Židé a Sabat Zapomenuté utlumení pravdy! Židovští učenci přiznávají, že kalendářní sobota není dávný, původní Sabat Svatého Písma. Mark Twain, slavný novelista a humorista, jednou zahořkle poznamenal: "Obvykle to zabere více než tři týdny, aby se připravila improvizovaná řeč." Veřejní řečníci se rychle učí, že hodně přemýšlení a přípravy je zapotřebí pro jakoukoliv prezentaci nebo debatu, pokud má být přesvědčivá. Existují dokonce jisté typy argumentů, kterým se mají tito řečníci za každou cenu vyhýbat, protože nejsou logické, i když mohou vzbudit emoce. S nimi by nikoho nakonec nepřesvědčili. Jeden argument, který se často opakuje jako námitka proti konceptu lunárního Sabatu, je: "Židé nikdy neztratili stopu pravého Sabatu!" Takový argument nic nedokazuje! Ve skutečnosti porušuje dvě pravidla argumentování: 1. Odvolává se k autoritě pro dokázání tohoto bodu. V tomto případě je to domněnka, že dnešní Židé jsou důvěryhodnou autoritou ohledně toho, kdy nastává pravý Sabat. 2. Používá kruhové odůvodnění! Jinými slovy se snaží použít věc, kterou se snaží dokázat, jako samotný důkaz! A) Židé světí v sobotu; proto - B) Sobota je Sabat, protože - C) to je to, kdy Židé konají bohoslužbu. Pravdou je, že nehledě na to, co běžný Žid věří nebo praktikuje, sobota není Sabatem Bible. Židovští učenci nikdy "neztratili" Sabat, ale oni uváženě a vědomě změnili kalendář, skrze který byl Sabat vypočítáván. A to se stalo tak dávno, že je možné, aby mnoho Židů nemělo ani ponětí, co všechno ovlivnila tato změna kalendáře. Nicejský koncil má velký význam v historii křesťanství, protože tehdy pohanství napadlo Církev a zředilo čistou, apoštolskou víru ranných křesťanů. Nicejský koncil je významný i v historii Judaismu, protože po něm přišlo intenzivní pronásledování všech, kdo se chtěli nadále držet Biblického zachovávání času. Na Nicejském koncilu [Nicea] bylo přeříznuto poslední pouto, které spojovalo křesťanství s jeho rodinným kmenem. Svátek Velikonoce se doposud slavil většinou ve stejné době jako Židovský Pesach, a vskutku podle dní vypočtených a stanovených Sanhedrinem v Judei pro tuto oslavu; ale v budoucnu se měla tato slavnost slavit naprosto nezávisle na Židovském kalendáři.1 Konstantin Veliký, císař, který svolal tento koncil k posílení jeho osobního politického vlivu, nařídil kurs, kterým mají křesťané jít. Chtěl, aby se plně odloučili od jejich duchovního dědictví založeného na Judaismu. Prohlásil, že žádné budoucí náboženské svátky nebudou určovány podle Židovského kalendáře: Neboť je nanejvýš nevhodné, abychom v tento nejsvatější z festivalů [Velikonoce] následovali zvyky Židů. Nemějme tedy od teď nic společného s tímto ohavným národem, náš Spasitel nám ukázal jinou cestu. Bylo by vskutku absurdní, kdyby se Židé mohli vychloubat, že nejsme schopni slavit tento Pesach bez pomoci jejich pravidel ([kalendářních] výpočtů).2 Toto prohlášení mělo dalekosáhlé, katastrofické účinky na starodávnou metodu časomíry. Konstantius, syn Konstantina, šel ještě dále. Konstantin zakázal používání židovského kalendáře pro křesťanské svátky. Konstantius zakázal jeho používání i Židům. "Za vlády Konstantia (337-362) dosáhlo pronásledování Židů takové míry, že . . . tento výpočet kalendáře byl zakázán pod výstrahou přísného trestu."3 Význam tohoto činu nemůže být přehlížen. Kvůli intenzivnímu pronásledování Židé sami upravili svou kalkulaci času. Patriarcha Hillel II, poslední prezident Sanhedrinu, byl osobně zodpovědný za tuto změnu, která nakonec vedla k přijetí soboty jako Sabatu.
