Lucie Mervardová: Lidé s postižením našli Pohodu strana 11

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

5 / 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Lucie Mervardová: Lidé s postižením našli Pohodu strana 11

EDITORIAL

obsah Dobré zprávy Bus pro Jedli Mistrovství asistenčních a vodicích psů Profil na jednu stránku Abilympiády MČR rybářů s handicapem

Radost

4–5

Pavel Tvrdík: Neziskovky uspěly, ale… str. 8

Anketa V čem je slabé místo českého neziskového sektoru?

Václav Havel v rozhovoru, který před čtyřmi lety poskytl časopisu Můžeš, řekl: „Jsme například svědky toho, že někteří nejbohatší Američané se dobrovolně rozhodli dát polovinu svého majetku na veřejné účely. Němečtí boháči zase vyzývají k vyššímu zdanění svého majetku. To rozhodně stojí za pozornost.“ Proč kladl muž, kterého nám svět záviděl, tak velký důraz na finanční pomoc neziskovému sektoru, není těžké domyslet. Bez peněz totiž nelze pomáhat například mentálně postiženým lidem, kteří potřebují klidné zázemí, přiměřenou práci, a především kvalifikované odborníky, jež pro ně dokážou vytvořit vlídné a nekonfliktní prostředí. Nebo lidem s fyzickým handicapem, kteří nemohou studovat bez tabletu či notebooku. A peníze musí neziskový sektor, jak už z jeho názvu vyplývá, umět sehnat a vhodně použít. Konto Bariéry tak činí za pomoci dárců, aukcí uměleckých děl, sportovních akcí a z dalších zdrojů. Darovat peníze nebo jinak pomoci potřebným přináší ještě jeden velmi důležitý efekt. Pocit uspokojení darujícího. Kdo tohle nezažil, nebo se tomu dokonce vysmívá, jen těžko pochopí, že udělat někomu radost je prostě radost. Důležité je také vědět, že právě tahle radost je i kritériem vyspělosti společnosti, která většinou preferuje a odměňuje jen spočítatelné výkony. Proto slovy Václava Havla: „U nás působí bezpočet neziskových institucí pečujících o rozmanité potřeby společnosti, které stát dělat neumí nebo dělat nemá.“ Nechť se tedy každý sám za sebe zkusí zamyslet, zda už je naše společnost z tohoto úhlu pohledu vyspělá. Poněkud jinou radost jsme chtěli udělat i čtenářům našeho webu www.muzes.cz, který má novou, modernější a vstřícnější tvář. Můžete na něj kromě jiného dále ukládat své fotografie a doufat, že je spisovatel a publicista Ondřej Neff vybere a budou otištěny (viz str. 37). Zásadní změnou je zdarma a přátelsky přístupná audioverze každého vydání Můžeš. Jan Kačer, Nina Divíšková a další herci namlouvají články z každého vydání, aby je slabozrací a nevidomí (a nejen oni) mohli poslouchat. Těm je ostatně jednoduše přístupná i inzerce, kde kromě jiného lidem s postižením nabízíme i zaměstnání. Pokud budete mít k nové podobě webu nějaké připomínky, prosím, sdělte nám je. Přeji vám inspirativní čtení. 

Jindřich Štěpánek

6

Téma: Neziskový sektor a lidé s postižením Pavel Tvrdík: Neziskovky uspěly, ale… Když člověk potká lidi Maltézská pomoc

8–10 11–12 13–15

Umělci Konta Bariéry David Linek: Reliéfy pro nevidomé jsou nevyčerpatelné téma

16–17

Příběh Konta Bariéry Doktorem z nemocničního lůžka

18–19

Příběh Konta Bariéry Doktorem z nemocničního lůžka str. 18

Vzdělávání zaměstnanců s postižením Kvalita je důležitější než handicap

20–21

Auto-Moto Test nové Škody Fabia: Koupit krátkou, nebo kombi?

22–24

Mistrovství světa v hokeji Neskáčeme, ale fandíme všichni

25

Na cestách Keňa? Dovolená pro každého!

26–27

Poradna V příspěvku na péči se chystají pozitivní změny

28–29

Akademie programování Programování bychom se měli učit všichni

30–31

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Konto Bariéry v nové roli

33

Tip na výlet Botanická zahrada

34–35

Vaše fotografie Mějte oči všude

37

Křížovka o ceny

38

Na cestách Keňa? Dovolená pro každého! str. 26 Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v květnu 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Tip na výlet Botanická zahrada str. 34

můžeš / číslo 5 - 2015

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Bus pro Jedli Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři,

Nový autobus má výsuvnou plošinu, která neubírá místo v interiéru. Foto: Radek Musílek

Jedličkův ústav a školy v Praze dostal na sklonku února tohoto roku od Nadace Jedličkova ústavu nový bezbariérový autobus v hodnotě osm milionů korun. Částkou sto tisíc korun přispělo i Konto Bariéry. Slavnostní křest byl naplánován na 30. dubna. Žáci a zaměstnanci měli možnost navrhnout jméno pro svůj nový dopravní prostředek. Zvítězilo označení Rudolf na počest zakladatele Rudolfa Jedličky. Scania OmniExpress 360 je vybavena speciální plošinou a systémem uchycení vozíků. Podle jejich počtu umožňuje interiér variabilní nastavení sedadel. Takto bezbariérově upravených dálkových autobusů se v České republice vyskytuje jen velmi málo. Žáci z Jedličkova ústavu a škol budou s Rudolfem jezdit na školy v přírodě, na výlety po České republice, do zahraničí, za poznáním i zábavou. Všem, kteří přispěli do veřejné sbírky, děkují! 

Mistrovství asistenčních a vodicích psů V Pražském výstavním areálu Letňany se 2. května uskuteční 6. ročník Mistrovství ČR ve výkonu asistenčních psů a 11. ročník Mistrovství ČR ve výkonu vodicích psů. Konají se v rámci Mezinárodní výstavy psů Prague Expo Dog. Akce proběhne mezi 10.

4

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Profil na jednu stránku je užitečným nástrojem nejen ve škole. Foto: Petr Hrubý

Může se využít ve škole jako jeden z nástrojů, který pomáhá začlenění žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Profil na jednu stránku dává možnost začleněným dětem a mladým lidem vyjádřit své silné stránky a ujasnit si, jakou podporu ve škole potřebují. 14. května se od 13 do 17 hodin v Diakonické akademii, s. r. o., Belgická 374/22, Praha 2, uskuteční specializovaný seminář na toto téma. Pořadatelem je Rytmus – od klienta k občanovi, o.p.s. Během metodického setkání bude možné seznámit se s profilem na jednu stránku a naučit se s tímto nástrojem pracovat, vytvářet jej a využívat ve škole. Na závěr setkání obdrží účastníci tištěnou publikaci Profil na jednu stránku, metodický průvodce. Metodika obsahuje informace, co je to profil na jednu stránku, jak se tvoří a pro koho je určen. Dále v něm naleznete pracovní listy pro získávání informací k sestavení profilu a nedílnou součástí metodiky jsou i ukázky profilů konkrétních dětí. Podrobně si o Profilu na jednu stránku můžete přečíst na: www.inkluze.cz. Více informací o semináři pak hledejte na www.rytmus.org. 

Abilympiády Soutěž asistenčních psů je podle pořadatelů unikátní. Ilustrační foto: Pavla Vrbová

a 15. hodinou. Mistrovství ČR ve výkonu asistenčních psů je podle pořadatelů stále jediná soutěž tohoto druhu nejen v ČR, ale i na světě. Rozhodčími budou proškolení a nezávislí hodnotitelé z Českého kynologického svazu. Parkování aut je možné v bezprostřední blízkosti výstaviště, vstupenky budou k zakoupení v pokladnách PVA Letňany. Další informace nejen o mistrovství najdete na www.helppes.cz. 

Profil na jednu stránku Profil na jednu stránku je souhrn důležitých informací o dítěti či mladém člověku a o způsobech, jak jej nejlépe podpořit.

Malí i velcí budou opět moci poměřovat své dovednosti. Foto: Jan Spilka

Měsíc květen je už tradičně ve znamení abilympiád, tedy dovednostních soutěží lidí s postižením v profesních i volnočasových aktivitách. Nejprve se v sobotu 16. května v pražském Jedličkově ústavu a školách


Z REDAKČNÍ POŠTY uskuteční 14. česká abilympiáda pro děti a mládež. Paralelně s ní pořádá o. p. s. Borůvka Praha Trhy chráněných dílen. Pestrobarevné stánky s neméně pestrou nabídkou zboží budou mezi 10. a 17. hodinou k vidění podél ulice V Pevnosti na Vyšehradě. Ve dnech 29. a 30. května se pak koná 23. národní abilympiáda pro dospělé. Dějiš těm bude znovu Tipsport arena (zimní stadion) v centru Pardubic. Kromě soutěžního klání je připraven i celodenní doprovodný program, v němž nebude chybět prodejní expozice výrobků chráněných dílen ani výstava rehabilitačních a kompenzačních pomůcek ABI-REHA. Více na www.abilympiada.cz. 

MČR rybářů s handicapem

Test auta Chtěl bych poděkovat za test vozu Ford Tourneo Test Fordu Tourneo Connect Connect. Plánus rampou pro vozíčkáře: pro ženu s dítětem je ideální jeme zakoupení nového auta pro přepravu našeho syna na vozíku – podobně jako jedna z uvedených rodin ve vašem článku. Není nad osobní zkušenost uživatelů a sehnat informace o automobilech z pohledu lidí s handicapem není snadné. Navíc o vozidlech speciálně upravených se dozvíte většinou jen od rodin v podobné situaci. Musíte prohlížet internet, navštívit případně nějaký veletrh a výrobce úprav. Takový text, jaký přinesl časopis Můžeš, opravdu oceňuji. A oceňuji také, že jste se nebáli napsat i nepříjemné věci. Je mi jasné, že firmy, které auta upravují, u vás také inzerují, takže by se dalo očekávat, že jim budete chtít spíš umetat cestičku k zákazníkům. Z tohoto textu jsem měl ale pocit objektivity. Ještě nevím, jaké auto pro syna a naši rodinu vybereme, nezříkám se ani zmíněného forda. Právě testovaný Ford Tourneo Connect, Fiat Doblo, Citroen Berlingo, Renault Kangoo a Volkswagen Caddy jsou z pohledu vozíčkářů velmi užitečná auta. Možná jsem nějaké opomněl, za což se případně výrobcům omlouvám. Ale zkrátka tato auta nejsou tak velká a drahá jako dodávky, ale ani tak malá jako osobní auta. Prostě díky za ně a podobných textů ještě víc! Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

●

3 / 20 1 5

●

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

strana 32

M03_2015.indd 1

2/13/2015 9:02:15 AM

S pozdravem Tomáš Koníček, Praha

Rybaření se i mezi vozíčkáři těší poměrně velké popularitě.

Foto: archiv

Český rybářský svaz MO Kladruby pořádá ve dnech 21.–24. května 2015 Mistrovství České republiky handicapovaných rybářů v plavané s mezinárodní účastí. Šampionát se uskuteční na revíru Jizera 4 v Mladé Boleslavi. Vyskytují se zde kapr, okoun, cejn, plotice, hrouzek, úhoř, štika, ouklej a candát. Soutěže se mohou zúčastnit jednotlivci a tříčlenná družstva, držitelé průkazu OZP (ZTP nebo ZTP-P), kteří jsou členy Českého rybářského svazu, Moravského rybářského svazu a organizací sdružených ve F.I.P.S. Závodníci přihlášení až během května si zajišťují ubytování a stravu na vlastní náklady sami. Startovné činí 600 Kč (22 eur), člen ČRS MO Kladruby zaplatí 300 Kč. Mistrovství republiky je posledním nominačním závodem pro účast na Mistrovství světa handicapovaných rybářů, které se v letošním roce bude konat v Portugalsku. Kontakt: ČRS MO Kladruby – Oldřich Miler; tel.: +420 724 176 525, e-mail: [email protected], web: www.handicap-rybari.cz. 


Prahy. Aniž bych se chtěl takto sebevědomě sám pasovat mezi schopné, je to přesně můj případ. Znechucen prostředím a nedostatkem profesní perspektivy jsem se přestěhoval z rodného města do Prahy. I když i tady se setkávám s různými lidmi, přece jen snáze si tu najdete to svoje. Sám bych také ocenil dům na samotě u lesa nebo alespoň obehnaný třímetrovou zdí. Proč takové pocity máme? Protože jsme nespokojeni s prostředím a lidmi kolem sebe, ale nemáme sílu to změnit. Je víc těch, jak píše pan architekt, co dají dítě na golf než na klavír (a to se dějí ještě horší věci). Na jedné straně odsuzuji elitářství, na straně druhé cítím čiré zoufalství nad způsobem jednání řady lidí. Útěk a uzavření do svého světa nebo světa svých lidí před takovou atmosférou je pak přirozenou reakcí. Tou druhou je agrese, což je bohužel velmi rozšířená forma, která nevalnou situaci mezilidských vztahů ještě prohlubuje. U řady lidí postrádám naprosto základní slušnost, i když jsou naštěstí i výjimky. Prostředí nás kultivuje. Nespasí nás, ale může motivovat. V hezkém upraveném prostředí méně lidí odhodí papírek. Chci tomu věřit. Vím, že je těžké v každodenním shonu najít energii na zlepšování veřejného prostoru. Ale zkusme to. Každý tak, jak může. Když nastoupím do výtahu a je tam odhozená plechovka, seberu ji. Neříkám si, že to třeba udělá někdo jiný. Neříkám si, že to není moje práce. Ten, kdo to odhodil, tomu je to jedno, ale mně to jedno být nesmí! Jakmile rezignujeme, skončíme špatně. Když nechci žít v chlívku, musím se o to sám přičinit. Není to jen o tom, jestli mám dost peněz a vkusu zaplatit kvalitního architekta. Jaroslav Hrouda, kdysi Ústí nad Labem, dnes Praha

Vážený pane Koníčku, díky za váš dopis. Těší nás, že oceňujete naši snahu o objektivitu. Ostatně právě proto jsme se k testování rozhodli přizvat nezávislé rodiny. Souhlasíme s tím, že vozy z této užitkové kategorie jsou mezi lidmi s postižením či jejich rodinami populární pro svou kombinaci velikosti a ceny. (red)

Ústí se léčit nechce S chutí a zaujetím jsem si přečetl rozhovor s archiPomáhali jsme tektem Vladimírem projektovat ulici bez bariér Charvátem o Ústí nad Labem. Popisuje v něm přesně ty věci, o kterých také přemýšlím a zažívám je. Stěžuje si na nekultivovanost lidí a z toho vyplývající chátrání veřejného prostoru, na kterém nám nezáleží. Mluví i o české chuti izolovat se od svého okolí a útěku schopných obyvatel z Ústí do

(Dopis byl redakčně krácen)

Vážený pane Hroudo, k vašim slovům lze jen těžko něco dodat. Snad jen malý postřeh z vlastní zkušenosti. Náš časopis se snaží psát o pozitivních věcech, motivovat, kultivovat, abychom použili podobná slova jako vy a pan architekt. Považujeme to za svou povinnost, i když většina médií jde spíše cestou podbízení. I proto se občas setkáváme s negativními reakcemi lidí, kteří raději hledají to špatné. Dobrou zprávou pro nás všechny však je, že těch pozitivně naladěných je většina. Doufejme, že budou přibývat. (red)


www.muzes.cz


●

4 / 20 1 5

●


strana 12

M04_2015.indd 1

3/17/2015 2:59:56 PM

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

Jiří Dienstbier

ministr pro lidská práva a rovné příležitosti

Do slabých míst je možné jednoznačně zařadit dlouhodobě nedořešenou situaci ve způsobu financování sociálních služeb. Financování sociálních služeb je ve značné míře závislé na poskytnutých dotacích ze státního rozpočtu, proto jsou neziskové organizace na začátku každého kalendářního roku vystavovány velké existenční nejistotě, neboť nevědí, zda a v jakém rozsahu bude jejich činnost v následujícím období finančně podpořena. Dalším bolavým místem je také velice nízké platové ohodnocení zaměstnanců působících v sociálních službách. Patří k nejnižším v celém veřejném sektoru. Přímým důsledkem je pak vysoká fluktuace zaměstnanců i relativně malý zájem o tuto práci jako dlouhodobý zdroj obživy. Přestože se podařilo prostřednictvím nařízení vlády od 1. ledna tohoto roku nastavit pravidla pro zvýšení platů v sociálních službách, nelze v žádném případě dnešní situaci považovat za uspokojivou. 


Michaela MarKSová

Martin Netolický

Jaroslav Němec

Jedno ze slabých míst je nepochybně financování. Filantropie a dárcovství firem se teprve rozvíjí, závislost na státním rozpočtu je problematická (nejistota opakující se každý rok) a financování z EU fondů má také svá negativa. Na straně NNO bych řekla, že některým organizacím se stále nedaří získávat odpovídající podporu u široké veřejnosti.

Slabé místo vidím především ve financování neziskového sektoru a jeho závislosti na externích zdrojích. Vzhledem ke schvalování rozpočtů krajů a obcí v závěru končícího či začátkem roku nového nemají organizace garantovány v dlouhodobém horizontu finanční prostředky na svou činnost. My, tedy Pardubický kraj, se chováme vůči těmto organizacím co nejtransparentněji.

Slabým místem je jednoleté financování sociálních služeb. Poskytovatelům znesnadňuje koncepční práci, přidává nejistotu ve finančním zabezpečení a zvyšuje nutnou administrativní zátěž.

ministryně práce a sociálních věcí

Některé organizace příliš slouží politickým zájmům, jiné se teprve začínají profesionalizovat. Výrazně populárnější jsou tzv. neziskovky ve velkých městech u vzdělanějších částí společnosti. To je velká škoda a já věřím, že se pozitivní postoj k neziskovému sektoru brzy zlepší v celé zemi.

hejtman Pardubického kraje

V čem je slabé místo českého neziskového sektoru?

Práce neziskovek by měla směřovat k veřejnému prospěchu pro celou společnost a jejich vstupy do politického a legislativního procesu by měly být vedeny po ryze odborné linii. Bez neziskových organizací to prostě nejde! 

ředitel Arcidiecézní charity Praha

Pravidelně s nimi projednáváme, podle jakých kritérií navrhujeme příslušné dotace, a každoročně z rozpočtu uvolňujeme přibližně 28 milionů korun přímo na financování neziskových organizací. Maximální srozumitelnost a transparentnost přidělování finančních příspěvků je pro nás základem. Jsem také velmi rád, že jsou organizace schopny využít možnosti získávání zdrojů například z evropských fondů či zapojením se do sociálního podnikání, které se snažíme podpořit i díky novým grantům, informačním seminářům či konferencím. 

Charita je celosvětová síť, která působí téměř ve všech zemích světa. Pravidelně se setkáváme zejména s kolegy z charit v jiných evropských zemích. Z jejich zkušeností a praxe víme, že víceleté financování sociálních služeb je vhodnější. Důležité je především u pobytových služeb sociální péče, jako jsou domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem či domovy pro lidi se zdravotním postižením. Velkou slabinou je dále střet zájmů na úrovni krajů, které od letošního roku plně zajišťují financování sociálních služeb. Kraje zároveň zřizují jejich provozovatele. Tím jsou jednotliví krajští a nekrajští poskytovatelé v nerovném postavení. 

