M m kevská Stalinova automobilka vyiábí velké aerje přepychových autobusů ZIS-154

M m kevská Stalinova automobilka vyiábí velké aerJe přepychových autobusů ZIS-154.

^

^ Obrovský safír byl nalezen v Austrálii. Váži 733 karátů a má cenu 6 milionů korun.

Obrázek z montážní haly, kd e je stavěn piw* totyp obrovského letadla. V popředí pracoviště dílenských inženýrů. ^ ▼

V SSSR zkoušen elektrické traktory. Proud fe přiváděn kabelem. A

T

Britský jeep „Rover" s malorem o 60 ks, který má rtalézt uplatnění i v ze­ mědělství.

Á Revermí vrtule (e negativním úhlem návétru, se oervědčují i při ryohfém sestupu. Na obr. srov n&VQCÍ zkouška, při níž letoun s reversnimJ vrtu lemi vypouStí pro označení totožnosti kouř. signál

Teleionem, k te rf je zaveden do nejvzddlenějších porubů, domluví se Gepalow a hterfm koliv místem na šachtě. kázal, že je hoden stát v předvoji velkéha sovětského lidu. A v přestávkách mezi bo­ jem využil každé chvilky, aby zlepšil svá vědomosti, aby jako komunista mohl být vůdcem ostatních. A když se vrátil na šachtu učil se dále. Třikrát týdně navště­ vuje Gepalov Dům kultury, kde se svými soudruhy studuje dějiny strany, aby z nich čerpal poučení pro další práci. A studuje dějiny strany Gepalov vzpomíná na ty těžké doby, kdy jako mladý hoch, který neuměl číst a psát, po prvé fáral do šachty, kde není slunce a kde hučí podzemní vi>dy, aby pomohl rodičům vydělat aspoň na suchý chléb. Vzpomínaje na své těžké dětství, přijal Gepalov pozvání učňů z hornické školy, kteří Je| žádali, aby jim řekl jakou methodon pracuje. V krásné světlé budově hornické školy vyprávěl Gepalov zdravým sytým a ve­ selým chlapcům, jak se stal horníkem, jak teprve za sovětského režimu se naučil číst a psát, a jak se dnes snaží pracovat stála lépe, protože ví, že už nepracuje pro cizí­ ho kapitalistu, ale pro sebe a své děti. Afanastj Gepalov proděla! velkon via»Tři hodiny trvala beseda Analasije Os­ teneckou válku jako tankista. Bojoval palova s hornickými učni. Kladli mu mnc»chrabře a smrt se mu vyhnula. . . ho otázek. Poslední otázku položil íen nej» Chrabrý neumírá . . . mladší. Ptal se Gepalova, kolik vydělává. V září 1945 byl demobillsován. Netrval® „Minulého měsíce v únoru jsem vyd ěM ani týden a rychlovlak jej donesl do jeho sedm tisíc čtyři sta dvacet rublů." Odpo-

ČESTNÝ HORNÍK rodného Donbassu, kde naň netrpělivě Ce­ kala žena a dvě děti V říjnu Afanasij ne­ pracoval; tak jako všichni demobilisovaaf vojáci měl měsíční odpočinek po útrapách bojů. Za ten měsíc navštívil příbuzné a známé, ale žel, mnoho jich chybělo. Také jeho rodný Donbass se svými mohutnými závody byl těžko k poznání. Něm d zni­ čili co mohli. Třetího listopadů, zase po prvé po čty­ řech letech, fáral Gepalov do své bývalá šachty 19— 20 v Gorlovském okrsku. I ta­ to šachta byla Němci zatopena a důlní za­ řízení zničeno, ale obětavou prací gorlovských byla již za několik měsíců po vyImání Němců z Donbassu v provozu. „Co je mou povinností, povinností so­ větského horníka?" uvažoval Gepalov, když klec svištěla do hlubin. A hned si odpověděl: „Mou povinnosti je mužná a obětavá práce pro blaho vlasti. Musím pra­ covat tak, jak jsem bojoval." A již v roce 1946 bylo jméno G ^ alova pronášeno na šachtě s úctou. Pravda, by! starší než většina havířů, ale pracoval lép® než mladší. Stará zkušenost, zručnost, al® hlavně uvědomělá vůle být platným čle­ nem kolektivu, působily, že v roce 1947 o Gepalovi mluvil již celý Gorlovskf okrsek a místní noviny psaly; „Afanasij Gepalov překročil plán a kope uhlí již na rok 1951." A tak když vyšlo nařízení pre­ sidia Nej vyššího sovětu SSSR o zavedeni titulu „Čestný horník", každý věděl, že mezi kandidáty na titul bude i Gepalov. Skutečně. V prosinci roku 1947 si Gepaloy po prvé oblékl uniformu „Čestného horníka". Byl si dobře vědom, že takový titul zavazuje. Že je třeba, za prvé, pra­ covat ještě lépe. Za druhé, že je třeba dělit se o své zkušenosti s ostatními. A za Iřetí, že je třeba rozšířit vlastní kulturní a BoSitickou úroveň. Členem komunistické strany se GepaloT sW už na frontě. Tam v tvrdých IjoJích do­

věděl Gepalov a dodal, „jste všldml mladí a silní. Naučte se dobře pracovat a budet* vydělávat ještě víc.“ Afanasij Gepalov velmi miluje své déO. Večer po práci si g nimi vypráví, a kdyt Je pěkné, jdou na procházku do Gorlov^ ských ulic. Procházeje se v krásných pai^ cích a po betonových třídách s krásnýmá domy, vzpomíná Gepalov jak toto míst« vypadalo před 30 lety. Tehdy zde byly pouze hliněné chatrče, v nichž v bídě « špíně žUi otroci kapitálu. A dnesí Afana­ sij Gepalov vidí mnoho důvodů, proč obě­ tavě pracuje.

V téíiú kíecL

Dvě f r o n t v Mladý partyzán Cen-li sevřel pev^ něji samopal a ještě vice se při­ krčil do křoví u trati. Dvě d v o jic » ktwmintanských vojáků se po ko­ lejích bllžUy z obou stran, Cen-li se usmál. Skutečně, statik je ne­ oklamal: kuomintanské hlidky, střežící trat, se tady — na rozhráni svých úseků — vždy sešly. Ještě sto kroků, padesát, dvacet — ted stojí těsně u sebe. Cen-li p e čliv í zamířil a dlouhá smrtící dávka srazila všechny čtyři na koleje. M ířil dobfe, všichni byli mrtvi. Hukot řeky tekoucí v hloubce za­ mezil, aby hluk výstřelů dolehl ai k sousedním hlídkám, a tak čtyř’ kilom etrový úsek trati, vedoucí pc okraji propasti, byl volný. Uvolnit šrouby a vychýlit kolejnice nad propast byla perná práce, ale kdyl vlak zasupěl za zatáčkou, bylo vš» hotovo. Mrštné postavy partyzáná zmizely ve skalách a vlak, těicm naložený americkým válečným ma­ teriálem pro kuomintanské oddílg, s rachotem sjel do hlubin. Bylo té 23. března 19i9. Pepík Kratina se unavené pro­ táhl. Hromský závazek. Když chc* splnit, co slíbil, musí dělat ja k » šroub. Je za pět minut pět. A ještě musí odevzdat hotové kusy a vyr čistit stroj. Ono to není jen tak být svazákem a ještě k tomu üd’erniß kem. A při tom ví, že to nedělá dobře. Nejde přece o to, dřít ja k » mezek, ale udělat víc při menší ná­ maze — tomu se teprve fiká zvyšo­ vání produktivity práce. Ale jak nm t o ï Kroužek se neobrousí dtiv než m tři minuty a p n tom ho musí aspoň třikrát přeměřit. Vyjm out a upnovt druhý trvá také chvilku, kterou ne* jde už zkrátit. Takhle jich upnout najednou víc — hrome! — tady s » Fepik zarazil, vždyt to nmsi jít. Stačí nějak šikovně nastrčit na osu víc kroužků najednou — a hotova. Ten večer už Pepík do kina nešeL Když soudruzi přišli ráno do práč«, našli ho uprostřed hromady hoto­ vých kroužků. Měl jich kolem sebt tolik, že by dříve musil dělat tý­ den, aby je obrousil — Pepíkovi to tentokrát trvalo právě jen osm hodin. To se stalo 23. března 19Í9. Je večer 23. března 1949, prv­ ního dne ze sedmi Mezinárodní­ ho týdne mládeže, zasvěceného boji o mír. V tomto boji byli im p e r i» listé právě dvakrát poraženi. Vlak s válečným materiálem, který mM pomáhat vraždit čínské vlastence, skončil v propasti. A úzký profU při výrobě krouiků pro kuličková ložiska byl překonán — jeMě v íc t traktorů vyjede do boje o chléb. Partyzán Cen-li a úderník Pepík Kratina si podali ruce přes konti­ nenty. Jejich boj je společný, jich nepřítel jeden. A oba dnes stejně přispěli h jeho porážce. K. Z.

■ !

spped^kvifelins§/'fechn/k(/ i ^D R O B N É Je Jedno slovo v našem technickém glovníku, o jehož pravém významu |e málo známo. A přece je to slovo důležité. Je jedním z předpokladů rozvoje techniky. Proto jsme požádali s. inž. M i l o s l a v a Š l o u f a , aby nám něco řekl

O D O K UME N TAC I Jaký ]e význam dokumentace? Důleáitost dokumentace a je jl výT.najn nej’l épe vym ká na poli technickém. Každý vědec, inženýr, technik, jesítliže nechce ustrnout a zůstat i » 2iaidu v e svém oboru, musi ^ dále vadèlàvat a seanamovat s pokroiky vědy a techniky, épadajícími do feh o pracovního úseku, aby mel přehled o etavo vědy a techniky. Jem tak, vy^brojeii vědomostmi, může piřispíTat našemu znárodněnému průmyslu k úspěšnému zdoâàni úkolů pětiletky,

teclimckých v Praže, ilejvěíši a veíejn ě přístupné sbírce novější technické literatury ú nas.

^ y obstál čestně v b o ji na s v ěto v ý c h trzích. V e d le jin ých způsobů, jak obohatit vědom osti, je každému nejdoEt iipnější poučení z knih a časopisů.

Množství literatury, jež je dnes putolikováno i v poměrně úzkésn oibo* ru vědoím nebo technickém, je velm k roasáiilé. Jednotlivec, zaiměstnaný svými denníími úkoly, nemá tolik čas® ani ps-ostŤfedků, aby máhl vše sledo­ vali. I když sleduje časopásy, aaměŤemé na jeiio obor, ujde mu řada člán­ ků z toho aboru, které se objevuji t y časopisech s thematiikou odlehlou jeho oboru, ale mající e nípí néjakoa souvislost. Žijeme v době racionaJisace á dělby práce, a je samozřej* mé, že i v tomto úseku duševní čin­ nosti byla tato zásada uplatněna. Práci spojenou se sledováním urči­ tého vědního oboru, provádí odlborniik, pro kterého je to jeho zaměst­ náním. Taik vznikají v závodech nebo v celostátním měřítku nová speciální oddělení, zvaná ,.literární oddělení" nebo „dokumentační střediska". Prostředky .peněžní, které má yeliiký závod nebo určitý celý úsek zná­ rodněného průmyslu, umdžňují odebí­ rání časopisů a knih v míře daleko větší, než je možno jednotlivci. Úko­ lem dokumentality je zachytit a do­ kumentovat obsah článků a knih, opatřit jej desetinným znakem, s udá­ ním, v kterém časopise a kdy vyšeL Tyto záznamy pak ukládá do karto­ ték pod příslušnými desetinnými zna­ ky, kde jsou všechny záznamy, pojetinávající o určitém theinaitu, po­ hromadě a k disposici pro případné využiti. Hlavním úkolem je všaik pu­ blikování takto vypracovaných záíinamů v 14denním nebo měsíčním období, aby se doštaly rychle do ru­ kou povolaných odborníků. Ti tak dostanou obšírný přehled o všem, co v jejich oiboru v tomío období bylo napsáno a co nového se v y ­ skytlo. Jaká je

činnost Technického doku­ mentačního střediska? Technické dokumentační středisk«! (TDS), jehož zřízení navrhla Masa­ rykova akademie práce, ministerstvo školství a osvěty v únoru 1946, bylo výnosem MSO 31. května téhoé roku zřízemo při Knihovně vysokýcb ško!

