LUBOMÍR TOM·Í JAN LUKE· JAN TOMÍâEK VÁ C L AV U H L Í ¤
Historické varhany v âechách
N A K L A D AT E L S T V Í L I B R I PRAHA 2000
© Lubomír Tom‰í, Jan Luke‰, Jan Tomíãek, Václav Uhlífi, 2000 Illustrations © ·tûpán Grygar, archivy autorÛ, 2000 ISBN 80-7277-009-8
Pfiedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Historické varhany v âechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Vrchlab‰tí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Jan Jindfiich Mundt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Theodor Agadoni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Jan Jifií Herman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Králiãtí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 MikulበChristeindl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Jan Dörfel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Loket‰tí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Václav Pantoãek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Ondfiej TadeበKok‰tejn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Jifií Vojtûch Dvorsk˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Leopold a Antonín Spiegelové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 TomበSchwarz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Jakub Josef Richter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Bedfiich Semrád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Sokolov‰tí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Ondfiej Niederle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Kutnohor‰tí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Vojtûch Schrayer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Tachov‰tí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Matûj Sedmík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Jan Leopold Rausch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Jan Vojtûch Beer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Jan Rusch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 âisteãtí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Franti‰ek Prokop Nolli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Antonín Reis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Jan Ferdinand Müller . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 ·panûlové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Fellerové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Albrechtiãtí varhanáfii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Jan Barth . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Josef Gottwald . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
O BSAH
Matou‰ (Matiá‰) Vedral . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Karel Trnka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Emanuel ·tûpán Petr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Josef Kobrle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Amand Hanisch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Andrejsové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Karel Vocelka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Schiffnerové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Martin Zaus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Josef Vanick˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Kry‰tof Müller . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Tovární v˘roba varhan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 Pa‰tikové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Bratfii Riegerové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Technické vybavení varhan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .229 Verkürzte Fassung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .230 Rejstfiík jmenn˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 Rejstfiík místní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260
