Když jsme pfed několika týdny oslavili 25 let trvání naše~o oddílu, řekl jsem, že při jeho založ ení jsem nepřed po~ládal, že za čtvrt století bude nějaká oslava nebo že v
oddíle budou závodit děti tehdejších žáků. A sa~ozřej~ě vůbec mi nemohlo napadnout, že budu psát ještě i úvodní slovo do ?.očen~y 1990. Podstatné ale je, že jsme za těch 25 let cíle, se který~i jsme oddíl zakládali.
bohatě
naplnili
Jlouhá řada mistrovských a pfebornic~ých titulů, mezinároén!ch i ligových vítězství, desítky zhotovených map i úspěšně zorganizovaných z~vodú - to vše stavělo náš oddíl mezi nejúspěš nější a nejzná~nější . A i ~dyž js~e se ani my nevyhnuli období, ~cy to ne~ylo tak slavné, našlo se naštěstí opět dostatek obě tavců, ktefí úrove~ opět vytáhli na místa, jak jsme ~yli dlouhá léta zvyklí. A mě osobně velmi těší, že jsme i leto~ní ju~ileum oslavili vynikajících ús~ěchů. A dvojnásobnou radost má~ z toho, že dnes oddíl vedou ti, ktefí zde jako žáci nebo dorostenci začínali a ~yslím~ že to dělají do~ře. řadou
Nicméně, jak říkaly naše babičky - v~ech n a sláva - ~olní tráva. Na řadu úspěšných výkonů před dvaceti lety si už sotva kdo vzpomene, do~once těm mladším už nic neříkají ani jména bývalých vynikajících reprezentantů . A člově~ se tedy musí ptát ~o nějaký ch trvalejších hodnotách. A asi se všichni s,odneme v to~, že touto trvalou hodnotou je předavším duch kamarádství, který zde po celou dobu vládnul. :e skute:~ě až z podive~, že za ta dlouhá léta nedošlo k nějakým významněj~í~ spcrj~, po~ lu vé~, intriká~, že jsme se scházeli vždy dohodnout, že se zde v orlJ!hu let vytvářely vynikající pa rty. A proto js~e se~ asi ta~y rádi c~odili a mnozí z nás tak činíme i po letech. ~ jestli si ~ěco můžeme do budoucna přát, tak přeťevší~ to, a~y ná~ ten d~c, ~a~arádství, vzájemné ohleduplnosti, tolera nce i respe kto vání názo ru toho druhého i do dalších let vydržel. Ono to bude 7-0c
z~pot řebí ! J~č~ali
jsme se krásných
Cas~
osobní svobody, která
pos~y
~uj~ ~no ho nových možností ~ro každého z nás. Než v§a~ tyto nové ~ožnc sti budeme moci plně využít, zažijeme nejednu.ne~fíjemnost.
~~ tně se na určitou dobu sníží na!e životní úrov3n, mnohým nastan~u třeba i starosti existenční, tada věcí bude ~ro nás ce-
n:v!
T.Ín~y
To všechno samozfejm! nevytvití ide~lni podani pro náš sport, který máme všichni ta~ ráci.
ne~tístupná.
Nebude~e ale moci če~at, ž~ ní~ ně~do automati:~y za~latí dražší do~ravu i uJytová~í, že nám ně~co kouoí drahé sportovní vybavení. aude~e muset všichni vyvinout (silí a o finan~~í pro sttedky na naši činnost se postarat. T a~ je to~u všude na světě . A bude~e ~uset ta~é zvážit, zda-li je ú:elné cestovat na závody třeba v list opadu . A dobre si r oz~yslet jak těch prostřec~~. které zís~á~e, co nejlépe využít.
