Luteránská hudba v Praze v předbělohorském období

Univerzita Karlova v Praze

Filosofické fakulta Ústav hudební vědy

Josef Šebesta

Luteránská hudba v Praze v předbělohorském období Tři

skicy z hudebního života rudolfínské Prahy

Obecná teorie a

dějiny umění

a kultury

Hudební věda

Vedoucí práce- Doc. PhDr. Jaromír Černý, CSc.

2006

strana

OBSAH

6

1. Prolegomena

2. Joannes Knefelius

22

3. Martin Krumbholtz

61

4. Melchior Vulpius

76

5.

Několik

slov na

83

závěr

85

6. Edice:

a) Martin Krumbholtz: Und da die Bauleute den Grund legten, 1-47 a) Joannes Knefelius: Musica coeli co lis res grata (Echo),

7. Soupis

8. Soupis

pramenů

1-19

92

a literatury

102

příloh

2

Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

/--.LJ
// / . ' /'_:1- lLL-J t:t_J /

(

-··

-·

J

7

~~._.:.....'-/ ( --·

.

;·

v Praze, dne 19. břez;a--2006

3

-----

Abychom užili také podpory představivosti, je že kdykoli se vyvozuje

něco

třeba

si uvědomit,

neznámého z něčeho již předem poznaného,

neodhaluje se tím

nějaký

rozšiřuje směrem

k pochopení, že požadovaná věc má tím nebo oním

způsobem

nový rod jsoucna, nýbrž se celé to poznání

podíl na podstatě toho, co je v předloženém dáno.

(René Descartes: Regulae ad directionem ingenii/Pravidla pro vedení rozumu, Praha 2000, str. 137, pravidlo XIV.

4

Považuji za příjemnou povinnost poděkovat všem, kdo se radami, připomínkami a osobním zájmem zasloužili o vznik této práce. Jsou to

Jitka Bajgarová, Jan Baťa, Jaromír Černý, Jarmila Gabrielová, Petr Daněk, Marta Hulková, Helmut Loos, Libuše Kozlová, František Malý, Zuzana Petrášková, Jiří Sehnal a především moje rodina.

5

1. PROLEGOMENA Po celých sto let po upálení Husově stáli Čechové takřka na místě hanby nenávidění

mezz národy, národ, v

němž

zloba nad

kacíři;

jako ohavní

pochopíme, že když

českým poblouzněním

žila

nejhlouběji,

konečně

týž

dal za pravdu

stanovisku prokletých, ano zašel dále než sami Čechové v kacířské odvaze, přihlásil se u osamocených Čechů nejen pocit radostného zadostiučinění, ale i

touha po vzájemném

dorozumění,

sblížení a pomoci. Tak vyvíjelo se

přátelství

českoněmecké, tak luteranismus šířil se znenáhla po Čechách.

(Josef Pekař) 1

Úvodem je třeba říci, že se česká hudební historiografie problémem předbělohorské

konfesionality v

hudbě

dosud v plné

míře

nezabývala,

luterská evangelická konfese a s ní spojená hudební kultura v Čechách je reflektována

zanedbatelně, 2

ostatními historickými

chaoticky. V systematickém zpracování této historie

zjevně

rozsáhlou

nejdále

pokročila

publikační činností

předbělohorské

dějinné

o

nejrůznějších řadu

zmíněném

vydělit

období totiž

a následné

skutečně

kapitoly

české

poměrně

jednotlivých otázek týkajících se

a náboženského kvasu v

hoře

poněkud

vývojových momentech

od basilejských kompaktát (1436) až k násilnému éry bitvou na Bílé

pak

obecná historie, což dokazuje

doby. Nastolila zde

problémů společenského

vědami

českých

zemích v

ukončení

staroměstské

době

utrakvistické

exekuci (1621). Ve

cítíme gradační linii, z níž lze jen obtížně

kratší úsek z celku a interpretovat jej nezávisle na kontextu, aniž

nenaznačíme

ostatní historické souvztažnosti. Pokud se tomu tak

jen v hudební historiografii

děje,

může

být postup

přece

ospravedlněn

Josef PEKAŘ: Postavy a problémy českých dějin, Vyšehrad Praha 1990, str. 148-149. Na stejný problém upozorňuje Jana Fojtíková již v roce 1981 ve studii Hudební doklady Husova kultu v 15. a 16. století. Srov. poznámku 17. 1

2

6

..................................________ účelovostí

hudebního pramene pro konkrébú komunitu, pro konkrébú

akci. Tato komunita a její hudební praxe však byla v okamžiku aktuálního použití hudební

předlohy součástí

svých možností reagoval na

vývojového momentu, jenž podle

společenský

a politický vývoj. Zpracování

hudebního pramene bez znalostí širších souvislostí do podoby studie, strukturované na úvod, stav bádání, srovnání s podobným hudebním pramenem nebo podobnou kompozicí, edici a soupis literatury, znamená vytvořit

jednoplánový obraz, jenž s nikým a s

Specializace ve

vědě

pokročila

ovšem

orientují již jen v oblasti svých plynoucí z výzkumu jiných

ničím

nekomunikuje.

natolik, že se odborníci

vyhraněných zájmů

oborů nestačí

z různých

bezpečně

a širší souvislosti

důvodů

registrovat.

Úzké zaměření přináší sice cenné poznatky, ale jejich hodnota je sporná, pokud se je

nepodaří začlenit

do širšího historického

to, že izolované oborové poznatky jsou jen z kulturních

dějin

JSOU

součástí.

Nedílnou

přispět

složkou

náboženství, morálka, filosofie, historik usilující o

zařazením

a teprve jejich

získávají jasný význam a mohou

umění,

komplexnější

uměle

společenských,

ale

hlavně

dnes užívá množství luteráni,

protestanté,

novokřtěnci,

do dobového kontextu

každé

kulturní

právo a

věda,

lidí na

dostatečné

současnosti

je

a je tedy logické, že

svůj

základě

obor

přehlížen. Určit

hudebního pramene je

znalosti o jejich sociálních,

politických ambicích. V případě 16. století se

termínů

pro konfesní

kališníci,

pikarti, husité,

bratří,

příslušnosti,

novoutrakvisté,

například

staroutrakvisté,

podobojí vlažní, podobojí radikální,

ortodoxní, kalvinisté a mnoho dalších, císařského

vytrženými momenty

obraz nesmí tyto dobové sounáležitosti

společenství

nemožné, jestliže nemáme

Znamená

k pochopení celkové situace, jejíž

ignorovat, pokud ovšem sám nechce být mimo identitu konkrétního

vědomí.

přičemž například

samotný text

Majestátu z roku 1609 má k rozlišení konfesí jedinou

formulaci: "porovnání mezi stranou pod jednou a pod obojí". Doboví 7

kronikáři

taková

neměli potřebu vytvářet

a historikové jako by

označení.

U Pavla Skály ze

Zhoře

jen

těžko

výrazy pro

hledáme termín,

kterým by odlišil nekatolíka od katolíka, a když jmenuje knížete z Brunšvíku nebo

landkraběte

s ostatními (katolickými) Pouze v

několika

málo

z Leuchtenberku,

císařskými úředníky

případech

činí

tak ve spojení

bez jakýchkoliv

používá spojení "stavové

dodatků.

evangeličtí".

Také historik Jaroslav Pánek se ve své publikaci Když císař odchází striktně drží výrazu evangelíci,

například: čeští

evangelická opozice a

podobně.3

němečtí

evangelíci,

evangelíci,

Pozoruhodné jsou v tomto smyslu i

deníky roudnického hejtmana Blažeje Albína z Weisenberku. Blažej Albín byl

přítelem

pražského

úředníka Jiříka

v jeho denících se z velké jak je

při

svých

části

návštěvách

týkají i Jiříka

u

Zálužského z Helfštejna a zápisy revolučních

událostí v Praze, tak

Zálužského prožíval.4 V těchto

denících nenajdeme ani slovo o konfesi jednotlivých osobností

či

náboženských komunit a nepoznáme v nich rozdíl ve vnímání prožívané současnosti, ať

jde o rok 1611, nebo 1625. Tyto deníky, a i další dobová

literatura, jsou

důkazem

přijímali

toho, že

svou každodennost a

o ní zcela jinak, než jak jejich

průběhu

19. a 20. století prezentovali.S

patent Ferdinanda II.,

obyvatelům přestoupit

událostí

přemýšleli

myšlení a chování historikové v Protireformační

současníci předbělohorských

nařizující

na katolictví nebo se do šesti

všem svobodným měsíců vystěhovat

ze země uzavřel31. července 1627 reformační kapitolu v Čechách.6 Český král Ferdinand II. použil v tomto dokumentu jasnou terminologii: " ... aby

Jaroslav PÁNEK: Když císař odchází, Akropolis, Praha 1997. Petr KOPIČKA: Deníky roudnického hejtmana Blažeje Albína z Weisenberku z let 1611 a 1625, KLP, Praha 2003. 5 Ke sledované terminologii srov. Petr Claus HARTMANN: Kulturen im 17. Jahrhundert: Ka/vinisten, Lutheraner, Katho/iken, in: Der Winterkčinig- Fridrich V., Katalog zur Bayrischen Landesausstellung 2003, Stadtmuseum Amberg, 2003, str. 46-52; Zdeněk V. DAVID: A Cohabitation ofConvenience: The Utraquist and the Lutherans Under the Letter oj Majesty, 1609-1620, in: The Bohemian Reformation and Religious Practice, sv. 3, Akademie věd ČR, Praha 2003, str. 173-214. 6 Srov. Hermenegild JIREČEK: Obnovené právo a zřízení zemské dědičného království Českého, Praha 1888, str. 2-6. 3

4

8

tak mzmo svaté apoštolské a jediné spasitelné křesťanské římské náboženství (které od doby, kdy království bylo přivedeno od pohanství ke křesťanské víře, neporušeně

v něm trvalo) nebyla zaváděna a dovolena žádná jiná víra nebo

svádějící kacířské

konfesijní

příslušnost

evangelíky, celkům,

zhoubné bludy, roty a sekty." Zdá se tedy, že se dobová

přičemž

až do Majestátu v roce 1609

na katolíky a

ti druzí, hlásící se k malých či větším samostatným

existovali

v rámci

akceptovaného

právního

"Augsburské konfese", jež vzešla z iniciativy a Tobiáš Závorka v

dělila

předmluvě

bojů

uspořádání

Martina Luthera.

ke svému spisu Pravidlo služebností

církevních z roku 1607, mluví o Augsburské konfesi jako o jediné právní

instituci,

zastřešující

všechny evangelické strany politického spektra.?

Množství nejasné terminologie se v dějin

průběhu

zpracování našich národních

stalo základem k nejasným formulacím a je

někdy

lépe, když tyto

sporné kapitoly minulosti posoudí historik "odjinud", což je

třeba případ

anglického historika Roberta Ewanse, jenž ve své knize Rudolf II. a jeho svět

dokázal z pozice tradicí nepoznamenaného badatele

předložit

pozoruhodný pohled na předbělohorskou problematiku v Čechách, a to prostřednictvím

moderního výkladu

dějin

kultury a idejí.

V komplexním hodnocení historického vývoje - a právě

v

předbělohorském

porušování

zákonů

a

období-

jasně

nařízení

je tím

prvořadě

pozorujeme, že cílené a vědomé nejdůležitějším

však politicky. V tomto

směru

roku 1520 do Bílé hory koncentrací takovýchto důležité

ukazatelem

české společnosti nepřijatelné,

k poznání, co vše bylo v tehdejší nábožensky,

nejkonkrétněji

jak

je stoleté období od

tlaků,

v nichž se zvedají

vrcholy jako první stavovské povstání (1547) s následnými

Tobiáš ZÁVORKA- LIPENSKÝ: Pravidlo služebností církevních. To jest: Shromáždění všeho spolu, se při služebnostech Páně v církvi svaté od starodávna užívalo a užívá. Od těch, kteří v jazyku českém služebnosti Boží konají. Shromážděné, opravené a složené od kněze Tobiáše Závorky Lipenského, děkana doubravnického. Léta Páně 1607. Národní knihovna ČR, sign. 54 A 49.

7

čehož

9

popravami a konfiskacemi majetku, vyhlášení České konfese (1576), císařský

(1618),

majestát (1609) nebo volba Fridricha Falckého za

zvláště

výsledek

reagovali

nenotovaných Čechů

mezi

rozmělňování

průběh

však bleskový

letáků,

glosátoři

doboví

aby tak dali

"civilizované" politických

bitvy na Bílé

střetů

stovkami

písněmi

národy. do

hoře

českého

krále

(1620), na jejíž notovaných

1

najevo svoji radost z návratu právě

A

toto

přenášení

uměleckého prostředí

a

výtvarných,

literárních a hudebních zpracování nejlépe vykresluje souvztažnost politického a kulturního upozornit,

že tyto

dění.

tlaky

prostřednictvím české

Tento vztah platí i naopak. Je však

třeba

jakkoli byly vedeny z české strany

-

šlechty, vposledku pak z vývojového procesu

Jednoty bratrské - by nemohly politicky ani nábožensky obstát, nebýt prvořadě

razantního vstupu Lutherových myšlenek do celoevropského, českého prostředí.

však do

Boj

německých luteránů

pak od

počátku

dvacátých let 16. století znamenal otevření druhé fronty reformace, a tedy zároveň

přesunutí

protireformačních

(husitská),

značné

části

směrem

na sever do

prostředí

před

ale

transformací Husova

převzali učení

dokonce

sto lety dusila

převrat

vojska první pokusy o státní

přidali,

vojenských

vznikající reformace

husitského vzdoru, jejich potomci se o sto let nejen

a

sil, jež na sebe do té doby vázala reformace

Došlo tak k paradoxní situaci; zatímco křížová

politických

jeho

v

českém

později

česká

německé. německá

prostředí

k tomuto vzdoru

nejhlavnější

myšlenky

samotným Lutherem. Lutherovo prohlášení

po prostudování Husova traktátu O církvi v roce v roce 1620: "Já nevědomky nevědouce,

posavad všemu jsem

učil

i

všichni jsme husité. ",s jasně

věřil, čemu svědčí

o prolnutí obou

zvláště

v období vlády Rudolfa II. na

snah. Ve druhé

polovině

českém trůně,

vposledku pak i ve funkci

8

16. století-

Jan Hus; zkrátka, ani sami

císařské

Ferdinand HREJSA: Česká reformace, JosefR. Vilímek-Praha 1919, str. 32.

10

a to

reformačních

hlavně vůči

podepsání Majestátu - zřetelně pozorujeme nejen

společný postup

představitelů obou front v otázce politického vlivu, ale také urputnou

snahu představitelů Jednoty o setrvání na svém tradičním výkladu některých věroučných otázek. Luther na to reagoval slovy: "Buďte vy čeští

a my němečtí apoštolé; služte vy tam, jako se vám příčiny dávají a my také, jak se nám zde příčiny dávati budou". 9 O tom jak si představitelé Jednoty vážili

zápasu Martina Luthera o

společnou věc, svědčí

množství jeho

spisů

přeložených

do češtiny, ale také množství vlastních publikací, kterými

představitelé

Jednoty vstupovali do vzájemných

rozhovorů

s Lutherem.

Posléze je jeden z nejvýznamnějších představitelů Jednoty Jan Augusta zhodnotil slovy: "Luther jest

křesťan,

od bludův antikristových k čisté pravdě

evangelické Kristem Pánem obrácený jako i já, služebna( a kazatel cierkve jako i já. Ano, nad mne vyšší, dokonalejší,

prospěšnější

bojovník za cierkev Kristovu

udatný etc. Nadto s nímž sem spolu i s tovaryši svými v dobrou známost, milost, přízeň

iv

křesťanské

Tento vývoj studentů,

kteří

sjednocenie a v svornost všel. "lo

přilákal

pro své

do reformujícího se Saska množství vzdělání

vyhledávali

hlavně

českých

univerzitu ve

Wittemberku, na níž Martin Luther (1483-1546) až do své smrti

působil.

Již v roce 1520 se zde zapsalo 8 studentů z Čech a Moravy a s dalšími roky jejich počet narůstal. l l V roce 1540 jich bylo již 18. V celkovém počtu se jedná o

téměř

tisíc jmen, z nichž

některá

nacházíme

politických nebo náboženských souvislostech, vznikem vlivné evangelické strany na Novém 16. století. Vedle Wittembergu

směřovali

reformované university. Geograficky

zvláště

Městě

však

později

čeští

nejdostupnějším

v

různých

ve spojení se

pražském ke konci studenti i na jiné a také co do

počtu

Ferdinand HREJSA: Česká reformace, Josef R. Vilímek-Praha 1919, str. 45. Martin LUTHER: O klíčích Kristových, O církvi svaté, V překladu Jednoty bratrské 1539( překlad a edice Jan Augusta), ed. Ota Halama, Lutherova společnost-Praha 2005, str. 18. 11 Srov. Ferdinand MENČÍK: Studenti z Čech a Moravy ve Witemberku od roku 1502 až do roku /602, in: Časopis Musea Království českého, roč. LXXI., sv. 3, Praha 1897, str. 250-268.

9

10

ll

zapsaných město

českých

studentů

nejvýznamnějším

bylo

universitním

Lipsko.12 K důležitým souvislostem, kterým je třeba věnovat pozornost,

1 šíření

hudebních

materiálů

tiskem i opisem a studium

patří

přijímacích

podmínek, za kterých sociální a kulturní vývoj probíhal. Neobvykle velký počet

bratrských

tisků

-

včetně tisků

notovaných, kancionálových - po

roce 1520 je důkazem intenzivního "česko-německého" dialogu. Časté návštěvy

Jana Lukáše, Jana Augusty, Michaela Weisse, Jana Roha a Jana

Blahoslava ve Wittemberku Jednoty bratrské společné

tvoří

jasně

kontext ke

odkazují k této možnosti. Kancionály kancionálům německým,

vzešlým ze

dílny Martina Luthera a Johanna Waltera, a dokonce se zdá, že

jejich hlavním smyslem bylo více pronikajícímu do

vytvořit českou

prostředí

protiváhu k luterství, stále

Jednoty.B

Dostáváme se tak do nitra procesu, jenž sice probíhal mimo vlastní hudební aktivity, ale v obce a

němž

společnosti, 1 4 nepočítáme-li

vydal v roce 1570 bratrský dobové chápání hudby středmého

sněm

těmito

hudbu dvorskou.

dekret O muzice, v

něm

Nikoli nadarmo němž

formuloval

slovy: "Což se muziky do týče,

užívání jí, kdežby nebyla ku

Odsoudil v a tím se

hudba nejlépe odrážela náboženský život

překážce

poněvadž

ale ku pomoci pobožnosti ... ".

i zneužívání hudby k radovánkám spojeným s opilstvím,

značně přiblížil

chápání hudby Martinem Lutherem.

Srov. 1. V. ŠIMÁK: Studenti z Čech, Moravy a Slezska na německých universitách v XVI.-XVII. Století, in: Časopis Musea Království českého, roč. LXXX., sv. I, Praha 1906, str. 118-123. Zde na straně 121 je poznámka o oblibě university v Marburku studenty bratrské víry. 13 Jedná se zvláště o tyto kancionály: 1519 Litomyšl, ed. Jan Lukáš; 1531 Mladá Boleslav, ed. Jan Augusta; 1531 Mladá Boleslav, ed. Michael Weisse (německý překlad českého kancionálu); 1541 Praha, ed. Jan Roh; 1542 Litomyšl, ed. Jan Roh; 1544 Norimberk, ed. Jan Roh (německý překlad českého kancionálu 1541 ); 1554 Královec, ed. Alexander Aujezdský (polský překlad českého kancionálu 1541 ); 1561 Šamotu ly, ed. Jan Blahoslav; Ivančice 1564, ed. Jan Blahoslav; etc ... Tyto kancionály s obsahem mnoha stovek písní (například Rohů v z roku 1541 obsahoval 482 písní, Šamotulský z roku 1561 dokonce 735 písní) infiltrovaly do sebe přitom jen nepatrný zlomek z Lutherovy německé produkce, nepřesahující dvě desítky písní. 13 K tomu můžeme připočítat Čtyři knihy o hudbě Václava Philomathea, jež pětkrát 'vyšly tiskem, a to v létech 1512, 1518, 1523, 1534 a 1543; 13 a také odbornou hudební příručku Jana Blahoslava: Musica to jest Knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající, z roku 1558. 14 Provozováni světských předloh, např. madrigalu nebo tanečních sbírek nemáme s výjimkou parodických mší v bratrském a luteránském prostředí obcí doloženo. 12

12

sociálně

Uvažujeme-li o

historických a konfesijních aspektech

kulturního života rudolfínské Prahy, tušíme, kolik tezí by bylo možno vyslovit v závislosti na například

různém

úhlu pohledu a oborového

zaměření,

z pozice historika církevního, literárního, vojenského

či

obecného. Žádná z nich však nebude mít šanci na komplexní vidění problémů,

pokud se nepokusí do svých úvah zahrnout i

skutečnosti

z

hudebního života.ls Zesílení Husova kultu ve druhé nejen do výtvarného

umění

řadě

podobě

i v

ve své

písňové,

době předbělohorské

slovy: "Tyto

přímé

podobě,

Příspěvek

ke studiu husitské

popsala Jana Fojtíková tuto situaci v

doklady liturgické praxe jsou

zprávami o impozantním

kancionálové

výrazněji

motetové a mešní.16 Ve vynikající studii

Hudební doklady Husova kultu v 15. a 16. století. tradice v

16. století se promítalo

a literatury, ale mnohem

ovlivňovalo českou společnost

v neposlední

polovině

průběhu

plně

závěru

v souladu s historickými

oslav Husova svátku ,

zvláště

v 16. století.

[... ]Jsou jimi proniknuty i pís{wvé a liturgické texty husovského repertoáru 15. a 16. století. Lze dokonce

předpokládat,

že právě hudební projevy a zejména písně

sehrály vzhledem k šíři působnosti významnou úlohu této

představy

při formování

v nejširších vrstvách. "17 Hudba vždy byla

spojovníkem mezi

současností

a utvrzování

nejcitlivějším

a tradicí, mezi realitou a imaginací, a je

úkolem hudební historiografie, přesvědčit o tom i badatele v jiných historiografických oborech.

Srov. Marie KOLDINSKÁ: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popravišti. Paseka, Praha- Litomyšl 2004. V této publikaci ignorovala autorka výsledky so~časnéh~ h~d~b~ě­ vědného výzkumu a obsáhlá kniha je tak vystavěna na prvcích, které z pohledu teto vědm d1sc!plmy 15

nejsou akceptovatelné. . 16 Srov. Jaromír ČERNÝ: Hudba české renesance, Státní knihovna ČSR-Praha 1982, str. 13. C1t: "Organicky pak navazují čtyři mše z com~une sanctor~"} (o apošt~lí.ch, ~uče~~ících, vyz.navačích a pannách) [ ... ].Je pozoruhodné, že formulař o muéedmctch ~yl c.hapan predevstn; Jako ..mse "k'! ctt a. slávě ... českých mučedníků, samotného Mistra Jana Husa, Jakoz 1 Mtstra Jeronyma ... .'Jak VY_slovne uvádí dedikace Jana Slánského. " Dále srov. kapitolu Den památný mistra Jana Husy, m: Tobiáš ZÁVORKA- LIPENSKÝ, pozn. 7. . 17 Srov. Jana FOJTÍKOY Á: Hudební doklady Husova kultu v 15. a /6. století. Příspěvek ke studtu husitské tradice v době předbělohorské, in: Miscellanea musicologica, roč. 29, Praha 1981, str. 51-145.

13

"Že pak nynie to, což bylo proti papeži a cierkvi jeho skrze mistra Jana Husa, apoštola

českého

skrze ne'Kdejšie

nepřátely

a

mučedlnfka

Kristova,

započato,

hojnějf

již

téhož mistra i následovnfkuov jeho,

se rozmáhá

jmenovitě Němce,

jako doktora Martina Luthera a jiné. "18 Tato slova Jana Augusty, nejvyššího představitele

Jednoty bratrské v

polovině

16. století a autora více než 140

písní v bratrských kancionálech, o renesanci Husových myšlenek prostřednictvím německé

polovinu století, dvoře

včetně

předznamenala

reformace jako by

období

přítomnosti

Rudolfa II. na

druhou

císařském

v Praze. Pokud tedy chceme uvažovat nad problémy hudební

kultury 16. století v Čechách, nevyhneme se vlivu německých luteránů, zvláště

v období rudolfínském, v

německé

protestantské

němž

šlechty,

v nejvyšších dvorských funkcích,

se Praha stala

zastoupené přímo

na

prostřednictvím

císařském

centrem luterství v

dvoře

Evropě.

Jen

zde mohly vyvrcholit snahy o prosazení náboženské svobody, kterou v

sobě

v roce 1609 zahrnul Majestát Rudolfa II., formulovaný a do

vítězného

společným

konce dotažený

úsilím Václava Budovce, jako

představitele českých-, a Jáchyma Ondřeje Šlika, jako představitele německých

luteránů.

Josef

Pekař

tuto kooperaci formuloval slovy:

"Vybojován{ Majestátu na svobodné vyznáván{ triumfem

české

Jednoty bratrské, nejen ziskem

německých luteránů

opozice se

v zemi."

skutečně

19

"české"

českých,

Zdá se tedy, že v

konfese bylo nejen

ale i okázalým

případě české

úspěchem

stavovské

jednalo o luteránismus Augsburského vyznání jako

politickou stranu, jež v té

době působila

jako jediná legální protiváha

s celoevropským významem.

Jan AUGUST A: Předmluva toho, kterýž tuto knížku, z němčiny v češtinu přeloženů, impresorovi k tištění dal, in: Martin LUTHER: O klíčích Kristových, O církvi svaté, V překladu Jednoty bratrské 1539 (překlad a edice Jan Augusta), ed. Ota Halama, Lutherova společnost-Praha 2005, str. 22. 19 Josef PEKAŘ: Bílá Hora. Její příčiny a následky., in: Postavy a problémy českých dějin, Praha 1990, str. 150. 18

14

Rudolf II., jako

český

mnoho zajímavých rozhodnutí, české země

císařského

zároveň

a jejich hlavní

římský císař, učinil

král a

dvě

město

z nich však měla

městem

rezidence

vyslanců

podepsání

císařského

Svaté

a paláce

klíčový

říše římské

příslušníků

a

čemuž

urychleně

význam pro

přestěhování

Prahu. Jednak to bylo

dvora v roce 1583 z Vídně do Prahy, díky

i hlavním

za dobu své vlády

se Praha stala v ní

vyrůstaly

dvorské šlechty, a jednak

Majestátu v roce 1609 o náboženské

svobodě

pro

evangelíky sdružené v tzv. České konfesi, potažmo i pro evangelíky konfese

německé,

zvláště němečtí

luterské. 20 I když již

náboženskému

rokem 1609

měli čeští

a

evangelíci v Praze relativní svobodu, znamenalo její

uzákonění vytvoření

kterého pražští

před

zcela nového

Němci

společenského

a politického

prostředí,

využili k sociálnímu, ekonomickému, ale

osamostatnění.

hlavně

k

Nikoli náhodou zhodnotil Jan Amos

Komenský česko-německou před bělohorskou součinnost slovy: "Ty,

Jednoto

německá,

bylas mou nejmilejší sestrou, kterouž mi nejprve, když jsem se

v samotnosti své ohledala, ku

potěšení

vzbudil Pán, a kterouž jsem já

srdečně

milovala, ac'Koli tvá láska (pro mou sprostnost) ke mně brzy vychladla. "21 Rudolf II. podepsal Majestát 9. července 1609 a již v listopadu téhož roku byly v Praze založeny dva německé evangelické sbory: první na Starém Městě pražském o počtu 2 tisíce členů, druhý na Malé Straně, sdružující

na 1 500 věřících.22 V té době konali němečtí luteráni své bohoslužby v propůjčených prostorách kostela sv. Kříže na Starém Městě pražském a sv. Jana Křtitele na Malé Straně. Iniciativu obou německých obcí v Praze koordinoval saský dvorní kazatel a zpovědník saského kurfiřta Dr. Zde srov. zvláště Kamil KROFTA: Majestát Rudolfa II.- Přednáška proslavená ve schůzi historického klubu dne 25. června 1909., Praha 1909, str. 1-26. 21 Jan Amos KOMENSKÝ: Kš aft umírající matky Jednoty Bratrské, Amsterodam 1650, ed. Ferdinand Hrejsa, Praha (bez datace), str. 22. 22 Tuto situaci podrobně popisuje Ferdinand HREJSA: U Salvatora- Z dějin evangelické církve v Praze (/ 609-/632), Praha 1930, kap. Založení něm. ev. sboru v Praze (1609), str. 7-1 O. Srov. též Zdeněk BOHÁČ: Národnostní poměry v Zemích éeské koruny v době předhusitské a do Třicetileté války, in: Husitství-Reformace-Renesance, Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, Edd. Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka, Noemi Rejchrtová, Praha 1994. 20

15

polovině

roku 1610

zahájeny mohutné sbírkové akce po celém protestantském

Německu

Mathias Hoe z Hoeneggu, z jehož iniciativy byly již v

(avšak ani mnohá města v Čechách nezůstala stranou) na vybudování representativního

střediska,

předpokládaným

povýšením na vysoké

jak bohoslužebným

cílům,

jež by fungovalo jako kolej, gymnázium (s

tak

učení)

vzdělávání

v

a chrám, a sloužilo tedy

německém

jazyce. Za tím

účelem koupil Jáchym Ondřej Šlik rozsáhlou stavební parcelu v Dušní Městě

ulici na Starém

pražském a sám navíc do sbírkového fondu 12. ledna 1611 se

započalo

listopadu již škola zahájila

činnost.

července

položen základní kámen ke

stavbě

nemalou

částkou přispěl.

27.

kolejí byl celý vysvěcen

5.

víceúčelový

října

střetů

pak byl

slavnostně

kostela sv. Salvátora. 23 Církevního

dozoru nad celým komplexem se ujal z Hoěneggu. Za neustálých

se stavbou školy a 13.

zmíněný

Dr. Mathias

Hoě

s Karlovou univerzitou a jesuitskou

komplex

přesto

dokončen

a

slavnostně

1614.24 Relativní náboženská svoboda pod ochranou

Majestátu však v Praze

vytvořila

také podmínky k mocenskému boji

uvnitř evangelického prostředí. Sami představitelé České konfese hledali

vlivné pozid· na

nejrůznějších

stupních politického i náboženského

spektra, od luterského, až po kalvinisty. Ferdinand Hrejsa o tom píše: "Obě

ta

křídla,

luterské a orthodoxní až kalvínské, byla

přes různost

postupu ve

hlavních věcech jednotná, stála proto na České konfesi a lišila se navzájem toliko v několika málo

věroučných

tyto otázky subtilní

otázkách lidu celkem

hlavně

stojícími v popředí obou

o

křídel

nepřístupných.

podstatě večeře Páně,

a

zvláště

23

Ale

právě

pro

bylo mezi osobnostmi

mezi jejich bohoslovci, a i v samé

Pramenné informace i literatura, která je zpracovava, jsou skutečně velice rozsáhlé a z nejvýznamnějších současných publikací srov. alespoň Emanuel POCHE a kolektiv: Prahou krok za krokem, Praha 1985. Dále pak od stejného autora Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988. Hlavně však Pavel VLČEK a kolektiv: Umělecké památky Prahy, díl 1 - Staré město, Josefov, Praha 1996. Tato vyčerpávající publikace navíc disponuje rozsáhlým odkazovým aparátem, ale hlavně reprezentativním soupisem další literatury. 24 Této otázce se podrobně věnuje Josef LUKÁŠEK: Jáchym Ondřej hrabě Šlik, Praha 1913, str. 89-102. Částečně také František EKERT: Posvátná místa královského hlavního města Prahy, sv. 2, Praha 1884, str. 368-376.

16

konsistoři

dosti značné napětí, ač daleko ne takové, jako v zemích sousedních. Než

i v čechách oba ty směry zápasily o vedení české církve, směr orthodoxní a kalvínský v tichosti,

směr

luterský pak

zjevně

se domáhal postavení vedoucfho,

ne-li výhradnz7w v české církvi, ztotožňuje Českou konfesi se svým směrem."

V té

době

dokonce sám Rudolf II. inklinoval k Lutherovým myšlenkám a dvoře

nejvyšší poradní funkce na jeho reformace,

například

Jindřich

německé

vykonávali stoupenci Jiří

Julius z Brunšviku, nebo

Ludvík

přiostřila

z Leuchtenbergu. 25 Již tak vyhrocená situace se dále

po

korunovaci Ferdinanda Štýrského, vrcholného stoupence katolické Ligy, českým

června

králem 29.

1617.26 V některých

evangelické kostely dokonce bourány. Na 5. stavů

(1618) byl proto svolán sjezd adresovaný Ferdinandovi, v

němž

českých městech

března

byly

následujícího roku

podobojí. Vzešel z něj dopis

naprostá

většina představitelů stavů

žádala respektování zákonnosti, plynoucí z Majestátu Rudolfa II. 21. května

obdrželi zamítavou

krvavý

běh

císařské

na 30

odpověď

válečných

a o dva dny

pražského

odstartovali

let, když vyhodili z oken Pražského hradu

místodržící katolického vyznání. Na

administrativy

později

královského

uprázdněná

dvora

se

místa v čele

propracovali

1

představitelé luterské konfese, například Jáchym Ondřej hrabě Šlik,

Vilém starší z Lobkovic, Kašpar z Olbramovic. 1. srpna 1619 nabíraly

června

proběhla

překotný

o

kurfiřta

nevměšování

ze Sulevic,

1618 byli z českých zemí

ráz. Pražské kostely době

či

Prokop

vypovězeni

volba Fridricha Falckého za

opanoval kalvínský ritus. V té saského

Kaplíř

včetně

českého

Dvořecký

jesuité a 26.

krále. Události

svatovítské katedrály

ovšem už jednal Dr. Hoe jménem

s císařem Ferdinandem, jehož vojska se blížila ku Praze, Saska do

české

otázky

výměnou

za slib, že

němečtí

luteráni v Praze nebudou nijak postihováni. V neděli 8. listopadu 25

Srov. Josef JANÁČEK: Rudolf ll. ajeho doba, Praha 1987; týž: Pád Rudolfa ll., Praha 1995; Jan

Bedřich NOV ÁK: Rudolf ll. a jeho pád, Praha 1935; Robert EV ANS: Rudolf li. a jeho svět, Praha 1997. 26 Srov. Jaroslav PÁNEK: Kdyí císař odchází, Akropolis, Praha 1007, str. 8.

17

proběhla

na Bílé

zásadně

let zcela

náměstí

události: 21.

rudolfův

zrušil

určený

vypovídací dekret

června

se

vzrůstající

října

kněží

Po

6.

Zdálo se tedy, že přímo

několika mírnějších

v Praze bylo nakonec

1622. Do té doby musili všichni

opustit Prahu. Salvátorský areál

II. odmítl všechny snahy o vrácení kostela daroval prázdné prostory

směrů,

Zdání však sláblo

bělohorského vítěze.

stanoveno pevné datum 29. představitelé

sta

Staroměstském

evangelických

kněžím.

kurfiřtovi.

pokusech o eliminaci vlivu luterských

luteránští

tři

zemích. Následovaly

1621 byli na

proti evangelickým

moci

bitva, jež na

Majestát a 13. prosince byl vydán první

Ferdinand II. plní slib daný saskému úměrně

českých

čelní představitelé

v Praze popraveni

císař

několikaminutová

Prahou

zvrátila dosavadní vývoj v

učebnicové

známé

srpna

hoře před

osiřel.

luteránům

řeholnímu řádu pavlánů.27

Ferdinand

a v roce 1625

To již ale

čtyři

roky

visela na výstrahu hlava Jáchyma Ondřeje hraběte Šlika na Mostecké věži,

aby spolu s ostatními jedenácti hlavami

hrozivě

a varovně minulost budoucím.

10. zřízení

českých pánů připomínala

května

1627 byl pak v

zemskému

Rudolfův

průvodním

Majestát zrušen

oprávněné

náboženství

vystěhovalo

celkem 185 šlechtických rodin, asi

bylo

povoleno

zákaz i tisíce poddaných. Václav Líva měšťanských

rodin v období od 8.

dopise k Obnovenému zákonně

katolictví.28

Ze

země

čtvrtina měšťanstva

hovoří

července

o

se

a

přes

vystěhování

452

1627 do 24.

následujícího roku, a to jenom z území Starého 27

a jako jediné

Města

července

pražského. 29

Podle sv. Františka Paulánského, narozeného roku 1416 v italské Paule. V letech 1429-1435 shromáždil družinu poutníků a chudobným životem v poušti naplňovali poselství evangelia. Původně byli nazývany Poustevníky sv. Františka Serafinského, později Nejmenšími bratry sv. Františka z Pauly, jejich název pak zobecněl jako pauláni či paviáni. 28 Srov. protireformační patent Ferdinanda JI., nařizující všem svobodným obyvatelům přestoupit na katolictví nebo se do šesti měsíců vystěhovat ze země, in: Listy a listiny z dějin československých 8691938, Praha 1938, str. 75. 29 Václav LÍV A: Studie o Praze pobělohorské, I. Emigrace, 2. Rekatolisace, 3. Změny v domovním majetku, in: Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, sv. VI., VII., IX., Praha 1930. Zde srov. sv. 1, str. 3 78, heslo Lippach David, farář u Salvátora, který s manželkou a šesti dětmi odešel do Drážďan.

18

představuje takřka

Celkem opustilo vlast 36 tisíc rodin, což pozůstalosti

obyvatel.30 Pramenné hlavně

těchto

po

150 tisíc

emigrantech nacházíme

na Slovensku a v Sasku.31 Když na podzim roku 1631

vítězství

švédského krále Gustava Adolfa nad habsburským vojskem

otevřelo

dveře

od

vyvstala

českého

zároveň

pietní snaha o rehabilitaci všech

českých mučedníků.

popravených

pobělohorským

domova mnohým

vyhnancům,

před

deseti roky

30. listopadu se v Týnském chrámu

konala slavnostní vzpomínková bohoslužba. Po ní se Pražané vydali k Mostecké

věži

a ve 14 hodin byly sundány lebky, jež byly

předány

pozůstalým k pochování. Hlava hraběte Šlika se tímto aktem vydala na pouť,

která vyvolala množství otázek o jejím posledním spočinutí. Jednou

z možných, pochována svědku

i když stále právě

ještě

nepotvrzených verzí je, že byla

v chrámu sv. Salvátora,32 monumentálním,

velkého kulturního období, v

- vedle známých

hudebníků

němž

leč němém

pozoruhodnou úlohu sehráli

dvorských a literátských - i jejich

známí kolegové luteránské konfese,

řadící

tajně

se k

méně

početné německé menšině

v Praze. Jestliže ve svém Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské napsal Jan Amos Komenský o nedávném politickém a konfesijním partnerovi "tvá láska ke pobělohorských

luteránského

mně

brzy vychladla", reagoval

událostí, na kterých

Německa,

když v

patrně

měli svůj

revolučním

i pod dojmem

podíl i

procesu,

představitelé

zakončeném

bitvou

na Bílé hoře, ponechali representaci českých stavů bez pomoci. Ferdinand II. slib nedotknutelnosti nedodržel a do 29.

