Lucie Ištoková TVOŘIVÁ PRÁCE S BIBLICKÝMI PŘIBĚHY

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Lucie Ištoková TVOŘIVÁ PRÁCE S BIBLICKÝMI PŘIBĚHY

Katedra výchov Vedoucí: Jana Zajícová 2013

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto absolventskou práci s názvem Tvořivá práce s biblickými příběhy zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

V Praze dne:

Lucie Ištoková ……………………………………………………..

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

Anotace V absolventské práci se zabývám kreativní prací s biblickými příběhy ve skupině. Pokouším se zamyslet se nad otázkou, jaký smysl má práce s Biblí v dnešní době a snaţím se nabídnout některá vodítka, jak je moţné biblickým příběhům rozumět. Vycházím z toho, ţe tyto příběhy se vyznačují několika obsahovými vrstvami, díky kterým je moţné příběhům rozumět na různých rovinách (historická, mytická, komunikační). Práce poukazuje na moţnosti, jak hledat tvůrčí formy samostatně nebo nabízí dvacet dva vybraných tvůrčích metod upravených pro práci s Písmem ve skupinách starší mládeţe při sborech či farnostech. Na závěr teoretické části popisuje fungování sociální skupiny. Praktická část popisuje a hodnotí pět biblických programů, které byly v uplynulém roce uskutečněny ve skupině mládeţe při Církvi Bratrské v Šeberově na Praze 4. Jednotlivé programy jsou hodnoceny účastníky formou dobrovolné zpětné vazby. Shrnutí hodnocení zachycuje určitý vývoj a posun ve vnímání programů účastníky. Pozornost skupiny se lehce posunula od pouhé formy k obsahu a konkrétním myšlenkám. Nelze vyvozovat výrazné závěry. Dá se však připustit, ţe tvůrčí přístup můţe obohatit tím, ţe umoţní skupině nové pochopení a proţití událostí v těchto příbězích.

Klíčová slova Biblické příběhy, křesťanství, mládeţ, společenství, skupina, tvořivost

Summary In this graduate work I deal with creative working with biblical stories within a social group. I am asking the question whether there is any sense in working with the Bible in contemporary time and I try to provide some guidelines how to understand biblical stories. I stem from a presupposition that biblical stories include contentual layers. Thanks to these layers we can understand these stories in different levels (historical, mythical, and communicative). This work shows some possibilities how to find creative forms on one's own and it offers twenty two creative methods adapted for Scripture working in church youth groups. The conclusion of the theoretical part discusses the functioning of social groups. The practical part of the work describes and evaluates five biblical programmes which have been accomplished in a youth group by the Church of Brethren in Šeberov in Prague 4 in the past year. Particular programmes were evaluated by the participants by means of voluntary feedback. General evaluation represents certain progress in participant’s perception of the programmes. Their attention slightly shifted from the form of the programme to its content and to particular ideas. There cannot be deduced any significant conclusions. However, it can be admitted that creative forms can enrich the participants by new understanding and experiencing the events in biblical stories.

Keywords Biblical stories, Christianity, Church youth groups, Social group, Creativity

Poděkování Děkuji vedoucí Janě Zajícové za konzultace při tvorbě této práce a za vše, co jsem se naučila o tvůrčí práci během semináře Muzikoterapie. Děkuji svému příteli Honzovi za podnětné komentáře a své rodině za podporu při studiu.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 9 1.

Spiritualita člověka aneb proč se věnovat práci s Biblí .......................................... 10 1.1.

Nesnadný úkol náboţenské výchovy .................................................................... 11

1.2.

Co v souvislosti s cíli náboţenské výchovy nabízí Bible? .................................... 13

2.

Porozumění Bibli ........................................................................................................ 16

3.

Tvořivost jako cesta k porozumění biblickým příběhům ....................................... 21

4.

Vybrané tvořivé formy práce s biblickými příběhy ................................................ 24

5.

4.1.

Pracovní formy zaměřené na biblický text............................................................ 25

4.2.

Pracovní formy zaměřené na zkušenost za biblickým textem .............................. 28

4.3.

Pracovní formy zaměřené na zkušenost účastníků s biblickým textem ................ 29

4.4.

Pracovní formy zaměřené na současné texty ........................................................ 30

4.5.

Pracovní formy zaměřené na zkušenost za současným textem ............................. 31

4.6.

Pracovní formy zaměřené na zkušenost účastníků se současným textem............. 32

Práce se skupinou ....................................................................................................... 35 5.1.

Sociální skupina .................................................................................................... 35

5.2.

Vývoj skupiny a skupinová dynamika .................................................................. 37

5.3.

Vliv skupiny .......................................................................................................... 39

5.3.1.

5.4. 6.

7.

Skupinová polarizace ................................................................................................ 39

Shrnutí ................................................................................................................... 40

Tvořivé zpracování biblických příběhů.................................................................... 41 6.1.

Popis pracovní skupiny ......................................................................................... 41

6.2.

Specifika skupiny .................................................................................................. 41

Popis biblických programů a jejich hodnocení........................................................ 43 7.1.

Program 1: Ezechiel 2 – 3, 14 ............................................................................... 44

7.2.

Zpětná vazba ......................................................................................................... 45

7.3.

Program 2: Marek, 7, 17 – 23 ............................................................................... 47

7.4.

Zpětná vazba ......................................................................................................... 48

7.5.

Program 3: Lukáš 8, 22 – 25 ................................................................................. 49

7.6.

Zpětná vazba ......................................................................................................... 50

7.7.

Program 4: Matouš 21, 28 – 30 ............................................................................. 51

7.8.

Zpětná vazba ......................................................................................................... 52

7.9.

Program 5: Jan 12, 44 – 50.................................................................................... 53

7.10. Zpětná vazba ......................................................................................................... 55 8.

Komentář k celkovému průběhu a přínosu biblických programů ........................ 57

Závěr ................................................................................................................................... 58 Seznam literatury ............................................................................................................... 60 Internetové zdroje .............................................................................................................. 62 Příloha č. 1 .......................................................................................................................... 63 Příloha č. 2 .......................................................................................................................... 64 Příloha č. 3 .......................................................................................................................... 66 Příloha č. 4 .......................................................................................................................... 67

Víra může být v životě a myšlení dnešního člověka plodná jedině tehdy, bude-li mít přímý vztah ke světu, zkušenosti lidí a bude-li v kontextu se světem, v němž se lidé nacházejí. (Evert Jonker: Aby se slovo dostalo ke slovu)

Úvod Ve své absolventské práci se pokouším nabídnout netradiční pohled na práci s Biblí v křesťanských mládeţnických skupinách. V současné době existuje mnoho tvůrčích cest a přístupů v této oblasti, nicméně bývají často jiţ nějak zaměřeny. Věnují se například mladší věkové kategorii (katecheze) nebo jde spíše o formy určité terapie (hagioterapie) nebo jsou určeny pro motivované skupiny (bibliodrama), případně jde o různé meditační techniky. Specifikem této práce je snaha nabídnout několik inspirativních forem pro práci s Písmem, které by byly vhodné především pro skupiny starší mládeţe při sborech a farnostech. Cílem práce je vytvoření pěti biblických programů, které budou zpracovány tvůrčím způsobem s inspirací různých kreativních metod a technik práce s Biblí. Realizace a hodnocení těchto programů proběhne ve skupině mládeţe při Církvi Bratrské v Šeberově na Praze 4, v níţ jsem členkou. Odsud pramení i základní podnět pro tuto práci, jímţ bylo především zvýšení mé motivace pro kreativnější práci a hlubší promýšlení biblických příběhů, s kterými pracujeme. První část se zabývá smyslem práce s Písmem v dnešní době. Jaký význam pro nás četba Písma dnes můţe mít a jakou roli přitom hrají křesťanské církve. Dále řeším otázku, jak tomuto starému textu rozumět nebo jak se o to pokusit z pozice toho, kdo biblický program

připravuje.

Vycházím

z pojetí,

které

uchopuje

biblické

příběhy

jako

mnohovrstevnaté texty. Obsahové roviny, kterými se tyto příběhy vyznačují, nám mohou nabídnout nové setkání a porozumění událostem a zkušenostem nejen v těchto textech. Tvůrčí přístup povaţuji za cestu, která nás skrze tyto roviny přibliţuje hlubšímu setkání s textem. Pracovní formy, které ve své práci předkládám, vychází především z knih Everta Jonkera a Anneliese Hechtové. Metody jsem však upravila pro pouţití ve skupinách starší mládeţe při křesťanských církvích. Závěr teoretické části tvoří vhled do znalostí o fungování a vývoji sociální skupiny. Praktickou část práce otvírám popisem pracovní skupiny, v níţ realizuji pět biblických programů. Následuje jejich popis a hodnocení. Na závěr komentuji celkový vývoj, průběh a přínos uskutečněných programů.

1. Spiritualita člověka aneb proč se věnovat práci s Biblí Neţ se pustíme do konkrétní práce s biblickými příběhy, bylo by vhodné pokusit se odpovědět na otázky, v čem vůbec taková práce můţe být přínosná, jaký je její význam. Ve své práci vycházím z pojetí, ţe na člověka hledíme nejen v jeho fyzické, psychické a sociální dimenzi, ale ţe obsahuje i sloţku duchovní nazývanou také spirituální. Ta před nás klade otázky po duchovním světě, po trvalých a ne pouze materiálních hodnotách, po něčem, co nás přesahuje. Skrze toto spirituální tázání se člověka pátrám po cestě, která by mohla nabízet nějaké uspokojení těchto vnitřních potřeb. Netroufám si tvrdit, ţe cesta, kterou předkládám je jediná správná, ale je rozhodně cestou bohatou a zajímavou a snad nabídne i nějaké odpovědi po smyslu takové práce. Podívejme se, co vlastně míníme onou spiritualitou člověka. „Nejobecnější pojetí chápe spiritualitu jako vyjádření obrazu nitra člověka, jako výraz pro jeho niterné zakotvení i zacílení, které určuje v zásadě jeho orientaci v ţivotě a které můţe a nemusí mít svou výslovnou náboţenskou dimenzi. V tomto smyslu můţeme mluvit o spiritualitě u kaţdého člověka.“1 Z toho vyplývá, ţe kaţdý člověk v sobě obsahuje určité duchovní zakotvení, podle kterého se nějak orientuje v ţivotě. Toto zakotvení bývá výsledkem pátrání po odpovědích na otázky po smyslu ţivota, smyslu naší vlastní existence, po významu vztahů s bliţními či po utrpení a smrti. Je zřejmé, ţe toto zakotvení nemá trvalou ani předem danou podobu a ţe se během ţivota člověka proměňuje. Michael Martinek ve své knize K čemu jsou křesťanské církve? píše, ţe církve přispívají k naplnění těch lidských potřeb jako je duchovní zakotvení či potřeba etických hodnot, na které ani vyspělý sociální stát neumí odpovědět.2 Křesťanské církve jsou tedy jedni z těch, kteří se věnují duchovním otázkám člověka a jeho ţivota a tím odpovídají na určité základní lidské potřeby. Otázkou je, jak přispívají k naplňování takových potřeb a proč hrají tak důleţitou roli v ţivotech křesťanů. Jednou z nejjednodušších a praktických odpovědí je, ţe mnohdy nabízí propracovaný systém 1

MARTINEK, Michael. K čemu jsou křesťanské církve?. 1. vyd. Brno: Cesta, 2012. ISBN 978-80-7295-145-1, s. 23 2 MARTINEK, Michael, ref. 1, s. 22

10

náboţenské výchovy. Takový, který se na první pohled samozřejmě netváří jako edukační středisko, ale který zve lidi všech věkových kategorií ke společnému setkávání a řešení různorodých otázek ţivota. To, co zde lidé mohou hledat, srozumitelně vyjádřil Jan Sokol: „V náboţenství nejde o pouhé poznání, nýbrţ o vedení ţivota, o dobré jednání.“3 Lidé se zde zabývají nejen otázkami křesťanské víry, ale způsoby, jak jednat ve svém ţivotě, aby to bylo dobré, aby to přineslo uţitek, aby to mělo smysl. Pojďme se tedy podívat na podstatu náboţenské výchovy hlouběji. Pochopíme, ţe jejím cílem není přimět člověka vydat se určitým směrem, ale pomoci mu, aby byl schopen svobodně si svůj směr zvolit.

1.1. Nesnadný úkol náboženské výchovy V širším pojetí náboţenské výchovy můţeme uvaţovat o veškerém výchovném a pedagogickém působení na člověka v oblasti jeho spirituální dimenze. Působení rodiny, školy, kultury, církve4. Pro účely této práce tento pojem omezíme na vzdělávací náboţenské aktivity probíhající na poli školy nebo církve. Jiţ fakt, ţe se práce zabývá konkrétní činností křesťanské mládeţnické skupiny při Církvi Bratrské5, vyjadřuje určitý postoj a příklon k víře a náboţenství konkrétně ke křesťanství. Především z pozice toho, kdo nějak (výchovně) působí na utváření duchovní sloţky člověka, je třeba si tohoto primárního postoje být vědom a otvírat se postojům odlišným. Výsledky průzkumu, který ukazuje na moţný rizikový vývoj, v němţ se nachází současná výuka náboţenství v České republice, ukazuje, ţe u nás přetrvává zaměření na mononáboţenský

způsob

výuky

náboţenství

uprostřed

náboţensky

pluralitní

společnosti. Učitelé jsou často zaměřeni náboţensky ortodoxně a vůči ostatním náboţenstvím poněkud nejistě. Bylo by potřeba sledovat cílové zaměření výuky s ohledem 3

SOKOL, Jan. Člověk a náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-886-4, s. 11 srov. MUCHOVÁ, Ludmila. Úvod do náboženské pedagogiky. 2. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 1994. ISBN neuvedeno, s. 93 5 V rámci protestantských církví bývají tyto skupiny označovány pojmem „mládež“, v katolické církvi jim říkají „společenství“. 4

