M a rt i n Šá m a l
E m i l Holu b Cestovat e l , e t nogr a f, s b ě r at e l
Emil
Holub Cestovatel ¦ etnograf ¦ sběratel
M a rt i n
¦
Šáma l v y šeh r a d
Národní muzeum
Vyobrazení na přebalu: Vesnice Mašukulumbů na výstavě Holubových sbírek v Praze 1892. Foto J. Mulač, 1892. Dr. Emil Holub, J. Löwy, 1883. Vyobrazení na s. 4: Karel Liebscher: Portrét Dr. Emila Holuba z cestopisu Sedm let v Jižní Africe, 1880.
Tato publikace vznikla v rámci Interního grantu NM „Fond Dr. Emila Holuba“ č. P10/01IG-ŠA Vědecký redaktor: PhDr. Milena Secká, CSc. Lektorovali: Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc. Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc. © Národní muzeum, 2013 © text: PhDr. Martin Šámal, 2013 © fotografie: Národní muzeum, INNOVATE. s.r.o., Pavel Hnízdil, Martin Šámal, Jiří Vaněk, 2013 © mapy: Jan Šejbl, 2013 ISBN 978-80-7429-243-9 (Vyšehrad, spol. s r. o.) ISBN 978-80-7036-375-1 (Národní muzeum)
Obsa h
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
Rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 František Josef Holub . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Dětství a dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Student Emilián . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Medicinae doctor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . První vědecké úspěchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Berta, Bertinka, Britinka… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35 35 44 57
Jižní Afrika v době Holubových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Holubova první cesta do Jižní Afriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přípravy na cestu do Afriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlakem i parníkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konečně v Africe… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . První výzkumná cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Druhá výzkumná cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čeněk Paclt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Třetí výzkumná cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Návrat domů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
85 85 97 114 131 143 165 177 202
Mezidobí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V Praze, ve Vídni, v Evropě… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sedm let v Jižní Africe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozchod s Bertou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
217 217 239 247
Holubova druhá cesta do Jižní Afriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rakousko-uherská expedice Dr. Emila Holuba . . . . . . . . . . . . . . Zpátky v Jižní Africe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cesta k řece Zambezi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzhůru k Mašukulumbům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cesta domů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
259 259 272 279 297 324
Podzim cestovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Holubova výstava ve Vídni a v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jihoafrické muzeum a osud Holubových sbírek . . . . . . . . . . . . . Přednáškové turné v Severní Americe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rosa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závěr života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
332 332 354 372 381 389
Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Textové přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Plán afrických výzkumů Dr. Emila Holuba . . . . . . . . . . . . . . . . . . Státní řády a vyznamenání, propůjčené či udělené Dr. Emilu Holubovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Členství ve vědeckých společnostech, organizacích a spolcích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výstavy Dr. Emila Holuba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sbírka předmětů Holubova prvního pobytu v Jižní Africe v letech 1872–1879 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sbírka předmětů Holubovy rakousko‑uherské expedice v letech 1883 –1887 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poznámka k terminologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výběr z použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Soupis archivních pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Resumé německé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Resumé anglické . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
405 431 435 435 440 441 443 444 445 446 447 448 450 451 453 455 457
Př edm lu va
Cestovatel Holub byl idealista, romantik, nadaný, zajímavý člověk, jemný a nezištný, někdy snad své síly přeceňující, doma ne vždy pochopený, a proto nedoceněný. Mnoho trpěl, mnoho vykonal. Měl i on své chyby jako člověk i jako badatel, ale přesto svou činností a celým životem si zasloužil, abychom navždy v něm spatřovali člověka, na nějž jsme povinni vzpomínat vždy s úctou. Těmito slovy charakterizoval Jindřich M. Dlouhý slavného cestovatele v roce 1940. Tehdy měl obavu, že se na Holuba postupně zapomíná, a mj. i proto se rozhodl sepsat jeho životopis. Jeho obavy se však naštěstí nepotvrdily. Dnes je Dr. Emil Holub jedním z našich nejznámějších cestovatelů. Období od šedesátých let 19. století do začátku první světové války se obvykle označuje jako „zlatá éra“ českého cestovatelství. Z českých zemí v té době vzešlo několik osobností, které se rozhodly věnovat podstatnou část svého života poznávání cizích krajů a jejich zprostředkování široké veřejnosti. Jména těchto cestovatelů se však většinou poměrně brzy z obecného povědomí vytratila. Holub je v tomto ohledu výjimkou, v jeho případě sledujeme spíše opačný vývoj. Jeho jméno si dnes téměř každý zcela automaticky spojuje s cestováním a Afrikou, popřípadě jejím objevováním. Holub je dokonce vnímán jako určitý symbol českého cestovatelství a nezřídka se k jeho jménu připojuje úsloví „největší český cestovatel“. O žádném jiném českém cestovateli také nebylo napsáno více, než právě o Holubovi. V minulosti vyšlo bezpočet životopisných, etnografických či přírodovědeckých prací, které přibližují Holubův život, popřípadě hodnotí jeho vědeckou práci a význam. První životopisy se objevovaly na stránkách tisku již za jeho života, většinou ve formě stručných medailonů, obsáhlejší zpracování jeho života vyšla krátce po jeho smrti. Vůbec první vydal v roce 1902 J. V. Želízko na stránkách 9
sborníku České společnosti zeměvědné a brzy následovaly další. Zvláštní pozornost zaslouží především práce J. M. Dlouhého z roku 1940, která byla výsledkem podrobného studia tehdy dostupných archivních dokumentů. O sedm let později vyšel také sborník, který Dlouhý redigoval a který přinesl vedle životopisné části i pohled dalších odborníků na Holubův život a jeho význam v různých vědních oborech. V roce 1955 vyšla práce Jiřího Bauma, který přes veškerý obdiv k Holubovi, nabídl na něho i poněkud kritičtější pohled. Zmíněné práce jsou samozřejmě jen výběrem z toho, co bylo publikováno, ovšem jedná se o stěžejní díla, z kterých čerpá takřka veškerá pozdější literatura. Vedle nesporného významu a hodnoty je však třeba také připomenout i jedno úskalí, které je s nimi spojeno. Jejich autory byli vesměs Holubovi přátelé či lidé, kteří jej velice obdivovali a kteří se hluboce skláněli před vším, co vykonal. Není proto těžké pochopit, že jejich líčení a hodnocení Holuba či jeho života tím bylo ovlivněno. Podařilo se jim vytvořit obraz Holuba jako ideálu cestovatele, vědce i člověka. Častým přejímáním a opakováním v pozdější literatuře se téměř kodifikoval, bohužel za cenu, že Holub pak mnohdy působí téměř neživotným, nadpozemským dojmem. Při zpracování této knihy jsem se snažil tomu vyhnout, a proto jsem čerpal především z informací získaných studiem archivních dokumentů. Snažil jsem se také vyvarovat opakování nepodložených tezí, kterých se v Holubových životopisech vyskytuje poměrně mnoho a které často více než cokoli jiného odrážejí spíše vztah jejich autorů k slavnému cestovateli. Naprosto zásadním zdrojem informací se staly dokumenty uložené v archivu Náprstkova muzea, tedy především Holubova písemná pozůstalost, popř. pozůstalost Vojty Náprstka. Kromě toho bylo třeba prostudovat množství materiálu v dalších institucích v Čechách a Rakousku. Tím samozřejmě není řečeno, že by bylo prostudováno vše. Holub byl pozoruhodnou osobností, která po sobě zanechala velmi bohatou písemnou pozůstalost. Zejména v zahraničních archivech (Jižní Afrika, Velká Británie, Německo aj.) můžeme předpokládat existenci dosud neznámých dokumentů, které mohou významně přispět k hlubšímu poznání a pochopení Holubova života i jeho osobnosti. Kniha by nemohla vzniknout bez veliké a obětavé pomoci mnoha lidí, především Ivany Čornejové z archivu Univerzity Karlovy, Ludmily 10
Hlaváčkové z Ústavu dějin lékařství, Jitky Křečkové z Národního Archivu, Hany Svatošové z Archivu hl. m. Prahy, Jiřího Šouši z katedry archivnictví FFUK, Jaromíra Tlustého, pracovníků Afrického muzea Dr. Emila Holuba v Holicích a mnoha archivářů státních i muzejních archivů v Čechách i zahraničí. Rovněž jsem povinován vděčností svému bratru Ambroži Petru Šámalovi za pečlivé zpracování četných překladů. Zcela zvláštní poděkování bych rád vyjádřil Josefu Kandertovi a Mileně Secké za mimořádnou pomoc a podporu po celou dobu přípravy knihy.