DOBRÉ ZPRÁVY Naděje se otevřela. Handicapovaní v Uherském Hradišti mají zase větší šanci na uplatnění. V upravených prostorách v ulici Průmyslová byla otevřena nová sociálně-terapeutická dílna otrokovické pobočky Naděje. Využít ji mají až čtyři desítky lidí nejen z města samotného, ale i z okolních specializovaných domovů. Zdokonalit se zde mohou hlavně v dlouhodobých pracovních návycích, nepostradatelný je ale i rozměr denního setkávání. Zaměstnanost stoupá. V Olomouci připravuje nově vzniklá pracovní skupina v rámci města plán na vznik nových pracovních

6

míst pro handicapované. Vozíčkáři, ale i nevidomí by tak mohli pracovat například v technických službách, místní zoo nebo nově i v Lesích města Olomouce. Pracovní skupina chce vyjednávat specifické potřeby každého uchazeče se zaměstnavatelem přímo, náklady na zřízení a organizační zabezpečení nových míst pokryje dotace z Evropské unie. Dílny v Příbrami. Nalžovický zámek, kde už přes rok mají dospělí lidé s mentálním nebo kombinovaným postižením chráněné bydlení, otevřel v Příbrami mezi Pražskou a Dlouhou ulicí nové sociálně-terapeutic-

ké dílny. V prostorách najde chráněné ubytování dalších pět klientů, sama dílna jich zaměstná až patnáct a nabídne jim bezmála desítku různých druhů práce, například výrobu košíků nebo svíček. Klášter s výtahem. Při rekonstrukci barokního benediktýnského kláštera v Broumově na Náchodsku se myslelo i na handicapované. Z peněz, které na rozsáhlou opravu poskytla zčásti i Evropská unie, byl zbudován výtah. Handicapovaní si tak poprvé mohou prohlédnout ojedinělé prostory, které budou nově sloužit i kulturním

i vzdělávacím akcím. Opraven byl také areál venkovní zahrady z roku 1676. Cyklostezka i pro vozíky. Už v létě se budou moci první nadšení cyklisté projet po nové trase Trhový Štěpánov – Rehabilitační ústav Kladruby – Tehov. Její zvláštní povrch je přitom vhodný i pro invalidní vozíky. Podél více než čtyřkilometrové trasy budou navíc instalovány i informační tabule dobře viditelné pro turisty na vozíku. Projekt přijde na 12,3 milionu korun, velkou část pokryje evropská dotace.  (šb)


Nově můžete časopis Můžeš i poslouchat! Audioverze časopisu v elektronické podobě je určena jednak slabozrakým či nevidomým a jednak k poslechu z mobilu či jiného přehrávače MP3, při jízdě autem, o víkendu či na dovolené, poslouchat ji lze i z počítače. Reportáže a další články pro vás namlouvají Jan Kačer, Nina Divíšková, Roman Hájek a Martin Kubačák. Audioverzi naleznete zdarma na www.muzes.cz a ve službě Audiotéka. K dispozici bude vždy první den v měsíci, tedy ve chvíli, kdy vychází tištěný Můžeš.

Audioverzi lze aktivovat na www.audioteka.cz/muzes

Podrobné informace na lince zákaznické podpory Audiotéky +420 597 490 445 a e-mailové adrese [email protected]

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.


www.muzes.cz

so í u p ča K o h o to ří te to d p o po

Jed

w. ww

muz

es.cz

Ča

so

20

15

no

tli

p is

vý

vý

tis

k

●

i : vá ašl rdo m n rva ení Me ostiž e ci p Lu dé s Li 1

pi

s

pr

o

ty

,

e kt

ří

se

n

z ev

dá

va

jí

●

5/


u

kč 30

ř / P

ed

pla

tit

elé

20

kč

u

od

h Po

4/2015

●

ww

w.m

uzes

.cz


●

ČA

Pomáhali jsme projektovat ulici bez bariér

SO

PI

S

Te s st F Ko proramp ordu to u p í p o h o to žen ou p Tou d p ča o ří so te p is u s ro rne u dít voz o C ěte íčk onn m áře ec t je : ide áln í stra

strana 12

PR

O

TY

, K T

EŘ

Í S E

NE

VZ

DÁ

VA

JÍ

●

3/

20

15

●

Jed

no

tli

vý

vý

tis

na

a1

k 3 0

Kč

/ P ř

ed

pla

tit

elé

20

Kč

32

n

stra

M03

_20

15.i

ndd

:01

5

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

1

PM

1:44

/201

4/17

JMÉNO a příjmení:

M04_2015.indd 1

ulice:

3/17/2015 2:59:56 PM

číslo popisné: 2/13

/201

5

9:02

:15

ndd

AM

1

15.i

_20

M05

roční předplatné za 240 Kč

název organizace:

PSČ:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Neziskový sektor a lidé s postižením ■ Ředitel úspěšné neziskové organizace o neviditelných souvislostech. ■ Sociální služby nejsou pro politiky na předním místě. ■ Za co si můžeme sami.

Pavel Tvrdík:

Neziskovky uspěly, ale… Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Pestalozzi je dnes už velká organizace s mnoha službami. Umíte si představit, co by se stalo, kdyby vaše neziskovka neexistovala? Politik a úředník by vám odpověděli, že by se vlastně nestalo nic. Klienti by se překutáleli jinam, nebyli by na první pohled vidět – takže co? Pohled z větší výšky neumí zaznamenat problém, který zatím není skandální, zatím nehýbe velkou částí veřejnosti. Ale přitom v poslední době takových napůl skrytých nebezpečí přibývá. Jak dlouho se stát celkem netečně staví k zadluženosti – od seniorů až po děti z dětských domovů. Od nezaplacených popelnic až po starší občany, kteří jsou doslova oloupeni o vlastní domy díky rafinovaným podvodníkům. Stát s tím prakticky nic nedělá. Když jste ještě nezačali, byly pro postižené jen dvě varianty – buď obětavá rodina, nebo nějaké ústavní zařízení. Pak jako by přitekla živá voda. Tisíce obětavců se pustily do nejrůznějších aktivit a za pochodu se učily sociálním službám. Proměnila se tím krajina našeho života? Určitě. Ale také vidíme, že do této nové krajiny vstupuje tvrdý byznys. Poptávka

je tak velká, že bystří šíbři pochopili, jak výnosné je třeba zřídit penzion pro senio ry, i když vlastně kromě postele žádné pořádné služby poskytovat nechtějí – a ani neumějí. Lidé bez srdce se naučili tvářit se jako andělé. Parazitují na naší pověsti a na principu neziskových organizací, místo solidarity obchodují s lidským neštěstím. Přitom úředník chce kontrolovat všechno, na všechno má vzorce a pravidla, ale tváří se, že taková pirátská zařízení neexistují. Je to svoboda pro krutost? Bez potřebných registrací, atestací, a koneckonců i bez potřebné kvalifikace? Jistě. My jsme neustále pod kontrolou, naši lidé nejen musejí mít předepsanou kvalifikaci, ale dál a dál si ji obnovovat. A pak je tu jejich lidská kvalita, kterou sice neumíme přesně změřit, ale umíme ji poznat. Řekl byste, že obrovský sociální kapitál, který nahromadily úspěšné neziskové organizace, může být efektivní bariérou proti zmiňovaným pirátům? Může, ale podívejte se, jak se na neziskovky nejednou dívají samosprávy i stát. Především je mnohde zakořeněný názor, že my tu práci děláme jako koníčka – a jaké peníze bychom tedy chtěli? Za druhé je nyní dokonce moderní podezírat nás z praní kdo-

Poptávka je tak velká, že bystří šíbři pochopili, jak výnosné je třeba zřídit penzion pro seniory, i když vlastně kromě postele žádné pořádné služby poskytovat nechtějí – a ani neumějí. 8

info Kdo je PaedDr. Pavel Tvrdík Ředitel Centra J. J. Pestalozziho v Chrudimi. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, obor speciální pedagogika, vychovatelství. Na téže fakultě v rigorózním řízení získal titul PaedDr. Po studiu začal pracovat jako vychovatel ve výchovném ústavu pro děti. V následujících letech absolvoval psychoterapeutický výcvik. V roce 1992 spoluzakládal nadaci Návrat, která se později transformovala na obecně prospěšnou společnost Centrum J. J. Pestalozziho, kde pracoval jako terapeut a nyní jako ředitel.

víjakých peněz. Kdo nás zatím nepotřeboval pro sebe nebo svou rodinu, se na nás velmi často dívá skrz prsty. Přestože stále píšeme výroční zprávy, dokládáme podrobně každou vydanou korunu, kontroly si u nás podávají dveře, stejně cítíme nedůvěru. Proto zatím tou bariérou nejsme. Pár kilometrů za našimi hranicemi vidíte, jak jsou samosprávy doslova pyšné na své neziskovky, jak se chlubí, že mají ve svém městě výbornou úroveň sociálních služeb, dobrovolnických aktivit, občanské solidarity. My v mnoha případech nejsme horší, ale že by se s námi nějaký politik chlubil… Mají o vás málo informací? Když na obecním, městském nebo krajském úřadě pracuje člověk alespoň jedno volební období, tak už se pravděpodobně setkal s těžkými životními situacemi občanů a cosi o nás ví. Jenomže pak přijdou volby a objeví


�

ča s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í


9

Téma: Neziskový sektor a lidé s postižením

Celé zemi chybějí osobnosti v místech i na nejvyšší úrovni. Nejsem zvyklý naříkat. Ale velká zkušenost neziskovek není jen v rozvoji služeb, stejně důležité jsou řady lidí, kteří vyrostli v prostředí lidskosti. noví lidé, kteří v životě nebyli v azylovém � sedomě, nebyli v poradně pro chudé, nevi-

děli lidi s těžkým postižením, nevědí nic o sociálních službách. Ale mají tvrdé heslo: dosud se všechno dělalo špatně, grantů je moc, dotací je moc, musíme lépe hospodařit. Takže budeme šetřit, a hlavně tam, kde je to populární. Nová křižovatka, to je něco! Nové sociální bydlení? Pro koho? Pro nějaké chudáky, žebráky, chudé Romy, opuštěné matky? Kdo to ocení? Do naší dluhové poradny se doslova po rukou vyškrábe člověk, který nemá nohy – i když mu nabízíme, že se sejdeme jinde –

a stěžuje si, že potřebuje příspěvek na auto. Stát, zastoupený posudkovou lékařkou, mu totiž laskavě sdělil, že na ně nemá nárok. Najde se zastupitelstvo, které by mu velkoryse pomohlo? Těžko. Máme krizové centrum ve Svitavách, kde nám dávají příspěvek sto tisíc na celý rok. Musí se šetřit! Připlácejí totiž ročně dva miliony na prvoligový basketbalový klub. Kdyby se z těchto peněz financovala výchova dětí a dorostenců, to by byla jiná. Ale kdepak, jde přece o prestiž města! Jakou prestiž mu přinese dítě z dětského domova, které dospělo a nemá kde bydlet? Není to naše povídání stále smutnější? Tak jinak. U nás v Chrudimi je starosta bývalý kantor a místostarosta je z ODS a vyšel ze sociálních služeb. Opravdu pomáhá, protože o tom všem něco ví. Takže můžeme najít dobré příklady, ale celá politická kultura je špatná. Když je před volbami, rádi se vyfotografují třeba v azylovém domě. Na plakátech to pěkně vypadá. Ale kde je veřejnost? Není naše společnost příliš otrlá? Nevím, jestli je otrlá, ale všichni víme, že politici mají dobrý instinkt na momentální nálady. Jsem původní profesí pedagog a kdysi jsem začínal v tzv. pasťáku, mezi kluky se strašnými osudy. Co jim nejvíc chybělo? Autorita, vzor, za kterým by mohli jít. V neziskovém sektoru jsou takových skvělých lidí stovky, možná tisíce. Ale v politice je najdete jen výjimečně. Celé zemi chybějí osobnosti v místech i na nejvyšší úrovni. Nejsem zvyklý naříkat. Ale velká zkušenost neziskovek není jen v rozvoji služeb, stejně důležité jsou řady

info Co je Pestalozzi Centrum J. J. Pestalozziho je nezisková organizace, která nese svůj název podle Jana Jindřicha Pestalozziho, významného švýcarského pedagoga, který se celý život věnoval výchově chudých a bezprizorných dětí. Stejná myšlenka vedla i zakladatele organizace, kteří si uvědomili, jak obtížné je pro děti odejít v době zletilosti z výchovného ústavu. Díky nim vznikl i první dům na půl cesty v České republice. V následujících letech vznikaly nové služby, které reagovaly na aktuální problémy lidí. Vznikla krizová centra a další dům na půl cesty, poradenské centrum pro děti a mládež s nařízenou ústavní výchovou atd. Dnes takových služeb poskytuje celkem sedm a nabízejí pomocnou ruku dětem, dospělým i seniorům. Řeší domácí násilí, dluhy, problémy dětí v ústavní výchově i po jejím skončení, rodinné neshody, rozvody, traumata. Ví, kde je potřeba pomáhat, a ví, jak se to dělá.

lidí, kteří vyrostli v prostředí lidskosti. Mají nejen zkušenosti, mají v sobě také velkou školu samostatnosti, nezávislosti, chcete-li svobody, a také odpovědnosti. I když se v zájmu dobré věci museli naučit i doprošovat. Ale obyčejná lidskost je v nich vrostlá. Možná právě proto o ně není velký zájem v politice.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

Zkušenosti Pavla Tvrdíka a jeho týmu se dnes už dají zobecnit – společnost jako celek bohatne, ale solidarity moc nepřibývá.

10


SLOUPEK Jiřiny Šiklové


■ Úspěšná neziskovka s těžkým úkolem. ■ Tady se nehází flinta do žita. ■ Lidé z POHODY už vyučují další.

Proč se nám žije lépe Evropa není přesně ohraničená, a tak ani nevíme, odkud kam až sahá. Přesto všichni tušíme, jaké hodnoty k ní patří, a to i když je třeba nedodržujeme. Jednou z nich je postarat se, alespoň trochu zabezpečit svého bližního, který trpí a sám si neumí či nemůže pomoci. Z tohoto v křesťanství zakotveného příkazu se později vyvinula psaná i nepsaná povinnost poskytnout člověku nějak postiženému či chudobou sužovanému alespoň místo k přenocování někde ve stodole či v obecní pastoušce. Takový člověk pak chodíval po střídě, tedy střídavě navštěvoval každý den jinou chalupu, kde dostal polévku a někdy i kus chleba. Pomáhalo to nejen tomu chudému, ale vytvářelo to společenství lidí vedle sebe žijících, vytvářelo to jakousi sociální jistotu, a těm, kteří na tom byli lépe, to umožňovalo prokázat dobrý skutek a velkorysost. Vlastně to něco přinášelo oběma stranám – obdarovanému i darujícímu. Jednomu pomoc, druhému uspokojení, a pokud byl věřící, i pár schůdků do nebe. A takovýto příběh o lidském jednání a vytváření společenství na základě dobrého skutku je podkladem i občanského angažování se v současnosti, tedy opětně vytváření obce. To jsou dávné kořeny dobrovolnické činnosti – vytváření občanského společenství – a kořeny toho všeho, co dnes nazýváme dobročinností a z čeho pramení dobrovolnictví. Není to podnikání, je to pouze dobrovolné poskytování pomoci, rozdávání či spíše předávání přebytků ve prospěch všech. Vedle státního či veřejného existuje ve všech moderních svobodných společnostech i sektor soukromý a jako třetí se objevuje občanský, dobrovolnický, nevládní či chcete-li neziskový sektor. Abychom nemuseli čekat na starostu či rychtáře, zakládáme různé spolky, tedy nevládní a neziskové iniciativy, které doplňují činnost těch oficiálních. I proto se nejen těm handicapovaným, ale i nám ostatním žije lépe.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes


Dokážete je na ulici opravdu poznat? Už nejsou exotikou...

Když člověk potká lidi

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Ú

plně přesná čísla neexistují, ale odborný odhad říká, že u nás žije zhruba 300 000 lidí s mentálním postižením. Procento podobné jako v dalších vyspělých zemích. Příčiny nejsou úplně objasněné, vedle vrozených genetických vad tu najdeme i riskantní chování žen v těhotenství nebo některé infekční nemoci raného věku. Tak či tak, v českém a moravském světě se každý den probouzejí statisíce občanů neschopných zařídit si svůj samostatný život, zvládnout běžnou péči o sebe a domácnost, někdy i psaní a počítání, v nejtěžších případech navázat komunikaci s okolím nebo porozumět nejobyčejnějším pravidlům.

Jana Občanské sdružení Pohoda vzniklo v roce 1998. Začínalo s chráněným bydlením pro osm lidí, ale především s heslem Společnost pro normální život lidí s postižením. A slovo „normální“ tu dostalo zvláštní význam. Zatímco většinová společnost pokládá mentální postižení za osud, kterému nelze uniknout, ředitelka POHODY Lucie Mervardová říká: „Když nejde o úplně nejtěžší stav, každý z našich klientů má své sny a touhy, něco umí a chtěl by umět víc, každý hledá pevné vztahy ve svém okolí, cit, důvěru, porozumění ostatních. Nejsou toto velká znamení normality? Je jejich svět opravdu tak odlišný

od našeho? Nebo to raději nechceme vědět?“ Právě vědomí, že tito lidé nejsou osudově zavřeni v kleci postižení, že mohou žít lépe a jejich stav se může i zlepšovat, dalo vyrůst takovým neziskovkám, jako je tato. Už nejen velké ústavy, kde mají jednoho asistenta pro dvacet lidí, ale relativně malé neziskové organizace plné nadšených a kvalifikovaných pracovníků a externistů vytvořily od devadesátých let síť plnou humanity a opravdové pohody. Kde by dnes byla Jana? Mentálně postižená mladá žena z Moravy otěhotněla neznámo s kým a ve vlastní rodině dostávala co proto. Odešla i s dítětem, které jí ale odebrali. Více je neviděla a dodnes to bolí. Později žila sice v podporovaném bydlení, ale na okraji společnosti. Dítě jí odebrali, neuměla hospodařit s penězi, uklízet, vařit, prát, v jakémsi divokém vztahu s jakýmsi asociálem snášela fyzické týrání – a naděje žádná. POHODA ji vzala do svého chráněného bydlení, kde jsou nepřetržitě přítomni asistenti, kde klientům pomohou se základními potřebami a opravdu podrobně hledají, jak jim zlepšit život. Vždyť Jana ani nevěděla, zda má občanský průkaz a kde je. Dnes už bydlí samostatně, chodí do práce a asistenti ji navštěvují jednou za tři dny. Zázrak? Ne, lidský přístup bližních, kteří to umějí. Srdce je tu nezbytné, ale nestačí. Mentální postižení není nemoc. Porozumět mu a hledat naprosto jedinečnou pomoc pro každého přesně podle jeho stavu a možností

� 11

Téma: Neziskový sektor a lidé s postižením

Pro nás ostatní banální situace – nákup. Pro klienty Pohody okamžik velké důvěry. Zasloužené...

Samostatnost je zde každodenně podporována. Čím více, tím lépe! V kavárně Bílá vrána si můžete objednat občerstvení i pro rodinnou nebo firemní akci. Objednávají i ambasády!

na to nestačí soucit, nezbytné jsou � rozvoje, znalosti a vědomosti pravidelně prohlubo-

vané v dalších kurzech. A respekt k člověku, partnerství, umění naslouchat a vžít se. Dnes tu pracují tak kvalifikovaní lidé, že mohou přednášet, a také přednášejí ve velkých ústavech i dalších neziskovkách. Další příklad obrovské proměny tohoto sektoru – z původního nadšení a touhy ukázat solidaritu se staly organizace odborně vedené a mnohdy vysoce ceněné i v zahraničí.