104

ŠLAPACÍ AUTO M OBIt PRO DOSPÉIÊ je nyní sériově vyrá­ běn v USA Vozík i (5 karoserií je celý z leh­ kých kovů, má tři ko­ la, řízení volantem ' na zadní kolo, třístupňová převod, střechu, :>a do­ sahuje snadno průměrné rychlosti SÓjItm/ hod. Prozradíme vám při této příleiitošti, že na konstrukci auta na podobném prin= cípu pracuje i náš spolupracovník B, Syo. boda a prototyp se už staví. Autocykl — jak jej nazýváme — bude dvousědadlóvý, dřevěné konstrukce (ovšem až na po­ háněči soustrojí) a podíle výpočtů má na rovné silnici dosahovat 60 km/hod. -^ž na motor bude mít autocykl všechny v ý ­ hody skutečného automobilu: elektiv ošvětlení, ukazovatele směruj zpáteční lychlóst, řízení volantem a ovšemr i-stře«, ehu, prostor pro zavazadla atd. ; M OSKEVSKÝ RADIOAM ATÉK K. Sïîts G IN dosáhl nového rekordu; při dvanácti, hodinové práci na své radiostanici, kťefá má výkonnost 100 wattů, zachytil 158 mezináiodních spojení, m. j. hovořil s krát­ kovlnnými vysilači na vzdálenost 10.300 km; ■ 1 . i-,

V TDS se zpracovává pravidelně okolo 1000 vědeckých à odíbomých časoipjsů, zapůjčených k tomu účelu Knihovnou vysokých škol technickýcih a něko-lika nejvétšimi pražský­ mi průmyslovými podniky a knižní přírůstky KVŠT. Záznamy jednotli­ vých článků a knih, opatřené dese­ tinným znakem a obsahující údaje, v kterém časopisu, knize, a v kléré do­ bě byl uveřejněn, obsahují stručný obsah článku. Tyto záznamy se píši strojem na lístky a ukládají se po­ dle autorů a desetinných znaků do kartoték. Středisko vydává 14denně referá­ to v ý časopis „Přehled technické li­ teratury", v němž je uveřejňován výběr záznamů nejdůležitějších novi­ nek 2 oboru techniky. Na požádáni vypracovává středissiko t. zv. „literární rešerše", to je eoupisy literatury na náměty udané zájemci. Středisko zařídilo odbornou službu překladatelskou. Venkovským zájemcům obstarává fotokopie jim jiaiak nepřístupných publikací. Další důleždton službou technické veřejnosti je půjčování prospektů výlotbků a strojů zahraničních firem, hlavně amerických, a zodpovídáni droibných dotazů. Byl bych rád, kdyby tímto článkem b yl vzbuzen zájem našich mladých ^ přátel techniky o dokuinentaci, což x by bylo na prospěch jak ji, tak i <& jim. ■ #

Ň O V Ý UČŇOVSKÝ ^ K O N PŘIPRAVEN. Miň^ferství» «oc. péče připravilo zákon o praéóvaím důroste. Zákon vyrovná poměry v č^kýěh zemích se SloVénskem a sleduje pře­ devším ekonomické škoilení učňovs,kého do^rostu. O dbortý výcvik dorostu na základě živnostériském, jak byl prováděn dosud, němůžé dát učňům potřebnou specialisaci, kteřoů jim mohou poskytovat předevšírii podni* ky. Zákon umožní zvlášť schopným, jédriotlivcum vyučeni v kratší době než db. posud, zatím co osobám, které neiiíóhly Z různých důvodů vS'toupit do uČ6t>ního po­ měru, umožní složení učňov.íké zkoušky, pracovali-li dvojnásobnou dobu. než je normální doba učební v dotyčném oboru. Že základních změn v učebních j .ořech je především rozčlenění dosavadní učeb­ ní doby v soustavu dílčích učebních oborů. _____

PENOPLASTA . V Ý ­ ZN A M N Ý VYNALEZ SOVĚTSKÝCH UCENCO. ' v jednom z' vě­ decko-výzkumných ústavů leteckého průmys!u vypracovali M. Soboievskij, A. Berlín a A. Mojsějev techni­ ku výroby nové látky — penoplasty. Ta­ to látka má mnoho neobyčejných vlast­ nosti. Vypadá jako houba nebo ítuhlá pěna. Je dvacetkrát lehčí než voda a pětkrát lehčí než korek. Přesto je značně pevná. Je špatným vodičem tepla a může se jí použít jako" dobré isolace. Dá se proto také zužitkovat v chladir«ínském průmyslu. Jeden kilogram této lá*ky mů­ že udržet na vodě deseti až dvanácti kfj zatížení. Z penoplasty se dají vyrábět motorové a obyčejné čluny, pontony, zá. chranné pasy atd. Požívá se ií též při zhotovování protéz. Výroba penoplasty nevyžaduje ani složitého zařízen' ani drahého materiálu. ’ -ttk-

9

ZP RÁVY CESKŸ vynalez V OBORU HUDEB­ NÍCH NÁSTROJŮ, Mistr houslar Jan Čer­ ný 2 Prahy má paten­ továny housle zcela noré konstrukce, o aicbž se odborníci v y ­ slovuji 6 nej větším uznámim. Zmén-a v konstrukci houslí ve srovnání s houslemi dosavadními spočívá Ta zvětšení zvukotvorné střední plochy Trehní desky vynecháním efú, jichž v i­ brace je uvolněna zvukovým i otvory po stranách mezi duby a okrajem deskv. Tím sa odstraňuji vibračně mrtvá místa desky, ea efŸ- Zvýšený okraj desky nad zv u k o v kóu umožňuje je jí větší rozkyv ve směni tahu simyčce. Novou součástkou tohoto zařízení je hlasový můstek v podobě ma­ lá destičky, příklížené oběma koncovými patkami k desce nad hlasovým kolíkem. Odstraňuje častou náhodu vzájemného řuéivého vibračního chvění obou deseît. Tyto nové housle slibují se stát velm i ■ajímavým obohacením našeho exportu. BUDEME M iT JEDNOTNOU O R G AN lSACI TECHNIKŮ? V reïjublice máme na 80 různých spolků techniků. Tyto spolky « společky jsou často jen arénou pro zby­ tečnou činnost různých pp. fvmkčionářů. Při tom celá naše výroba pociíuje nalé­ havou nutnost vytvořeni organisace, kte­ rá by se ujala převýchovy našich techni* ků, aby už konečně zmizel onen typ „od­ borníků", kteří se schovávají za svou o
NEJVÊT5I STROJ V CSR je nyní ve zkušebním chodu v Severočeských dolech. Je ' zakladač, který dopravuje. zeminu zbave^ I, jjgjj skládku” . Stroj váži 3000 tun a pohybuje se na 280 ko­ lech. Na jeho šesti transportních pásech proběhne za hodinu 3000 m^ zeminy, to je množství, které samotná lidská síla vůbec nemůže přemístit, protože by se potřebné množství lidí na příslušný pro» stor v žádném případě nevešlo. Pohon stroje obstarává asi 100 elektromotorů. Je velikou zásluhou pracovníků Vítkovic" kých železáren, že stroj postavili z hro­ mady součástek zbylých po Němcích: ušetřili tak mnoho práce i materiálu a Se­ veročeským povrchovým dolům dodali stroj, který pomůže zvýšit těžbu. PRŮHLEDNÝ PORCELÁN. V Helbumon-Tyne se staví nákladem 250.000 liber áterl. továrna na průhledný porcelán, který má tvrdost skla a výborné vlast­ nosti Isolaéni.

CidM á MËDIKOVEC? Snad si pod n á zvem m ě d ik o v e c před sta vu jete člo v ě k a , k te rý p o c e lý s v ů j ž iv o t vy k le p á v á z k o v u různé ozdobné před m ěty, m ísy nebo p op eln íčk y . T o by b y l om yl. B y li jste už něk d y na p ro h líd ce v cu k rova ru nebo p iv o v a ru ? Pak jste si jis tě m useli všim n ou t všech těch lesk lý ch k o tlů a trubek, zá řících čistotou . T o vše je p rá ce m ěd ik ovců , a sotva budete v ě ­ řit, že m ě d ik o v e c tv i p a tří také m ezi „čern á řem esla ". M ě d ik o v e c tv i má s v o ji tradici, sahající d o dob dávno p řed K ristem . O všem , jin a k p ra cova l m ě d ik o v e c tenkrát a jin a k p ra cu je dnes. N eb u d em e se však ob íra t h isto­ r ií — napíšem e vám raději, ja k v y ­ padá odborná v ý ch o v a učně m ěd ik o v ce . K d y ž jsm e již b y li v národním pod ­ n ik u C K D za soudruhem K a likem , o je h o ž zlep šova cím návrhu přináším e v to m to čísle reportáž, p ro h lé d li jsm e si také u čň ovsk ou školu m ěd ik ovců . P rá ce učňů m ě d ik o v ců se v p rv n ích dnech p o vstupu d o tová rn y n ija k ne­ liš í od práce jin ý c h učňů. J e to tak zva n ý zá cvik — to znamená, že m ě­ d ik o v e c se m usí seznám it s p ilová n ím , řezáním k o v ů a sekáním . K dyž učeň p ro jd e ta k ový m tři- až čty řtý d en n ím zá cvikem , přich á zí d o „za h rá d ky". (N e d e jte se m ý lit, n ejsou tam záhonky s ře d k v ičk a m i — zahrádka je u čň o v ­ ská dílna, která je v tová rn ě oddělena od ostatních dílen ja k ý m si „zahrad­ n ím " p lo te m .) Tam se setk á va jí s učni, k te ří se u čí již druhým n eb o třetím rokem . Z a čá te čn íci p ra cu jí tedy sp o­ le čn ě se stO}ršími kamarády. N a roz­ d íl od p ra cí z á c v ik o v ý c h p ra cu jí u č­ ň o v é 'v „zahrád ce" výhradně prod u k­ tiv n ě — to znamená na pra cích , za­ p o je n ý ch p řím o do vý ro b y . P o c h o p i­ teln ě jsou to práce jednodtißsi, na nichž se p o zn a jí schopnosti je d n o tliv ­

ců a těm n ejsch op n ějším js o u pak p ři­ d ělová n y práce od p ověd n ější. P ra cu je se tém ěř výhradně a barev^ n ý m i k o v y — před evším s m ědí. V y ­ rá b ě jí se součástky p ro p iv o v a ry na S loven sk o i p ro cizinu, destilační p ří­ s tro je p ro la b ora toře a léčeb n é ústavy a p. M n o h é z těch to p řís tro jů je nutn o je š tě cín ova t, svářet — to vše se u č­ ň o v é n a u čí p řím o v e v ý rob ě. P o celou dobu u čen í n a v š tě v u jí u čň o v é odbor­ n ou školu (C K D má vlastni — p od n i­ k o v o u ), n ě k o lik hodin týdně je v ě n o v á n o v ý c h o v ě p o litic k é , sportům a ré krěaci. K o n ce m tře tíh o ro k u jsou pak u č ň o v é p řid ělová n i do v ý ro b y — k l o ­ k om o tiv á m , d o m ě d ik o v n y nebo do od dělení pístů. N e lz e dobře říc i, že učeň je p o třech letech úplně vy u čen — m ě d ik o v e c m vlastně u čí stále, n e b o t záleží nesm ír­ n ě na je h o vynaléza vosti. A právě ta vyna léza vost a p o c tiv o s t práce prosla­ v ila naše m ě d ik o v ce v celém světě. M ě d ik o v c i se n e o m e zu jí pouze na prá­ ce v dílnách; je n u tn o jezd it též na m ontáže p ři instalaci zařízení labora­ torních, nebo v ch em ick ý ch továrnách, cu k rova rech , lih ova rech č i p ivova rech , A těch naše tová rn y p osta vily * r za­ h ra n ičí již hezkou řádku. T o b y nej­ lé p e m oh l p o tv rd it s. B elinger, devěta^ šedesátiletý in stru ktor a m istr m ědi­ k o v e c , k te rý p ři m on tá žích našich s tro jů a p řís tro jů p ro ce s to v a l tém ěř c e lý s vět: n ejen všech n y zem ě E v ro ­ py, ale také S ovětsk ý svaz, Persii, Zadní In d ii a Jižn í A m erik u . N á š národní prů m ysl p o tře b u je v « v ý ro b ě n ové, zdatné a m ladé lidi, aby nesli dále d ob ré jm é n o českosloven ­ ských vý rob k ů . Snad se m ezi naSirrú čten á ři n a jd ou chlapci, k te ří si p ři v o lb ě s véh o b u d ou cíh o p o v o lá n í vy­ b erou m ě d ik o v e c tv i, ■— op—*

N O V Ý AU TO G EN N Í SVAŘECl A ftEZACl PŘISTROJ. V Am erice byl vyna­ lezen nový řezači a svářecí aparát, který pracuje za vysokých teplot a je přitom prost kyslíku. Používá vodíko-fluoro* rw éh o plamene.

