Vydra říční - druh ohrožený

říční - druh či přemnožený?

Vydra

ohrožený

Aleš Toman druhu začnou věnovat sdělovací pro­ nic dobrého. Pokud se zrovna nejedná o cílenou ochranář­ skou kampaň, máme tady většinou další problémový druh, tedy živočicha, který nějakým způsobem kříží hospodářské či vlastnické zájmy člověka. V takovém případě většina lidí zapomene na jakékoliv ochran ářské cítěn í a prostřednictvím tisku a televizních obrazovek začne upl atňovat své zájmy. Všichni jistě máme v živé paměti fundované články a televizní reportáže o problematice vlka, rysa č i kormorána. V současné době se obdobná kamp aň věnuje problému škod způsobených vydrou říč ní. Desítky článků s titulky ja­ ko Krev na ledě, Vydra říční - postrach rybářů, Konec rybníkářství v Če­ chách ap. masírují spoi u s obdobně l aděnými reportážemi komerčních tele­ vizních stanic veřejné mínění. Výsledkem je těžko pochopitelná hysterie panující v řadác h ryb ářské veřej nos ti, vedoucí až k ilegálnímu vybíjení vyder s použitím těch nejdrastičtějších metod jako speciální ozubená železa, pasti, které probodnou vydru v polovině těla, či otrávené návnady. Jsou škody způ ­ sobené vydrou skutečně tak vysoké, aby bylo ospravedlnitelné chování lidí odpovídající spíše minulým staletím? Aby si každý mohl uděl at na problém vlastní názor a tímto stanoviskem se i posléze říd it, až jeho rybníček navštíví tato lítá šelma, je třeba uvést některá fakta. Situace, kdy se

některému živočišnému

středky, nevěstí

Rozšíření

a

početnost

Vydra říční je jedním ze třinácti druhů vyder. Původní areál jejího rozšíření patřil k nejrozsáhlej ším areálům mezi suchozemskými savci. Zahrnoval celou Evropu, Asii včetn ě Japonska a sever Afriky. Vydra obývala všechny typy vodních toků, jezera, mokřady i skalnatá mořská pobřeží. Ještě na přelomu 19. a 20. století žila vydra na celém území Evropy. V důsledku působen í celé­ ho souboru negativních vlivů jako pronásledování, poškozování prostředí re­ .,.~

'r" " ~t

\._,,'

?

?

?

. /_~ : r'(­ ~ ~, ......

SoučasIlý ,fi(a)'

výskytu vydry

trvalý výskyt

Malá mapka vpravo

•

Nč,, { II

E)lropl

VZáOlá f

vyznačuje původní

vymizelá

? nejsou informace ,..­

výskyt vydry Hlni v EuroasU a v .'ieverní Africe.

/

~'USrr~Dlillfi
člověk

Člověk jako biologický druh, ať už si to při­

pouští nebo ne, vstupuje s většinou jiných bi­ ologických druhů do běžných ekologických vztahů jako je symbiotický (spolupráce), ko­ mensálský (spol ustolovnický) a po d obně. V případě vydry říční jde o vztah vysloveně konkurenčn í. Čl ověk i vydra mají spadeno na sladkovodní ryby. Zatímco u č l ověka tvoří ryby jen poměrně malou část jeho všežravé­ ho jídel níčku, je vydra na ry by prakticky od­ kázaná (i když také v jej ím j í de ln íčku se ob­ jevuj í i jiní ž ivoč ichové a dokonce i rostlinná strava). Pokud se j edná o konkurenci na vol­ ných tocích, tak to ještě jde, ale pokud si č l o­ věk vy t voří rybníky s rybí násadou, či vysa­ zuje pstru hy do poto ků , zač ne považovat ty to vodní plochy za svůj výhradní majetek. A tu při ch ází velký problém. Z vydry se stává šků dce , který krade, a kdo krade ten je zl oči ­ nec, jehož je třeba potrestat Jediným, čí m může vydra za své z l oč iny zaplatit, je její ko­ žich. To je os tatn ě další důvod , p roč č l o věk jde vydře po krku .. , Vydra patří podle platné legislativy k dru­ h ům si ln ě ohroženým, zároveň je však zařa ­ zena v myslivecké vyh lášce mezi druhy, pro n ěž je určena doba lo vu, která nicméně nena­ hrazuj e povolení k lo vu od org ánů ochrany pří rody. Vše pak vede ke zmatků m , na které v důsledku doplácí vydra. Čeká republika při stoupila k Bernské konvenci, kde je vydra uvedena v příl oz e II. jako přísně chráněný druh. Podle této úmluvy každá ze smluvních stran podnikne kroky k prosazení své celo­ státní politiky pro zachování divoké faun y a přírodních st a novi šť , se zvláštním zřetelem k ohroženým a zran itelným druhům. Je pravda, že Česká republika má stanici ochrany fauny specializovanou na vydru, ale co to je platné, když z ároveň desítky vyder ročně zahynou rukou p y tl áků a stát k tomu nečinně při hlí ží.

. .-'l............., , _ /

•

Vydra člověku , vydře ...

Vydra není závislá přímo na č istotě vody, potře b uje však dostatek potravy, tedy h l avně ryb. To, že v mnoha oblastech České republi­ ky zcela vymi zela, nebylo způsoben o zn iče­ ním jejího životního pro středí, ale vychytá­ ním a vystříl ení m - v poslední době se k tomu mů že p řiřadit i úmrtnost při kolizi s auty. Samotný fakt, že urč itý druh působí škody, nemůže být důvodem pro jeho bezhla­ vé hubení. Jestliže zah rádkáři zajíc ohryže strom, asi nebude žádat mimořád ný odstřel, ale strom si zabalí. I pro zmenšení "škod" způ sobených vydrami na rybách však m ůže­ me nalézt celou řadu opatření.

Mojmír Vlašín

VYDRA ŘíČNÍ

1

gulacemi a odvodňováním, znečištění vodních toků, autodoprava, turismus aj., došlo k postupému oslabení vydřích populací a následnému vymizení to­ hoto druhu ve velké části původního areálu. Původě souvislé rozšíření se roz­ padlo na několik ostrůvkovitých, vzájemně izolovaných populací osídlujících Pobaltí a východní Evropu, sever Skandinávského poloostrova, severní část Velké Británie, západ Pyrenejského poloostrova a Balkánský poloostrov. V západní, střední a jižní Evropě byla vydra v několika zemích vyhubena (Nizozemí, Belgie, Švýcarsko) a v řadě dalších přežívají jen zbytkové izolo­ vané populace (Francie, Německo, Itálie, Rakousko aj.). Rozšíření vydry na našem území je odrazem celoevropské situace. Asi 28 % území ČR je osídle­ no třemi vzájemně izolovanými populacemi. Nejvýznamnější, prosperující "jihočeská" populace je rozšířena na Šumavě včetně podhůří, jihočeských rybničních pánvích a jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. Na jihu zasahuje do rakouského Waldviertelu a Bavorska. Do severních Čech zasahu­ je rozšíření vydry z Horní Lužice v bývalém východním Německu a do ob­ lasti Beskyd a Vsetínských vrchů zasahuje vydří populace východoevropská ze Slovenska a Polska. Současná poměrně dobrá úroveň poznání rozšíření vydry u nás je dána exi­ stencí záchranného programu pro vydru realizovaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, jehož součástí je mapování rozšíření a trvalé monitoro­ vání populace tohoto druhu. Tato sledování prokázala šíření vydry na sever­ ním okraji areálu (např. okresy Benešov, Kutná Hora) a proti předchozímu období jsou častější i pozorování mimo areál trvalého výskytu. Obojí je do­ kladem mírného šíření druhu, které bylo ostatně zjištěno v řadě dalších území Evropy. Zda se jedná o trvalý proces vyvolaný pozitivními změnami v přírod­ ním prostředí, nebo krátkodobé zvýšení populační hustoty v rámci periodic­ kých kolísání početnosti známých u řady živočišných druhů, není zatím mož­ né stanovit. Tak, jak je sledování rozšíření vydry metodicky poměrně jednoduché a zjiš tě­ né výsledky velmi blízké skutečnému stavu, tak údaje o početnosti jsou vzhledem ke způsobu života tohoto druhu pouze na úrovni "kvalifikovaných odhadů". Reálnou početnost je možné zjistit pouze na omezeném území kon­ trolou všech vodních ploch a toků na sněhové obnově. Na základě opakova­ ných sčítání touto metodou na Třeboňsku, Jindřichohradecku a Havlíčko­ brodsku a s použitím výsledků sčítání šumavské a beskydské populace odhadujeme celkovou početnost naší vydří populace na 600 - 700 jedinců . Přestože se oproti počátku 90. let jedná o 70 - 80 % nárůstu populace je tuto možné stále charakterizovat jako izolovanou, nepřesah uj ící včetně rakouské (200 - 300 jedinců) a německé (50 jedinců) části populace početnost 1000 jedinců.

Historie a současnost vydry říční na severovýchodní Moravě a ve Slezsku Základem každého programu na ochranu ja­ kéhokoliv živočicha je, znát jeho aktuální stav rozšíření a početnosti. V rámci Progra­ mu ochrany vydry říční v oblasti severový­ chodní Moravy a Slezska se zde proto prová­ děl pravidelně terénní průzkum od roku 1993 do roku 1996. Z dřívějších let byly známy in­ formace o výskytu vyder zhruba z období 1945 až 1960 a potravě z let 1960 a J961 z oblasti Moravskoslezských Beskyd, které v roce 1963 publikoval Havlas. Z archivních materiálů čerpal pro svou práci o výskytu a vývoji rozšíření vyder na Moravě a ve Slezsku v roce 1984 Hošek. Dalšími příspěv­ ky k poznání stavu vyder na řece Olši jsou pravidelná pozorování Wróbla od roku 1960. V letech 1993 a 1994 se mapování výskytu pobytových značek zaměřilo převážně na území CHKO Beskydy a okolí. V prvním ro­ ce se prověřilo celkem 145 km toků, v násle­ dujícím již 238 km a v roce 1995 dokonce 377 km, jelikož se prováděl průzkum i v CHKO Poodří a na mnoha dalších úsecích řek mimo chráněné oblasti v povodí řek Mo­ Pomi1leme-li lov vydry pro její kvalit1lí kožeši­ je jedillým důvodem jej{ho prollásledová1lí a hubení od středověku až do současllosti kOIl­ kurenčllí vztah mezi rybářem a vydrou. Foto Jaromír Zumr 1IU,

V tomto smyslu se naše údaje rozcházejí s čísly uváděnými ve statistikách ry­ b ářů, která jsou oficiálně používána jako údaje ministerstva zemědělství. Na­ příklad jen na území jihočeského regionu uvádí Če ký rybářský svaz výskyt I 710 vyder a na rybnících obh ospodařovaných Rybářstvím Telč a.s. deklaru­ je ředitelství této organizace počet 500 kusů zvířat. Tyto údaje jsou nadhod­ noceny hned ze dvou důvodů současně. Vysoká čí sla a údajné přemnožení podporují požadavek rybářů na regulaci početnosti a zároveň jsou nadsazené údaje důsledkem neznalosti biologie a způsobu života vydry. Pobytové znaky zj i štěné kontrolou na několika lokalitách bývají vždy interpretovány jako dů­ kaz přítomnosti několika zvířat. Není zohledňována sku tečnost, že vydra bě­ hem jedné noci může urazit vzdálenost až 30 km a navštívit přitom několik rybníků, že teritoria jednotli vých zvířat mají rozlohu několika set čtverečních kilometrů atd. Dlouhodobé telemetrické sledování dvanácti označených vy­ der přineslo v tomto směru řadu zajímavých poznatků . Jeden ze sledovaných samců například v období od listopadu do března navštívil přes padesát ryb­ níků na území tří okresů. Teritoria samic bývají menší a překrývají se s terito­ rii samců. Námi sledované samice kontrolovaly území 50 - 150 km2 s 15 - 20 rybníky. V zimním období dochází ke změnám teritorií v závislosti na potrav­ ní nabídce a na lokalitách s výrazně dobrou potravní nabídkou může být teri­ torialita potlačena. 2

VYDRA ŘíČNí

----------------------------------------------------- ~'
Nejen rybou je vydra živa Pomineme-li lov vydry pro její kvalitní kožešinu, který je ve vyspělých ev­ ropských zemích již několik desítek let zakázán, je jediným důvodem proná­ sledování a hubení vydry od středověku až do současnosti konkurenční vztah mezi rybářem a vydrou. Ryba vždy představuje převažující složku vydří po­ travy. Desítky rozsáh lých potravních studií prokázaly, že složení vydří potra­ vy je především závislé na potravní nabídce a ročním období. Obecně platí, že vydra přednostně využívá kořist, která je ve vodním prostředí nejsnáze do­ sažitelná. To zamená, že v přírodně zachovalých podmínkách vodních toků, jezer a mokřadů v potravě převažují hojné a zároveň snadno dosažitelné druhy ryb, ryby nemocné či jinak handicapované a velkou měrou jsou zastoupeny i ostatní kategorie živočichů, např . hmyz, raci, obojživelníci, ptáci a savci. Za těchto podmínek je vydra významnou součástí ekosystému a má v ně m pozi­ tivní roli jakéhosi regulační prvku. Zcela odlišná situace vznikne na vodních tocích, kde v důsledku nevhodného hospodaření chybí původní druhové spektrum ryb a ostatních živočichů a záměrně je zde udržována stej n ověká, často přehuštěná obsádka jediného druhu . Tato situace bohužel nastala na vět­ šině našich pstruhových vod. Za těch to podmínek se vydra nutně stává kon­ kurentem rybáře a způsobuje na nepřirozen ýc h obsádkách výrazné škody. Po­ dobně je tomu na rybnících s intenzivním chovem jednoho či několika druhů ryb. I tady je škoda tím větší, čím více se rybník liší od ekologicky vyvážené­ ho, přírodě blízkého stavu. Nej novější výsledky potravních analýz z Třeboň ­ ska prokázaly, že v potravě se objevují přednostně menší velikostní kategorie a komerční ryba představ uje průměrně 50 % potravy, přestože v potravní na­ bídce zde jednoznačně dominuje.

Problematika škod Vydra říční bezesporu způsobuje na rybích obsádkách vodních toků a rybníků určité škody. Rybníkářská tradice vytvořila na části našeho území pro tento druh velmi vhodné životní a potravní podmínky, které umožnily existenci po­ pulace s vyšší početnos tí, než jaká je možná n apříklad na oligotrofních hor­ ských tocích. Již od středověku byla vydra na těchto umělých rybničních sou­ stavách, stejně jako řada dalších predátorů, pronásledována a hubena. V průběhu 20. století se postupně měni l pohled na ochranu přírody a vydra se stala ve většin ě zemí ch ráněný m druhem. U nás je chráněna od roku 1947 a její ochrana byla až na výjimky dodržována především díky tehdejšímu státnímu vlastnictví zeměd ělské půdy a rybn íků. Velká většin a rybníků a jiných vodních ploch byla družstevním či státním majetkem a státní rybářské podniky tolerovaly škody způ sobené vydrou a vzhledem k celkové produkci ryb je považovaly za celkem nevýznamné přirozené ztráty. Změny ve vlastnických vztazích, které se odehrály v posled­ ních letech, přinesly do vztahu mezi vlastníkem a jeho případn ým konkuren­ tem nový rozměr. Většin a malých a středn ích rybn íků byla zprivatizována drobnými vlastníky, jejichž podnikání je vydrou mnohem zrani te ln ější než je tomu u podnikatelských subjektů vlastnících mnohahektarové výměry rybní­ ků. Nejproblémověj ší z hlediska škod jsou rybníky s výměrou menší než 1 ha, na nichž vydra dokáže v zimním období, kdy je predační tlak na rybnič­ ní obsádky největší , prolovovat pod ledem celou plochu rybníka včetně nej­ hlubších míst se zimující rybou. V této kategorii rybníků pak mohou ztráty dosáhnout 50 - 90 %. Množství takto postižených drobných vl astníků se v ta­ kových případech snaží uplatnit_ na nejrůznějších úrovních náhradu škod a obracejí se na ochranu přírody, okresní ú řady či ministerstva. Dříve nebo později se jim od přísl ušných úředn íků dostane informace, že dosud neexistu­ je možnost, jak získat náhradu škod. Poté již záleží pouze na charakteru a morálce toho kterého vlastníka, zda se smíří s faktem, že část jím vyprodu­ kovaných ryb je zkonzumována vydrou , a na chov ryb za těchto podmínek rezignuje, nebo sáhne po násilných metodách jak s vůj majetek ochránit. Sku­

~~E;rr
W~~l1~Dllufi®~

ravy a Odry. Na základě průzkumů se odha­ dovala početnost vydcr v této oblasti do 20 ks adultních jedinců. Nejvyšší početnost výskytu byla dlouhodobě registrována v hor­ ním toku Olše po město Třinec a jejích příto­ cích Lo mné, Hluchové, Kopytné a Tyrce. Mezi trvale obsazené toky patří rovněž Mo­ rávka a Ostravice po Frýdek-Místek s přítoky a Vsetínská Bečva s přítokem Senice. Ostatní kontrolované vodní toky jsou vydrami nav­ š těvovány ojediněle. Zajímavé je, že v po­ sledních letech nebyl zaznamenán výskyt vy­ dry v samotné řece Odře, ač charakter břehů s ' doprovodnými porosty, její zarybněnos t a hydrologické poměry, zejména na území CHKO Poodfí, se jeví jako optimální. O adaptaci vyder na silné antropogenní ovlivnění původních biotopů svědčí fakt, že bývají pravi delně zjišťovány pobytové stopy v areálu Třin eckých železáren, jimiž protéká Olše. Každoro čně se rovněž analyzoval ode­ braný trus ke zj i ště n í potravy vyder. Rozbo­ rem 155 v zorků trusu bylo zjištěno, že zbyt­ ky ryb (o délce těla 10 - 40 cm) obsahovalo 97 % vzorků, zbytky žab 14,1 %, ptáků 6,5 % a zbytky savců 1,6 % vzorků. Završením tříletého intenzivního mapování byla v zi m ě 1996 rozsáhlá mezinárodní te­ rénní akce na rozhraní tří států - České re­ publi ky, Slo venska a Polska na ploše 8 186 km2 v povodí řek Odry a Moravy na území České republiky , Váhu na Slovensku

Vydra může běh em jedné IlOci urazit vzdále­ Ilost až 30 km a Ilavštívit přitom lle'1wlik ryblli­ ků. Teritoria jedllotlivých ZVlrat tak mohou mít rozlohu i lle'1wlika set kilom etrů čtverečních. Foto Eduard Studllic'Ka

VYDRA ŘíČNí

3

tečnost, že čtyři z osmi vyder sledovaných pomocí telemetrie v j ihočeském regionu bylo usmrceno člověkem svědčí o tom, že k poslední z možností se bohužel uchýlí řada vlastníků . Škody způsobené vydrou na rybích obsádkách rozlišují rybáři do tří katego­ rií. Škody vzniklé přím ou konzumací ryb, škody zpúsobené údajným nadby­ teč ným zabíjením ryb, kdy velká část ulovených ryb není konzumována a ko­ nečně takzvané druhotné škody, nepřímo zpúsobené vydrou vyrušením zimujících ryb. Denní spotřeba potravy u dospělé vydry činí prů měrně 1 kg. Při 50 % průměrném zastoupení komerčně významných druhů ryb v denní dávce je tedy při odhadu škod nezbytné kalkulovat s denní spotřebou 0,5 kg. Škody způsobené nadbytečným zabíjením jsou zřejmě z emotivních důvodů všeobecně nadhodnocované. Za desetiletou praxi jsem se s tímto případem setkal pouze dvakrát, oba případy však vyvolaly velice bouřlivé reakce vlast­ níka. Za normálních okolností si žádný predátor nemúže dovolit plýtvat ener­ gií lovem "pro zábavu" . Dvojnásob to platí pro predátora živícího se energe­ ticky méně vydatnou kořistí, navíc ve vodním prostředí, v němž mu hrozí tři advacetkrát vyšší ztráty tepla než na souši. K nadbytečnému lovu však mů­ že doj ít za situace takzvaného "kurníkového efektu", kdy se vydra dostane do přep lněné sádky nebo jiného prostředí s nadměrnou rybí obsádkou a ve stavu jakéhosi stresu zabíjí ryby ko lem sebe. Ještě více diskutabilní jsou tzv. dru­ hotné škody, které jsou většinou rybářú u váděn y jako hlavní součást škod způsobených vydrou . Pod ledem lovící vydra údajně vyruší zimující ryby, které následkem toho začnou být aktivní a ztrácejí většin u energetických re­ zerv. Zesláblé ryby pak přimrzají k ledu nebo j sou náchylné na nejrůzněj ší onemocnění. Tuto léta tradovanou teorii je s tejně tak těžké potvrdit jako vy­ vrátit. Podle našich zkušeností s krotkou vydrou lovící pod ledem, je inaktiv­ ní ryba, jako např . kapr, rušena lovící vydrou stej n ě málo jako běžn ým brus-

Na pokraji krajiny Lukáš

Vlček

Je smutno,

když tupé svět lo poslední hřeby přitlouká, kam deštím sám, i krajina se klopýtá

a Z nebe klíní pouta.



Ta zem zam bez konce, ta děsí

a kamenitý klín

ne viděn ě trošku za troškou lltvořivší tišesUn

a na návrší prázdn ý stíll. ..

Vrat' se,

j e tu smutno,

smutno do rovin.

a Visly v Po lsku. Účelem bylo zjistit, v co nejkratším časovém úseku a při vyšším počtu m apovatelů, současný stav rozšíření vydry a její potravní nároky v tomto trojmezí. Na 81 tocích o celkové délce více než I 500 km a dvou jezerech bylo navštíveno a zkontrolo­ váno v průběhu šesti dnů 488 míst - převážně mostů. Terénním průzku m em se potvrdil cel­ kově stejný výskyt vydry v porovnání s dří­ vější mi výzkumy na území všech tří států. Z 56 odebraných vzorků Husu v povodí řeky Vi sly a Váh u obsahovalo 84 % sedm druhů ryb o délce těla 10 - 25 cm, 4,5 % zbytky žab, 7 % p t áků , 1,8 % savců a zbytky raků 3,6 % vzorků. Trus z území České republiky nebyl sbírán vzhledem k tomu , že potravní rozbory sbíraného trusu zde již byly provede­ ny v dřívějších letech. Výskyt vyder na území České republiky v oblasti severovýchodní Moravy a Slezska tvoří z evropského měří tka západní okraj vý­ chodního vydřího areálu zasahujícího ze Slo­ venska a Polska. Vydry v této okrajové čás ti populace nejsou pří li š početné a nedochází zde k výrazné reprodukci, a tím rozšiřová n í populace sm ěrem na západ.

Petr Grendziok

Řada poměmě jednoduch.vch technických a managementových opatření použitých na vhodném místě a čase dokáže výrazně omezit škody způsobené vydrou. Foto Jaromír Zumr

4

VYDRA ŘíČNÍ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!9Ir(!D!l1Jfi
lením na ledě rybníka. Obojí však často poslouží k zdůvodnění ztrát způsobe­ ných ve skutečnosti kyslíkovým deficitem, poklesem pH vlivem jarních sně­ hových vod či z jiných dů vodů. Ještě více diskutabilní jsou takzvané druhot­ né škody, jejichž důvody jsou rybáři těžko zjistitelné, ve většině případů způsobené nesprávným hospodařením.

Existuje

.. _

•

e

~

•

. .'

. .. . ..

... '. . .

\J'Cl~fI:qDUui1®~

.

Miroslav Hule

řešení?

Jednoduchý a rychlý způsob jak vyřešit tento citlivý a komplikovaný problém a zajistit koexistenci vydry a rybníkářství neexistuje. Regulaci p očetnosti , prosazovanou rybáři a navrhovanou i technokratickými úředníky ministerstva zemědělství, je třeba vzhledem k izolovanosti naší vydří populace, celoevrop­ skému významu tohoto druhu a legislati vě Evropské unie, která by pro nás měla být závazná, jednozn ačně odmítnout. Ocitli bychom se po boku Albá­ nie, mezi několika málo zeměmi, kde je možné lovit tento symbol Bernské konvence o ochraně d ruh ů. Jedním z nejdůležitěj šíc h kroků pro vyřešení tohoto problému v dlouhodobé perspektivě bude h l av n ě výchova a osvěta, zaměřená nejen na rybářskou ve­ řejnost, ale především na mladou generaci. Cílem výchovné kampaně by mě ­ lo být vytvoření kvalitativně nového vztahu člověka k živočichům nepřin áše­ jícím zjevný užitek nebo j eště dnes označovan ým za škodnou zvěř. Tuto změnu není možné u skutečnit v jediné generaci a věřit v ni vyžaduje jistě vel­ ký optimismus. Určitou redukci problému, ne však jeho úplné vyřešení, přin ášej í některá pre­ ventivní opatření. Například využitelnost nej různějších odrazujících prostřed­ ků, které by omezily pří tomnost vydry na nejvíce zranitelných lokalitách, je s ohledem na vysokou schopnost učení u vydry jen krátkodobá. Řada pomě r­ ně jednoduchých technických a man agementových opatřen í použitých na vhodném místě a čase dokáže vý razně omezit škody způsobené vydrou. K je­ jich širšímu uplatnění v praxi však zatím chybí vůle. Existuje ale opatření, které by jistě velkou měrou přispě l o k vyřešení problé­ mu škod, a tím i k praktické och raně vydry říčnÍ. Bylo by jím urychlené přij e­ tí zákona umožňujícího náhrady škod způsobených na majetku fyzic kých i právnických osob vybranými chráněnými druhy ž ivoč ichů. Tento zákon je již přes dva roky připravován ministerstvem životního prostředí, jeho prosa­ zení v meziresortních řízeních však bude velmi komplikované a konečné schválení v parlamentu je tedy zatím v nedohlednu. U řady druhů, kterých se navrhovaný zákon týká, existuje tedy reálné nebezpečí z prodlení a tyto se dí­ ky zdlouhavému legislativnímu procesu znovu mohou dostat mezi druhy ohrožené aktivním pronásledováním.

.'

Tajemné zimní lovy

...

.

..

.

..

,

Mou zimní řekou je Blanice. Kdysi mne k ní přivedl kamarád Oldřich. I když vy· růsta l v hla vllím měst ě, je pro mne vel­ kým znalcem a učite lem v myslivosti i ry­ ba řině. Spolu jsme prošli slovenské hory i šumavské potoky. Čekali na medvědy i na vydry. Pro neno byla Blanice "školní" vodou, když se učil na rybál'ské škole ve Vod'la­ nech. Na části jejího toku stejně jako na Zla tém potoce se mladí rybáři zaučují v prstruhal'ství. Tyhle vody vytékají ze šumavských lesli a slatí. Natřásají své zpěněné sukýnky v kamenitých korytech, aby níže napájely náhony starých mlýnů, ve kterých jsou dodnes perlorodky, a rozlévaly se v lu­ kách a blatech od Vítějovic až za Vodllany. Byl druhý svátek vánoční, odpoledne, když jsme mířili nejkratší cestou Z Volar k naší milované l'ece. Sněhu bylo po kole­ na, sypal se nám od nohou a jiskřil v mi­ lióllech drobných jehliček. Stopy zvěře zůstávaly hluboko v prašounu, louky při­ krývala bílá pdina až pod nos lesa, kde v tlustém bělostllém kožichu postávaly smrky. Plišla sněhová obnova a z té bílé záplavy vycházel jakýsi zvláštní šelest. Když jsme se na chvíli zastavili a pozorně naslou­ chali - slyšíme, jako by spousty křehkých sněhových vloček tichounce praskaly a jedna jehlička zapadala do druhé. Sestupovali jsme k ří(~ce s obavou, že bu­ de zacínovaná, že bude slepá, zamrzlá. Po chvíli nás však pl'ivítaly živé zvonky vody. Obtékalabalva//y s bílými čepicemi nasázenými na dně lesnatého údolí. Říčka žila, bíle - svátečně. Mezi sněhovým i kopečky se pohyboval podivný stín. Pak užjsme zahlédli štíhlou hlavu a huňatý dlouhý ocas, jež za vydrou klouzal jako měkké košťátko. Šelma se vlnila obrat//ě mezi kameny, na­ hlížela do mělkých t ůní - zkoušela štěstí, hledala pstroužky, ktdí by jí ulehčili zim­ ní hladovění. Putovala řekou, lovila. Chovala se přílišjistě a bylo jí lhostejné, že se za ní po břehu brodíme sněhem . Tančila vzhůru proti vodě, až nám zmize­ la u mostu a v padajícím soumraku. Vrátili jsme se zpět ke zřícenině hradu Hus na noc. V závětří zapadlého kamen­ Doupě

vydry říční ve vyšších strmých Kresba Magdale1!a Chumchalová

březích .

