi nabízená činnost, je nutné přestat. Pozná se to na základě neverbálních projevů klienta. Kaţdá činnost musí být pozitivním odrazem věku a statusu osoby. Při aktivizaci se někdy pouţívají prvky, u kterých by se mohlo zdát, ţe patří spíše do světa dětí, např. hraní scének, dětských her, apod. Je důleţité brát v úvahu, ţe člověk s demencí je dospělý člověk se svou autonomií. Pro osoby s demencí můţe být vnímání jiné. Dětinská hra či tvorba můţe ohrozit nebo narušit jiţ tak zranitelné sebevědomí a můţe to být pro člověka s demencí devastující úder. Důleţité je také ocenění výrobků aktivit, coţ je důleţitý prvek při zachování úcty a sociálního statusu klienta. Při aktivitách je nutné, aby byl zaručen vţdy úspěch klienta, proto musí nabízené činnosti vţdy být v rámci jeho schopností a dovedností. Samozřejmě, ţe výběr činností se bude lišit člověk od člověka, protoţe kaţdý má jiné nároky, schopnosti a kaţdý v aktivitě vidí jiný smysl a účel.55 Musí se brát v úvahu, ţe pečovatel se nikdy nezavděčí všem. Nechce-li někdo něco dělat, najde si výmluvu, proč se mu do toho nechce. Je zapotřebí brát kaţdého člověka se svobodnou vůlí, aby se mohl sám rozhodnout a jak jiţ bylo řečeno, nutit někoho do aktivizačních činností nemá pak smysl a účel a můţe to však naopak ještě více uškodit. Zgola uvádí tři sféry, ve kterých probíhají činnosti jednotlivce. Jedná se o činnosti směřující k produkci něčeho, dále o činnosti zaměřené na péči o sebe a jako třetí okruh jsou to činnosti volného času. První sférou je práce. Pro mnoho lidí je těţké v institucionální péči přijít o ztrátu své produktivity. V některých zařízeních sociálních sluţeb se můţeme setkat s tím, ţe klientům je nabídnuta příleţitost, aby se na něčem mohli podílet. Např.: práce na zahradě, pomoc s přípravou jídla, apod.56 Práce je náplní našeho ţivota. Bez práce by se ţivot stal jednotvárným a chyběl by ţivotu ten správný impuls. Lidem to přijde přirozené, ţe musí pracovat, aby bylo za nimi něco vidět, aby si vydělali peníze, apod. Kdyţ však ve stáří ubývá schopností, je těţké se vyrovnávat s tím, ţe jiţ nic nemohou a nedokáţou. 55 56
Jitka M. Zgola 154-155 Jitka M. Zgola 156
29
Druhou sférou jsou činnosti zajišťující péči o sebe sama. Péče o sebe je jednou z nejzákladnějších a nejintimnějších činností v našem ţivotě. Kaţdý jiţ od svého dětství má v dané věci jistý rituál, který je však narušen při pobytu v ústavní péči. Protoţe mezi hlavní důvody institucionální péče patří fakt, ţe jedinec nezvládá úkony pro samostatné fungování, proto je třeba mu pomoci i při péči o sebe sama. Třetím faktorem je volný čas. Přestoţe většina aktivizačních činností naplňuje volný čas klienta, je ţádoucí, aby bylo bráno v úvahu právo kaţdého jednotlivce na svůj individuální volný čas v pravém slova smyslu.57 Volný čas by měl být přiměřený. Není dobré, kdyţ má klient mnoho volného času. To se pak pojí s nečinností a marným přemýšlením a strachování se o svou budoucnost.
5.5 Pravidla pro vhodný výběr aktivit Pro lidi s demencí je nutné dělat programy, které nejsou příliš vzrušující, ale spíše stimulující. Je zapotřebí dbát na strukturované úkoly a pomoc při udrţování koncentrace. Podporujeme kaţdý zájem, vycházející z klienta. Je vhodné pouţívat aktivity, jako jsou rukodělné činnosti, diskuse v krouţku, malování, stolní hry, cvičení, šití, zahradnické práce, apod.58 Při zavádění aktivizačních činností je vhodné brát v úvahu následující body: vyuţívat zachovaných schopností klienta minimalizovat rozptylující podněty omezit moţnosti volby vyhnout se dvojznačnosti dávat podrobné instrukce pomáhat konkrétními vizuálními prostředky vyloučit moţnost případného neúspěchu59 Toto jsou nejúspěšnější pravidla, která se při aktivizačních činnostech nejlépe osvědčila. Klient nesmí mít pocit, ţe něco zkazil nebo ţe se mu něco nepovedlo. Je důleţité mu dávat najevo jeho úspěch a chválit ho.
57
Jitka M. Zgola 157-159 Eva Rheinwaldová 63 59 Jitka M. Zgola 165 58
30
5.6 Pokyny při zavádění aktivizačních činností Buijssen uvádí pokyny, kterými by se měli pečovatelé řídit. Jedná se např.: o přizpůsobení se rytmu klienta, a tak s ním sladit svůj krok. Klient s demencí bývá pomalejší, a jak ztrácí paměť, vše je pro něj nové a musí se s tím seznámit. I pouhé oblékání se můţe stát dlouhou činností, neboť klient se seznamuje s tím, zda jsou to jeho kalhoty, jaký je vzor na svetru, apod.60 Další instrukcí je, ţe bychom neměli učit lidi s demencí novým věcem. Osobnost člověka nelze předělat, a tak věci, které byly dříve samozřejmostí, se nyní stávají sloţitějšími, protoţe jejich paměť zapomíná a nejsou schopni si to vybavit. Je zapotřebí pracovat s osobností, jaká je v současném stavu.61 Další zásada spočívá ve vyhýbání se konfrontaci. Dělá-li člověk něco špatně, neignorujeme ho, ale klidně a jemně ho napomeneme.62 Není to o tom, aby si klient dělal, co chtěl, a my jen dohlíţeli. Ale my svým jednáním a chováním mu dáváme příklad k tomu, co je správné a ţádoucí. Řád, pravidelnost a odpočinek jsou součástí kvalitní péče o seniory. Je potřeba zavést kaţdodenní řád, jako je: vstávání, mytí, oblékání, snídaně, nákup, káva, spánek, čaj, příprava jídla, atd. Je nutné nic neměnit v klientově prostředí. Nechat nábytek na místě, tak jak byl, věci uklidit na správné místo do skříně, apod. 63 Toto je důleţité pravidlo, které se musí dodrţovat při správném přístupu ke klientovi. Při jednání s klientem je zapotřebí brát v úvahu, ţe je to zralá dospělá osobnost, proto s ním tak jednat. Humor je také součástí dobrého přístupu. Humor uvolní obtíţné situace a pacienta s demencí potěší úsměv na tváři jeho ošetřovatelů. Avšak nesmí mít pocit, ţe se mu druhý vysmívá. Humor je lék, který brzdí agresivitu.64 Další pokyny pro zvládání péče o seniory s demencí jsou např.: nebrat si emoční výbuchy osobně a brát na vědomí, ţe je možnost stále se radovat.65 Buijssen poukazuje na to, abychom si uráţky, negativní postoje klientů k nám samotným nebrali váţně, ale přijímali je s nadsázkou a dokázali se nad tím pousmát. Humor – úsměv na tváři nesmí ze strany pečovatelů vymizet, neboť dává najevo vlídný a laskavý přístup, a ţe práce, kterou pečovatel vykonává, nedělá s odporem, ale s láskou.