®^ÍCHH1K 105

Tyčový nádrh KONSTE. M. V Y L E T A

T y řo v ý nádrh sestává ze základní des­ k y (1, obr. 1). tyče nádrhu (2|, objímky (3), šroubu objím ky (4), matice (5), Jehly (6), a šroubku na přitažení jehly (7). Popi| výroby tyčového nádrhu: Základní deska (1, výkres součásti) je zhotovena z litiny nebo kulatiny- (ocel C 34). Rozméry jsou patrny z výkresu součástí. Ku zhotoveni použijeme mate­ riálu o JSr 80X23 mm. N ejdříve zarovná­ me jednu stranu a vytočím e v ní vybrá­ ní o j0" 50 mm, 4 mm hluboké. Pak desku otočíme a budeme opracovávat její dru­ hou stranu. V délce 12 mm ji stočíme na průměr 60 mm a Vnější průměr (-0 80 mm) zaoblíme poloměrem 3 mm. Od 0 60 mm stočíme materiál do žádaného ku­ želového tvaru až na -0 14 mm. Kuželovitost skosení je 10:23, s příchodem z 2 mm na JZr 14 mm. Po skončeni této prá­ ce zarovnáme základní desku na výšku 20 mm. Nakonec vyvrtám e otvor -Sr 8 mm pro tyč nádrhu. O tvor musí být přesný, aby tyč nádrhu (2) šla narazit. Nyní ještě srazíme všechny ostré hrany a máme základní desku hotovu, ftfft lepší vzhled můžeme desku natřít lakem na kov — bud šedě nebo černé. , T yč nádrhu (2) je vyrobena z tažené 'oceli zvané „stříbrná" o -©■ 8 mm a délce 175 mm. Po obou koncích srazíme pilník «n ostré hrany. Objímka (3) je z materiálu jakosti C 50, pokud možno taženého. Jeho rozmě­ ry jsou 12X14X24 mm. Jeden konec na plocho položené objímce zaoblíme polo­ měrem r 7 mm a označíme střed otvoru .©■ 8 mm. Pak postavíme objímku a na opačném konci od zaoblení si označíme střed otvoru JSr 9 mm. Na vrtačce vyvrtá­ me první otvor ■& 8 mra. Pak předvrtáme druhý otvor — ten je vlastně kolmým k otvoru .©■ 8 mm — a sice vrtákem f ï 3,9— 4 mm. N yní vyřízneme závitníky M 5 závit a teprve pak vrtákem ■& 9.5 mm zavrtáme kuželovitý otvor na žáda­ ný 0 9 mm. Konečné objímku rozřízne­ me, aby nám vznikla drážka 3 mm širo­ ká a srazíme všechny ostré hrany. Šroub objím ky (4) zhotovíme z kulati-

106

ny 10 mm. N ejdříve srazíme na sou­ struhu část pro závity na průměr 5 mm a na délku 25 mm. Pak vyřízneme potřeb­ ný závit M 5. Znovu upneme do soustru­ hu a ve vzdálenosti 32 mm od počátku závitu upíchneme šroub objímky od ty­ če. Nyní provrtáme otvor pro jehlu (6) o 3 mm. Abychom mohli vyvrtat otvor kolmo do hlavy šroubu, rozřízneme si matku M 5 a pomocí této matky upne­ me znovu do soustruhu, abychom nepo­ škodili závit a vyvrtáme do čela hlavy šroubu otvc-r J3r 2,3—-2,4 mm pro závit M 3, kteiý nakonec vyřízneme závitníky. Všechny ostré hrany srazíme. Matka (5) je zhotovena z kulatiny ßr 18 mm. V délce 6 mm osadíme na ^ 9 mm a vyvrtáme otvor J£r 3,9— 4 mm. N y ­ ní skosíme kužel 2 ■& 9 mm na 5 mm v délce 3 mm. Konečné ovroubkujeme povrch 18 mm a upíchneme ve vzdá­ lenosti 5^ mm od počátku ■& 18 mm. Po upíchnuti matky vyvrtáme do otvoru zá­ vit M 5. Jehla (6) je vyrobena z materiálu C60 až C70, nejlépe ze stříbrné oceli. Konec jeh ly je obroušen do ostrého hrotu 10 až 15 mm dlouhého, je zakalen a po zaka­ lení znovu slabě obroušen. Sroubek (7) je stavěcím šroubkem a má závit M 3, délku 5 mm. Po zhotoveni jednotlivých součástí ty­ čového nádrhu přikročíme k jeho sesta­ vení. Na základní desku ( i ) narazíme pevně tyč nádrhu (2). N a tyč navlékne­ me objímku (3), do které máme již pře­ dem našroubován šroub objímky (4) i s maticí (5). Nyní ještě provlékneme jehlu (6) otvorem hlavy šroubu (5) a utáhneme ji stavěcím šroubem {?). Tím je tyčový nádrh skončen. A nyní, jak se s tyčovým nádrhem pra­ cuje, a které součásti se s nim orýsovávají. Jsou to různé odlitky nebo tvarový materiál, jako úhlové železo, U železo a pod., kde potřebujeme označit různé roz­ měry pro otvory nebo výřezy a podobně. Jednoduše řečeno: všechny předměty, které mají nějaký trojrozměrný tvar (dél­ ku, výšku, šířku). Pracuje se tak, že

předmět, který chceme orýsovat, posta­ vím e na rovnou desku, nejlépe rýsovaci desku —r její zhotovení otiskneme v ně­ kterém příštím čísle — a na ní postavíme nádrh. Nyní si s měřítka (ocelového) od­ měříme potřebný rozměr a na předmět, na který předem po celé ploše nanese­ me křídový nános, se nádrhem pomoci jeh ly dotkneme předmětu a pojezdem po­ dél předmětu vyrejem e v křídovém ná­ nosu jehlou rysku. Tak si počínáme i při naznačování ostatních měr. Pak předmět plochou otočime o 90" a pokračujeme v rýsování. Přejeme vaší práci^ zdar a úspěch při prvním orýsováváni.

Budeme si vázat knihy i

a SVOBODA

Kde jen tu trojku, — prohrabu­ jete hromádku svazků Mladého technika a svazek číslo tři né a né najít. To se stává. Cicyvék má téch časopisů několik druhů, každý přinesl v některém svém éísle nějakou tu zajímavost, ke které se néko.Ilkrát v roce I později vraciníe^ A najednou ono číslo, které hledáme, ne­ můžeme najít. Snad jsme ho nékaím za­ ložili, nebo se konečně i ztratilo, což je nakonec velká škoda, AhychOm se na­ příště vyvarovali této nepříjemnosti, svá­ žeme si naše časopisy. — Sváižeme, ale jak? — Inu, to není pro mladé techniky žádný problém. Když si dovedeme po­ radit s jinými věcm i, poradíme si i s vaz­ bou. Opatříme si papírovou lepenku, kus knihařského plátna, papír na desky, kus lněného motouzu a inůžeme začít.

Obr. 1.

zhotovený látn necháme zaschnoiut ve spojích. Po zaschnutí opatříme delší stra­ ny rámu otvory asi 1,5— 2 mm v průmě­ ru. Těchto otvorů uděláme několik a sice po 2 cm od sebe vzdáilených asi po dél­ ce 20-^24 cm, t j. bude jich 10— 12 na každé straně.

Obr. 5.

Když máme takto zhotovený ráim, mů­ žeme začít s vlastní vazbou. Jednotlivá čísla časopisů, nebo ,sešity románů á psod. si připravíme ke svázáni. Na rám napne­ me motouz, a sice tři prameny (muze ]ich být i o dva prameny více) — a to tak, že na jednom konci motouzu uděl ims uzel tak veliký, aby nám neprošer otvo­ rem, Pak motouz protáhneme otvorefiS v protější lafce a vedeme ho k dalšímu otvoru, a sice do onoho, knerý jsme si určili za vzdáííenost motouzů pro vazbij. Když máme napnout motouz, vezmeme Jehlu a nit (bílou a pevnou) a první sešit připevníme k motouzu tak^ jak ukazuje obrázek 1. Nití přišíváme vlastně listy k motouzu, Máme-li přišít jeden sešít, při­ ložíme další sešit tak, aby byl co nejtěsněji u předešlého a ten opět přišijeme nití k motouzu. Po přišití jej po motouzu přitiskneme až k samému předešlému se­ šitu. Tak pokračujeme, až máme sváizány k motouzu všechny sešity. Nyní odstřih­ neme motouz, abychom oddělili vazbu od

Vazba knih spočívá v podstavě ze svá­ záni jednotlivých svazků v jediný celek, a tyto pak pevné spojit s deskami. Je to věc celkem jednoduchá. Vyžaduje však, jako každá práce, pečlivosti, svědomi­ tosti a zručnosti. První dvě vlastnosti máme a třetí lehko nabudeme, máme-Ii k práci kladný poměr. Abychom mohli započít s vazbou knih, je nutno si udělat knihařský rám. Ten si zhotovíme následovně: Uřízneme si čtyři látky. Dvě z nich budou kratší a dvě delší. Konce opatříme zářezy pro spoje­ ní. Kratší lafky budou mít v ý ř e z a delší lafky budou mít z á ř e z . Zářezy i výřezy naklížíme a zasadíme do sebe tak, aby nám vznikl rám (obr. 1). Takto

zaschnout. Taik dostaneme první část naáí práce a sice vazbu s předsáidkou, obr. 3. Druhá čátst vazby knih je zhotovení de­ sek. Provedení může býti papírové, polopláténě, plátěně, polokožené a 'kožené. Pro náš účel bude vyhovovat vazba pa­ pírová, t. j. celá vazba desek je prove­ dena z papíru, nebo poloplátěná, t. j. vazba Jest z pola plátěná — hřbet a rohy Jsou z plátna, nebo konečně můžeme po­ užiti vazby plátěné, t. j., že celá vazba desek je provedena z plátna.

Obr. 6.

POLEPENO PAPtREH. ' Ke zhotovení desek budeme potřebo­ vat tuhou oapirovou lepenku, velikosti o něco větší, než je odslražená vazba. Z této si zhotovíme desky (1, obr. 4). Na desky přilepíme plátno, a to hřbet (2, obr. 4) a rohy (3, obr. 4), které bndou B hřbetu přesahovat asi 4 cm přes každý okraj desky a rohy budou z trojúhelníků o stranách 70X70 mm. Oboje pak přilepí­ me lepidlem (klihem) k deskám tak, iak ukazují šipky na obr. 4. Konce plátna na hřbetě a rozích desek ohneme tak, jak ukazuje obr., 5. Mezi mezeru hřbetu vlo­ žíme pak tužší papír (4, otor. 5), který nám vyztuží hřbet desek. Okraj plátna na hřbetu (2, obr, 5) přehneme přes výztuhu hřbetu (4, obr, 5) a přilepíme. Jako ko­ nečná fáze zhotoveni desek je poJepeni (Dokončeni na sír. 118.) Obr. 7.

O br. 2.

IřAZBA

rámu. Odstřihovat budeme ve vzdálenosti asi 3—4 cm od sešitů, takže nám vznik­ nou po obou stranách hřbetu vazby 3— 5 pramenů motouzu. Motouz na hřbetu vaz­ by přetřeme klihem, aby se nám vazba z motouzu nesmekla. Po zaschnuti pak konce motouzů roztřepíme fl, obr. 2) a necháme si vazbu u knihaře oříznout na určitou velikost. Když máme vazbu oříz­ nutou, stáhneme horní a dolní okraj hřbetu vazby tkanici (2, obr. 2), aby se nám konce nerozlézaly. Takto připrave­ nou vazbu opatříme předsádkou (3— 4, obr. 2). Papír předsádky (3) přiklížíme na hřbet vazby a k němu přilepíme roztře­ pené konce motouzu. T y pak přelepíme z každé strany papírem (4) a necháme

dřivé c í« nedostal — ale je příliš veliký,' než aby jej bylo možno cínovat v lázni. K tomu by bylo zapotřebí vany s více jak 20 q cinu. Ale nebyl by to náš člo­ věk, aby věci nepřišel na kloub. Pepa Kalík vzal čin rozemletý na prášek, bu­ ben pořádně vyčistil kyselinou a vysypal jeho vnitřek cínovým práškem. Asi tak, jako se vysypává forma na bábovku mou-

ZLEPŠENÍ, KTERÉ UŠETŘÍ tři a p ů l kg cínu a 168 p r a c o v n í c h hodin Soudruzi! Zebra, která jsou na stěnách a rotoru pračky na vnitřnosti přinýtována, prodluíu/í značně dobu, potřebnou na vycino. vání, kromě toho spáry mezi žebry a stě­ nou nádoby spotřebují mnoho stoprocentMÍho cínu — kterého dnes nemáme do. Ětatek a za který musíme cizině platit áevisami. Navrhuji, aby na dalších deseti kusech, které jdou do výroby, bylo předem upuš­ těno od přinýtování žeber, veškeré drob­ né součátsky, to jest, žebra, nýty, šrouby mtd, byly cínovány xvlášt ve vaničce, xvlášl vyčiňovat vlastní nádobu a rotor; polom teprve smontovat a přinýtovat iebra. Tím bude cínování provedeno i pod iebry, čímž se zamezí pozdějšímu reza­ věni ve spárách mezi žebry a stěnami pračky. Při navrhovaném způsobu cíno­ vání uspoříme nejméně 50 procent cínu.

šel cín tyčinkou. Cín, roztavený teplem nahráte stěny byl polom hadrem nebo ko­ nopím roztírán. Tak byl cínován vnitřek. Teď se buben otočil a začalo se s cínová­ ním horní nálevkoviié plochy bubnu s otvorem (kterým jsou droby do pračky na­ sýpány). Tedy autogenem opět z jedné strany nahřát a na druhé roztírat cín. A le pozor. Vždyť tato plocha byla již jednou cínována — ovšem zevnitř. Zde si musíme připomenout, že tavící teplota cínu je 200 až 220 stupňů C. Proto také mnohem žha­ vější plamen autogenu, kterým bylo nutno vnitřní, již cínovanou plochu nahřát, pů­ sobil na tuto velmi neblaze; cín se pálil,

Takhle jde práce pěkně od ruky,

Tak zni dopis soudruha J o s e f a K a ­ l i k a z národniho podniku CKD — závod Sokolovo v Praze, kterým podal svůj zlepiovacf návrh. Dopis bez zbytečných pří­ kras. v němž má kaídé slovo svou váhu, psaný tvrdou rukou dělníka. „Po stáru se nedá pracovat."

