Lokální politika zaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Lokální politika zaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem Bc. Renáta Irová

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, Csc. Brno 2008

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Lokální politika zaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem“ vypracovala samostatně s použitím zdrojů, které uvádím v přiloženém seznamu použité literatury.

V Ústí nad Labem, dne 9.1. 2008

2

Poděkování

Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu této diplomové práce Prof. PhDr. Tomáši Sirovátkovi Csc., za vstřícný přístup při metodickém vedení a za poskytnutí cenných rad a doporučení, které mi pomohly k vypracování této práce.

3

OBSAH 1 ÚVOD.............................................................................................................................6 2 ROMOVÉ V ČR ............................................................................................................8 2.1 Odhady početního stavu romské populace v ČR .....................................................9 2.2 Původ Romů, žijících v ČR ...................................................................................10 2.3 Situace po roce 1989 ..............................................................................................11 2.3.1 Rozdělení federace .........................................................................................11 2.3.2 Události po roce 1993 .....................................................................................11 3 POSTAVENÍ ROMSKÉ POPULACE NA TRHU PRÁCE . ......................................13 3.1 Nezaměstnanost Romů ..........................................................................................13 4 DŮSLEDKY VYSOKÉ NEZAMĚSTNANOSTI PRO ROMY .................................15 4.1 Sociální exkluze .....................................................................................................15 4.2 Deprivace ...............................................................................................................17 4.3 Sociálně patologické jevy ......................................................................................17 4.3.1 Lichva .............................................................................................................18 5 PŘÍČINY NEZAMĚSTNANOSTI A MARGINÁLNÍHO POSTAVENÍ ROMŮ NA TRHU PRÁCE ...............................................................................................................19 5.1 Individuální faktory ...............................................................................................19 5.1.1 Kulturní kapitál ..............................................................................................19 5.1.2 Sociální kapitál ...............................................................................................20 5.1.3 Nízká motivace ..............................................................................................21 5.1.4 Pracovní morálka ...........................................................................................21 5.1.5 Zdravotní stav ................................................................................................22 5.1.6 Nízká mobilita .................................................................................................22 5.2 Strukturální faktory ................................................................................................22 5.2.1 Míra nezaměstnanosti ....................................................................................22 5.2.2 Poptávka po práci ...........................................................................................23 5.2.3 Neformální trh práce .......................................................................................23 5.2.4 Segmentace trhu práce ...................................................................................24 5.3 Institucionální faktory ............................................................................................24 5.3.1 Daňové zatížení zaměstnavatelů .....................................................................24 5.3.2 Sociální zabezpečení .......................................................................................24 5.3.3 Minimální mzda a životní minimum ...............................................................25 5.3.4 Dávky státní sociální podpory a sociální pomoci ...........................................26 5.3.5 Transformace systému sociálních dávek.........................................................27 5.3.6 Podpory v nezaměstnanosti .............................................................................28 5.3.7 Míra důvěry romského společenství ke státním a politickým institucím a autoritám ..................................................................................................................29 5.4 Oprávnění na (rovný) přístup k trhu práce a možnosti fungování v specifických podmínkách trhu práce ................................................................................................29 5.4.1 Diskriminace ...................................................................................................29 5.4.2 Právo na korekci nerovnosti příležitostí k soutěži na trhu práce ....................30 6 METODIKA EMPIRICKÉHO VÝZKUMU ..............................................................31 6.1 Výzkumný plán .....................................................................................................31 6.1.1 Výzkumná metoda a strategie .........................................................................31 6.1.2 Výzkumné otázky a jejich operacionalizace ...................................................32 6.1.3 Metoda a technika sběru dat ...........................................................................34 6.1.4 Jednotka zkoumání a metoda výběru ..............................................................35 6.2 Popis průběhu sběru dat ........................................................................................36 4