Zájem o historické varhany a stylovou interpretaci na tyto nástroje dnes neustále roste. Je to dáno nejen celoevropsk˘m trendem, ale i tím, Ïe varhanní hudba ve svém pfiirozeném sakrálním prostfiedí byla z ideov˘ch dÛvodÛ dlouhodobû vytlaãována z koncertního Ïivota i z médií a vydavatelství. Rozhlasové a gramofonové firmy se dnes pfiedhánûjí v poãtu natoãen˘ch historick˘ch nástrojÛ, kter˘ch si je‰tû pfied nedávnem málokdo pov‰iml. Jsme v‰ak dosud asi jedinou západoevropskou zemí, kde je‰tû nevy‰la o varhanách ucelenûj‰í studie. Bylo vydáno jen nûkolik dílãích prací o nástrojích urãit˘ch regionÛ a jiÏ více neÏ pÛl století stará monografie PraÏské varhany Vladimíra Nûmce. Práce na této publikaci zapoãala jiÏ v sedmdesát˘ch letech se snahou zdokumentovat, co je‰tû zbylo z cenn˘ch varhan na kostelních kÛrech. Tehdy ov‰em nebyla snadná jakákoli badatelská ãinnost t˘kající se církevních objektÛ, a tak se pracovalo v dnes jiÏ tûÏko pfiedstaviteln˘ch podmínkách. Je‰tû v osmdesát˘ch letech existovala jen malá nadûje, Ïe by bylo vÛbec moÏné publikaci vydat. Po revoluci vypuklo velké nad‰ení pro v‰echno, co dfiíve ne‰lo, ale nakonec se zase nedostávalo potfiebn˘ch finanãních prostfiedkÛ... Dne‰ní podoba publikace je dána ekonomick˘mi moÏnostmi a je kompromisem mezi podrobnou studií pro úzk˘ okruh odborníkÛ a základním pfiehledem pro ‰ir‰í okruh obdivovatelÛ star˘ch umûleck˘ch fiemesel. Hlavním cílem této knihy je poskytnout ucelen˘ obraz o jednotliv˘ch varhanáfisk˘ch dílnách v prÛbûhu více jak tfií století. Vzhledem k tomu, Ïe v âechách je dokumentováno okolo pûti tisíc nástrojÛ, snaÏili jsme se vybírat hlavnû dispoziãnû charakteristické a v˘tvarnû nejzajímavûj‰í opusy jednotliv˘ch varhanáfiÛ. Bylo to vybírání opravdu tûÏké, o mnoh˘ch vynikajících nástrojích jsme se mohli zmínit jen struãnû a na mnohé se nedostalo vÛbec. Uvádíme také nûkteré pÛvodní dispozice dnes jiÏ nedochovan˘ch varhan, coÏ má v˘znam pro pfiípadné rekonstrukce. Popis jednotliv˘ch varhanáfisk˘ch dílen je fiazen chronologicky, ale u nûkter˘ch míst je pro srovnání uveden rovnûÏ pfiehled autorÛ pfiedchozích zanikl˘ch nástrojÛ. U varhanáfiÛ, ktefií pracovali nejen v âechách, ale i na Moravû, uvádíme jen nástroje nacházející se na území âech; o varhanách moravsk˘ch varhanáfiÛ se v této publikaci nezmiÀujeme. Moravské varhanáfiství se v˘raznû li‰í od ãeského, a proto si zasluhuje samostatné dílo, které se pfiipravuje. V publikaci popisujeme varhany postavené pfiibliÏnû do konce první svûtové války a souãasn˘ stav komentujeme do konce osmdesát˘ch let. Tak je v knize zachycen stav nûkter˘ch nástrojÛ je‰tû pfied jejich zánikem nebo po‰kozením v nedávné dobû. O pfiípadn˘ch zmûnách posledních deseti let se zmiÀujeme jen okrajovû, Ïádnou souãasnou firmu nejmenujeme, ãímÏ
7
P ¤EDMLUVA
ponecháváme hodnocení práce souãasn˘ch varhanáfiÛ radûji organologÛm pfií‰tího tisíciletí... Jen nevelk˘ poãet historick˘ch varhan u nás se dodnes zachoval v témûfi pÛvodním stavu. Je ov‰em velmi smutné, Ïe kdyÏ vzácn˘ unikát pfieÏil staleté hlodání ãervotoãe, éru romantizování, rekvizice cínu za první svûtové války, druhou svûtovou válku a zámûrn˘ nezájem památkov˘ch úfiadÛ v dobû budování socialismu, stává se dnes, na pfielomu tisíciletí, nakonec obûtí zaãínajících soukrom˘ch firem, restaurátorÛ a honby za penûzi. A ãasto pod dohledem stále stejn˘ch úfiedníkÛ, ktefií na sv˘ch postech pfieÏili zmûnu reÏimu. Dochází k rÛzn˘m v˘bûrov˘m fiízením a pfiidûlování zakázek stále stejn˘m firmám... Zaãátkem devadesát˘ch let byla tak poniãena fiada cenn˘ch varhan. Návrat k baroknímu zvukovému ideálu a zásuvkové vzdu‰nici se u ãesk˘ch varhanáfisk˘ch firem prosazuje dodnes pomalu a opoÏdûnû, stejnû jako kvalifikované restaurování historick˘ch nástrojÛ. Nejvût‰í pozornost je v publikaci soustfiedûna na varhanáfiské dílny 18. století, které jsou pro v˘voj ãeského varhanáfiství typické a po konstrukãní i zvukové stránce ovlivnily v˘voj varhanáfiství u nás prakticky aÏ do poloviny 19. století. Jedná se pfieváÏnû o jihonûmeck˘ typ dvoumanuálov˘ch nástrojÛ s krátk˘mi oktávami a zvukovû ménû samostatn˘m pedálem. Men‰í prostor je vûnován romantickému varhanáfiství, které v âechách nezaznamenalo takového rozkvûtu jako napfiíklad v Nûmecku ãi ve Francii, a mnohé nástroje byly jiÏ ovlivnûny nastupující tovární v˘robou. Popis varhan je doplnûn fotografiemi jednak celkov˘ch pohledÛ na kÛr, na kter˘ch je vidût zakomponování varhanní skfiínû do kostelního prostoru, a jednak detailÛ charakteristick˘ch prvkÛ. PouÏité základní odborné termíny jsou popsány v kapitole o technickém vybavení varhan na konci knihy. Názvy rejstfiíkÛ jsou ponechány v pÛvodním znûní podle varhanáfiské smlouvy nebo popisu na varhanách. Pro snaz‰í orientaci je zafiazen jmenn˘ rejstfiík a rejstfiík místní. Podoba názvÛ jednotliv˘ch kostelÛ byla sjednocována s publikacemi K. Kuãa, Mûsta a mûsteãka v âechách, na Moravû a ve Slezsku, 1–3 (do roku 1999 vy‰el 3. díl konãící Mi) a P. Vlãek, P. Sommer, D. Folt˘n, Encyklopedie ãesk˘ch klá‰terÛ z produkce nakladatelství Libri. V nûmeckém v˘tahu z textu knihy byly nûmecké názvy sídel, uvedené v závorkách u opusÛ s dispozicemi, aÏ na v˘jimky, ovûfieny v Chytilovû Místopisu âeskoslovenské republiky z roku 1929.