VYDRA ŘÍčNí

5

Ještě

stále ohrožená?

Jestliže se pokusíme objektivně zhodnotit, zda vydra říční dosud právem ná­ ležÍ do kategorie silně ohrožených druhů, je třeba stručně shrnout jednotlivé charakteristiky a negativní faktory, které ovlivňují dynamiku populace tohoto druhu. Pro přehlednost můžeme tyto faktory seřadit do tabulky, ve které bude hodnocena situace kolem roku 1990 (p o čátek záchranného programu pro vy­ dru) a situace současná.

Početnost

Poškození prostředí



1990

1999

350 - 400

600 - 700

výrazné následkem

v důsledku realizace krajinotvorných programů a samovolné revitalizaci dochází k mírému zlepšení stavu

vodohospodářských

úprav v předchozích desetiletích Znečištění

zjištěno

vysoké zatížení ryb i vydřích tkání PCB, chlorovanými uhlovodíky a těžkými kovy, hodnoty přesahovaly evropské

prostředí,

omezení zeměděl ské a průmyslové výroby vede k pozvolnému zlepšování kvality prostředí i vodních toků, jde však o jev přechodný

průměry

Přímé

pronásledování

bylo zjištěno jen výjimečně

Autoprovoz

podílí se na mortalitě se vzrůstajícím trendem: 1990 5 ex. gex. 1993 1995 13 ex. 1998 16 ex.

stalo se závažným problémem, soukromí majitelé rybníků si tak chrání s vůj majetek

I

vzhledem k rychlému nárůstu provozu a výstavbě nových rychlostních komunikací negativní význam autoprovozu roste

Čtenář si j istě sám udělá názor, zda vydra říční právem patří na seznamy

ohrožených živočišných druhů , či dá za pravdu těm, kteří s již tolikrát vy­ bohorovností volají po regulaci stavů údajně přemnoženého druhu.

mstěnou

Aleš Toman - vedoucí Stanice ochrany fauny v Pavlově,

6

•

přední český

odborník na vydru říč ní

ného zdiva jsme nastlali smrkové chvojí, upevnili celty a zčásti je zakryli snlhem. Zima nebyla - přesto nám před úkrytem hořel malý oheň. Jeho rudé plameny pro­ šlehávaly do fialové tmy, pod mohutnými modříny táhlo soví ticho. Ráno nás, do bíla vyspalé, přivítaly vrá­ ny. Jako černé loupežnice, jako truchlivá předzvlst toho dne křížkovaly nad řekou, posedávaly po holých jasanech a olších a čekaly, jaká náhoda je dnes uživí. Říčka se choulila do snlhu, jen tu a tam blýskala zrcátka vody. Zprava přes kame­ ny přicházely stopy. Snad se vracela naše včerejší vydra ... A najednou frrrrr r... před námi letll sko­ rec. Bílou náprsenku, černý frak - prole­ toval se tu důstojnl před námi jako maji­ tel zimního království. Skorec je pilný, houževnatý pták. Jeho ži­ vlem jsou p eřeje a kamenné převisy, pod kterými si v řece staví hnízda. Znamenitl se potápí. Je jako malá křídlatá vydra. Ta velká huňatá s fousky musela jít nlkde před námi. Podle stop bylo zřejmé, že se k ní přidala ještl jedna - menší. Stopy se navzájem přibližovaly, proplétaly a odda­ lovaly, jak obl táhly korytem a hledaly. Hledaly tůně, slídily čenichy - pásly po rybách, až je konečn l našly. V zátočinl pod kamennou stlnou se voda rozlévala za nízkým balvanitým prahem. Tam pst­ ruzi objevili potravu i svůj kryt. V představách jsme vidlli, jak zde vydry vedle sebe loví, vzhů ru proti proudu i pod skalkou. Jejich štíhlá svalnatá tlla pro­ plouvala ledovou vodou a jen se štlstím chytala hbité vydUené pstrouŽky. Že byly úspěšné, o tom jsme nepochybo­ vali. Okolo vody na sešlapaném sně.h u zůstaly zbytky hostin)' a karmínové skvrny rybí krve. Byli to znamenití lovci, kterým je předem odpuštlno. Dokonce jsme měli Z jejich úlo vků radost. Vždy!" odchovat milióny pstruh ů v úmělých líhních není dnes žád­ ný problém. Ale zachránit pár vyder, těch p ůvabných vodních šelem, které si dove­ dou hrát jako malé děti, to už je věc dale­ ko těžSi . Popohnali jsme skorce zase kousek dál po proudu. Zasněžená hradba lesa pohl­ covala zurčení vody. Vrány se smýkaly naá údolím a vykřiko valy do chladného jiskřivého vzduchu. Vykřikovaly smutnou zvěst. Vykřikovaly o smrti, ktero u rafinovanl vymyslel člo ­ vlk.

VYDRA ŘíČNí _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ __ ~~9[r(jDUnfi
Vydra na Slovensku

Ján Kadlečík



Vydra riečna (Lutra [utra) je spolu s ostatnými druhmi vydier živočíchom,

ktorému sa v ostatnom desaťročí venuje vačšia pozornosť ako iným semia­

kvatickým cicavcom. Je to jednak preto, že ich stav vo viacerých častiach

sveta je kritický, neznámy alebo už patria medzi vyhynuté ži vočíchy, ale aj

preto, že sú určitým indikátorom stavu prostredia, ktoré obývajú a sú popu­

lárnym a vďačným objektom pozorovania a skúmania.

Za posledné desaťročie sa zlepšili znalosti o vydre riečnej aj na Slovensku,

kde vo vačšine územia (snáď okrem východného a niektorých častí stredného

Slovenska) boli poznatky o stave, trendoch a ohrození populácie len útržko­

vité a neúplné. Systematický výskum vydry riečnej na Slovensku sa začal aj

na podnet známeho zoológa a ochranára Dr. J. Voskára, ktorý v sedemdesia­

tych rokoch spracoval pomerne podrobne územie vtedajšieho Východoslo­

venského kraja metódou "per pedes" na rozdiel od dovtedy prevažne využí­

vaných dotazníkových metód zisťovania distribúcie vydier. "Akcia vydra" na

Slovensku sa začala koordinovane s českými kolegami a úspešná spolupráca

naďalej pokračuje bez ohradu na rozdelenie štátov. Príkladom sú spoločné ak­

cie v teréne aj spoločné vydávanie špecializovaného bulletinu Vydra od roku

1991.

Dóležitým impulzom pre zintenzívnenie aktivít pri mapo vaní a ochrane vy­

dry bolo aj vydanie Akčného plánu IUCN pre ochranu vydier v roku 1990,

ktorý sa stal východiskom pre smerovanie stratégie ochrany vydry na Sloven-

Musel dobře znát zvyky těch dvou loví­ cich vyder, znal dobře jejich stezky i sklu­ zy, jimiž se pouštěly do ledové vody za

obživou. A jednu z nich dostal.

Utopenou vydru, chycenou v železech,

neustále česal vodní proud. Omýval její

mrtvé tělo. Řeka se loučila.

Užaslí, nešt"astní, bezmocní vztekem jsme

vodní šelmu vytáhli na promodralý sníh ­ ztuhlou, zplihlou.

Jaký člověk mohl tohle udělat?

Clověk - šelma! Lstiv.ý lovec, bezohledně

jdouci za kořistí. Pytlák, jenž určitě znal

dobře přírodu, ale nedokázal ji chránit

a milovat.

Skorec v černém fráčku mi rázem připo­

mínal funebráka. Poletoval nad řekou

slavnostně vážně i děsivě.

Nad Ilím, nad bílými vrcholky smrkLi, roz­ hazovaly své černé křížky vrány.

Vydří stopou

Jan Lacina

V dávných dobách dobrodružného chla­ peckého slídilství jsem ve staré truhle na naší půdě objevil kožešinovou čepici z krátké a husté srsti. Byla to pravá vy­ drovka, taková, jakou nosívali v časech průzračných a divočícich řek mlynáři. Dověděl jsem se, že čepice je dědictvím po pradědečkovi, který přišel koncem mi­ nulého století do Tišnova z Rožnova pod Radhoštěm. Kožešina byla prožraná od molů a brzy skončila v kamnech. Bylo mi to moc líto. Představoval jsem si totiž, ža až dosáhnu požehnaného věku svého pradědečka, budu stejně jako on sedávat v houpacim křesle s vydrovkou na hlavě a s dlouhou dýmkou v ústech. Kramaření v tajemném šeru půd jsem br­ zy vyměnil za dobrodružnější toulky pří­ rodou. Už jsem netoužil po vydří čepici, ale po setkání s živou vydrou. Právě ml­ havá vidina plaché vodní šelmy ve mně dozrála v symbol zdravé krajiny. Pátral jsem po vydřích stopách na březích mno­ ha krásných potoků a řek. Samozřejmě,

Původllí ObÚlst rozšířell í vydry říč"í patřila k lIejrozsáhlejším areállim mezi suchozemský­ mi savci. Zahmovala celou Evropu, Asii včet­ lIě Japollska a sever Afriky. Foto Aleš Tomall

~~9rr(jDllufi
VYDRA ŘíČNí

7

sku. Dlhodobý program výskumu a ochrany vydry riečnej na Slovensku rieši a koordinuje predovšetkým gestorská skupina Slovenskej agentúry životného prostredia - Centra ochrany prírody a krajiny Banská Bystrica. V jeho priebe­ hu sa podarilo zmapo vať vačšinu územia SR (ale aj priJahlé časti okolitých štátov) a zhodnotiť stav popul ácie vydry a boli aj navrhnu té opatrenia na jeho zlepšenie . Pre mapovanie vydier je expertnou skupinou IUCN pre vydru od­ poručen á štandardná metóda mapovania v štvorcoch a 600 metrových úse­ koch, my sme však v mnohých prípadoch urobili oveJa podrobnejšie mapo­ vanie prejdením celých tokov v urči to m povodí s vyhJadávaním pobytových znakov a osvedčilo sa organizovanie tzv. "táborov" s viac-menej stálou sku­ pinou skúsených terénnych spolupracovníkov, členov gestorskej skupiny pre vydru . Vo vybraných modelových povodiach sa vykonáva aj pravidelné zim­ né spočítanie vydier podfa stap na snehu (napr. v povodí Turca, v Tatranskom národnom parku, v národn om parku Poloniny, v CHKO Horná Orava, CHKO BR PoJana) . V porovnaní s celoštátnym prieskumom vydry vykonaným dotazníkovou me­ tódou v 70. rokoch Hellom a Cimbalom nebol našim prieskumom zistený ústup vydier z niektorých oblastí a naopak, boli overené nové lokality s dob­ rou denzitou populácie. Životaschopné popul ácie vydry sa zachovali predovšetkým v páse pohorí, kotlín a údolí riek severného a stredného Slo venska, v povodí horného Váhu, hornej Nitry, Hrona, IpJa, Slanej, Hornádu, Bodrogu, Popradu a Dunajca, ale aj v povodí dolnej polovice slovenského úseku Dunaja. Tu však bol a vydra zistená len na dolných úsekoch vačších prítokov, v kanáloch a na hlavnom to­ ku od Gabčíkova (areál vydry v tejto časti pravdepodobne zasahuje len do 30 km se verne od hlavného toku). Naopak, vydra nebola zatiaJ zistená v ní­ žinných a pahorkatinných oblastiach a pohoriach juhozápadného a juhový­ chodného Slovenska s rozvinutým priemyslom, intenzívnym poJnohospodár­ stvom a infraštruktúrou. Limltujúcim faktorom výskytu vydry na stredných a dolných tokoch veJkých riek je znečis ten i e tokov a bariérový efekt technic­ kých diel a stavieb. V rámci doterajších výsledkov prieskumov boli predbež­ ne identifikované i reálne a potenciálne koridory pre migráciu šírenie vydi­ er pri prirodzenej rekolonizácii území podIa koncepcie "Európskej siete .vydrích biotopov" navrhnutej predsedom expertnej skupiny IUCN pre vydru Clausom Reutherom. CieIom koncepcie je podporovať a prísne ch rániť jest­ vuj úce vydrie populácie a zabezpeč ovať obnovu biotopov tak, aby bola mož­ ná voJná výmena jedincova génov a prirodzené šírenie vydier bez náročn ých a nákladných umelých reštitúcií ("reintrodukcií"). Prvé výsledky koncepcie sa prejavili v urči tom zjavnom trende šírenia vydier v Európe, ktorý mažeme regis trovať aj na Slovensku. Je však otázka, nakoJko je súčasné zlepšovanie situácie v prírodnom prostredí dasledkom ekonomických ťažkostí a nakoJko cielenej environmentálnej politiky. Pravdepodobne ho však mažeme považo­ vať za prechodný stav a postupné zvyšovanie produkcie, zlepšovanie životnej úrovne a budovanie infraštruktúry so sebo u prinesú ďalšiu intenzifikáciu po­ Inohospodárstva, zvyšovanie počtu automobil ov a cudzorodých látok v prost­ redí. Predpokladom úspechu koncepcie je revitalizácia tokov, obnova pobrež­ nej vegetácie a mokradí a naj ma čistenie odpadových vad, resp. znižovanie rozsahu znečistenia. Populácia vydry na Slovensku ako zdroj pre znovuosídIovanie území, z kto­ rých ustúpila, alebo kde je hustota populácie vydry nízka, teda predovšetkým na západ od Karpát, má význam, ak sa odstránia existujúce bariéry predov­ šetkým na strednom a dolnom Váhu, v hornej časti slovenského úseku Duna­ ja a v povodí dolnej Moravy. Pre vzájomnú cezhraničnú komunikáciu a posil­ ňovanie populácie vo východnej časti Českej republiky má význam najma súvislý areál západokarpatskej populácie severného Slovenska a juhovýchod­ ného Pofska, ktorý zasahuje až do Beskýd a je jadrovým územím rozšírenia vydry v tejto časti strednej Európy. Žiadne znaky prítomnosti vydry sme zati­ aI nezistili v pohraničnom území Bielych Karpát, kde hrá úlohu pomerne ma­ lá výdatnosť a úživnosť tokov, ich výrazné znečistenie, zásahy do Váhu ako . hlavného toku v tejto oblasti, snáď i intenzívna doprava v podhorí a iné zatiaI

a

8

Vydra

říČ"í.

Kresba Magdalena Ch umchalová

že i na podbeskydskoll Bečvu, z níž prav­ pocházela pradědečkova če ­ pice, jsem se vydal. Ale ani tam nebylo po vydrách stopy. Vnikl jsem do ještě divočejších krajin a měl št ěst í. Jednoho červencového dne jsem v němém úžasu hleděl na dvě nád­ herné šelmy, slunící se na balvanech up rost řed bystřinn éh o toku Hornádu. Byl to zážitek stejně vzrušující a vrcholný, ja­ ko první setkání s vlky či s medvědem. . Zažil jsem i smutné setkání s uhynulou vydrou na břehu B ělé pod K riváněm, do­ konce i se zkrvaveným zvíi'e tem, které umlátil zlostný gazda motykou, protože mu chodilo na kačeny. Dlouze jsem sedá­ val na v rb ě, na chýlené přes Hamerský potok u Jindřichova Hradce. Na bi'ezích roztroušené hromádky rybích šupin a kostí byly jasným důkazem, že i tady vydl)' dosud žijí. A třebaže jsem se jich n edočkal, i tak jsem byl blažený z pozná­ ní, že i v kultivované krajině může mít plachá šelma spolu s lidmi svůj domov. Svůj domov si zřejmě znovu našla i na Bečvě. Do pradědečkova rodného kraje jsem se po letech vrátil, abych mapoval řeku, přetvořenou povodní. Tam, kde se donedávna vinul tok v úzkém upraveném korytě, strhl běsnící živel blehy do široka a obnažil štěrkové lavice. V jejich pro­ hlubních se vytvořily klidné laguny s po­ četnými hejny ryb. V bahnitém lemu zů­ staly otištěny řetízky důvěrně známých vydřích stop. Z proutí vyvrácené vrby nad lagunou se zvedl modrý ledňáček se stříbřitou rybkou v zobáku. Hned vedle se z valounů vrhali do bystřinné/w toku hnědobílí skorci. V té chvíli jsem pocho­ pil, že povodeň nebyla jen ničivým ži­ vlem, ale také velkolepým revitalizačním děpodobn ě

činitelem,

znovuvytvářejícím

příhodný

domov rybám, vydrám i ledňáčkům . Pod horizontem zasněžených Beskyd jsem si vzpomněl na pradědečkovu vydrovku a toužebně si přál, aby již nikdo takovou čepici nenosil.

VYDRA ŘíČNÍ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \)usn::OD!lufl®~

neznáme faktory. Urči tú bariéru pre prepojenie podunajskej populácie s po­ vodím Moravy predstavuje pohorie Malých Karpát, mestská aglomerácia Bratislavy a intenzívne využívaná, premenená, urbanizovaná a pomerne hus­ to osidlená Podunajská rovina a Trnavská pahorkatina. Toky v týchto územi­ ach boli z vačšej časti upravené, bola odstránená pobrežná vegetácia a sú tiež sil ne znečistené, mokrade boli odvodnené a narušený bol celkový vodný re­ žim. Neposkytujú dostatok potravy a úkrytov pre potenciálne šírenie a migrá­ ciu vydry a nenašli sme tu zatial žiadne znaky prítomnosti vydier. Bariérový efekt vodného diela Gabčíkovo, iných vodných stavieb a vefkých miest sa pravdepodobne (podľa výsledkov našich prieskumov i akcií maďarských ko­ legov) prejavuje aj na maďarskej strane Dunaja na Malom Žitnom ostrove a Mošonskom Dunaji. Negatívne boli aj výsledky našich prieskumov na Zá­ horí a v povodí rieky Moravy, aj keď sporadický výskyt vydry v tejto oblasti naznačujú informácie spolupracovníkov a poznatky rakúskych kolegov, ktorí majú nové nálezy vydrích značiek z prihraničného územia Moravy a uvažujú o posilnení tejto malej populácie ume lým výsadkom. Tabulka 1.: Niektoré pn1dady výsledkov prieskumov vydry lIa Slovellsku

Oblast

Rok prieskumu

SZ Slovensko

1996

238

JZ Slovensko

1994-1998

370

13,0

Kadl ečík

Povodie IpTa Povodie Ondavy

1996 1997

43 63

65,1 85,7

Urban & Kad lečí k 1996 Budayová & Kurty 1998

Strážovské vrchy

1998

72

41,7

Kad lečík,

112 180

73,2 50,0

Benda 1998

82

46,3

Urban, Tučeková unpubl.

PoTana Biosphere Reserve 1996-1997 Povodie horného Hrona 1996- 1998 Krupinská planina

1997- 1998

Počet % pozitív. Zdroj

kontrol. miest miest

37,0

'Grendziok, Korňan & Lojkásek 1998



1998

Urban unpubl.

Urban unpubl.

PodTa posledného návrhu červenéh o zoznamu cicavcov Slovenska bola vydra riečna klasifikovaná ako zranitelný druh (Vu lnerable). Zdá sa, že jej nároky na biotop nie sú také vysoké ako sa všeobecne predpokladalo (napríklad vyu­ žívanie na pohTad suboptimálnych habitatov - kanálov a organicky znečiste­ ných tokov v nížinnej pofnohospodárskej krajine), d6ležitá je však absencia chemického znečis tenia a nadmerného vyrušovania. Popri znečisten í a deštrukcii prostredia vydru vo vačšine rozvinutých krajín ohrozuje naj ma automobi lová doprava. Zo 100 známych prípadov mortality vydry na Slovensku od roku 1957 bol o 58 prípadov zaznamenaných od roku 1990. Pritom vyše 60 % z nich tvorili úhyny vydier na cestách (tab. 2). Opat­ renia na obmedzenie kolízií vydier s automobil mi sú finančne velmi náročné (súvislé oplotenie, podchody, úpravy premostení) a v prvom rade je potrebné riešiť najkritickejšie úseky ciest. K takým patrí napríklad diaInica medzi Ru­ žomberkom a Hybe na Liptove, kde bolo len v rokoch 1994-1998 zazname­ naných dvanásť úhyn ov vydier pod koles ami áut (registrovaný je však len zlomok skutočnej mortality). Pretože táto dialnica bola vybudovaná pri vod­ nej nádrži Liptovská Mara a križuje viacero tokov využívaných vydrou v jad­ rovej časti jej areálu, je klasickým príkladom nevhodného riešenia stavby ta­ kéhoto typu, ktorý nebral v6bec do úvahy potreby živočíchov a ich migrácie. Nevhodné premostenia bez vhodných podchodov a bez oplotenia sú trvalou pascou pre mnohé malé i vefké cicavce a budú dlhodobo p6sobiť na zvyšova­ nie neprirodzenej mortality viacerých živoČíchov. K tomu prispieva zvyšujúci sa počet áut a rýchlosť jazdy. Najkritickejšie úseky diafnice Dl s n ajvačším počtom kolízií boli v minulých rokoch označené neštandardnýrni dopravnými značkami upozorňujúcimi vodičov na možnosť stretu s vydrou a boli oplotené s riešením možnosti prechádzania popod cestu. Ůalšie rozsiahle investície sú však potrebné v iných kritických úsekoch.

~'U9rr'\lDil1)Ů<8ťl

Ohlédnutí za vydrou UprostFed zimy, kdy teplota dosahovala mrazu než Ja' pod nulou a kdy voda v rybnících byla překryta mocllou vrstvou ledu, zůstávala v širém okolí jen jediná otevFená hladina vody. Její proud v lÍz.kém ale hlubokém kary tll strouhy pomalu plynul a prodíral si cestu mez.i námrazou, která se vytvářela při březích a na dně tohoto toku. Bylo vcelku pošmourné počasí. Slunce Ile­ svítilo, bylo pod mrakem a všude se válela jakoby mrazivá mlha. A bylo ticho. Náhle se však ozvalo jemné zašumění vody a mezi ledy se objevila vydra. Následovalo však další zašumění a druhá, o poznání menší vydra se vyhoupla na led. Ticho zimní pN­ rody bylo na krátkou dobu přerušeno zprvu podivným chraplavým pískáním, po chvíli cákáním vody a křupáním sněhu. Hravá ho­ nička ve vodě i na pFiléhajícím ledu netrva­ la dlouho. Po chvilce lIa ledě zústalo jen mládě. To se chvíli procházelo po ledě, pak na bFehu zkolltrolovalo značkovací místo a nakonec huplo do ledové vody. A opět se v zimní krajině rozhostilo ticho. Lidem je tato kunovitá šelma většinou dob­ ře známa. Pozorovat vydru v přírodě však pa tří k vzácným okamžikům. Jsou to obvy­

kle jen náhodná setkání, často trvající jen

n ěkolik vteřin . Vydry žijí velmi skrytě,

a obrázek o jejich přítomnosti a činnosti si

proto můžem e udělat většinou jen pros třed­

nictvím jejich Slop, značek a dalších podob­

n'ých nálezů.

Vydra patří bezesporu mezi nádherná zvířa­

ta. Lidmi je na jedné straně obdivována, na

straně druhé zatracována. V čem však spo­

čívá podstata tohoto rozporuplného vztahu?

Na tuto, ale i na mnoho dalších otázek do­

stane čtenář odpověď v knize Zdeňka Ve­

selovského, která se jmenuje příznač n ě

Vydra (Encyklopedie zvířat. Aventinum,

Praha 1998). Na 47 stranách knihy se střídá

text s množstvím barevných fotografií, kre­

seb, mapek i gra fů . Je obtížné vi dět text

knihy oddě l eně od obrazové přílohy. V kni­

ze je 50 vysoce kvalitních a v mnoha smě­

rech unikátních barevných fo tografií.

Ovšem je v ní i více než 35 propracovaných

kreseb, z nichž mnohé patří bezesporu k ta­

kovým, jimž k absolutní dokonalosti nechy­

bí téměř nic.

Text je vysoce odborný, přitom však psaný

fonnou, která je přístupná široké obci čte­

n ářů. Autor patří mezi před n í zoology

a mnoha lidem je již dobře znám ze svých

většího

Vydra

říČ"í.