11

na náboţenskou orientaci učitelů, soustředit se na úroveň teologického vzdělání budoucích učitelů a zkoumat moţnou závislost mezi úbytkem starších ţáků v náboţenské výuce, cílovým a metodickým zaměřením výuky.6 Průzkum zaznamenal určité problematické tendence, ke kterým v rámci náboţenského působení na člověka můţe docházet. To bohuţel přetváří opravdovou podobu náboţenské výchovy v něco dogmatického, nepřirozeného a odrazujícího. Náboţensko-výchovné postupy pak předkládají člověku (dítěti) předem a příliš zkostnatěle vše, co je třeba ţít a v co je třeba věřit. Pro ţivé hledání a rozvoj uţ nezbývá ţádný prostor. Později (v dospívání) má potom takový člověk pocit, ţe chce-li se rozvíjet, musí náboţenství odloţit.7 Upírá se tím velmi cenná moţnost prostoru, kde by se o některých podstatných otázkách ţivota obecně (nejen křesťansky orientovaných) dalo volně diskutovat a hledat opěrné body pro ţivot, ale také to kazí podstatu náboţenské výchovy. Náboţenský aspekt výchovy totiţ zdůrazňuje orientaci na otázku, odkud můţe člověk čerpat sílu a energii pro nejrůznější moţnosti svého vlastního rozvoje.8 Rozvoji v jeho nejširším slova smyslu. Neznamená to hluboké filosofické úvahy (ačkoliv v určité míře mohou být uţitečné), ale podporu odvahy a odhodlání k rozvoji myšlení a jednání. V náboţenské výchově by pak měly být pokládány takové otázky, které budou motivovat k hledání souladu vnitřních hodnot a vnějšího jednání. Měla by vytvářet prostor pro rozhovory o ţivotě, o aktuálních problémech a řešení, o víře a nevíře. Místo, které člověka povede směrem k určitým schopnostem a dovednostem9: -

schopnost rozumět sám sobě a utvářet svůj ţivot

-

schopnost vycházet s bliţními lidsky, rozumět jim a respektovat je

-

umět vysvětlovat vlastní náboţenské zkušenosti

-

umět odhalovat zneuţívání náboţenských kategorií a postojů

-

neagresivně hovořit o náboţenských pojetích, která jsou v rozporu s vlastním pojetím

6

MUCHOVÁ, Ludmila. Cíle náboženské výchovy. In: Náboženské vzdělávání a katecheze ve farnostech. 1. vyd. České Budějovice: Tomáš Halama, 2007, 11 - 23. ISBN 978-80-87082-04-1, s. 22 7 MUCHOVÁ, Ludmila, ref. 4, s. 37 – 38 8 MUCHOVÁ, Ludmila, ref. 4, s. 37 9 MUCHOVÁ, Ludmila, ref. 4, s. 38 – 39

12

Právě to si bere za cíl náboţenská výchova. Naplňování takových cílů vyţaduje aktivní přístup ze strany člověka, na nějţ výchova působí, a ochotu vyrovnávat se s nesnadnými a náročnými otázkami. Je to také výzvou pro učitele náboţenské výchovy a vedoucí mládeţí a společenství, aby společně s ostatními usilovali o vytvoření takového prostoru, kde bude dostatek důvěry, ohledu a tolerance k otvírání a probírání témat týkajících se spirituální stránky člověka. Přístup jednotlivých křesťanů je pak vizitkou celé církve. Jan Sokol hovoří o neschopnosti věřících, ukázat druhým, oč se jim vlastně jedná, co jejich náboţenská víra pro ně samé – a tedy moţná i pro ostatní – znamená: „Náš vlastní vztah k náboţenství se tak často jeví navenek jako „pouze citový“, a tedy nesdělitelný. Podporuje obecné přesvědčení, ţe věřící jsou jacísi „zvláštní lidé“, jiná odrůda člověka – a ţe se s tím nedá nic dělat.“10 V tom tkví nesnadný úkol křesťanských společenství a kaţdého člověka uvnitř. Umět pojmenovat svou víru a umět o ní hovořit jazykem, který není jen pro „věřící“, ale který bude srozumitelný, realistický a sdělitelný ostatním. Jak jsem jiţ předestřela, tak výzvou křesťanských společenství je vytvoření příhodného místa, které bude podněcovat úsilí jedince v hledání integrity vlastní osobnosti vzhledem k náboţenství. Při tomto procesu hraje nezanedbatelnou roli Bible jako základní kniha křesťanství. Je na kaţdém, kdo Písmo otvírá, jak jej bude číst a jak se bude snaţit porozumět obsahu. Nicméně cílem této práce je praktická práce s touto knihou, a tak bych zde ráda uvedla pojetí, které Bibli činí zajímavou a hodnotnou právě při práci s lidmi.

1.2. Co v souvislosti s cíli náboženské výchovy nabízí Bible? S odpovědí na tuto otázku se dostáváme zpět k tomu, co je charakteristické pro spirituální dimenzi člověka. Bible svým poselstvím vede člověka před ţivého Boha a dává mu otázku po smyslu jeho existence, po pravém obsahu jeho lidství, po naději,

10

SOKOL, Jan. ref. 3, s. 17

13

kterou má tváří v tvář smrti. Ptá se ho, jaký je jeho vztah k bliţnímu, k lidské pospolitosti, ale také k zemi, k přírodě, k majetku.11 Bohatstvím Bible je moţnost vnímat biblické příběhy v několika rovinách. Kaţdý člověk můţe vnímat různé roviny. To znamená, ţe je různě oslovován biblickými příběhy. Dostávají se mu různé odpovědi. Můţe jít o odpovědi na úrovni teologického bádání či na úrovni

oslovení

jeho

osobního

ţivota,

nová

pojmenování

skutečnosti.

Pro srozumitelnější pochopení je moţné tyto roviny pojmenovat a rozlišit. Kromě roviny historické, jeţ zachycuje události, které se kdysi a kdesi staly, obsahuje Bible i další textové vrstvy, které jsou nějakým způsobem o nás. Jde o roviny, v nichţ se můţeme identifikovat s vystupujícími postavami v příběhu. Můţeme tak objevit různé pravdy, i kdyby se tyto příběhy historicky nikdy neudály. Hovoříme zde o rovině mytické. Rozdíl mezi historickou a mytickou rovinou je zhruba v tom, ţe historie „byla – a uţ není“, kdeţto mýtus „nebyl – ale pořád je“.12 Na rovině komunikační dochází k oslovení člověka Bohem. Ať uţ tomu bude člověk říkat Bůh či nějak jinak, jde o to, ţe je zkrátka člověk nějak osloven, zasaţen, donucen k zamyšlení nad sebou, nad svým chováním, rozhodováním. Někdy se tomu říká také uzdravující oslovení13, tedy něco, co si čtenář odnáší z přečteného i do reálného ţivota, kde se to projeví. V Bibli samozřejmě můţeme nalézt více rovin, neţ jen ty, které zde zmiňuji. Eva Muroňová, která pracuje jako odborný garant a lektorka ve Společnosti pro celistvou na mysl zaměřenou pedagogiku Franze Ketta o. s., popisuje specifikum biblických příběhů taktéţ jako vícevrstevnou skutečnost. Podle Muroňové můţeme výpovědi textů vnímat buď z hlediska moderní exegeze, přistupovat k nim spíše z teologického hlediska historicko-kritické metody, nebo naopak více existenciálním způsobem. Nechávat pronikat jednotlivé významy slov do „srdce“ a rozjímat nad nimi.

11

ŠOUREK, Miloš. Hovory s Biblí: Za poznáním Knihy knih a jejího významu. 1. vyd. Brno: Kalich, 1991. ISBN 80-7017-348-3, s. 17 12 REMEŠ, Prokop a Alena HALAMOVÁ. Nahá žena na střeše: Psychoterapeutické aspekty biblických příběhů. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-921-6, s. 16 13 REMEŠ, Prokop, ref. 12, s. 18

14

Tvrdí, ţe si tyto jednotlivé vrstvy neodporují a naopak vytváří celistvost textu. Nicméně není dobré vrstvy míchat nebo z části jedné vyvozovat na část druhé. Výsledkem jsou pak různé logické nesmysly, které vytváří ony těţko odbouratelné stereotypy o Bohu.14 Rovinu komunikační můţeme rozvinout ještě dále, kdyţ si představíme, ţe se četba Bible stává rozhovorem s ní. Je to dialog, který nikdy nekončí, časem se prohlubuje a stává se niterným proţitkem jako rozhovor s drahým učitelem nebo přítelem.15 Texty Bible nás skrze mnoţství oslovení schopných rovin vedou k základním otázkám duchovního rozměru lidského ţivota. Jsme vyzývání, abychom tyto otázky nenechaly jen tak odeznít, ale hledali odpovědi a učili se rozumět sami sobě a druhým. K podobným otázkám směřuje i náboţenská výchova, která se uskutečňuje prostřednictvím křesťanských církví. Je úkolem konkrétních jednotlivých skupinek a společenství při farnostech a sborech, aby neulpívaly v mononáboţenském „vyučování“ a poznávání náboţenství, ale aby vedli k dobrému ţití a jednání. Je to téţ výzvou pro všechny, kteří skrze biblická vyprávění nějak „sdělují“ Boţí slovo lidem, aby vytvářeli podnětný prostor k pojmenovávání vlastní víry a ţivota v ní. Aby pomáhali člověku hledat a nacházet takové zakotvení a orientaci v ţivotě, které budou vytvářet soulad mezi vnitřními hodnotami a chováním. Aby vytvářeli místo, které bude podporovat úsilí jedince o integritu vlastní osobnosti vzhledem k náboţenství a schopnost toto své pojetí reálně ţít a srozumitelně vysvětlovat a předávat ostatním.

14

Aby se příběh odehrál znovu: rozhovor s Evou Muroňovou *online+. 2008, č. 2 *cit. 2013-04-06+. Dostupné z: http://protestant.evangnet.cz/aby-se-pribeh-odehraval-znovu 15 ŠOUREK, Miloš, ref. 11, s. 12

15

2. Porozumění Bibli „Mohu mluvit a umím mluvit k těm, kteří jsou ochotni naslouchat.“16 V práci s biblickými příběhy ve skupině mladých lidí nejde o to, aby si vedoucí doma nastudoval biblický text a pak promlouval jeho jménem. „Bible můţe a musí mluvit sama za sebe.“17 Bible k nám vţdy můţe promlouvat svým způsobem, nezávislým na jakýchkoliv výkladových metodách. „K pravému porozumění bible dochází teprve tam, kde člověk vírou proţívá setkání s osobním Bohem.“18 Porozumění Bibli není podmíněno pouze kritickým vykládáním biblických textů, ale především ochotou naslouchat. Bible tedy mluví, jsme-li ochotni poslouchat. Při práci s ní je však třeba brát v úvahu i kritický výklad Bible. Nutnost kritického pohledu na příběhy v Písmu snad lépe pochopíme, podíváme-li se na to, k čemu dochází při setkání s biblickým příběhem ve skupině. Do rozhovoru s Biblí vstupuje několik subjektů: a) biblický text (látka, věc) b) vedoucí / moderátor / katecheta c) ostatní účastníci Kaţdý subjekt se účastní rozhovoru spolu se svými zkušenostmi. Zkušenosti má vedoucí, účastníci, ale i biblické texty je v sobě ukrývají. „Bible není beze zbytku slovem Boţím nebo pouhým zjevením. Je zároveň slovem Boţím i slovem lidským. Ona sama je písemným záznamem zkušeností, které udělali lidé s vírou.“19 Tak jako lidé v Bibli proţili nějakou zkušenost, můţeme dnes i my takové proţívat. Většinou jim pak říkáme náboţenská zkušenost. Probíhá stejně jako všechny ostatní zkušenosti. Náboţenskou povahu má proto, ţe při jejím výkladu hraje rozhodující roli náboţenský způsob interpretace a jazyk víry. Popis kaţdé zkušenosti vychází z naší povahy a postojů a kaţdá získaná zkušenost je vţdy interpretována. Je důleţité, aby to, co všichni tvrdíme a zakoušíme ve víře, 16

ŠOUREK, Miloš, ref. 11, s. 10 JONKER, Evert. Aby se slovo dostalo ke slovu: Podněty pro tvořivou katechezi. 1. vyd. Rut Brodská. Benešov: EMAN, 2006. ISBN 80-86211-39-8, s. 8 18 ŠOUREK, Miloš, ref. 11, s. 15 19 JONKER, Evert, ref. 17, s. 10 17

16

bylo interpretací, která dává smysl a která je moţná zakusit a proţít. Víra, rozumíme-li jí jako důvěře a poznání, tedy v její kognitivní a afektivní dimenzi, můţe být v ţivotě a myšlení dnešního člověka plodná jedině tehdy, bude-li mít přímý vztah ke světu, zkušenosti lidí a bude-li v kontextu se světem, v němţ se lidé nacházejí.20 Zvláštní a silné zkušenosti, které jsou uloţeny v biblických textech, nemohou být lidem, kteří je přímo neproţili, tlumočeny jen tak. Nestačí být pouze četbou informován o těchto zkušenostech. Je třeba je jakoby rekonstruovat, aby bylo moţné je opět do jisté míry proţít.21 Porozumění biblickým příběhům se věnuje biblická hermeneutika. Do procesu porozumění Bibli vstupují čtyři prvky. Prvním je autor, který chce s určitým záměrem vyjádřit to, co ve svém světě chápe a proţívá. Druhým faktorem je text, který i přes propast času částečně vystihuje to, co chtěl autor původně říci. Dalším je čtenář, který se dostává do kontaktu s autorem a jeho světem prostřednictvím textu. Je velmi nejisté, zda se modernímu čtenáři v jeho zcela změněném světě podaří smysluplně reaktualizovat a rekonstruovat to, co autor textem vyjadřuje. Čtvrtým faktorem je věc, na niţ se autor, text i čtenář odvolávají. Tomuto procesu porozumění se říká „teorie hermeneutického čtyřúhelníku“22, který si můţeme představit takto23: věc a její svět

autoři

recipienti

a jejich svět

a jejich svět texty a jejich svět

20

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 11, 12 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 11 22 Hans-Georg Gadamer tuto teorii nazýval hermeneutickým kruhem. Text se opakovaně čte a tím dochází k prohlubování porozumění textu. Proto se někdy „hermeneutický kruh“ nahrazuje pojmem „hermeneutická spirála.“ 23 srov. OEMING, Manfred. Úvod do biblické hermeneutiky: Cesty k pochopení textu. 1. vyd. Filip Čapek. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-518-6, s. 17 21