ANALÝZA A INTERPRETACE DAT ..........................................................................38 7 ROMOVÉ V ÚSTÍ NAD LABEM .............................................................................38 7.1 Postavení romské populace na trhu práce v Ústí nad Labem ................................39 7.1.1 Nezaměstnanost Romů v Ústí nad Labem ......................................................39 8 PŘÍČINY NEZAMĚSTNANOSTI A MARGINÁLNÍHO POSTAVENÍ ROMŮ NA TRHU PRÁCE V ÚSTÍ NAD LABEM ..................................................................40 8.1 Individuální faktory ...............................................................................................40 8.1.1 Kulturní kapitál ...............................................................................................40 8.1.2 Sociální kapitál ................................................................................................40 8.1.3 Nízká motivace ...............................................................................................41 8.1.4 Nízká mobilita .................................................................................................41 8.2 Strukturální faktory ................................................................................................42 8.2.1 Míra nezaměstnanosti .....................................................................................42 8.2.2 Poptávka po práci ............................................................................................42 8.2.3 Neformální trh práce .......................................................................................43 8.3 Institucionální faktory ............................................................................................43 5.3.1 Míra důvěry romského společenství ke státním a politickým institucím a autoritám ..................................................................................................................44 8.4 Oprávnění na (rovný) přístup k trhu práce a možnosti fungování v specifických podmínkách trhu práce ................................................................................................44 8.4.1 Diskriminace ...................................................................................................44 8.4.2 Právo na korekci nerovnosti příležitostí k soutěži na trhu práce ....................44 8.5 Vymezení cílové skupiny a jejích potřeb - shrnutí ...............................................44 9 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ DÍLČÍCH VÝZKUMNÝCH OTÁZEK ..............................46 9.1 Lokální strategie ....................................................................................................46 9.2 Eliminace diskriminačních tendencí .....................................................................46 9.3 Služby zprostředkování práce ................................................................................47 9.4 Programy tvorby pracovních míst .........................................................................48 9.5 Rekvalifikace ........................................................................................................48 9.6 Programy rozvoje pracovních návyků a dovedností .............................................49 9.7 Poradenství ............................................................................................................50 9.8 Pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni .............................................................50 9.8.1 Cílenost ..........................................................................................................50 9.8.2 Dostupnost služby ...........................................................................................51 9.8.3 Rozsah a obsah služeb.....................................................................................52 9.8.4 Individualizace péče .......................................................................................53 9.8.5 Odbornost služeb.............................................................................................54 9.8.6 Zajištění kvality služeb ...................................................................................55 9.8.7 Efektivita služeb .............................................................................................55 9.8.8 Shrnutí kvality pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni .........................57 10 ZÁVĚR ......................................................................................................................59 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................62 ANOTACE ......................................................................................................................66 JMENNÝ A VĚCNÝ REJSTŘÍK ..................................................................................68 SEZNAM PŘÍLOH A PŘÍLOHY ...................................................................................69 STAŤ ...............................................................................................................................89