Kresba Magdalena Chumchalová

VYDRA

ŘíČNí

9

Pri prieskumoch vydier sa preto venuje pozornosť aj konštrukcii mostov ako potenciálnych bariérových prvkov a zaznamenávajú a označ ujú sa mosty, ktoré nie sú vhodné pre prechod vydier (nemajú podmienky pre prechod ži­ vočíc hov "suchou nohou", čiže ich zvieratá obchádzajú cez komunikáciu). Tabufka 2. :

Príčiny

zaZ1lamenallej m ortality vydier /la Slovensku v rokoc" 1990-1998

automobilová doprava neznáma

príčina

35

utopenie

15

ulovenie

1

pes

3

náhodné poranenie

ubitie

2

Celkom

58

Doterajšie výsledky toxikologických analýz uhynutých vydier vo vačšine prí­ padov n enazn ačujú , že kontamin ácia orgánov vydier bioakumu latívnymi po­ lutantmi by mala byť príčinou ohrozenia vydrej populácie na Slovensku . Koncentrácia polychlórovaných bifenylov (PCB), ktoré sa považujú za jeden z najvýznamnejších faktorov ovplyv ňuj úcich prežívanie vydier v Európe, bo­ la vo vačšine prípadov nižšia ako 0,1 mg.kg't, čo je ovefa menej ako v mno­ hých západoeurópskych krajinách (ale napr. aj v Českej republike) a zlomok navrhovanej štandardy pre PCB , čo je 10 mg .kg,l . Vyššie koncentrácie niek­ torých ťažkých kovov a špecifických prvkov boU zistené len v niektorých vzorkách, napr. vysoká koncentrácia kadmia vo vydre z povodia Oravy, alebo rtuti v niektorých vydrách z priemyselných oblastí. Výskum vydry v ďalšom období sa musí s ú stred iť na systematické zisťovanie vplyvu chlórovaných uhfovodíkov a iných perzistentných environmentálnych kontaminantov, ale aj vodných stavieb a komunikácií na vydrie populácie a potravné reťazce, na výskum zloženia potravy vydry, vplyv predácie vydry na produkci u rýb v rybnikárskych oblastiach a na štúdiu m jej ekologických a biotopických nárokov. Pri ochrane vydry a jej stanoví šť sa v devaťdesiatyc h rokoch na Slovensku urobil kus práce na poli medzinárodnej i národnej legislatívy, bol prijatý nový zákon na ochranu prírody, zákon o posudzovaní vplyvov na životné prostre­ die, zákony a organizačné opatrenia na zníženie a kontrolu znečiste ni a a to­ xických látok, Slovensko sa stalo č lenom viacerých medzinárodných dohovo­ rov, bola vyhlásená národná alebo medzinárodná ochrana nad poče tn ými vydrími biotopmi. Aby sme však zabezpečili prežitie a rozmnoženie tejto perspektívnej stredoeurópskej populácie vydier, je prioritnou úlohou pre ďal­ šie desaťročie revitalizácia znehodnotených úsekov tokov, mokradí alebo ce­ lých povodí v rozsiahlych krajinných celkoch najma agrárnej a urbanizovanej kraj iny a eliminácia snáh o ďalšie zásahy do jadrových území rozšírenia vy­ dry na Slovensku.

dřívějších knih. Text knihy je doslova nabi­ tý informacemi, z nichž ty důl ežitější jsou ještě stručně uvedeny drobnějším písmem, často v rámečcích na barevném podkladě . Autor čtenáře neseznamuje jen s vydrou, ale v úvodní části knihy se zmiňuje i o ostatních kunovitých šelmách (Musteli­ dae). Vydrám je však věnována naprostá většina knihy. Čtenáři jsou zpočátku sezná­ meni se základní charakteristikou vyder a s některými zástupci žijícími ve světě . Po­ tom se au tor věnuje biologii i u nás žijící vydry říční (Lutra lutra). Postupně čtenáře seznamuje s pohybovými schopnostmi těchto mimořád n ých savců, s jej ich potrav­ ními nároky, s rozvržením denního i roční­ ho časového režimu, s rozmnožováním, vý­ chovou potomstva a v závěrečné kap itole v ě n uj e pozornost vztahu člověka k těmto šelmám. Autor je odborné veřejnosti navíc znám jako č lo věk zabývající se studiem chování živočichů a patří k zak l adate l ům věd n ího oboru etologie u nás. Je rovněž bedlivým pozorovatelem událostí v přírodě a velmi dobrým znalcem odborné literatury. Toto všechno se odráží v textu knihy. Proto v ní č tenáři naleznou spoustu až překvapují­ cích informací. Mnohé z nich jsou našim li­ dem předklá d án y písemnou formou vlas tně poprvé. Pozorný čtenář v knize nalezne od­ povědi na řad u otázek. Např. v čem spočí v á přiz působení se vyder životu ve vodním pro střed í, jak tyto šelmy loví, jaké jsou hlavní mechanismy výběru kořisti, proč patří k jed něm z nej hravějších živočichů, v čem v lastn ě spočívá význam her, proč je pro vydru tak důležité značkování, který ze smys lů mají nejdokonalejší a proč, kdy se rozmnožují, jak ml áďata vyder rostou a jak se rozvíjejí jejich fyz ické a psychické schopnosti? Uvedena je samozřejmě řada dalších zajímavých a velmi významných sku tečnos tí.

knihy je logicky věnována pozornost vztahu člověka k vydrám. Stručně je zde uvedeno v lastně všechno, co pro šelmy z tohoto vztahu vyplývá. Ne všem je tato hravá šelma sympatická. Autor jme­ nuje snad všechny d ů vody, které vedou u mnoha lidí až k nenávisti planoucí k vy­ drám. Nechci na tomto místě tuto skutečnost hodnotit. Chtě l bych však j ako jedn u z po­ sledních vět použít slova autora, se kterými se pl ně stoto žň uj i: "Doufám, že jednou na­ stane doba, kdy si uvědomíme, že plnohod­ notný lidský život závisí na mravních nor­ mách a na kráse, kte rou dnes většina lidí ve svém okolí p řestává vidět. Tehdy snad po­ chopíme, že nejen cena kožešiny a škoda na rybách, ale hravost, elegance a krása by mě­ ly rozhodovat o zajištění budoucnosti vydry na naší planetě" . Předkládan á publikace o vydře je bezesporu po všech stránkách velmi hezká a užiteč ná kniha, kterou lze k prostudování doporuči t snad všem lidem. Pevně věřím, že toto mo­ nografické dílo vyvolá nejen urč itou touhu k hlubším u poznání tohoto mi mořádného ži voč ich a, ale že p ři spěje i k jeho oc hran ě . V

závěrečné časti

patřičn á

•

RNDr. Ján

Ka d lečík

- gestor Slovenské agentury ži votního

pros tředí

pro vydru

říč ní

Pozná mka: O stanovisko ke škodám způs obovaným vydrou říč ní ry b ářs kým pod ni kům jsme požádali ře di tele a. s. Rybářs tv í Te l č. Slíbené materiály však redakce neobdržela.

10

Voj těch

Mrlík

VYDRA ŘíČNÍ - - - - -_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \J~Sn~Dil1lfi®~

První ekologická certifikace dřeva v České republice Martin Flora, Pavel Mauer Pro lesní hospodářství a obchod se dřevem na všech zalesněných kontinen­ tech je v posledních letech charakteristická intenzívní diskuse o označování produktů pocházejících z lesů obhospo dařovaných ekologicky vhodným způ­ sobem - o tzv. ekologické certifikaci lesních produktů. Tato diskuse se nevy­ hnula ani Evropě a tedy ani České republice, do níž se první obsáhlejší infor­ mace o certifikaci dostaly v polovině devadesátých let a ihned vyvolaly bouřlivou odezvu. Významná část české lesnické veřej no sti se zachovala zce­ la v souladu s jedním z Murphyho zákonů - pokud šlo o certifikaci v tropech, byli extrémními liberály a souhlasili s certifikací takřka jakéhokoliv tamního přírodního produktu, jakmile se však začalo hovořit o certifikaci na našem území, stali se z nich zarytí konzervativci, kteří něco takového považovali za naprostou zbytečnost. Jako nejčastější odůvodnění tohoto postoje jim poslou­ žila tvrzení "u nás přece máme kvalitní lesní zákon" a "jde o zbytečné nákla­ dy navíc".