Milena Paní Mileně je přes sedmdesát let. Poznala ústavy i psychiatrickou léčebnu, poznala násilí od nejbližších, rodiče už samozřejmě nemá. Dříve by skončila v nějakém sociálním nebo zdravotnickém zařízení, kde by sice dostala najíst a svou postel, ale mohla by jen čekat a čekat. Když ji první ředitelka POHODY vzala do chráněného bydlení, doslova rozkvetla. Ráda háčkuje, žádná práce jí není zatěžko, pomáhá kamarádkám ze společného bytu i ve stacionáři. Začala chodit na taneční zábavy pro lidi s mentálním postižením – a podívejme… našla si přítele Jaroslava! Na

12

K aktivitám POHODY patří i kavárna Bílá vrána, kde sami klienti úspěšně pracují, dokonce nabízejí i catering nejrůznějším firmám a organizacím. nesmělou otázku, koho má na světě nejraději, se opravdu upřímně podívá na Lucii a cosi jí pošeptá. Zkrátka vidíme, že před námi sedí člověk, který ví, co je láska. A pochlubí se, jak dobře vychází nejen s ředitelkou a dalšími pracovníky občanského sdružení. Vyzařuje z ní jistota, našla spolehlivý domov. Líbí se jí na světě. Není to skoro k závisti? Starších a starých lidí mezi mentálně postiženými přibývá. Sedmdesátníci už nejsou výjimkou. A také se dožívají i běžných nemocí stáří. Je to viditelný důkaz rozvoje naší medicíny i sociální péče a zároveň nová výzva pro společnost – budeme se umět starat o tyto seniory? Neziskovky tu zaujaly pozici, kterou už nelze ničím nahradit. Leda návratem k dobám dávno minulým, kdy postižení skoro nebyli vidět, a když už, spíš jako exotický zážitek. Nyní Lucie říká: „Chráněné bydlení a další asistenční služby umíme, ale budeme umět zvládnout diagnózu demence včetně jejích nejhorších forem? Zatím to u našich klientů systémově vyřešené není. Takže vlastně stále začínáme…“ Ředitelka nevzdychá, spíš nahlas přemýšlí o budoucích letech. Má výhodu. Dosavadní práce této neziskovky je už legendární,

takže i Praha sama a městské části se nebojí na činnost přispívat. I když… k nejdůležitější práci představitelů neziskových organizací patří vyplňování grantů, žádostí, stálé hledání sponzorů. Přitom dobře známé výpočty ukazují jasná čísla – toto je nejefektivnější péče, a nejen z ohledu na finance. K aktivitám POHODY patří i kavárna Bílá vrána, kde sami klienti úspěšně pracují, dokonce nabízejí i catering nejrůznějším firmám a organizacím. Mimořádný je také ohlas na divadlo Momentální scéna, kam ráda chodí zkoušet paní Milena. Přijdete se podívat? A trochu zapřemýšlet nad souvislostmi života Jany, Mileny a dalších. Je jich na tři sta tisíc, mnohem víc než ligových fotbalistů a hokejistů, o jejichž bolístkách slyšíme od rána do večera. Kdy nás začne zajímat, jestli Lucie Mervardová má slušné podmínky pro práci a že by potřebovala podporu a uznání tisíckrát víc než sebelepší ligový střelec? Velké díky těm, kteří se už zajímají...  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes



■ Řád maltézských rytířů zaštiťuje celosvětovou síť humanitárních organizací. ■ Mottem řádu je: Ochrana víry a služba trpícím. ■ V České republice se řád snaží navázat na tradice, i když naráží na nedůvěru k církvím.

Maltézská pomoc Text: Radek Musílek Foto: Jan Šilpoch a archiv Maltézská pomoc

K

dyž budete hledat humanitární organizaci s celosvětovým dosahem a opravdu dlouhou tradicí, jen těžko může někdo v tomto ohledu konkurovat Řádu maltézských rytířů. Jeho počátky jsou spojeny se založením špitálu v Jeruzalémě už v polovině 11. století! Dnes pomáhá potřebným lidem na všech osídlených kontinentech. A i když to není všeobecně známé, nejdéle nepřetržitě působí na světě české velkopřevorství řádu – přes 850 let! I přesto se u nás Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě, jak zní celý oficiální název, u některých lidí netěší příliš velké úctě. Je to takové české specifikum, jak jsem se dozvěděl ze setkání se špitálnicí Ursulou Czerninovou a ředitelem Maltézské pomoci Jiřím Judou.

Ostražitost vůči církvím Setkali jsme se v době, kdy média přetřásají otázku církevních restitucí a některé konkrétní spory spojené s řádem. Proto jsem byl office manažerkou velkopřevorství jako novinář zpočátku přijat poněkud ostražitě. Když se však ukázalo, že mě skutečně zajímá jen to, jak řád pomáhá lidem, dostalo se mi od všech velmi vlídného přijetí. „Víte, v České republice je velká část společnosti naladěna výrazně proti církvím,“ vysvětluje Ursula Czerninová, která v řádu zastává

funkci obdobnou postu ministryně zdravotnictví a sociálních věcí. „Chápu, že je takový postoj ovlivněn historickým kontextem, ale je to výrazný rozdíl proti Rakousku, odkud pocházím. Tam i v dalších zemích západní Evropy cítím k naší práci větší úctu,“ dodává žena, která své rakouské kořeny prozrazuje jen lehkým německým akcentem v jinak perfektní češtině. „Je to dáno i neinformovaností o naší činnosti,“ připomíná Jiří Juda, ředitel obecně prospěšné společnosti Maltézská pomoc. Situace v tuzemsku je naopak prý dobře srovnatelná s Litvou, Maďarskem, Rumunskem nebo Ukrajinou. Především v otázkách financování a sociální problematiky. Proto se také představitelé Maltézské pomoci z těchto regionů pravidelně scházejí kvůli výměně zkušeností. Česká ostražitost vůči všemu církevnímu je však i v rámci těchto zemí výrazná.

Rytíři ducha Je pravda, že k dobrému pochopení fungování řádu a jeho pomoci je potřeba se trochu začíst. A to nechávám stranou pohnutou a slavnou historii, kde se mísí pomoc s vojenskými střety, především mezi křesťanstvím a islámem. Johanité, jak se také maltézským rytířům říká, patří pod katolickou církev. Zároveň ale mají velmi specifické postavení. Jsou laickým řeholním řádem, což znamená, že v jeho řadách jsou sice duchovní i řádové sestry, ale většina rytířů a dam jsou civilní osoby. Pro ně je podmínkou pouze

praktikované katolictví a naplňování poslání řádu – měli by být rytíři ducha. Za členy řádu jsou přijímáni příslušníci vybraných šlechtických rodin a lidé, které někdo z řádu navrhl. Řád má postavení státu bez území, který disponuje svými velvyslanectvími, poštovními známkami či poznávacími značkami automobilů. Patří mu jen nepatrné exteritoriální državy v podobě paláců v Římě a na Maltě, případně menších nemovitostí na dalších místech. Z hlediska mezinárodního práva jde o velmi neobvyklý útvar. Humanitární pomoc v různých částech světa zajišťuje síť pomocných organizací. Řád je zakládá podle legislativy platné v dané zemi a jejich fungování je poměrně nezávislé. Pracovníci nemusejí být členy řádu, dokonce se nevyžaduje ani víra v Boha. Důležitá je práce na společném cíli – pomoc potřebným bez ohledu na jejich víru či cokoliv dalšího. Dceřiným odnožím se nicméně dostává podpory řádu, který díky svým diplomatickým kontaktům může rychle reagovat na nastalé situace. „Výhodou tohoto systému je, že jednotlivé lokální organizace, jako je třeba v České republice Maltézská pomoc, o. p. s., mohou respektovat místní specifika. Jsou jakousi rukou řádu. Je-li však nutné náhle napnout společné síly třeba na oblast zasaženou přírodní katastrofou, hodí se nám mezinárodní charakter řádu. Obvykle dokážeme reagovat jako jedni z prvních. Diplomatický statut některých členů řádu usnadňuje jednání a formality,“ říká špitálnice Ursula Czerninová. Řád sám mnoho aktivit přímo neorganizuje. Výjimku tvoří mezinárodní Řádová

�

Děti, lidé s postižením a senioři, to jsou hlavní cílové skupiny, kterým řád v České republice pomáhá. Vedle stálých zaměstnanců má stovky dobrovolníků.


13

Téma: Neziskový sektor a lidé s postižením Ředitel Maltézské pomoci Jiří Juda mezi těmi, komu tato obecně prospěšná společnost pomáhá.

do Lurd. Každoročně se díky rytířům � pouť u toho jihofrancouzského poutního místa

setká na počátku května až sedm tisíc lidí z celého světa. Řada z nich má těžké postižení, ale právě pro ně je připraven potřebný servis. I z České republiky odlétlo jedno speciálně najaté letadlo. Přihlásit se může každý, kdo stojí o společný duchovní zážitek. Pro příští rok si poznamenejte do kalendáře přelom dubna a května a v předstihu se přihlaste na stránkách www.lurdy.eu. Cena činí čtrnáct tisíc korun, přičemž zahrnuje dopravu, ubytování a stravu. Připraveni jsou i lidé poskytující osobní asistenci. O něco menší mezinárodní projekt, než představuje pouť do Lurd, je pak letní tábor pro děti Summer Camp, do něhož se zapojuje až pět set lidí a koná se pokaždé v jiné zemi.

Pomoc bez rozdílů Přestože v minulosti maltézští rytíři vybojovali hodně bitev, dnes je jejich poslání mírotvorné. Tvrdí to i Ursula Czerninová. „Chceme pomáhat, sjednocovat a akceptovat bez rozdílu. Zajímá nás jen to, že nás nějaký člověk potřebuje, podstatné jsou naše skutky. Nevyhrocujeme beztak rozjitřené konflikty.“ Hezkým dokladem jejích slov je příklad řádové nemocnice Svaté rodiny v Betlémě, kde funguje porodnice, kterou prošly tisíce muslimských žen a dětí z Palestiny. „Ani v Izraeli, ani v Libanonu, kde působíme, se nesetkáváme s projevy nevraživosti. V našich řadách pracuje hodně muslimek, kterým nevadí ani nošení našeho řádového kříže na stejnokroji,“ líčí téměř idylicky Ursula Czerninová. Mimochodem – pokud jde o uniformy, tak jejich nošení se liší stát od státu, ale ke svému znaku se lidé pracující pro maltézský řád hrdě hlásí. Je natolik známý a populární, že se také často setkávají s jeho zneužíváním. Ursula Czerninová si přitom uvědomuje kouzlo symbolů a rytířství. „Naše symboly, tradice a rytířství jedny provokují, druhé naopak přitahují. Pro mladé lidi jsou důležité vzory a ideály – a ty my máme. Každý kluk by přece chtěl být rytířem, který chrání slabé. Jen k tomu už dnes nepoužíváme meč. Stále ale představujeme tu ušlechtilou stránku rytířství. A i tady, v České republice, kde převládá k takovým hodnotám spíš skepse, potkávám lidi, kteří se nechají oslovit. Řekla bych, že se situace zlepšuje,“ uzavírá členka řádu Ursula Czerninová.

Tematika seniorů Její slova potvrzuje i ředitel Maltézské pomoci Jiří Juda. „Začínáme být známí. Tam, kde působíme, nás mají rádi a nesetkáváme se s negativními reakcemi.“ Naopak velmi pozitivní reakce prý byly na nedávné interview jeho kolegyně Dity Rudolfové pro internetovou televizi DVTV. Hned po odvysílání se začaly hlásit desítky dobrovolníků, které zaujala tematika péče o seniory. Péče o tuto skupinu patří k hlavním náplním Maltézské pomoci v České republice. Již několik let funguje dobrovolnický projekt adopce

14

Johanité, jak se také maltézským rytířům říká, patří pod katolickou církev. Zároveň ale mají velmi specifické postavení.

Ursula Czerninová je špitálnicí, což v řádu odpovídá postu ministryně.

seniorů. „V téhle zemi přibývá lidí důchodového věku geometrickou řadou. Hrozí, že za deset let bude řada z nich bez potřebné péče. My bohužel nemáme licenci na zdravotnické služby, ale naši vyškolení asistenti pomáhají, jak jen to jde. Docházejí rovněž do rodin umírajících lidí. Oni i jejich blízcí potřebují naši podporu,“ vysvětluje Jiří Juda.

Tradice a rozvoj „Nejsme ve stejné situaci jako naši kolegové v Německu, kde provozují snad třetinu tamních nemocnic, jezdí tam maltézské sanitky atd.,“ vysvětluje Jiří Juda, který se stal ředitelem Maltézské pomoci v roce 2009. „Jejich ekonomické zázemí je úplně o něčem jiném. Naše organizace začínala v roce 2002 prakticky od nuly. Řád kvůli komunismu přišel o skoro veškerý majetek, jeho činnost byla utlumena na absolutní minimum. Vše

se rozjíždělo pomalu, museli jsme dostávat peníze ze zahraničí.“ Podle svých slov se na stará kolena rozhodl opustit byznys a začal se realizovat skrze pomoc druhým lidem. To, že měl náhodou před čtyřiceti lety svatbu v řádovém kostele Panny Marie pod řetězem, považuje snad za řízení osudu. Dnes má kancelář v sídle řádu poblíž Maltézského náměstí nedaleko Karlova mostu. Stěny místnosti jsou z 12. století. „Tradice na vás tady doslova dýchá,“ přejede hrdě rukou po starém zdivu. „Ale nesmím si tu zatlouci ani skobičku na obrázek,“ dodává s úsměvem. Obecně prospěšná společnost zřízená Řádem maltézských rytířů dnes působí na třinácti místech České republiky. Pomáhá seniorům, dětem, lidem se zdravotním postižením, obětem katastrof, odsouzeným a bezdomovcům. Poskytuje osobní asistenci, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a terénní služby lidem bez domova. Zároveň podporuje pěstounskou péči nebo dopravu dětí s postižením na Mělnicku. Z původních devíti zaměstnanců je dnes sto čtyřicet (z drtivé většiny v přímé péči), a k tomu se zapojuje přes pět set dobrovolníků. Během pětiletého působení Jiřího Judy se rozpočet vynaložený na poskytování služeb ztrojnásobil.

Kultivace společnosti Zdrojem financování jsou především státní, krajské a obecní dotace, ale také příspěvky



SLOUPEK Lii Vašíčkové

Bohatství státu Počty seniorů se zvyšují a s nimi i potřeba nezbytné péče. Maltézská pomoc si to uvědomuje.

od nadací, sponzorů a dárců. Něco přinesou i vlastní výnosy, protože za některé služby klienti částečně platí. Téměř žádné peníze neplynou z operačních fondů Evropské unie. Část výnosů z církevních restitucí by se měla v budoucnu stát užitečným zdrojem pro další rozvoj služeb. „Chtěl jsem naši organizaci dostat mezi deset největších poskytovatelů osobní asistence v zemi. To se nám už podařilo. Příští metou je pozice mezi prvními pěti. V některých regionech se nám to už podařilo, například v Brně jsme dokonce druzí!“ říká s neskrývanou radostí Jiří Juda a dodává: „Troufnu si tvrdit, že začínáme být známí. A protože ty věci děláme poctivě, transparentně a s hrdostí k téměř tisícileté tradici, lidé to začínají oceňovat. Snad i trochu kultivujeme tuhle společnost. V sociálních službách totiž bohužel existuje řada organizací, pro které jsou klienti jen záminkou k čerpání dotačních peněz. Takže když my někomu opravdu pomůžeme, věříme, že to v lidech zanechá něco dobrého. Situace se mění k lepšímu.“ Ředitel Maltézské pomoci přitom oceňuje zpřísněné kontroly proti nepoctivcům. Jedním dechem ale přidává kritiku převedení financování sociálních služeb na kraje. Podle jeho názoru to velmi zkomplikovalo život organizacím, které působí celoplošně. Každý kraj totiž používá jinou metodiku žádostí a výkazů. Proti


dřívější univerzální agendě je nyní nutné znát čtrnáct různých!

Čechy nejsou Morava Zatímco finance a předpisy Jiřího Judu někdy zlobí, radost mu dělají jeho zaměstnanci a stále přibývající dobrovolníci. „Pomáhat je řehole, to se nedá dělat pro peníze. To víte, že i v téhle oblasti narazíte na problematické lidi, dokonce bych řekl, že se jich k nám hlásí větší podíl, než je společenský průměr, ale o to větší pozornost musíme věnovat výběru.“ Pozoruhodný je postřeh Jiřího Judy o sociálním původu dobrovolníků přicházejících do Maltézské pomoci. Ten se totiž podle jeho slov liší v Čechách a na Moravě. „Na Moravě to bývají katolická děvčata ve věku okolo sedmnácti let. V jejich silně věřících komunitách to patří k dobrému vychování. Naopak v Čechách je typický dobrovolník člověk spíš ve středním věku, který pracuje a bere dobrovolnictví jako odreagování. I když jsou mezi nimi i mladí studenti a důchodci – od šestnácti do osmdesáti let. Muži a ženy jsou přitom zastoupeni víceméně rovným poměrem. Každopádně jsou to úžasní lidé,“ uzavírá ředitel obecně prospěšné společnosti Maltézská pomoc Jiří Juda.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

Lidé se odedávna sdružují. Důvodem je společná profese, zájmy, víra, umělecký směr, politický názor, protest, fanklub, cokoliv, co vás napadne. Každé sdružení či skupina má jeden hlavní zájem, který všichni účastníci dobře znají, o kterém rádi hovoří, vyměňují si zkušenosti, hledají nové informace a svým příkladem získávají nové zájemce o stejnou činnost. Včelaři, chovatelé psů, folklorní tanečníci, numismatici… Takto bych mohla vyjmenovávat hodně dlouho. Zde platí přísloví, že sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená bolest je poloviční bolest. Lidé je ve společenství sdílejí s ostatními. Nezisková organizace je také takové společenství lidí, které má jeden zájem, jednu metu, i když třeba s řadou dílčích cílů. V problematice lidí s disabilitou má neziskový sektor naprosto nezastupitelnou úlohu. Lidé s určitou situací ji mají kde sdílet, vidí, že v tom nejsou sami, že i jiní řeší podobné problémy, a hlavně vidí, jak je řeší, že řešení je možné. Společenství druhých jim pomáhá dodat sebedůvěru, ale také faktickou pomoc v konkrétní situaci. Kdo by měl situaci znát lépe než ti, kteří ji také každodenně prožívají? Sama jsem členem a pracuji na část úvazku v jedné neziskové organizaci. Kolikrát již klienti a jejich rodiny pomohli mým čerstvým pacientům a jejich rodinám, kteří v nové situaci měli pocit, že se jim zhroutil svět, že to nikdo nemůže mít horší, že z této mizérie nevede žádná cesta. A najednou se setkají s někým, kdo tuto zkušenost prožíval před pěti deseti lety, hovoří o stejných pocitech, které oni prožívají dnes, a ukazuje jim, že život jde dál a jak konkrétně oni šli dále. Co museli udělat, jaké úpravy bytu, pomůcky, na co si dát pozor, jak na úřadech, kam na další rehabilitaci, kam je možné jet na dovolenou, jaké a kde je možné dělat sporty... A samozřejmě nezisková organizace pomáhá svým členům, kvůli tomu vznikla, nabízí jim různé služby, aktivity, a tak pomáhá udržovat funkční tělo i ducha, dobíjet baterky všem, kteří to potřebují a kdy to potřebují. Pomáhá zlepšovat kvalitu života každého ze svých členů. Neziskový sektor je velké bohatství každého státu; jeho rozvojem ve všech oblastech přinášíme lidské, duševní i materiální bohatství celé společnosti a všem lidem, kteří v naší zemi žijí.  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry. www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

15

Umělci Konta Bariéry ■ Pražský grafik tvoří pro nevidomé. ■ Spolu s kolegy je průkopníkem reliéfní ilustrace. ■ Nevidomí si mohou osahat architekturu i slavná umělecká díla.

info Kdo je David Linek (*1973) Český grafik, malíř a tvůrce reliéfních grafik a ilustrací pro nevidomé Narozen ve slovenském Ružomberoku, vyrůstal v Praze, kde studoval na základní umělecké škole pod vedením legendárního Jindřicha Vávry. V roce 1994 získává práci v Knihovně a tiskárně pro nevidomé, kde se poprvé seznamuje s tvorbou hmatových ilustrací a knih. Roku 2008 spoluzakládá občanské sdružení Vide Manibus, kde se s kolegy věnuje vytváření publikací pro nevidomé. Zatím posledním dílem je výpravná publikace Pohádkovým Českým rájem, kterou sdružení vydalo s finanční podporou nadace Jičín – město pohádky.

David Linek:

Jeho práce vystavila s podporou Konta Bariéry Galerie U Prstenu. Žije a tvoří v Praze.

Reliéfy pro nevidomé jsou nevyčerpatelné téma

kterým nešel pod nos. On tu naopak měl možnost ovlivnit mladou mysl a vychovávat další rebely, kteří se na svět nechtěli dívat černobíle. Osnovy neuznával a školní inspektoři se k nám báli chodit. Byla to vlastně taková oáza v poušti nechutného normalizačního školství. Pak přišlo období, kdy jsem se hodně věnoval kresbě, malbě a grafikám, než jsem nastoupil na civilní službu do KTN (Knihovna a tiskárna pro nevidomé). Poznal jsem tu úplně nový svět, který mne začal přitahovat, později jsem tu byl i zaměstnán. Z výtvarného pohledu se mi tím otevřela další životní kapitola a posedlost, která mě definuje dodnes: reliéfní grafika pro nevidomé.