^........ Joseí Kalik se usmívá: povedlo se! A le o historii tohoto zlepšovacího náměto je nutno říci mnohem víc. V nár. pod­ niku CKD Jsou vyráběny v menších seriíca mimo jiné také velké pračky na praní vnitřností, jakých se používá na jatkách a v masném průmyslu. Nej důležitější sou­ části těchto strojů je vlastní nádoba, kde se dioby perou. Je to takový velký bu­ ben (v CKD tomu říkají odborně „luhy") • otáčivým dnem — tedy vlastně rotorem. A právě tyto části, kde přicházejí dobytčí vnitřnosti do styku s kovem, musejí být pečlivé pocínovány. Ovšem, cínovány byly vždy, dávno před lim, než soudr. Kalík podal zlepšovací ná­ vrh. Jak? V tom je právě ten háček: j a k. DKve byl postup výroby asi následující: na vnitřní stěny bubnu se přinýtovala žeb­ ra; rovněž tak na otočnou desku — dno. A pak se začalo cínovat. Autogenem se stěna bubnu zvenčí nahřáISi a z druhé — vnitřní — strany se naná­

108

floutl. To byla první závada. Všimněme si však také žeber na stěně lubu. Do spárů mezi žebrem a stěnou se cín při tomto způ. sobu výroby nedostal. Spáry bylo nutno cínovat zvlášť — to dalo mnoho práce a výsledek byl prašpatný: práce nebyla čistá, cín do spárů stejně nevnikl, jeho poměrně silná vrstva se brzv loupala, nastalo rezi­ vění a tím nebezpečí zahnívání zbytků vnitmostí v pračce 1 při sebepečlivějším čištění. Navíc si práce s cínováním jednoho přístroje (včetně všech šroubků a trubek) vyžádala 2 1 6 p r a c . h o d i n a š e s t k i l o g r a m ů c í nu . To se soudr. Kalikoví nelíbilo. Vždyť by se to dalo všechno udělat mnohem rychleJif lépe a úsporněji. Předně: odnýtovat z bubnu a robotu žebírka, a to spolu se vše­ mi malými součástkami — šrouby, nýty a pod. cínovat zvlášť, ponořením do va­ ničky s roztaveným cínem. Vnitřek bubnu je teď hladký, bez různých koutů, kam se

/

kou. Takto připravený lub posadil na pec, cínový prášek se krásně tavil a stačilo ho Jen konopím roztírat po stěnách A co s vrchní násypnou plochou, na níž se cín při starém způsobu pálil? Po vyjmutých nýtech zbyly v ni totiž otvory — těmi zby­ tečný cín protekl a stačilo pak jen buben obrátit a takto utvořené kapky rozetřít. Na dokonale pocínované stěny přinýtoval soudr. Kalík pak už Jen ocínovaná žebra. A výsledek? Starý způsob vyžadoval 216 prac. ho^in a 6 kg cínu na vycínovánl jednoho pří­ stroje. Soudr. Kalík k tomu potřeboval jen 48 hodin, včetně doby, potřebné k rozebrání součástek stroje, připraveného pro starý způsob cínování a d v ě a p ů l kilogramu cínu. V e svém návrhu soudr. Kalík nepře­ háněl. Nejen, že ušetřil víc jak 50 procent drahého, stoprocentního cinu, ale také 168 pracovních hodin. To už je co říci. Chcete ještě něco vědět o Josefu Kali­ koví? V Ck d Je už 8 let — vyučil se mědikovcem. Je mu 22 let a pracuje od 6 hodin ráno do 2 odpoledne. Po prád stu­ duje průmyslovku — již třetím rokem — každý den od 14.45 až do 20 hod. je ve škole. V závodě má na starosti 35 učňů — mědikovců — je jejich instruktorem. Člen­ ství v^ závodní skupině SCM je pro něho samozřejmostí. Soudruh Kalík je příkladem mladého muže-dělnika, který vi co chce, a co od něho žádá republika. Na takové lidi můžeme být právem hrdi. -op-

ck vTylmÁm 6kg Z16 m m

NYNI :

SiíSr//

00S/>^NtZl ŽCBROÂsráfí s£cil pbsmtH1 PŮS06U neeosiAL. OBOUSlMHli Cl«a/U, IMSÎÜN PÍ/L,

CÍN y pn£n' smiíreA 2'-i kg 48 nopm

i

2. p o k r a č o v á n í .

D oktor Sarrasin b y l omráčen. Okam žik nemohl prom luviti a n i'jed in éh o slova. Potom však zm ocnily se ho pochybnosti, a jelik o ž nechtèl jen tak zhola uznati uskuteftoéni snu z „tisíce a jedn e noci", zvolal: „Jak mně můžete pane, dokázati pravdivost této histo­ rie' á jakým způsobem jste mne nalezl?" „D ůkazy jsou zde," odpověděl Mr. Shaj^j, klepaje na briášnu z lakované kůže. „Způsob, jakým jsem vás na­ lezl, jest v e lic e jednoduchý. Hledám váis již pět roků. Pátrání po oprávněných*,,next o f kin", jak v y ja d ^ je an­ g lic k ý zákoník na četná dědictví, fc-nimž se nikdo ne­ hlásí ä -jfež soudy v anglických osadách m ají v e své správě, jeist specialitou naší firmy. Právě dědictví bégum y zaměsm ává nás již po celých peF roků. Pátrali jsm e na všech stranách a vyptávali j'Çme se na v íc e jak sto rodin Sarrasinů, aniž bychorci v|ak m ezí nimi našli jedinou, která b y měla původ od Izidor& Již jsem dospěl k náhledu, že v celé Francii neňi více žádného Sarrasina, když-najednou, včera ráno, při řtetti" zprávy „D a ily N e w s " ö zdïâvotnickém kongresu, Spáťřil jséta jméno doktora, jehož jsem dosud nehnal. Š.ebřfii Jseiii ihned své ylastn í poznámky, porovnal jsem je s tisíci listin, které jsm e za přišinou této dědické zá­ ležitosti sebrali a zjistil jsem ke; svému udiveni, že město Douai ušlo naší pozornosti. Jsa si skoro vědom, že jsem přišel na pravou stopu, vsedl jsem do vlaku jedoucího do Brightoríu, spatřil jsení yáš při opouštění kongresu, a iné tušení mne nezklamalo. Jste živým obrazem svého 4ěda Langévola, jak jest vyobrazen na podobizně, kte­ rou- mátne v rukou, podle olejovéh o obrazu iruiicfcého m alíře Saranoniho." M ř. Sharp vytáh l ze s v é zápisní knižky podobiznu a podával ji doktoru Sarrasinpvi. Podobizna představo­ vala niuže vysok é postavy, s krásným vousem, s chocho­ latým turbanem a a nazelenalým brokátovým kabátem v oblíbené posici historické podobizny velícíh o generála, jenž dává rozkaz k útoku, při čemž upřeně pozon iíe d i­ váka. V pozadí b ylo možno pozorovati nastínění kouře b itv y a útoku jezdců, “„T y to listiny pověd í vám v íc e nežli já," ponechám vám je zde a vrátím se zase za dvě hodiny, abych s v a ­ ším dovolením přijal vaše rozkazy," pravil Mr. Sharp a vytáhl ze své brašny šest nebo sedm částečně psaných, částečně tištěných balíků listin, položil je na stůl a zády pomalu ustupoval ke dveřím. „S ire Bryah Jowahir Mothooranathe, mám čest se vám poroučeti." Napolo s důvěrou a napolo s nedůvěrou chopil se doktor balíků listin a začal je prohlížeti. Zběžná zkouška postačila, aby se přesvědčil, že celá historie jest pravdivá; všechny pochylsnosti b y ly rozptý­ leny, Jak také b ylo možno n evěřit takovým dokumen­ tům : , Zpťáva vysoce ctěným lordům tajné rady královniny^ nložená dne 5, ledna 1780, týk a jící se pozůstalostí begůmy G okool z Racrginahry v p rovin cii Bengálské, na níž nikdo nečiní nároků. Stav věcí. — Jedná se o vlastnické právo v íce mehalů a 43.000 beegalů orné půdy, různých budov, paláců, dvorů, movitostí, kapitálů, zbraní atd. atd., které pochá­ zejí z pozůstalosti bégum y G okool z Ra^gginahry. Z růz­ ných akt, předložených civilním u soudu v A g ř e a apellač-

nímu soudu v Delhi vychátzí najevo,: že bégum Gokool, ; vd o va rádži Liickanissura a dědičká; rozsáiaiých statků provdala se r. 1Ô19 iza jistého cizince rodiilélio Francouze, jenž se jm:enovaI Jean Jacques Langévol. Tento cizinec sloužil jalco poddůstojník (vrchní tamborj až do r . 1815 v e francouzské armádě u 36. pěšího plukU a když tak zvaná Loirská armáda byla rozpuštěna, vstoupil v Nantœu na loď jako zástupce obchodní lodi. Přišel do Kal­ kuly, odebral se do vnitra země a dostal brzy místo in­ strukčního kapitána (setníka) v malé armádě domorodců, kterou radža Luckmissur měl právo vydržovati. Z této hodnosti v krátké době postoupil na vrchního velitele armády a krátce po smrti rádžové obdržel také ruku jeho vd ovy. Se zřetelem na osadní politiku a důležité služby, které prokázal za choulostivých poměrů Evropa­ nům v A gře, Jean Jacques Langé w í, který přijal an­ glické poddanství, generální guvernér provincie Bengál­ ské žádal a obdržel pro manžela bégum y titul baroneta. Územ í Bryaha Jowahira Mothooranatha bylo proto po­ výšeno na léno. Bégum zem řela r. 1839, zanechavši uží­ vání všech svých statků Langévolovi, jenž po dvou le ­ tech následoval ji do hrobu. Z jejich manželství povstal jedin ý syn, jenž již od útlého mládi byl přiblblý a který • ihned musil býti dán pod opatrovnictví. Jeho statky byly věrné spravovány až do jeho smrti r. 1869, A ž dosud nejsou známi dédioi této obrovské pozůstalosti. Jelikož soud v A g ř e a apellačni soud v Delhi na žádost místnídi úřadů jménem státu nařídily prodej této pozůstalosti, máme čest požádati lordy tajné raidy za jejich potvrzení zam ýšlených opatření atd. atd." N ásledují podpisy. O věřené opisy soudních výnosů v A g ře a Delhi, lis­ tiny prodeje se týkající, opisy poukázek A n glické ban­ ky, zpráva o krocích učiněných v e Francii za příčinou vyhledání dědiců Langévolových, jakož i spousta listin,; týkajících se této záležitosti, zapudily poslední pochyb-' nosti doktora Sarras>ina. Podle zákona a práva byl „next o f kin" a dědicem bégumy. M ezi ním a pěti sty dvaceti sedmi miliony, uloženým i v e sklepeních banky, bylo to­ liko vyplnění některých form alit , obyčejné opatření o v fr řených křestních a úmrtních listů. ' Taková neobyčejná hra Štěstěny rozčilí i nejklidnějši mysl. Rozčilení Dr Mothooranathe netrvalo však dlouho a je v ilo se toliko krátkým přecházením po pokoji. Pot
vsedl jsem do vlaku, jedoucího do Brighkomi . . .

109

C id eo iw áeú d f A V R I S

Významnou složkou každého obchodní­ ho loďstva JSOU cisternové lodi Itéž zva­ né „tankové"*. Jsou především určeny k dopravě nafty, olejů i samotného benxiinu. O cisternových lodích )sme slyšeli velmi často — zejména za druhé světové války. Tyto lodi byly nejvíce vyhledá­ vány nepřátelskými ponorkami a jetel — právě pro svůj cenný náklad, Podívejme se však na jednu z nich ~ temkovou loď AURIS — trochu blíže.' Auris je loď s jednou palubou, rozdélenou na tři části (příď, střed, záď), mezi nimiž jsou nádrže n a náklad. Její hlavní rozměry jsou následující: celková délka 147 m. šířka 18 m, výška do úrovně hor­ li; paluby 10,61 m, vlastní váha přibližné 12.192 tun.

s dieseleiektrickým pohonem

Xéiiri«, *«i»H IIBliisUs. «eíeriiaeS maer».

mme řstiwraýtli lsia»i.

