MAD od září zcela nově Úspěch ve výtvarné soutěži MG -sen velkých kluků Rozhodčí se lvíčkem na prsou Oživené židovské město

MAD od září zcela nově Úspěch ve výtvarné soutěži MG -sen velkých kluků Rozhodčí se lvíčkem na prsou 7-8/2012

Oživené židovské město

Židovské město ožilo - letos již podruhé Více na str. 20

Jak si nevidomí výtvarníci představují motivy Starého a Nového zákona...

Starý zákon

Nový zákon

Galerie Ladislava Nováka Třebíč, Subakova ulice 43

krypta baziliky sv. Prokopa Třebíč, Zámek

HERODES

VÝSTAVA POTRVÁ DO 16. ZÁŘÍ 2012

Přímý pohled

Slovo na úvod Vážení čtenáři, spoluobčané, právě probíhají velké letní prázdniny, a tak mnoho z vás tráví svoji dovolenou v zahraničí u moře, popř. v českých kempech u rybníků, u řek nebo na horách. Skutečné tropické počasí plní koupaliště k prasknutí. Stejně je to i v Třebíči na Polance. Děti i dospělí zde tráví volné chvíle a čerpají nové síly pro další aktivity. Jsou jen dva dny v roce, kdy si veřejnost více všímá učitelů. Nejdříve je to 28. března, kdy se slaví Den učitelů, i když už není uváděn v kalendáři(?), ale především pak 1. července, kdy každý učitel slyší ze všech stran: „Tak vám zase začaly ty dlouhé prázdniny!“ Zatímco v prvním případě se dá ještě hovořit o uznání, ve druhém už je to zcela z jiného úhlu. Málokdo z veřejnosti může posoudit s blížícím se koncem školního roku míru vyčerpání u učitelů po celoroční náročné práci. Přitom většina právě prožívá stejné období – čerpání řádné dovolené. Však 1. září se názory na učitele zase„vrátí do normálu“, až budou krotit po prázdninách rozdivočené žáky. Letošní rok je zcela zvláštní i po stránce sportovní – lze ho označit jako sportovní superrok. Máme ještě v paměti radostné okamžiky společného sledování úspěšného tažení našich hokejistů na MS na velkoplošné obrazovce na Karlově náměstí, zakončeného bronzovými medailemi. Jako na houpačce si museli připadat naši fotbalisté při přízni fanoušků na ME v Polsku – nejprve opovržení, pak vynášení až do oblak. No, a po zápase s Portugalskem… cesta zpět domů. S odstupem nějakého času lze přesto konstatovat, že dosáhli víc, než se čekalo. Vrcholem jistě bude na přelomu července a srpna XXX. Letní olympiáda v Londýně. Všichni moc litujeme zdravotních problémů rodáka z Budišova, překážkáře Petra Svobody, který měl být jedním z hlavních kandidátů na medaile. V případě jeho startu v Londýně by v den finálového běhu na 110 m překážek v třebíčských ulicích bylo vylidněno a všichni bychom mačkali palce u televizní obrazovky. Takto popřejme Petrovi hodně zdraví a co nejrychlejší návrat na tartanové dráhy. Proslýchá se, že příznivci atletiky se mají na co těšit, neboť Petra budou vidět opět závodit v třebíčském dresu. Ještě předtím jsme měli možnost i v Třebíči navštívit významnou sportovní událost. Areál Na Hvězdě hostil Mistrovství Evropy v baseballu hráčů do 21 let. Třebíč Nuclears dostali po loňském úspěchu opět důvěru spolupořádat ho s Draky Brno. Radnice několikrát deklarovala podporu sportu a volnočasových aktivit jako jednu ze svých priorit. Proto jsme se rozhodli v týdnu od 17. září 2012 uspořádat v duchu doznívajících zážitků z Londýna Olympiádu třebíčských škol. Nejprve se utkají ve sportovních kláních děti z mateřských škol, na ně navážou soutěže pro žáky 1. a 2. stupně základních škol. Celý týden bude orámován slavnostním zahajovacím ceremoniálem, zapálením olympijského ohně a na závěr předáváním speciálně pro tuto akci vyrobených originálních medailí z keramické dílny DDM Třebíč. Žáci budou soutěžit v atletice, fotbalu, přehazované, volejbalu, vybíjené, orientačním běhu, softbalu, plavání, triatlonu, tenisu, házené, basketbalu či florbalu. Organizačně se budou spolupodílet tělovýchovné jednoty a sportovní kluby z Třebíče a jednotlivé základní školy. I když se očekávají líté souboje, půjde především o kamarádská setkání. Věřím, že nejen ten, kdo si odnese originální medaili, ale každý účastník bude odcházet spokojený. A o to se jedná v prvé řadě. A třeba se mezi mladými sportovci objeví nový Petr Svoboda. Jeho také objevili při sportovní soutěži základních škol. Nám všem sportovním divákům přeji nejen v době dovolených, ale i v následujících měsících mnoho krásných sportovních zážitků, při kterých si budeme moci zakřičet: “Kdo neskáče, není Čech! Hop! Hop! Hop!“ Pavel Svoboda, místostarosta města Třebíče

V tomto čísle naleznete: MAD ZCELA NOVĚ

str. 6 a 7

NEBÝT LHOSTEJNÝ

str. 14

FOTBALOVÝ ROZHODČÍ ČEJKA

str. 21

Měl jsem před lety tu čest setkat se s člověkem, o jehož životě dnes existuje podivuhodná knížka. Podivuhodná proto, že ji sestavila a napsala parta dospělých kluků, členů legendární skautské „Čtyřky“, oddílu, který dlouhá léta vedl Ing. Otakar Veselý. Ta knížka, ač jinak nemám na čtení téměř čas anebo sáhnu po elektronické publikaci, tak ta knížka mě přinutila na chvíli zastavit v bláznivém každodenním spěchu - a číst. Jedním dechem od začátku až do konce. Jako kdysi Foglara... Čtyřka dokázala, jaké houževnatosti a poctivosti v dosahování nejednoduchých cílů může naučit jediný člověk! Maně jsem si tak vzpomněl, co mě na Otakaru Veselém kdysi na první pohled zaujalo. Byly to jeho veselé oči (jakoby korespondovaly s jeho příjmením), ač jsem dobře věděl a vím, že neměl vůbec jednoduchý život. Překvapilo mě to - říkal jsem si tehdy, kde bere tu sílu zastřít všechny prožitky, které jinak by jeho oči činily smutnými... Nedávno jsem se shodou okolností a náhod setkal s jiným člověkem, slavícím letos velmi úctyhodné jubileum. Kdysi jsme se často potkávali, zdravili se a v paměti mně zůstal právě také jeho pohled. Nikdy neuhnul očima. Naopak, jimi se stejně jako ústy na lidi usmíval, a zanechával tak za sebou jakousi auru příjemného... Jeho jméno zde úmyslně neuvedu, dočtete se o něm uvnitř časopisu. Chci jen podotknout, takhle v polovině prázdnin, že už vím, v čem tkví lidské štěstí. Oba pánové, ač jeden již není mezi námi, nesli s sebou vždy jakýsi punc poctivosti a pravosti. Pravdu říkali bezezbytku do očí, a také se do nich mohli komukoliv podívat. Bylo a je krásné se s takovými lidmi setkávat. Bylo a je krásné pak o nich psát. Je to příjemnější strana novinářské práce... František Jůza Redakce Třebíčského zpravodaje 568 610 018, 602 718 966

[email protected]

Třebíčský zpravodaj Vydává město Třebíč, Karlovo nám. 104/55, IČ: 00290629 nákladem 17 500 výtisků. Vychází jednou měsíčně, zdarma. Evidenční č.: MK ČR E 14649. Adresa redakce: Třebíč, Karlovo náměstí 47, Národní dům tel.: 568 610 018, e-mail: [email protected] Redakční příprava: Městské kulturní středisko Třebíč Redaktor,grafická úprava, sazba a zlom: František Jůza, tel.: 602 718 966 Předsedkyně redakční rady: Jaromíra Hanáčková Členové redakční rady: Marie Černá, Irena Hejzlarová, Martin Svoboda, Radim Švejda, Petr Škarabela, Milan Zeibert Tajemník redakční rady: Ivan Přibík Tisk, roznos, inzerce: Yashica s. r. o., Třebíč, Renata Sedláčková, tel.: 775 606 363, [email protected] Vydavatel si vyhrazuje právo v potřebné míře krátit nebo upravit příspěvky bez předchozího souhlasu autora, v případě nedostatku místa je zcela odmítnout. Příspěvky některých autorů mohou vyjadřovat názory pisatele a nemusejí se shodovat se stanoviskem vydavatele. Toto číslo vychází 31. července 2012.

Uzávěrka příštího čísla v pátek 7. září 2012. Distribuce Třebíčského zpravodaje

777 330 111

Pouze reklamace roznosu!

www.trebic.cz

K černobílým fotografiím na protější straně: Pavel Sláma při tvorbě díla HERODES. Foto: Archív SLEPÍŠI, o. s. 2x

3

Z RADNICE

Přichází významná změna v MAD Vážení spoluobčané, od začátku září nás čeká významná změna v městské autobusové dopravě. Naším cílem je, aby linková struktura byla přehlednější, a to i pro návštěvníky města. Podklady pro analýzu stávajícího stavu vycházely z elektronických pokladen jednotlivých spojů, zohlednili jsme i anketu, kterou organizovalo pro občany město Třebíč. Dochází k zavedení tzv. páteřních linek a linek doplňkových, s tím je samozřejmě spojeno i přečíslování jednotlivých tras. Uvědomujeme si, že jakákoliv změna by měla zachovávat určitou kontinuitu, proto zachováváme označení nejvytíženějších, nyní páteřních linek - 1, 4 a 5. Mezi nejkladnější změny patří rozšíření provozní doby, nově je zařazena zajížďka školními spoji až k ZŠ Bartuškova nebo obsluha místních části.

Na některých zastávkách dojde v dopravním sedle (dopoledne a navečer) k prodloužení intervalů, protože některá z dosavadních linek pojede jinak. Snažili jsme se ale vždy nabídnout alternativu, např. zachováním počtu spojů na nejbližší další zastávce. Některé změny vyvolají v počátku možná i rozpaky založené na tzv. zvykovém právu, ale čas postupně prokáže správnost našeho rozhodnutí. Nový koncept městské autobusové dopravy bude prvních 6 měsíců ve zkušebním režimu, s tím, že po 5 měsících dojde k celkovému zhodnocení změn. Jsme proto připraveni pružně reagovat na došlé připomínky. Pavel Svoboda, místostarosta odpovědný za oblast dopravy (Více na stranách 6 a7)

Padesát let staré sídliště se dočká obnovy Rekonstrukce vozovky Tradiční třebíčské sídliště ve čtvrti Horka-Domky omládne. Okolí několika bytových domů pocházejících z 60. let minulého století projde v druhé polovině letošního roku regenerací. První etapa regenerace sídliště v Domcích proběhla v roce 2010, kdy byly opraveny veřejné prostory u hotelu Alfa. Na letošní rok připravilo město k realizaci druhou a třetí etapu. Druhá etapa zahrne veřejné prostory obklopující tři vysoké domy poblíž nákupního střediska v Demlově ulici. Jedná se o bloky čísel popisných 968 až 970, 962 až 964 a 971 až 973. Součástí třetí etapy jsou prostory na Václavském náměstí. Vylepšení čeká chodníky a plochy kolem

domů s vchodovými čísly 1023, 1024, 1025 a 1026. Cílem investiční akce je vedle celkové kultivace území také navýšení počtu parkovacích míst a bezpečnější dopravní řešení. V Demlově ulici vznikne třicet zcela nových kolmých parkovacích stání. Výsadby stromů a keřů zlepší estetiku a hygienu uličního prostoru. Změny se však odehrají nejen na povrchu. V předmětných územích se počítá i s přeložkami inženýrských sítí. Stavební práce na regeneraci obou etap sídliště Horka-Domky budou probíhat od začátku července do konce prosince 2012. Náklady přijdou na 12.660.000 korun. Město požádalo o přidělení evropské dotace. (fj)

Ulice Augustina Kratochvíla prochází opravou. V její východní části s autobusovými zastávkami nechal odbor dopravy městského úřadu obnovit povrch. Předmětným úsekem je vozovka od křižovatky s Trnavskou ulicí po křižovatku s Benešovou ulicí. Po odfrézování vrchního asfaltobetonového krytu usadí dodavatelská firma do nivelety kryty uzávěrů vodovodu, dešťových vpustí a jiných inženýrských sítí. U žulové přídlažby opraví zvlněné nebo vypadané úseky dvojřádku. Na ploše o rozsahu 950 metrů čtverečních pak položí vrstvu nových 10 centimetrů balené směsi. Náklady na celou akci financovou městem činí kolem 600 tisíc korun. (ip)

Město získalo prostory pro zázemí nového Domu dětí a mládeže Pronájmy, prodeje a směny pozemků patří k pravidelné majetkové agendě rady a zastupitelstva. Na červnové schůzi rozhodli zastupitelé o nabytí několika pozemků a dvou objektů v Borovině do vlastnictví města. Přínosem tohoto kroku bude především rozšíření možností pro aktivity

nového Domu dětí a mládeže. Společnost TTS energo nabídla městu pozemky pod komunikací v ulici Budischowského. K tomu ještě související pozemky ve východní části bývalého továrního areálu Bopo. Dohromady se jedná o asi 17.000 metrů čtverečních plochy. K nabídce

Ilustrační foto - na tabuli v popředí je studie možného architektonického řešení 4

patří ještě budova bývalé čistírny a část bývalé kotelny. Město nabídku akceptovalo a směnou věnuje společnosti TTS energo části dvou nevyužitých pozemků kolem stávajícího parkoviště kamionů ve čtvrti Domky o výměře kolem 1.500 metrů čtverečních. Je to nevelký prostor kolem teplárny Jih na straně ke Spojovací ulici, pro který se dosud nenašlo odpovídající využití. Směna umožní městu zcelit veřejné komunikace v prostoru areálu borovinské fabriky, který se postupně mění v běžnou čtvrť Třebíče. Nabytí souvisejících ploch poskytne městu možnosti pro zbudování sportovišť a relaxačních zón plánovaného Domu dětí a mládeže. Hřiště budou přímo navazovat na okolní volnou přírodu. V někdejší čistírně odpadních vod najdou zázemí akvaristé a teraristé. TTS energo bude zase moci na připojených pozemcích vybudovat pro teplárnu Jih nové dopravní napojení. Zásobování teplárny palivem už nebude muset probíhat prostorově omezenou křižovatkou Hrotovická – Kubišova, kterou projíždí osobní automobily a autobusy MAD. (ip)

Památky očima mladých V Třebíči nedávno proběhlo místní kolo soutěže s názvem Památky očima mladých. Nyní se uskutečnilo celorepublikové kolo v Kutné Hoře, kde jedna z třebíčských prací získala cenu poroty - v kategorii 11 až 14 let ji získal Marek Kostka za grafiku Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice (obrázek vlevo). Do soutěže se v místním kole přihlásilo celkem 245 chlapců a dívek. Nejpočetnější zastoupení měla kategorie 6 – 10 let, do které se přihlásilo 113 účastníků, do kategorie 11 – 14 let bylo přihlášeno 108 prací a v kategorii 15 – 18 let se zúčastnilo 24 studentů. Sedmičlenná hodnotící komise, ve které byli také akademický malíř Josef Kremláček a starosta města Třebíče MVDr. Pavel Heřman (na snímku), vybrala z každé kategorie 3 nejlepší práce. (fl) Kategorie 6 – 10 let: 1. místo Eliška Vyhnálková s kresbou„Bazilika sv. Prokopa“, 2. místo Tomáš Motyka s grafikou„Židovský hřbitov“, 3. místo Marie Fialová s grafikou„Synagoga“. Kategorie 11 – 14 let: 1. místo Marek Kostka za grafiku„Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice“, 2. místo Eva Poskočilová za kresbu„Malovaný dům“, 3. místo Sára Mrvková za grafiku„Ulička v Židech“. Kategorie 15 – 18 let: 1. místo Marek Štěpánek s kresbou„Zákoutí“, 2. místo Renata Hudáčková s kresbou„Zubjštejn“,

3. místo Barbora Beníšková s kresbou„Ukřižování“.