60
Huub Buijssen 102 Huub Buijssen 103 62 Huub Buijssen 103 63 Huub Buijssen 104 64 Huub Buijssen 105-106 65 Huub Buijssen 106-107 61
31
5.7 Činnosti stimulované prostředím Je důleţité brát ohled i na klientovo prostředí. Jitka M. Zgola uvádí tři skupiny prostředí, které stimulují činnosti pro lidi s demencí. Jedná se o hmotné, sociální a kulturní prostředí.66
5.7.1
Hmotné prostředí
Hmotné prostředí představuje stimulování nějakého druhu aktivity, aniţ by to pečovatelé zamýšleli. Můţe se jednat o rozčílení, přecházení, hromadění zásob či naopak prozkoumávání, procházky, navštěvování, třídění předmětů, apod. Např. klikaté cestičky se zákoutími na zahradě dávají podnět ke zkoumání, a tak dávají procházkám smysl. Nábytek, jako jsou ţidle a stůl, dávají podnět ke společenským kontaktům. Výhoda hmotného prostředí je, ţe lidem s demencí napadne daná činnost spontánně. Je zde důleţitá aktivita personálu, která musí být bdělá a vyuţívat všech příleţitostí, které se naskytují. Např.: Okno v pokoji samo o sobě nic neznamená, avšak důleţité je s klientem na vozíku zajet k oknu tak, aby něco viděl a mohl sledovat co se děje, a ne aby se díval pouze na oblohu.67 Tudíţ je nutné vyuţívat kaţdé maličkosti, která by klienta mohla zaujmout. Je důleţité dávat podnětné prostředí, aby člověka motivovala k aktivizaci.
5.7.2 Sociální prostředí Sociální prostředí je velice podnětné a podpůrné při kaţdém osobním setkání. Úsměv, slova jako „děkuji“ či „prosím“ vede klienta k aktivitě, a tak kaţdý se můţe stát součástí dění. Někdo má zalíbení v tom, ţe sedí u vchodu zařízení na vozíku a zdraví kolemjdoucí. V jednom zařízení bylo na základě poţárního opatření zákaz stání vozíků u vchodu do budovy. Čímţ byli pečovatelé nuceni klienty přemístit do místnosti, která byla určena k provádění aktivit, avšak zde jim nezbývalo nic jiného, neţ se dívat jen na sebe a personál se je snaţil jen zoufale zapojovat do činností. Tak se vytratila jedna aktivita, která měla smysl.68
66
Jitka M. Zgola 159-161 Jitka M. Zgola 159-161 68 Jitka M. Zgola 161 67
32
Příklad z praxí Na základě svých zkušeností z domova pro seniory a z domu s pečovatelskou sluţbou mohu potvrdit, ţe klienti velmi rádi sedávají u vchodu do zařízení a s kaţdým si s radostí promluví. Tato činnost jim přináší pocit, ţe někam patří a ţe se tak můţou zapojit do širšího dění v okolí.
5.7.3 Kulturní prostředí Kaţdá skupina lidí, která spolu ţije, si vyvine svoje uznávané hodnoty a tradice, které je nutno respektovat a brát v úvahu. Zvláště je důleţité respektovat etnické, spirituální a kulturní zázemí obyvatel, ale také personálu. Program aktivit je důleţitým prostředkem k formování takovéto kultury. Program aktivit můţe podpořit spojování různých týmů, např.: v rámci společenských her, kdy různé týmy z různých zařízení proti sobě soupeří, apod. Ze společenských oslav (např. narozenin) a opakujících se událostí se vyvíjí tradice, kde se rodí pocit identity a role. Takovým procesem vzniká komunita, která zahrnuje kaţdého jednotlivce i ty nejvíce postiţené osoby.69 Na praxi v domově pro seniory jsem se setkávala s různými společenskými událostmi, jako bylo např.: Svatomartinské posvícení, ples seniorů, či různé výlety do okolí. Díky těmto událostem se tak mohlo dobře tvořit kulturní prostředí, které je velice důleţité pro souţití více lidí v jednom zařízení.
5.8 Terapie pro lidi s demencí V rámci aktivizačních činností pro lidi s demencí se vyuţívají různé terapie, jako např.: ergoterapie, arteterapie, muzikoterapie, pet-terapie, a mnoho dalších. Terapie dávají za cíl zapojení se do aktivizace, aby se necítili být osamoceni a neupadali tak do nečinnosti.
