Vydání 3. • Srpen 2013 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Aneta Ivanovská, Kuře
Rozhovor čísla:
Lucka Anovčínová a Zoltán Tóth Václav Vydra
2
smile úvodník
Milí čtenáři a kamarádi, všude kolem se krásně vlní lány obilí, voní posečené seno a nalévající se hrozny hlásí pravděpodobnou úrodu. Prostě léto v plném proudu. Radostné ratolesti, rodinné dovolené…… čas užívat si lásek a přátelství. Měsíc za námi, měsíc ještě před námi. Snad si ani nedovedeme představit, že by se někdo netěšil a toužil po něčem jiném! (Snad jenom nenasytný megaloman, můžeme si myslet…) Nebo….? Že by těch pár dětí z dětských domovů, které ani o prázdninách neměly kam jít a smutně koukaly na záda svých kamarádů, pro které si přišel aspoň někdo z příbuzných? Pár dětí toužících po tom, co mnohý z nás ani nijak mimořádně nevnímá. Když mi to telefonoval Honza Svítil (ředitel DD Hodonín), je jasné, že mne to dojalo, ale spontánní reakce byla: „Honzo, sem s nimi“! Takže naše druhá půlka prázdnin bude obohacena o spousty krásných zážitků s „našimi“ dětmi z dětského domova! Pokud byste se chtěli také obohatit, stačí zavolat, rádi se na společných aktivitách domluvíme. Budeme ze srdce vděčni za jakýkoliv zájem nebo podporu. Přejeme krásný a veselý srpen. Vaše Smile by horse o.p.s.
smile dobrůtkárna
Melounový salát – fantastické letní osvěžení! Červený (vodní) meloun nakrájíme na kousky - tak akurátní do pusy, posypeme balkánským sýrem (není potřeba solit), čerstvou mátou a osmaženými piniovými oříšky. Pár kapek citrónu pro pikantní tečku. Doporučujeme spapat co nejdříve, než meloun „pustí vodu“.
smile Rozhovor
Anna Hauserová
Nejenom noblesní dáma s velkým srdcem, ale i neúnavný dříč s laskavou duší. Manželka, maminka, babička, kamarádka, členka dozorčí rady Smile by horse o.p.s. a hlavní ekonom společnosti Agromoravia a.s. Aničko, od našeho prvního setkání jste na mne působila jako nějaký anděl. A musím říct, že to trvá až do dneška. Máte taky nějakého svého anděla? Mám andělíčka strážného a dobré anděly kolem sebe v podobě pár přátel. Dávají mi sílu, jistotu, poradí a potěší slovem, ale dokáží být také otevření k tomu, co dělám špatně. Chybující je přece každý z nás… S těmito anděly můžu vždy počítat. Není jich hodně, ale mám je a stojí za mnou. Každému člověku bych je přála. Nechci zacházet do nějakých spiritualit, ale myslíte si, že máme svůj osud předurčen? Já myslím, že sudičky dávají do kolébky každému dar, ale záleží na každém z nás, jak s tímto darem během života naloží. Jestli život prožije anebo promarní… Těžké chvíle v průběhu života… Jak se s nimi vyrovnáváte Vy? Po celý život nás provází chvíle radostné, ale i bolestné. Ale tak to prostě je. Všechno těžké a bolestné řeším s rozvahou a vždy si řeknu, že mohou nastat i těžší chvíle. Snažím se to taky řešit prací, abych neměla příliš moc času myslet na problémy. Ale moji přátelé vždy poznají, že mne něco trápí. Prý se mi bolest a smutek zrcadlí v očích… Co pro Vás znamená Láska? Láska je náplní mého života. Ať je to láska mateřská, partnerská, láska k celé rodině, přátelům… K lásce nepatří jenom to hezké, ale umění žít spolu dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci, se stejnými ale i odlišnými názory. Moje láska patří také práci, přírodě a také cítím velkou lásku k rodnému kraji. Celý svůj život jsem zasvětila zemědělství. Kraj kolem nás je přece tak kouzelný. Pro mne je velkým zážitkem pozorovat přírodu. Na jaře, když vinice pláče, když se objeví první hnízdečka ptáčků, když vyletí mláďata ven a naučí se lítat, když hrozny ve vinici dozrají a promění se ve zlatý a lahodný mok, když pole kolem se promění ve zlatou díž, zavoní chlebem a vydají svou úrodu… Bez lásky a přátelství by byl život prázdný, řekla bych až promarněný. Kdybyste měla poslední tři přání: Aby byl na zemi všude mír, aby se zbytečně neničily lidské životy a nepustošila země. Aby zmizely ze světa všechny zlé nemoci a násilí, aby všechny děti měli domov a lásku rodičů. Abych byla i s celou rodinou zdravá a šťastná a měla kolem sebe těch mých pár andělů strážných.