Kraj přispěl městu na dohledové kamery Významný finanční příspěvek poskytl městu Třebíči kraj Vysočina. Dotace je určena na dohledové kamery v židovské čtvrti. Historická část centra města s řadou úzkých uliček a zákoutí nebyla dosud dostatečně chráněna proti vandalismu. Památka UNESCO trpěla především projevy sprejerů. V rámci dokončované digitalizace a rozšíření kamerového dohledového systému městské policie bylo pět kamer osazeno nově také do židovské čtvrti. Z  pořizovacích nákladů ve výši 500 tisíc korun přispěl městu kraj Vysočina částkou 300 tisíc. Jedná se o finanční podporu přímo z  krajského rozpočtu. (ip)

Vzpomínka na bitvu u Zborova Bitva u Zborova znamenala v roce 1917 významné vystoupení Československých legií na východní frontě první světové války. Její 95. výročí si v pondělí 2. července připomněli také představitelé třebíčské radnice. Politici položili kytici květin k pamětní desce na budově radnice na Karlově náměstí. Desku osadila v roce 1937 Československá obec legionářská. Stojí na ní tento text: „Nezapomínejte vroucích a hrdinských srdcí, jež bila a chladla pro vás i pro vaše děti u Zborova.“ (ip)

Vozovku v Horácké ulici doplní chodník V Horácké ulici pokračují práce na stavbě nového chodníku. O realizaci rozhodla radnice na požadavek občanů. Dobře zpřístupněny budou nyní ulice Slunná, Přibyslavická a K Sokolí. V místě nebyl dosud žádný chodník. Do mladé lokality s rodinnými domy museli lidé chodit od křižovatky s Račerovickou ulicí po silnici. Jedná se o úsek asi sto padesát metrů. V celé délce chodníku bude osazeno veřejné osvětlení. U křižovatky vznikne přechod. Náklady na akci ve výši 1,7 milionu korun vzešly z veřejného výběrového řízení. Město, které je investorem, je bude financovat ze svého rozpočtu. (ip)

Město Třebíč prodá ve výběrovém řízení formou aukce:

objekt č. p. 98 na ul. Hasskova v Třebíči. Vyvolávací cena činí 4.512.000 Kč

objekt č. p. 967 na ul. Račerovická v Třebíči. Vyvolávací cena činí 4.860.000 Kč. ve výběrovém řízení obálkovou metodou:

technickou vybavenost bez č. p. na ul. Mládežnická v Třebíči (bývalá kotelna K 7), nejnižší akceptovatelná cena činí 878.660 Kč. Bližší informace včetně podmínek výběrových řízení najdete na www.trebic.cz , sekce „úřední deska“.

5

6

Z RADNICE

BOROVINA

rybník

Za Rybníkem

21 1 5

Řípov, rozcestí

31

Revoluční

U Kapličky

Penny

14 21

14 1

Sucheniova

Autobusové nádraží

Žerotínovo nám.

Zámek

Kuchyňka

Nová

Týn

Palackého

31

5

TÝN

Jiráskova

4

1 14

JMB

Družstevní

Billa

11

4

Atom hotel

12 11 4 5

Nemocnice

14

Březinova

10

Interspar

Kubišova

11

4 21

U Lípy

Správa silnic

Mototechna

11

21

Jitona

13 Průmysl masný, rozcestí Požární útvar

NOVÉ MĚSTO

ZŠ Na Kopcích

Colas Autodružstvo

JEJKOV

Kaufland 12 11

PTÁČOV 12

NOVÉ DVORY

Albert supermarket

31

POCOUCOV - náves

Samešova

Modřínová

Kaufland

Albert hypermarket

4

JMB Renta

5

Hrotovická

U Kotelny

Kosmákova

nádraží ČD Třebíč

Znojemská

1

14 13 10 4

Bráfova

Penny

Míčova Benešova

4

A. Kratochvíla

Dřevařské závody

4

Cyrilometodějská

5

VNITŘNÍ MĚSTO

Nádražní Křížkovského

Demlova

21

Poliklinika Hájek

Karlovo náměstí

HORKA-DOMKY

Poliklinika Vltavínská

14 10 1 4

10

13 10 4

Komenského nám.

11 1 31 10 4 5 14

13

JMB

Spar

Hřbitov

gen. Svobody

ZÁMOSTÍ

Židovský hřbitov

Marie Majerové

Billa

10 5 31 5 10

12 11 13 31

Židovská čtvrť

Václavské nám.

Sýpky

PODKLÁŠTEŘÍ

Týn, Jednota Koutkova

ZŠ Bartuškova

5

Bazilika sv. Prokopa

Račerovická

STAŘEČKA

Poušov

Borovina, BOPO

žel. zastávka Třebíč Borovina

SOKOLÍ

nákupní středisko, pošta, zdrav. středisko/ nemocnice

nádraží ČD, autobusové nádraží

Na Příkopech

31

STAŘEČ

21

BAŽANTNICE

RAČEROVICE

10 1 2

14 21

úsek s jednosměrným provozem

21

dvousměrný provoz zastávka

úsek s občasným provozem kmenový úsek linky

linka s konečnou zastávkou

JMB Jednota

BUDÍKOVICE

21

14

U Lípy

11

21

Hřbitov 11

11

LEGENDA

SCHÉMA MĚSTSKÉ AUTOBUSOVÉ DOPRAVY V TŘEBÍČI

11

21

5 13

7

Nová stezka pro chodce a cyklisty spojila Stařeč s Třebíčí Letitý dopravní problém je pryč. Stařeč ještě před prázdninami dokončila výstavbu asfaltové stezky pro chodce a cyklisty. Lidé se na kilometrovém úseku už nemusí pohybovat po frekventované silnici. Ve středu 27.  června otevřeli novou komunikaci za účasti hostů společně starosta městyse Stařeč Čestmír Linhart a starosta města Třebíče Pavel Heřman (v obráceném pořadí na snímku vpravo nahoře). Stařeč má tradiční spádovost do Třebíče. Od domků na východním okraji městyse jsou paneláky sídliště Za Rybníkem téměř na dohled. Lidé denně chodí pěšky nebo jezdí na kole do Třebíče do škol, do zaměstnání a za službami. Řada z nich využívá pro pokračování cesty konečné zastávky autobusů MAD. Mnozí Třebíčané zase často vyráží na cyklistické projížďky do krajiny za Starčí. Obyvatelé Starče i Třebíče se nyní dočkali bezpečné a pohodlné stezky. Po několika letech příprav vybudovala stařečská radnice vedle silnice oddělenou asfaltovou komunikaci. Stavba probíhala od začátku května do konce června tohoto roku. Celkové náklady přišly na 2,305 milionů korun. Investici platila Stařeč ze svého rozpočtu. Důležitost nového dopravního spojení zdůraznil starosta městyse Starče Čestmír Linhart: „Jde nám hlavně o bezpečnost chodců. Ze Starče chodí po silnici do Třebíče nejen děti do škol a dospělí do práce, ale také důchodci k lékaři a maminky s kočárky. Na vozovce je pohyb chodců od pěti hodin ráno až pozdě do večera. Přesný počet lidí nedokážu odhadnout, ale bude vysoký.“ (ip)

Městská policie bude kontrolovat více alkohol a hluk

Josef Kremláček

Letní prázdniny jsou obdobím zvýšené obliby grilování, zahradních restaurací a party všeho druhu. Na druhou stranu prožívá svou „sezónu“ také městská policie. V ulicích se ve večerních a nočních hodinách vyskytuje větší množství podnapilých osob a na služebnu strážníků přichází i více stížností na rušení nočního klidu. Městská policie v této souvislosti upozorňuje občany na dvě obecně závazné vyhlášky, které popíjení alkoholických nápojů a hluk upravují. Jedná se o vyhlášku č. 1/2009, o omezení konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích, a vyhlášku č. 2/2009, o ochraně nočního klidu a regulaci činností narušujících veřejných pořádek. Dodržování ustanovení těchto dvou vyhlášek se strážníci budou v letních měsících věnovat ve zvýšené míře. První z obou jmenovaných vyhlášek zakazuje požívání alkoholu na autobusových zastávkách a v některých vymezených lokalitách, především v okolí škol a parků. Druhá vyhláška stanovuje noční klid, a to od 22:00 do 6:00 hodin. „V době nočního klidu je každý povinen zachovat klid a omezit hlučné projevy,“ píše se v textu vyhlášky. Kromě toho stanovuje vyhláška klid také o nedělích a státem uznaných svátcích – v tyto dny je používání sekaček na trávu, cirkulárek, motorových pil, křovinořezů a jiných podobných zařízení povoleno pouze od 9:00 do 14:00 hodin. S textem obou jmenovaných vyhlášek je možné se podrobně seznámit na internetových stránkách radnice www.trebic.cz v části Správa města / Vyhlášky a nařízení. (ip)

Mezi Třebíčany je nový čestný občan města. Stal se jím akademický malíř Josef Kremláček. Rozhodlo o tom zastupitelstvo města na zasedání ve čtvrtek 21. června. Malíř, grafik a ilustrátor Josef Kremláček se narodil 5. března 1937 v Třebíči. Svému rodnému městu zůstal věrný po celý život. Ve své tvorbě uplatňuje originální a nezaměnitelný styl surrealistické metody dekalku a air-brushe. Při ilustrování dětských knih využívá především abstrakci a symbolizaci, které jsou spojeny s výraznou a dokonale zvládnutou barevností a s ní souvisejícím optimistickým nábojem. Rozsah díla Josefa Kremláčka přiblížil místostarosta Milan Zeibert:„Časopisecky publikuje kresby už od roku 1960, knížky ilustruje od roku 1970. Jako ilustrátor spolupracuje s mnoha českými i zahraničními nakladateli. Ilustroval na 80 knih. Jeho práce byly vystaveny na více než 60 samostatných výstavách nejen doma a po celé Evropě, ale i v Japonsku nebo Argentině. Zúčastnil se asi 370 výstav kolektivních. V roce 2002 mu vyšel autorský katalog Josef Kremláček: Výběr z tvorby s textem Václava Pajurka.“ Nejnovější vydanou prací jsou Indiánské pohádky, převyprávěné Vladimírem Hulpachem, které ve druhém vydání vyšly v roce 2011 v české, polské a slovinské verzi. V letošním roce se Josef Kremláček zúčastnil výstavy Třebíčské ozvěny v Galerii Malovaný dům a Konzervace představ v Galerii Čertův ocas v  ohelně. Jeho poslední vlastní výstava s názvem Josef Kremláček dětem celého světa proběhla v městské knihovně v Třebíči letos v dubnu. (fj)

Nová ulice se jmenuje Stavební Na seznamu ulic v Třebíči se objevilo nové pojmenování: Stavební. O přidělení názvu rozhodlo zastupitelstvo město na zasedání ve čtvrtek 21. června. Celkový počet ulic se tak rozšířil na číslo 285. Stavební ulice vznikla z areálu bývalého Okresního stavebního podniku. Z dříve uzavřeného prostranství jedné firmy se za poslední roky vyvinula běžná ulice se dvěma větvemi. Navazuje na Hrotovickou ulici a sídlí v ní několik subjektů. Název Stavební zvolilo město proto, že v lokalitě vždy působily a dodnes působí firmy z oblasti stavebního podnikání. (ip)

8

čestným občanem

Významný český divadelní herec, ceněný především odborníky za své kreace v sedmdesátých až devadesátých letech, je synem operetního zpěváka. Vystudoval brněnskou JAMU v roce 1962, už jako student si zahrál v absolventských inscenacích tak výrazné role, jakými jsou major Hugo ve Vančurově Rozmarném létě či Arbenin v  Lermontovově Maškarádě. První angažmá získal Karel Pospíšil ve Východočeském divadle Pardubice, kde byli jeho koleqy Věra Galatíková či Josef Somr. K rolím v tomto angažmá patří na jedné straně komediální syn Potůček v Dietlových Třech chlapech v chalupě, ale také postava retardovaného Jindřicha v Topolově dramatu Konec masopustu (obě inscenace měly premiéru v roce 1963). V roce 1966 odchází Karel Pospíšil do Divadla F. X. Šaldy v Liberci a až do roku 1981 je jedním ze spolutvůrců významné, progresivní éry toho-

Foto: 3x archív autora to činoherního souboru, k níž náležejí například Alois Švehlík, Boris Rösner, dramaturgyně Vlasta Gallerová a režisér Karel Kříž (jmenovaní se později výrazně prosadí v Praze). Pospíšil tu vystupuje ve stěžejních rolích takových her jako je společensky kritický Dürrenmattův Meteor (1966) či slavná Wildeova konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa (1967). V Shakespearově filozofické „pohádce“ Bouře čeká pak na herce role ducha Ariela. Jak již bylo v tomto seriálu vzpomínáno, s  dalším třebíčským rodákem Milošem Kopečným Karel Pospíšil ztvárnil tandem bývalých Hamletových spolužáků Rosenkrantze a Guildensterna, a to jak v klasické Shakespearově tragédii (1970), tak ve variaci Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi od Toma Stopparda v roce (1972). Pospíšil

jde v Liberci z role do role a nejedná se přitom o bezvýznamné úkoly. V roce 1972 ho Karel Kříž obsadí do role hraběte Almavivy v Beaumarchaisově Figarově svatbě, rok poté hraje Pospíšil sluhu Dona Juana Sganarella v Brechtově úpravě Molierovy hry o slavném prostopášníkovi. Rok 1973 ho také zastihne v partu Francka v Mrštíkových Maryše (o šestnáct let později ztělesní v pražském Realistickém divadle Vávru v téže hře v režii Miroslava Krobota). Pospíšilovo herectví je šťavnaté a zároveň přesné, dovede neodolatelně pointovat repliky, v jeho dikci se skrývá jisté procento ironie, zaobalené ovšem lahodným hlasovým zabarvením. V  roce 1976 se stane nadutým Malvoliem v Shakepearově komedii Večer tříkrálový, tři roky poté má další krásný úkol – starého mládence Podkolesina v Gogolově Ženitbě (roli mu přiděluje jeden z jeho osudových režisérů Karel Kříž). Na dva roky (1981-1983) se potom Karel Pospíšil přemisťuje do divadla v Hradci Králové, kde působí i z Prahy vyhnaný režisér Jan Grossman, výrazná osobnost moderního českého divadla. Ten svěřuje Pospíšilovi zásadní roli Mattiho v Brechtově „opilecké“ komedii Pan Puntilla a jeho sluha Matti. V Hradci herec potkává dalšího důležitého režiséra své kariéry Miroslava Krobota (ano, to je ten, který se po své padesátce stává i známým filmovým hercem). Krobot ho obsadí do role mnicha Lorenza, který podporuje lásku Romea a Julie. Rok 1983 je ve znamení Pospíšilova návratu do libereckého divadla, zahraje si tam mimo jiné titulní roli v jevištní verzi Cervantesova Dona Quijota. V roce 1985 získává Karel Pospíšil angažmá v pražském Realistickém divadle, pod jeho nejvýznamnějšími rolemi zde jsou jako režiséři podepsáni Karel Kříž a Miroslav Krobot. V roce 1987 zazáří po boku Jiřího Adamíry v progresivním ruském dramatu Edvarda Radzinského Lunin o vztahu svědomí a moci (Pospíšil ztvárňuje rozmarného carského vládce), již zmiňovaná Maryša má nahlášenou premiéru na

17.  listopadu 1989, hraje se však až o pár týdnů později, Realistické divadlo stojí právě onen první den - ještě před přesunem aktivit divadelníků do Činoherního klubu a Laterny magiky – v centru převratového dění. Pospíšil vytvoří pak hlavní roli Bergmana v Havlově Asanaci, Karel Kříž mu svěří part Henryho Carra v Travestiích od Toma Stopparda, absurdně kabaretním pohledu na moderní dějiny. Jde o jednu z neparádnějších rolí Popíšilovy herecké kariéry, ztělesnil britského diplomata, který se v Curychu dostává do kontaktu s avantgardními literáty Jamesem Joycem a Tristanem Tzarou i pozdějším vůdcem bolševické revoluce Leninem. Před jednadvaceti lety jsem do časopisu Svět a divadlo napsal: „Postava Henryho Carra je jak ušitá pro Karla Pospíšila. Jeho schopnosti intelektuálně detailizovat, střídat šarže s šarmem a mít permanentní parodizační nadhled se s postavou Carra a typem opusu kryjí téměř dokonale“. Smíchovské divadlo prošlo komplikovaným vývojem, brzy po převratu bylo přejmenováno na Labyrint (dnes se jmenuje Švandovo). Karel Pospíšil tu působil do roku 1994, zahrál si mnoho krásných rolí, účastnil se v několika jevištních převtěleních i úctyhodného projektu, Euripidovy tetralogie Pokořitelé Tróje v Křížově režii. V roce 1994 herec odchází do Národního divadla, kde působí až do loňského roku. Jeho první rolí byl Pantalone v proslulé Donutilově benefici, Goldoniho Sluhovi dvou pánů. Pak již dostával drobnější úkoly, což souviselo též se zhoršeným zdravotním stavem. Film ani obrazovka Karlu Pospíšilovi příliš nakloněny nebyly, zahrá zahrál si ve Smyczkově kritickém snímku Proč? (198 (1987) rozumného policejního vyšetřovatele, m milovníci televizních seriálů si přišli na své, sv když v tandemu s Ivankou Devátou zzpodobnil ve Velmi křehkých vta vtazích sympaticky nabručenného dědečka. Karel Pospíšil ppůsobil v předešlých letech též jako herecký pedagog.