Text: Štěpán Beneš Foto: Lenka Laňková

Vyrůstal jste na pražském Jižáku, v sídlištním mikrosvětě, který inspiroval nejednoho umělce. Otiskly se paneláky Jižního Města i do vás podobně jako třeba do Děsíru nebo skupiny PSH? Myslím, že až takovým způsobem ne. Zážitek to byl, pravda, místy nezapomenutelný (směje se). Přistěhovali jsme se, když mi bylo pět let. Všude staveniště, opilí dělníci a hořící barely. Doslova měsíční krajina. Byl to trochu svět jako z válečného filmu a vyrůstat zde zanechalo v člověku stopu. Já jsem byl ale v té době tak trochu rozdvojený; doma jsem vnímal svět sídlištních partiček bloumajících šedým panelovým bludištěm, ve škole ke mně zase promlouvala kultura a umění, protože jsem měl kliku na výborného učitele. Víc lidí, se kterými jsem si měl co říci, přece jen nakonec bylo okolo školy. Kdo vás tedy přivedl k umění? Měl jsem docela štěstí. Na základní umělecké škole jsem se dostal k Jindřichu Vávrovi. Byl to pedagog s kvalitami vysokoškolského profesora, který mně i mým spolužákům ukázal, jak vnímat umění a jak svět pozorovat bystrým okem. Bylo to úsměvně paradoxní, protože ho na naši školu uklidili komunisté,

16

Vytvořit předlohu pro reliéfní tisk je složitější, než se může zdát. Umělec musí objekt perfektně poznat do nejmenšího detailu.

Reliéfní obrazy jsou dost netradiční technika – stejně jako to, že vidoucí člověk vytváří obrazy a ilustrace pro nevidomé. Nabízí se otázka: proč? Od začátku mě fascinovalo, jaké obzory se tím otevírají lidem ochuzeným o zrak. Představte si, že vám celý život někdo vypráví o tom, jak vypadá nějaká věc a vy si ji zkoušíte představit. Když si ale prostřednictvím reliéfu můžete osahat tvar, je to něco zcela jiného. Nový rozměr, nový vjem. Okamžitě mě to pohltilo. Je to dnes přibližně dvacet let, co se tomu věnuji, za řeč stojí zhruba posledních dvanáct patnáct let, kdy myslím, že jsme spolu s kolegou Jakubem Honetschlagerem vytvářeli opravdu zajímavé věci.


ča s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í David Linek patří se svými kolegy mezi průkopníky v oboru reliéfní grafiky. Za poslední dvě dekády už ilustrovali pestrou škálu publikací.

Kde všude se můžeme s vaší prací potkat? Většinou jde o speciální knihy nebo kalendáře, z 90 procent o produkci KTN. Dá to docela dost práce, knihy děláme tak zhruba tři do roka. Jsou i docela drahé. Zatímco běžně vás knížka vyjde na 200 nebo 300 korun, převedená do Braillova písma spolu s několika málo reliéfními ilustracemi to může být i desetkrát tolik. A to je ještě spodní hranice. Náklady by se daly snížit, kdybychom byli schopní vydat tisíce kusů od jednoho titulu, ale taková poptávka je v našich podmínkách nereálná.

Na výstavě byly k vidění opravdu zajímavé kousky, včetně tohoto klasického automobilu.

Důležité je vědět o objektu, který reliéfem ztvárňujeme, co nejvíce. Jak si takovou práci můžeme představit? Jde v zásadě o vytvoření prostorového obrazu toho, co má být z vizuálního světa ztvárněno. Skrývá se za tím docela složitý proces. Protože nám chyběly zkušenosti, museli jsme já i kolega nejdříve pracovat na tom, jak takové věci vlastně vytvářet. Experimentovali jsme s různými materiály, až jsme se nakonec dostali k papíru. I ten je ale nutné zpracovat tak, aby byl co nejpevnější. Sám podklad pro reliéf také není jednoduché připravit. Nejdřív musíte dokonale poznat to, co se snažíte zobrazit. Jak to vypadá v prostoru, kde je jaký detail a podobně. Dá se říci, že kvalita matrice je přímo úměrná kvalitě a počtu výsledných tisků.


Zní to, že jste v oboru průkopníky… Dalo by se to říci i tak. V Česku jsem nic podobného neviděl a v zahraničí jen několik prací. Teď nedávno mi sdělil kolega Matěj Holý, že ve Vatikánu viděl malbu od Caravaggia převedenou do reliéfu. Je zajímavé sledovat, jak k tomu přistupují jiní, jakou cestou se vydávají. Je to dobrá reflexe. I takové dílo velkého mistra se dá zobrazit v reliéfu? To mi zní až neskutečně. Ano. Nikdy samozřejmě stoprocentně nenapodobíte originál, to nejde, je to prostě jiné médium. Když dílo převádíme do reliéfu, vlastně jako bychom je znovu malovali, přetvářeli – a to je problém. Musíme si hlídat hranice, abychom dojem z něj neposunuli někam jinam a pokud možno zůstala specifikace díla zachována. Zobrazit jde ale leccos, třeba my jsme toho udělali už opravdu hodně. Faunu, flóru, heraldiku, vesmír, notopis, architekturu, malby českých umělců atd. Na architekturu jsme zvlášť pyšní, daří se nám ji vytvářet v bezkonkurenčním detailu. Teď třeba na jedné takové budově pracuji. Pár dní si o ní intenzivně zjišťuji všechno možné, fotím, hledám materiály, a až pak se pouštím do reliéfu. Důležité je vědět o objektu, který reliéfem ztvárňujeme, co nejvíce. Nejen fyzické proporce, ale i historii a skoro i genius loci toho místa.

Vyplatí se to tedy? To je dobrá otázka. Naši němečtí sousedé, co jsem se doslechl, dostávají na vytváření podobných věcí státní dotace i citelnou podporu; o takových podmínkách se českým výtvarníkům může jen zdát. Nejednou jsem měl sto chutí s tím praštit. Vydržel jsem, protože mě to stále fascinuje a opravdu hodně baví. Reliéf pro nevidomé je nevyčerpatelné téma, pořád je co objevovat. Mám navíc na naši práci mnoho nadšených ohlasů. Za všechny bych zavzpomínal na jednoho staršího muže, který byl až dojatý, když si na našem reliéfu osahal, jak vypadá Týnský chrám. Chodil okolo něj celý život, ale znal jej jen z popisu. Najednou ho „viděl“ – a radost z poznání, kterou projevoval, byla úchvatná. V únoru jste měl výstavu reliéfní grafiky v Galerii U Prstenu v Praze. Měla také takový úspěch? Myslím, že ano! Byl jsem opravdu překvapen. Několikrát jsem se tam byl podívat a vždy tam bylo docela dost lidí a ohlasy byly vesměs pozitivní. Jsem tomu rád už proto, že výstavu nebylo jednoduché uskutečnit. Reliéfní ilustrace jsme například museli zpevnit tak, aby se hmatové exponáty nepropadaly a na stěnách nehýbaly. O vytvarované reliéfy, které jsou původně určeny jako stránky do knih, by se návštěvníci jen těžko mohli opřít. Byla to zkrátka kontaktní výstava, a tak instalace byla náročnější než u výstav klasických. Rád bych proto poděkoval paní galeristce Marii Holé za poskytnutí prostoru i kolegovi a sochaři z Vide Manibus Matěji Holému za pomoc s instalací, Simoně Vampolové za výraznou pomoc při přípravě, a samozřejmě Kontu Bariéry, že výstavu finančně podpořilo. Bez této pomoci bychom ji těžko mohli uskutečnit. Teď už přemýšlím, zda bychom ji pro velký úspěch nezopakovali. No, uvidíme…  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

Konto Bariéry

pořádalo v prosinci 12. aukční salon výtvarníků. Doprodej všech nevydražených uměleckých děl najdete tradičně na www.kontobariery.cz.

17

příběh Konta bariéry ■ Pád ze skály odkázal Jana Valentu na plicní ventilátor. ■ Díky speciálnímu programu může pobývat doma. ■ Na stabilní péči lze budovat budoucnost.

Honza zůstal po svém úraze upoutaný na lůžko. Počítač, pomocník ve spojení se světem, ovládá pomocí speciální myši.

Doktorem

z nemocničního lůžka N Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

a své dětství vzpomíná dnes osmadvacetiletý Jan Valenta velmi rád. Přestože je rodilý Pražák, jak sám sebe nazývá, strávil se sestrou snad každé prázdniny i víkend mimo velkoměsto u prarodičů na venkově. Pobyt v přírodě ovlivnil i výběr studia. Po čtyřletém gymnáziu studoval rok biologii na Fakultě přírodních věd Univerzity Karlovy. V té době však pracoval jako asistent na veterinární klinice, a právě tahle práce jej naplňovala mnohem víc. Rozhodl se proto přestoupit na Veterinární a farmaceutickou univerzitu do Brna a dalších šest let označuje za nejlepší ve svém životě. Před poslední státní zkouškou se ale jeho cesta stočila zcela jiným směrem. Kam a jak se po ní dnes jde, nám vyprávěl spolu s maminkou Janou Valentovou.

Zrádný písek „Co začalo v 18 letech jako koníček, přerostlo postupně v hlavní životní náplň. V horách

18

Exkluzivitou liberecké spinálky je parádní výhled na Ještěd přímo z postele.

a na skalách jsem trávil většinu volného času. Koneckonců stačilo nasednout v Brně, kde jsem studoval, do auta, a během pár hodin jsme šlapali do kopce v Tatrách nebo Alpách. Zranil jsem se ale v Čechách – při lezení po pískovcových skalách v Českém ráji. Obecně platí, že na písku je lepší nepadat, jelikož jištění není tak bytelné jako na jiných typech skály. Spadl jsem poměrně nízko od nástupu, jisticí smyčky se však při nárazu vytrhly ze

skály, a tak jsem se zřítil až na zem. Největší smůlu jsem měl při dopadu. Kromě přerušení míchy jsem si nezpůsobil snad ani modřinu,“ vypráví o osudném dni Honza. Po úrazu byl převezen do liberecké nemocnice, kde nejprve strávil několik měsíců na ARO a poté téměř rok na spinální jednotce. „Ve skutečnosti si z těch prvních týdnů a vůbec z pobytu v nemocnici příliš nevybavuji. Tyto časy stejně jako nemocniční strava nebyly nijak pestré. Exkluzivitou liberecké spinálky je parádní výhled na Ještěd přímo z postele. Rozsah rehabilitací byl široký, avšak víra ve zlepšení je dostatečnou hnací silou zvládat cokoli. Bohužel právě tato síla se postupem času logicky vyčerpává. Nebudu se ani snažit vysvětlovat něco, nač slova stejně nestačí,“ pokračuje Honza. Dnes je odkázaný na celodenní péči proškolené zdravotní sestry a s dýcháním mu pomáhá plicní ventilátor. Mluví se mu kvůli tracheotomii špatně, kromě pohybů hlavou jej tělo neposlouchá. K psaní na počítači se snaží využívat software pro rozpoznávání hlasu, který má však k dokonalosti daleko.



SLOUPEK Daniely Filipiové

Ve všední dny se po nezbytnou dobu o Honzu starají sestry z agentury domácí péče. Jedinou další variantou je ovládání spe ciální myši pomocí úst a hledání jednotlivých písmenek na virtuální klávesnici. Ještě v liberecké nemocnici Honza zvládl dokončit studium. Zkoušku složil před svolanou státnicovou komisí přímo ze svého lůžka. „Považuji to za velké štěstí, protože lékařský titul je jedna z mála věcí, o které nelze přijít. Přestože jsem měl velmi konkrétní plány, jak s ním naložit, najdu si nejspíš v oboru jiné uplatnění,“ přibližuje své plány mladý lékař.

Přesun domů Jakkoli je vylíčená situace obtížná, díky podpoře, kam patří hlavně program DUPV (domácí umělé plicní ventilace) ministerstva zdravotnictví, může dnes Honza být v domácím prostředí. Úprava řadového domu ze 40. let minulého století, kde Valentovi bydlí, ale nepatřila mezi jednoduché úkoly. „Dům má tři patra, ale malou podlahovou plochu v každém z nich, a navíc z ní ještě ukrajuje rozměrné schodiště. Právě na to jsme v minulosti nejvíce žehrali, nakonec jsme za ně ale byli rádi, protože umožnilo instalaci schodišťové plošiny, a Honza tak může obývat první patro. V jedné místnosti bydlí on sám, další je pro sestru z agentury domácí péče, která se o něj v průběhu dne stará. Důležité pro nás bylo, aby měl soukromí,“ líčí průběh úprav Jana Valentová. Kromě plošiny do patra je další před vstupními dveřmi, v domě bylo potřeba rozšířit dveře, upravit koupelnu i elektroinstalaci a místnost, kterou Honza obývá, musela být dovybavena klimatizací. Ani zdaleka to není vyčerpávající seznam úprav. „Důležité bylo hlavně sestavení externího alarmu k plicnímu ventilátoru, který v případě poruchy rozezní po celém domě nepříjemně ječivý zvuk upozorňující na nutnost zasáhnout,“ vypráví dále Jana Valentová. „Oba jsme s manželem stavební inženýři, úpravy jsme proto naplánovali sami. S realizací pomohly specializované firmy, část práce jsme dělali my. Pomáhalo nám to mimo jiné odvádět myšlenky příjemnějším směrem,“ dodává. S financováním úprav pomohly státní příspěvky určené na podobné věci, se vstřícností se Valentovi setkali i na úřadu práce a při vyřizování žádosti o invalidní důchod. „Po devíti měsících, kdy je Honza doma, se nám už podařilo zaběhnout systém péče, která funguje. Ve všední dny se po nezbytnou dobu o Honzu starají sestry z agentury domácí péče, můžeme tedy s manželem v klidu chodit do práce s vědomím, že o syna je postaráno. Po zbytek dne se staráme jako rodina a s pomocí kamarádů,“ přibližuje nelehký režim Jana Valentová.

hovací postele, která se do jiných příspěvků nevešla a dnes výrazně usnadňuje péči. Zatížením pro už tak zatíženou rodinu je předimenzovaná byrokracie, konkrétně systém úhrad zdravotnického materiálu a léků. „Vždy jednou za čtvrt roku je zapotřebí opětovně žádat zdravotní pojišťovnu o poskytnutí potřebných pomůcek a prakticky pokaždé dojde k tomu, že některé položky nejsou pojišťovnou schváleny. Musíme zdůvodňovat, podávat odvolání, čekat na vyřešení a případně se smířit s dalšími náklady na účet rodiny. Tímto stavem jsme poněkud překvapeni, protože součástí žádosti o DUPV byl i podrobný a pojišťovnou akceptovaný rozpis nutných léků a zdravotnického materiálu, který je v péči o Honzu nezbytný. Podobné administrativními úkony nás dosti vyčerpávají a ubírají část sil tak potřebných k péči o syna. Zde vidíme jeden z námětů pro další zlepšování jinak vynikající myšlenky o domácí péči,“ říká Jana Valentová. Zbývá doslova nadechnout se k budoucnosti. V té nejbližší by rodina ráda pořídila hlavně záložní plicní ventilátor, standard v ostatních evropských zemích. Jan je naštěstí schopen chvíli dýchat sám – náhradním způsobem pomocí krčních svalů. Při delším výpadku jej ale nemine převoz na ARO. Honza podle svých slov zatím žije hlavně přítomností. „Energie mám až příliš, zatím je však nedostatek příležitostí ji uvolnit,“ říká. Snad jich začne přibývat.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

Dobrovolnictví je fenomén Neziskový sektor se stal nedílnou součástí systému pečujícího o osoby s jakýmkoliv handicapem nebo specifickými problémy. Na začátku devadesátých let byl doslova boom neziskovek. Bohužel ne vždy bylo zakládání organizací tohoto typu vedeno dobrými úmysly. Sociální služby byly byznysem v tom negativním slova smyslu. Takzvaní poskytovatelé služeb si z peněz pořizovali luxusní vozy, a dokonce i dovolené. Lidé totiž mnohdy přispívali, aniž se zajímali, jak je s jejich penězi nakládáno. Tato praxe je již ale za námi. Dnes lidé chtějí přesně vědět, komu a na co přispívají. A to je dobře. Vím o podnikatelích, kteří naplňují heslo noblesse oblige tak, že si vyberou konkrétního člověka a zaplatí mu, co potřebuje. Speciální lůžko, přispějí na nákup vozu atp. Přesně vědí, jak jsou jejich peníze využity. Nutno však říci, že mnohým neziskovým organizacím žádost dárce o vyúčtování poskytnutých financí není po vůli. Před pár lety jsem se dokonce setkala s tím, že představitel jedné z nejvýznamnějších nebo spíše nejznámějších organizací u nás byl velmi pohoršen žádostí ministerstva zdravotnictví, které poskytovalo grant na služby, o jeho vyúčtování. Žádostí byl doslova pobouřen. Nabízí se tak otázka, zda tato organizace, poskytující služby potřebným, opravdu se svěřenými penězi nakládá tak, jak je žádoucí, tedy ve prospěch klientů. Neziskové organizace bezesporu hrají důležitou a významnou roli nejen v oblasti sociálních služeb. Mají totiž ke svým klientům blíže než stát. Znají přesné potřeby konkrétního člověka. Myslím, že by bylo dobré, aby si každý z nás našel tu „svou“ organizaci, toho „svého“ klienta, a pomohl, jak se dá. Nemusí vždy jít o finanční pomoc. Dobrovolnictví je úžasný fenomén, který ale bohužel u nás má stále co dohánět. Přitom jde o pomoc, která ve svém důsledku pomáhá oběma stranám.  Autorka je senátorka.

Směle k životu Rodina nešetří slovy díků všem, kteří finančně i psychicky pomohli s nelehkým úkolem dostat Honzu do domácí péče. Není jich málo. Pomohlo také Konto Bariéry – například s pořízením speciální elektrické polo-


O budoucnosti přemýšlí mladý doktor zatím opatrně. Doufá, že příležitostí bude přibývat.

www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

19

Vzdělávání zaměstnanců s postižením ■ Společnost Tecum nabízí služby masérů se zrakovým postižením. ■ Zákazníky z řad firem láká na možnost náhradního plnění. ■ Preferuje konkurenceschopnou kvalitu před zdůrazňováním charity pro postižené.

Kvalita je důležitější než Základním cílem je klient spokojený s profesionálně odvedenou službou maséra.

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

P

rosadit se v podnikání není samo o sobě snadné. Musíte na vcelku nasyceném trhu sehnat zakázky a udržet si je. To znamená nabídnout za přijatelnou cenu dostatečně kvalitní služby. Představte si ale, že se k tomu všemu rozhodnete zaměstnávat lidi znevýhodněné na trhu práce. Tedy třeba s nějakým postižením. Dnes dvaatřicetiletý Martin Štěpánek se do něčeho takového před šesti lety pustil. Založil s kamarádem Janem Ziklem společnost Tecum a nabízí především masérské služby. Tři čtvrtiny z jeho více než dvaceti zaměstnanců jsou přitom lidé s postižením zraku. Zbylé zaměstnance tvoří převážně lidé s tělesným a jiným postižením.