5.8.1 Ergoterapie Ergoterapie je nedílnou součástí péče o lidi s demencí. Tato terapie vede klienta postiţeného demencí k větší soběstačnosti a k zlepšení sebeobsluţných činností. V širokém povědomí veřejnosti je ergoterapie chápána jako „léčba prací“. Léčba prací je však pouze malou součástí této terapie. Terapeutickým prostředkem jsou postupy, které napomáhají k obnově postiţené funkce. Cílem této terapie je maximálně moţná dosaţitelná míra soběstačnosti, nezávislosti klienta a zvyšování kvality ţivota. 69
Jitka M. Zgola 161-162
33
Ergoterapeut s kaţdým klientem dělá vyšetření, na jehoţ základě sestavuje krátkodobý a dlouhodobý terapeutický plán.70 Tato terapie patří k nejvýznamnějším terapiím pro lidi s demencí, neboť se cvičí a posiluje jejich soběstačnost. Já jsem se na praxích setkala s ergoterapií především jako „s léčbou prací“, kde skupina klientů vytvářela různé rukodělné činnosti.
5.8.2 Arteterapie Arteterapie znamená léčbu pomocí hudby, prózy, výtvarných technik a postupů. Jejím cílem je změnit sebehodnocení klienta, zvýšit jeho sebevědomí a přinášet mu tak pocit naplnění jeho ţivota. Umělecká tvorba není tak důleţitá, důleţitější je samotný proces tvorby.71 Arteterapie pro seniory přispívá k pomoci vypořádání se se ztrátou fyzických sil, zdraví, posiluje smysl pro důstojnost, snaţí se aktivizovat zbytky jejich vitality a flexibility.72 Jsou různé techniky a způsoby, jak malovat, jakými barvami a s jakými pomůckami pracovat. Záleţí na kreativitě a motivaci terapeuta. Vhodné jsou např.: přáníčka pro děti z mateřských školek, které přijdou do domova pro seniory zazpívat pásmo koled, apod. Klientům to pak dává pocit uţitečnosti a mají radost, ţe můţou obveselit a obdarovat malé děti.
5.8.3 Muzikoterapie Uţití některých prvků muziky příznivě působí na psychiku klientů s demencí a posiluje jejich sebevědomí. Muzikoterapii lze rozdělit na aktivizační, kdy se klient sám zapojuje a na techniky, které pomáhají k uvolnění a relaxaci (pasivní). Pro aktivizační techniky je nutno brát v úvahu, ţe lidé s demencí mají úbytek paměťových schopností, je třeba respektovat věk klientů a přirozenou úctu k člověku. Vybíráme jednodušší prvky, ale musíme dávat pozor na dětinské prvky. Lidé s demencí jsou dospělými lidmi. Jsou vhodné různé rytmické cviky, zpěv, pouţívání hudebních nástrojů, apod.73
70
Jitka Suchá 142 Šickova-Fabrici J.: Základy arteterapie Praha: Portal, 2002 in Iva Holmerová, Eva Jarolímová, Jitka Suchá 212 72 Iva Holmerová, Eva Jarolímová, Jitka Suchá a kol. 212 73 Iva Jindrová 225-227 71
34
Také pasivní část muzikoterapie je velmi důleţitá, kdy se pozornost dává na uvolnění, relaxaci, dechová cvičení a poslech hudby.74 Na různých pracovištích, kde jsem se setkávala s lidmi s demencí, jsem vypozorovala, ţe klienty hudba obveseluje a odstraňuje se tak napětí a tím se vytváří atmosféra pro navázání lepší komunikace. Nejvíce samozřejmě upřednostňují hru na harmoniku a zpěv dechovek, při kterých vzpomínají na své mládí. Mají totiţ zachovanou dlouhodobou paměť, tudíţ se velmi rádi zapojují při zpěvu písní, které se naučili ve svém mládí.
5.8.4 Kinezioterapie a taneční terapie Kinezioterapie přispívá lidem s demencí především k udrţení jejich svalové síly a stability, ale je i výbornou prevencí problémového chování, jako např.: agrese. Řadíme sem různá cvičení, např.: vsedě v kruhu na ţidlích, vycházky, apod. Důleţité je vybírat taková cvičení, která jsou přiměřená věku a zdravotnímu stavu a tato cvičení musí být doprovázena slovním projevem.75 Tanec a hudba mají velký význam v oblasti nonverbální komunikace, kdy klienti pomocí hudby vyjadřují, co cítí, proţívají, atd. Tyto aspekty jsou velice důleţité při práci se seniory s demencí. Trvání a průběh této aktivity je nutno přizpůsobit k daným moţnostem.76 Senioři velice rádi tančí. Na praxi v domově pro seniory se mi stalo, ţe při „Svatomartinském posvícení“, kde hrála příjemná hudba, několik klientů tančilo a dokonce roztancovali i personál. Atmosféra pak byla uvolněnější a radostnější.
5.8.5 Pet-terapie Tato terapie spočívá v léčbě pomocí zvířat. Mezi zvířaty a lidmi, zvláště lidmi s demencí existuje vzájemný silný vztah.77 Lidé s demencí však nejsou schopni se sami postarat o své zvíře. Je dobré mít zvíře v institucích, kde jsou ubytováni, neboť mají blahodárný význam, jak na fyzický, tak psychický stav člověka. Prokázalo se, ţe při hlazení domácích mazlíčků dochází k poklesu krevního tlaku, srdeční činnost se zklidňuje a dochází k celkovému uvolnění a relaxaci.78 Z mého pohledu jsou zvířata v zařízeních, kde jsou lidé osamoceni a často trpí depresemi a pocitem méněcennosti, velmi vítána. Člověk si se zvířetem můţe popovídat, sdělit mu, co ho trápí, a tak dochází k uvolnění a sníţení úzkosti. 74
Iva Jindrová 227-228 Iva Holmerová 100 76 Iva Holmerová 100 77 Iva Holmerová, Eva Jarolímová, Jitka Suchá a kol. 229 78 Tamteţ in Iva Holmerová, Eva Jarolímová, Jitka Suchá a kol. 229 75
35
5.8.6 Terapeutické panenky Společnost APOS BRNO dodává terapeutické panenky, které jsou vhodné zejména pro lidi s demencí. Panenky tak připomínají skutečné děti. Jsou vyrobeny z textilií, které jsou příjemné na dotek, a tak stimulují smyslové orgány klienta. Výraz těchto panenek je neutrální a navozuje kladné emoce. Do panenky je moţno vloţit přídavné moduly, jako např.: tlukoucí srdíčko, sáček s vůní, apod.79 Tyto panenky připomínají lidem s demencí své mládí, kdy se starali o své děti, a tak je dobré je uţívat při reminiscenční terapii. V domově pro seniory, kde jsem byla na praxi, začali při mém působení tyto panenky pouţívat a dle mého úsudku se velmi osvědčily. Lidé s demencí tak měli pocit uţitečnosti, ţe se o někoho mohou starat. Nosili je s sebou na oběd a různé aktivizační činnosti. Myslím si, ţe dokázali i díky těmto panenkám více komunikovat s personálem o svých dětech, které vychovali a stávali se tak více otevřenějšími.