Historie a princip certifikace Myšlenka ekologické certifikace lesních produktů vznikla v osmdesátých le­ tech našeho století ve snaze omezit bezohlednou likvidaci tropických pralesů a byla zaměřena na dřevo j ako produkt v této souvislosti nejvýznamnější. Za­ krátko ovšem její dosah přerostl hranice tropů a byl ro zšířen na všechny lesy severské a mírnéh o pásma. Jak již bylo naznačeno , sp očívá celý princip certi­ fikace v označován í produktů pocházejících z lesů obhospodařovan ých způ­ sobem, který zachovává jejich ekologickou stabilitu, příslušným rozlišovacím znakem. Posuzuje se při tom úroveň h o spodaření na jednotlivém uceleném le­ sním majetku, takže certifikátem jsou označovány všechny produkty získané v jeho rámci jako výsledek hospodaření, které budeme pracovně o zn ačovat za "správné". Tvůrci myšlenky certifikace vyšli z prastaré obchodní a společenské zkuše­ nosti, že nabídka je vždy funkcí poptávky, nikolív naopak. Jinými slovy, po­ kud existuje poptávka, existuje bez ohledu na všechny případné restrikce a sankce i nabídka. Asi nejlepším příkladem platnosti popsaného pravidla je trh s drogami. Jelikož pak jednou z příčin nadměrného kácení pralesů (a ja­ kýchkoliv lesů jiných) je snaha po dosažení zisku z prodeje dřeva, jevilo se jako vhodné regulovat nikoliv nabídku dřeva, neboť ta by existovala vždy v rozsahu zhruba odpovídajícím poptávce, nýbrž samotnou poptávku. Bude-li poptávka usměrněna tak, aby spotřebitelé při nákupu dřeva v co největším počtu preferovali to, které je certifikováno, bude na to nabídka reagovat tak, že se rozloha lesů obhospodařovaných "správným" způsobem zvětší. Záro­ veň tak budou do ·značné míry zmenšeny problémy vyplývající z vytváření přímých obchodních bariér, jejichž vznik by byl nezbytný při bezprostřední regulaci nabídky. Na první pohled jsou patrná přinejmenším tři úzká místa to­ hoto postupu: ] . ovlivnění poptávky není jednoduché ani levné, 2. musí být posouzeno a rozlišeno, kdy obhospodařování lesa nenarušuje eko­ logickou stabilitu a kdy již má charakter likvidace, tedy zda je nebo není možno certifikaci provést, 3. s provedením certifikace jsou spojeny náklady, které zvyšují cenu certifi­ kovaného produktu.

~~~rrQDIl1lfi
Stupačky

ano

či

ne?

STUPAČKY - pOnl/kk)' pro výstup na vyso­ ké stromy, telegrafní sloupy, podpěry lano­ vek a podobně. Stupačky jsou vykovány, po­ případě svařeny z kvalitní oceli a pomocí řememijsou upevněny na nohy. V ČR se do­ sud nejčastěji používají jednohroté Wolf­ gangovy stupačky kované z jednoho kusu oceli. Jejich tvar umožiíuje nasazení na pra­ covní boty a připevnění k noze pracovníka koženým řemenem s okem a přezkou. Existu­ je řada dalších konstrukčních úprav stupa­ ček (jednoh roté, dvouhro té, s opěrkou, srpo­ vité, výkyvné" obručové apod.). Ze zahra n ičí jsou dodávány s tupačky s výměnnými hroty, které se nasazuj í v závislosti na druhu dřevi­ ny. Poměrně nedávno jsme obdrželi od zadava­ tele prací dopis, ve kterém uvedl, že až na další nám zakazuje při údržbě stromů použí­ vat stu p ačky, které se běžně používají v les­ nictví. Při konzultacích o důvodu zákazu

v

Kresba Jalla Steklíka

EKOLOGICKÁ CERTIFIKACE DŘEVA

11

Ekologická certifikace je nejen silným tržllím trendem, ale především významným Ilástrojem pro zajištění environmentálních požadavktl na hospodaření v lesích. Foto Igor Míchal

nám bylo řečeno, že z důvodu poškození stromů. Protože máme blízko k bývalým ko­ legů m a dobrým od b orníkům na Moravě, tak jsme se informovali, kdo zná nebo viděl nějakou odbornou či populární literaturu, kde by bylo stanoveno, jaké škody stupač­ kam i a v jakém rozsahu byly kdy způsobe­ ny. Nikdo o této záležitosti nic nevěděl, a to nás vedlo k tomu, že jsme se o problém za­ čal i hlo uběji zajímat.

Historie používání stupa ček v lesnictví

Jako velmi účinný pomocník při řešení prvního úzkého místa posloužil pří ­ klon spotřebitelů ve vyspělýc h státech k výrobkům vyprodukovaným způso­ bem ohleduplným k životnímu prostředí, který se stále výrazněji projevuje v posledním desetiletí. Pro to, aby spotřebitel preferoval dřevo pocházející z lesů obhospodařovaných "správným" způsobem, postačuj e poskytnout mu pouze vhodné informace o tom, že takové dřevo je z hlediska ochrany život­ ního pro středí mnohem vhodnější, a o tom, jak takové dřevo v nabídce ostat­ ních rozliší. Zbývající práci spojenou s přesvědčováním, kterou v případech jiných komodit vykonává nákladná reklama, provede popsaný stabilní trend ve spotřebitelském chování sám. Zdolání druhého z úzkých mist je mnohem komplikovanější a nutno přiznat, že zatím zdaleka ne tak úspěšné. Zmiňovaný "správný" způsob hospodaření, při kterém je přežití lesa zabezpečeno bez závažných a trvalých ekosystémo­ vých změn, je většinou zainteresovaných osob označován za "trvale udržitel­ ný". O obsahu tohoto pojmu není významnějšího sporu. Problém spočívá ve skutečnosti, že neexistuje všeobecný konsensus v tom, jak se trvale udržitel­ né hospodaření v lese pozná. Je samozřejmě snadné rozlišit mezi extrémy, řa­ da případů však příliš jasná není, takže absence konsensu v posuzování trvalé udržitelnosti a volbě vhodných kritérií a indikátorů způsobila vznik značně

12

EKOLOGICKÁ CERTIFIKACE DŘEVA _

_

V knize Dějiny lesri a lesnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nemáme zmínku o používání stupaček pro obs tarávání seme­ ne z lesních s t romů. To však neznamená, že se stu pačky nepoužívaly už ve středověku. V prvn í důk l adné české učebnici od Ing. Eduarda Duchoslava z roku 1893 Nauka o těžbě lesní je pouze zmínka o tom, že se na strom vyleze pro potřebu klučení. V Malé encyklopedii lesnictví, Písek 1946, díl I, str. 557 se uvádí: ,,2 vysokých s/ramIÍ, na které cvičení trhači vylézají pomocí stu­ paček (železných bodcti) na botách upevně­ ných." Je zde zmínka i o škodách - škody vznikají neopatrným používáním kotvic při slézání jehlična tých stromů. Ostatn ě ještě před padesáti lety dovedli ko­ váři vykovat nenormalizované stupačky pro potřeby mladíků ve vesnicích; jim bylo le­ zení po stromech přirozenou činností. Máme-li věřit údajům od Ing. Bedřicha Pi­ vetze v publikaci z roku 1948, kterou vyda­ lo ministerstvo zemědělství ke Slovanské zemědělské výstavě roku 1948, tak byly " v roce 1946 konány ncíborové kurzy na ce­ lém území Čech a země Moravskoslezské. Vycvičeno v nich bylo přes tisíc trhaČli. Pro žáky hájenských škol jsou každoročně pořá­ dány kurzy hromadné... " Další zmínkou, že se užívají stupačky při klučení stromů k uvazování lana se nachází v klasické učebnici Lesní těžba od Fr. Lysého. S rozvojem a vývojem československých la­ novek v šedesátých letech bylo v bývalé ČSN 48 4543 v odd. IV Hlavní zásady bez­ pečnosti práce čl. 52 " výstup na stromy je dovolen jen se slllpačkami, dále žebříkem nebo sedačkou s ručním navijákem. " Do dnešních dnů je trhačský kurz klasickou lesnickou disciplínou. Škody na stromech jsme viděli pouze jednou, a to u "Kantorovy školky", kde generace posluchačů lesnické fakulty si prakticky poprvé zkoušely pomocí stupaček vystoupit do korun stromů . Nikdy jsme však na těchto jehličnatých stromech

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~)l1~OOunC8~

rozdílných přístupů k certifikaci. Vedle sebe tak stojí metodika FSC (Forest Stewardship Counci1), ses (Scientific Certification Systems), SWP (Smart Wood Program), ITTO (lnternational Tropical Timber Organisation), jednot­ livé národní metodiky, normy ISO (International Standard Organization) a další, a ačkoliv v posledních letech dochází k řadě jednání o jejich sblížení, všeobecná shoda je zatím v nedoh\ednu. Třetí z úzkých míst zatím nedává vzniknout významněj ším potížím vzhledem ke skutečnosti, že certifikované dřevo je na trhu nabízeno v omezeném množ­ ství, takže poptávka dosud přev yšuje nabídku a není problém certifikované dřevo prodat přes jeho vyšší cenu. Budoucí výhled je v této souvislosti mí rně optimistický, neboť poptávka po certifikovaném dřevě bude vzhledem k rel a­ tivně pomalému nárůstu počtu jeho producentů pravděp odobně j e ště řadu let vyšší než nabídka. Náklady na provedení certifikace jsou ovšem v mnoha pří­ padech skutečně nemalé, jelikož nejsou stanovovány jako paušální částka za posouzení, zda se na daném lesním majetku hospodaří trvale udržitelným způsobem, nýbrž jako podíl z hodnoty certifiko~aného dřeva (někdy až 9 % z hodnoty kulatiny, 5 % hodnoty řeziva ap.), takže nedojde-li k jejich snížení, může se certifikace pro mnoho vl astníků lesa stát cílem finančně nedosažitel­ ným. To povede k jejich ekonomickým potížím a ve svých důsledcích patrně ke koncentraci vlastnictví lesa do rukou několika málo subj ektů .

. ------­

.~~ -D~

Kresba Jalla StekUka

n ev i dě li ,

jak z dírek po bodci vyrůs tá n ějaké podhoubí či plodn ice. Že se stupačky použí­ vají běžně při ochraně pří rody jsme se pře­ svědč ili z pořad u Náš venkov (12. 7. 1997, ČT 1). Mladý ochránce přírody se zas tavil pod stromem, kde bylo hn ízdo chráněných dravců , z batohu si vyndal stupačky se ře­ mením. Při výstupu se zaji šťo val krátkým lanem záchranného pásu. Mláďata okrouž­ koval a slezl dolů. Že by způsoboval škody hroty s tupaček ho zřejmě ani nenapadlo.

Velikost škod po vpichu hrotů stup aček

Certifikace podle zásad FSC Přes

existenci všech úzkých míst je ekologická certifikace nejen silným trž­

ním trendem, ale především významným nástrojem pro zaj i štění environmen­

tálních požadavků na hospodaření v lesích. Přes v úvodu zmí něný skeptický

postoj řady českých lesníků k ní proto přistoupil též Školní lesní podnik "Ma­

sarykův les" Křtiny, který v této souvislosti stál před rozhodnutím, kterou

z metodik certifikace zvolit. Po zralé úvaze vybral v současn o sti nejrozšíře­

nější a nejprestižnější certifikaci podle kritérií FSC (Forest, Stewardship

Council). FSC je mezinárodním sdružením, které bylo založeno v říj nu 1993

v Torontu z iniciativy nevládních organizací včetně Greenpeace, Přátel Země,

pod patronací WWF za podpory Evropské unie a některých vlád. Jde o nevý­

dělečnou, nezáyislou nevládní mezinárodní organizaci, složenou ze skupin

ekologických institucí, lesníků, obchodníků se dřevem a občanských sdružení

z 25 států světa. Sekretariát FSC sídlí v Oaxace v Mexiku. FSC se sama bez­

prostředně udělováním certifikátů nezabývá, jejím úkolem je jednotlivé certi­

fikující organizace pouze akreditovat tak, aby posuzování, zda certifikované

produkty byly vyrobeny skutečně podle zásad trvalé udržitelnosti, bylo jed­

notné a průkazné. Uvádí se, že u FSC je v současnosti akreditováno 110 orga­

nizací ze 27 států světa. Pro jednotnost posuzování trvalé udržitelnosti byly

na půdě FSC vypracovány a schváleny tzv. "Principy a kritéria FSC pro při­

rozené lesní hospodářství" , které jsou založeny na následujících zásadách:

Jedi n ě,

kde mohl kdokoliv vidět tak značné množství "vpichů" na větvích v koruně list­ natých strom ů , je ale od úplně něčeho jiné­ ho než od hro tů stupaček . Ty nejsou ze ze­ mě v i dět. Sami jsme na podobné dvě větve narazili př i povoleném pokácení, ale věděli jsme, že je to kroužkování. Je to jev vidi­ telný od země, při kterém datli poškozují malými okrouhlými ranami kůru po obvodu kmene nebo větví. Neví se proč, ale podle některých autorů lížou datli mízu, která vy­ téká z ran. Ve dvou případech jsme napočí­ tali na větvích o průměru asi 15 cm a délky jednoho metru cca 250, respektive 130 ran! Rány od datlů jsou vedeny kolmo ke kmeni a vzhledem ke konstrukci Wolfgangových stupaček pod úhlem 30 stupňů ke kmeni. Takto směrované otvůrky jsou často zaplně­ ny stékající dešťovou vodou, tedy spíše sla­ bým kyselým deštěm a prachem z ovzduší, což je málo vhodné prostředí pro uchycení spor dřevokazných hub. Vpichy po stupač­ kách jsou dle našeho měření velikostí méně než poloviční oproti kroužkování po datlích.

- Hospodaření v lesích v jednotlivých státech musí tlýt v souladu se všemi Technika výstupu stupačkami při aplikovatelnými místními předpisy a mezinárodními smlouvami, jichž je da­ údržbě alejových stromů ný stát signatářem, a v souladu se všemi principy a kritérii FSC.

Představa, že se celý strom zdolává výstu­ - Musí být definováno, dokumentováno a právně zakotveno dlouhodobé pem pomocí stupaček je nereálná. Na trhu je vlastnictví a spravedlivé využívání půdy a lesních zdrojů.

dostatek vhodných vylehčených celokovo­

~~511"\!DUTIfkr~

EKOLOGICKÁ CERTIFIKACE

DŘEVA 13

- Musí být uznávána a respektován a práva mistních oby vatel, pokud jde o vlastnictví, užívání a obh ospodařování jejich půdy.

- Zp ůs oby hospo daření v lesích musí udržovat nebo zlepšovat dlouhodobý

ekonomický a sociální blahobyt lesních pracovníků a mistních obyvatel.

- Způsoby hospodaření v lesích musí p odněc ovat jejich optimální a účinné ví­

ceúče l ové užívání a s ou časn ě i zabezpečen í ekonomické životaschopnosti

lesního hospodářs tví a širokého spektra environmentálních, sociálních a eko­

nomických užitků.

- Při hospodaření v lesích musí být zachovány jejich kritické ekologické

funkce a musí být minimalizován dopad na biodiverzitu, vodní zdroje, PŮQU

a ostatní zdroje i unikátní a labilní ekosys témy.

- Hospodaření musí probíhat podle pl ánů vypracovaných písemně v souladu

s principy FSe. Plány musí obsahovat aktuáln í data, musí mít jasné uspořá­

dání objektů hospodaření i způ sobů a prostředků k dosažení cílů.

- Podmínky lesa, výtěž lesních produktů, péče o les a h o spodářská opatření

vč etně jejich sociálních a environmentálních dopadů musí být monitorovány.

- Přírodní lesy nemají být nahrazovány plantážemi hos podářských dřevin .

Plantáže mají pouze doplňovat přírodní lesy a snižovat tlak na ně.

Uvedené zásady mají být konkretizovány pro jednotlivé státy. Největší aktivi­ ta je v tomto směru v Evropě vyvíjena ve Švédsku, Švýcarsku, SRN a Pol­ sku, zatímco Česká republika se do celého procesu (nejen ve vztahu k FSC) zapojuje jen velmi zdrženlivě, opatrn ě a pomalu. I certifikace podle zásad FSC se ovšem setkává s problémy. Řada zástupců nejrůznějších evropských organizací sdružujících vlastníky lesů či obchodní­ ky se dřevem považuje zmíněné zásady za nepoužitelné v evropských pod­ minkách. Jako jedno z nejhutnějších vyjádření výhrad a jejich příčin bývá uváděno vyjádření předsedy švédského sdružení vlastníků lesa: "Některé po­ žadavky jdou příliš daleko ... Rozhodující je, že jednotlivé skupiny mohou klást jen požadavky, zatímco vlastník lesa musí myslet na svůj majetek, na hospodářské přežití a současně i na úhradu nákladů spojených s certifikací. "

Certifikace na Školním lesním podniku "Masarykův les" Křtiny Školní lesní podnik "Masarykův les" Křtiny (ŠLP Křtiny) hospodaří v kom­ plexu lesů rozkládajícím se severně od Brna na obou březích řeky Svitavy o celkové rozloze mírně přesahující 10 000 ha. Hlavními dřevinami jsou smrk, borovice, modřín, buk a dub. Jedna třetina lesů spadá do Chráněné kra­ jinné oblasti Moravský kras a na území ŠLP Křtiny se nacházÍ celkem 18 pří­ rodních rezervací o celkové rozloze 834 ha. Vlastní certifikaci na Školním lesním podniku "Masarykův les" Křtiny pro­ váděli zástupci britské organizace Soil Association, akreditované u FSe. To znamená, že při certifikaci bylo posuzováno splnění ukazatelů a kritérií sta­ novených touto organizací. Kromě návštěv pracovníků Soil Association pří­ mo ve Křtinách bylo nutno několikrát vyplnit dlouhou řadu dotazníků obsa­ hujících otázky, jež se týkaly prakticky všech složek hospodaření ŠLP Křtiny. Tato činnost připominala známý proces přijímání nového člena do Evropské unie a přes jisté vnitřní výhrady, které český lesník nemůže nemít v případě, že jeho činnost kontrolují, posuzují a hodnotí obyvatelé státu s mnohem men-

14

Kresba Jalla Steklíka

vých žebříků. Na strom lze díky nim vylézt do výšky od 4 do 8 metrů. Pak záleží na hustotě větví, kolikrát se pracovník dotkne stupačkou, než si uváže jistící lano v koruně stromu. Pokud pracuje v přeslenu a opírá se nohama častěji po obvodu, tak po spouštění dolů, uvidí-li více ranek, okamžitě je přetírá speciálním krycím nátěrem. To, že známý fytopatolog profesor A. Černý ze své specializace musí prohlásit a také prohlásil, že po vpichu stupačky by mohlo dojít k infekci, je samozřejmě pravda. Důle­ žité je ovšem slovo mohlo. Položme si však otázku v kolika procentech ošetřených stro­ mů a u kterých druhů. Vzhledem k tomu, že stromy s velkou korunou, širokou bělí a ma­ lou zónou vyzrálého dřeva jsou jen výji­ mečně infikovány dřevokaznými houba­ mi, pak u alejových stromů, jako je lípa a jírovec je pravděpodobnost infekce prak­ ticky nulová. Například u dubu je rovněž malá, tam ale z jiného hlediska, a to poměr­ ně tlusté borky. Daleko více způsobí v koru­ ně hnilobu rozdvojení nejsilnějších větví, v němž se vytvoří prohlubeň, ve které "hni­ je" s listím voda. Při údržbě jsme také viděli větší rány dané úderem koše vysokozdvižné plošiny s obsluhou v koruně stromu.

EKOLOGICKÁ CERTIFIKACE DŘEVA _ __ _ __ _ __ _ _ _ _ _ _ _ ~'Cl~rr~DllniJ<8~

ší lesnickou tradicí, přinesi své ovoce. Dřevo těžené na území Školního lesní­ ho podniku "Masarykův les" Křtiny dostalo certifikát Soil Association Wood­ mark, což podniku kromě zvýšení prestiže umožnilo navázat obchodní spolu­ práci s velmi seriózními obchodními partnery v zahraničí. Není bez zajímavosti, že zprávy o ŠLP Křtiny se od provedení certifikace pravide l n ě objevují i v odborném britském tisku. Závěr

Ekologická certifikace je moderním nástrojem působícím na trhu s lesními produkty, který se přes zatím rozporné reakce jeví být vhodným spojením ob­ chodní a ekologické politiky sloužícím k prosazení myšlenky trvale udržitel­ ného hospodaření do prostředí lesního hosp odářství. Školní lesní podnik "Masarykův les" ve Křtinách, jako účelové zařízení sloužící zejména potře­ bám výuky budoucích abso lventů Fakulty lesnické a dřevařské Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v B rně , proto nechtěl zůstat stranou vývoje a podstoupil certifikaci podle kritérií a ukazate l ů nevládní mezinárodní orga­ nizace FSC (Forest Stewardship Counci l). Certifikace samotná byla provede­ na v loňském roce britskou organizací Soil Association, akreditovanou u FSC, v rámci jejího programu WP (Woodmark Program). Školní lesní podnik "Masarykův les" Křtiny je dosud jediným lesním majet­ kem na území České republiky, jehož produkty mohou být označovány eko­ logickými certifikáty. Skutečno st, že se v jím obhosp odařovan ých lesích hos­ podaří opravdu trvale udržitelným zp ů sobem, tak byla potvrzena též nezávislou zahraniční institucí. Úspěšná certifikace je důkazem vysoce kvali­ fikované práce všech lesních ho spodářů podniku, ve kterém byl vždy kladen důraz na stabilitu poro stů se zachováním přirozené druhové skladby lesů s co největším podílem přirozené obnovy, na biodiverzitu, na co nejjemnější příro­ dě blízké způ soby hosp odařen í včetně šetrných technologií při těžbě a dopra­ vě surového dříví i na v íceúčel ovost hospodařen í s uspokojováním všech funkcí lesa. Kromě významného zastoupení zv l áště chráněných území mají vzhledem k blízkosti Brna všechny lesy spravované ŠLP Křtiny zn ačný re­ kreační význam, který se podnik snaží udržovat a dále rozvíjet. Vedle arboret v Říc manicích , Rudici a Křtinách, mnoha estetických pal ouků a nau čných stezek, zde návštěvník lesa nalezne Lesnický Slavín, což je unikátní soubor památníků , studánek a pamě tn ích desek věn ovaných vý značn ým lesníkům, umělcům tvořícím o přírodě, také zvěři a stromům . Úspěšný m podstoupením procesu certifikace tak Školní lesní podnik "Masarykův les" Křtiny navázal na dobré tradice zavedené již jeho zakladateli před 75 lety - pracovat v zájmu lesa tak, aby podnik ostatním lesn íků m sloužil jako vzor.

•

Mgr. Dr. Ing. Martin Flora - MZLU Brno, Fakulta lesnická a dřevařská Ing. Pavel Mauer - Školní lesní podnik "Masarykův les" Křti ny Literatura: (1) Z. BLUĎOVSKÝ: Diskuse o certifikaci pokračuje. In: Lesnická práce, 1998, Č. 2, s. 44 - 45. (2) Z. POLENO: Certifikace lesních produktů. In: Lesnická práce, 1996, Č. 5, s. 151 - 153. (3) J. ŘEzAč: Jak dál v ekologické certifikaci? In: Lesnická práce, 1996, Č. 7, s. 235 - 236. (4) J. VAšfčEK: Certifikace - podceiíovaný problém? In: Lesnická práce, 1997, Č. 9, s. 324 - 325.

\)'U~rr(jooulJ
Obvyklá výška našich ošetřovaných alejo­ vých stro mů je dejme tomu 20 metrů (mimo výjimek). Při sondáži, kolik vp icnů lezec udělá, jsme kvalifikovaně odhadli - dva vpi­ chy výstup, dva vpichy práce v koruně a je­ den vpich sestup na jeden běžný metr stro­ mu! Je-li trasa po kmeni a větvích v koruně asi 10 metrů, pak na ošetřovaném s tro mě n aděláme okolo 50 vpi ch ů než se dostaneme zpě t na žebří k. Do dírky v kůře často ani ne­ schováme hlavičku čalo un ického špendlíku. Pak si zákon itě klademe otázku, v jakém poměru je cca 50 vpich ů na plochu kambia, lýka a d ře va , pokud hrot nezůstane u hrubo­ korých dře vin převážně v kůře, neh ledě na regenerační schopnost pletiv? Dle našeho rozboru nás vedou k tomu sku­ tečn osti:

- na významné používání stupaček v bu­ doucno'sti, a tedy lze stanovit některé čin­ nosti úd ržby stromů, je poukázáno v refe­ rátu Wágnera (1997), - nenašli jsme d ůvod, proč by mělo "klasic­ kému" lezci při údržbě stromů bránit pou­ žívání s tup aček - m ín ěno z technického hlediska, - škody používání hrotových stupaček je ustálený automatizovaný slovní obrat, - stup ačky zvyšuj í jistotu, oporu a bezpeč­ nost l ezců, což je nejpodstatněj ší argument pro jej ich používání, - škody s tup ačkami jsou zanedbatelné ve srovnán í n apří kl ad s jinou čin n ostí na stro­ mech, když se tato čin n ost nevyvede, - v bývalých podrobných ČSN při dodávání s or time ntů dřív í do zpracovatelských zá­ vodů autory ani nenapadlo uvádět vpichy s tu paček coby mechan ické poškození kmene. Závěr stupačkami při úd ržbě alejových námi uplatňované technice výstu­ pu a vlastních prací je zanedbatelné. Stu pač­ ky prokazate ln ě zvyšují be z pečn ost obsluhy v koru n ě stromů a bezúrazový pohyb v ko­ runě stromu pro nás je podstatný. To také dokazuje zahraniční praxe napří kl ad v časo ­ pise Forest Garden News, č. 2, rok 1997, kdy stupačky jsou používány při prořezává­ ní korun s tromů experty jedné odborné les­ nické školy v Holandsku, která nabízí rov­ něž kurzy péče o stromy.

Poškození stromů při

Otakar Rada, Zdeněk Sarapatka

EKOLOGICKÁ CERTIFIKACE DŘEVA

15

Náš f ejeton Drobnohled hanácké krajiny Tomáš M azáč

Čepa . .Chodíte vsí a nic zvláštního nena­ učesan é a druhé prostovlasé, není konce. Monolog hanácké krajiny. Sm utek hanác­

Zámek, zámecká galerie, kostel svatých ké krajiny, rovný jak stůl. Průhledný až po jdete. Rozložitá záda stavení bez patra, protože je škoda vzdálit se hlín ě a utéct jí JalUl, odškrtá vá si turista v svém pečlivém samý začátek. Obilí hanácké krajiny, obi­

bedekru a zase jede dál. Já se musím do­ do výšky. Čepova pamětní deska od Bohu­ líčko, třepené v rukou - tvářích vráska­

nekonečna vracet. tých. Tvrdé medúzy cukrové řepy hluboko mila Teplého s profilem muže v klobouku. Hlasy průvodkyií po hradech a zámcích. pod hladinou polí, jediných moří, která Tady nacházel svá osudová slova a nikdy Znovu a znovu pře vrac ené přesýpac í hodi­ je odsud doopravdy neodnesl. Naso bůrky sku tečně máme.

ny s týmiž zrnečky slov. Náměšľský zámek. s pnlhledem k m ladečským j eskyním. Zá­ Olomouc. Zkumavka s tekutým kamenem.

Pravide lně postavený, se stromovou alejí Přesn ě taková, kterou drží muž v bílém meček v Ch u dobíně. Snad je to tím pravo­ kolem přístupové cesty. Tak to mám rád. plášti na olomouckém orloji. V Olomouci slavným kostelem, jedním ze tří různých Je vidět Olomouc až k vodojemu. Neuvěři­ nejde uniknout p řed katedrálou. Je všude; vyznání, jež tu stojí, že si člověk v zámec­ te ln ě blízko j e na Hané. tramvajové dráty ji přeškrt ávají marně. kém parku se stromy, p ěšinami a vodo­ V Prostějo vě nejdřív na hřbitov. Za Jiřím tryskem připadá jako v krajině románů l. Nejde odstranit Z nebe nad městem. Olo­

Wolkrem. Kdysi mě nějaký starý (/ověk na moucké Václa vské náměstí. Nám ěs tí ticha. S. Tu rgeněva. Sta rý šlechtic se vrací do­ prostějo vském n ám ěstí přesvědčo val, že nUl, aby v parku, kde si jako dítě hrával, Bez ruchu, bez kon ě, u něhož si zamilova­

zde, tady to mladý pane vidíte, chodil né dvojice dávají scMzky, ne zdrobnělina přehlédl své lásky. Vše op uštěno, starý Wolker do bordelu. No a co ? Secesní náh­ toho velikánského v Praze. To ne. Závěť sloužící jej vede. Slzy smývá vítr. Pra vo­ robky stavěné jako druhé domy. Náhrada Klášterního Hradiska. Závěť daleko p ře d slavný kostel v Ch udobíně - Svatá matička za ty opuštěné včetně oken, dveří a s třech. životem. Sbohem, světe, co já s tebou? Na Rus Z pláten p e re dvižniků, lodička v láhvi I potom bych cMě/ někde bydleti... Svatém Kopečku se v z imě lyžuje a lyžaři oblak, postavená na pol ičce nad otoma­ Plumlovský zámek připomín á silnou zeď. nem. Pamatujd, v chudobínském zámec­ nesou na botách do autobusu, kte rý j e ve­

Cyril Bouda j ej kdysi vyryl do mědi s ze zpět do m ěs ta, hrudky bledého sněhu. kém hotelu jsem se s tebou ukrýval před množstvím mýtických postav. Jako by zám­ zraky zlých a nepřejících lidí. Už nás tam Svatokopecký ma líř Sta,nislav Menšík a j e­

kem províval vítr a tekla voda a svítilo se ho poslední obraz Mé poraněné srdce. znali. Večer zavřen i v restau račn ím sepa­ v oknech. Bože, kde to všechno je? Dnešn í Tam to všechno je. Olomoucké nádraží. ré se studenou svící ša mpaňského. Pořád zámek Plumlov nenaiže existovat prost zr­ Jediné, které tvarem své haly obj ímá naše dokola jsme se slavili a ráno pak pozoro­ cadlení ve vodní hládi své přehrady. vali z oken hotelového pokoje selské povo­ příjezdy a rozloučení.

Zámecký park v Čechách pod Kosířem. Litovel - líto. Už nad ničím nejde moc vy­

zy. Vesnice Sobáčo v. Někte rá j ména žijí Tam už si bez tebe nikdy netroufnu jít. hrát. Litovel, m ěs tečko - útočiště. Slovo sama. Půjčilas mi v něm , u rybníka, kde se prý .. městečko" zde není zobrazením velikosti, Kroměříž. Ne vyzpytatelné m ěsto. Tajem­ Josef Mánes naučil plavat, svoje botky. stvím obou krom ěřížských zahrad, jedné Nějaké koupající se dítě na nás totiž z dru­ leč záležitostí n ěhy. Myslechovice Jana

hého břehu Miče[o, že na dně jsou žiletky. Úplně jsem ti ty boty zničil, prošlapal. Ty ses koupala bosa.. . Z Hané chci odjet svou lokálkou Prostějov - Třebovice v Čechách. Sta ré vagóny. Sta­ nice Stražisko, Čunín, Dzbel... Mufloní údolí. Dlouze krásná cesta. Někde dřevě­ ná nádra žíčka phpomínající spíš čekárny Ila autobus. Dva bělovlasí manželé měli lavičku v zahrádce obrácell u směrem k vlaku a vždycky mi zamávali. Železni(ní stanice Jevíčko leží na půli cesty mezi měst em Je v íčkem a Jaroměřicemi u Jevíč­ ka. Na obě strany je to kus po silnici. Do Jaroměřic, na posvátnou horu Kalvarii jsem v září. na svátek Povýšení sv. Kříže, chodíval na poutě. Září, v dvoraně Santi­ niho kostela lIa vrchu, padalo na obětní stůl první podzimem zhnědlé listí. Hané tady, na pokraji Čech, pozvolna dochází její obilný dech. Zmenšuje se a říká se jí Mahí. Za Městečkem Trnávka končí defi­ nitivně.