8
Varhany se vyvinuly za více neÏ dvû tisíciletí ve zvukovû mnohostrann˘ a technicky velmi sloÏit˘ hudební nástroj. Za jejich vynálezce je obvykle pokládán Ktésibios z Alexandrie, kter˘ Ïil v polovinû 3. století pfi. n. l. Popisy antick˘ch varhan uvádí Hérón a po nûm i Vitruvius ve svém spise Deset knih o architektufie. ProtoÏe tlak vzduchu v tûchto varhanách byl regulován pomocí vody jako u dne‰ních plynojemÛ, naz˘val se tento nástroj fiecky hydraulos – vodní varhany. V antické dobû znûly v divadlech, arénách a provázely fiímské legie aÏ do pevností na pomezí tehdej‰ího impéria. Umûnímilovn˘ císafi Nero se pr˘ rád úãastnil slavností, kde se hrálo na varhany. Zobrazení ãi zbytky podobn˘ch varhan byly nalezeny v Arles ve Francii, pfii vykopávkách v Kartágu i Pompejích a v b˘valé fiímské pevnosti Aquincum na území dne‰ní Budape‰ti. Kromû tûchto „vodních varhan“ znal starovûk i men‰í nástroj s mûchy, oznaãovan˘ jako organum pneumaticum. Tento druh varhan si ve stfiedovûku získal oblibu ve dvorském prostfiedí a jen s nedÛvûrou byl koncem prvního tisíciletí pfiijímán pfiedstaviteli církve. O tom, jak byly varhany cenûny, svûdãí zpráva z roku 757, kdy byzantsk˘ císafi Konstantin V. Kopronymos poslal varhany zdobené zlatem a drahokamy franskému králi Pipinu Krátkému. Také Ludvík ZboÏn˘ dal roku 826 postavit pro Falc v Cáchách varhany podle fieckého vzoru benátsk˘m knûzem Jifiím, a jednou z prvních varhanic a propagátorek tohoto nástroje se stala jeho druhá manÏelka Judita. Od té doby varhany v Evropû zdomácnûly nejen na panovnick˘ch dvorech, ale poznenáhlu se zaãínají stavût i ve velk˘ch a slavn˘ch klá‰terech – stfiediscích tehdej‰í vzdûlanosti. Rozsah varhan byl je‰tû na poãátku druhého tisíciletí znaãnû omezen˘, protoÏe stejn˘ (nemûnn˘) prÛmûr v‰ech pí‰Èal nedovoloval rozsah vût‰í neÏ dvû oktávy. Ke zvût‰ování rozsahu varhan do‰lo aÏ ve 13. století. K zesílení zvuku nástroje byly tóny pro jednotlivé klávesy obsazovány nûkolika pí‰Èalami, které znûly v kvintách a oktávách „en bloc“ – tedy neoddûlitelnû (nûmecky Blockwerk). Ke sluãování nûkolika varhan, oznaãovan˘ch jako „stroje“, v jeden celek docházelo v Nizozemí jiÏ v 15. století. Pfiidûlováním klaviatur jednotliv˘m strojÛm vznikaly varhany o nûkolika manuálech a pedálu. Nástroje tohoto typu se stavûly aÏ do 16. století. Hra na varhany byla tehdy tûÏkopádná a v˘luãnû jednohlasá. Jejich zvuk v‰ak byl mohutn˘ vzhledem ke znaãnému poãtu pí‰Èal pro kaÏdou klávesu. Namáhavost hry, pfii které se klávesy musely stlaãovat pûstí, pfiivedla ãasem varhaníky na my‰lenku pfiipevnit ke klávesám provazové smyãky, do kter˘ch se vkládalo chodidlo, a klávesu místo rukou bylo tak moÏné stisknout nohou. Toto vylep‰ení umoÏÀovalo hru jednoduchého dvojhlasu a vedlo ke vzniku klávesnice pro nohy, zvané pedál. OsamostatÀování pí‰Èalov˘ch fiad jednotliv˘ch strojÛ vedlo ke vzniku rejstfiíkÛ a pfiíslu‰ného technického zafiízení (pruÏinové a zásuvkové
9
Ú VOD