17

Při výkladu a porozumění biblickému textu nám jde o „přemostění“ odstupu mezi epochou autorů a prvních adresátů a dnešní dobou (dnešními adresáty). Cílem tohoto přemostění je aktualizace poselství textu tak, aby se stal pokrmem pro ţivot člověka.24 K tomuto „přemostění“ je k dispozici docela velké mnoţství vykladačských metod25. Jen pro zajímavost zde uvádím seznam metod, které ve své Biblické hermeneutice popisuje M. Oeming: Metody zaměřené na autory a jejich svět: -

historicko-kritická metoda

-

sociálně dějinná exegeze

-

historická psychologie

-

nová archeologie

Metody zaměřené na texty a jejich svět: -

lingvistické strukturální metody

-

nová literární kritika/synchronní čtení

-

kanonický výklad písma

-

písmo vykládané jako dění řeči a jako událost slova

Metody zaměřené na čtenáře a jejich svět: -

exegeze z pohledu dějin působení

-

hlubinně-psychologická exegeze

-

exegeze symbolů

-

bibliodrama a jeho svět

-

exegeze teologie osvobození

24

ADAMKOVIČOVÁ, Denisa. Aplikácia psychologických aspektov biblických príbehov vo vybraných psychoterapeutických smeroch. Bratislava, 2011. ISBN nemá. Dostupné z: http://www.ctar.sk/wpcontent/uploads/DP_adamkovicova_PK.pdf. Diplomová práce. Univerzita Komenského v Bratislave Rímskokatolícka cyrilometodská bohoslovecká fakulta. Vedoucí práce ThDr. Michal Baláž, PhD. s. 25 25 Výklad, vedení je překlad řec. exegésis. Exegezí se myslí systematické studium Písma, jehož cílem je najít původní zamýšlený význam. Klíčem k dobré exegezi je pozorné čtení a kladení si dvou druhů otázek: otázek po historickém a literárním kontextu doby, autora a adresátů textu a otázek k obsahu textu. (ADAMKOVIČOVÁ, D., ref. 24, s. 36)

18

-

feministická exegeze

Metody zaměřené na věc a její svět: -

dogmatický výklad Bible

-

fundamentalistický výklad Bible

-

existenciální interpretace

Metody výkladu slouţí k tomu, aby čtenáři Bible poskytly co nejvíce informací o rozměrech porozumění biblickému příběhu. Z uvedeného seznamu je zřejmé, ţe kaţdá metoda se zabývá trochu jiným pojetím biblického příběhu. Pro tuto práci jsou významné především první dvě metody zaměřené na autory a jejich svět, které nám zprostředkovávají kritické setkání s kontextem tehdejší doby, který je nepostradatelný pro hlubší porozumění biblickému textu. Překlady Bible, ke kterým se většinou dostaneme, jsou jiţ určitým výkladem. Dostat se pod povrch těchto překladových interpretací můţeme pomocí několika zdrojů, které obsahují výsledky práce exegetů, překladatelů a dalších. Jsou to komentáře k jednotlivým biblickým knihám, konkordance, biblické slovníky. Můţeme vyuţít úvody k biblickým knihám v Bibli a také poznámkový aparát. Při četbě samotného biblického oddílu si klademe otázky po historicko-literárním kontextu textu a obsahu textu. Sledujeme tyto souvislosti: - v jaké době a v jaké situaci je text psán - jaký je záměr autora textu – co chtěl tímto textem říci adresátům - kdo jsou adresáti textu - poté můţeme hledat další duchovní obsahy a rozměry příběhu Předpokladem porozumění textu je jeho dobrý výklad. Nicméně z mnoţství uvedených metod a také z náročnosti, kterou některé metody vyţadují, je zřejmé, ţe ne kaţdý je schopen skutečně důkladné a hluboké exegeze a také to, ţe doslovné a jediné správné porozumění Bibli ani není moţné. Exegeze nemá být hledáním jediného smyslu, ale můţe být také aktivním vkládáním nových rozličných významů, které jsou pro člověka osobně 19

důleţité.26 „Není moţné se dobrat přesnému významu textu Bible v minulosti, a toho, jaký má význam dnes. Kdo se nebojí otevřít faktu, ţe neexistuje všeznalý exeget, ţe naše přístupová cesta je omezená, protoţe je dějinně podmíněná, a proto ze světa textu neodkrýváme vše, pouze něco, ten je připraven mít k vlastnímu výkladu svobodnější postoj a relativizovat ho.“27 Tato kapitola nás informuje o moţnostech a limitech porozumění Bibli. Proces porozumění biblickým příběhům při práci s nimi pojímá jako rozhovor biblického textu, vedoucího práce s Biblí a účastníků skupiny. Kaţdý vstupuje do rozhovoru s nějakými zkušenostmi. Specifikum zkušeností biblického příběhu je v tom, ţe je celkem obtíţné tyto zkušenosti rekonstruovat, hlouběji jim porozumět a mít moţnost je znovu proţít. Biblická hermeneutika nabízí metody, které se snaţí biblické texty a zkušenosti těchto textů čtenářům přiblíţit a reaktualizovat. Exegeze nabízí otázky, které si čtenář biblických textů můţe klást a prostřednictvím další literatury k nim hledat odpovědi. Jakkoliv přesný výklad však nelze povaţovat za jediný moţný a konečný.

26 27

ADAMKOVIČOVÁ, Denisa, ref. 24, s. 28 JONKER, Evert, ref. 17, s. 14

20

3. Tvořivost jako cesta k porozumění biblickým příběhům Práce s Biblí ve skupině otvírá mnoho způsobů, jak k Bibli přistupovat a snaţit se porozumět jejímu obsahu. Uţ jen fakt, ţe jednotlivec slyší několik různých pohledů a názorů, vytváří příleţitost k novým náhledům biblických příběhů. Křesťanské mládeţnické skupiny poměrně velkou část společného času věnují právě rozebírání a debatám nad biblickými příběhy. Při objevování způsobů tvůrčí práce se vracíme k tomu, ţe biblické příběhy obsahují různé roviny, díky kterým nás příběh oslovuje nejen na úrovni poznávací (historická rovina), ale i existenciální (v mytické rovině se skrze postavy v příběhu můţeme setkávat se sebou samými). Dále jsme řekli, ţe je zde svět autorů a jejich záměrů s textem pro tehdejší adresáty, svět textu, který zachycuje záměr autora, ale přes propast času se obtíţně rekonstruuje,

svět

současných

čtenářů,

kteří

jsou

v kontaktu

s autorem

pouze

prostřednictvím textu a nakonec svět věci (látky), na niţ se autor, text i čtenář odvolávají. Řekli jsme, ţe rozhovoru nad Biblí se účastní kaţdý „svět“ společně se svými zkušenostmi. Při tvůrčí práci tyto zkušenosti objevujeme a necháváme je na sebe vzájemně působit, čímţ můţe docházet k hlubšímu porozumění textu a znovuproţití některých událostí v příbězích. Pro srozumitelnější představu toho, jak na sebe zkušenosti mohou vzájemně působit, si to představme jako čtyřúhelník tvořený těmito vrcholy:28 A. biblický text

B. tehdejší zkušenost

28

C. současný text

D. zkušenost ze současnosti

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 16

21

A. „biblický text“ je nějaký biblický oddíl B.

„tehdejší

zkušenost“

je

zkušenost,

o

které

biblický

text

mluví

(např. uzdravení), a na kterou odkazuje (co touto zkušeností chce autor říci svým adresátům) – zkušenost za biblickým příběhem C. „současný text“ zahrnuje ne-biblické texty, fotografie, obrázky, hudební a filmová díla z naší doby, kterých vyuţíváme k propojení s biblickým příběhem nebo k obraznému vyjádření látky D. „zkušenost ze současnosti“ je zkušenost, o které současný text informuje a kterou odráţí, příběhy účastníků, se kterými přichází a sdílí je ve skupině, a které mají vztah k látce Texty a zkušenosti na sobě navzájem pracují. Tehdejší zkušenost můţe vrhnout světlo na biblický text, biblický text, ale musí zavdat nějaký podnět, aby tehdejší zkušenost byla pojmenována. Jde o setkávání křesťanské minulosti a současnosti. Při rozhovoru nad Biblí se pokoušíme toto setkání realizovat.29 Právě uţití tvůrčích pracovních forem nám můţe být velkou pomocí a dobrým prostředkem k porozumění. Předkládám několik doporučení30, jak takové formy hledat. Jejich vyuţitím můţeme umocnit motivaci k přemýšlení nad biblickými příběhy, radost a zábavu při společném setkání a nově zprostředkovat setkání zkušeností účastníků s tehdejší zkušeností, působení oné zkušenosti na náš ţivot a jeho růst a proměňování. -

tvůrčí forma je pouze prostředkem k cíli programu, ne cílem samotným

-

forma si zaslouţí obsah

-

rozlišuj mezi pracovními formami, které sbliţují biblický text a tehdejší zkušenost, a těmi, které otevírají texty a zkušenosti ze současnosti

-

u pojmů a slov v biblickém textu hledej zkušenost s nimi spojenou

-

uţívej různé způsoby čtení biblického textu nebo promysli jeho převyprávění

-

ponechej skupinu, aby se vţila do postav příběhu

-

pro motivaci bývá úspěšné začít společný program u zkušenosti ze současnosti a postupně docházet k biblickému příběhu

29 30

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 15 – 16 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 39

22

-

hledáme moţnosti, jak dění, které se k textu vztahuje proţít pomocí nějakého jiného příběhu, tvůrčího ztvárnění účastníky apod.

-

zformuluj zkušenosti ze současnosti, které se dotýkají jádra nějakého biblického slova

-

ptej se po podobných základních potřebách dneška a doby biblického textu

-

poslouchej, co ostatní říkají, co si myslí a inspiruj se tím pro další tvorbu

Práce s Biblí ve skupině poskytuje vhodný prostor k odkrývání smyslu biblických příběhu. Toto odhalování můţeme učinit zajímavější, vyuţijeme-li tvůrčích forem a přístupů. Tvořivosti při práci s Biblí napomáhá také mnohovrtevnatost biblických příběhů a oslovující charakter Bible. Kapitola informuje o tom, na co se vedoucí můţe při přípravě a průběhu programu zaměřit, aby tím podpořil samostatné objevování tvůrčích přístupů.

23

4. Vybrané tvořivé formy práce s biblickými příběhy Vybrala a upravila jsem několik konkrétních tvůrčích pracovních forem. Výběr jsem provedla na základě knih Everta Jonkera a Annelise Hechtové. Většinu přístupů jsem upravovala a kombinovala pro pouţití v práci s lidmi staršími dvaceti let, pro které připravuji biblické programy v druhé části práce. Obecně lze pracovní formy a přístupy k Bibli členit do všemoţných kategorií. Pro tuto práci jsem se inspirovala dělením Everta Jonkera31, který pracovní formy dělí na základě hermeneutického čtyřúhelníku, který jsem představila v minulé kapitole: A. biblický text

C. text ze současnosti

B. tehdejší zkušenost

D. zkušenost ze současnosti

Rozlišujeme mezi pracovními formami zaměřenými na: -

biblický text

-

zkušenost za biblickým textem

-

zkušenost účastníků s biblickým textem

-

na současné texty

-

zkušenost za současnými texty

-

zkušenost účastníků se současnými texty

Při řazení pracovních forem hraje roli hledisko, na co se celkový program nejvíce zaměřuje. Za některými pracovními formami uvádím číslo programu, ve kterém danou metodu nebo nějaký její prvek pouţívám v druhé části práce.

31

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 44

24

4.1. Pracovní formy zaměřené na biblický text 1. Četba či vyprávění biblického textu (Program 4) Příběh můţeme pouze zřetelně a pomalu nahlas přečíst vcelku. Nebo jej budeme předčítat po verších a prokládat komentáři (např. vyuţijeme poznámkový aparát nebo vyhledávání pojmů v konkordanci).32 Je-li v příběhu více postav, můţeme členům přidělit role a text tím zdramatizovat. Jde-li

o

známý

text,

můţeme

nechat

skupinu,

aby

jej

sama

vyprávěla,

nebo převyprávíme příběh vlastními slovy (lze jej prokládat vtipnými prvky z moderní doby).33 2. Srovnání textu s písní či překladem Biblický příběh můţeme uvést tak, ţe předloţíme nejprve nějakou píseň ze zpěvníku a poté text písně srovnáme s obsahem biblického textu.34 Můţeme také předloţit více překladů biblického oddílu a porovnávat je mezi sebou. Existuje tzv. synoptická četba35, ve které jsou souběţné texty evangelií (Matouš, Marek, Lukáš) vytištěny ve sloupcích vedle sebe, takţe lze velmi snadno rozeznat rozdíly (dodatky, vynechávky, volbu odlišných slov aj.). Rozdíly prozrazují redakční práci evangelistů a velmi často jejich teologický záměr. Účastníky můţeme nechat (barvami) vyznačit zvláštnosti jednotlivých evangelistů. 3. Vyhledávání klíčových slov v textu Tato metoda má více variant: a) Poţádáte skupinu, aby zatrhla všechny formy jednoho či více slov (např. vidět). b) Poţádáte skupinu, aby zatrhla slova, která jsou pro ně klíčová.