Olomouc. Kostel Panlly Marie Milan H oříll ek

16

SněŽllé.

Foto

NÁŠ FEJETON _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ ~'(j)l1'\!Dilufice~

Ekologické zemědělství

Ekologické Nelepeč 3

hospodářství:

Proč

Cas zabijaček

ekologicky?

.. Ne musím kupovat drahé hllojivo. Stačí mi to, které je lza fa rm ě, " odpověděl pan Kropáček.

Ekologické ho spodaření má na rozdíl od běžné­ byste na mapě hledali marně. Ale když ho výnosy zhruba o 20 % nižší. Bioprodukty už vám n ěkdo ukáže ten správný směr, řek ne však lze prodat o něco dráž než běžn é a nav íc kdy a na kterou stranu odboči t, najdete nad údo­ ncmusí biozeměd ělec nakupovat poměrn ě drahá . líč kem přilepe n ou osadu sestávaj ící z dvanácti chemická hnojiva. Takže počty j sou celkem dom ů . Asi deset kilo metrů za Tišnovem leží jednoduché. A největší problémy? Nejen ekolo­ Nel ep eč. Rázem se oci tnete v kraj i téměř Bo­ gické zemědělství trpí nezájmem vl ády. Ta v ě­ hem zapomenutém. A nejen jím. Tady hospoda­ ří biozem ěděl ec Rudolf Kropáč ek na ho spodář- . nuje svoji pozornost spíše peněžním institucím a vytunelovaným podnikům. S tím souvisí také ství, které d vě s tě let obhospodařo v al i j eho neschopnost a byrokracie státních úředníků, se předkové . S nucenou p řes távkou hosp odaření kterými se mu sí zemědělci stále potýkat. To zeměd ěl s kého družstva. Přesto tu na vás dýchne jsou hlavní problémy každého, nejen b i ozem ě­ tradice, která je vl astn ě pří tomná i ve zp ů sobu dě lce . s ou časnéh o hos po d ařen í , jež n apl ňují dvě hlav­ ní zásady: šetrnost k p ůdě a životnímu p ro stře­ Agroturistika dí.

Jan Skácel

Ne lepeč

livočišná

výroba

Pan Kro p áček ho spodaří na farmě sam os tatn ě asi od roku 1990. Předtí m pracoval v jednotném zem ědě l s k ém družstvu, takže profes n ě jenom přešel na své a hospoda ří po svém. Y restituci dostal 24 ha půd y, deset hektarů si pronaj al a věnuje se převá ž ně živ o čišn é výrobě. Postavil nový krav ín, ve kterém j e v souč as nosti umístě­ no 19 krav. V př i l ehlých prostorách stodoly je odchováváno v s oučas né době d vanáct jalovic, které budou v okamžiku , kdy dorostou, přem ís­ těny k do spě l ý m zv ířatům. Kraj ina kolem Nele­ peč e je kopcovitá a lesnatá, al e luk je málo. Proto musel pan Krop áče k asi deset hektarů po­ le zatravnit, aby mohl poskytnout hovězím u do­ bytku zdravý vol ný vý běh s možností pastvy. Po terénních úpravách bude dobytek um í st ěn ve volném prostoru snad už v letošním roce. So u čás tí kravína je i mechanizovaná dojírn a. Olešnická mlékárn a de n n ě odváží z farmy 250 až 270 litrů biomléka, které končí , bohužel, ja­ ko mléko o by č ejn é. Neboť smícháním s tímto ztrácí svoji hodnotu bio a j sou z n ěj vyráb ěny běž né m l éč n é produkty - máslo, jogurty, sýry. Spolu s dalším b iozem ědělcem uvažuje pan Krop áček o vybudování malé mlékárny , která by vykupovala a zpracovávala jenom čisté bio mléko, a tak mohla v yrábě t i hodnotné bio vý­ robky.

Kopcovitá a kouzelná krajina kolem Nelepeče k agroturistice vybízí. I na farmě pana K ro p áčk a se s ní počítalo a stále ještě do bu­ douc na poč í tá. Lo ňské přerušení této aktiv ity bylo nutné vzhledem ke stavebním úpravám na farmě (dostaba kravína a úprava terénu). Zkušenosti s agroturi stikou jsou velmi dobré. Nej p očetněj š ími zájemci jsou Holanďané. "Moc

s tlý c Vybíral si kožuch oblékli

a za pás zastrčili roŽek.

Dech stoupá od úst j ako bíf.ý mrak,

zacinkly ocílky a zazvon ily nože.

Už čas j e, už j e čas, už pod nohama praská

tenounký led na n oční ka luži.

V komoře básník slivovici pije,

ťuká si s kmocháčky

na lásku na růži.

přímo

se jim tady líbí. Jedni pFijeli jellom pl'espat a ()cljeli za čtmáct dnů. Hlavně děti práce kolem dobytka a /'l a poli velmi zajímá, " zavzpomínal pan K ropáček . Kraj ina kolem N e l epeče, a nejen ona, si právem zaslouží naše nej větší ohledy a pozornost, šetr­ né h os podaře ní a obdiv. Věra

Fojtová

Ač

všechny keře p řikryly j sou siam ou,

bílá p řes noc rozkvetla.

Na okně zamrzlém mráz utrhl j i ve tmě a místo do vázy staví j i do světla.

růžička



Jaké je ráno, ráno za dědin ou!

Krystalky jíní záN na sll/nci

a bosou nohou p řes rybník mráz jde.

Jaké je ráno, ráno za dědin o u,

a jaké nebe,

chladné, veliké.

Touha po krajině Lukáš

Vlček

Je to dávno.

Je to j ako probuzení Z dlouhého spánku.

Je to bezelstný dotek závratě,

rozp rostřený do mladistvého rána.

Rostlinná výroba Souč á stí ž i voč i š n é

výroby je výroba rostlinn á, základn í podmínkou pro výrobu biologic­ kého masa a mléka je krmení v ypěstova n é bez chemického hnojiva. Proto si musí pan Kropá­ ček zajistit především krmení pro doby tek. Kro­ mě běžného obilí také pěstuje špaldu , kterou prodává, neboť pro její vysokou výživ nou hod­ notu je jí na krmcní škoda. Zkoušel pěstovat ta­ ké proso, hořčici a červen ou řepu. Vzhledem k velkému výskytu čern é zvěře v okolí, je však pěstování hlíznatých plodin velmi riskantní, ne­ boť úroda často padne za oběť divočákům, proti který m zatím neexistuje žádná ochrana. n eboť

~'(!~rr~Dil1Jfi
Je to nesm írně dávno,

až to nutí Zllláčknolllmalou slNbmoll S/Zll v

koutku oka.

Je to prastaré,

ale má to čerstvě probuzené srdce.

Kresba Jana StekUka

Jde Z toho smutek, ten n ejn iternější p ůvab chvíle.

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí

17

Krajina mého srdce Křivoklátsko dědeček

a pohádkový

Marta Dudková Vstoupi li jsme do vo nícího jarního lesa. S tříb ­

ři té kmeny mohutných bu ků , i ty majestátní

dubové, s hl ubokými vráskami vě ko v i tosti tu

stály jako sloupy chrámu , podpíraj ící vzneše­

nou klenbu . Půda pod stromy dokvétala spous­

tami něžn ých bílých sasanek, žlutých prvose­

nek a modrých podléšek, zem ě byla s váteč ně

vys trojena jako pro slavnostní návštěvu papeže

či jiného vzácného hosta. Byli j sme po těšen i

takovým p řivítání m ...

Každou neděli jsme s mužem v yj í žděli v l áč­

kem něko l ik stanic z hlavního m ěsta, abychom

obče rs tvi li duši i tělo u pro střed laskavé příro­

dy. Tentokrát nás zavedly kroky poprvé do kři ­

voklátských lesů . Z nádraží v Roztokách

u Křivoklátu vedla cesta nádherným i smíšený­

mi hvozdy d olů k břeh ům Berou nky. Cesta tak

půvabná, že jsme sotva kdy takovou krásu vi­

děli. Okraje os luně ných skal, svažující se k po­

spíchajícím vlnám, byly porostlé po lšt áři skal­

ni ček n ejrůz nějšíc h barev: Nachové obrazce

obstaraly smo lni čky a krvavě červe n é květy

kakos tů, mezi ni mi bíle svítily trsnaté přehozy

rožců a p tač inců . A j ako zlaté slu níčko záři ly

žluté korunky mochen a dev aterníků. Do všech

těchto pestrobarevných k oberců umístil jakýs i

geniální zahradník solitery pry šců , jestřábníků­

ch lu páčků a modré svícny zběhovců. Když

jsme pozvedli oč i vzhůru, v iděli jsme na skal­

ních výstupcích shluky zelených růžic netřes­

ků , polštářky bíl ých a růžových kociánků

a krásné, modré, dekorativní úbory chrpy

chlumní. Ob čas mezi tou nádherou rozkvétal

keř hlohu nebo šípkové růže. Pod námi uháně ­

ly modravé, stříbřitě zbrázděné vody Berounky

ve věč n ém s pěchu , od nekonečna k neko neč­

nu.. . Zde ve stinném údolí vrcholilo j aro dří v

než u vn itř lesů .

Při p adali jsme si jako v ne sku tečn ém sv ě tě

a umi ňovali jsme si, že tento ráj na zemi musí­

me poznat lépe.

Pěš ink a pak zmizela v lavinách kamenité suti,

břeh y řeky pode mlely předjarn í vzdu té vody ­ oz n ačení cesty bylo proto pozděj i zru šeno . Ale

každý volný den. Toulali jsme se rozlehlými, tenkrát jsme j eš tě do kázali překlopý tat ne­

schů d ným terénem. Byli jsme odměněni neo ­

nádhernými hvozdy, které se vytv ářely po pakovatelnými výhledy na zákruty řeky a na dlouhá staletí a jejichž spo l ečen s tví tu byla ve panoram a vrchů nad ní.

velké mí ře dodnes zachována . Při rozené a jim Došli jsme na nevelkou louku pod žříceninou blízké les naté porosty s pří m ěsí jedle, s boha­ hradu Týřova, nedaleko místa, kde v dře věné m tým křo vinným a bylinným patrem, se vzácný­ srubu přebýv al "fialový poustevník" Matoušek mi ži v očich y , jsou pokladem zdejší krajiny, je­ - m alíř s amotář, o jehož ži votě se chystal psát jíž hluboce zařízn utá údolí řeky a potoků spisovatel a oslavovatel tohoto kraje Ota Pavel, a skal ní výtvo ry vymodelovaly dávné geolo­ jenže předčas n á smrt mu toho již nedo přál a.

gické a klimatické děje . Kři vokl át sko bylo pro Usedli jsme do trávy na břeh řeky, abychom všechny tyto hodnoty v roce 1977 a 1978 vy­ opláchli unavené nohy.

hlášeno biosférickou rezervací UNESCO Kde se vzal, tu se vzal - jako by ze země vy ­

a ch ráněn ou krajinnou oblastí. rosti - stál u nás najednou neve lký, šedovlasý V zi mě jsme se prošlapávali sněho vou nadíl ­ mužík, těžko říc i , jak asi starý. Usm íval se na kou, na podzi m jsme se brouzdal i spadaným nás a vyptával se, kudy jsme chodili. Ukazoval listím, které jen ti še šeptalo pod našim i kroky. na vrchy okolo a říkal nám, jak se jmenují.

To když duby, buky, habry, lípy, javory, břeky Nevím, co mě to napadlo, a zeptala jsem se ho: i další stromy omrzely zelené stej nokroje a na­ " Objevil jste se tu tak znenadání, nejste po­ jednou chtěl mít každý z nich jiné, barevn é ša­ hádkový dědeček?"

ty, které pak svlékal a halO val okolo sebe .. . Rozesmál se na celé kolo a odpověděl: " A kdy­ Chodili jsme tudy se srdcem nap l ně n ým štěs­ bych byl, copak byste si p řáli, abych vám tím a pokorou. Ze skalních vyhlídek se vzác­ spln il? "

nými stepními rostlinami jsme pohlíželi na moře, moře l es ů, šumících pod nám i jako Nezav áhala jsem ani na chvilenku : "Chtěli by­ chom se stále vracet do téhle krásné krajiny, vzdálený příb oj . Poznali jsme mnoho divokých poznat její hluboké lesy, i ptáky a zvíFata, kteří a plachých obyvatel tohoto dosud neporušené­ ho koutu pří ro dy. V úkrytu hustých keřů jsme v nich žijí. Skály, květiny ... Být tady co nejčas­ prohlíželi dalekohledem přes údolí do hnízda těji, toulat se tu celé dny .. . "

černých čápů . Zjara jsme tu čekávali na jejich Mužík se stále usmíval: " To můžu snadno za­ řídi t. Máte to mít!"

přílet z daleké Afriky. Potom - bezpečně scho­ váni i vzdáleni - jsme bývali svědky jejich ro­ Podívali jsme se na hodinky a strnuli jsme. Za dinného života. Zapisovali jsme kroniku jejich chvíli odjíždí ze Skryjí autobus, jediné spojení příběhů - to už jako důchodci, zpravodajové odtud do Prahy ... Celý den nám uplynul nesku­ Stráže přírody ... tečně rychle jako krásný sen. Teď se blíží ve­ Ale ještě před těmito krásnými záži tky jsme čer a k vlakovému nádraží je daleko ... o první letní dovolené znovu zam ířili pěšinkou

Autob us nám ujel. Nezbylo, než prosit o po­ ve skále zvanou "Opi čí stezka", pod hrad Tý­

moc něko l ik důc ho dců, vysedávajících na la­ řov, na louku, která n ajaře poprvé uslyšela na­

vičce na návsi . A pomohli nám. Auto jednoho še okouzlená slova, patřící Křivoklátsku . Opět

z ni ch nás nejen odvezlo na nádraží v Král o vě jsme usedl i na bře h řeky a dovol ili n ačeře n ým

Dvoře, ale současně jsme získal i i nového pří­ vlnám, aby se nám měkce otíraly o nohy.

tele, který nám nabídl světničku pro dovolenou Kde se vzal, tu se vzal - jako před časem ­ i na víkendy. usm ěvavý mužík s šedavými vlasy.

Od té doby jsme na Křiv ok l átsk u prožíval i "Tak co, splni l jsem vám přán í nebo ne?," řekl

a smál se na celé kolo. Potom postavil na zem

brašnu, ze které vykukov ala sekera a další ná­

řad í, zul si boty a vyhrnul nohavice.

"Pracuj u tamhle v lese na Vosníku, víte?

A bydlím naproti v Týřovicích. Tady přes ten

brod to mám do m ů pár kroků. Až si budete za­

se n ěco přát, tak mi dej te vědět!"

A o pět se rozesmál, až se celý otřásal. Popadl

brašn u a boty a vkročil do vody, najejíž hladi­

ně probleskovala če rvená a zlatá světýlka, od­

razy růžových a nachových obláčků, za kleré

se schovávalo zapadající slunce .. .

Ozemí biosférické rezervace Křivoklátsko se rozkládá ve Středočeském a Zápádočeském kraji v pěti okresech: R akovlllK, Beroull, Klad­ 110 , Plzet"í-sever a RokycallY. Foto archiv CHKO Křivoklátsko

18

KRAJINA MÉHO SRDCE _ _ _ _ _ _ _ _ __

_

_

_

_

_ _ _ _ ~'Cl~n:qoo1lim~

Vd~fr'lDllufi®~

Ohlédnutí aneb 10 let po pádu železné opony

Rok plný devítek na konci milénia, nás, obávám se, zastihuje nepřipravené bilancovat deseti letí po pádu železné opony. Nezdravé tempo porevoluč­ ních kariér a překotné seberealizace nejen že vy­ lučuje potřebné klidné chvíle pro zamyšlení a tvůrčí lelkování, ale nahlodává dokonce svým spěchem a přepracovaností letitá přátelství, vzni­ klá za režimu, který ničemu otevřenému nepřál. Deset let od sametového převratu nás zastihlo ne­ připravené i v redakční radě Veroniky. Přesto se pokusíme letošní 13. ročník, poprvé jako dvou­ měsíčník, provázet ohlédnutími za poslední deká­ dou. Oslovili jsme naše přátele z bývalé druhé strany železné opony, aby pro čtenáře Veroniky napsali, jak se jejich očekávání kryjí se skuteč­ ností. Jako první se ozvala Jutta Kellnerová, která v roce 1990 spolu s dalšími kolegy z vídeňského Ekoinstitutu, zejména Franzem Meistrem, ocenila kulturní dimenzi Veroniky, když naše cimbálová muzika bez cimbálu rozezněla rakouský ústav při vernisáži výstavy brněnských výtvarníků . Trochu zamlženě se mi vybavuje atmosféra roku 1990. Většina našich nových pracovních kontaktů přirozeně směřovala k Dunaji. Vzpomínám na plavbu lodí z Vídně do Budapešti, kterou pro eko­ logické aktivisty zorganizoval Světový fond na ochranu přírody - WWF i na politicky naivní jed­ nání Dunajského kruhu, jejichž společným cílem byla snaha odvrátit gabčíkovské betonování. Na první deziluze z toho, že ani vlády s ministry for­ mátu Vavrouška, Moldana či Dejmala, nedokáza­ ly odvrátit projekty, jejichž původ jsme trochu zjednodušeně přičítali pouze nesvéprávnému socialismu. Nelze zapomenout pohledy z druhé strany na silu­ ety Mikulova nebo Děvína. Jak byly překvapivě jiné, tajemné! Pamatuji na první výlet Veroniky podél hranic z rakouské strany, na zážitek z muzi­ círování jednou nohou na dunajských štěrcích a druhou na moravních píscích pod tehdy ještě za­ drátovaným Děvínem. Melodie písně Tichá voda do DLl/wjka padala už pro mě bude navždy spoje­ ná s touto chvílí. Slyšel jsem tam frkat turecké koně jak se plaví přes brod a Morava byla zkalená krví. Mystické průhledy na hrad Hardegg či na zříceni­ nu Nového Hrádku v roce 1990 - jak nepředstavi­ telně nedostupné pro nás bylo údolí Dyje nad sla­ vnou vinicí Sobes ještě před rokem a teď volně přecházíme zelenou hranici! Svoji největší užov­ ku stromovou a nejzelenější ještěrku zelenou jsem spatřil na skalách nad ohbími Dyje - poděkujme za dnešní statut Národního parku Podyjí. Veronica věnovala hodně pozornosti myšlence Ekologických stavebních kamenů pro náš společ­ ný evropský dům. Uvědomovali jsme si spolu s mnoha dalšími kolegy v Evropě, jakému tlaku budou hraniční území, kde ochranu přírody ne­ chtěně desetiletí zajišťovaly samopaly pohraniční­ ků, vystavena po jejich zpřístupnění.

Dnes, po deseti letech, vidíme, jak málo realistic­

ké byly představy o tom, že místní lidé mohou

okamžitě začít stavět obživu na šetrném využívá­

ní přírodního a kulturního dědictví. A to je u nás

ještě neporovnatelně lepší situace s hraničními

\)'([~rr(jDil1lŮ
pří rodními

komplexy než na Balkáně či na Uk ra­

Lekci o tom, jak dlouho trvá vyjednání ná­

rodního parku v ustáleném demokratickém systé­

mu, kde něco znamenají zákony, vlastnické

vztahy i programy politických stran, nám posky­

tuje proces vyhlašování dolnorakouských národ­

ních parků na Dunaj i a na Dyji.

Vzpomínám na první živé kontakty s rakouskými

ekologickými poradci i na začátky přátelství

s Christianem Schrefelem. Na pokusy přenášet ra­

kouské znalosti k nám i na op ětov ně zrazovanou

víru v to, že nemusíme objevovat Ameriku a opa­

kovat všechny chyby Západu.

Na všechny ty exkurze k ekologickým zeměd ěl­

cům, kurzy pečení chleba, pokusy předat brně n­

skému zastupitelstvu v ídeňskou zkušenost s tím,

že privatizovat měs tské sítě nemusí být zárukou

dobrých a levných služeb obyvatelstvu.

Na lekce našich amerických přáte l ze síťování

a z komunikace - dnešního ředitele Dunajského

jině.

národního parku Carla Manzana pro nás objevila

Jessica Brown z Nové Anglie.

Vybavuji si, jak jsme v tčch letech byli zahlceni

sami sebou, našimi místními problémy a neorien­

tovali se příliš v mezinárodních institucích ani

motivacích j ed notli vců , kteří jako kouzelní dědeč ­

ci při ch ázeli se svými projekty poznávat a pomá­

hat za železnou oponu.

Měli jsme velké š těstí a poznali jsme skvělé lidi

z celého světa. V dnešním shonu si čím dál víc

uvěd o muj i, že je k nám nepřitahova l o jenom po­

slání. Byla to především neopakovatelná atmosfé­

ra začátku devadesátých let, společnost bez bari­

ér, lehkost a také spousta času, který jsme jim

tehdy mohli věnovat. Vol nější tempo života nám

už dnes nezávidí a jak píše Juta Kellner - "všichni

jsme herci v této historické hře a lIa svých rolích

musíme ještě velmi mlloho pracovat" .

Miroslav Kundrata

Pol1ledy z druhé strally želeZllé opolly bv~v překvapivějill é. lI e:.isme ZlIali.. . Ml/zika Verolliky je v roce J Ijlj/) podbarvovala svjllli 1Ile!lJlliellli 11/1 ~ul/t()kl/ ly/oravy S /Jl/IIl/jem pod j)i!I'/llem ... Foto lWiroslav KU/lllrata

OHLÉDNUTí ANEB 10 LET PO...

19

Do roku 1989 železná opona, již deset let svobodná scéna Jutta Kellnerová

S Veronikou se znám j iž velmi dlouho. V roce 1990 jsme u spořáda li v prostorách Rakouského ekologického ins titutu ve Vídni v rámc i doprovodných uměleckých progra­ mů výs tavu děl výtvarníků spolupracujících s časo p isem Veronica nazvanou "Na břeh u řeky Svratky" 1). V roce 199 1 jsme spolu s dalším kolegou představ il i Rakouský eko­ logický institut na Ekotrhu pořádan ém v Br­ n ě ke Dni Země. Kontak t s Veroni kou trvá dod nes a já doufám, že i nadále budeme společně rozvíj et aktivity pře s ahující hrani­ ce, které ovlivní budoucí vývoj tohoto regi­ onu. Když jsem by la požádána, abych napsala pro Veroni ku č l á n ek o mém pohledu na dě­ jinné události a souvislosti již histori e se současností , řekla jsem spon t á nně ano, pro­ tože se mě téma "Železné opony" jako oby­ vatelky pohran i čí a ko munál ní po li tičky vel­ mi dotýká. Teprve při psaní jsem si uvědom ila, jak je těžké přenés t tyto osobní pohnutky na papír. Myslím, že je to mini­ málně tak složité, jako se mi jeví dnešní si­ tuace v po hrani čí. Začn u tedy pr ávě oponou jako věcí, která byla vymyšlena proto, aby zabraňovala po­ hledu na vše, co se nachází za ní. Železná opona přitom zaujímá zvláštní postavení. Objevila se už v roce 1782 v Lyonu, později také v Paříži. Pojem označuje ohnivzdornou a pro kouř neprostupnou oponu, která byla při nebezpečí požáru v divadle spuštěna do­ lů, aby oddělila jeviště od hlediště. Jestliže se jeviště nepoužívalo, zůstávala železná opona stále spuštěna. Jako politický pojem použil tento výraz po­ prvé vůdce britské opozice a bývalý válečný premiér, Winston Churchill. Ve svém proje­ vu v roce 1946 takto Churchill provedl obrat v dosud spíše vyčkávací politice západních mocností vůči SSSR. Železná opona jako synonymum pro bezpečnostní opatření, jako oddělení oblasti ovládané sovětskou mocí od západoevropských demokracií v období mezi lety 1945 až 1989. Abychom zůstali u divadelní řeči: Od roku 1945 se v domě nehrálo a mezi oběma vel­ kými prostory nedocházelo k žádné výmě­ ně. Po desetiletí se ztrácely naděje, že by se opona přece jen někdy mohla zvednout. S vlnou liberalizace v Československu však šla opona nahoru prakticky přes noc. Tisíce obyvatel pohraničí přijížděly tehdy k hranici oslavovat s transparenty a vlajkami. Stávali se svědky toho, jak se tomuto pohraničnímu regionu vrací postavení území ve středu ži­ voucí Evropy, jak tehdy napsaly jedny regi­ onální noviny ve Weinviertelu. Tato napjatá

20

o čekáván í však brzy následovala skepse

a rozčarován í. Neboť místo abychom se po

zvednutí železné opony mohli oddat pohodl­

nému sledování vzrušujícího představen í ,

ukázalo se, že my všichni jsme herci v této

his torické hře, kteří musí na nácviku svých

rolí ješ tě vel mi mnoho pracovat. Je to expe­

ri mentální kus, v n ě mž všichni z ú častněn í

dálnici skrze Weinviertel, druzí zase rozší­ řen í stávaj ících komunikací dále na západ a předev ším p ř i poje ní na existující sloven­ skou dálnici. Po ote vře n í východní hranice musela být rakou ká dopravn í politika zcela přeh odn oce na . "Dolní Rakousy se nesmí stát "lnnta lem" , prohlásil v roce 1989 Dr. Erwin Proll, dnešn í hejtman Dolních Ra- ' vytvářejí děj in y.

kous. Zej ména z důvodů ochrany životního Již deset let mů žeme bez problé m ů přech á­

p ro střed í je třeb a podporovat hromadnou zet hranice. Část rodiny mého otce žije do­

dopravu. Cíl byl jed noznač nč formulován sud na jižní Moravě. Nero zd ě luje nás již

takto: Rozvoj hromadné dopravy tak, aby se žádná železná opona, a to ani u vni tř . I přes

odlehči l o silnič n í síti, a útlum individ uální jazykovou bariéru si dokážeme porozu m ět.

dopravy. Protože chceme!

Velmi lituji, že dosud neumím č esky ani Dále rozvoj vysokorychlostního že lezn i ční­ ho spojen í do zemí východních sousedů. slovensky, a obdivuj i každého z mých sou­

Aby bylo možno prosadit takové dlouhodo­ sedů a sousedek, kte ří se se mnou dorozumí

v mé mateřštin ě. Nikdy ne zapomenu na ten bé cíle, které přesahují jednotlivá volební období, je tř.eba mít jasné předs t a vy o tom, pocit, který mě ovládl, když jsem před dvě­

ma lety poprvé přeje la na kole hranice jakým s měre m se náš hran iční region bude v Hohenau a nerozuměla jsem ani slovo, v následujících desetiletích vyvíjet. To však p ře s tože jsem byla jen 20 k i lome trů od do­

funguje jen tehdy, když spolu sousedé mova.

o tě ch to problémech hovoří a vyměi1ují si Rozdí lná řeč a složitá kapitola s polečných názory. S po le č n é projekty v oblasti "šetrné děj in jsou sice bariérou, ale nedomnívám se,

mobility", vy užíván í obnovi telných zdrojů že jsou tím skutečným problémem. Může energie, jako slunce, větru, biomasy, geoter­ být, že jsou někdy považovány za příčinu mální energie, ekologický design, čistší pro­ obav, které dnes pociťuje mnoho obyvatel dukce jako způsob výroby šetřící energie pohraničí. Skutečné příčiny těchto obav ale

a zdroje apod. jsou realizovatelné, jak se dle mého soudu pramení z nejistoty, jaký

ukazuje na praktických příkladech přeshra­ vliv bude mít ohromná restrukturalizace,

ničních projektů nčkterých obcí. globalizace trhu, rostoucí nezaměstnanost

Trilaterální oblast Rakouska, Moravy a Slo­ a celosvětové ovládnutí energie a zdrojů

globálními subjekty. Je to dáno i pekelným venska je velkou výzvou. Nabízí nesčetné tempem, které udává světový trh a s nímž je poklady, ale zároveň před nás všechny staví úkol vytvořit budoucnost sociálně i environ­ třeba na obou stranách hranice držet krok.

mentálně "spravedlivou". Tento experiment To vytváří u mnohých spíše obavy než na­

jsme započali v posledním desetiletí druhé­ děje. Z bezpečnostních i hospodářsky poli­

tických důvodů došlo hned po roce 1989 ke ho tisíciletí. Jeto pokus, jehož úspěšnost snahám o přiblížení zemí střední a východní zdaleka není jistá, protože v takové formě Evropy k Evropské unii. Hned poté vznikla a s takovými východisky se dosud žádný ne­ úvaha o východním rozšíření Evropské podnikal. unie.

Je to velká šance s velkou dávkou zodpo­ Agenda 2000, základní dokument utváření vědnosti na obou stranách dnešní hranice. politiky EU v přechodu do příštího tisíciletí,

bude další vývoj významně ovlivňovat. JuUa Kellnerová se narodila v roce 1954 v oblasti Wcinviertel. Rodina jejího otce, která pochází Společný hospodářský prostor, společný

kulturní prostor, společný prostor, který se z Trnového Pole, přišla v roce 1945 do Rakouska. bude rozvíjet pro společnou budoucnost - to Od roku 1987 pracuje v oblasti životnítw prostředí. Poslední čtyři roky pracuje jako expert na životní jsou hlavní výzvy.

prostředí a komunikaci. Stejně dlouho je radou Objevuje se jedna důležitá otázka, která stá­

pro životní prostředí města Zistersdorf, kam byla le naléhavěji volá po odpovědi: Jakým způ­

zvolena na nezávislé kandidátce. sobem lze sociálně i ekologicky přijatelně

utvářet a propojit tento prostor, v němž po

II Na břehu řeky Svratky - prosinec 1989 desetiletí probíhalo veškeré plánování oddě­

Sedm brněnských výt varných umělců a ilustrátorů leně. Již měsíce se objevuje stavba nové se­

časopisu Veronica, kteří podporovali ekologické verní dálnice na předních místech priorit na­

hnutí dlouho před otevřením hranic, představi li své šich příhraničních politiků. Jedni prosazují práce v Rakouském ekologickém institutu.

OHLÉDNUTí ANEB 10 LET PO... _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _-.:_ _ _ _ _ ~'([~n:i1DUnnCB~

,

vv

,

Uspesne revitalizace

Zkušenosti z ekologického odbahnění

rybníka

Nového Častotického Na

Náměšťsku (Náměšť

nad Oslavou, okr. se začaly ve 2. polovině 50. let od­ bahňovat rybníky za pomoci buldozerů a ry­ padel. Kolem břehů tak vznikaly valy z vy­ hrnuté zeminy, které zarostly kopřivami a bodláčím. Později se tyto valy již urovná­ valy a tvořily s mezerami, aby se za nimi nezadržovala mrtvá voda. Rybníky tím sa­ mozřejmě utrpěly nejen po stránce ornitolo­ gické, ale i estetické. Na přelomu 70. a 80. let se však přikročilo ještě k mnohem radi­ kálnějším úpravám, kdy se rybníky měnily v nádrže se strmými břehy bez porostů, se snahou vylepšit alespoň estetiku výsadbou stromů po obvodu. Na náměšťských rybní­ cích byl takto postižen i největší a po strán­ ce ornitologické daleko nejvýznamnější ryb­ ník Dubovec. Z doubků vysázených po obvodu se ani jeden neujal. Tento zásah omezil hnízdění vodního ptactva na bezvý­ znamný zlomek původního stavu. Když měl být v roce 1989 obdobně upraven i rybník.Nový Častotický, snažil jsem se to­ mu ve spolupráci s pracovníky okresní ochrany přírody v Třebíči, kteří v tomto směru vyvinuli velkou iniciativu, zabránit. Šlo sice o nepříliš veliký rybník (6 ha), avšak o jeden ze zbylých rybníků na ptactvo Třebíč)

bohatý, který jsem měl osobně velmi rád. Navrhl jsem úpravu projektu tak, aby byla přijatelná jak z hlediska chovu ryb, tak z hlediska zachování biotopů pro pobyt a hnízdění vodního ptactva. V takových pří­ padech je totiž nejdůlež i tější zasáhnout do úprav ještě ve stádiu neschváleného projek­ tu. Pozdější žehrání je již neúčinné . Návrh změny projektu jsem vypracoval v květnu 1989. V září se začal realizovat a právč ve významný den 17. lis topadu bylo dílo zko­ laudováno a předáno k užívánÍ. Hlavní myšlenkou návrh u bylo zachovat všechny typy biotopů, které se na rybníku vyskytovaly, i když v menším rozsahu, aby se příliš nezmenšila plocha využitelná pro chov ryb, a to i vzhledem k vývoji v bu­ doucnosti. Nějaké maximalistické požadav­ ky jsou v tomto pří padě n eprůchodné. Ve střední části rybníka měla být zachována jedna větší a jedna menší plocha orobince úzkolistého (Typha angustifolia) s měkkými porosty mezi nimi. Bylo to místo s kolonie­ mi potápky černokrké (Podiceps nigricollis) v dřívějších letech. Pruh orobince úzkolisté­ ho mčl být ponechán také na jihozápadní straně. Při realizaci však byla část tohoto pruhu spojena s nasypaným ostrůvkem v je­ diný ostrůvek. Z deponie vyhrnutého mate­ riálu byl .vytvořen další ostrov, který měl sloužit především k hnízdění kachen. U bře­ hů vznikly k větší rozmanitosti biotopů ještě dva malé ostrůvky, jeden orobince široko­