Závěrem
tohoto úvodního povídání by:, rád za nás všechny sa těch 25 let ai už ja~o z~vcdní:i, naJo ja~o trenéti, rozhoj~í 1 kartog ra fové i fu~~:ionifi starali c tc, ~e jsne se mezi "orienté
podě~oval vše~, kte~í
~ád v~kon~ a
zdraví.
bych pooř61 všem m ladší~ tadu vynikajících sportov~íc, ,jm všem do p~slednídh let tohoto tisíc iletí hodně
Lojza Petr
ČESTNÁ
PŘEBORN!CI
L I S T I N A
KRAJE: Lenka Nevřivová Ada Kuchařová Radek Čech Pavel Milán
2. Jan Vřeštál 3. Petr strejček 1. Milán - strejček - Vřeštál
ODDÍLU Pavla
Bočková
a
Jiří
Urválek
----
---.
' ·- .'
"·'
'
\
-··--------= ""''.
---
l _(
.--
Je nás o~o:: 25, se s~~~ink~~ žá~y~ tré~ove~ý~h v uply~~lé sez6~~ ~~!~~:~ Ci~o!ov~u esi JO. r•ež z&~::·..: s ::::::::~~e:Íí:n loňs:<::é sezÓ!1.., z :r.ého ::>ohledu, cht~le by~::: ~&~sL: pár řá~~ů z trošku ~se::n. se ::::: clo:.:.'lé cobě vrá:ils k
jiného ko!1~e. zsčá :eč~i~·;:m,
N~
jaře
dá se ří:i r.&ší orie::tec~é ~olébce. ~bych se p~izn&le, nevrecele jse~ se ~~ :~:~ ~o~ej zcel~ do~~ovolně. Ze ze~~tku jsem :něls str&c!:, zce p~ :ek dlouhé přestáv~e tuhle skutečně ne,;těžší IJ=:-á.:! ~o co~'.l Eonzy e ~ely Procházko,.rých, lionzy Spor.ere e delš~:h ::o:elu "zE~oce::utých" v~bee zvládnu. Jek jse~ to zv:á::le či r.i~oliv mohou hod!1otit tito lidé, ti nejwer.ší & bu~:uc~ čes. Fek: ~e ten, že mě tehle orá~e zečele bavit /ni~.:io ne:!:c:e vjsled~ové zázraky, je.ké tré:1ink:v si r.eehystám, tekové ~sou/. Náplň trénink·~ vychází částečně z coo trer.érs~é 'Jráce o~ní Dobruše Novotné + Aloise Petre ~ z ořár.í cě:í ~o by ehtělY ne tréni~
t:hce ! ! Anič~o, měl€:
s'Jort se
by ses roz:n:rslet, pro jeký
rozhocne~.
G Dále
mě
z~uj~li
nově příchozí:
TI-:;H~ Tomáš, ZÁVOuSKf Mich~l - poněvežd obe chlsoci minulou sezónu neběhali závodně :nohu pouze kcnsteto· ú:t, že m~jí
dobrý zé~led od Pevle Tichého. Tekže nezbývá než popřát v budoucnu hodně s~o~tovních úspěchů, vydržet v přístupu k t~ér.inku e sooť~ovni štěstí se sned v brzké době ne Vás usxěje. ?v!ěle bych poiozm, úů. Chtělo by to tro!ioklfdy, že b;rs .jí měle su.čit máš, je:-: jei< získáš jistotu ne mepě, fyzické ko:tdice by se ooddela, ele rozhodla jse~ se ~inek. Kát o, nejdříve bych do:lor:Jč ile konzul tec i s odbor:tý~ lé~eře~. Pokud b~ šlo ú;:>lné vyléčení achilovky i ze cen:.l v.y:lechán í 1 sezÓny, nebo alespoň dělej vša p~oto, ebv se zdrevotni stev nezhorši l. Zdrsví msš jen jedno e to ničím nenehrE.díš. /~ohle bys mi ocmátet s tréninky /. Pře mý~lej o mé nebídce ••• ~~RTINA - fyzická kondice se v DOsle=níc h měsících zleošila, zdokonal it me;:>u. jinek nemám ofioomíne k BO~ENKA - zlepšit přístup k tré:link~, t alent již nestačí, je třebe ořidet jE.k ve fyzické přípravě tak mépové. Boži,ctce to více ctižádos ti. VERCA - trochu více cepy cd ~&re - do říjne E nebudu mít při?o~ínek. Zévě~em bych chtěla říci, že hodnocen í je jednnstrt. nné e mnozí s ním nemusí souhlEsi t. Nezbývá mi, než veškerému žectvu oo~řát v budoucnu hlavně zcreví e hod:1ě s:Jortovní ho štěstí: · Eve
7 OBJEVENÍ
A