vzdu‰nice). Jako první se osamostatnila základní fiada pí‰Èal (vox principalis) od zb˘vající zadní sady pí‰Èal (nûmecky Hintersatz) znûjící „en bloc“. V˘voj varhan byl od 13. století tûsnû spjat s v˘vojem evropsk˘ch církví. Tuto závislost na církvi ovlivnili v neprospûch varhan nûktefií církevní reformátofii. Paradoxní bylo pÛsobení kalvinismu v Nizozemí, kde zákaz pouÏívání varhan pfii církevních obfiadech zpÛsobil neb˘val˘ rozkvût varhanního umûní. Zdej‰í kostely a varhany nebyly totiÏ majetkem církevním, ale obecním; a varhanní hudba pro poslech provozovaná mimo bohosluÏby zde doznala velkého rozmachu. Renesanãní varhanáfiství dosáhlo v Nizozemí vysokého stupnû bohatou paletou zvukov˘ch barev. Jeho vliv se projevil v dal‰ím rozvoji nástrojÛ zvlá‰tû v severní a stfiední Evropû. Po urãité stagnaci za tfiicetileté války dospûlo evropské varhanáfiství k svému vrcholu v období baroka a klasick˘ zpÛsob stavby barokních nástrojÛ dozníval aÏ do poloviny 19. století. Velká vût‰ina barokních varhan byla ladûna ponûkud v˘‰e, neÏ odpovídá dne‰nímu komornímu a. Je to zpÛsobeno tím, Ïe v minulosti byla uplatÀována pro rÛzné úãely rÛzná v˘‰e ladûní. Tak napfiíklad roku 1772 byly mezi jednotliv˘mi druhy ladûní tyto relace: „kornetov˘ tón“ byl o pÛl tónu v˘‰e neÏ „chórov˘ tón“ , kter˘ se také nûkdy naz˘val „operní tón“. Je‰tû o dal‰í pÛltón níÏe znûl „komorní tón“. Tento komorní tón byl v‰eobecnû zaveden˘, ale ve Francii se nûkdy uplatÀovalo ladûní je‰tû o pÛltón niωí, naz˘vané „francouzsk˘ tón“.
10
První zprávy o varhanách u nás se objevují v souvislosti se stavbou tohoto nástroje v románské bazilice sv. Víta na PraÏském hradû (1255–56), dómu v Olomouci (1258), klá‰terních chrámech ve Zbraslavi (1292), v Polici nad Metují (1294) a Doksanech. V prÛbûhu 13. století se varhany stávaly souãástí interiéru ãetn˘ch chrámÛ v Praze. V Kolínû byly postaveny „od varhanáfie Pavla“, ve Star˘ch Hradech na Jiãínsku dostával správce farní ‰koly 1 kopu gro‰Û za hru na varhany. Gotické kostely nemûly Ïádné kruchty a varhany stály v chrámovém prostoru poblíÏ oltáfie. Jen v˘jimeãnû se do 16. století stavûly malé dfievûné kruchty ve formû „vla‰tovãího hnízda“, vût‰inou jen s místem pro varhaníka. Pro zpûváky bylo vyhrazené místo v chrámové lodi. Varhanní skfiínû byly opatfieny dvefimi z deskov˘ch obrazÛ, jejichÏ tvar odpovídal tvaru pí‰Èalov˘ch polí. Velk˘ v˘znam pro roz‰ífiení varhan u nás mûla literátská bratrstva, laické muÏské pûvecké sbory. Jejich znaãné jmûní umoÏÀovalo pofiizovat nejen nádhernû vybavené kancionály a graduály, ale i varhany. Ve vût‰ích mûstech se literáti dûlili na dva sbory, ãesk˘ a latinsk˘. Mûli pak zpravidla dva kÛry a ãasto i dvoje varhany.
11
H ISTORICKÉ VARHANY V â ECHÁCH
Smeãno – stav nástroje pfied rekonstrukcí
Na dvou zavírateln˘ch kfiídlech byly z vnûj‰í strany obrazy: vpravo sv. Václav na koni, v horních polích sv. Jan Kfititel a sv. Pavel. Vlevo sv. Jifií na koni, v horních polích sv. Jakub Vût‰í a sv. Petr. Na vnitfiní stranû byl namalován v˘jev Zvûstování Panny Marie a nad ním zpodobení ãtyfi evangelistÛ. Na boku skfiínû je obraz sv. Kry‰tofa s dítûtem, nad fiímsou varhan jsou erby donátorÛ. SkfiíÀ byla nûkolikrát pfiemalována a pfiedev‰ím pfii posledním restaurování v devadesát˘ch letech 20. století do‰lo k velmi závaÏn˘m chybám. V roce 1775 byl nástroj pfiestavûn a doplnûn o pozitiv v zábradlí kÛru, kter˘ byl pfii posledním pokusu o imitaci pÛvodního stavu zase odpojen.
Smeãno – jeden z nejstar‰ích dochovan˘ch nástrojÛ v âechách pochází z konce 16. století.
13