5

1 Úvod Postavení na trhu práce je jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšnosti sociálního začlenění jak majority, tak především minorit, které svou menšinovou pozicí mohou být při procesu integrace do společnosti (a sociálního začlenění vůbec) různě znevýhodněny. Romové jako etnická minorita zaujímá v České republice (ČR) již delší dobu marginální společenské postavení, které dále prohloubila transformace minulého režimu, zejména ekonomická transformace. Tyto změny měly pro romskou populaci dopad zejména na oblast možnosti participace na trhu práce a ve svém důsledku přinesly Romům marginální pozici na pracovním trhu, která jim tak nabízí pouze nejisté a nestabilní uplatnění, převážně na sekundárním nebo neformálním trhu práce a tedy i vysokou nezaměstnanost, která má v této minoritě tendenci přerůstat v nezaměstnanost dlouhodobou nebo opakující se a v důsledku které je v současnosti právě značná část Romů sociálně vyloučena. Cílem této práce je zhodnotit jednak státní politiku zaměstnanosti (aktivní i pasivní), jednak programy lokálních nestátních organizací (NNO), které mají svým účelem přispívat ke snižování nezaměstnanosti (nebo zvyšování zaměstnanosti) Romů v Ústí nad Labem a zodpovědět tak výzkumnou otázku, která zní: reagují programy aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny? Podrobněji bude hodnocena kvalita vybrané služby – pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni. APZ jako souhrn opatření, směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti klade důraz na vyrovnání a vytváření nových příležitostí pro dlouhodobě nezaměstnané, přičemž na zavádění nových metod práce a opatření mají možnost se podílet také tvůrci programů na lokální úrovni. Smyslem APZ je především aktivizace pracovní síly a její motivace k participaci na trhu práce. Téma předkládané práce bylo vybráno zejména z důvodu, že zastoupení romské populace v celkové populaci v Ústí nad Labem je vysoké a přitom míra sociálního vyloučení významné části této populace je v současnosti prakticky neudržitelná. Vysoká nezaměstnanost v romské populaci způsobuje další sociální propad této skupiny a to často až na nejnižší sociální úroveň; způsobuje finanční deprivaci a chudobu, která s sebou přináší zhoršený přístup ke kvalitnímu bydlení, zhoršené podmínky pro výchovu a vzdělávání dětí, má negativní dopad na celkové zdraví vyloučených osob a v neposlední řadě též posiluje vznik kriminálních tendencí či společensky nežádoucích jevů nejen u vyloučených osob, ale také u dalších subjektů, které z nepříznivé sociální situace Romů mohou těžit ve svůj prospěch (lichva). Nezaměstnanost a z ní plynoucí další sociální vyloučení se u romské populace v praxi do značné míry překrývá s etnickým vymezením a může se podílet na vzniku negativního přístupu majoritní společnosti k Romům, která přitom často nemá dostatečné, objektivní informace o příčinách nezaměstnanosti a sociálního vyloučení velké části romské populace. Symbolickým cílem práce je proto rovněž přiblížit celkově problematiku nezaměstnanosti ústecké romské populace širší veřejnosti tak, aby pochopení problematiky umožnilo oslabení stereotypního smýšlení o této. Práce je členěna do 10 základních kapitol včetně tohoto úvodu a závěru práce, jednotlivé kapitoly jsou dále členěny na podkapitoly. Teoretické kapitoly poskytují expertní vědomosti a výpovědi o zkoumané sociální realitě (objektivních sociálních faktech), ze kterých je následně vycházeno ve zbývající části práce, tj. části empirické (sociálně výzkumné). 6

Druhá kapitola se zabývá obecně situací Romů v ČR, jejich původem, počtem a situací po roce 1989, která na současnou nezaměstnanost velké části Romů měla vzhledem k transformaci ekonomiky a trhu práce zásadní vliv. Třetí kapitola objasňuje postavení romské populace na trhu práce a problematiku a kvantitativní aspekt jejich nezaměstnanosti. Následující kapitola nastiňuje důsledky, které má nezaměstnanost pro romskou populaci a vysvětluje blíže problematiku sociální exkluze tohoto etnika. Pátá kapitola již přistupuje k definování příčin nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na pracovním trhu na úrovni individuálních, institucionálních a strukturálních faktorů a v kontextu „oprávnění“ na (rovný) přístup k trhu. Kapitola č. 6 vymezuje nejprve výzkumný plán; zdůvodňuje využití výzkumné metody a strategie, operacionalizuje hlavní výzkumnou otázku spolu s dílčími otázkami, vymezuje zkoumané jednotky, popisuje techniku získávání a průběh sběru dat. V následující kapitole je objasněn původ Romů, žijících v Ústí nad Labem a přiblíženo jejich postavení na lokálním trhu práce; osmá kapitola pak srovnává příčiny nezaměstnanosti této populace s obecnými příčinami nezaměstnanosti Romů tak, jak byly vymezeny v kapitole č. 5; tato část práce definuje rovněž potřeby cílové skupiny v oblasti APZ a závěr této kapitoly na základě zjištěných podkladů vymezuje cílovou skupinu pro účely další empirické činnosti. Kapitola č. 9 prezentuje výsledky šetření dílčích výzkumných otázek, které pomohlo zodpovědět výzkumnou otázku hlavní. Závěr konečně shrnuje zjištění a ve vhodných případech navrhuje opatření ke zlepšení.