3
smile Turistické zajímavosti
Kremže – Krems an der Donau
Místo, které by mělo patřit mezi cíle každého turisty zajímajícího se o Dolní Rakousy a hlavně každého vinařského gurmána ... nebo i laika. Kremže, alias Krems an der Donau, je asi pětadvacetitisícové městečko na soutoku řek Kremže a Dunaje, které je pomyslným klíčem do oblasti Wachau, zmíněné v minulém čísle. Kremže jako taková mi moc „wachauovsky“ nepřipadá... až na Dunaj a několik vinařských obcí okolo. Přesto musím říct, že mé dlouholeté dojmy z tohoto města jsou a nadále budou pozitivní. Sám jsem sympatizantem historie a vždy si cením snahy o udržení nějaké místní identity a hodnot. A Kremže je pro mě takovým kladně fungujicím kompromisem mezi moderním přístavním a industriálním městem na Dunaji a klasickým dolnorakouským sídlem s lehkým kavárenským a silným vinařským nádechem. Základem všeho dobrého je kvalitní „grund“, který Kremže bezpochyby má, a to ve formě historického centra, jehož vstupní branou je tzv. Steiner Tor (Kamenná brána – ne však kvůli stavebnímu materiálu, ale její poloze ve směru na městskou část, přesněji řečeno město, Stein). Když projdete touto branou, tak se ocitnete na poměrně dlouhé
ulici (Obere Landstrasse), obestavěnou domy v barokním či neobarokním stylu. Všude plno kaváren, obchodů, butiků a rychlých občerstvení. Osobně nejsem velkým fanouškem fast foodu, ale v jedné malé postranní uličce (Stiebargasse) se nachází snad nejúžasnější stánek s grilovanými párky v celém v Rakousku! Ani ve Vídni se mu žádný nevyrovná! Tento stánek se jmenuje Rudis Würstelstand. Vřele doporučuji! Kremže však není město jedné nákupní ulice a stánku s párky! Kremže má pestrou paletu velmi atraktivních historických staveb, mezi které patři gotický hrádek Gozzoburg. Dále zde můžete vyhledat velké množství náboženských staveb včetně kapucínského kláštera. Další zajímavou budovou je zdejší univerzita, která byla nastěhována do prostorů bývalé fabriky vyrábějící cigarety a doutníky. Kremže předává kulturu a svou identitu vědomě, proto zde nechybí ani řada galerií a muzeí. A teď tedy k vínu! Řeknu to velmi jednodušše a precizně. Veltlín zelený je v každé vinárně, kavárně a restauraci!!! Je v podstatě jedno, kam si jdete posedět, dostanete ho všude. Samozřejmě je
nabídka místních vinařů – velkovýrobců - poměrně pestrá, ale zatím jsem nepoznal mnoho usedlíků, kteří by ustoupili od toho „svého“ veltlínu. Já osobně bych si raději projel okolní obce a navštívil menší vinaře, kteří Vás moc rádi uhostí v jednom ze svých sklípků. Alternativou je vinařský chrám Loisium v Langenloisu (viz. minulé číslo), kde si budete připadat jako v jiném světě. Takže, co by Vás vlastně mělo do Kremže přivést? Každopádně krásná historická architektura, která Vás svým způsobem upoutá a nepustí. Dále samozřejmě víno, které je opravdu všude přítomné. Mě osobně do Kremže velmi často přivádí výše zmínený stánek s párky...ano, tak trochu se za to stydím, ale co z toho. Zůstaňme však objektivní, nejvýznamnějším důvodem, proč sem vlastně jet, je ten, že jakmile sem dorazíte, tak víte, že na Vás za hranicemi města čeká celá Wachau, do které se zamilujete, tak jako já ….do Rudiho párků! Více informací najdete na http://www.krems. gv.at/system/web/, kde můžete spustit i anglickou verzi.
4
smile rozhovor
Lucka Anovčínová a Zoltán Tóth - vycházející hvězda parkurového nebe a její pohodový trenér. Lucko, nějaký ten pátek už jezdíš. Kdy sis uvědomila, že chceš ke koním, a co následovalo? Ke koním mě to táhlo už od dětství. Prvního poníka jsem dostala v sedmi letech, když jsem se vyléčila z vážné nemoci. No, a potom se to už vezlo. Za poslední dva roky, co Tě mám v merku, jsi udělala neuvěřitelný pokrok! Pomalu ale jistě se dereš na špici. Jak se to stane? No, je to hlavně díky podpoře mých rodičů, kteří mi dali tu možnost jezdit na skvělých koních. Ale určitě je to i každodenním ježděním, trénováním a vší prací kolem toho. Ale trenér musí jezdci asi taky sednout… Co pro Tebe znamená ten Tvůj a co máš na něm ráda? Ano, za všechny mé úspěchy vděčím hlavně Zolinovi a Zdeničce, kteří mi se vším pomáhají, jak s výběrem těch správných koní, tak při samotném ježdění. Oba dva je obdivuji za to, co v sedle dokázali a za to, jak to dokážou předat dál i mně. Zolin je opravdu pohodář a to je skvělé, protože spolu jezdíme na vícedenní závody a to by jen tak s každým nešlo.
Zoline, jak vím, taky ještě aktivně skáčeš. A netrénuješ jenom Lucku. A vlastní stáj k tomu! Nenatahuješ Ty tajně čas? Ano, na čas je to opravdu náročné a taky podle toho vypadá můj denní režim. V 8 ráno vycházím z domu a vracím se až pozdě večer. Ale všechno to jsou věci , které dělám rád, takže mi to nevadí. Navíc mám kolem sebe lidi, jako Zdeničku, naši rodinu nebo ošetřovatelku Katku, bez kterých by to nešlo. Co Tobě přináší Tví svěřenci a co myslíš, můžeme od Lucky očekávat hvězdné výšiny? Baví mě s nimi prožívat jejich silné emoce na závodech a raduju se z každého jejich úspěchu. S Luckou jezdím na všechny závody a zatím měla pár pěkných úspěchů ale i neúspěchů… Do budoucna to bude záležet na ní, jak moc se bude snažit a jak bude poslouchat :-) Lucku trénuje i Tvá partnerka, Zdenička Skripová, a to drezuru. Je to nutné? Nedá se skákat jen tak od boku? Myslím si, že je to určitě nezbytné. V dnešní době se jezdí stylové soutěže pro juniory, ve kterých Lucka, jistě i díky Zdeniččině zásluze, sbírá pěkná umístění. A navíc koně musí být na parkuru přiježdění a poslušní, aby mohli vyhrávat, a toho dosáhnou pouze pravidelným přiježďováním. Luci, chodíš na střední školu. Řekni mi upřímně, kolik času věnuješ učení a kolik koním? Chodím na střední průmyslovou školu a učitelé mi říkají „středeční