30

října

1622 musili všichni

Srov. Erich PRÓWJG: Die bohmischen Exulanten des 17. Jahrhunderts in Sachsen und in der Oberlausitz, in: Familie und Geschichte- Helfte fůr Familiengeschichtsforschung im sachsischthi.iringischen Raum in Zusammenarbeit mit sachsischen und thi.iringischen genealogischen Verein, herausgegeben von Manfred Dreiss, Band I, 1.-3. Jahrgang, 1992-1994, Neustadt an der Aisch 1994. 31 K otázce pobělohorské emigrace srov. Lenka BOBKOVÁ: Exulanti v Pirně 1621-1639, Documenta Pragensia Monographia, sv. 8, Praha 1999. Bernhard WOLF: Einwanderung bohmischer Protestanten in das obere Erzgebirge zur zeit der Gegenreformation, in: Annaberger Geschichtsverein, Band II., 1936. 32 Popsanému problému se věnuje Josef PETRÁŇ: Staroměstská exekuce, Praha 1996. Vyčerpávajícím způsobem sleduje příběhy ostatků popravených Bohumil MOLNÁR: Hlavy mučenníků bělohorských, Praha 1882.

19

luteráni opustit Prahu, posléze pak celé území Koruny skončilo

v

české.

Tím

českých

zemích období tolerance, jež se stalo na dlouhých sto

půdou

i pro rozsáhlou hudebnost a z ní pramenící množství

let živnou

hudebních památek. Období po smrti Rudolfa II. snad nejlépe vystihl ve své Historii české Pavel Skála ze Zhoře:

"Že pak tak letitému a tolik mnoho let v císařském a královském důstojenství

dosti

platně

trvajícímu potentátu nebyl žádný zjevný

pampa slavná jako otci a dědu jeho

učiněn

pohřeb

a

a držán, to bylo nejvíce v cestě, že jest

stavům evangelickým jak v Říši, tak ovšem i v královstvích i zemích svých přz1išně folkoval

a proti vší vůli papežově a jezuitské ten slavný a věčné pochvaly

hodný Majestát na svobodné náboženství jich provozování jim dáti směl." 33 Svoji volbu pro předbělohorské období v Čechách a zvláště v Praze nemusím nijak

zvláště zdůvodňovat.

Snad žádné jiné období

minulosti nezanechalo tak výraznou stopu v

paměti českého

české

národa a

vyrovnávání se s tímto komplexem poznamenalo každou následující generaci, nutno však podotknout, že vždy v závislosti na momentální politické a

společenské

situaci.

V souladu s naznačeným cílem jsem použil jež byly ve své

době vytvořeny

komunitu, k vypracování každého z

třech

pramenů způsobila,

tři

notované prameny,

pro konkrétní událost nebo konkrétní historických skic. Zdánlivá izolovanost že ani jeden nebyl dosud v plné

reflektován, což je nejvíce udivující v

případě

šíři

bohemikálního tisku

Joanna Knefelia Novae melodiae z roku 1591. V prvním plánu se tedy pokusím o pokud možno relevantní rekonstrukci historické reality, se snahou akceptovat co souvislostí. Ve druhé

největší šíři

dosud známých

rovině rozborů

vědeckých poznatků

a

se pak ocitne samotná hudební

Pavel SKÁLA ze Zhoře: Historie česká od roku I 602 do roku I 623, vydal Karel Tieftrunk, !.díl ( 16021616), Praha 1865, str. 330-331. Srov. Když císař odchází (Lidská tragédie a posmrtná sláva Rudolfa JI. očima současníků), uspořádal a úvodní stať napsal Jaroslav Pánek, Akropolis-Praha 1997, str. 25.

33

20

výpověď jednotlivých pramenů a tím i případné osudy konkrétních skladatelů a jejich skladeb, ve srovnání s hudební úrovní své doby.

21

2. JOANNES KNEFELIUS: Stav bádání

Kde nenajdu prospěch, tam nic neznamená moje umění. (Joannes Knefelius)

Joannes Knefelius kteří

ve druhé

polovině

v zemích s vysokým

patří

mezi významné luteránské hudebníky,

16. století

stupněm

výrazně ovlivňovali

hudební kulturu

Lutherovy reformace, jako

například

ve

Slezsku, Lužici, Sasku, na Slovensku, v Uhrách, na Moravě a v Čechách, a možná, že díky rozhodnutí Rudolfa II.

přestěhovat císařský dvůr

do Prahy - tedy vrcholnou katolickou instituci do centra hnutí - nacházíme dnes hudební prameny církví

téměř

po celé

Evropě.3 4 Nejčastěji

34

skladatelů

z Vídně

reformačního

reformovaných

se opakují jména Michael

Srov. Emil BOHN: Bibliografie der Musik-druckwerke bis 1700 welche in der Stadtbib1iothek des academischen lnstituts fuer Kirchenmusik und der koeniglichen und universitaets Bibliothek zu Breslau aufbewahrt werden, Ber1in 1883. Emil BOHN: Die musikalischen Handschriften des I 6. und I 7. Jahrhunderts in der Stadtbibliothek zu Breslau, Bres1au 1890. Robert EITNER: Biographisch - Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, sv. 10, str. 328-329, Breitkopfa Harte!, Leipzig 1904. Hynek GROSS: Inventář bývalého kláštera ve Zlaté koruně, sepsaný po smrti opata Melichara Holderla r. I 608, in: Sborník historického kroužku, Praha 1926. Antonín HORČIČKA: Die Lateinschule in Sch/aggenwald (I 554- I 624), ein Beitrag zur Geschichte der Reformation, in: Jahresbericht des k. k. Neustadter deutschen Staats-Ober-Gymnasiums in Prag, Prag 1894, str. 3-39, sign. 57 B 16/1894 (NK ČR). Jana KALINA YOV Á: Hudobne inventare a repertoar viachlasnej hudby na Slovensku v 16. a 17. storoči, Bratislava 1994. Aniela KOLBUSZEVSKA: Katalog Zbiórov muzycznych legnickiej biblioteki ksiecia Jerzego Rudolfa "8/BL/OTHECA RUDOLPHINA ", Legnica 1992. Marta HULKOV Á: Zhody a odlišnosti Bardejovskej a Levočskej zbierky hudobnín, in: Slovenská hudba, č. 2, r. XXV., Bratislava 1999, str. 150-200. Marta HULKOV Á: Levočská zbierka hudobnin, sv. I, 2, Filozofická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava 1985. František MAREŠ: Rožmberská kapela. in: Časopis českého musea, str. 14 - 236, Praha 1894. Robert MURANYI: Thematisches Verzeichnis der Musiksammlung von Bartfeld, Bonn 1991.

22

...................____________________ Praetorius, Christoph Demantius, Melchior Franck, Melchior Vulpius a Joannes Knefelius,3s jehož osobnost a dílo jsou předmětem této skicy. Na konci předmluv svých tištěných sbírek se Knefelius nejčastěji podepisoval jako ]oannes Knefelius. Jedná se konkrétně o sbírky

Dulcissimae quaedam cantiones ... (1571), Cantus choralis (1575) a Novae melodiae ... (1592). V předmluvě ke sbírce Cantiones piae (1580) se autor podepsal jako Johannes Knoefel Silesius, zatímco v jediném tisku na německé texty

Newe teutsche Liedlein (1581) je jeho podpis ve tvaru Johan

Knofel. Na titulní stránce tištěné sbírky Cantus choralis přidal ke svému jménu ještě přídomek Laubensi[s], označující jeho rodiště ve slezském městě

Lauban, dnes Lubiň v Polsku. V rukopisných pramenech se

objevuje celá škála dalších variant, jako například jmena Knefel, Knoefel,

Knofel, Knefelius, Cnefelius, Cnoefel, Cndfel a další. V bohemikální tištěné sbírkce Novae melodiae... Knefelius, u kterého

(1592) však použil autor tvaru Joannes

zůstaneme i

v rámci této práce.

Datum Knefeliova narození je poznamenat, že je zamlžují v posledních encyklopedických verse

tištěné

značně

nejisté a je

třeba

v úvodu

i "nové" výsledky bádání, publikované řadách

GroveMusicArticle36 (internetová

encyklopedie The New Grove Dictionary of Music and

Musicians) a Die Musik in Geschichte und Gegenwart,37 kde v obou případech

jsou autory hesel Hartrnut Moller a Líni Hiibsch-Pfleger,

předpokládaný

osobností,

rok

do

nejrůznějšího stáří

Knefeilova

určitého

kteří

narození odvodili spojením dvou

okamžiku procházejících encyklopediemi

a provenience jako

jména Knefel, Knobel a Knopflin,

dvě

přidali

samostatné osoby. k nim

křestní

Sloučili

zde

jméno Johann a

Theodora STRAKOVÁ: Vokálně po/yfonní skladby na Moravě v 16. a na počátku 17. století, v: Časopis moravského muzea, 1981/LXYI, 1982/LXYII, 1983/LXYIII. Reinhard VOLLHARDT: Bibliografie der Musik-Werke in der Ratsschulbibliothek zu Zwickau, Leipzig 1896. 35 Zastoupení skladeb Joanna Knefelia v současných archivech se budu věnovat v samostatné části. 36 http://www.grovemusic.com/data/articles/musicll/152/15204.xml 37 Die Musik in Geschichte und Gegenwart, hrsg. Ludwig Finscher, Barenreiter 2003.

23

.............________________ vytvořili

tedy

Knobelově,

tak novou hudební osobnost, jež se narodila v roce

před

vyhlášený

rokem 1530, prožila mládí v hráč

hudby jako

na flétnu a housle (Knobel má být dokonce autorem vyučovala

v Goldbergu na luteránské škole a od roku

dvoře Jindřicha

XI. v Legnici objevila v roli kapelníka a

houslových sonát), 1569 se na

prostředí světské

chrámového varhaníka s kritickými názory na zemřela

jménem Joannes Knefelius, a věku nejméně

Korutanech ve

90 let.

světskou

hudbu pod

po roce 1617 v Praze nebo

Vývoj této konstrukce se nyní

pokusím sestavit z hesel muzikologických

slovníků

od roku 1732 až

k dnešku. Slovníky řadím chronologicky podle data vydání.

WALTHER Johann Gottfried: Musikalisches Lexikon, Barenreiter 1732,

uveřejnil

gebiirtig, v

heslo: Knefelius (Joannes) von Lauben in der Ober-Lausitz

němž

shromáždil všechny podstatné

skutečnosti

o

Knefeliově

pohybu po severní Lužici a Slezsku, vyplývající z předmluv jeho tištěného

díla, do

něhož

autor hesla nezahrnul v té

době ještě

neznámý

pražský tisk (Novae melodiae). STOSSEL Johann Christoph: Kurtzgefaptes Musikalisches Lexicon, Chemnitz 1749, v

podstatě

tyto informace

převzal

a

rozšířil

je o vstupní

identifikaci: Knefelius, ein Schlesier und beriihmter Pfaltzischer Capel-Meister, v

součtu

jeho

tištěného

GERBER

Ernst

díla stále chybí Novae melodiae. Ludwig:

Historisch-Biographisches

Lexicon

der

Tonkiinstler, Leipzig 1790, ve svém obsahu hesel jméno Knefelius nemá, zato se zde poprvé objevilo heslo Knobel (- -) ein beriihmter Tonkiinstler und

Komponist, lebte um die Mitte des 16ten ]ahrhunderts zu Goldberg. Der war es, der den beriihmten blinden Organisten Gaspar Krumbhorn auf der Flóte, Violin und dem Klaviere unterrichtet hatte. Tedy ani slovo o doprovázejí známé okolnosti života Joanna Knefelia. 24

těch

aktivitách, jež

GERBER Ernst Ludwig: Neues historisch-biographisches Lexikon der uveřejnil

Tonkiinstler, Leipzig 1813,

skutečností,

s náznaky nových tištěných

obsáhlé heslo: Knefel (Johann)

vyplývajících z prostudování

sbírek, mezi nimiž ovšem stále chybí

vědomí

předmluv

o existenci

pražského tisku. DLABACZ Gottfried Johann: Kiinstler Lexikon for Bdhmen und zum

Theil auch for Miihren und

Schlesien, Praha 1815, heslo Knefelius

neobsahuje. FÉTIS F. J.: Biographie universelle des musiciens, Paris 1863, obsahuje obsáhlé a

vědecky

fundované heslo Knoefel (Jean), stále ještě bez

zařazení

tisku z roku 1592 Novae melodiae. MENDEL Hermann: Eine Encyklopiidie der gesammten musikalischen

Wissenschaften, Berlín 1876,

převzal

informace z Gerberova lexikonu

z roku 1790: Kndbel, beriihmter Fldtenspieler und Componist, lebte um die

Mitte des

16. Jahrhunderts zu Goldberg in Schlesien. Informace o

Knefeliových tiscích a dalších známých skutečnostech chybějí. EITNER Robert: Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der

Musiker und Musikgelehrten, Leipzig 1901, poprvé publikoval zcela vyčerpávající

heslo

současného

charakteru: Knofel (Knefel) Johann. Po

úvodním životopisu s reflexí pražského angažmá u sv. následuje pramenů.

podrobný

soupis

Knefeliova

díla,

včetně

Jindřicha

rukopisných

Jméno Knobel zde chybí.

ABERT

Hermann:

Ilustriertes

Musik-Lexikon,

publikoval krátké heslo s akcentem na Knefeliovo

Knofel (Knefel), Johann, * in Lauban in Schlesien,

Stuttgart působení

1927,

v Praze:

f wohl gegen 1600 in Prag,

wo er seit 1592 Organist an St. Heinrich war; 1575 war er Musiker der Stadt Breslau, 1576/83 Kapellm. in Heidelberg, schrieb 3 Biicher mehrstimmige geistliche und 1 Buch weltliche Lieder.

25

DUFOURCQ Norbert: Larousse de Ia Musique, Paris 1957, heslo:

Kndfel (Johann) obsahuje v té době již obecně známé informace ve zkrácené verzi.

RIEMANN Hugo: Riemann Musik Lexikon, Mainz 1959, obsahuje heslo: Kneffel, Johannes (Knefel, Kndfel, Knoffel, Knofelius) s obecně známými s ku tečnostmi. DAHLHAUS Karl: Riemann Musik Lexikon, Mainz 1972, uveřejnil

jednořádkové heslo: Kneffel Johannes, um 1530 - nach 1617. Zde pravdě podobně došlo ke sloučení životních dat dvou dosud odděleně nazíraných osobností: Knefelia a Knobela. Autor hesla si však nebyl propojením dvou životopisů jist, a proto je do nové podoby ani příliš nerozváděl.

HONEGGER Marc: Dictionnaire de la Musique, Bordas 1976, již čtyři roky poté převzal tyto informace a publikoval zcela modifikovaný tvar jmena: Kndfel, Johann, (Knefel, Kndbel, Kndpflin) třebaže prvotní informace o jménu Knobel žádné křestní jméno neobsahovaly. DORFMÚLLER Kurt: Internationaler Biographischer Index der Musik, K. G. Saur 1995, se odkazuje na Eitnera, avšak v hesle: Kndfel, Johann -

auch: Knefel, Komponist, přinesl překvapující životní data 1546-1581. HOFFMANN-ERBRECHT Lothar: Lexikon zur Deutschen Musik-

kultur Bdhmen, Miihren, Sudetenschlesien, Mtinchen 2002, obsahuje řadu

dílčích a seriózních informací o Joannu Knefeliovi, jejichž autorem je Torsten Fuchs. Z českých informačních zdrojů stojí za zvláštní zmínku dva hudební lexikony: Pazdírkův hudební slovnfk naučný, díl 1, Brno 1937, a

Československý hudební slovnz'k osob a institucí, díl 1, Praha 1963, v nichž je autorem jasných a stručných hesel o Joannu Knefeliovi Emilián Trolda; a soupisová publikace Jitky Snížkové Česká polyfonní tvorba, Praha 1958, do které autorka shromáždila veškeré poznatky své doby o dochovaných 26

pramenech na našem území. V soupise je pod jménem Knefelius Jan,

polyfonik, varlumfk u sv. Jindřicha v Praze soupis pramenů, včetně sbírky Novae melodiae, 1592. Soupis však neposkytuje informace o místě uložení ani signatuře. Domnívám se, že analyzovaná konstrukce životních dat Joanna Knefelia je málo akceptovatelná, nicméně jisté je, že Knefelius přijal před rokem 1570 místo kapelníka na dvoře Jindřicha V. v Legnici. 21. června 1569 se hudebník titulovaný jako "kapelmeister knížete Jindřicha V." oženil v kostele sv. Petra a Pavla v Legnici s Magdalenou, vdovou po urozeném pánu Albertu Radvisteinovi a po roce se jim narodilo dítě, které krátce po narození zemřelo.3s V roce 1571 vydal pak Knefelius v Norimberku svou první sbírku pěti- až sedmihlasých motet Dulcissimae

qvaedam cantiones,39 a v předmluvě ji knížeti Jindřichu V. dedikoval. V dedikaci se současně přihlásil k luterství. Tolik souhrn poznatků k životu Joanna Knefelia z mnohočetných, avšak vzájemně příliš nekomunikujících badatelských vstupů, z nichž ani jeden nevykazuje stopy komplexního

zaměření.

Srov. Wolfgang SCHOLZ: Zu Johannes Knoffel, in: Archiv fiir Musikforschung VII, 1942, str. 228. Joannes Knefelius: Dulcissimae quaedam cantiones, Theodor Gerlach, Ni.irnberg 1571 (Archiv Pražské konzervatoře, sign. 3 C 494/1-4.)

38

39

27

2. JOANNES KNEFELIUS: Dílo

1. Johannes Knefelius: Dulcissimae quaedam cantiones, numero XXXII.

quinque, sex et septem vocum, ita factae, ut tum humanae voci, tum musicis instrumentis aptae esse possint.,Nurnberg, Theodor Gerlach, 1571. Archiv Konzervatoře v Praze, sign. C 137 493- komplet D.A.T.B.5.6. Prvním známým hudebním dílem Joanna Knefelia je sbírka pěti- až sedmihlasých motet na latinské texty Dulcissimae qvaedam cantiones, kterou Knefelius vydal v roce 1571 v Norimberku a v dedikaci ji věnoval Jindřichu

V. v Legnici.

2.

Johannes Knoefelius: Cantus clwralis, musicis numeris quinque vocum

inclusus, eo ordine quo per totum anni curiculum praecepuis diebus festis in ecclesia cantari solet. Ntirnberg, Theodor Gerlach, 1575. RISM K 990. Archiv Konzervatoře v Praze, sign. C 237 492- komplet D.A.T.B.V. V roce 1575 vydal Knefelius v Norimberku pětihlasou sbírku Cantus

choralis, která se stala patrně jeho nejznámějším a nejvíce opisovaným hudebním titulem. Sbírka obsahuje mešní officia (plenaria) k hlavním

svátkům církevního roku, od adventu přes velikonoce k svátku Svaté

28

trojice.40 Uvedl tím vlastně do praxe spis Martina Luthera Deutsche Messe (1526), ve kterém Luther po několika polovičatých pokusech definitivně strukturoval kompletní průběh reformované bohoslužby, jenž se posléze prosadil nejen v prostředí luteránské Vratislavi (Wroclav), které Knefelius sbírku věnoval, ale i v ostatních částech luteránské Evropy, včetně Prahy. Obsah mešních officií ve sbírce Cantus choralis Joanna Knefelia: 1. De Adventu Domini 2. De Nativitate Christi 3. De Festo epiphaniorum vel apparitionis Domini 4. De Resurrectione Christi

5. De Ascensione Christi 6. De Festo pentecostes 7. De Trinitate V předmluvě

věnoval

Knefelius

tento

tisk

"Vznešeným

a

veleváženým mužům [... ] vážené obce Vratislav" a samotný hudební tisk

pak doplnil o barevnou iluminaci vratislavského městského znaku.

3.

Sbírku Cantus choralis věnoval Knefelius městské radě ve Vratislavi

zřejmě na rozloučenou, protože již v následujícím roce (1576) poslal do slovenské Kremnice pětihlasou mši Wir glauben all' an Gott, kde se v dedikaci městské radě vykázal jako varhaník v Opavě (Troppau). Nevíme však, zda se tím ucházel o nějaké uvolněné místo, ani nevíme o případném honoráři od města Kremnice.4

1

Podrobný rozbor této sbírky obsahuje Fritz FELDMANN: Die schlesische Kirchenmusik im Wandel der Zeit, kap. Der Laubaner Johanes Knofel, in: Das evangelische Schlesien, ed. Gerhard Hultsch,

40

LUbeck 197 S. Srov. Ernst ZAV ARSKY: Beitrage zur Musikgeschichte der Stadt Kremnitz, in: Musik des Ostens, sv.

41

4, Kassel 1967, str. 118.

29

4.

Zajímavý záznam o Joannu Knefeliovi nacházíme v knihách

císařského

účebúch

dvora (Hofzahlsamt-Rechnungen) z roku 1577, na

foliantu 627, kde se uvádí, že "Johan Knuiffl musico ... wegen ainer Jr Mt. etc.

verehrten mef3 ... zwainzig gulden ... "42 Jedná se bezpochyby o šestihlasou součástí

kompozici Missa Imp. Rudolpho dedicata, která je dnes v opise Bardějovské

pravděpodobností císařský trůn

věnoval

hudební sbírky. 43 Tuto oslavnou mši Knefelius Rudolfu II.

v roce 1576. V té

době

při příležitosti

s největší

jeho zvolení na

byl Rudolf II. již rok českým králem a

k volbě císaře odjel do Řezna z Prahy, kam se po úspěšném průběhu účetní

knize je evidentní,

gratulačního

daru v Praze, kde

slavnostní akce také vrátil. Ze zápisu v dvorské že Knefelius byl v si také vyzvedl určité

době

odevzdání svého

přiznaný honorář

ve výši 20 zlatých. Zde možná

sympatie mezi Knefeliem a

reformační

vstřícným

Prahy, jež se naplno rozvinuly

evangelickým

počátkem

počínají

prostředím

devadesátých let a

byly završeny hudební sbírkou Novae melodiae, 44 jíž se budu

věnovat

v následující kapitole.

5.

Johannes Knefelius: Cantiones piae, sex et quinque vocibus, tam voci humanae, quam instrumentis musicis accommodae, harmonicis numerzs concinnatae. Niirnberg, Catharina Gerlach, 1580. RISM K 991. Praha, České muzeum hudby, sign. AZ 38 (ll)- D. Nejplodnější

dvoře kurfiřta

a

roky svého života strávil Knefelius v Heidelberku na

falckraběte

rýnského Ludvíka VI. z Wiirttembergu.

42 Srov. Albert SMIJERS: Die kaiserliche Hofmusik-Kapelle von 1543- 1619, in: Studien zur Musikwissenschaft-Denkmaler der Tonkunst in 6sterreich, ed. Guido Adler, sv. 6, Universa! Edition, Leipzig- Wien 1919, str. 194. 43 Srov. Robert MURANYI: Thematisches Verzeichnis der Musiksammlung von Bartfe/d, in: Deutsche Musik im Osten, ed. Helmut Loos, sv. 2, Bonn 1991, c. 653, 818, str. 200. Bardějovská sbírka obsahuje i hudební tisk: Dulcissime quaedam ... 1571 (RISM A/1/5 K 989). 44 Srov. RISM A/1/5, K. 989-999, str. 60.

30

V roce 1580 v Heidelberku zkomponoval a v Norimberku vydal sbírku

Cantiones piae, kterou Ludvíku VI.

věnoval

av

předmluvě

navíc uvedl, že

přijat.

byl teprve nedávno ke dvoru

6. Johannes Knefelius: Neue Teutsche Liedlein mit fiinff; Stimmen ... also

gemacht, dafl sie mit Menschlicher Stimm und auff instrumenten ... konnen gebrauchet werden. Ni.irnberg, Katharina Gerlach, 1581. RISM K 992. Praha, České muzeum hudby, sign. AZ 38 (12)- D.

Rok poté

následovala sbírka Newe

(1581)

komponovaná tentokráte na věnoval

Knefelius rýnskému

německé

falckraběti

teutsche Liedlein,

texty. Také tuto sbírku motet Ludvíku VI.

7. Do období Knefeliova také

pětihlasá

kompozičního působení

v Heidelberku

patří

parodická mše na Lassovo moteto In me transierunt. Také

tuto skladbu dedikoval Knefelius

kurfiřtu

a

falckraběti

rýnskému a

podepsal se na ni jako "Magister clwri musici". Účetní dvorská kniha z téhož roku obsahuje záznam o vyplacení 15 zlatých Johannu "Knopflinovi" za vokální skladby. Knefeliova parodická mše Super

Allejuja Orlandi, komponovaná na melodii moteta In me transierunt Orlanda di Lasso se dochovala v V roce 1583 sice

zemřel Knefeliův

jeho nezletilého syna byl Casimir. Jak dalece

Bardějovské

mecenáš Ludvík VI. a výchovou

pověřen přívrženec

změnil

hudební sbírce.45

kalvinismu Fridrich Johann

náboženskou orientaci celý heidelberský

45

dvůr

Srov. Robert MURANYI: Thematisches Verzeichnis der Musiksammlung von Bartfeld, in: Deutsche Musik im Osten, ed. Helmut Loos, sv. 2, Bonn 1991.

31

nemůžeme posoudit. Úvahy o Knefeliově nesnášenlivosti s novým

pracovním v

prostředím

Knefeliově

nejsou

kompoziční

nedostatečným

nebo

produkci

potlačovaným

Fridricha Johanna. 46 Je málo

měl

prospěch,

a

mohla

sedmiletá být

hudebním

pravděpodobné,

s životním heslem "Kde ne najdu jenž

přesvědčivé

prodleva

způsobena

cítěním

jen

kalvinisty

že by varhaník a skladatel

tam nic neznamená moje

umění", 47

za sebou vyhledávaný a uznávaný titul Cantus choralis, mohl

více než sedm let preferován

zůstat

Michaelem

bez angažmá; 4S jako skladatel byl navíc Praetoriem

a

vydáván

v rámci

jeho

mnohasvazkové edice Musae Sioniae ve Wolfenbiittelu.49 V této souvislosti je pátý svazek z roku 1607 pozoruhodný nejen

zařazením

Knefeliova

moteta Sic Deus Dilexit (Also hat Gott die Welt geliebt), ale i zařazením

písně

Michaela Weisse Lobet Gott o lieben Christen, z jeho kancionálu z roku 1531.so

Spíše je

pravdě nejpodobnější,

hudební povinnosti bez společenským

výraznějších

že Knefelius vykonával své

skladatelských ambicí, vzhledem ke

a možná i finančním poměrům na kurfiřtském

dvoře.

8. Joannes Knefelius: Novae melodiae, octa, septem, sex, et quznque

harmonicis vocum, numeris distinctae, nec vocali solum, sed instrumentali partiter Musicae

accommodatae.Jiří

Nigrin, Pragae, 1592.

RISM K 993. Proskeho knihovna, Regensburg, sign. A. R. 226- S.T.B.5.6. chybí A.

46

Srov. heslo Knefelius, in: http://www.grovemusic.com/data/articles/music/l/152/15204.xml, nebo MGG. 47 Srov. předmluvu ke sbírce Novae melodiae, ( 1592). 48 Podle již výše citovaných encyklopedií odešel Knefelius z Heidelberku roku 1583 a další místo nastoupil až v Praze roku 1592, což je zcela zmatené, jak poznáme v další kapitole. 49 Srov. Michael PRAETORIUS: Musae sioniae, sv. 5, Wolfenbilttel 1607, edd. Fridrich Blume- Hans Koltzsch, WolfenbUttel 1937. 50 Srov. Michael WEISSE: Ein new gesengbuchlen, Fulnek 1531, fo!. B III.

32

Poslední známou skladatelskou aktivitou Joanna Knefelia Je pražský tisk Novae melodiae, jenž je náplní další kapitoly.

33

Novae melodiae ... (1592)

Pochval toho, koho

těší

skládat písně na Jova,sl

ten nepostrádá vzoru ani rozumu. (Samuel Radešínský)52

V roce 1590 se na universitu v Heidelberku zapsal významný pražský intelektuál a Jindřicha

na Novém

měl

době

v té

představitel

Městě

literátského bratrstva u svatého

pražském Samuel Radešínský z Radešína, jenž

za sebou studium na pražské akademii a

počátkem

roku

1590 byl Rudolfem II. vyznamenán titulem poeta laureatus Caesareus.

Radešínský v Heidelbergu disputoval 22.

feudorum a vrátil se do Prahy.s3 26.

září

září

1590 spisem De iure

1597 koupil od opata

žďárského

kláštera Antonína Vadiana ves Radešín se zámkem, tu však 7.

července

1607 prodal kardinálu Františku Dietrichsteinovi. Téhož roku získal

Radešínský titul zemřel Městě

císařského

a byl pochován 7.

rady pro záležitosti Moravy, 30. dubna 1609

května

na

hřbitově

u sv.

Jindřicha

na Novém

pražském. Radešínský je autorem rozsáhlého literárního díla, které

částečně

vydal také v

tiskárně

u

Jiřího

Nigrina.s4 Pozoruhodné je, že když

v roce 1592 vydal v Praze Joannes Knefelius sbírku motet Novae melodiae (také u

Jiřího

Nigrina), obohatil ji

právě

Samuel Radešínský veršovanou

chválou na hudební dovednost Knefeliovu, 51

včetně

úvodního

určení

Joviš =Jupiter Z předmluvy: Vynikajícímu hudebníku panu Joannu Knejelov1~ o hudbě. ln: Novae melodiae ... , Praha 1592. 53 Srov. heslo RADEŠÍNSK Ý Samuel, in: Rukověť humanistického básnictví v Cechách a na Moravě, založili Antonín Truhlář a Karel Hrdina. Pokračovali Josef Hejnic a Jan Martínek, Academia, Praha 1973, SV. 4, str. 283-287. 54 Jedná se například o tisk Carmen in natalem ... z roku 1586, nebo De ecclipsi s olis, quae incidit in annum .. . z roku 1588. 52

34

"Vynikajícímu hudebnfku panu Joannu Knefeliovi". Knefelius pak věnoval představitelům

hudební sbírku poděkoval

jim za

udělené měšťanství

skutečností můžeme

Nového

Města

a další privilegia. Ve

pražského a světle těchto

tušit Radešínského vliv na Knefeliovo rozhodnutí

opustit Heidelberk a odejít do Prahy.ss Zde mu svým mohl pomoci i k

SVOJI

měšťanským titulům,

ke sbírce Novae melodiae hlásí. Na

značným

k nimž se Knefelius v

základě

vlivem

předmluvě

této rekonstrukce mohl

přijít

Knefelius do Prahy koncem září roku 1590.

V té

době

byla Praha nejen sídelním

roku 1583 také

římského císaře.

českého

měl

krále

šlechty a

Oba tituly v

v kompetenci

rytířstva,

městem českého sobě

český sněm

početní

kde naprostou

krále, ale od

spojoval Rudolf II. Volit složený z vyšší a nižší

převahu

měli

"stavové"

evangeličtí,

jtž si upevnili pozici v politickém středu napjaté situace mezi

Jednotou

bratrskou

a

reprezentovanou z malé mocenskou doktrínou

oficiální

politickou

části úředníky

císaře

a

ideologií

královského dvora,

císařského

katolickou, hlavně

však

dvora usazujícího se v Praze.

Čeští evangelíci (možno říci též čeští luteráni) jako nejbližší ideoví partneři německých

luteránů

sdružených v respektované augsburské

konfesi byli tedy prozatím jedinou akceptovatelnou utrakvistickou politickou silou, když Jednota bratrská

představovala

spíše ultra krajního

partnera, těžko přijatelného i v rámci České konfese. České země obývalo kolem 4 milionů obyvatel, z toho

Němců

žilo asi 500 000 obyvatel, z toho 50 000

bylo

přibližně

Němců.S6

1100 000. V Praze

Z celkového

počtu

se

v roce 1575 ke katolictví hlásilo 300 000 lidí, v Praze pak asi 2 000. Když se tedy v posledním únorovém týdnu 1575 sešel v Praze 55

český sněm

Radešínský vydal v Heidelbergu na počátku roku 1591 ohlášení své doktorské promoce, a 25. března téhož roku pak básnickou sbírku Poematia ad nobiliss ... 56 Srov. Zdeněk BOHÁČ: Národnostní poměry v zemích české Koruny v době předhusitské a do třicetileté války. in: Husitství- Reformace- Renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, edd. Jaroslav Pánek- Miloslav Polívka- Noemi Rejchrtová, Historický ústav, Praha 1994, str. 123-131.

35

k volbě Rudolfa II. za českého krále, bylo z 90 pánů 13 katolických, 6 bratrských a 69 evangelických augsburské konfese, ze 135 rytířů pak 17 katolických,

16 bratrských a 100 evangelických.

Počet zástupců

staroutrakvismu vycházejícího z kompaktát byl zanedbatelný.s7 Díky

těmto číslům se sněmu podařilo vnutit stávajícímu českému králi Maxmiliánovi II. protiúčet za zvolení Rudolfa českým králem, tedy tiché tolerování spojenectví tří nejdůležitějších evangelických konfesí v českých zemích: Jednoty bratrské a českých a německých luteránů augsburské konfese, jež vstoupilo do dalších politických

bojů

pod názvem

Česká

konfese. Do takto konfesijně vysoce vstřícného a liberálního prostředí přišel na podzim roku 1590 Joannes Knefelius. Dobové prameny se konkrétně

zmiňují i o inklinování představitelů hlavního farního kostela, fary, školy a literátského kůru svatého Jindřicha na Novém Městě pražském- tedy instituce, jež se Knefeliovi stala na určitý čas domovskou- k Lutherovým

reformačním myšlenkám. ss Dokonce sám Radešínský psal doporučující dopisy českým studentům, kteří odcházeli do Saska za kněžským

svěcením. Jména některých z nich se po čase objevila buď v blízkosti samotného Samuela Radešínského, nebo přímo mezi spolupracovníky

Jindřišského bratrstva. 59 V roce 1591 zastával v kostele sv. Jindřicha funkci faráře Tomáš Niger Jesenius, jenž byl povolán z kazatelského místa v Betlémské kapli. V listopadu roku 1593 se spolu s dalšími pražskými faráři distancoval od "kacířství", za což se mu od papeže

Srov. Ferdinand HREJSA: Česká reformace, Josef R.Vilímek-Praha 1919, str. 64-65. S rob. Karel NA VRÁ TlL: Paměti hlavního kostela farního, faey a školy sv. Jindřicha a sv. Kunhuty v Novém městě pražském, Praha 1869, str. 174. (Zde se připomíná Vít Phoagela Písecký, jenž musil po roce 1621 -tedy po nástupu císařského náměstka Karla Lichtenstejna- jako luterán opustit jindřišskou

57

58

faru a posléze i Prahu) 59 Srov. heslo RADEŠÍNSKÝ Samuel, in: Rukovět' humanistického básnictví v Cechách a na Moravě, založili Antonín Truhlář a Karel Hrdina. Pokračovali Josef Hejnic a Jan Martínek, Academia-Praha I 973, sv. 4, str. 283-287.

36

Klementa VIII. dostalo příkladě

tomto

odpuštění

a zbavení všech církevních sankcí.60 Na

je patrný rozpor v otázkách víry mezi stoupenci

evangelických směrů, a to od kompaktát a mezi

něž

zastánců

regulí, jež vyplývaly z basilejských zřejmě

Tomáš Niger Jesenius

stoupence radikální Jednoty bratrské, s politicky augsburským

Městě

zformovalo v Novém funkce

Jiří

mu

tehdejší

svědčí

o razantním

bratrstva v

zpět

společenském

evidentně předbíhal

věže jindřišského

na kostel vložil do ní

farář

Můžeme

tak

instituce u sv. představiteli

život v

a za jehož

školy

Campanus

vývoji

Jindřicha

Jan

v období

Jindřišských literátů

českého

panovníka Rudolfa

vývoj náboženského myšlení.

kostela a

Knefelia do Prahy,

před

jindřišského

s poměrně

rekonstruovat celou sociální a

vyšel

jejím

umístěním

Jan Facilis Boleslavský písemnosti o

dobovém personálním obsazení celého fungování.

přímo

jenž

Lanškrouně,

bezprostředně před příchodem

byla opravena kopule

zřejmě

se

Poměrně časté střídání farářů

v rámci sílícího politického tlaku na nového

V roce 1585,

až po

akceptovatelným

centrum

člověk,

svatojindřišské

rektor

své epitafy.

II. Tento politický tlak

patřil,

pražském. V roce 1599 nastoupil do téže

prostředí německého

Vodňanský věnoval

1550-1610

jehož

Hanuš Lanškrounský, tedy

z luteránského službu

uprostřed,

luteránstvím

různých

na Novém

dávkou

přesnosti

scénu farní a

vzdělávací

velkou

společenskou Městě

komplexu, i o jeho

pražském. Mezi jejími

nalézáme jména významná nejen pro politický i kulturní

Praze, ale - vzhledem k vývoji,

Majestátu o náboženské

svobodě

směřujícímu

roku 1609 -

i pro celý

k podepsání český

státní

útvar,61 například Václav Kamaryt z Rovin, Šimon Kamaryt z Rovin, Daniel Chrudimský, Matouš Žlutický, Matěj Junek Poříčský, Jan Campanus

Vodňanský,

mezi radními

°Karel Navrátil se zde odkazuje na "Bulla Clem. VIII.

6

61

písaři

1593". Srov. Josef PETRÁŇ: Staroměstská exekuce, Praha 1996.

37

je i jméno

Jiřího

Nigrina.

Škola u svatého Jindřicha se presentovala sedmerem svobodných umění: Gramatikou, Dialektikou, Rétorikou, Aritmetikou, Geometrií, Astronomií a Hudbou, kterou doprovázelo motto- "Musica sum modulans, eur me male

spernitis Artes, Harmonicis recoli vult Deus ipse modis". V primě v roce 1585 studovalo 5

žáků,

v

sekundě

14

žáků,

v tercii 31

studium zahajovalo nejnižším

třetím

zkouškách se žák propracovával

postupně

Zvláštní a reprezentativní samostatný sbor

literátů.

žáků.

stupněm

Znamená to, že se

a po

až do nejvyšší primy.

součástí jindřišského

Vládli sborovou

ročníkových

pečetí

komplexu byl

s obrazem sv.

Jindřicha,

dotýkajícího se kancionálu. Jejich povinností bylo zpívat moteta v a o svátcích dopoledne jakož i

před

několikrát

před

roráty a

měl

před

česky

něm písně,

Tebe Bože chválíme. Ekonomickou stránku

značné

pamětní

kapitály, z jejichž

kniha slovy: "Slavný druhdy sbor úroků potřeby

jednotlivci jakýsi plat dostávali".62 Jan Campanus 1598

kázáním a po

odpoledními nešporami. V době adventu zpívali každý den

literátského sboru popisuje literátů

velkou mší,

neděli

jindřišským literátům báseň

sboru zapravoval a

Vodňanský věnoval

v roce

"Descriptio anni 1598 letiferi Societati

literatae in dioecesi Henricensi viris nobilitate, doctrina et prudentia clarissimis celeberrimi Chori musicis celeberrimis, mecaenatibus colendissimis missa", ve které

označil

Pamětní

literátský sbor od sv.

kniha se také

zmiňuje

Jindřicha

o prostorné

za

kruchtě,

vokální i instrumentální pojala", vposledku také o

nejslavnější

jež

v Praze.