Počáteční náhoda Oba zakladatelé mají se zrakovou vadou osobní zkušenost, i když nejsou nevidomí. K založení firmy je vedlo obtížné uplatnění jejich kamarádů a spolužáků na trhu práce. Na počátku celé myšlenky však sehrála roli i náhoda. Martin Štěpánek, dvojnásobný účastník paralympijských her v plavání, vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu. Tam se s masérstvím poprvé potkal

20

Neděláme si iluze, že si nás klienti vybírají kvůli charitě. Očekávají především kvalitu. v rámci jednoho kurzu. Bral to však jen jako občasnou brigádu. Zároveň se seznámil s dívkou, která psala diplomovou práci na téma pracovního uplatnění lidí se zrakovým postižením. Působila jako osobní asistentka. Tato kombinace Martina Štěpánka inspirovala, jak pomoci svým známým najít zaměstnání. Sice se mu trochu protiví klišé o tom, že lidé se zrakovým postižením mohou dělat jen učitele hudby a maséry, ale nakonec se rozhodl právě v masérství podnikat. Měl s ním přece jen už nějaké zkušenosti. Oslovil kamaráda právníka a začali. Kamarád Jan Zikl se staral o administrativu, Martin Štěpánek o samo masírování. První rok věnovali hledání klientely. Až pak mohli přijmout prvního zaměstnance. „Snažíme se

nabízet nadstandardní péči, a proto při výběru zaměstnanců preferujeme kvalitu. Ano, chceme zaměstnávat lidi s poruchou zraku, ale nechceme, aby byl jejich kvalifikací handicap, nýbrž skutečné dovednosti,“ vysvětluje se zaujetím duchovní otec společnosti s ručením omezeným Tecum. V minulosti se prý s některými zaměstnanci museli i rozloučit, protože nedokázali dodržet určitá pravidla. „Máme pochopení pro specifika plynoucí ze zrakového postižení. Například pro návštěvy lékařů. Ale očekáváme zodpovědný přístup a vstřícnost. Zaměstnance si tedy poměrně dlouho vybíráme. Nezáleží nám přitom ani tolik na teoretických znalostech, ty se dají rozvíjet řadou kurzů, jako na citu pro věc. Zkrátka jde nám především o kvalitu.“ Firma Tecum nabízí kromě masáží také práce v oblasti administrativy a informačních technologií, pořádá odborné přednášky, dělá kurzy kondičního plavání a úklidové služby. Do těchto aktivit jsou zapojeni i lidé bez postižení nebo s jiným než zrakovým postižením. Tvoří však jen přibližně čtvrtinu zaměstnanců. Podstatným momentem v podnikání celé společnosti je fakt, že své služby nabízí i jako náhradní plnění pro ostatní firmy. Jakožto subjekt s více než polovinou zaměstnanců s postižením si to může dovolit. „Už si přesně nevzpomínám, kdo mě na tuhle myšlenku přivedl,“ marně loví v paměti Martin Štěpánek. „Každopád-



Chceme zaměstnávat lidi s poruchou zraku, ale nechceme, aby byl jejich kvalifikací handicap, nýbrž skutečné dovednosti.

handicap ně se soustřeďujeme především na klientelu z řad firem, pro které je taková nabídka zajímavá. Neděláme si iluze, že si nás vybírají kvůli charitě. Očekávají především kvalitu.“

Osobní rozvoj V současnosti se už prý Tecum poměrně dobře uživí. Platy odpovídají sociálním službám, zisky se investují do rozvoje zaměstnanců a nového vybavení. Například takové polohovatelné elektrické lehátko vyjde klidně na padesát tisíc. Tecum dělá stabilně pro patnáct firem, nárazově pořádá preventivní akce přes zdravotní pojišťovny, a také poskytuje masáže individuálním zájemcům. Pro ně je k dispozici pronajatá masérna v Domově svaté Rodiny (Ulrychova 10) na pražských Petřinách. Prostory jsou zcela bezbariérové. Jinak se za klienty většinou dojíždí podle jejich požadavků, a to po celé České republice. „Osobně za velmi důležité považuji osobní rozvoj našich zaměstnanců,“ říká Martin Štěpánek a pokračuje: „Naši zaměstnanci s postižením se doslova rozvíjejí před očima. Profesně i osobnostně. Na začátku jsou často vyjukaní, bez sebevědomí, přehnaně sebekritičtí, někdy i bez předchozí pracovní zkušenosti. Společně na tom pracujeme, a pak je úžasné sledovat ten progres. Kontakt s běžnými zákazníky naše zaměstnance socializuje, přináší nové podněty. Funguje to ale i naopak. Naši zákazníci poznávají svět lidí s postižením, vidí, že pracují, a přemýšlejí o nich. Pochopitelně ne vždy se zaměstnání povede. Musíme si uvědomit, že uchazeči o práci u nás jsou někdy lidé, kteří nemají pracovní návyky a občas pokulhávají i v určitých sociálních aspektech. Pokud se nám tohle nepodaří zlepšit, musíme se rozloučit, protože zákazníci na to nejsou

Kurzy pomáhají oběma stranám

zvědaví. Dvakrát už jsme museli dát tzv. výpověď na hodinu. Neskutečně mě naopak potěší, když se ukáže, že klient si ani nevšiml zrakové vady svého maséra.“ Martin Štěpánek to nemyslí tak, že by se měl někdo za svůj handicap stydět nebo ho skrývat. Je ale potěšen, že navzdory svému postižení dokážou jeho zaměstnanci poskytovat plnohodnotné služby. „Víte, nejsme pochopitelně jediná společnost, která nabízí služby nevidomých masérů. My se ale snažíme nestrkat ten handicap do popředí. Existují společnosti, které dávají svým zaměstnancům trička s logem slepce nebo s nápisem ,nevidomý masér‘. To považuji za velmi dehonestující, takové zdůrazňování handicapu musí být i samotným zaměstnancům nepříjemné.“

Investice do lidských zdrojů Masáže, které firma Tecum nabízí formou náhradního plnění, nabízejí některé společnosti svým zaměstnancům jako benefit. Někdy službu přímo hradí, jindy poskytnou třeba jen čas a prostor. Martin Štěpánek k tomu poznamenává: „V České republice stále není velké povědomí o péči o zaměstnance. Daleko lépe to funguje na západě. U nás se většinou spíš jen z donucení napodobují vzory, které nejdou zevnitř. Zaplatit svým podřízeným masáže představuje investici do lidských zdrojů, která se vrátí v podobě lepších pracovních výkonů a menší nemocnosti. Málokdo si to však uvědomuje. Osvícenější jsou v tomto ohledu spíše malé firmy. Vždy záleží na jednotlivých konkrétních lidech, které se snažíme přesvědčit o užitečnosti spolupráce s námi.“ Potěšující zprávou přitom je, že nikdo z masérů firmy Tecum se dosud nesetkal s odmítnutím od zákazníka kvůli svému zrakovému handicapu.  Martin Štěpánek stál u zrodu společnosti Tecum. Chtěl kamarádům pomoci s pracovním uplatněním.


Aktuálně probíhající projekt s názvem Vzdělávání zaměstnanců se zdravotním postižením je dobrou příležitostí jak pro zaměstnance s handicapem, tak jejich zaměstnavatele. Těm prvním umožňuje posílit své postavení v rámci firmy a obecně na trhu práce, těm druhým zase zdarma získat kvalitnější zaměstnance. To je to hlavní, co vyplývá ze zkušeností nejen společnosti Tecum, ale dnes již také dalších desítek firem a stovek jejich zaměstnanců zapojených do projektu. Jak vlastně vypadá konkrétní projektová nabídka? Zaměstnavatelé z řad podnikatelských subjektů (vyloučeny jsou tedy například neziskovky, školská zařízení, státní a vládní instituce apod.) zapojí svého zaměstnance nebo několik zaměstnanců z řad OZP/OZZ do komplexního vzdělávacího programu. Ten nesmí mít povahu rekvalifikace, nýbrž prohlubování či rozšiřování dosavadní kvalifikace a musí sestávat minimálně ze dvou kurzů. V těch musí převažovat odborné vzdělávání s nejužší vazbou na pracovní zařazení zaměstnance, zastoupeno však může být i obecné a doplňkové vzdělávání. Hodnota vzdělávacích aktivit, která bude zaměstnavateli proplacena, činí až 52 500 Kč na jednoho zaměstnance, přičemž vzdělávaných zaměstnanců z jedné firmy může být více. Zaměstnavatelé mohou navíc zažádat i o úhradu ostatních nákladů vynaložených na vzdělávání – cestovného, stravného, ubytování a náhrady mzdy. Vzdělávání je poskytováno v režimu veřejné podpory de minimis, a zaměstnavatelé je tedy také v tomto režimu musí čerpat. Vzdělávání je v rámci projektu určeno zaměstnancům se zdravotním postižením (I., II. či III. stupeň invalidity) či zdravotním znevýhodněním, kteří mají v žádající firmě nejméně tři měsíce trvající pracovní poměr na minimálně 0,5 úvazku (HPP nebo DPČ) a jsou státními příslušníky ČR nebo zemí EU s trvalým pobytem v ČR. Důležitou podmínkou je také místo výkonu práce mimo hlavní město Prahu. Projekt Vzdělávání zaměstnanců se zdravotním postižením realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace MPSV. Je spolufinancován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. Více informací o projektu získáte na www.vzdelavani-ozp.cz a ve všední dny od 9.00 do 15.00 hodin také na infolince 778 530 720.

21

AUTO-MOTO ■ Tipem pro postižené je kombík s automatem a benzinovým turbomotorem. ■ Ani základní litrový tříválcový motor nezklame. ■ Novinka z Mladé Boleslavi je prostornější než její předchůdkyně.

Test nové Škody Fabia:

Koupit krátkou, nebo Nová Škoda Fabia je širší a uvnitř prostornější než předchůdkyně. Vozíčkáři více místa ocení.

Text: petr buček Foto: JAN ŠILPOCH

P

řed pár měsíci se v prodeji objevila nová Škoda Fabia. Malé auto z Mladé Boleslavi se opět prodává v krátkém provedení i jako praktičtější kombík. Jak se hodí lidem s postižením? Třetí generace Škody Fabia je prostornější než předchozí model, příjemně se s ní jezdí, nechybí velký kufr (hlavně pochopitelně u kombíku) a na rozdíl od své předchůdkyně má i atraktivnější tvary. Bez přehánění lze o nové fabii prohlásit, že patří k nejlepším malým vozům současné nabídky. A také k nejprostornějším. Proti předchůdkyni je novinka o devět centimetrů širší a o tři centimetry nižší. Nárůst šířky má za následek více prostoru v interiéru. Platí to pro přední i zadní sedadla, vzadu je dost místa pro kolena.

22

Širší a nižší karoserie dělá ze Škody Fabia třetí generace hezčí auto, než jakým byl donedávna prodávaný model stejného jména. Právě za svou úzkou a vysokou karoserii často sklízel kritiku.

Tip od prodejce škodovek Jakou u nové fabie zvolit karoserii, převodovku a motor? „Mým tipem pro osoby s handicapem je Škoda Fabia Combi s motorem 1,2 TSI s automatickou převodovkou DSG,“ říká Radek Pipek z pražské prodejny Auto Jarov. Do kůže handicapovaného se nemusí vžívat, sám se totiž pohybuje s pomocí vozíku. Na nové fabii oceňuje její vnitřní prostor: „V kombíku uvezete vozík, nákup i rodinu, a jedná se přitom o cenově dostupné auto,“ uvádí Radek Pipek. Jím popisovaná fabia s delší karoserií kombi, s velmi pružným motorem TSI (s turbem a výkonem 81 kW) a s automatickou převodovkou stojí 342 900 Kč. Pokud

V kombíku uvezete vozík, nákup i rodinu, a jedná se přitom o cenově dostupné auto. handicapovaný dosáhne na státní příspěvek v maximální výši 200 tisíc korun a od ceny vozu odečte DPH, na jejíž vrácení má nárok, zbývá mu doplatit jen desítky tisíc korun – v závislosti na zvolené výbavě. Redakce magazínu Můžeš otestovala postupně Škodu Fabia v obou karosářských verzích.



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Bez přehánění lze o nové fabii prohlásit, že patří k nejlepším malým vozům současné nabídky.

kombi? Kdo potřebuje větší kufr, ten by měl sáhnout po kombíku. Jeho zavazadlový prostor nabízí objem 530 litrů, což je o 25 litrů více než u předchůdce. Leckomu však přijde vhod krátká Škoda Fabia. Prostor na předních i zadních sedadlech je u obou verzí stejný, kombík je o 26 centimetrů delší. Komu se s kratším vozem lépe parkuje, bude s fabií měřící na délku téměř přesně čtyři metry spokojenější. Redakce Můžeš vyzkoušela krátkou Škodu Fabia se základním litrovým tříválcovým motorem s vyšším ze dvou nabízených výkonů (75 koní). Ani ten nezklame, jak ukázal test. Se silnější verzí tříválce 1,0 MPI stojí nová Škoda Fabia od 252 900 korun. Slabší provedení (šedesátikoňové) je v závislosti na výbavě o 15 až 18 tisíc levnější.

Chodí člověk na vozíku? Ano, ale označen!

Zavazadlový prostor kombíku uveze vozík i rodinu sbalenou na víkend.

S tříválcem za šest litrů

Nejsilnější motor v kombíku

Stačí malé škodovce litrový motor, nebo je lepší si připlatit za čtyřválec 1,2 TSI s turbem? Tuto otázku si bude klást nejeden zájemce o novinku z Mladé Boleslavi. Týdenní test Škody Fabia 1,0 MPI (55 kW / 75 koní) ukázal, že litrový motor rozhodně nezdržuje ve městě ani na okreskách. Jeho zátah přichází ke slovu už okolo 1500 otáček, díky čemuž může řidič brzy řadit vyšší rychlostní stupeň a jízda je příjemně plynulá. Škoda Fabia MPI se ve městě odmění spotřebou okolo šesti litrů benzinu na sto kilometrů. Více si žádá na dálnici (asi sedm litrů), méně na okreskách (pět litrů). Na okresních silnicích litrový motor malému vozu z Mladé Boleslavi stačí a řidiče nebrzdí. Snad jen předjíždění dlouhých kamionů je zapotřebí si dobře naplánovat. Na dálnici už je nižší výkon litrového motoru citelnější. Kdo však nespěchá a nejezdí po dálnici se železnou pravidelností, bude i v rychlostech okolo 130 km/h spokojen. Pro ty, kteří budou s fabií cestovat pravidelně na delší vzdálenosti, je lepší volbou turbobenzinová dvanáctistovka nebo turbodiesel. K litrovému motoru se třemi válci patří charakteristický zvuk, který se nemusí každému zamlouvat. Hlukem však posádku neobtěžuje. Příkladné je přesné řazení pětistupňové převodovky, podvozek je tužší, ale stále ještě na nerovnostech komfortní. Kufr kratší z nabízených fabií má objem 311 litrů.

Po krátké fabii následoval test kombíku. Za praktičtější karoserii se připlácí deset tisíc korun. Pod kapotou zkoušeného vozu byl nejsilnější a nejdražší motor z nabídky k mladoboleslavskému vozu – tříválec 1,4 TDI s výkonem 77 kW / 105 koní. Cena takové fabie začíná na částce 366 900 korun. Také tento motor zaujme svým zvukem. Má totiž docela hrubý projev. Naopak jeho největším kladem je silný zátah, který neklesá ani s přibývajícími otáčkami. Dynamika jízdy navíc u tohoto motoru není vykoupena vyšší spotřebou. Ta se nejčastěji pohybuje mezi pěti a šesti litry nafty na sto kilometrů. Pod pět litrů klesá apetit Fabie 1,4 TDI jen při pomalé jízdě po okreskách. Průměrná spotřeba se po 700 testovacích kilometrech zastavila na údaji 5,5 litru nafty na sto kilometrů. Nová Škoda Fabia nabízí široké možnosti individualizace – každý si ji tak může přizpůsobit podle svého vkusu. Volit je možné mezi odlišnými barvami střechy a karoserie, v nabídce jsou kola různých barev a pestrost se objevuje i v interiéru. Například testovaná fabia v kratší verzi dostala palubní desku částečně v bílém laku a modrá, téměř džínová sedadla. Nechybí však ani nová bezpečnostní výbava. S výjimkou základní linie Active dostává fabia například systém Front Assist. Ten monitoruje s pomocí radaru situaci před autem, a když hrozí kolize, vozidlo řidiče varuje, případně začne samo brzdit. 


Vinárník v pražské Klimentské ulici měl vždycky strach, jak se dostanu v noci domů. Dělal si starosti, jestli mám světla a helmu. Zvláště když jsme se vysekali i s Vendou, kamarádem, hned na prvním obrubníku. Dneska už nikdo nedohledá, kdo se o koho víc opíral a jestli jsem měl větší balanc já na pevných kolech nebo Venda, který šel na vachrlatých nohou. Vinárník pokřikoval, že nesmíme jít po ulici a vpravo, že by nám mohli dát dýchnout, že jsem jako kategorie cyklista. Že prý musíme svítit a jít a jet pěkně po chodníku a pomalu – pak jsme chodci a on nebude mít v ulici ostudu. Já v tom doteď nemám moc jasno, ale tuším, že když jdete po silnici, musíte mít reflexní znaky a večer svítit – ať jdete pěšmo, na kole, na vozíku nebo na kolobrndě. Rozumně vzato, čím víc barev a viditelných na silnici, tím lépe. Vždycky, když jedu na kole po rušné silnici a mám ve výšce dvou metrů nad silnicí praporek, a auta stejně houkají jako blázni, vzpomenu si na Ivana Mládka. Ten vypravoval, že jeho příbuzný zemřel na silnici, a domnívá se, že se to stalo proto, že jeho nejoblíbenější oblek byl černý svetr s bílou přerušovanou čarou na zádech. Je to o strach, to je jisté. Samostatnou kapitolou jsou pak in-linisté, bruslaři v páru, skejťáci, handbiky a další individua, ale ti se vyvražďují i na cyklostezkách. Dále se pak redukují v různých parcích a U-rampách. Na silnici jich už pak mnoho nezbývá anebo jsou fakt dobří a v nejhorším vám přeskočí haubnu. Přidávám k těmto ještě messengery na kolech. Ti se s tím také nemažou, a ještě u toho stále telefonují – ale chápu, kšeft je kšeft. Tyhle všechny bych natíral reflexní barvou od hlavy k patě, abych je alespoň někdy zahlédl, nebo by mohli mít na hlavě integrovaný maják a houkat. Osobně bych chtěl být raději někdy vůbec neviditelný – s tím krámem na sebe upozorňujeme víc než dost.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.

23

AUTO-MOTO

Anketa: Jak se líbí nová Škoda Fabia těm, kteří ji prodávají? Eva Gelnarová

Jakub Kauer

Radek Pipek

Škoda Fabia přináší široké možnosti individualizace. Mezi nejdůležitější pozitiva patří také její rozměry. Prostor pro cestující je o něco delší a širší než u předchůdkyň. Také zavazadlový prostor stojí za zmínku – hatchback nabízí 330 litrů a kombík 530 litrů. To znamená více prostoru pro pomůcky a třeba také vodicí psy. Dalším přínosem jsou bezesporu nové motorizace, které mají nižší spotřebu. Daleko přístupnější jsou automatické převodovky, které jsou pro řidiče s postižením velmi důležité. Ze strany zákazníků se setkávám s velkým zájmem o tento model a s jejich kladným hodnocením po absolvování zkušební jízdy. Z důvodu spolupráce na programu Auta bez bariér máme v našem autosalonu i vozidlo s automatickou převodovkou, aby si i handicapovaní mohli vyzkoušet, jak jim auto vyhovuje. Osobně pak tento model vnímám jako cenově dostupné, příjemně vybavené vozidlo s dostatkem prostoru a s možností dalších úprav. 

Prostor pro cestující je o něco delší a širší než dosud. Řidič a spolujezdec mají také více místa nad hlavou. Zavazadlový prostor je největší v celém segmentu. Přesto si ale Škoda Fabia díky svým kompaktním rozměrům nadále ponechává obratnost v každodenním provozu. Všechny fabie jsou standardně vybaveny šesti airbagy a systémem ESC (Electronic Stability Control), který pomáhá každému řidiči zvládat krizové situace, když se vůz dostane do smyku. Jeho součástí je i multikolizní brzda. Tento bezpečnostní prvek při nehodě aktivuje brzdový systém, aby se zabránilo následné kolizi. Front Assistant s funkcí automatického brzdění, který je standardem od výbavového stupně Ambi tion, je další strážný anděl na palubě. Sleduje, co se děje před vozidlem, a může tak upozornit na blížící se nebezpečí. Je schopen sám zabrzdit, a tím zmírnit následky nehody nebo jí případně zcela zabránit. Celkově je vozidlo bezpečnější, což dokázal zisk pěti hvězdiček v testu Euro NCAP. Další předností je nový podvozek, který je jistější a pohodlnější než u Škody Fabia druhé generace. 

Výrazně k lepšímu se změnil vzhled fabie a provozní náklady byly dále sníženy úsporou váhy vozu a sníženými spotřebami pohonných hmot motorů. Obě verze vynikají jízdními vlastnostmi a velmi snadným ovládáním. Všechny tyto vlastnosti dělají ze Škody Fabia velmi lákavou nabídku pro tělesně postižené zájemce. Při čerpání příspěvku na pořízení vozu, odpočtu slevy prodejce na průkaz ZTP, ZTP/P a odpočtu DPH je možné vůz koupit za zlomek pořizovací ceny. Příkladem může být Škoda Fabia Combi 1,2 TSI s automatickou převodovkou DSG, která stojí 342 900 korun včetně DPH. 