POPULÁRNÍ TŘEBÍČŠTÍ HERCI

Karel Pospíšil (4. 1. 1938 Třebíč)

JAN KERBR 9

10

» karate, judo, box, Taekwon Do a další...« Karate v Třebíči

Historie karate

Nejúspěšnější sportovní klub Karate na Vysočině je ve městě Třebíči. Byl založen roku 1984 sensei Františkem Tejklem, který začal s karate na severní Moravě u Jiřího Hrabala. Po škole se vrátil do Třebíče a založil klub TJ karate Třebíč. Třebíčské karate spolupracuje s karatisty z Brna, hlavně se sensei Vladimírem Krčmou, který v roce 1979 zakládá oddíl Královopolská strojírna Brno. Tam jsem nastoupil v roce 1985 a karate provozoval do roku 1991. Dosáhl jsem na 5. kyu fialový pás. Pak jsem nastoupil na vojnu k výsadkářům, po čase jsem se dozvěděl, že tamtéž sloužili třebíčští František Tejkl a Ivan Vorel. Na vojně jsem navštěvoval olomoucký oddíl karate, jak jen to bylo možné, a zúčastňoval jsem se i závodů. Po vojně jsem přešel do Prahy, kde bylo mnoho oddílů na vysoké úrovni. Měl jsem štěstí a dostal jsem se na tréninky TJ karate Dynamo Pankrác. Oddíl byl tehdy účastníkem nejvyšší soutěže v republice - v české lize karate. Zůstal jsem až do roku 2000 a absolvoval zkoušku na 1. DAN u pana Karla Strnada. Karate a sebeobrana v Třebíči se prioritně zaměřuje od svého založení na výchovu a využití volného času všech, kteří mají zájem kráčet cestou mistrů bojových umění dálného východu, pochopit smysl této cesty a současně provozovat sportovní karate na špičkové úrovni. Jistotou správného směru je odkaz největšího karateky moderního karate Gichina Funakoshiho, který se snažíme pochopit a přenášet dále na karateky našeho klubu. To demonstruje i systém náboru, který neprovádí žádný speciální výběr začátečníků, přihlásit se a cvičit může každý. Po určité době, když jsou cvičenci rozdělováni do výkonnostních oddílů, pokračují i netalentovaní jedinci do té doby, dokud mají o cvičení zájem. Nejedná se pouze o výcvik karate a sebeobrany, ale i o cvičení všeobecné pro kompletní rozvoj tělesné kondice mládeže s využitím nejnovějších poznatků v oblasti sportovního tréninku, životosprávy a pod.

Původ karate se datuje více než tisíc let do minulosti. Když byl Daruma v klášteře Šao-lin v Číně, učil své žáky metodám rozvoje vytrvalosti a fyzické síly nezbytným k tomu, aby mohli snášet kázeň, jež byla součástí jejich náboženství. Fyzická tréninková metoda se dále rozvíjela a přizpůsobovala, až se stala tím, co dnes nazýváme šaolinskou metodou boje. Toto bojové umění bylo přeneseno na Okinawu a smísilo se s domácí bojovou technikou. Nazývalo se karate, ve znacích doslovně vyjadřujících „čínská ruka“. Vládce dávné Okinawy a pozdější feudální pán Kagošimy, nejjižnějšího výběžku ostrova Kjúšú v Japonsku, zakázal používání zbraní. Moderní mistr karate Gičin Funakoši, který zemřel v roce 1957 ve věku 88 let, změnil znaky tak, že doslovně znamenaly „prázdná ruka“. Funakoši však zvolil tyto znaky i pro jejich význam v zenbudhistické filozofii „stát se prázdným“. Zdeněk Vlček, šéftrenér

kaných na brigádách. Občas trenéra zastoupil L. Safařík. V roce 1968 vznikl oddíl Judo Třebíč, registrovaný pod Unií středoškoláků a učňů. O rok později se oddíl stává členem Spartaku Třebíč. Přichází hlavní trenér Karel Toufar z Jihlavy, do té doby, než někteří členové složili trenérské zkoušky. V jeho nepřítomnosti zastupoval taktéž jihlavský Jaroslav Paul. Rok 1991 přináší další změnu, stáváme se členy TJ JE Dukovany.

SPORT MĚSÍCE

ÚPOLOVÉ SPORTY

Ilustrační foto: Dáša Juráňová 2x, archív oddílu 1x

Rok 1965 – počátek JEMNÉ CESTY v Třebíči (judo – jemná cesta) V pětašedesátém roce minulého století byl založen kroužek juda na Střední zemědělské škole v Třebíči, u vzniku byli studenti Vlk, Vidlák a Procházka. Jako trenér vedl kroužek do roku 1969 prof. Miroslav Ondráček z Brna, kterého si členové oddílu platili sami z peněz zís-

Rozřazení členů a úspěchy SK se zaměřuje na sportovní karate na nejvyšší úrovni, SK TJ karate Třebíč Shotokan čítá v současné době asi 30 členů, z toho polovinu dětí. Po převzetí klubu po Ivanu Horákovi v roce 2009 se o rok později dostavily první úspěchy, mladší žáci drží krok s republikovou úrovní a v dalším roce se můžeme jenom těšit na nějaké to umístění do třetího místa. Jsme členy Českého svazu karate, v současné době se závodů účastní 8 závodníků - Martin Hanák, Petr Jeleček, Daniel Caha, Marek Peštál, Natálie Hlavsová, Dana Kopuletá, Adam Klouda, Pavla Patová a Světlana Chládková. První závody si vyzkoušeli i naši veteráni Petr Gross a Zdeněk Láník. Karatekové - závodníci se zúčastňují nejen všech soutěží všech věkových kategoriích v republice, ale pravidelně i mezinárodních turnajů .

Nejstaršími členy oddílu jsou René Javorek a Ludvík Šindelář (od r. 1967), druhý z nich je od roku 1968 doposud předsedou oddílu (mimo dvou let, kdy byl předsedou R. Javorek). Hlavním trenérem a zkušebním komisařem je František Wildmann (2. DAN). V oddílu trénuje pět věkově i výkonnostně rozdílných skupin: Přípravka 1, 2, 3 - zde si děti osvojují základní cviky, chování, postupně se učí základní techniky, což je asi po dvou letech zakončeno zkouškami na 5. KYU. Závodní skupina č. 1 - žáci a žákyně se účastní soutěží dle plánu činnosti, získávají další znalosti a připravují se na zkoušky vyšších technických stupňů. Závodní skupina č. 2 - dorost, junioři, muži, ženy - se zúčastňuje soutěží, z těchto členů se někteří připravují na trenérskou činnost nebo funkci rozhodčích. Oddíl pořádá každoročně několik významných akcí – soutěže v rámci oblasti jižní Moravy, Velkou cenu JE Dukovany a Mistrovství ČR. Každoročně jsou organizovány letní tábory pro zvyšování fyzické i technické úrovně. Za léta činnosti v TJ JE Dukovany jsme dosahovali velmi dobrých úspěchů i v nejvyšších mistrovských soutěžích – získali jsme několik titulů Mistrů ČR a medailová umístění ze zahraničních turnajů (SRN, Rakousko, Holandsko, Itálie). René Javorek, František Wildmann

Třetí kolo Moravské ligy v bojovém umění Taekwon-Do proběhne v sobotu 15. září 2012 od 17.00 hodin ve sportovní hale L. Pokorného ve Fügnerově ulici v Třebíči. Jedná se o soutěž týmů ve sportovním boji, kterého se zúčastní borci ze čtyř moravských měst (Třebíč, Brno, Karviná a Opava). Doufáme, že si nenecháte ujít tuto jedinečnou akci a přijdete podpořit Třebíčský tým. Více informací o lize najdete na stránce www.liga.taekwondo.cz nebo na facebo– oku. Michal Kobylarz Pozn. red.: Úpolové sporty nelze dostatečně představit prostřednictvím seriálu SPORT MĚSÍCE, proto jim budeme v příštích číslech věnovat pozornost ještě v samostatných článcích.

11

Zdravé město Třebíč připravilo na čtvrtek 13. září 2012 další, už 4. jarmark BIO, EKO a výrobků s označením Vysočina regionální produkt. Uskuteční se na Karlově náměstí od 8.30 do 15.30 hodin a můžete zde nakoupit nebo jen ochutnat BIO - zeleninu, čaje, uherák, šunku, kančí lončák, játrovou paštiku, škvarky, klobásu, hovězí a vepřové maso, celozrnné chlebíčky Racio, výrobky z kozího mléka, víno z Templářských sklepů, čerstvé mléčné farmářské výrobky bez konzervantů, med, medovinu, medové pivo, propolis, Tasovské placky, pečivo, Valašské frgále, sladovky, sušené plody, ovoce, oříšky, čaje, koření, výrobky Fair Trade, žampiony, ovoce, pudinky, bramborové, kaše, brambory z Vysočiny, Třebíčský knedlík či Babiččiny ovocné čaje. Zdarma je připravena ochutnávka ručně stloukaného čerstvého másla (Caletníci). Dále jarmark představí ručně vyráběné šperky, vinuté perly, kosmetiku přírodní, ekologickou i z včelích produktů, ekodrogerii, výrobky z pedigu a přírodní věci pro mimina. OD 14.15 DO 15.00 HODIN VYSTOUPÍ FOLKLÓRNÍ SOUBOR ROUCHOVÁČEK. Představí se: Ekofarma Pospíšilovi, Biofarma Sasov, RACIO z Břeclavi, Kozí farma Ratibořice, Farma rodiny Němcovy, Včelařská farma Kurtin, Pekařství Zdeněk Švestka z Tasova, Koření od Lubana, AMYLON, EDEN Třebíč, Templářské sklepy Čejkovice, Liman,TANEX Vladislav, Dalešické cukrářství, Zdravuška Jana Nečasová, Domácí dobroty Ostašov, Michal Marek – pekařství Telč, Zdeněk Kittler z Velkého Beranova, Allness, Světlana Řezanková, Jana Pašková. (io)

Vyhlášen 17. ročník soutěže o nejkrásnější květinovou výzdobu Rada města Třebíče vyhlásila 17. ročník tradiční soutěže o nejkrásnější květinovou výzdobu. Zúčastnit se může každý majitel či uživatel domu nebo bytu (případně provozovny) v Třebíči, který bude mít fasádu v době vyhodnocování soutěže vyzdobenu živými květinami nebo pnoucími dřevinami. Výzdoba musí být viditelná z veřejného prostranství. Soutěž se vztahuje také na upravené neoplocené předzahrádky na veřejném prostranství. Pro vítěze jsou připraveny peněžité ceny: 1. místo 4.000 korun 2. místo 3.000 korun 3. místo 2.000 korun 4. – 10. místo 500 korun Vzhledem k zájmu města na zkrášlení domů v historickém centru vypisuje radnice i ocenění ve výši 3.000 korun pro nejhezčí výzdobu v městské památkové zóně. Zvláštní cenu 3.000

korun dostane soutěžící s nejkrásnější květinovou výzdobou v sídlištní zástavbě vícepodlažních bytových domů a prémii až 3.000 korun získá nejlepší z občanů, který se v letošním roce zúčastní poprvé. Třemi tisíci korunami bude odměněna také nejlépe upravená předzahrádka. Vyhodnocení soutěže proběhne v letních měsících tohoto roku komisí jmenovanou Radou města Třebíče. Komise se vyhradí právo (např. při nerozhodném umístění) přerozdělit ceny s tím, že jejich celková výše 24.500,- Kč nebude překročena. Prémie a zvláštní ocenění budou slučitelné s cenami pro 1. – 10. místo. Formuláře pro písemné přihlášky a podmínky soutěže mohou zájemci získat na internetových stránkách radnice www.trebic.cz nebo si je vyzvednout v budově MěÚ na Karlově náměstí. Termínem pro jejich podání je 15. srpen 2012. Vyplněné přihlášky lze v obálce označené „Květinová soutěž“ odevzdat na podatelně nebo poslat na adresu Městský úřad, Masarykovo náměstí 116/6, 674 01 Třebíč. (ip)

ODBORNÝ PODNIK PRO NAKLÁDÁNÍ S ODPADY

12

WůĂǀĞĐŬĄƓŬŽůĂdƎĞďşē ŶĂďşnjşŽĚnjĄƎşϮϬϭϮ

3ÌHGSODYHFN‡Y–XNDSURä‡N\PDWHÌVN–FKÒNRO  Dä‡N\DW̍G=Ñ 3RYLQQ‡SODYHFN‡Y–XNDSURä‡N\DW̍G=Ñ =GRNRQDORYDFY–XNDSURä‡N\W̍G=Ñ .RQGL QUHKDELOLWD QY–XNDSURä‡N\VSRUWRYQFKW̍G 3ODY‡QSURÒNROQGUXäLQ\ 3ODYHFN‹NXU]\SURG¬WLYHY¬NXOHW 3ODYHFN‹NXU]\SURGRVS¬O‹ 3ODY‡QSURW¬KRWQ‹ $TXDILWQHVV 3ODYHFN–RGGO/DJXQD7ÌHE ]‡YRGQSODY‡Q Kontakt: Radka Bártová Vedoucí plavecké školy

DŽďŝů͗ϳϮϰϮϱϱϴϰϮ ŵĂŝů͗ [email protected] ǁǁǁ͘ƉůĂǀĞĐŬĂͲƐŬŽůĂͲƚƌĞďŝĐ͘Đnj

Hospodářská komora Jaroměřická mlékárna jde cestou kvality a tradičních postupů Dobrý sýr není žádná věda

Jde to i bez „éček“

Skutečně víte, co jíte? U výrobků Jaroměřické mlékárny se žádných nepříjemných překvapení bát nemusíte. Její tvarohy, sýry a pomazánková másla se vyrábějí tradičními postupy výhradně z domácích surovin a přímo v Jaroměřicích nad Rokytnou. Neobsahují „éčka“ a díky své mimořádné kvalitě získaly celou řadu významných ocenění. Zdravý životní styl bývá poslední dobou skloňován ve všech pádech. Jeho součástí je zdravá strava a kvalitní potraviny. Rádi bychom jedli chutné potraviny, vyrobené z dobrých surovin a byli si jisti, že jejich výroba podléhá přísné kontrole. Raději si také zkontrolujeme, zda výrobce nenahradil příchutě chemickými přísadami tzv. „éčky“. A co kdybychom také podpořili lokální výrobce? Zejména ty, kteří užívají klasických výrobních postupů a receptur, které se osvědčily už našim předkům a na jejichž tradici se odkazují. Jak ale takové potraviny v obchodech najít? Jsou vůbec k dostání?

Filosofii výroby staví v Jaroměřické mlékárně na několika zásadách. Produkty vyrábějí výhradně z českých surovin, tradičními postupy a bez nebezpečných konzervačních látek typu E – takzvaných „éček“. O tom svědčí certifikát CEFF. Jeho logo na obalech potravin upozorňuje spotřebitele na absenci těchto kontroverzních látek ve výrobku. Dále je Jaroměřická mlékárna držitelem certifikace IFS zaručující standard pro bezpečnost potravin s jednotným systémem hodnocení pro kvalifikaci a výběr dodavatelů. Řada jejích výrobků se může pyšnit oceněním „Klasa A“ a smetanový sýr Fénix i Archivní sýr dokonce titulem „Regionální potravina“ kraje Vysočina, který uděluje ministr zemědělství těm nejkvalitnějším lokálním produktům.

Tradice a kvalita v podání české mlékárny V řadě oblastí se na dovoz spoléhat nemusíme. Mlékárenství má u nás dlouhou tradici. Příkladem může být Jaroměřická mlékárna, která se nedávno vrátila do rukou českých majitelů, kde se počátek výroby datuje už od roku 1937. Její sortiment se zpočátku soustředil na tvarohy a polotvrdé sýry, postupně se přidaly tvrdé sýry (eidam), smetanové sýry a pomazánková másla.