5.8.7 Fyzioterapie Pracujeme-li s člověkem s demencí, je nutné si uvědomit jeho lidskou důstojnost a nedegradovat ho. Není vhodné v přemíře o něj pečovat, neboť to vede ke ztrátě soběstačnosti a závislosti na druhých. Je zapotřebí získat důvěru, nespěchat, být trpělivý, apod. Důleţitá je týmová spolupráce, kam se řadí zdravotní sestry, lékaři, fyzioterapeuti, pečovatelé a rodinní příslušníci. Je ţádoucí zaškolit ošetřující personál o správném polohování, vertikalizaci, dopomoci při chůzi, správný sed, přesuny z lůţka na lůţko, apod. Je důleţité zachovat zbývající schopnosti při hygieně, podání jídla, oblékání, atd.80 Pro lidi s demencí je vhodné vyuţití bazální stimulace. Bazální stimulace je v současné době aktuálním tématem pro správné polohování pro lidi upoutané na lůţko. Je zaloţena na podpoře individuálního rozvoje postiţených a těţce nemocných, zejména lidí s demencí. Tato metoda respektuje individuální potřeby člověka, jeho jedinečnost a historii. Je poskytována s ohledem na věk a moţnosti člověka. Je určena nemocným lidem, kteří mají poškozenou schopnost vnímání, pohybu a komunikace, jako jsou lidé s demencí.81 Bazální stimulace se poskytuje při špatné pohyblivosti klienta. Říká se, ţe dekubity (proleţeniny) jsou výsledkem špatného přístupu a péče k nemocným. Při
79
Informační materiály APOS BRNO získané v domově pro seniory, Pelhřimov Jaromíra Lískovcová 151-152 81 http://www.bazalnistimulace.cz/ 80
36
správném polohování by se tak dekubitům mohlo předcházet a zamezit mnohým bolestem a převazům, které musí klient vytrpět. V domově pro seniory, kde jsem byla na praxi, měli rozpis, jak správně polohovat, podle jakých pravidel se řídit a rozpis, kde byly záznamy o polohování klienta (v kolik hodin, jak a kdo klienta napolohoval).
5.8.8 Reminiscenční terapie Další pouţívanou a uznávanou metodou pro práci nejen s lidmi s demencí, ale se seniory obecně, je reminiscenční terapie. Jedná se o metodu, kdy se pracuje se vzpomínkami seniorů. U demence je zachována dlouhodobá paměť, proto má tato terapie pozitivní účinek. Vhodná a doporučující je spolupráce s rodinou, kdy nám rodina můţe poskytnout informace o ţivotě klienta, fotografie, vzpomínkové předměty, apod.82 Nejlepší pro tuto vzpomínkovou metodu je sestavení klientova ţivotopisu za jeho pomoci nebo za pomoci rodinných příslušníků. V ţivotopisu uvádíme to, co povaţujeme za podstatné a přínosné pro celý náš ţivot. Lidé se k některým událostem velmi rádi vracejí. Tento ţivotopis je přínosný i pro personál, který pečuje o tyto lidi. Péče o lidi s demencí je velmi vysilující a vyčerpávající a dozví-li se personál něco o klientově ţivotě, můţe pak s ním lépe navazovat komunikaci. Např.: člověk s demencí se rozzáří, kdyţ uslyší název svého rodného města, jména svých dětí, apod.83 Další vhodnou pomůckou pro práci se vzpomínkami je „memory book“, portfolio ţivota, kam jsou ukládány fotografie klientova ţivota, obrázky, které pro danou osobu něco znamenají, ale také vyhlášky, plány domu, novinové ústřiţky, apod. Podobný smysl má i „memory box“, coţ je krabice, do které se dávají drobné předměty, které připomínají celý ţivot (památník, špulka, či další jiná drobnost). Díky těmto předmětům se můţe člověk rozpovídat o dávných věcech, které proţil, a které se mu zaryly do své paměti. Některá zařízení si pro tuto techniku zřizují i „memory room“. To je místnost, která je vybavena dobovým nábytkem, atd. Reminiscence vyuţívá také staré filmy, hudbu, tanec, atd.84 Reminiscence můţe probíhat v menších skupinách. Pak je důleţité zvolit si nějaké téma (např.: vojna, svatba, první lásky, apod.), o kterém se budou jednotliví členové bavit. Pro setkávání ve skupinkách je nutná znalost klientových osudů, 82
Iva Holmerová 97 Iva Holmerová 97 84 Iva Holmerová 97 83
37
abychom se vyhnuli bolestným a nepříjemným záţitkům. Reminiscence není psychoterapie, ale měla by být podporou pro lidsky důstojné zacházení člověka s demencí.85 Reminiscenční terapie je vhodná pro klienty s demencí, neboť se pracuje s dlouhodobou pamětí, která u takovýchto lidí přetrvává, a tudíţ se s ní dá dobře pracovat. Na základě této techniky se dá lépe komunikovat pomocí dřívějších záţitků. V poslední době se velmi rozvíjí a můţeme se s ní setkat v mnohých domovech pro seniory či v jiných zařízeních poskytující podobné sociální sluţby. Lidé s demencí potřebují celodenní péči, která leckdy z různých důvodů nemůţe být v rodině plně zabezpečena (zaměstnání, studium, děti, apod.). Zákon o sociálních sluţbách vymezuje základní sluţby poskytované lidem s demencí.