Prostor pro náklad ie řozdělen na de­ vět hlavních nádrží, jež isou rozděleny dvěma podélnými příčkami ne 27 samo-

110 %íeehHIK

Statných nádrži. Mezi strojovnou a prosto­ rem pro náklad je upravena nádrž na tekuté palivo pro motory a kotle. Stejné tanky jsou uspořádány na přídi a pod podlahoii strojovny. V přečerpacím od­ dílu jsou instalovány dvé pumpy pro pře­ čerpáváni nákladu, jež se provádí potru­ bím o 0 25 cm. O ubytování po-sádky je postaráno vel-

mí pečlivé. Kapitán má k disposici na můstku salon, ložnici a koupelnu. Z jého místnosti je přímý přistup do navigační místnosti a fconnidelni kabiny. Navigač­ ní důstojník, šéfinženýr a tří kadeti mají prostorné kabiny. Mužstvo je ubytováno rovněž íedmotlivě a má k disposici též Iři jídelny, jichž je současné používáno jako rekreačních prostorů. Poddůstojnici mají svou jídelnu a kuřárnu. Důstojnická kuŤáma je v přední části střední palu­ by. Všechny ubytovací prostory jsou mněle větrány a vytápěny. Lod je opatřena čtyřmi ocelovým i zá­ chrannými čluny, z nichž dva jso'U vy»trojenv benzinovým motorem Kormidlo je ovládáno hydraulickým servomotorem aa tlakový olej. Na lodi je instalováno ivláštní zaíízeini na čištění nádrži a sa­ močinné hasicí zařízeni. Pohonné soustrojí se skládá ze čtyř Dieselových motorů, z nichž každý po­ hání samostatný třífázový alternátor. T y­ to alternátory je možno různým způso­ bem zapojovat, čímž se mění obrátky motoru, poihánéjicího šroub. Vrtulový elaktromotoir vyvin u je 3750 koní při 120 ot./min. Rozvodná deska je na ga­ lerii nad alternátory v předni části strojo v n Vrtxilový motor je ve zvláštním oddě ení přístupném ze strojovny. Pro pohtœ jeřábů, pump, osvětlovacích dynajn a jiných pomocných zařízení v pří«ta vé jsou nad motorem vestavěny dva parní kotle, zařízené na vytápéní benzi­ nem nebo naftou. Zvláštností elektrické testalaco je, i e všechna pomocná zaíí-

leaií, obslubujlcl soustrojí pohonu lodi, jsou pohánéiDa motory na střídavý proud, jejichž otáčky se mění spolu s otáčkami hlavního motoru. Dieselový motory jsou čtyřtaktní osmíT á lc e 8 plochým pístem. Vzduch je do ▼álců plněn pod tlakem turbokompresorean, pohánéným výfukovým i plyny. V ý ­ kon každéiho motoru je 1100 koni při 3?5 ot./min. Elektrický regulátor udržuje obrátky na «tejné výši v rozsahu od paloviíiy do plné rychlosti a mechanický regulátor zajišťuje soustrojí proti rozebŠinutí T případě přerušení elektrického obvodu. H lavy válců a ventilový rozvod jsoíi opatřemy krytem, aby byl zajištěn co nejtišší cliod. Alternátory jsou třífázové s dvojitým Tlnutim jak na statoru, tak na rotoru. Rotorové vinutí je normálně zapojeno ▼ eerii. Polaritu jedné částí statorového vinutí je laožiiQ obrátit, tak aby se pre-

pojování mohlo provádět při napětí nula V. Každý alternátor má výkon 830 kVA., 1600 V, 50 period a ;e chlazen vzduchem s nuceným oběhem. Vrtulový motor pracuje mezi polovič­ ní a plnou rychlosti lako synchronní Pod poloviční rychlost běž; iako indukční s proménnýtn skluzem, závisejícím na použitém napéti. Chlazeni motoru obsta­ rávají dva ventilátory se dvěma chladiči vzduchu, používajícími'mořské vody. Na ZDENĚK

společné hřídeli je dále dynamo na 30 kW. IIC V, lež dodává siá e napéti, čimz 'e amožnAno, aoy všechna pomoc­ ná ža^izeni byla z.=i5')bov^na nroudeia od a-ovnibo dieselelektrickebT soustrojí. Pr-Tu-á d<^ síté ie dodáván Df=s akumulátorovon baterii bud dvnamem od hlavní­ ho soustrojí neb5 ze zvláštního 30 kW dynama se samostatnvm^dieseL^vvni mo­ torem nebo z 30 kW dvnama s pamim pohonem pří provozu v přistavu, Sk

o d a

.

ELEKTROPULT proto že při jeho konstrukci není použito otáčivých součástí Elektropult je vlastně elektromotorem, Jehož stator i rotor ie rozvinut do přímky. „Rotor" — kolejnice — po níž běží vozík, který letadlo s velkým zrvchlenim vleče a vymršti vpřed — tvoří 400 m dlouhou startovací . dráhu. Vinuti tohoto „rotoru“ je provedeno ze 17 000 měděnvch tytí nor­ málně zapojených jako v elektromotoru ■ klečovou kotvou. „Stator" je tvořen unášeřím Enercjii tomuto stroii dodá» ra třífázový alternátor poháněný Dieselo­ vým motorem s těžkým setrvačníkem. Po­ hybová energie, nastřádaná v setrvačníku, pomáhá Dieselovu motoru dodat do elek* tropu Itu v okamžiku zapojeni velký prou­ dový náraz v kratičké dobé. Při zkouškách se podařilo dát vozíku takové zrychlení, že trysková stíhačka na něm ns''éčená od­ lepila se po proběhnutí dráhv 100 m na­ místo obvyklých 600 m při startu normál­ ním způsobem. Bylo při tom dosaženo rychlost! 185 km hod za 4,1 vteřiny. Jsou v proudu vývojové práce, jejichž účelem je vymršfovat bitevní letadla rychlosti 190 kmihod. na dráze 150 m. Při normál­ ním startu by bylo zapotřebí rozjezdové dráhy 1200 m dlouhé. Toto zařízení má tedy zabezpečit rychlý a krátký start velmi rychlých letadel (6 reakčnim pohoneml s lodi, jejž by bylo jinak velmi obtížné uskutečnit. Otázka přistáváni na krátké dráze zůstává však zatím iešté otevřena, a protože ie protěiškem startu, musí být nějakým způsí^ bem řešena také.

Nejmodeinější mateřské letadlové lodi budou mít čtyři elekliické kalapuíty pio sou. časný stait.

® ^tCHNlK 111

UDĚLEJTESi AM ATÉRSKÝ

m o to r o v ý člun (Dokončení.) Na žebro C a D se upevni dva nosníky z tvrdého dřeva — dubu — asi 10 cm ši­ roké a vysoké tak, aby při spojeni upev­ něného motoru a hřídele sahala nám trubka (po.uzdro hřídele) nad hladinu v o ­ dy, čímž zabráníme vnikà'ni vody do člu­ nu. Při montáži motoru na saně motoru položíme mezi saně a motor gumovou podložku. Saně mají určité sešikmení, které dává inotoru sklon, potřebný ke spojení hnacího hřídele s osou klikové­ ho hřídele bez jakékoliv úchylky. Spoje­ ni obou hřídelů je pomocí přírub, přivarených na hřídele. Pouzdro hřídele je v y ­ vedeno otvorem vyvrtaným v kýlu a jest zalito kalafunovou smésí s trochou vosku, aby po zaschnutí kalafuna nepraskala. Z vnější strany je na trubku navařena upevňovací deska, sloužící ja­ ko vnější těsnění (obr. 6). Mezi kýl a těsnicí desk-u se vloží gumová destička asi 3 mm siltiá. Uvnitř člunu se na trub* k-a připevni stejné veliká těsnicí deska I ’ tvrdého dřeva. Hřídel šroubu ma v pouzdře vůli asi 1 mm, t. j., jeho průměr jest o 1 mm menší než otvor trubky. Na horním konci pouzdra je přichycená tla­ ková maznice — tak zvaná Staufferova — '.nkterá slouží k mazámí hřídele. Sťoub je na hřídeli upevněn pomocí z á - ■ M a čk y a zajištěn pojistnou maticí. Toto spojeni je voleno pro případ, že by šroub narazil na nějakou překážku i v tom pří­ padě, ze jest chránén ostruhou. V po«lobnêm případě se závlačka přerazí a šroub se volně otáčí na hřídeli, jeh o spadnutí B hřídele zajišťuje pojistná ma­ tice. Oprava takto uvolněného hřídele je velmi snadná a rychlá; neboť přeraže­ nou závlačku nahradíme závlačkou no­ vou a můžeme pokračovat v plavbě. Ostruha je zhotovena ze dvou kusů pásového železa 2— 3 mm silného, spo-

delni páka je řízena koTtnldetaíml lanky Ær mm, probíhajícími od volantu ke koitaidelní páce přes kladky (obr. 8), které udělejte pokud možno o velkém průměru, aby se lanka nelámala. Benzinovou nádrž nejlépe upevníme na šamém motoru, jako náidrž spádovou. Ří­ zeni rychlosti motoru možno pochneati na karburátoru motoru, neboť se jezdí větši­ nou s otevřenými poklopy mo'tpru a možno dobře od volantu sáhrvouti nazpět a pohybovati plynovou páčkou. Možno však také řízení plynu vésti bowdenem na pa­ nelovou desku. : Hřídel šroubu se připojuje na motor bez spojky, bez rychlostní skříně, neboť obojí při tak malém člunu není zapotřebí. Nejvhodnější motor pro loď je o obsa­ hu 125— 175 ccm, v nejho^rším případě též 100 ccm, stabilní, vzduchem chlazený. Zejména dobře vyhovují motorky Sachs, DKW, ILO, Union, J A W A a pod. Motor musí býti dobře chlazén.. Protože rych­ lost člunu není tak veliká (při sile moto­ ru 2 ks asi 9 km/hod., při 3 ks 10— 11 T É s fé u m d E K .

TLAKOVÁ MAZNICEJ,^

Jeafch nýty a šrouby jě přichycena na kýl lodi. Ostruha současné obepíná pouzdro hřídele. Kormidlo lodi (obr. 7) jest letmo ra▼ěšeno pod záidí lodi. Kormidlová plou­ tev je z plechu asi 4 mm silného a je uchycena nýty v kormidlovém hřídeli, který má vid licový výřez pro tento účel. Hřídel probíhá pouzdrem, které je při­ chyceno přírubou na vnitřní kýl a je podložena gumovou podložkou. Kormi-

112 %îï(hhIK

K h ČLUNU

ré S N ld DESKA

. TĚSNĚN! GUMOU.

Obr. 6.

V N £JÍÍ M S N ia DESm

pg//srm

■

ňA TK A

I,

lo dní šroub

km/hod., při 4 ks 12— 13, km/hod. a jpřl 5 ks 15 km/hod.), musíme motor opatřit chlazením, s nuceným prouděním vzdušnou turbinou. Je to vlastně víceramenný větrník, jehož lopatky (L) jsou z plechu 1 mm silného a jsou na tvrdo spájeny nebo přivařeny do příruby turbinky (obr. 9). Příruba (P) je přichycena na vyveden y druhý konec zalomeného

MR/1/ĎELta PÀifA

AOfer. 8.

hřWele moftoiru. Po přichycení turbiriky na. vyvedený druhý konec zalomeného Wnku krytem (K, obr. 9). Kryt přiléhá, těsně ke skříni kliki hřídele. Tím se do­ sáhne, že proud vzduchu je nucen obíhat žebrováním váilce a tudíž svým proudě-, ním i žebra chladit, d u n je konstruován pro maxinaalni v ý ­ kon 5 ks, proto nemontujte silnější mo­ torovou jednotku. Při silnějším motoru by se stavěl špičkou vzhůru a jeho rych­ lost by se nerovnala ani rychlosti člunu s mnohem slabším motorem: Spotřeba člunu sa úměrně rovná sile motoru, na 1 ks zhruba % 1 pohonné látky (benzinu). Po ukončené montáži se dokonči střed­ ní paluba, která jest nad motorem opat­ řena otvíracím krytem, aby byl motor snadno přístupný. Sedátka člunu jsou z jasanového dře­ va, profilovaná — asi jako lavičky v par­ ku — a pohodlné se na nich sedí. Jsou vyjímatelná, neupevňujte si je natrvalo, lod se pak nesnadno čisti. Zád lodi je tvořena dvěma až třemi

I

POJISTNÁ

prkny horizontálními (nikoliv vertikálně upevněnými vedle sebe). Nezapomeňte na dva spojovací trojúhelníky, - které upevňují zád lodi ke dnu člunu (obr. 2). Tyto trojúhelníky zakotvěte na některou vnitřní těsnicí lat, nikoliv na oplaňkování dna. Šrouby a hřebíky jsou mossKné nebo aspoň pozinkované; když je neseženete, stačí železné rozpálit v ohni a zakalit v oleji (starý, upotřebený autoolej), pak nebudou nikdy rezavět. Před nátěrem je nútno spáry boků 1 dna překytovat, pak teprve natírat. Kdy­ by člun někde stáíe tekl a nezatáhl se, pak uvedené místo se zalaje za sucha kalafunou, smíšenou s trochou voskui pak nevnikne dovnitř ani kapka vody. Nátěr lodi: paluby se natírají nejdříve horkou fermeží a pak čistým, prúsvitjiým lodním lakem. Boky, dno a vnitřek člunu nejdříve fermeží, pak základní barvou a pak teprve dobrou krycí lakovou barvou. Cášt lodi pod ponornou čarou (zřejmá na plánu) se natírá jinou barvou, než boky lodi. Obyčejné bývá loď pod ponorem červená, zelená, nebo černá. Boky b ývají bílé, šedé, také jasné zelené, červené nebo modré. Vnitřek lodi je natřen zpra­ vidla šedivou barvou, pod motorem čer­ nou. Sedátka jsou pouze lakovaná. Policejní číslo se píše p>o obou stranách přídě, pod ním nebo vedle něho může býti jméno lodi, na zádi však musí být jméno lodi a pod ním domovský přístav. V lajka klubu (SCM, SOKOL) vlaje na přídi, státní vlajka je umístěna lia zá««, a to poiíze v pohraničních vodách, nebo při plavbé do ciziny. Vhodný lodní £roub objednejte u íy

Josef Vanik, stavba lodi. Praha X V , čp. 402, Přemyslovská ul., nebo u fy Jan Ma­ zanec, 'stavba lodi, Praha X V , čp. 888, Přemyslovská ulice. Při objednávce ne­ zapomeňte udat sílu motoru, obrátky mo­ toru za minutu a velikost lodi. Mnoho zdaru při práci a krásnou plav­ bu vám přeje konstruktér i redakce MT.