Unicar, Ostrava

Auto Hlaváček, Olomouc

Auto Jarov, Praha

Účastníci ankety působí u dealerů aut zapojených do projektu Auta bez bariér, který patří pod křídla Konta Bariéry. Auta bez bariér radí handicapovaným při nákupu nového vozidla.

Konto Bariéry radí při nákupu auta Přehled partnerů Auta Bez Bariér (prodejci a úpravci aut) Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí handicapovaným s výběrem vozu i s jeho úpravou, a také s vyřízením všech formalit spojených s koupí auta. Invacar – úpravce aut www.invacar.com Katovice Průmyslová 464, Katovice Tel.: 383 388 186 E-mail: [email protected] Auto Hlaváček Škoda, Kia www.hlavacek.cz Olomouc Týnecká 669/5, Olomouc Tel. 724 346 075 E-mail: [email protected] Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Praha Osiková 2, Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail: [email protected]

24

UNICAR Škoda www.unicar.cz Ostrava Vítkovická 36, Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail: [email protected] Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz PRAHA Kolbenova 809/31, Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail: [email protected] U Seřadiště 7, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail: [email protected]

Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Mitsubishi www.autobond.cz

Havířov (Toyota) Před Tratí 1/891, Havířov Tel.: 596 440 886 E-mail: [email protected]

Praha (Kia, Nissan, Mitsubishi) Kolbenova 859/15, Praha 9-Vysočany Tel.: 226 216 621 E-mail: [email protected]

AUTO INZAT Renault, Dacia www.autoinzat.cz

Plzeň (Kia, Ford) Koterovská 170, Plzeň-Slovany Tel.: 371 651 030–1 E-mail: [email protected] Karlovy Vary (Kia, Nissan, Mitsubishi) Studentská 325, Karlovy Vary-Doubí Tel.: 355 328 012 E-mail: [email protected]

API CZ – úpravce aut www.apicz.com

Vršovická 70, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail: [email protected]

Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru) Krmelínská 10–12, Ostrava-Hrabová Tel.: 599 505 401–3 E-mail: [email protected]

Slapy u Tábora Slapy 136 Tel.: 606 070 992 E-mail: [email protected]

Přípotoční 10c, Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail: [email protected]

Opava (Toyota) Ostravská 356, Opava Tel.: 553 652 093 E-mail: [email protected]

Dvůr Králové nad Labem Preslova 441, Tel.: 606 181 840 E-mail: [email protected] AMB Ford www.fordamb.cz Praha Severní 321, Ořech – Praha-západ Pražský okruh – Exit 19 Tel.: 234 234 150–1 E-mail: [email protected] Výzva pro dealery aut: Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu [email protected]. Děkujeme! Více na: www.autabezbarier.cz


Mistrovství světa v hokeji


■ Lidé s postižením fandí lednímu hokeji stejně jako zbytek národa. ■ Zdaleka ne všichni zájemci získají vstupenky na MS v Praze a Ostravě. ■ Pro nechodící milovnici hokeje bylo hlavní událostí sezony extraligové play-off.

Neskáčeme, ale fandíme všichni Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

Č

eská republika letos po jedenácti letech pořádá mistrovství světa v ledním hokeji. Stadiony, náměstími i hospodami se ponesou známá hesla oznamující fakt, že „kdo neskáče, není Čech a že fandíme všichni!“ S těmito výroky lze jistě polemizovat, něco na nich ale bude. Většina obyvatelstva opravdu alespoň na chvíli podlehne hokejové horečce. Výjimkou nejsou ani lidé na vozíku. Ti sice neskáčou, ale fandit umějí s nemenším nadšením. A jelikož jsou oba pořadatelské stadiony (pražská O2 Arena i ostravská ČEZ Aréna) bezbariérové, fandit mohou opravdu všichni, kdo chtějí. Tedy pokud měli to štěstí a sehnali vstupenky. Milovnicí hokeje a věrnou fanynkou třineckých Ocelářů je Jarka Ornstová. Zastihli jsme ji v Praze během série proti Spartě. V „kotli“ příznivců svého klubu byla ve svém živlu. Žádné speciálně vyhrazené místo stranou největšího rámusu. Pěkně uprostřed burácející masy. V doprovodu svojí rodiny takhle obráží extraligová utkání doslova po celé republice. Někde narazí na bariéry, ale jak sama říká: „Kde je ochota lidí, tam jde všechno!“ 


Jarka Ornstová je veselá žena, která utkání prožívá velmi emotivně. Je oblíbenou a známou postavou nejen mezi fanoušky, ale i u některých hráčů Třince.

25

Na cestách ■ Parky Tsavo East a Amboseli okouzlí krásnými zvířaty. ■ V Amboseli je vidět zasněžené Kilimandžáro. ■ Kdo nesmlouvá, toho místní neuznají.

Keňa?

Dovolená pro každého! Text: Martin Kopeček Foto: autor

T

ak jako každý rok, i v roce 2012 mě přepadla další cestovatelská mánie. Afrika vždycky byla můj sen! Po delším hledání vhodné destinace a nutných kompromisech společně s bratrem Honzou vyjednáváme klasický pobytový zájezd přes německou cestovku do Keni s odletem z Mnichova. Hlavním lákadlem pro nás ale nejsou bílé písečné pláže, nýbrž výlet do národních parků. Po nutném očkování a ujištění, že případnou malárii za takto krátkou dobu doléčím doma a přežiju to, se vrhám do příprav a balení. Po dalším několikerém přerovnání všech zaručeně „nutných“ věcí vyrážíme autem směr Německo. Na letišti nás mile překvapují vyhrazená parkovací místa bez poplatku pro imobilní pasažéry. Vykládám vozík, francouzské hole přidělávám gumicukem a s bágly na zádech se přesouváme letištním autobusem na odletový terminál. Nástup do letadla není žádný problém, vše stačí dopředu nahlásit a letecká společnost vše připraví včetně případné pomoci asistenta a speciálního vozíku uvnitř. Letíme, nedočkavě vyhlížím občerstvení. Hlavně ne kuře! Bylo kuře. Prosím tedy raději Africká příroda člověka pohltí a dokáže překvapit doslova na každém kroku.

26

o vegetariánskou porci a nakonec docela příjemně nasycen usínám. Ve chvíli, kdy prchám na hřbetu slona pronásledován domorodci, mě probouzí velmi pohledná letuška a já z okna vnímám africkou krajinu pod sebou. Po dosednutí a devíti hodinách letu bereme batohy a nasedáme do připraveného autobusu. Vozík letí do kufru a o holích se dostávám na sedadlo za řidičem, což se ovšem ukazuje jako ne zrovna dobrý nápad. Ano – jiný kraj, jiný mrav. Zažívám minuty hrůzy. Ulicemi Mombasy projíždíme tempem jako závodní speciál a stylem – kdo hlasitěji troubí, ten jede. Čeká nás přejezd přístavu přepravní lodí. Ve chvíli, kdy si říkám, že loď je už úplně plná, otevírá se boční brána pro pěší a další stovky lidí se hrnou naším směrem. Přecpaný školní autobus v Liberci se mi v tomto srovnání zdá ještě hodně s rezervami.

První koupání v Indickém oceánu Náš hotel leží v oblasti Diana Beach v jižní části země. Volba této lokality byla záměrná kvůli snadné dostupnosti národního parku Tsavo, nádherným plážím a vyšší bezpečnosti, než nabízejí resorty na severu. Domlouvám na recepci pokoj v přízemí a již se hrneme převléknout do plážového. Všudypřítomné opice, velké horko, tropické palmy a staleté baobaby vytvářejí skutečný pocit něčeho exotického. Jídlo je skvělé, především koloniální kuchyně a místní speciality, a tak trávíme zbytek dne střídavě na baru, v restauraci nebo v bazénu. Postupně se rozhlížíme po okolí a já si užívám zaslouženého



Tak to jsme my dva – lovci nevšedních zážitků.

Masajská kultura je plná barevných šátků, ozdobných šperků a rytmických tanců.

postátnicového odpočinku s pravidelným koupáním v Indickém oceánu. Po několika dnech, kdy nás již místní kočkodani a paviáni přestali fascinovat a okrádat o vše, co bylo v jejich dosahu, vyjednáváme na pláži třídenní safari u domorodého prodejce. Cílem jsou nakonec národní park Tsavo East a menší park Amboseli, který se rozkládá přímo na úpatí Kilimandžára. Máme trochu obavy, zda složité dohadování o ceně nevyjde vniveč a opravdu na nás bude čekat slíbené auto s průvodcem. Jak se záhy přesvědčujeme, jeho ujištění HAKUNA MATATA – nic není problém, opravdu platí. Vše se odehrálo tak nebo ještě lépe, než jsme si domluvili. Je brzy ráno a my vyzbrojeni fotoaparáty a repelenty, sadou lepení na kola a nezbytným vypalovačem červa vyhlížíme auto. Kupodivu přijíždí přesně; jedná se o malou dodávku s vyklápěcími okny a střechou pro pozorování. Postarší Keňan v koženém klobouku se nám představuje ve svahilštině a angličtině. Po několikerém pokusu o výslovnost jeho jména (či příjmení, doteď si nejsem jistý) nám se šibalským úsměvem nabízí přezdívku John, což společně se dvěma dalšími německými turisty rádi přijímáme. Po zhruba dvou hodinách pro nás šílené předjížděcí jízdy po „dálnici“ Mombasa–Nairobi vjíždíme do Tsavo East. Nádhera: hned po průjezdu branou na nás čeká stádo červených slonů. Jsme u vytržení. Potkáváme zebry, velká stáda antilop, gazel, kudu velkého a majestátní africké buvoly. Jeden je tak na 20 metrů od auta. Chci otevřít dveře, abych měl na tohoto nebezpečného tvora z velké


pětky lepší výhled. Beru za kliku. V tom ale rázně zakročuje John. Vysvětluje, že buvol sice vypadá neohrabaně, ale že to není žádná líná kráva a je docela agresivní. O sprinterské povaze tohoto zvířete jsem se mohl následně přesvědčit na vlastní oči. Blízkost a přirozenost nesčetně druhů zvířat nás nutí neustále volat stop a John nám vždy ochotně zastavuje pro klidné pozorování. Ubytováváme se v kempu na okraji parku s příznačným názvem Red Elephant. Obědváme a pozorujeme nádhernou scenérii před naší chatkou, kde se u jezírka shromažďují drobní živočichové a pár antilop. Odpoledne jedeme hledat predátory místní savany, projíždíme zaručená místa a nakonec jsme úspěšní. Setkáváme se tváří v tvář se dvěma lvicemi, které se nakrmené a zkrvavené vrací od hostiny. Ulehají na skálu a mně se prolínají tyto okamžiky s filmem Volání divočiny s lvicí Elsou. „Je tu trochu smrad, co?“ ptá se nás po chvíli John a přerušuje mi tuto skoro magickou chvíli. Začíná se smrákat a my pokračujeme dál. Na obzoru se objevují první mraky; je duben a blíží se období dešťů. Zpozoruji dým v dáli, který

Všudypřítomné opice, velké horko, tropické palmy a staleté baobaby vytvářejí skutečný pocit něčeho exotického. Jídlo je skvělé, především koloniální kuchyně a místní speciality.

se velmi rychle přibližuje. „Co to sakra je?“ Jsme uprostřed běžícího stohlavého divokého stáda řvoucích buvolů a srdce se mi skoro zastavuje. Teď už rozumím.

Stádo slonic přede dveřmi Někdo do mě šťouchá, otevírám oči, rozednívá se. Rozhrnuji moskytiéru a pozoruji pohyb před našimi dveřmi. Stádo slonic se slůňaty se přišlo ráno napít k napajedlu. Mlčky vše ze zápraží pozorujeme a vychutnáváme si probouzející se Afriku. Opouštíme Tsavo za doprovodu stádečka žiraf a přesouváme se do Amboseli. Jako první vidím v oparu zahalené Kilimandžáro. Postupně se mraky rozhání a ukazuje se bílý sněhový vrcholek. To již vjíždíme do parku v nadmořské výšce 1200 m. Potkáváme první stáda pakoňů, fotíme lenošivé hrochy a další nám již známá zvířata. Dozvídám se o možnosti koupání u nás v kempu. Bazén? A tady? Jsem docela na rozpacích. Afriku znám trochu jinou, bez vody, s kanystry nošenými na hlavě. Plaveme v bazénu a já nakonec uznávám, že to zase není tak špatná věc. Rychle se stmívá a za zvuků divočiny ulehám plný nových zážitků. Čas se krátí, ale pozvání k Masajům neodmítáme. Za nutný poplatek nás provádějí po vesnici a ukazují své tradiční tance a zbraně. Překvapuje mě informace, že náčelník v mém věku má čtyři ženy a devět dětí. Když nám líčí, kolik dobytka a kožešin za ně dal, musíme se tomu společně smát. Tři nádherné dny nám končí a vracíme se do hotelu. Cesta je dlouhá a brácha chrápe. Na pokoji zjišťuji, že jsem nedával v autě pozor a popálil si chodidla. Musím k lékaři, dostávám antibiotika a nohy mám zafačované. Tím se ale nenechávám vyvést z míry a alespoň využívám výhod našeho zázemí. Afrika mě naprosto uchvátila a jistě zde nejsem naposledy. Chce to jen se nebát, mít k sobě dobrého parťáka a hledat na internetu zájezdy za pár kaček. A já říkám – smlouvat a smlouvat, jinak si vás snad místní ani neváží.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

27

Poradna ■ Diskusi vítají handicapovaní i pečovatelé. ■ Snížení dávky odborníci odmítají. ■ Neexistují dostatečné kapacity důležitých zařízení.

V příspěvku na péči se chystají pozitivní změny

M

inisterstvo práce a sociálních věcí se již několik měsíců zmiňuje o nutnosti změnit systém příspěvku na péči tak, aby pružněji reagoval na potřeby osob závislých na péči druhé osoby. Budoucí diskusi vítají sami handicapovaní, osoby pečující, ale i zástupci mnoha organizací, které se věnují osobám s různými druhy postižení.

Co by měly změny v ideálním případě přinést: k valitnější péči specializovanou na míru osobě s handicapem n ově by měly být do systému zahrnuty i osoby, které byly dosud opomenuty (lidé s málo známými a popsanými zdravotními indikacemi, osoby se souběhem více diagnóz znemožňujícím jim samostatné fungování) z výšení příspěvku na péči v jednotlivých stupních s ohledem na výši cen služeb a péče

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

28

Ministerstvo práce se proto chystá v první polovině letošního roku oslovit řadu odborníků, se kterými chce změny prodiskutovat. Negativní ohlas zaznamenal starší návrh nové koncepce z pera Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Ten před časem doporučil ve své studii upravit příspěvek na péči tak, aby lidé, kteří by žili doma a platili si péči profesionálů, dostávali o několik tisícikorun více než dnes. Naopak příjemci nejnižší částky, jimž pomáhají příbuzní či známí, by o dávku mohli přijít úplně. Opatření by podle autorů studie zvýšilo tlak na vznik terénních služeb a bylo by třeba vytvořit nová pracovní místa. Snížení dávky při péči v rodině ale důrazně odmítají odborníci, organizace a rodiny s handicapovaným členem. Příbuzní přece státu nemalé peníze šetří, když se o své blízké starají sami, a jejich obětavost, čas i péči je třeba náležitě ocenit. Naštěstí se návrh nelíbí ani ministryni Marksové: „Zmíněná studie je už dva roky stará a neodráží moji současnou představu o příspěvku na péči.“ Doufejme tedy, že zákonodárci na základě diskuse s odbornou veřejností nastaví pružnější a adresnější systém péče včetně jejího oceňování.

Neregistrované sociální služby versus nedostatek služeb sociální péče Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v minulých měsících upozornila na mnohaletý problém neregistrovaných pobytových sociálních služeb, které v některých případech ohrožují práva svých klientů a v mnoha případech dochází ke špatnému zacházení. Problém je ale mnohem širší a nestačí jen konstatovat, že takové služby klienty ohrožují, a proto je zavřeme či jejich provozovatelům udělíme vysoké pokuty. Pravda samozřejmě je, že sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění, které vzniká rozhodnutím krajského úřadu o registraci. Ne všichni poskytovatelé tento zákonný požadavek respektují. V důsledku toho se vyhýbají plnění zákonných požadavků na kvalitu sociálních služeb a státní kontrole. Otázkou ale je, proč se lidé závislí na péči druhé osoby, senioři a další skupiny i jejich rodiny na tyto neregistrované poskytovatele obracejí, když v nich jsou mnohdy ceny za služby mnohem vyšší, než u registrovaných služeb stanovuje zákon, a kvalita těchto služeb může být horší. Jedním ze zásadních důvodů je jistě fakt, že v ČR neexistují dostatečné kapacity

Snížení dávky při péči v rodině důrazně odmítají odborníci, organizace a rodiny s handicapovaným členem. Příbuzní přece státu nemalé peníze šetří, když se o své blízké starají sami, a jejich obětavost, čas i péči je třeba náležitě ocenit. zařízení s platnou registrací, a to především v menších městech a obcích. Domovy pro seniory, případně domovy pro osoby se zdravotním postižením, mají mnohdy plnou kapacitu i pořadník čekatelů, případně jsou daleko. Nebo mají zaregistrovanou službu pro jinou cílovou skupinu, než osoba s handicapem splňuje. Problematické jsou především služby pro klienty s kombinací postižení – např. duševního a tělesného – či specializované služby např. pro osoby s Alzheimerovou chorobou (s dostatečně proškoleným a početným personálem). Situaci jistě nezlepšuje ani to, že zaregistrovat a zprovoznit novou sociální službu pobytového typu rozhodně není jednoduché a výhodné, protože služba v prvním roce existence většinou nedosáhne na žádné dotace od státu, a je tedy třeba ji zafinancovat jiným způsobem. Stát by měl tedy především primárně řešit důvody, proč klienti neregistrované služby využívají, a nabídnout jim adekvátní náhradu, protože na koho dopadnou tato sankční opatření zřejmě nejvíce, jsou právě klienti v neregistrovaných zařízeních. 

Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■ Jak postupovat při koupi automobilu od fyzické osoby. ■ Jaká je výše příspěvku na koupi vozidla. ■ Informace ohledně práv cizinců v ČR si protiřečí.

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Chtěl bych se zeptat, jak máme postupovat při koupi automobilu od fyzické osoby, příspěvek již máme schválený. Na úřadě nám bylo řečeno, že je třeba nějaký odhad, ale už nevím, kdo nám musí automobil odhadnout. Poté je určitě nutné mít notářsky ověřenou smlouvu, že? Děkuji.

Odpověď: Obávám se, že pro vás nebudu mít v této věci žádné konkrétní rady. Zákon č. 329/2011 Sb. ani prováděcí předpis nespecifikuje, jak si mohou úřady práce ověřovat reálnou cenu zakoupeného vozu a kdo má posoudit jeho odhadní cenu. Vzhledem k tomu, že ÚP je instituce, která má právo kontrolovat využití příspěvku a chce po klientovi odhad, měla by i specifikovat, jaký odhad (od koho) jí bude jako důkaz ceny vozu dostačovat. Mne osobně napadá obrátit se na některého ze soudních znalců či na autobazary, které také stanovují ceny svých vozů. Nicméně s podobnou problematikou jsme se v poradně ještě nesetkali, přece jen jsme zde sociální pracovníci. Doporučuji tedy ohledně koupě vozu od fyzické osoby komunikovat přímo s úřadem práce, který příspěvek přiznal. Držím vám palce ve vyjednávání.

?

Žádal jsem pro dceru (21 let), držitelku průkazu ZTP/P (nechodí, nemluví, jenom leží), příspěvek na zakoupení motorového vozidla. Posudkovým lékařem jí byl přiznán příspěvek ve výši 130 000 Kč. Pracovnice úřadu následně rozhodla o přiznání konečného příspěvku ve výši 50 000 Kč. Manželka pečuje o dceru celodenně, já pracuji (čistého mám 20 000 Kč, dcera pobírá invalidní důchod a příspěvek na péči, vlastníme RD a starší škodovku, za kterou nám na protiúčet nabízejí 120 000 Kč. Děkuji za každou korunu příspěvku, ale nějak se mi nezdá konečné rozhodnutí. Prosím o odpověď, děkuji.