student“. Většinou totiž už ve čtvrtek odjíždím na závody a do školy přijdu zase až v úterý. No, a na učení už opravdu moc času nezbývá, ale někdy večer se do učebnice podívám.Zatím to stačí, uvidíme, co u maturity. Zoline, myslíš, že ten bezpočet pádů může člověka zocelit a naučit ho lépe zvládat i životní překážky? Jak zvládáš Ty ty Tvoje? Prozraď recept. Své svěřence učím brát si ze všeho zlého vždy něco dobré. Například špatně zajetý parkur znamená poučení pro příště. Je to sport a tak se to musí i brát. Myslím si, že koně jsou pro psychiku člověka velmi dobří, a aby s nimi člověk mohl pracovat, musí se naučit sebeovládat, a to je určitě dobré i v běžném životě. Lucinko, máš skvělé zázemí ve Tvé rodině, krásné a výkonné koně, dobré přátele a nejlepší trenéry. Dokážeš si představit, že bys to všechno musela najednou postrádat? Co by bylo pak? Popravdě už si to představit nedokážu a ani nechci… ale myslím, že pokud by se to stalo, tak bych se koní určitě nevzdala. Bavilo by mě jezdit na závody třeba jako ošetřovatelka :-)
5
Snažíme se sociálně znevýhodněným dětem zprostředkovat kontakt s koňmi. Jejich vůni, lásku, přátelství, oporu…. Co vy dva na koních nejvíc milujete? Může si člověk koně i vážit? Bez toho, aby si člověk koně vážil, by tento sport vůbec nemohl dělat. Koně jsou krásná, chytrá a osobitá zvířata. Je na nich úžasné, že i přes to, jak jsou silní, si od nás nechají plánovat život a my díky nim můžeme zažít všechny ty krásné věci. Jste úspěšný a hlavně hodně usměvavý a přátelský tandem. Máte nějakou nevyčerpatelnou studnici dobré nálady, která by se dala aplikovat i na naše svěřence z dětského domova? Pokud se člověk pohybuje kolem koní a má je doopravdy rád, dobrá nálada mu nemůže nikdy dojít. Takže jediná rada je trávit s koňmi co nejvíce možného času a užívat si to :-)
Český teplokrevník Český teplokrevník jako by v sobě odrážel spletitou historii českých zemí, které jsou svou polohou v srdci Evropy přímo předurčeny k tomu, aby se v jejích dějinách střetávaly nejrůznější vlivy. I v českém teplokrevníkovi se střetává krev nejrůznějších plemen, která se podílela na vzniku tohoto koně. V habsburské monarchii měly na vývoj chovu koní významný vliv vojenské hřebčíny, které produkovaly plnokrevné, polokrevné, arabské a angloarabské plemeníky. Tento vliv se pochopitelně dotýkal i chovu koní v zemích Koruny české. Základ chovu teplokrevných koní v Čechách a na Moravě tak tvořily, kromě nepatrného podílu původních plemen, právě polokrevné kmeny vzešlé z vojenských hřebčínů. V letech po druhé světové válce se typ českého teplokrevníka začal ustalovat, ale zároveň v této době dochází i k útlumu chovu koní, jenž se pochopitelně dotýká i chovu českého teplokrevníka. Český teplokrevník, který ztrácí na významu jako kůň pro práci v zemědělství, je proto převeden z robustního typu koně určeného především pro využití v tahu na moderního teplokrevníka s převahou jezdeckého typu.
Český teplokrevník je kůň s dobrou konstitucí, který je poměrně dlouhověký. Je charakterním koněm, který se dobře chová ve stáji, je přiměřeného temperamentu, dobře krmitelný a učenlivý. Jeho chování pod sedlem je dobré, je to s chutí skákající kůň. Vzhledově jde o moderní typ ušlechtilého a výkonného koně s dobrými a výraznými liniemi a dobře vyvinutými svalovými partiemi. Barva srsti je v převážné míře hnědá nebo ryzá, může se však vyskytovat i bílá nebo plavá, poměrně vzácná je černá barva. Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 165 - 175 cm. Obvod hrudníku je 200 cm. Obvod holeně je 22 až 23 cm. Hmotnost je 600 kg. Dříve byl český teplokrevník využíván pro práci v zemědělství, především pak v tahu. Současný typ českého teplokrevníka je ale mnohem více jezdeckým typem všestranného koně, u kterého se nabízí široká škála jeho využití ať už v jezdeckém sportu a v jeho nejrůznějších disciplínách, včetně soutěží všestrannosti, nebo v rekreačním ježdění.
Český teplokrevník se jako plemeno vyvíjí i v současné době a to v rámci šlechtitelského programu, který realizuje Svaz chovatelů českého teplokrevníka.
Nabízíme USTÁJENÍ v rodinné stáji „BOROVÝ DVŮR“ v Moravské Nové Vsi. Travnaté výběhy, krásné vyjížďky, skvělá péče a dobrá parta :-) Kontakt: +420 725020099
6
smile POVÍDÁNÍ
Sokol Stěhovavý „Když pochopíš krásu přírody, nemůžeš zabloudit“, hovoří citát Cicera a mnoho z nás to může jenom potvrdit, protože to tak cítí. Příroda je nádherná, stačí se jenom dívat kolem sebe a mít otevřené smysly a srdce. Ti, kteří to znají, mi jistě dají za pravdu, že je fascinující pozorovat pohyb zvířat v přírodě, jejich ladnost a krásu. Pohled na dravce brázdícího oblohu je pro sokolníka asi stejně úžasný a nepopsatelný, jako pro koňáky pohled na koně. Dlouho jsem přemýšlela, kterého dravce Vám představím v dalším vydání a hledala nějakou podobnost mezi dravcem a koněm. Nedávno jsem na projížďce spatřila koně a pak mi to došlo...rychlost a nespoutanost pohybu, to je ten společný jmenovatel. A teď už je úplně jasné, že povídaní bude o dravci sokolovitém, protože jsou nejobratnejší lovci a letci zároveň. Sokoli patří mezi nejrychlejší ptáky světa a sokol stěhovavý – falco peregrinus - je nejrychlejší dravec na světě. Jeho dokonalá aerodynamická postava ho předurčuje k bezkonkurenčně nejrychlejšímu tvoru této planety. Jeho rychlosti se nedokáže nic živé ani přiblížit. Při posledním měření mu byla naměřena rychlost 389 km/hod. Jednalo se o let střemhlav. Právě rychlost mu dává možnost lovu pouze v letu. Většinou loví z výšky, do které se dostává krouživým stoupáním. Velice rád k tomu využívá teplých vzdušných proudů. Sokol stěhovavý má černou hlavu a pod okem zřetelný černý vous, štíhlé tělo, při letu dlouhá