Upozorněni! potřebujete

Chcete-li

podrobný

vám je ] 1 s právem

přesně

POUZĎŘEN/ TU Ř B IN K Y P fiO /ú VZDUCHU

VZDUŠNI TUŘBINI^A

stavět,

plánek. Můžeme stavby opatřit od

autora, dr Z. Zizinse, za 50 Kčs. Obr. 9.

SA N E nO TO RU

KI PPÛV P Ř Í S T R O J Na přání mnohých čtenářů, kteří si chtějí zařídit „domácí" laboratoř, bude­ me otiskovat v naší hlídce též ná/vody, jak si vyrobíte jednoduché laboratorní přístroje, které normálně stojí dosti pe­ něz, takže si je málokdo může koupit. Dnes začneme s prvním — s kipiwvým přístrojem.

selinou. Otevřeme-li tlačku, vnikne kyse­ lina (solná nebo sírová) otvůrkem do zku­ m avky a toutéž reakcí jako v Kippové přístroji vyrábí sirovodík. Jakmile tlačku zavřeme, vyvinutý sirovodík vytlačí ky­ selinu ze zkumavky a vývin přestane.

Jaký ]e jeho princip? Skládá se v podstatě ze tři kooilí, nad sebou olovených. V prostředni, opatřené vývodem s kohoutkem je látka, z níž se vyrábí potřebný plyn (při výrobě siro­ vodíku sirnát železnatý). Touto koaH pro­ chází trubice, spojující horní kouli s dol­ ní. Otevřeme-li kohoutek a nalijeme do horní koule (reservoiru) třeba kyselinu solnou (HCl), pak kyselina vtéká do pro­ střední. Zde nastává chemická reakce, kterou se plyn vyrábí a otevřeným ko­ houtkem uniká. Zavřeme-li kohoutek, v y ­ robený plyn vytlačuje kyselinu do dolní koule a odtud zpět do horního reservoiru. Jak bude vypadat náš přístroji Výroba přístroje tak, jak jsrne jej po­ psali, by byla pro mladého chemika vel­ mi obtížná. Proto si náš přístroj trochu ijednodušíme a pozměníme. Místo pro­ střední koule použijeme velké zkumav­ ky s otvorem dole, do níž utěsníme ohnu­ tou trubičku, přerušenou kouskem gumo­ vé hadičky s tlačkou. Do zkumavky na­ sypeme na př. sirnlk železnatý (FeS), roztlučený na kousky asi jako hrách, a celou zkumavku ponoříme asi z poloviny do menší širokohrdlé láhve, naplněné k y­

k .a h a n Co budeme potřebovat k výrobě?

1. Sirokohrdlou láhev asi litrovou.

2. Velkou korkovou zátku do lahve, s otvorem pro zkumavku a s pojistným otvorem. 3. Zkumavku o průměru asi 2—3 cm. 4. Gumovou zátku do zkumavky s otvo­ rem pro trubičku, odvádějící plyn. 5. Několik skleněných trubiček, průměr asi 0,5 cm, celkem asi 30 cm. 6. Kousek měkké gumové hadičky (asi 5 cm), která půjde nasadit na skleněné Ódpovidáme; trubky. S. H., Kutná Hora. — Rozděleni mý­ 7. Tlačku jakéhokoliv druhu, nejlépe šroubovou (viz obr.). dlové taveniny na dvě části při tuhnuti je pravděpodobně způsobeno nedokonáJak upravíme zkumavku? lým zmýdelněním části tuku, jenž tvoří Dno zkumavky vložíme do plamene ka­ ony „bublinky“ emulse v horní polovině hanu a otáčíme ji tak dlouho, až zčerve­ mýdla. ná. Pak otvorem zkumavky mírné fouká­ Příčina je buď v krátkém vaření, nebo me dovnitř, jako když ji chceme nafouk­ ▼ nedostatku loiihu. Množství louhu, uve­ nout (dno musí být stále v plameni). dené v MT, se vztahuje na čistý louh, Když sklo dostatečně změkne, tlak na­ koupíme-li znečištěný, je nutno ovšem šeho dechu protrhne dno v místě, které tro<±u přidat. bylo nejvíce roztaveno. Pak ještě něko­ Přesné množství soli na vysoleni není lik vteřin otavujeme otvor v plameni, možné udat. Sůl se přidává totiž proto, načež necháme zkumavku pomalu chlad­ ie sodné mýdlo je v jejím roztoku ne­ nout. Než nám vychladne, ohneme si asi rozpustné a tím se srazí a oddělí od tak 15 cm dlouhou trubičku uprostřed do *T. spodního louhu. Ten můžeme odistrapravého úhlu a máme vše připraveno. ■it buiď sUtim, anebo vyvařením. Jak přístroj sestavíme? Kalafuny a různých pryskyřic se užíTá pro lepší pěnění mýdla, nejsou však Ohnutou trubičku zasuneme jedním nutné. Potaš a soda se bere nékdy při koncem do gumové zátky a otvor oblije­ přípravě místo louhu, získá se však me zespodu parafinem. Na druhý konec mýdlo hoiši jakosti. nasadíme gumovou hadičku s tlačkou a

JAR.

MSA^t K

URB«

nakonec do velké korkové zátky vyvrt4 ' me (případně vyřízneme) otvor pro zku­ mavku. Otvor musí být těsný, aby jea těžko se dalo pohybovat zkumavkou seU a tam, rovněž zátka musí pevně držet v hrdle. Když je totiž kyselina vytlače­ na, působí na zkumavku podle Archimedova zákona vatlak vzhůru. Přitom musl být vzduch nad kyselinou v láhvi E okolní atmosférou, aby se případ přetlaky snadno vyrovnaly. Je proto nutné vyvrtat do zátky ještě jeden menši otvor — „bezpečnostní ventil". Nakonec zazátkujeme láhev, otvorem v zátce pn>strčíme zkumavku, do ni utěsníme gu­ movou zátku s trubkou a tlačkou a při­ stroj je hotov. Co a jak lze v přístroji vyrábět? ' 1. Sírovodík — HjS. Do láhve nalijcí^ me asi 600 ccm kyseliny solné, ředěné vodou 1;2. Do zkumavky nasypeme kous-^ k ový sdímík železnatý (FeS). Kyselin* působí na sirnik podle reakce: 2HC1 + FeS = F e a , + H 2S 2. Kysličník uhličitý — CO 2. Použijeme opět kyseliny solné, sirnik železnatý. zaměníme za vápenec nebo mramor: -2HC1 + Ca CO 3 = Ca CU = Ca d j -l-' i -t- H 2O -t- CO 2. Kippův přístroj je nezbytnou labora­ torní pomůckou, používá se ho, kdykoli je potřeba stállý stejnoměrný proud ně­ jakého plynu. Jsme přesvědčeni, že vám* i v této zjednodušené formě bude pln* vyhovovat a hlavné spolehlivé sloužit.

ven+il

■ li ikum avk^ &

FeS.CaCOa nebózn k qaelin a

UDÉLeJTES! Konstrukcs B. S V O B O D A

pjtmiiatku »AMATA« (3. p o k r a č o v á n í . ' )

Dnes přinášíme detaily promítačky a popis jejího zhotoveníJelikož promítací přístroj vyžaduje přesného zpracování, zá­ leží také na vaší zručnosti a houževnatosti. Předpokládáme, že tyto vlastnosti máte a proto s chutí do stavby. Základní deska (l,Iis t 11) je zhotovena pokud možno z tvrdé­ ho dřeva 3 cm silného. Je opatřena čtyřmi otvory pro uchyceni stavěcích šroubů (70, list 11), které nám umožní zvednutí či snížení přístroje při projekci, aby osa světelného kužele do­ padla na střed projekčního plátna. Současně nám umožní v y ­ rovnání promítačky, bude-li stát na nerovné ploše (příčné v y ­ rovnání). Na jedné straně základní desky (1, list 11) je vyvrtán otvor pro přívod elektr. proudu kabelem (detail A, list 11). Průměr otvoru je 8 mm. Provedeme jej tak, že nejdříve vrtáme otvor z hořejší strany desky pod úhlem asi 45” tak, abychom neprovrtali otvor nazkrz a teprve nyní vrtáme kolmo na čelní straně desky druhý otvor, až hrot vrtáku narazí na stěnu již vyvrtaného otvoru. Po zhotovení základní desky si uřízneme z překližky 5 mm silná čela spodní části protnítačky (2, list 11). Ze stejně silné překližky si vyřízneme rovněž postranice (3, list 11). Poněkud složitější bude hořejší část spodní části pro­ mítačky (4, list 11, která je současně základní deskou pro horní část promítačky. Je rovněž z překližky 5 mm silné. Je však opatřena výřezy pro projekční žárovku, pro ochlazení a prö průchod převodových řetězů. Tímto detailem jsme skon­ čili práci se dřevem a ostatní práce bude s kovem. Detail 6, list 11, jsou dvířka spodní části promítačky opatře­ ná jednou částí závěsu k přichyceni na postranice (3, list 11). Použitý materiál — železný plech 0.5 mm silný. Při zhotoveni tohoto detailu vyřízneme na jedné straně dva pásky, které pak zkroutíme do tvaru dutých válců o vnitřním průměru 2 mnu N a opačné, straně vyvrtáme otvor 0 3 mm pro přidělání malé kličky pro uzavření dvířek. Detail 5, list 11, je výplň postranice (3, list 11) a je zhoto­ vena rovněž z plechu 0.5 mm silného. Výplň je opatřena čtyř­ mi větracími otvory a šesti otvory JSr 3.5 mm pro šrouby do dřeva k přichycení na postranici. Jako druhou část závěsu pro dvířka (6, list 11) si zhotovíme l e železného plechu 0.5 mm silného dva obdélníčky, (92, list II), které opět zkroutíme (stočíme) do tvaru válce a rovnou část opatříme dvěma otvory JBr 3 mm' pro přichycení šrouby do dřeva na postranici (3, list 11). Do vzniklého otvoru ve vál­ covité části závěsu, který má ^ 2 mm, zasadíme čep (91, list I I ) a to tak, aby nám vyčníval volaě ze závěsu 8 mm a ze­ spoda, t j., kde čep nevyčnívá, tento zaletujeme tvrdou pájkou. Rovněž spoje závěsů, t. j., kde se nám zahnutý plech stýká ve svém srolování, zaletujeme tvrdou pájkou. Nyní si zhotovíme příchytný úhelník (88, list 11). Je ze že­ lezného plechu 1 mm silného a je opatřen třemi otvory na každém svém rameni pro šrouby do dřeva o i mm. Budeme potřebovat 2 kusy. Z mosazného plechu 1 mm silného si zhotovíme přírubovitou objímku pro palici projekční žárovky (7, list 11) a spodní kon­ takt (9, list 11). Objímka sestává z příruby a trubky. Příruba ]e 1 mm silná a je to mezikruži, ke kterému je přiletována na tvrdo trubku světlosti -0" 25 mm. (Tato může být rovněž z ple­ chu I mm silného, stočeného dó válce.) Celou přírubovou ob­ jímka můžeme také vytočit z kusu mosazného materiálu. Ten­ to způsob je však nehospodámý. Kontakt (9, list U ) je zhoto­ ven z mosaz, plechu 1 mm silného a je opatřen dvěma otvory 0 3 mm pro šrouby do dřeva. Stavěči šroub (70, list 11) je ze dvou částí. N ejdříve si v y ­ točíme z tyčového materiálu & 10 mm vlastni šroub a pak teprve našroubujeme kulatou hlavu, která Je vroubkována po svém obvodě. Celkem si zhotovíme čtyři kusy stavěcích šrou­ bů. N yní si zhotovíme ještě 4 kusy matek (68, list 11), které budou z plechu 3 mm silného a budou opatřeny závitem M 6 a 3 otvory 3.8 mra vzdálené na roztočné kružnici 16 mm po 120“ od sebe. Tyto matice našroubujeme po sejmutí hlavy na stavěči šrouby a po zašroubování hlav je zajistíme proti otá­ čeni rozklepáním závitu, případně zaletováním na tvrdo. Tím bychom měli skončeny detaily pro vybavení spodní části promítačky a přikročíme ke zhotovení detailů dalších, pro horní část promítačky. N ejdříve si zhotovíme —r nejlépe však bude, dáme-li si zho*