85
Iva Holmerová 98
38
6
Sociální služby pro seniory s demencí Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách patří mezi nejzákladnější a
nejvýznamnější dokumenty týkající se sociální práce se seniory. V ustanovení §3 vymezuje důleţité pojmy týkající se sociální práce, mezi které řadíme především sociální sluţby. Tyto sluţby zprostředkovávají tři základní oblasti. Těmito oblastmi se rozumí sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. Sociální sluţby se poskytují formou pobytovou, ambulantní a terénní.86
6.1 Služby sociální péče V ustanovení paragrafu 38 jsou sluţby sociální péče definovány takto: „Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti a v případě kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení.“87 Hlavním posláním je zapojení seniora do běţného ţivota, a aby se mohl od této sluţby osamostatnit a být soběstačný. Touto částí zákon poukazuje i na leţící klienty a to tím, ţe je zapotřebí jim zajistit důstojné prostředí a zacházení. Pojítkem
veškerých
sociálních
sluţeb
je
zajištění
lidské
důstojnosti.
V ustanovení §2 nám definuje, ţe kaţdá osoba má nárok na bezplatné poradenství o moţnostech řešení nepříznivé situace a jejich předcházení. Dále vymezuje, ţe rozsah a forma pomoci poskytnutá prostřednictvím sociálních sluţeb musí zachovávat především lidskou důstojnost všech osob. Musí být poskytovány v zájmu osob a v odpovídající kvalitě, přičemţ musí být důsledně zajištěno dodrţování lidských práv a základních svobod osob.88 Lidská důstojnost, která je základem pro lidská práva, je nejdůleţitějším aspektem standardů kvality sociálních sluţeb. Je zabezpečena mnohými legislativními opatřeními, jako je např.: Listina základních práv EU, Všeobecná deklarace lidských práv a svobod, Národní plán přípravy na stáří, Listina základních práv a svobod, apod.
86
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, §3 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, §38 88 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, §2 87
39
6.2 Aktivizační služby Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách vymezuje pojem sociálně aktivizační sluţby pro seniory a osoby se zdravotním postiţením. „Sociálně aktivizační služby jsou ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením sociálním vyloučením. Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“89 Aktivizační sluţby mají své zakotvení v legislativních dokumentech, proto jsou závazná i pro sociální sluţby v péči o lidi s demencí.
6.3 Péče o seniora v domácím prostředí Nejpřirozenějším starání se o seniora je bezpochyby ošetřování v domácím prostředí. Při péči o seniora v přirozeném prostředí nám mohou pomoci sluţby sociální péče, a to zejména: pečovatelská sluţba, osobní asistence, odlehčovací sluţby, apod. Cílem těchto sluţeb je pomoc zajistit takové podmínky, aby senior s demencí mohl zůstat co nejdéle ve svém přirozeném prostředí. Avšak jsou situace, kdy se péče o seniora stává nezvládnutelnou a rodinní příslušníci jsou donuceni dát svého člena do institucionální péče, kde mu bude poskytnuta veškerá péče.
6.4 Institucionální péče Haškovcová se zaobírá institucionální péčí z hlediska čtyř základních sloţek, kterými jsou individuální, sociální, zdravotní a hmotná. Je zapotřebí, aby se klientovi dostalo co nejvíce moţné péče, která zajišťuje všechny tyto sloţky a klient tak získal pocit jistoty a bezpečí. Poţadavky na tyto sloţky jsou dosti vysoké. Nelze je ale všechny na sto procent dosáhnout. A tak lidé hanlivě mluví o domovech pro seniory a stává se, ţe senioři nadávají například na brzké vstávání a příbuzní se brání slovní agresí.90 Haškovcová zde výstiţně uvádí, ţe nelze vše splnit na sto procent. Je zapotřebí vycházet z individuálního přístupu a potřeb daného klienta. Nelze se však zavděčit všem. Chce-li být někdo s něčím nespokojen, vţdy si něco najde, co se mu nelíbí. Ať se jedná o jídlo, brzké vstávání či neochota personálu.
89 90
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, §66 H. Haškovcová, Fenomén stáří. 183-184
40
6.4.1 Domovy pro seniory Nejrozšířenější pobytové zařízení týkající se seniorů je bezpochyby domov pro seniory (dřívější název byl domov důchodců). Jedná se o pobytové sluţby, které jsou poskytovány osobám, mající sníţenou soběstačnost a to z důvodu věku a jejich situace tak vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Tato sluţba poskytuje následující činnosti: poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy, pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí.91 Otázkou zůstává, do jaké míry se rozpozná stařecká demence, typ postiţení a celková situace klienta, aby byl zařazen do domova se zvláštním reţimem. Dá se to těţko jen teoreticky posoudit. Někteří pečovatelé spíše preferují integraci lidí s demencí do běţných typů domovů pro seniory, jiní jsou výhradně pro domovy se zvláštním reţimem, protoţe jsou zde přizpůsobena opatření pro takovýto typ postiţení a vyškolený odborný personál. Ovšem je-li člověk s demencí uzavřen mezi lidmi stejného postiţení, nesnaţí se a nemá motivaci se zlepšovat. Vyvstává však otázka, zda člověk s demencí je motivován zdravými seniory k lepšímu výkonu. Je důleţité a nutné brát v úvahu to, co je lepší pro samotného klienta a pro ostatní, co s ním v dané instituci ţijí.