"nejpočetnější

bohatě

sbor

malovaných

kancionálech,63 z nichž se nám ovšem žádný nedochoval. V roce 1582 byl

Srov. Karel NA VRÁ TlL: Paměti hlavního kostela farního, fary a školy sv. Jindřicha a sv. Kunhuty městě pražském, Praha 1869, str. 148. (Zde se připomíná Vít Phoagela Písecký, jenž musil po roce 1621 -tedy po nástupu císařského náměstka Karla Lichtenstejna- jako luterán opustit j indřišskou faru a posléze i Prahu) 63 Jednalo se pravděpodobně o hlasové knihy s rukopisným repertoárem pro všechny příležitosti církevního roku, strukturované podobně jako hlasové knihy literátského sboru sv. Michala z Opatovic, uložené v NK ČR pod sign. XI. B 1-4. Vzhledem k finančnímu zajištění a široké repertoárové vytíženosti sboru je téměř jisté, že vlastnil i kancionály s vícehlasým písněmi a rorátníky. 62

v Novém

38

řídícím kůru

a varhaníkem

Matěj

Junek

Poříčský,

od roku 1599 pak

Václav Rychnovský.

Tyto

skutečnosti

a souvislosti je nutné znát, jestliže chceme

pochopit, jak se mohl cizinec Knefelius jen

něco

přes

málo

společenské

téměř okamžitě poměrně

rok - propracovat do

-v Praze setrval uzavřené

prestižní a

jednotky, do níž významní lidé politického a kulturního úspěchů

života vstupovali až poté, co dosáhli výrazných osobních v

některé

ze

společenských

oblastí, a to na

základě

hlasování všech

literátského sboru. Joannes Knefelius musel tedy do Prahy jako osobnost, kterou se slušilo poctít titulem nutnými pro vstup do vyhlášeného

společenství.

spolupráce Knefelia a Radešínského

svůj vděk

a dalšími poctami

Z oboustranně

při přípravě

již

rozsáhlých

vstřícné

předmluv

také usuzovat na Radešínského

schvalovacího procesu.

Když se po roce stráveném

v Praze rozhodl Knefelius z dosud vložil

přijít patrně

můžeme

k notované sbírce Novae melodiae přímluvy během

měšťana

členů

přesně nezjištěného důvodu

odejít,

za prokázané pocty do hudebního díla, jež senátu

Nového

Města

věnoval.

Toto dílo je pak pozoruhodné ze dvou hledisek: 1) obsahuje

pražského a literátskému bratrstvu u sv.

dokonale stylisticky a esteticky propracovanou textovou

část,

úvodním nadpisem a pojmenováním motetové sbírky a

Jindřicha

jež

začíná

pokračuje

vstupní prózou Samuela Radešínského na text Ciceronovy řeči pro Roscia Amerina, dále pak osobním dopisem Joanna Knefelia

Nového

Města

umění

Knefeliovo

pražského ... " a obsáhlým ff

Váženému senátu

Radešínského na

Vynikajícímu hudebníku panu Joannu Knefeliovi .. . ", 2)

obsahuje notovanou množství chyb

chvalozpěvem

ff

část,

která na rozdíl od textové

zjištěných při

analýze a

edičním

vykazuje

zpracování úvodního

moteta Musica coeli colis res grata i některých motet dalších.

39

části

Z Knefeliovy představitelům

předmluvy určené

senátu Nového Jindřicha

hudebního sboru u sv.

Města

pražského a

vyplývá, že mu bylo

uděleno měšťanství, a že to nebyla jediná pocta, jaké se Knefeliový

v Praze dostalo. 64 V čem jak

vůči

němu

náklonnost,

spočívaly

zásluhy, jež senát Knefeliovi představitelé

projevovali vysocí pražští

nemůžeme

dnes

aspektech vést dedukce na

přesně

Můžeme

zjistit.

základě nepřímých

a

přízeň

a

některých

jen o

informací a

přiznal,

důkazů.

V roce 1575 vydal Knefelius sbírku officií pro celý církevní rok pod názvem Cantus choralis, ve které- jak už jsem upozornil výšezhudebněné části

bohoslužebného

pořádku

tak, jak ho v roce 1526

strukturoval Martin Luther. Tento tisk se stal v opisovaným Knefeliovým dílem, liturgických

částí

zřejmě

průběhu

nejčas_t~j~

"proprium missae" a "ordinarium missae" nabízel to,

kompletovat z mnoha jednotlivých

díla však mohla chorálu.

doby

i proto, že ve tvaru ucelených

co bylo do té doby v evangelickém luteránském bezkoncepčně

předložil

spočívat

i v

opětovném

Knefelius byl díky své

prostředí

částí.

nutné

Obliba tohoto

používání gregoriánského

výchově

a

vzdělání

spolehlivým

propagátorem latinského jazyka a s výjimkou sbírky Newe teutsche

Liedlein je veškerá jeho hudební produkce komponována na latinské texty.

V

předmluvě

ke sbírce Cantus choralis uvedl, že gregoriánské I

zpěvy jsou na ústupu (měl na mysli mnohotvářnou evangelickou liturgii)

a praktikují se jen velmi nahrazovány z lidových

zřídka,

vyumělkovanými

nápěvů.

že liturgické texty jsou stále

chvalozpěvy

nebo

písněmi

častěji

vzešlými

Po hudební stránce se jedná o reakci na chorál jako

zpívanou liturgii, jak ji zohlednila

dvě

koncilní sezení v Tridentu (dnes

Trento v severní Itálii) mezi roky 1545 až 1563.

Právě

postupující

Vycházím v tomto případě pouze z Knefeliovy předmluvy, adresované senátu Nového Města pražského a k ověření tohoto faktu jsem dosud v Archivu hl. města Prahy žádný dokument nenalezl. 64

40

dotlačila

reformace

katolickou církev k vypracování projektu radikální především

obnovy liturgie, což znamenalo modernější

repertoár do nové,

Jednoznačně

ctil tradici.

podoby.

Učinila

přizpůsoben

způsobem,

to však

byla zachována latina, avšak

liturgie byl i gregoriánský chorál člověka.

zrevidovat veškerý chorální

podobně

jenž

jako celá

životnímu stylu tehdejšího

V praxi to znamenalo oprostit jej od melismatické komplikova-

nosti, vposledku i od již málo srozumitelné středověké symboliky. Chorál podobě

se tak stal novou inspirací a to, že se v této revidované do evangelického luteránského Knefelia,

neboť

předlohu.

Cantus choralis odsoudil tance a

nápadně

se až

především

je

zásluhou Joanna

jeho Cantus choralis z roku 1575 je první vážnou reakcí na

latinskou chorální

společnosti

prostředí,

dostal až

předmluvě

Knefelius dále v

světský způsob

tělesných požitků

ke sbírce officií

života, k němuž hudba ve

slouží jen jako kulisa. Tyto názory představitelů

shodovaly s postojem

Jednoty bratrské,

vposledku i s názory představitelů nově vzniklé České konfese. Ne nadarmo vydal v roce 1570 bratrský obecné

cítění

hudby formuloval

poněvadž středméJw

sněm

těmito

dekret O muzice, v

slovy: "Což se muziky do týče,

užívání j( kdežby nebyla ku

pobožnosti ... " Odsoudil v spojeným s opilstvím,

něm

čímž

němž

překážce

ale ku pomocz

i zneužívání hudby k radovánkám

se

značně

přiblížil

k chápání hudby

samotným Lutherem. Cantus choralis se tak stal novým vzorem a ukazatelem pro nápravu životě,

těch

chyb ve

společenském

a náboženském

proti kterým vystupoval Jan Hus i Martin Luther.

V tomto ohledu se pro srovnání nabízí pramen, jenž byl z podstatné Knefeliův

tisk. Jeho

části dokončen

tvůrcem

Michala v Opatovicích, sídlící jako bratrstvo u sv.

stejně

o

tři

osnovaný rukopisný

roky

později

(1578) než

a majitelem bylo literátské bratrstvo u sv. rovněž

Jindřicha.

na N ovém

Jedná se o

41

Městě

pětihlasý

pražském,

stejně

graduál hlasových

:.

knih: tenor, diskant, alt, bas a vagans,65 obsahující srovnatelné celky mešního officia (signatura Národní knihovny v Praze - XI. B 1).66 Hudební rozvržení obou sledovaných pramenů je velmi podobné, stejnou podobnost vykazuje i vícehlasé zpracování chorálních kolísání

počtu

hlasů

pražského graduálu

v jednotlivých

chybějí

u Knefelia může

části

officia. Na rozdíl od Credo, Responsorium a v

předešlé

sbírce Dulcissimae quedam cantiones (1571), která je v

podstatě

Moteto. Tato nesrovnalost však Knefeliově

částech

předloh, včetně

mít

svůj

původ

sbírkou motet pro svátky církevního roku, a je možné, že ve Vratislavi, pro kterou byly oba tisky koncipovány, byly

chybějící části doplňovány

z této sbírky liturgických motet. Také zde jsou melodie, jež Knefelius

dělil

podle liturgického

předlohou určení

gregoriánské

na

velikonoční,

svatodušní, adventní, vánoční a podobně. Že naznačené propojení obou Knefeliových sbírek v bohoslužebné praxi fungovalo, jeho skladeb v

německém

Duryňsku.6 7

dosvědčuje

soupis

Hudební sbírka kostela sv.

Mikuláše ve Šmolinu (Schmolln) obsahuje mimo jiné i opis Knefeliovy sbírky Cantus choralis, kde jsou do

celků

vřazena

mešních officií

moteta z

Dulcissimae quedam cantiones, která svým textem odpovídají chybějícím částem

Na tomto

v Cantus choralis.

příkladu

neJen bohoslužebného samostatně

dosud

právě

a

je možné pozorovat

pořádku, zřejmě

určitou

snahu o sjednocení

ale i hudebního repertoáru v rámci i

částečně

izolovaně

se vyvíjejících

evangelických konfesí. Tento jednotící tlak je patrný i v rámci Nového Města

pražského,

českých

konfesí

zvláště

v rudolfinském období, v

nejsnadněji

němž

se

činnost

legalizovala v rámci luterské augsburské

65

Srov. Václav PLOCEK: Catalogus codicum notis musicis instructorum qui in Bibliotheca publica rei publicae Bohemicae socialisticae- in Bibliotheca universitatis Pragensis servantur, Praha 1973, sv. I, 2. Ale také Jaromír ČERNÝ: Hudba české renesance, Praha 1982. 66 Děkuji Petru Bajerovi za pomoc při práci s pramenem XI. B. I. 67 Reinald ZIEGLER: Musikaliensammlung der Stadtkirche st. Nikolai in Schmolln/Thiiringen, l, II, Hans Schneider, Tutzing 2003, str. 418-420.

42

konfese, která v té Toto

prostředí

Dá se navíc

době

byla již zcela akceptovanou "politickou stranou".

mohlo být i

inspiračním

předpokládat,

pro vznik hudebního repertoáru.

že repertoár michalského bratrstva v

Opatovicích byl blízký repertoáru bratrstva působit

jako

ideový

vzor

pro

jindřišského,

opatovické

které mohlo

společenství.

Dalším

spojovníkem mohli být vysocí představitelé veřejného měšťanského života v Novém Městě pražském, kteří svými funkcemi v představenstvu u sv. Jindřicha měli blízko k podobným aktivitám i u sv. Michala. Hudební prameny s repertoárem literátského kůru u sv. Jindřicha se nám nedochoval{ v žádné podobě, zato máme množství informací týkajících se ostatních aktivit této instituce, například personálního zastoupení, včetně kontaktů s radnicí a universitou, o bohoslužebních i školských aktivitách,

na něž navazovalo i fungování renomovaného hudebního tělesa. Z instituce sv. Michala v Opatovicích se nám paradoxně dochoval hudební pramen v kompletním pětisvazkovém stavu, aniž bychom na druhou stranu znali nějaké podrobnější informace o sociálních a personálních podmínkách bratrstva. Obě instituce spojuje například Jan Příměnský z Přiběnic, jenž v roce 1584 zasedal v radě Nového Města pražského a je citován nejen v pamětních knihách bratrstva sv. Jindřicha,6 8 ale také v předmluvě k rukopisnému graduálu bratrstva sv. Michala. Zde je soudce Jan z Přiběnic jmenován mezi členy bratrstva.69

Dalšími

důležitými osobnostmi, pohybujícími se v hudebním životě Nového Města pražského, byli Matěj Junek Poříčský a Václav Rychnovský. Nemůžeme jistě očekávat vyčerpávající nabídku jmen, která by nám

umožnila sledovat personální pojítka mezi představiteli radnice a obou literátských sborů. Je však velmi pravděpodobné, že se podaří některá

Srov. Karel NAVRÁ TlL: Paměti hlavního kostela farního, faey a školy sv. Jindřicha a sv. Kunhuty v Novém městě pražském, Praha 1869, str. 98. Zde je jmenovitě uvedena kompletní personální zastoupení radnice Nového Města Pražského a také zastoupení bratrstva u sv. Jindřicha. 69 Srov. Jaromír ČERNÝ: Hudba české renesance, Praha 1982, str. 10.

68

43

z

těchto

jmen odhalit a mohou pak znamenat

mezičlánků

na

k vytvoření

podkladě

pětisvazkového

repertoáru

Markanty, jež

známějšího

naznačují

určitou

a staršího bratrstva

jindřišského.

pětihlasého

michalského

známějšího

graduálu s nedochovaným repertoárem

částečně

a ekonomicky

pražského

tvůrce

půdu

jindřišského

dobového

inspiračním způsobem

zřejmě

i s Knefeliovým hudebním

tiskem Cantus choralis, nejsou zanedbatelné. Mohou tak celého problému na

personálních

graduálu michalského bratrstva

spojitost

i silnějšího bratrstva Jindřišského, ale

rozšíření

přenést těžiště původního

bratrstva jako

repertoáru,

v

němž

fungovat i v luteránském

nějakým

mohla

prostředí

vyhledávaná

sbírka mešních officií Joanna Knefelia.

důležitým

Dalším

pražském pobytu Joanna Knefelia je jméno Jiřího

Nigrina, jenž v

radního Knefelia

písaře

hudební dílo tiskařů

době působení

v senátu Nového

odměnila

tiskaře

o

sbírky Novae melodiae

Knefelia v Praze zastával funkci

Města

pražského, tedy té instituce, jež

nejvyššími poctami a jíž nakonec Knefelius své

věnoval. Jiří

Nigrin byl sice jedním z mnoha pražských

z druhé poloviny 16. století, v oblasti nototisku však zaujímal

dominantní postavení. Do dnešního dne je známo 64 v jeho

vědění

poznatkem do celkového rámce

dílně

mezi roky 1571 až 1609,70

Těchto

64

titulů,

tisků

žádný jednotící plán, jenž by dovoloval uvažovat o

jež vznikly

však nevykazuje

případné

konfesijní

nebo politické strategii Nigrinovy tiskárny. Nacházíme zde kompozice císařských, městských i literátských hudebníků, Čechů i cizinců, katolíků

i

utrakvistů.

Ani

žánrově

není možné vypreparovat z tohoto celku

svébytné skupiny. Znamená to tedy, že základním kriteriem pro zakázky bylo pro Nigrina

70

finanční

krytí. V tom

případě

převzetí

se nabízí otázka:

Srov. Petr DANĚK: Nototiskařská činnost Jiřího Nigrina, in: Hudební věda 24, 1987, č. 2, A-G.ad~ta-,

Pral}.a.

44

Kdo financoval

Knefeliův

tisk Novae melodiae? Mohl to být sám Knefelius,

jenž financování této zakázky zahrnul - a Města

adresované senátu Nového vděčnosti;

projevené

jemuž Knefelius v

pražského to

předmluvě děkuje

písař

investorem a radní

učinila

znaku s ódou

Jiří

přízeň,

za

pravdě

- do své

městský

senát,

kterou mu "dosud

bližší.

císařského

Městská

rada byla

básníka Samuela Radešínského pak předmět

"kulturní politiky"

a dosud nevyužitým zdrojem informací o pobytu

Joanna Knefelia v Praze je jeho obsáhlá latinská představitelům

pamětních

naznačují

radních.

Nejdůležitějším

jindřišského

předmluvy

Nigrin realisátorem. Vložená rytina

z hudební sbírky i reklamní

novoměstských

z

mohl to však být naopak samotný

prokazuje". Tato možnost se zdá být

městského

některé věty

Nového

bratrstva.

knihách je

pražského a

Z výčtu

zřejmé,

aktivit lze v

skrývá i

důležitá

Knefeliův

pobyt v Praze.

u sv.

zároveň

i

adresovaná

představitelům

obsažených

v dochovaných

političtí činitelé

z novoměstské

společensky,

zařízení

školském a kulturním

Jmen

že se vysocí

současně

radnice angažovali

mimoradničních

Města

předmluva,

a to i v bohoslužebném,

Jindřicha.

Také

Knefeliově předmluvě

důvody těchto

zachytit.

komentovaná data, jež dovolují

Předmluva

časově

ohraničit

Pozoruhodným je již samotné oslovení "Váženému senátu Nového Města

pražského, slavnému sboru hudebnímu, [... ] celému spolku

vzdělaného

lidu [... ]",v němž Knefelius jedním rozmachem tituluje nejvyšší politické představitele

vzdělávacího

města

zároveň

komplexu u sv.

s

představiteli

Jindřicha,

celého

jako by mu tyto

bohoslužebně

dvě

instituce

splývaly do jednoho tvaru, jenž nevyžaduje žádného

mimořádného

strukturování. V navazujícím textu pak oslovuje senát a

děkuje

45

mu za

nejvýrazněji

náklonnost, jež se přiznáním

zásluh. Následuje

s položením

důrazu

vlastní malost však nocích

okamžitě

běžná zdvořilostní řeč

měšťanství

o vlastní malosti

zástupců

senátu. Tuto

bylo

děkovnou

důležité zřejmě

hudební

sbírku.

proto, aby v senátu

nevznikl dojem, že Knefelius vedl soukromou iniciativu v pracovní naplňovat

již bylo nutné připomínka

sborům.

a

Knefelius vyvažuje pílí, pomocí které po

předloženou

noční bdění

na

udělením

na kontrastující velikost

zkomponoval

Upozornění

projevila

Důležitá

služebními povinnostmi. přistupuje

o pravém zanícení, s jakým

době,

je i

senát k hudebním někteří

Pak ovšem následuje kritický názor "I když

mají námitky,

řeknu, co si myslím. Můj názor je, že vznešený národ Čechů chválíte, upřednostňujete péčí

o studium chvályhodného hudebnz1zo

umění,

jenomže ve své

škole, s žáky i jiných národností jen Čechy vyznamenáváte největší přízní." Praha byla v té městem,

sboru

již 8 let sídelním

jež musilo poskytovat veškerý

celého

tehdejšího

představitelům

si mohli

době

upozornění

servis diplomatickému

světa

civilizovaného

vyslanci vybrat

škola u sv.

a

Jindřicha

uvnitř

nápady, co vše do

školních zdí znamená

předmluvy

a jeho zásluhy o Nové

zda se

dokončit

paralelně

ní své dílo

dalším

pražské a

toto dílo. Nevíme, zda

s ní nesla i podpora

dokončil

děti,

nebo dokonce na

překvapivé

děkuje

stačila

finanční,

odhalení jisté

děkuje

napsat, aby se v ní odrazila

Město

pro své

tu nejlepší možnost. Knefeliovo

dávky netolerance a nespravedlnosti. Knefelius dále

podporu

mnoha

vzdělávací zařízení

upřednostňování českých studentů

na

nacionalismus

potřebný

to znamená

politického, náboženského i kulturního života. A pokud

zahraniční

představovala

císařským městem,

za

podněty

činnost

a

senátu

za nevšední pocty a

jen podpora morální,

v každém

případě

či

jen díky

a vydal. V závěru své dedikace se presentoval

Knefelius podivuhodnou

upřímnost:

"Nestarám se ovšem, jaká bude

za nepatrné dílko, dosud asi nedokonalé a vydané před

46

řádně

odměna

stanovenou dobou,

doporučuji."

kvapný plod vám počtu

velkého

odstranění?

neopravených chyb, plynoucích z nedostatku času na jejich upozorňuje

Dokonce

vyčkat

počátku

na

kvalitě

projevilo na

pečlivěji

před

části

notované

listopadu 1591, to znamená o předmluvu.

termínem, což se do jisté míry

tisku.

se s Prahou

předpokládat,

tištěnou

dva

o Joannu Knefeliovi 21.

měsíce dříve

než Knefelius svoji

své

na Novém

básně

fázi, po

dokončení

pražském. Dá se poté, co

přiložil dedikační

notované

části.

text

Radešínský

poznamenal: "Kdo je dobnj přfkladem, moudrý rozumem,

první verš reakcí na

Knefeliův

důvod

měl

s ostudou ustoupit." Pokud je

lidský profil, vyřešil

sporu, jejž Knefelius

toho, který podle Radešínského

Přesný

určených

bezprostředně

zatímco Knefelius

ten povzbuzuje. Nešlechetný a hloupý by

připomínkou

Městě

že Radešínský napsal oslavnou ódu

závěrečné tiskařské

Knefeliův záměr

sbírkou vícehlasých motet,

Jindřicha

Knefeliově dověděl,

se o úmyslu

závěru

téměř

báseň

Na podzim roku 1591 musel být již znám

literátskému bratrstvu u sv.

v

pak svoji

provedený tisk. Tiskárna tak byla nucena

Samuel Radešínský datoval oslavnou

až v

závěru

roku 1592 již na odchodu z Prahy a nemohl si

zpracovat a odevzdat zakázku

rozloučit

řádným

datoval 1. ledna 1592. Znamená to nade vší pochybnost, že

Knefelius byl na dovolit

před

na vydání sbírky

termínem, což komentuje výrazem "kvapný plod". V předmluvu

vědom

Znamená to, že si byl Knefelius

měl

může

být verš druhý

svým odchodem, na místo

s ostudou ustoupit.

Knefeliova rozhodnutí ani cíl jeho další cesty

neznáme. Víme však, že v roce 1595 získal Samuel Radešínský titul rady a kancléře

byl21.

knížete

března

těšínského

1596 na

V hudebním dnes nalézá

pět

a velkohlohovského a odešel na Moravu, kde

brněnském sněmu přijat

oddělení

do

rytířského

stavu.

Moravského zemského muzea v

Brně

se

hlasových knih (sign. A 7077 /1-5) z původního archivu 47

benediktinů

v

Rajhradě,

jako autora. 71 Tento

jež obsahují opisy 32 motet s uvedením Knefelia

mimořádný

pramen má podle

vpisů svůj původ

v prostředí blízké' Žerotínům na Moravě a je možné, že právě Radešínský byl jeho inciátorem. Také v archivech sousedního Slovenska nacházíme výrazné stopy Knefeliovy

kompoziční

v roce 1576 Knefelius německý

produkce.72 Jak už jsem zmínil výše, daroval městské

radě

v Kremnici

pětihlasou

mši na

text Wir glauben all' an Gotf.73 Dalším pramenem je inventární

seznam hudebnin farního kostela v Bánské Bystrici z roku 1581, jenž obsahuje údaj: "Partes 5 Vocum Joanni Knefelij geschrieben. Cantus choralis

[... ] Niirnberg. T. Gerlach. 1575. "74 Nejdůležitější

stopou je však soupis hudebnin v Horním

Slavkově

z roku 1599,75 jenž v rubrice "Vngebundene partes so vorhanden" obsahuje zápis: "Novae melodiae auctore Johanne Kndscho, in Iang quarto." Horní Slavkov leží v

Krušnohoří

u Lokte na

cestě

z Prahy do Heidelberku a do

Korutan. A poslední zmínka o Knefeliovi pochází Klagenfurtu. Jedná se o zápis ve kterém

právě

z korutanského

představitelé městské

rady

souhlasí s vyplacením 30 zlatých "Johannu Knfifeliovi" za jeho dedikaci.76 Protože bylo

běžnou

praxí, že si

nákladu sami,77 je možné, že Slavkově

sám autor

při

své

autoři

zmíněné

cestě zpět

hudebních

tisků

distribuovali

t··jv'·~'

/

" ~ ~· r: (. ..

1t

i t

část

Novae Melodiae zanechal v Horním do

německy

mluvícího

prostředí.

Theodora STRAKOVÁ: Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na počátku 17. století, in: Časopis moravského muzea, r. 66, 1981, r. 67, 1982, r. 68,1983. 72 Děkuji Martě Hutkové za laskavou pomoc při hledání pramenných dokumentů na Slovensku, zvláště 71

pak za možnost prostudovat její kandidátskou strojopisnou práci Levocska zbierka hudobnin. Eugen ZA YARSKÝ: Príspevok k dejinám hudby v Kremnici od najstarších čias do roku 1650, část I., Hudobný archív č. 2, Martin 1977, str. 48. 1 74 Jana KALINA YOV Á a autorský kol.: Hudobne inventdre a repertoar viachlasnej hudby na Slovensku v 16. a 17. storoči, Bratislava 1994, na str. 17 Inventární seznam z Bánské Bystrice z roku 1581/ [ 12], na str. 21 ln v. seznam z Bánské Bystrice z roku 1600/[ 18]. 75 Antonín HORČIČKA: Die Lateinschule in Schlaggenwald (1554-1624), ein Beitrag zur Geschichte der Reforma/ion, in: Jahresbericht des k. k. Neustadter deutschen Staats-Ober-Gymnasiums in Prag, Prag 1894, str. 3-39, sign. 57 B 16/1894 (NK ČR). 76 Srov. http://www.grovemusic.com/data/ai1icles/musicll/152/15204.xml 77 Srov. například poměrně velké množství Knefeliových tisků v pražských archivech, zvláště první dva z let (1571, 1575) v archivu Pražské konzervatoře, jejichž fyzická kvalita je na vynikající úrovni. 73

' .. I

48

I

.

I,

-.,

Tam se zřejmě život Joanna Knefelia uzavřel. Výčet skladeb s jeho autorstvím však dosud uzavřený není. V evropských archivech stále čekají

na odhalení mnohá tajemstvL78

2. listopadu 2005, kdy jsem dopisoval část o Knefeliově pobytu v Praze, jsem se od ředitelky hudebního oddělení Národní knihovny v Praze dozvěděl o nálezu rukopisných hlasových knih se skladbami autorů druhé poloviny 16. století. Jedná se o dva celky: I) hlasovou knihu Basu s s Ex Libris rudolfinského dvořana Georga Wiessinga, 2) tři hlasové knihy Tenor, Basus, Quinta vox, s madrigalovým repertoárem italských autorů, k němuž je připojen kompletní tisk Joanna Knefelia Dulcissimae quedam

78

cantiones (1571).

49

Toannes Kne(elius a "Musica poetica"

Jak už jsem v krátkosti poznamenal výše,

zařadil

významný

skladatel a teoretik Michael Praetorius v roce 1607 do pátého dílu své edice Musae sioniae také Knefeliovo moteto Sic Deus Dilexit (Also hat Gott

die Welt geliebt).79 Nebyl to však jediný kompoziční

Praetoriův vstřícný

produkci Joanna Knefelia. Praetorius ve svém

krok ke

třísvazkovém

teoretickém díle Syntagma musicum z let 1617 až 1619 jmenuje Knefelia hned v

několikrát, zvláště

něm

pak ve

třetím

díle Termini musici.so Zabývá se

estetickými a pocitovými rovinami hudby,

dosahováním výrazových

prostřednictvím

prostředků,

kompozičních

zvláště

technik

a

pak jejich hudebních

které byly jinými autory rozpracovány pod

souhrnným názvem "poetické figury" (také "rétorické figury"). Ve stejném duchu si Knefeliovy skladatelské

činnosti

všímal i Melchior

teoreti~kém

spise Musicae compendium latino-germanicum

[... ] de Modis tractatu, 'jenž

vyšel v Jeně roku 1608 a jehož obliba

Vulpius ve svém

mezi hudební

veřejností

si vyžádala dalších sedm vydání v letech 1614,

1620, 1624, 1626, 1636, 1653 a 1665. Také zde je Knefelius jmenován jako autor, jehož skladby svými výrazovými

prostředky naplňují

textovou

předlohu

a stávají se tak duchovním a estetickým spojovníkem mezi

člověkem

a transcendentem, jemuž se

otevírá. Nejdokonaleji německý

Knefeliův

člověk prostřednictvím

způsob

hudby

hudebního myšlení odhalil

hudební teoretik Joachim Burmeister (1564-1629) v

učebnici

kompozice Musica poetica, vydané roku 1606 v Rostocku.

79

Srov. Michael PRAETORlUS: Musae sioniae, sv. 5, Wolfenbi.ittel 1607, edd. Fridrich Blume-Hans Koltzsch, Wolfenbi.ittell937. 80 Michael PRAETORIUS: Syntagma Musicum, sv. 2- De Organographia, sv. 3 - Termini musici, Wolfenbi.ittel 1619, Faksimile: ed. Wilibald Gurlitt, Barenreiter 1988.

50

největší

Burmeister nejprve jmenuje

skladatele své doby, jimiž

podle jeho názoru jsou: Clemens non Papa, Euricius Dedekind, Jacob Meiland, André Pevernage, Michael Praetorius, Francesco de Rivulo, Ivo de Vento, Giaches de Wert, Jacob Handl, Jacob Regnart, Orlando di Lasso a Joanes Knefelius (psáno Johan Knofel). Od každého z předkládá

skladbu

určitého

těchto autorů

pak

charakteru a demonstruje na ní skladatelovo

mistrovství v dosahování estetického

účinku

prostřednictvím některé

z poetických figur. V případě Joanna Knefelia prezentuje Burmeister pětihlasé

moteto Laetifica nos Deus, z pražské sbírky Novae melodiae, kde je

zařazeno

ve

skupině

pořadovým číslem

figur harmonických, patří:

označených

"Quinque vocum" pod

XXI.

dělí

Burmeister

skladeb

poetické figury na dva druhy; jednak rozlišuje 16 vyznačujících

se postupem více

hlasů,

mezi

něž

fuga realis, metalepsis, hypallage, apocope, noema, analepsis,

nimésis, anadiplosis, symblema, syncopa (syneresis), pleonasmus, auxesis, pathopoeia, hypotyposis, aposiopesis, anaploke; a jednak 6 figur melodických, týkajících se pouze jednoho hlasu: parembole, palillogia, dimax, parrhesia, hyperbole a hypobole. Mimo to jmenuje ještě

další 4 figury jako kombinace obou

předcházejících

druhů:

congenes, homostichaonta (homoiokineomena), anaphora a fuga imaginaria.

V dalším

podrobně, včetně při

textu

popisuje

Burmeister

figury

toho, jak mají hlasy postupovat a jakých citových

účinků

je

tom dosahováno. V závěru pak

notový

příklad. Některé zvláště

dvěma příklady,

všechny

což je

přikládá

ke každé

figuře

odvážné figury demonstruje Burmeister i

konkrétně případ

figury parrhesia, pro niž nalezl

charakteristický hlasový postup v motetu In me transierunt Orlanda di Lasso a v motetu Laetifica nos Deus Joanna Knefelia. Tato figura se vyznačuje

chromatickou

"příčností"

51

hlasů,

způsobenou

tónem, jenž

nepatří

do modu a je v

půltónovém napětí

(tritónu) k modálnímu tónu

v jiném hlase. si

Je možné, že skladatelé období renesance pracovali s citovou rovmou, jíž jsme dnes už jen v

průběhu

stěží

porozumět,

schopni

protože jsme

dalšího hudebního vývoje ztratili schopnost odhalovat ty

výrazové prvky, jež

renesanční

naplňovaly. Renesanční umění

hudbu

bylo založeno na symbolice a afektech.s2 O afektech mluví

téměř

všichni

velcí myslitelé té doby jako o momentech, jež otevírají bránu lidské citovosti a duchovního intervalových

prvků.83

naplnění prostřednictvím určitých

Mám na mysli

zvláště

modálních a

traktát Compendium musica:

(1619), jehož autorem je René Descartes. "Descartes od sebe odlišuje také

afekty, které vznikají ze životních situací a z působení v nás

umělecké

přijenmý vytváří

dílo vyvolává nenávist, smutek nebo žal,

pocit, protože víme, jak se tyto afekty v nás

duchovní zážitek, který

odlišuje od

afektů,

může

přesto

dz1a.

Ačkoli

prožíváme

vytvořily. Umělecké

dz1o tak

vzniknout z jakéhokoli afektu, a tím se

které vyplývají z běžných životních situací. "84 Traktát

Reného Descarta vznikal v společně

uměleckého

s dalšími prvky

době

velké

hudebně

renesanční

slohové

přeměny,

v níž-

(resp. manýristické) kultury -

dohasínal ideál tzv. nizozemské vokální polyfonie a nastupovala nová éra barokní. S

převratnou

slohovou

odlišné estetické vnímání

změnou

světa,

spojené

kolem roku 1600 především

přicházelo

i

se zrodem zcela

nového žánru - opery. Spory o povaze nové a staré hudby, vedené zejména v Itálii

(například činnost

tzv. florentské cameraty, zejména pak

Vincenza Galileiho (cca 1520- 1591), Claudia Monteverdiho (1567- 1643), Srov. Roman DYKAST: Hudba véku melancholie, TOGGA, Praha 2005, kap. VIII. Německé hudební poetiky, str. 219-271. 82 Srov. Josef ŠEBESTA: Postavení madrigalu v hierarchii hudebních žánrů na dvoře Rudolfa fl. v Praze, in: Opus musicum, 35/2003, č. 5, str. 2-6. 83 Johannes KEPLER: Harmonices mundi /i br i V., ( 1619). René DESCARTES: Compendium musicae, ( 1619). Tentýž: Passions de I 'dme- Vášně duše (1659). 84 Roman DYKAST: Hudba véku melancholie, TOGGA, Praha 2005, str. 293. 81

52

Giovanni Maria Artusiho (cca 1540- 1613) a dalších, vypovídají o tom, že si lidé měla

střet

řádu uvědomovali.

starého a nového

posléze dalekosáhlé následky, zejména ve

hudebně

estetických

základů,

v nichž se

Tato

vědomá změna

vytvoření

předcházející

zcela jiných

hudební myšlení

propadlo do hlubin hieroglifického

zapomění.

renesanční

afektový princip v

ovládal lépe nežli

skladatelů

druhé poloviny 16. století - a Burmeistrovo (a nejen jeho)

hodnocení

skladatelů

hudbě

Jestliže Knefelius tento většina

ostatních

té doby to dokládá -, je pochopitelné, že

skladby byly vyhledávány a

připojovány

vyhledávaných

autorů. Důkazem

období obsahují

téměř

jeho stejně

k jiným skladbám,

je, že rukopisné hlasové knihy z tohoto

stále stejně se opakující seznam jmen.

vědomí

o tom,

jakého významu Knefelius jako hudebník a skladatel ve své

době

dosáhl.

Můžeme předpokládat,

pražského si

I takové poznatky nám mohou pomoci objasnit

uvědomovali,

tisků)

jakého

Knefeliových

že i

umělce

představitelé

Nového

Města

mezi sebe získali. Množství

skladeb,

přivázaných

k hlasovým

opisů

(ale i

knihám

s

vyhledávaným madrigalovým či motetovým repertoárem, mluví stejnou řečí.

53

Kne(eliovy skladby v

českých

a moravských archivech době

Tisky Joanna Knefelia byly ve své k

ručním opisům

vyhledávanou současných

a jsou evidovány v mnoha

nehudebních archivech na území celé

střední

pramen nachází v místech, kam nedosáhla k evangelickému

repertoáru,

nejedná

zvláštnost. O to

překvapivější

se

římský císař

zřízení

hudebních i

Evropy. Pokud se takový pobělohorská

o

žádnou

nešetrnost

mimořádnou

je zastoupení Knefeliových skladeb na

území bývalého geografického celku Koruny zemí král a

předlohou

Ferdinand II. 10.

května

českých,

kde

český

roku 1627 vyhlásil Obnovené

zemské a kde se tímto aktem jediným povoleným náboženstvím

stalo katolictví. I v tomto dnešních

dnů

společenském

dochovalo

několik

a politickém

hudebních

prostředí

pramenů

se však do

s Knefeliovým

autorstvím.

TISKY

1. Národní knihovna ČR, Praha

Jedná se o

přívažek

Knefeliova tisku ke

třem

dochovaným

hlasovým knihám Tenor, Basus a Quinta vox obsahujícím rukopisný madrigalový repertoár italských v prosinci roku 2005

náhodně

skladatelů.

nalezeny v

Tyto hlasové knihy byly

depozitářích

Národní knihovny

ČR a budou v nejbližší době restaurovány.

Johannes Knefelius: Dulcissimae quaedam cantiones, numero XXXII.

quinque, sex et septem vocum, ita factae, ut tum humanae voci, tum musicis instrumentis aptae esse possint. Niirnberg, Theodor Gerlach. 1571. Prozatím bez signatury.

54

2. České muzeum hudby Národního muzea ČR, Praha

Zde se jedná o dva Knefeliovy tisky, jež jsou součástí jedné dochované hlasové knihy Discantus, z vícehlasého celku. Johannes Knefelius: Cantiones piae, sex et quinque vocibus, tam vocz

humanae, quam instrumentis musicis accommodae, harmonicis numeris concinnatae. Niirnberg, Catharina Gerlach. 1580. RISM K 991

Signatura: AZ 38 (11)- D

Johannes Knefelius: Neue Teutsche Liedlein mit fiinff; Stimmen ... also

gemacht, dafl sie mít Menschlicher Sti mm und auff instrumenten ... kdnnen gebrauchet werden. Niirnberg, Katharina Gerlach. 1581 RISM K 992

Signatura: AZ 38 (12) - D

3. Archiv Pražské

konzervatoře,

Praha

Také zde se jedná o dva tisky, oba jsou hlasově kompletní! Johannes Knefelius: Dulcissimae quaedam cantiones, numero XXXII.

quinque, sex et septem vocum, ita factae, ut tum humanae voci, tum musicis instrumentis aptae esse possint. Niirnberg, Theodor Gerlach. 1571. Signatura: C 137 493, komplet- D, A, T, B, Sv, 6v.

Johannes Knoefelius: Cantus choralis, muszczs numerzs quznque vocum

inclusus, eo ordine quo per totum anni curiculum praecepuis diebus festis in ecclesia cantari solet. Niirnberg, Theodor Gerlach. 1575.

55

RISM K 990 Signatura: C 237 492, komplet- D,A,T, B, Va.

Rukopisy

1. Muzeum v Hradci Králové

provenience: literátské bratrstvo chrámu sv. Ducha v Hradci Králové, hlasová

kniha s nápisem "Bassus primus", s repertoárem

vícehlasých latinských mší.8 5 Jedná se o dvě mše, ke kterým jsem dosud nenalezl konkordance. Tyto mše nemají svůj původ ve sbírce mešních officií Cantus choralis a zřejmě se bude jednat o opisy z příležitostné a nevydané kompoziční činnosti Joanna Knefelia, jež v rukopisné podobě zanechal v Čechách po svém odchodu. Stejné případy existují také v hudebním archivu ve Vratislavi.86

Ad repraesentatio11f contrapuncti Introitus de Corpore Christi, authore Joanne Cnefelio, IN [Cibavit eos] ex adipe. (Ky, Gl, Cr, Sa, Ag) Signatura: IX. A 54

Missa octo vocum ad aeq. Et at duos choros, autore Joanne Cnefelio. (Ky, Gl, Cr, Sa, Ag) Signatura: IX. B 3

Srov. Jaromír ČERNÝ: Soupis hudebních rukopisů Muzea v Hradci Králové, in: Miscellanea musicologica, XIX/1966, Universita Karlova, Praha 1966. 86 Srov. Emil BOHN: Die musikalischen Handschriften des 16. und 17. Jahrhunderts in der Stadtbibliothek zu Breslau, Breslau 1890.