11
m Holu bova dru h á cesta M do J i ž n í A f r i k y
Rakousko-uherská expedice Dr. Emila Holuba
Už na sklonku svého pobytu v Jižní Africe Holub na svých přednáškách proklamoval, že se sem opět vrátí a naváže na své výzkumy. Chtěl splnit, co si předsevzal, pokusit se projít africký kontinent od jihu až po sever a prozkoumat jej dokonce ještě důkladněji a podrobněji než v případě svých výzkumných cest v sedmdesátých letech. Svůj výzkum zamýšlel zahájit opět na jižním pobřeží Afriky, odkud se chtěl vydat k řece Zambezi a po důkladném prozkoumání Marucko-Mambundské říše vyrazit k pramenitým jezerům řeky Kongo.1 Od nich se pak zamýšlel obrátit na sever a vydat se přes Dárfúr do Egypta. V roce 1872 se vydával do Afriky zcela sám, spíše s upřímným zanícením a odhodláním než s jasnou představou a konkrétním plánem. Nyní však byl již zkušeným cestovatelem, věděl, co může očekávat a na co se připravit. Měl také mnohem vyšší ambice a svou příští cestu do Afriky se rozhodl uspořádat jako skutečnou výzkumnou expedici. Jak si ji představoval, popsal v dopise manželům Náprstkovým z konce srpna 1879, kdy pobýval v Anglii: Kéž by mi Nejvyšší dopřál, bych v mých třech úlohách, kterých zde v Angličanech uskutečniti mám i zvítězil! První jest 1) Internacionální expedice, Africu od P. Elisabeth na Egypt procestovati, expedice sestávající z dvanácti členů pod mým dozorem a anglickou patronací. Členy sestávajíce z Angličanů, Francouzů, Němců atd., aby rozličné společnosti výloh sestřádaly. 2) Otevření centrální Afriky k jihu mimo k východu. 3) Colonisace částí od Vaalriveru k Zambezi.2 Tyto plány asi nejlépe ilustrují jeho rozpoložení při návratu z Afriky. Tehdy se setkával s nadšeným přijetím všude, kde se objevil, sklízel obdiv a uznání a není divu, že předpokládal, že pro své záměry sežene bez 259
problémů, a zároveň velmi rychle, potřebné finanční prostředky. Z toho pak také pramenilo jeho přesvědčení, že se na svou další cestu vydá již na přelomu let 1880 –1881. Ještě po příjezdu do Prahy sršel optimismem a na své první přednášce představil své plány pražskému publiku: Až po 10 –12 měsících opět do Afriky se obrátím, abych od řeky Zambesi pronikl dále na sever, doufám, že snad se mnou, jak i to bylo slíbeno, více mužů tuto výzkumnou cestu podnikne. Náklady své budoucí expedice tehdy odhadoval na přibližně padesát tisíc zlatých. Tato suma se Holubova karikatura v tisku. dnes zdá poněkud podhodnocená, vždyť jen náklady jeho prvního pobytu v Africe se vyšplhaly na sumu přibližně sedmdesát tisíc zlatých. Nicméně i získání této částky se brzy ukázalo velmi obtížné. Holub sice sklízel uznání napříč celou Evropou, avšak výraznější finanční podporu se mu pro své záměry sehnat nepodařilo. Brzy také zjistil, že původně zamýšlená velkolepá mezinárodní expedice, o které snil v Anglii, není proveditelná. Jako by zapomněl, že každá země, kterou plánoval do projektu zapojit, má v Africe své vlastní zájmy. Za své vzala jeho představa o zapojení všech evropských geografických společností do tohoto projektu potažmo rozložení jeho nákladů mezi jednotlivé státy. Naopak brzy začalo být zřejmé, že pokud chce uskutečnit novou cestu do Afriky, musí se o její finanční zabezpečení postarat především sám. Největší podporu svých záměrů našel ve Vídni. Rakouská geografická společnost jeho podnik zaštítila a v říjnu 1880 dokonce vydala „Provolání“, v kterém stručně představila záměry a cíle jeho zamýšlené cesty, a vyzvala veřejnost k příspěvkům. Své provolání následně zaslala také dalším institucím, mj. i Museu království Českého v Praze, které je pře260
tisklo ve svém časopise. Žijeme v době výzkumův, a zástupcové všech vzdělaných národů zápasíce vespolek spůsobem nejušlechtilejším snaží se ze vší síly, ba obětují i život svůj, aby odkryli tajemné roušky, jež zahalují nepoznané až podnes končiny naší země![…] Muže, jehož osvědčená síla dává nám úplnou záruku, že výprava oplývati bude nevšedními příhodami, bychom tedy již měli; avšak třeba postarati se též o prostředky. Tyto rozpočteny jsou na 50.000 zl. – spíše více než méně! – Dr. Holub sám činí základ, neboť z výtěžku svých přednášek, výstav a cestopisného díla věnuje 5.000 zl. na zamýšlenou cestu…3 Na základě tohoto „Provolání“ se podařilo shromáždit přes pět tisíc zlatých. Holuba významně podpořil především sám císař František Josef I., který poskytl ze svých privátních fondů tři tisíce zlatých. Přispělo také Ministerstvo války, které věnovalo astronomické přístroje v hodnotě více než 1500 zlatých a navíc ještě střelné zbraně, a také Ministerstvo kultury a vyučování, které poskytlo finanční dar tisíc zlatých, a kromě toho povolilo sbírky na středních školách v celém Předlitavsku. Byla to významná pomoc, protože do sbírky se zapojilo zhruba 150 škol a během necelých tří měsíců shromáždily skoro tři tisíce zlatých. Naprosto nepostradatelná byla rovněž pomoc ze strany Rakouskouherského vývozního spolku. Zasloužil se totiž o to, že celá řada rakouských firem nabídla Holubovi své produkty často zcela zdarma anebo za velmi výhodnou cenu. Zdaleka se přitom nejednalo jen o vlastní výstroj popřípadě vybavení expedice, ale také o množství výrobků, určených pro výměnný obchod s domorodci apod. Podpora Holubovy expedice přicházela samozřejmě také z Čech. Hlavní město Praha např. přispělo částkou tisíc zlatých a Museum království Českého darovalo tři sta zlatých, tedy stejně, kolik vybrala mezi svými členy také Rakouská geografická společnost. Dále z Čech přicházely samozřejmě četné příspěvky z mnoha škol a dokonce také několika soukromých osob. Do srpna 1881 získal Holub pro svou cestu téměř patnáct tisíc zlatých a další téměř tři tisíce ve hmotných darech. Sám přispěl z výtěžku své literární a přednáškové činnosti částkou více než dvanácti tisíc zlatých a celkem měl tedy k dispozici přibližně třicet tisíc zlatých. To ovšem zdaleka nestačilo. Ve stejné době navíc zvýšil odhadované náklady své expedice na 65 tisíc zlatých a opět přiznával, že skutečné náklady budou 261
jistě vyšší. Do této sumy totiž nepočítal výdaje, jejichž konkrétní výši zatím přesně odhadnout nemohl, např. mzdy evropských a černošských sluhů, výdaje za přepravu sbírek z Afriky do Evropy atd. Ještě v červenci 1880 doufal, že se do Afriky vydá začátkem následujícího roku. To samozřejmě nebylo reálné a jak je zřejmé z výše shromážděných příspěvků, ještě ve druhé polovině roku 1881 se zdálo zahájení expedice v nedohlednu. Shánění finančních prostředků tedy zdaleka nekončilo. Holubovi se nabízelo jedno řešení, kterým by patrně zbývající část potřebné sumy poměrně rychle získal. Po skončení výstavy ve Vídni totiž mohl rozprodat své sbírky. Něco takového však udělat nechtěl. Cit můj bouří se pouhým pomyšlením, že by předměty, v Jižní Africe získané a v Pavillonu des amateurs (milovníků umění) vystavené, dražbou měly se prodati za příčinou nové cesty mé; vždyť předem státi se mají obecným majetkem veřejných, po většině rakouských ústavů…4 Víme již, že jejich cenu odhadoval na přibližně 140 tisíc zlatých. Těžko říci, zdali by takovou sumu někde skutečně získal. Bez ohledu na to by mu však prodej jeho sbírek přinejmenším urychlil přípravy i vlastní zahájení jeho expedice. Po ničem jiném ostatně tolik netoužil, jako po rychlém návratu do Afriky. Přesto však své sbírky raději rozdal a finanční prostředky získával z výtěžku svých přednášek. Bylo mu jasné, že velkoryse plánovaná expedice za těchto okolností není uskutečnitelná. Soustředil se tedy především na to, aby vůbec dokázal vypravit do Afriky třeba skromnější expedici, s kterou by však přesto byl schopen uskutečnit stanovené cíle. Rozhodl se především výrazně omezit počet jejích členů, z původních dvanácti na pouhé Výkaz příspěvků dva. Odhadoval ovšem, že s dvěna Holubovu expedici, 1881. 262