Mizerný
stav
v
Judei byl příležitostí k
činu
sebezapření ze strany patriarchy Hillela, který dosud nebyl důkladně doceněn. Doposud bylo zvykem zachovávat tajně výpočet nového měsíce a přestupného roku a oznamovat časy slavností komunitám v okolních zemích skrze posly. Během pronásledování za vlády Konstantia, se tato metoda projevila jako nepraktická a neužitečná. Kdykoliv bylo Sanhedrinu zabráněno opravit data přestupného roku, židovské komunity ve vzdálených zemích byly ponechány v naprostých pochybách ohledně nejdůležitějších náboženských rozhodnutí. Aby se učinila přítrž všem těm obtížím a nejistotě, Hillel II zavedl poslední a pevný kalendář . . . Svou vlastní rukou zničil tento patriarcha poslední pouto, které spojovalo komunity, rozptýlené napříč Římskou a Perskou říší, s patriarchátem.4 Skutečnost, že k této změně došlo před 1600 lety, vysvětluje, proč se lidé domnívají, že sobota je pravý Sabat jednoduše proto, že ho Židé světí. Židovští učenci jsou si však dobře věcomi toho, že došlo k naprosté změně kalendáře: Vyhlášení nového (kalendářního) měsíce pozorováním novměsíce, a nového roku skrze příchod jara, může být vykonáno jedině skrze Sanhedrin. V době Hillela II, . . . zakázali Římané tuto praxi. Hillel II byl proto donucen ustanovit jeho pevný kalendář, který tak dal dopředu souhlas Sanhedrinu s kalendáři všech budoucích let.5 Nemůže být dostatečně zdůrazněno: Židovští učenci jsou si plně vědomi, že kalendář, který nyní používají, je odlišný od toho, který ustanovil Yahuwah a potvrdil skrze Mojžíše při vyjití z Egypta. Historické dokumentace v tomto článku jsou vzaty výhradně ze spisů a výroků samotných Židů. Nejenže sobota není Sabat Bible, ale oni ví, že sobota není Sabat.
Změna kalendáře Židovští učenci ví, že Sabat se změnil právě kvůli změně kalendáře. Rabín Louis Finkelstein byl dobře známý a velmi uznávaný Židovský učenec. Židovské komunity světa vybraly Finkelsteina jako jednoho z nejlepších 120 Židů, kteří nejlépe reprezentovali "světlo Judaismu" před světem. V dopise ze dne 20. února 1939 Finkelstein ochotně přiznal: "Židovský kalendář byl upraven ve čtvrtém století."6 Heinrich Graetz ve svém obsáhlém, šesti svazkovém díle publikovaném skrze Jewish Society of America, přiznal: "Dokonce výpočet kalendáře a obchodování s předměty náboženského užití byly zakázány" ve čtvrtém století.7 Mnoho lidí se domnívá, že když dnešní papežský gregoriánský kalendář máneustálý cyklus týdnů o sedmi dnech, dnešní používaný týden musí být nějak shodný s hebrejským sedmidenním týdnem. Proto se domnívají, že sobota je Biblický sedmý den Sabat. Lidé s takovými domněnkami však nechápou základní rozdíl mezi formou solárního kalendáře a jak fungoval Biblický luni-solární kalendář.
Odlišný dávný Sabat Židovští učenci ví, že Sabat zachovávaný věrnými lidmi od dnů 4. století zpět až k době Stvoření, nebyl součástí neustálého týdenního cyklu. Naopak, kalendářní měsíce následovaly fáze Měsíce. Týdenní cyklus začínal pokaždé s Novměsícem. Proto ten sedmý den Sabat nebyl součástí neustálého týdenního cyklu, jako je dnešní sobota. Novměsíc stále je, a Sabat původně byl, závislý na lunárním cyklu . . . Původně byl Novměsíc slaven stejným způsobem jako Sabat, postupně se však stával méně důležitým, zatímco Sabat se stával více a více dnem náboženství a lidství, náboženské meditace a instrukcí, pokoje a potěšení duše.8 Židé i dnes vypočítávají své každoroční náboženské svátky podle lunisolární metody měření času. To je důvod, proč se Pesach (Pascha) a Den Smíření (Yom Kippur) odchyluje rok co rok na nepřetržitém týdenním cyklu
Lunární Sabat
Gregoriánského kalendáře. Jejich týdenní Sabaty však už nemají žádné spojení s fázemi Měsíce. Je to právě zde, kde se většina lidí snaží dokázat, že sobota je Biblický
Mnozí se domnívají, že když Židé světí v sobotu, byl i Biblický týdenní cyklus vždy nepřetržitý a jen roční svátky mají nějakou spojitost s Měsícem. To však není názor Židovských učenců.