listého (Typha latifo/ia) a jeden rákosu obecného (Phragmites comllZunis). Směrem k louce byl vytvořen na obou stranách plo­ chý břeh ve sklonu I : 5. Strmý břeh s navr­ šením vyhrnutého materiálu byl připuštěn jen na stranč borového lesíka, který byl pro hnízdění méně vhodný vzhledem k blízkým stromům s výhledem pro predátory. Podle původního projektu měly být po ob­ vodu odstraněny všechny stromy, aby zdc nezůstaly žádné překážky pro hrnutí zeminy nejkratší cestou směrem k břehům. V doplň­ ku k projektu jsem navrhl ponechat několik skupin bříz, které působily nejen esteticky, ale hnízdil na nich každoročně i moudivlá­ ček lužní (Remiz pendulilll/s). Při mém řeše­ !1í nemohl být ovšem splněn běžný požada­ vek u takových projektů, aby ·byly vyrovnány výkopy a násypy. U severozá­ padního přítoku byla proto vytvořena depo­ nie ve tvaru kopce, ze které se měl materiál odebírat na různé rekultivace. Po skončení tčchto prací jsme s dobrovolnými ochránci přírody z Třebíče prosekali v zimě staré oro­ bince na ostrůvku "I" , které byly příliš husté. Na jaře jsem pak osel nasypané ost­ růvky travním semenem. Nyní po deseti letech mohu říci, že úpravy splnily svůj účel především v letech, kdy bylo na rybníku dost vody, a to ve větším množství, než jí bylo v rybníku před úpra­ vou. Dno se totiž prohloubilo průměrně o 40 cm. P ůvodní porosty zůstaly ovšem na stej­ né výši . Jejich nejvhodnější zaplavení si vy­ žaduje zachování původní hladiny, v našem ·př ípadě na úrovni 497,65 m. V uplynulém desetiletí byla tato podmínka splněna ovšem jen v něk terých letech, beze zbytku po celou hnízdní dobu jen v letech 1992-93, 1996 a 1998. V suchých letech vznikly místo za­ plavených ostrůvků z části suché ostrůvky, z části bažiny. Suché roky měly aspoň tu výhodu, že přitlumily růst porostů, takže je již nebylo třeba prořezávat. Úpravy rybníka využily především druhy, které jsou v současné době na postupu. Ryb­ ník se stal vzhledem ke svým ostrůvkům hnízdištěm husy velké (Anser anser), která předtím hnízdila převážně jen na rybníku Novém Studeneckém rovněž s ostrůvky. Hnízdí zde obvykle 2 páry, které však žijí po vylíhnutí housat tak skrytě, že je velmi obtížné rodinky pozorovat a místní lidé o nich ani nevÍ. Hnízdí zde obvykle také 2

Pohled 1Ia rybmk od západu

W(l~fi",(!DU1:lfi<8~

(červen

1998)

PŘíKLADY ÚSPĚŠNÝCH REVITALIZACí 21

NasypallÝ 1998)

ostrů vek

s borovým lesíkem

(červell

druhů

zde po úpravě rybníka pohnízdila jen modrá (Anas querqlledllla) v roce 1992. U dru hů , které jsou na sestupu, chybí exis tence j akési "rezervní populace", která by nově vzniklou nabídku využila. Protože znám velmi dobře nároky potápky černokr­ ké, kterou jsem se na ná m ěšťských rybní­ cích léta zabýval, do ufa l jsem, že se na tom­ to pro ni vhodném a trad i čním rybníku znovu usadí. Nestalo se to však. Ani po deseti letech nen astaly po stránce ry­ bochovné na rybníku žádné větší změny. Porosty orobince úzkolistého, širolistého i rákosu obecného zů sta l y omezeny na plo­ chy, které pro ně byly vymezeny vzhledem k hlubší vodě u jejich obrysu. Orobinec úz­ kolistý ovšem rozšířil svou plochu na vel­ kém ostrů vku i na část s měkkými porosty. Uvnitř je však řada volných ploch, které jsou jako útočiště pro ptactvo velmi výhod­ né. Zde se v bezpečí zdržují také rodinky husy velké i kachny divoké a odtud se nej­ č astěj i ozývá trylkování potápek malých. Mě l č í voda mezi o s trůvkem orobince širo­ listého a bře h em , která byl a v projektu urče­ na pro obojživeln íky, je bo h atě využívána žábami. Na rozd íl od orobince úzkolistého je orobinec širolistý málo expanzivní, takže se do mělčí vody příliš nerozšířil. Nasypaný ostrůvek je vyhledáván kachnami, husami velkými z nehnízdící části populace i volavkami k odpočinku. Část ostrůvku je proto ušlapána a nezarůstá kopřivam i . Ty ji­ nak brzy nahradily traviny, které jsem zde zasel. Zvýšená část břehu u borového lesíka měla být také zatravněna. To se bohužel ne­ stalo, což umožňuje splach zeminy do rybní­ ka. Skládka materiálu, která byla navršena u severozápadního přítoku, byla odebrána jen z menší části. Zatím však zarostla travi­ nami, takže nepůsobí již tak násilně. Byla dodržena dohoda, že na rybníku již nebudou chovány domácí kachny, které zde byly jed­ nu dobu zejména pro potápkovité pohromou. Po stránce estetické je na rybník zejména od borového lesíka utěšený pohled, navíc oži­ vený velkým množstvím vodních ptáků. Ve vzduchu se stále vznáší některý z pochopů nebo alespoň poštolka, která hnízdí v lesíku. Na lukách a polích kolem rybníka hnízdí ně ­ kolik párů čejky chocholaté, jejichž volání doplňuje jeho atmosféru. Je tu celkem klid, neboť rybník není příliš přístupný. Snad je možno tvrdit, že se rekultivace tohoto rybní­ ka podařila. Vladimír Fiala č írka

páry motáka pochopa (Circus aerllginoslls) , které podle podmínek os trův ky stří dají. Na velkém orobincovém o s trů vku hnízdí kaž­ doročně lab u ť velká (Cygnus olor). Sil n ě je také zas toupena kopřivka obecná (Anas strepera) - jediný druh kachen, který je v sou č asn é době na postupu. Poče t hnízdících párů lysky č ern é (Fulica atra) dosáhl stejné hodnoty (až 18 p árů) ja­ ko v nej lepších letech před přestavbou, kdy byly plochy po ros tů daleko vě tší. Hnízdí zde obvykle 2 páry potápky roh áče (Podi­ ceps cristatus), 3 páry potápky malé (Podi­ ceps ruficollis), 1-2 páry slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) a jeden pár chřástala vodního (Rallus aquaticus). Rybník je oblí­ beným místem pro větší skupiny poláka vel­ kého (Aythya ferina) a poláka chocholačky (Aythyafuligula). Oba druhy poláků a kach­

na divoká (Anas platyrhynchos) mívaj í hníz­ da předevš ím na nasypaném ostrů v k u. Polák velký rád hnízdí i na os trůvku orobince širo­ listého a choc hol ačka i u mě lkých o krajů rybníka na s traně k louce. Rybník byl v d řívěj ší d obě pravidelným hn ízdi š těm potápky černokrké (Podiceps lIig ricollis - až 35 párů), obou čírek (Alias crecca, A. querquedula) a lžičáka pestrého (A. clypeata ). V do bě , kdy šlo o vyložen ě luční rybník, to bylo h n ízd iště bekasiny otavní (Capella gallinago ) a vodouše rudo­ nohého (Tringa totanus). H n ízdění ohou d ruh ů bylo postiženo již prv,ním vyhrnutím břehů v roce 1964. Bekasina otavní se sem však později po odstranění náspů ještě vráti­ la. Rybn ík byl také posledním hnízdištěm bukáčka malého (Ixobrychus milllltus) na náměšťských rybnících. Z těchto mizících

f'()hled do porostu orobillce úzkolistého z de­ pOllie (jaro 1996). Všecll/la fota autor

22

PŘÍKLADY ÚSPĚŠNÝCH REVITALIZACÍ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ __ _ ~'Cl?lr
Kořenové čistírny

odpadních vod - tentokrát z pohledu orgánů státní správy ve vodním hospodářství

Kořenové čistírny odpadních vod (ČOV)

jsou v současné době některým i lidmi propa­

govaná a jinými zatracovaná alternativa pro

či š tění odpadních vod z malých sídel.

Při centrálním čištění odpadních vod z ma­

lých obcí máme v podstatě dvě základn í

možnosti zneškodňování odpadních vod: bu ď

intenzivní způsob čiš t ění na mechanicko-bio­

logické čistírně (nepřeb e rné množství t ypů)

anebo extenzivní způsob čištění - stabilizační

nádrže, zemní filtry a kořen ov é č istí rny. Rád

bych prezentoval zkušenosti o rgánů státní

správy ve vodním hosp odářství s kořenovými

čistírnami odpadních vod nacházejícími se

v brně nském regionu. Brněnský region ve

vymezení územního odboru mi nisterstva ži­

votního prostředí pro brněn skou o blast (MŽP

ÚOBR) zahrnuje okresy Blansko, Brno, Br­

no-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Svita­

vy, Třebíč , Vyškov, Znojmo a Žďár nad Sá­

zavou.

V tomto regionu je v současné době v provo­

zu (b uď zkušebním nebo trvalém) celkem

osm větších kořenových čistíren:

Lokalita ČOV Kořenec,

Projektovaná kapacita (EO - ekvivalentních obyvatel) I

okr. Blansko dle projektu pro

338 EO

ČOV 2.emovník,

okr. Blansko pro

l50 EO

ČOV Biskoupky, ok r. Brno - venkov

240EO

ČOV Němčičky,

okr.

Břeclav

640 EO

ČOV Rudíkov, okr. Třebíč

750EO

ČOV Krátká,

okr. 2.ďár nad S. pro

lDOEO

ČOV Osová Bítýška, okr. 2.ďár nad S. pro I

l2DO EO

ČOV Olší nad Osl., okr. 2.ďár nad S. pro

262EO

Všechny uvedené koře nov é ČOV jsou ve vlastnic­ tví obcí. V roce 1996 provedla Česká ins pekce ži vot­ ního prostředí (ČIŽP) speciální prověrku všech k ořenových č i stíre n v České republice. Hlavním cílem bylo zm apování tehdy provo­ zovaných koře nových ČOV se zaměřen í m na

~~Sfr(jDU111kB~

jejich sk ute čný vodoprávní stav, zj i štění technického způsobu řešení, aktuál ního stavu provozu, čis ti cího efektu a posouzení re pre­ zentati vnosti sledování provozu ze strany provozovatelů. Pracovníci MŽP ÚOBR se zúčastnili několika kontrol spolu s ČIŽP ob­ lastní inspektorát Brno, a to konkrét n ě na ČOV Kořenec, ČOV Biskoupky, ČOV Oso­ vá Bitýška a ČO V Ně mči čky. Podle projektové dokumentace shora uvede­ ných kořeno vých ČOV předl ožené při kon­ trolách, pouze u ČOV Kořenec a ČOV Olší nad Oslavou přesahuje plocha filtračních polí na jednoho ekv. obyvatele hodnotu 7,1 mZ, tj. hodnotu doporučen ou Výzkumným ústavem vodohospodářský m TGM pro zaručení 80 % čisticího efektu na BSK5 (biologická spotře­ ba kyslíku) v našic h podmínkách. Kromě ČOV Biskoupky pak zbývaj ící kořenové ČOV ani nepřesahuj í hodnotu 5 mZ/EO, což je minimální doporu čovaná hodnota uváděná evropskou směrni cí, v našich podmínkác h ovšem nepo s tačuj ící. Plocha kořenových polí je tedy u většiny kořenových ČOV podhod­ nocena. Kontrolou pro vozovaných kořenových ČOV bylo téměř ve všech p řípad ech prokázán o ne­ dostateč né mechanické předčištění surových odpadních vod, které se nepří z ni vě projevilo v částečném ucpávání nátokového rozvodné­ ho potrubí a zač ín ající kol matací v nátokové čás ti kořenovýc h polí. Navíc bylo prokaza­ te l ně zjiš těno zhoršení kvali ty odpadních vod na odtoku z ČOV Němčičky a ČOV Rudí­ kov. Ve dvou příp adech bylo prokázáno i překračován í limitů platných vodoprávních rozhodnutí na vypo uštěn í odpadních vod (ČOV Osová Bitýška a ČOV Němč i čky ) a Čl ŽP Ol Brno byl y uloženy provozovate­ lům fi nanční sankce za porušování vodního zákona. S tím souvisí i fakt vyp lývající z celé prověr­ ky, že kořen o vé čist írny provozované obcemi nemají správnou a do statečno u údržbu. Příči­ nou je myl ná před sta va vlastník ů , že tento typ ČOV vl astn ě žádnou údržbu nepotřebuje, a zároveil nedos tate čn á odbornost obsl uhy těch to kořenových ČO V . Dojde-li pak k pro­ 'blémům , nemohou být kval ifikovaně řešeny . Porovnáním provozu k oře nového pole s po­ rostem rákosu s provozem kořenového pole bez vegetační h o krytu se n epo d ařil o prokázat statisticky významný rozdíl mezi č ist ící m efektem pole s vegetací a polem bez vegeta­ ce. Pokud se týká ods traňo v ání nu tri en tů, tj . sl ou čenin dusíku a fosforu, je možno kon sta­ tovat , že úč i n nost k ořenovýc h čis tíren je při ods traňování amoniaku pod stat ně nižší než u kl as ických malých č i s tíren. Vzhledem ke známému faktu, že odstraňov án í amoniaku musí prob íhat pře s j eho oxidaci na ni tridy a nitráty, j e nutno zpochybnit jedno ze zá­ kladn íc h tvrzení zastánců kořenových ČOV , tj . že rostliny j sou sc hopny zajistit pro pů dn í těleso dostatečný přísun kyslíku. Ú či nnost ko řen ovýc h ČOV na odstraňování cel kového fos foru je především závisl á na použi té nápl­ ni koře nového pole. Při pou žití materiálu s Fe 3+nebo At1+ j e ú čin no st poměrně vysoká,

ale klesá li neárně s dobo u provozu a zhruba za tři roky je poloviční. Ve většině případů je čisticí proces ovlivněn vysokým podílem balastních vod přivádě­ ných kanalizací na ČOV. Zde je třeba zbořit jeden mýtus: argumenty zastánců kořeno­ vých č i stíren odpadních vod mimo jiné tvrdí, že v obcích s kořenovou ČOV není potřeba budovat novou (vodotěsnou) kanalizaci, ne­ boť kořenov á ČOV zvládne i přítoky odpad­ ních vod ze stávajících , nekvalitních kanali­ zací n aředěné povrchovými či balastními vodami. Tento úsudek je vysloveně účelový. Protože dle tohoto názoru není nutné budovat novou kanali zaci v obci . ušetří se až 3/4 poři ­ zovacích n ák l adů na čiš tění odpadních vod a kořenová ČOV pak vychází i nvestičně lé­ pe, než klasi cká čis t írna odpadních vod. Běž­ ně totiž v praxi platí rozděl ení investičních pro středků: cca 25 % za čisticí zaří zen í (vlastní ČOV) a cca 75 % za kanali zaci. Ten­ to šetřící zp ů sob je vš ak v rozporu s platným vodním zákonem . Vypouštěním odpadních vod do nekvalitn í stávající kanalizace totiž po většinu roku fakt icky dochází, s ohledem na stavební provedení větš i ny stávajících ka­ nalizací (n edos tateč n ou těsnost zej ména sta­ rých dešťových kanalizací), k nekontrol ova­ tel nému vyp ou štění odpadních vod do vod podzemn ích. Jsou známy konkrétní případ y z vodoh o s podářské praxe, kdy si obce necha­ ly postavit novou ČOV , napoj enou na stáva­ jící deš ťovou kanalizaci. vybudovanou před léty v akci "Z" a rekolaudovanou vodohos­ p od ářský m orgánem na jednotnou kanalizaci. Př i vod o hos podářském dozoru v těchto ob­ cích bylo zjištěno, že na jaře a v období dešťů tato kanalizace působí jako drenáž zahlcená balastními vodami , pro tože hl adina podzem­ ní vody je vysoko nade dnem kanalizace a naopak v obdobích sucha na ČOV skoro nic nedoteče, protože hladina podzemní vody j e pod úrovní kanalizace a odpadní vody vsa­ kují n etěs n oll kanalizací do vod podzemních. V prvém pří padě je pak ČOV hydraulicky přetí žená chladnými balastními vodami, kte­ ré ředí splaškové vody a v druhém případě ČOV nemá za ru čen stálý přítok . V obou pří ­ padech pak j akýko liv typ Č OV špat ně fu ngu­ je, dochází k překračová ní li mitů uvedených ve vodo právním povol ení a provozovatel ta­ kovéto ČOV je perm anentně v pokutovatel­ ném stavu (z kořenov ýc h č i stí re n se to týká např. ČOV Osová Bitýška). Závěr : při návrhu likv idace od padních vod nelze preferovat jeden typ ČOV. Neex istuje totiž uni verzální návod na ře še n í zneškodňo ­ vání (likvidac i) odpadn ích vod, a ani neexis­ tuj e univerzální ČOV. Stá le platí , že stokový systém i návrh čištěn í odpadních vod m usí být šité na míru, vždy pří pad od případu , podle místníc h podmínek. Mnohdy ú čin n ěj­ ším způsob em čištění u malých obcí než ko­ řenov á ČOV mohou bý t napříkl ad málo pou­ žívané stab il izačn í nádrže.

Josef Žák

KOŘENOVÉ ČISTíRNY 23

Galerie' přírodn í , prozy Jaroslav Marcha (1880-1961)

V letošním roce naši galerii rozšíříme o por­ tréty dalších spisovatelů, kteří tvořili v mezi­ válečném období. Prvním z nich je básník a prozaik Jaroslav Marcha, vlastním jménem Dominik Nejezchleb. Narodil se v Babicích u Brna. Pocházel ze sta­ rého selského rodu a sám také hospodařil (mi­ moto provozoval lesní formanství), ale už od dětství byl náruživým čtenářem a intenzivně se vzdělával. Když dal sedlačení vale, stal se redaktorem Olomouckých listů a poté Morav­ ského venkova. Za první republiky byl - jako významný člen agrární strany - poslancem a senátorem. Kromě toho vyvíjel mnohostran· nou veřejnou činnost, hodně též cestoval (nav­ štívil mj. Řecko, Itálii, Jugoslávii a Němec­ ko). V letech 1936-4 1 byl předsedou Kola moravských spisovatelů. Vedle literární tvor­ by přispíval do řady časopisů a sborníků, psal odborné publikace, redigoval kn ižnici hospo· dářských spisů atd. Literárně či n ný byl rovněž jeho syn Jaroslav (1909-72), který publi koval pod pseudonymem Roman Vlach. Svou literární dráhu Marcha zahájil verši, zve­ řejňovanými v různých regionálních novinách a časopisech. V prvních prózách (Žena po kotník v bahně, 1905; Potulky, 1906) se za­ býval převážně sociální tematikou. Do čtenář­ ského povědomí však pronikl až povídkovou knihou o vesnickém dětství nazvanou Ptačí chléb (1921), kterou vysoce ocenilliří Mahen (jeho dopis autorovi byl v dalších vydáních Ptačího chleba otiskován jako předmluva). Podobný charakter mají i knížky Na dědině (1927) a Z babiččina kraje (1928). Jako tvůrce přírodní beletrie se Marcha před­ stavil hlavně svazkem impresionistických próz Halali haló (1928), obsáhlým souborem loveckých příběhů s názvem O zvěři králov­ ské a verbeži ptačí (1931) a úvahově zaměře­ nou prací Zlatá v zelené (1935). Svět p řírody zachytil také v knížkách Stromy a lid é (1935) a Bouda pod Těšankou (1943). Evokoval ho ovšem i ve svých básních (Pastýř z J avorní­ ků, 1937), cestopisech (Chvíli v Řecku, 1934) či vzpomínkách (Potopený svět, 1949). Z následující trojice ukázek jsou první dvě vzaty z knihy O zvěři královské a verbeži pta­ čí (vybírá se z ní těžko, neboť člověk neví, zda má dát přednost kapitolám situovaným do Beskyd, na Sumavu a do karpatských hvozdů, anebo zvolit evokace autorových zážitků z Podyjí, od jihočeských rybníků či z lesů ko­ lem Křivoklátu). Třetí úryvek přibližuje kníž­ ku Stromy a lidé. Básníci a myslivci

Už roky a roky chodím za zvěN královskou; probudila se ve mně lovecká krev. Pozdravuji

24

bučiny a háje, mlčenlivé myslivny na úpatí hor, obdivuji stromy a houštiny: má barva je

zelená a za klobouk dal jsem si holubí péro.

Hej hou, halali hou!

Ale jak by se mi smál Pant Čuma, pytlák mého

mládí, hrdina mých básní a knih a kamarád

z lesa! Na jeho rezavé pušce, schované ve ska­ lách, byly nejlákavější dva tajemné kohoutky,

neboť vábily a hovořily jasnou řečí.

A //loje hamerleska a resantka kohoutkú ne­ mají. On za svou mičudou zastrčeno měl pN­ šemě se vyjímající slep ičí péro a za mým klo­ boukem se zelenou pentlí si pyšně leží peN

z holuba.

On měl červený přehoz s rytířskou kokardou

na levé straně. Co jsou naše lodenové kytly

proti němu? Jeho halali halo táhlo z kopce na

kopec; nikdy neslyšel lesního rohu, jak umírá

na konci leče a hlásí rozchod 10vcLÍm.

Och, jak by se smál Pant Čuma, pytlák mých

mladých let!

Od doby, kdy jsem s ním sedal v budkách Jaroslav Marcha. Kresba otištěná roku 1940 v dellíku Vellkov z jedlové kLlry na vysokých dubech a v iděl ta­ nec laní a srn, neměl jsem pušky v rukou. lila

Hled'me, on by Ilepohrdl dokonce medvědem. už jen v mých snech, opJ'edena vzpomínkami

Skromný pán! z chlapeckých let a ozářena magickým kouz­ lem a září doby, která zapadla za hory, jako Strom z M alné zapadá slunce.

Stál v tichém lesním koutku Malné /lěkde v re­ Až tu pojednou zatřásla mnou stará touha, ej­ hle, už slézám hory a stráně, nadbíhám zvěři, víru maršovském poblíž Šmelcovny. Je to čao skáču po toku tetřevú a plaším bažanty. I vi­ rokrásné údolí Bílého potoka, ktelým chodí­ dím zvěř královskOIl a naslouchám verbeži váme s otcem Tučiíákem a jeho družinou. Za léta skáče a hovoH Bílý potok jako dítě, tvoN ptačí. Chodím zas s veselým srdcem s mysliv­ tůi'íky větší i menší a pospíchá vesele do dálky. ci, honci a dl'evorubci.

Po obou stranách potoka se vine krásn.ý les, Hej hou!

v LÍdolí jest roztaháno několik chalup, z nichž na osam ělé chodce zaštlká tu a tam pes. Za Lovci med věd ů zimy jako by se položil svatý klid na tento kraj. Jest oblečen do krásné bílé Nzy, stromy Bylo nás pět a na vysokých horách v pralese jsou zajíllěné a sthbrné trásně visí z nich. jsme založili spolek lovcú medvědú. Merm o­ V tomto idylickém kraji v zasněné Malné stál mocí jsme chtěli do pralesa na černou. smaragdový velk.ý smrk čistého souměrného Zima byla, jak se sluší a patří /la lov divočá­ vzrůslLl a těšili se jím všichlli, kdo šli kolem. kLÍ. Sbírali jsme se po stanicích, okny brali Na své poslední toulce jsme se tu zastavili pušky, vaky a pláště spolulovců do vlaku, kou­ s otcem Tučiíákem a usedli každý na jeden Fili z lulek, zpívali, hovohli a jeli na polskou balvan. Není divu, že oba mi/ujeme stromy. hranici do Karpat. Dovedeme jít hodiny lesem, kouřit ze svých lelijsme den a noc, kus potom autem a koneč­ dýmek a mlčet. Občas se otec TUČlTák zastaví, ně na saních, neumělou rukou zrobených . ... ukáže do stráně rukou a rozumíme si. To zna­ Byli jsme v srdci karpatského pralesa. mená, že chce Nd: Od potoktí, zamrzlých v dolinách, stoupali .. Hled'te, to je krásn.ý strom!" jsme znova a znova do strání, nastupujíce leč' A hned obdivujeme jeho peií, koninu, symetrii HajčáFi s lesklými sekerami odešli už hodinu větví, ztepilost vzn/stll, a je·/i modrá obloha pFed námi a vylezli do horoucích pekel na vy­ nad námi, slOupneme si tak. aby koruna z dál­ sokých kopcích. ky byla proti l1í. V tu chvíli se nám zdá, jako Takový je lovec: dvě hodiny vystupuje na vrši­ bychom byli čarodějní malHi, kteN bez štětce nu sedla. Shodi/nejprve kožich, pak vestu, leč vykouzlili nádhern); obraz. stále hoří jako pec. Potom zaujme své místo, Usedne-li do korul/y takového stromu plachý usedne na pařez nebo za buk na sedací hůl dravec, ztichneme, abychom vidlli, jak nád­ a čeká. hernou říši si vybral. Zpívá-Ii sladce v koruně Sedí mlčky a ani ned.ýchaje věří, že na něho stromu pěnice nebo linduška anebo slyšet-Ii vyrazí kňour. trUky jiného lyrického opeřeného ptačího Místo se líbí lovci tím více, čím více myslí na houslisty, staneme tiše a stojíme tak dlouho, SVOll kořist. Je prece pro divočáky jako stvo­ dokud nezanikne poslední tón. rené. ... Zdá se mi, že jsem se právě nyní v červenci ži­ Lovec je ubitý k večeru jako pes, zapNsahá se, vota dal na jiné cesty se svým srdcem. Jsou to ale rállo věN znovu a jde a vylézá tisíc pět set cesty od lidské falše k ptáktim nebesk)'m a za· metní /lad more do sedla hory. A znovu si sněným stromům. Jsou chvíle, kdy hovoFit opakuje: s nimi anebo pod nimi se mi zdá milejší než "Mohl by zbloudit i medvěd. " hovořit s Lidmi, kteN myslí, že životní boj zna­ "Aspoň kňour. " mená namáčet šípy do smrtícího jedu. "Bachyně také by stačila. " "Nebo aspoň divoká kočka. " Připravil: Jiří Poláček

GALERIE PŘÍRODNí PR6ZY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(jSfi"(]DU1Jfl®~

Zajímavosti z přírody

Mokřady Hradišťského příkopu

VIII.

Ramena Německé, Pod zahrádkama a Ry­ bochov1lé Na katastru obce Spytihněv v okresu Zlín vznikla po regulaci řeky Moravy tři "slepá" ra­ mena. Na levém břehu asi 500 m SV od obce je rameno Německé (V Němec kém) o výměře I I ha. Břeho vé porosty jsou tvořeny převážně vrbou bílo u (Salix alba), topolem čern ý m (Populus ni­ gra), olší lepkavou (A /nus glutinosa), bezem černým (Sambucus nigra), hlohem obecným (Crataegus monogylla), aj. V pobřežním pásmu roste rákos obecný (Ph ragmites australis), oro­ binec širolistý (Typha latifolia), zblochan vodn í (Glyceria maxima), skř í pina lesní (Scirpus syl­ vatieus), ostřice řízná (Ca rex gracilis), rukev obojživelná (Rorippa amphibia), skří p inec je­ zerní (Sehoenoplectus lacustris), chrastice ráko­ sovi tá (Phalaroides arundinacea), místy se vy­ skytuje i bahnička mokřadn í (Ele ocharis palus/ris) a halucha vodní (Oenan/he aquatica). Na vodní hladině roste o křehek menší (Lemna minor), vzác ně stu lík žlutý (Nuphar lutea). Mezi pravým břeh em řeky Moravy a SV čás tí obce se nachází rameno Pod zahrádkama, velké 5 ha. Břehové porosty ramene j sou tvoře n y pře­ vážně topolem bílým a černým (Populus alba a nigra), vrbou bílou (Salix alba), břízou bělo­ korou (Betula pendLlla), olší lepkavo u (A /ll us glutinosa) a jasanem ztepilým (Fraxillus excel­ sior). Stromové patro d oplňují keře bezu čern é­

ho (Sambucus nigra), svídy krv avé (Swida san­ guinea), ostružiníku (Rubus fruticosa), maliníku (Rubus idaeus), které popíná chmel otáči v ý (HL/mulus lupulus). Na vlhkých místech a měl­ č in ách pak roste rákos obecný (Phragmites aus­ tralú), orobinec široli stý (Typha latifolia), ko­ satec žlutý (Iris pseudacorus), pry skyřník lítý (Ra/lullcu /us seeleratus), ostřice řízn á (Carex gracilis) a šťovík ko ň ský (Rumex hydrollapat­ hLl/n). Na JV okraji obce, u jezu, se nachází poslední ze spy tih něvských ramen , rameno Rybochovné o veliko sti 4 ha. Poj menování se vžilo podle způsobu využívání. Rameno je komu nikací roz­ děl eno na dvě část i a bylo upraveno tak, aby mohlo být využíváno rybni čním zp ůsobem. Část "nad jezem" je upravena na n ěkol i k p l ůd­ kových a odchovných nádrží, čás t "pod jezem" osazena požerákem a napouštěcím a vypouště­ cím zaří ze n í m . Rameno j e tak p rav ide lně na­ po u štěno na jaře, sloveno na podzim a zimová­ no s nezbytným o bčas ným vá p něním a hnojením. Díky tomu vymizela typická vege­ tace ne průtoč nýc h ramen včetně bohaté popula­ ce kot vice plovoucí (Trapa natans), která se zde vyskytovala ještě v r. 1983 ve stovkách kusů a kryla velkou část hlad iny. Zbytek původní vodní vegetace se zachoval pouze v komorova­ cím ryb níku u rybářského zaříze ní v severní část i , který se na zimu nevypouští. Zde roste bohatá populace jak kotvice plovoucí (Trapa nalans), tak stulíku žlutého (Nuphar /utea) . Za­ j ímavá je informace rybář ů, že zde m ěli vysaze­ ny i lekníny, které však zmizely, když zde ko­ morovali násadu amura bíl ého. Populace stulíku a kotvi ce přito m zůst a l a beze zm ě ny . Rame no je té m ěř bez břeh ového porostu. Pobřež ní vege-

Kotviee plovoucí Ila rameni Rybochovné. Foto ]arosÚJv Hrabec

tace je zaj ímavá pouze v části "nad jezem", kde roste např. zb loch an vod ní (Glyee ria maxima), skří p i na lesní (Scirpus .sylvalicLls), žabn ík jitro­ celový (A lisma plclIltago aqualica), prysky řn ík lítý (Rall lllzculus sce/eralus), pryskyřník plazivý (Ranullculus repens). Z ži v oč i chů se tu vysky tují druhy zelených sko­ kanů , ro snička obec ná (Hyla arborea), ropucha zelená (Bufo viridis), užovkll. obojková (Natrix nalrix), z p táků kachna divoká (Anas platyrhYIl­ chos) , polák choch ol ačka (Aylhia fl/ligula), la­ buť velká (Cygn us olor), lovit zde při létá volav­ ka popelavá (Ardea cinerea).

Jaroslav Hrabec

Výskyt

výrečka

malého

Počátkem května

1998 zaznamenali moravští ornitologové J iří Mikulec a Miroslav Čapek vý­ skyt výrečka malého (Otus scops) u Suchov­ ských Mlýnů v CHKO Bílé Karpaty. Tato loka­ lita byla v průběhu května až července vícekrát kontrolována, bylo pozorováno páření a sou­ stavný výskyt ptáků. Předpokládané hnízdění bylo prokázáno nálezem tří mláďat sedících s rodiči na stromě asi 6 metrů od hnízdní dutiny ve staré jabloni, kde se 17. července nacházelo čtvrté, nejmladší mládě. Podle dostupné litera­ tury se jedná o první prokazatelné hnízdění vý­ rečka malého na území České republiky.

Petr Pavelčík

~'U9rr(]ru1lfm~

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY

25

Skály a j eskyně v Orlických hor ách