6.4.2 Domovy se zvláštním režimem V ustanovení §50 zákona o sociálních sluţbách je popsán domov se zvláštním reţimem. Jedná se o pobytové zařízení, které poskytuje sluţby osobám, které mají sníţenou soběstačnost a to z důvodu chronického duševního postiţení, či jedincům závislým na návykových látkách a v neposlední řadě je toto zařízení určeno pro lidi s jakýmkoliv typem demence. Tyto skupiny lidí mají sníţenou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění a vyţadují pomoc jiné fyzické osoby. Reţim v tomto zařízení je 91
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, §49
41
přizpůsoben specifickým potřebám osob. Tato sluţba poskytuje na základě zákona o sociálních sluţbách tyto činnosti: poskytnutí ubytování poskytnutí stravy pomoc při osobní hygieně a poskytnutí podmínek pomoc při zvládání kaţdodenních úkonů při péči o svou osobu zprostředkování kontaktu se společností sociálně terapeutické činnosti aktivizační činnosti pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí92
6.5 Česká Alzheimerovská společnost (dále ČASL) Konkrétní organizace pro lidi s demencí v České republice je ČASL, coţ je občanské sdruţení, které bylo zaregistrováno v roce 1997 a sídlí v Praze v Kobylisích. Cílem tohoto sdruţení je pomoc a podpora lidí s demencí a jejich rodinným příslušníkům, neboť demence zasahuje jak samotného člověka, tak jeho nejbliţší okolí. ČASL spolupracuje se zdravotnickými a sociálními sluţbami komunitního typu, ale i s dalšími zařízeními, které poskytují sluţby pro lidi s demencí na území celé ČR.93
6.6 Omezující opatření Hlavním cílem omezujících (restrikčních) opatření je bezpečnost a ochrana klienta. Dále díky tomuto opatření se v institucionální péči zajišťuje klid a bezpečí pro ostatní klienty a zabránění škodám na majetku. Omezující opatření je nutné uţívat jen tehdy, kdyţ jsou vyčerpány všechny jiné moţnosti, jak zajistit bezpečí. Nemůţeme je zavádět z důvodu usnadnění péče. Je nutné hledat příčinu problémů, a z tohoto důvodu bychom se měli zaměřit na: dostatek pohybových (únava) aktivit zvýšený počet personálu přizpůsobit denní reţim přiměřené prostředí (bez rušivých vlivů, apod.)94
92
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, §50 http://www.alzheimer.cz/cals/ 94 Martina Venglářová 52-53 93
42
Druhy opatření omezující pohyb klientů a) Fyzické (drţení rukama) – nutné vyškolit personál, zásada: postupovat šetrně b) Mechanické – klecová lůţka, izolační místnosti, zamčené dveře, postranice u postele, čipové náramky na rukou, apod. c) Farmakologické – léky na uklidnění (antipsychotika)95 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách zaštiťuje problematiku opatření omezující pohyb osob. Uvádí, ţe je nepřípustné pouţívat postupy, které klienta omezují, avšak s výjimkou, kdy jde o přímé ohroţení jejich zdraví a ţivota nebo ohroţení jiných fyzických osob. Toto opatření se tak provede na nezbytně dlouhou dobu. Pouţije-li se omezující opatření, tak vţdy od nejmírnějšího opatření, coţ znamená nejprve pouţití fyzické síly – úchopy, poté mechanické a jako poslední moţnost podání léků. Poskytovatel sociálních sluţeb je povinen oznámit pouţití restrikčního opatření zákonnému zástupci osoby a je povinen vést evidenci pouţití těchto prostředků.96 Při pouţívání jakéhokoliv restrikčního opatření je důleţité brát v úvahu lidskou důstojnost seniorů, která je spojena s ochranou lidských práv a svobod. Lidská důstojnost je přisuzována kaţdé lidské bytosti jiţ od početí aţ do přirozené smrti, tudíţ se musí respektovat ve všech fázích lidského ţivota.
6.6.1 Doporučení Alzheimer Europe k použití omezovacích prostředků v péči o pacienty s demencí Doporučení Alzheimer Europe se vyjadřuje jiţ k výše uvedeným omezovacím prostředkům, které jsou v rámci onemocnění demence důleţité, aby se zachovala lidská důstojnost a lidská práva. Doporučení Alzheimer Europe se vyslovuje i k čipovým náramkům na rukou, jak jsem jiţ výše zmínila při své praktické zkušenosti. Definuje elektronické dohlíţecí systémy: „Elektronické zařízení na hranicích prostoru pro pacienty s demencí, které signalizuje, že se přiblížil (nebo například prošel dveřmi) pacient, na jehož oděvu či náramku je umístěno speciální zařízení vyvolávající alarm. Obdobná zařízení se mohou používat také k lokalizaci zabloudivších pacientů.“97 Toto zabezpečení se můţe vyuţít pouze tehdy, kdy pacient trpí blouděním a všechny jiné
95
Martina Venglářová 53 Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, §89 97 www.alzheimer-europe.org, in http://www.geriatrie.cz/dokumenty/madridsky_plan.pdf, překlad Iva Holmerová 96
43
metody jsou méně účinné. Je třeba dbát na to, aby seniora s demencí toto zařízení nerušilo a neponiţovalo, aby mu nezpůsobovalo potíţe či jiné omezení.98 Tento dokument se vyjadřuje i k ostatním omezovacím prostředkům, a to: k mechanickému omezování, fyzickému omezování, zamykání dveří, dohlíţení prostřednictvím videa, pasivním alarmům, medikacím – jako omezovacímu prostředku a psychologickému omezování.99 Je zapotřebí vţdy volit to, co se dá povaţovat opravdu za ţádoucí.
98
www.alzheimer-europe.org, in http://www.geriatrie.cz/dokumenty/madridsky_plan.pdf, překlad Iva Holmerová 99 www.alzheimer-europe.org, in http: //www.geriatrie.cz/dokumenty/madridsky_planpdf, překlad Iva Holmerová
44
7
Etické aspekty péče o lidi s demencí Kaţdý člověk, ať se jiţ jedná o zdravého či postiţeného demencí musí být
respektován a brán ve své lidské důstojnosti. Aby to bylo naplňováno, existuje mnoho dokumentů týkající se lidské důstojnosti a práv pacientů s demencí. Pro ukázku jsem vybrala dva, které dbají na správné zacházení s lidmi s demencí.