Vyberte si kvalitu Česká republika bohužel nepatří k zemím, kde pro kvalitní potraviny stačí bez rozmyslu sáhnout do regálu obchodu či supermarketu. I stejné produkty stejných výrobců tu často mívají různé složení a tedy i různou kvalitu oproti jejich ekvivalentům na západě. Přemýšlejte o tom, co kupujete, dříve než doma u stolu. Věnujte svou pozornost složení potravin, zajímejte se o jejich původ a způsob výroby. Ochutnejte výrobky Jaroměřické mlékárny, kde vědí, že dobrý sýr či pomazánkové máslo není žádná věda (ani chemie). Dopřejte si chuť s tradicí. (pr)

Být lhostejný je příliš jednoduché Občanské sdružení FOR JANE oslavilo letos v červnu své druhé narozeniny. I za dobu takto krátkého působení ale pomohlo již celé řadě zdravotně znevýhodněných osob a ve své činnosti pokračuje nadšeně dál. Další záměry přibližuje Tomáš Vostál, předseda sdružení. V uplynulých letech jste pomohli například Janě Hanové, které jste pořídili invalidní vozík a automobil s ručním řízením, v loňském roce to byl Pavlík Spišák, kterému jste uhradili zahraniční léčebný pobyt. Už víte, komu byste rádi pomohli letos? Rádi bychom podpořili dva moc prima kluky, kteří bohužel neměli tolik štěstí, jako mají ostatní zdravé děti. Prvním z nich je osmiletý Martínek z Dukovan. Ten se narodil předčasně a díky zdravotním komplikacím, které následovaly krátce po narození, došlo u  něj k částečnému poškození mozku. Poškozena byla část, která má na  staTomáš Vostál Foto: Archív FOR JANE 14

rosti pohyb. Druhým je desetiletý Tomášek z Plzně, který trpí svalovou dystrofií. Martínek potřebuje vertikalizační pomůcku, což je taková speciální židlička, díky níž bude moci například normálně navštěvovat školu. Tomáškovi bychom pak zase rádi pořídili léčebný pohybový přístroj, se kterým bude moci rehabilitovat, aby byl co nejdéle schopen pohybu. Tomáškova nemoc je bohužel nevyléčitelná a jednoho dne se nebude moci pohybovat vůbec. Chceme mu proto pomoci, aby k tomuto nevyhnutelnému okamžiku došlo co nejpozději. Oba dva kluci jsou strašně moc fajn, jsou to moc šikovné, bystré a usměvavé děti, a já pevně věřím, že se nám všechny potřebné prostředky pro ně podaří opravdu sehnat. Proto letos pořádáme již třetí ročník charitativního koncertu, jehož výtěžek bude použit v jejich prospěch. Co našim čtenářům o plánovaném zářijovém koncertu prozradíte? Protože letošním ročníkem chceme pomoci zejména dětem, bude program koncertu věnovaný hlavně jim. Během zábavního odpoledne se děti budou moci zúčastnit řady soutěží, kterými je provedou moderátoři rádia Evropa 2, chybět nebude malování na obličej, copánkování pro holčičky, a možná přijde i klaun. Během odpoledne zazpívá naše patronka Jitka Válková, ale děti se budou moci těšit hlavně na Michala Nesvadbu, kterého určitě znají z jeho televizní Kouzelné školky. Kdy a kde se koncert koná? Termínem letošního ročníku je tradičně první zářijová sobota a startujeme ve tři hodiny odpoledne. Stejně jako loni se uvidíme v budově třebíčského Fóra. Kdo všechno může pomoci a jak? Pomoci mohou úplně všichni, ať už finančním příspěvkem zaslaným na konto veřejné sbírky 8500013031/7940, hmotným darem pro Martínka a Tomáška, spoluprací při organizaci koncertu nebo jeho samotnou návštěvou. Já osobně už se na koncert moc těším, věřím, že i letos se nám podaří plnit další sny. (vil)

TŘEBÍČSKÉ ULICE

Připravuje Jiří Joura

MÁNESOVA Ulice se nachází v městské části Borovina. Josef Mánes (1820–1871) – klasik české národní malby. Autor romantických námětů, krajin, portrétů a ilustrací. Jeho dílem jsou např. medailony Staroměstského orloje v Praze (originál se nachází v Muzeu hlavního města Prahy, na orloji jsou kopie).

MANŽ. CURIEOVÝCH Ulice se nachází v městské části Nové Dvory. Název ulice na počest manželů Curieových – Francouze Pierra Curie (1859–1906) a Polky Marie Curie-Sklodowské (1867–1934) – vědců v oboru fyziky a chemie, profesorů na pařížské Sorboně. Úspěšně pracovali na výzkumu radioaktivity, objevili polonium a rádium. Oba byli nositeli Nobelovy ceny.

MARTINSKÉ NÁMĚSTÍ Náměstí se nachází ve vnitřním městě. Podle Martina, opata třebíčského benediktinského kláštera. V letech 1220–1225 se zasloužil o vybudování na návrší nad rynkem u hradeb malého kostelíka v gotickém slohu – nynější presbytář kostela sv. Martina.

MASARYKOVO NÁMĚSTÍ Náměstí se nachází na rozhraní městské části Horka-Domky a vnitřního města. Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) – první prezident Československé republiky. Profesor filozofie UK v  letech 1882–1914. V prosinci 1914 emigroval a  stal se vedoucím činitelem protirakouského odboje. V  říjnu 1918 stanul v čele Prozatímní čs. vlády, která ve Washingtonu vydala Deklaraci o nezávislosti. 14. listopadu téhož roku byl na ustavující schůzi revolučního Národního shromáždění Československé republiky v  Praze zvolen prezidentem. V roce 1935 se vzdal prezidentského úřadu. Třebíč navštívil v roce 1928.

16

Židovský hřbitov jí byl osudem Dnes je nemyslitelné, že by někdo vydržel ve svém zaměstnání šest desítek let. Paní Minářová to dokázala. Rovných šedesát let spravovala Židovský hřbitov v Třebíči, přežila zde dvě války a „pracoviště“ se jí stalo osudem - zemřela při práci, s hráběmi v rukou. Na výjimečnou ženu vzpomíná vnučka Jana Poláková... „Spousta lidí tehdy pracovala v Subakově koželužně, a když skončili, tak celá židovská čtvrť klapala, protože nosili boty, na kterých měli dřevěné špalíky, aby mohli dělat v mokrém provozu a neničili si boty a nohy. Protože tam by nevydržela žádná obuv, tak si přivazovali řemínky na nohy ty špalíky a  hodili v tom i domů, a babička říkala, že doma to jakoby skopli a nechali na zápraží, poněvadž to nepříjemně páchlo. Druhý den ráno, když šli do práce, tak to zase obuli… Babička se smála a říkala, že nebyly potřeba hodiny, protože po skončení pracovní doby celá židovská čtvrť klapala, jak chodili po tom nerovném dláždění, po těch kočičích hlavách. Jinak na rodinu Subakových vzpomínala velice dobře a říkala, že i pro ty nejchudší vždycky v sobotu otevřeli lázně, protože tam potřebovali spoustu vody… oni tomu říkali lázně, ale byly to v podstatě ty bazény, které používali na výrobu, takže je vypláchli a napustili tam teplou vodu a ty nejchudší lidi z celého Zámostí se tam mohli jít jednou za týden koupat – zadarmo. Babička prostě vzpomínala na Subakovy dobře – nebyli to fabrikanti, jako třeba Baťa, že by lidi nějak tiskli – věděli, že je to pro ně pracovní síla a ne drahá, tak se jí snažili nějakým způsobem pomoci.

Vyrostla v židovské čtvrti Babička se narodila v ulici, která se dnes jmenuje Leopolda Pokorného, nebyl to sklepní byt, ale šli po dvou schůdcích dolů a každoročně byl ten byt vyplavený, později, když se zapsali u majetnějších Židů, dostali byt v dnešní Blahoslavově ulici – tehdy se říkalo Dolní a Horní ulice – a tady už je záplavy nesužovaly. Říkala, že si nedovedeme představit, jak si cenili hovězího hnoje, protože to byl jediný prostředek, který dokázal zachránit proti vodě, je mastný a vodu dokázal udržet. Byli varováni před povodněmi tím způsobem, že od Jihlavy běžel směrem na Třebíč jezdec na koni a křičel: 'Lidi utíkejte, jde voda!' Každoročně museli odejít na Hrádek, a když se vrátili, měli byt vyplavený. Když se pak udělala regulace - předtím se řeka používala na cokoliv - mohli v řece i prát a museli jen dávat pozor, když Budischowski vypouštěl tu jeho vodu z borovinských barvíren, tak to nemohli prát, aby si nezničili prádlo. Babička v židovské čtvrti vyrostla, a vzhledem k tomu, že její maminka posluhovala a vařila v židovských rodinách, a potom, když potřebovali nového správce hřbitova, a  věděli, že její rodina je pečlivá a pracovitá, tak ji tam jmenovali správkyní. Ne jejího manžela, ale ji, babičku jmenovali správkyní Židovského hřbitova a ona tam vydržela šedesát roků (1912 - 1972)! Přestože nebyla Židovka. Ale ani předchůdci babiččini, kteří bydleli v původním domku, který nestál na tom místě co teď, ale směrem do hřbitova, tak ani to nebyli Židé, to byli křesťani. Nevím, jestli je to pravda nebo není, ale podle babičky židovská tradice byla, že si kdysi dávno vykopávali hroby sami a nesměli do toho hrobu vstoupit. Takže to vykopávali jenom zvenku, čili ten hrob byl poměrně mělký. Asi jim to zakazovalo náboženství, vstoupit na místo posledního odpočinku, ale protože ten starý hřbitov je v prudké stráni a ty hroby byly mělké, tak při obrovské povodni v roce 1888 velká vlna vyplavila ty hroby

a odplavila i náhrobky, které byly jen zapuštěné do země, nebyly žádné rámy ani beton, a všechno bylo odneseno dolů do údolí, až tam, jak se dnes říká do Kočičiny. Potom zřejmě Židovská náboženská obec usoudila, že nemohu tímto způsobem zemřelé pochovávat, tak si na to najali právě křesťany, kteří mohli do hrobu vstoupit a vykopávali normální hloubku. Teď jsou náhrobky postaveny v řadách ve směru jih – sever, ale už žádný nestojí na svém původním místě, nebo alespoň málokterý. Posbírali vše dole v údolíčku a zasadili to ve směru, jak má být, ale nejspíš málokterý stojí na svém místě. I prababička vyprávěla, že kosti pietně uložili, ale samozřejmě už žádný hrob není tam, co měl být.

Paní Minářová ve společnosti pana Fürsta

O době okupace se nikdy nemluvilo

betonová dlažba, šedě natřený stůl zvláštního tvaru, a na tom prováděli tu rituální očistu – umývání nebožtíka. U něj také musel bdít a ta místnost se nedala vůbec nijak vytopit. Rodina ta rizika v době okupace brala, jak to přišlo. Babička byla po této stránce odolná. Pocházela ze sedmi sourozenců a pět jejich bratrů bylo povoláno do první světové války. Každý byl na jiné frontě, dědeček, její manžel byl na italské frontě a ona to brala, že to prostě tak přišlo a bylo a věděla, že na tom hřbitově musí být a všichni rodinní příslušníci to také tak brali. Vím, že strach měli, protože si pamatuji jako dítě, že když jel ten černý mercedes – a oni když jeli do Kočičiny pro pana Kalinu, tak nejeli přes město, ale jeli z Týna okolo rybníků tou polní cestou a babička říkala: 'Ježíši, oni jedou pro někoho z Kalinů'. Protože se vědělo, že to byli komunisté… a tak strach určitě měli.

Babička na hřbitově začala pracovat v roce 1912, 11. března. V době okupace, to je to, o čem se ještě nikdy nemluvilo a nepsalo, řekla bych, že to musela být doba strašně těžká, protože všechno, co souviselo s judaismem, tak bylo nebezpečné. V roce 1942 nebo už předtím, kdy byli třebíčští Židé soustředěni v ghettu a nesměli odsud vycházet, tak ještě na ten hřbitov chodili, protože ve dne mohli, to ještě bylo v pořádku. Ale po odsunu tady už nebyl vůbec nikdo a já dodnes málem nedokážu pochopit tu odpovědnost mé babičky, která ten hřbitov i přes ty strašné věci udržovala v takovém stavu, že když ho pak pan inspektor Pavlík s panem doktorem Veselým začali opravovat, nebo se postarali, aby byl opraven, tak do té doby vlastně každý rok celý ten hřbitov vyžnula, všechny nálety stromů vysekala sama nebo s pomocí rodiny – mého tatínka, dědečka, dokud žil, a bratra. To byl základ péče. Pokud si pamatuji za mého dětství, tak ten starý hřbitov ještě nebyl tolik porostlý břečťanem. Udělala to každý rok, na jaře nebo na podzim, když počasí povolilo, tak celý hřbitov vyhrabala od listí, tenkrát se ještě mohlo to pak spálit přímo na místě, to byly hromady a nám dětem se to vždycky líbilo, protože jsme do toho skákali a hráli jsme si tam různě. Nám to Jana Poláková připadalo jako park, ne jako hřbitov, protože jsme bydleli hned vedle. Babička to dělala bez jakéhokoliv nároku na mzdu, protože v té době nebyl, kdo by ji platil. Až  po Kolaboranti postrachem roce 1945, až se v Brně zase dala dohromady židovská ko- Spousta rodin, které kolaborovaly s Němci, tak uplatňovamunita, patřilo to pak pod ŽNO v Brně, tak potom snad jí za li nárok třeba na trávu ze hřbitova a tak babička se s nimi to nějakou odměnu dali. Nevím, jestli právě mzdu, ale pro- vždycky pohádala do krve, protože ona byla toho ražení – stě se celou dobu o to pečlivě starala, protože měla obrov- líná huba, holé neštěstí. Pak ji mužští členové rodiny uklidský smysl pro povinnost a byla vděčná té náboženské obci ňovali – to nemůžeš takhle, teď je taková doba, že to pro v Třebíči, že v tom roce 1912, kdy to bylo těsně před první nás může mít špatné následky. Ona si ale nedala říct, řekla válkou, jí umožnili tam pracovat, tak ona tohle to dělala bez to, jak si myslela. Ale nedopadlo to nikdy špatně, naštěstí. Vím, že v konci války, když utíkali němečtí vojáci před rusjakýchkoliv nároků na odměnu. kou frontou, bylo to asi daleko horší, protože se nestalo, aby jedinou noc někdo nebouchal na okno a měli jsme strach, Po válce se ještě pohřbívalo aby ten domek třeba nezapálili. Ale většinou se ptali, kde je Když se vrátilo těch asi deset Židů do Třebíče, tak si pama- Jihlava, kde jsou američtí vojáci. To si pamatuji, i když mně tuji, že se pořád zachovávaly rituály, že na dvoře stála židle byly tři roky. Asi proto, že to byla tak vyhrocená doba, tak s umyvadlem a čistou vodou a ručník, aby když odcházeli i na to dítě to nějak působilo. ze hřbitova, aby si mohli ruce symbolicky umýt. To bylo Babička nakonec zemřela s hráběmi v ruce, když hrabala dlouho a pamatuji se, že když zemřel tatínek paní Friedové, trávu a chtěla ji uklidit...“ tak měli pochovat nebožtíka v den úmrtí. Jenže v té době nebyl poblíž žádný rabín, který by provedl obřad a tak ten- Vzpomínek je mnohem více, smutných i veselých. Jak překrát museli pozvat rabína až z Kolína. Bohužel to bylo až za býval v jedné hrobce muž, aby nemusel do transportů, než tři dny a ta místnost, která byla určena jako márnice, tak byl udán místními lidmi. Nebo jak ještě po válce rodina seto byla poslední, nejvýchodnější součást domku. Dneska je dávala pod mohutnými stromy před branou hřbitova a hrála (fj) to přestavěno na byt, ale tenkrát si pamatuji, že tam byla harmonika... Tak třeba zase někdy příště!

I

Z TŘEBÍČE DO AMERIKY III. John Subak, září 2004 Překlad Pavlína Pojerová Od Biarritz, spolu s částí Francie sousedící s Atlantikem, byla okupovaná zóna, matka se rozhodla zamířit pryč z pobřeží a pokusit se setkat s otcem v Agde. Stala se z ní oddaná katolička a naznala, že bychom měli na naší cestě zastavit v Lourdes. Proto jsme nasedli na autobus do Lourdes. I když se Evropa rozpadala, Lourdes bylo přelidněné mnohými, kteří se modlili za mír a své rodiny. Pamatuji si na všechny ty berle rozvěšené podél zdí jeskyně. Pak jsme nasedli na další autobus do Agde. V momentě našeho příjezdu do Adge byla už česká brigáda evakuována do severní Afriky, společně s některými dalšími jednotkami francouzské armády. Když jsme se vraceli na zastávku autobusu, kde jsme strávili noc spíce na dřevěné lavičce, narazili jsme na Margit. I když byla odloučena od svého muže Lou Schneidera, rozhodla se ho hledat, ale on byl taktéž evakuován s českou brigádou. Margit a má matka začaly spolupracovat a všichni čtyři jsme nasedli na autobus do Marseilles. Ne mnoho věcí z Marseilles mi uvízlo v paměti. Pamatuji si, že jsme šli jeden den plavat a taky procházky podél Canonbiere, ulice táhnoucí se podél nábřeží. Pokoj, který matka a Margit pronajaly, byl ve čtvrti červených luceren (Margit nám řekla, že se normálně najímá na hodinu) a jsem si jistý, že se mé matce a především Margit, překvapivě dobře vypadající devětadvacetileté rusovlásce, dostávalo značné pozornosti. Margit si také pamatuje vymýšlení neskutečných vysvětlení pro Franka a mě o červených světlech v oknech. Hraniční pásmo mezi okupovanou a neokupovanou zónou bylo určeno, zatímco jsme byli v Marseilles. Neris, které bylo poměrně blízko k Vichy, místu prozatímní francouzské vlády, bylo v neokupované zóně a proto se matka a Margit rozhodly vrátit zpět. Do Neris jsme se vrátili v červenci 1940 a Frank a já jsme se v září vrátili do školy. Pamatuji si, že jsem postoupil do páté třídy (Frank byl v druhé) a tedy mi to bylo schváleno. Matka zastihla otce v Anglii, kam byla česká brigáda evakuována. Matka se k němu chtěla připojit, ale nastal čas dostat se z Francie.