ma průvodci zabere plánovaná cesta čtyři až pět let, zatímco kdyby se s ním vydalo do Afriky zamýšlených dvanáct průvodců, provedl by stejný výzkum během dvou let. To by však stálo mnohem více… Mohu ale cestu ve dvou letech vykonati, když bych měl místo dvou, dvanáct bělochů co sluhů, což by výlohy ale na 100.000 zl. vyšinulo.5 Shánění finančních prostředků bylo zdlouhavé a frustrující. Do první poloviny roku 1882 Holub shromáždil pouze jedenatřicet tisíc zlatých a z této sumy navíc již většinu vydal za nejrůznější přípravné práce a nákup vybavení. Podporu proto hledal i v zahraničí, konkrétně v Anglii, kam se vypravil v dubnu 1882. Od návštěvy Londýna si velmi sliboval, jak ostatně vyplývá z dopisu Josefě Náprstkové: Morální podpora, kterou jsem byl v posledních dnech z této strany nabyl, mě tak rozehřála, že necítil jsem se za poslední tříletí tak spokojen, jako posledních třech dnech.6 Významnější finanční pomoci se však nedočkal. V polovině roku 1882 příliv darů a příspěvků ustal. Zbylo jen pořádání přednášek, o něž byl stále velký zájem jak v zemích rakouské monarchie, tak i v zahraničí. Výtěžek ze vstupného by bezpochyby umožnil Holubovi pohodlné živobytí, ale pro zabezpečení tak nákladné expedice samozřejmě nestačil. Navíc získávání prostředků tímto způsobem bylo poměrně zdlouhavé. Obtížné shánění peněz, odkládání zahájení expedice, vynucené slevování z původních představ o její podobě a konečně i zklamání z nedostatku podpory, způsobily, že se Holub v Evropě necítil dobře. Toužil co nejdříve se dostat zpět do Afriky. Koncem dubna 1882 psal z Terstu dopis Josefě Náprstkové, který zachycuje jeho tehdejší rozpoložení. Mé srdce je na moři a za mořem v celém světě! Jeda dráhou po úpatí hor Karpatských podél zálivu Terstského, cítil jsem se opět na oceánu a mimovolně sledoval obláčky na nebi a jimi zalétl do těch vzdálených krajin, kde má práce nedokončena, stále na svého tvůrce čeká! Oh, proč ještě nemohu odlétnouti? Značná síla výtečníků v otčině a v říši; vždyť mne nepotřebujete, protož tím upřímněji mohu tam za mořem působiti a jiným cestu upravovati! Jak mne ten pohled na tu modrou Adrii okouzlil, mých myšlenek roznícil! Cítil jsem se jak doma, ale volným pánem. Bože, svět přede mnou, vlnky kývajíce mne k dalšímu pochodu…7 Během následujícího roku se Holubovi podařilo navýšit prostředky své expedice pouze o sedm tisíc zlatých, a dosáhl tedy celkové sumy třiceti osmi tisíc. Tato suma ovšem na uskutečnění cesty zdaleka nestačila, navíc 263
v té době došlo k novému navýšení odhadovaných nákladů na minimálně sedmdesát tisíc zlatých a to ještě za předpokladu, že s ním do Afriky pojedou pouze dva evropští průvodci. I při této nejskromnější podobě svého podniku tedy nedisponoval ani polovinou předpokládaných nákladů. Nehledě na to se však rozhodl cestu přece jen podniknout. Podporu ještě naposledy hledal u císaře, který jej přijal na zvláštní audienci, při níž mu Holub představil plán své cesty. Zamýšlel se již počátkem května vydat do Hamburku, nalodit na parník a vyrazit do Kapského Města. Zde chtěl uskutečnit výstavu výstroje své expedice, od níž si sliboval získání chybějících prostředků. Vlastní expedici rozdělil do tří etap. Během první se chtěl věnovat výzkumu Kapska, posléze se přesunout do Port Elizabeth a odtud plánoval vyrazit na druhou etapu, která měla zahrnovat výzkumnou cestu na území Bečuánů až k řece Zambezi. Zde měla začít třetí etapa, zahrnující průzkum území Marucké říše až k jezeru Bangweulu, výzkumnou cestu podle toku řeky Kongo a průnik na sever na území Súdánu. Ještě v dubnu 1883 se Holub vydal také do Anglie. Chtěl tu získat finanční podporu a také svolení od paroplavební společnosti k bezplatné přepravě své výpravy. Opírám se zvláště o laskavost, projevenou touto společností již před třemi lety, při mé zpáteční cestě do Evropy, kdy mi tato společnost bezplatně přepravila 49 beden, mou černou služku Bellu, mého psa Spota a čtrnáct posad s živými zvířaty.8 Holubova snaha získat finanční podporu v cizině pochopitelně neunikla pozornosti tisku. Český i rakouský tisk se shodl, že se jedná o …velice smutný zjev, že odvolávati se musí v cizině…9 Velký rozdíl ovšem panoval při hledání příčiny této situace a také v názoru, kdo vlastně má Holubovu expedici podporovat. Podle „Neue Freie Presse“ to bylo povinností především české společnosti, české listy okamžitě odpověděly protiútokem. Ostatně bychom ku slávě jména českého milerádi vypravili a bohatě vybavili českou expedici proslulého cestovatele českého, kdybychom nebyli nuceni stavět z vlastních peněz divadla, nemusili z vlastních peněz zařizovati a vydržovati proti návalu germanisace nákladem statisícův české školy pro mládež. […] Co jsme pro Holuba učiniti mohli, učinili jsme, že donucen byl v cizině doprošovati se peněz, tím nejsme vinni my.10 Návštěva Anglie Holubovi více prostředků nezískala. Dozvěděl se zde však o nejnovějším vývoji v Jižní Africe a především o šarvátkách 264
na území obývaném bečuánskými kmeny, což jej přimělo navýšit počet svých evropských průvodců. …zde obdržené zvěsti, přiměly mne najisto 6 sluhů […] najmouti, což mně více než 10.000 zl. výloh způsobilo. Potřeboval jsem od minimum 70.000 zl.; potřebuji nyní přes 80.000 zl…11 Přestože v polovině roku 1883 neměl zdaleka zajištěno finanční pokrytí své expedice, většinu jejího vybavení se mu již opatřit podařilo. Ve čtyřech bednách měl rozložen železný vůz a člun, speciálně pro něj vyrobené v Klosterneuburgu12. Člun dokonce Holub dva týdny testoval na Dunaji, aby se přesvědčil, zda splňuje všechny jeho požadavky. Vztahuje se k tomu jedna zajímavost. Původně si za 100 zlatých opatřil jinou loď od firmy Bolzano a Tedesco. Firma se sice zaručila za její kvalitu, ovšem Holub se na radu hejtmana Glasse z Klosterneuburgu rozhodl přece jen ji vyzkoušet. K velkému překvapení přihlížejících se však člun velmi rychle potopil. Holuba to přimělo zadat výrobu nové lodě přímo vojenským dílnám v Klosterneuburgu. Nyní již byl spokojen. Člun sestává ze tří samostatně využitelných částí a byl pod specielním dohledem velitele Pionýr-Zeugsdepots v Klosterneuburgu, Hauptmanna Glasse, zhotoven a může být považován v každém ohledu za velmi zdařilý. Holub jej chtěl využít především na řekách Limpopo, Čobe a Zambezi, ale byl zhotoven důmyslně tak, aby byl užitečný i během cesty po souši. První část vozu slouží jako úschovna pro zvěřinu a maso. Nedostatek toho se mi činil na mé první cestě zvlášť citelný. Zavěšená zvěřina na voze byla nejen nepříjemná, lákala hmyz a v noci šelmy, ale kromě toho se v horku také rychle kazila. Druhý, prostřední a o něco větší díl, měl během cesty sloužit jako nádrž na vodu pro tažná zvířata a byl proto dokonce opatřen pumpou. Třetí díl člunu byl určen pro uskladnění palivového dříví a nářadí. Podobnou péči věnoval Holub také výrobě železného vozu. Byl mnohem lehčí než běžné vozy používané v Jižní Africe a vyžadoval proto jen polovinu tažných zvířat. V případě nutnosti se i on dal rozložit na několik částí a pohodlně přenášet. Toho chtěl Holub využít během průchodu oblastí severně od řeky Zambezi, kde nemohl použít tažná zvířata.13 V dalších bednách měl připraveny nejrůznější potřeby a výstroj. Ve výbavě měl také různé měřičské přístroje, např. teodolit14, chronometry15, aneroidy16, dále dalekohledy, přístroje k měření odchylky magnetické jehly apod. Dvě velké bedny obsahovaly kuchyňské náčiní, malý psací stolek, skříně na knihy, psací potřeby a skládací polní kovadlinu, dále 265