7

2 Romové v ČR Vhledem k tomu, že tato práce pojednává o problematice vysoké nezaměstnanosti v romské populaci, bude na úvod nutné vymezit samotný pojem „Rom“ tak, jak bude užíván v průběhu práce. Vymezení je důležité z důvodu, že pojem není (veřejností) užíván výhradně v jeho základním významu, tedy „Rom“ ve smyslu příslušníka romské národnostní menšiny, ale jeho chápání rovněž odkazuje také k připsání romské příslušnosti na základě vnějších znaků1. Operovat v práci s pojmem Rom pouze ve smyslu příslušníka romské národnosti v rámci oficiálního sebeurčení (např. sčítání lidu) by bylo bezpředmětné rovněž vhledem k tomu, že většina romské populace v ČR nedeklaruje svou národnost oficiálně jako romskou, ačkoliv se jinak za Romy může považovat a v kontextu práce se jich úzce dotýká problém vysoké nezaměstnanosti a sociálního vyloučení. Je dále otázkou, zda je na půdě sociální práce a sociální politiky korektní přijetí konceptu romství na základě charakteristik připsaných vnějším světem. Vašečka (2003) toto připsání zvnějšku sice přijímá, ovšem v kontextu sociální práce a sociální politiky je považuje za nebezpečné vzhledem k jeho omezení v podstatě na tradiční stigmatizaci Romů jako chudých nezačleněných skupin nebo jedinců a k možnosti výskytu tendencí k ukryté diskriminaci při poskytování sociální pomoci těmto skupinám. Naopak, Moravec (2006) přijímá jako platná všechna v poznámce pod čarou na této straně uvedená vymezení romství včetně konceptu Roma jako charakteristiky připsané zvnějšku, který zdůvodňuje jako relevantní pro sociálního pracovníka nebo tvůrce sociální politiky pouze z toho důvodu, že toto vymezení významná část majority používá, čímž se tato kategorie stává de facto reálnou. Vhledem k charakteru práce bude nutné přidržet se spíše Moravcova konceptu právě přijetí konceptu romství jako charakteristiky připsané zvnějšku je reálně totiž nejčastějším důvodem stigmatizace i diskriminace Romů, v kontextu tématu práce zejména na trhu práce. Mimo to, v práci se budu zabývat zejména sociálně vyloučenými Romy, tj. v podmínkách ČR osobami, žijících v romských sociálně vyloučených romských lokalitách2 – takovéto vymezení samo o sobě odpovídá konceptu romství, přisouzenému z vnějšku a má také reálný dopad na životy těchto lidí. Vedle zmíněného, pojem Rom (příslušník romské komunity) ve smyslu askripce z vnějšku, používá ve svých dokumentech také např. Rada vlády pro záležitosti romské komunity.

1

Hovoří-li Frištenská a Víšek (2002) o Romech, rozlišují sami mezi „příslušníky romské národnosti“ a „etnickými Romy“. Odkazují na definici národnostní menšiny jako společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmu jejich společenství, které se historicky utvořilo. Etnické romství je vedle toho určeno zejména antropologickými charakteristikami, tj. určitým „typickým vzhledem“ Romů (barva pleti, vlasů, oční duhovky atd.). Také Vašečka (2003) a Moravec (2006) sobě velmi podobným způsobem vymezují zobecněné koncepty chápání „romství“, přičemž tyto vycházejí zejména z toho, jaké významy se za „romstvím“ skrývají ve skutečném životě Romů. „Romství“ je v podstatě určováno v kontextu jednak vlastního sebeurčení, přijetí a osvojení si romské kultury, jednak na základě charakteristik připsaných zvnějšku, tedy na podkladě antropologických znaků a na základě skupinové identity, tzn. v kontextu přisouzení individuální (romské) identity vnějším světem a to na podkladě příslušnosti ke společenství, které je za romské jinak považováno. 2 Termín sociálně vyloučené romské lokality je užíván také ve výzkumném projektu společnosti GAC spol. s.r.o, pověřené k realizaci projektu ze strany MPSV.