85

Univerzita Karlova v Praze

56

Knihovna ústavu hudebni vědy Filozofické fakulty n6m. J. Palacha '2, Praha l, 116 3S

oddělení

2. Hudební

Jedná se o

pět

Moravského zemského muzea, Brno

nedatovaných hlasových knih s ručně provedeným

nadpisem Selectae aliquot Cantiones piae, sex et quinque vocibus tam voci

humanae, quam instrumentis musicis accomodatissimae, harmonicis numeris concimzatae a variis authoribus et a me l. C. singulari studio collectae. (C, A, T, B, 5, 6 chybíPůvodní

pětihlasé

kompozice se tedy nacházejí v kompletním stavu)

provenience: benediktini, Rajhrad.S7

Signatura: A 7077

Soubor pěti hlasových knih obsahuje skladby známých

autorů

z konce 16.

století: Thomas de Victoria, Jacob Regnart, Jacob de Kerle, Jacob Handl, Salomon Clem, Orlando di Lasso, Vendelin Kessler, Thomas Sartorius, Georgius Zang[ius], Giaches de Wert, Hannibal Paduanus, Philippe de Monte a Joannes Knefelius (zde psáno Joan Kneffel i Joannes Knefel). Z tohoto sepsat

výčtu

"svůj"

zřejmé,

je

že si

původní

majitel hlasových knih nechal

oblíbený repertoár, bez ohledu na národnost a konfesijní

příslušnost skladatelů.

řazené

Repertoár obsahuje moteta i mše,

bez

bližších souvislostí, spíše se dá usuzovat na časovou chronologii zápisu. Joannes Knefelius je v tomto repertoáru zastoupen

nejčastěji,

a to

téměř

kompletním opisem své sbírky z roku 1580 Cantiones piae, jejíž název dal zřejmě

podnět

k názvu celého sepsaného repertoáru.

hlasových knih (Sextus chybí) je významným repertoáru a

výčet

jednotlivých

skladatelů

se

důkazem téměř

Těchto

pět

složení dobového

shoduje se soupisem

Joachima Burmeistera.

Srov. STRAKOVÁ Theodora: Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na počátku 17. století, v: Časopis moravského muzea, 1981/LXVl, 1982/LXVIl, 1983/LXVIII.

87

Děkuji Františku Malému, k prostudování.

řediteli

Hudebního

oddělení

57

MZM v Brně, za laskavé poskytnutí materiálu

Hudební sbírky na Slovensku

Slovensko se po nejvyhledávanější

prvořadým

jako jazyková

stimulem

jsou slovenské archivy luteránské,

událostech stalo spolu se Saskem

zemí pro emigranty ze zemí Koruny

prostředí, stejně

evangelické evangelíky

pobělohorských

při

rozhodování.

nesrovnatelně

severoněmecké

příbuznost

Jistě

české. Vstřícné

byly pro

i z tohoto

české

důvodu

bohatší na hudební prameny

provenience. Jedná se

zvláště

o jména Michael

Praetorius, Hieronymus Praetorius, Melchior Vulpius, Johann Walter, Christoph

Demantius

reflektujeme

dvě

a

také

Joannes

velké sbírky hudebnin z

Knefelius.

Na

Slovensku

předbělohorského

spišsko-šarišském regionu, pro který je charakteristické k Lutherovým v

Bardějově

reformačním

a v

Levoči.

Marta Hulková o nich píše: "Reprezentatívne

miest týchto regiónov, svojím obsahom

Levoče,

jednoznačne

dvoch významných

dokumentujú európsku

v dobovom hudobnom repertoári. Obidve hudobné zbierky sa

zachovali na pode nemeckých evanjelických cirkevných obcí. "88 Tyto jsou také jediné, kde se skladby Joanna Knefelia dochovaly, hudební

inventáře

upozorňoval

přimknutí

myšlenkám. Jedná se o hudební sbírky

hudobné zbierky, ktoré sa zachovali z Bardejova a

rozhl'adenosť

období ve

dvě

sbírky

nepočítám-li

z Banské Bystrice z roku 1581 a 1600, na které jsem již

výše.89

Marta HULKOV Á: Zhody a odlišnosti Bardejovskej a Levočskej zbierky hudobnín, in: Slovenská hudba, XXY/1999, č. 2-3, Hudobné centrum-Bratislava 1999, str. 150-200. 89 Srov. Jana KALINA YOV Á a autorský kol.: Hudobne inventare a repertoar viachlasnej hudby na Slovensku v 16. a 17. storoci, Bratislava 1994, na str. 17 - Inventární seznam z Bánské Bystrice z roku 1581 I [ 12], na str. 21 - ln v. seznam z Bánské Bystrice z roku 1600/[ 18]. 88

58

1.

Levočská

sbírka hudebnin

Jedná se o jednotlivé skladby Joanna Knefelia v rukopisné z různých

zdrojů

podobě

sbírky.

Provenience: kůr nového evangelického kostela v Levoči (tzv. Pestrý sborník a Levočská loutnová tabulatura jsou dnes uloženy v archivu Ústavu hudební vědy SA V v Bratislavě).90

Hlasové knihy:

Cantabit tibi gloria mea, Sec.p. Domino cum gratiarn, (C, T, 5) Signatura: 56 A/ c. 27

Tabulaturní sborník Caspara Plotza, 1 A:

Uns ist ein Kindlein heut, (fol. ll) Veni Sancte Spiritus, (fol. 149)

Tabulaturní sborník Caspara Plotza, 2 A:

Magnificat 6. toni, (fol. 287)

Rukopisný repertoár, 2 A: v němž je Knefeliovo jméno uvedeno mezi největšími skladatelskými jmény 16. století, bez ohledu na konfese.

Hlasové knihy C, T, V.vox, sign. 56 A, Knefelius: Cantabit tibi gloria, sec. p:

Cantate Domino, (fol. 18).

Srov. Marta HULKOV Á: Levočská zbierka hudobnín, 2 sv. [kand. práce] Filozofická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava 1985.

90

59

2.

Bardějovská

sbírka hudebnin

Jedná se o dvě rukopisné mešní kompozice Joanna Knefelia.91 Provenience: kostel sv. Egídia v Bardějově (sbírka je v současné době uložena v hudebním oddělení Státní knihovny Széchényiho v Budapešti).

Missa lmperatof.Rudolplw dedicata Vratislaviae, 6 v. Signatura: 653

Missa super Alleluja Orlandi, 5 v. Signatura: 818

Z hlediska středoevropského rozměru se většina tištěných sbírek Joanna Knefelia vyskytuje téměř na celém území Německa a Polska v poměrně hojném a mnohdy s kompletními hlasy. Výjimku tvoří pouze pražský tisk

Novae melodiae, jenž existuje dnes pouze v polské Vratislavi (S, T, 5, 6) a v německých archivech ve Wiirtembergu (5) a v Regensburgu (C, T, B, 5, 6, chybí A). Edice sbírky tedy není z výhradně pramenných zdrojů možná. Jedinou cestou, jak vrátit tento jedinečný polyfonní pramen hudební interpretaci, je dokomponování chybějícího hlasu, což z hlediska moderního přístupu k hudebním pramenům - ani v případě kritických edic- není již postup

ojedinělý.

Srov. Róbert Árpád MURÁNYI: Thematisches Verzeichnis der Musiksammlung von Bartfeld (Bártfa), ed. Helmut Loos, Gudrun Schroder Verlag, Bonn 1991, str. 47, 58,200.

91

60

'

3. MARTIN KRUMBHOLTZ: Und da die Bauleute den Grund legten (1611) Jak už jsem zmínil v

prolegomenech, slavnostní položení

základního kamene k salvátorskému kostelu Tohoto aktu se diplomatičtí

i

členové

zúčastnili

vysocí

proběhlo

představitelé

27.

července

císařského

vyslanci v Praze, delegáti z nedalekého Saska a německých

dvou

sborů.

evangelických

1611.

dvora,

pochopitelně

Je jisté, že spolu

s nejrůznějšími projevy a kázáními probíhaly i hudební produkce, o nichž se nám bohužel nedochoval žádný konkrétní záznam, až na jeden jenž unikátním pramenné

způsobem

podobě

dokumentuje

se dochoval až do

zmíněnou

současnosti.

případ,

událost a v úplné

Jedná se o oslavnou

skladbu Und da die Bauleute den Grund legten od Martina Krumbholtze.92

Hudební pramen, jenž se stal patří

k

těm

nemnoha

podnětem

k napsání následující skici,

dokumentům spontánně

období posledního desetiletí

před

reagujícím na

bouřlivé

Bílou horou, období složitého

mocensko-náboženského zápasu, které dodnes vybízejí k novému, osobitému myšlenkovému uchopení. Je bezesporu zásluhou Emila Bohna a jeho soupisu vratislavských hudebnin z roku 1883,93 že prameny do té doby neznámé, získaly šanci vrátit se z hlubin procesu

vědeckého

poznání. Protože se

zapomnění

nepodařilo

pramen, jenž by registroval existenci autora

92

vědeckému

či

světu

do živoucího

nalézt lexikografický

jeho kompozice

před

Srov. Josef ŠEBESTA: Martin Krumbholtz a luteránská hudba v Praze roku 1611, in: Opus musicum, 35, 2003, č. 3, str. 2-9. 93 Emil BOHN: Bibliografie der Musik-druckwerke bis 1700 welche in der Stadtbibliothek des academischen 1nstituts fuer Kirchenmusik und der koenig/ichen und universitaets Bibliothek zu Breslau aujbewahrt werden, Berlín 1883, str. 231.

61

Bohnovým katalogem, 94 je možné soudit, že prostřednictvím

a

učebnicím

právě Bohnův

katalog se

hesla Krumbholtz stal modelem pozdějším encyklopediím

s muzikologickým

zaměřením.95

Na rozdíl od tvaru slova

Krumbholtz, uvedeném jak na titulní stránce dobového tisku, tak i v Bohnově

soupisu, disponují slovníky

Původcem

této

naučný,

nepřesnosti

je

většinou

tvarem Krumbholz.

pravděpodobně Pazdírkův

hudební slovník

kde autor hesla Emilián Trolda publikoval tezi o narození

Martina Krumbholtze v

Benešově, soudě

na

základě

"Martinus Krunzbholtz Bensenus", kterou pak

téměř

titulního listu tisku

beze

změny převzal

Walter Blankenburg do hesla pro New Grove. Na rozdíl od slovníkových informací je odborná muzikologická literatura k postavě a

pravděpodobně

přece

jen o

něco vstřícnější

jedinému dílu Martina Krumbholtze.

Prvním, kdo nejspíše zachytil Bohnovu zmínku o existenci bohemikální

kompozice

pravděpodobností věnované

Martina

Krumbholtze,

byl

s největší

Emilián Trolda, který již v roce 1914, ve studii

mělnickému

kostelnímu archivu, 96 cituje z jeho soupisu

vratislavských hudebnin. V Troldově hudební sbírce se také nachází sledovaná kompozice,97 avšak spartace není z Troldova pera9s a ani provenience pramene, jenž posloužil k přepisu, není známa. Vzhledem 94

Zmínku neobsahuje ani Gottfried Johann DLABACZ: Kiinstler Lexikonfiir Bohmen undzum Theil auchfiir Mahren und Schlesien, Praha 1815. Ale také Robert EITNER: Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, sv. 5, Breitkopf und Harte!, Leipzig 1904. S podivem ani i MGG starších vydání. 95 Např. Walter BLANKENBURG: Krumbholz Martin, in: The New Grove Dictio~a:y ofMusic and Musicians, ed. Stan Iey Sadie, sv. I O, London 1980, str. 283. Též Gracian ČERNUSAK/Vladimír HELFERT: Krumbholz, Martin, in: Pazdírkův hudební slovník naučný, sv. I, Brno 1937, str. 588. Muzikologické zaměření zde zdůrazňuji záměrně, neboť množství literatury, zaobírající se luteránstvím v předbělohorských Čechách, stavbou kostela sv. Salvátora, jeho architekturou a historií z hlediska uměleckého, jakož i postavou Ondřeje hraběte Šlika- vůdčí osobností luteránské Prahy, sledovaný ~ramen zcela ignoruje. 6 Emilián TROLDA: Kostelní archiv mělnický (příspěvek k bibliografii), in: Hudební revue 9, 1914, str. 6-10,75-81, 127-133, 176-180. 97 Alexander BUCHNER: Hudební sbírka Emiliána Troldy, Praha 1954. 98 Tamtéž, str. 65, sig. XXVIII. D 17, poř. č. 259, inv. č. 513. Spartace je provedena neznámou rukou, pod názvem" Weihe motett ", ve čtyřech notových osnovách se zápisem vždy dvou nejbližších zpěvních hlasů v jedné osnově. V pravém horním rohu je zapsán autor "Martin Krumbholtz ", zatímco Buchnerův katalog a pravděpodobně i původní Troldova kartotéka nesou jméno "Krumbholz ". Protože tvar autorova jména není pro sledovaný smysl této práce důležitý, nebudu se mu dále věnovat.

62

k již popsanému vztahu E. Troldy k vratislavskému notovému bohatství se lze však domnívat, že spartace byla provedena právě

z Troldova okruhu

někým

blízkým

zde. Tristní je, že zatímco v roce 1883 pracoval

Emil Bohn s kompletním osmihlasým pramenem, dnes již ve Wrodavi z

původního

kompletu chybí Cantus I, Altus II a Bassus II. Pro edici a

muzikologický výzkum jsem musel tedy použít identický pramen,99 avšak uložený v kompletní knihovně

podobě

ve

vídeňské

Rakouské národní

pod signaturou SA 78 B 29/1.

Z publikací, které Krumbholtzovo oslavné moteto ve svém obsahu zmiňují

(a nutno dodat, že

stručnost

upozorňují

na

dvorní kapely

při

Jiné

účinkování císařské

tedy

činí

tak

velmi

spoře, nepřesahujíce

slovníkového hesla), si většina všímá jen prosté existence autora

a jeho dílka. 1oo

stavbě

vesměs

závažnější

skutečnost,

pokládání základního kamene ke

luteránského kostela sv. Salvátora na Starém

při příležitosti,

totiž na

Městě

pražském,

k níž Martin Krumbholtz komponoval své oslavné

moteto.I01 Zvláštní místo zde zaujímá publikace Hanse Joachima Mosera,1o2 ve které její autor vedle zmínky o známých uveřejnil

také notovou ukázku úvodní

informace o provenienci

předlohy.

části

moteta, avšak bez bližší

Jeho ukázka

podložení, které neodpovídá vratislavskému ani Autor sice

upozorňuje

skutečnostech

obsahuje textové

vídeňskému

prameni.

na uložení originálního tisku ve Vratislavi,

podložení textu si však mohl upravit.

99

RlSM A/1/5,2830 Jan KOUBA: Od husitství do Bílé hory (1420-1620), v: Hudba v českých dějinách, Editio Supraphon, Praha 1989,str. 127. 101 Napf. Josef LUKÁŠEK: Jáchym Ondřej hrabě Šlik, Praha 1913, str. 95. Petr DANĚK: Rudolfinská Praha jako hudební centrum, v: Opus musicum 32, 2000, č. 4, str. 15-25. Týž: Valerius Otto Lipsiensis, úvodní studie k edici- Valerius OTTO: Newe Paduanen, Galliarden, lntraden und Currenten, Nach Eng/ischer und Frantzosischer Art a 5, ed. Michal Pospíšil, Editio Simiae Ludentes, Praha 1995. 102 Han s Joachim MOSER: Die Musik im friihevangelischen Osterreich, Kas sel 1954, str. 25. 100

63

závěr

Na

nejstručnějším

Krumbholtze, výpovědní

exkursu

způsobem připouštím,

hodnotu,

točí

do

literatury,

připomněla

že její

výčet

která

byť

alespoň

by

tím

jen existenci Martina

je nevelký, a pokud se jedná o

se bez výjimky pouze kolem

střídmých

fakt, jež

nabízí titulní list tisku. Mnohé další pramenné soupisy Krumbholtzovo jméno vůbec neobsahují.l03 Taktéž vynikající a pro studium protestantské hudby dosud inspirativní dílo Wilibalda Gurlitta,l04 ve kterém autor shromáždil obdivuhodné množství hudebnících nejen v

Německu

vévodském

dvoře

z Brunšviku,

důvěrného

poznatků

rady samotného mlčí,

ač

císaře),

Krumbholtzův

konfesní kolega Valerius Otto je zde citován věřit,

někde

že

a

(mj. k působnosti Michaela Praetoria na

ve Wolfenbi.ittelu ve službách

Martina Krumbholtze

hudbě

o evangelické

Jindřicha

Julia

ale i v Praze, ke jménu profesní a

několikrát.

vlastně

i

Nezbývá než

v archivu dosud leží neznámá informace k Martinu

Krumbholtzovi nebo k celé ceremonii položení základního kamene k pražskému luteránskému komplexu, která potvrdí a tím posune kupředu před

dosavadní

vědění

o luteránských hudebnících v Praze v období

Bílou horou. Hudební pramen, který

zmíněnou

a ve všech

směrech

významnou

událost, zahájení stavby luteránského kostela sv. Salvátora, ilustrativním způsobem

dokumentuje, je pozoruhodný ze dvou hledisek: jednak

přináší svědectví přímo

z centra

dění,

zaznamenané

uměleckou

formou,

jednak už sama tato forma osmihlasého oslavného moteta je natolik

František MAREŠ: Rožmberská kapela, v: Časopis českého musea, Praha 1894, str. 14-236. Aniela KOLBUSZEVSKA: Katalog Zbiórov muzycznych legnickiej biblioteki ksiecia Jerzego Rudolfa ,. B/BLIOTHECA RUDOLPHINA ", Legnica 1992. Hynek GROSS: Inventář bývalého kláštera ve Zlaté koruně, sepsaný po smrti opata Melichara Ho/der/a roku 1608, v: Sborník historického kroužku, Praha 1926. Robert EITNER: Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, sv. 5, Breitkopf und Harte I, Leipzig 1904. 104 Wilibald GURLITT: Michael Praetorius, sein Leben und seine Werke, Leipzig 1915. 103

64

pozoruhodná, že si zaslouží uchopení, spojeného s

ediční

vědeckého

a posléze pak

1

uměleckého

prezentací.

Úplný obsah titulní strany dvousborového moteta Martina Krumbholtze je tento: los

Zu Gottes Lob/ Und Zu Ehren Der Ehrwiirdigen I Edlen I Gestrengen I Ehrnubesten I Hochgeliihrten Herren Kirchen Riithenund Eltisten I der Christlichen Evangelischen Gemeine Deutscher Station in der Al ten Stadt Prag I Ze. !st dieses Gesang komponirt, und am Tage der ersten Grundlegung Ihres loblichen Kirchen Baues I als den 2 7. Julii Anno 1611. gesungen worden.

Welches ilmen I wolernenten Herren I der Autor hiemit demiitigst Dediciret und verehret.

Martinus Krumbholtz Bensenus, Dieser Zeit bey S. Nicolai Kirchen in der Alten Stadt Prag Organist.

CANTUS II.

Leipzig Gedruckt und verleget durch Abraham Lamberg.

105

Jako pfíklad uvádím titulní stranu hlasu Cantus ll.

65

Hlasové obsazení Krumbholtzova moteta je: I. Chori - Cantus I, Altus I, Tenor I, Basus I

II. Chori- Cantus II, Altus II, Tenor II, Basus II

Výše popsaná titulní strana se stala jediným zdrojem informací o autorovi, jakož i o jeho

pravděpodobně

jediném dochovaném díle pro

veškerý známý publikovaný materiál, tak jak jsem jej popsal výše. Česká verze originálního šlechticů,

starších

německého

zápisu je: "K boží chvále a k poctě důstojných

urozených, ctnostných, vysoce vznešených

křesťansko-evangelické

pražském Ze., je tento

zpěv

náboženské obce

učeným pánům

- Benešovský, toho

německého

církevních

radů

lidu ve Starém

a

Městě

komponován a v den položení základního kamene

svého slavného kostelního domu, 2 7. vysoce

pánů

července

roku 1611 zpíván. Kterýmžto

autor tímto pokorně věnuje a vectívá. Martin Krumbholtz

času

v kostele u sv. Mikuláše na Starém

Městě

pražském

varhaník. (Překlad J. Š.)

Ve druhém Ve dvou slokách v

informačním

něm

plánu se ocitá samotný text kompozice.

autor oslavuje popsaný

kterým bylo položení základního kamene ke

politicko-společenský

stavbě

kostela sv. Salvátora:

Und da die Bauleute den Grund leg ten I am Tempel des Herren I stunden die Priester angezogen I mit Drommeten I und die Levi ten I die Kin der Assaph I mi t Z ymbeln I zu loben den Herren I mit dem Gedicht Davids I des Kdnigs Israel.

Und sun gen umbeinander I mit loben und danken I dem Herren I dafl er so giitig ist I und seine Barmhertzigkeit ewiglich 1ueret I uber Israel I und alles Vol k thdnet laut I mit loben den Herren I

66

akt,

dafi der Grund am Hause des Herren geleget war I geleget war.

Volný český

překlad:

A když stavitelé základ položili na chrám Páně, stáli kněží ve slavnostním s trumpetami, a levité,

děti

Asafovy s cymbály, ke chvále

Páně,

s básní Davidovou, krále Izraelského. A zpívali pospolu, s chválou a

děkováním

Pánu,

že on je tak laskavý, a jeho milosrdenství věčné aby bylo nad Israelem, a všechen lid že základ na

zvučel

chválou v Hospodina,

dům Páně

byl položen.

(Překlad J. Š)

Text, na který je skladba komponována, je vzat z biblické knihy Ezdráš, kap. 3, verše 10-11, a v novém ekumenickém překladu zní takto:

Když stavitelé Hospodinova chrámu kladli základy, ustanovili

kněze

s pozouny,

oblečené

do

svátečních

rouch,

a levity, syny Asafovy, s cymbály, aby chválili Hospodina podle řádu izraelského krále Davida. Opěvovali

Hospodina a vzdávali mu chválu a čest,

že je dobrý, že jeho milosrdenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid mohutným hlaholem chválil Hospodina, že byly položeny základy Hospodinova domu.106

Zajímavý je překlad Bible kralické:

A když zakládali grunty stavitelé chrámu Hospodinova, 106

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad, Praha 1979, s. 348.

67

postavili kněží zobláčené s trubami, a Levíty, syny Azafovy s cymbály, aby chválili Hospodina vedlé nařízení Davida krále Izraelského. I prozpěvovali jedni po druhých, chválíce a oslavujíce Hospodina, nebo dobrý jest, a že na věky trvá milosrdenství jeho nad Izraelem. Všecken také lid prokřikoval hlasem velikým, chválíce Hospodina, proto že založen byl

dům Hospodinův.l07

Ezdrášova kniha popisuje obnovu kultu podle zákona Mojžíšova po

návratu

židů

z babylonského

zajetí,

obnovení

jeruzalémské

náboženské obce a stavbu chrámu. V říjnu roku 538 byl postaven v

květnu

o dva roky

slavnostně dokončen

později

3.

položen základní kámen a celý chrám byl

března

515. 108 Navíc fakt, že

kněz

Ezdráš dosáhl

toho, že perský král Artaxerxes I. královským dekretem zavedl zákon jako státní zákon, se cítěná

může

z dnešního pohledu jevit jako

dobově

citového kontrastu ve svém vyprávění dosahuje Ezdráš v kap.

6, verších 12-13, což je vlastně

12. Mnozí z

před

Mojžíšův

paralela k vydání Majestátu Rudolfem II.!

Největšího

dům,

oltář,

kněží

a

levitů

dali se do hlasitého jejich

očima.

i

pokračování předchozích veršů

představitelé rodů,

pláče,

starci,

10-11.

kteří viděli dřívější

když byly kladeny základy tohoto domu

Mnozí však radostně hlaholili, až se to rozléhalo.

13. Radostný hlahol nebylo možno rozeznat od

pláče

lidu. Lid totiž

hlaholil tak mohutným hlaholem, že se to rozléhalo dodaleka. (ve výše

zmíněném

ekumenickém překladu z r. 1979, s. 348) 109

Bible svatá aneb v.~ecka Svatá písma Starého i nového zákona, podle posledního vydání kralického z roku 1613, Biblické dílo, 1971, místo vydání neuvedeno, str. 448-449. 108 Podrobně si této otázky všímá AdolfNOVOTNÝ: Biblický slovník, 2. sv., Kalich- Česká biblická společnost, Praha 1992, přetisk vydání z roku 1956, str. 163-164, 243. Z poslední doby pak Nový biblický slovník, Návrat domů, Praha 1996, str. 241-242, 323-327. 109 Viz poznámka 103. 107

68

Pěkný

i je kralický

12. Mnozí pak z byli

překlad

kněží

(s. 449)110:

a z Levítů i z knížat čeledí otcovských, starci,

viděli prvnější dům,

když zakládali tento

dům před očima

nazpět prokřikovali

plakali hlasem velikým. Mnozí

kteříž

jejich,

s radostí hlasem

velikým. prokřikování

13. Tak že lid nemohl rozeznati hlasu plačícího

lidu: nebo lid ten

prokřikoval

radostného od hlasu

hlasem velikým, a hlas ten slyšán

byl daleko.111

Zdá se, jako by

právě

tento rozpor v prožívání vzácného okamžiku, tato

sociální kolize, která vyhrocuje tedy "radostí" a "žalem", dala jeho zpracování mollových

napětí

tvůrčí podnět

dramatičnosti

proměnách. 11 2

mezi

dvěma

prožívanými póly,

Martinu Krumbholtzovi

textu hudebními

prostředky

při

v dur-

Autor moteta, Martin Krumbholtz, jako

varhaník- a tedy hudebník zvyklý pracovat se sbory-

dobře věděl,

modalita schopná ovlivnit celkový charakter skladby a

zvláště

ve spojení

Exemplárně

si v tomto

s vhodným tonálním usazením jej

ještě

umocnit.

smyslu

počínali největší mistři madrigalů, kteří

právě

takový

modální

systém,

vlastnostmi, jejichž

působení

nejbližší textovému

sdělení

který

vždy s největší

svými

náleží spíše do oblasti estetického a

vytváří

závěrečnému

110

volili

charakteristickými

s ním homogenní

Pokud tedy vyjdeme z definice, že modus znamená melodie se vztahem k

péčí

jak je

cítění,

umělecké

je

dílo.

způsob utváření

tónu,113 pak kolísavý dur/moll

Viz poznámka I 04. Děkuji Jitce Bajgarové za pomoc při práci s biblickými texty. 112 S termíny dur/moll kalkuluji ve smyslu současné teorie, i když víme, že jak Glareanus tak Zarlino (později i Monteverdi) používali ve svých teoretických studiích stejné dělení modů (modus durus, modus mollis), i když zřejmě s jiných estetickým chápáním. 113 Srv. Laj os BÁRDOS: Modální harmonie, Brno 1986, str. 25 (Modální tóniny). 111

69

modus mixolydické stupnice zvolený M. Krumbholtzem je slavnostně

pro kompozici, jež má společenskou

záležitost,

současně

nadšeně

a

přímo

oslavovat částí

však disponuje i

ideální určitou

textu, jež do

oslavné nálady vnáší pochybnosti z budoucího vývoje, což se vyplnilo nejen

předkřesťanským židům,

ale i pražským

luteránům.

Tercie g- h

dává mixolydické stupnici durový ráz, dominantní tercie (díky malé septimě)

d - f naopak melodii

změkčuje

přesouvá

a

ji z pozice jásavé

oslavnosti do meditativní polohy, již tak navozené biblickým textem.

Na s

začátku

imitačními

moteta Und da die Bauleute den Grund legten zazní G dur

prvky

nad

textem

o

položení

k vytouženému svatostánku. Celý úvod má cítění

fundamentálně

podpírané

zvýšen sedmý

stupeň

řešeným

na fis a úvod tak

základního

přitom

(Když stavitelé základ položili ... ). Již od taktu 16- se Páně)

chrám

-

dominantou d - f,

d, A - a,

byť

skladbě

přičemž

kontrapunktickým (až na

několik

- E - a

vzestupu je

avizované nadšení změnou

textu( ... na

v melodicky vypjatém vrcholu znovu nechá zaznít stupně.

Takovýchto kolísavých

velké množství,

zvláště

mezi

příbuznou

momentů

G- g, D-

modulace mezi jednotlivými tóninami zcela unikají pravidlům

výjimek) na

a jsou

základě

řešeny

závěru

technikou

průtažných tónů

mimotonálních dominant,

nebo G - e - A - D, což je

dominantního

Při

však autor pracuje polyfonní technikou s mollovou

G dur zvýšením sedmého nalezneme ve

silné harmonické

basem_114

umocňuje

kamene

konkrétně případ

např. G-

C

autentického

prvního dílu kompozice.

Zatímco úvod prvního dílu Krumbholtzovy oslavné kompozice vzbuzuje -

alespoň

na

čas

- zdání

114

imitačního

postupu, a tedy

Jsem si vědom, že současná hudební terminologie nepostihuje dokonale modální a tonální problémy polyfonní hudby 16. století. Pro obecnou srozumitlnost je však využívána i pro tyto účely, např. Edward E. LOWINSKY: Musica de/ Rinascimento. Tre saggi (Tonality and Atonality in Sixteenth-Century Music), Lucca 1997.

70

kontrapunktické techniky, zazní v druhé nekompromisně

osmi hlasech zcela v dalším

průběhu

části

od prvního taktu ve všech

G dur v harmonickém tvaru. Také

skladby bychom již jakýkoliv náznak polyfonie hledali

marně. Zhudebnění

textu je sice vázáno na pravidelné sttídání prvního a

druhého sboru, kde jeden druhému - jakoby v echo-efektu - repetuje prostředky,

textový verš. Jednoduchými harmonickými akordů

příbuzných

nebo modulace do

účinku,

zajímavého zvukového

tónin, dosahuje skladatel

umocněného

aplikovanými dynamickými kontrasty. Vysoce s připravenou konečného

průchodnou

nade vši pochybnost

působivý

plagální

závěr,

kvartou k tónické tercii, vygraduje do

akordu v G dur.

císařská

dvorská

císaře při zmíněném

položení

Mnohé odborné publikace informují o tom, že kapela

jako jsou obraty

účinkovala

na popud samotného

základního kamene ke

stavbě

luteránského kostela sv. Salvátora.

Například Josef Lukášek v monografii o hraběti Šlikovi píše: "Základní

kámen ke kostelu Salvátorskému položen byl ve července

1611 ...

Císař

Rudolf II.

stavěl

ukázány plány stavební,

pochvalně

ukazují, bude to krásná

svatyně

pěkné

která

při

stavbě příznivě,

se k této

a když mu byly

se vyslovil:" Vystavíte-li chrám tak, jak plány

a ozdoba

města

Prahy; ovšem bude také státi

bohoslužbách hráti musila. Správcem tohoto sboru

Následuje odkaz na

ředitel

časopis

3. Ani v jednom

dvorní

kapely

nejkomplexnější

případě

při

byl Pavel a Vuindr,

hudců

císařský

a

Tomkův článek

v

časopise

oslavě

nenalezl.

71

Dlabačův

účinkování

Dokonce

zpracování událostí roku 1611 Janem

Josef LUKÁŠEK: Jáchym Ondřej hrabě .Šlik, Praha 1913, str. 95.

byl

Dalibor 1860,

jsem však hledanou informaci o

salvátorské

pěvců

varhanz'k. "115

Archeologické památky 732/X,

Ki.instlerlexikon, sv. 1, str. 176, a

115

po sv. Jakubu dne 27.

peníze". K slavnosti založení chrámu poslal svou celou dvorní kapelu,

Jakub Chimarrhaeus, druhý

č.

středu

am

Bedřichem

Novákem116 neobsahuje sebemenší zmínku o při

v

účinkování císařské

kapely

salvátorské slavnosti a jméno Jakuba Chimarrhaea není ani obsaženo

rejstříku,

směrech

který sám o

sobě tvoří

samostatný

třetí

díl rozsáhlé a v mnoha vědomosti

nenahraditelné práce,11 7 jež mi poskytla cenné

o

jiných, dosud nesledovaných hudebních produkcích na území Prahy roku 1611. Řešení k celé záhadě poskytuje Hans Joachim Moser,ns který se na

prostoru pouhých dvou stran jinak obsáhlé publikace pražských

luteránů,

zmínkou o

účinkování

věnuje hudbě

dvorní kapely podloženou

odkazem na dílo A. Gindelyho: Gesch. d. Gegenreformation in Bdhmen, z skutečně

roku 1894. V této práci se Gindely 11 9

s velkou podrobností

zaobírá stavbou luteránského kostela sv. Salvátora takřka

položení základního kamene a cituje známe z

pozdější

Lukáškovy monografie,

Jména Jakuba Chimarrhaea a dalších Gindelyho

chybějí.

Gindely v

doslova text, který již

dobře

ale bez náležitého odkazu.

hudebníků

podčarové

od okamžiku

však v publikaci Antona

poznámce jako

informační

zdroj

uvádí "Siichsisclzes Staatsarchiv: Hoé an Liechtenstein dd. 24. Oktober - 3.

November 1622". Dvorní kapela byla útvarem do

značné

míry autonomním, jehož

povinnosti byly ovšem dány v rámci dvorského protokolu. Mimo rámec služebních

úkolů

aktivity od

činnosti

mohli hudebníci vykonávat pedagogické

hudební produkce. Zdá se být přímo

přes

práci

nejrozličnější

kompoziční

pravděpodobné,

že

soukromé

až po privátní

účast císařské

kapely

souvisela s jejími dvorskými povinnostmi. Jednalo se o dvojí

prospěch:

jednak

přítomnost

císařské

dvorské hudby

znamenala

Jan Bedřich NOY ÁK: Sněmy české roku 1611, XV. Sv. I, 2, sv. 3- rejstříky, Praha 1939. Národní knihovna ČR, Praha. Sign. 54 C 3772. 117 Zde vyslovuji poděkování prof. dr. Jaroslavu Pánkovi za podnětné připomínky k popisované události, hlavně však za nasměrování mého úsilí k výše jmenované práci J. B. Nováka. 118 Hans Joachim MOSER: Die Musik im friihevangelischen Osterreich, Kassel 1954, str. 26. 119 Anton GJNDELY: Geschichte der Gegenreformation in Bohmen, Leipzig 1894, str. 121. 116

72

náležitou reklamu pro celou luteránskou nadnárodní manifestaci, na straně pořadatelé

druhé

jistě

celebrit -

při účasti nejvýznamnějších

-

nešetřili finančními prostředky

na

utrakvistických

zajištění

hudební

produkce tak renomovaným hudebním tělesem.

Pokud bychom posloužil dobovým

měli

uvěřit,

dnes

interpretům

že sledovaný hudební tisk

k hudební produkci, musela by nás jeho

kvalita - tedy relativní notopisná a textová bezchybnost - o této schopnosti

přesvědčit.

důkladném

Po

hlavně

konstatovat, že velké množství chyb, mimo

rámec

běžného

pravděpodobností

by

jistě

upotřebení

rytmických, staví náš

každé

hudebniny.

byla skladba interpretována z rukopisných

nebylo nic zvláštního,

komerční

prostudování mohu však jen

uvědomíme-li

S největší partů,

což

si, že tisk byl už jen

reakcí na slavnostní hudební produkci. Soupis rožmberského

archivu120 nás informuje o zastoupení Otta,I21

a to více než rok

v tomto

případě

mohl být i

o opis a

případ

před

hudebně taneční

sbírky Valeria

vydáním tiskem. Bezpochyby šlo tedy

následně

bylo oblíbená sbírka

vytištěna,

tiskaře

Abrahama Lamberga.

Narodil se roku 1557 a o 31let později se oženil s vdovou po Georgu Deffnerovi, aby tak živnost. Po

což

oslavného moteta Martina Krumbholtze. Oba tisky

však spojuje ještě jeden fakt - postava

vystřídali

případ

Lambergově

převzal

jeho nakladatelskou a

tiskaři

knihtiskařskou

smrti roku 1629 se ve vedení firmy

postupně

H. Koler, J Georg, J. C. Muller, posléze pak Bernhard Christoph

Breitkopf, jenž dal svým progresivním nototiskařským přístupem základ

°

12 František MAREŠ: Rožmberská kapela, Časopis českého musea 1894, NK-ČR sig. 74 C 178. Tato studie vznikla na základě inventárního soupisu Václava Březana při stěhování rožmberského panství z Českého Krumlova do Třeboně roku 1610. K tomu srv. dále: Jaroslav PÁNEK: Václav Březan- Životy posledních rožmberkzl, sv. I, 2, Praha 1985. Poslední práce: Jaroslav PÁNEK: Poslední Rožmberk, Praha 1996. Zde je také rozsáhlý soupis literatury k tématu. 121 Valerius OTTO: Newe Paduanen, Galliarden, Jntraden und Currenten, Nach Englischer und Frantzozischer Art a 5, Abraham Lamberg - Leipzig 1611, ed. Michal POSPÍŠIL, Editio Simiae Laudentes, Praha 1994.

73

nejproslulejšímu hudebnímu vydavatelství v Sasku.122 V Lambergově epoše vyšly roku 1611 dva již Krumbholtze a sbírka

tanců

zmíněné

Valeria Otta. Oba produkty Lambergovy tiskařské

oficíny vykazují i podobné Běžnou

hodnotách.

(čtvrťové, půlové

not

různých

i

Na

základě

nebyl hlavním

těžištěm

chybějící

v rytmických

chybějící

pomlky

u not, nebo

záměny

jsou

několikataktové), chybějící tečky

mimořádností.

např.

zvláště

chyby,

případech

chybou v obou

rytmických kvalit. Také

hudebniny,

notované tisky- moteto Martina

posuvky nejsou žádnou

tohoto poznatku se domnívám, že nototisk

Lambergovy tiskárny, i když z ní vzešly i další '

Melchior Eccard: Psalmy .. ., (1599), Martin Hancke:

Ewangelia auff alle Sontag, (1617), nebo Johann Hermann Schein: Banchetto Musicale, (1617). Ostatní rozsáhlá formátů

kapesních

převyprávěných

s nejrůznějšími

příběhy,

s kratochvilnými

tiskařská

ale

i

produkce oficíny se týká

Lutherovými

učebnic

příruček

texty,

a jednoduchou

formou

biblických příběhů.123

Jak už jsme poznali výše, stojí Krumbholtzova skladba na jednoduchých

kompozičních

geografického trochu největší mistři

kapely

Jacob

navštěvoval

překvapující.

V Praze se ve stejné

vrcholné polyfonie, rekrutující se z

(například

Orologio,

základech, což je z hlediska dobového a

dvorní

Phillippe de Monte, Charles Luython, Alexander Regnart,

Camillo

Zanotti),

proslulý skladatel Hans Leo Hassler,

císařský

souvěrců

varhaníků.

dvůr

příkladnou stejně

často

polyfonní

jako v díle

Martina Krumbholtze, z nichž pro pražskou

reflexi stojí za zmínku Joannes Knefelius, a Valerius Otto, oba místech

pohybovali

řad císařské

techniku nacházíme ve skladbách Kryštofa Haranta, luteránských

době

působící

Druhý jmenovaný v chrámu Panny Marie

na

před

122 Srv. Maria PRZIVECKA-SAMECKA: Drukarstvo muzyczne w Europie do konca XVIII Wieku, Ossolineum 1987, str. 185-186. Je zde chybná informace o narození Abrahama Lamberga 1587. 123 Srv. Martin BIRCHER: Deutsche Drucke des Barock 1600- 1720, oddíl A, sv. I, KTO Press, Nendeln 1977, str. 336 (rejstřík). Od stejného autora pak: Katalog des Herzog August Bibliothek Wolfenbiittel, Namenregister, K. G. Saur, MUnchen 1996, str 218. Národní knihovna ČR, sign. DO I 913.