kovářské, zámečnické, truhlářské, kolářské a puškařské nástroje a samozřejmě také zbraně, revolvery, pušky a náboje, pomůcky pro preparaci, ošetřování a uložení sbírek atd. Kromě vlastní výstroje a vybavení expedice vezl samozřejmě i bedny s předměty určenými pro výměnný obchod s domorodci, např. množství kartounu i částí oděvu, dýmky, dvě stě nožů, obrázky na skle, zrcátka, hračky a především dvacet centů benátských skleněných perel. Celkem čítalo vybavení jeho expedice 164 beden nákladu. Oproti své první cestě Holub nemusel se svou expedicí cestovat až do Southamptonu, aby se nalodil na parník do Jižní Afriky. Paroplavební společnost Union Steam Ship Company totiž od roku 1882 zřídila přímou linku z Hamburku do Kapského Města. Stačilo tedy do Hamburku přepravit náklad po železnici. Správní rada rakouské Nordwestbahn Holubovi poskytla bezplatně šest vagonů na přepravu celé expedice a podpořily jej také saské a pruské železniční společnosti.17 V rámci příprav na svou další cestu do Afriky se Holub velmi intenzivně zabýval také studiem přírodních věd. Připomeňme, že již v sedmdesátých letech prováděl v Africe výzkumy v nejrůznějších vědních oborech. Díky tomu také přivezl do Evropy tak rozmanité a rozsáhlé sbírky. Do Afriky se tehdy vydával krátce po promoci a samozřejmě nedosahoval ve všech vědních disciplínách takové úrovně, jak by si býval přál. Proto se nyní snažil své znalosti prohloubit. Intenzivní studium zahájil někdy v druhé polovině roku 1882. Kromě přírodních věd nebo geologie, v kterých mu velmi pomohl např. Prof. Ludwig Neumann, se vzdělával také v praktické medicíně. Zaměřil se obzvláště na studium léčby zimničních nemocí a řadu otázek konzultoval např. s primářem pražské všeobecné nemocnice Dr. Josefem Václavem Drozdou. Mnoho času věnoval i praktickému cvičení se zeměměřičskými či meteorologickými přístroji. Podívejme se nyní trochu blíže na vlastní složení jeho expedice. Přestože plánoval vícečlennou expedici, nikdy vlastně neuvažoval o vytvoření týmu odborníků a vědců. Nevíme sice, jakou konkrétní podobu měla mít jeho původně zamýšlená mezinárodní expedice, ovšem i v ní měl mít hlavní slovo sám Holub a těžiště vědecké práce mělo zřejmě spočívat především na něm samotném. I proto ostatně věnoval takovou pozornost teoretické přípravě a studiu. 266
Členy expedice vybíral postupně a jak již víme, jejich počet několikrát změnil. Holub k nim přistupoval velmi podobně jako k průvodcům na svých výzkumných cestách během prvního pobytu v Africe. Nehledal rovnocenné spolupracovníky či dokonce kolegy, ale vlastně spíše jen jakési pomocníky, kteří mu budou nápomocni v realizaci jím stanovených cílů. Ve svém cestopise, v novinových článcích i v korespondenci je dokonce označoval jako své „sluhy“. Dnes to může působit poněkud pejorativně, ovšem ve druhé polovině 19. století a charakteru tehdejší společnosti byl tento výraz neutrální a jeho německý ekvivalent „der Diener“, který Holub rovněž užíval, se ostatně i dnes překládá jako „služebník“ a někdy dokonce ve významu „zaměstnanec“. Holubův záměr vydat se znovu do Afriky, byl obecně známý a není divu, že mnoho mužů zatoužilo slavného cestovatele při jeho příští cestě doprovázet. V letech 1879 –1883 se Holubovi sešlo několik set žádostí o účast v jeho expedici z celé Evropy a další docházely dokonce ještě v průběhu roku 1884. V červnu 1883 se Holub v dopise Ludvíku Kottnerovi dokonce zmiňuje o více než sedmi stech těchto nabídkách.18 Do dnešní doby se jich sice dochovala jen menší část, přesto umožňuje udělat si obrázek o poměrně různorodém spektru osob hlásících se do Holubových služeb. Mezi zájemci byli muži nejrůznějšího věku i profese. Nechyběli sedmnáctiletí chlapci, které vábilo tajemné kouzlo a dobrodružství neznámých končin nebo kteří chtěli prostě utéci z domova. Výjimkou nebyli ani nešťastníci, hledající v cestě do Afriky útěk od běžných starostí, neúspěšného života či dokonce vlastní ženy… Vedle nich přicházely ale samozřejmě také seriózní nabídky. O účast v expedici měli zájem bývalí námořníci, váleční veteráni a dokonce i někteří cestovatelé. Zcela zvláštní skupinu tvořili různí odborníci, např. vystudovaní lékaři, přírodovědci, ale také geodeti apod. Své služby Holubovi nabízeli i akademičtí malíři a grafici a přihlásilo se také několik fotografů. Právě tyto nabídky jsou z celého spektra patrně nejzajímavější. Někteří totiž byli dokonce ochotni poskytnout expedici kromě svých služeb také vlastní fotografické vybavení. To je důležité zejména z toho důvodu, že dodnes vlastně není jednotný názor, proč Holub v Africe nevyužil fotografii, ale vždy spoléhal na svou schopnost zdokumentovat vše potřebné pomocí svých kreseb. 267
Členy své expedice Holub vybíral z příslušníků zemí rakouskouherské monarchie. Některé si vybral na základě vlastních zkušeností, např. Ignáce Leeba z Vídně, který pro něj pracoval již od roku 1880 jako truhlář. Jiné přijal na základě cizích doporučení, což byl případ koláře Jánosze Feketeho z Uher a zámečníka Antonína Haloušky z Rajhradu, které mu doporučili v Klosterneuburgu, kde oba sloužili. Haloušku si údajně Holub vybral také proto, že byl původně vyučený švec a sedlář. Velmi zajímavá byla volba dalšího člena expedice, truhláře Josefa Špírala ze Šťáhlav, který byl Holubovým bratrancem.19 Pouze dva členy své expedice, kováře Karla Bukače a řezníka Osvalda Söllnera, si vybral až v červnu 1883 z došlých žádostí. Najmul jsem čtvrtého a najmu ještě dva, vyhledaje jich z počtu více než 700 mužové[!], kteří se byli přihlásili.20 V literatuře i v archivních pramenech se vyskytují rozdíly v uváděných profesích jednotlivých účastníků expedice. Důležitější je, že Holub dbal, aby každý člen expedice byl zběhlý minimálně ve dvou řemeslech. Výběr Holubových společníků se stal později terčem nejrůznější kritiky. Okolnost, že nepřibral nebo nevyzval k účasti na nové své výpravě vědecký svět – vězela v samé povaze Holubově. Holub byl ctižádostivý – chce, aby výprava byla jeho dílem – aby s nikým se nemusil děliti o slávu.21 Jiří Baum dokonce ve své práci viděl právě ve výběru Holubových druhů příčinu budoucích problémů výpravy a jeden z důvodů jejího předčasného konce. Holub ale vycházel především z vlastní zkušenosti, kterou učinil během svých výzkumných cest v sedmdesátých letech. Svou rakousko-uherskou expedici postavil víceméně na stejném principu a podle stejného modelu. Dobře věděl, že na početnou výpravu vojenského typu, s jakou se do Afriky vydával např. Stanley, nesežene nikdy dostatek finančních prostředků. Od expedice složené z vědců jej také mohl odradit osud jedné Livingstonových výprav, která se rozpadla ještě před vlastním zahájením. Větší počet výrazných osobností s různým vědeckým zaměřením mohl pak vcelku oprávněně považovat spíše za nevýhodu. Ostatně během svých výzkumných cest v sedmdesátých letech se přesvědčil, že množství vědecké práce dokáže obsáhnout a vykonat sám. Pokud tedy nyní hledal společníky, pak tedy především pomocníky, kteří mu zajistí podmínky, aby se mohl věnovat svým výzkumům. S tím ostatně také koresponduje důraz na jejich řemeslnou zručnost. Samozřejmě zůstává otázkou, jak by svou expedici sestavil, kdyby měl 268
Rosa Hofová-Holubová. Ateliér Winter, 1883.