114

tovit u kovotlačitele — kondensorové zrcátko (16, celková se­ stava). Jeho ohnisková délka je 30 mm. Poloměr zakřiveni je tedy 60 mm. Jako použitý materiál se nejlépe hodí mosazný plech i mm silný. Jeho vnitřní strana musí býti bezvadně v y ­ leštěna, nejlépe postříbřena, čímž dostaneme veliké procento odraženého světla. K jeho vnější straně přiletujeme na tvrdo příchytný plíšek (17, list 12) a sice pomoci dvou dírek na delší straně plíšku (18 mm). Použitý materiál je železný plech silný 1 mm. Ochranný kryt žárovky (14, list 12) je zhotoven ze žel. ple-i chu 0.5 mm silného a je opatřen otvorem pro průchod světel­ ných paprsků 0 28 mm a větracími otvory, které nejsou plně vyseknuty, nýbrž buď jen z jedné strany a vyklepány tak, aby vznikla mezera asi 3 až 5 mm velká, nebo jsou vyseknůty ze stran na spodní delší straně a vyhnuty rovněž asi 3— 5 mra ven. Podle čárkovaných rozměrů pak ohneme plech do čtverce, aby nám vznikla jakási krabice. Hořejší část krytu, víko (15,, list 12) je rovněž ze žel. plechu 0.5 mm silného a je opatřeno 4 chladicími (větracími) otvory. Z mosazného plechu 1 mm silného si zhotovíme druhou část; objímky pro uchycení žárovky (8, list 12), která je ze ďvou; částí. Jedna část je kruhovitá (mezikruži s výřezem pro bajo­ netový závit žárovky) a druhá část je mezikruži o síle stěny I mm, vnitřní ■& 32 mm a je opatřena dyěma patkami pro při­ chycení pomocí šroubků. Tyto dvě části jsou pak k sobě spá­ jeny na tvrdo. Ze železného plechu 0.5 mm silného si zhotovíme kryty při­ jímačky (81 a 82, list 12). Oba kryty jsou opatřeny výčnělky 10 mm širokými pro zhotovení jedné části závěsů, které zhoto^, víme jako Ti detailu 6, list 11. Jejich vnitřní ßf je 3 mm. Kryt; 82, list 12 je opatřen větracími otvory a kruhovým zářezem po levé straně pro průchod regulační páčky reostatu při odklápěni krytu. Po vysekání tohoto krytu vyvrtáme ještě otvor J8r 3 mm ve vzdálenosti 50 mm a v hloubce 3 mm pro průchod uzavírací­ ho šroubku. H otový výsek krytu pak spojíme, a to tak, že položíme-li si výsek poďle výkresu, ohýbáme podle čárkované čáry směrem vzhůru, t. j. ven z Výkresu. Spojeni provedeme bnď tvrdou pájkou nebo autogenem. (Zde opatrně, velmi slabý plech.) Kryt 81, list 12 je opatřen rovněž dvěma otvory j0" 3 mm pro připájenl šroubů M 3 (spájet na tvrdo), které po ohnutí krytu do žádaného tvaru přiletujeme. Ohnutí se provede tak, že si výsek krytu položíme tak, jak ukazuje výkres a ohýbáme podle čárkovaných čar dovnitř výkresu, tedy opačně než u předchozího krytu. Po zhotovení krytů připravíme si ještě dru­ hou část závěsů — 4 kusy — (95, list 12), které zhotovíme ob­ dobně jako detail 92, list 11. Rozdíl je však v tom, že tyto zá­ věsy mají dvě ramena. Tyto závěsy pak spojíme se závěsy krytů pomoci čepu o 0 3 mm a délky 28 mm, který po zasu­ nutí do závěsů po obou koncích roznýtujeme. Na horní část krytu (82, list 12) a na jeho bočnou část^kde je kruhový zá­ řez, přiletujeme nebo přinýtujeme ve vzdálenosti přichycených šroubů M 3 na druhém krytě detaU 93, list 12, a to vně krytu. N a šrouby si ještě zhotovíme matky (94, list 12). Detail 19, list 12, je závěs pro upevnění optiky. Je ze želez­ ného plechu I mm silného, je ohnut do pravého ůhlu a opatřen otvorem ßr 3.5 mm, pro šroub M 3, dlouhý 34 mm. M ezi rame­ ny závěsu prochází rozpěrná trubička (96, list 12). Na šroub je pak našroubována matka (85, list 12). Z plechu 1 mm silného si zhotovíme ještě kapsu (25, list 12), která má otvor, umožňující průchod paprsků pouze pro rozměr filmového okénka 16 mm filmu. V e vzdálenosti 1 mm ohneme podle čárkovaných čar, takže nám vznikne vůle 1 mm mezi stěnou a okraji ohnutých stran. Do této kapsy si zhotovíme zá­ suvnou desku ze žel. plechu 1 mm silného, rozměrů 40X21 mm, v jejím ž středu si vyřízneme otvor rozměrů 5X3.8, což fest rozměr okénka film. formátu 8 mm. Tuto desku pak při použí­ váni tohotQ formátu budeme do kapsy vsouvat. Z plechu 1.5 mm si zhotovíme ramena navíjecích kotoučů (cívek) detail 72, 75, 77, list 12. Při pohledu na výkres jsou detaily 72 a 75 ohnuty směrem od nás. t. j. dovnitř výkresu. Detail 77 je d vojitý s vůlí (mezerou mezi rameny) 1.5 mm. Do otvorů & 10 mm jsou zasazena mosazná nebo bronzová ložiska (97, list 12). Mohou být však 1 z ocele. Detail 75 a 76, Ust 12 jsou spojena čepem (76, list 12), a to tak, aby detail 77 byl na­ sazen shora. (Pokračování.)

-.-A er.-. I , ^ - S F ^ s S Ä S ^ M

‘*^ECHKIK 115

o elektrickém vozítku ukazuje, že v mnoha případech chybí našim čtenářům někleré základní znalosti Protože jsou předpokladem každé práce, stejně jako pochopení návodu k úpravě startéru, oUakujeme čiánek o různých druzích stejnosměrných motorů. Přečtěte si je j pozorně, protože pravděpodobni už v příštím čísle otiskneme příspěvek p. ing. Janíčka o tom, joik upravit automobilo/vÿ ^ o u i ‘ těč na spolehlivý trakční motor, kteiý vydrží jakkoliv dlouhé, nepřetržité zatížení. Článek bude důležitý tokě pro ty, kteří si chtějí „na elektriku" upravit své jízdní kolo. I pro ně přípravujSme návod. — Píší nám také čtenáři a navrhují, abychom otiskli podrobný návod k » stavbě našeho vozítka. Těm chceme říci: Jistě, přece si nemyslíte, že naSe^ anketa j t jen piw potištěni papíru. A le než návod otiskneme, musíme postavit prototyp, důkladně vyzJcouáet upravit a pak teprve si můžeme vzít odpovědnost plány vydat. Stavba vozítka přece zadarmo nebude a co byste nám řekli', kdybyste do ní nainvestovaJJ několik tisíc a — on® to nalconte nejezdilo?

S t e j n o s m ě r n é motory ■ Jednou z nejdůležitějšich součásti «laktrickétio vozítka je motor, který 1® poháni. V minulých článcích se hovořUo Iradné o vlastnostech motorů, t. j. o ]e> |lch výkonu, účinnosti, a tom, zda j « ■troj sériový či kompoundnf. A b y si čte­ nář o tom učinil přesnější představu, poIdivejme se blíže na stejnosměrné motory. O stejnosměrných motorech slyšíme fties dost málo, protože po rozšíření střlú * r é elektrické sítě, zatlaHly je v denní praxi úplně střídavé motory svou jedno* dochosti a ostatními výhodami. A tak pfestože stejnosměrné motory byly zná■ Y mnohem dříve než střídavé, setkává* ■M se s nimi dnes jenom tam, kde sku. tečně nemůžeme užít střídavý motor: Na •lektrických drahách — protože Je v ý ­ hodné vésti jeden směr proudu zemí, a Ib ]e možné jen u II proudu — dále tam, kde musíme užiti jako zdroje baterií, na přiklad u automobilu (startér) nebo ko­ nečné u elektrického vozítka. Abychom začali stejnosměrným moto* MOi skute&iě „od Adama", zmiňme se o kom, jak byl vynalezen, lépe řečeno „ob­ leven ". Když se v roce 1873 konala videň* oká výstava, stalo se těsně před jejím nbájením , že jedno stejnosměrné dynaBO přestalo dodávat proud. Inženýři Gramme a Fontain se chtěli přesvědčit, Kda není porušeno vinutí dynama, ale ne­ m ilí po ruce zkoušečku. Řekli si tedy, že ■pojí svorky jiného, fungujícího dynama ■e svorkami porouchaného, a přeskočí-li pH doteku jiskra, tak je vinuti zkoušenéko dynama v pořádků. Když však za* ,v edli proud fungujícího dynama do po­ rouchaného, nejen že přeskočila jiskra, IBle „porouchané" dynamo se k velkému Í6divu obou inženýrů samo rozběhlo a n č o lo pracovat jako motor. Tak tedy Objevili Gramme a Fontain, aniž za to mohli, stejnosměrný elektromotor, na je* h oi vynalezení se tehdy již intensivně pracovalo.

A le hovoříme o stejnosměrných mo. torech a dynamech, a ještě jsme neřekll nic o jejich principu. Stejnosměrné dy* namo — a tudíž také motor, protože kaž­ dé stejnosměrné dynamo je zároveň motorem, jak jsme poznali z historie inže­ nýrů Gramma a Fontaina — se v podsta­ tě skládá ze statorového magnetu M, v jehož poli se pohybuje kotva K s vinu­ tím a kolektorem — schema obr. č. 1. Na kartáčky přivádíme proud, který se přes komutátor dostane do vinutí kotvy a zmagnetuje je podle obr. 1. Protože nestejnojmenné póly se přitahují, kotva se pootočí do polohy na obr. 2. Tím se ale pootočí komutátor, který Je s kotvou na jedné ose, směr proudu v kotvě se změní, změní se také magnetické póly kotvy, a protože stejnojmenné póly se odpuzují, otáčí se kotva dále, aby se za* se dostal severní pól kotvy proti jižnímu pólu statorového magnetu. Děj se stále opakuje, kotva se otáčí. Kdybychom za­

si m il l»otom tolik lamel, kolik póM m i kotva. Podstata a princip v ě d se tím však neměnL Stejnosměrné elektromotoíT w»sli8«le* me podle zapojení na: 1. sériové, 2. derivačni, 3. kompoundní. 1. O sériovém motoru hovořili Jsme vlastně při výkladu principu motoru. J* to stroj, který ma vinutí statorových mag­ netů zapojeno do serie (nebo „za sebou") s vinutím kotvy. Řez takovým motorem je na obrázku 3, schematidty kreslíme sériový motor podle obr. 4, K — kotva s komutátorem, S — statorové vinutí, k — kartáčky. Vlastnosti sériového motoru: kotva každého stroje vyznačuje se tím, že při nízkých otáčkách odbírá velký proud, při měnili směr proudu, tím i směr magnetic* zvyšování otáček se proud kotvy zmen­ kého pole v kotvě, a kotva se musí otá­ šuje. čet na opačnou stranu — změnHi jsme Protože u sériového stroje musí proud směr otáčeni. kotvy projít nejprve statorovým vlnutÍE^ V praxi se setkáváme s elektromotory, znamená to, že při malých otáfltách, ^ které mají místo stálého magnetu na sta­ j. na přiklad, když stroj hodně zatížíme) toru elektromagnet. Abychom nemusilí nebo při rozbíhání stroje protéká velký elektromagnet statoru napájet zvláštním proud nejen kotvou, ale i vinutím statoru, zdrojem (na př. baterií), spoji se vinutí tím se vzbudí silné mag. pole a tedy 1 ve* statoru s vinutím kotvy (na obr. 3 se tak lik ý záběrový moment motoru. Sériový stalo v sérii). Připojíme=li pak na svorky motor zabírá tedy při malých otáčkách motoru proud, prochází statorovým vinu­ nebo při rozbíhání velikou sUou, což se tím stále stejným směrem, čímž se v y ­ právě výborně hodí při pohonu el. drak tvoří stálý magnet. V e vinutí kotvy se nebo našeho vozítka. Další vlastností mění směr proudu, ale otáčení komutá* riového stroje je, že se otáčky dosti značtoru je jako dříve. To je tedy princip ně mění s velikostí zatížení. Není-li stroj stejnosměrného motoru. Chceme-li p r ^ zatížen, stoupají až na nebezpečné hodno­ vést změnu směru otáčení, musíme zamě* ty, takže nastává nebezpečí, íe se stroj nit oba přívody ke kartáčkům komutáto­ odstředivou silou rozletí. ru. Tím způsobíme změnu proudem v kot­ To ovšem u el. drály nebo « vozítka, vě, opačné magnetování a opačný chod kde je motor stále připojen ke kolům vo* motoru. Kdybychom zaměnili přívody na zidla, tudíž zatížen, nepřichází v úvahu. svorkách motoru, nic by se nestalo, pro* Regulaci otáček provádíme feguL odpo­ tože dochází k opačné magnetisacl nejen rem S, jímž prochází větši, nebo menSi v kotvě, ale 1 v e statoru, takže směr otá­ část celkového proudu. Tím ubírám* čení by byl stejný. proud statoru a zmenšujeme také Jehe magnetické pole a otáčky motoru. Skutečné motory mají ovšem ne 2, ale 2. Derivačni motor má kotvu spojeno« mnohem více pólů kotvy a obvykle * paralelně (.«vedle sebe"| s vinutím »tatonebo více pólů na statoru. Komutátor mu-

ru. Jak patrno z obr. 5 schematícky na obr. 6. M ělo by se mu tedy vlastně říkat „paralelní motor", ale toho názvu se ne­ užívá. Vlastnosti derivačniho motoru: Protože proud, procházející statorovým vinutím

nezávis! na proudu procházejícím kotvou, jak patrno z obr. 6, znamená to, že stator odebírá zé sítě stáJý jprond, závislý jen na regul. odporu (R), tedy také magnetic, ké pole statoru je stálé a na otáčkách a zatíženi nezávislé. Velikost proudu a magnet, pole kotvy se sice mění poněkud se zatížením (jak, to jsme řekli u kotvy sériového stroje), ale ve srovnání s mag. polem statoru to není tak podstatné, tak= íe můžeme říci, že derivační motor má mag. pole celkem nezávislé na zatížení a tudíž i dosti s t á l é o t á č k y , ale m a l ý z á b ě r o v ý m o m e n t . Nehodí s'e tedy naprosto pro pohon el. dráhy nebo 'vozít­ ka a nžívá se tam, kde zatíženi přiliš nekolísá a kde potřebujeme stálé otáčky. Regulace otáček se provádí regul. odpo­ rem R, který určuje velikost proudu a tím i velikost mag. pole statoru. Poznali jsme, že otáčky derivač. stroje <se příliš nemění zatížením, nemůže sfe tedy stroj při odlehčeni rozletět