74

Týnem na

Staroměstském náměstí, Jindřicha

bratrstva sv.

na Novém

tyto údaje známe jen z podobných tedy

listů

z titulních

jmenovaných

první potom v rámci literátského

Městě

pražském. Nutno ale dodat, že

zdrojů

jako fakta o M. Krumbholtzovi,

jejich autorských sbírek.

skladatelů

Krumbholtzova kompozice vyhraněného

autor uvedl do celkem

prostředí

skladebnou techniku, kterou v plné žánrové let

později

u

Adama

harmonického vedení začátečníkem,

je

Z kontextu

Michny

hlasů

šíři

tvorby

vybočuje, neboť

vokální polyfonie

nacházíme až o padesát

z Otradovic.

Protože

v technice

evidentně

není Martin Krumbholtz

žádným

vyvolává osamocenost sledované kompozice další otázku:

příležitostné

moteto k

oslavě

zahájení stavby salvátorského kostela

opravdu jedinou kompozicí z Krumbholtzova pera, nebo je pouze jedinou dochovanou? areálu bylo

několik:

(13. listopadu 1611)

Vždyť

slavnostních

okamžiků

kolem luteránského

zahájení stavby školy (12. ledna 1611), či otevření

a

vysvěcení

kostela (5.

otevření

října

školy

1614). I když

byly jistě náležitě prezentovány ve společnosti, konkrétní hudební prameny se nám nedochovaly.

K slavnostnímu aktu na Starém

Městě

pravděpodobnosti

vysvěcení

pražském 5.

luteránského kostela sv. Salvátora

října

1614, se však s velkou

vztahuje jiný, nedávno

náhodně

objevený notovaný

pramen- Neuc deutsche evangelische Spriiche Melchiora Vulpia.

75

měrou

4. MELCHIOR VULPIUS: Neue deutsche evangelische Spriiche (1614) Péčí

Státního židovského muzea byla v

školy restaurování a

konzervačních

laboratořích

Vyšší odborné

technik v Litomyšli restaurována

v roce 1998 hebrejská kniha s homiletickým výkladem (Midraš) ke knize Žalmů,

knihám Samuelovým a Přísloví, kterou vydali v Praze roku 1613 základě

Jaakov bar Geršon Bak a Jehuda Lejb ben Aleksandr Ka"ce, na vydání v Benátkách roku 1546. Na foliantu 86b

tiskař

zákazuje dalšího

vydání až do roku 1621, podepsán Jicchak bar Šimšon Ka"ce. Vazba je celokožená se slepotiskem s opakujícím se jménem Salvator, na červenou

barvou

hebrejský titul knihy. 124 Na

zdůrazněn

hřbetě

je

předním přídeští

je fialovou inkoustovou tužkou zapsána signatura VI 310, a na titulním listě

a zadní

předsádce

předním přídeští

psané

německy.

jsou razítka knihovny pražské židovské obce. Na

jsou navíc

Ve

vazbě

četné

záznamy o vlastnictví a prodeji,

knihy nalezli oboustranně

rukopisu, sestávajícího z 18

restaurátoři

popsaných

zčásti

zlomek notovaného

listů

175 x 280 mm. I

tento materiál prošel restaurátorským procesem a byl v originále poskytnut Ústavu pro hudební vědu Akademie věd České republiky (dnes OddělenÍ. hudební historie Etnologického ústavu AV ČR) s žádostí o odbornou expertízu. Ujal se jí Tomáš Slavický, a odhalil pramene k pražské luteránské obci z Soubor 18 několik

listů,

souvislých

moteta pro

období.125

psaných jednou rukou na stejném

zlomků

v sopránovém a altovém německá

předbělohorského

vokálních

klíči

neděle

po

partů,

příslušnost

papíře, tvoří

notovaných

většinou

a zaznamenávajících z podstatné Nejsvětější

124

části

Trojici, v menším rozsahu též

Údaje o hebrejské knize Midráš, sign. 3866 mi poskytla Olga Sixtová, vedoucí knihovny Státního židovského muzea v Praze. Leo Pavlátovi, řediteli této instituce, i Olze Sixtové děkuji za laskavé zapůjčení originální verze notového pramene k prostudování. 125 Tomáši Slavickému děkuji za upozornění na tento neznámý pramen.

76

moteta pro jiné svátky církevního roku. svědčí

o tom, že jde o

zahrnujícího praktického

několik

součást

ručně

uspořádání

Připojené

zápisy v rubrikách

mnohem rozsáhlejšího celku,

psaných hlasových knih

(~.

původně

obvyklého

sbírek vokální polyfonie, kde každá kniha

zaznamenává jeden hlas). Současná

velikost vznikla

oříznutím většího

formátu:

odříznuty

byly okraje s rubrikami, dále úzký pruh s jedním notovým systémem (zpravidla na horním okraji, přičemž text je zachován a navazuje na sebe), zejména však tímto odříznutím zmizely všechny mimohudební přípisy, jež by dovolily bližší identifikaci pramene. Noty i texty jsou zapsány pečlivým a čitelným písmem, tvary notových hlaviček jsou příkladem

postupného přechodu od hranaté (mensurální) notace ke dnešní kulaté. Díky šťastné náhodě se na jednom z listů dochoval úplný zápis názvu pramene, který nález přesně identifikuje: der Ander theil I deutscher

Sontiiglicher Evangelischer Spriich, von Trinitatis bis auff den Advent, mit besonderem Fleíss, mít víer, etlíche Iueínige I mít mehren stímmen componirt I DurchiMELCHIOREM VULPIUM Zu Weinmar Cantorem.

Jde o kompletní přepis názvu sbírky Melchiora Vulpia (cca 15701615), jež byla vytištěna roku 1614 v Jeně u Johanna Weidnera a v Erfurtu

u Johanna Bircknera a dočkala se dalších tří vydání, a to v roce 1617, 1619 a 1622. Tato předloha je dnes dostupná v novodobé edici.126 Papír, na kterém je zaznamenána notová osnova pomocí razidla, nese tři různé filigránové znaky: osmicípou hvězdu, znak se třemi dlouhými a čtrnácti krátkými paprsky a erb s přílbicí, jejichž identifikace -a tedy i zjištění provenience papírnické manufaktury -byla na základě zpracovaných a katalogizovaných vodoznaků českých i některých zahraničních výrobců papíru dosud neúspěšná. Domnívám se, že by 126

Vydali H. N itsche a H. Stem, Stuttgart 1960.

77

papír mohl pocházet ze Saska (nebo přijela

odtud

do Prahy na

Určitou

delegace.

přímo

vysvěcení mělo,

logiku by

z okolí

Drážďan), neboť právě

luteránského kostela

že do Prahy byl

přivezen právě

početnější

originální tisk, jenž musil být posléze pro

nejpočetnější

vyšlý

sbor rozmnožen

opisem. Sbírka vokálních motet Melchiora Vulpia vznikla jako soubor měly

skladeb pro celý liturgický rok, které luteránských bohoslužeb v poměrně početně

potřeby

Jestliže byl takovýto tisk

jazykově, konfesně

v

jiných církví a některé

jazyků

jednotlivosti,

nevyskytují, event.

a

tisků,

počátku

sborů

a kapel.

v úplnosti) opsán, mohlo se tak stát

kulturně původním prostředí. Příslušníci maximálně

by totiž z takového celku použili

např.

k

jež byly na

luteránských kostelních

(zřejmě

patří

jazyce. Sbírka proto

doloženému typu hudebních

17. století vydávány pro

jedině

německém

sloužit k doprovodu

zpěvy,

latinské

ty se však v tomto

případě

překlady.

Jelikož takový nález (v Praze zachycený op1s hudebního tisku německé

luteránské provenience) je v našem muzikologickém

poměrně ojedinělý,

není možné jej

jinými relevantními prameny

podrobněji

(např.

řadě

slavnostního

podobě

obecnější výpovědní

hodnotu.

otázku, zda rukopis vznikl v Praze z

rozmnožit importovaný rukopisné

interpretovat srovnáním s

srovnání písma, papíru apod). Na

druhou stranu má ovšem nález mnohem Klade v první

prostředí

Vulpiův

přivezen.

vysvěcení

tisk,

či

potřeby

zda byl do Prahy již v této

Uvažované

využití

opisu

v rámci

luteránského kostela sv. Salvátora nahrává spíše

první možnosti. V obou

případech

však jde o

mimořádné svědectví

o

praktickém repertoáru, ale i o provozovacích možnostech a celkové úrovni kostelních

souborů německé

luteránské obce v Praze.

1618 tato církev vlastnila v pražských Starém

Městě

městech

rokem

pouze dva kostely (na

pražském kostel sv. Salvátora a na Malé 78

Před

Straně

kostel Boží

Vítězné).

Trojice, dnešní P. Marie

Zpracování kožené

převazby

se

slepotisky s nápisem Salvator na židovské knize, v jejichž deskách byly notované zlomky nalezeny, však Městě

Salvátora na Starém připomenuté

ukazují na luteránský kostel sv. případně

pražském,

slavnostní vysvěcení kostela v

téměř

Je

jasně

hudebniny staly

jisté, že v dalším

časovém

obětí pobělohorských případě

byl jako makulatura v lepším

říjnu

a

konkrétně

1614. období se evangelické

konfiskad.

Nepotřebný

výzkum v

něm

dostává

obecně

ojedinělé

kulturně

svědectví

známých složek pražské hudební kultury v může

repertoár

použit na vazbu knih.

Nález a zrestaurování tohoto fragmentu má neJenom muzikologický, ale i

pak na již

značný

historický. Budoucí

o jedné z dosud málo

době předbělohorské.

vést i k povzbuzení zájmu o dosud málo využívaný

uchování a odhalování historických v budoucnu

přispět

k

Melchior Vulpius 16. století a

počátku

které bylo v té Přibližně

patřil

době

Nález

způsob

jejichž výzkum by mohl

otázek.

mezi významné hudebníky druhé poloviny

století následujícího, jejichž

době silně

ve stejné

pramenů,

zodpovězení řady

význam

původ

sahá do Slezska,

pod vlivem myšlenek Martina Luthera.

se zde narodili

například

Martin Krumbholtz,

David Wolkenstein, Joannes Knefelius, Gregor Langius, Bartolomeus Gnesius, Thomas Elsbeth, ale i mnozí další hudební skladatelé evangelického vyznání,

kteří

se v

dospělosti

vydali za obživou do nedalekého Saska, aby

se v nejednom případě zapsali i do hudebních dějin Čech. Melchior Vulpius je autorem rozsáhlého hudebního díla. Již v roce 1595 publikoval v Jeně svou první hudební sbírku Pars prima Cantionum sacrarum cum sex,

septem, octa et pluribus v. concinnatarum, jež se vydání.

Vulpiův

dočkala

mnoha dalších

teoretický spis Musicae compendium latino-germanicum

[... ] de Modis tractatu vyšel v Jeně roku 1608 a jeho obliba mezi hudební 79

veřejností

si vyžádala dalších sedm vydání v letech 1614, 1620, 1624, 1626,

1636, 1653 a 1665.

Skladby Melchiora Vulpia jsou dnes rozsety doslova po celé Evropě, včetně

rumunském Poměrně

geograficky odlehlých kulturních center jako

Brašově

například

v

nebo Temešváru, ale také ve švýcarské Basileji.127

hojný je výskyt skladeb Melchiora Vulpia na Slovensku.12s

Zastoupení v Čechách je ovlivněno pobělohorskými událostmi, na základě

kterých se evangelický hudební repertoár - pokud si jej do svých

zavazadel nepřibalili početní emigranti z Čech - nabízel jako papírová makulatura. Mohl se však stát i celku, což je i

případ přívažku

součástí nějakého většího

repertoárového

rukopisných skladeb Melchiora Vulpia

k tisku Promptuarii musici .. ., jejž v roce 1611 vydal ve Strassburgu Kari Kieffer1 29 a který je dnes deponován v Hudebním

oddělení

Národní

knihovny v Praze pod signatur o u 59 E 9726 ( 1) -A. Tento pozoruhodný pramen, psaný

rovněž

mensurální notací, obsahuje tedy rukopisný

jednou rukou hranatou

přívažek

v

podobě

mše

Melchiora Vulpia Missa super Cantate Domino. Nadpisy jsou provedeny 127

Srov. Julius RICHTER: Katalog der Musik-Sammlung auf der Unoversitats-Bibliothek in Base!, Leipzig 1892, str. 4-5. 128 Srov. Jana KALINA YOV Á: Hudobné inventáre a repertoár viachlasnej hudby na Slovensku v 16.-17. storočí, Slovenské národné múzeum, Hudobné múzeum Bratislava 1994. 129 Celý název tisku zní Promptuarii musici, sacras harmonias sive motetas V. Vl. Vll. & Vlil. vocum, e diversis, iisque clarissimis hujus et superioris aetatis autoribus, antehac nunquam in Germania editis, collectas exhibentis. Pars prima : quae concentus selectissimos qui tempore hyemali S.S.Ecclesiae usui esse possunt, comprehendit. Collectore Abrahama Schadeo senfftebergensi, scholae spirensium senatoriae rectore. Cui bas in vulgo generalem dictam & ad organa musicaque instrumenta accomodatam singulari industria addidit Caspar Vincentius ejusdem civitatis musicus organicus. Pars prima. - Kar/ Kieffer, Strasburg 1611,. (RISM 1611/1) Soupis autorů: A.Agazzari (2)- G.Arnone (2)- L.Balbi (2)S.Barotius (2)- V.Bertholusi (2)- F. Bianciardi (7)- L. Billi Ravennatis- A.Borsaro- C.Buel- F.CanaleL.Casali - G.Croce- C.Erbach - M.Franck- G.Gabrieli (3)- F.M.Guaitoli (2)- C.Gussago - H.L. Hassler (2)- L.Leoni (4)- G.Lipparino- C.Luython (2)- L.Marenzio (2)- T.Massaino (3)- S.Molinaro (4)- P. de Monte (3)- R.Naldi- F.Nocetti- A.Orologio (2)- G.Osculati- B.Pallavicino (2)- F.Soriano- L.Spontoni - A.Stabile- G.B.Stefanini (2)- C.Valcampi- B.Vannini- Orfeo Vecchi- L.Viadana- G.Vincent (6)C.T.Walliser (3)- N.Zangius (2).

80

červeným

opsána

černým.

inkoustem, textové podložení inkoustem

zřejmě

Skladba byla

ze sbírky Opusculum novum selectissimarum cantionum

sacrarum cum quator, quinque, sey, septem et octo vocibus compositum, atq.; in Iucern editum, kterou Vulpius vydal v roce 1610 u Heinricha Birnstiela v Erfurtu. Rukopis však není kompletní. Za úvodní stranou, na níž jsou uvedeny titul, jméno autora a úvodní strana s

pokračováním

a

dokončením

se však jedná o zajímavou a repertoárové

mše Kyrie, schází navazující

této mešní

části.

zřejmě ojedinělou

německých

produkce

přivázané

evangelické skladby

část

k

případě

ukázku z jistě bohaté

luteránů

tiskům,

V každém

jež v

v Praze.

Rukopisné

podstatě

obsahovaly

oblíbený repertoár skladeb italských, nizozemských nebo pražských dvorských

hudebníků,

známe mnoho a jsou dokladem toho, že dobový či

vkus nerozlišoval konfesní

jinou

pořizoval

si tento široký repertoár

Domnívám se, že impulsy k Vykytují se v nich přivázány,

česky

příslušnost. Ba

Otázkou ovšem je, kdo účelu

mu sloužil.

vznikaly na

české straně.

a k jakému

těmto celkům

psané poznámky, a tisky, ke kterým jsou opisy

pocházejí i z geograficky vzdálených evropských tiskáren.

Jednalo se tedy spíše o cestující představitele

vzdělané české

šlechty nebo

měšťanstva, než o zástupce německých luteránů v Čechách, kteří se

produkcí katolických

skladatelů

nechávali ovlivnit jen

minimálně,

jak

dokazuje studium hudebního repertoáru v dnešním Sasku. 131 Důležitý

je také poznatek, který jsem již naznačil výše, ve spojení se

separátním vyjednáváním

německých luteránů

v Praze s Ferdinandem

II., a také s reakcí Jana Amose Komenského v Kšaftu umírající matky

Jednoty bratrské. Nové výzkumy politického tlaku

českých

a

skutečně

odhalují

rozštěpení

německých evangelíků,

°

jednotného

jehož plodem byl

Ke stejné skupině notovaných pramenů náleží i nově objevené hlasové knihy v oddělení rukopisů a vzácných tisků Národní knihovny v Praze. Srov. poznámku 77. 131 Srov. Eberhard MOLLER: Die Musikalien der Ratsschu/bibliothek Zwickau- eine Samm/ung von internationa/er Bedeutung, in: 500 Jahre Ratsschulbibliothek Zwickau 1498-1998, Zwickau 1998. 13

81

císařský Majestát v roce 1609, na pozdější české a německé zájmy. Pokud

byl opis německých evangelických motet Melchiora Vulpia skutečně pořízen k příležitosti slavnostního vysvěcení luteránského kostela sv.

Salvátora na Starém Městě pražském 5. října 1614 a jako konfiskovaný majetek přidělený Paviánům se také dostal do makulatury, ukazuje to na snahu o repertoárovou samostatnost, o nepodlehnutí hudebnímu repertoáru v Praze, jak se ustálil v důsledku působení domácích i

císařských skladatelů. Snaha o uchování hudební tradice, jež se vyvinula na reformovaném německém území, kde si skladby Melchiora Vulpia získaly mimořádnou popularitu a dosahovaly mnohačetných vydání,

svědčí tedy skutečně o konfesijní izolovanosti, do které se německý živel v Praze vědomě propracoval.

Kompozice německých luteránských

skladatelů se do českého domácího repertoáru dostávaly stejně zřídka, jako se písňová tvorba Martina Luthera a Johanna Waltera dostávala do bratrských kancionálů. Důvodem může být i melodika a polyfonní vedení hlasů, které ve srovnání s kompoziční tvorbou císařských

skladatelů v Praze zní velmi stroze a téměř nemelodicky. Skladatelé jako Melchior Franck, Christoph Demantius, Valentin Hausmann, Johannes Ghro, Thomas Walliser a mnozí další se přes geografickou blízkost do

českého repertoáru téměř nedostali.132 Současné výzkumy dokázaly, jak moc byl domácí repertoár ovlivněn hudební produkcí italských a nozozemských hudebníků, kteří působili v rámci císařského dvora v Praze,133 a i dnešní poslech skladeb těchto dvou rozdílných hudebních oblastí odhaluje zcela odlišné estetické cítění.

Výjimkou je Melchior Francka Michael Praetorius. Oba svým hudebním cítěním dokázali překročit hranice konfesijní příslušnosti a propracovali se mezi významná jména hudebníků své doby. 133 Srov. Petr DANĚK: Rudolfinská Praha jako hudební centrum, in: Opus Musicum, Brno 2000, ročník 132

32,

č.

4.

82

5. NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR Problém hudební historiografie zabývající se rudolfínskou dobou v Čechách je evidentní. V prostředí mimořádných skladatelských postav císařského pečlivě

dvora, velkého množství importovaných hudebních

uchovaných a evidovaných dvorských

knih a dalších

pramenů, většinou

zahraničními

badateli,

zřetelně

v Praze a jejich vlivy mimo

prostředí.

konzistentně

ubytovacích

zpracovaných našimi i

reflektujeme dvorské hudební aktivity dvůr

i hlavní

město.

Vedle toho pak

tušíme také jisté hudební projevy v

měšťanském

Tyto zlomky jsou však natolik nesourodé, že

neumožňují

z dochovaných

zlomků

již

dokumentů,

tisků,

syntetický pohled na předbělohorskou hudební kulturu v Čechách a pokud se jimi

česká

hudební historiografie zabývala, šlo vždy o analýzy většího

konkrétního hudebního pramene bez

důrazu

na propojení

s historickým kontextem. Vzniklo tak za posledních padesát let velké množství individuálních

vstupů

procesu, které však pro geografickou, jednotlivých dochovaných

dějin

do

časovou

měšťanského

hudebního

a tematickou

odloučenost

pramenů neumožňují vidět

takřka

jako celek. O hudebních projevech robotného a vůbec

negramotného lidu nevíme výklady pouze na

základě

nic. Historická

stále stejné a

kontroverzní, Jsem si pramenů

spojuje je v

vědom

historiků

konfesijně

se vyvracející výklady.

vlastních

pražské

shodném

hudebního rázu.

myslí. Na

faktografie vznikaly a stále vznikají

nedostatků při

zpracování

tří

notovaných

z rudolfínského období. Také ony jsou si vzdáleny v prostředí

své

dochované faktografie. Problém je v tom, že

téměř neměnné

vzájemně

bez výjimky

věda může stavět

faktografie není historie, i když si to dosud mnoho základě

historický vývoj

měšťanské

prostředí.

Povaha

Připojené německé

83

čase,

avšak

kultury a také jejich používání těchto pramenů

a latinské

však není jen

předmluvy, částečně

v próze a

částečně

rýmované, žalmové

či

jiné biblické texty pod notovým

zápisem, alegoricky zpracovaná datace a další zvláštnosti, si vyžádaly interdisciplinární

přístup

historickými disciplinami. konkrétně,

a

časté

konzultace

Předložená

práce na

napříč

mnoha

různými

některé

otázky odpovídá

na jiné jen za použití dedukce. Další otázky naopak vyvolává

a zatím nenaznačuje

odpovědi.

Je

věcí

nového pohledu a nového vnímání

souvislostí, možná nového uchopení zodpovězeny.

dějin,

aby tyto otázky byly

Pouhá faktografie nám sama o sobě již příliš

84

nepomůže!

6. EDICE

a) Martin Krumbholtz: Und da die Bauleute den Grund legten

KRITICKÁ ZPRÁV A

Jak už jsem poznamenal v úvodním textu, obsahuje pramenný tisk osmihlasé vokální skladby Martina Krumbholtze až

překvapující

množství chyb na celkem nerozsáhlé notopisné ploše, a pokud nebyla skladba interpretována z bezchybných

rukopisů,

není

vůbec

provozovací

praxe myslitelná, už jenom proto, že by se interpreti na začátku,

imitačním

ale ani na konci skladby díky chybným rytmickým hodnotám

v notách i pomlkách prostě nesešli.

Celá dvoudílná kompozice je notována v v edici):

Cantus 1- G

klíč

(houslový)

Altus 1 - C

klíč

(sopránový)

Tenor 1 - C

klíč

(mezzosopránový)

Basus 1 - C

klíč

(tenorový)

Cantus 2- C

klíč

(sopránový)

Altus 2 - C

klíč

(altový)

Tenor 2 - C

klíč

(tenorový)

Basus 2 - F klíč (basový)

85

těchto klíčích

(viz incipity

Rytmický zápis probíhá

diminutum C, a z hlediska do

=

v taktu Tempus imperfektum

současné interpretační

všeobecně rozšířeného

hodnoty minima

pravidelně

praxe jsem ho

převedl

alla breve taktu se zachováním rytmické

půlová

nota. V pramenné verzi se navíc dvakrát

vyskytuje Ligatura cum opposita proprietate (Basus 1, I. díl, takt 29-30, a v témže hlase II. díl, takt 3-4), kterou jsem

přepsal

na bázi moderního

notopisu jako běžnou ligaturu. V textovém podložení jsem provedl jedinou úpravu v

případech,

kde je v originále místo vypsání naposledy citovaného verše použito zkratky pro jeho opakování- ij. Ve všech podobných textových repeticích jsem podložil text kurzívou. Např.

Altus 1 (A 1) v taktech 44-46 "mit Drommeten", 46-48 "mit

Drommeten", 48-50 "mit Drommeten", 50-52 "mit Drommeten". Podobných případů

je velké množství se zcela nepravidelnou strukturou. Z vlastní

praxe mohu však dodat, že popsaná technika opakovaného textu je ve sledovaném období naprosto madrigalů

běžná

po mše.

86

ve všech

tištěných

žánrech od

KRITICKÉ POZNÁMKY- SCHÉMA

TAKT, HLAS,

POPIS CHYBY,

Díl I. 54, C 1, chybí osminový praporek na

čtvrté notě,

93, C 1, chybí osminový praporek na poslední notě, 36, A 1, chybí # na

třetí notě,

50, A 1, chybná rytmická hodnota první noty, 1, T 1, chybí pomlka na celý takt. 66, T 1, posunutý# z prvního na druhý tón, 25, A 2,

přebývá půlová

pomlka.

66-69, T 2, chybí pomlky pro 104, T 2,

půlová

čtyři

pomlka místo

takty.

čtvrťové,

104, T 2, chybí opakovací znaménko k textu.

Díl II.

68, T 1,

přehozený#,

98, T 1, stejný

případ,

27, C 2, chybná rytmická hodnota poslední noty, 109, C 2, chybná rytmická hodnota poslední noty, 76, A 2, chybí

tečka

u celé noty.

V kritických poznámkách

SI

všímám pouze

těch

chybějících

posuvek (#), které nade vší pochybnost reflektují harmonický vztah k ostatním příslušnou

hlasům,

ponejvíce v kadencích. Tyto zásahy zapisuji vždy nad

notu a platí jen pro ni, zatímco originální posuvky

zaznamenávám

před

notu a platí pro celý takt. Nad noty píši také ty

modální zásahy, o kterých se domnívám, že

přispívají

k udržení celkové

tonální a harmonické stránky díla a bez kterých by se skladba rozpadla

87

na

větší počet

spolu nekomunikujících modálních

útvarů.

V první

části

jsem tak doplnil28 posuvek(#), ve druhé části 15!134

Již v úvodní studii jsem se zmínil o spartaci Krumbholtzova moteta v pozůstalosti Emila Troldy pod signaturou XXVIII O 17 a názvem Weihe motett. Spartace je provedena vyzrálou notopisnou rukou se všemi rytmickými korekcemi a částečnou opravou posuvek, pravděpodobně k interpretaci. Pakliže k ní došlo, musely být v partech doopraveny i chybějící posuvky, aniž by byly dodatečně zaznamenány i do hlasové partitury. 134

88

Und da die Bauleute den Grund legten Der crstc Tcil

Martin Krumbholtz

6 J

c

~~,.·~LEJ_~~,~-~-~/~-~~-,~~~~~~~~~--o

;\

r

ll•

•

Und

da

o dic

Ba u

I. Chori

,.,-I

Und

da

dic

.

~

13

.j

c

lil'''

~~ •

;\

ll. Chori.

T

13

ll r

-

.ll~

4

fl

Sl

~

u

--

r-

Unci

Al

die

da

Ba u

-

, fl '--

Tl

-

Ieu

-

-

-

-

-

~

.-

..I

-

Ieu

.

te

'~

---

- ·r

I

-

, fl

--..~-

te

-

-

~~

den

-

n

-];;;

I

~

Ba u

-

-

-

-

Ieu

.

-

I I

-

-

-

••

Bl

_r-

r-

-

-

-

---

te

-

---

den Grund

----

~

I

I

I

I

1

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Und da .... Den

I I

'

fl S2

r-~ ~

-

-

I

I

I

----;;;;-

Den

A2

, fl

-

-

---

~

I

~)

Den

fl T2

r~

'i B2

,..

Den

-

--

-

----

-~

--= Den

9

,o~

~+= u

Sl

+--f·=F=·

t-"' ----

Grund

leg

·~

-

-

-

-

-

-

Grund

den

ten,

i

i fj

Al

-

f@-o

u

:-"

Tl

.--r-----.

-~

I

-

-

-

-

-

-

•

rt

-

-

•

-

<..J

leg

leg

Grund

--\

~

----

-cl

I

den

<

~

~

<..J

ten, den

Grund leg

-

-

"" --.-

-

-

ten,

~

-

-

den

-

-

-

I

-

~~

81

I

n

-~~

----

===1

/ I

Grund

1

leg

I

-

-

-

-

I I

I I

I

-

ten,

I I I

I

I

I

I I

den

I I I

I

I I I

I

I I

Grund

I I

'

I I I

I I I

'

I

' I I I I

fj

s:::

I I I I

I

v

I I I I I I

I I I I

I

I

-

I

I I I I

I

<..J

u

Grund

u leg

-

-

-

o ten,

den

Grund

leg

-

•

-

I

-

I I I

i

fj

A2

I

r n'\

~

...-i I

Grund

leg

I I

I

I

-

-

-

-

-

-

den

ten,

Grund

I

fl

ll

T2

r n'\

u Grund

~

u

leg

-

-

-

ten,

Grund

den

leg

-

ten,

I I

~

B2

~~= 7 p

-o--

o leg

o ten,

den

Grund

14

f'l

-

,.,

S I

-

t_

leg

-

-

-

-

-

J""'

_.

..-1.

Grund

fl Tl

-

leg

--

c

I

t_

-

-

ten,

-----

~

~

-

. r-

-

ten,

-

---.

,.:;

._

••

_1"'

_!"""

.lL

I

leg

-

-

....; r' I

-

-

~

r'

I I

I

r

e-

e-

-

-

--

I

I I

I I I I I

.I

••

•

am

Tem- pel

des

Her

~

f'l

Jl

A2

~

I I I I

I I I

I

ten,

-

I I I

I

I I

I

I I I

I I

I I

I

I I

I I I I

I I

I I

I I

I I I I I I I

I

I I

u

ten,

I I I I I

I I

f'l

-

r'

-

-1

I I I

s2

ten,

~

~ __....__

Al

Bl

-

-

I

leg

-

-

• -

-

-

-

-

ten,

c

.r>

am

Tem

-•

•

r'

-

pel

-

des

-

-

r'

Her

-

f'l T2

L 1

r"' • ~

82

•

..-1

leg

-

-

-

-

am

ten,

.

••

_y

u

._____-

leg

u

o ten,

_]'""

,.,

I

I

Tem- pel

Her

des

..

r-

~

I

am

Tem

pel

des

Her

-

ll)

Jj_ r

Sl

'fT'\

u

-

_I

"'-

•

,.,

r-

- --f

r

!-~ f----(

am

Tem - pel

Her

des

c..

-

-

ren,

-

stan

-

fl

-

Al

u

arn

Jj_ r

Tl

I

Bl

-

•

's /

Tem

am

..

~

ó

r-

I

Tem

I

I

Her

des

n

-

lol

Her

des

•

~

I

fl

pel

Tem - pel

?

arn

-

.,.

-

pel

des

1

stan

o

o

ren,

stan

-

stan

-

I

Her

-

-

-

1

I

ren,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

~~

~ ~

~

ren,

stan

-

-

-

den

ren,

stan

-

-

-

den

-

-

-

den

tJ rTfT'\ I

'd T2

tJ n {~~

'd 132

~-

-

stan

ren,

.

~ t·en,

--

I

I

S2

A2

I

I

Jl

u

-

ren,

r..

I

-

,.,

~

-

-

-----

~

stan

~

- den

s1

, .~··· den

Al

die

Pries

ter,

stan

die

Pries

ter,

stan

die

Pries

den

die

,jl \:

U

I

den

den

die

Pries

Tl I

ter,

81 I

I

I

den

die

1

Pries

-

I

1

I

ter,

an

I

gc

-

-

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

ZO

-

tl

Jl

S2

• die

...I

Pries

ter,

-

gc - zo

an

gen,

tl

Jl.

A2 I

die

-

Prics

tcr,

gc

an

zo

T2

-

•

e·

tcr,

Prics

82 ~-~~~--------~--------··

die

Pries

o ter,

an

ge

zo

-

-

I

29

tl S I

u

Al

-

-

Pries

-

-

-

ge

-

zo

-

gen,

- ge

-

zo

-

ter,

,~ u

[Jl

[Jl

ter,

an

-

.fl Tl

~

I

an

..

Bl

-

-

I

- gen,

--=

~

-

-

I

-

I

fl

-

-

I

-

-

1

gen,

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Jl

S2 .r..

u

A2

[Jl

ge

[Jl

-

[Jl

-

zo

gen,

, fl

[Jl

{1/1

-

-

an

-

ge

-

- zo -

I

-

-

gen,

-

ge

zo -

-

,..

:..

,;,

gen,

I

an

ge - zo

-

, fl

-

-

-

-

,. -

-

-

-

,.. .-1

~ 82

-

an

~

T2

[Jl

[Jl~

[Jl

an

- ge - zo

-

I

~[Jl

an

gen,

-

-

- ge

-

-

zo

.

••

~

gen,

an

gc

zo

-

-

-

,~

Sl

u

-

~

t"'

t"'

an

-

~

zo

-

~

~--

-

-

gen,

an

-

-

-

ge

-

-

-

gen,

an

-

-

-

ge

-

~

~---

Al

u

an

, fl

Tl

-

'R ••

l31

-

ge

-

p

~

an

.

-

-

p. an

I I

-

('.-.. -

-

-

gc

-

zo

('

-

ge

I I

-

-

gen,

-

o

-

I I

zo

-

-

1

I

I

I I

I

I

I

I I

I I I

I

I

gen,

.

- ge

-

-

I I I

I I I

I

I I

I I

I

I

~()

-

I I

I I I I

I

I

I I

1-

an

, fl

-

-

-

ge

-

zo

-

~

-an

-

-

- ge

-

an

-

-

- ge

-

,~ gen,

..

-···-~

-

gen,

...._..... an

I I I I I

I I

t1'

'R

82

I I

-

--

~

~ gen,

T2

an

-ge - :ro ~

I I

gen,

A2

-

an-

I

-

I I I

I

-

~

I

I

fl

-

-

~

I

I

-

zo

•

p. -

-

I I

S2

-

ge

-

-

ge

39 /) Jl

-

-

1">.

Sl

u -

zo f'j

Al

Tl

mit Drom-

gen,

-

#

--

u •

,

-

•

~

zo

-

/) ,-_!#-

a

-

-

gen, o

j.!

'd

-

gen,

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

.

mit Drom!#-

Bl

-

zo

I

-

-

1

gen,

I

I

I

I

I

I

I

mit Drom

-I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

-,

f'l S2

#

" •

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

-I

-

Q

,j

c.;~

~

-

1">.

~u

-

-

gen,

an

ge

-

-

zo

-

-

-

gen,

-

-

-

gen,

-

gen,

/)

A2

r

!-'

~

zo

/)

T2

Q ~

-

gen,

an

-

r

zo

-

-

•

I

't(

-

-

gen,

ge

-

-

ge - zo

an

zo

•

I

I

-

-

-

1'1

-

-

.

82

_, .

c

zo

gen,

an

ge

)

zo

gen,

4~

I')

Sl

me

-

-•

Al

.

_._

mit Drom

me

-

-

ten,

• me

mil Drom

me

ten,

me

mil Drom

ten,

•

ten,

mil Drom

rnit Drom-

r-

me

-

• 81

I

I

me

-

-

-

-

Tl

S2

ten,

me

mit Drom

ten,

-

-

1

mil Drom

ten,

~

I

me

-

1

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

ten,

r(f':'\-~

mit Drom

me

-

~

ten,

mit Drorn

me

-

ten,

rnit Drom-

A2

_]-

r mit Drom

T2

1

r r.'\

mc

-

mit Drom

ten,

me

-

•

-

I

-

•·

-

ten,

I

mit Drorn-

_l""i I

mit Drom

me

-

-

ten,

mit Drom

B2

me

u

mit Drom - me

ten,

rnit Drom- rne

ten,

ten, mit Drom-

49

I"J

Jl

"f®·

Sl

tJ

- -

-

mit Drom

I"J L

Al

lrl'l"\

'-

--

" me

r-

-

-

-

r-

-

me

-

ten,

-

mil Drom

ten,

-

mit Drom

me

I"J Tl

~

•

o

•

-

-

ten,

ten,

mil Drom

I

_._

.]>_•

•·

Bl

•

•

~

•r-

-

-

-

ten,

•

o

I

mit Drom

• me

-

ten,

•

r-

mit l>rom

• •

n

~-

-

1

I

I

I

I

mil Drom

ten,

tJ me

-

•r-

• me I

.

me

1-"

-

-

n

-~

-

I

-

1

I

I

ten,

mít Drom-1

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

_L_

~

I

I

-

I

I"J

-

me

n

mil Drom-

o

'fl'\

r~

S2

-

me

_ _. 1-'

< _L

'~~

.. 1'""

o ten,

I

•

mit

Drom

•

o me

-

ten,

mit

-&

Drom

me - ten,

I"J

Jl

A2

'~

~

ten,

mit Drom

-

I

me

-

I

-

-

ten,

-

me

me - ten,

mit Drom

,..,

I

mit Drom

I

ten,

~

-

,..,

•r-

'fl'\

.,.. 82

-

L

~

1-"

I

me

I"J

T2

1-'

~

I

I

me

-

-

-

ten,

- -

• -0

mit Drom - me

ten,

mit Drom-me

ten,

--

mit Drom-

'i4

Sl

fl f-fm

-~

• me

f'j

Al

I 'll'\

u

•

~-# ~~

-

-

-

ten,

-

•

--i

111 it Drom

111e

-

-

-

ten,

~

-

~

-.

...I

mil Drom

me

-

-

111 it Drom

ten,

-

~

me

-

-

ten,

mil Drom

me

-

ten,

me

-

ten,

-

f'j I""

Tl

~

Bl

ten,

C:p:

mit Drom

me

-

-

-

-

-p

--

.C""

f'j

s2

1-'

1-'

'll'\

I

ten,

-

ten,

--.,-,.

-~

I 1

me

mit Drom • me

-

•

Drom

I I

I

ten,

mit Drom

j.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

..

o 111e

-

o

Dro111

me

-

ten,

mit Drom

me

-

-

111 it

ten,

•

A2

f'j

12

~

111it Drom

-

'E(

132

~~-f

. _ _L__

mc

me

•-- ~ mit Drom

~

ten,

I

I

f'j

~

I

I

.I

111 it

-

-

I

Jl

u

~

~

me

-

--

~J=f

ten,

-

E

mit Drom-mc

-

ten,

mit Drom

me

--

-

ten,

-~

-

-

-

ten,

I""

~~-

o ten,

~~

mit Drom - me

-u ten,

59

fl

Jl

Sl

---------

_U

u und

dic

Le

-

-

-

-

-

Vl

-

ten, uml

die

f'l Al

'fl'\

u

Ll>

~

~

und

dic

Le

-

-

-

-

\'Í

-

-

ten,

/)

und

die

..

Bl

I

S?.