PYRENEJE Do brzkého podzimu 1940 mnoho imigrantů, kteří byli ve Francii chyceni, stejně tak jako Francouzů chtějících uniknout nacistům, přecházelo přes Pyreneje z Francie do té doby neutrálního Španělska. Měli jsme víza ke vstupu do Španělska a Portugalska, ale nevlastnili jsme nutná výstupní víza z Francie. Obyčejně ti, co utíkali z Francie, utíkali v noci a přes hory, ale matka a Margit usoudily, že pro nás toto není uskutečnitelné, zejména pak pro Franka, který se ještě plně nezotavil z operace slepého střeva. Francouzko-španělské hranice byly toho času hlídány hlavně Francouzi, ačkoli přibývalo historek o německých hlídkách v horách. Margit se s matkou rozhodly, že bychom přešli hranice v relativně nehornaté části hranic, poblíž středomořského pobřeží, a překročili je v poledne na základě domněnky, že francouzská pohraniční stráž by měla obědvat. Našly švýcarský autobus, který jel z Perpignanu do Barcelony, překračující hranice blízké Středomoří. AuII

tobus zastavil v malém hraničním městečku ve Francii, kde jsme vystoupili, nechajíce naše kufry v autobuse. Vyšli jsme na vrchol kopce, možná 500 yardů od celnice, a přešli nepozorovaně do Španělska. Ačkoli celnice byla v dohledu, francouzská stráž si opravdu vzala přestávku na oběd. Pochodovali jsme, dokud jsme zřetelně nebyli na španělské straně kopce, a krátce pojedli; Francouzi nebyli jediní, pro koho byl oběd posvátný. Pak jsme se vydali dolů z kopce, když na nás zavolala hlídka u vrcholku. Bylo zřejmé, že to jsou Španělé, ne Francouzi, a chtěli, abychom se vrátili zpátky k celnici a zapsali se. Tak jsme ztěžka šli zpět, prošli španělskými hraničními formalitami a sešli zpět na španělskou stranu, abychom nastoupili do našeho autobusu. Pak přišla pohroma: Frank nechal svého medvídka na druhé straně kopce. I přes jeho slzy jsme zpátky nešli, ale znovu jsme nasedli do autobusu a pokračovali do Barcelony, kde jsme pár dní zůstali. Když jsme s Corky poprvé před několika lety navštívili Barcelonu, bylo to nádherné město, ale pro mě naprosto cizí. Mou jedinou vzpomínkou je, že můj v kůži vázaný misál a stříbrný medailon, mé první dary ke svatému přijímání, byly ukradeny z hotelu, podle všeho pobožnou pokojskou. Poté jsme pokračovali do Lisabonu, žasnouce nad krásou portugalské krajiny.

LISABON Do Lisabonu jsme dorazili v říjnu 1940 a matka s  Margit se zaměřily na získání víz do Spojených států, a tak se připojily k tisícům, které se pokoušely o tu samou věc. Mí rodiče preventivně požádali o americká víza v roce 1937 nebo 1938 a proto jsme byli na tzv. kvóta seznamu; Margit ne. Čekání na americká víza tudíž pokračovalo. Margit, zřejmě spřátelená s někým z britské ambasády, podala žádost na té americké. Lisabon byl nádherné město a s Frankem jsme z něj viděli moc. Sbíral jsem použité tramvajové lístky a těšil se z nechození do školy. Viděli jsme spousty parků, které jsou dnes dokonce krásnější, a žasli nad neuvěřitelnou čistotou Portugalska. Mluvilo se zde každým myslitelným jazykem a s francouzštinou jsme vystačili. Taky jsem si našel polskou kamarádku a poměrně dobře jsme komunikovali mou češtinou a její polštinou. Když se česká brigáda stala součástí britské armády, francouzská armáda přestala existovat. Matka se chtěla k otci připojit v Anglii, ale to teď nemělo smysl. Přesto jsme se nadále pokoušeli dostat do Spojených států. Naší kvóty podle všeho bylo dosaženo, matka obdržela víza do Spojených států. Margit taktéž obdržela vízum; jsem si jistý, že její vzhled pomohl, stejně tak jako její nové přátelství s jedním z konzulárních úředníků na britské ambasádě. Do začátku prosince jsme víza měli a pak díky Margit i lístky na USS Siboney, americkou exportní linkovou loď, která byla přesměrována z Jižní Ameriky. Dokonce jsme měli luxusní soukromou kajutu místo lehátek v hlavním salonu, který pojal 300 pasažérů. Plavba byla rozbouřená a Margit mi stále připomíná, že jsem měl většinu cesty mořskou nemoc.

NEW YORK Do newyorského přístavu jsme dorazili časného rána 31. prosince 1940. Všichni jsme stáli na palubě, abychom viděli sochu Svobody, která stejně jako dnes symboli-

zovala svobodu, dokonce i pro jedenáctiletého. Stále si pamatuji, jak jsem ji uviděl v mlze. Přes Ellis Island jsme neprojížděli, ale zakotvili raději v Hobokenu, a pak pokračovali do New Yorku, kde jsme zůstali v hotelu Midtown na 63. ulici a 8th Avenue. O pár let později byl stržen kvůli renovaci městské části Lincoln Center. New York byl zvláštní: spousta lidí v ulicích. Až později jsem si uvědomil, že byl poslední den roku. Po pár dnech v hotelu má matka a Margit našly byt kolem 90. ulice, někde mezi Columbus a Amsterdam Avenue na West Side. Později jsme se přestěhovali do 75. ulice, mezi Columbus a Central Park West. Byl jsem poslán do PS 9 (pozn. překl.: základní škola v Upper West Side) a přijat do 6. stupně. Poslední školou předtím byl začátek 5. stupně v Neris, asi o 6 měsíců dříve. Můj školní záznam dosáhl svého dna právě na PS 9; jediné kurzy, kterými jsem prošel, byla aritmetika a sbírání známek. Frank byl na druhém stupni a já si byl jistý, že jeho stupně jsou ty lepší. Matka s Margit začaly vyrábět klobouky, ale mám zato, že jejich kariéra ve výrobě klobouků neměla velkého úspěchu. Poté matčiným prvním zaměstnáním byla práce hostesky v jídelně YMCA v centru Manhattanu. Jednou z vedlejších výhod bylo jídlo pro zaměstnance zdarma a příležitostně jsme i s Frankem chodili do jídelny na oběd zdarma (jedna cesta asi 35 bloků). Netuším, jak matka mohla vystačit finančně. Za čas začala dostávat kolem $60 měsíčně od otce, ale šlo to těžko. Měla řadu tuctových zaměstnání, včetně číšnice u Lake Mohonk a krátce u Lake Placid a nakonec jako úřednice u Benton and Bowles, ve velké reklamní agentuře. Margit získala místo ve válečné továrně a zůstala tam po celou válku. Po konci války odešla pracovat ke klenotníkovi – který si pamatoval, že kdysi vyráběl klenoty pro její matku v Třebíči. Margit mluvila dobrou angličtinou, když jsme do Států přišli, jako studentka žila v Anglii, ale angličtina mé matky byla téměř neexistující, a já s Frankem jsme samozřejmě neuměli jediné slovo. V New Yorku byla malá komunita českých uprchlíků, včetně Fredericka Polta (původně Poláčka), bratrance mého otce, jeho ženy a dvou dětí. Pan Polt byl úspěšný právník v Československu a měl rychlý úsudek, když se rozhodl v r. 1937 emigrovat a ještě mohl převést trochu peněz ze země. Po roku či dvou na Kubě Poltovi přišli do Spojených států a žili ve Forest Hills. Dvě z Poltových dětí chodili do Crowhill, malé školy v Rhinebecku, New York, a tak jsme s Frankem na jaře 1941 byli posláni právě tam. Paní Crowleyová, ředitelka školy, mluvila plynule francouzsky a já se za pár měsíců naučil anglicky stejně tak jako jiné dovednosti, jiné než sbírání známek. V létě 1941 přišla matka do Crowhill s katalogem školy jménem Blair Academy a zeptala se, jestli bych tam rád chodil. Katalog se chlubil krytým bazénem a  ukazoval fotky chlapců oblečených v kabátech a kravatách. Do dnešního dne nevím, jak mě dokázala dostat do Blair s plným stipendiem. Setkali jsme se s nějakým druhem školního poradce, ještě když jsem byl na PS 9, který mně pokládal různé otázky, kterým jsem nerozuměl, ale nějak byl zprostředkovatelem jak pro Blair, tak o rok později pro Franka a Friends Academy, quakerské školy v Locust Valley, Long Island. Někdy v té době se Margit s matkou odstěhovaly do bytu ve Forest Hills, kde jsme žili až do roku 1947, kdy se rodiče odstěhovali do Kansas City. (Pokračování příště)

Pro abonentní legitimace už 6. srpna! Léto budiž pochváleno, čas však nezastavíš. Prázdniny se přehouply za polovinu a to je neklamné znamení, že Městské kulturní středisko Třebíč má již programově připravenou druhou polovinu divadelní sezóny, stejně jako Hudební salon či Klub přátel hudby. Tradičně jsou nabízeny pořady vysoké úrovně a proto se vyplatí pořídit si abonentní legitimaci pro jeden či více žánrů. Pokladna v Národním

domě na Karlově náměstí 47 v Třebíči je připravena je vydávat již od 6. srpna tohoto roku, připomeňme tudíž provozní dobu. Ta je ve všedních dnech vždy od 8.00 do 16.00 hodin s přestávkou od 13.00 do 14.00 hodin. Dotazy jsou vyřizovány na čísle telefonu 568 610 013 nebo e-mailem na adrese [email protected]. A co že programové oddělení tentokrát nabídne? O divadlech jsme již psali v květnovém Třebíčském zpravodaji, zrekapitulujme tedy jen stručně, jaké tituly můžeme očekávat. K lahůdkám domácí tvorby tradičně patří Bratři Karamazovi, Faust a Markétka či Želary - to je pro skupiny A/1 a A/2. Skupina B si může „pochutnat“ na titulech Moje hra, Pohleď a budeš udiven, Chudák Harpagon. Ve zmíněných dílech uvidí diváci špičkové herce české divadelní scény. Ač změna programu je pochopitelně vyhrazena, věříme, že si všichni milovníci divadla vyberou pro sebe to své a budou zcela spokojeni. Klub přátel hudby - tedy vážné hudby, nabízí taktéž lahůdkové pořady v provedení nejlepší českých nebo zahraničních umělců. Posuďte sami: Středa 12. září 2012 v 18.00 hod. / Foyer divadla Pasáž TANGO MILONGUERO & THE BEST OF TANGO ARGENTINO - PAVLA JAHODOVÁ – violoncello, PETR ZÁMEČNÍK – akordeon, LUKÁŠ KREJČÍ – perkuse, GABRIELA a PETR NEČASOVI – tanec.

Středa 17. října 2012 v 18.00 hod. / Foyer divadla Pasáž KRISTINA VACULOVÁ – flétna, LIBOR JANEČEK – kytara. Pondělí 5. listopadu 2012 v 18.00 hod. / Foyer divadla Pasáž KYOKO ASAKA (Japonsko) - klavír. Úterý 4. prosince 2012 v 18.00 hod. / Foyer divadla Pasáž KOMORNÍ ORCHESTR MUSICI BOEMI. Z pravidelných pořadů zbývá Hudební salon. Také zde je výběr excelentní a příznivci country a folk žánru se mohou těšit na: Pondělí 29. října 2012 v 19 hod. / Národní dům KAREL PLÍHAL Středa 7. listopadu 2012 v 19 hod. / Národní dům HOP TROP - LADISLAV HUBERŤÁK KUČERA – akustická kytara, zpěv, JAROSLAV SAMSON LENK – akustická kytara, zpěv, JAROMÍR ŠROUB VONDRA – kontrabas, zpěv. Pondělí 3. prosince 2012 v 19 hod. / Národní dům FEŠÁCI „TOUR 45“ JAN TUREK – housle, průvodce pořadem, TOMÁŠ LINKA - zpěv, foukací harmonica, JINDŘICH ŠŤÁHLAVSKÝ - zpěv a kytara, ROBERT MOUCHA - zpěv a kytara, JINDŘICH MALÍK - zpěv a kytara, FRANTIŠEK PÁTEK - dobro, autoharfa, ANTONÍN KNY - kytary, zpěv, MILOŠ SLEZÁK - steelkytara, banjo, kytara, zpěv, MARTIN MELNIČENKO - bicí nástroje, perkuse, LADISLAV BARTOŠ - basa, zpěv, PAVEL MACAR - klávesové nástroje. Hosté: PETR NOVOTNÝ a MICHAELA TUČNÁ Kapela přijede se speciálním programem připraveným k 45. výročí založení kapely a také k výročí 65. nedožitých narozenin Michala Tučného.

III

IV

MAXIMA GORKÉHO Ulice se nachází v městské části Nové Dvory. Maxim Gorkij, vl. jménem Alexej Maximovič Peškov (1868–1936) – ruský spisovatel. Ve svých dílech zachycoval ruskou společnost před i po revoluci 1917 (Matka, Podnik Artamonových, Život Klima Samgina aj.)

MEZNÍKOVA Ulice se nachází v městské části Nové Dvory. Judr. Antonín Mezník (1831–1907) – právník, politik a veřejný činitel. Za město Třebíč byl zemským a říšským poslancem.

MÍČOVA Ulice se nachází v městské části Nové Dvory. František Václav Míča (1694–1744) – kapelník, zpěvák a hudební skladatel. Hudební vzdělání nabyl ve Vídni. Seznámil se zde s tehdejší hudbou, hlavně italskou a  brzy vedle činnosti dirigentské začal skládat i opery, oratoria, gratulační kantáty a alegorie. Později řídil stálou zámeckou kapelu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Zde také zkomponoval hudbu k první české opeře, v  jejímž libretu byla uplatněna stará pověst o založení Jaroměřic.

MIKULÁŠKOVA Ulice se nachází v městské části Nové Dvory. Oldřich Mikulášek (1910–1985) – český básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů naší poválečné poezie. Působil jako redaktor v řadě brněnských novin a časopisů – Lidových novinách, Rovnosti, Hostu do domu a také rozhlasu. Je autorem řady básnických sbírek zachycujících dramatické napětí lidských osudů (Pulsy, Divoké kačeny, To královské aj.). K Třebíči se  váže jeho Balada o Smrtelné ulici v Třebíči.

17

Tajemství třebíčských garáží aneb Sen velkých kluků Věřte, náhled do některých třebíčských garáží se většinou nedá odbýt jediným mrknutím oka. Zíráte, posloucháte, a je těžké odejít. Tak tomu bylo i minule. Z návštěvy u Rudolfa Pražana vzešel článek o nádherné dvojici motocyklů, které představovaly někdejší slávu našich konstruktérů a výrobců jednostopých vozidel. Jenže jejich majitel pootevřel ještě jinou pomyslnou skříňku pokladů - a o návratu bylo rozhodnuto. Velký malý kluk Ing. Pražan (nechť označení promine) je srdcař. Podívejte se, v čem jezdí a poslechněte, co o své chloubě všechno ví... "Automobily značky MG započaly svou historii v roce 1924, kdy v servisních garážích firmy Morris Garages začal s výrobou sportovních vozů tehdejší vedoucí garáží pan Kimber. Ve stejné době se datuje vznik značky, typický osmiúhelník s nápisem MG. Každá značka má svůj klenot a tím je beze sporu typ MG B. Vyráběl se od roku 1962 do roku 1980. Bylo vyrobeno celkem 512 870 vozů, z toho 387 259 roadsterů a 125 621 typů

GT. Velký počet vozů serie MG B byl vyvezen do USA, kde se stal módní ikonou. Motor je čtyřválec o standardním obsahu 1800 ccm, kroutící moment je 149,6 Nm, max. výkon 95 HP. Max. rychlost 175 km/hod, zrychlení z 0 na 100 km za 11 sec. Převodovka čtyřstupňová, vybavená zařízením overdrive, kdy třetí a čtvrtý stupeň byl dělen pomocí elektrického ovládání, což usnadňovalo předjíždění. Karoserie byla poprvé v  historii značky samonosná.