Dr. Emil Holub. J. Löwy, 1883.
Josef Špíral. A. Žák, s.d.
Karel Bukač. G. Heitel, s.d.
Jánosz Fekete. Ilustrace z Holubova cestopisu Druhá cesta v Jižní Africe, 1890.
Antonín Halouška. Ilustrace z Holubova cestopisu Druhá cesta v Jižní Africe, 1890.
Ignác Leeb. Ilustrace z Holubova cestopisu Druhá cesta v Jižní Africe, 1890.
Osvald Söllner.
Rotunda ve Vídeňském Prátru, 1873.
k dispozici více prostředků, avšak podobné úvahy zůstanou vždy jen pouhou spekulací. V situaci, v které se nacházel v době před zahájením cesty, se zdá jeho volba naprosto pochopitelná. Veškeré potřeby pro svou výpravu Holub shromažďoval v tzv. Rotundě ve vídeňském Prátru. Jednalo se o bývalý hlavní pavilon vybudovaný pro světovou výstavu, konanou v roce 1873. Holub zde dostal od ministerstva obchodu byt a prostory na uskladnění výstroje. V říjnu 1883 navíc získal od císaře další prostory na zámku Wieselburg. Ty měly sloužit k uskladnění sbírek, které bude zasílat v průběhu své cesty z Afriky. Původně je sice zamýšlel opět směřovat do Prahy k Náprstkům, ale tam již pro ně nebylo místo. Sem měla dojíždět Ludmila Bozděchová, která se o ně měla starat, a zde měla také po dobu trvání expedice bydlet Holubova matka. Inspektorem vídeňské Rotundy byl Ludwig Hof. Jeho dcera Rosa pomáhala Holubovi už při přípravě výstavy v roce 1880 a nyní také s přípravami jeho africké expedice. Byla to mladá, pohledná dívka a v Rotundě trávila mnoho času. Její otec se bál, aby tím nakonec 271
eutrpěla její pověst. Věděl, za jakých okolností Holub odešel z Prahy, n a nechtěl něčemu podobnému vystavit svou dceru. Krátce před zahájením expedice proto Holuba donutil k sňatku se svou dcerou. Když už vše bylo odesláno a jen drobné předměty, které chtěl p. Dr. Holub vzít sebou, pouze zůstaly v pokoji, tu přišel p. Hoff, otec slečny Rosy a řekl německy: „Rosa pojede též sebou co Vaše žena; neb celý čas byla nablízku Vám, tím každý už o tom mluvil a nedovolím, aby byla moje dcera kompromitována.“ Když Dr. Holub namítal, že přece nemůže vzít sebou ženu do Afriky, tu řekl p. Hoff, „měl jste škandál v Praze, zde bude horší, neb mě neznáte, co umím.“22 O tři dny později se 2. listopadu 1883 skutečně konala v chrámu sv. Jana na Praterstrasse svatba. Novomanžele oddával P. František Drescher a za svědky šli Holubovi vídenští přátelé, nakladatel Alfred Hölder a předseda vývozního spolku Franz Wilhelm. Ani jeden z novomanželů pochopitelně štěstím zrovna nezářil. Rosa svatbu oplakala a Holub ještě ten večer odjel do Prahy, aby se před cestou rozloučil s přáteli.
Zpátky v Jižní Africe Naposledy před svým odjezdem přednášel Holub 9. listopadu pro Rakousko-uherský vývozní spolek. O pouhé tři dny později se již měl vydat do Hamburku a 16. listopadu vyplout do Kapského města. Už na konci října ostatně poslal po železnici většinu vybavení své expedice do Hamburku. Ovšem parník měl několikadenní zpoždění a odjezd expedice z Vídně se proto odložil na 18. listopad. Odklad odjezdu byl samozřejmě nepříjemný, ale na druhou stranu umožnil Holubovu audienci u korunního prince Rudolfa, která se uskutečnila pouhý den před odjezdem. Manžele Holubovy přijal korunní princ i s manželkou, princeznou Stefanií.1 Rudolf Holubovi poblahopřál k sňatku a zároveň si nechal vyložit podrobný popis plánované cesty. Při té příležitosti se jej také zeptal, zdali skutečně s ním jede do Afriky i jeho žena Rosa. Po kladné odpovědi se nad tím pozastavil a podotkl, že je to rozhodnutí velmi odvážné. V neděli 18. listopadu večer vyrazila Holubova expedice do Hamburku. Na nádraží se přišlo rozloučit množství lidí, většinou Holubových 272
známých a příznivců. V Hamburku se výprava nalodila na parník Praetoria a 22. listopadu konečně vyplula. Plavbu do Southamptonu provázelo bouřlivé počasí, parník se zde zdržel čtyři dny a 29. listopadu se vydal na cestu do Jižní Afriky. Během plavby stavěl ještě na Madeiře a Sv. Heleně, ovšem vždy jen na několik hodin. Do Kapského Města připlula Praetoria 20. prosince 1883. Podrobnosti plavby i následného pobytu v Kapském Městě zachycuje dopis jednoho z Holubových společníků, Antonína Haloušky. Napsal jej šest dní po přistání a přetiskl časopis Pokrok: Na moři nám nebylo do smíchu. Jídelní lístek na parníku Praetoria. Hladu jsme měli dost; neboť maso bylo skoro syrové a naše žaludky velmi slabé od té mořské nemoce. I tělo naše sesláblo. Teď jsme to všechno, chvála Bohu, šťastně přečkali; náš pán (dr. Holub) se o nás stará jako pravý otec, jen abychom měli všeho dost…2 V Kapském Městě však čekalo Holuba velmi nemilé překvapení. Ještě ve Vídni podal žádost celnímu úřadu o prominutí dovozního cla. Předpokládal totiž, že vzhledem k vědeckému charakteru výpravy mu bude prominuto. Až do odjezdu z Vídně se ovšem záležitost nestihla vyřešit, přesto nepředpokládal, že by mohla být vyřízena jinak než kladně. V Kapském Městě se ale dočkal přesného opaku. Na náklad, který přivezl, bylo uvaleno clo jako na obchodní zboží, což v přepočtu představovalo sumu 2400 zlatých. Holub na zaplacení cla pochopitelně neměl peníze a navíc se obával, že nebude mít ani na zajištění běžných potřeb své výpravy. Na cestu se, jak víme, vydával s nedostatečným finančním zajištěním a chybělo mu přibližně 37 tisíc zlatých. Doufal, že peníze získá až v Kapském Městě 273
Karikatura Dr. Emila Holuba uveřejněná v rakouském časopise „Kikeriki“ jako reakce na jeho potíže v Kapském Městě, 1884.
uspořádáním výstavy. Nyní však byl veškerý náklad zajištěn v docích a výstavu tedy nebylo možné uspořádat. Situace byla bezvýchodná a Holub se proto obrátil s prosbou o pomoc na Vídeň. Napsal svému nakladateli, dvornímu radovi Alfredu von Höldrovi, který jeho dopis uveřejnil v novinách: Mé postavení je vůbec velice trapné. V Capu panuje nyní strašná nouze, způsobená hlavně katastrofou v démantovém území a mimo to zuří zde neštovice […]. Nevím, co počít, doufám však, že přátelé moji doma mi pomohou.3 Skutečně pomohli a záhy vytvořili jakési zvláštní komité, které si vytklo za cíl podporovat Holubovu expedici, a především shánět pro ni finanční prostředky. V čele tohoto komité stál předseda Rakousko-uherského vývozního spolku Franz Wilhelm. V prvé řadě bylo třeba urychleně získat peníze na zaplacení cla, které Holubovi blokovalo jeho náklad. O příspěvek požádalo komité především císaře Františka Josefa, korunního prince Rudolfa, ale také různé průmyslníky, Holubovy pražské přátele apod. a koncem ledna 1884 zaslalo první finanční pomoc. Sluší se podotknout, že císař poskytl okamžitě 3000 zlatých. Do února 1884 se pak sešlo na podporu Holubovy expedice více než 15 tisíc zlatých. Komité ani poté svou činnost neukončilo, naopak dál pokračovalo v získávání financí a představovalo zcela zásadní oporu, na kterou se Holub mohl během svého druhého pobytu v Jižní Africe spolehnout. 274
„Rozličné svatební cesty“. Karikatura Dr. Emila Holuba v rakouském tisku.