7.1 Evropská charta pacientů postižených demencí a těch, kteří o ně pečují (Deklarace Alzheimer Europe) Tato charta vymezuje základní potřeby lidí postiţených demencí, ale i jejich rodinných příslušníků a pečovatelů, jaké sluţby se mají vyuţívat, apod. Je zaloţena především na zásadách jako, např.: včasné a správné diagnostikování poruchy, dostupnost zdravotních a sociálních sluţeb, dostatek informací a porozumění, finanční pomoc při pečování o člověka s demencí, zlepšování spolupráce v oblasti zdravotnictví a sociálních sluţeb, podporování rodinných příslušníků, a mnoho dalších zásad, které jsou nezbytné v naplňování základních lidských potřeb při tomto onemocnění.100
7.2 Charta zásad pro podporu pacientů s demencí a jejich rodinných příslušníků Alzheimer‘s Disease International Alzheimer´s Disease International je celosvětovou asociací alzheimerovských společností, jejímţ hlavním cílem je podpora činnosti a role různých organizací, aby se dařilo informovat širokou veřejnost o této problematice.101 Zásady Alzheimer’s Disease international Jedná se o pregredující onemocnění mozku, které vede ke zhoršování soběstačnosti a ovlivňují kvalitu ţivota jak pacientů, tak blízkých. Člověk zasaţen touto poruchou je i nadále jedinečnou lidskou bytostí, která má svou lidskou důstojnost dospělého člověka a je zapotřebí pouţívat stejné úcty jako ke kaţdé jiné lidské bytosti. Lidé s demencí potřebují ţít v bezpečném prostředí a musí být chráněni před zneuţitím. 100
www.alzheimer-europe.org, in http://www.geriatrie.cz/dokumenty/madridsky_plan.pdf, překlad Iva Holmerová 101 www.alz.co.uk, in http://www.geriatrie.cz/dokumenty/madridsky_plan.pdf, překlad Iva Holmerová
45
Lidé s demencí potřebují dostatek informací ohledně svého stavu a zajištění lékařské, psychosociální, rehabilitační, ale i sociální péče. Je potřeba lékařské vyšetření. Lidé s demencí s ohledem na jejich stav mají moţnost podílet se na rozhodování o svém ţivotě. Je důleţité zajistit pomoc pečujícím rodinným příslušníkům. Musí být alokováno dostatek prostředků pro péči o lidi s demencí Je zapotřebí porozumět situaci pacienta, a toto porozumění můţe být pak východiskem pro zajištění podpory, prosazování práv, kvalitní péče, rehabilitace, informací, apod.102 Je zde důleţité se pozastavit nad druhým bodem, který nám naznačuje, ţe člověk s demencí má lidskou důstojnost dospělého člověka, tudíţ se musí okolí k němu chovat, jako k dospělému člověku. Často se stává, ţe pečovatel se k senioru s demencí chová dětinsky a má sklon k infantilizování. Existuje celá řada lidskoprávních dokumentů zabývající se touto problematikou. Jedno však mají společné: zachovávat lidská práva a lidskou důstojnost, neboť kaţdý člověk je jedinečnou a neopakovatelnou bytostí.
7.3 Lidská důstojnost „Důstojnost je základní hodnota, která náleží všem lidem bez rozdílu. Je to hodnota, o které v běžném životě neuvažujeme, nehovoříme o ní, ale zároveň jaksi automaticky vyžadujeme od svého okolí její respektování.“103 Lidská důstojnost tedy patří kaţdé lidské bytosti a to i starému imobilnímu člověku. Autorky textu sestavily dotazníkové šetření pro seniory, kde se zabývaly lidskou důstojností. V závěru tohoto šetření zjistily, ţe je třeba při poskytování zdravotní či sociální sluţby více přemýšlet o lidech neţ o výkonech. Je-li výkon proveden výborně, je to známka kvality poskytnuté péče, ale pro pacienta můţe být mnohdy důleţitější individualizovaný přístup, respektování svých potřeb, apod. Je proto zapotřebí více naslouchat seniorům, vnímat jejich přání, potřeby a touhy o kvalitně poskytované péči. Je důleţité se zabývat více tématem lidské důstojnosti v široké veřejnosti.104 Respektování lidské důstojnosti by mělo být vţdy samozřejmostí, ale 102
www.alz.co.uk, in http://www.geriatrie.cz/dokumenty/madridsky_plan.pdf, překlad Iva Holmerová Nordenfelt, 2009 in Eva Rohanová, Iva Holmerová 126 104 Eva Rohanová, Iva Holmerová 137 103
46
dnešní uspěchaná společnost, málo pracovních sil, mnoho nároků a to jak administrativních, tak fyzických, dává přednost rychlému tempu, přehlíţení potřeb klientů a tak dělá sluţby neefektivně.
7.4 Standardy kvality sociálních služeb Standardy kvality sociální sluţeb jsou jakási měřítka, která musí být dodrţována, aby sociální sluţba byla kvalitní, měla smysl a především aby pomáhala klientovi v překonávání jeho nepříznivé sociální situace.
7.4.1 Standard č. 2 – Ochrana práv uživatelů sociálních služeb Jeden z nejdůleţitějších standardů týkající se lidí s demencí je ochrana lidských práv. Zařízení, které poskytuje sociální sluţby, musí respektovat základní lidská práva uţivatelů sluţeb. Jedná se především o ochranu osobní svobody, soukromí, osobních údajů, práva na vzdělání, atd. Zařízení má mít svá vnitřní pravidla, která zamezují porušování lidských práv uţivatelů sluţeb. Zařízení má definováno i situace, při kterých by mohlo dojít ke konfliktům mezi uţivateli a poskytovateli sociálních sluţeb.105 Všechny standardy kvality sociálních sluţeb musí být realizovány, neboť podléhají inspekci sociálních sluţeb, která je prověřuje a zjišťuje nedostatky naplňování.
