CASD a Lunární Sabat „Jak máme zkoumat Bibli? Máme vytahovat naše nauky jednu po druhé a pak se snažit o to, aby všechna Písma byla v souladu s našimi zaběhnutými představami? Nebo máme vzít všechny naše představy a názory k Písmu a poměřit naše teorie z každé strany skrze Písma pravdy? Mnozí, kteří čtou a dokonce vyučují Bibli, nechápou vzácnou pravdu, kterou vyučují nebo studují.“ (Ellen G. White, Counsels to Writers & Editors, p. 36) Hledání pravdy vyžaduje ochotu odložit stranou předpojaté představy a následovat nová usvědčení. Nikde to není více evidentní než při studiu lunárního Sabatu. Protože Sabat je velmi cenný pro všechny, kdo jsou přesvědčeni, že mají konat bohoslužbu v sedmý den týdne, může být pro ně citově devastující, když se setkají s důkazy, že sobota není biblický Sabat. Namísto zavržení lunárního Sabatu, protože je v rozporu s dřívějšími představami, by měli všichni důkladně studovat tento subjekt. Pečlivé studium odhaluje pravdu a dovoluje Duchu Svatému, aby člověka uvedl do pravdy, ve které by mohl pevně stát.
Zde je 5 běžných námitek CASD vůči Lunárnímu Sabatu, a odpovědi na ně. NÁMIT KA #1: „V knize Patriarchové a proroci Ellen Whiteová jasně uvádí, že týden byl Bohem uchován a přichází už od doby Stvoření. Je jasné tedy, že to podporuje sobotu, sedmý den týdne, jako původní Biblický Sabat.“ ODPOVĚĎ: V závislosti na poznání člověka a představách, které si vytvořil, je možné tento citát z knihy Patriarchové a proroci vyložit jedním ze dvou způsobů. Citát samotný říká: Týden vznikl stejně jako Sabat již při stvoření světa, udržel se a prostřednictvím biblických dějin přetrval až do dnešní doby. Sám . . . [Yahuwah] 1 odměřil první týden jako vzor pro další týdny až do konce času. Jako všechny následující měl sedm přesných dílů – dní. Šest dní věnoval dílu stvoření, sedmého dne . . . [Yahuwah] odpočíval, posvětil pak tento den a oddělil jej jako den odpočinku pro člověka. (Ellen G. White, Patriarchs & Prophets, p. 111.) Pokud se člověk domnívá, že sedmidenní týden se neustále opakuje bez přerušení od doby Stvoření, pak se vskutku zdá, že tento text podporuje sobotu jako Sabat Stvoření. Avšak skutečnosti dějin odhalují, že to není správně. Proto musí být hledán jiný výklad tohoto citátu. Bible, historie a archeologie – to vše souhlasí s tím, že hebrejský měsíc byl lunární. SDA Bible Dictionary souhlasí s mnoha jinými zdroji, když uvádí: Hebrejský měsíc byl lunární, začínal večerem, ve kterém se objevil první srpek měsíce. Prvním dnem měsíce byl nazýván nový měsíc . . . Nejprve bylo vizuálně sledováno, kdy se objeví srpek měsíce 2. Byl-li srpek měsíce spatřen navečer po 29. dni měsíce, začal nový měsíc; pokud ne, byl přidán další den a příslušný měsíc měl 30 dní (měsíc neměl nikdy více než 30 dnů). (SDA Bible Dictionary, revised edition, Review & Herald Publishing Association, 1979, Commentary Series, Vol. 8, pp. 757-758.) [Povšimněte si prosím, že WLC nevěří tomu, že ustanovení nového měsíce skrze první viditelný srpek měsíce je biblickou