Le

-

I

I

die

I

Le - v i

-

-

-

?

und

, fl

-

-

Vl

__._

ten,

e-

-

I I

-

-

-

und

dic

I I

I

ten, und

die

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

----

A2

'i <

, fl

'tt 82

die

".-,.

fl

T2

und

_._

Tl

~)

•

. -

fl Sl

I'!'\

r'

~

I

u

-

Le

-

vi

-

-

-

r'

.I:"

u

-

-

-

ten,

Kin

die

-

der

fl Al

u

._,c

u

Le

I')

-

-

•

-:""

-

•-

_Q

-

,.,

vi

.-/

-

-

Tl

IV II

Le

-

-

-

vi

-

-•·

Bl

Le

-

-

-

I

I

-

-

-

ten,

-

ten,

-

-

-

I

I I I

I I

I I

I

I

I I I

I I I

I I I

I I I I

I I I I

I I I I

I I

I I I I

I I I I I I I

fl ~

'tť _fl T2

L

1 r l'n

'tť _,.. B2

~·

-

-

' ' i'

I I

)I

t'!'\

-r:;-

I

der

• As

Kin

As

-

r-

-

!':)

I

die

S2

A2

Kin- der

die

I

ten,

-

~

P-

- I I

Kin

~

I

I

die

:.-.

I

Vl

I I

tJ

-

-

-

.:-

.

l

-

-

-

:-

,..;

•

•

-

der

I I I I I I I

I I I I I I I

69

fl Sl

r

'"J

~

u As

-

-

saph,

-

mit

fl Al

r

u

-

-

,.,fl

-

-

T

-

saph,

G

JL

Tl

L_

-

-

-

-

-

~

~

Bl

mit

saph,

.. .,... As

-

-

I')

-

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

1

saph,

I

S2

'n'\

u

~

Die

fl A2

r

~

~

Kin

-

der

-

•

r-

-

As

-

_._

....

-

saph,

~

u I

Die

Kin

-

n'\

r'

~

•

r-

I

der

-

As

-

-

saph,

/) T2

B2

die

Kin

....

~

I

-

der

-

As

-

-

saph,

'.,.. !

---

Die

Kin

der

As

saph,

--

74

~--~Sl

~

......

u

Zym

-

-~·

r- • .

I

-

-

-

-

r

-

-

-

-

_,

.

_1"'"

•-

-

-

_1"'"

I

-

-

-

-

r-

-

-

f1 Al

-'!'\

u

A

Zym

-

bcln,

-

111 it

o-

t

mit

f1

s2

~

u

beln,

Zym

-

~·

Zym

-

-

~~

•• I

-

-

1-

~

-

~·

-

-

-

.... -

.

I

-

.... -

-

-

_1-"'

-

r-

-

_._ -

fl

82

..

-

-

I

I

I I

I

I

I

I

I

I I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

-

~

-~

I

,.

,.

I

I

'g

T2

-

- I I

fl

A2

-

-

--

• I

-

. -

• r-

-

Zym

•-

•

.1"'

I

-

mit

.

1.(

~~-

Bl

-&

-

-·

.

'1n

~

Zym

mil

•-·

f1 Tl

...

,;;..

.rl

~

fl

Sl

,.

-

-

u

I

-

-

bcln,

-

fl Al

u fl Tl

.--------u

':--------bcJn,

~

••

o

~

Hr-•r-

rn

~

..

Bl

-

-

-

-

-

-

beJn,

fl_

I 1

fl

I I I I I

I I I

beJn,

I I I I I

I I I

I I

I I

I I

I I

I I

I I

I

I

I

I I I I

I I

I I

I I

I I I

I I I

I

I

I

I I

I

I

I I I

I

I I I I

I I

I

I I

I

~

S2

-

~

u

zu

Jo

-

ben

den

u

Her

-

-

-

fl A2

ren, ~~

zu o

L

~

zu

Jo

-

ben

den

r-

Her

-

-

-

ren,

zu

Her

-

-

-

rcn,

zu

fl T2

rn

!-"

!-"

r-

~

I

I

I

zu

Jo

.

82

••

-

-

bcn

I

den

I

!-"

'

I

zu

Io

ben

den

Her

ren,

zu

.fl

•

I

Sl

..

o

u zu

Jo - ben

den

zu

Jo

-

ben

zu

Jo

-

ben

fr

~·

./1 Al

u < fl

_)#

Tl

~

..

Bl

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

_._

_L

'-""

u

...I.

Jo

-

fl

_)#

A2

~

ben den

Her

- -

•

- ben den

Jo

-

-

1

Jo

I

- ben den

I

-

-

-

-

ren,

Jo

zu

-

u

r...

o

Her

-

-

-

-

- ren,

zu

~

•

T2

B2

I

zu

r...

fl

Jl

"~

f! ~ r

fl S2

den

o

I

- ben den

Jo

--- :

~-

r-

r-

I

I

..

Io

hen

den

•

•

I

Her

. Her

-

-

-

-

-

-

ren,

zu

u ren,

Jo

u

zu

Io

-

-

......_

-

88

f'l

- +

Sl

u Her

-

•

r-

-~---

--

I

ren,

-

den Her

-+

~:;

rI

-

-

-

ren, mit dem

-

'~

- -

~

u

I

den

I

Her

fl

-

-

-

-

ren,

-

,.,

•

111 it

dicht Da - vid s,

Ge

-. dem

,.,

,.,

ren,

111 it

.

11.•

-

I""

•

Bl

-

-

-

I

-

"u • ben

,

A2

!*)

~

B2

-

I

-

I

-

-

-

I

I I I

I I

I

I

ren,

I I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

'Ll'

-

-

-

_'Ll'

ren,

I

,.,.

Her

-

-

-

-

-

ren,

-

ren,

.rl

Her - ren,

hcn

I

den

I

I

o

u

den

Her

u -

-I

I

I

I

-p

I

I

~

•t:

mit

I

I

•

I

I I

.

ben den

I

I

I

'Ll'

.rl

Ge-dicht Da-

I

-

'rl"\

- -

I I

Her

Jo - ben den

dem

_U_

I

~

f'l

~

-

I

den

< T2

Her 1-----

-

I -

f'l )I S2

den

~----

I

Her

ren,

~

I

I

Her

-

dicht Da - vid s,

Ge

Tl

~

_)'"'

J""'

I

fl Al

-·

e

-- --0~------

ll c r----=------=----

...... rcn,

l)\

~3~ =Fr u

Sl

-

--

mit

dem

Ge

dicht Da- vids,

mil

,

..

dem

- Ge

.Ll

mil

die/ll Da- vids,

~

~

l'l

Jl

Al

.

~

u

mil

-

.....

..... u

l'idv,

dem Ge- dicflt Da

mit

dem

• _._

.

.....

•

Ge-dicht Da

vid s, mil

dem

Ge-

I')

.

.r

Tl

~

I •s

vid s,

.

I•

Bl

•·

"-.

r

I

mit

dem Ge-dicht Da

~ I

dem Ge-dicht Da

4

I

vids,

s2

l'l

I

I

mil

I

4

vids,

I

I

I

I I

I I

I

I I

I I

I I

I I I

I

I

I I

I

I

I I

I I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

dem Ge- dichl Da

I I I

I I

I I I

~· '/""'

J::":

r"'l

mil

vid s,

I

I

I I

Jl

u

u

••

•

mit

dem

Ge-dicht Da-

•

]l A2

'tt

mit

~

l'l

Jl

T2

-~

v

B2

~:

mit

-

dem

Ge

o dicht Da- vids,

. mit

JI

I

dem

I

Ge-dicht Da-

98

Sl

,

tl

1'"':

~

--

...I•

.rl

I

dem Ge- dicllf

Da

..

W· t)

...I

.

-

-

~·

...I

o Da vid.\·, di elit

_1--_____:.-:_

----

I

-

tl

Al

-

u

~

----~---

~·itl~.

-

*--:----

'-··

-------

m it

•· rr--+~1 r

dem Ge-dicht DaI

i

· · -- } -

....I

_,;;..

...I

mit

...I

o dem

i

di elit Da - 1-ills,

Ge

I

mit

!

f'l

Tl

,.

I""

's

••

fL

•· •

Da

-

~

•

mit

dem

Ge

tl

~·

~

dem Ge-dic!tt Da

~

~

i

~

!

ff

--

,;;..

-+

I

dicht Da- vids,

dem

Ge

-+

~

I

I

I

mit

I

dicht Da-vid s,

des

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

'

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Jl

S2

"u

vids,

.1_

I

mit

'-I_

---j

vit/s,

.Jť'

L

• •

o

--

J--:

t'

dem Ge- dicht

.

Bl

r""

j

-i•

-~

u

mit

vid s,

-

•

-

dem Ge-dicht Da

I

--==-1

__ T

o vid s,

j

~

m it

I

~

dem Ge- dieht I

tJ A2

'1'1:'\.

I"'

'i

I

dem

.-::..

~

~

Ge-dicht Da

m it

vid s,

dem Ge-dicht

Da

-

-

-

I '

tl T2

-(-frs

A

~

~

m it

.,.. B2

..-..

vid s,

"

- -

-i

-

....I

dem Ge-dicht Da

I

e

o

vid s,

mit

-

------

• • dem Ge-dicht Da-

103

ft Sl

-·

~

u

•

/""

~

4c)

/""

I

mil

vid s,

Ge-dicltl Da

dem

-

vids,

Ko

des

-

fl Al

u

I

dem Gc - dicht

fl

I 'tf

mil

-·);--tj,--~ __,L..

Ko

vid s,

dem Ge

--

nigs Is - ra

~

-

-

-

Da

die/ll

-

~

l'ids,

Ko

des

-

.n:

-

~

nigs

-

n

I

-

Ko

des

- -

Tl

u

I

-

Da

,..,

Jl

111

,..,

o

r-

-------

4cJ

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

cl,

-l

Is

-

-

I I

-

-

-

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

S2 '-

u

_.......~

'-'.

Da

-

-

-

~

-

-

-

-8

vid s,

des

Ko

-

nigs

fl A2

F'

'i

vids,

mit

fl T2

r u vid s,

'd 112

J

..

~-

--

==F

ll1 it

I I

-

.•.

•

mit

dem

Gc

I

dem

I

Gc-dicht Da

dem

Ge

-

-

dicht Da

-

- dicht Da

~

-

vid s,

u

-

vid s,

~

vid s,

des

,j

,j

des

Ko

-

nigs

-

~

des

Ko

IOX f)

,........_

Sl

'I!'\

r-

~

I

-

nigs

-

-

Is

-

-

-

-

J----i

-=-

:::::::

~-----++~

ra

-

cl.

-

f)

Al

--

rl!'\

':L

u

Is

ra

-

'I!'\

t-'

'E(

I

-

- nigs

Is

,........_

Bl

.

~-

_C.

t-'

-

-

-

f)

-

ra

Is

- cl,

ra

-

.

cl.

-

~

L

..0

I I

I

-

-

-

-

I

-

I

-

-

1I

ra

-

I

I

I I

cl.

I I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

_I_

1-,

Is

o ra

-

fl

A2

cl.

l=E::::

-rrn.

u

-

ra

-

-=I

S2

Is

cl,

,.,

{)__...-.._

Tl

-

--

~

~

u

-

~

-

Is

cl,

--

ra

]I

-

cl.-------

~

,.,

~

~-

_!"'

~ Ko -

t-'

I

nigs

Is

~-

J_

I

-

ra

-

Is

cl,

-

ra

L

•

-

cl.

f)

T2

L:i_ ~

~

Is - ra

-

o cl,

Is

-

•

ra

-

.

82

_, .

'-..../

--

t-' I

nigs

_:::,

-

cl.

b

r--

~

Is

I s - ra

cl,

~-

ra

I

cl,

Und da die Bauleute den Grund legten Der zwcitc Tcil

c

~-

Martin Krumbhoitz

..

-

"u r~•

;\

.,

..,;.

./-

.!--!

-&-(·

--~ ---~

•

ll;)

Und

san

-

-

-

Und

san

-

-

-

fl

~·

1"""""1

~

I Chori T

~ll J

----------------- r

•

'-1.

jll3

'd

11~1

•

'"

R

/

ll;)

. .Jlt.L.

I

-

-

-

(.)

I

1

I

I

I

I

I

I

I

I I

Und

san

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

fl

.

u

------

-·

•

fl

..,;.

)I

-

san

Und

gen

r.. r-

_._

I

'd

san

Und

-

-

-

II. Chori.

fl

IlO\

T

1~1

\1

f!'\

/

.

~

--~~

.·j~===---=

11.•

~

~

r""'1

---~~---

~-

..

··---

~

-

~·

•)=

,.j ~

/

B

I

I

r

;\

-

I

1--1 I

-

I

I

I

-

......

\1

I

I

I

• san

..----

I

c

-o

Und

..

-~·

:110\

B

o

'J

I

I

r-

:y

lJnd

r~• o

Un~

san

. san

-

gen

_._ gen

4

Sl

,

fl

-

- -

u

I

um- cin

gen

Al

, fl ,.....__u

Tl

an

-

-

der,

I

um- ein

-

-;;::[

gen

. n'\

I

-

-

u fl

-;;::[

I

um- cin

-

an

-

n

der,

um- ein -

~

~

gen

um- cin

-

an

um- cin

I -I

an

-

der,

-

der,

um- ein

-

um - ein

-

("\ ~

.11.•

Bl I I

I

gen

I

I

I I

I I

I

I I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I I

I I I

I

~

S2

_,~

I

()

,-1

I I

~

--,.

~

-

um

cin

-

an

-

-

-

um -cin

der,

_/)._

,....

~

A2

'~

-

-

ein

an

-

der,

an

-

der,

-

der,

-:;;:::

,....

r"'

um

gen

-

um- ein

-

an

fl T2

-~

~

82

-

t1'n'\

/

I

cin - an

-

••

~

-

-

-i

(.

-

"-'

I

-

der,

I

um - ein

-

an

-

der,

.. o um

cin

an

der,

I

um - cin

an

der,

9

f'l

--.-

Jl

Sl

..,

u ([ll

-

der,

mit

Jl --;;;;;

Al

ltn.

""'

'u

([ll

f'l

Jl

-

,.,

der,

mit

,.,

Tl ~

~

llll

-

der,

mit

..

Bl

t9I ([fl

-

I

der,

I I

S2

....

u

I I

I

I I I I I

I I I I

I I I I

I I I I

I I I

I I I

I I I

I I

....

.r<

11111-

ein

llll

-

11111-

ein

([ll

-

der,

mit

-.-

I I I I I I I

~

.r<

o

Jo - bcn

und

dan

-

ken,

ben und

dan

-

ken,

-

ken,

f'l A2

~

17

~

der,

mit

Jo

-

<

T2

, f'l

~-

~

I 11111-

.

B2

-

I•

f-"'

--

-

--.

~

([ll

-

der,

-po I

I

I

ein

-.

mit

Jo - bcn

mit

Jo - bcn

und

dan

und

dan

,., I

um- ein

(/fl

I

~

~

der,

I I I I I I

I I I I

~

mit

I

I I I

I

I I

ITl'r\

I I I I I I I

I I I

fl

I I

kcn,

14

-

fl Sl

I

'--

Jo- bcn

-

-...

-...

I

und

dan

-

kcn,

/o - hen

mil

1111{/

fl

Jl

Al

-

"u

Jo -

- bcn und

dan

-

Jo -

.

•

dan

und

-

kcn,

P-

~

1111{/

•

-

fl

-

fl r

~

r-

•

~

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

kcn,

Jo- bcn

r-

••

mil

/o

und

I

mít

dan

• • - hen

dan

uml

dan

I

Jo- bcn

~

-

kcn,

c

r-

1111{/

1

- ken,

-

fl T2

~

•

uml

I

-

mít

-

f9

- hen

I

dan

o

'--

/o

I

I I

r

mil

I

I

Jo- ben

82

hen

-

.

bcn und

•·

Bl

A2

....

. n'\

~

S2

/o

mil

kcn,

•

fl Tl

.....

~

I

I

mít

----.:

Jo- bcn

•

..

-

kcn,

-·

r-

..

-

I

mit

Jo - hcn

uml

dan

-

l{cn,

-··

und

I

·----------

19

fl

rr

Sl

I

~

dan

-

ken,

fl

dan

-

ken,

dem

. cr-

fl.

Tl

Her

-

-

Her

-

-

-

-

-

-

---...

~,

~

-~

dem

r

Al

~

u

!'-o

-

dem

ren,

r------ro.

~

1!'\

v

dan

-

ken,

-

ken,

dem

Her

-

-

-

Her

-

-

-1

-

-

-

-

-

-

. p

.J•

Bl

dan

fl

s2

'r-{,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

1

dem

I

I I

I

I

I

I I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I I

I

I

I I I I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

_...._

I

•

~~

dem

!

Her

-

-

4 -

ren,

dem

Her

-

-

-

i

A2

, fl

-

.

·~

I

~

Her

dem

-

ren,

dem

_fl

T2

1!'\

...I

.L::>.

"""

~

dem

Her

-

-

-

4 ren,

dem

Her

j.•

132

_I•

-.

I

I

u ·-

dem

7

u

u

Hc~

-

-

-

24 f'j

Sl

~

.

r

--

'"J

'"J --

-~

ren,

Her

dem

-

-

-

-

-

-

-

-

ren,

-

-

ren,

I')

Al

_r

r-

_U

Her

-

-

-

ren,

f'j

Tl

~

dem

Her

ren,

.

dem

Her

~

~

I

-

-

-

-

1-------

t-----

-----

_L

I

•

~

~

-

-

-------

-

-

-

ren,

••

Bl

I

dem

ren,

Her

I

_fl

-

I I

I

I

I

I

ren,

dem

I

I

Her

-

-

-

I

I

ren,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

~ ~

S2

•

<'!...I

r1

~

ren,

dem

Her

dem

Her

-

•

-

,.<'!~

-

-

-

-

-

ren,

-

-

-

-

-

ren,

-

--

-

-

-

ren,

f'j

A2

L

fT'\

's

~-~

132

-

-

-

ren,

-

T2

'!i

I

I

Her

~

dem

ren,

~-------Her

~

•·

'")

ren,

I

dem

-

--

Her

.r-..

!--------

-

ren,

()

~

.L:L'

Sl

1

r"' u cr

dass

Al

so

gii

, tJ u tl

cr

dass

so

gii

Bl

"

cr

1

I

cr

so

I

S2

u

dtH'S

er

so

-

tig

ist,

dass

er

so -(:;-

-

ba. I

()

gii

so

_o_

dass

,

ist,

.

?

~

dass

..

tig

.

Tl

~

-

-

I

gii

ist,

tig

_f-

• -

I

tig

I I

I

dass

cr

so

~?

P-

er

so

I

ist,

dass

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

-

()

A2

~

'~ fl

T2

-

. fT'\

~

82

"

..

I I

~

34 f'j

.

Jl

Sl

• ·--

u gii

-

tig

--

-

ist,

fl Al

1'!'\

r--

r-

u

I

I

,

Tl

gii ~O•

f'j

~

gii

..

Bl

fl

-

~·

gii

S2

-

-

-

tig

ist,

•

-e-

tig

ist,

~

....... I

tig

I

ist,

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

trl'!'\

o

t)

und

se i

f'j

-

•-

~

Barm

-

her

ne

Barm

-

her

r--

.rl

-

her

ne

zig

-

-

,.,

A2

t-'

'~

I

unci

se i

-

I

zig

-

-

< T2

~ ~

I

und

.

82

,.

-'

se i

-

ne

--

-

-·--

r---

uml

Barm

I

se i

r-I

ne

Bann

--

her

-

zig

-

-

+zig

-

I

19

I'J

Sl

f7i1

--

u

- -

-

-

-

e

fl Al

-

~

'i

e

11!:_

~

keit

.,.

wiih

ret,

-

!-""

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

-

I

wig- lich

wiih

-

I I

I

ret,

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

-

~

I

e

I

ret,

?

wig- lich

-

-

I

~

e

ret,

I

r

u

wiih

-

fl

-

1">.

wig- lich

..

Bl

S2

-

?

-

r

wiih

J-

e

fl Tl

wig- lich

-

-

u

1">.

wig- lich

wiih

-

~

~

-

ret,

u

e

-

e

-

e

-

fl A2

-•

r

'i

•

,.,

(_)

I

keit

e

-

wig- lich

wiih

-

ret,

fl T2

i'n

~

B2

ri

keit

~==d: keit

-

~

e

=?:L

-

--

01.-J

wig- lich

wiih

----

wig - lich

-

ret,

:=n wiih

-

ret,

I

44

!'J

Sl

,.

-

-

-

-

u !'J

u

-

ii

I

I')

,.

u

-

p

..

Bl

I

I

I

-

ii

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

rJ•

- -

~

wig- lich

wah

~

-

ret,

ii

-

-

-

tl

ber

Is

ra

-

-

cl,

,.,

-

~

wig- lich

!'J r·rn

1'1

wah

-

ret,

•

ii

-

-

-

ber

-

Is

ra

cl,

-

.

c. I

'J

wig- lich

wah

-

ret,

.

ii

-'

I•

-

-

-

ber

Is

-

wiih

ret,

ii

ber

-

ra

-

cl,

--

.

)-'

wig - lich

I

I

Jl

A2

82

ii

rn

·~

T2

-

...,~

!'J

S2

ii

-

Jl

Al

Tl

---

Is

-

ra

cl,

I

49

.

flr--

f-~-

-

r-

Sl -

ber

-

Is

fl

.

Al

....

r-

-

cl,

und

-

cl,

und

o-

jol,.,--

cl,

und

r-

I

flr--

ra

~

I

ber

Is

-

•

fr

fr

Hn

ber

Is

ra

--...____

Tl

~

.,.."'r-

-

-

p

- ra

-

•

t'.:l•

-

..::..

Bl

ber

I I I I I I I

I

I I I

S2

-

ra

I -I I I I I I

I I I

I

I I I

I

I

I

fl

Is

el,

fl

I I

I

I I I I

I I I I

I I I I I I

I

I

I

I

I

I I I

I I

I I

I I I

1

und

I

I I I I

I I I I

>-, fn ~

u

und

fl Jl

~

A2

"~

und

fl

T2

'fn

~

B2

--*-"• -7.

und

·und

,-::::

~4

,

Sl

~ ~

_!""

u

-~

, fl

•

_!""

I

aJ

-

1

-

-

Voli•

to

-

-

-

Q_

_fl

_.

Vol k

tO

-

-

-

tO

-

-

-

_!""

"':::'

I

I

-

-

-

-

~

aJ

..

-

-

-

~

les

•

I

fl

aJ

-

-

-

-

les

I I

-

-

les

1

Volk

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

aJ

.rl

-

-

-

-

-

I

I

.rl

......

..-I

les

Voli•

ti)

-

aJ

-

-

t-'

-

•

~

'-"

~

I

aJ

-

-

-

-

les

-

L Voli{

-

les

-

Vol k

tO

-

-

-

-

fl

'f!'\

, fl

I

I

~

~

I

I

'-'

fl

I

I

I

.L

u

------

I

T2

-

r f!'\

Bl

A2

tO

Vol k

les

L

~

S2

-

-

~

fl,-....,. Tl

-

-

'-'

~

···-

I

I

aJ

Al

'----------

fl

!

~

-

-

-

o tO

-

--

''\.•

132 .L:>. ~

.rl

·__________aJ -

.rl

...,.

les

Vol k

(J ~

'il)

~~-

Sl

~

•

r-

'1"1"\

•

u

,.. I

net

laut,

mit

Jo - ben

den

Her- ren,

~~-~ Al

~

~

u

...1

...1

u

net

laut,

mit

Jo - ben

den

Her- ren,

<

-

fl Tl

'1"1"\

't1 Bl

o

net laut,

-

•

tO

-

~

•

-

• -

-

..

/

•

?

net laut

mit

Jo - ben

?

~

~

• den

•

~

o

Her- ren,

~

~

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

net

1

laut,

fl

S2

rcfi)_. • u

,.j

net laut,

A2

.fl_

T2

~--}~=a=

fc.L-v

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

•- -

...I

tii

tii

-

•

...1

-

-

rl.

...1

-

-

net laut

mit

b I

-

-

I

-

-

o

~)

net

laut,

--

c u

net

I

I

'g

l32

Her- ren,

I

I

, •

I

den

I

b net laut,

I

I

, fl 'g

Jo - ben

I I

f--)(-

I

mit

laut-;--------

--

(_)

net Iaut

mit

mit

-

mit

Sl

,

/'}

-

-

r-

-

den

1/er

u mil

/o - hen

-

ren,

dass

/'} Al

(.)

~-

u

mil

I'J Tl

,--}(-

v

,

~ r-

~ +

/'}

Jo - ben

-

f_

den

1

••

'fT"\

'ť

Jo - ben

den

Her - ren,

•

dass

,r-,.

.ró. I

/o - ben

den

1/er

-I

I

ren,

1

I

dass

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

-

I

I

.'-c

ren,

dass

...

"'

Her -

-----------·

I

I

,u

Her -

dass

~

I

mil

/'}

A2

den

~,..

lfl_

I

I

Jo - ben

•

1/er - ren,

~

-

I I

S2

~ r-

P-

.

f

den

mit

~-

Bl

/o - ben

-

.o.

ren,

dass

(.)

(.)

'/'}

T2

"-:::

'ť

82

f

I

Jo - ben

I

den

..

Her

-

• Jo - ben

den

Her -

ren,

dass

~

-

ren,

-

-O-

dass

69

,.,

~-

s1

.r..

-~

o

~

"u der

Grund

Ha u

am

-

-

-

se

des

_/) r

Al

o

.r..

'-'

u

der

Grund

am

o

o

Grund

am

Ha u

-

-

-

se

des

<

f'l-'"' Tl

1

der

Ha u

-

-

-

Hau

-

-

-

se

des

se

des

.. I

I

der

I 1

1

I

1

I

I

I I I

I

I I

I I

I I

I I

I

I I

I

I I I

I

I I I I

I

fdv u

am

I I

I I

f'l

I

I

Grund

I

S2

!')

"

'J 131

lol

1

I I

I I

I I

I I

I

I I

I

I

I I I

I I I I

I

I

I I

I I I ,-j

der

Grund

Ha u

am

-

-

-

se

des

o

c

f'l A2

--r.

~

'!ť

t-

der

Grund

Ha u

am

-

se

des

f'l T2

r

'!ť

132

'-'

o__

____a

der

~

Grund

am

Ha u

-

-

-

se

des

-~-}: ";)

I

I

der

o Grund

~

am

I I I

Ha u

se

des

74

f1 Sl

r..

c.

u Her

f1

u

-

ren

-

-

ge

-

Je

-

get

I'}

-

I

I

-

-

ren

ge

-

Je

-

get

o

r..

-~

-

ge

-

t""' I

Her

LO>.

war,

.

Al

Tl

·~

"...;

'n'\

I

war,

ge

Je

Q

,.,

,.,

,.,

gct

war,

ge

-

-

-

-

'n'\

I~ Bl

Her

-

ren

-

-

ge

..

I

Je

-

r..

Her

-

-

-

lA

I I

I

ren

ge

-

I

Je

..

-

-

I

--

I

I

-

get

1

I

war,

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

·-

c

.-1

o•

Her

-

-

-

-

I

S2

"u

-

ren

ge

-

Je

I

-

-

-

-

-

-

f1 A2

t""'

'1'!"i

~

Her

-

-

-

ren

ge

-

Je

-

t""'

t""'

get

war,

ge

-

f1

L

T2

-

r

.e·

~

82

I

Her

-

-

•

.-1

...,.

u ge

~

-

-

-

ren

..

T

-

Je

-

-

-

-~

u

Her

ren

ge

Je

79

fl

Jl

,.,

ft

....,.

Sl

u -

Je

l'1 Al

u

,.

-

-

- •-

-

-

get

war.

~

---

I

get

fl

Jl

ft

~

le

Und

,.,

war.

Und lol -.:---

,.,

Tl

-

..

Bl

-

I

,

-

fl

get

I

Je

-

I

get

~

-

-

I

I

I

1

I

Und

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

'

-

ú

-

r'

-

-

war.

Und

....,.

get

war.

o get

u

Und

fl T2

'IT\

~

132

•

I

.

I•

-0

-•

.-I

I

I

r'

Je

war.

I

get

~

I

I

r

, fl

Und

war.

,., I

1

I

u

A2

-

,.,

,.,

ge

S2

-

-

-----

Q

-

....,. -

get

Und

war.

war.

Uml

84

fl

-

.n.

Sl

u

--------------

....,.

" I

I

al

-

-

-

-

-

les

Volli

tO

-

-

-

Vol k

tO

-

-

-

{)

Al

f!'\

•

(..) '-'

u

I

r" I

I

-

-

al

-

-

les

<

,

Tl

r-----..0

o

{) ""'~

1J•

al

-

-

-

:---..

~---

. +--·~

-

-

o

les

Vol k

a

.;,.

Bl

o

• tii

-

-

-

-

-

-

(..)

..___ I

al

I

{)

-

-

-

I

-

I

-

I

les

1

I

Volk

ltii

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

S1

ťj

'-":

'-'

t._

al

-

-

-

-

-

les

Vol k

tii

-

-

{) A2

I

'f!'\

't(

al

-

-

-

-

-

les

Vol k

to -

13

-

-

•

-

-

< !

{)

T2

.r

r-

•

'-"

~

I

al

-

-

-

-

-

....,.

les

tO

Vol k

-

. B2 al

·-----------

-

-

.rJ

.rJ

....,.

-

les

Volli

~

X'i

Sl

fl,.-...

,

,....I""

u

I

Ia ll t

net

mit

Jo - ben

den

Her- ren,

fl

Jl"""

Al

_,.j

u

Tl

net

, fl

• _,. •

o

~

net

Ia ll t

to

ll.•

-

-

mit

•

r

-

-

fr

net Ia ll t

..I

lo - ben

•

r..

L:>.

I•

Bl

Ia lit

..I

den

•

mit

lo - ben

fr

_,.

mit

lo - ben

• den

o Her- ren, J,.l _i'fr

o

Her- ren,

_,.

•

_j""

(;.

~

I

net

1 I I

I I

I I I

I I

I I

I

I I

I

Jl

u

- •

-

,.j

net

Ia ll t

to

A2

I

-

-

net

Ia lit

to

-

-

-

~

~-= ~-

nct

~

--

I I

I I

I

I I I I

I I

I

~

mit

Ia lit

,.,

net

Ia lit

mit

--

I""

"

I I

I

-

Ia ll t

-mit

_____Ll_ - - -

u

nct

Ia l i t - - _ - - - -

I I I I I I

~

fl T2

net

Her- ren,

I

-

I

'E(

den

I I

I I I

~

-

fl

Jl

I

I I

_...

1 I I I

I

• -

-

I

I I I I

I I

I

S2

I

I I

I I I

fl

I

I I I

Ia ll t

o mit

fl

-

Jl

Sl

~

u

mit

fl

_-,:

u

~

den

Her -

--;-+ Jo - ben

~

~

t-"'

/"""

den

Jler

ren,

dass

D

-

ren,

dass

~

~~

"'~

f!'\

~'L

i

-~

~)

h

I

fo - lwn

mil

II Bl

Jo - ben

mit

fl

Tl

/"""

-

Jl

Al

- -

/"""

c--

F'-1~

E mit

~

1

den

/Jer

-

ren,

dass

-1

ren,

dass

~~r- •

Jo - bcn

den

Her

l -

-

I I ~~

s2

T

ío - ben

Jen

Her - ren,

dass

Jo - ben

den

Her - ren,

dass

I fl A2

L

w-

'd

T2

lf f!'\

/"""

~I

1:!

.

-

/"""

I

Jo - ben

den

Her - ren,

dass

Jo - ben

den

Her - ren,

dass

82

---------

<)<)

Sl

~~"

-o ---

--~p---·--

~1~=~- _

-

..-..

--~

---

-~

__i_

der

Grund

am

..-..

..-..

der

Grund

am

~

o

o

Grund

am

-

Ha u

se

Her

des

-

f'l Al

r

.

'--'

~

I

f'l"' Tl

der

se

Ha u

se

-

Her

-

des

Her

-

I

..

Bl

des n

t.>

r

~

-

Ha u

I

CL I

I

der

f'l

I

I

Grund

1

1

I

am

I

-

Ha u

I I

I

se

des

I

Her

I

-

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

Jl

S2

'

-r.

~

~

~

der

Grund

am

Ha u

-

se

des

Her

-

des

Her

-

f'l A2

.rl

~

der

Grund

o der

_o

am

Ha u

-

se

f'l T2 '--'

~

B2

~ ==F der

..-..

~-

Grund

-

---

0-

·-·

Ha u

-

.rl

-e·

se

des

Her

se

des

Her

··-·

--

Grund

am

.rl

---

0--

am

'-J

Ha u

-

•

10~

tJ Sl

..-..

L

",.,.

"..,

Ir fT'\

--

u ren

Al

, tJ

1

rtn

ge

Je

-

-

war,

get

:L

ge

_1-'

[-"'

I

tJ ren

tJ

ge

-

Je

-

I

war,

get

-

ge

•

-

Je

-

Je

-

-

-

# •

~

I

•

.-/

-

-

-

I

-

-

-

1':)

_O_

Jl

"..,

"..,

"..,

get

war,

ge

...";

Tl

"~ Bl

gc

rrn

..

L

I

tJ fT'\

Je

-

-

-

/e

-

-

......

ren

S2

-

ge

-

I

Je

-

I

-

-

I

get

I

war,

I

I

I

ge

I

-

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

•

.-/

"""' ren

ge

-

v· Je

ren

ge

-

Je

tJ

-

-

-

-

-•-

~

I

-

-

~-1hr-

-

-

-

--.~

tJ A2

fT'\

'1ť

get

war,

ge

Je

-

/)

T2 """'

'8 82

L

..-..

v ge

ren

..

-

-

r

-

Je

-

ren

ge

Je

.-/

I

-

-

-

---

~

-

-

Univerzita Karlova v Praze Knihovna ústavu hudebnl vědy Filozofické fakulty

něm. J. Palacha 2, Praha 1, 116 38

IlO

tJ Sl

_r

r"'

u war,

gct

gc

lc

-

-

war.

gct

tJ Al

IIrr\

-..

u tJ Tl

;,.,

-

-

lc

-

-

-

.

,.,

gc

war,

I

lc

-

gct

I')

f((

war.

gct

= -

-

-

lc

-

lc

I -

war.

gct

- •

~

I

-

-

~)

~

~

gel

•·

Bl

I I

I

war,

1

I

ge

-

-

-

I

I 1-

-

-

I

I

get

I

I

war.

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I

I I I

'

...,.

..-.

~

war.

gct I

tJ

I

_L

I

'ti

get

war,

o

o war,

gc

-

lc

-

-

-

-

I

get

war.

tJ T2

_L

...,.

,.j

~

gct

I

,.j

:-1

gc

-

lc

-

-

-

gct

war.

gct

war.

I !

82

1-~=---e gct

I

I

I

T

t_

A2

gc

rrm 's)

S2

war,

gct

I

I

I

'

., war,

gc

lc

b) Joannes Knefelius: Musica coeli colis res grata (Echo)

KRITICKÁ ZPRÁV A

Také tato kompozice nese ve svém pramenném tisku množství chyb, i když ne v takovém v

Nigrinově

tisku jsou však

počtu

jako Krumbholtzovo moteto. Chyby

závažnějšího

rázu a

několika případech

narušují rytmickou i melodickou sazbu moteta. Jedná se i o nebo

zaměněné štočky

spěchu

a bez

dodatečné

technikou

tvůrčím

vrcholu. Jednotlivá moteta jsou komponována

na

vysoké

promyšleností hlasových

úrovni

s

postupů,

právě

ty

korektury. Je to velká

škoda, protože v této sbírce se Joannes Knefelius ocitl na kompozičním

přehozené

mezi jednotlivými hlasy. Jsou to tedy

nedostatky, jež vznikly ve

zcela

mimořádnou

imitační

propracovaností

a to jak v rozmezí

pětihlasu,

a

a

tak až do

osmihlasé dvousborovosti. Zajímavého dialogového stylu požil Knefelius v sedmi

a

v madrigalové

šestihlasé

sazbě,

tvorbě skladatelů

připomínajícího

hlasové

vrcholného období. Dalším

dialogy důležitým

poznatkem je Knefeliova znalost afektových figur, které ve své knize zpracoval a na notových ukázkách v roce 1606 popsal Joachim Burmeister ve své knize Musica poetica. Burmeister vybral do notovaných jednotlivých afektových figur i

části

příkladů

motetové tvorby Orlando di Lassa,

Jacoba Handla, ale i Joanna Knefelia.

Například

afektovou figuru

Parrhesia dokumentoval Burmeister částí Knefeliova moteta Convertere nos Deus.ns Knefeliův

pramenný tisk Novae melodiae ... je dnes dochován jen

v

několika

135

Srov. Roman DYKAST: Hudba věku melancholie, TOGGA-Praha 2005, str. 252.

málo

exemplářích

a ve všech

89

případech

jen v neúplném

stavu.136

Relativně nejúplnější

komplet hlasových knih je dnes uložen

v Regensburgu , kde z celkového Rozměry

počtu

chybí jen hlasová kniha Altus.

pramenného tisku jsou 155x192 mm. V předložené edici jsem

nedochovaný hlas dokomponoval a odlišil zmenšenou notovou osnovou.

Celá kompozice je notována v

těchto klíčích

Cantus 1- G

klíč

(houslový)

Al tu s 1 - C

klíč

(mezzosopránový)

Tenor 1 - C

klíč

(altový)

(viz incipity v edici):

Basus 1 - F klíč (barytonový)

Cantus 2- G klíč (houslový) Altus 2 - chybí Tenor 2 - C

klíč

(altový)

Basus 2 - F klíč (barytonový)

Rytmický zápis probíhá pravidelně v taktu Tempus imperfektum

diminutum C, a z hlediska současné interpretační praxe jsem ho převedl do celého taktu se zachováním rytmické hodnoty brevis

= celá nota.

V textovém podložení jsem provedl jedinou úpravu v případech, kde je v originále místo vypsání naposledy citovaného verše použito zkratky pro jeho opakování- ij. Ve všech podobných textových repeticích jsem podložil text kurzívou.

136

Srov. RISM, A/115, K 993.

90

KRITICKÉ POZNÁMKY- SCHÉMA

TAKT, HLAS,

POPIS CHYBY,

17-18, Cl, chybí pomlky na dva takty, 34-35, Cl, chybí pomlky na dva takty, 41, Cl, chybí odrážka na druhé 28, Al, chybí zápis 36, Al,

přebývá

čtvrťové

osmině

druhé doby,

noty,

pomlka na jeden takt,

41, Al, chybné tóny, 6, T 1, chybí odrážka na poslední 15, Tl,

chybně

uveden#,

69, Tl,

chybně

uvedena odrážka,

době,

40, Bl, chybný rytmus, 25, C2, chybí odrážka, 35, C2,

chybně

49, C2,

přebývá čtvrťová

53, C2, chybí 88, C2,

uveden#, nota,

b,

chybně

opakovaný

předešlý

takt,

45, T 2, chybí#, 60, T2, chybí b 49, B2, zcela chybný zápis.

91

Musica coeli co lis res grata (Echo) Joannes Knefelius

/-#-

fl

c

-

"u

fl

_..._

t..

h.

fl ~·

A

_..._

_r_f

L

I

I

I I

ll~

'I'!'\

/

...........

I

ll U

t..

I. Chori < T

ll ..1

~•

v•

....-

_.,

.

fl

.,---

~

..

B

_<;;>_'

L

_.,_

I

Mu

..

~

•

6 r

I

-

Sl

ca

c

---

_,

IT'\

-.-

-

fl ri"!'\_V

~

u

u I.

f

.

[A]

+

IIU

4t,

II. Chori < -f-

T

_,

lL~

'

..-'

-

f'l

-~-

L

_h

~

B

.,...

L

I

/.L

O' •

~·-

.LL

/

. 5.