o skalách se hovoří větš i nou v souvislosti s pískovcovými skalními městy, jeskyně zase vybaví scenérii z vápencové krasové oblasti. Východočeské Orlické hory sice prosluly úpl­ ně jinými přírodními a krajinotvornými hod­ notami, přesto i zde skalní a jeskynní útvary naj deme, by ť jen na některých místech a ves­ měs nevelkých rozměrů. Nejrozsáhlejší skalní skupinou v Orlických horách jsou Studenské skály, vystupující z ji­ hovýchodního svahu vrchu Studený (720 m) , vysoko nad údolím Tiché Orlice. Proplétá se jimi turistická cesta z Vlčkovic, dostupné jsou i od blízké obce Studené. Studenské skály jsou asi půl kilometru dlouhou soustavou mra­ zových srubů - více než 20 m vysokých vý­ chozů, které vznikly mrazovým zvětráváním ukloněného ortorulového svahu. Z vrcholku se otevírá pěkný pohled přes obec Těchonín na skupinu Suchého vrchu. I v blízkosti chaty na Suchém vrchu vymode­ lovalo mrazové zvětrávání výrazný mrazový srub. Říká se mu Bradlo (984) nebo Široký kámen. Při cestě ze Suchého vrchu, Bradla a vrchu Bouda (známého přístupným podzem­ ním opevněním) mi neme ještě podobný skalní útvar na Vysokém kameni (845 m) nad údolní obcí Mladkov. Také v mnohých údolích le­ vých přítoků Tiché Orlice pod Suchým vr­ chem odkryla říční eroze působivá skalní zá­ koutí, např. v údolí Těchon í nské h o, Černovického, Orl íčkovského a Čenkov i cké­ ho potoka. Tato místa však prosl ula zejména bohatým výskytem bledule j arní. K nejzajímavějším skaln ím útvarúm pak patří některé "kameny" na rozsochách nejvyšších ZimtlívýzdobajeskYll1lísluje v Zemské bráně.

hor. Pod velkou Deštnou (I 115) vystupují na rozsoše Maruši dva Marušiny kameny. Pozo­ ruhodná je zej ména západní skalka, ze všech stran převis l á . Turistické cesty j i míjejí, což platí i o členité skup i ně svorových skal na Ka­ menci (Vápenném vrchu) na rozsoše Koruny (J \00 m). Mezi nim i je i jediný samostatně c h rá n ě ný skalní útvar v Orlických horách ­ pří rodní památka Sfi nga. Jde rovněž o ty pický mrazový srub, tvarem částeč n ě při pomínající staroegyp tskou sfi ngu. Podobná skaliska se­ stu pují i jižním svahem Bílé hory poblíž cesty ze Zdobnice k Pěticestí na hlavním hřbetu po­ hoří.

A kde se v Orlickýi:h horách skrývají zmíněné

jeskyně? Těch krasových je tu skutečně málo,

protože i typická krasová hornina - vápenec ­ je v Orlických horách vzácností. Malá jeskyň ­

ka se otevírá v dávno opuštěném lomu na Ka­

menci - Vápenném vrchu , krasová dutina je

i součástí někdejší štoly nad Kunštátem (Or­

lickým Záhořím). Více . - ovšem rovněž ma­

lých rozměrů - je v Orli ckých horách tzv.

pseudokrasových jeskyn í, vzniklých zvětráv á­

ním a odnosem rul, svorů i jiných nekraso­

vých horni n.

Snad nejvíce se jich otevírá ve skalních úte­

Párek poštolek rudonohých (vpravo samec). Foto P. Pavelčík sech turisticky přitažlivé sou těsky Divoké Or­

lice v přírodn í rezervaci Zemská brána. Mno­

hé z nich jsou v zimě zdobeny lemem

ledových "krápníků" . Při Pašerácké lávce je

Hnízdí poštolky r udonohé opět úzká sluj Pašerácké jesky ně, p ověstm i o přede­

v ČR? na je také Ledříčkov a jeskyně - asi tři metry

široký, vysoký i hluboký výklenek uprostřed

mohutné Ledříčkovy skály blíže ke Klášterci Petr Pav el čí k z Vlč n o v a opakovaně odchy­

nad Orlicí. Tam měl prý skrýše "zbojník" tává na Uherskobrodsku na vycpaninu výra

L edříček , který tu při pronásledování č etníky

dravce a sovy (vý ro vky s živými výry se do

př i š el o život pádem ze skály ... nedávného zákazu využívaly k ods třelu

d ravc ů , k teří na výra slepě útočí). Petr Pa­

J an Vítek vel čík samozřejmě odchytává ptáky do ná­

razových sítí postavených kolem stojánku

Foto Jali Vítek s výrem, kroužkuje je a opět pouští. Stejně

dobře se na výra chytají i sovy, zejména ka­

lousi ušatí a pustovky .

O účinnosti lákání na výra stejně jako

o soustřeďování dravců na místa s dostat­ kem hrabošů polních svědčí zajímavá čísla: od 25. července do 10. září 1998 bylo od­ chyceno 155 poštolek obecných, 16 kání lesních, 10 motáků lužních, 3 pochopové a 1 včelojed lesní (je možné si dobře před­ stavit funkci výrovek při dřívějším "tlume­ ní" dravců) . Na konci srpna se zde zastavila i rodina poštolek rudonohých se třemi mla­ dými ptáky (byl odchycen rodičovský pár a jedno mládě). Výskyt těchto poštolek je zvláště zajímavý: jedná se o stepní druh ži­ víCÍ se hmyzem, u nás hnízdil pouze do pruhé světové války. Od té doby jsou občas zjišťovány jednotlivé páry, ale většinou bez dokladů o hnízdění. Ani srpnový výskyt ro­ diny s vyvedenými mláďaty není však pří­ mým dokladem o hnízdění: mohou to být sice ptáci nepozorovaně u nás vyhnízdivší, ale i rodina na tahu z hnízdišť v jižním Pol­ sku.

Karel Hudec

26

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODy _

_ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U9rr(joo11fi
kvalitu masa. Například křehké a jemné maso / /-kuřecího brojlera se nedá srovnávat s tuhým

" a houževnatým masem dvouleté slepice. Sou­

časně je zavádějící mluvit o "mnohdy jedno­ stranllě zaměřeném šlechtění na užitkovost",

protože domácí zvířata jsou (vyjma okrasných

K článku D. Kumprechtové plemen) šlechtěna pouze na zvýšení užitkovosti.

"Člověk a hospodářská zvířata" Své více či méně nesouhlasné stanovisko bych

vyjádřil i k některým dalším místům na popiso­

(Veronica 1998, Č. 3, str. 16 - 20). ---.... vaném chovu prasat. V chovných stájích (vepří­

---" ,~ nech) jsou vytvořeny skupi ny prasnic, které

spolu zpravidla absolvují celý reprodukční (vý­

robní) cyklus. V těc hto skupinách je vytvořena

Kresba Jalla Steklíka Redakce Veroniky obdržela k článku ing. D. (podobně jako u divokých předků prasete) pev­

Kumprechtové několik vysoce kvalifikovaných ná sociální hierarchie.

kritických vyjádření, jejichž rozsah však neu­ Stájový chov domácích zvířat je v zásadě mož­

možňuje je celé otisknout. Před n í zoolog p r of. ný dvěma způsoby (technologiemi) - jednak ve z chovu vyřazována. Nikdy však agresivita ne­ dr. Dalibor Povolný, DrSc., především pole­ stlaných stájích, kdy se na pevnou podlahu na­

způ sobuje zalehnutí selat. Naproti tomu častým mizuje s názory na předky a průběh domestika­ stele nasákavý materiál ( n ejčas těji sláma) a jed­

projevem agresivity v chovech je "ochrana" se­ ce jednotlivých druhů domácích zvířat, jak jsou nak na roštech, které j so u velikostí mezer a tva­

lat před ošetřovate l em, zvláště těsně po porodu. v článku interpretovány. Jako evidentně ne­ rem projektovány tak, aby zvířata při pohybu Při neopatrnosti mohou dokonce prasnice způ­ správné a zcela zavádějící uvádí především ná­ proš lapávala výkaly do podroštového prostoru sobi t člověku zranění - prasnice bývají často zory o polyfyletickém vzniku některý ch domá­ a nezraňov al a si přitom spárky. Každý z těchto jedny z nej lepších matek. cích zví ř at. V celém článku jsou však otázky způsobů má své přednosti, ale i nedostatky.

Industrializace a intenzifikace přinesly změny původu domácích zvířat zmí n ěny pouze infor­ Stla né stáje mají mnohem nižší pořizovací cenu také do způsobu odstavu, tedy délky pobytu se­ mativně. Podle vyžádaného vyjádření doc. dr. (bývají označovány jako "tradi č ní "). Naproti to­

lat u prasnice. V příro dě, kde má bachyně mla­ J. Zimy, DrSc., se autorka omezila v této sou­ mu jsou vý razně ekonomicky náročnější co do dé jednou ročně, kojí svá mláďata dva měsíce. vislosti pouze na jediný pramen - knihu J. Han­ potřeby pracovních si l. Roštové ustáj ení je však

Po této době s ní selata stále zůstávají, ale ba­ záka a spol. "Světem zvířat - domácí zvířata" vý razně sušší, čis tš í a dosahuje se zde výr azně

chyně již ztrácí mléko. Podobně také při tradič­ z roku 1965 (!), z níž jsou některé pasáže o do­ vyšší produktivity práce (což je spolu s riziko­

ním chovu prasat měly prasnice jen jeden vrh mestikaci citovány doslova. Jak dr. Zima kon­ vostí "lidského faktoru" velké plus). Negativem roč n ě. Selata se odstavovala v 56 dnech a vy­ statuje, "převzetím starHch a odborně nedosta­ roštových tech nologi í je jejich vyšší stavební hubl á prasnice se č asto dlouho zotavovala z této te61ě podložených !idaju o domestikaci autorka n áročnost.

zátěže se všemi prů vod n ími jevy (výkyvy v po­ skutečně nepodala věrný obraz současných ma­ V přírodě je dobou porodu selat přev ážně bře­

hlavním cyklu, špatné zabřezávání ap.). Jedním lostí a názoru ". zen. Bachyně proto musí zajistit selatům určitý z průvodních jevů domestikace řady domácích Na hlavní problémy zmíněné v článku - tedy teplotní komfort, jelikož selata maj í po narození zvířat je přec hod od jednoříjového k víceříjové­ podmínky chovu jednotlivých druhů a jejich dů­ málo vyvinutou tennoregulaci. Z tohoto důvodu mu pohlavnímu cyklu. Př i jednom vrhu roč n ě se sledky - reagoval konkrétně ing. V. Prášek. Pře­ staví bachyně hnízdo. Ve stlaných chovech to možnost získání více selat za rok nevyužívala. tis kujeme proto poněkud zkrácenou verzi jeho prasnice také i n s ti nkt iv ně č iní. Nicméně ve stá­

Proto bylo možné po zlepšení výživy prasat článku. ji, kde je teplotní komfort zajišťován teplotním přejít na tzv. časný odstav selat. Ten se děje r ed . režimem je zbytečné, aby prasnice stavěla hniz­

mezi 21. - 28. dnem života selat. V prvních ho­ do proti nepřízni p očasí, zvláště když př íto m­

d inách po porodu je mléko prasnice výrazně bo­ nost nasákavého materiálu (slámy) působí tech­

hatší o imunoglobuliny, bílko viny i vitamíny, Hospodářská zvířata a člověk nologické problémy.

než v dalších fá zích laktace. Imunita selat se lnfonnace o kotc ích pro kojící prasnice jsou proto tvoří z přev ážné čás ti během prvních ho­ S řadou stanovisek nesouhlasím a pokusím se je mylné. Tyto kotce mají rozměry 180 x 220 ­ din ži vota selat, kdy jejich střevo propouští glo­ aspoň trochu rozvést a zdůvod nit. Nepodložené 230 cm. Proto v nich m ůže bez nadsázky skota­

buliny z m leziva prasnice. Po tomto krátkém hodnocení situace pomocí účelově vybraných čit celý vrh 10 - 12 pět ikil o výc h selat. To,

období jsou všechny př iroze né protil átky získa­ faktů jen prohl ubuje rozdíly v chápání chovu ze o čem autorka mlu ví jako o kotci , je ve sku teč­ né z mléka prasnice podrobovány normálnímu strany ochran ářské obce. nosti tzv. "klec". Jedná se o zařízen í růz n é kon­ procesu trávení ! Při zkrácení doby odstavu tedy Do důsledků vzato, již samotný chov z vířat je strukce, které prasnici u možňuj e ležet, sed ět nejde o současné snížení im uni tní odolnosti se­ činností nepř iroze nou , stejně tak j ako ze měděl­ i stát ( !). Hlavním smyslem tohoto z ař ízení je lat.

ství, či potažmo naše civilizace. Industrializace znemožnit prasnici prudce si leh nout. Tak maj í Př i š l echtěn í prasat se čas to objevovala zvýšená

zemědělství je nezvratitel ný fakt a p opřít eko­ selata možnost, aby se včas dostala do bezpečné vnímavost ke stresů m, která měla za následek

nomické aspekty této výroby pros tě nelze. Pro­ vzdálenosti. Zabrání se tím po ranění , či zaleh­ tzv. PSE maso. Ve šlechti telských chovech jsou

dukce masa, mléka č i vajec (základní dův od nutí selat, které pro ně má větši nou fatální ná­ však nyní pro odchov používána' výluč n ě zvířa ­

chovu hospodářských z vířat) , která zisk v cho­ sledky. Prasnice v "kleci" s omezeným pohy­ ta odol ná v ů č i stresu. Vykrmováni jsou přede ­

vu vytváří, je dána užitkovostí domácích zvíř at. bem tráví pouze čas v období od pěti dnů před vším víceplemenní hybridi, kteří jsou oproti

Užitkovost ovlivň ují především výživa a krme­ porodem, až po odstav selat, tedy asi jeden m ě­ "č istým" pl emenů m v i tálněj ší, a tak o přeš lech­

ní, klima stájového pros tředí, charakter ustájení síc. Další čtyři měsíc e je ustájena vol ně spolu se tění n emůže být řeč.

a také organizace práce. Jejich sou č asná opti­ skupinou dalších prasnic. Názor na běžné nasazování antibiotik a j iných

mál ní úrove ň uspokoj uje biologické potřeby V přírodě se divoká prasata velmi ráda kaliští. l éč i v je zcela odzbroj uj ící. K jeho vyvrácení

hospodářský ch zv ířat. Pod touto hran icí jsou V álí se v bahn ě, které si potom otírá o stromy stačí prostý poh led do ceníku l éči v. Když se

zvířata stresována, kles á užitko vost, a tím i zisk a j iné pevné předměty . Tato péče o kůži je pro­ k tomu ješ tě při poč te jízd né (5 Kč/km) a vlastní

ze zemědělské výroby. váděna jednak kv ůli termoregulaci a jednak ja­ práce veteri náře (už jenom uchopení injekč ní

S větou: "Nepřiměřené živom í prostředí, pře ­ ko péč e o kůž i. Prasata se tímto současn ě zba­ stř íkačky stojí mi n. 10 Kč) - vyšetření a aplika­

.vlech těnost a n epřirozená skladba krmiva při­ vuj í ek toparazi tů. V chovu hospo dářských ce léči v, dojdeme k závě ru, že l éčení je často

náší zv ířatum utrpení po strállce fyzické i psy­ z v ířat nemají ektoparaziti místo. Díky tepelné­ tak nákladné, že se ani nevyp latí a zvíře je

chické" , nezbývá než souhlasit. Otázkou však mu režimu ve stáji je kali štění jako způsob re­ z chovu v yřazeno .

zůs t áv á význam těch to slov. Nedokážu si před­ gul ace tělesn é teploty zbytečné . Častá je péče S tejně by bylo možné rozebírat i chov skotu, č i

tavit, jak by mohla být pro řekněm e malou ro­ o kůž i otíráním o pevné předm ěty. Přirozený drůbeže.

dinnou fann u o 100 kusech prasat zaji š ťo ván a vztah mezi prasnicí a selaty není závislý na Z ávěrem je možné říci , že stej ně jako nevhodná

" přirozellá potrava" , skládající se z travi n, by­ sta vbě hnízda, tě lesn é očistě , či přítomno sti sl á­ technologie, pře šl ech těnost, špatné stájové kli ­

lin, lesních plodů, hub, ko řínků , hmyzu, larev, my. Poruchy jednání, j ako je nezájem o po tom­ ma a psych ické strádání jsou příči no u zvýšené

červ ů, drobných obra tlovců a mršin. Pro jednot­ stvo, se stávaj í a nejsou jen výsadou prasnic. nemoc nosti a úhy nů , vede vhodná technologie,

livé druhy h ospodářský ch zv ířat i jejich různé Agresivita prasnic vůč i sel atů m je - pokud k ní kvalitní chovný materiál, dobré stájové mikro­

věko vé kategorie j sou vyráběny krmné směsi, dojde - ve většině př ípadů způ s obena silným klima a respektování etologie zvířat k nízké ne­

jejichž receptury z aj i š ťují , aby z vířata měla do­ stresem, n ej č astěj i těžký m porodem, nebo vel ­ mocnosti a výborným ch ovným výsledků m.

statek živin, a tak nestrádala nevhodným krme­ kým neklidem ve stáji. Ob čas se tato agresivita ním. Délka výkrmu přímo úměrně ovli vňuje Václav Prášek projeví i sežráním selat. Takováto zvířata jsou

Diskuse

./;//

h' /

/,? t!Z

7t

~'-....

-----

W([~rr:qDilufI
DISKUSE

27

o ekologii a spolupráci

přírodovědců

se sociology

. Veronica už byla několikrát svědkem toho, že přírodovědci a sociologové dobře spolupracovali při řešení problémů ochrany přírody a krajiny. Naposledy se tak stalo nedávno při práci na kon­ cepci trvaJe udržitelného využívání kraj iny ko­ lem Moravy a Dyje. Přesto se přírodovědci a so­ ciologové sdružení kolem Veroniky dosud společ n ě nepokusili hledat odpověď na otázku: "Ztlstává ekologie ryze přírodní vědou nebo se při práci Ila ochraně přírody a krajiny srala me­ zioborovou záležitostí pNrodních i humanitních věd?" Dosud se totiž zdá, že zastáváme odlišná stanoviska. Sociologové mají blízko k představě mezioborové ekologiS;, přírodovědci se - na­ vzdory svému zájmu o spolupráci se sociology ­ trochu zdráhají a zaobírají se předs ta vo u ekolo­ gie jako přírodní vědy v tradičn í m smyslu slova. Rád bych otevřel soustavnější diskusi. Položím proto dvě otázky: "Čím by mohla diskuse o vý­ znamu 'pNrodovědného' a 'mezioborového' po­ jetí ekologie prospět ochraně pNrody a kraji­ ny?" a "Na jakém základě by se mohli přírodovědci a sociologové - budou-li o to stát ­ shodllout?" O první z nich se zmí ní m jen rám­ cově, druhou se pokusím rozpracovat podrobn ě­ JI. Protože nejde toliko o spolupráci přírodověd­ ců s jednou ze společenských věd , budu sociology chápat jako zástupce humanitních věd.

Domnívám se, že jedním z výsledků diskuse o vztahu mezi 'přírodovědným' a 'mezioboro­ vým' pojetím eko logie by mohlo být pojmeno­ vání ~~Iadů výše zmíněné spolupráce. Myslím SI tOtlz, že vedle pragmatických důvodů, mezi něž patří snaha ovlivnit veřejnost , politiky nebo sponzory informacemi o veřejném mínění, nás ke společné účasti na řešení projektů ochrany přírody a krajiny vedou i dosud spíše tušená než jasně zformulovaná, společná východiska po­ znávání přírody a krajiny . Kdyby se nám podaři­ lo tato východiska (učcně "kognitivní předsta­ vy") vyjasnit a zformulovat, mohlo by to pomocI nevládn ím organizacím, které se zabý­ vají podobnými problémy jako Veronica, mohlo by to přispět k včtší vzájemné otevřenosti příro­ dovědců a odborníků z oblasti humanitních věd a mohlo by to oživit výměnu poznatků mezi od­ borníky různých profesí i mezi různými nevlád­ ními organizacemi. Pokud se přitom - zarputile obhajujíce nebo naopak zběsile napadajíce kon­ vence -: ne.rozkmotříme, mohlo by to také posí­ lIt sounaležltost hnutí ochrany přírody a krajiny, možná k němu i přilákat nové zájemce. Dosti však kondicionálů. Jsou-li, jak jsem uvedl, základem spolupráce přírodovědců a sociologů společná východiska poznávání přírody a krajiny, znamená to, že první výše uvedená otázka bezprostředně souvi­ sí s druhou. K úvaze nabízím své přesvědčení, že schopnost společně poznávat, promýšlet a ře­ šit problémy ochrany přírody a krajiny není za­ ložena na příslušnosti k tomu či onomu odvětví vědy. Je spíše podmíněna spo l ečnými předsta­ vam i o povaze prostředí a jeho prob l émů. Mys­

28

DISKUSE _

\

Kresba Jana Stekl{ka Hm" že . ~ ůzně orientovaní přírodovědci pojme­

novavaJI to, co se v moderní době děj e s příro­

dou a krajinou, z n ač ně rozdíl n ě a že stejně tak

je tomu se sociology, pokud se př írodo u a kraji­

nou tím či oním způs obe m zabývají. Tuto do­

mněn ku považuji za klí čovou, a trochu ji proto

rozvedu.

V moderní společn osti se od konce šedesátých

let ustálily tři typy dosti rozdílných představ

o tom, co je to " p rostředí " a jaké j sou jeho pro­ blémy. První z ni ch vyt vořil i lidé, kt eří za důle ­ žitý cíl společnosti považují využití zdroj ů pří ­ rody a omezován í závislosti li dí na podm ínkách místního pros tředí. Druhá představa je výsled­ kem snahy najít takové řešení důsledků naruše­ ní systémových vazeb mezi společností a příro­ dou, které by neoslabovalo důvěru lidí v zavedené moderní instituce (například v trh specializaci, expertizu, občanská práva, průmy~ slové technologie a jiné). Třetí souvisí se sna­ hou přizpůsobovat společnost představám o me­ zích, které lidem klade únosná kapacita přírodních ekosystémů.

Zastánci první z výše uvedených představ se domnívají, že účelnost využití zdrojů přírody a růst nezávislosti lidí na podmínkách místního p~ostředí závisí především na technologickém vyvoJI a ekonomických faktorech. V souladu s tím považují za méně významnou součást pro­ středí přírodu a se slovem "prostředí" spojují technologické a ekonomické podmínky exi­ stenčníh o zajišťování lidí. Hovoří-li o "prostře­ d~", mají na mysli především cenu půdy , způsob prepravy lidí a zboží, rozšíření trhu za hranice lokality a podobně. Místní přírodě vě n ují pozor­ nost v případě , že se jim nedaří technologicky zužllkovat místní zdroje, nebo tehdy nemají-Ii k diSpOZICI technologii, která by jim umožnila zvládnout výkyvy obvyklého běhu přírodních procesů, například povodně nebo epidemie. Stoupenci druhého přístupu ztotožňují "prostře­ dí" se "životním prostředím člověka". "Prostře­ dí " podle nich zahrnuje ty podmínky uspokojo­ ván í lidských potřeb. které lidé a jejich skupiny považují za důležité . Do takto vnímaného ži­ votního prostředí" moderních lidí zahrnují tta­ kovépřírodní podmínky života společnosti, ja­ ko JSou vzácné a neobnovitelné zdroje, nevyhovující kvalita ovzduší, vody a půdy a vliv odpadů lidské činnosti na ně. Tyto pro­

blémy považují za důs l edky lidské či n nosti a pokoušejí se je řeš i t každý zvlášť. Problémem pro ně přitom není samotný tav člověka ohro­ žuj ících prvk ů "životního prostředí". Je jím hl avně schopnost společnosti udržet kvalitu jed­ notlivých složek tohoto prostředí v experty ne­ bo polIti ky stanovených mezích. Protagoni sté třetí ho přístupu považují společ­ nost za součást komplexního ekosystému a prostředí je pro ně ekosystémově chápaný~ "přírod ním p rostředím". To je podle nich složi­ tě uspořádaným celkem, v jehož rámci se vzá­ jemně podmiňují živá příroda, neživá příroda I lIdská kultura. Za problém považují narušení řádu pro vázanosti všech forem života (včetně lIdské populace) a jejich prostředí a skomírající vědom í sounáležitosti lidí s ostatní přírodou. Dom nívaj í se, že řád "přírodn íh o prostředí" je tře b a poznávat a přizpůsobit mu společenské in­ stituce, organizaci života společnosti i technolo­ gie, které lidé využívají. Neumím si představit, jak by spolu mohli věc­ ně, na konkrétním projektu spolupracovat napří­ klad přírodovědec, který "prostředí" ztotožňuje s vyspělostí technologií a cenou půdy, s příro­ d~vědcem, pro něhož je "prostředí" prováza­ nym ce lkem, který zahrnuje všechny biologické druhy, kulturu a neživou pří rodu. Připadá mi naopak přiro zené , že spol u budou spolupracovat třeb~ přírodovědci, vycházející z představy "ži­ votl1lho prostředí člověka", se sociology, kteří za p: oblém prostředí považují neschopnost ex­ pert,u udržet stav ovzduší nebo pitné vody v ramcl tolerance hygienických norem. Jinak řeče~o, domnívám se, že sociologové a přírodo­ V~?CI , kteří vycházejí z jednoho pojetí "prostře­ dl a "problému prostředí", se mohou bez ne­ snází doplňovat, zatímco přírodovědci (nebo SOCiologové), kteří chápou "prostředí" i "pro­ blém prostředí" odlišně, se - navzdory přísluš­ nosti k Jednomu odvětví vědy - jen těžko do­ hodnou. Z hlediska, které jsem zde stručně rozvedl není úvodní otázka mé úvahy správně zformulo'vána. Pokud přijmeme výše uvedená východiska, není pro definici významu slova "ekologie" podstat­ ?é to, do kterého odvětví včdy kdo patří, ale to, Jak kdo uvažuje o prostředí a jeho problémech . Navrhuji proto položit dvě jiné otázky : "Které pojetí 'prostl'edí' a 'problému prostl'edí' je zá­ kladem spolupráce přírodovědcli a sociologLÍ ve Veronice?" a "Je pravda, že se přístupy příro­ dnvědcLÍ k ekologickému výzkumu výramě liH v závislosti na tom, jak chápou 'prostředí' , a je pravda, že totéž pLatí o sociolozích?" Na první otázku si troufám odpovědět : Základem spolu­ prace odborníků různých odvětví vědy je ve Ve­ rol1lce třetí, ekosystémový přístup, který vychází z před.stavy "přírodního prostředí", omezené "kapaCIty přírodního prostředí" a z ekosystémo­ vého pojetí krajiny. Na druhou otázku si netrou­ fám odpovídat sám, protože se k tomu necítím být dostatečně odborně způsobilý. Navrhuji" abych~m se pokusili najít způsob, jak obě (a přlpadně I další související) otázky spo­ lečně rozebrat a jak o výsledku této debaty in­ formovat další zájemce. Libor Musil

_ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ wcr9rri1Du1lfl®~

Který prací prášek?

Ekologická poradna

důležitá, protože pracích pro­

středků spotřeb ujeme v našich domácnostech kaž­

do ročně kolem 15 kilogramů na hlavu. Ekologická poradna v jihočeské organizaci ROSA sestavuje již

Otázka je to velmi



řadu

Prací prostředky dostupné v obchodech název Ariel futur Arsil Azur nov Dedra peříčko Flora Flora "K" Hanka Mimino color :::J o::: Moher plus new O Palmex citrus síla u.. Palmex color síla Cll O Palmex expres u.. Palmex modrá síla N Persan u:l Persii green power m Perwoll Perwoll tekutý Qatro Qatro zelené Sea Wind Sensa klubíčko Titan bez fosfátů Tres Ariel automat Baby Obzor Batole Běžný prací prášek Biobeta Biomat bonux Dedra exclusive Dedra pestrobarevná Dedra sněhobílá Dennis Jelena Lanza bílá Lanza color Lanza tabs Lip lanolin '::E Merkur bílá síla u:l o::: Merkur biocolor O Mimino u.. Obzor Cll O Omo automatic u.. Pereto Cll Pural Qalt Robeta Sensa universal Sensa pro děti Texy Titan baby Titan activ Titan color activ Tix bio alpi ne fresh Tix bio citron Tix bio color Toto Unimat Unimat modrý Gabriel ? Colon bio aktiv ? Colon bio citron ? Colon bio color

.

---

\)''Cl5rr\!ooufl
prostředku

výrobce

typ

Procter a GambIe ZZN Rakovník Henkel Dedra r.c. S.r.o. Laurin Laurin Setuza Dúbrava P rocter a GambIe Henkel Henkel Henkel Henkel Jako Henkel Henkel Henkel ZZN Rakovník ZZN Rakovník Jako Dedra LC. S.r.o. Setuza Benckiser Procter a GambIe Valtech Tors QaIt s.r.o. Dedra LC. s.r.o. Valtech Tors Procter a GambIe Dedra I.c. s.r. o. Dedra r.c. s. r.o. Dedra I.c. s.r.o. VaItech Tors Dedra l.c. s.r.o. Benckiser Benckiser Benckiser Benckiser Setuza Setuza Dúbrava Valtech Tors Unilever Benckiser Qalt s. r. o. Qalt s.r.o. VaItech Tors Dedra r.c. S.r. o. Dedra l.c. s.r.o. Laurin Setuza Setuza Setuza Procter a GambIe Procter a GambIe Procter a GambIe Setuza ZZN Rakovník ZZN Rakovník Valtech Tors Benckiser Benckiser Benckiser

kompaktní uni verzální barevné, jemné na jemné prádlo un iverzáln í univerzální uni verzální na dětské prádlo vlna, sy nt.vlákna univerzální uni verzální

univerzální

univerzál ní

univerzální univerzální vlna vlna univerzální uni verzální univerzální vlna, synt.vlákna univerzální univerzální uni verzální dětské prádlo na dě tské prádlo uni verzální univerzální uni verzální univerzální univerzál ní un iverzáln í vlna, jemné prádlo uni verzální uni verzál ní barevné prádlo na bílé prádlo na jemné prádlo na bílé prádlo univerzální na dětské prádl o uni verzální uni verzální

univerzální

univerzální

univerzál ní univerzální univerzální na dě tské prádlo univerzální na dětské prádlo univerzální uni verzální univerzální univerzální univerzální uni verzální univerzální univerzál ní uni verzální

univerzální

univerzál ní

uni verzální

cena za jedno praní v Kč 9* 3* 8 6 3* 4* 3 6* 14 7 7 X 6 3* 8 13 X 3* 3* 3 6 X 5 9 6* 7 7 5 6 4 7* 7* 5* 4* 8 7 8 16 5 6 5 4* 10

7 3* 3* 4* 4 7 5* X 6 6 7 7 6 4 3* 3* 6* 6 5 6

let přehled pracích prostředků, které se na na­

šem trhu vyskytuji. Jak si tedy vybrat prací prášek,

aby měl co nejméně nepříznivý vliv na životní pro­

středí? Letos již po několikáté se hodnocení sou­

střeďuje na obsah fosforu (fosfátů) v pracích pro­

s tředcích. Ten totiž v našich podmínkách zůstává

pro hodnocení vlivu pracích prostředků na životní

prostředí klíč ový. Fosfáty samy o sobě nejsou pro

č lověka rozhodně škodlivé, fosfo r je biogenní pr­

vek. Problémy působí až tehdy, když se jejich

účinky - přehnojení fosfo rem - projeví v povrcho­

vých vodách. Rozvoj mikroorganismů známý jako

vodní květ znemožňuje rekreační využíván í nádrží,

v pří padě vodárenských nádrží vznikají vážné pro­

blémy při úpravě pitné vody. Fosfor ve splaško­

vých vodách asi z poloviny pochází právě z pra­

cích prostředků . V so učasné době jsou sice známy

technologie na jeho chemické či biologické odstra­

ňování v čistírnách odpadních vod, jsou to však

nákladné a dlouhodobé záležitosti. Kromě toho ty­

to technologie nejsou prakticky použitelné pro pří­

pady malých a roztroušených zdrojů znečištění, ja­