špičatá křídla a krátky ocásek. Poměrně krátké pařáty, které jsou vybaveny dlouhými prsty, přizpůsobené k chytání ptáků jako jsou holubi, špačci nebo kvíčaly. Jeho výskyt v ČR je velmi vzácný, protože mu v minulosti nejvíce uškodilo časté používání chemických přípravků při ošetřování polních kultur. Sokol vytváří páry na celý život. Právě po tomto dravci se sokolníci nazývají sokolníky - tak, jak se obdivovatelé koní často nazývají „koňáky“ právě podle koní. A další spojitostí je využívaní těchto nádherných a hrdých zvířat při lovu. Spolupráce člověk - dravec – kůň a někdy i pes je roky ověřená kombinace pro nejušlechtilejší způsob lovu, který přetrval z minulosti až dodnes. Jestli Vás tohle povídání zaujalo a rádi byste ty úžasné tvorečky viděli v akci, tak jste srdečně zváni. Přijďte se k nám do lednického parku podívat osobně a klidně i "na koni". Andrea Dušinská
7
smile Rozhovor
Václav Vydra Vašku, první věc, která bije do obličeje, je Vaše podoba s Vaší maminkou. Máte stejně oduševnělý výraz a naději ve tváři :-) Myslíte, že jste si v něčem podobní? Díky :-) Myslím, že jsem poměrně slušně namixovaný z mámy i táty. A pak, možná, že je ve mně i něco úplně originálního. Nechtějte po mně, abych vyhledával reálné podobnosti. Máma byla velký a skvělý člověk. A jestli se jí podobám alespoň trochu, tak přece se tu nemohu bezostyšně chválit, nebo vytahovat :-) Vaše cesta byla po revoluci trnitá. Jste teď šťastný? A proč? Nemyslím, že byla nějak zvlášť trnitá. Vždy jsem si svou cestu vybíral a rozhodoval se pro ni sám. A nikdy jsem toho nelitoval. Přinášela dobré i zlé, ale hlavně úžasné zkušenosti do dalšího života. I když jsem měl problémy a byl jsem mnohdy k smrti unavený, byl jsem šťastný. Teď jsem šťastný, protože mám spoustu herecké práce a navíc se mi poštěstilo pochopit mnohé věci ve vztahu člověka a koně a bylo mi dopřáno studovat u člověka, který svůj život zasvětil vědecké práci pro zdraví a alespoň relativní svobodu koní a jsem hrdý na to, že jsem mohl být jedním z prvních lidí u nás, který zvedl prapor za tuto věc. Pravda je, že jsem zpočátku myslel, že probourat bariéry tradicionalismu a setrvačnosti bude výrazně jednodušší. Je teda možné najít štěstí v přírodě... Hlavně tam. Tam jsou naše kořeny a kde jinde ho hledat? Člověk není nikdy sám člověkem. Co pro Vás znamená Vaše paní? Je moje láska, můj kamarád a přítel. Je mi s ní dobře a vím, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Prostě se máme rádi... A co máte na koních nejraději? Pokud se naučíme koně vnímat a naslouchat jim, pomohou nám hledat sebe sama. Jsou to krásní, citliví, vnímaví, inteligentní a silní tvorové. Jsou schopní a ochotní nás vozit a hledat s námi
společnou řeč. A je na nás, jak s tím naložíme tak, abychom mohli společně prožít dlouhý, šťastný, zdravý a spokojený život. Na nás je, abychom koním za jejich přínos našemu životu zajistili takovou péči a podmínky k životu, které alespoň částečně odpovídají jejich přirozeným potřebám a fyziologickým danostem. Co bychom měli udělat pro děti z dětských domovů? Nevím, jestli se to dá zevšeobecnit, protože kdo jsme MY ? Každý za sebe by měl vážit svoje priority a možnosti a přijmout svoji zodpovědnost. Za cokoliv a kohokoliv. A zodpovědnost rodičů je přece za jejich dítě. Tam to začíná. A děti, které nemají nebo ztratí svůj domov, by měly najít lásku a pochopení u těch, kdo cítí jako svou zodpovědnost jim pomoci. Ti to ovšem nejspíš cítí jako své poslání. Ti ostatní mohou pomoci třeba hmotně, nebo finančně... Každý člověk by si měl najít na tomhle světě své místo, ze kterého se má pokusit změnit něco k dobrému - posunout svět dál. Pak bude jeho život naplněný a bude stát za to žít. Když člověk něco doopravdy chce, tak to dokáže. A to bych chtěl vzkázat všem, nejenom dětem z dětských domovů :-)
Energys® Extra Představujeme vám krmivo EXTRA z řady krmiv pro koně ENERGYS ® vyráběné společností De Heus a.s. Doplňkové krmné granule EXTRA jsou speciálně vytvořené pro sportující atletické koně. Kombinace energie dotované ze sacharidů ( pohotové energie) , a energie z olejů (energie zásobní a regenerační), vytváří z tohoto krmiva spolehlivou součást krmné dávky pro sportovního koně. Směs je speciálně vytvořena pro koně ve vysoké a pravidelné zátěži. Je možno ji použít pro koně ve vyšší zátěži a pro koně využívané ve všech sportovních disciplínách . Velmi oblíbená a dlouhodobě otestovaná je tato směs pro plnokrevné dostihové a klusácké
koně, kde vyrábíme pro lepší příjem i její variantu v granulích o průměru 4mm. Standardně je tato směs vyráběna v granulích o průměru 8mm. Tuto variantu větších granulí využívají majitelé především pro své teplokrevné sportovní koně soutěžící v parkurových, drezurních a military soutěžích. Ideální je kombinace granulí EXTRA s mačkaným ovsem, pokud to temperament koně dovolí. Vzhledem k vysokému obsahu kukuřice je velmi vhodná pro sportovní reiningové koně. Většina importovaných koní využívaných pro westernový sport velmi dobře kukuřici využívá. Pro živější sportovní koně, kteří se potřebují soustředit na svůj výkon, je možná i kombinace s krmivem Energys
RELAX. Po dohodě s firemním krmivářem je možno takto vytvořit systém výživy, který je šetrný ke koni a respektuje jeho křehké trávení i vysokou zátěž. Toto krmivo koně zklidňuje a podporuje výrazně i kondici pracujících koní. Krmivo EXTRA je první volbou pro sportovní a dostihové koně z celé řady krmiv ENERGYS® pro koně. Jeho prodeje ve sportovní sezoně se velmi výrazně zvyšují a reference od našich stabilních zákazníků nám naše záměry jen potvrzují. Podrobnější informace najdete na www.energys.cz nebo na mailu
[email protected]
8
smile Povídání
Povídání dubové...