Sabat, a kde dělají chybu. Protože Židé světí sobotu, domnívají se, že Biblický týdenní cyklus byl vždy nepřetržitý a jedině každoroční svátky mají spojitost s Měsícem. To není domněnka, kterou by zastávali Židovští učenci. Ti jsou si plně vědomi, že dávný Sabat nemohl být součástí nepřetržitého týdenního cyklu, protože byl spojen s fázemi Měsíce. Tato překvapující skutečnost je potvrzena následujícím citátem z Universal Jewish Encyclopedia: "S rozvojem důležitosti Sabatu jako dne posvěcení a důrazem na významné číslo sedm se týden stal více a více odloučeným od svého lunárního spojení . . . .9
To je pravděpodobně ona změna od Sabatu úzce spojeného s fázemi Měsíce k nepřetržitě cyklujícímu sobotnímu - Sabatu, která nastala v době Hillelova "pevného" kalendáře. Hillel II učinil více, než že jen odhalil jejich pravidla kalendace. Zdá se, že byl taktéž zodpovědný za zavedení sobotního - Sabatu, protože když upravil kalendář, zavedl také "pravidla odkladu". Až do té doby nebyla tato pravidla zapotřebí, protože každoroční svátky a týdenní Sabaty byly zachovávány podle stejného, lunisolárního kalendáře. Ale když byly tyto roční svátky vypočítány podle luni-solárního kalendáře, zatímco sedmý den Sabat podle odlišného, solárního kalendáře, pak docházelo k příležitostným konfliktům. Proto vznikla potřeba po nových "pravidlech odkladu".
Saduceové: Kalendářní autority Občas dobře smýšlející člověk argumentuje takto: "Kdyby byl ale kalendář špatný v době Yahushui, tak by ho opravil!" To je pravda, která zjevuje, že kalendář používaný Izraelity v prvním století byl stále ještě kalendářem Stvoření. V té době byl Velekněz tím, kdo byl zodpovědný za kalendář. Bylo jeho zodpovědností vyhlásit Novměsíce a když bylo zapotřebí třináctého měsíce, aby byl připočten. tento velekněz vždy pocházel ze třídy Saduceů. To je důležitý fakt. I když nauky Saduceů nebyly bez chyb, oni, stejně jako Yahushua, odmítali ústní zákon a lidské tradice farizeů. Drželi se Tóry, Mojžíšových knih, jako jediného zdroje boží autority. Yahushua jasně viděl, že "tradice lidí" předepsané Farizeji, byly těžkým břemenem, které oddělovalo lidstvo od jejich Stvořitele. Opakovaně a důrazně odsuzoval toto množství pravidel a tradic předepsaných farizeji. Tyto lidmi stvořené pravidla byla břemenem a bariérou pro pravdu. Krátce před svou smrtí se ještě jednou Yahushua pokusil zasáhnout srdce těchto pokrytců. Jeho rozmluva, zaznamenaná v Matouši 23, je srdceryvným pokusem obrátit kamenná srdce k pravdě. Výsledkem povýšení lidských pravidel a tradic na stejnou úroveň s božím zákonem byla snížená duchovnost. " Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami." (Matouš 23,15) Nakonec farizeové triumfovali. Třída saduceů, která měla na starosti Biblický kalendář, přestala existovat po zničení Jeruzaléma. Se zničením Chrámu (70 n.l.) saduceové zcela vymizeli, přenechajíc regulaci všech židovských záležitostí v rukách farizejů. Od té doby byl židovský život regulován farizeji, celá historie Judaismu byla přepracovaná podle farizejského úhlu pohledu a nový aspekt byl přidán Sanhedrinu minulosti. Nový řetězec tradic nahradil starou kněžskou tradici (Abot 1,1). Farizeismus utvářel charakter Judaismu a života a myšlení Židů pro celou další budoucnost.10 Zůstali jen farizeové, kdo vkládali na všechny svá pravidla a regulace. Ústní tradice farizeů, zapsané v Talmudu, se staly rabínským Judaismem. Kalendář používaný dnešními Židy není nic více než zvrácenost původního kalendáře. Byl znetvořen lidskými tradicemi farizeů, zaznamenanými v Talmudu! Rabín Louis Finkelstein, citovaný dříve, uvedl: Farizeismus se stal Talmudismem ... [Ale] duch dávných farizeů přežil nezměněn. Když Žid ... studuje Talmud, ve skutečnosti opakuje argumenty používané v Palestinským akademiích. . . . Duch této [farizejské] doktríny zůstal svěží a živý. . . . Z Palestiny do Babylonie, z Babylonie do Severní Afriky, Itálie, Španělska, Francie a Německa; z těchto
zemí
do
Polska,
Ruska
a
celé
Východní
Evropy
putoval
dávný
farizeismus.11
Talmudská tradice učí, že když někdo ztratí přehled o tom, kdy je Sabat, pak stačí, když světí každý sedmý den. Zde se nachází ona logická myšlenka používaná k ospravedlnění zachovávání soboty jako sedmého dne Sabatu.