32

srov. HECHTOVÁ, Anneliese. Přístupy k Bibli: Metody pro skupiny, Úvodní kurz. Marie Zouharová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-013-4, s. 31 33 srov. JONKER, Evert, ref.17, s. 29, 30 34 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 29 35 srov. HECHTOVÁ, Anneliese, ref. 32, s. 30

25

c) Pošlete klíčové slovo nebo verš tichou poštou a společně sledujete, co z toho vznikne. 36

S vybraným je moţné dále pracovat, diskutovat, která slova jsou či nejsou podstatná

pro text apod. 4. Seřazení vět z textu ve správném pořadí (Program 1) Necháme skupinu, aby uspořádala rozstříhaný text. Při sestavování se mohou objevovat různá sporná místa, která je pak moţné při čtení původního textu objasňovat.37 5. Práce s biblickým příběhem a souvisejícími ilustracemi (Program 2) Je moţných více variant: a) Připravíme obrázky s ilustracemi odpovídajícími průběhu příběhu. Ty pak náhodně očíslujeme a necháme skupině, aby je poskládala ve správném pořadí. 38 Uţití této metody můţe být obtíţné u skupiny, která se v křesťanském prostředí jiţ nějakou dobu pohybuje. Většina biblických příběhů vhodných pro tuto metodu pro ně můţe být známá a metoda pak vyzní spíš dětsky a nudně. Nicméně její uţití můţe být zajímavé při výběru vhodných (ne příliš dětských) obrázků a ve skupině těch, kteří Bibli tolik neznají. b) Vytvoření vlastní ilustrace k biblickému příběhu.39 Můţe jít o jeden obraz nebo rozdělíme příběh do několika scén, podle nichţ účastníci nakreslí scény do komiksu. Účastníci to mohou tvořit buď rozděleni do menších skupinek, nebo v případě menší skupiny (do 10 lidí) společně. Můţeme zanést prvek ticha, kdy účastníci nesmí při tvorbě mluvit. Kreslí společně na kus papíru, který leţí na zemi, náčrt všeho, co se v textu objevuje (i vnitřní pochody jako mlčení, pozorování, odpuštění…) c) Vytvoření vlastního textu k předloţenému obrázku či ilustraci související s biblickým příběhem. 6. Metoda sedmi kroků (Program 3) Metoda sedmi kroků je meditativní metoda, která vyţaduje mnoho ticha a soustředění ve skupině a účastníků na sebe navzájem. Tento druh metody se hodí pro lidi, kteří takový

36

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 30, 45 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 45 38 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 45 39 srov. HECHTOVÁ, Anneliese, ref. 32, s. 34 37

26

přístup přímo vyhledávají, a nezdá se mi úplně vhodná pro účel této práce. Proto zde uvádím jen jeden její krok.40 Poté, co si společně ve skupině přečteme biblický text, vyzveme účastníky, aby přečetli nahlas slovo nebo větu, která se jim zdá významná. Po kaţdém takovém slově či větě má být chvíle ticha, ve které si kaţdý můţe vyslovené v duchu zopakovat, aby k němu slovo více proniklo. Na závěr můţeme celý úryvek ještě jednou nahlas a pomalu přečíst. Pouţití toho prvku se hodí jako netradiční uvedení do práce s biblickým příběhem. Umoţní naladění a proniknutí účastníků do textu. Metoda není vhodná pro větší skupiny lidí, spíše pro 6 – 8 účastníků. 7. Vyjádření vztahů v textu pomocí náčrtku (Příloha č. 1) Hodí se pro porozumění drobnostem a vztahům v textu. Převedení do obrazu nutí zároveň k přesnému zjištění, co text skutečně obsahuje.41 Od pracovní formy s ilustracemi se to liší v tom, ţe zde nám jde o zachycení všech detailů v textu, kdeţto u ilustrace můţeme pouţít svou fantazii a nelpíme tolik na přesném zachycení všeho v textu. 8. Určení literárních druhů Necháme skupinu, aby sama určila literární druhy. Ty mohou mít v některých případech velký význam pro porozumění textu. Literární druhy (podobenství, písně) mohou být objeveny srovnáním s podobnými texty – společná struktura textu. 9. Nadpisy nebo „překlady“ Po přečtení se mohou účastníci pokusit formulovat nadpis, který by daly přečtenému biblickému oddílu. Tím se vlastně snaţí co nejvýstiţněji vyjádřit hlavní výpověď textu. Krátce to shrne, oč autorovi jde a zároveň můţe přetlumočit obsah pro současnou dobu.42 Jinou formou je nechat ostatní, aby vytvořili vlastní „překlad“ jednotlivých vět.43 Účastníky to podnítí text důkladně přečíst a popřemýšlet o něm. Nadpisy i překlady mohou pak vzájemně srovnávat mezi sebou. 40

srov. HECHTOVÁ, Anneliese, ref. 32, s. 10 srov. HECHTOVÁ, Anneliese, ref. 32, s. 27 42 srov. HECHTOVÁ, Anneliese, ref. 32, s. 30 41

27

4.2. Pracovní formy zaměřené na zkušenost za biblickým textem 10. Pouţití nebiblického příběhu, novinové zprávy, filmu Vymyslíme si nějaký příběh nebo pouţijeme nějaký příběh, který nás napadl v souvislosti s konkrétním biblickým příběhem, a tento jiný skupině převyprávíme.44 Ptáme se na otázky, co je k tomu příběhu napadá. Po rozhovoru předloţíme skupině biblický text. Co říká k okolnostem předchozího příběhu biblický text? V čem biblický text postavy z příběhu kritizuje, v čem naopak povzbuzuje atd. Místo nebiblického příběhu je moţné pouţít úryvek z filmu, nějakou dějovou píseň, aktuální novinovou zprávu. 11. Uvedení do místa, kde se příběh odehrává Tato metoda se zaměřuje na fakta z doby, ve které se biblický příběh odehrává. Na základě informací z komentářů a výkladů k biblickým příběhům se pokoušíme situaci v Bibli posluchačům přiblíţit. Verbálně posluchače provádíme příběhem. To znamená, ţe nevyprávíme pouze příběh tak, jak je zapsán v Bibli, ale zahrneme do vyprávění okolnosti, které příběhu předcházely, zákony, které byly v té době platné a mají nějaký vliv na situaci a další podstatná vysvětlení, která se hodí pro lepší porozumění toho, proč se v příběhu odehrává právě takový spor či taková situace.45 Vyuţitím internetu nabídneme skupině virtuální procházku chrámem v Jeruzalémě, pustíme úryvek filmu vypovídající o pozadí biblického příběhu nebo si prohlédneme nějaký obraz z dřívější doby, který o příběhu pojednává apod.

43

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 30 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 46 45 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 46 44

28

4.3. Pracovní formy zaměřené na zkušenost účastníků s biblickým textem 12. Švédská metoda/Metoda Västerås (čti festeras) Necháme účastníky, aby při četbě zanášeli do textu určité symboly: otazník (?), jestliţe něčemu nerozumí, vykřičník (!), pokud dospěli k důleţitému poznatku, šipku vpravo (→), kdyţ je něco osloví, šipku dolů (↓), kdyţ je nějaké slovo štve, irituje.46 Znaménka je moţné upravit dle potřeby a dát jim i jiný význam, zaleţí na tom, o co nám v programu jde. Metoda je vhodná i pro nepříliš teologicky vzdělané moderátory programu. Jeho role je pak hlavně v řízení rozhovoru a podpoře zapojení všech účastníků do diskuze. 13. Scénické vyjádření (Program 3 a 5) Skupinu necháme ztvárnit určité slovo nebo celý příběh. Podmínkou tvorby je neverbální nebo scénické (pohybové) vyjádření. Příkladem můţe být pantomima, vytvoření sousoší, krátké scénky. Byla-li skupina rozdělena do několika menších skupinek, můţeme rozebírat jednotlivá ztvárnění. Co proţívali tvůrci, co upoutalo pozornost publika, zda se neodchýlili od zadaného slova či příběhu. Jak jinak by se to ještě dalo vyjádřit.47 Při zdramatizování krátké scénky v několika skupinách můţeme vyuţít různých časových úseků. Jedni se pokusí ztvárnit událost v minulosti, druzí v přítomnosti a další v budoucnosti.48 14. Vţít se (Program 4) Při práci s příběhem, kde vystupují nějaké osoby, je moţné nechat se účastníky do těchto postav vţít. To se dá udělat třeba vhodně poloţenou otázkou, jak by se účastník cítil, kdyby byl na místě a v situaci biblické postavy – být hluchý, třicet osm let nemocný, ochrnutý… Mohou si své představy jen v tichu promyslet nebo zapsat na papír a poté nad tím můţeme společně diskutovat ve skupině.49 Pro prohloubení proţitku z této metody je dobré, 46

srov. HECHTOVÁ, Anneliese, ref. 32, s. 7 nebo JONKER, Evert, ref. 17, s 47 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 48 48 Dramatizaci biblických příběhů se více věnuje například bibliodrama. V češtině mohu doporučit knihu z roku 2012 Bibliodrama autorek Mirei Ryškové, Zuzany Pelechové a Magdaleny Bodlákové O’Brien a mnoho vysokoškolských prací studentů, kteří se tomuto tématu věnují ve svých závěrečných pracích. 47

29

aby jí předcházelo hlubší objasnění okolností a pozadí biblického příběhu. Účastníci tak více pochopí souvislosti v textu a umoţní jim to opravdovější ponoření a vţívání se do situace a postav. Hledáme to, co se v příběhu opravdu děje a uvědomujeme si svou zkušenost s tím. Ptáme se na otázku, zda ten příběh říká něco o mě. Se kterou osobou se identifikuji a proč právě s tou?50 Vyskytuje-li se v textu konflikt mezi dvěma hlavními postavami, můţeme přemýšlet, jaké bychom pouţili my argumenty na jejím místě.51 Ke které straně se přikláníme a proč?

4.4. Pracovní formy zaměřené na současné texty 15. Práce s vytvořeným textem (Program 3) Můţe jít o vytvoření modlitby, básně či dopisu během programu. Variabilita je v tom, zda má být text určený někomu jinému (Jeţíšovi, postavě z biblického příběhu) nebo sobě nebo někomu, koho si účastníci zvolí sami. Jiným způsobem tvorby textů můţe být shromáţdění co největšího mnoţství synonym (antonym) a výrazů k jednomu slovu (z biblického příběhu). Na základě těchto slov pak mohou sami nebo v menších skupinkách vytvářet krátký příběh, který se poté přečte.52 Otázky: co tím textem chtěli autoři říct? Co si myslí posluchači o textu? Jak by mohl souviset s biblickým příběhem? 16. Práce s kontrastním příběhem Najdeme-li nějaký příběh, který je nějak protichůdný, kontrastující s biblickým příběhem, můţeme jej docela dobře vyuţít. Uplatňuje se zde pravidlo, ţe pojem lze odhalit, kdyţ ho opíšeme pomocí protikladu.53

49

JONKER, Evert, ref. 17, s. 48 Velmi podnětně a tvořivě využívá identifikace postav v biblickém příběhu hagioterapie, která využívá psychoterapeutických aspektů biblických příběhů. Pro více informací je možné otevřít například knihu Prokopa Remeše a Aleny Halamové Nahá žena na střeše. 51 JONKER, Evert, ref. 17, s. 46 52 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 49 53 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 28 a 49 50

30

Úkol spočívá ve vyhledávání rozdílů mezi kontrastním a biblickým příběhem. Z textů můţeme také vyjmout určité postavy a pracovat pak výhradně s rozdíly týkajících se konkrétních postav. Řešíme otázky typu, co vidí účastníci na jednotlivých postavách dobrého a co špatného a proč. Jaké pojetí ţivota kontrastující příběh zdůrazňuje?

4.5. Pracovní formy zaměřené na zkušenost za současným textem 17. Tlumočení jazyka fotografií Skupině (případně rozděleným menším skupinkám) předloţíme nějakou fotografii a snahou je, dostat se na kloub zkušenosti, která se za ní skrývá. Co si vzhledem k situaci myslí jednotlivé postavy nebo, jak na ně působí zobrazená krajina, situace.54 Účelem je dobrat se toho, co by mohla mít fotografie společného s biblickým příběhem. 18. Pouţití hudby Hudbu lze pouţít v různých variantách a k různým účelům. Kdykoliv však hudbu pouţijeme, je bezpodmínečně nutné k tomu mít dobrý přehrávač (to se bere jako samozřejmost, která však bývá snadno podceněná). Uţ jsem uvedla, ţe lze pouţít konkrétní píseň pro doplnění nebo nějaké přiblíţení k příběhu (většinou se bude jednat o píseň s textem). Nyní uvaţuji o pouţití hudby spíše ve smyslu, ţe hudbu zde nahlíţíme jako text, se kterým souvisejí určité zkušenosti.55 Vyuţíváme zde hudbu a její atmosféru, která nám můţe asociovat různá slova, stavy, emoce (strach, pokoj, radost, vztek). Spíše se obracíme k hudbě beze slov. Smyslem je meditace a proţití atmosféry hudby. Ptáme se na to, co si účastníci myslí o hudebním díle, jak na ně působí, čím nás můţe přibliţovat k biblickému příběhu. Z čeho vyvozuji právě na atmosféru strachu či radosti v hudbě a proč se to hodí nebo nehodí k duchu biblického příběhu.56

54

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 50 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 50 56 K tvořivému uchopení hudby se nám nabízí muzikoterapie, jako disciplína, která s hudbou pracuje na mnoha úrovních. Více například v knihách Základy muzikoterapie od Jiřího Kantora a kol. nebo 55

31

4.6. Pracovní formy zaměřené na zkušenost účastníků se současným textem 19. Umoţnit proţití textu (Program 5) Tato forma pracuje s psaným textem (je moţné pouţít i biblický – v tom případě bychom metodu zařadili do zkušenosti účastníků s biblickým textem), kde je vynechána stěţejní věta nebo více vět či slov.57 Texty je nutné dopředu připravit a nakopírovat. Úkolem účastníků je pokusit se slova či věty doplnit správně. Poté je mohou porovnávat ve dvojicích a nakonec si skupina texty společně představí. Při doplňování mohou vznikat různé spory a nesrovnalosti, kterých můţe být plodně vyuţito v diskuzi po přečtení původního textu. Vycházíme z výroků, které lidé doplňovali a které se po seznámení se správným textem ukázaly jako rozdílné či dokonce protichůdné. Probíráme to, o čem text vypovídá a proč byly naše představy tak odlišné. Jaký jsme měli pocit z textu při doplňování a po přečtení původního textu. 20. Proţití klíčových slov Tato metoda vyuţívá slov, která se v některých příbězích často vyskytují, nebo jsou pro nějaký konkrétní příběh příznačná (např. vidět a nalézt). Metoda opět vyuţívá pravidla, ţe pojem lze odhalit, kdyţ ho definujeme a rovněţ kdyţ ho opíšeme pomocí protikladu. Můţeme tak rozdělit účastníky do několika menších skupin a kaţdé z nich dát odlišný úkol vyjádřit co znamená například vidět – nevidět, nalézt – nenalézt, slyšet – neslyšet apod. Účastníci pak ke slovům dohledávají zkušenost. Je nutné mít na paměti, ţe kaţdá skupina probírá jiný aspekt věci a při závěrečném propojování tématu musí být vedoucí obezřetný k vedení rozhovoru po správných kolejích.58

Muzikoterapie od Jaroslavy Zeleiové. VOŠ Jabok taktéž nabízí kurzy muzikoterapie v rámci běžného studia i programu celoživotního vzdělávání. 57 srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 50 58 JONKER, Evert, ref. 17, s. 28

32

21. Práce s cílenými asociacemi Tato forma vyuţívá fantazie a asociací jako pomoci k pochopení biblického textu.59 Při četbě je vhodné, aby účastníci text viděli. Po přečtení textu vyzveme účastníky, aby na papír leţící na zemi před nimi zapisovali různé asociace (výrazy, synonyma), které je k textu napadají. Účastníci na sebe mohou reagovat tím, ţe připíší svůj komentář k předchozím vyjádřením ostatních. Zapisování by mělo probíhat v tichu. Necháme prostor, aby si všichni mohli přečíst napsané asociace. Někdo moţná potřebuje některou asociaci vysvětlit. Ptáme se, zda někomu některá zveřejněná asociace pomohla v pohledu na příběh. Jestliţe ano, jak? Pomohli některé asociace k hlubšímu pochopení textu? 22. Model tří fází Na závěr předkládám metodu, která se snaţí zajímavým způsobem pracovat s osobní zkušeností při práci s biblickým příběhem. Osobní zkušenosti se tvořivě věnují i jiné disciplíny, které jsem většinou uvedla do poznámek k metodám, které s těmito disciplínami nějak souvisí. Jsou to především biblioadrama, hagioterapie a muzikoterapie. Projekce Před prací s biblickým textem dáme prostor účastníkům, aby vnímali sami sebe a uvědomili si, co vnášejí do setkání s textem: aktuální situaci, náladu, zkušenost, očekávání, otázky, problémy, emoce. To vše působí jako brýle, skrz které čteme biblický text. Účastníci pak mají vystopovat, jaké asociace, pocity, obrazy a zkušenosti v nich text vyvolává, co do textu promítají a co to má společného s nimi.60 Zde je potřeba promyslet způsob, jakým necháte účastníky přemýšlet nad sebou samými, samotné zadání: „Zamyslete se nad svými pocity, které do čtení přinášíte“ by mohlo vyznít příliš přímočaře, nudně a jednoduše. Bylo by moţné začít nějakou aktivitou zaměřenou na jejich aktuální emoce a poté jim přiblíţit fakt, ţe s takovými emocemi právě vstupují do textu.