Když se řekne dub, většina z nás si řekne pevný, tvrdý, trvanlivý, dlouhověký. Tak dlouho se naše cesty dotýkají, že i ten, kdo se ve stromech nevyzná, tyto základní charakteristiky dubu zná. A tak tomuto mimořádnému stromu věnujeme dnešní povídání.
V naší republice se můžeme setkat s několika druhy. Je to dub letní, dub zimní, dub pýřitý neboli šípák, dub cer a jiné, zavlečené druhy, jako například dub červený. Jednotlivé druhy se liší vzrůstem, tvarem listů a plodů i kvalitou dřeva. Ve skutečnosti existuje několik set druhů dubu po celém světě. My si popíšeme těch pár, co jsem zmínil. Dub letní roste v nížinách a pahorkatinách, má rád vlhké a úrodné půdy, dub zimní najdeme ve vyšších polohách, je svými nároky poněkud skromnější. Dub cer je teplomilný strom, dříve vysazovaný do lužního lesa. Dub pýřitý, zvaný šípák, roste na suchých slunných stráních, například na Pálavě nebo Pouzdřanské stepi, dosahuje nízkého vzrůstu a je mj. ve znaku CHKO Pálava. Pro Jižní Moravu je nevýznamnější dub letní (přezdívaný křemelák), a proto mu věnujeme nejvíce místa. Dub letní, tak jako ostatní druhy, náleží do čeledi bukovitých. Dorůstá do výšky čtyřiceti metrů, tloušťky přes tři metry. Roste pomalu, hlavně zpočátku, a může se dožít i tisíce let. Kvete, jak se sluší, v květnu a plody – žaludy – dozrávají v září a v říjnu. Listy, jak píšou v moudrých knihách, jsou střídavé, obvejčité, mělce laločnaté. Opadávají pozvolna, někdy vydrží na stromě až do jara příštího roku. Dub letní má rád úrodné, vlhčí půdy a je spolu s jasanem úzkolistým nejdůležitější dřevinou lužních lesů při soutoku Moravy a Dyje. Zavítáme-li do obory Soutok, uvidíme na loukách řadu starých, odumírajících dubů nebývalé mohutnosti a krásy. Protože nerostly v konkurenci s jinými stromy, vytvořily široké koruny a plodily ohromné množství žaludů, které se používaly na krmivo. Luční porosty mezi nimi se spásaly, sklízelo se seno. Takovému porostu říkáme pastevní les. Dnes prastaré duby na lukách odumírají, ale stále vypadají krásně. Kdo rád objímá stromy, aby z nich načerpal sílu, najde ten nejlepší protějšek právě zde. Jen to objetí nebude snadné. Dotknete se kůry, pohlédnete do koruny stromu a máte spojení s věčností... Krásný památný dub roste v Týnci, po levé straně při výjezdu směrem na Tvrdonice nebo v Břeclavi u budovy lesní správy. No, a kdo zavítá do jižních Čech, může obdivovat duby, které po staletí zpevňují hráze rybníků. Pokud si budete chtít vysadit dub na zahradu, pro radost svoji a hlavně sousedů :-), schovejte si na podzim pár žaludů do písku do ledničky a na jaře vysejte přímo na místo, nepřesazujte. A pak, v příštím nebo přespříštím životě, si z něj můžete udělat něco pěkného do domácnosti... Tak jako většina stromů i dub se používal a používá k léčebným účelům. Sbírá se mladá kůra, která se používá ke koupelím nohou, nálev staví průjem, působí protizánětlivě, z mladých lístků se dá vařit čaj nakyslé chuti pro jarní čistící kůry. Žaludy jsou velmi výživným a hodnotným krmivem, v dobách hladu se
přidávaly do mouky na chleba. Pražila se z nich i káva, ta se dnes znovu vyrábí a je možno ji zakoupit ve zdravé výživě. Na listech dubu se působením hmyzu – žlabatky dubové- tvoří kulaté útvary zvané duběnky, ze kterých se vyráběl inkoust. Můžete zkusit si ho vyrobit: rozdrtíte duběnky, vyrobíte z nich koncentrovaný výluh, přidáte špetku škrobu a 5% roztok síranu železnatého. A můžete, třebas husím brkem, psát spousty krásných duchaplných věcí ... Dřevo dubu, to je kapitola sama pro sebe, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Víme, že je velmi pevné a trvanlivé. Staré padlé kmeny dubu se rozkládají desítky let. Dubové dřevo bylo, je a určitě bude z nejcennějších a nejpoužívanějších. Má úzkou světle hnědou běl (mladé dřevo pod kůrou) a hnědé jádro (vyzrálé dřevo dále ke středu). Na ohoblovaném dubovém dřevu jsou výrazná tzv. zrcátka, dřeňové paprsky, podle kterých lze dub snadno rozeznat od ostatních dřev. Z dubového dřeva se vyrábí nábytek, dveře, dýhy, sudy a kádě na víno, trámy, mostní konstrukce, parkety, vyráběla se z něj mlýnská kola a složení, čluny, železniční pražce, pumpy na vodu, potrubí a spousty dalších užitečných věcí. Dobře se soustruží a je vhodný i pro sochařské a řezbářské práce, i když po něm trochu bolí ruce. I korkové zátky jsou z dubu, a sice z kůry dubu korkového, který roste ve Středomoří. V neposlední řadě je vhodný i na topení, delší dobu ale vysychá. Dubové dřevo voní někdy po vanilce, vinaři to znají... Staré dřevo jde cítit octem, taky se z něj vyráběl. Pod vodou bez přístupu vzduchu vydrží stovky let, ztvrdne a získá téměř černou barvu. Tisíc let staré dubové čluny, vystavené v archeologické expozici v Mikulčicích, jsou upomínkou na slávu Velké Moravy. Dub byl posvátným stromem Keltů, Germánů i Slovanů, slovanská lípa se objevila až později, jako protiváha Germánům. V keltském kalendáři je období od 10. června do 7. července měsícem dubu letního a od 8. Července do 4. Srpna měsícem dubu zimního. Podle keltského horoskopu jsou lidé, narození ve znamení dubu (21. března) přátelští, pracovití, společenští, tvrdohlaví, výbušní a hádaví. Významnou osobností narozenou ve znamení dubu byl například Johann Sebastian Bach. O dubu by se dalo psát dlouho, jistě jsem na spoustu věcí zapomněl, některé neupřesnil. Pokud budete chtít, cestu k nim si jistě najdete, duby vám pak půjdou naproti. Provázejí nás tisíce let. Věřím, že nás budou provázet navždy... Filip Šumbera