Vůz byl výjimečně obratný, rychlý a skvěle ovladatelný. V dobách jeho největší slávy platilo, že ten kdo jezdil ve voze MG byl uznáván, ať patřil do jakékoliv společenské vrstvy. Vyobrazený vůz byl vyroben v roce 1978. Byl upraven pro okruhové závody. Oproti standardnímu vybavení má přední spoiler a elektrický ventilátor pro chlazení motoru. Vrtání válců je zvýšené z původních 80,23 mm na 83,23 mm. Obsah motoru je tak proti původnímu zvýšen na 1950 ccm, a je vybaven dvoukomorovým karburátorem Weber 40, místo původní dvojice karburátorů SU. Má laděné výfukové potrubí, výkon takto upraveného motoru je odhadován na 110  HP. Spotřeba paliva se pohybuje - podle způsobu jízdy - mezi 9 až 10  litry na 100 km." (rp,fj) Foto: Archív MÚ Třebíč Tady není třeba mlžit, ano, jde o Jiráskovu ulici v městské části Horka-Domky. Poměrně známá samoobsluha byla široko daleko "moderní" prodejnou, kam rádi zajeli nakupující z jiných částí města. V době, kdy se v blízkém okolí hojněji rozrůstala řadová zástavba (nejen v Jiráskově ulici), byl počin postavit "sámošku" velice progresívním. Tak jako často i dnes, vedly se polemiky, kdo že blízko či v převážně starší vilové čtvrti bydlí. Nebo naopak staví... Nechme však polemik, jak již bylo řečeno, solidně zásobovaný obchod se nakonec hodil všem. V devadesátých letech minulého století, jako většina podobných obchůdků, zažil objekt přestavbu - v tomto případě naštěstí zůstal sloužit svému účelu a ještě přišlo cosi navíc. Tedy bydlení, a v neposlední řadě jakžtakž zapadající architektura... (fj)

18

Třebíč včera a dnes

VYBAVTE SI AUTO NA

DOVOLENOU A(),A7,́,5Ð KLIMATIZACE 796;0:3<5,́5Ð-630,

X X X T Z T F M  D [


t

J O GP  6 0 2 7 2 3 3 2 2

rezervace: 739 222 999 www.bowling-trebic.cz

Židovské město jako v letech třicátých Jako v meziválečné době si mohli připadat turisté a návštěvníci židovské čtvrti v polovině prvního prázdninového měsíce. Podruhé letos výrazně ožila výjimečná památka právem zařazená v prestižním seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO přenesením se do třicátých let minulého století, do doby meziválečné. Ač světem v různých podobách cloumala hospodářská krize, na levém břehu řeky Jihlavy se dařilo zejména kožedělné výrobě a lidé tak měli práci a bylo zde poměrně živo. Židovská komunita žila v dobrém souladu s křesťanskou většinou a nic ještě nenasvědčovalo tomu, jaký osud v příštím desetiletí zdejší obyvatele čeká. Do této doby tudíž dala nahlédnout akce Městského kulturního střediska Třebíč s názvem Oživené židovské město. Stačilo málo - dobrý nápad a důvtipný scénář byl na světě. Kdo nespolupracoval, bylo počasí. Jinak se zapojili všichni, kdo mají třebíčskou památku rádi, a ti, kdo pochopili, kudy vede cesta obratného spojení nabízejícího se přítomností turisticky přitažlivého místa s podnikáním. Obě páteřní ulice i přilehlá zákoutí se tak zaplnila stánky s rozličným zbožím, především pak souvisejícím s židovskými tradicemi a zvyky. A pokud právě příliš nepršelo, procházely zde stovky lidí. Část z nich pak absolvovala komentovanou prohlídku Domu Seligmanna Bauera a Zadní synagogy, která se stala během víkendu doslova třešničkou na dobře upečeném voňavém dortu! Zájem mnohonásobně převyšoval poptávku a je zřejmé, že budoucnost patří právě takto interaktivním akcím. Divadelní soubor Ampulka pak

20

hašení střechy Zadní synagogy, přilákaly další stovky lidí, jejich přítomností doslova nadšených. Co říci dále? Umělečtí kováři z třebíčského učiliště, potulný flašinetář s nekonečnou zásobou dobových písní, čtvrtí se přemísťující muzikanti, fantasticky doplňující atmosféru, voňavá kavárnička Vrátka - to vše rozhodně stálo za zážitek. Stejně jako svíčkami vyzdobené nábřeží a uličky, možnost svezení po řece na lodičce, noční prohlídky na městské vě ži... (fj)

zaslouží absolutorium - jestliže v pátek začínal své „představení“ dlouho dopředu nastudovanou rolí, v neděli už za pomoci vtipné improvizace končily prohlídky před domem a za vřelého potlesku přihlížejících. Starý pan Bauer provázel svým příbytkem naprosto nenapodobitelným způsobem! Pracovnice informačního centra v sousedství synagogy zažily náročnou službu, a dlužno říci - s požadavky a přáními hostí se vyrovnaly více než se ctí. Dobové oblečení jim slušelo a protože nikdy a před nikým neztratily úsměv na rtech, zasloužily si nakonec projížďku městem na historickém hasičském voze. S ním a dalšími exponát přijeli v neděli hasiči z blízkých Heraltic - a jejich ukázky, včetně symbolického

fotbalový rozhodčí (14. 8. 1938 v Třebíči) V tomto prázdninovém čísle jsme trochu pozměnili obsah seriálu „Třebíčáci se lvíčkem na prsou“ a položili pár otázek člověku, který celý svůj život také zasvětil sportu, avšak z pozice rozhodčího. Legendou mezi třebíčskými rozhodčími je pan Jaromír Čejka. Snad každý, kdo na Třebíčsku hrál fotbal, se s ním na hřišti potkal. Jeho vzpomínání jistě bude pro čtenáře zajímavé. Pane Čejko, popište nám své začátky aktivního sportovce - kluka z Boroviny. Ty vlastně začaly dne 14. 8.1938, kdy jsem se narodil rodičům, kteří vykonávali hospodáře na fotbalovém hřišti v Borovině - takže vlastně s míčem u nohou. Nebo mně dali do kolébky kopačák? Postupně jsem hrával potom za žáky, dorost a muže, v letech1957-59 jsem narukoval na vojenskou základní službu do Čáslavi, kde jsem hrál divizi za Slavoj Čáslav. Po vojně pak za B mužstvo Boroviny až do svých 25 let. A musím na sebe prozradit, že jsem byl dost tvrdý hráč a tím také často vylučovaný - takže se stal „kozel zahradníkem“. Co způsobilo, že jste z aktivního sportovce „přesedlal“ na dráhu rozhodčího? S aktivní činností hráče jsem skončil v r. 1963 ze zdravotních důvodů - astma, alergie... a tak mně nabídl jeden již starší rozhodčí vykonávat funkci fotbalového rozhodčího. A tak jsem to zkusil, když se nedostavil delegovaný rozhodčí, byl jsem na pomezí jako laik, začal jsem pískat tréninková utkání žáků a dorostu a protože mě to bavilo, tak jsem se přihlásil na zkoušky fotbalového rozhodčího a po absolvování kurzu se ze mě v roce 1963 stal rozhodčí. První zápas jsem pískal 14. 4.1963 (Tasov - Hartvíkovice). Ze svého dlouholetého působení máte jistě mnoho zážitků. Seznamte nás s těmi nejhlubšími. Opravdu dlouholeté působení - letos jsem zahájil 50. sezónu rozhodčího a tak těch zážitků je strašně moc - víc je těch krásných, ale jsou i horší. Těch bylo naštěstí mnohem méně. Ty nej... byly, když jsem se po dvou letech v I. lize stal mezinárodním rozhodčím - tedy také se lvíčkem na prsou - a pískal v zahraničí: Spartak Moskva - Velež Mostar, Polsko - NDR juniorů ve Varšavě a v Poznani, OFK Beograd - Panatinaikos Atény, FC Köln - Dynamo Bukurešť, a ve Vídni na pomezí: Rakousko - Lucembursko... a na stadionech vlála naše Československá vlajka... Nejvyšší fotbalovou soutěž pískali z Třebíčska tři rozhodčí. Jak jste se do 1. ligy dostal vy a kdy? Do I. ligy jsem se dostal v r. 1971 - tomu ale předcházely od r. 1963, kdy jsem začal pískat postupy: do r. 1965 jsem musel být na okrese - to byla tehdy povinnost se „učit“ a potom následovaly postupy do I. B. třídy, I. A. třídy, Krajský přebor, Divize, III. liga, II. liga a na jaře 1971 hned I. liga - 31. 3. 1971 - ZVL Źilina - Tatran Prešov. Postupoval jsem každý rok o stupínek výše a odřídil 75 utkání jako hlavní rozhodčí a 109 krát na pomezí. O to rychlejší byl ale sestup: v hodnocení za r. 1976 mně dali v Praze písemně - cituji: „Rozhodčí soudruh Čejka je jedním z výborných rozhodčích, komise rozhodčích uvažovala zařadit jej na listinu mezinárodních rozhodčích, ale jelikož je jeho problém ve stranickém životě nedořešen - neučinila tak,

ale přesto jej zařazuje na listinu prvoligových rozhodčích s omezením výjezdu do zahraničí...“ Měl jsem letět do Turecka, ale to také padlo. V r. 1978 tedy po osmi velice úspěšných sezonách, když jsem skončil v ČSSR na 3. místě, bylo mně sděleno, že sestupuji v dalším ročníku do 2. ligy - a na otázku, jaké jsou důvody sestupu, tak r. 1968 - a nebyl jsem členem KSČ - a nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy... Na můj dotaz, že když si 2. ligu „vypískám“, tak jestli se do I. ligy vrátím, mi sdělili, že ne! A tak jsem v nejlepších letech začal pískat na okrese, kde působím dodnes. Potom ještě řídili I.ligu Krula, který byl mnohem úspěšnější, a Talpa.

Foto: Archív J. Čejky 2x Každý sportovec má svého „Oskara“. Je něco takového i mezi rozhodčími? Co je váš největší rozhodcovský zážitek? Pro mě bylo oslavení to, že jsem se dostal tak vysoko a vydržel tak dlouho - přitom jsem mohl do limitu let ještě pískat. Mezi rozhodčími Oskar není, ale snem každého je pískat co nejvýše, na ME a MS, což se mně, bohužel, po problémech s r. 1968 nepodařilo. Jinak jsem při pískání vykonával dobrovolné funkce předsedy komise rozhodčích, předsedy okresního fotbalového svazu, delegáta v kraji, na Moravě a v I. a II. lize. Ke svým pětašedesátinám jsem byl pozván do Prahy a převzal nejvyšší fotbalové ocenění bronzovou plaketu Dr. Václava Jíry za práci v tělovýchově. Odřídil jsem všechna derby utkání v ČSSR: v Košicích Loko - VSS, v Bratislavě Inter - Slovan, a všechna derby v Praze, a to hlavní Slavia - Sparta, také jsem vyrovnal při utkání Bohemians – VSS Košice počet nařízených pokutových kopů (4) v jednom utkání (z r. 1928), pískal jsem utkání v r. 1978 Zbrojovka Brno – Slavia Praha - 50 tisíc diváků atd. S vaším pískáním jsou spojeny i nepříjemné vzpomínky na inzultace... Když si uvědomím, že pískám 50 let (5555 utkání), tak ty tři inzultace jsou minimem - v r. 1966 Budišov - Stařeč - po utkání na mě čekalo několik „skalních“, nenechali mě ani převléct a jeden z nich mě při příchodu do kabiny kopl do zadku. Pak mě ředitel školy, kde byly dříve kabiny, provedl školou zadem ven a tak jsem jim vlastně ujel... V r. 1970 - Motorpal Jihlava – Jiskra Medlánky - v krajském přeboru - po napomínání hráče do mě hráč strčil a tak jsem utkání ukončil (z tohoto hráče byl později rozhodčí

ve II. lize). No, a 23. 5. 1975 - AC Nitra -Sparta Praha - 1 : 2 (nedohráno). Běžela 83. minuta a já jsem byl na pomezí zasažen kamínkem z praku (dle SNB gumopuškou), který jsem našel na trávě přede mnou. Chyba? Slováci tvrdili, že jsem jej měl u sebe, kde byla ale logika? Za stavu 1 : 2, pár minut do konce utkání, nehledě k tomu, že to bylo přesně zabráno v TV přenosu. Hlavní rozhodčí musel dle pravidel utkání ukončit a mě vezli za doprovodu SNB (jedno auto přede mnou, já ve druhém a za mnou jelo moje auto řízené jedním hráčem z Nitry) do nemocnice na ošetření - zasažen jsem byl na pravé straně hlavy nad uchem a spánkem - co chybělo do zásahu do ucha a nebo oka? O půlnoci jsem se pak vydal na 25O km dlouho cestu do Třebíče a druhý den ráno do Prahy ukázat se soudruhům v komisi rozhodčích. Ti konstatovali, že se to stalo a tak mě poslali další neděli na pomezí v boji o záchranu Žilina - Nitra, a tak tam povolali SNB, kteří stáli za mnou jeden metr od sebe a zajišťovali moji bezpečnost... Vaše celoživotní pískání je zapsáno i v České knize rekordů. Jaká je vaše aktuální statistika a jaké máte plány do budoucnosti? Když jsem dne 23. 6. 2OO5 dosáhl zajímavého čísla 4444 utkání, byl jsem pozvaný do Pelhřimova s mojí pečlivě vedenou kronikou, kde po bedlivém bádání mi byl rekord v počtu odřízených utkání uznán a zapsán do knihy kuriozit a rekordů. Na to jsem pak 21. 5. 2009 slavil 5000 utkání (ve Starči za přítomnosti TV) - no, a pokračuji dál - dnes mám na svém kontě přes 5555 utkání a pokračuji dál... ale jak ještě dlouho? Na podzim 2011 jsem podstoupil operaci rakoviny prostaty - zatím jsem tento těžký zápas vyhrál -takže ty plány do budoucnosti jsou závislé na zdraví, které je zatím OK. A když už mě také leckdy něco zabolí, tak zatnu zuby, abych nedělal ostudu fotbalovému svazu, sobě i rodině... Po příjezdu na stadion prohlásím k funkcionářům: kdyby se se mnou něco stalo (oni: zavoláme sanitku...) tak nechat ležet na milovaném trávníku, míč dát pod hlavu, na obličej praporky a zazpívat „zelená je tráva a píšťalka až na mě zavolá... (smích) a parte vylepit do kroniky, kde je na to připravená stránka... Jako rozhodčí aktivně pískající po celý svůj život máte jistě co říct svým následovníkům. Co byste jim vzkázal? Přál bych si, aby se na tuto jistě nezáviděníhodnou funkci přihlásili hlavně mladí adepti, aby se dostali svojí pílí a  uměním co nejvýše a hlavně aby vydrželi. A také aby si všechno zapisovali, protože já třeba zdokladuji, kolik jsem měl utkání jako hlavní rozhodčí a pomezní, kolik kilometrů jsem najel, kolik bylo diváků, pokutových kopů, vyloučení, cesta motorkou, autem, vlakem, letadlem i stopem... A abych nezapomněl - v zimě jsem také pískal lední hokej a byl jsem jeden rok ve II. lize (1970), těch utkání je celkem 718... Takže závěrem - utkání je celoroční pohyb, plno přátel i nepřátel, ale také mnoho odříkání - včetně pochopení či nepochopení rodiny... Už jsem také dostal párkrát žlutou kartu! (ps,fj)

TŘEBÍČÁCI SE LVÍČKEM NA PRSOU

Jaromír Čejka

21

S tarifem S námi ZÍSKÁTE 100 volných minut a 100 SMS do všech sítí, internet a navíc telefon za cenu 499 Kè jen za 413 Kè mìsíènì Nebo neomezené volání a SMS do všech sítí pouze za 2303 Kè

za

NEJNIŽŠÍ CENY V REGIONU

NA PRODEJNÍ PLOŠE 2500 m2 • DODÁVKA PLOVOUCÍCH PODLAH VČ. MONTÁŽE OD 229 Kč/m2 • V SRPNU KAŽDÉ ÚTERÝ SLEVA

10%

(MIMO AKCÍ A DŘEVORÁJE)

• MÍCHÁNÍ FASÁDNÍCH A INTERIÉROVÝCH BAREV NOVINKA

JEDINÁ PARTNERSKÁ PRODEJNA V TØEBÍÈI! 5H5P]RmJOȏ;ȱLIxȏ Tel./fax: 568 821 851 / 568 821 857 www.hausspezi.cz, e-mail: [email protected] 7YVKLQUxKVIH! Po-Pá 7.00 – 19.00, So 7.00-13.00

Soukromá střední odborná škola a Střední odborné učiliště s. r. o. se sídlem Znojemská 1027, 674 01 Třebíč, IČ: 25325531 Tel.: 568 841 880 - 777 732 772 - 608 772 222, e-mail: [email protected] www.ssos-sou.cz

Ve školním roce 2012/2013

BUDOVA NÁRODNÍHO DOMU Karlovo nám. 58/47, Tøebíè tel.: +420 604 929 900

www.mobile-trebic.cz

SURGHM.203/(71Ë6/8ä%<  YWHVH 3ĺLSUD Y\EHUHWH VL XQiV

VÝRAZNĚ SNIŽUJE ŠKOLNÉ PRO NOVÉ ZÁJEMCE O STUDIUM OBORŮ: 64-41-L/51

PODNIKÁNÍ dálkové (3-leté) nástavbové studium

75-31-J/01

PEDAGOGIKA PRO ASISTENTY VE ŠKOLSTVÍ dálkové (2-leté) studium

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ KDYKOLI PO TELEFONICKÉ DOMLUVĚ Bližší informace: Ing. Renata Hrušková, ředitelka školy Tel.: 568 841 880, mob.: 777 732 772, e-mail: [email protected]

ŠANCE PRO VŠECHNY, KTEŘÍ SE TEPRVE ROZHODLI STUDOVAT!