59 60

srov. JONKER, Evert, ref. 17, s. 51 srov. HECHTOVÁ, Anneliese, ref. 32, s 43 – 44

33

Analýza V této fázi se účastníci snaţí odhlédnout od sebe a pomocí různých analytických a srovnávacích metod proniknout do světa textu a jeho pozadí. Tady vyuţijeme pomoci historicko-kritických metod výkladu, komentářů atp. Fáze přivlastnění Práce s textem ve druhé fázi obvykle poopraví porozumění textu, které jsme měli předem – někdy také poopraví chápání sebe sama. Tyto změny chápání textu a nové moţnosti pro ţivot by bylo potřeba nějak dostat ke slovu. Nemusí to být pouze slovy, ale i jinými kreativními a meditativními metodami. Tato fáze můţe být v praxi zvlášť obtíţná. Jde v ní o propojení osobního chápání textu a nového zjištění z analýzy textu. Zůstává prvek racionálního výkladu, ale zároveň v textu nachází člověk i nějakou výzvu pro svůj osobní ţivot. Je na nás, jakým způsobem se pokusíme o vyslovení této výzvy či změny.

34

5. Práce se skupinou Pro práci se skupinou je velmi uţitečné, má-li vedoucí nějaké teoretické znalosti a povědomí o tom, co to skupina je, jak funguje, čím se vyznačuje a co je charakteristické pro členy uvnitř skupin. Proto nabízím malý exkurz do fungování sociální skupiny.61

5.1. Sociální skupina Sociální skupinu tvoří lidé, jeţ spojuje víc neţ současný výskyt na jednom místě nebo nějaká shodná charakteristika. Jde o vnitřně propojený celek, který vyţaduje další upřesnění. Definice pojmu skupiny tedy můţe být problematická, neboť neexistuje shoda v tom, co se má povaţovat za podstatnou vlastnost skupiny a jak ji definovat.62 Nicméně něco o skupině přeci jen říci můţeme. Základními znaky skupin jsou pravidelné interakce (scházení se) jistého počtu lidí a to, ţe sami sebe za skupinu povaţují. Skupinu lze charakterizovat také společnými potřebami, cíli, zájmy nebo emocionálními vazbami. 63 Většina pojednání o skupinách obsahuje logickou formulku, ţe ve skupinách se pohybujeme celý ţivot. Rodíme se do primární skupiny (rodiny), během dospívání navštěvujeme různé formální (škola, krouţky) i neformální skupiny (přátelé) a v dospělosti na nás má zásadní vliv naše pracovní skupina. Při interakci s druhými zrcadlíme sami sebe, formujeme svou identitu, rozvíjíme se. Smysl naší existence je vţdy nějak spjat se vztahy s druhými lidmi. Vyznačujeme se tím, ţe se v ţivotě snaţíme nějak uchopit svou existenci a nasměrovat ji určitým nejlépe smysluplným směrem. „Snaha uspokojit většinu svých potřeb nás přivádí do sociálních skupin. V nich je uspokojujeme snáze neţ sami.“64 61

Sociální skupinu odlišujeme od seskupení či sociální kategorie. Seskupení je shluk lidí, který charakterizuje nějaká vnější okolnost (fyzická blízkost, výkon stejné činnosti). Jsou to lidé čekající na autobus, stojící ve frontě atp. Jsou ve stejném čase na stejném místě. Sociální kategorie jsou množiny lidí, kteří mají nějaký společný znak (věk, pohlaví, rodinný stav). (LOVAŠ, Ladislav. Malé sociální skupiny. In: VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011, 321 - 337. ISBN 978-80-247-1428-8, s. 321) 62 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 322 63 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 322 64 NOVOTNÁ, Eliška. Sociologie sociálních skupin. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2957-2, s. 11

35

Jedinec do skupiny nikdy nepřichází jako tabula rasa. Vţdy do skupiny vstupuje jiţ s utvářející se soustavou hodnot, hodnotovou orientací a preferencemi. Nikdy také ze skupiny neodchází nezměněný, protoţe skupina bude mít v jistém smyslu na člověka vţdy nějaký vliv. Při práci ve skupině je uţitečné vědět, ţe čím je skupina větší, tím je z hlediska více aspektů ve srovnání s menšími skupinami horší.65 To se můţe velmi zásadně projevit například tehdy, kdyţ usilujeme o vyvolání diskuze nad nějakým tématem. Ve větší skupině můţe docházet ke sníţení participace členů na činnosti skupiny. To se projevuje právě jejich pasivitou způsobenou jednak anonymitou, ale také marnými pokusy vyjádřit se těch, kteří o to mají zájem – prosadí se jen úzký okruh dominantních lidí. Pro větší skupiny je také charakteristické vytváření subskupin, mezi kterými pak spíše vzniká napětí a konflikty.66 Velikost skupiny – počet lidí, jejich věk, pohlaví, úroveň rozumových schopností atp. tvoří kompozici skupiny (sloţení), která ovlivňuje nejen procesy ve skupině, ale i její vztahy.67 Ačkoliv si to moţná mnohdy vůbec neuvědomujeme, tak se ve skupině nacházíme pod určitým statusem a rolí. Toto naše postavení se utváří postupným odlišováním se od členů skupiny.68 Naše role vytváří tzv. strukturu skupiny, která ovlivňuje to, jak se mezi sebou členové skupiny k sobě navzájem chovají. Role je spojena s určitým očekáváním a s určitou mírou uznání ostatních ve skupině. Utváření role a statusu je spojeno s tím, jak působíme na ostatní (sociální percepce), jak se ztotoţňujeme s normami ve skupině (míra konformity), jak se cítíme být soudrţní a stmelení se skupinou (míra kohezivity). Dále co do skupiny přinášíme, co od ní naopak dostáváme a jak naplňujeme očekávání druhých. Nenaplňování očekávání se hodnotí na základě postupně vznikajících skupinových norem.69 Úkolem skupinových norem, je zabezpečit, aby bylo chování členů skupiny v souladu se skupinovými cíli. „Normy a role mají shodnou povahu – jsou to předpisy 65

LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 323 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 323 67 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 322 68 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 323 69 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 325 66

36

(očekávání), týkající se chování ve skupině. Rozdíl je v tom, na koho se vztahují, zda na konkrétní pozici (role), anebo mají širší působnost (norma.)“70 Křesťanské mládeţnické skupiny při církvích mají ze své podstaty několik skupinových cílů – předávání a zachování křesťanské zvěsti, výchova mladé osobnosti k dobrému ţivotu ve společnosti, navazování vrstevnických vztahů, rozvoj osobnosti a jistě by se našlo mnoho dalších. Jiţ tento základ nesmírně ovlivňuje a směruje skupinové normy, které jsou jaksi formálně stanoveny, a mnoho lidí vstupujících do těchto skupin s nimi jiţ předem počítá. Můţe se to týkat například určitého pohledu na uţívání alkoholu a drog, partnerských vztahů, vzdělávání a dalších témat výrazně se ozývajících právě v dospívání a rané dospělosti. Mládeţ či společenství bývá charakteristické také specifickou typologií skupiny. Jde o skupiny, které jsou svou povahou spíše otevřené neţ uzavřené71. Míra otevřenosti těchto společenství je individuální, ale do jisté míry se vyznačují úsilím spíše se otevírat širšímu okolí. Nicméně v závislosti na míře stmelení jednotlivců uvnitř skupiny a náboţenském charakteru těchto skupin můţe být otázka jejich uzavřenosti také dosti aktuální.

5.2. Vývoj skupiny a skupinová dynamika Při práci se skupinou je třeba mít na paměti to, ţe skupina jako celek prochází určitými vývojovými etapami, které mohou vykazovat odlišnou míru stmelení a schopnosti spolupráce a působit napětí ve skupině. Existuje mnoho koncepcí mnoha autorů, které se nějak snaţí popsat fáze vývoje ve skupině. Pro přehlednost a jednoduchost jsem vybrala často vyuţívaný koncept W. B. Tuckmana72, který jednotlivé fáze označil a charakterizoval takto: Formování – lidé se seznamují navzájem a s úlohou sociální skupiny, převládá úzkost a nejistota členů z hlediska spolupatřičnosti ke skupině

70

LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 324 Skupiny zcela otevřené nebo zcela uzavřené v praxi neexistují. Jde pouze o model, který nám pomáhá usoudit na míru otevírání či uzavírání se. (NOVOTNÁ, Eliška, ref. 64, s. 66) 72 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 327 71

37

Bouření – členové se snaţí prosadit a docílit toho, aby skupina uspokojovala jejich osobní potřeby, vznikají konflikty a dochází k nepřátelskému chování mezi členy Normování – kaţdý se snaţí překonat konflikty, často dohodnutím jasnějších pravidel skupinového chování, vytvářejí se společně sdílené postoje, hodnoty, rolová očekávání, způsoby konání Optimální výkon – členové pracují kooperativně na dosaţení společných cílů, produktivně řeší problémy, vztahy jsou stabilizované, stejně jako efektivní chování ve prospěch celku Ukončení – fáze rozchodu, členové se uvolňují ze sociálně emocionálních vazeb a aktivit zaměřených na plnění úloh skupiny Pro mládeţ či společenství je typické, ţe jsou ohraničeny určitým věkem svých členů a při stárnutí stávajících a jejich odchodu ze skupiny a vstupu mladších jedinců do skupiny dochází k plynulému přechodu z poslední fáze do první. Toto vystřídání starší generace za mladší probíhá v různě dlouhém procesu, který můţe být rizikový pro udrţení skupiny. Překonání této přechodové fáze můţe vést k novým podnětům a pozitivní proměně společenství. Různé okolnosti ovlivňují také vnitřní atmosféru skupiny. Obecně ji můţeme rozdělit do dvou fází: koheze a tenze. Koheze je soudrţnost skupiny, pospolitost a vzájemnost. Je to atmosféra přátelství a bezpečí. Je to stabilizující faktor, který umoţňuje existenci a práceschopnost skupiny.73 Tenze je faktorem dynamizujícím a provokujícím ke změně. Členové jsou nuceni pracovat i na nesnadných a nepříjemných úkolech. Dynamická rovnováha koheze a tenze je zásadně důleţitá pro fungování skupiny. Přemíra koheze vede ke stagnaci, nemístné spokojenosti a iluzi, ţe není třeba snaţit se o změnu. Naopak převáţení atmosféry tenze nedává prostor vzájemné důvěře, ohleduplnosti a otevírání se důleţitým tématům. Narůstá ostraţitost a snaha uniknout ze skupiny.74 Střídání těchto etap a fází je přirozené a nutné 73

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 160 74 MATOUŠEK, Oldřich, ref. 73, s. 160

38

pro ţivotaschopnost a vývoj skupiny. Povědomí o nich nám můţe pomoci překonat obtíţné fáze napětí a pocity nespolupráce. K vyváţenosti ve skupině přispívá nejen střídání fází, ale paradoxně i přítomnost tzv. deviantních členů ve skupině. Tedy těch, kteří mírně narušují vţité normy a přicházejí s novými, provokujícími prvky (např. argumenty do diskuze).

5.3. Vliv skupiny Skupinové chování je do velké míry ovlivněno vlivem skupiny jako celku na jedince. Vliv skupiny se bere jako součást a podmínka její existence.75 Ladislav Lovaš rozděluje vliv skupiny na ten, který souvisí s výkonem skupiny (sociální facilitace a sociální zahálení) a se skupinovým rozhodováním (skupinová polarizace a skupinové myšlení).76 Věnuji se pouze sociální polarizaci, kterou povaţuji za zajímavou vzhledem k probíhajícím diskuzím ve skupině. 5.3.1. Skupinová polarizace Skupinová polarizace je zajímavá tím, ţe o jejím fungování nemusíme mít nejmenší tušení a přitom jí můţeme být celkem zásadně ovlivněni. Hraje podstatnou roli ve skupinových diskuzích a rozhovorech, které bývají klíčovým prvkem programů a které do značné míry ovlivňují formování našich postojů a názorů. Skupinovou polarizaci můţeme definovat jako zesílení (posun) názorů v jejich původním směru. To znamená, ţe kdyţ se ve skupině diskutuje o něčem, na co mají členové pozitivní názor, obvykle jsou po diskuzi jejich stanoviska a názory pozitivnější neţ na začátku. Podobně to funguje i při převládajícím negativním názoru skupiny na předmět diskuze – po jejím ukončení jsou jejich stanoviska obvykle vůči dané věci negativnější. Polarizace je případem, kdy po diskuzi jsou názory členů extrémnější neţ před diskuzí – jsou více posunuty k pólu, ke kterému směřovaly jiţ předtím.77

75

LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 330 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 330 77 LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 332 76

39

K polarizaci obvykle dochází tehdy, kdyţ členové preferují určité stanovisko v nějaké otázce ještě předtím, neţ o tom společně debatují. „Ke změně názoru celé skupiny dochází tehdy, kdyţ se většina členů dozví v diskuzi nové argumenty, které změní jejich poměr pro a proti jistým (stejným) směrem. Předpokládá to vyuţití všech dostupných argumentů všemi členy skupiny.“78

5.4. Shrnutí Pracujeme-li s nějakou skupinou, je velmi uţitečné mít i nějaké teoretické znalosti o fungování skupiny. Zvláštností křesťanských mládeţnických skupin je dlouhodobá existence těchto skupin. V jejich trvání dochází k souvislému přecházení z existence jedné skupiny k druhé. To je podmíněno neustálou výměnou starší generace za mladší. Tento přechod můţe být spojen s rizikovými stavy ve fungování skupiny. Teoretická znalost procesů vývoje skupiny a dalších principů fungování nám můţe pomáhat překonávat tyto a další krizové situace ve skupině. Podporuje to naše porozumění chování a komunikaci ve skupině a zlepšuje schopnosti adekvátně reagovat.