3. Kompoundní motor není ničím Jiným než „zlatou střední cestou" mezi oběma dosud zmíněnými motory. Část jeho sta> torového vinutí je zapojena paralelně ke kotvě (tedy přímo na sif), část do serlo s kotvou (schema 7). Tím získáme motor, který má slabši záběr, ale menší změny otáček se zatíže­ ním, než sériový motor. Magnetické pole vinutí připojeného se* riově ke kotvě Je ovlivňováno změnami proudu v kotvě, čili s poklesem otáček stoupá proud, stoupá mag. pole vinuti a tím i záběrový moment. Magnet, pole v i­ nutí připojeného paralelně ke kotvě je nezávislé na proudu kotvy, tudíž stálé, ^udržuje stálé otáčky a stálý záběrový moment. Činnost obou vinuti se doplňuje, získáváme stroj, zmíněných vlastností. Kdybychom tedy měli sami navrhnout motor el. vozítka, museli bychom rozhod­ ně volit motor sériový nebo kompoundní.

E l e k t r i c k ý vozík

»V . L. V. Peugeo t« je určen pro dvě osoby. Jeho celková váha je 350 kg, z toho no baterie připa­ dá 158 kg. Kapacita baterií je 82 Ah při 48 V. Dojezd vozíku je podle terénu 70 « ž 80 km a nejvyšší rychlost 36 kmihod. Zajímavé je uspořádání kol. Vozík je sice čtyřkolý, ale aby nebylo nutno používat diferenciálu jsou zadní dvě kolečka těs^ ně u sebe To má také tu výhoda, že vozík je stabilní i při jízdě na třech ko~ lech, když jedno zadní schází. Tím je rozřešena otázka umístění reservního ko^ la. Čtyři baterie po šesti článcích jsou rozděleny do dvou skupin, které je tnož^ no zařadit vedle sebe, nebo za sebou. Sériový motor o výkonu jednoho kilo­ watu lí,36 HP), je umístěn kolmo k zod= ní ose za sedadly. Ovládáni vozíku se děj f dvěma pedály. Pravý aapojute po­ stupně; dva odpory, jeden odpor, přímý chod (baterie paralelně). Levý pedál pak umožňuje zapojení obou polovin baterie za sebou a tím zvýšení rychlosti o 20%.^ Rozměry vozítka, jakož i uložení baterií JSOU patrny z obrázků.

ïSdiBSdSdbdSdSdSüdbüËbdStSdbdSdSdb dbdb dbdb db dbdi dbdi e

®^ECHinK 117

Budeme si vázat knihy D o k o n č e n I z e s t r . 1 0 7. 'desek papírem, který může taít různou barvu, takovou, jakou jsme si zvolili pro svou knihovničku. (Obr. 6.) Tím jstne skančili zhotovení desek a přikročíme ke spojení vazby knihy s deskami. C elý hřbet i g předsádkou (1, obr. 7) natřeme

lepidlem a přilepíme k deskám, jak ukalu jí šipky. Nyní desky zavřeme a vy­ zkoušíme, zda se dají otevřít, aniž by se nám otvíraly listy vazby. Když jsme umístili přilepení vazby k deskám tak, že nám při otevřeni desek zůstávají listy

vazby při sobě, přilepíme k vazbě asi na ploše 5— 10 mm široké předsádkové listy (2, na obr. 7 vyznačené čárkovaně) a sou­ časné k deskám (3, obr. 7) tak, jak uka­ zují šipky. Přilepeni předsádkového listu k deskám provedeme tak, že jej celý potřeme lepidlem a pak přiložíme na desky a kusem měkkého hadru nebo ka­ pesníkem dobře přejedeme,. Tím máme skončenu vazbu naší knihy nebo někte­ rého časopisu, obrázek 8. Chceme-li míti naši knihu označenou jménem (textem knihy), musíme si před spojením vazby s deskami nechat u kni­ haře provést tisk titulku. Ten si můžeme nechat zhotovit bud přímo na deskách nebo i na hřbetě, obr. 9. Chceme-li se od­ vážit i na zhotovení titulků, musíme si v tom případě opatřit kovová, ocelová písmena. Vybereme si určitý tvar a veli­ kost písmem velkých a malých (celou abe­ cedu) a sadu číslic. V drogerii si koupí­ me pozlátko, nejlépe ovšem pravé — zla­ tou folii, která má sílu asi 0,0001 mm, prodávanou v páscích různé velikosti. Na desce nebo na hřbetu desek si roz­ vrhneme nápis, přiložíme pozlátko a za­ tíženým pravítkem si určíme myšlenou čáru, ve které bude nápis (titulek) probí­ hat a kovovým i písmeny, která jsou při­ způsobena k úhozu kladivem, vyklepáme

Obr. 9. nápis knihy. Tlakem písmene pod úderem kladiva vnikne pozlátko do pórů v ^ b y a vyplní je, nebof pozlátko samo o sobé je dosti tvárné. Pak celý takto vzniklý titulek přetřeme několikrát jemným vla­ sovým (tedy ne žíněným) štětečkem, aby­ chom odstranili přebytečné pozlátko a dosáhli tak dokonalého tisku. Míisito po­ zlátka zlatého můžeme použiti i jiných barevných pozlátek, do jakých se baU čokoládové bo'hbony. Dříve než začneme provádět tisk titul­ ku naší knihy, vyzkoušíme si potřebný úhoz kladiva na písmeno na zbytku papí­ rové lepenky. Kdybychom pracovali n « titulku dříve, než bychom vystihli potřeb­ nou sílu úderu, mohlo by se nám stát, ž* by byla hloubka písmen nestejná a titu­ lek by zanikl.

Mladí jufaři se mají na co těšit Všichni ři, kieří jsou zaměstnáni anebo později budovu iibytováni v DPM u národního podniku JUTA, mají se opravdu na co těšit. Jejich podnikové ředitelství získalo objekt, kde bude t, zv. výcvikový školní závod. Objekt se nalézá v Dolním Lánově, v překrásném podkrkonošském kraji, kde mladiství naleznou vše, po čem jejich mladé duše loiiži. V ýcvikový školní závod bude otevřen až dnem 1. září t. r., neboí podnikové ředitelství chce, aby toto středisko bylo po všech stránkách dokonalé. Budou tam velmi pěkné, vzorně upravené pokoje jak pro mladé ženy, tak pro mladé muže. Dívčí domov bude upraven z pře­ krásné vily bývalého majitele (viz obrázek), kde jest ústřed­ ní topení, velká společenská místnost s velm i pěkným sta­ robylým krbem, kde se zřizují hygienické umyvárny, kou^ pelny, ošetřovna a zkrátka vše, co přispívá k pohodlí, které nám ani v m n o h a p ř í p a d e c h n e m ů ž e p o s k y t n o u t v l a s t n í d o m o v . Vskutku bude to ideální prostředí pro mla­ dé jut
pak bude možnost zřídit zde kluziště, takže jak naděim hoc. key ISté tak krasobruslaři naleznou zde nejlepší podmínky, o sáňkování a lyžování již ani nemluvě, nebol terén je zde vskutku ideální. Taktéž výlety a vycházky do okolí poskytnou mladým jak i v létě, tak i v zimě nejlepši požitek. Zajisté se ptáte: Jaký bude vychovatelský sbor? Věřte, ž» nepřeháníme, když vám prozradíme, že i po této, stránce bud* o mladistvé postaráno. Vychovatelský sbor je složen z mladých, ale již velmi zkušených, osvědčených pracovníků, kteří mají všechny předpoklady, a co si ceníme navíc, je to, že mají právě k pracujícímu dorostu ten nejlepší poměr. Toto vše jsem se dozvěděl a viděl v připravovaných plánech, které má n. p. Juta již připravené, když jsem náhodně do těchto končin zavítal. Lituji jen, že nemám již tak velkého syna, který by se mohl do tohoto učebního střediska přihlásit, nebol ne., smíme zapomínat, že jutařský průmysl potřebuje mnoho dob­ rých odborníků a že všichni ti, kteří se přihlásí do učebního poměru, budou m íti o svou budoucnost postaráno. Vždyl, jak jsem se dozvěděl, n. p. Juta má 20 závodů, pro které potřebuj« ještě hodně nových sil, a to hlavně odborhíků. Ještě vám pro. zradím, že přihlášky a informace přijímá již dnes podnik, ře. ditelství, oddělení odborné výchovy v Praze II, štěpánská 34, Věřte, m ilí chlapci a děvčata a taktéž rodiče: Stojí to za uvá. ženou! Naskýtá še vám velká příležitost, stačí jen se ji uchopit, Bude mne jen těšit, až jednou po prvním záři zavítám do těchto končin a uvidím v tomto školním závodě mnoho radost­ ných, zdravých a spokojených tváří. P řeji vám, abyste byli právě jedni z nich. BURES

i® ,? ^ ®^ Stfiiáctldenft pro !echnic6oa »íc h o m vy ů M Siřai EesM mládeže » MladS red Kamil Zouřalf Redakce- Pratea II. Lcgerova 22. tel. 559-82, 549-98. Adtal nistracer Praha II. Mfeda Cena (edno&o týtisku Kčs 5,— , předplatné na rok Kčs 120 — , na % roka Kís 60 — , Reffitelsiïîfli polt e. L k. 8fe-0-B-46. t 84.283. BO'Wétec! úřad Praha 25. I s původnost s právo

froatl. S redaMnltn kolektivem řidl a za redakd odi>o»ldi Panská 8. tel. 241-41 Mladý technik «ychâil kaídoii amhoB Očet poštovní spořitelny 7520*8. Novinová sazba »ovoleni eiáEků g oUrâzkù ru5! autor. Toto Eíslo vsršlo 23. března 194»

Onehdy mne upoutaly dvě zprávy v zahraničním časo­ pisu. Jedna z nich byl interview s filmovou herečkou, která právě odjíidéla lodi do Evropy. Obrázek ukazoval 'I herečku, pùvabnë sedicí v přepychové kajutě lodi. Druhá I zpráva mluvUa o sUvce námořníků, a fotografie ukazovala Stávkujícího, kterého policisté odváděli do vězení „pro poru-

šeúí veřejného klidu". V těchto dvou zprávách je zachycen celý ten „krásný a romantický“ život na transoceánském parníku. Krásný a romantický pro n£kolik vyvolených cestujících — milionářů a plný práce a zápasu o živobytí námořníků, stewardů a ostatních pracujících. Obrázky, které otisku­ jeme, ukazují rub a líc života na takovém kolosu.

Nahoře: Přepychová . kajuta. Uprostřed: iv Jídelna I. třídyj v kruhu : > dělníci na1 kláda] í po1 4 traviny do L \ lodních skladišť.

‘ Krásný r - j j L á i r pohled na pioMiM vouclho obra. Ale aby mohl majestátné plout", je třeba mnoho d úmorné pracovat v ko­ feine, v k r u h u : čiátění kotlů.

Znáte naše LETADLA

f

Z L Í N 2 2 je celodřevěný dolnoplošnik se dvěma sedadly vedle sebe a dvoukolovým pevným podvoikem. Stroj je vybaven plochým motorem Praga D o 7.5 k. s. Ja­ ko školní, nebo řadovým moto­ rem W alter Minor 4-III jako sportovní. Verse s motorem W alter mívá za oběma sedadly upraveno třeti sedadlo. Data a výkony (s motorem Prag
rozpětí . . . . délka výška . . . prázdná váha váha v letu max. rychlost cest. rychlost minim, rychlost dostup dolet

10.6 m 7.25 m 1.96 m 355 kg 600 kg 180 km/hod. 160 km/hod. 60 km/hod. 4200 m 700 km