9
smile Turistické zajímavosti
Turistům utajené Porto Když přijede turista do Porta, zajde si do infocentra,
kde dostane mapu a doporučení, které muzea, kulturní památky a zajímavosti by měl vidět, … ... neřeknou Vám ale o místech, která navštívíte, až když jste v Portu delší dobu a nasáknete tamní atmosférou, až dokážete čichem rozlišit rozličné druhy sladkého pečiva, které se podává v místních kavárničkách k snídani. Až pochopíte místní vtip, kterým obyvatelé Porta (Oporto) škádlí obyvatele přilehlé osady Vila Nova de Gaia (v některých průvodcích mylně uváděné, jako další městská část Porta). Tato osada je známá především sídlem velkých rodinných vinařství, jež se specializují na proslulé portské víno. Na mapě leží Vila Nova de Gaia jižně pod Portem, tato dvě místa od sebe dělí pouze řeka Douro, kterou křižuje několik mostů, mezi nimi i ten nejznámější z učňovské dílny G. Eifella. A možná i proto Porto a Vila N. de G. působí jako jedna metropole. Místní jsou však na tento omyl velmi hákliví, jsou hrdými obyvateli jednoho či druhého. Pro Porťany jsou Gaiové vesničané. Na jedné straně řeky je historické, kulturní i průmyslové jádro, na straně druhé se žije vinařstvím a čas tu plyne pomaleji. Pokud se vydáte až do okrajových částí Gaie, můžete zahlédnout místní postarší obyvatelky v tradičních „krojích“, jak jdou s vědrem ke studni nebo jak přepírají prádlo v řece. … A právě pro tyto odlišnosti, kdy obyvatelé Porta jsou hrdí na svou vyspělost a také kvůli jižní poloze Gaie oproti Portu, si jeho obyvatelé utahují z Gaiů a škádlivě je nazývají obyvateli severní Afriky. Pro ně končí Evropa horním břehem Doura :-) O kterým místech se ale v průvodcích nedozvíte? První z nich je Bazar u „Bílého mostu“ .... sháníte kolo? kytaru? nábytek? součástky či náhradní díly k čemukoliv? obrazy? oblečení? dekorace? auto? mobil? rádio? lampu? ledvinu? A to vše ne zrovna legální cestou? Vím o místě, kde seženete třeba i duši!! Každou sobotu od 2:00 - 13:00 se nad bílým mostem ve svahu pořádá bazar! A jak se tam dostanete? Jděte kolem mostu Ponte Luiz pořád dál proti proudu řeky, až přijdete k bílému mostu a vydejte se do svahu po levé straně silnice po cestě dlážděné kamennými kostkami… Až už nebudete skoro popadat dech, zahlédnete v šeru osvícené postavy, poposedávaj cí na rozložených dekách a ubrusech s nacpanými taškami všelijakého zboží ... prodejci jsou všichni ... mladí lidé vyhlížející dosti zchátrale, kojící ženy, důchodci s prosebným výrazem ve tváři, ušmudlané děti i pupkatí pánové v černých sacích se zlatými řetězy na krku .... Nepřeberné množství zboží, které už má něco odžité, se jim povaluje po dekách a ubrusech a další a další přicházejí a rozkládají své zboží ... až z toho jde mráz po zádech. Budete tisknout kabelku s penězi k hrudi a snažit se tvářit nezaujatě a taky přemýšlet, jak se asi utíká z tohoto dlážděného kopce dolů, když prcháte před těmi, co by Vás třeba chtěli okrást... Když ale překonáte tento strach a vystoupíte až na vrchol svahu, budete mít krásný pohled na most, řeku i osvětlené město … a budete-li mít odvahu, zeptáte se prodejců na to, co sháníte, proberete se zbožím a objevíte plno zajímavých a užitečných úlovků. Ceny pevné nejsou, bez portugalštiny toho ale moc neusmlouváte. Toto nebezpečně vyhlížející místo, kde máte tak trochu stísněný pocit, můžete opustit temnými uličkami s bary pro místní štamgasty, kterých plno postává i před vchody do putyk. Občas k Vám prohodí nějakou větu, je lepší jim ale vůbec neodpovídat a dál pokračovat v cestě. Ani mí místní kamarádi nedoporučují se zde zdržovat déle než na dobu nezbytně nutnou. Čím více se budete blížit k centru, tím méně ponuře na Vás bude okolí působit,