-

.. v

-

,.__

_E:_·

Mu

fl

coe

_..._

Sl

-

li

o

-

ca

coe

-

6

fl

I

r""

u

ca

"""'.

I"'

•

-

- ca

Sl

I

co

fL

li

-

co

-

-

coe _,

coe

-

li

lis I

.

rI

~

lis

fF

co - lis,

-

L

-

Tl

li

co -

. ~

li

-

u

~

.'-.:

p.·

-

coc

r-

'i

-

-

o

~

I

r-

coc

Al

Mu

6

-

Sl

Cl

I

~

<

.,...

-

.

'"" u ~

.

Mu

.~

Jl

I

co

-

B

~

lis,

~

.

Jl

c

._,' t)

Mu

-

Sl

-

~

17"' --:t>--·

u

A 1

[fT'\

'i 6

,.,...

'

I

E

ll

fl

.

.

L

CI

u

I

co

li

-

rcs

lis

X

-

r

Al

u

gra

-

I

I

I

I

rcs

gra

-

-

X ~

res

lis,

ll

..

I gra

-

fl-

~

gra

-

X

n

n ~">o

".,

C2 I

coc

ca

-

-

-

li

-

co

lis

Al \2] I

u Mu

-

-

Sl

-

ca

-

co

lis

<

X T2

~ ll

82

I

-

-

•

t-"'

I rcs

u

-

•

Tl

BI

-

.

ci:

o

n

. I+,.,.

I

Mu

-

SI

-

-

-

(2•

fl-

n

Mu

SI

ca

""

coe

-

ca

-

li

coc

-

co

(2•

fl-

li

co

lis

-

lis

-

-

16 ~ o

o

I

'-

I

-

-

r

I

ta,

-

~6

-

gra

rcs

-

Jl

t..! -

-

ta,

-

g ".,

~

I -

16 o

~o

'

• -

-

-

ta,

rcs

-

~

-

-

-

ta,

g o

o

~-ť'·

t.J

I res

I

'

-

gra

o

-

I

-

-

-

I

ta

res

I

~6

flll!'---'

u

··=

I

res

gra

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Í'l16.. ~

r-

-"

~

I

res

J(J

3S·

o

rcs

I

I

gra

-

fL

~

gra

-

•

r-

h.

~

-

-

ta

,., -

ta

21

f'l

I

c1

u

I

ta, ~I

tc

-

Al

I

res

gra

te -

~I T 1 I

I

I

I

ta,

gra

gra

rcs

ta,

te

21 I

B1 I

I

gra

res

ta,

g

te

C2

u

q

.

•

n

.....

I

gra ~I

-

-

-

-

gra

ta

-

-

-

I

[A2]

u

I

ta

res

gra

~I

-.

-

-

r.J

•

-

res

gra

-

-

-

-

-

- ta,

T2

\

res

gra

-

ta

21

B2

..

• I

rcs

gra

ta,

-

ta,

u

-

-

-

q•

-

-

I

-

-

I

ta,

26

fl ll

'1

--. h

l Jl.._

I

t)

I

ne!

~6 I

-

I

-

pu

Ia.

-

cl

Ia.

hac

I

h

I

ca

- pl

• - tur

~..;:

I IU

-

_l

{. ~

t)

-I

~

I

ne!

<

-

~6

\

ne!

-

-

pu

Ia, ~ "'~""'

r.

Ia,

hac

.

I""'

-

pu

Ia,

-

el

_L

I el

..

-

---

~

-

I Ia,

- tur

IU

-

..;:

_L

ca

•

- pl

- tur

_._

IU

-

------

I

pu

~6

cl

-

Ia,

hac

-

2

u

I

•a

"""'

I

te

-

ne!

-

Ia,

te

-

nel

-

Ia,

pu

-

cl

-

Ia,

d

-

Ia,

A6 .J tJ

<J

-

pu

< ~6

---

'"" ~

- pl

...c

hac

Ia.

I""'

ne!

ca

I

26

2

I

_._

LO

-

te

ne!

-

Ia,

-""i

-""i

I

I

-

pu

cl

Lj

-

I Ia.

lb ~

f-**, Jl.._

I

te

-

ne!

I Ia,

..I_

I

pu

cl

Ia,

ca

- pl

- tur

IU

-

~I

. •

fl

c1

L

r~

J"""

t)

I

I

-

ve - ms. I

Al _'.,;lL

T 1

h

~

ve - ms,

ve - nis,

..

I

"""

lU

-

••

I

-

('__

ve-ms,

•

•

h

I

ve-ms,

. •-

31

B1

ve-ms,

,...

-

lU

!""

-

y

-

IU

I

r

I

-

lU

~·

-

lU

.

".,

lU

-

ve-ms,

lU

ve- ms, _._ ,j.f,..

ve- nis,

"

L

ve - nis,

ve- ms.

.

-·

Al

,

-

IU

I

t)

-

-

I

I

Al

<

.

r-

-

P-

ve- ms,

Al C2

I

I

,;..

'""

hac

ca

-

I pi - tur

hac

ca

-

pi - tur

-~

r-

I

'-

.

,...

I

lU

-

ve-ms,

!U

-

ve- nis,

31

"l

<\ 2] '-

<

Al -~

T2

~

.

-

_1-'"'

I

hac

ca

-

pi - tur

IU

-

ve-ms,

-

ve-ms,

31

B2

..

.

".,

,;..

!""

I hac

ca - pi - tur

I m

36

f'J

~

.

I

,.,

I

-

IU

I

qm

ve -ms,

-

mo

-

- do

~6

I

.

_L

-

fa

~

-

lU

qut

ve -ms,

.

A6

-

K_q

,; 36

~:

lU

-

,.

qm

-

- do

fa

~

I

• p

I""

ve -ms, ~

-

mo

mo

-

-

p

-

-

~-

I'""

-

- do

~

!U

-

ve -ms,

.

A6

I

I

qm

mo

I

I

I

-

-

-

-

.__..

I

-

-

do

.

~

-

fa

•

L' _fr."\

u -

!U

ve- nL>,

-

1110

QUI

-

fa

do

-

-

Jó

fl

---hl. ll

-

1U

~

r-~i

,;

,. -

lU

r

o

--"-

ve - nis,

qui

mo

.. .u.

p

rr·

ve- nis,

qm

mo

31) ~

-.

~:

ve- ms,

-

-

-

- do

v

1"'"

-

-

.

P-

c___:_

m

-

. -

I

I

qm

mo

[.

I

-1

do fa

-

-

41

fl

I

I

I

I

I

I

c1

u

"""-~

-

-

R Al '-:V

u

I

nu s,

-

-

a

-

nu s,

a

,.,

..........-

-

nu s,

-

-

a

--

-

T

a

nu s,

-

nu s,

-

-

-

nu s,

a

-

I

!'""

nu s,

a

-

nu s,

.. ..._..-

Al

I nu s,

-6-

I

I

a

-

I nu s,

~~

C2 -

-

I

a

-

I nu s,

I

--...

~-

a

-

nu s,

r

r--,._

,._

a

-

nu s,

I

I

•

c.

u -

I

I ~

I

!'""

41

B1

I

nu s,

~~ !'""

nu s,

-

a

I

fa

-

I

Al

v

nu s,

I

-

Tl

a

nu s,

a

-

nu s,

nu s,

a

-

nu s,

~

a

-

nu s,

a

-

nu s,

a

-

nu s,

a

-

nu s,

-

nu s,

Al ~

2) "

u do

-

fa

*

Al T2

"'

'ln

~

fa

-

-

-

nu s,

a

-.. "'

"'

-

nu s,

a

-

nu s,

a

41

82

..

]"'"'

I nu s,

a

J

I nu s,

I

a

I nu s,

I

a

I nu s,

46

fl

I

•

'~

L"c

I

tJ de

-

I

cre - pl - ti

~

- sae,

Mu

- sae,

I

-

'tJ

Mu

I

~

~6

" ... ~

de

- cre - pl -

19-

• _.

ti

I

de

46

.. de

-

cre - pl - ti

,

•

- cre - pl -

:-

ti

-

Mu

sae,

-

1":}

- sae.

Mu

~6

I

r~

*'

tJ '

I

I

-

de - cre - pl - ti

Mu

I

I

ti

Mu

-

sae

ca

sae

ca

I

-

-

I

- pl - un

-

un

-

t tJ de

;;_

~

~ 46

tEFt I

I

I

-

cre - pi

•

-

.-r-.

-

-

-

-

pi

L

L I

de - cre - pl - ti

-

_]""'

-)

Mu

-

-

sae

_._

~.

ca

-

- pl - un

·-I

Mu

-

~--

I

de - cre - pl - ti

-

sae

ca -

- p1 - un

51

f'J

-

C I

•

~".,_

I

.

_1:""

u

I

I

ca - p1 - un

-

-

{.}

-

tur,

ca

-

pl

-

I

.

Al

'u

I

I

I

ca - pi - un - tur.

\

Al

•

JL

~

ca

~

- pi- un

.,.

-

I

~·.

TI

I

ca - pi - un - tur.

51

BI

I tur,

-

un

•

.

~·

.,.

ca - p1

ca

un

pi - un- tur,

.

P-

-

-

tur,

ca

Al

o

I

- pl

un

-

tur,

jojo~

C2

u ca - p1

tur,

-

un

-

tur,

-

tur.

a

-

l \ 2] f)

I

Al T2

tur,

ca

un

-

pl

a

-

~

I

's

-

I

.

L"'O

pi

-

ca

tur.

Wl

-

-

-

tur,

I a

tur,

a -

-

51

82

_,

..

1 1-o

L"'O

tur.

•

r-

I

I

ca - p1 - un

56

fl

•

_,

,I

n

_jol_,

I

~

-

a A6

mo

- rc,

ca

- no

-

rc,

ca -

I

.I

~

•

u tur,

\

a

- mo - re,

A6

r

.I

ca

u -

u

no

I

-

T

rc,

-

ca

I

I

I

ho

~

I

a

- mo

-

re

ca

- no

ca

- no

-

rc,

ca -

-

rc,

ca -

56 r--,,

~J;~

r--

-

I

--

I

I

a

- mo - re

R

•

j,f

- no

I

I

1':)

_I~

~

I

I

mo

- re,

ca

mo

-

re,

ca

- rc,

ca

-

no

-

rc.

ca

-

no

-

rc.

-

rc,

l'

~]

'd

•

~

o

-

no

o

re,

-

~

R 2

~

mo

"' I

I

I

- re,

- no

- re,

~r--~ ~f

-P

ca

ca

-

no

~I' I

2

~~-t.----p>- ===-e":

--

l

I

I

mo

re,

i

ca

no

re,

! r

'.!_'

i -

:~--

I

--I"'"

--

-~

I

ca

no

rc_

61

fl

I

_r

~

u no

- rc,

~I

-

Jl

\ l

-

'u

no

<

- re,

~I

-

I ~

Tl

~

~

I

no

- rc,

61

. ••

Bl

I --""!_

"' I

no

- re,

~I ~

C2

--

~

I

I

~

-

ma

QUIS

-

-

-

I

-

-

-

I

I

g1s

hac

61

fl

1.2] I

'-

ma

quis

I

-

-

-

-

-

-

-

-

-

hac

gis

ca - pi -

< ~I

~ 61

B2

_,

I

I

..

n.

qms

ma

!'-

•

qms

ma

-

-

-

I

T2

_,_

I

I

-

-

•

~

!'-

-

-

-

•

-

gis

1..1

~

I giS

hac

hac

66

,

fl

~

_1"':

r"' ~

Ýl6

-

ma

quis

-

-

v

I

quis

~

~6

ma

I

I

-

-

I

- g1s I

j

....

I

-

-

-

-

-

-

-

I

--

h

-

j

I

~

,

c I

66

.

quis

ma

-

P-

•

r-

quis

ma

-

~·

I

I

I

ť

I

-

-

•

I

_r-

•

,

f"-

r-

-

g1s

n

-.

f----

~6

I

CJ

-

-

-

-

-

g1s

I

.

•

~

-

ca

t:>

-

pi

tur,

_A6 -

[A

f)

tur,

~6 I

~

-

ca

66

.

~·

J

-

.roo.

.L>

"

-

pl

tur,

.

-·

.roo.

h

ca

pl

tur,

~

71

~

fl

f':)

".,

c1

i">.

u

I

I

-

ca

hac

pl

-

dic

tur,

~I

I

,.

Al

h

c:. •

,.j

u

I

~I

-

ca

hac

g1s

-

pl

I

".,.

dic

tur ~

I

h

"

T 1

-

a

I

~

ca

hac

-

-

pl

-

-

-

-

tur

dic

-

a

71

.

B1

.

~

----

~

ca

hac

-

1--

-

•

r-

r-

-

- pi -

dic

tur

~I

C2

r""

I v

u

I

I

dic ~I

A. 2] u_

~

dic

<

~I T2

L

_h

_..._

".,.

~

I

dic

71

B2

.

~·

-

,.:;r-

-.. I

dic

I

~

76 f1_

•

n

?.

o

•

,..

-

-

•

f

u

I

gc

di

-

-

-

c

-

a

-

-

~6

I

-

"u

-

a

<

-

I

o

I

I

I

-

-

ve

ge

-

-

dic

ra

-

a

-

-

gc

A6 a_ I

~

-

-

-

ve

ge

-

-

-

-

-

-

ra

76

.

I

~p.-l

I

iI

a

-

-

A6

o

I

I

I

-

-

-

ge

dic

•

-

-

-

~

u

I

d1c

-

a

A6

-

-

.......,

-

-

a

-

dic

,........

.

~u

dic

ge

-

Hl" t)

a

-

-

-

-

-

-

6-

-

ge

dic

< ~6 'r--if

~

I

n

I

I

a

-

76

-

-

ra,

.

:

'

t!jt

-

ve

ge

dic I

,.j

I

dic

a

gc

ve

I

ra

·-

81

fl

o

~

~

ge

ve

I

I

- ra,

se

I

c1 ~I Al

I

I

f)

v

f)

-

-

-

-

ve

ra,

-

-

-

-

ra,

_1

'-'.

.

-

•

-

ve

<

~I

•

Jl

ra

-(9-

•

,.-:;

se

-

ra,

se

-

ra,

-

ra,

c;

c;

t-"'

Tl -".:

~

a

dic

-

ve

ge

-

ra,

81

.

lt.•

B 1

.r..

~

ve

gc

~I

-

rí

.

C2

-

-

I

ra,

I

se

"I:;

1

f)

a

-

-

~I [A2)

-

- ge

ve

L

1'!'\._

f)

-

-

'-'

.. ...

. __ ..

-

a

ge

ve

-

___

se -

ra

I

-

-

-

,-

-

-

ra

~I

------

se -

I

T2

~

a

-

-

- ge

ve

ge

ve

-

-

-

ra,

se -

81

B2

I

.. r..

"j

dic

a

I

I

ra,

se -

86

fl

_j.l

,..

-

o

ra.

se

n

~

se

-

-

se

ra,

~6

ra,

se

I

I

I

-

-

-

-

ra.

se

-

I

L

u

o

se

<

~6

-

ra,

l

-

se

se

ra.

...

I

-

ra,

I

se

-

ra.

se

-

ra.

I

r~

,;

se

-

ra,

se

86

-

P-

..

se

ra,

se

-

se

-

--

----

ra,

ra.

fL

I

I

-

I

se

ra,

"

I

-

ra.

se

-

-

-

-

- ra.

i I

!

~6 2

2

2

I

I

•

'~

•

'-'

u

I

ra,

se

-

se

ra,

~6 L

I I

_b

u

'-"

< ~6

I

I

I

,-

I

I

se j,f..:-

-

ra,

r---.

ra,

se

-

ra,

86

.

~-

:

I

I

ra,

se

I

se

-

r-fL

fL

se

ra.

- ra. I

se

I

-

I

-

-

-

I

I

ra,

-

-

,.,.

-

"' r-

,;

-

I

I

-

-

I

ra,

se

se

ra.

I

- --

,-

ra,

r

-

se

-

I

-

I

-

-

-

I

-

-

-

-

I

ra,

se

91

fl

Jl

,I

ra. 91 ~-

,I

r fT'\

se

-

-

ra.

r

r fT'\ ...

se

-

-

ra.

91 ~

I

se

-

-

ra.

~I ~

Jl

"""

:2 I

t)

se

-

-

-

-

-

ra.

~I 2]

~

t)

ra,

~

se

-

-

-

ra.

91 Í'l. r----

.......

[2 I

~

ra,

91

32

,

..

se

-

ra.

,....._

-

r.

~

I

I

IT ~

ra.

I

'i

~

-----------

'

......___.= /

NOVÉ MELODIE

[o] OSMI, SEDMI, ŠESTI, A PĚTI SOULADNÝCH HLASECH ROZLIŠENÉ MELODIEMI; NEJEN VOKÁLNÍM PROJEVEM, ale přizpůsobené i hudbě instrumentální. AUTORA JANA KNEFELIA, HUDEBNÍKA SBORU U PÁNA JINDŘICHA NA NOVÉ PRAZE, VARHANÍKA. TENOR

O nespravedlivém trestu 2 L. 13 D[ialogu] o svědcích a z Ciceronovy řeči

pro Roscia Amerina.

Remmiův zákon označoval kdysi čelo vypáleným znamením

tomu, od něhož bez soudu dojde k lživému obvinění. Spravedlivý původ vypáleného znamení od soudce z bezectných důvodů postrádá poctivosti a ne může být napraveno. Jestli že podle Remmiova zákona požaduješ zadostiučinění, dřívější práva, jak velká část lidu bude mít nyní poctivou tvář? Běda, od nedotknutelných zákonů upusťte, Remmiův zrušte.

Přináší ze všech stran vládu na cti utrhačnou, oslavuje zločin. S. R. z R.

S poděkováním svatému císařskému majestátu. V PRAZE, TISKEM JIŘÍHO [ČERNÉHO] NIGRINA ROKU 1592.

Praví autor.

Kde nenajdu prospěch, umění.

tam nic neznamená moje

VÁŽENÉMU SENÁTU NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO,

Slavnému sboru hudebnímu, bohoslužebnému Jindřicha, představeným, pomocníkům

lidu,

ochráncům, kteří

se vynikajícím

hodným úcty Tvoje

přízeň,

mužové,

zvlášť

mě

způsobem

přeji

znamenité ani dosti

svou

mě přijal

přízní

jako

vzdělaného

zdar.

pečlivě

mně,

zpěvů,

slavní

moje dílko

zpracované. Když již

občana města, přiznal

dříve

mi zásluhy

a dosud ji prokazuješ, odhodlal jsem se, že

budu neskromný a nebudu rozmýšlet o úmyslu, který uskutečním,

u p.

zasloužili a nejvíce

tuto skromnou sbírku hudebních

ty, moudrý senáte, jsi a poctil

a celému spolku

vážený senáte, vaše zásluhy, náklonnost ke

převyšují

ani nijak

shromáždění

protože jste

mně

Vskutku mé schopnosti jsou

nehodnému prokázali dobrodiní.

příliš

laskavosti. Protože tedy službou

zřejmě

slabé, než aby byly rovny vaší

tobě věrně

(služby odmítnuté a pokorné, pokud

jinak

překračuji

osvědčit

neumím

své možnosti), zdálo se

mi, že toto je pro mne jediná cesta. Opravdu si

přeji

projevit svou

snahu tím, že této sbírce hudebních skladeb dodávám lesku tvým význačným

bezdůvodně

tajném

jménem. Vás však, mužové nadmíru znamenití, ne

vynikající, k

místě,

úřadu

naopak ve

Nové Prahy

světle

připisuji.

Není skryto na

lidí se ukazuje pilné úsilí pravého

zanícení, které prokazujete svému bohoslužebnému

shromáždění,

hudebním sborům a nejvyššímu Bohu ke cti. Úřadu jste v čele, pomocníku pomáháte, vynikajícímu sboru

společníků

poskytujete

spolupráci. I když

někteří

mají námitky,

řeknu,

co si myslím.

Můj

názor je, že vznešený národ Čechů chválíte, upřednostňujete péčí o studium chvályhodného hudebního

umění,

jenomže ve své škole,

s žáky i jiných národností, jen Čechy vyznamenáváte největší přízní. A tak toto vaše úsilí, zasluhující zajisté velké slávy, poskytlo této práci tolik

podnětů

a

nápadů,

jako

zveřejnění činnosti

zaslouženou památku vaší vážnosti, a roznítilo. Dále obzvláštní

přízeň,

vřelostí

a uvedené tituly na mysl podnítilo a

kterou mi projevujete nevšedními

poctami, a podporujete neustále mé snahy, mi dalo za povinnost, abych

pokračoval, dokončil

a vydal toto dílko. Domníval jsem se totiž, vděčnou

že tak mohu projevit svou skromnou a vyrovnat vašim zásluhám. To je totiž nesmírně

veliké,

vždycky budu předkládám

můj úděl

obzvlášť

snahu. Nesnažím se

nesnadné. Ony jsou

je nepatrný, vy jste velcí, já slabý.

přiznávat,

Přiznám

a

že já jsem zavázán nejvíce. Jako záruku

tento svazek svého

nočního bdění-

tedy, bezúhonný senáte, do své

přízně. Mějte

MUSICES.

Přijmi

ho

tedy, vážení, na mne

památku, ne ovšem tak znamenitou, jak jsem byl dlužen a jak jsem chtěl,

bude

a

přece pořízenou

odměna

řádně

s

upřímnou

myslí. Nestarám se ovšem, jaká

pro nepatrné dílko, dosud asi nedokonalé a vydané

stanovenou dobou, kvapný plod vám

větší přání,

jako

největšího

vynikajícím

doporučuji. Větší péče

ochránce nejmenšího

hudebníkům věnuji.

Buďte

zdrávi.

V Praze 1. ledna léta

Páně

Jan Knefelius & c.

před

1592

chráněnce,

a

.............................................. SAMUEL RADEŠINSKÝ Z RADEŠOVIC Císařský,

P. L.

doktor obojího práva.

Vynikajícímu hudebníku panu Janu Knefeliovi, o Pochval toho, koho

těší

hudbě.

skládat písně na Java,

ten nepostrádá vzoru ani rozumu. Neboť

Jubal, který vám vrací dávnou silou mladistvé krve, vám pomůže.

věk

Hudebník, který dal nástroje hudební,

světu uměl

sladké melodie a

ale

dříve

zpívat.

Kdo tyto nástroje (kdo by pochyboval) rozlišené podle barev zvuku sestrojil, nemohl, myslím, vzniknout později. Buď je

Jubal původcem obojího, nebo před Jubalem uměním

hlas byl

pro toho, kdo ho ovládal.

těchto počátcích spočívá starověká

Na

hudba.

Pokládám ji vždy za posvátnou pro náboženské Který

obřad buď tvého

skrývá Řekneme,

že

Řekneme Neboť

Adama, nebo prosící Nioby

čas věků

mlčící

obřady.

v klidném

lidé přinášejí

spíše, že přinášeli

náručí.

oběti

oběti

k

oltářům?

s hudbou.

s jakým rytmickým mumláním mnozí pronášejí modlitby?

Neuspořádaným

hlasem nehezky

syčí nepříjemné

zvuky.

Hudba zahání

nepříjemné

zvuky modlících a

dává zaznít

společným

hlasem na oslavu Java.

Domnívám se, že jestliže se kdo pak Jestliže

děti

kdo, myslím, Uklidňuje

se ve

učí potomky

někdo

modlí mlčky,

uctívat bohy?

nepoznaly modlící se

chtěl

zpěvech

zároveň

rodiče,

uctívat neznámého boha?

Mojžíš, když se raduje z

vítězství,

když Egypťan pluje po modravé

vodě.

zpěvem

Smrt

Když smrt je na dosah, nejdřív

Co mám

Nioba žádá, než

říci,

snad Mojžíš Java

oběti doporučuje, věštec

On

doporučuje,

hřbety

aby

s myslí

zpěv při

hor prosí.

chvalozpěvem

naplněnou

Bohem?

bohoslužbách dojímal.

Zde svými příklady se neobjevuje před otci? Tento zvyk Sethus s Niobou,

dvojspřeží

zbožných,

zachovali, odtud pocházel hudebník Mojžíš. Což mám připomínat tvoje písně, Davide? Ježíš, když se připravoval na smrt, se svými druhy zpíval hymny. Kdo toužíš, aby byl Jupiter

rozumně

uctíván, pohlédni na nebe,

jakými vznešenými melodiemi se ozývá boží příbytek. Nebešťané opěvují,

opakují Pánu své zpěvy, Krista

zatímco Panna dává

světu

Boha.

Kdo je dobrý příkladem, moudrý rozumem, ten povzbuzuje. Nešlechetný a hloupý by

měl

s ostudou ustoupit.

21. listopadu, roku 1591.

ERBU NOVÉHO MĚSTA PRAžSKÉHO

(Rytina erbu Nového

města

pražského)

Samuel Radešínský z Radešovic, etc. Doktor.

Nová Praha slavná bohatstvím, má ve znaku Stojí tam

dvě věže,

svůj

šťastná

oblibou

hrdinský, vynikající osud.

leskne se zbrojnoš a potřásá

kolem stojí orli,

třpytivé

[další verš je

mečem.

symboly života.

nečitelný]

První znamení s velikými počátky po dvou jsou velké stavby;

nepřátelé

Vítězové, nahoře

které nesou ve

a obránci se chápou zbraní.

jméno slávě

města,

triumfy,

dva stojící orli.

ZHUDEBNĚNÉ TEXTY VE SBÍRCE NOVAE MELODIAEl

1. Musica coeli colis -

pravděpodobně

Samuel Radešínský Joannu

Knefeliovi. 2. Laudate Dominum - Žalm 116, Secunda Pars: Gloria Patri et Filio Doxologie (Sláva Otci i Synu i Duchu svatému). 3. Jehova [Dominus] fortitudo mea et scutum- Ž. 27, verš 7. 4. Quod rarum fermeque (Co je muži zpravidla vzácné) -

pravděpodobně

Joannes Knefelius Samuelu Radešínskému. 5. Domine quid, multiplicati sunt - Ž. 3, v. 1-5, Secunda Pars: Ego

dormivi et suparatus- Ž. 3, v. 6-9. 6. Ecce oculi Domini super timentes - Ž. 32, v. 18-21. 7. Confitebor tibi Domine Deus - Ž. 85, v. 12-14, Secunda Pars: Et tu

Domine deus mi~erator- Ž. 86, v. 15-17. 8. Lauda Jerusalem Dominum - Ž. 147, v. 12-17, Secunda Pars: Emitet

verbum- v. 18-19, Tertia Pars: Nonfecit- v. 20. 9. Non auferetur sceptrum de Juda- Gn. 49, v. 10, Secunda Pars: Ligabit

ad vitem- tamtéž, Tertia Pars: Labavit in Vinostolam- tamtéž. 10. Commenda Domino viam tuam-? 11. Castigans castigavit me Dominus - Ž. 117, v. 18, Secunda pars: Non

moriar sed vivam- Ž. 117, v. 17. 12. Hodie Christus natus est - Introit na narození

Páně

(antifona

Magnificat v nešporách). 13. V itam quae Jaci u nt beatiorem- antický epigram "Marzialis". 14. Dominus pastor meus - Ž. 22, v. 1-4, Secuda Pars: Parasti zn

conspectu meo- v. 5-6.

1

Texty jsem porovnával s následujícími publikacemi: Bible, Písmo svaté starého a nového zákona, ekumnický Praha 1985. Antiphonale Monasticum pro diurnis horis, juxta vota rr.dd. abbatum congregationum ... , Ordinis San cti Benediciti ... , Solesmes-France, 1995. Bibli a Sacra, iuxta vulgatam versionem, Stuttgart 1983. Miloš BIČ- J .8. SOUČEK: Biblická konkordance, Praha 1967. překlad,

15. Laudate pueri Dominum - Ž. 112, v. 1-4, Secunda Pars: Quis sicut

Dominus- v. 5-9. 16. Justorum animae in manu Dei sunt- Kniha moudrosti 3, v. 1-3. 17. Domine qui sedes super - Ž. 9, v. 5, Secunda Pars: Tibi enim de

relictus est - verš k Tractu. I

18. Au1er á nobis Domine -,

Sec~nda

..

Pars: Miserere populi tui- vstupní

texty Tridentské mše. .

"_;.

19. Beati omnes qui timent - Ž. 127, v. 1-3, Secunda Pars: Ecce szc

benedicetur - v. 4-6. 20. Lamentabatur Jacob -, Secunda Pars: Prosternens se Jacob - Genesis. 21. Laetific+os Deus-? 22. Congratulamini mihi - Pm. 248, responsorium. 23. Laudate nomen Domini- Ž. 134, v. 1-3, (nešpory). 24. Dům transisser Sabbathum - Marek, k. 16, v. 1, Secunda Pars: Et

val de mane - v. 2. 25. Domine non est - Ž. 130, v. 1, Secunda Pars: Si non humiliter- v. 23.

26. Domine exaudi orationem - Ž. 101, v. 2-3, Secunda Pars: Quia

defecerunt- v. 4. 27. Ne reminiscaris Domine- antifona k Magnificat. 28. Sancta trinitas unus Deus- ? 29. In me transierunt-? 30. O sapientia- antifona k Magnificat od 17. do 23. prosince.

PRAMENY

KNEFELIUS Joannes:

Novae Melodiae, Georg Nigrin, Praha 1592, (Regens burg ... Dulcissimae quaedam cantiones, Theodor Gerlach, Norimberg 1571. (Archiv Pražské konzervatoře, sig. 3 C 494/1-4.) Cantus choralis, Theodor Gerlach, Norimberg 1575. (Archiv Pražské konzervatoře, sig. 3 C 495/ 1-5.) Pět

hlasových knih, Hudební v Brně, sig. A 7077.

oddělení

Moravského zemského muzea

KRUMBHOLTZ Martin Bensenus: Und da die Bauleute den Grund leg ten, Abraham Lamberg- Leipzig 1611, dep. bsterreichische Nationalbibliothek, sig. SA 78 B29/1-8. PRAETORIUS Michael: Syntagma Musicum, sv. 2- De Organographia, sv. 3- Termini musici, Wolfenbiittel1619, Faksimile: ed. Wilibald Gurlitt, Barenreiter 1988. VULPIUS Melchior: Der ander Theil, deiitscher Sontiiglicher Evangelischer Spriich, ms., dep. Státní židovské muzeum v Praze. VULPIUS Melchior: konvolut (1617), ms., dep. Národní knihovna ČR, sig.Pu 59 E 9726(1)-A. ZANGIUS Nikolaus: Magnificat anima mea Dominum. Secundi toni, a sex vocibus. Nikolaus Straus- Praha 1609, dep. Národní knihovna ČR, sig. Pu 59 A 10 477(2). DAČICKÝ Mikuláš z Heslova: Paměti, ed. Miloslav Novotný, Praha 1940. KOPIČKA Petr (ed.):

Demly roudnického hejtmana Blažeje Albína z Weisenberku z let 1611 a 1625, Praha 2003. PAPROCKÝ Bartoloměj z Hlohol: Zrcadlo slavného markrabství Moravského, v kterémž jeden každý stav dávnost, vzácnost i povinnost svou uhlédá: krátce

92

sebrané a vydané roku 1593 skrze Bartoloměje Paprockého z Glogol a Paprocké Voly., ed. Josef Polišenský, Praha 1941. SKÁLA Pavel ze Zhoře: Historie česká od roku 1602 do roku 1623, vydal Karel Tieftrunk, I.díl (1602-1616), Praha 1865, str. 330-331. Srov. Když císař odchází (Lidská tragédie a posmrtná sláva Rudolfa II. očima současníků), uspořádal a úvodní stať napsal P ÁNEK Jaroslav, Akropolis Praha 1997, str. 25. BŘEZAN Václav: Poslední Rožmberkové 1591-1615, ed. Josef Dostál, Praha

1941.

ULOŽENÍ PRAMENNÉ DOKUMENT ACE O STAVBĚ LUTERÁNSKÉHO KOSTELA SVATÉHO SALV ÁTORA NA STARÉM MĚSTĚ PRAŽSKÉM V LETECH 1611-1614.

Státní ústřední archiv- Stará manipulace: P /2/2,7. -Stará manipulace: P /128,56. - Nová manipulace: K 2 P 1/1,7.- (Konfiskace kostela a předání pavlánskému řádu roku 1624.) - Nová manipulace: P-1/12/B/3.- (Plány kostela z přestavby roku 1690.) České gubernium- fond Publikum, kart. 2652, sig. 145/10.

-Duchovní komise, kart. 69, sig. F 10/1, fasc. III., s. 10.

SLOVNÍKY (řazení podle stáří)

WALTHER Johann Gottfried: Musikalisches Lexikon, Barenreiter 1732. STOSSEL Johann Christoph: Kurtzgefaptes Musikalisches Lexicon, Chemnitz 1749. GERBER Ernst Ludwig: Historisch-Biographisches Lexicon der Tonkiinstler, Leipzig 1790. GERBER Ernst Ludwig: Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkiinstler, Leipzig 1813.

93

DLABACZ Gottfried Johann: Kiinstler Lexikon fiir Bohmen und zum Theil auch fiir Miihren und Schlesien, Praha 1815. FÉTIS F. J.: Biographie universelle des musiciens, Paris 1863. MENDEL Hermann: Eine Encyklopiidie der gesammten musikalischen Wissenschaften, Berlin 1876. EITNER Robert: Biographisch-Bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten, Leipzig 1901. ABERT Hermann: Ilustriertes Musik-Lexikon, Stuttgart 1927. DUFOURCQ Norbert: Larousse de la Musique, Paris 1957. Riemann Musik Lexikon, Mainz 1959. DAHLHAUS Karl: Riemann Musik Lexikon, Mainz 1972. HONEGGER Marc: Dictionnaire de la Musique, Bordas 1976. DORFMÚLLER Kurt: Internationaler Biographischer Index der Musik, K. G. Saur 1995. Lexikon zur Deutschen Musik-Kultur Bohmen, Mahren, Sudetenschlesien, Miinchen 2002. GroveM usicArticle: htt : Schlesisches Musiklexikon, hrsg. Lothar Hoffmann-Erbrecht, Augsburg 2001. Pazdírkův hudební slovník naučný, Brno 1937.

Československý hudební slovník osob a institucí, Praha 1963.

Die Musik in Geschichte und Gegenwart, hrsg. Ludwig Finscher, Barenreiter 2003. RISM A/1/5, K. 989-999, str. 60.

94

SOUPISY HUDEBNIN

BIRCHER Martin: Deutsche Drucke des Barock 1600-1720, Katalog der Herzog Bibliothek Wolfenbuttel, K. G. Saur - Miinchen 1996 BOHN Emil: Bibliografie der Musik-druckwerke bis 1700 welche in der Stadtbibliothek des academischen Instituts fuer Kirchenmusik und der koeniglichen und universitaets Bibliothek zu Breslau aufbewahrt werden, Berlin 1883. BOHN Emil: Die musikalischen Handschriften des 16. und 17. Jahrhunderts in der Stadtbibliothek zu Breslau, Breslau 1890. EITNER Robert: Biographisch- Bibliographisches QUELLEN-LEXIKON der Musiker und Musikgelehrten, sv. 10, str. 328-329, Breitkopf a HartelLeipzig 1904. GROSS Hynek: Inventář bývalého kláštera ve Zlaté koruně, sepsaný po smrti opata Melichara Hdlderla r. 1608, v: Sborník historického kroužku, Praha 1926. /

KALINAYOVA Jana: Hudobne inventare a repertodr viachlasnej hudby na Slovensku v 16. a 17. storočí, Bratislava 1994. KOLBUSZEVSKA Aniela: Katalog Zbiórov muzycznych legnickiej biblioteki ksi~cia Jerzego Rudolfa "BIBLIOTHECA RUDOLPHINA", Legnica 1992. HULKOV Á Marta: Zhody a odlišnosti Bardejovskej a Levočskej zbierky hudobnín, in: Slovenská hudba, r. XXV., Bratislava 1999, str. 150-200. HULKOV Á Marta: Levočská zbierka hudobnin, sv. 1, 2, Filozofická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava 1985. MAREŠ František: Rožmberská kapela. in: Časopis českého musea, str. 14236, Praha 1894. MURANYI Robert: Thematisches Verzeichnis der Musiksammlung von Bartfeld, Bonn 1991.

95

STRAKOVÁ Theodora: Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na počátku 17. století, v: Časopis moravského muzea, 1981/LXVI, 1982/ LXVII, 1983/ LXVIII. VOLLHARDT Reinhard: Bibliografie der Musik-Werke in der Ratsschulbibliothek zu Zwickau, Leipzig 1896.

LITERATURA

AMELN Konrad: Kirchenliedmelodien der Reformation im Gemeindegesang des 16. und 17. ]ahrhunderts, in: Das protestantische Kirchenlied im 16. und 17. Jahrhundert, Wiesbaden 1986, str. 61-72. BECKOVSKÝ J. F.: Poselkyně stanjch příběhův českých, díl II., sv. 3, ed. Rezek, Praha 1880, str. 557-558. BIRCHER Martin: Deutsche Drucke des Barock 1600-1720, oddíl A, sv. 1, KTO Press Nendeln 1977. BLANKENBURG Walter: Krumbholz Martin, v: The new GROVE Dictionary of Music and Musicians, ed. Stanley Sadie, sv. 10, str. 283, London 1980. BLANKENBURG Walter: Der Einflu~ des Kirchenliedes des 17. ]ahrhunderts auf die Geschichte des evangelischen Gesangbuches und der Kirchenmusik, in: Das protestantische Kirchenlied im 16. und 17. Jahrhundert, Wiesbaden 1986, str. 73-86. BLUME Fridrich: Die evangelische Kirchenmusik, Potsdam 1931. BOBKOVÁ Lenka: Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639, Praha 1999. BOHÁČ Zdeněk: Národnostní poměnJ v zemích České koruny v době předhusitské

a do třicetileté války, in: Husitství-Reformace-Renesance (Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela, ed. Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka, Noemi Rejchrtová, Praha 1994.

96

BOHN Emil: Funfzig historische Concerte in Breslau, Breslau 1893. BUCHNER Alexandr: Hudební sbírka Emiliána Troldy, Praha 1954.

ČERNUŠÁK Gracian/HELFERT Vladimír: Krumbholz, Martin, in: Pazdírkův hudební slovník naučný, Brno 1937, sv. 1, str. 588. ČERNÝ Jaromír: Hudba české renesance, Praha 1982. DANĚK Petr: Rudolfinská Praha jako hudební centrum, in: Opus Musicum,

Brno 2000,

ročník

32,

č.

4.

DANĚK Petr: Nototiskařská činnost Jiřího Nigrina, in: Hudební věda č.

2, str. 121 - 136, Akademia Praha- XXIV /1987.

DAVID Zdeněk V.: The Utraquist and the Lutherans Under the Letter of Majesty, 1609-1620, in: The Bohemian Reformace and religious Practice, ed. Zdeněk V. David and David R. Holeton, Vol. 3, Prague 2000, str. 173214. DURICH F.: De Originibus Templi Salvatoris et Monasterii fratrum minimorum S.F. de Paula Veteris Pragae specimen historicum, Praha 1771. EKERT František: PosDátná místa Král. hl. sv. 2, Praha 1884.

města

Prahy, sv. 1, Praha 1883,

ENGELBRECHT Christiane Bernsdorff: Geschichte der evangelischen Kirchenmusik, Bd. 1, Heinrichshofen 1980. EV ANS Robert: Rudolf II. a jeho

svět,

Praha 1997.