metodou. Více na to téma je možné zjistit zde: „Den Nového Měsíce: Rozbřesk po konjunkci.“] Nejen hebrejci, ale všechny starodávné národy používaly Měsíc pro regulaci svých měsíců. Biblické a archeologické důkazy odhalují, že týdenní cyklus se restartoval s každým Novým Měsícem. Teprve pár století před příchodem Spasitele se začal používat neustálý týdenní cyklus . . . .a sice v Babylonském kalendáři! Během celých dějin existovaly týdny mnoha různých délek. V Africe trvaly týdny v délce od tří do osmi dnů! V Jížní Americe měli Májové pětidenní týdny; jiní měli tří a čtyřdenní týdny. Dávní Etruskové a Římané používali osmidenní týden. V nedávné době okolo 1790 přijala Francie kalendář s 10-denním týdnem. Od 26. srpna 1929 měl Sovětský svaz 5-denní a později 6-denní týdny až do 26. června 1940, kdy byl nakonec obnoven sedmidenní týden. Satan se snažil po celou historii zničit sedmidenní týden, ale, tak jak Ellen Whiteová řekla, Yahuwah Sám ho zachoval. Zmíněný citát prostě jen uvádí, že Stvořitelský týden byl vzorem pro délku týdne po všechen čas. Ukázal, že všechny týdny, které následovaly ten původní, byly taky sedm dní dlouhé. Tento citát neříká nic o týdenním cyklu. Odkazuje jen na délku Stvořitelského týdne jakožto vzoru pro všechny ostatní týdny. Tento týden, jakožto individuální jednotka času, byl skutečně zachován jako model toho, že každý týden má mít šest pracovních dní a končit se Sabatním odpočinutím v den sedmý. NÁMIT KA #2: „Když přešel Juliánský kalendář do Gregoriánského kalendáře, nedošlo k žádnému narušení týdenního cyklu. A proto sobota je a vždy byla sedmý den týdne!“ ODPOVĚĎ: Je pravdou, že když papež Řehoř třináctý revidoval Juliánský kalendář, týdenní cyklus nebyl narušen. Po čtvrtku, 4. října 1582, následoval další den pátek, 15. října. Týdenní cyklus nebyl vůbec narušen. Protože se na Gregoriánský kalendář nahlíželo s podezřením, protože byl katolickým kalendářem, většina světa ho přijala až mnohem později. Anglie a její kolonie nezměnily svůj kalendář až do roku 1752. Jiné evropské a asijské státy nepřijali papežův kalendář až do dvacátého století! To ale nedokazuje, že sobota je a vždy byla sedmý den týdne. Víra v to, že týden střídá týden neustále a bez přerušení od doby Stvoření, je domněnka založená na neznalosti faktů z historie. Julius Cæsar, s pomocí Sosigena, alexandrijského astronoma, reformoval lunisolární kalendář Římské republiky, aby vyrobil striktně solární kalendář: Juliánský kalendář. Tento kalendář měl osmidenní týden, s dny označenými podle písmen od A po H. Osmidenní týden je jasně rozeznatelný na těchto kamenných deskách raného Juliánského kalendáře. Později, když Římané přijali Mitraismus, byl osmidenní týden odložen stranou kvůli pohanskému planetárnímu týdnu. Tento týden NEBYL modelován podle sedmidenního týdne Izraelitů. Byl to planetární týden začínající v Saturnův den a končící na Venušin den, neboli dnešní Friday (pátek). Není pochyb o tom, že šíření Iránských [Perských] mystérií mělo významný podíl na tom, že pohané všeobecně přijali tento týden s nedělí jako svatým dnem. Jména, která nevědomky používáme pro ostatních šest dnů pochází ze stejné doby, kdy Mitraismus získal své stoupence v provinciích Západu, a není unáhlené vidět vztah