78

LOVAŠ, Ladislav, ref. 61, s. 333

40

6. Tvořivé zpracování biblických příběhů Cílem této práce je vytvoření pěti biblických programů, které budou zaloţeny na kreativním zpracování. Níţe předkládám popis a specifika skupiny, v níţ byly programy realizovány.

6.1. Popis pracovní skupiny Jde o skupinu mladých lidí scházejících se v modlitebně Církve Bratrské v Šeberově na Praze 4. Většina členů se hlásí ke křesťanství a taktéţ navštěvuje bohosluţby v téţe modlitebně. Jsou zde přítomni (i v řadách organizátorů skupiny) také křesťané římskokatolického vyznání a lidé bez náboţenského vyznání. Skupina se schází pravidelně kaţdý pátek na 3 – 4 hodiny. Během tohoto času společně večeří a poté má někdo z organizátorů skupiny připravený biblický program. Po skončení programu je prostor pro konverzaci nebo hry. Vzhledem k věkovému sloţení skupiny (17 – 30 let) má scházení spíše volnější charakter a programy jsou více diskusní. Poměr pohlaví je celkem vyrovnaný s mírnou převahou muţů. Průměrný počet lidí na setkání je 8 – 15 členů.

6.2. Specifika skupiny Skupina vznikla během roku 2006 (více ke vzniku viz článek v Příloze č. 2). Na jejím vzniku se podílel kazatel (tehdy ještě vikář) Církve Bratrské, osoba velmi výrazná a charismatická. Ten se ujal vedení skupiny a dával jí jasné nasměrování a významně skupinu „táhnul“. Nicméně svou práci musel asi před třemi lety nečekaně ukončit a skupina se ocitla dosti náhle bez hlavní autority. Zhruba rok přetrvávala bez formálně ustanoveného vedoucího, na kterém byla dosud podstatně závislá. Mělo to významný dopad na charakter celé skupiny, který se postupně musel přetvořit na samostatně fungující sloţku bez systematičtějšího vedení. Došlo k určitému rozmělnění skupinových norem a koheze mezi účastníky.

41

Před dvěma lety se organizace ujala osoba, která byla i u jejího vzniku a znala mnohé členy. Nyní má skupina za sebou mírné formování z předešlých dvou let a je v celkem stabilním stádiu. Během jejího vývoje se sloţení lidí výrazně změnilo a z původních členů je nyní ve skupině kolem pěti lidí. Skupina se snaţí být poměrně otevřenou a to se projevuje tím, ţe je někdy těţké odhadnout, kolik lidí se sejde. Ačkoliv je průměr 8 – 15 lidí, dochází občas i k výraznějším výkyvům pohybujících se v rozmezí 5 – 20 přítomných. Skupinu celkem často navštěvují různí lidé, kteří se přijdou podívat „jen tak“ (mládeţ je moţné si vyhledat na internetu79) nebo vyuţijí pozvání od členů skupiny. S tím vším je třeba při přípravě programů počítat.

79

http://akord.onesim.net

42

7. Popis biblických programů a jejich hodnocení V této kapitole popisuji struktury a průběh pěti realizovaných programů. Za kaţdým popisem biblického programu se nachází zpětná vazba. Hodnocení jsem účastníkům zadávala formou malých lístečků, na které mohli napsat z jedné strany výhody (plusy, co se líbilo) programu z druhé nevýhody (mínusy, co se nelíbilo). Lístečky byly anonymní. Zpětnou vazbu jsem nechala záměrně dobrovolnou, poněvadţ jsem nechtěla po programu vyzývat k nucenému prvku. Vţdy jsem nějakou dostala. Kaţdého, kdo mi zpětnou vazbu poskytl (ústně či písemně), jsem označila písmenem (A, B, C…). Při přepisu jsem opravovala pouze gramatiku, nikoli stylistický popis. Po zpětné vazbě účastníků připojuji reflexi programu, kde poukazuji na některé výsledky hodnocení skupiny a přidávám svou (sebe)reflexi. Struktura kaţdého programu obsahuje tyto body: -

biblický oddíl, ze kterého program vychází

-

cíl celkového programu

-

počet účastníků (nepočítám sebe)

-

úvodní hra nebo jiný prvek „na rozehřátí“

-

průběh programu

Snaţím se o vzájemnou propojenost jednotlivých bodů a také aby byl v kaţdém programu prostor pro diskuzi a sdílení názorů a zkušeností. Závěr je pro všechny programy víceméně stejný. Shrnutí a ukončení diskuze a společná modlitba.

43

7.1. Program 1: Ezechiel 2 – 3, 14 Cíl: Popřemýšlet nad tím, co pro nás znamená přijímat Boţí slovo. Počet účastníků: 8 Hra: Závod s kancelářskými sponkami80 Účastníci se rozdělí do dvou druţstev. Kaţdý hráč ve druţstvu má dvě kancelářské sponky. Cílem hry je co nejrychleji spojit všechny kancelářské sponky do řetězu. Poté spojením dvou konců řetězu k sobě vytvořit kruh, do kterého se pokusí vejít celé druţstvo. Na závěr se snaţí řetěz opět co nejrychleji zase rozloţit na jednotlivé sponky. Vyhrává rychlejší druţstvo. Hra má zde pouze funkci „rozehřívací“. Průběh programu Připravila jsem si několik otázek, které se přímo i nepřímo pojí s textem, kterým se v programu budeme zabývat. Otázky jsou napsané na malých papírcích a účastníci si je tahají z čepice, která koluje. Skupina neví, ţe se otázky textu týkají. Jde o otázky humornější i váţnější: Kdy jsi musel v ţivotě někoho poslechnout, i kdyţ se ti nechtělo? Jsi tvrdohlavý/á? Jak reaguješ na to, kdyţ tě někdo poučuje? Dovedeš spolupracovat s druhým, i kdyţ je ti to nepříjemné? Snědl/a jsi někdy kus papíru? Co nerad/a slyšíš? Za čím si stojíš? Toto uvedení plní dva účely. Ještě stále probíhá navazování kontaktu a zároveň uţ se místy dotýkáme témat, která později vykrystalizují v biblickém textu. Poté se účastníci rozdělí do tří skupin a kaţdá dostane obálku s rozstříhaným biblickým textem. Úkolem je, aby seřadili části textu za sebou tak, jak si myslí, ţe text ve skutečnosti je. Mohou zkoušet uhodnout, kde v Bibli se text nachází. Kaţdá skupina se pokusí zodpovědět jednu otázku: 1. Zkuste odhadnout, v jaké době se děj odehrává. Před nebo po babylonském zajetí a proč? Co je charakteristické pro tu dobu, co ji vystihuje? 80

srov. MAŠÁT, Vladimír. Vybrané postupy sociální práce se skupinou. 1. vyd. Středokluky: Zdeněk Susa, 2012. ISBN 978-80-86057-80-4, s. 89

44

2. Prorok je posílán k izraelským synům. Kdo je jimi myšlen? Proč jsou to vzpurníci? 3. Co a proč má prorok sníst? Co to znamená? Následuje diskuze a zamyšlení nad textem, při kterém postupně odhaluji informace o textu.81 V závěru předkládám několik bodů, které mi vyvstávaly z textu: -

Ezechiel byl povolán k tomu, aby upozornil a napomenul vzpurný lid – Bůh jej

posílá, protoţe se zajímá o svůj lid i v dobách vyhnanství a i tehdy, kdyţ jsou lidé neposlušní a vzpurní, kteří si vytváří své představy o Bohu – neuzavírejme se tedy do svých pevných představ o Bohu, o tom, kdy a jak mluví či mlčí – Bůh mluví, kde chce, jak chce, s kým chce. -

Ezechiel měl přijmout svitek a doslova jej sníst (= přijmout a hluboce se ztotoţnit

s Boţím slovem) – co pro nás znamená ztotoţnění, přijímání Boţího slova? -

Ezechiel a jeho pevný postoj „Dávám ti čelo jako křemen, tvrdší neţ oblázek. Neboj

se jich a neděs se jich, jsou dům vzpurný.“ (Ez 3, 9) Můţe nám být Ezechiel inspirací k odvaze jít do něčeho, o čem jsem přesvědčen, ţe je to dobré, i kdyţ budu muset odolávat kritice? → „Izraelský dům tě však nebude chtít poslechnout, poněvadţ nejsou ochotni poslechnout mne; celý izraelský dům má tvrdé čelo a zatvrzelé srdce.“ (Ez 3, 7) -

Schopnost snášet svou vnitřní rozladěnost (roztrpčenost) s pokojem. Být s tím

pocitem. Vědomí, ţe „Hospodinova ruka ne mně pevně spočívala.“ (Ez 3, 14). Ruka jako vyjádření překonání propastné vzdálenosti mezi člověkem a Bohem.

7.2. Zpětná vazba Zápory: A: Někdy nesrozumitelné vyjádření vlastních myšlenek (závěrů). Skládání částí příběhu nestačilo k samotnému pochopení, o čem je. Asi by bylo dobré si ho i klidně víckrát přečíst

81

Informace jsem čerpala z poznámkového aparátu v Bibli a z: BRICHCÍNOVÁ, Kateřina. Několik poznámek k teologii knihy Ezechiel. In: [online]. 2005 [cit. 2013-04-06+. Dostupné z: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-2/Nekolik-poznamek-k-teologii-knihy-Ezechiel.html/

45

celý. Moţná pohledat i jiné překlady textu a ujistit se o tom, co je onou větou původně myšleno. B: Ten příběh nešel poskládat správně. Zvýšit hlasitost projevu, máš vlastní názory (dobré), tak si za nimi stůj. C: Nemám. D: Těţké téma a těţký text. Neměla jsem to před sebou a nepamatovala jsem si kontexty. E: Není anonymita při diskuzi => nejde mluvit víc osobně. F: Trochu víc souvislé. Klady: A: Líbilo se mi na začátku kolečko s otázkami týkajícími se toho samotného příběhu (při jeho výkladu se hezky vynořovaly). Líbilo se mi zakončení – teze – takové to „ponaučení“. B: Dobře vyloţený, i kdyţ hodně dlouhý, text. Dobrý způsob poznávání lidí, poloţit jim otázky, které si vylosují = teambuilding . C: Vytvoření programu. Dobrá hra k zamyšlení, ale i k zasmání. Vybraný zajímavý příběh. D: Otázky byly super, jak kaţdý odpovídal a otázky byly dobře vybraný podle textu. E: Dobré úvodní otázky k zamyšlení. Zrovna mě dneska padly fakt dobrý otázky – věci, které řeším aktuálně. Vtipná, zábavná hra se sponkami. Zajímavý biblický příběh. F: Hra na rozehřátí (otázky). Shrnutí myšlenek na konci. Povídání o tom, co zaujalo tebe. Reflexe: Účastníci viděli pozitiva především ve formě programu (všichni ocenili hru na úvod). Některé výpovědi jsou lehce ambivalentní – někteří oceňují propojenost otázek a programu a dobře vyloţený text, jiní viděli program spíše nesouvislý a chyběly jim podrobnější informace k výkladu textu.

46

Záměrně jsem vybrala dlouhý úryvek, který by se dal zpracovat, protoţe jde o souvislé a celkem zajímavé vyprávění, ale bohuţel jsem toto seznamování podcenila. Navíc se mi u jedné „skládačky“ nedopatřením ztratil jeden verš, a tudíţ text nebylo moţné sloţit. Na základě pozitivního ohlasu spíše k formě programu a nedostatků při seznamování s textem vyvozuji, ţe se mi pravděpodobně příliš nepodařilo ukázat na zajímavé věci v obsahu textu takovým způsobem, skrze který by je ostatní mohli uvidět a něco si z nich odnést.

7.3. Program 2: Marek, 7, 17 – 23 Cíl: Co druhým říkám o své víře či o křesťanství a jak reálně ţiji? Je to v souladu nebo jen předkládám své interpretace víry, ale ve skutečnosti je nedovedu ţít. Počet účastníků: 20 Hra: Změna identity Vytvoří se dvojice. Kaţdý má 30 vteřin na to, aby se představil tomu druhému. Potom si navzájem „prohodí své já“ – hráč A se stává B a naopak. Druhé kolo je podobné, pouze se kaţdý představuje jako ten, kdo se mu představil v prvním kole, a pak se opět prohodí identity. Výměnu je vhodné provést několikrát. Na konci si všichni sednou do kruhu a kaţdý ostatním představí osobu, se kterou skončil. Ostatní se pokusí uhodnout majitele identity. Ten se nakonec přihlásí a uvede věci na pravou míru. Hra symbolizuje vztah reality a našich interpretací. Jak mohou chyby, kterých se při popisu dopouštíme tak snadno a nevědomky, zkreslovat realitu (např. pomluvy). Průběh programu Účastníci jsou rozděleni do pěti skupin po čtyřech lidech. Kaţdá skupina dostane papír, na kterém je pouze text nebo pouze obrázek (viz Příloha č. 3). Skupiny mezi sebou papíry nevidí. Ani jim neoznámím, ţe text souvisí s obrázkem. Skupiny neví, zda všichni mají tentýţ obrázek nebo text. Úkolem skupin s textem je vytvořit k textu nějakou ilustraci a posléze ji okomentovat. Skupiny s obrázkem ví, ţe obrázek souvisí s nějakým textem z Bible a pokusí se k němu 47

konkrétní biblický text přiřadit. Na přípravu mají 10 – 15 minut. Poţádám nejprve skupiny s obrázkem, aby představily své texty. Poté dám prostor skupinám s textem. Následuje zamyšlení a diskuze nad textem doprovázená poznámkami k interpretaci textu: - „Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, ţe nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůţe ho znesvětit“ (Mk 7, 18) → Ani subjektivní zboţnost nechrání učedníky (ani nás) před základním nepochopením Boţího slova a Boţí vůle.82 Co v mém ţivotě tvoří zboţnost? - naráţka na mytí rukou → tradičním umýváním rukou přeci ještě neruší Boţí slovo → brání tím však vidět to, ţe zlo, které činí člověka neschopným společenství s Bohem, pochází z lidského srdce. Zlé činy vycházejí z lidského nitra, z rozhodování, z jednání, z toho, ţe člověk má sklon upadnout do náboţenské činnosti, aby si vytvořil alibi, kdyţ se odmítá opravdově obrátit. 83 Čím jsou pro mne náboţenské zvyky (chození do kostela atd.)?