FELDMANN Fritz: Die schlesische Kirchenmusik im Wandel der Zeit, in: Das evangelische Schlesien, ed. Gerhard Hultsch, Liibeck 1975. GINDELY Anton: Gegenreformation in Bohmen, Leipzig 1894. GURLITT Wilibald: Michael Praetorius, sein Leben und seine Werke, Leipzig 1915. HAMMERSCHMIED F.: Prodromus Gloriae Pragenae, Praha 1723, str. 196 202, 661-662.

97

HAUSENBLASOVÁ Jaroslava: Seznamy dvořanů císaře Rudolfa II. z let 1580, 1584 a 1589, Edice- Paginae historiae 4, str. 39 nn, Státní ústřední archiv- Praha 1996. HOJDA Zdeněk: Hudebníci rudolfova dvora v ubytovací knize Malé strany a Hradčan z roku 1608, ín: Hudební věda č. 2, str. 162- 167, Academia Praha -XXIV /1987. HREJSA Ferdinand: Česká reformace, Praha 1919. HREJSA Ferdinand: U Salvátora, Z dějin evangeliácké církve v Praze, Praha 1930. JANÁČEK Josef: Rudolf II. a jeho doba, Praha 1987. JANÁČEK Josef: Pád Rudolfa II., Praha 1995.

KALINA YOV Á Jana: Hudobnoknižničný trh a hudobnovydavatel'ské aktivity na Slovensku v 16. a 17. storočí, in: Slovenská hudba, r. XXV., Bratislava 1999, str. 251-303. KOLOWRAT Zdeněk: Náhrobky a epitafiJ v pražských kostelích, in: Časopis Rodopisné společnosti československé v Praze, roč. III., str. 65- 66, Praha 1931. KOMENSKÝ Jan Amos: O duchovním zpěvu, Předmluva k amsterodamskému kancionálu 1659, ed. Timoteus Č. Zelinka, Praha 1944. KOUBA Jan: Nejstarší české písňové tisky do roku 1550, in: Miscellanea Musicologica XXXII/1988, UK-Praha 1988, str. 21-93. KOUBA Jan: Německé vlivy v české písni 16. století, in: Miscellanea Musicologica XXVII-XXVIII/1975, UK-Praha 1975, str. 117-177. KOUBA Jan: Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen, in: Acta Universita tis Carolinae- Studie a materiály k dějinám starší české hudby 2/1965, UK-Praha 1965, str. 89-138. KOUBA Jan- SKALICKÁ Marie: Koledy v předbělohorských písňových pramenech, in: Miscellanea Musicilogica, r. XXX., UK-Praha 1983, str. 9-35. KROFT A Kamil: Majestát Rudolfa II. - Přednáška proslavená ve historického klubu dne 25. června 1909., Praha 1909, str. 1-26. 98

schůzi

KRYŠTŮFEK František Xaver: Protestantství v čechách až do bitvy Bělohorské (1517-1620), Praha 1906.

LINDELL Robert: Hudební život na dvoře Rudolfa II., in: Hudební věda č. 2, str. 99-111, Academia Praha- XXVI/1989. LUKÁŠEK Josef: Jáchym Ondřej hrabě Šlik, Praha 1913. MEYER Christian: Les mélodies des églises protestantes de langue Allemande (Catalogue descriptif des sources et édition sritique des mélodies, Éditions Valentin Koerner, Baden-Baden 1987. MOESERITZ Annekathrin: Die Weisen der bdhmischen Briider von 1531 (Eine stil- und quellenkritische Untersuchung der nichtliturgischen Melodien des Gesangbuches von Michael Weisse), Bonn 1990. MÓLLER Eberhard: Spuren bdhmischer Musik in Sachsen wiihrend des 16. und 17. ]ahrhunderts, in: Mitteldeutsches Jahrbuch fur Kultur und Geschichte, hg. Christof Romer, Bohlau Verlag, Bd. 2/1995. MÓLLER Eberhard: Bohemica in der Musikabteilung der Ratsschulbibliothek Zwickau, in: Musikgeschichte zwischen Ost- und Westeuropa, hg. Helmut Loos, Academia Verlag 1997. MÓLLER Eberhard: Die Musikalien der Ratsschulbibliothek Zwickau - eine Sammlung von internationaler Bedeutung, in: 500 Jahre Ratsschulbibliothek Zwickau 1498-1998, Zwickau 1998. MOLNÁR Bohumil: Hlavy mučenníků bělohorských, Praha 1882. MOSER Hans Joachim: Die evangelische Kirchenmusik in Deutschland, Berlin-Darmstadt 1954. MOSER Hans Joachimm: Die Musik im friihewangelischen Osterreich, Kassel 1954. NĚMEC Vladimír: Pražské varhany, František Novák- Praha 1944, str. 40-

62. NETTL Paul: Hundert Tiirme (Ein Buch vom alten Prag), Prag 1929. NOV ÁK Jan Bedřich: Rudolf II. a jeho pád, Praha 1935. 99

NOV ÁK Jan Bedřich: Sněmy české (r. 1611) XV./1,2,3, Praha 1917 a 1929. PETRÁŇ Josef: Staroměstská exekuce, Praha 1996.

POCHE Emanuel: Prahou krok za krokem, Panorama - Praha 1985. POCHE Emanuel a kol.: Praha na úsvitu nových dějin, Panorama - Praha 1988. PRZYWECKA - SAMECKA Maria: Drukarstwo muzyczne w Europie do konca XVIII wieku, Ossolineum 1987. SCHOLZ Wolfgang: Beitrage zur Musikgeschichte der Stadt Liegnitz von ihren Anfangen bis etwa zum ]ahre 1800, Breslau 1941. SCHOLZ Wolfgang: Zu ]ohannes Knoffel, in: Archiv fi.ir Musikforschung, leipzig 1942. SMIJERS Albert: Die kaiserliche Hofmusik-Kapelle von 1543- 1619, v: Studien zur Musikwissenschaft-Denkmaler der Tonkunst in Ósterreich, ed. Guido Adler, sv. 6, Universa! Edition Leipzig - Wien 1919. SNÍŽKOV Á Jitka: Česká polyfonní tvorba, Praha 1958. SRB Josef Debrnov: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, str. 20-47, nákladem Matice české- Praha 1891. ŠEBESTA Josef: Martin Krumbholtz a luteránská hudba v Praze 1611, in: Opus Musicim, 2003. ŠEBESTA Josef: Die lutherische Muzik in Prag von Rudolfs Majestiitsbriefbis zur Schlacht am Weipen Berg, in: Mitteldeutschland im musikalischen Glanz seiner Residenzen, Standige Konferenz Mitteldeutsche Barockmusik, ed. Bernhard Schrammek, Jahrbuch 2004, Ortus Musikverlg 2005. TROLDA Emil: Kapitoly o české mensurální hudbě (Jakub Maršálek, Česká mešní komposice v době rudolfinské, Česká motetová komposice v době rudolfinské), in: Cyril -Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Republice Československé, r. LIX., č. 5-6, Praha 1933.

100

VLČEK Pavel a kol.: Umělecké

památky Prahy, díl1- Staré město, Josefov,

Academia - Praha 1996. I

W AGNER-OETTINGER Rebecca: Music as Propaganda in the Cerman Reformation, Ashgate, Burlington USA 2001. WERNER Joachim- LEISTNER Kristína: Kostbarkeiten der Ratsschulbibliothek Zwickau, Rat der Stadt Zwickau 1979. WERNISCH Martin: Husitství, raně reformační přfběh, Brno 2003. Oas Deutsche Kirchenlied., Kritische Gesamtausgabe der Melodien aus gedruckten Quellen bis 1680, Bd. 1-3, Register, www.Baerenreiter.com/html/ index.htm WINTER Zikmund: Řemeslnictvo a živnosti XVI. Věku v Čechách (15261620), Praha 1909.

101

Soupis

příloh

1. F. van den Bosch-]. Wechter: Pražský hrad, (1606). 2. Joannes Knefelius: Novae melodiae, (1592) titulní strana Cantus. 3. Joannes Knefelius: Novae melodiae, titulní strana Tenor. 4. Joannes Knefelius: Novae melodiae, znak Nového Města pražského. 5. Joannes Knefelius: Novae melodiae, předmluva Joanna Knefelia 1-2. 6. Joannes Knefelius: Novae melodiae, Samuel Radešínský- O hudbě. 7. Joannes Knefelius: Novae melodiae, Index cantionum. 8. Joannes Knefelius: Novae melodiae, Musica coeli colis res grata- Cantus 1. 9. F. van den Bosch- J. Wechter: Staroměstské náměstí, (1606). 10. Joannes Knefelius: Dulcissimae quaedam cantiones, (1571) titulní strana. 11. Joannes Knefelius: Cantus choralis, (1575) titulní strana. 12. Joannes Knefelius: Cantiones piae, (1580) titulní strana. 13. Joannes Knefelius: Newe teutsche Liedlein, (1581). 14. Martin Krumbholtz: Und da die Bauleute den Grund legten, (1611). 15. Martin Krumbholtz: Und da die Bauleute den Grund legten, Cantus 1. 16. Martin Krumbholtz: Und da die Bauleute den Grund legten, Altus 2. 17. Martin Krumbholtz: Und da die Bauleute den Grund legten, Tenor 2. 18. Melchior Vulpius: Neue deutsche sontiigliche Evangelische Spriiche, (1614) titulní strana opisu. 19. Titulní strana t~sku\s .přívažke~ opisu mše Melchiora Vulpia: Missa

Super Cantate Domzno. . ,·'i'( ·• l,.l I rr ,. ' I t I lI " ' " 20. Titulní strana opisu mše Melchiora Vulpia: Missa Super Cantate Domino. 21. Poslední strana opisu mše Melchiora Vulpia: Missa Super Cantate Domino.

102

NOV /E il1ELOD!Ai,

O C T O, S E P T E M, S E X,

E I QV I N Q \TE H

R lví O N I CI S \r O c V M

,~

N V ~.\f E R I S DI ST J ~ C T /\i~ N E C V O C /\LI S OL V 11, ú:d ini1:run1cnrJ.li •r:1ri tc:r 1\iuflcx lccomn:od:u x .

tAVCTORE

JOAN N E

el Cll Q R I .J. D ~. JI E N R I C I 1;::.; S O~- ..i

J(

'1.

N E F ELJO, MJ7 S JM .i G I ST 1.\ o.

O R <S .t N O R V Ai

P JL-i G .i,

~ ~~,\,t-ll:r~~~r:?J~ <-GH~~~~::>"~

~:e..,v~~l'f8~'i~:G.f?)l~'~;x~~:~~~~:"-l.>"

~~5tC A N TV S~~(, __ ~~ ~~ ~~:?i~sea~~~~~~:a

·~:.:....:___...-

Dc.Pq:nainlquc calúniantiú exl.13· D. de TeíHbus,&: Orat. C:c. pro Rofdo Ame~ino. Rtmmi.l figruJ,ti fronum ltx ig11íbus clim . HtÚ [.4nll~o lttu .t~fttdiu, ~tmm;., a~: . >

H

Huit7 A qu~ n14Uo tllre c4btmnú fir. Yíndice 'Ú71Jflgnm4 tjrulů inf-;cmílnu un~ )" ' ') ' ) . Integrit Art r.ttJCI ,rtfliruici neq•it.

o·1~1t· n..a. u a or·

- lt.t~Rtnuft retetil -piru, ji prifliu iur-t,

1'111 ptpllli fUT~ nll1U quat4 ft•ntilerir! .

.

(~\('úl

·. .f ..

~~

".'

,'f_','

~· •.

'

·~

'

~:

.

• '

.:,

•

..p·e>'

·':~:·:} ,,

h

"

..

.

·:

-

V

>•

:

,0'

.:

..

J

•••• ..

•

.·. :;

.' >•

.,'

~

~·

aimm tr;D•• s.. a. o~l.

ml~ f~ n~!Qt ~bc gu~~/ ~a glft 0lÓ2t l'lcf man runji•

criirťGratia& Ptiuileo-io S:~.cr:~: Czfarez~~ieft:~.~i~·~·· l,~P.B.'A'GAJ!, TYPlJS.óE.ORGli NIGB.INL · kAÍlno .M. . - ·.,.

······~:

·.

ltgnA ulwnni.s fcrr rniliq;~

·""'"""

•0

Y,

''<

">

'·!"~.. I.

.~

;l

I ...

,

..

N O rr /E

'l!'

il1 E L O Dl /E,

O C T O, S E P T E M, S E X,

EI Qv I N N V

~-i

(~_ \T I~

E R I S lJ I S -r !

H ~

.

'

s v o (~ \T 1\i

C T AE; N E C V C) C .:\ L 1 S O L V l\L

ťcd intlnuncnt.t!i

tAVCTORE

R lví () N I c I

L~

~~

p:uitcr .tYiuíicr :tccon1n~od.ux.

,JO ALV J·{ E

1{ N E FE L!O, lv1 V S!-

cl Cll O R I .d D D# II E ~ R I C l 1 ::-; 1' O V A

.hl AG I ST 1\ o.

O R G . i~ O R V ..\1

FR AG .1.

(;~ ..~ .X·:J•. ··'!::. ~1Ji--~ tri>lt;.f,~ ~;-~-"~ )/t~.~

~ 1 C.J~t,.l'~ ~-i·_.; ,._f":ťCJih~"~ J.'.IIÍÓ~' ....... no..,~' ./'~~-...::;....

.~ 01,:.1~~ v:........._, t........_.r;..,.,.. -;rf .....h~~)(;C_ť~ \}} (. ~

~.:.;c'it;;x . . . . ~.

~~x:u~~ ~~

't!n ~t{UI

-,~........_

T E•.. N. O. R .

•

!('~,~~ .. .

~@~ ',.,.~,~

·~~~.J«~~~-~~~~:.Jb~~

r·.

v•

?f('N~,..:"'

..

,

..

~~

1 .> ....

.

J\9-, ~

~~~~~-r~l~~A~~~~~~b'~~~~

.

"

j''.",_',

~""...~

~'

.~

,,.· ~v !F,;~

"~~-.. ···~~._. ~:_....,_ ·.-

..

. Del?~~a iniquc calúnilntiú ex I. I3··D. de Tcfi:ibus,& Orat. Cic. pro Rofcio A merino.

~fifUbAifron~tm ltx igní?.UIDJim . • ll~u-, 111 qro nuU11 ture co~lunmlA fir.

H . ~; HtŮr~:J~ .- .. . . . .

. ·.

lsgtJ stl1fttdiu;.~~(f~= . Rt•IW tA!«mfiÍ~ fcrt fnáUJI• (1lmm ar.tt••

<

Y•náue[nuflcnma,uruliJinf.t..mibut,uftu~.·

,,~.~~;r., ó. • • • ·. ;.~'- .~;;~~-~· ~;;,~~'~', .. ·. Dtctt Auélor.

1nttgritAttVA&~r,uJ1itui,j nequit.

.

7,

s.&.-<~lt•

·...

·

"!':.''

~i.cfi ft~tů rires, ji f1~Í1U iur.t;·~ J5ii!~; ·iJ;~?ID~ i?l n~d2t jl~?>~ au~~~ ~ .

· . , ; Y.tTJ:'f#lal' tur~ nu"' quotA fr•ntí.l ""~D·li~~@~ fnJ~fl'!~~ ~~Ju~fit . 'i!4." r'" ··~·iLIH,Ii ·.·. · 8!1 "'. . , · · .•• · ·- ·· .· .•-:..~·.J_ . c G . &·n··t!;:~Itt·~fif=,;fst·.,.,!ť•w;1:.';}:c· . ,-..~'rf·· .>.-'.M··· iičťt~tis''i'*:~~~':~. -~. :t1••v um ratla ~:tl~,l"~g~g . . ~~~~-.-:~:líC~: _{.,9 :,>;ó...~·.•;::>i~~~,:.~~J~~~~::: '.·-~ P..It:KG A · . -~' ···~~· ··"'·Iiff·-'fl ~ An~t'f.~l;~~M!"''D -~x:, · • E, TYPIS GEO~Gl ~NlGRlNI;·;:, 1 ·_ . J~Q~rf:.,,."~-~ 4:~••,. <_t-~"'''*.c""'· ..

• ,o

·

.-

<#J[

w

fo< • • •

.. ,"

-.

•. ••

'"

,_

. ·

< ...

,.

'-

:'"''!i

.. )

>

u >

~ ~ ~

>
<~

~

.....,

t/.1> ...... D.1 .

V"

.---""",.*"'-M'"w_w,.....,~<~,

1

i ~

..

~-.-.,

.

...

~ --~' ,..__._.~ ""''' --~...,:"t__,..,,' '

~--...--~-~,~-

....,

AMPLISS: NOVAEP.RA-

c E N S I V M.

V RB I S S E N A T V L CL. lvi V s I-

ci CHORI, ECC:I.ESIAE AD D.HENRICI, PR.AEFECTIS, AD JJ.ISISTKIS,

i'S!VE]{SOQ..VE

LITEI.dTl

?OPVLI

COLtEGlOi.

p .1u..Jnis mulcún1 de (c bcne mcrcntibus, plurimum honoraodis, Fdicitat.e m.

F-:;ia;_S~vv·s F ..\VOR, A~t·PLISS. SENr\TVS, VESTRA Iiů t1,C1~~ virtus, in mc an1or: ~I. viri, ~l!t!C lvíuficlrt~m can_rionu~ ccntonc~n cxnu,..

t

•

JI}.'IJ dunr mcum, opus ncq; cgrcgte )Uíl:um , ncq; plane c:xafcrarum. Cum mim ~ftG") i;;.mpridcm, tu Scnatmprudcntifs. mc cjuitatc municípcmch, pcris,mcritis

~ t.:IJcris, g:r atia honoraucris, adhuc protcqu:..r•<. in animum induxi. iniquum t '"". · / mc fon:, mli dili,cxero de coníilio, quo pal:'un flciam non indígno mih i px· fi ltllsc rc bcncn ci a. \' c rú m m cz t cn u i o rcs vire: s, quim vt tu z parc:s fint bcncu ok nt i:r. Igi-

tur,guo ;i offici js dcu o; um ri b i contdbri ~nim um nc:q uci (ai..ica:1s humilcsq_; fiqui dcm m c x f acu!tares ag:no! co j q u z v ni ca mi hi tc demerendi ví a, gra rum oífcr:c: vtfu:n ciL . !ll 'J d

fo~

vc:o mcu~ apparcrc íl:udJUm cupio, dum hifcc: .Mufic:e Rel collc:él:anets, tu o !ufigmro o~­ 1 m me opc:n, 1uccm fa cí o. V os autem V iri ~d modum Exccllcntc:s, nó tc:mc: rc cm ucnn ts: Non:ePragzMagilhamí 1áj uouo.; · . Ňon obfcurolitc:tloco ,im.ailifcft% hominu m obucrindufi;ria i 01 k 0 on , · 1;1() comunr cantc opera s: > •flc _

fa.~Ju!=i, ve:~ f~rvo~i~ dili:;;~~FJii~~a V#fřf:;Ef{l~í(~~~ijf# Ch~ri~, ho~~~ ~~:=:~u: ~on ~oníh:uus Pr:efeé:l~ pr;a;e~tf,A:dmt~1~1J~~$!tt!~~~llll()[t?'~ um ~ \~~utcc::~1mas F'_!:~Jl!anthce,~ qut_dam-·4~ ~~.~Qdf~til' ~n~m<~t.d

tn9;.~btbfs: 13ohemor~tm gen_ccm.Iaud.at!f~~uúcf~a~~ft!l~lls.y~~C.~.f-<;,cur:~s.,tn :l ~~'·· dqupa,lzftra, pkrarumq; m uum.N3.t100 · · "'-- - .••--wA1 ~tlc :mttC:ID~ Bohem o~ c ,,: 0

1

,;:

-·

tr ~

'J

.

i'

i !.t

J' ~·

"., '

ros,1n1bitionc-· honct1i fs. H:rc it .:hi; vi rtu s, m JX i D1X cen(: crloriz vdl:r~ ta" m d,.r: d d'' . b . , . 1 . ::"! • ,. • ... lu an Inunc l.1borcxn coglt.ltlOnl...in prx. un, qu~1r11 C\ u ~Jnd1 publtc1s uhbus, prxfixis titur .. · .,. -~ ·1 · . t-:.. _,.. ·. · J · • lS mc . . ua:\-... , itn 1onons rncrnonx, ... ruo.- 3 i U n1u1n H1L-.: nuH 1n 1.1n1 n1.1n I hl·· Dcinde .1 "... _ " ~ 1

1· L • ·· " •"l.H> 0 t,CuCu • .., D1C fm~ul.ucr:1 n:uun!!C \'U ~~r!DU\\ u..'CJlt_.l1 _IS L1CDCtl(lj~ ~ cti::tn1num quotit1iJn1S c:.. h.:... (;~; c~rC~lf ttud :} lišr;~s, n Ln ll rcn Íl ~ne 11J.bcrc ÍCClt_- J tl D1 J.~~rcdcrcr, pcrficcn::n1> !UCl J.u.:m ::> h~o)l..':,_quJ.r~]lc un_~1;_bbons, op~fc ul un:- h.1 cn:n1 111Cr1tcn1 prob.u~ 1_nc po !Se quod.1m t(;·; ... ;, (Tr.Ul r.1!11c~ (rud 11 fymbolo a rb ar ~1tu~ tun1. Rctpondcrc vcťtns n1crn 1s non conor. Hoc e- .. 1 ~un1prin1is dit!Jcilc. _lngenria i ll a~ v iks n1c:c forru~J:'; n1agni vos, tcnuis ego. Adtln~:?.t;·~ pluritntun protnc:or, icn1perq; prohtcbor. O~a gratl.l,hunc n1carum Mufices viO'i\ian1~Tt ~;­ brum obGdcmdo. Accipc crgo,Scn;lrus intcgcrrimc,fauoris rui;b.abctc V .. Nobi111s. vinu:: i \'c:ilrz, Amoris in mc monumcntun1, non id quidcn1 c:ximtum, ceúdcbui voluiq;, :rquo:::· rncn lb animo profcftun1. Non adn;.odum laboro, quí n1unus, leue profed:O; adha:c fo:taisc in1pcrtcd:um, lcgirimosq; p4rtionis antc di es cdirum propcriterfa:mm, voóisadprobcnJ.; m.ajor eura, maius(h votum, vduril\ia.x. P~tronis meam minimi Clienris,A!uíicis pr:r•

•

•

{

'

l

itmritš: 1\iuficc:s ftndiofi potius, quim lviufici, mentcm deuouc2.m. V'~ctc'. :Pragx Cal. lanuati}s, Anni fa.naill. D. N. Cl:l 1:::> XCIL • . . . '~:

*

..,

;-

.

i

;v ,.;-

.,.

~----')ilc~~"'<'f'f-_, '•A

.

-··"' "t~

S~~J\í. R~\DESCHIN\TS

A RADESCHOVICZ,

l :

f

!

I

P. L. Ca:far.ius)& lurís vtriuf(li Doctor, &c . Ad

J1ujicurn pr.efltzntif:

O

~.

f'tmiur.:.t řn for~ d.tre .\1u/ic.t,·.umino~. Lví.ic1;

Illt nu exunp!o nu T.J.t:tmt v.u.:t.

r

Stc~ prrmt.:.~~ {.z.tJJ,:Jtn:J, .::~Jor

U

.t:kff;

M.UJÍ'.t q:~í, {IUtts moJulu. tul u org..m.: mund1 Imunt:lm. roá.s fod prius .zrtti a.:r. H.u (~u.ú emm dubiret) n:.muri.s d:flm,:1.t, p..uA-b,tt Org.uu, p~pt7Í:u r;er qt.u.:r eJJt uor. .41lt Mtnu.sj1 IubJ.l.:ufptx, .:ut antc Iub.dtm . V1xer.u .:ru d.lt.l ,uí moda.:t.t fušt. Bů.Antiqu.s rudimmtú fl.z.r .\iufica~ [.1.1fc14111

Stm;tr Adb.te l<JUt. uilígiane puttl. ~rit11.11d Ad.:mt tui> Jel Nob.z yrt&tJnďi.

. · Ottalil ~tJ.JÍI ttmpU$ intrtt {inu. ,SAtrip,Mm:~ras Ar.u ~~.dolereloquanzn? . .· , Diunuu p.•tius A!ufit.s ratd tÚP»Jt. . · ~~ pr~•~s multí ruuntrll quo mJtf!SUrt tcJLmt?

mJ.U f}J.Ťf' jltJil.. . CAllt.f]UÚmjlupuus·Autrtit, & tm4 ;

'SillíLctingrlltDSYDX

Ji

;~,.,

tÍttntem; ···

lTliPri.t~DiiPes nunten /IA~trli~Ú•~PI} . . ~y-_,.

'~---'f"(

' .;{ .

,i;>l>

ll j

lH :1 . J

I

i1

~H H

. .

.Ctnc•rdi lnAmvue {otWt dt(Ú!. :~ .· tJfltllďt pute,n 4i(trt ?t~tA

H 11

N.vnl:J Iub.:! 1 vvbu •i'w bon-Js JiJ~'"' raujt., r

'1

I ottnn~?JJ K ntfelium) cle /1/1 uficr:~.

.-

or.mu:~ n..:.n fi r:t{i. ru,:,~ p.tro;us,

' 'Ft ~ Ar bura,g,:num t]U> ;,.... Dtilm! Solwwr in c.vuas .'-Io[nJ l.c.t~u tr1pb.u. l.rm TJ:lt.tr Atg}pt:H urul.t dumpt1' .tqu. Pro:ám.c cŇm ltJli' urirur v.u. unnine ).lorri.l Anrě

pttit :\ cbi qu.im iug.z nJintu ~w.. ~id l'qt~.Ar .m llofiJ 11r.rru .'\J.ufic.: l-Audis vo:itprob.:t, pltn~ts.~i~1U Frt~pbttADri? I.Ue iuba c.z.m:u m Rt:i;g~cntmlut~t• . Extmplil P.drts trDdtt .-dbtcn& fuu? H~n+ subus moum 'um Nah.t, b1g.c fÍt'nt.um, StlJ.fTtmt, M~fos Muficus 11nde fuir. . C.crmin.t quíd mtm~ttm tUA Daič ! It/rt;.Ó' ~ll" CIU11 fo' ij s, M o1I C1JI qtÚ~ 'fU..tt• 4'Dt t '":"st_, ~i 1;~~i~.toů I"..c:'cup~,"Jift~~trlDs ..~; ::l.:;.:.·'' Nlftilil H4111JDTUCJI qtulsfl11tt!.:.AMÚ~ . . ·i::~·.: ,

caig~i,.fél,m~ r:•min' fu,~ttc~,cbriJ!~ · ,

•. ·• , CŮtAJ:tl#l,

~ ~~:.t';&:'

l'·•'l' JtJ:m IÚf tll IJr~pt~+t.

'.;..·:·:.:~ . td .Ntru~.:''·.·.txnnpl,, fopuni'r*". . ž,cne·,··· m••m .·.'·~,.~.~·~~~wm!• ó:fťlf'S u~n:,:IUp; ••

· · :;~~;·:':.':t/ .;::,~7 4;~ . ·.

x.-

J:fnuntrlrru...NAtillJ.llf•

., d

INDEX C 1\ N T I O N V M, O C I b, SE 1>rem, Sex, &_QEinque vocun1. OCTO V O C V /vl. ~1uficJ co: li colis rcs grata,

r.

La•1 i ar~ Domínu1n onulcsgcotcs. z. P.us Gloria P.1tri & Fílío. lchoul fon i rudo n1cJ & fcutum. Qtod rarun1 fcrn1cq; \~iro.

II.

1I L

ll i[..

•

S E P T E ~i V O C V M. Don1 i ne quiJ multiplícati fu nt. z P.1rs. Ego Dorn1Í,!JÍ óc (opo: ·

v.

Eccc o culi Domin i tupci timcntes~.: Confircbortíbi Domioe Dc"us. · .:

Vf.

VIL

2..

. . Vtll.

P.ars. Et ru Do mine tar dus •.: · .., .

..

S EX V OCV M. Lauda Hicruf:a.lcm Dominum:.:"

Z..Pars. En1íttcc. · 3 P2rs. N,ol1Tc:cťr.· Non auf~rctur Sccptrum ~č: Inda.

: Pars Liga bit ad. 3; Parsď ~~u,at;,ir ..c Commcnda ino;viaňitt ~. .n· ,.· . ·. n.Oom .,. . . ,.,. ,,,.. - .. ... -'-<="'-'"'"·· ';..." x;;!i; ·a. ag~n.s C~u.iga~i(tl}C: ·l'ř::~ z· P.lrs~· N Ó'n mor i a . .... . . _.:.1\. . .t~

·~,

>

• •• ••

~;;-- 1čť,

n.n$.nat . ...... ' . <..:·

~-

I X V.

Laudate pueri Domin um~

•

2 PJrs. ~Í) ficur Dominus. lut1orum :tninr:r in nutLJ Dt:l rnnr. Don1 i ne qul kde~ (np~... n hro: 2. Tii.-'i cnin1 dcrd1élus <.:!t plur(r. XVIII. ..:\utcr j nobi~ Dotnu1c. 2 P:us.l\.1iC.:rcrc populi tuL Bc;ui cm nes quí rimcnt XIX. z. Plrs. Eccc fic t>encdicctur. Lamcnr:Jb.uur bcob. XX. z P.us. Profk rncns k ~acob.

XVL X Vll.

:' Q_V I N QY E V O C V Al. :XXI•.~: ·. Lztifica nos Oeus rofi dks ~H11iuio: ~ Congratul.ln,iní mi hi omnc) . . XXllf... Laudate non1cn Domini .

xxn:

XXUII.·: Dutn uanfifsct..S~~barhum ..~ ·t:r.,;;: ~:~ z Pars· Et valdc·maoe.. ::~ ·. :~.' ~v!~::~·D~n1ine.~on c~~x~l!a.ru~.. :z: P.us .. S.l qon humllttcr.:':- ...

bmiocéx~fidi ()r:~r!.o~t:'fl'l g1 ~aa,.

-~~rs,r~q_.~~/~ffec~·-~~ rC:nundC2rtS Demtn.

~,SIS LA.P::.w•••: 41fiMIL.-Uiifl''lA;:;;a~&>~;t

: aFtvw.e ___o . s•

··~~,...:,;,..;;;;;:;;::::::.:::_:::::=::;;;=::!~!11!~.111!-~!IJII••••••••••••••

••••=·

. Cantus.primi Chori. j.- .," ... . "~~

.

-

-~~c Íf úél:o voe: ECH O

I. .

l -_ . ± -J~ ~· ,._~r; ·~·; = rei·:t~ ·=tf--~=:t~--I-~~I-==-1-±-f:_:r.ltti~.~--~ ;~1--~: -;l

.

t

é - E--- - -- ----- -- -...--

,~l •.,., r'.~ "-':, .

..I I, I' {1.

1(

.::;:1,

~ ~

I

~

-~- _,J~ -~· . -- -''"--~[ -· v !P.~-------~~- . . - - - - - ~-

l '\ ';,.;r r-::. - - -

4--·

w

H~~:pdr;:s_ ....:...::dJ

Vs1c

A

-

ccc~

licolís

--·

(

.i

rcs gr J·

-

•

-

"'Y

j tl ~

1

~~ l

~~ ~ - - - -

----

---

ra

=t-f-fl!t.tr;?i .. ! t·:L 124~~-~Jt~~~:r.J:_±~Jit xf!.ly-~·~~t~ ) , ~~ :e.-·~!ť_J.ti ____ ~-t---1--~--· .t:lJ ~ --:J:- - - - ....l.. _ _ _ _

ii -

,.,,.·•

.

tcnclla

~-

puclb

d

-~- _,.,1 ......... hJr C;tpirur iuucnis inucn is"i:~~; 1 ;>------.......

---

·,~~ff±~!~~~b!g~*~i!~ii~~i!!~~~ 1uuen1s qu1 modg fa-

nus_

~nu s

anús ,

-lJ

: dccrcplH:'Muía: . ':

-~&i·'.-! _;._;_g~t-1A;I!--hI- -------·~}~----~-. -'. -'-- J...t:.. -· -.- -'-~- .... • ...;..

~~-+-~Li !:r:sll!==:::~:::=-=4=-E!=::::F~-~E ~: , ! iJ.. · · ... ;.·{.ois ~-.'Y'~more

.

o:·:

c~norc .

· ·

~

. úis . 01:1.: . •A .., _~-c;,.•. ·_·q·

-·"~o

:a.~·~ :-~±!fA.,._*~~~·: --~~.~.j~:}~~l-~·!..1. .~

:i:

- .

·. ~

.

J', .:

'

·

DVLCISSIM.& QV .&DAM CANTIONES~ NV ME RO XXXII. Q_VIN QV SEX ET SEPTEM VOCVM, ITA FACTJE, VT

E.

tum human JlVTHOR.E·

I O A N N E K N E F E L I O L A V B E N S I> I L LV S TRIg., Ci mi Principis ac Domin(, Dotnini H E N R I C I, Duds Silefiz,Lignícen. Brigen. & Golrbergen. MuGd chori Magtflro•

.CVM GRATIA ET PRIVILEGIO Cl:ESARElE Maie. ad annos fex. NORI BE RG

JE~

JN OFfiCINA THEODORICI GERLATZENl,.

- M.

D..

LX XI.

"''

_

Cantus Choralis,

·MvsiCIS NVME;RIS QVIN--QvE VOCVM INCLVSVS, EO ORDINE, QVO PER TOTVM ANNI CVRRICVLVM PRJECIPVIS DIEBVS

..

PE.STIS IN ECCLESIA CANTARI SOLET,

A IOHANNE KNEFELIO.

'~- ~

CVM GRATIA ET PR.I'VILEGIO ClESAllEJE .MAIESTATIS 'AD ANNO$ SEX..

NORIBS:RGJB, l11

Officina Theodorici Gerlachfj.

•

M.

D.

LXXV.

;;:~-:: ~~:.' ~

,'•~ :;.t<~

'""'

-~

,;.::1-;y,=~---

~~~~~

'll/~~------:::---=-~

~>

o

n

1re::.~..::--;;;~'

o

n

~~~-~t..:i:~~~.:. ~!t)~jk~~J;: • ..a~. ~~~~.!Y·'r,::Jf·,_ta .....---:~a)r,;:,.,· -w2.":C~< .;-=-"·----Y ~ Cl.O'"._,..~~ ~~;u...._. ~·-'?, K>-~') ~-~ ~~-2-··--;,;~~(-:;--:...;-·--:--·H:~-:.::.:=-~.~~~'\

,.

CA NT_ I O NE S ";>!''

---~~;:;

TI e/E,

SEX ET QVINQVEtll VOC IB VS, TA~ V OC I H VMAN JE, QVA M\\: I N S T R V lili E N T I S :M. V ·S I C I S A C C O M M O D 1t > H A R !vl O N I C I S N V !vl B R I S C O f-t ... CINNATit,

A

JO.ANN.E f(J!OE!_ELIO SfLES!O, IlluflriJStmtElec1orts Palattnt LYD O V IC I (7C. Cho• .. ri $ujici Magijlro. .

DISCANTVS· (um gratia ť5 Priuilegio lmperiali.

,.

,- .

. '.1(_,0 _1?.

tY· E R. (J ~

•

_

.

:In offícina·typographica·Cat~~~tn~ \.i~rl,a.chtn, & Hz... r_edumlqh~n-qts .Mont~nt..

··

ll~

~=~

:*

::t

--·-

...

~

.... \,../Yh .....

N·~ {,

a

ID • ·

t X X X. ·. ·.

----------"""':"'":~

.

·

. ..

:;:;;::::t:oU::

..o===~~-. . -=- ~

-~:.::::..

*--:""",.

,~

.. tf

y

_a\0 ____<..._

__

~e'»e~eutf(~e@ťebteťnmťt tlf; JZ

'

fiintl etímmen.

t

·clc~t ~tu meVlern t~ett tlen 6l\tUC~

~de be~~~eíbett 6ttb íttt!dg,en 1
··Qm. ~arurttcr aur)í anbere fróhcQt ~ur col!~ttion l'n~ freubrn wol bíencnDe @;cfrnglein cinscmifd2t t'ttb gemengrt.
~i( tnan J>er ~dt tan red)t t~un nid)t.

t·

'

I

'

. ·-·

. '

I

I

",

•

, ..

1' '

. '

..

~ ..

o

•

•'.:

.

..

1

, .

'' ~

I

.t: I

I

'I~ ~I ,,,,1, • ~.~,·~ 1 ; 1 "

~·

·~ '

'

lI.

Ch,,fi

A· L T U S.

~tr .. cinW,f)dU-

~:i±~·~;

~ . .Q(fmJI/,;;,' ~.

r

~;o.;!F!.IMĚ. -:g•-•=:·::_g~;_ ·~· 1~~·~., ;;~Jj.ltf,="".- • ..(~ ;š",ó --r. • . .,.

.

.!

_.·#.;,_1

.;..

ff~~

.~ . ~

.~

'.,"•4-.

J'

:t tl

,.,'

t

(~

".,.,,

-~,

":'--..:- .,..,..,....t•r-~

... ~v-

~

.fl

. ,, ~

I~

i

<

,,l j

PROMPTUARIJ r..;HUS/Cf,

SACl{AS HAl\.MONIAS SlvTE V.

VI.

!v1()~fET AS & VIli.

Vll. Voe uM ,

E DIVERS!S, IISOliE CLARJSJir..,is hN;'IIs dr.fit?n-ioris ~~.tl is -;-;;:ribm . .t ntriJAc mmIJ"~"' in GtrrnAnú ťd:tú, cotldl.u exbrbo;tis,

·" ·

·:,

P A R S P l{ I 1vfA : R.__U~

CONC~NTUS S E.LECTlSSUviOS Q.YI TE!\1PORE , hycmali S. S. Ecclťtix u1ui df\! poífunt, .

comprc fl cll di t .

. COLLECTOR E A BR /1 HA M·J SC H.-! DAEO SENFFtebergenfi, Sc/.;g/.e S;nrmji:m• Senl4tor~c ReC1~Tt.

Cu i BASIN VULGO GENERALE~v{ DICTAM. &aq O RG A N A, ml!iicaq; lnlrrumenta accommo..:. . d.uJ.m, Smgulan índuitria addidit .. ·

CA S P A R Y I N CE N Tl tf S Ej U SJetn CIVJÚtis Mujicll4 Org4mt,'UI• ·A R G E M T I N

:E-

-T-.y-pi;c;oli-JG~fte...,.rl-,-su_m_P_.c·-il>-~...... ,...-~-

t>auli Lederu.Anno 1. ó' 1. ' ' .

·

,,~

....lll4JI1111Jito'G

-~~1.~·•Tf!·~~···~ ~~~~~ ~ ~

l :

l

i

f

1

!

;..._.,._---J.~-:--1~"-f·-···~-,-~~144·-tlli:,;"''?~Y'--:1""'~ ... ..,...~~ldii!IIJr7llllllfl'~·

I I

~--

í-1:

~~",r:..:-...

t t - + -.... ......... . , . . _ ~--~~~1-~~~~--~~---.r

. -

:~,

~

---

/'*

~

........,...,_.... ill . . _ .. 'č'i\. . ~Jr ·---.. ~·

-'-~~-_,..~

l....-~ ~~~ ~.·-···· ..... .!.... ~·-~-·'"""

+· t""'~''~'"_,