ko jsou např. malé obce či rekreační zařízení. Na

druhé straně existuje téměř okamžité řešen í spočí­

vající v používání bezfosfátových pracích pro­

středků. Jejich výroba nepředstav uj e pro velké vý­

robce technologický problém a zkušenosti mnoha

zemí Evropy i světa ukazují na nezbytnost a účel­

nost tohoto opatřeni. Přesto na českém trhu bezfos­

fátových pracích prostředků rok od roku ubývá.

A to navzdory existenci Dobrovolné dohody mezi

Sdružením výrobců pracích prostředků (Benckiser,

Henkel, Procter and GambIe, Setu za a Unilever)

a Min isterstvem životního pros tředí, v níž se vý­

robci mi mo jiné ke zvýšení podílu bezfosfátových

prostředků na trhu zavázali , stejně jako ke spolu­

práci s programem značeni ekologicky šetrných

(dle kritérií bezfosfátových) výrobků, který ve sku­

tečnosti otevřeně bojkotují. Hlavu si samozřejmě

nelámou ani obdobným doporučením Evropské

komise, které vznikl o již v roce 1989 a které navíc

požaduje zlešení inrormací o výrobcích, které se

ti sknou na obal prášků. Podivné chápání této vý­

zvy najdeme napří klad u výrobků firmy Henkel,

které sice fosfáty neobsahují, ale z obalu se to do­

zvědět nelze. Již dva roky se tam objevuje výraz

"změkčovače" .

Podle informací Evropské komise z červen ce

1998, sli buje devadesát procen t evropských výrob­

ců pracích prostředků omezení nepříznivých vlivů

pracích p rostředk ů na životní prostředí. A my

ostatní se vydejme do drogerie s nadějí a s letáč­

kem. Mýdlo s jelenem tam najdeme určitě. A na

bezfosfátové prášky se al espoň zeptáme. Věřte, že

dů s l edné požadavky sp otřeb i tel ů jsou s i lnější než

dobrovolné dohody.

Y.G. Vysvětlivky :

? - výrobce odmítl sdělit , zda výrobek obsa­ huje fosfor • - výrobek je na trhu s fosforem i bez něho univerzální - prací prostředek je u rčen na bílé i barevné prádl o, obsahuje bělidla na jemné, barevné, na vlnu - neobsahuje bě­ lidla Kompaktní - neobsah uje tzv. plnidla, dávkování je ni žší * údaje pouze na zákl adě sděle ní cen výrobci X - cenu se n epod ařilo zj istit Přib ližná cena jednoho praní odpovídá dávce 100 g prostřed ku, d oporučené dávkování se pohybuje v rozmezí 80 až 120 g Údaj e o obsahu fosforu byly zj i šťovány pou­ ze podle úd ajů na obalech a od výrobců V zi m ě 1998/99 vydala ROSA

EKOLOGICKÁ PORADNA

29

Recenze

Po půlstoletí Duše lidu

sjednocující "širé lány" , v kolství sjednocující výchovu pod televizním vl ivem, v etice zamíta­ jící křesťanský vliv a sahající k ničení tzv. jejích znaků (církevních staveb a stavbiček), vekono­ mice s elektrifikací vym ítající poslední zbytky starých technologií, proměnila dnes i na ven­ kovských samotách většinu zvyků, které Vladi­ mír Úlehla ještě mohl zažít jako plnohodnotnou součást života původ n ího zemědělského obyva­ telstva. Stala-li se Úlehlova Živá píseň vydaná v roce 1949 biblí pro etnografy muzikology a pro mi­ lovníky lidové písně, závěrečné dílo Úlehlovo Duše lidu najde mnohem širší okruh čtenářů .

dy 21, na sedmi stranách to vyznívá ale dost rozpačitě. Způsob formulací a členění úvodu napovídá, že text byl šitý velmi horkou jehlou. Hlavní část textu se jmenuje Otázky a problé­ mové okruhy místní Agendy 21. Vychází z kapi­ tol dokumentu Agendy 21 a v každé z nich defi­ nuje stručně základní úkoly pro danou problematiku a z toho vyplývající akce. V tom­ to ohledu může brožura pomoci těm, kteří ne­ mají čas se rozsáhlým dokumentem Agendy 21 pročítat a nebo se na ně z nákladu 750 výtisků nedostalo. Publikace tedy může být jakýmsi in­ ventářem toho, na co všechno by se při místním plánování nemělo zapomenout, pokud chceme mít na zřeteli hledisko trvale udržitelného roz­ voje. Martin Nawrath

Radan Květ Masarykova univerzita v Brně vydala na samém konci roku 1998 poslední knihu Vladimíra Úlehly, svého významného profesora zemře l é­ Nové publikace k místní ho v roce 1947. Po padesát i letech, co byla saz­ Agendě 21 ba v roce 1948 připravovaného vydání za ko­ D. Aichele I M. Golteová-Bechtleová: munistického režimu rozmetána, se podařilo Co tu kvete? Kvetoucí rostliny střední Zdá se, že se přece jen začíná o konceptu místní zrekonstruovat předlohu publikace a vytisknout Evropy ve volné přírodě. Z německé­ Agendy 21 stále více hovořit. Poté, co minister­ ji pod původním názyem Duše lidu. ho originálu přeložila H. Janáčková. stvo životního prostředí vydalo v polovině loň­ Uplynulá doba nezanechala na pods tatě knihy Nakla d a telství !kar Praha, s.r.o., dotisk ského roku český překlad dokumentu Agenda stopy. Úlehla chtěl dokázat, v čem spočívá duše 21, ke konci roku přispělo ješ tě dvěma kratším i prvního vydání 1998. lidu, kde ji hledat a oč se přitom opírat. Shledal, tituly, tý kajícími se místní Agendy 2 1. že nejspíše ji lze hledat mezi rolníky. Řekl Rozsáhlejší i obsahově bohatší je publikace bych, že nejspíše na pomezí tak zvaného kultur­ Kniha je jednou z řady přírodovědných určova­ P ráce s veřejn os tí a m ístní Agenda 21 (Minis­ ního světa, tedy vzdáleného civilizačním tren­ cích př í ruč ek vydávaných již dlouhá léta v SRN terstvo životního prostředí ČR a Český ekolo­ d ům jdoucím od západu: tj . u nás předevš ím na známým nakladatelstvím Franckh-Kosmos gický ústav, 1998). Názorně, sroz u mitelně jihovýchodě naší republiky. Protože Vladimír Stuttgart. O osvěd čenosti a užiteč n osti celé řady a pře h ledně je zde rozebrán mezinárodn í kon­ Úlehla prožil své mlád í na venkově j ižní Mora­ není pochyb: V Německu vyšla tato kniha popr­ text místn í Agendy 21, jeho filozofický rámec vy, poznával tu zem, které si velice vážil a kde, vé v roce 1965, v roce 1993 znovu již v 55. vy­ i metodické zásady jeho naplň o vání. Za pod­ jak s posměchem píše prom inentní pražský his­ dání. Knihu by měl po stránce odborné spíše re­ statné je možno považo vat tři nejrozsáhleší ka­ torik Dušan Třeštík, chodí mládenci s pérkem cenzovat botanik, stejně jako já bych mohl snad pitoly. První z nich je věnována základním prin­ na kloboučku. Je to kraj, kde se uchovaly tra­ recenzovat knihy z této edice, týkající se ptáků. cipů m místní Agendy 21 - ro li m ístních úřadů, dičn í lidové zvyky charakteristické svým půvo­ Nicméně knihu o rostli nách jsem si kupoval udrži telnosti v rámci měs t ské politiky, výchově dem nejen z časů baroka, ale jak Úlehla zd ůraz­ spíše jako normál ní spotřebitel, který občas po­ a vzděl ávání , konzultacím s veřejností , spo l eč­ ňuje, často až z dob hluboko z pravěku. Tu si třeb uje urči t nějakou rostl inu , o jej ímž jméně si ným akcí m v rámci místní pospolitosti, strate­ Úleh la všímá , jak biolog - ekolog hledí na evo­ není jistý. Systém zpracov án í knihy určení ves­ gickému a akční m u plánování a způsob ů m vy­ luci jinýma oči ma než spol eče ns kověd ní odbor­ m ěs umožň uje, výhodou j e osvědčený "Peterso­ hodnocování procesu. Metody a techn iky níci, např. etnografové, umě no vědci , kteří hle­ novský" přístup: s tručný text proti barevnému procesu zapojování veřejnost i jsou rozebrány ve dali tradiční zvyklosti nejdále před dvě m a, obrazu. A samy obrazy Marianne Golteové­ zvláštní kapitole. Tře tí ze zmíněnýc h kapitol třemi stoletími. Úlehla zdůrazňuje, že názor pří­ Bechtleové jsou potěšením a pokud mohu sou­ obsahuje popis příkladů procesu implementace rodovědecký vychází z genetického pohledu, di t, věrným obrazem skutečnosti. Možná bych místní Agendy 21 v podmínkách Vel ké Britá­ což těm druhým chybí. jen barvy trochu zintenzivnil, ale to může být nie, a to na úrovní regionu (H rabství Chesh ire), Č l enění knihy vychází z rozličných úhlů pohle­ záleži tostí tiskárny. Kniha je pro našeho uživa­ okresu (Vale Royal) a obce Weaverham. Ze du. Již prvopočáteční kapitola nazvaná Strom tele vhodná i rozsahem výběru druhů ze střední vzorů je vidět řada zkušeností, které se za tvor­ na obzoru sleduje charakteristiku kraje jako dů­ E vropy - například německé překlady vynikají­ bou metodik skrývaj í a jenž dávají j ednotl ivým sledek či n nosti člověka. Všímá si chodníků cích anglických příruček vydávaných v nakla­ "doporučen ím" konkrétnějš í náplň. Pochopi tel­ a výrazných znamení na křižovatkách: stromů, datelství P. Parey jsou pro nás omezeně použi­ ně je to trochu na úkor vztahu textu k českým kapliček, soch svatých, křížů, které přetrvávaj í telné právě původním určením pro západní reáli ím, kde k řadě metod ik, a term ínů musíme ze zasutých vrstev starých tradičních znaků. Evropu. hledat správný obsah a slova. N ěkteré teprve V dalších kapitolách (Pohled zpět, Z ptačí Nše, Všechny podobné potěšitelné kni hy jsou jistě z kap itol brožury jsou dopl něny krátkými cviče­ Krajinná mačka) se obrací k poznatkům arche­ významné pro naše milovníky přírody i k příro­ ními, které mají č tenáře vtáhnout do způsobu ologů a geografů, jak se vyvíjela kraji na za růz­ dě méně lhostej nou veřejnost. Proto bych asi my šlení lidí, kteří by měl i být hnacími motory ných podmínek. Tu vidí, jak boží muka svědčí uvítal v české kn ize ujištění, že - zaprvé - výběr agendy. Zajímavá j e jedna z příloh, ve které o pradávném původu předchozích znamení. druhů reprezentuje skutečně cejou naši flóru jsou hodnoceny vý ledky 19. zvláštního zasedá­ V kapitole Od dědiny k dědině sleduje původ a že - zadruhé - údaje o rozšíření a běžném nebo ní Valného shromážděn í OSN, věnovaného prá­ předků a jejich př ínosů z pravlastí. V druhé po­ vzácném výskytu nejsou pouhým překladem vě realizaci Agendy 2 1 (tzv. "Rio + 5"). Spis je lovině knihy se zaj ímá o samotné obyvatele ­ originálu a jsou platné pro ČR (místy jsou v zá­ také doplně n literaturou související s problema­ dědice tisícileté zem ědělské společno s ti v kapi­ vorkách poznámky překladatelky). Konečně tikou trvale udrž itel ného rozvoje, dostupnou tolách Rodná chalupa a Boží dar. Jde m u zde bych rád českým i světovým botanikům podě­ v českém jazyce. Publikace je určena především o domácí starosti a zvyky. V kapitolách Staro­ koval za mnohonásobné názvosloví ať již jedno­ představi tel ům obcí a pracovníkům okresních bylost v mládí a Vstup do života odhaluj e tradič­ tlivých druh ů č i čeledí. Překladatelka se asi ní výchovu dětí a mládeže. V závěrečné desáté úřa dů a územních od bo rů ministerstva životní­ z přem íry nabídky bála vybrat a tak se bojím ho prostředí. Měla by se zdarma dostat i na kapitole Na odvěké křižovatce se znovu vrací vyslov it jméno haluchovce (haluchy) vodního okresní úřady a přes ně pak k vybraným obcím. k roli křižovatek a jej ich symbolů v ži votě rol­ (vodní) Phellandrium aquaticum (Oenanthe Druhou brožurou na obdobné téma j e Úvod níka obdělávajíc ího půdu. Typické znaky čle ně­ aquatica, O. phellandrium) z čeledi miříkovi­ k místním Agendám 21 v České r epublice ní pozemků, způsobu obrábění, proměn země­ tých (mrkvov itých, okoličnatých) Apiaceae dělství včetně ztrát, které hrozí a které předvídal (Bohuslav Kraj šek, Ministerstvo životního pro­ (Daucaceae, Umbelllferae). Také nevím, zda středí ČR, 1998). Název jakoby napovídal, o co ekolog pro právě uplynulou dobu, uzavíraj í kni­ budu někdy sbírat brusinku obecnou nebo brus­ bylo žádoucí dopl nit text předcho zí , tedy propo­ hu. nici brusinku. Ta má však naštěstí pouze jedno jení s českými reáliem i. To se bohužel nap l ňuje Poznatky vlastní z prvých deseti letí našeho sto­ po uze v ad resáři organizací a osobností, které se vědecké jméno, patří jen do jednojmenné čele­ letí i z citované literatury zachycuj ící stav v ČR touto problematikou zabývají a v občas­ di, a tak v textu nezabírá tolik místa. ·i z konce 19. století umožnily Úlehlovi vytvoři t obraz v současné době již v takové úplnosti těž­ ných odkazech v rámc i tex tu. V úvodu se snaží autor skloubit globální a místní charakter Agen­ ko stvořitelný. Poslední desetiletí v zemědě l s tv í Karel Hudec

30

RECENZE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ W([Srr
v minulých letech o dalších přibližně 500 milió­ nů korun tím, že je uložil do nesprávných bank. Informovalo tom ředitel fondu Aleš Vychodil. I přes problémy s vymáháním dlužných částek je podle něj situace fondu stabilizovaná. Fond bude o dalších půjčkách rozhodovat na konci února. V tomto termínu rozhodne také o posled­ ních penězích určených na likvidaci povodňo­ vých škod z roku 1997 a 1998.

Kronika

6. 1. Evropská komise

začala

šesti předním

kandidátům členství podrobně vysvětlovat

legislativu EU v oblasti ochrany životního prostředí. V první fázi komise vykládá směrni­ ce upravující kvalitu ovzduší, ochranu přírody, kvalitu vody a také horizontální předpisy. Exe­ kutiva EU loni odhadla náklady na sladění le­ gislativy a praxe v této oblasti v případě ČR na 460 miliard korun . Dala zároveň na vědomí, že nehodlá souhlasit s příliš dlouhými nebo ploš­ nými přechodnými obdobími.

6. I (ČTK) - Nové složení představenstva a dozorčí rady společnosti CEZ naznačuje podle exministra životního prostředí Martina Bursíka další cestu energetické koncepce stá­ tu. Ta bude podle jeho názoru založena znovu na principu zvyšování spotřeby namísto moder­ ních trendů úspor a zvyšování efektivity. 7. 1. (ČTK) - Podpořit ekologicky šetrnější výrobu českých podniků plánuje ministr ži­ votního prostředí Miloš Kužvart prostřed­ nictvím převodu peněz z Fondu národního majetku do Státního fondu životního pro­ středí, který by měl českým podnikům zpro­ středkovávat nízkoúročné půjčky na projekty vedoucí k ekologičtější produkci. Prvním z pro­ gramů, které mají pomoci průmyslovým podni­ kům zavádět ekologicky šetrnější výrobu, je lo­ ni vyhlášený program čistší produkce zaměřený na podporu opatření vedoucích k efektivnější­ mu nakládání se surovi nami a odpady.

ll. 1. (ČTK) - Po mnoha staletích se do Břec­ lavi vrátili bobři, které lidé ve střední Evropě vyhubili během středověku kvůli vynikajícímu masu . Přímo v centru města na řece Dyji je mo­ hou veěer vidět nejen rybáři, ale i občané pro­ cházející se po nábřeží. Podle nejnovějších od­ hadů žije na Břeclavsku, Hodon ínsku a Brněnsku v povodí řek Moravy, Dyje a Svrat­ ky asi dvacet bobrů evropských a kanadských. Nedávno přitom nebyl na Moravě jediný bobr. 12. I . (ČTK) - M in istr životního p rostřed í M iloš Kužvart zvažuje vypracování vlastní zprávy o bezpečnosti Jaderné elektrárny Te­ melín. Existující zprávu, kterou přes jeho ná­ mitky vláda projednala, považuje ministr za ne­ dostatečnou. Jak uvedl , vadí mu hlavně skutečnost, že Státní úřad pro jadernou bezpeč­ nost ve zprávě neu vádí kritéria, podle nic hž by­ la bezpečnost Temelína hodnocena. 12. I. (CTK) - Státní podnrl. Diamo dokonču ­ je technicko-ekonomickou a n alýzu obnovení těžby uranu. Řed i tel společ nos t i Ji n dřich Šlo­ sar uvedl, že studie, která má odpověd ět na otázku, j estli se vyplati o tevřen á ložiska dotěž i t, bude hotova koncem ledna. "A nalýzu před loží­ me ministerstvu prů my slu a obchodu , které ji začlení do připrav ov an é energetické koncepce České republi ky. O dotěžení zásob pak bude rozhodovat vláda," doplnil Šlosar.

\3. 1. (ČTK) - Obce a podnikatelé, kteří ne­ jsou schopni splácet p ůj čky Státníh o fond u životního prostředí, b lokují rezervy fond u ve výši 500 miliónů korun. Fond rovněž přišel

~'U9J1,(]DIlufm~

14. I. (ČTK) - Poslanecká sněmovna otevřela cestu ke vzniku v pořad í již čtvrtého národ­ ního parku v republice, když v prvním čtení podpořila vlád ní návrh zákona o vyhlášení Národního parku Ceské Švýcarsko. Národní park České Švýcarsko o plánované výměře 9683 hektarů se má rozkládat v části dnešní Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a na malé části chráněné oblasti Lužické hory. Úze­ mí tvoří unikátní pískovcová skalní města, ka­ ňony, rokle a neporušené nebo jen málo pozmě­ něné původní ekosystémy . Oblast je součástí Česko-saského Švýcarska, při čemž na německé straně je již chráněna jako národní park. 14. I. (ČTK) - Nej větším problémem v oblasti ochrany vod a životního p rostředí pro Ces­ kou republik u při j ejím p řidružování se k EU bude výstavba čistíren odpadních vod. Informovalo tom ředitel odboru ochrany vod ministerstva životního prostředí Jaroslav Kin­ kor. Řad a menších obcí nemá podle něj v sou­ časnosti ani kanalizaci ani čističku, čističky věl­ ších obcí jsou pak často zastaralé a ke splnění kritérií EU bude nutná jejich modernizace. Do roku 2005 přitom musí být podle směrni c EU každá obec nad 2 000 obyvatel vybavena čistič­ kou. Ke splnění této podmínky bude podle do­ savadních propočtů nutno investovat 70 až 100 miliard korun do roku 2004.

J5. I. (ČTK) - Deklaraci o dlouhodobé spolu­ práci v oblasti ochrany p řírody, životního prostředí a ekologické výchovy podepsali na Konopišti generální ředitel s. p. Lesy Cesk é republiky Jiří Oliva a předsed a Ceskéh o sva ­ zu och ránců přírody Petr Dolejský. Obě stra­ ny se zavázaly ke vzájemné výměně zkušeností, informací, vydávaných publikací a ke společ né propagaci. Konkrétn í projekty spolupráce na­ vrhne ČSOP. Lesy ČR se na jejich realizaci bu­ dou podílet materiál n ě a finančně. J 5. 1. Znepokojení vy volalo podle listu Libéra­ tion ve Francii rozhod nuti n ěmecké vlády zasta­ vit od roku 2000 zpracovávání odpadu z němec­ kých jaderných elektráren ve Francii a Británii. Německý ministr životního prostředi JUrgen Trittin uvedl, že Německo není j ediná země, kt erá končí s jadernou energií. Rakousko to j iž uděla lo a Švýcarsko i Svédsko na tom pracuj í. Navíc ať se podniknou jakákoli bez­ pečnostní opatřen í , nikdy není možné mít úpl­ nou j istotu a nikde nebyl vytvořen dokonale bezpeč n ý způso b skladování jaderného odpadu, prohlásil. S liberal izací s v ětových trhů energií není jaderná energie rovněž rentabilní, řekl T rit­ tin. 15. 1. (ČTK) - Pouze 13 % občan ů j e spokoje­ no s ekologickou situací v Ceské rep ublice. Celkovou ekologickou situaci státu vnímají ob­ ča n é podsta tn ě kritič těji než místní podm ínky. Vyplývá to z průzkumu Institutu pro výzkum v eřejného mín ěn í (IV VM). V součas n osti j e 56 % res po nden tů spokojeno s okolím domu, s okolní p řírodou je spokojeno 57 % lidí, s od­ s tra ňován í m domov ních odpadů pak 63 %. Kval itu pi tné vody hodnotí kladně 49 % dotáza­ ných, č i s tota ovzduší vyhovuje 47 % obča nů. Z průzku mu rovněž vyplývá, že 69 % lidí je od­ kázán o na veřej n ý vodovod a 13 % užívá bale­

nou vodu. 6 % procent obyvatel bere vodu z ne­ závadných studní a 5 % používá vodovod opat­ řený filtrem.

Oznámení V rámci ZO ČSOP Veronica byl od 1. ledna

1999 ustaven Ekologický institut, který formál­

ně zastřešuje činnosti a projekty ZO ČSOP Ve­

ronica. Ekologický institut Veronica (EIV) na­

vazuje na tradici časopisu Veronica a na

aktivity ekologické poradny a ekologického

střediska rozvíjené po roce J989.

Hlavní okruhy činnosti EIV jsou dlouhodobě

zaměřeny na:

- ochranu přírody a přírodních hodnot,

- ochranu a udržitelné využívání kulturní ven­ kovské krajiny,

- podporu trvale udržitelných forem využívání

venkovské i městské krajiny a rozvoje sídel,

- podporu občanské angažovanosti při zlepšová­

ní životního prostředí.

Práce EIV spočívá:

- v poradenství, poskytování informací a kon­

krétní pomoci nejširšímu okruhu občanů, ne­

vládních i státních organizací,

- ve vytváření multidisciplinárních týmů nebo

účasti na činnosti takových týmů,

- ve zpracování studií a návrhů trvale udržitel­

ných řešení rozvoje regionů,

- v organizování odborných setkání a diskusí,

- ve spolupráci s národními a mezinárodními

nevládními organizacemi a podpoře sítí nevlád­

ních organizací,

- v publikační, ediční a kul turní činnosti.

Yvonna Gaillyová

Letem z Evropské Unie Ministři

dopravy EU uznali, že je nutné rozliš it "škodlivost" nákladních automobilů dle jejich hmotnosti a množství emisí, které produkují, pomocí každoročních pop l atků. * Italská vláda hodlá v následujících pěti letech utratit 6 trilio­ nů italských lir na podporu zvyšování energetic­ ké účinnosti a snižování emisí oxidu uhlič ité­ ho.* Ministři financí EU obnovili rozhovory o harmonizac i energetických daní.* Objevil se nový termín - "integrated product policy" (IPP). Zahrnuje všechny dopady na životní p rostředí během celého životního cyklu výrobku.* Ně­ mecká vláda hodlá zvýšit daně za energi i, aby nahradila snížení daně ze mzdy. Tato změna je prvním krokem k uskuteč něni hlubší ekologické daňové reformy.* Direktiva navržená Evrop­ skou komisí bude požadovat po všech člen­ ských zem ích EU , aby alespoň 5 % vyrobené elektrické energie pocházelo z obnovitel ných zdroj ů .* Německo podepsalo jako poslední ze­ m ě EU mezinárodni dohodu, která zajišťuje účast občanů na rozhodování o životním pro­ s třed í. * E vropská komise se chystá předložit návrh manuál u, jak mají inspekce životního pro středí provádět kontroly stroj írenských zaří­ zení.* Dle WWF má program na zlepšení eko­ logie rakouských řek za sebou ú spěšný první rok.* Finský ministr životního pros tředí předpo­ věd ěl, že Fi nsko j iž nepostav í žádnou novou atomovou elektrárnu .* Evropský parl ament p ředlož il ke kon eč nému č tení direktivu, která stanovuje max imální příp u stné množství S02, N0 2, olova a prachových částic v ovzduší.* Ně­ mecká vládní koalice rozhodla o zákazu přepra­ cování jaderného odpadu vzn iklého na území Německa , a to od ledna roku 2000. D.H.

KRONIKA

31

Cena pro trvale udržitelné město Třet í ročník

Slaměný dům

Jedním z témat, o které je velký zájem, je ře ­ šení bydlení na venkově . Proto Rosa - jihočes ­ ká nadace pro ochranu přírody - pořád á semi­ náře na téma energeticky úsporná rekonstrukce domu, využití alternativních zdroj ů energie, stav ěn í z nepálené hlíny, izolace z ovčí vlny a další. Na podzim Rosa při prav i la i zaj ímavý prakti c­ ký semi n ář - stavbu slaměného domu. Sláma jako stavební materiál má mnoho předností, v neposlední řad ě j e její použití přínosem pro životní prostředí a m ístní ekonomiku. Na její "výrobu" je zapotřebí minimum energie a su­ rovin , po sko nčen í své funkce v domě se dá bez prob lé m ů zkompostovat a vrátit přírodě . S lamě né bal íky navíc rád i poskytnou místní zem ědělc i (trochu si při vydělají), nejsou tedy potřeba ani kamió ny křižující napříč republi ­ kou. Co je však na s l ámě nejzajímavějš í , jsou její tepelně i zola ní vlastnosti (uvádí se, že 50 cm slám y izoluje asi jako 25 cm pěnového polystyrenu). U do mů ze slámy lze tedy před­ pokládat nízkou s potřebu pali va na vytápění. Smyslem akce bylo vyzkou šet, j ak se sláma j ako stavebn í materiál chová a získat p otřebn é zkušenosti. Hned první by la ta, že dešti vý ko­ nec roku není pro s tavění ze slámy - která ne­ smí zvlhnout - ideální období. Spoustu času tak strávil i ú čast n íci pokrýváním přede m při­ pravené nosné d řevěné konstrukce, aby do slámy nen apršelo, což se ukázalo jako prozí­ ravé. K vlastnímu stavění z b a lí ků došlo až později, zkoušely se rů zné metody a' zp očát ku šlo vše velmi pomalu. Bohužel nezbyl ji ž čas na zkušební omítání slámy a vsazování oken a dveří , což je pro stavbu velice dů lež i té. Pro stavbu j sme hledali nadšence, kteří by ga­ rantovali , že dům dostav í i sami. Nakonec jsme vybrali Fran tu Šimka, spol upracovníka Rosy a jednoho z těc h, kteří dali myšlence na stavbu ze slámy vůbec vzniknout. D ům je v této chvíli téměř hotový. Stavba stoj í v Le­ denicích, asi 12 km jihovýchodně od Českých Budějovi c . Díky pochopení Luboše Šimka, majitele pozemku, je d ům kdykoli pří s tu pný. B ěhem zimy bude sledována s p otřeba e nergie

32

Dům o rozm ěrech 6 x 6 metrů a sl1e zdí zhruba půl metru dává obytnou plochu asi 25 metrů čtverečních

na vytápění, což je dů le ž i tou součást í pro­ jektu. Průběh stavby je dobře zdokumentován, naja­ ro chystáme shrnující publikaci a snad i vide­ opořad . Obsahem budou zku šenosti nejen s vl astním stavěním , ale i problémy s h ořla­ vostí, se stavebním povolením, s n ovi náři a ta­ ky s myšmi. Vzhledem k tomu, že j de o j edi­ nou samostatně stojící slaměnou budovu v republice (ale s poň pokud je nám známo), doufáme, že naše zkušenosti budou zaj ímavé. Celý proj ekt se mohl u sku tečnit díky podpoře N adace Partnerství. Karel Přivazování ballKů

Srdečný

súímy k laťovému roštu se ukázalo jako nejefektivnější. Obě f ota autor

ceny pro trvale udržitelné město vyhlásila spolu s dalšími evropskými institu­ cemi Rada evropských měst a regionů. Soutěž má sloužit jako motivace městům, která hle­ dají svou cestu trvale udržitelného rozvoje. K orientaci pro udělení ceny slouží dotazník, jenž v devíti oblastech monitoruje kroky, kte­ ré město uskutečňuje č i plánuje uskutečnit. Důrazje kladen na politický závazek, dlouho­ dobost a systematičnost plánu, kvalitu mezi­ sektorové spolupráce, metodiku monitorování a vyhodnocování výsledků , realizované pro­ jekty, řešení problematiky nezaměstnanosti, rozsah podpůrných (především vzdělávacích a informačních) aktiv it a úroveň spolupráce s dalšími městy. Do soutěže se může přihlásit jakékoli evropské město, které v angličtině či francouzštině vyplní dotazník a odešle jej do 30. dubn a Radě evropských měst a regionů.

Slavnostn í vy hl ášení výsledků se usku tečn í

24. červ na, při příležitosti 4. regionální kon­

fere nce o trvale udržitelném rozvoji v nizo­

zemském Haagu.

Za rok 1997 byla kromě hlavn ích ocenění

m ěs tům Calvi a (Španělsko), Heidelberg (Ně ­

mecko) a Stockholm (Š védsko), udělena

i speciální cena pro bulharské Veliko Tarno­

vo. Šanci mají tedy i středoevropská a výcho­

doevropská města.

Zájemc i o bližš í informace se mohou obrátit

na EI Veron ica, Svaz měst a obcí ČR, případ­

n ě přímo na interneto vou stránku Rady e v­

ropských měst a reg i on ů (www.ccre.org.).

M a r tin Nawrath Příprava

regionálních rozvojových

strategií V sou časné době probíhá zpracovávání regio­ nál ních rozvojových strategií '(RRS) budou­ cích vyšších územně sp rávních celků (VOSC), bohužel bez širšího pově dom í veřejn osti. Pro­ to se Centrum pro komunitn í práci rozhodlo I I . prosince uspořádat semi nář, který mě l po­ moci nestátním nez iskovým organizacím zori­ entovat se v tomto ne zrovna j ednoduchém procesu a pokusi t se zpracovávání RRS ovliv­ nit. Výsledné RRS by rozh odn ě nem ěl y skon­ č it v šuplících zpracova te lů . Do konce června vznikne z jednotl ivých RRS "Strategie regio­ nálního rozvoje Č R" . Ta bude z jednotlivých regi onů sumarizovat pri ority a hlavn í progra­ my budování infrastruktury, podpory podniká­ ní, rozvoje li dských zdrojů ap. Celý tento pro­ ces vych ází z požada vků EU při poskl(tován í dotací. U ch azeči o vstup musí prokázat pro­ myšlenost svých potřeb mimo j iné právě svou regionální politikou. Je smutné, že tato významná součást našeho vstu pu do EU probíhá ve velkém s pěch u a tu­ díž bez možnosti širšího společenského kon­ sensu nad zvolenými priori tami. Potvrzuje to dlouhodobé zanedbávání, ne-li přímo nechu ť předchozích vlád, zabývat se věcně problema­ tikou VÚSe. Při tom se j edná o chyby a nedo­ statky, které lze jen s těží napravovat. Dvakrát se nevstupuje neje n do téže řeky, al e ani do EU. Martin Nawrath

KRONIKA ____________________________________________________ ~ij)!'i''(j v tl oo1lfi®~