Talmudská tradice učí, že když někdo ztratí přehled o tom, kdy je Sabat, pak stačí, když světí každý sedmý den. Zde se nachází ona logická myšlenka používaná k ospravedlnění zachovávání soboty jako sedmého dne Sabatu.
Talmud odvozuje svou autoritu od postavení, kterou měly dávné akademie (t.j. Pharisee). Učitelé těchto akademií, v Babylonii i Palestině, byli považováni za právoplatné nástupce staršího Sanhedrinu. . . . V současné době nemá Židovský lid žádnou žijící centrální autoritu, porovnatelnou ke statutu těchto dávných Sanhedrinů nebo později akademií. Proto každé rozhodnutí ohledně židovského náboženství musí být založeno na Talmudu, jako finálnímu souhrnu učení těchto [Pharisee] autorit, když ještě existovaly.12
Povšimni si, že Finkelstein sám uvádí, že Talmud pochází z tradic farizejů. To jsou tytéž "tradice lidí", které Spasitel tak jednoznačně odsuzoval během Své služby. To je důležitý fakt, protože to byly farizejské tradice, které dovolily Židům, aby odložili původní Sabat. Kapitola 7 z Tractate Shabbat uvádí: "Člověk, který putoval pouští a neví, který den je Sabat, musí napočítat šest dní ode dne (v který si to uvědomí), kdy tratil Sabat, a zachovávat ten sedmý den."13 Argument, že věřící mají světit v sobotu, protože tak dělají Židé, je založen na mylné domněnce, že Židé by nikdy nesvětili v žádný jiný den než ten pravý Sabat. Výroky samotných Židů dokazují, že tato domněnka je mylná. Oni vskutku změnili Sabat, když změnili kalendář, podle kterého byl Sabat určován. Sabat není člověkem vytvořená instituce. Byl božsky ustanoven Stvořitelem. A proto nemá žádná pozemská autorita, byť papež nebo Žid, právo ustanovit odlišný den bohoslužby nebo odlišnou metodu výpočtu, kdy nastává. Sabat je trvalým znamením mezi Stvořitelem a Jeho věrnými stvořenými bytostmi. "Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však Sabatů mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po St vořit elův Kalendář rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Yahuwah, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budete Sabat, nebo svatý jest vám." (Exodus 31,13-14) Všichni, kteří touží uctívat svého Stvořitele skrze poslušnost a bohoslužbu v Jeho Sabat, se nebudou ohlížet na tradice Židů, ani na kalendář Katolíků. Budou Ho raději uctívat ve svatý Sabat, vypočítaný podle původního luni-solárního kalendáře, ustanoveného při Stvoření.
1 Heinrich Graetz, History of the Jews, Vol. 2, p. 563, emphasis supplied. 2 Graetz, Vol. 2, pp. 563-564. 3 Vyňato z The Jewish Encyclopedia, “Calendar.” 4
Graetz, Vol. 2, pp. 572-573, emphasis supplied.
5 "The Jewish Calendar and Holidays (incl. Sabbath): The Jewish Calendar: Changing the Calendar," www.torah.org,
emphasis supplied.
6
Box 6, Folder 4; Grace Amadon Collection, (Collection 154), Center for Adventist Research, Andrews University, Berrien Springs, Michigan. 7 Graetz, Vol. 2, p. 571. 8 Universal Jewish Encyclopedia, "Holidays," p. 410. 9 Universal Jewish Encyclopedia, Vol. X, "Week," p. 482. 10 "Pharisees,"The Jewish Encyclopedia, Vol. IX, (1901-1906 ed.), p. 666. 11
Louis Finkelstein,The Pharisees: The Sociological Background of their Faith, (Philadelphia: The Jewish Publication Society of America, 1946), Vol. 1, Forward to first edition, p. XXI, emphasis supplied. 12 Louis Finkelstein, The Jews - Their History, Culture, and Religion, (Philadelphia: The Jewish Publication Society of America,
1949), Vol. 4, p. 1332. 13 http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Talmud/shabbat7.html