7ĜHEtþ

Hrotovická 160 po-pá: 7:00 - 16:00 t: 568 842 354 f: 567 300 224 m: 607 832 804 [email protected]

pro firmy i domácnosti

7HDP6SDUNDVVHVHWĚätQD9DäLQiYäWĚYX

10 LETSRERÿN\Y7ŐHEtÿL

.DUORYRQiP7ŐHEtÿ

Na našich www.aloe-top.cz najdete spoustu zajímavých Qô©TQÎWLý
[
PCMBTUJ
W¹ÁJWZ
B
[ESBW¥IP
TUSBWPWO© B
UBL¥
FTIPQ
T
QSPEVLUZ
[ESBW¥
W¹ÁJWZ
B
Qô©SPEO©
LPTNFUJLPV 7ZCFSUF
TJ
NBTÁ
B
OBW¿UJWUF
OB¿F
TUVEJP
.PÁO
TMFWB
OB
QSPEVLUZ
 Bráfova třída 531/37, Třebíč Telefon: 606 160 905, 777 955 605

DÁMSKÉ WELLNESS FITNESS STUDIO 9¹½,929v325$'(1679… -…'(/1…o.<1$0…58 352'(-%,23275$9,1 *`YPSVTL[VKȓQZRm;ȱLIxȏ[LS!PUMV'UIZ[\KPVJaZR`WL!QHYRH

BOTKY DPK

E-mail: [email protected] Masážní studio Třebíč

796+,12=(30;5ÐǕ,:2i+Ǚ;:2i6)<=0

PRODEJ BIO POTRAVIN ééé àÔåæçÖÛá Õì

µëäÛÞáß×æáÖbÜåÝV’’¤¢ª¡¤ž’ ¨©¦’¢£’Æ×Ôj_

ןßÓÛÞ¬’ÛàØá²àÔåæçÖÛá Õì æ×Þ ¬’¦¤¢’©©§’¤§£’ª§ª

3ň,3ň('/2æ(1Ì,1=(5É78=Ì6.É7(6/(98 1$1É.832%89,,%,23275$9,1

Vždycky přímo do očí Vždycky přímo do očí. Tak by se dal zjednodušeně charakterizovat život člověka, který nikdy neohnul záda, přestože osud mu několikrát podobnou volbu nabízel. Ale od začátku. Do redakce přišlo přání či spíše žádost o uveřejnění textu tohoto znění: „Krásného životního jubilea se dožil třebíčský občan pan Miloš Černý. Dne 7. května oslavil 90. narozeniny. Za druhé světové války se zapojil do domácího protifašistického odboje. Byl členem partyzánské jednotky „Hybeš“, ve které působil jako rozvědčík a průzkumník. Dlouhá léta pak pracoval v První brněnské strojírně. Mnoho zdraví a spokojenosti mu přeje okresní výbor a místní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Třebíč.“ Ač takové sdělení je vzhledem k věku členů svazu a k jejich prožitkům vždy bráno s náležitou úctou, přesto jsme měli silný pocit, že se hodí spíše do společenské rubriky okresních novin. Chtěli jsme raději příběh, vzpomínku. Pak nabraly události spád a přede mnou v redakci seděl sám oslavenec, vzpřímený pán s pevným stiskem ruky a snad s trochu smutnýma očima.„Myslel jsem, že už zase se o mně nesmí psát,“ pravil s lehkým úsměvem. Ten ho také prozradil - vždyť se léta známe, potkávali jsme se a ten úsměv mu nikdy nechyběl. I když, kdoví... Přestože dnes říká, jaký že on je partyzán, když se ke skupině oficiálně přidal několik měsíců před koncem války, své si užil. Dvakrát utekl z totálního nasazení v Německu - poprvé ho vrátili zpět na nucené práce, podruhé se nedal. A tak, když bylo potřeba,„Hybešům“ občas s něčím pomohl, mohl, až ho přizvali mezi sebe. V poválečné době pracoval ve známých brněnských strojírnách, a říká, že ať nastoupil kam nastoupil, vždycky dosáhl jakéhosi éhosi maxima.„Asi jsem měl štěstí,“ shrne svou píli a schopnost nést odpovědnost. Ve druhé polovině padesátých let začal ředitelovat v třebíčském ém závodě, a když ukázal, že i tohle umí, byl„převelen“ na Slovensko, do Tlmač. Zdejší fabrika neprosperovala... Slovenská mise nemohla skončit jinak, než úspěchem! Mimochodem, fabrika prosperuje dodnes, a když nedávno slavila jubileum, Slováci přizvali svého někdejšího zachránce, pana Černého. Dokonce dostal místo k článku v regionálních novinách a dodnes tam k němu vzhlíží s úctou. „Tady si na mě nikdo ani nevzpomene,“ konstatuje Miloš Černý s pokrčením ramen. A to se zasloužil o výstavbu třebíčského nového závodu, který by patrně jinak ani nevznikl. Upřímnost a osobní prožitek však učinili své.... V osmašedesátém, když přišla spojenecká vojska, ležel právě jeho syn v jedné brněnské nemocnici. Její šéf onoho osudného rána panu Černému zavolal:„Přijeď si pro syna, musíme vyklidit nemocnici!“ Jel. Mezi tanky, či spíše proti nim. A v nemocnici viděl něco, co navždy formovalo jeho další bytí. Na chodbě ležela žena, jedna z prvních obětí nechtěné ozbrojené „pomoci“. ci“. Dnes už Miloš Černý na události vzpomíná klidně, ale tenkrát si nenechal svůj názor pro sebe. A skončil, jak jinak. Přišla normalizace,, pár nevšedních zážitků při hledání zaměstnání. Po delší době, kdy byl rád za dělnické profese, které mu ale nedělaly problém - vždyť kdysi se vyučil mědikovcem kovcem a měl zkušenosti ve výrobě kotlů, angažoval se ještě v bytovém družstevnictví. Stal se pak předsedou přededstavenstva a roky předával své zkušenosti mladším spolupracovníkům. Ani to někdy nebylo jednoduché, alee vzpomíná na tu dobu rád. Důležité pro něj bylo jediné: zůstat vzpřímený a moci se lidem dívat do očí. V tomto také došel naplnění, i když dnes už tráví čas především na zahrádce. „Už nám musí občas pomoci syn, ale užíváme si to,“ říká na rozloučenou. Pevný, upřímný stisk ruky a pohled do očí prozrazují, čím si v životě prošel. Devadesátku by však klidně mohl zapřít... František Jůza

Tóra jako výraz úcty a přátelství Vzácný svitek pergamenu neboli tóru budete v třebíčské Zadní synagoze hledat marně, ač se tato po právu pyšní zápisem v seznamu světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO. A to přes skutečnost, že jich v Třebíči kdysi bylo prý devatenáct. Stihl je však osud stejný, co dalších 1563 tór soustředěných na počátku čtyřicátých let minulého století v pražském Židovském muzeu. Zadní synagoga navíc neslouží bohoslužebným účelům snad právě již od třicátých let – její osud pak byl téměř zpečetěn koncem osmdesátých let minulého století, kdy židovské čtvrti, dnes obdivovanému skvostu, hrozila proměna v neúhledné panelové sídliště. Dnes naopak dané místo na levém břehu řeky Jihlavy vzkvétá, pomalu, avšak důsledně. Význam synagogy ale nepřitahuje jenom turisty z celého světa, jichž utěšeně přibývá, nýbrž také praktikující židovské komunity. Nejsilnějším zážitkem v tomto směru zatím byla návštěva rabína Larry Tabicka ze Shir Hayim – Židovské reformní komunity v Hampsteadu v Londýně před pěti lety. Ten tehdy u příležitosti festivalu židovské kultury Šamajim přivezl do Třebíče jednu z někdejších tór sloužících bohoslužbám v Zadní synagoze. Byl to úchvatný 24

a symbolický okamžik, když z památného svitku bylo čteno a desítky účastníků patrně na tento zážitek nikdy nezapomenou. Letos, přesněji 18. června, přispěl pan rabín Tabick do Třebíče podruhé, a to s nepočetnou skupinou věřících ze své komunity. A samozřejmě s „třebíčskou“ tórou. Drobné úpravy v synagoze pak stačily k tomu, aby Larry Tabick podruhé z posvátného svitku v Zadní synagoze četl, tentokrát již za přítomnosti třebíčského starosty Pavla Heřmana a některých dalších představitelů zdejší radnice. Také před skupinou studentů Hotelové školy Třebíč – ti byli obřadem do značné míry fascinováni, neboť podobnou excelentní záležitost neměli zatím příležitost zhlédnout. Kdoví, jakým řízením osudu se tehdy ve čtyřicátých letech podařilo zachránit vzácné svitky tím, že byly umístěny v pražském muzeu, a kde přežily temnou dobu nacistické zvůle. A kdoví, jak se podařilo jednomu obchodníkovi přesvědčit o více než dvacet let později československé vedení, aby povolilo vývoz tór do Anglie. Důležité je, že se podařilo zachovat dědictví dnes nevyčíslitelné hodnoty. A že pan rabín Larry Tabick udržuje vůči Třebíči nezměrnou úctu a přátelství. (fj)

Foto: Dáša Juráňová

3. svíĀka íĀka

NUDA JE OUT!!!!

s Horáckými novinami

8. 9. 2012

od

14:00

největší přehlídka volnočasových aktivit

na Karlově náměstí a Podzámecké nivě 3. – 9. 9. celý týden doprovodné akce Více informací a program na:

www.snamibeznudy.cz Hlavní partneři:

Sponzoři:

Na financování se podílí:

NAD AKCÍ PŘEVZAL ZÁŠTITU SENÁTOR VÍTĚZSLAV JONÁŠ

„Nenudím se, tančím!“ Tak zní název projektu Taneční skupiny Motus podpořený mimo jiné i městem Třebíč v rámci Grantového systému pro rok 2012, Grantový program: Zdravé město – volnočasové aktivity. Součástí tohoto projektu jako završení taneční sezony plné tréninků, vystoupení a soutěží se 16. června v divadle Pasáž uskutečnilo celovečerní taneční představení, kde vystoupili všichni tanečníci Motusu i jejich hosté. K vidění bylo na 18 choreografií soutěžního i nesoutěžního charakteru. Všichni přítomní si mohli vychutnat podívanou na nejúspěšnější tanec sezony „Slow Me Down“, se kterým tanečnice vybojovaly v juniorské kategorii titul „absolutní vítěz Taneční skupiny roku 2012“.

Padesát let pod vodou V letošním roce slaví padesát let trvání klub potápěčů Argus Poseidon Třebíč, jeden z nejstarších potápěčských klubů v České republice. V roce 1960 byl založen kroužek sportovního potápění v základní organizaci Svazarmu ZGK Borovina. Druhá potápěčská skupina vzniká v roce 1961 pod hlavičkou Západomoravských strojíren v Třebíči. Spojením těchto dvou skupin v roce 1962 vzniká vlastní klub Argus Poseidon Třebíč. Pamětníci nejen z ČR, ale i z celé Evropy, kteří se v 70. letech zajímali o potápění, velmi dobře znají Festivaly potápěčských filmů „Karibská mušle“ pořádané v Třebíči naším potápěčským klubem. Potápěčský klub Argus Poseidon Třebíč, disponuje poměrně širokou členskou základnou a v současné době se intenzivně věnuje vytváření podmínek a technického zázemí pro potápění svých členů. Pořádáme společné výjezdy za potápěním po České republice a do zahraničí. Navštěvované lokality zahrnují jezera, přehrady, lomy, vraky lodí a ponorek, zatopené jeskyně a doly, tradičními se staly letní výjezdy do Řecka, výjezdy na vraky v Baltském moři a podzimní výpravy do Egypta.

Foto: Archív MOTUS TS Motus v předchozí taneční sezoně získala mnoho zlatých, stříbrných i bronzových medailí, jejichž výčet by zabral spoustu řádků. Takových úspěchů by se nedosáhlo bez pořádné dřiny a odříkání, což dokazuje jediné – že tanec může být i životní filosofií. V nadcházející sezoně Motus nehodlá zahálet a chce i nadále vzorně reprezentovat jak sebe, tak město Třebíč, a proto hledá i nové talenty. Začátkem září proběhne zápis na taneční sezonu 2012/2013. Nenuďte se, přijďte a  tančete! (pk)

Završili letní plaveckou sezónu Třebíčští plavci Věra Rymešová a Tomáš Veškrna završili letní plaveckou sezónu od 22.6. do 24.6.2012 mistrovstvím ČR dorostu, které se konalo v Brně Lužánkách. Věra Rymešová (na snímku vpravo) plavala 100 m motýlek časem 1:12,03 a skončila na čtrnáctém místě a 200 m motýlek si vyplavala osobním rekordem 2:38,69 finále, kde s opět vylepšeným časem 2:37,99 skončila na osmém místě. Tomáš Veškrna plaval 400 m polohový závod časem 4:52,51 a skončil devátý, 200 m znak s časem 2:24,20 skončil třináctý, 200 m volný způsob časem 2:03,67 skončil těsně před finále devátý, 400 m volný způsob zaplaval časem 4:24,20 a umístil se na desátém místě. V disciplíně 100 m znak postoupil osobním rekordem 1:03,65 do finále, kde si osobní rekord ještě vylepšil časem 1:02,71 a umístil se na šestém místě, v disciplíně 200 m polohový závod také osobním rekordem 2:17,72 postoupil do finále a opět si vylepšil čas na 2:16, 08 a skončil na pěkném pátém místě. (vj) 26

Foto: Archív oddílu

Foto: Archív POSEIDON - Miroslav Stehno Každý rok pořádáme i nesportovní akce jako je školení první pomoci, přednášky odborníků, promítání fotografií a filmů z produkce našich členů nebo společné opékání selátka a tradiční Potápěčský ples. Hlavním finančním zdrojem, který je pro činnost klubu nezbytně nutný, jsou práce pod vodní hladinou a v nedýchatelném prostředí, tuto činnost provádí vyškolený tým našich členů. Mezi aktivity klubu patří i škola potápění, která poskytuje možnost komplexního výcviku od ponorů na zkoušku až po kvalifikaci na realizaci náročný hloubkových ponorů.. Aktivně se podílíme na propagaci tohoto krásného sportu několikrát ročně pořádáme přednášky pro veřejnost s ukázkami potápěčské techniky. Zájemci si mohou, po předchozí domluvě, vyzkoušet potápění s přístrojem pod dohledem instruktora. K příležitosti výročí našeho Potápěčského klubu ARGUS POSEIDON Třebíč připravujeme „ochutnávku potápění“ pro veřejnost v třebíčském plaveckém areálu POLANKA v sobotu 18. srpna. Potápění je především krásný sport a výborná parta lidí, která se kolem tohoto „mokrého fenoménu“ pohybuje a žije jím. Děkujeme nejen zakládajícím, ale i dlouholetým členům za jejich přízeň, aktivní přístup a za jejich práci v potápěčském klubu. Přejeme čistou vodu! (pl)