mezi jeho triumfem a tímto průvodním fenoménem. (Franz Cumont, Textes et Monumnets Figures Relatifs aux Mysteres de Mithra, Vol. 1, p. 112.) Přednost určená dies Solis [dni Slunce] také jistě přispěla k obecnému uznání neděle jako svátečního dne. To je spojeno s důležitějším faktem, a sice, s přijetím tohoto týdne všemi evropskými národy. (Franz Cumont, Astrology and Religion among the Greeks and Romans, p. 163.) Fakta historie odhalují, že dnešní týden, stejně jako pohanský Juliánský kalendář, který ho adoptoval, pochází přímo z pohanství. Je to neustále cyklující pohanský týden, který nebyl přerušen, když pohanský Juliánský kalendář přešel v papežský Gregoriánský kalendář. NÁMIT KA #3: „Lunární Sabatisté světí v neděli! Pohyblivý Sabat náhodně připadne občas i na neděli. A proto každý, kdo světí lunární Sabat, přijme znamení šelmy, protože bohoslužba v neděli JE znamením šelmy!“ ODPOVĚĎ: Lunární Sabatisté NIKDY nesvětí v neděli. Jejich jediná a každá bohoslužba se koná v sedmý den Sabat. Gregoriánský kalendář se svým neustálým týdenním cyklem je odlišnou formou měření času v porovnání s luni-solárním kalendářem se svým týdenním cyklem ukotveném podle lunací Měsíce. Svatý Sabat vždy připadá na 8., 15., 22. a 29. den lunárního měsíce. Proto data z neustále cyklujícího týdne připadají na různé data pevného cyklu lunárního měsíce. Dny planetárního Gregoriánského týdne se pohybují přes pevně zakotvená data lunárního měsíce. Proto se někdy neděle nebo úterý nebo sobota překrývá s pravým Biblickým Sabatem. Bible obsahuje velmi strašné varování. Toto varování je poslední poselství milosti, které Nebe sesílá na zemi. Zjevení 13 varuje před obrovským střetem v blízké budoucnosti. Tento konflikt se bude týkat bohoslužby a nikdo, kdo bude konat svou bohoslužbu nezávisle na většině, nebude schopen nakupovat ani prodávat: I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni. A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, a aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího. Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest. (Zjevení 13,15-18) Tento konflikt je bitvou o uctívání. Konkrétně o to, KDY uctívat, protože den, ve který člověk uctívá, odhaluje, jaké božstvo uctívá. Sabat čtvrtého přikázání je pečetí živého . . . [Eloaha]. Poukazuje na . . . [Yahuwaha] jako Stvořitele a je znamením Jeho právoplatné autority nad bytostmi, které stvořil. Co je tedy pak znamením šelmy, když ne ten podvržený Sabat, který svět přijal namísto toho pravého? (Ellen G. White, Signs of the Times, November 1, 1899.) V souladu s Biblickým proroctvím jsou nyní obnovovány pravdy dlouho ztracené a skryté pod bludy a pověrami. Závěrečný konflikt je daleko větší než jen bitva mezi dvěma různými dny Gregoriánského kalendáře. Vesmírný spor se týká uctívání Satana v kterýkoliv den kromě pravého Sabatu versus uctívání Stvořitele v Jeho jediný sedmý den Sabat. Satan vypracoval systém falešného uctívání, který je v Bibli nazván “Tajemství Babylon”. Tento falešný náboženský systém začal s Nimrodem po potopě a vyvrcholí na konci času, těsně před návratem Spasitele pro Své věrné, poslušné svaté.