Alfred Hölder nebyl jediný, komu Holub o svých potížích v Kapském Městě napsal. Velmi otevřený dopis poslal po příjezdu do Kapského Města také Ludmile Bozděchové do Wieselburgu, která pak zprávu předala do Prahy Vojtovi Náprstkovi. V ní Holub nastínil svou situaci v širších souvislostech: Nemohu opakovati vše to zlo, co jsem od doby mého zdejšího pobytu zažil. […] Jakživ neměl jsem tolik starostí, jak nyní, na ty, na které jsem se nejvíce spoléhal, jsem se zklamal! Jak zcela jinák bylo mé cestování před deseti léty, všade hojnost, já cestoval sám se svým kufříkem a teď? Provázen osmi spolucestujícími a nákladem 164 beden přijda do země, která stíhána tři léta neúrodou, bankroty přečetných osadníků pěstujících ochočené pštrosy, následkem zmírání těchto zvířat, sesutím kopanin na démanty, domácími nepokoji v zemích bečuánských, basutských a zulských, přivedlo Kapsko od doby, co jsem zde nebyl, na mizinu, sliby před čtyřmi lety mi dané, dodržené býti nemohou. Lékařů v přehojné míře. Naděje, již jsem se kojil, že výstava mi postrádající ještě část peněžitou v obnosu 37.000 zlatých doplní, shledal jsem Kapsko tak sešlé, že sotva 100 zl. získati mohu…4 Clo ovšem nebylo jedinou překážkou, se kterou se Holub na začátku své cesty potýkal. Později se připojily další obtíže spojené např. s dopravou expedice po železnici do Colesbergu. Podobné komplikace ji provázely pouze na území Kapské kolonie, naopak představitelé búrské Jihoafrické republiky (Transvaalu) podobné překážky nečinili a cla i tranzitní poplatky, vzhledem k vědeckému charakteru Holubovy expedice, odpustili. Holub se proto domníval, a v tom duchu také potíže své výpravy líčil, že se jedná o záměrné naschvály ze strany britských úřadů. Zde je však třeba připomenout, že Holub věděl o změnách v kapském governmentu i o odvolání jemu nakloněného guvernéra Bartla Frera. Přesto se spolehl na několik let staré sliby a důkladněji si nepojistil podporu své expedice u nových představitelů kapské správy. Ostatně je záhadou, jakou podporu vůbec očekával. Jestliže jako soukromá osoba svými výzkumy v sedmdesátých letech budil sympatie, neznamenalo to, že v čele oficiální rakousko-uherské expedice bude v Jižní Africe opět vítán. Navíc podstatná část jeho nákladu sestávala skutečně z materiálu, který bylo možné zcela regulérně klasifikovat jako obchodní zboží, a tedy podléhalo clu. Díky podpoře došlé z Vídně je mohl Holub konečně zaplatit a uspořádat zamýšlenou výstavu, která se konala ve velké síni Obchodní burzy. 276
Pro Holuba měl tento prostor zcela zvláštní význam, v minulosti zde totiž přednášeli afričtí cestovatelé David Livingstone a Henry Morton Stanley. Výstava byla rozdělena do tří oddílů. V prvním se nacházely potřeby a ukázky výstroje pro africkou expedici. Největší pozornost vzbudily dopravní prostředky, především železný vůz a unikátní třídílný železný člun. Ve druhém oddíle Holub představil vybavení jednotlivých příslušníků expedice. Sestávalo mj. z čtyřiceti dvou košil, dvanácti obleků, pršipláště, osmnácti párů bot, oblečení na spaní atd. Byly tu samozřejmě vystaveny také zbraně členů výpravy, např. nový model Kropatschkovy karabiny nebo pušky od firmy Werndel. Kromě zbraní vystavil v této části také vědecké přístroje, nástroje pro preparaci zvířat, potřeby pro uchování sbírek, své vědecké zápisníky a cestovní deníky. Třetí oddíl tvořily průmyslové výrobky. Některé byly určeny pro různé kapské instituce, především zdejší tisk, muzea apod. Množství předmětů však bylo určeno také jihoafrickým osadníkům a farmářům a značný náklad bižuterie domorodému obyvatelstvu. Pro kmenové pohlaváry měl Holub kromě toho připraveny také různé helmy, uniformy, lenošky apod. V zásobě měl vedle těchto potřeb ještě 1500 metrů plátna a 4500 metrů různých šátků a látek určených pro výměnný obchod. Uspořádáním výstavy sledoval kromě získání finančních prostředků také jiné cíle. Většina vystavených předmětů byly produkty rakouských a českých firem. Holub tedy jejich prezentací plnil jeden ze stanovených cílů své africké cesty, tedy snahu o nalezení nového odbytiště pro průmyslové výrobky z Rakousko-Uherska. Později Holub svou úlohu v této oblasti trochu nadhodnotil: Na naší nynější cestě do vnitra Afriky nezanedbal jsem žádné příležitosti, v tomže smyslu jako při výstavě, dále pracovati, totiž průmyslu našemu cestu pro vývoz do pevniny africké upraviti.5 Holubovo očekávání však výstava nesplnila. Nejvíce jak se zdá, je mi na úkor název výstavy – rakousko uherská – který několikráte ve zdejších novinách jmenován, čímž zdejší vláda a lidé vládní podnik vyrozumívají, neb jinák od rak. obchodníků etc. podporovaný. To zároveň příčina, že moji afr. příznivci nepomysleli na hmotnou jakoukoliv podporu neb aspoň na to, co mi byli před čtyřmi léty slíbili.6 Holubovy naděje, že se mu podaří vydělat oněch třicet sedm tisíc zlatých, se velmi rychle rozplynuly. 277
J me n n ý r ejst ř í k
Adler N., obchodník a rakouský konzul v Kapské kolonii 115 Albert Sasko-Kobursko-Gothajský (1819–1861), manžel královny Viktorie 188 Anderson Wiliam, rakouský konzul v Kapské kolonii 328 Balbín Bohuslav (1621–1688), jezuitský kněz a spisovatel 51 Barth Heinrich (1821–1865), cestovatel 67 Bauer, Prof. 233 Baum Jiří, Dr. (1900–1944), zoolog, cestovatel a spisovatel 93, 268, 323 Baumovi, manželé 403 Bauše Bohumil (1845–1924), přírodovědec, přítel V. Náprstka 29, 253 Běhounek František (1898–1973), spisovatel 413 Bella, Bečuánka, kterou Holub přivezl do Čech z Afriky 208, 225, 226, 231, 264, 282 Beneš František Xaver Josef (1820–1888), archeolog, konzervátor 48–50, 53, 56, 129 Berwerth 233 Bismarck Otto von (1815–1898) , německý kancléř 69, 82 Blockley George (+1887), obchodní společník G. Westbeeche 179–181, 291, 324
Boas Franz (1858–1942), antropolog 373 Bochdalek Vincenc Alexander (1801–1883), anatom a patolog 35 Bozděchová Ludmila (1848–1924), sekretářka Dr. E. Holuba 230, 253, 271, 276, 352, 360, 370, 382, 386, 420, 426 Bráf Albín, Dr. (1851–1912), právník, politik, novinář 214 Brauner Bohuslav, Dr. (1855–1935), chemik 214 Brevilier 278 Bujatti Franz 278 Bukač Karel (+1886), Holubův průvodce na druhé africké cestě 268, 291, 295, 296, 423 Bult Fanny 172 Burret Rob, archeolog 423 Cameron Verney Lovett (1844–1894), cestovatel 129, 159, 227 Cleveland Grover Stephen (1837–1908), americký prezident 373 Coillard François (1834–1904, misionář 297, 324 Černý, redaktor časopisu Slovan 172, 173 Červený (Červenka?), puškař na Malé Straně 94 Čurda František, Dr. (1844–1886), cestovatel 251
457
František Josef I. (1830 –1916), rakouský císař 206, 228, 261, 274, 314, 330, 357 Frere Henry Edward Bartle (1815–1884), kapský guvernér a komisař 276 Frič Antonín, Prof. (1832–1913), přírodovědec, geolog a paleontolog 55, 357–360, 362–364, 366, 369 Frič Karel (1834–1915), obchodník s přírodninami 95, 114, 173 Fuchsová Rosa, sestřenice Mathildy Prokschové 144