přesto má i tato část města své velké kouzlo. Samotné Porto považuji za velmi bezpečné místo, mnohem víc, než třeba města v ČR. Neseženete-li, to co jste hledali u bílého mostu, můžete to zkusit ve třípatrovém obchůdku na docela krátké ulici, která v noci praská ve švech a line se z ní směs hudby ze všech klubů, co na ní jsou. Na Galeria de Paris. V tomto obchodě seženete vše portugalské z 19. a 18. století. Mýdla, plechovky s jídlem, sešity, kufříky, tužky, lahvičky, vázičky, obrázky, ... Co zaujme ale více, je obrovské dřevěné schodiště, které připomíná měnící Bradavické schodiště z Harryho Pottera. Není divu, že se Rowlingová Portem tolik inspirovala, když působí tak záhadně a kouzelně. (J. K. Rowling studovala na Universidade do Porto). Další zastávkou na vašich nákupech by mělo být knihkupectví kousek od Ribeiry. Majitelem, je starší pán a budete-li mít štěstí, tak jej v obchůdku zastihnete. Je velmi ochotný a i když neřeknete ani slovo portugalsky, vše vám ukáže a pomůže. Jeho obchod je plný starých knih, svazků, pohlednic, plakátů a historických sběratelských kousků. Nejkrásnější jsou psací stroje, váhy, housle, gramofon, z kterého se linou tóny jazzu a gramofonová deska skřípe, praská a šumí a vše dohromady působí tak, že má člověk chuť ihned utéci z naší doby. Pan majitel nám ochotně předvedl hrací skříňky na dírkované kotouče, kterých má nepřeberné množství. Hrací skříňka s panenkami, které se na skle otáčí, když pan Pedro točí kličkou se mi ale líbila nejvíc! Nádhernou atmosféru minulého století sem nepřichází nasáknout mnoho lidí, protože o tomto okouzlujícím místě ani netuší. Po nákupech je vhodné dobít energii, a proto se vydejte na lidmi naprásklou třídu Cedofeitu, kde seženete v malinké odlehlé taverně obrovský čokoládový dort (můj favorit), který je jednodušší spořádat ve dvou. Jistě si ho vychutnáte na klidném dvorku, kam se chodí stravovat místní studenti i seriózně vyhlížející pracující. Pokud porce nedojíte a talíř odsunete, drze si pro zbytky přímo na stůl přiletí některý z racků, kteří na takové okamžiky číhají z okapu. V případě nepříznivého počasí (což v končinách omývaných Atlantským oceánem není zas tak velkou výjimkou – zvláště mimo letní měsíce) si můžete dortíky, saláty, ryby, kávu a jiné dobroty vychutnat uvnitř taverničky na některé z retro židlí u barevných stolů. Na doplnění tekutin už stačí jenom přejít most Ponte Luiz a ocitnout se ve Vila Nova de Gaia. Zde můžete degustovat vína v některém z vinařství dle chuti a libosti. Já doporučuji Taylor´s, které je sice na kopci, ale odměnou za překonaný svah Vám bude prohlídka vinařských prostor, krásný výhled na Portskou Ribeiru (pobřeží Doura) z nádherné terasy, zelená zahrada s načechraným trávníkem a pávem …… a samozřejmě ochutnávka portského vína, případně čokolád a sýrů. Budete-li chtít, příště Vás zavedu zase do jiných končin a koutů světa :-) Glosy
10
smile Rozhovor
Ivan Hauser Mladý neoveský vinař, který se umí radovat z každého dne. Ivane, má vinaření nějakou tradici ve vaší rodině? Nebo jsi nadšenec a průkopník? V naší rodině má vinaření dlouholetou tradici. Rodiče měli vinohrad, kam jsem s nimi chodil již jako malý kluk. Tehdy jsem si jenom hrál „v Hliníku“, snědl svačinu a chtěl jít domů. Co znamená práce ve vinici jsem začal poznávat až tak ve 14 letech, kdy jsem okopával mladé sazenice a hodně jsem jich zničil. V té době mě ani nenapadlo, že bych mohl někdy vinařit. A nakonec se tak stalo. Pokračuji už několik let v tom, co rodiče začali. Mám sklep i vinohrady, jsem velkým nadšencem a milovníkem dobrých vín. Musím však říct, že to, co mne učil otec, dnes už neplatí. Všechno je úplně jiné, a tak jsem vlastně i průkopníkem. Máš docela pestrou nabídku. Jaké odrůdy v ní najdeme? Pokud začnu u červených vín, tak do mého sortimentu patří Dornfelder, Frankovka, Zweigeltrebe, André a Merlot. Z bílých odrůd mohu nabídnout Rulandské šedé, Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Neuburské, Rulandské bílé, Sauvignon, Ryzlink rýnský, Muškát moravský a Chardonnay. Které piješ s oblibou Ty a kde můžeme Tvé vína ochutnat? S oblibou piji Merlot, exkluzivní víno překrásné tmavě rubínové barvy. Z bílých vín je to Ryzlink rýnský. Je to i víno mého otce, který pochází z Bzence, z vinařské oblasti proslulé známou Bzeneckou lipkou. Je to rovněž překrásné víno. Právě na něm jsem poznával taje a kouzla vín. Moje vína jsou k ochutnání na výstavách vín v širokém okolí i doma v Moravské Nové Vsi také na Svěcení vína na sv.Štěpána nebo 1.května na Dnu lidových řemesel. Rád pohostím i v mém sklepě, stačí jen zavolat a stavit se. Na co jsi ve Tvém životě pyšný? Na všechno, co jsem dokázal sám, co mě stálo hodně úsilí, práce a přemýšlení. Z toho je radost dvojnásobná a člověk si toho i víc váží. Co mimořádného dostals do vínku Ty a co bys chtěl předat svým dětem? Lásku rodičů a dobrou výchovu. Vedli mě k práci a čestnosti. I když jsem dnes dospělý, mám v nich pořád velkou oporu a to chci i já předat svým dětem. Máš recept na štěstí? Co je vlastně štěstí? Auto, dům, jachta, peníze, výhra a tak dále…? Moje štěstí je ten dobrý pocit, když všechno funguje a všechno dává smysl. Je mi dobře a mám radost z práce a rodiny, z prostého života. Štěstí je pro mne mozaika složená z nepatrných radostí a čím je těch radostí víc, tím je větší i štěstí. Takže můj recept na štěstí – umět se radovat z každého dne, umět se radovat i z malých věcí a mít kolem sebe dobré lidi a přátele, bez kterých by toho štěstí bylo přece jenom o něco míň. Ivana najdete Na Mlatě v Moravské Nové Vsi, nebo na čísle +420 777090187, mail: hauserivanseznam.cz