Nyní jen musíme zjistit, pod jakým jménem byl Nimrod znám jako bůh Kaldejských mystérií. Toto jméno . . . bylo Saturn . Saturn a Mystérie (Tajžemství) jsou obě kaldejská slova a jsou to souvztažné názvy. Tak jako Mystérie znamená Skrytý systém, Saturn znamená Skrytý bůh. Pro ty, kdo byli zasvěcení, byl tento bůh odhalen, pro všechny ostatní zůstal skrytý. Toto jméno Saturn je v kaldejštině vyslovováno Satūr a každý kaldejský učenec ví, že se skládá ze čtyř písmen - Stūr. Toto číslo obsahuje přesně apokalyptické číslo 666: S = 60 T = 400 U=6 R = 200 666 Jestliže je papež, jak jsme viděli, legitimní zástupce Saturna, číslo papeže jako hlavy Tajemství Nepravosti je právě 666. Dále se také ukázalo, . . . že původní jméno Říma samotného bylo Saturnia, “město Saturna”. . . . Takto tedy papež . . . dnes jediný legitimní zástupce původního Saturna, vládne z města na sedmi pahorcích, kde Římský Saturn dříve vládl, a ze své rezidence v Itálii, která byla dlouho běžně nazývána “Saturnova země”. (Alexander Hislop, The Two Babylons, pp. 269-279.) Satan skryl pravdu tím, že lstivě poskytl dva falešné dny bohoslužby. Ti, kteří světí sobotu, přestože poznali pravdu o původním luni-solárním kalendáři Stvoření, přijmou znamení šelmy stejným způsobem jako ti, kteří světí neděli. Přijetí znamení šelmy je prosté. Stačí si vypočítat den bohoslužby podle jiného kalendáře, než je Stvořitelův kalendář. NÁMIT KA #4: Lunární Sabat odporuje poselství pro tuto dobu, což jsou tři andělská poselství! ODPOVĚĎ: Naopak, pravda o Lunárním Sabatu je úplným naplněním tří andělských poselství! První andělské poselství hlásá: „Bojte se . . . [Yahuwaha], a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“ (Zjevení 14,7) První andělské poselství obnáší udivující podobu čtvrtého přikázání. V obou případech si uctívání zasluhuje Yahuwah, protože On je ten Stvořitel, který v šesti dnech „učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.“ “Zachovávání Sabatu je znakem věrnosti pravému . . . [Eloah], 'kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod'. Proto poselství, které požaduje po člověku, aby uctíval . . . [Yahuwaha] a zachovával jeho přikázání, bude vyzývat obzvláště k zachovávání čtvrtého přikázání.” (Ellen G. White, Great Controversy, p. 437.) Jediný způsob, jak může být uctíván Stvořitel, je skrze bohoslužbu v den, který On požehnal a oddělil jako svatý čas. První andělské poselství je výzva k návratu uctívání Stvořitele skrze bohoslužbu v Jeho Sabat, vypočítaný podle Jeho původního kalendáře Stvoření. Druhé andělské poselství následuje rychle:
Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy. (Zjevení 14,7) Babylon, tato obrovská infrastruktura tradic, pohanství a klamu, je prekérně založena na jedné lži: na lži, že Spasitel byl vzkříšen v neděli. Je to právě tato věrouka, která vedla téměř celý křesťanský svět ke svěcení neděle. Domněnka, že Yahushua byl vzkříšen v neděli, nese s sebou doprovázející klam: nauku, že sobota je pravý Sabat, protože přichází v sedmý den týdne, právě před nedělí, která je první den solárního týdne. Když je pravda odhalena, když si lidé uvědomí, že Juliánský kalendář měl za dnů Spasitele osmidenní týden, když jsou Biblické záznamy pochopeny a zjevují odlišný kalendář a odlišný sedmý den Sabat, Babylon padá! Lež, na které Babylon stojí, je zničena pravdou o lunisolárním kalendáři Stvoření. Třetí andělské poselství hlásá: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i tenť také bude píti víno hněvu . . . [Yahuwahova], víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka. A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. (Zjevení 14,9-11) Jakmile člověk pozná pravdu a dokáže jasně rozeznat lež, na které je Babylon postaven, nese zodpovědnost za to, aby odložil stranou omyl a tradici. Jeho povinností je uctívat Svého Stvořitele v den oddělený pro tento účel.