d´Este František Ferdinand von (1863–1914), synovec císaře Františka Josefa I. a následník trůnu 339, 345 Daneš František, vikář v Peruci 46 Darwin Charles (1809–1882), přírodovědec, zakladatel evoluční teorie a moderní biologie 245 Dlouhý Jindřich Maria (1903–1977), kněz, Holubův životopisec 9, 10, 29, 362, 406, 414, 428 Donner A., kapský obchodník 278 Drescher František, býv. misionář v Chartúmu 272 Drozda, Josef Václav, Doc. (1850), lékař a spisovatel, primář všeobecné nemocnice 266
Gasibonno, náčelník Batlapinů 149 Glass, hejtman v Klosterneuburgu 265 Goode Brown George (1851–1896), přírodovědec, sekretář Smithsonianského institutu 376 Grafnetter Josef (1844–1908), redaktor časopisu Politik 57, 59, 206, 250, 251, 253, 409 Grafnettrová Marie, sestra Berty Novákové, manželka J. Grafnettra 57, 409 Greely Adolf Washington (1844–1935), polární badatel 377 Grotteneg Karolína Richtrová von, baronka 207, 226
Ebert Josef (1779–1840), krupař a majitel domu, otec Anny Holubové 16 Ebertová Anna viz Holubová Anna Ebertová Anna, roz. Zápotocká, matka Anny Holubové 16, 406 Eberwald Bedřich, Holubův společník na I. a II. výzkumné cestě 133, 147, 159, 201, 207 Eckert Jindřich (1833–1905), fotograf 214, 221 Elsinger 278 Fanta Antonín, farář od sv. Trojice 226 Feistmantel Otakar (1848–1891), Prof. cestovatel a geolog 35, 131, 233, 416 Fekete Jánosz (1859–1894), Holubův průvodce na druhé africké cestě 268, 284, 287, 291, 292, 300, 307, 313, 314, 315, 317, 324–327, 331, 339, 400 Francis William, obchodník v Šošongu 287, 327
Halouška Antonín (1860–1901), Holubův průvodce na druhé africké cestě 1883–1887 268, 273, 291, 296, 328, 400 Hamson 115 Hanzelka Jiří (1920–2003), cestovatel 403 Harrach Jan Nepomuk hrabě (1828–1909), předseda Společnosti Musea království Českého 366 Heber František Alexander (1815–1849), archeolog 51
458
Hepburn, James Davidson (1840 –1893), misionář 156, 199 Herklotz Antonín, rolník ve Stradonicích 46, 53 Herold Eduard (1820–1895), malíř a spisovatel 57 Hof Ludwig Walter, otec Rosy Holubové 271, 272, 281, 430 Hofmann, Leopold Friedrich, svob. pán (1822–1895), ministr financí 219 Hofová Marie, matka Rosy Holubové 381 Hochstetter Ferdinand von (1829–1884), geolog, president Rakouské geografické společnosti 205, 219, 420 Hölder Alfred (1835–1915), vídeňský nakladatel 241, 272, 274, 276 Holub František Josef (1809–1879), ranlékař, otec Dr. Emila Holuba 13–20, 23, 26, 30, 32, 35, 38, 43, 52, 64, 90, 129, 143, 165, 169, 172, 173, 207, 211, 247, 405, 406 Holub František, otec Františka Josefa Holuba 13 Holub Ignác, nejstarší dosud známý příslušník Holubova rodu 13 Holubová Anna (1809–1888), matka Dr. Emila Holuba 16–18, 26, 59, 251, 256, 406 Holubová Anna, manželka Františka Holuba 13 Holubová Rosa, roz. Hof (1865–1958), manželka Dr. E. Holuba 271, 272, 282, 284, 287, 290, 292, 293, 301, 309, 313, 315–318, 324–327, 331, 332, 346, 349, 352, 377, 379, 381–384, 386–389, 392, 397, 400, 403, 430 Holubová Terezie Johanna Carolina (1845–1846), sestra Dr. Emila Holuba 18
Hubbard Gardiner Green (1822–1897), první prezident National Geographic 376 Chacicive, náčelník Bankvakeců 151, 152 Jablonský Boleslav, vl. jm. Karel Tupý (1813–1881), kněz a básník 52 Jahn Jiljí Vratislav (1823–1902), středoškolský profesor 236 Jaksch Anton (1810–1887), profesor I. lékařské kliniky v Praze 35 Janota František, otec Anny Janotové 15 Janotová Anna (1815–1837), první žena Františka Josefa Holuba 15 Jeitteles Ludwig Heinrich, Prof. (1830–1883), zoolog 233 Jensen Ferdinand, syn misionáře Thomase Jensena 331 Jensen Thomas, misionář 159, 179, 200, 283, 287, 330, 331 Jeřábek Jan, holický starosta 90 Jungmann Josef (1773–1847), filolog, spisovatel a překladatel 13 Jurka Antonín, Prof., krajan v St. Paul 378 Kafka Josef (1858–1929), asistent Musea království Českého 349, 364, 367, 370, 428 Kalkusové, preparátoři zvěře 335 Kastl Johann 430 Kastlová Marie viz Hofová Marie Kerr Molo 208 Kerrová Annie 177, 200, 201 Kerrová Julie 145, 200 Kerrovi, rodina v Dutoitspanu a později Bultfonteinu 145, 177, 208 Khama (asi 1837–1923), náčelník Bamangwatů 81, 156, 178, 179, 287, 327
459
Klaboch Eduard (1852–1915), český cestovatel a botanik 31–33, 61, 407 Klapálek František, Prof. (1863–1919), přírodovědec, entomolog 395 Klein 278 Kolocz (+1895), sochař, zhotovitel figurín domorodců na Holubových výstavách 339 Kopřiva Pavel (1850–1932), obchodník s uhlím, manžel Berty Novákové 256, 257 Kořenský Josef (1847–1938), středoškolský profesor, cestovatel a spisovatel 214 Kořistka Karel (1825–1906), geodet, topograf a pedagog 414 Kosteleczký Vincenc Franz (1801–1887), botanik 14, 35 Kottner Josef Ludvík (1843–1923), správce Náprstkova muzea 367, 352, 426 Koula Jan (1855–1919), architekt 366 Kraus, Dr. 233 Krejčí Jan, Prof. (1825–1877), geolog, pedagog 35 Kropatschek, Alfred Ritter von (1838–1911) generál, konstruktér zbraní 277 Krupp Alfred (1812–1887), průmyslník, vynálezce a zbrojař 172 Křižík František (1847–1941), technik a vynálezce 346, 350 Kučera Matěj, městský úředník v Holicích 16 Kynast Johann, Holubův bytný v Žatci 29 Lauffer Emil (1837–1909), malíř 59 Leeb Ignác (1856–1902), Holubův průvodce na druhé africké cestě 1883–1887 268, 292, 293, 300,
301, 313, 315, 318, 325–327, 331, 338, 400 Lejhancová Marie, dcera Františka Lejhance 26 Lejhanec František, syn Františka Lejhance 26 Lejhanec František, učitel v Holicích 26 Lejhanec Karel, syn Františka Lejhance 26 Leopold II. (1835–1909), belgický král 69, 206, 236 Livingstone David (1813–1873), misionář, lékař a cestovatel 67, 85, 86, 89, 129, 140, 150, 153, 156, 159, 167, 184, 188, 238, 277, 411, 422 Luanika (Lewanika), náčelník Maruců 83, 291, 295, 298, 306 Mackenzie John (1835–1899), misionář 156, 179, 190, 199, 200 Mankuruane, náčelník Batlapinů 149 Masner Josef (1819–1892), přednosta oční kliniky 35 Mašek, špeditér 94 Meintjes Tom, búrský farmář 284 Menzl Josef, ranlékař a Holubův bytný v Žatci 29 Merriam Hart Clinton (1855–1942), přírodovědec a etnograf 272, 380 Metelka Jindřich (1854–1921), zakladatel České společnosti zeměvědné 241 Michaelis Hermann, obchodník 95, 114, 117, 119, 121 Mo-Panza, náčelník Matoků 302, 305, 312, 318 Molema, náčelník Barolongů 150, 151, 153, 178 Moncua, náčelník Barolongů 149, 151–153
460