Odpověď: Výši příspěvku na motorové vozidlo určuje podle našich zkušeností i podle zákona č. 329/2011 Sb. pracovník/pracovnice úřadu práce, a to na základě informací uvedených v žádosti o příspěvek (především na základě četnosti a důvodů dopravy), dále se skutečně může přihlížet i k tomu, zda rodina vlastní vozidlo a zda toto může být používáno pro dopravu handicapovaného člena či zda je např. služební a je využíváno pouze k dopravě zaměstnance


firmy, která vozidlo poskytla (nelze je tedy využít soukromě). Není mi ve vašem dotazu jasné, jak mohl výši příspěvku určit primárně posudkový lékař; ten by totiž měl pouze posuzovat to, zda žadatel (v tomto případě vaše dcera) splňuje zdravotní indikace dané zákonem pro přiznání tohoto příspěvku anebo nikoli. Rozhodování o výši příspěvku mu nepřísluší. Nicméně i přesto samozřejmě chápu, že s výší příspěvku nejste spokojeni a je skutečně otázka, proč vám byl přiznán takto nízký. Doporučuji podat proti rozhodnutí úřadu práce odvolání (lze do 15 dnů od data doručení rozhodnutí), v odvolání doporučuji ještě jednou popsat, jak často a kam dceru vozíte a zdůvodnit i to, že vozidlo vám má podle výše uvedeného zákona sloužit 10 let, což znamená, že je vhodnější koupit nový vůz. Bylo by vhodné argumentovat také již vybraným novým vozem a jeho cenou, aby mohl odvolací orgán v této věci upravit výši poskytnutého příspěvku. Přeji vám hodně štěstí ve vaší věci.

?

Jsem cizinec bydlící v ČR od roku 1997. Bohužel moje matka (Polka) těžce onemocněla a je nyní úplně odkázána na pomoc jiných. Musím (a chci) ji vzít k sobě do ČR. V Polsku má průkaz osoby těžce postižené. Bohužel problémy, se kterými se setkáváme v ČR, jsou, jak se zdá, nepřekonatelné, a to především proto, že moje matka je cizinka. Už dva roky se vyptávám na předpisy ohledně této záležitosti, ale odpovědi jsou neúplné, nebo si dokonce protiřečí. Proto bych potřeboval pomoc hlavně s informacemi pro práva postižených osob z jiných zemí EU bydlících v ČR. Prosím o odpověď.

Odpověď: Píšete, že se již dva roky setkáváte s rozporuplnými informacemi ohledně práv cizinců v ČR a já vám musím dát bohužel za pravdu, protože tato problematika je docela složitá, navazuje na evropské právní předpisy, které nejsou vždy jednoduše dohledatelné a ne všichni úředníci se v nich dobře orientují. Současně některé státy EU mají v některých oblastech výjimky (např. Slovensko). Zároveň ne všechna práva a nároky mají stejné podmínky, takže hodně záleží na tom, co konkrétně nyní řešíte. Obecně je třeba říci, že sociální zabezpečení osoby v rámci EU podle platných předpisů většinou řeší ten stát, kde je osoba

zdravotně pojištěna. Platí to např. u české dávky příspěvek na péči, kde se vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 Sb. Zároveň by ale mělo být možné tuto dávku vyplácet do ciziny, tzn., že pokud maminka pobírá v Polsku podobný příspěvek, měl by jí být vyplácen do ČR a zde by si za něj mohla nakupovat služby = péči. Stejně tak by mělo být možné vyplácet do ciziny přiznaný důchod. Časté dotazy našich klientů také směřují ke zdravotní péči v ČR, když je osoba státním pojištěncem v jiném státě EU. V ČR lze u konkrétní zdravotní pojišťovny vyjednat tzv. výpomocné zdravotní pojištění – bližší informace získáte na pobočce či webových stránkách vybrané zdravotní pojišťovny. (Pozn. odpověď je redakčně zkrácena na obecné informace, klientův případ se řeší dlouhodobě a z různých aspektů).

?

Chtěl jsem se zeptat: Musím se přihlásit na úřad práce, když mám částečný invalidní důchod 1. stupně?

Odpověď: Obecně neexistuje povinnost být v evidenci na ÚP (pokud na to nemáte navázány některé dávky ze systému sociálního zabezpečení – např. hmotnou nouzi). Pokud máte invalidní důchod I. stupně a nepracujete, stát je za vás plátcem zdravotního pojištění již z titulu důchodu. To je nejčastější důvod, proč se lidé na ÚP evidují, i když třeba práci aktuálně nehledají; tento důvod u vás ale není aktuální. Evidence však může být ještě zajímavá z hlediska tzv. náhradní doby důchodového pojištění (bližší informace např. zde: vwww.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/ucast-na-pojisteni/nahradni-doba-pojisteni.htm), a samozřejmě také z titulu možných nabídek zaměstnání a případného nároku na podporu v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci. Protože ve svém dotazu neuvádíte nic bližšího, nedokáži určit, zda je pro vás v tomto případně evidence na ÚP výhodná či nikoli. Rozhodnutí je tedy zcela na vás. 

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

29

Akademie programování ■ Akademie programování rozvíjí programátorské schopnosti. ■ Programovat se dá v každém věku. ■ Skvělá šance pro handicapované.

Ivana Durdilová:

Programování bychom se měli učit všichni Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch

Střední průmyslová škola elektrotechnická V Úžlabině je jedna z mnoha, které se rozhodly, že se zapojí do projektu Konta Bariéry Akademie programování. Od jiných zapojených škol se ale ta vaše přece jen trochu liší. Programování se u vás vyučuje běžně, základy tu tedy většina žáků zná. Jak tedy vaše zapojení konkrétně vypadá? Základům programování se tu žáci běžně učí, a proto s námi organizátoři Akademie programování jednali individuálně. Ozvala se nám společnost ICT Alliance, která v projektu spolupracuje s Kontem Bariéry a společností Microsoft, a nabídla nám, že by na školu docházel lektor, který má praktické osobní zkušenosti s programováním v softwarové firmě. Studentům tak může přiblížit oblast přípravy softwarového projektu, tvorbu UML diagramů popisujících projekt z nejrůznějších hledisek, návrhové vzory a testování projektů. Tedy neméně důležitý kontakt s programátorskou praxí? Obecně platí, že studenti nesmírně podceňují etapu přípravy projektu. Pokud jim zadám úkol, nevezmou si do ruky papír a tužku, nezačnou přemýšlet nad základní koncepcí, ale začnou rovnou psát kód. To v lepším případě – v horším jen sedí. Někdy se nestačím divit, jak dokážou z lehké úlohy učinit složitou. Stejně tak podceňují testování. Stačí jim, že se program spustí, ale nepřijde jim divné, že dává nesmyslné výsledky. Co všechno zvládnou vaši studenti naprogramovat? Základy programování se učí všichni studenti. Někteří si pak vyberou programování jako volitelný předmět ve vyšším ročníku a programují opravdu zajímavé aplikace. Každý rok se několik studentů účastní středoškolské odborné činnosti s vlastním programem nebo u maturity obhajují dlouhodobou maturitní práci, kterou vytvářeli celý čtvrtý ročník. Loni to byla například aplikace

30

umožňující hrát na klávesnici jako na piano, zaznamenat noty do souboru, následně je zobrazit, upravit v notové osnově a melodii přehrát. Jiný student napsal aplikaci pro angličtináře, ve které je možné přidávat různé soubory, ty textové přečíst elektronickým hlasem, doplnit o různá cvičení, například pexeso, nebo si vytvořit vlastní slovník. Často také programujeme hry.

info Akademie programování Konta Bariéry Konto Bariéry Nadace Charty 77 spolupracuje se společností Microsoft již 19 let na projektech vzdělávání lidí s handicapem v IT dovednostech. Současný projekt s názvem Akademie programování je pilotním projektem nové generace, která má informovat veřejnost o potřebnosti a užitečnosti výuky programování pro budoucí generace. Tento projekt si klade za cíl jednoduchou a hravou formou ukázat studentům základních, středních i vysokých škol možnosti programování. Prostřednictvím nových technologií chceme dát mladým lidem od 8 do 26 let šanci naučit se základy kódování, které jim v budoucnu pomohou při hledání práce nebo při zakládání vlastního byznysu. Přípravná fáze začala v rámci Hour of Code, následně byli proškoleni lektoři ze všech českých regionů a nyní běží desetihodinové kurzy na 25 školách. Jednou z cest je i vytvoření e-learningového kurzu, díky kterému bude možné rozšířit počet zapojených účastníků a zajistit udržitelnost projektu. Na červen je naplánováno vyvrcholení projektu v podobě kódovací dílny v rámci Zlínského filmového festivalu a závěrečný hackathon pro nejlepší studenty. Více na: www.akademieprogramovani.cz www.facebook.com/ Technologieprotibarieram.cz

Vznikne nějaká konkrétní aplikace i v rámci Akademie programování? Studenti zatím pronikají do tajů tvorby softwarového projektu. Ale veškerá dosavadní příprava směřuje k tomu, aby v závěru výuky naprogramovali malou, ale praktickou aplikaci, kterou by mohli využívat vozíčkáři. Kdysi, ještě na základní škole, jsem programoval v jazyce Karel. Tenkrát to byl ještě zájmový kroužek, dnes se ale role programování dost proměnila. Zdá se, jako by do našich životů pronikalo na úrovni dalšího jazyka, jemuž je potřeba se učit. Jak tuto změnu vnímáte vy? Nárůst, s jakým elektronika proniká do našich životů, je strmý. Programování je bez přehánění skutečně přítomno všude okolo nás ve většině běžných denních činností. Nasednete do auta, otevřete garážová vrata dálkovým ovladačem, na křižovatce čekáte na červené atd. Auto, vrata i semafor jsou řízeny počítačem. Ale všechny přístroje, ať je to mobilní telefon, notebook nebo automatická pračka, umějí zatím pouze to, co do nich vložil člověk – programátor. Čím více toho přístroj umí, tím složitější je jeho ovládání, a pokud program v kterémkoliv zařízení bude fungovat špatně, je malér na světě. Rozdíl mezi tím, co je dnes a co bylo před 20 lety, bude také nesrovnatelný s rozdílem, co je dnes a co bude za 20 let. Tedy pokud lidstvo použije pokrok ke svému prospěchu a ne ke svému zničení. Myslíte si tedy, že by mělo být programování – alespoň ve své základní podobě – nějak více zohledněno i v osnovách neodborných škol? Může výuka programování člověku něco přinést, i když si třeba nakonec programátorské povolání nevybere? Naučit se základy programování je zvládnutelné pro každého. Chybí ale přesná definice, co to jsou základy. Já si myslím, že důraz by měl být kladen hlavně na výuku algoritmizace jakékoliv činnosti; to je univerzální princip, který se v životě neztratí. Algoritmizace je základem programování a znamená, že řešení nějaké úlohy rozdělíte do posloupnosti jednotlivých kroků. Pokud si někdo umí vyměnit duši u kola, měl by i umět



darujte Chcete příbuzným či známým udělat radost? Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

�

12/2012

�


Dobrovolníci: www strana 8–13 Pomoc i dobrý pocit ze života.muzes.cz Kou pí www.muz

toh oto čas opi su íte pod poř Kon to y Bar iér

es.cz

Jednot

Ča

popsat kamarádovi, jak přesně postupovat. A každý člověk někdy musí někomu popsat jednotlivé kroky, jak něčeho dosáhnout. Jak jsou vlastně dnešní programovací jazyky složité? Dokázal by se to naučit ještě i třicátník, nebo je výhoda mladické mysli nesmazatelná? Programovací jazyky jsou složitější, protože od nich chceme pořád víc a víc. Ale základ, ten zůstává stejný. Naopak vývojová prostředí, ve kterých programy píšeme, práci ulehčují a celý proces programování urychlují. Takže ano. Pokud třicátník bude chtít, programovat se naučí. Mladí mají výhodu snad v tom, že se nebojí používat nové technologie. Třicátník nejprve prostuduje návod, děti zase okamžitě začnou mačkat tlačítka. Proti mladým má třicátník naopak výhodu v tom, že už umí analyticky myslet. Nejprve si úlohu rozmyslí, postupuje systematičtěji. Když se ale podíváme na trh práce, není těch programátorů už dost? Je pořád kde se uplatnit? Profese programátora patří na celém světě stále k nejžádanějším a nejlépe placeným profesím. Ve Velké Británii se například rozběhla kampaň zvaná Make it Digital, v jejímž rámci organizátoři rozdají dětem milion počítačů. Chtějí, aby se naučily programovat. Programování se zdá být šancí i pro handicapované. Nedávno jsme


info

eř y, kt pro t sopis

evz í se n

dáva

jí

●

1/20 13

tisk livý vý

●

Michal

pl / Před 30 kč

atitelé

20 kč

Bu

: dinský

íša Konto Mránilo mi zach život strana

Časop

is pro ty, kt eří s e nev zd

Koupí tohoto časopisu podpoří te

Konto Bariéry Jiří Such ordinova ý: Kdybych by l lékaře l bych po m, ezii strana 18 ávají

�

11/201

2

�

Jednot

livý vý tisk

3 0 K č

/ Před pl

atitelé

2 0 K č

17

Kdo je Ing. Ivana Durdilová Profesorka a garantka předmětu programování na pražské Střední průmyslové škole elektrotechnické V Úžlabině. Programování ji zaujalo už na vysoké škole, po studiích pracovala ve výzkumném ústavu. Jako pedagožka na SPŠE V Úžlabině předává žákům své znalosti už přes 20 let.

si ale povídali se skvělým handicapovaným programátorem, který marně čeká, zda jej někdo zaměstná – není totiž tak rychlý a potřebuje na úkol více času… To je složitější. Někdy může čas opravdu hrát rozhodující roli –, to když je potřeba software dostat na trh dřív než konkurence. Protože pokud si zákazník software koupí a naučí se jej ovládat, nebude už si kupovat jiný, byť třeba i lepší. Rychlost je také důležitá, pokud jde o opravy a modifikace softwaru, když je potřeba něco rychle napravit, než zákazník uteče. Ale v mnoha dalších případech by se handicapovaní programátoři skvěle uplatnili a nejsem si jistá, jestli za odmítnutím někdy nestojí jen nesmyslné předsudky. 

M12_2012.indd 1

11/6/2012 10:14:29 PM

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.

Podrobnosti v redakci Můžeš

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

31

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Poskytování pomoci a rad je součástí naší práce. ■ Chytrá knížka Určitě si poradíte. ■ Konto Bariéry partnerem zajímavého projektu.

Konto Bariéry v nové roli Zasedačka v Jihlavě vypadá jako každá jiná. Při prezentaci brožury Určitě si poradíte byla ale plná energie nadšených sociálních pracovníků z celého kraje, kteří dělají pro své klienty zázraky, a také odborníků z Prahy. Ti přinesli nové náměty a nabídky na spolupráci. Foto: archiv nadace

Č

asto se na poradách v nadaci bavíme o tom, jaká je úloha nadace a Konta Bariéry v neziskovém světě, na poli sociální a zdravotní pomoci lidem s handicapem. Že jsme silná nadace a v objemu finanční pomoci asi nemáme v České republice konkurenci, to je lehce čísly doložitelné. Já si ale také zakládám na významu nadace, na tom, aby naše slovo mělo váhu. Říkám často svým kolegyním a kolegům, že je naší povinností budovat si respektované postavení, být průvodcem životními situacemi pro každého, kdo se na nás obrací. Není to málo lidí. Průměrně po-

musí řešit hodně věcí a často najednou. Je to loterie, zda takový člověk narazí na informovaného a ochotného úředníka nebo bude mít smůlu. Proto jsme tu i my, abychom individuálně pomohli. Stát nezastoupíme, to dávno víme a ani tyto ambice nemáme, ale můžeme informace – stejně jako peníze – doplnit. To je síla neziskového sektoru a tím by se měla vyspělá společnost chlubit.

zaštítilo a dostalo šanci se v ní prezentovat, vyšla zatím pouze v Kraji Vysočina. Leží přede mnou a každý, kdo by ji potřeboval, se může podívat na naše stránky a zaregistrovat se. Dostane ji zdarma od autorů a distributorů. V krátké době vyjde podobná publikace ve všech zbývajících krajích.

Rady v jediné knize

Prezentace této knihy v Jihlavě mě nadchla. Setkala jsem se s odborníky na péči a představiteli celého kraje. Měla jsem možnost mluvit s nimi o tom, co dělají oni, co děláme my a v čem bychom mohli spolupracovat. Vznikla spousta námětů na společné projekty a já věřím, že jsem zasela semínko pro získání nových dárců Konta Bariéry na Vysočině, pro vznik nových klubů Senzačních Seniorů v Jihlavě, v Havlíčkově Brodě, ve Svitavách. V nejbližší době mě čekají setkání v dalších krajích a určitě i zajímavé podněty pro naši práci. Těším se na to. 

Co je psáno, to je dáno, a když jsem uviděla obyčejnou knihu s praktickými radami o tak

Stát nezastoupíme, to dávno víme a ani tyto ambice nemáme, ale můžeme informace – stejně jako peníze – doplnit. radíme, pomůžeme a finančně podpoříme zhruba 100 žadatelů měsíčně. Naše práce je tedy nejméně z poloviny pomoc i pro sociální pracovníky. To kolegy v nadaci učím, to považuji za naši největší devízu. Víme z dvaadvacetileté práce našeho největšího projektu, jak je složité, aby lidé ověřené informace včetně kontaktů našli rychle a na jednom místě… Ve vypjatých životních situacích po narození dítěte s postižením, po nemoci, úrazu atd., kdy se


banálních věcech, jako je třeba nástup do nemocnice a všechno, co s tím souvisí (co si nebrat s sebou, co naopak nezapomenout, jak postupovat), propuštění z nemocnice, kapitola příspěvky a dávky, nemocenská, platby za péči, tipy na pomůcky, na služby domácí péče, informace o úskalích a záludnostech zdravotního pojištění, o tom, jak získat příspěvek na lázně, nadchlo mě to. Zdá se vám, že je to sen? Není. Brožura, jejíž vydání a distribuci Konto Bariéry také

Příležitost pro setkávání

Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]

33

Tip na výlet ■ Botanická zahrada v pražské Troji je k návštěvníkům s postižením vstřícná. ■ Poskytuje dobré služby pro lidi s tělesným i zrakovým handicapem. ■ Největší překážkou je kopcovitý terén a náročný povrch některých cest.

Botanická zahrada

Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

S

ám název měsíce května vybízí k návštěvě nějakého místa, kde nebude o rostliny nouze. Mezi taková rozhodně patří botanická zahrada v pražské Troji. Troufnu si tvrdit, že zůstává trochu ve stínu své sousedky – zoologické zahrady. Přesto za pozornost návštěvníků stojí. Jejím hlavním a asi nejznámějším lákadlem je moderní skleník Fata Morgana se svými sezonními doprovodnými programy v podobě živých motýlů, orchidejí atd. Byla by však škoda vynechat procházku po venkovních prostorách, a to i přes případný handicap. Ostatně botanická zahrada na návštěvníky s postižením pamatuje. Podrobné informace naleznete na webových stránkách www.botanicka.cz v sekci Pro osoby se speciálními nároky.

Kromě jiného se v něm dočtete, že přístup do botanické zahrady je částečně bezbariérový. Pokladny jsou vybaveny orientačními majáčky pro nevidomé. Parkování aut označených kartičkou pro invalidy je možné na všech parkovištích včetně oblastí se zákazem vjezdu. Ve skleníku Fata Morgana a na dalších dvou místech najdete bezbariérové WC. U pokladny skleníku si je navíc možné od úterý do neděle bezplatně zapůjčit mechanický vozík, na ostatních pokladnách pouze v období od 21. 3. do 31.

Přátelské místo

Podrobný internet Internetový popis je vcelku podrobný a odpovídá realitě. Při jeho četbě jsem byl mile překvapen. Bohužel takto poctivé pojetí informací pro návštěvníky s postižením patří v našem prostředí spíše k výjimkám.

34

10. Osoby ZTP a ZTP/P vč. průvodce mají vstup do všech expozic zdarma. V botanické zahradě je dále možné využít tzv. diskrétní informační systém (Dinasys), který je určen nejen pro návštěvníky se zrakovým postižením. Zapůjčení sluchátek u pokladen je zdarma, pouze musíte složit vratnou zálohu 200 Kč. Na některých místech existují informační cedule v Braillově písmu. Krom toho lze předem objednat průvodcovskou službu. Tu poskytují průvodci speciálně vyškolení pro práci s handicapovanými návštěvníky. Cena takové služby pro držitele průkazu ZTP činí 90 Kč.