Příklad Julianského kalendáře z do by August a (63 B.C. – A.D. 14) po T iberia (42 B.C. – A.D. 37), je ucho ván na t ěcht o kamenných deskách. Osmidenní t ýden (o značen písmeny A až H) je jasně znat elný.
V značném kontrastu ke světu stojí malá společnost lidí, kteří se neodchýlí od své věrnosti . . . [Yahuwahovi]. To jsou ti, o kterých Izaiáš mluví jako o těch, kteří opravují trhliny učiněné v zákoně . . . [Yahuwahově], o těch, kteří opravují zbořeniny, vyvyšují základ mnoha generací. Nejvážnější varování a nejstrašnější hrozba kdy adresovaná smrtelníkům je obsažena v třetím andělském poselství. Hřích, který vyvolává hněv . . . [Yahuwahův] nezředěný milostí musí mít nejohavnější charakter. Má být svět ponechán v temnotě ohledně povahy tohoto hříchu? – Nesporně ne. . . . [Yahuwah] tak nejedná se Svými stvořeními. Jeho hněv nikdy nenavštívil hříchy z nevědomosti. Dříve než Jeho soudy dopadnou na tuto zemi, světlo ohledně tohoto hříchu musí být prezentováno světu, aby člověk mohl vědět, proč tyto soudy musí dopadnout, a mohl mít příležitost před nimi uniknout. (Ellen G White, Signs of the Times, November 1, 1899.) Pravda o lunárním Sabatu nachází své plné naplnění ve třech andělských poselstvích. „Podstata druhého andělského poselství je opět dána světu tím druhým andělem, který osvěcuje zemi svou slávou. Tato poselství se všechna slévají v jedno, aby přišla k lidem v závěrečných dnech historie této země. Celý svět bude zkoušen a všichni, kdo byli v temnotě bludu ohledně Sabatu čtvrtého přikázání, pochopí toto poslední poselství milosti, které musí být dáno lidem.“ ((Ellen G. White, Selected Messages, Vol. 2, p. 116.) NÁMIT KA #5: „Vše co Bůh vyžaduje, je bohoslužba v sedmý den kteréhokoliv kalendáře, který společnost užívá.“ ODPOVĚĎ: Taková úvaha je extrémně neslučitelná. Adventisté sedmého dne vždy trvali na tom, že záleží na Přesném Dni. Pokud tomu tak není, pak si člověk může stejně tak světit v neděli, pátek nebo kterýkoliv jiný den týdne, který mu nejvíce vyhovuje. Všichni, kteří se chtějí vyhnout tomu, aby obdrželi znamení šelmy, projeví svou věrnost Stvořiteli skrze uctívání v den, který On oddělil a požehnal: sedmý den Sabat. Tento den je možné nalézt JEDINĚ použitím kalendáře, který navrhl a ustanovil sám Stvořitel. O těch, kteří dbají na toto nebeské varování, Bible prohlašuje: Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Yahuwaha a víry Yahushuovy. (viz Zjevení 14,12)
„Protože ti, kdož zachovávají přikázání . . . [Yahuwahova], jsou tím stavěni proti těm, kdož uctívají šelmu a její obraz a přijímají její znak, plyne z toho, že zachovávání zákona . . . [Yahuwahova] na jedné straně a jeho překračování na straně druhé vytvoří rozlišení mezi vyznavači Boha a vyznavači šelmy.“ (Ellen White, Great Controversy, pp. 445-446.) Nebeské poslední poselství milosti, milující varování, přišlo nyní k tobě. Pozvánka je pro tebe. Navrať se k bohoslužbě Stvořitele a uctívej Ho, který učinil nebesa, zemi, moře a všechno, co je v nich.
Klikni zde a shlédni video! Související obsah: Lunární Sabat: Základ proroctví o 2300 dnech Ellen Whiteová, Průkopníci a Lunární Sabat CASD, Lunární Sabat a Doba soužení Na obranu Lunárního Sabatu: 1. část (3-dílná série)