105
http://www.komplan.cz/soubory/standardy_popis.pdf
47
Závěr Cíl absolventské práce je zjistit a popsat jaké formy a metody aktivizačních činností a přístupu jsou využitelné pro seniory s demencí v pobytovém zařízení. Tento cíl jsem pomocí odborné literatury, internetových zdrojů a zkušeností z praxí splnila a uvedla jsem nejdůleţitější přístupy a metody vhodné v rámci aktivizačních činností při péči o lidi s demencí. Ve své práci jsem se nejdříve seznámila se základními pojmy této problematiky, kterými byly: stáří a demence. Tyto dva pojmy patří nerozlučně k sobě, neboť ve stáří se nejčastěji vyskytuje demence. U demence jsem vysvětlila příčiny, kritéria, stadia ale i ţivot s demencí, poruchy, kterými se vyznačuje a v neposlední řadě léčbu, která je farmakologická i nefarmakologická. Mezi nefarmakologickou péči se řadí vhodný přístup, komunikace a metody při péči o lidi s demencí péči, ke které jsem směřovala celou svou práci. Při kaţdém jednání, vykonávání různých činností je důleţitá správná komunikace. Nemělo by se zapomínat u takovýchto lidí na čas, trpělivost, naslouchání, apod. Nabízejí se nám vhodné metody práce s lidmi s demencí, jako je validace podle Naomi Feil, která je vhodnou metodou pro všechny pečovatele bez výcvikového kurzu. V současné době je populární reminiscenční terapie, která pracuje se vzpomínkami seniorů. Lidé s demencí ztrácí svou krátkodobou paměť, ale dlouhodobou paměť mají velmi dobře přesnou a dovedou si sdělovat záţitky o svém dětství, svatbě, práci, apod. Reminiscence tak dává lidem s demencí pocit, ţe něco ví a ţe mohou s ostatními komunikovat na různá témata ze svého ţivota. Také jsou důleţité terapie, kterými se stimulují postiţené funkce organismu. Osobně se mi na praxi osvědčila pet-terapie, coţ je terapie s domácími mazlíčky, která má kladný vliv na celkový psychický stav klientů. Obdobná terapie se nyní rozšiřuje i s terapeutickými panenkami, která dává lidem pocit zodpovědnosti a pocitu, ţe nejsou sami. Jsou samozřejmě i jiné terapie, jako např.: ergoterapie, muzikoterapie, fyzioterapie, taneční terapie, apod. Důleţitou součástí péče o lidi s demencí je poskytování sociálních sluţeb, a to jak přímo klientům, tak rodinným příslušníkům, kteří potřebují podporu a pomoc. Je zapotřebí usilovat o kvalitní sociální sluţby, které respektují jedinečnost a důstojnost člověka. Lidská důstojnost je zakotvena v lidskoprávních dokumentech a standardech kvality sociálních sluţeb, které jsem uvedla v závěrečné části své práce. Uvedla jsem
48
i příklady lidskoprávních dokumentů, které jsou vedle zákona o sociálních sluţbách nepostradatelným východiskem při péči o lidi s demencí. Jedná se o péči o dospělé lidi bez ţádného zesměšňování či infantilizovaní. Ţádoucí je řádná, kvalitní péče, kterou potřebují tito lidé. Téma, které jsem si zvolila je zajímavé a v současné době velmi ţádoucí a potřebné. Zaměřila jsem se na metody práce a přístup k lidem s demencí a jejich zapojení se do aktivizačních činností. Jsem přesvědčena, ţe absolventská práce můţe být přínosná pro lidi, kteří s touto cílovou skupinou chtějí pracovat, či pracují. Přála bych si, aby má práce nebyla pouhá teorie napsaná na papíře, ale aby byla aplikována ke všem lidem, kteří potřebují pomoc, pochopení, úctu a respekt. Vţdyť kaţdý člověk, ať jiţ s jakoukoliv chorobou, má svou cenu, hodnotu, a smysl v našem ţivotě.
49
Bibliografie BUIJSSEN, Huub. Demence – Průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele. 1.vyd. Praha : Portál, 2005. 132 s. ISBN 80-7367-081-X. ČÍŢKOVÁ, Hana. Výběrový kurz reminiscence, 2012, VOŠ Jabok. HAŠKOVCOVÁ, Helena, České ošetřovatelství 10 - Manuálek sociální gerontologie. 1.vyd. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004. 72 s. ISBN 80-7013-363-5. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990, 407 s. Pyramida (Panorama). ISBN 80-703-8158-2. HAVRDOVÁ, Zuzana. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2010, 207 s. ISBN 978-8087398-067. HOLMEROVÁ, Iva, Eva JAROLÍMOVÁ a Jitka SUCHÁ. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Vyd. 1. Praha: Pro Gerontologické centrum vydalo EV public relations, 2007, 299 s. Váţka. ISBN 978-80-254-0177-4. JIRÁK, Roman, Iva HOLMEROVÁ a Claudia BORZOVÁ. Demence a jiné poruchy paměti: komunikace a každodenní péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 164 s. Sestra. ISBN 978-802-4724-546. KALVACH, Zdeněk a kol. Úvod do gerontologie a geriatrie, 1. díl gerontologie obecná a aplikovaná, 1.vyd. Praha : nakladatelství Univerzity Karlovy Praha 1, 1997. 193 s. ISBN 80-7184-366-0. Materiály APOS BRNO – Praktické využití terapeutických (empatických) panenek a zvířátek, získané v domově pro seniory, 2012, Pelhřimov.
50
PIDRMAN, Vladimír. Demence. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. 183 s. ISBN 978-80-247-1490-5. RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. 1.vyd. Praha 7 : Grada Publishing, spol. s r. o., 1999. 86 s. ISBN80-7169-828-8. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1.vyd. Praha : Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. ZGOLA, Jitka M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1.vyd. Praha 7 : Grada Publishing, a.s., 2003. 226 s. ISBN 80-247-0183-9.
51
Internetové zdroje Česká alzheimerovská společnost, czech alzheimer society: Česká alzheimerovská společnost. [online]. [cit. 2012-07-02]. Dostupné z: http://www.alzheimer.cz/cals/
Demenzkranke: Umgang mit Demenzkranken. [online]. Publiziert am August 19, 2011 von wpteam. [cit. 2012-05-03]. Dostupné z: http://www.demenzkranke24.de/umgangmit-demenzkranken/ DVOŘÁKOVÁ, Helena. Bazální stimulace: komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept. Koncept bazální stimulace [online]. [cit. 2012-07-21]. Dostupné z: http://www.bazalnistimulace.cz/ Madridský plán a jiné strategické dokumenty. In: Madridský plán a jiné strategické dokumenty (překlad Holmerová). [online]. Praha: Pro Gerontologické centrum vydalo EV public relations, 2007 [cit. 2012-07-14]. ISBN 978-80-254-0174-3. Dostupné z: http://www.geriatrie.cz/dokumenty/madridsky_plan.pdf Standardy kvality sociálních služeb: 2. Ochrana práv uživatelů sociálních služeb. [online]. [cit. 2012-07-14]. Dostupné z: http://www.komplan.cz/soubory/standardy_popis.pdf
Zákon č. 108 ze dne 13. června 2006 o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257-1289. Dostupné také z www:
. ISSN 1211-1244.
52