Podzemí skleníku Fata Morgana nabízí výhled na život pod hladinou jezírka.

Botanická zahrada v Troji také každoročně pořádá hmatové výstavy určené pro nevidomé, ale i vidoucí návštěvníky. Ti si mohou zapůjčit klapky na oči a výstavu si projít jako nevidomí. Vystavených exponátů je dovoleno se nejen dotýkat, ale některé mohou návštěvníci i ochutnat nebo si k nim přivonět (podle zaměření výstavy). Není divu, že zahrada je od roku 2010 držitelkou označení Přátelské místo, které uděluje Český červený kříž. Ten se snaží vytvořit národní síť certifikovaných poskytovatelů služeb v oblasti ubytování, kultury,



Botanická zahrada v Troji každoročně pořádá hmatové výstavy určené pro nevidomé, ale i vidoucí návštěvníky.

Ve Fata Morganě můžete zažít nefalšované tropy po celý rok, včetně klimatu „jako v prádelně“. Botanická zahrada nabízí okouzlující zákoutí, která oceníte, i když se v rostlinách nevyznáte.

zábavy, sportu, stravování apod., v nichž by zákazníci s nejrůznějšími typy omezení měli garanci přístupnosti a kvality.

Ach, ty kopce! Řekněme si ale na rovinu, že největším problémem botanické zahrady v Troji jsou kopce. Návštěvníkům na vozíku jednoznačně doporučuji příjezd autem a v doprovodu chodícího člověka. Celý areál se nachází ve svahu, a i když narazíte na vcelku vodorovné pasáže, určitě přijdete také na místa, kde budete přinejmenším potřebovat postrčit. Navíc se připravte, jak prozrazují i webové stránky, na všelijaké povrchy. Budete si vychutnávat nemnohý asfalt či zámkovou dlažbu, ale také drncat se po nepřiléhajících panelech, poskakovat po kořenech, ploužit se na kamínkových cestičkách, drandit po hliněných pěšinách nebo zapadat do měkké travičky a mulčovací kůry. Zkrátka najdete tu snad všechno, po čem se (ne) dá s vozíkem jezdit. Nezbývá než se smířit s tím, že se nedostanete úplně všude. Nejjednodušší je to se skleníkem Fata Morgana. Ignorujte zákazové značky a zastavte autem přímo u vchodu. Pokud přijedete městskou hromadnou dopravou, připravte se na výšlap do kopce po silnici, přičemž závěrečná pasáž opravdu prověří váš fyzický fond. Uvnitř skleníku jsou problematické jen některé krátké úseky, v nichž se kvůli stoupání či klesání hodí pomocná ruka. Vzhledem k vnitřnímu klimatu doporučuji návštěvu nejen v květnu, ale také v chladných měsících, kdy si zde na pár desítek minut můžete nasimulovat léto. Kromě rostlin se zde nacházejí celoročně i živočichové v jezírku a akváriích. U vstupu naleznete již zmíněné bezbariérové WC. Bohužel od Fata Morgany do venkovního areálu botanické zahrady vede pro vozíky


nesjízdná cesta. Takže přesun je nutný opět jedině po silnici k jižnímu vstupu. Ten je jinak bezproblémový. Dostanete se jím do ornamentální zahrady, přes kterou dojdete k japonské zahradě a středomořské flóře. Hezký výhled na přilehlou vinici a vzdálené město je od kaple sv. Kláry. Odtud lze pokračovat dolů po svažité dlážděné cestě k viničnímu domku s restaurací a terasou. Místo je však bariérové a samo drncání po cestě také nic moc. K vinotéce a do vinice samé sice lze vjet autem z ulice Pod Havránkou, obsluha závory u brány mi však vjezd neumožnila.

Severní vyhlídka Autem jsem se tedy přesunul k severnímu vstupu. Cestou po strmé a klikaté silnici máte za zády Prahu jako na dlani. Můžete se tedy těšit, že z horní části zahrady se tímto výhledem v klidu pokocháte. Uvidíte i Pražský hrad z velmi nezvyklého úhlu pohledu. Severní vstup do botanické zahrady zároveň bezprostředně sousedí s panelákovým sídlištěm, to ale naštěstí při procházce skoro nevidíte. U pokladny zaparkujte na hlídaném parkovišti, odkud vás pak coby vozíčkáře nechají bezplatně odjet. Tato pasáž zahrady je z mého pohledu asi nejméně prvoplánově atraktivní, ale tím nechci odradit od její návštěvy. Už jen ten výhled stojí za to, i když k němu vozíčkář nemůže využít industriální rozhlednu v podobě obří rezavé ocelové roury s průzory. Vnitřní točité schodiště je holt jen pro pěší. O něco dále stojí ze stejného materiálu svařené obří laně či lamy, zkrátka sousoší Lukáše Raise nazvané Dva. Nejde přitom o jediné instalace umění v areálu. Cestou k ocelovým zvířátkům budete muset překonat několik ostřejších úseků, u nichž využijete cizí pomoc, i když zdatný

vozíčkář by to mohl zvládnout sám. Bude-li po dešti jako v mém případě, počítejte s bahnem. To už se ocitnete v úseku zvaném Stráň. Ten tvoří spojnici mezi horní pasáží Sever a spodní pasáží Jih. Neodvážil jsem se vypravit se po cestičce dolů sám. Pravděpodobně bych bez problému dojel až k vinici, ale nevím, jak bych se bez pomoci dostal zpátky k autu. Tak jsem se raději ještě letmo pokochal žábami v jezírku s mokřady a ocenil odolnost severoamerické prérijní i polopouštní vegetace, která zde přežívá navzdory našemu klimatu. Pak už jsem se vypravil po panelové cestě zpět na parko viště, protože jsem usoudil, že pro dnešek už posilování stačilo.  www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

info Užitečné informace ebové stránky: www.botanicka.cz W poskytují v sekci Pro osoby se speciálními nároky ucelený servis. P růvodcovskou službu speciálně vyškolenými průvodci pro práci s handicapovanými je možné objednat telefonem, příp. e-mailem u sl. Evy Vítové: 603 582 191, [email protected] O tevřeno: Květen až září 9.00–19.00 Pondělí je zavírací den, pokud na něj nepřipadá státní svátek. V stupné: pro ZTP a průvodce zdarma. P arkování: možné u vstupů, příjezd i přes zákazové značky.

35

inzerce Nabízím zaměstnání Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: úklid pracoviště: Mírové náměstí 1389, Ústí nad Orlicí, 562 01. Počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný pracovní úvazek zkrácený 4–6 hod./den (odpolední 16–20). Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Požadujeme: čistý trestní rejstřík. Práce pro osoby plně invalidní, osoby se zdravotním postižením (osoby částečně invalidní) a osoby zdravotně znevýhodněné. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba tam není. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 19032015-1 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: úklid pracoviště: Ústí nad Orlicí. Počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: zkrácený 4–6 hod./den (odpolední 16–20). Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Požadujeme: čistý trestní rejstřík. Práce pro osoby plně invalidní, osoby se zdravotním postižením (osoby částečně invalidní) a osoby zdravotně znevýhodněné. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba tam není. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 19032015-2 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: úklid pracoviště: Pardubice. Počet míst: 4. Směnnost: jednosměnný pracovní úvazek zkrácený 4–6 hod./den. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Požadujeme: čistý trestní rejstřík. Práce pro osoby plně invalidní, osoby se zdravotním postižením (osoby částečně invalidní) a osoby zdravotně znevýhodněné. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba tam není. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 19032015-3 ARGOS ELEKTRO, a. s. Pro pobočku Brno hledáme spolupracovníka na pozici MANAGER OBCHODU. NÁPLŇ PRÁCE: Denní komunikace se zákazníky, zpracovávání nabídek, realizace zakázek, kontrola realizace zakázek, vyřizování potřeb a přání našich zákazníků k jejich plné spokojenosti. POŽADUJEME: Středoškolské vzdělání s maturitou v oboru elektro. Praxe v oboru prodeje elektroinstalačního materiálu výhodou. Komunikační a vyjednávací dovednosti. Zodpovědnost a pečlivost. Časová flexibilita. Znalost práce na PC. NABÍZÍME: Možnost pracovat v úspěšné a stabilní společnosti. Samostatnou práci s možností uplatnění všech získaných znalostí a dovedností. Odpovídající pla-

36

tové ohodnocení. [email protected] Zn: 09022015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: Úklid (strojem). Pracoviště: Brno Počet míst: 1. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: zkrácený 4–6 hod./den. Mzda: 53 Kč + osobní ohodnocení + možnost příspěvku na dopravu. Nástup podle dohody. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Kontaktní osoba: Petra Rubáčková tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn: 10022015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: Ostraha. Pracoviště: Smilovice u Sedlčan. Počet míst: 3. Směnnost: nepřetržitý. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu. Nástup ihned. Práce vhodná i pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Kontaktní osoba: Petra Rubáčková tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn: 11022015

Seznámení Ahoj, jsem normální obyčejná žena v ČID. Nemám žádnou vadu, jen po autonehodě mám na krční páteři dva obratle trošku posunuté. Mám jen časté bolesti hlavy. Nevadí mi seznámení s postiženým mužem. Zatím jen na přátelství, jsem ještě vdaná, ale už je jen otázka času, kdy to skončí. 56/162/62. Prosím jen SMS na tel. 776 877 243 Zn.: 09022015 Hledám touto cestou hodného a upřímného přítele z Prahy nebo Brandýsa. Je mi 43 let, mám kombinované vady, invalidní důchod na páteř, pracuji. Trošku špatně mluvím. Jsem hodná, milá, upřímná, jen jsem zatím nenašla toho pravého. [email protected] Zn.: 10022015 Hledám partnerku, abych nebyl sám, na vážný vztah. Moje koníčky jsou vodáctví, jezdím na kajaku, kole a chodím plavat do bazénu. Jsem pracovitý, trpělivý a rád naslouchám. Jsem nekuřák. Jsem vyučený a handicapovaný, ale všechny koníčky dělám bez pomoci jiných lidí. Mé postižení je, že mám na každé ruce dva prsty a mám křivé nohy. Musím používat ortopedickou obuv. [email protected] Zn.: 11022015 Jmenuji se Jana. Je mi 37 let a jsem menší postavy. Mám DMO, chodím o berlích a nosím brýle. Mezi mé záliby patří kino, divadlo a příroda. Bydlím v okrese Prostějov. Hledám muže s podobným postižením, nejlépe z Olomouckého kraje. [email protected] Zn.: 18022015 Ahoj, je mi 33 let, jsem z jihu Vysočiny, pracuji v obchodě, mám svůj domeček, který jsem před pár lety koupil a pomalinku ho rekonstruuji tak, abychom, až se jednou najde ta pravá, měli zázemí. Mám psa, kočku, kamarády, koníčky, ale

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 chybíš mi Ty – moje druhá polovička. Mám rád dobré jídlo a pití, kvalitní filmy, literaturu, inteligentní povídání. Mám takový malý problém: v dětství mi doktoři zpackali operaci, a tak se od té doby pomočuji a musím nosit pleny. Snad se najde holka, která s tím bude v pohodě? Přistěhování za mnou je možné. Přeji Ti krásný den a mnoho Lásky! Tom. [email protected] Zn.: 04032015 Hledám lásku na celý život, muže katolické víry. Jsem od narození invalidní, mám rozštěp páteře, chodím jen na krátké vzdálenosti po rovném terénu, na větší vzdálenost potřebuji vozíček. Je mi 34 let, jsem svobodná a bezdětná. Chceš-li vědět víc, tak napiš. Jarka [email protected] Zn.: 12032015 Je mi 49 let a po mozkové příhodě jsem zůstal na invalidním vozíku. Jsem zcela soběstačný, takže rozhodně nehledám ošetřovatelku. I když mám o dvě kola víc, jsem optimista. Mám rád život. Dovedu si vážit věcí, které možná ostatním přijdou obyčejné a všední. Bydlím v Českém Těšíně. Hledám ženskou, která mě bude mít ráda takového, jaký jsem, která má ráda procházky, výlety a humor. Pokud někde jsi, ozvi se… [email protected] Zn.: 17032015 ID, SŠ, soběstačný, finančně zajištěný, hledá také bezdětnou ženu, nekuřačku, nejlépe bydlící v domku, ke společnému bydlení, auto mám, svůj byt mám, kolo, voda, příroda, les, nekuřák 55/178. [email protected] Zn.: 18032015

Koupím, prodám Prodám osobní automobil FORD TOURNEO CONNECT 1,8 dlouhá a prodloužená verze, rezervní sada disků s pneu rok výroby 2008, diesel, najeto cca 90 000 km, upraveno pro převážení osoby sedící na vozíku, nájezdová rampa, kotvení, dosud bezporuchový provoz, cena 155 000 Kč. Kontakt: 774 305 707. [email protected] Zn.: 12032015 Prodám elektrický invalidní vozík PUMA BOOSTER CLASSIC. 12/2014 provedena servisní prohlídka, bez závad. Kompletní technická dokumentace včetně manuálu. 2 ks gelové bezúdržbové baterie, nabíječka. Na jedno nabití dojezd 25–30 km podle terénu. Vozík byl koupen starší za 31 000 Kč, nyní cena k jednání 23 000 Kč. Cena není konečná,

záleží na dohodě. V případě zájmu volejte na 608 626 435. silpe@seznam. cz Zn.: 12032015-2 Prodám lehký, malý a bezpečný elektrický skútr MEYRA, jednoduše rozložitelný a složitelný bez nářadí (na čtyři části, max. 15 kg), se kterým se stanete nezávislí. Jednoduchý převoz v kufru auta. Nosnost 114 kg, dojezd 17 km, šířka 50 cm, délka 100 cm, stoupání 9 stupňů, rychlost 6 km/h. Barva červeno-černá, stáří pět let. Ke skútru je samostatná automatická nabíječka. Cena: 17 500 Kč. [email protected] Zn.: 15032015 Prodám lehký, malý a bezpečný elektrický skútr INVACARE, jednoduše rozložitelný a složitelný (na čtyři části, max. 15 kg), se kterým se stanete nezávislí. Jednoduchý převoz v kufru auta. Nosnost 135 kg, dojezd 16 km, šířka 50 cm, délka 101 cm, stoupání 8 stupňů, rychlost 8 km/h. Barva stříbrná, stáří tři roky. Automatická nabíječka je součástí skútru. Cena: 17 500 Kč. Zn.: 16032015 Sháním celoodpružené kolo Merida (nejlépe Merida One-Twenty 500) za rozumnou cenu. [email protected] Zn.: 17032015 Sháním silniční kolo Merida Crossway TFS 500-V – cenu respektuji. brezinova. [email protected] Zn.: 18032015 Nabízím k prodeji auto Renault Thalie s ručním ovládáním pro invalidy, rok výroby: 2010, najeto: 24 000 km, barva modrá. Cena: 80 000 Kč, kontakt: 602 875 147 [email protected] Zn.: 20032015

nabízím, hledám Postarám se o seniory nebo i jiné zdravotně postižené u vás doma, praxi mám jak z ústavu, tak i v terénu v Praze, zvládnu i běžný úklid, vaření, běžný chod v domácím prostředí s možností pracovat na turnusy nebo po domluvě. Pokud možno vše v Praze. Tel.: 723 452 712. [email protected] Zn.: 09022015 Výkup aut všech značek za hotové, přímo u vás – přijedeme – zaplatíme – odvezeme. Ceny dohodou. JM kraj. Uvádějte prosím cenu, místo prodeje, tel. kontakt (foto). Nabídky formou SMS, e-mail – nebo přímo volejte. Tel.: 608 634 575, www.vranaslavkov.cz [email protected] Zn.: 10022015 Nabízím kompletní 24hodinovou péči o seniora a zdravotně znevýhodněné osoby v jejich přirozeném domácím prostředí po celé ČR. Veškeré doklady dodám osobně. Tel.:+ 420 704 711 590 [email protected] Zn.: 13032015 Nabízím práce na rodinném domě, rekonstrukce, ploty, štuky, omítky, izolace, betonáže atd., okolí Brna. Tel.: 774 664 835 [email protected] Zn.: 16032015

Více inzerce na www.muzes.cz


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Mějte oči všude

Jaro nabízí skvělé příležitosti k zajímavým snímkům, a tak toho využijte. Fotografie prosím posílejte co největší.

Titulek mě napadl, když jsem si prohlížel fotku Věry Růžičkové Indiáni za zrcadlem. Vysloveně milá momentka, zdánlivě jednoduchá, ovšem umožněná jenom soudobou špičkovou technikou. Ta ve zlomku vteřiny zaostřila a nastavila správnou expozici, takže obrázek je ostrý a čitelný. Takové fotky vznikají, když máme přístroj ustavičně s sebou, a díky fotomobilům je to možné doslova pořád. Jsou to radostné fotky pro radost, jen ať jich je víc! Podobně bezprostřední je snímek Ivana Navrátilíka z benefičního představení Tanečního studia Mirabel s názvem Ledový drak, které se konalo v rámci projektu NAŠE SRDCE NEZAMRZLA. Zde bych mohl opakovat komentář k předchozí fotce. Vše je zvládnuté výborně, obrázek je perfektní, přestože do objektivu pražil reflektor. Jen bych poznamenal, že v podobných situacích se vyplácí myslet na pravidlo tří: jakmile je na fotce víc lidí než tři, hrozí zmatek. Tak i na tomto snímku, třebaže je to roztomilé hemžení malých baletek. Ale pro příště by bylo dobré na tohle pravidlo pomyslet. Třebaže jsou fotoaparáty pohotové a schopné zachytit i rychlé děje, málokdo takové fotky dělá a také v galerii Můžeš je jich pomálu. Převládají fotky přírodní, jako je tento záběr Jakuba Louly. Fotka je působivá, jednoduchá – a to se vůbec nevylučuje! Podobné motivy se dnes často fotí na dlouhý čas s velkou clonou (= vysoké clonové číslo, a tudíž malý clonový otvor). Vyžaduje to ale bezpodmínečně stativ, protože efekt se projeví při době osvitu dvě tři vteřiny a delší. Ale i momentní snímek vypadá dobře, jak račte vidět. Posledně jsem tu komentoval obrázek od Ireny Chramostové v rámci čarování s oblohou. K její sérii jsem se vrátil. Zaujal mě snímek, který je také velmi jednoduchý ve svém efektu – plný Měsíc uprostřed tmavomodré oblohy. Takové snímky musíte dělat brzy po západu slunce, kdy ještě není černočerná tma. Ta chvíle trvá sotva dvacet minut, ale pak opravdu dokážete pořídit efektní záběry. Musíte si dopředu motiv rozmyslet a připravit se na fotografování – samozřejmě se stativem. Pak vznikne pěkná fotka, jako je tato, velmi graficky účinná. Webová stránka Můžeš má novou úpravu a fotky na ní teď vypadají ještě líp než dřív. Což je ode mne nenápadná pobídka, abyste využili pěkného jarního počasí, vyvětrali své fotoaparáty, a hlavně – své fotky poslali do rubriky Vaše fotografie. 

Přeji vám dobré světlo.  (jš)

Autor je novinář a spisovatel.

Jakub loula

Ivan Navrátilík

věra růžičková

irena chramostová

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.


37

Křížovka O CENY


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v červnovém čísle?

❛ Rozhovor

s českou výtvarnou umělkyní, která spolupracuje s Kontem Bariéry, Kamilou Ženatou.

❛ Reportáž z cesty

vozíčkáře po Řecku.

❛ Tip na bezbariérový výlet krajem Emy Destinnové.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Duben hojný vodou, říjen vínem Luštitelé – výherci:

Encyklopedie Vše o vaření: Radka Netesalová Na Tribulkách 283 285 06 Sázava-Černé Budy

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku encyklopedii Vše o vaření, dva další luštitelé DVD s českými filmy. 38

DVD Poslední mohykán: Lotar Losse Táňa Vaňková Horní údolí 12 Myslbekova 960/22 793 76 Zlaté Hory 363 01 Ostrov

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. května na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


Chcete příbuzným či známým udělat radost? Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš.

K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží.

Podrobnosti v redakci Můžeš na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

Marek Walter account manager posluchač Vltavy

Povídky, hry, romány… posaďte se, vyprávíme…

vltava.rozhlas.cz

Lucie Mervardová: Lidé s postižením našli Pohodu strana 11

Recommend Documents