8

Pro účely předkládané práce budu tedy za Romy považovat osoby nebo skupiny osob na základě následujícího vymezení: • na základě sebeurčení Romem je ten, kdo za Roma považuje, případně se také jaké Rom dobrovolně deklaruje (tj. Rom jako příslušník národnostní menšiny) • na základě konstrukce romství z vnějšku Romem je ten, koho významná část okolí za Roma považuje a usuzuje tak zejména na základě: a) fenotypu (vnější, pozorovatelné vlastností a znaky) b) odvození individuální identity jedince od identity společenství, do kterého se jedinec (i neromského) původu začlenil, ve kterém trvale žije a které je okolím považováno za romské Dalším užívaným pojmem v práci bude termín „sociálně vyloučená (romská) lokalita“. Moravec (2006) definuje sociálně vyloučenou lokalitu jako místní populace sociálně vyloučených Romů, kteří osidlují územně vymezitelné a často také izolované urbanistické celky3. Výskyt lokalit s vysokou koncentrací romského obyvatelstva je specifickým problémem a současně je to faktor, který přispívá a dále prohlubuje sociální exkluzi romského obyvatelstva.

2.1 Odhady početního stavu romské populace v ČR Jak již bylo uvedeno, pouze malá část romské populace deklaruje svou národnost jako romskou, ačkoliv se jinak za Romy může považovat; důvody tohoto počínání nejsou přesně známy4. Vzhledem k tomuto faktu není přesně skutečný počet Romů v ČR znám, ani neexistují jiné zcela reprezentativní „romské“ statistiky nebo evidence5. Kvalifikované odhady však uvádí, že na území ČR žije kolem asi 200 000 Romů (Kaplan, 1999); Frištenská a Víšek (2002) hovoří dokonce o 250 000 – 300 000 etnických Romech. Mnohé instituce se však oficiálním odhadům vyhýbají z důvodu občanského principu, který má zajistit relativně rovný přístup ke každému bez ohledu

3

Vznik sociálně vyloučených (romských) lokalit iniciovala již komunistická industriální politika společně s tehdejší strategií společenské integrace Romů v rámci tvorby pracovních příležitostí pro nekvalifikovanou pracovní sílu spolu s relativně štědrým systémem sociálního zabezpečení a systémem rodinné politiky v podobě zajištění levného bydlení a rozsáhlých sociálních dávek. Lokality v současnosti vznikají obvykle na periferiích českých měst a to buď přirozeným způsobem (stěhováním chudých rodin do lokalit s cenově dostupnějším bydlením nebo lokalit, kde mají tyto rodiny šanci bydlení nalézt), anebo řízeným sestěhováváním, které zahrnuje vytlačení romských rodin z bytů v lukrativních lokalitách a přidělováním náhradního bydlení v levných lokalitách, s vysokým podílem romského obyvatelstva či sestěhováním neplatičů nájmu a obecně lidí považovaných za „nepřizpůsobivé“ či „problémové“ do ubytoven a „holobytů“. 4 Kalibová (1999) např. uvádí jako pravděpodobné důvody tohoto jevu nepochopení přesného významu pojmu „národnost“ samotnými Romy, ztotožnění pojmu „národnost“ s pojmem „státní příslušnost“, obavy z evidence na základě negativních zkušeností a postihů v minulosti, nebo vůbec nevůli být považován za Roma a to zvláště v důsledku postavení Romů ve společnosti a jejich přijímání majoritní většinou. 5 Některé spolehlivé údaje jsou však získávány prostřednictvím různých výzkumů či výzkumných akcí; odhady se pořizují na základě výsledků různých šetření se započtením specifických reprodukčních měr, na základě starší evidence, pořízené ještě za minulého režimu, odhadů romských organizací apod.