Nabídka kroužků DDM Třebíč pro školní rok 2012/2013 DOBRODRUŽSTVÍ A TURISTIKA HVĚZDNÁ LOĎ Čtvrtek 16.30-18.30 9-16 let Domek TULÁCI – SVĚT FANTASY Pondělí 16.30 – 18.30 9-15 let Borovina ZMVŠ TÁBORNÍCI Pondělí 15.00 – 16.30 7 – 12 Borovina ZMVŠ DELFÍNI: VODÁCKÝ ODDÍL Pátek 16.15 -18.15 6 - 15 let Hrádek STAR WARS – HVĚZDNÉ VÁLKY Pátek 16.30 - 18.30 9-15 let Domek LEGENDY TRHLINOVÝCH VÁLEK Pondělí 16.00 – 18.00 13+ Hrádek ADRENALIN Pátek 15.00 – 17.00 9 – 16 let Hrádek JAZYKY ANGLIČTINA PRO NEJMENŠÍ Hrádek Čtvrtek 15.00 -16.00 5 - 7 let ANGLIČTINA PRO DĚTI Hrádek Čtvrtek 16.00 – 17.00 7 - 9 let ANGLIČTINA PRO DOSPĚLÉ Hrádek čas dle dohody dospělí SPORT A POHYB AIKIDO REDGYM Třebíč Pondělí, pátek 18.00 – 18.55 starší děti (10 – 15 let) Úterý, středa 18.00 – 18.55 mladší děti (7 – 10 let) KARATE REDGYM Třebíč Úterý, čtvrtek 15.30 – 16.25 7 – 15 let Pátek 18.30 – 19.25 pokročilí Bližší informace na www.redgym.cz JÓGA- p. ROGIČ Pondělí 18 – 20 hod dospělí Hrádek Čtvrtek 19 – 21 hod dospělí Domek CVIČENÍ S HUDBOU Čtvrtek 19-20h 40+ Domek BIATLON Po domluvě 10 – 17 let Hrádek STŘELBA Úterý 16.00 – 18.00 9 – 15 let Borovina PLAVÁNÍ Úterý 17.00 – 18.00 3 – 15 let Bazén Laguna KOŠÍKOVÁ hala Fügnerova ul. Úterý, středa, pátek 15.30 – 17.00 chlapci 16 – 18 let BOWLING Čtvrtek 15.00 – 16.00 8 – 15 let Herna U Kmotra HOROLEZECTVÍ Středa, pátek 16.00 – 18.00 6+ ZŠ Benešova STOLNÍ TENIS Úterý 15.30 – 17.00 8 – 15 Hrádek PAVOUČCI Středa 15.00 – 16.00 5+ ZŠ Benešova ORIENTAČNÍ BĚH Středa 16.00 – 18.00 10 – 18 let Hrádek ZÁKLADY BOJOVÝCH SPORTŮ Čtvrtek 15.30 – 16.30 4 – 6 let Domek SPORTOVNÍ HRY Pondělí 14.00 – 15.00 6 – 12 let Borovina ZMVŠ CVIČENÍ NA MÍČÍCH Úterý 9.30 – 10.30 od 1,5 roku Domek ZAJÍČCI Úterý 15.00 – 16.00 3 – 7 let Hrádek TANEČNÍ COUNTRY TANCE Úterý 18.30 - 20.00 6 – 18 let Domek POSITIVE Čtvrtek 16.00 – 17.00 přípravka 4- 6 Domek Čtvrtek 17.00 – 18.00 děti 6 – 10 Domek Úterý 17 – 18, středa 17 – 19 junioři 10 – 15 Domek Pondělí 18 -19, pátek 18 – 20 hlavní věková kat. Domek ŽÍŽALKY Mladší Úterý 15.00 – 16.00 3 – 4 roky Domek

Starší Pondělí 15.30- 16.30 4 – 6 let Domek MYŠKY Pondělí 16.30 – 17.30 6 – 9 let Domek ZUMBA PRO DĚTI Úterý 16 – 17 7+ Domek TECHNIKA a POČÍTAČE LETEČTÍ MODELÁŘI Po domluvě 8+ Hrádek/Borovina ELEKTROTECHNIKA Čtvrtek 15.00-17.00 8 – 13 let Hrádek BASTLÍME (elektronika) Po domluvě, 12+ Střední průmyslová škola Třebíč MODELÁŘI (RC modely) Pátek 16.00 – 18.00 12 + Domek (září – listopad, únor – duben) POČÍTAČOVÁ GRAFIKA A MULTIMÉDIA Po domluvě, 12+ Střední průmyslová škola Třebíč PROGRAMOVÁNÍ V DELPHI Po domluvě, 12+ Střední průmyslová škola Třebíč TVORBA WWW STRÁNEK Po domluvě, 12+ Střední průmyslová škola Třebíč POČÍTAČE TOHO UMÍ VÍC! Čtvrtek 14.30 – 15.30 5 - 8 let Domek VÝTVARKA a KERAMIKA KERAMIKA PRO DĚTI Středa, čtvrtek 14.30 – 16.30 7 – 17 let Hrádek ŠIKOVNÉ RUČIČKY Úterý 15.00 -16.00 3-7 Hrádek KERAMIKA PRO RODIČE A DĚTI Středa 16.30 – 18.30 2+ Hrádek KERAMIKA PRO DOSPĚLÉ Pondělí 17.30 – 19.30 18+ Hrádek Úterý 17.00 – 19.00 18 + Hrádek KLUBÍČKO Čtvrtek 15.00-16.00 4 – 8 let Hrádek KLUBKO Středa 15.00 – 16.30 7 – 12 let Hrádek TIFFANY Pondělí dle domluvy 18+ Hrádek FERDA Po domluvě 15+ Hrádek CENTRUM PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVY PASTELKA Pondělí – pátek 8.00 - 12.00 2+ Hrádek BERUŠKY Pondělí a čtvrtek 8.00 – 12.00 Domek OSTATNÍ ASTRONOMICKÝ KROUŽEK Pátek od 18 hodin (teoretická i praktická část) 6 - 18 Domek – Hvězdárna DESKOVÉ HRY, HŘÍČKY A STRATEGIE Úterý 15.00 – 16.30 7 – 12 Domek TERARISTÉ Středa 15.00 -17.00 bez omezení věku Domek ŠACHY Úterý 16:30-18:00 7-15 let Domek HISTORICKÝ ŠERM Středa po domluvě 16+ Hrádek KLUB BEZVA BUDÍK Pondělí 16-00-18.00 5 – 13 let Budíkovice DOPRAVÁČEK Středa 15.00 – 17.00 8 – 12 let Dopravní hřiště/ klubovna ZŠ Bartuškova MAGNIS Čtvrtek 18.30 – 20.30 15+ Hrádek PŘÍLEŽITOSTNÉ AKTIVITY ZOO KOUTEK Poradna pro chov drobného zvířectva TOULAVÝ BOTY Po domluvě Hrádek FIT RODINA Po domluvě Podrobné informace o činnosti Domu dětí a mládeže Třebíč na www.ddmtrebic.cz

VŠECHNY ZÁJMOVÉ ÚTVARY ZAČNOU V TÝDNU OD 17. ZÁŘÍ 2012 27

KULTURNÍ A JINÉ AKCE

ZÁŘÍ 2012

28

KINO PASÁŽ - VÝBĚR 6. 9. - 9. 9. 17.00

SAMMYHO DOBRODRUŽSTVÍ 2 Premiéra animovaného filmu v českém znění.

6. 9. - 9. 9. 19.30

EXPENDABLES: POSTRADATELNÍ 2

10. 9. - 11. 9. 19.30

VÁŇA

Od 13. 9. ...? 19.30

VE STÍNU

Od 13. 9. ...? 19.30

Resident Evil: Odveta

13. 9. - 16. 9. 19.30

NORMAN A DUCHOVÉ

20. 9. - 23. 9. 17.00

HLEDÁ SE NEMO 3D

20. 9. - 23. 9. 19.30

DRUHÁ ŠANCE

Premiéra akčního thrilleru USA.

Filmový portrét legendárního žokeje Josefa Váni.

Premiéra detektivního filmu ČR/SR/POLSKO.

Premiéra hororu USA ve 3D.

Premiéra sci-fi animovaného hororu ve 3D.

Premiéra animovaného filmu v českém znění.

Premiéra komediálního dramatu USA.. Vzhledem k termínu uzávěrky prázdninového vydání Třebíčského zpravodaje zařazujeme pouze výběr předpokládaných filmů. Podrobné informace najdete na plakátech a na stránkách kina Pasáž vvv.mkstrebic.cz - sekce Kino.

KČT TŘEBÍČ - VÝBĚR 1. 9. ( sobota ) : 1 den Havlíčkobrodská padesátka, turistický pochod v Havl. Brodě, start v zasedací místnosti MÚ, V Rámech, trasy pěší 8, 15, 25, 35 a 50 km, cyklo 30, 50, 70 km, Pořadatel : J. Kočí, tel. 606 660 316 7. 9. ( pátek ) : 1 odpoledne Slavnostní otevření nové rozhledny na Mařence, přestřižení pásky v 15.30 hodin, Pořadatel : Mikroregion Podhůří Mařenky, tel. 568 882 685 7. 9. ( pátek ) : 1 večer

Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech, start od 17 do 19 hod. na Hrádku v parku Heulos, trasy pěší 7 a 15 km (akce Dvoustovka), Pořadatel : M. Bradová, tel. 736 754 080 8. 9. ( sobota ) : 1 den Dukovanské stezky, turistický pochod se startem na JE Dukovany, trasy pěší 7, 15, 25 a 35 km, Pořadatel : M. Svozil, tel. 724 370 461 15. 9. ( sobota ) : 1 den Pochod Třebíč - Jalovec, hvězdicový turistický pochod, start libovolný, Pořadatel : KČT Třebíč, tel. 7776 143 134 21. 9. ( pátek ) : 1 večer Pohádková Třebíč, dobrodružný pochod v Třebíči, start od 16.00 do 18.00 hod. na Karlově náměstí u Malovaného domu, trasa pěší 6 km Pořadatel : J. Hudečková, tel. 605 586 040 28. 9. ( pátek, státní svátek ) : 1 den Předín - Dašov - Mařenka - Římov - Rokytnice nad Rokytnou - Čechočovice - Krahulov (15 km), Vedoucí : A. Sobotka, tel. 723 462 326 29. 9. ( sobota ) : 1 den Stezkou po věhlasném lupiči Grasselovi: Dolní Bolíkov - údolí Bolíkovského potoka - Český Rudolec - Psí hřbitov - Francouzský kámen - Peníkov - Schillerovy kameny - Graselova sluj - Spálená hájenka - Lesní rybníky - Slavonice (18 km),Vedoucí : manž. Nosálovi, tel. 608 001 170

29

ZÁŘÍ 2012 MĚSTSKÁ KNIHOVNA V TŘEBÍČI PŮJČOVNÍ DOBA O PRÁZDNINÁCH Pobočka Borovina od 6. do 17. srpna uzavřena. Další informace na www.knihovnatr.cz. HLEDÁME - SVĚT NEPOZNÁŠ NA DOVOLENÉ V rámci stejnojmenného projektu probíhají v knihovně do konce roku besedy s mladými lidmi z našeho regionu. Kontaktní osobou je Eva Bazalová, [email protected], 568 619 522. KYRGYZSTÁNEM S ONDŘEJEM HERZÁNEM Pátek 7. září 2012, 18:00 hod., sál hudebního oddělení FRANCOUZSKÝ KLUB PÉTANQUE - "BOULES" ČILI KOULENÁ. Čtvrtek 2. srpna 2012, 17:00 hod., hřiště sportovního areálu Laguna v Třebíči. PAMÁTKY JIHOZÁPADNÍ FRANCIE NA SEZNAMU UNESCO Čtvrtek 6. září 2012, 17:00 hod., sál hudebního oddělení Přednáší prof. PhDr. Luďa Klusáková, CSc. NA VYSOČINĚ TO ŽIJE! Soutěž určená dětem a studentům, kteří mají za úkol vytvořit krátkou básničku nebo slogan, proč navštívit Vysočinu. Tři nejlepší práce budou oceněny a výsledky budou prezentovány na Pátku pro talenty, který proběhne ve druhé polovině roku. Termín odevzdání: 31. října 2012. MALÍŘI VYSOČINY Pondělí 24. září 2012, 9 :00 hod., sál hudebního oddělení Přednáška regionálního publicisty Radovana Zejdy. AKCE PRO SENIORY Akce pro seniory se konají v rámci projektu „Rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity“. Společensko-vědní přednášky PARTNERSKÝ ŽIVOT 19. STOLETÍ Pondělí 10. září 2012, 9:00 hod., sál hudebního oddělení IZRAEL – SVATÁ ZEMĚ. SINAJ – MOJŽÍŠOVA HORA Pondělí 17. září 2012, 9:00 hod., sál hudebního oddělení Cílem další cesty třebíčské cestovatelky Milušky Mrvkové byla tentokrát Svatá země. TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI PRO ZAČÁTEČNÍKY (VĚK 50 +) Od 18. září do 16. října vždy v úterý, 8:00 -10:00 hod., klubovna dospělého oddělení TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI PRO POKROČILEJŠÍ Od 18. září do 16. října 2012, vždy v úterý, 10:00 - 12:00 hod., klubovna dospělého oddělení Přihlášky přijímáme od 20. srpna: osobně v dospělém oddělení, telefonicky, e-mailem. Kontaktní osoba: Eva Bazalová, 568 619 522, [email protected]. POČÍTAČOVÉ KURZY PRO VEŘEJNOST Zápis do kurzů probíhá v internetové studovně, [email protected]. Lektory jsou odborní pracovníci knihovny. Cena kurzů: 150,- Kč veřejnost, 100,- Kč senioři a zdravotně postižení. Kurzovné je hrazeno při zápisu. Rozsah kurzu: 2 x 2 hod. POPRVÉ U POČÍTAČE

Středa 19. a pátek 21. září 2012, 9:00-11:00 hod., internetová studovna PRÁCE S TEXTY Pondělí 24. a středa 26. září 2012, 9:00 – 11:00 hod., internetová studovna INTERNET PRO ZAČÁTEČNÍKY Středa 3. a pátek 5. října 2012, 9:00 – 11:00 hod., internetová studovna PŘEDNÁŠKY LITERÁRNÍ AKADEMIE (SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA JOSEFA ŠKVORECKÉHO) SOUČASNÁ ČESKÁ LITERATURA Úterý 11. září 2012, 10:30 hod., sál hudebního oddělení SOUČASNÁ AMERICKÁ LITERATURA V ČESKÝCH PŘEKLADECH (2002 – 2012) Úterý 11. září 2012, 13:00 hod., sál hudebního oddělení VÝSTAVY PASIVNÍ DOMY Do 31. srpna 2012, hudební a dospělé oddělení KOČKA LEZE DÍROU, PES OKNEM Do 30. září 2012, dětské oddělení Výstava prací dětí z družiny ZŠ Kpt. Jaroše. VESELÉ DVOJICE Do 31. srpna 2012, pobočka Modřínová TŘEBÍČSKÉ „MATEŘSKÉ“ CENTRUM VYSTAVUJE Do 31. srpna 2012, pobočka Borovina

30

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE TŘEBÍČ S NÁMI BEZ NUDY 3. 9. – 9. 9. 2012 - největší přehlídka volnočasových aktivit v regionu Celý týden se ponese v duchu doprovodných programů – snížené vstupné na plavecký bazén, prohlídka hvězdárny, dopravního hřiště, lanový park…. 8. 9. 2012 od 14.00 -18.00 hod. přehlídka neziskových organizací, které pracují s dětmi a mládeží v oblasti volného času (Karlovo náměstí) a DDM Třebíč – prezentace činnosti školského zařízení (Podzámecká niva) Bližší informace: www.snamibeznudy.cz 5. 9. 2012 15.00 - 17.00 Zahájení provozu dopr. hřiště pro veřejnost, DDH Bartuškova ul. (dále pak každou středu – 12., 19., 26. 9.) 6. a 7. 9. 8.00 – 12.00 Soutěž s ČČK - DDH Bartuškova ul. 7. - 9. 9. Expedice Skřípina II. – výprava do údolí Oslavy v rámci projektu Dny pro Zemi 2012 TZ Skřípina (již obsazená akce, bez možnosti dalších přihlášek) 14. 9. 9.00 - 11.00 Po stopách Besipáčka – výukový program pro MŠ Benešova ul. DDH Bartuškova ul. Zahájení výukových programů pro MŠ a ZŠ na hvězdárně.

Po uzávěrce Třebíčský baseballový stadion Na Hvězdě hostil od 25. do 29. července 2012 Mistrovství Evropy v baseballu hráčů do 21 let. S pořadateli si hned první den zahrávalo počasí, když úvodní zápas Ukrajiny se Slovenskem propršel. Během zahajovacího ceremoniálu už ale bylo vše jinak a při prvním utkání českého reprezentačního týmu dokonce znovu začalo svítit sluníčko. Češi vstoupili do turnaje úspěšně, když v Třebíči vysoko porazili tým Rakouska. K jedné z nejvýznamnějších letošních sportovních akcí na Vysočině se ještě vrátíme v příštím čísle. (rv)

Foto: Robert Vávra 2x

[^Ð\QLTIXWLTIPaL^MĆM

)3+-"XĆM[\I^JIJa\W^ÌPWRÄLZI za 89 990,- bez DPH   XÄ\MêVÐ[TM^IVISW]XMTVa   [TM^IVIL^MĆM   [TM^IVI^QVaTaIXWLTIPa   [TM^IVI[^Ð\QLTI Tyto akce platí do 31. 8. 2012 KERAMA, s.r.o. 3]JQ}W^I<ĆMJÐê Tel./fax: 568 847 360 Mobil: 603 541 009

WWW.KERAMA.CZ