7.4. Zpětná vazba Zápory: A: Bez komentáře. B: Ztrácím se v tvých myšlenkách. Někdy mluvíš tak obecně, ţe nerozumím a potřebuji konkrétní příklad. C: Měla jsi skvělé myšlenky k tématu a otázky, jediný problém byl, ţe jsi je přečetla rychle za sebou a ne jednotlivě, protoţe pak jsme neměli moţnost se k nim nějak vyjádřit. D: Bylo těţké se soustředit, kdyţ jsi tak dlouho mluvila. Příště zkus zvolit kratší a jednodušší text. Bylo by skvělé, kdybys do programu zařadila i něco ze svého ţivota (zkušenost, názor, postoj). Zkus více zdůraznit závěr – vyzvat k diskuzi (k odpovědím na otázky). Neboj se při programu více vtipkovat.

82

Vycházím z: LIMBECK, Meinrad. Evangelium Sv. Marka. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-219-6, s. 88 83 LIMBECK, Meinrad, ref. 82, s. 89

48

Klady: A: Zajímavá hra na začátek. Dobré oţivení aktivitou „překresli text“. Program působil dobře připravený. B: Líbí se mi programy na praktické věci ze ţivota. Bylo dobré dodat historický kontext. C: Bylo to skvělé téma a moc krásný verš z Bible. Připravené jsi to měla hezky, moc se mi líbily hry. D: Líbí se mi, ţe necháváš prostor k mluvení ostatním. Reflexe: Jiţ podruhé se v hodnocení objevuje poznámka k nesrozumitelnosti mého projevu (příliš obecné, nejasné důrazy, dlouhé). Klady nebyly příliš specifikovány a opět se spíše obracejí k formě programu. Program jsem měla po delší časové odmlce (pár měsíců) a bylo přítomno mnoho lidí (více neţ bývá zvykem). To vše asi způsobilo, ţe jsem byla hodně nervózní. Při programu jsem se přespříliš drţela svých poznámek a nedala jasný pokyn k diskuzi. Tím se stalo, ţe program bohuţel končil spíše jen poloţením otázek k osobnímu zamyšlení bez srozumitelného pokynu k navazující diskuzi.

7.5. Program 3: Lukáš 8, 22 – 25 Cíl: Co pro mě znamená víra v Boha? Jak ji vnímám ve svém ţivotě? Počet účastníků: 9 Intro: Nirvana: Where did you sleep last night Píseň slouţí jako neobvyklý, pozornost přitahující prvek, zároveň lehce navazuje na další hru. Hudební skupinu jsem skupině představila jako součást mého dospívajícího ţivota. Hra: Charakterový náčrt Kaţdý dostane list papíru s vytištěným zadáním: „Představte si, ţe píšete scénář k divadelní hře o svém ţivotě. Jak byste popsali sebe jako hlavní postavu? Udělejte to, jako byste byl svůj nejlepší přítel, ten, kdo vás zná nejlépe, podporuje vás a rozumí tomu, kdo 49

skutečně jste. Začněte svým jménem. Svou hru pojmenujte.“ Účastníci si své „scénáře“ vzájemně přečtou. Průběh programu Cílem hry by mělo být navození atmosféry, ve které se bude dát hovořit o osobnějším tématu víry. Předčítám účastníkům své zamyšlení nad tím, co víra znamená v mém ţivotě. Poté se rozvolňuje diskuze k tomuto tématu. Po diskuzi nechávám někoho z přítomných přečíst známý úryvek z evangelia. Zde vyuţívám metodu sedmi kroků (Forma 6). Po přečtení mají za úkol tento příběh dramaticky ztvárnit. Jsou rozděleni do tří skupin a kaţdá má příběh zasadit do jiného času (Forma 13). Pokud je třeba, výsledný proţitek společně reflektujeme s ohledem na předchozí diskuzi.

7.6. Zpětná vazba Zápory: A: Dlouhé. B: Moţná zbytečně známý příběh (určitě se dal najít méně známý se stejnou myšlenkou). C: Dokonalé provedení mě odrazuje od dělání vlastních programů. Trošku delší, ale moţná je to plus (pro mě ano, nevím, co zbytek). D: Hodně široké téma. Klady: A: Líbila se mi struktura programu. Nejvíce mě zaujal úvod do tématu, kde jsme měli napsat o svém ţivotě jako o divadelní postavě. Dále se mi líbila diskuze s někdy dobře provokativními otázkami. B: Dobře zvolené téma. Dobře rozfázovaný večer. Dobře promyšlené téma. Supr aktivity (scénky + moţnost zaměřit se na sebe). Diskuze. Zapojení Tvé osobní zkušenosti. C: Super interaktivní. Dobré téma. Pěkně osobní, lidi to řeší. Super začátek – Kurt v kostele je Boţí. D: Líbilo se mi, jak byla plynulá diskuze. Zajímavé otázky. 50

Reflexe: Tentokrát se v pozitivních ohlasech jiţ častěji objevují poznámky k diskuzi a zvolenému tématu. Téma bylo vnímáno jako široké, ale zajímavé. Lze vysledovat určitý posun k tomu, ţe mimo formu (hry, aktivity, propojenost), zajímaly účastníky tentokrát i otázky v diskuzi (pojmy diskuze nebo otázky se objevili ve třech ze čtyř hodnocení). Objevuje se dokonce spojení „dokonalé provedení“, které však dle mého názoru naráţí spíše na formu neţ hloubku programu. Atmosféra při programu mi připadala mnohem uvolněnější, neţ při předchozím. Bylo přítomno méně lidí a podařilo se mi tentokrát program nastavit tak, abych se v tom cítila i já dobře. Myslím, ţe to bylo způsobeno právě pouţitím osobní zkušenosti, díky které jsem se pak pohybovala více v realitě a méně v „křesťanských frázích“ a dlouhém a nicneříkajícím mluvení.

7.7. Program 4: Matouš 21, 28 – 30 Cíl: Popřemýšlet nad tím, zda a jak je obtíţné říci druhému nějakou nepříjemnou věc. Počet účastníků: 9 Hra: Ţivočišný magnetismus84 Ke hře jsou potřeba staré noviny, pero a čistý papír pro kaţdého účastníka. Účastníci mají popřemýšlet nad tím, které zvíře je momentálně nejlépe vystihuje a naplánovat si, jak své zvíře z novin ztvární. K tvarování papíru nesmí pouţívat nůţky ani jiný nástroj či pomůcku. Nesmí dokreslovat obrysy ani prvky, ani svůj výtvor vybarvit. Při práci není dovoleno mluvit. Na tvorbu mají pouze jednu minutu. Při hře se mohou udělovat body, které lze získat takto. Pokaţdé, kdyţ někdo správně uhodne hráčovo zvíře, získává bod. Kdyţ hráč sám správně určí zvíře, rovněţ získá bod. Jakmile všichni úkol dokončí, zapíšou si na papíry čísla od 1 do celkového počtu, přičemţ kaţdému bude přiděleno jedno konkrétní číslo. K číslu daného účastníka si pak kaţdý na svůj papír zapíše svůj tip. Kdyţ svá novinová zvířata představí všichni, jsou účastníci vyzváni k tomu, aby jejich identitu postupně odtajnili a vysvětlili, proč si zvolili 84

srov. MAŠÁT, Vladimír, ref. 80, s. 127 – 128

51

právě toto zvíře. Kaţdý pak spočte body svého bezprostředního souseda, a kdo získá nejvíce bodů, můţe být třeba něčím symbolicky oceněn. Hra slouţila nejen k navození atmosféry, ale také k reflexi pocitů, se kterými do skupiny přicházím. Průběh programu Biblický oddíl dvakrát čteme zdramatizováním postav v textu (Forma 1). Po přečtení se účastníci mají zamyslet nad následujícími otázkami a své odpovědi napsat na papír: -

Zkuste si představit, co se bratrům honí hlavou, kdyţ takto odpovídají?

-

Ve kterém z bratrů se spíše vidíte? (Forma 14)

-

Co vás na textu štve, provokuje, co se vám líbí?

Odpovědi jsme poté diskutovali v kolečku.

7.8. Zpětná vazba Zápory: A: Bez komentáře. B: Taková drobnost – poslechl bych si více tvůj názor na věc, neboj se být důraznější. Klady: A: Super program. Bylo dobré, ţe se podařilo rozhovořit všechny účastníky. B: Důleţité téma. Hezký příběh. Kreativní hra. Organizovaná diskuze. Reflexe: Bohuţel se mi nepodařilo shromáţdit více komentářů, takţe zpětná vazba z tohoto programu není příliš vypovídající. Snad jen, ţe se objevuje opět zájem o mou osobní zkušenost (jako ve zpětné vazbě 2) a ocenění rozhovoření ostatních při organizované diskuzi. Zdálo se mi, ţe jsem nebyla schopná vhodnými otázkami směrovat diskuzi hlouběji a k většímu přemýšlení nad situacemi, ve kterých je opravdu těţké říci druhému člověku nějakou negativní věc. Lidé mluvili, ale spíše o povrchních kaţdodenních situacích, které 52

se více týkají naší momentální lenosti (na poţádání, abych vyndal věci z myčky, odpovím ne, ale později jdu a udělám to), neţ problému sdělování nepříjemností. Moţná by pomohlo ono pouţití osobní zkušenosti nebo konkrétnější a přesnější formulace otázek do diskuze. Například: Kdyţ vás kamarád něčím štve, jste schopni mu to říct? Naštval vás někdy kamarád tím, ţe vám řekl nějakou kritiku? Celková atmosféra ve skupině mi však připadala uvolněná a přátelská.

7.9. Program 5: Jan 12, 44 – 50 Cíl: Zamyslet se nad postavou Jeţíše Krista. Kým je pro mne Jeţíš? Jakou s ním mám zkušenost? Počet účastníků: 10 Hra: Mince Pro hru je potřeba mít dostatečný počet mincí (1 koruna) s různými roky výroby.85 Kaţdý si z klobouku (měšce, peněţenky) vytáhne 1 korunu a zkusí si vzpomenout jaká „velká“ událost se stala v roce, který je na koruně uveden, a kterou by mohl říct ostatním. Můţe jít o úspěch i neúspěch, zkrátka cokoliv. Hru je samozřejmě moţné omezit jen na určitý druh události. Hra má za úkol naladit na sebe účastníky a připravit dobrou atmosféru k programu. Průběh programu Rozdělila jsem účastníky na dvě menší skupiny a kaţdé jsem dala odlišný úkol. První skupina měla za úkol pokusit se ztvárnit „tmu“. Druhá měla totéţ provést s pojmem „světlo“. Mohli si vybrat ze tří způsobů zpracování: pantomimicky, vytvořit nějakou sochu, zahrát scénku (Forma 13). Poté jsem všem rozdala text z Jana s některými vynechanými částmi (viz Příloha č. 4). Jejich úkolem bylo vynechané části doplnit (Forma 19). Svůj výsledek porovnávali

85

Je třeba s touto hrou počítat dostatečně dopředu. Docela dlouho jsem sbírala i pouhých 16 mincí s různým rokem výroby.

53

ve dvojicích a jejich společný výsledek sdělovali ostatním. Nakonec jsem přečetla správné znění. Následovala otázka, odkud si myslí, ţe text je. Poté jsem jiţ navázala na postavu Jeţíše Krista. Co pro ně znamená věřit v Jeţíše Krista? Kým pro ně je? Jakou s ním mají zkušenost? K diskuzi jsem měla připraveno pár slov k mé představě a několik poznámek: -

při pročítání Janova evangelia si všimnete, ţe je prosyceno spojením „ten, který mě

poslal“. (našla jsem to asi 19x, přičemţ jsem něco vynechala), 3x se to objevuje v našem úryvku -

„ten, který mě poslal“, bývá často ve spojení s dalšími charakteristikami:

-

„A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.“ (12, 45)

-

„Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.“ (12, 44)

-

„Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.“ (5, 23)

-

„Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.“ (15, 23)

-

„Nikdo nepřichází k Otci, neţ skrze mne“ (14, 6)

-

„Já jsem v Otci a Otec ve mně“ (10, 38, 14, 10 – 11)

-

„V onen den poznáte, ţe já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (14, 20)

-

jiné výroky, které Jeţíš o sobě říká, začínají: „Já jsem cesta, pravda i ţivot…

světlo… Já jsem to…“ -

„Kaţdé odmítnutí Pána Jeţíše je zároveň odmítnutím samotného Boha. Kdo nevěří

v něj, nevěří ani v Boha. Kaţdý, kdo skutečně vidí Jeţíše, stojí před ţivým Bohem.“ 86 -

„Kaţdý upřímný člověk zná nebezpečnou temnotu a pološero sám v sobě a kolem

sebe. Zabývá-li se Pánem Jeţíšem, zjišťuje, ţe on je zcela jiný, v něm není temnota ani pološero, ale jasné zářivé světlo. A tomuto světlu se můţe otevřít a tak obdrţí víru v Pána Jeţíše.“87 -

„Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. – Kdo mě odmítá a

nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.“ (12, 47 – 48). 86

DE BOOR, Werner. Evangelium podle Jana. Praha: Křesťanské sbory V ČSSR pro svou vnitřní potřebu, 1985. ISBN neuvedeno, s. 68 87 DE BOOR, Werner, ref. 86, s. 69

54

-

ukazuje to plnou zodpovědnost rozhodnutí toho, kdo se setkává s Jeţíšem a slyší

jeho slova.88 -

„V Pánu Jeţíši je před námi Syn, který v celém svém bytí a v ţádných slovech

nemluvil sám za sebe, ale kterému vţdycky Otec přikázal, jak má mluvit a co má říci.“89

