Lunární Sabat: Základ proroctví 2300 dnů “A řekl mi: Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter, a přijdou k obnovení svému svaté služby.” (Daniel 8,14) Toto proroctví, obsahující nejdelší časové období v Bibli, bylo hlavním prvkem velkého Milleritského hnutí v letech okolo 1840 a stalo se základem k vytvoření Církve adventistů sedmého dne. Tři data tohoto proroctví jsou bezpečně ukotvena. Začalo to na podzim roku 457 Př.n.l. s “příkazem k obnovení a výstavbě Jeruzaléma”. Prvních sedmdesát týdnů let dosáhlo do podzimu roku 34 n.l., což byl počátek hlásání evangelia pohanům po ukamenování Štěpána. Uprostřed posledního sedmiletého “týdne” byl Spasitel “zabit” při Jeho ukřižování. Dalších 1810 let sahá do roku 1844. To jsou jednoduché počty, se kterými je většina členů CASD dobře seznámena: 2300 - 457, (je třeba odečíst, protože to bylo Př.n.l.), + 1 (protože nebyl žádný rok nula) a dojdeme k 1844. Takto je nalezen rok 31 n.l. jako rok ukřižování.
Ale jak došli Millerité k 22. říjnu jako přesnému konečnému datu tohoto proroctví? Millerité chápali, že svatyně byla každý rok očištěna v Den smíření. Leviticus 23 udává za datum pro Den smíření “desátý den sedmého měsíce”. Na Gregoriánském kalendáři je desátým dnem sedmého měsíce 10. červenec a ne 22. říjen! A přesto Millerité věděli, že aby mohli najít pravý Den smíření a tím i přesné konečné datum pro proroctví 2300 let, musí použít Biblický kalendář.
“Nejprve v dubnu, pak v červnu a prosinci 1843 a v únoru 1844 . . . došli [vedoucí Milleritští učenci] k definitivnímu závěru. Rozluštění Danielova proroctví bylo závislé na starodávné či původní formě lunisolárního času, a ne na upraveném moderním rabínském židovském kalendáři.” (L. E. Froom, Prophetic Faith of our Fathers, Vol. 4, p. 796) Aby bylo možné najít přesné datum Dne smíření, bylo nutné obnovit Biblický kalendář. Při hledání tohoto kalendáře učinili Millerité udivující objev: Židé sami už nepoužívali původní Biblický kalendář! To je velmi důležitý bod, protože v roce 1844 zachovávali židé jako Den smíření den 23. září. Millerité si toho byli vědomi, a přesto byli neoblomní v tom, že jejich tvrzení je správné a moderní židé jsou v omylu. Článek publikovaný 21. června 1843 vysvětluje jejich rostoucí poznání: “Existuje rozepře mezi rabínskými a karaitskými židy, co se týče správného času zahájení roku. . . . [Rabínští židé] určují počátek roku skrze astronomické výpočty a začínají první den nového měsíce nejblíže k jarní rovnodennosti . . . Karaitští židé se naopak stále drží Mojžíšova zákona a začínají s novým měsícem, který je nejblíže sklizni ječmene v Judeji; což je o měsíc později než začíná Rabínský rok.” (Signs of the Times, June 21, 1843) To byl neobvykle odvážný postoj. “V roce 1844 bylo mnoho těch, kteří se vysmívali lunárnímu výpočtu, který nebyl založen na moderním židovském kalendáři. Zpětná odpověď zněla: “Každý učenec ví, že máme pravdu ohledně Karaitského sedmého měsíce.” Millerité si byli dobře vědomi rabínského sedmého měsíce v září 1844 a tato věc se často objevovala v jejich výtiscích. Zároveň však byli důrazní v jejich postoji, že se oddělili od moderního židovského kalendáře, protože nebyl v souladu se zákony Mojžíše.” (Grace Amadon, “Millerite Computation of the October 22 Date,” Collection 154, Andrews University) Nebe použilo toto mocné prorocké hnutí, aby světu umožnilo obnovení poznání původního kalendáře. Doprovázející porozumění o očištění svatyně se stalo základní naukou Církve adventistů sedmého dne, která vznikla z Milleritského hnutí. Avšak již po méně než 100 letech Církev adventistů sedmého dne zcela zapomněla, jak Millerité dospěli ke dni 22. října jako Dni smíření v roce 1844 a konečnému datu proroctví 2300 dní.
