Divadelní hra O hloupém Honzovi
Loutky vytvořily a hru zahrály děti ze Semináře výtvarná výchova
Výroba loutek
N
ejdříve jsme udělali základ hlavy tak, že jsme novinami vycpali asi 15 cm dlouhý kus silonky. V místě, kde bude krk, jsme dovnitř napěchovali a pevně vlepili lepicí páskou stočený kus čtvrtky.
P
ak jsme vytvarovali nosy a uši
a zajistili sešívačkou.
H
lavičky jsme rychle nořili do rozdělané sádry a nechali uschnout.
Výroba loutek
H
otové hlavičky jsme pomalovali
temperami, vytvořili jim detaily jako vlasy, kloboučky, čepičky… a samozřejmě je oblékli.
Š
aty tvoří kus látky zhruba kulatého tvaru
(průměr 40 – 50 cm – musí zakrýt ruku) s dírkou uprostřed.
Hra O hloupém Honzovi K
dyž byly loutky hotové, rozhodla se jedna šikulka Eliška, že k nim sepíše divadelní hru. Ohromně se jí povedla, a tak jsme 13. 6. tento kousek předvedli rodičům na Semináři.
Osoby a obsazení:
čaroděj – Eliška
babička – Barča
princ – Kristýnka
princezna – Eliška
čert - Jolanka
Osoby a obsazení:
Honza – Lenka kašpárek (vypravěč) – Míša
vodník – Klárka
čert – Adam
trpaslíci – Lenka a Terezka
král - Péťa
Hra a děkovačka
Tady máme ještě dvě zvlášť nevyfocené herečky
– Kája s čarodějnicí a Anežka s princeznou
Text hry Vypravěč: V jednom malém království žil hodný král s hodnou královnou a ti měli dvě děti: princeznu Alenku a prince Tomáše. Žili spokojeně a šťastně až do té doby, kdy se o princeznu začal ucházet zlý, nechutný, ošklivý, prostě odporný čaroděj Dobroděj. Královna: Achich ouvej, achich ouvej. Král: Máš pravdu, matko. Také se mi nechce vstávat. Královna: Ale kuš, dědku. Vypravěč: …oslovila mile krále. Královna: Mám strach o naši jedinou dceru. Král: Myslíš o tvoji jedinou dceru? Také jsem si ji oblíbil. Královna: Kdybychom tak věděli, jak se toho Dobroděje zbavit… Princ (šišlá): Mami, tati, já še Dobrodějovi poštavím. Vežmu ši čínoví vojáči a š Dobrodějem bude koneč. Král: Jsi hodný chlapec, ale plnoletý budeš až příští měsíc. Raději požádáme o radu čarodějnici Kazimíru. Vypravěč: A tak se vydali za čarodějnicí Kazimírou. Ta bydlela ve starém uhelném dole, který zrekonstruovala na krásný mezonetový prosluněný byt 4 plus dvě koupelny, které stejně nepoužívala. Byla špindíra. Dala si becherovku na kuráž a věštila: Čarodějnice: Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká, ale Vás dvou se to netýká. Vás může zachránit jen někdo opravdu hloupý. Vypravěč: Na druhém konci království žil chasník jménem Jan Hloupý. Školu nedokončil a v čase veliké nezaměstnanosti neměl moc dobré vyhlídky do budoucnosti. A tak se vydal do světa. Jak tak šel lesem, uslyšel veliký řev. Dva čerti se prali o svůj lup. Honza: Pomohu vám ten lup spravedlivě rozdělit. Čert 1: To nejde, dukátů máme 15 a jsme 2. Honza. Pokud si dobře pamatuju, 15 se výborně dělí třemi. Čert 2: Tak to ti, Honzo, teda pěkně děkujeme, žes to tak moudře vymyslel. Čert 1: Jsi moudrý člověk. Ty to někam určitě dotáhneš. Čert 2: To ti nikdy nezapomeneme. Někdy ti to vrátíme. Vypravěč: Honza s pěti dukáty v kapse pokračoval v cestě. Honza: Ách, koho to mé oči vidí? Kdo se to tu fláká na vrbě? Vodník: Nevidíš? Neflákám se, brečím. Honza: A pročpak brečíš? Vodník: Pytláci mi vylovili mého domácího mazlíčka Bonifáce. Touhle dobou už ho jistě prodávají ve městě na farmářském trhu jako biokapra. Honza: No to je nehoráznost! Vypravěč: Honza za 5 ne zrovna vydřených dukátů koupil vodníkovi jeho oblíbeného biokapra zpět. Vodník: Tak ti, Honzo, pěkně děkuju. Máš to u mě schované.