7.10. Zpětná vazba Zápory: A: Moţná by mohlo být více otázek a koordinovat diskuzi (má to ale zas svá negativa – ta koordinace). B: Bez komentáře. C: Popsat Jeţíše, hodně náročný úkol. D: Úvodní otázka k diskuzi mi přišla příliš široká a nejasně poloţená, málo konkrétní. Coţ se podle mého názoru, projevilo tím, ţe se mluvilo dost dlouho o povrchnostech a utíkalo se od tématu (kde bylo potřeba, abys to ty, jako moderátor, přerušila a vrátila zpět). Doporučoval bych více rozvést, proč se o tom bavit, moţná vloţit otázku do nějaké modelové situace (jak byste popsali svému kamarádovi, kdo je pro vás Jeţíš Kristus). Závěr se moc nepovedl. Utekla mi koncepce celého programu. Nevím, jak přesně se měly všechny části propojit dohromady. Zkoušela jsi propojit podněty z diskuze do závěrečné řeči, ale moţná právě to udělalo zmatek, ačkoliv by to určitě bylo dobré. Klady: A: Dnešní program se mi velmi líbil. Téma Jeţíš – kdo to pro nás je? Doplňovačka: skvělá, těţká, srandovní. Diskuze: dobře poloţené otázky, zajímavé názory a pohledy lidí, jak vidí Jeţíše, ideální čas diskuze (délka). B: Moc se mi to líbilo a hezké propojení s hrami. C: Opět excelentní hry. Doplnění biblického textu byla zábava. Dobrý text (výběr). Supr, ţe jsi reagovala na skoro kaţdý příspěvek v diskuzi, diskutujícím to dodává smysl jejich

88 89

DE BOOR, Werner, ref. 86, s. 70 DE BOOR, Werner, ref. 86, s. 71

55

diskuze. Krásné závěrečné slovo (Jeţíš nepřišel, aby tě/nás soudil), s tím naprosto souhlasím. D: Scénka a doplňovačka byly zábavné. Zvlášť doplňovačka byla uţitečná na procvičení znalosti biblických textů, zapřemýšlení nad tím, co je pointou textu. Zajímavé bylo sledovat, co doplnili ostatní a porovnávání s originálem. Navádělo to k promýšlení svých postojů. Tuto část jsi dobře moderovala. Vstupy některých zúčastněných při diskuzi byly podnětné. Reflexe: Opět se některé poznámky opakují – široké a náročné téma, příliš obecná úvodní otázka – odklon od tématu, povrchnost, koordinace diskuze, zmatený závěrečný projev – rozpad koncepce programu. Za pozitivní povaţuji to, ţe poznámky z komentářů se trochu více přenášejí z formy na obsah. Lidé si jiţ více všímají obsahu nebo alespoň hlubšího propojení formy s obsahem (uţití „doplňovačky“ k procvičení znalostí promýšlení vlastních postojů). Dokonce se objevuje konkrétní myšlenka z diskuze (Jeţíš nepřišel, aby tě/nás soudil). Patrně došlo k určitému rozpadnutí celkové koncepce a zpětně si to trochu uvědomuji, nicméně zároveň zjišťuji, jak těţké to je samostatně reflektovat. Ačkoliv vnímám určité rozpaky a odchylování od tématu při diskuzi, celkový průběh programu na mě působil dobře. V tomto ohledu je pro mě tato zpětná vazba nesmírně přínosná. Na závěr nabízím pár zajímavých postřehů, které zazněly v diskuzi: Jeţíš je to, co zrovna člověk potřebuje. Někdy ten Boţí a dokonalý, jindy ten lidský a blízký. Jeţíš je někdo, koho vlastně neznám, z koho mám strach, protoţe mnohdy v Bibli reaguje tak rozohněně, ţe bych to nečekala. Trochu mě děsí. Neumím si představit jeho dokonalost. Je úctyhodný. Je nekonkrétní. Je to takový imaginární kamarád, který mě někdy štve tím, ţe mluví v hádankách nebo pak zase mlčí. Někdy bych si přál, aby mě Jeţíš změnil hned, ale to on neudělá. Naopak to dlouho trvá a musím si na to přijít sám. Nechává mě svobodným a zve mě k večeři Páně. Je to kontroverzní osoba, před kterou si mnoho lidí zacpává uši především tehdy, kdyţ o něm mluvíme pouze ve frázích.

56

8. Komentář k celkovému průběhu a přínosu biblických programů Překvapilo mě, ţe při srovnávání hodnocení z jednotlivých programů je vysledovatelný drobný vývoj a posun. To jsem vzhledem k malému počtu programů nečekala. Kladné hodnocení z prvních dvou programů je silněji zaměřeno na formu (hry, aktivity). Téma je povaţováno za zajímavé (praktické, dobře vyloţené), ale nic konkrétního. Opakuje se nesrozumitelnost projevu a formulace myšlenek, nedostatek důrazů ve vyjadřování a příliš dlouhý program. Hodnocení prostředního programu vykazuje lehce větší komentování diskuze v programu, tedy části, která se značně věnuje otázkám obsahu. Ze čtvrtého programu se hůře něco vyvozuje, neboť neposkytuje příliš vypovídající komentáře. Nicméně je zajímavé, ţe v obou komentářích se objevuje postřeh k diskuzi či komunikaci ostatních v diskuzi. Hodnocení závěrečného programu je zvláštně ambivalentní a v rozporu s mými subjektivními pocity. Zájem komentátorů se výrazněji posunuje k obsahu a lidé si všímají konkrétních

myšlenek,

reflektují

postřehy

druhých

a

dovedou

zachytit

formu

jako prostředek k něčemu (obsahu, cíli), nikoliv jen jako účel sám o sobě. Je tedy patrná větší propojenost formy a obsahu neţ při prvních programech. Práce na přípravách programů přinesla nezanedbatelný přínos pro mě samotnou. Povaţuji to za skvělou zkušenost, která mě poučila o slabých a silných stránkách mého projevu a celkového zpracování biblických programů. Zjistila jsem, jak náročné je udrţet diskuzi v určitých kolejích. Nesklouzávat k jiným tématům a zároveň reagovat na projevy ostatních. Jak důleţité je dopředu si přesně a jasně vymezit téma a konkrétně formulovat otázky. Právě jejich obecnost a šíře pak můţe vést k jiným tématům a především k povrchnosti. Zároveň si zachovat určitou míru pruţnosti a schopnosti přizpůsobit program neočekávaným okolnostem. Programy a zpětné vazby mi ukázaly, ţe je důleţité pracovat s osobní zkušeností (vedoucího i účastníků). Tato zkušenost nás mnohem přirozeněji můţe vést nejen k událostem v příběhu, ale i k nám samotným.

57

Závěr Cílem práce bylo vytvoření pěti biblických programů, které budou zpracovány kreativní formou. Práce vychází z pojetí, ţe biblické příběhy obsahují několik obsahových rovin. Na základě těchto rovin můţe být člověk různě osloven. Oslovení můţe mířit například k hlubšímu pochopení textu nebo k setkání se sebou samým. V teoretické části jsem poukázala na důleţitost kritického nazírání vlastní víry a duchovního ukotvení v ţivotě. Podnítit čtenáře, aby některé důleţité otázky v ţivotě nenechal leţet bez povšimnutí a byl aktivní v hledání odpovědí. Praktická část se pokusila ukázat, ţe to jde činit i způsobem, který nás do této hloubky vede zajímavou a netradiční formou. První část práce nabídla některé znalosti o Bibli, o práci se skupinou a o tom, proč se pokoušet tyto dvě oblasti nějak tvořivě propojit. V druhé části popisuji, jak toto propojení můţe vypadat v praxi. Z hodnocení pěti realizovaných programů lze vyčíst určitý posun ve vnímání programů účastníky. Zpočátku zpětná vazba reaguje v podstatě pouze na zajímavou formu programu. Tvořivost tedy skupinu nějak zaujala, ale šlo spíše o zábavu neţ o promýšlení vlastního ţivota (jednání, chování, postoje atd.). Postupně se pozornost skupiny jemně přesunula také k obsahu. Komentáře účastníků hodnotí otázky z diskuze, a dokonce zachytávají i konkrétní myšlenky. Uţití tvůrčího přístupu nás tedy můţe vést i k hlubšímu zamýšlení se nad příběhem nebo nad svými postoji. Není to však jednoduché a samozřejmé. Vyţaduje to trénink a zkušenosti vedoucího. Je potřeba, aby na sobě pracoval v ohledech dovedností práce se skupinou, ale i vlastní víry a jednání. V teoretickém úvodu k práci se skupinou jsem popsala některá specifika křesťanských mládeţnických skupin. Například dlouhodobé trvání, způsobené neustálou výměnou generací, nebo nejasnou míru otevřenosti. Jde spíše o mé domněnky utvořené na základě zkušeností s těmito skupinami. Pro další vývoj v oblasti tvůrčí práce s Biblí by mohlo být zajímavé tyto znaky nějak více prozkoumat a ověřit. Výsledky by mohly být obohacující pro tvůrčí práci s těmito skupinami. 58

Práce si nenárokuje definitivní pohled nebo návod, jak pracovat v oblasti náboţenské výchovy nebo práce s mládeţí. Spíše se pokusila nabídnout cestu do tvůrčího světa biblických příběhů a podnítit vedoucí skupin mládeţe, aby na ni zkusili vykročit.

59

Seznam literatury ADAMKOVIČOVÁ, Denisa. Aplikácia psychologických aspektov biblických príbehov vo vybraných psychoterapeutických smeroch. Bratislava, 2011. ISBN nemá. Dostupné z: http://www.ctar.sk/wp-content/uploads/DP_adamkovicova_PK.pdf.

Diplomová

práce.

Univerzita Komenského v Bratislave Rímskokatolícka cyrilometodská bohoslovecká fakulta. Vedoucí práce ThDr. Michal Baláţ, PhD. Bible: Písmo svaté starého a nového zákona. Český ekumenický překlad. 10. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1995. ISBN 80-85810-07-7. DE BOOR, Werner. Evangelium podle Jana. Praha: Křesťanské sbory V ČSSR pro svou vnitřní potřebu, 1985. ISBN neuvedeno. HÁJEK, Matěj. Akord: Celovečerní film mládeţe Církve Bratrské v Šeberově. Brána Bratrská rodina: Časopis Církve bratrské. 2007, roč. 39, č. 3, 28 - 29. Dostupné z: http://cb.cz/brana/cislo/text/0703.html#23 HECHTOVÁ, Anneliese. Přístupy k Bibli: Metody pro skupiny, Úvodní kurz. Marie Zouharová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-013-4. JONKER, Evert. Aby se slovo dostalo ke slovu: Podněty pro tvořivou katechezi. 1. vyd. Rut Brodská. Benešov: EMAN, 2006. ISBN 80-86211-39-8. LIMBECK, Meinrad. Evangelium Sv. Marka. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-219-6. LOVAŠ, Ladislav. Malé sociální skupiny. In: VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011, 321 - 337. ISBN 978-80-247-1428-8.

60

MARTINEK, Michael. K čemu jsou křesťanské církve?. 1. vyd. Brno: Cesta, 2012. ISBN 978-80-7295-145-1. MAŠÁT, Vladimír. Vybrané postupy sociální práce se skupinou. 1. vyd. Středokluky: Zdeněk Susa, 2012. ISBN 978-80-86057-80-4. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2. MUCHOVÁ, Ludmila. Cíle náboţenské výchovy. In: Náboženské vzdělávání a katecheze ve farnostech. 1. vyd. České Budějovice: Tomáš Halama, 2007, 11 - 23. ISBN 978-8087082-04-1. MUCHOVÁ, Ludmila. Úvod do náboženské pedagogiky. 2. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 1994. ISBN neuvedeno. NOVOTNÁ, Eliška. Sociologie sociálních skupin. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 97880-247-2957-2. OEMING, Manfred. Úvod do biblické hermeneutiky: Cesty k pochopení textu. 1. vyd. Filip Čapek. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-518-6. REMEŠ, Prokop a Alena HALAMOVÁ. Nahá žena na střeše: Psychoterapeutické aspekty biblických příběhů. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-921-6. SOKOL, Jan. Člověk a náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-886-4. STEIGER, Ivan. Bible v kresbách. Luděk Broţ. Praha: Kalich, 1990. ISBN 80-7017-228-2.

61

ŠOUREK, Miloš. Hovory s Biblí: Za poznáním Knihy knih a jejího významu. 1. vyd. Brno: Kalich, 1991. ISBN 80-7017-348-3.

Citát v úvodu práce: JONKER, Evert. Aby se slovo dostalo ke slovu: Podněty pro tvořivou katechezi. 1. vyd. Rut Brodská. Benešov: EMAN, 2006. ISBN 80-86211-39-8, str. 12.

Internetové zdroje BRICHCÍNOVÁ, Kateřina. Několik poznámek k teologii knihy Ezechiel. In: [online]. 2005 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-2/Nekolikpoznamek-k-teologii-knihy-Ezechiel.html/ Aby se příběh odehrál znovu: rozhovor s Evou Muroňovou [online]. 2008, č. 2 [cit. 201304-06]. Dostupné z: http://protestant.evangnet.cz/aby-se-pribeh-odehraval-znovu/

62

Příloha č. 1 Obrázek z knihy Anneliese Hechtová: Přístupy k Bibli, str. 28 – 29

63

Příloha č. 2 Článek z časopisu Brána, str. 28 – 29

64

Film je moţné zhlédnout na: http://www.alternativatv.cz/encyklopedie/play/755/

65

Příloha č. 3 Obrázek z knihy Ivan Steiger: Bible v kresbách, str. 217

66

Příloha č. 4 Pro porovnání přikládám i kompletní text. 44

Jeţíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale……………………………….

45

A kdo vidí mne, vidí toho, který ………………….

46

Já jsem přišel na svět jako …….………, aby …………………………………………….

47

Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já ………… Nepřišel jsem, abych soudil svět,

ale abych svět spasil. 48

Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: ………, které jsem mluvil,

to jej bude soudit v poslední den. 49

Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale ……………………….…přikázal mi, jak mám

mluvit a co říci. 50

A vím, ţe jeho přikázání je věčný ţivot. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi …………“

44

Jeţíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.

45

A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.

46

Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

47

Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět,

ale abych svět spasil. 48

Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil,

to jej bude soudit v poslední den. 49

Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám

mluvit a co říci. 50

A vím, ţe jeho přikázání je věčný ţivot. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl

Otec.“

67