• léčba pohybového aparátu, cévního systému a neurologických potíží • jedinečný přírodní zdroj z dob pravěkého moře - jodobromová minerální voda • komplexní a příspěvková lázeňská péče • široká nabídka pobytových balíčků
Lázně Hodonín *** superior Měšťanská 140, 695 04 Hodonín mob: 606 600 723
www.laznehodonin.cz
Doporu č ujeme
21. září Lázeňské vinobraní tradiční slovácká akce s vínem ve všech podobách
smile Soutěž "Kolik let od svého vzniku slaví letos Lázně Hodonín?" První dvě správné odpovědi budou mile odměněny poukazem na procedury v hodnotě 1000,- korun. Pište na
[email protected]
11
smile Povídání
Vydavatel: Smile by horse o.p.s. Anenská 551, 691 55 Moravská Nová Ves
Rozdelený humor by iste nebol rozdielny Azda každý, kto sa raz a navždy narodil vo väčšom štáte, než sú teraz tie dva samostatné, žije nielen v spomienkach na staré dobré Československo. Aj s jeho typickým levom - nielen na klasických minciach či s asociačne radostnou zástavou s modrým klinom... Tá neraz zaviala povedzme na zimných štadiónoch aj nad pokorenými prilbami ruských či kanadských hokejových profesionálov. Mená ako Golonka, Nedomanský, Rusnák, Pospíšil, Šťastný, Holeček, či Dzurilla – v znamení rokov spoločnej slávy. A podobné to bolo napríklad aj vo futbale. Vedno sme vedeli vytvoriť dobrý tím. Osobne mám to šťastie, že sa v súčasnosti na pracovisku stretávam s celou partiou ľudí, ktorí pri svojej práci používajú ako nástroj slovenský a český jazyk. Čo je zvláštne – nie je tam nostalgia, ale len – humor. My takto prosto pokračujeme po 75 spoločných rokoch navzdory delimitačnému roku 1993. Ja tomu hovorím: posledná československá enkláva na Slovensku, hoci tuším, že takýchto pracovísk asi nebude zase až tak málo. A tak sa občas opýtam kolegu: „Karel, a ako sa povie dážďovka?“ „To nevíš, přeci žížala.“ A čo to znamená neupejpej se, topinambur, řeřicha či ukvapený? A aký je to ten nejapný?... Asi nemusím písať, že takto sa dá dosť nasmiať aj v rámci pracovnej doby. V Európe niet dvoch bližších národov. Spoločne sme mali veľa dobrých vecí. Prečo? Prosto sme sa dobre dopĺňali. My, Slováci, sa vieme brať občas aj dosť vážne a Češi si zase vedia zo všetkého v pravú chvíľu správne utiahnuť svojským, ironickým, či švejkovským humorom. Aj preto - ťažko sa dá zabudnúť na čaro českomoravskej krajiny, tak krásne predurčenej na stanovanie, trampovanie. Tam nás to vždy priam ťahalo, možno aj kvôli tradíciám skautingu, ale aj foglarovským Rýchlym šípom. Helfštýn, Konopiště, Slapy, Plumlov či Dívčí Hrad... Dobrá Plzeň, Veltlínske zlato, vepřo – knedlo – zelí. Isteže – aj hezké holky. Už ako teenageri – prešli sme všetko s uveskou na pleciach, gitarami a pesničkami od Kryla. A hoci je to dávno, vždy keď ma na ulici stretne jeden z mojich vtedajších kamarátov, povie: „Veď kedy ťa už tá tvoja žena konečne pustí so mnou na ten čunder na Bystřičku? Už si sa vypýtal, či ťa mám ísť vypýtať ja? “ A ani sa mu nečudujem. Západný vietor voňal riekou Moravou a čeština znela prosto ako pohádka. Škoda, že teraz sú už naše dve krajiny takéto malé. Vtedy bežal lepšie obchod, tranzit, všetko. Teraz – sotva čo rozbehneš kamión, už aj musíš brzdiť – si na hraniciach. A vojenčina na elitnej pražskej posádke hradu /akú zažil môj otec/, či na dostihoch v Karlových Varoch s vychýrenou becherovkou aj tuzexom /ako som zažil ja v rokoch 86 - 88/ to bolo zase len voľačo, na čo sa nedá zabudnúť. Kamaráti zo západnych Čiech aj Doupova, severní vítr je krutý. Ale koľkokrát nás po kolonáde naháňala vojenská eskorta, lietačka, keď sme si zašli v civile do hotela Termál počas filmového festivalu? Takmer ako vo filme Vrchní – prchni. Po tomto všetkom asi nikoho neprekvapí, že po čase - pri tvorbe svojej vedeckej práce s názvom Fejtón v slovenskej tlači – prizval som v roku 2002 k jej naplneniu popri slovenských humoristoch: Hric, Štepita, Popovič, Trefný a Čelko – aj pána Rudolfa Křesťana z Prahy. Ten nielen rád a s chuťou spolupracoval ale venoval mi aj viacero svojich zbierok knižných fejtónov. Veď aký by len bol humor bez českej i slovenskej, skrátka spoločnej radosti zo života? PhDr. Alojz Mintal, Žilina
DĚKUJEME : TISKÁRNA ŠIKI KYJOV, SHEAN s.r.o., Jan Sečkář, Miloslav Lano, Jaroslav Nešpor, Jarek Nešpor, Jiří Fila, Jana Tichá, Farma RADIMOV, AGROMORAVIA a.s.
[email protected] www.smilebyhorse.cz IČ: 29369541
Redaktor: Regina Lanová
[email protected] tel: +420 725 113 100
tisk: Tiskárna Kyjov Pište nám Vyhrazeno právo na úpravu textu. Neprodejné