Po jarní části S? se začalo proslýchat, že dvěma - Slov enským závodníkOm bude umožněn start na zámo~ ských z~vodech , Mil to být · nadějný Tomáš Prokeš a já - sice nenadějná, ale prý zkušená špi6nka na terény pro MS ·93. Měla jsem z toho, po pravdě fečeno, docela strach. On totiž závodník v takovém pfipadě je sám sobě vedoucím výpravy, koučem, trenérem, pfekladatelem , masérem, psychologem a já nevím čím ještě, takže na vlastni závodění nemá pak čas. Naštěsti se na~li kromě IOF další sp2nzof1 - pfedevs~m jedinečný švédský podporovatel orientákO chudých ro=vojových zemi Pec Bengtsson. Díky jemu jsme v minisestavě Kačor, Tomáš Prokeš, Majka Hanzová a já odlétli začátkem srpna na severoamerický kontinent. Stali jsme se ~ak první oficiální výpravou československého repre v 08 na p ú dě Kanady a USA. {Nepočítám ovšem neoficiálně působícího bývalého člena našeho oddílu ~Ladiče" Ježka, který tam kdysi odešel nejen. bez povoleni našich úřadů, ale dokonce i bez souhlasu Tesly.) Vzdušnou trasu z Frankfurtu n. Mohanem do Vancouveru (záp. pobřeží Kanady) jsme překonali za pouhých ll hodin bez mezipřistání a to na palubě DC 10. Nestačili jsme žasnout, co se pod námi objevovalo: Island, zaledněné Gr6nsko, pak šup kousek nad polární kruh a zase přes Severní teritorium mírně k jihu. Těsni před přistáním jsme skoro škrtli o vršky Skalistých hor, jež se nám ~ak stavěly do cesty i během našeho pozemního putování. Kanada nás pfivítala horkým letním počasím. Na letišti jsme si vyzvedli osobní automobil jakési americké znač ky- Chevrolet, Cadillac nebo tak ni jak , který nám Peo p~e de m z a platil u půjčovny Budge t. Zmiňuji se o tom proto, že auto se stalo na dal š ích čtrn á ct dni částečně našim domovem a útočištěm. Neni divu, najezdili jsme v něm přes 4 tisice kilometrO. Kačer, mimo jiné výborný řidič, chvíli zkoumal au t omatické řazeni, aby se mu pak tento koráb stal de nod e nnim spolehlivým přítele m . Všichni společně jsme ocenili přímo zázračnou klimatizaci, která po chvilce jízdy udělala z třicetistupňového vedra příjemný chládek (až jsem drkotala zuby). Prvnim postupným cílem byl Kamloops - perla Skalistých hor, jak hlásaly poutače u dálnice. Z Vancouveru jsme vystoupali přes pobřežní hřeben na Fraser Plateau, což je vlastně teprve p~edh~ří Skalistých hor. Zde, uprostřed polopouitni krajiny, leželo dole u řeky krásné město s nevídaným okolím. Převážně holé a oblé kopce s porostem nízké trávy zpražené sluncem, místy kamenitým podkladem a skalkami a jen částečně v některých údolích a na svazích porostčesko