9

na národnost nebo etnickou příslušnost; tento však na druhou stranu není schopen vyřešit specifické problémy, vyplývající z příslušnosti jedince k určité sociální skupině obyvatel, jakkoliv vymezené.

2.2 Původ Romů, žijících v ČR Většina českých Romů zemřela v období Protektorátu Čechy a Morava v důsledku holocaustu. Dnes žije v ČR několik subetnických skupin Romů, z nichž významně největší skupinou jsou slovenští Romové. Tito přicházeli do českých zemí po 2. světové válce a v důsledku sociálního inženýrství minulého režimu v několika vlnách také během 60. -80. let 20. století, ale ještě i po roce 1989. Nejpočetnější byly migrace z agrárního východního Slovenska - tyto začaly záhy po skončení války a směřovaly nejprve do průmyslových aglomerací. Počátky územních pohybů romského obyvatelstva byly zpočátku spíše nevýrazné, teprve v souvislosti s opatřeními k mobilizaci pracovních sil jejich intenzita vzrostla6. Romové přicházeli do českých zemí ze Slovenska zejména z důvodu pracovního uplatnění, nejčastěji v nekvalifikovaných povoláních, v různých sektorech ekonomiky. Nejčastěji nacházeli uplatnění v průmyslových centrech, na velkých investičních stavbách a ve stavebních pracích, které realizovala zemědělská družstva a tam, kde docházelo k rozvoji těžkého průmyslu a kde zároveň scházela pracovní síla (zejména tedy ve vysídlených pohraničních průmyslových oblastech). Zde se také (se svými rodinami) později ubytovávali a usazovali7. Romové byli (vedle tlaku státní správy na přijetí zaměstnání) motivování k přijetí nekvalifikovaných prací poměrně vysokými výdělky, spolu s dalšími sociálními výhodami jako byla možnost získání bydlení. Vzhledem k charakteru prostředí východoslovenských osad8, ze kterých přišla do ČR velká část Romů, však pro ně nebylo jednoduché si na život v průmyslových centrech zvyknout. Jejich pracovní zařazení v nekvalifikovaných profesích9 podmínilo i jejich kontakty s ostatní populací (často se jednalo o kontakty s lidmi nevzdělanými, trestanými, které Romy ve svém důsledku dále deklasovaly a patologizovaly). V průběhu 60. – 70. let, v době státem řízeného rozptylu romského obyvatelstva z východního Slovenska do českých okresů, pohlížel stát na Romy jako na zaostalou skupinu obyvatel, kterou je třeba plně asimilovat do majoritní populace. Skutečné problémy Romů však zůstávaly neřešené a zastřené paternalistickou „péčí“ státu, resp. plošně vyplácenými podporami, jenž ve svém důsledku Romy invalidizovaly, protože je tak naučily spoléhat se výhradně na pomoc státu. V tomto období tak dochází spíše segregaci Romů a ztrátě jejich etnické identity. 80. léta jsou charakteristická kontinuitou romské segregace; Romové jsou sestěhováváni do určitých vymezených oblastí bez ohledu na interetnické rozdíly mezi rodinami i proti jejich vlastní vůli.

6

V této souvislost měl význam především dekret prezidenta republiky č, 88/1945 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, který vyvolal či podstatnou měrou zintenzívnil příliv mj. také romského obyvatelstva do českých zemí, kde byl nedostatek nekvalifikované pracovní síly. Romové se v té době navíc ve východoslovenských osadách potýkali s ekonomickými (až existenčními) problémy. 7 Koncem 80. let např. v Severočeském kraji činili Romové téměř 4 % obyvatel a v některých severočeských městech až 10% obyvatel (Frištenská, Víšek, 2002). 8 Romové ve východoslovenských osadách žili na okraji slovenské ekonomiky, ve skrovných příbytcích vyrobených často jen z nepálených hliněných cihel, odděleni od vesnic majority. 9 u mužů šlo zejména o dělnické profese, u žen o místa uklízeček, pomocných dělnic, pomocných sil v kuchyních