Mošeše (+1870), náčelník Basutů 73, 76 Mulač Jan (1845–1905), pražský fotograf 353 Murray John (1808–1892), nakladatel 213 Nachtigal Gustav 1834–1885), cestovatel 67 Ňambo, náčelník Mašukulumbů 311, 312 Napoleon Bonaparte (1769–1821), francouzský císař 318 Náprstek Vojta (1826–1894), mecenáš, filantrop 10, 91, 93, 94, 97, 109, 113, 114, 118, 139, 140, 143, 146, 147, 150, 160, 162, 163, 169, 173, 189, 193, 195, 198, 203, 205, 207, 211, 214, 216, 218, 220, 225, 230, 238, 239, 247, 248, 253, 256, 276, 280, 353, 357, 378, 390, 411, 417, 420, 429 Náprstková Josefa (1838–1907), manželka Vojty Náprstka 175, 225, 231, 247–251, 253–256, 263, 335, 356, 361, 363, 364, 366, 370, 374, 375, 378, 387, 392, 395, 397, 398, 409 Navrátil Michal, JUDr. (1861–1931), regionální historik a publicista 59, 409 Neruda Jan (1834–1891), spisovatel, novinář a básník 113 Neumann Ludwig, Prof. , přírodovědec, lékař 266 Neumayer Georg von (1826–1909), geofyzik a polární badatel 233 Nickerl Otokar, Prof. (1838–1920), botanik a entomolog 140, 214, 233 Novák Adolf (nar. 1849), bratr Berty Novákové-Kopřivové 57, 58, 60, 250
Novák Ernest (1851–1919), malíř, bratr Berty Novákové-Kopřivové 57, 408 Novák František (1811–1885), otec Berty Novákové-Kopřivové 57, 95–97, 251, 253 Novák František (nar. 1839), bratr Berty Novákové-Kopřivové 57, 59 Novák Jan, farář v Holicích 26 Novák Vilém Jan (nar. 1842), optik, bratr Berty Novákové-Kopřivové 57–60, 205, 250, 408 Nováková Anna, sestra Berty Novákové-Kopřivové 57 Nováková Karolína, manželka Františka Nováka 250, 253 Nováková Marie viz Grafnettrová Marie Nováková-Kopřivová Berta (1852–1935), snoubenka Dr. E. Holuba 57, 59–65, 87, 97, 125, 140, 144, 163, 164, 177, 200, 205, 207, 208, 211, 212, 226, 247–251, 253–256, 258, 382, 406, 408, 409, 411 Obenberger Jan (1892–1964), přírodovědec 302 Oken Lorenz (1779–1851), přírodovědec 406 Olša Jaroslav jr. (nar. 1964), diplomat 423 Otto Jan (1841–1916), pražský nakladatel 241, 346, 349, 350, 387, 395, 420 Paclt Čeněk (1815–1887), dobrodruh a cestovatel 93, 119, 121, 123, 128, 131–133, 165–176, 201, 253, 254, 413, 416 Palacký František (1798–1876), historik a politik 51, 140 Panhansová Marie, Holubova bytná v Žatci 29
461
Pelzeln August von (1825–1891), ornitolog 233, 234 Petera František, kněz a amatérský archeolog 55 Petermann August Heinrich (1822–1878), geograf a kartograf 128, 129, 240 Petzel 228 Presl Jan Svatopluk, Prof. (1791–1849), přírodovědec 14 Prokschová-Gläsrová Mathilda 144, 145, 177, 331 Prokschovi, rodina v Dutoitspanu 143, 145 Průša Václav, rolník v Pátku 164 Purkyně Jan Evangelista (1787–1869), přírodovědec, fyziolog 35, 57 Razák František, farář u sv. Mikuláše v Praze 64 Regel Eduard August von (1815–1892), redaktor časopisu Gartenflora 406 Rhodes Cecil (1853–1902), finančník a politik 81, 83, 84 Rieger František Ladislav (1818–1903), politik 140 Rittich Alois (nar. 1863), sochař 400 Roezl Benedikt (1824–1885), český cestovatel a botanik 31–34, 85, 86, 214 Roezl Vincenc, zahradník, otec Benedikta Roezla 31 Rudolf (1858–1889), korunní princ, syn císaře Františka Josefa I. 214, 219, 220, 224, 225, 272, 274, 383 Říha Václav, městský lékař v Holicích 23, 405 Sekhomo, náčelník Bamangwatů 154, 156, 157, 178 Selous Frederik (1851–1917), cestovatel 424
Sepopo (Sippopo Lutangu), náčelník Maruců 83, 179–187, 191, 193, 196, 197, 289, 298, 302 Sešele, náčelník Bakvenů 81, 153, 154 Schneemann Filipp 208 Schuster Konstantin, přítel Čeňka Paclta v Turnově 175 Schweinfurth August Georg (1836–1925), cestovatel 67, 372 Silberer Victor (1846–1924), průkopník letectví 393 Sitta Václav, purkmistr v Holicích 234 Skramlík Emilián, rytíř (1834–1903) pražský purkmistr 214, 216, 218, 224, 428 Söllner Osvald (+1886), Holubův průvodce na druhé africké cestě 1883–1887 268, 284, 290, 292, 296, 300, 313, 314, 316, 318, 384, 426 Sommer Johann Gottfrid (1782–1848), topograf 51 Stanley Henry Morton (1841–1904), cestovatel 67–69, 85, 129, 159, 268, 277, 420, 427 Stefanie (1864–1945), dcera belgického krále Leopolda II., manželka korunního prince Rudolfa 225, 272 Steindachner Franz, Prof. (1834–1919), zoolog 233 Stillfried Raimund von (1839–1911), c.k. dvorní fotograf 353 Stow George Wiliam (1822–1882), geolog 163, 415 Streit Vincenc (nar. 1942), publicista 380 Studnička Alois (1842–1927), osvětový pracovník, ředitel první řemeslné školy v Jaroměři 140, 221, 357 Studnička František (1836–1903), matematik 214 Surcouf Eduard, francouzský vzduchoplavec 350
462
Šimáček František (1834–1885), pražský tiskař a nakladatel 420 Škarda, Dr. předseda Měšťanské besedy v Praze 216 Šolc Jindřich (1841–1916), pražský primátor 346 Šoulavý František, hostinský v Holicích 16 Špíral Josef (1845–1886), Holubův průvodce na druhé africké cestě 1883–1887 268, 287, 293, 294, 422 Štětina Jaromír (nar. 1943), cestovatel 403 Štolba Josef, JUDr. (1846–1930), spisovatel a cestovatel 214 Šubert František Adolf (1849–1915), ředitel Národního divadla 346 Taafe Eduard Franz Josef, hrabě (1833–1895), šlechtic a politik 339 Taylor Ross, syn Williama Taylora, redaktor časopisu Illustrated Christian World 427 Taylor William (1821–1902), misionář, vydavatel časopisu Illustrated Christian World 354, 427 Teichovi, přátelé Čeňka Paclta i Dr. Emila Holuba v Kimberley 169 Theunissen, Holubův společník na III. výzkumné cestě 186, 187, 190 Thümen Felix, Prof. (1839–1892), botanik 233 Thun-Hohenstein František, hrabě (1847–1916), český místodržitel 346 Treitz Václav (1819–1872), lékař a patolog 35
Ulrichová Kateřina, Holubova bytná v Praze 28 Viktorie (1819–1901), královna Spojeného království Velké Británie a Irska 188 Vocel Jan Erazim (1803–1871), český buditel a archeolog 46, 48, 55, 408 Votrubec Ctibor (1925–1997), geograf 422 Vrťátko Antonín Jaroslav (1815–1892), spisovatel, redaktor časopisu Muzejník 357 Warren Charles, gen. (1840–1927), guvernér Západního Griqualandu 81, 82, 226 Webb, misionář 150, 151, 178 Weber Barbara 430 Weber Filip, svobodný pán z Ebenhofu (1818–1900), český místodržitel 206, 223 Westbeech George (1844–1888), lovec a obchodník v Pandamatence 83, 193, 198–200, 288, 291, 296, 298, 324, 326 Wilhelm Franz, předseda rak.-uher. spolku pro vývoz 272, 274 Yule Henry, sir (1820–1889), orientalista 213 Zikmund Miroslav (nar. 1919), cestovatel 403 Želízko Jan Vratislav (1874–1938), geolog, paleontolog, Holubův životopisec 9, 283, 362, 394, 396
463
M a rt i n Šá m a l
E m i l Holu b Cestovat e l , e t nogr a f, sběr at e l Fotografie Národní muzeum, INNOVATE s. r. o., Pavel Hnízdil, Martin Šámal, Jiří Vaněk Mapy Jan Šejbl Obálku a grafickou úpravu navrhl Vladimír Verner Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2013 jako svou 1125. publikaci ve spolupráci s Národním muzeem Vydání první. AA 19,77. Stran 464 Vědecký redaktor PhDr. Milena Secká, CSc. Odpovědná redaktorka Marie Válková Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Doporučená cena 398 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: info@ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz Národní muzeum Praha 1, Václavské nám. 68 www.nm.cz ISBN 978-80-7429-243-9 (Vyšehrad, spol. s r. o.) ISBN 978-80-7036-375-1 (Národní muzeum)