Text hry Vypravěč: Tak šel Honza dál a po chvíli narazil do dvou nešťastných trpaslíků. Honza (zakopne): Do pr… Co vy dva se tady motáte? Trpaslík 1: Dostali jsme chuť na ta jablka, je to silnější než my. Ale nedosáhneme tam, ani když si stoupneme na špičky. Honza: To máte blbé, to vám nezávidím. Ještě že já tento problém nemám. Já si jablko v pohodě utrhnu. Trpaslík 2: Můžeš nám také natrhat…?.... Dík. No, a já ho mám zase s červem. Trpaslík 1: Máš to u nás – vzpomeň si, když nás budeš potřebovat, pomůžeme ti. Vypravěč: To už Honza pokračoval ve své cestě. Než stačil Honza dojít k lesu, zastihla ho velikánská bouře. Netrvalo dlouho a bouře byla pryč. Na kraji lesa viděl plačící holčičku. Honza: Holčičko, copak se ti stalo? A jak se jmenuješ? Karkulka: Jmenuji se Karkulka Červená a s babičkou jsme si vyšly do lesa na borůvky. A jak se ozvala první rána, po babičce ani vidu, ani slechu. Babička se totiž bouřky strašně bojí. Honza: Tak pojď, zkusíme je najít spolu. Vypravěč: A tak šli spolu lesem a křičeli: Honza a Karkulka: Babičkóóóó!!! Babičkóóóó!!! Honza: Hele, Karkulko, nezdá se ti ten vchod do liščí nory nějak veliký? Nakloní se k noře a oba křičí: Babičkóóóó!!! Babička: To jsem ráda, děti, že jste mne našly. Ta liška začínala být už pěkně protivná. Honza: Vedle je tchoří nora. Možná by byl na vás tchoř příjemnější. Ale s vámi by pak nebylo k vydržení. Babička: Moc ti, Honzo, děkujeme, až budeš něco potřebovat, vzpomeň si na nás. Vypravěč: Honza se rozloučil a šel dál, až přišel do královského města. Na bráně četl ceduli. Honza: Kdo splní 4 úkoly a přemůže tím zlého čaroděje Dobroděje, dostane za ženu prince nebo princeznu, dle vlastní volby. Nezávazné přihlášky k vyzvednutí na vrátnici. Honza: To bych mohl zkusit. Černokněžník: Tvým prvním úkolem je přinést pekelný oheň. Honza: Čerti, něco mi dlužíte! Čerti: Tady máš! Už nás ale nevolej. Lucifer nám to všechno vysvětlil. Ještě 5 let máme domácí vězení. Černokněžník: Tvým druhým úkolem je přinést kouzelnou šupinu. Honza: Tak vodnickej, teď bych tě potřeboval… Vodník: Tady máš, Honzo, šupinu. Bonifác ti ji posílá. Černokněžník: Tvým třetím úkolem je přinést vzácný zelený křišťál.
Text hry Honza: Trpajzlíci, když mi teď pomůžete, natrhám vám zítra jablek, že to ani za rok nesníte. Trpaslíci: Rádi, Honzo, vykopali jsme ho už před měsícem, nikomu se nehodí a nikdo ho nechce, prý přináší jen smůlu. Honza: Díky, je to super dárek, naštěstí není pro mne. Černokněžník: Zase to dokázal. Třetí úkol jsi splnil, ale čtvrtý nesplníš. Musíš mi přinést elixír věčného mládí. Honza: Babičko! Babičkó! Babičkóóóó!!! Ta je asi hluchá, kde je? Babička: Neřvi jak na lesy, stojím za tebou. Co bys chtěl? Honza: Prosím, nejroztomilejší babičko, ty znáš spoustu bylinek a umíš z nich připravovat různé lektvary. Uměla bys také připravit elixír věčného mládí? Babička: Co umím, to umím. Co z toho bude, nevím. Uvidíme. Vypravěč: Babička namíchala elixír a ještě teplý jej přinesla Honzovi. Babička: Tady to máš. Honza: Tak, a poslední úkol jsem také splnil. Princezna je má! Černokněžník: Jen si ji vezmi. Ani nevíš, jaký jsi hlupák. Tobě princezna zestárne, ale já budu věčně mlád. –vypije nápojČernokněžník: Kde to jsem? Co to dělám? Kdo jste? Co po mně chcete? Teda, tady je narváno! Už tom pojede? Karkulka: Babi, tys to zase zmotala. Říkala jsem: vlevo elixír věčného mládí, vpravo elixír věčného zapomnění. Černokněžník: Šupky, dupky, postupujte dále do vozu. Vypravěč: A tak to všechno dopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Všichni byli šťastní. Honza s Alenkou se stali manžely a co se černokněžníka týče, mají v království nového šťastného revizora MHD.
Záznam hry
…a pohledy do třídy