8 lé borovým lesem. Zkrátka nádherně nedotčená divočina. V Kamloopsu jsme se pfipojili k Bengtssonově výpravě, ke které mimochodem patřili i Litevka Oanute Girinskait c a Estonec Sixten Sild. Hned druhý den brzy ráno jsme vyrazili na závody. Měli jsme sice na Bengtssono vu výpravu trochu zpožděni, ale co bychom se ohlíželi na nějakou aklimatiza ci! Předchozí den se nám o osm hodin protáhl, i let z hlediska kondice nebyl zrovna odpočinkem pfed závodem. Nestihli jsme .se nasnídat a já jsem jak naschvál dostala VACANT DE se startovním čas em pro první den chvíli po osmé ráno. Kromě toho, že jsem pfišl a pozdě na start a neměla jsem pištalku. která je v těch to krajích povinnó,neuvěřitelnč jsem se po lese v tom vedru plížila. Vyhrála Danute s velkým náskokem před dalšími. Celá světová elita se však těchto závod~ vObec nez~čast~ovala, pobývala v terénech poblíž konáni SP. Tady by se slušelo objasnit, jak vlastně byly závody v Kanadě a USA organizová ny. V týdnu před a mezi dvěma Svě tovými poháry probíhalo současně Asijsko-tic homofské mistrovst ví v 08 (APOC). sestávajíc í ze sedmi závodó zhruba ve třech oblastech: V Kgnadě to byl Kamloops v Britské Kolumbii a okolí Oldsu a Caroline ve stótě Alberta, v USA ter ény u Cle Elum poblíž města Ellensburg ve státě Washington . Těchto závodO se z~častňovaly početné týmy nejen ze severoamerického kontinentu , ale i z Austrálie, Nového Zélandu, Japonska a Hong - Kongu. Hezké na tom bylo to, že v APGC byly zastoupeny vi~chny věkové kategorie - děti, dospěli a veteráni. Aby všechno nebylo příliš jednoduché : v rámci APOC probíhala jednotlivá mistrovstv í - v Kamloopsu mistrovství Kanady, u Oldsu mistrovstv í Severní Ameriky a v USA Festival severozápa dního Tichomoří v OB. Dohromady se ty výsledky všelijak sčítaly a oddělovaly. tak že sami pofadatelé (zvláště z L!Sl\) z toho byli zmateni. Světo·.rý pohár byl samozřejmě jejich součásti a zlatým hřebem. Po jednom dni v Kamloopsu jsme pokračovali dále na s everovýchod do Cldsu. Těšili jsme ~e na přejezd Skalistých hor ~ jejich množstvím národních parkO. Už z dálky se běle ly vrcholky zasněžených tfítisícove k. K našemu překvapeni jsme horami pfimo profrčeli po čtyřproudé dálnici. Žádné alpské pasy a dlouhé tunely. Zkrátka nuda. Ale na druhé straně nás stěny tyčící se kolem lirok9ch ~dali udivovaly krásnými učebnicovfmi pfiklady vrásnění hornin. Také dálnič ní značeni perfektně informovalo o prOjezdu přírodními parky. Těsně před výjezdem z pásu hor jsme se ocitli v Canmorc. Ano, jistě, to jméno vám něco fiká , že? Nebudu napínat: d ě jiště běžeckých disciplin Zimních olympijskýc h her v Calgary. Dali jsme si zde pauzu na proběhnuti po lyžařských tratích. K mému překvapeni nebyl hlavní stadionek ani moc velký. Zato pavučina prOsekO a p ěši nek s tratěmi pfedstavovala délku sta kilometrO. Za Skalistými horami jsme se dostali do rozsáhlých ro7 vin. Projeli jsme olympijským městem Calgary a na pOlce cesty k Edmontonu už leža l Olds. Kolem samá mírně zvlněná pole, lesa ani kousek kam oko dohlédlo. Kdepak asi budeme běhat na Světovém poháru?
9 Městečko Olds velikosti Kuřimi nám poskytlo příjemné ubytováni v Old·s College - zemědělské škole. Pečliví a snaživí kanadští organizátoři dělali vše pro zdárný prOběh závodu S?. Bylo sice cítit menši jistotu a rutinovano st, na jakou jsme zvykli třeba ve Skandináv ii, ale na druhé straně naši pořadatelé SP na S~lici by se od nich mohli hodně