10

2.3 Situace po roce 1989 Změny, ke kterým došlo po roce 1989 zejména v souvislosti s transformací ekonomiky a trhu práce, přinesly mnoha Romům znevýhodnění, která dále zhoršovala jejich životní podmínky. V oblastech, ve kterých Romové pracovali, docházelo již před rokem 1989 k ekonomickým úpadkům; po transformaci se zde začala objevovat a kumulovat nezaměstnanost, kterou byli vzhledem ke svému nízkému lidskému kapitálu primárně postiženi právě Romové. Nízká úroveň dosaženého vzdělání a kvalifikace romské populace neumožnila rozptyl Romů v socio-profesní struktuře společnosti a jejich přístup k pozitivním interetnickým kontaktům zůstal dále uzavřen. Vedle nezaměstnanosti se počátkem 90. let začaly objevovat rovněž vážné konflikty rasového charakteru mezi Romy a členy hnutí skinheads. Mnoho Romů ztratilo bydlení nebo z něj byli vytěsněni - v 90. letech 20. století rostl v českých městech ekonomicky determinovaný tlak na odchod sociálně slabých obyvatel z bytů v centrech měst na periferie obcí, často do nestandardních forem bydlení; tato součást komunální politiky vedla (a vede) ke vzniku sociálně vyloučených lokalit, které jsou v současnosti z naprosté většiny obývané právě Romy. Lze konstatovat, že značná část příslušníků romské populace se po roce 1989 zařadila do skupiny žijící na nejnižší sociální úrovni, významně ohrožené sociální exkluzí.

2.3.1 Rozdělení federace Sociální vyloučení Romů s sebou přineslo nebo prohloubilo ve svém důsledku také rozdělení Československa v roce 1993. Některým původem slovenským Romům se nepodařilo legalizovat pobyt na území ČR - nebylo jim uděleno státní občanství10 ani povolení k trvalému pobytu, čímž byli ze společnosti de iure i de facto vyloučeni: nemohli být legálně zaměstnáni ani podnikat, nemohli se evidovat na úřadech práce (dále ÚP) jako uchazeči o zaměstnání ani pobírat peněžitou podporu v nezaměstnanosti, neúčastnili se sociálního ani zdravotního pojištění, neměli nárok na sociální dávky, hrozil jim zákaz pobytu na území ČR a vyhoštění. V důsledku finanční tísně, kterou tato situace přinesla, došlo k dalšímu řetězení sociálních problémů: absence příjmu způsobila platební neschopnost jednotlivců i celých rodin, došlo k zadlužení romských domácností zejména na nájemném obcím a následné ztrátě bydlení, případně získání nestandardního bydlení ve vyloučené lokalitě. V souvislosti s těmito následky se mnozí cítili ponižováni, což vyvolalo jejich nedůvěru a nepřátelství vůči majoritní společnosti.

2.3.2 Události po roce 1993 Po roce 1993 dochází k vyostření rasových konfliktů a proto i ke zpřísnění postihů za spáchání rasově motivovaných činů. Vzniká pracovní skupina Rady vlády pro záležitosti občanů romské národnosti, která se zabývá konkrétními případy rasově motivovaných útoků a diskriminací Romů. 10

Příčinou nevyřízeného občanství byla dle Rady vlády (2005) jednak účinnost zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, který stanovil jako podmínku udělení státního občanství požadavek "pětileté beztrestnosti", tj., že žadatel nebyl v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, dále pak značné komplikace při určování konkrétního občanství, neporozumění problému ze strany těch, kteří v České republice žili desítky let, nedostatečná poradenská pomoc a zprostředkování potřebných informací ze strany státu, případně podávání nepřesných nebo dokonce mylných informací, problémy s prokazováním trvalého pobytu v České republice, finanční problémy žadatelů s hrazením příslušných poplatků, v některých případech ovšem i nezájem některých občanů uvést svůj pobyt na území České republiky do legálního stavu.