V roce 1938 určil prezident Generální konference, J. L. McElhaney, výzkumný výbor, aby prostudoval tuto záležitost. V tomto výboru byli: Dr. Leroy Froom, předseda; Dr. Lynn Harper Wood, sekretář; Dr. M. L. Andreasen a starší F. C. Gilbert, mezi jinými dobře známými vůdci v církvi ASD. Jejich důkladné studium Milleritských metod a Karaitského kalendáře je přivedlo ke zcela neočekávanému a nevítanému odhalení:Když se Sabat počítá podle Biblického kalendáře, pak nespadá na sobotu! Když důkladně prozkoumávali prorocké linie proroctví o 2300 dnech, došli k dalšímu šokujícímu zjištění: I když Písmo jasně udává, že Yahushua byl ukřižován na Pesach, šestý den týdne, nebyl to pátek v roce 31 n.l.! Důsledky těchto skutečností jsou obrovské a dalekosáhlé. Počáteční datum 457 Př.n.l. pro výpočet proroctví 2300 dní je nepohnutelné. A proto jen jediný rok je možný jako rok Mesiášova ukřižování: 31 n.l. Když se však aplikuje Biblický kalendář k pohybům měsíce v roce 31 n.l., je zjištěno, že k ukřižování došlo podle moderního kalendáře ve středu, 25. dubna, a ne v pátek 27. dubna. Problém byl jasný: Je-li rok 31 n.l. zavržen jako rok ukřižování, pak proroctví 2300 dní nezačalo v roce 457 Př.n.l. a tím ani nekončí 22. října 1844. Navíc ani týdenní cyklus Biblického kalendáře nekoresponduje s týdenním cyklem moderního kalendáře, protože není vůbec možné, aby byl Yahushua ukřižován v pátek v roce 31 n.l., přestože byl ukřižován v šestý den Biblického týdne. Dodatečný průzkum potvrdil toto nevítané odhalení. Většina z tohoto výzkumu byla uchována v Grace Amadon Collection, v centru pro výzkum adventistů na Andrews univerzitě. Další dokumenty jsou umístěny v Department archívů a statistik Generální konference adventistů sedmého dne. Tento výzkumný výbor byl na pochybách, co dále dělat. Studovali důsledky prezentace Biblického kalendáře církvi. M. L. Andreasen napsal několik dopisů, které doporučují, aby církev nepřijala Biblický kalendář se svým týdenním cyklem a Sabaty řízenými Novým Měsícem. Většina těchto dopisů není dostupná “běžnému” adventistovi. Nicméně směr Andreasenových argumentů je dobře shrnut v nedatovaném dopise, který poslal Grace Amadon, spolučlenu výboru:
“Nebylo by jednoduché vysvětlit lidem, že Bůh [Yahuwah], který obhajoval a ustanovil takové uspořádání, by se znepokojoval ohledně pravého sedmého dne. Kdyby vysvětlení bylo možné, a lidi by se nakonec přizpůsobili změně svátečního dne a stabilitě sedmého dne, možná by si přivykli tomuto uspořádání. Ale než by se tomu přizpůsobili, přišla by další změna . . . A pak další změna a další a další . . . Není v tom žádná jednotnost a jakmile by si lidé zvykli na určité uspořádání, den by se opět změnil. Něco takového je více, než běžný člověk dokáže pochopit, a když půjdeme nyní k lidem s takovým návrhem, musíme očekávat, že výsledkem bude zmatek. . . . Pokud bychom v novém kalendářním schématu, o jehož přijetí zvažujeme, připustili, aby místní komunity měly právo samy provádět svá vlastní pozorování [Měsíce] . . . zůstává otázka, zdali by byli k mání správní a kompetentní lidé pro takováto pozorování. . . . Pokud by lidé zachovávající Sabat také obhajovali nové schéma kalendace, výsledný zmatek by nám nebyl ku pomoci . . . Bezvýhradné schválení tohoto plánu před námi se mi zdá . . . se svými důsledky tak naloženo dynamitem, s TNT, že se musíme mít hodně na pozoru. S největší vážností varuji výbor v této záležitosti. Obávám se následků. . . .” (M. L. Andreasen, Grace Amadon Collection, Andrews University, Box 2, Folder 4) M. L. Andreasen
Evangelisté CASD poukazují na nauku o očištění svatyně, které bylo zahájeno 22. října 1844, jako na jedinečný přínos adventismu k protestantské pravdě. Tato nauka je neoddělitelná od Biblického luni-solárního kalendáře a a ovlivňuje to, kdy je Sabat. Skutečnost, že Církev adventistů sedmého dne zachovávala Sabat v sobotu po mnohá léta, není důkazem toho, že sobota je Biblický Sabat. “Neexistuje žádná omluva pro kohokoliv, zaujme-li postoj, že už není více pravdy, aby byla zjevena, a že všechny naše výklady Písma jsou bez omylu. Skutečnost, že jisté nauky byly naším lidem považovány za pravdu po mnoho let, není důkazem toho, že naše představy jsou bezchybné. Délka let neučiní z omylu pravdu a pravda si může dovolit být jasná. Žádná pravá nauka neztratí nic podrobným průzkumem.” (E. G. White, Review & Herald, Dec. 20, 1892) Ti, kdo lpí na starých zvycích a otřepaných omylech, ztratili ze zřetele skutečnost, že světlo je stále rostoucí na cestě všech, kdo následují Ježíše; pravda je neustále odkrývána lidu Božímu. Musíme neustále pokračovat vpřed, pokud chceme následovat
našeho Vůdce. Jedině když chodíme ve světle, které na nás svítí, když posloucháme pravdu, která se otevřela našemu chápání, tak přijmeme větší světlo. Nemůžeme být omluveni, pokud přijmeme jen světlo, které přijali naši otcové před sto lety. Pokud by naši bohabojní otcové viděli to, co vidíme my, a slyšeli, co slyšíme my, přijali by to světlo a chodili by v něm. Pokud toužíme po tom imitovat jejich věrnost, musíme přijmout pravdy, které nám jsou otevřeny, tak jako oni přijali pravdy jim předložené; musíme učinit to, co by učinili oni, kdyby žili v našich dnech.” (E. G. White, Historical Sketches, 1891, p. 197) Světlo narůstá. Je nutné se rozhodnout. Buď se vzdáš soboty jako sedméno dne Sabatu a přijmeš pravý Biblický Sabat vypočítaný podle původního luni-solárního kalendáře, nebo se budeš držet soboty a vzdáš se proroctví o 2300 dnech, 22. října 1844 a nauky o svatyni. To jsou dvě vzájemně se vylučující nauky. “Když upřímný mýlící se člověk uslyší pravdu, přestane se mýlit nebo přestane být upřímným.” (Richard Humpal, JD) Světlo narůstá. Budeš ho následovat?
Klikni zde a shlédni video!