11

Později, v roce 1997, dochází především díky zahraničnímu tlaku k významnějšímu zájmu o situaci romského etnika: vláda přijímá tzv. Bratinkovu zprávu, která přibližuje realitu sociální situace romské populace. Vlivem této zprávy dochází v dalších letech k formulaci tzv. koncepce integrace Romů, jejímž cílem je sociální (nikoliv etnická) integrace Romů do společnosti. V roce 2000 přijímá vláda ČR dokument Koncepce politiky vlády ČR vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající jejich integraci do společnosti; dokument svým obsahem ukládá státním orgánům řadu úkolů z oblasti školství či sociálních věcí, ale též např. analýzu právního řádu a návrhy účinnějších právních nástrojů pro postihování rasismu a diskriminace.

12

3 Postavení romské populace na trhu práce ČR (Československo) se po roce 1989 zařadila mezi rozvinuté ekonomiky, které jsou založeny na efektivním fungování instituce trhu; vedle trhu zboží a služeb jde také o trh výrobních faktorů, tzv. trh práce. Jak již bylo řečeno, s transformací ekonomiky a trhu práce se v ČR začala nově objevovat nezaměstnanost, která se v dobách minulého režimu nevyskytovala z důvodu centrálně řízené ekonomiky a uměle vytvořené plné zaměstnanosti11. Transformace centrálně plánované ekonomiky v tržní měla značný vliv na požadavky trhu práce i zaměstnanost romské populace. Kaplan (1999) uvádí výčet základních změn v ekonomické oblasti, které poznamenaly zaměstnanost Romů; v rámci snižování míry přezaměstnanosti byli uvolňováni přebyteční pracovníci, ve velké míře právě nekvalifikovaní Romové. Jednalo se zejména o: -

zpomalení nebo zastavení realizace velkých investičních celků, např. bytové a dopravní stavby či průmyslové komplexy výrazný útlum těžkého (především důlního), hutního a chemického průmyslu rozpad umělých monopolních výrobních seskupení na konkurenceschopnější a velkých stavebních podniků na menší samostatné jednotky rozpad jednotných zemědělských družstev, rozpad státních statků mzdová nivelizace, která vedla k rostoucímu oceňování kvalifikované pracovní síly (byly zavedeny nové systémy sociálního pojištění a odvodů z vyplacených mezd, které zvýšily náklady na pracovní sílu a tedy více zatížily zaměstnavatele, kteří pak byli nuceni snižovat stavy svých zaměstnanců)

S rozvojem soukromého podnikání a terciálního sektoru se objevila i vyšší potřeba kvalifikovaných pracovníků jak řemeslných profesí, tak pracovníků v oblasti služeb a administrativy, od kterých zaměstnavatel očekával vysokou míru samostatnosti, produktivitu, pracovní morálku a odpovědný přístup k práci. Jak uvádí Víšek (1999), vnitřní vztah Romů k zaměstnanosti se v této době ukázal jako problematický zejména z důvodu přetrvání postoje k práci, ovlivněného minulým režimem. S pracovní povinností totiž souvisela i povinnost zaměstnavatelů zaměstnat a tak si mnozí zvykli na nepříliš zodpovědné nakládání se zaměstnáním, na možnost častých změn práce a kladení přehnaných požadavků na zaměstnavatele, které však v této době vedlo k vytěsnění takovýchto pracovníků a jejich nahrazení motivovanějšími. Potřeba nekvalifikované pracovní síly se snižovala, větší množství nekvalifikovaných pracovníků začali zaměstnavatelé nahrazovat jedním kvalifikovaným nebo mechanizací práce.

3.1 Nezaměstnanost Romů Sirovátka (2003) k problematice nezaměstnanosti Romů uvádí, že se tento problém dotýká velké části romské populace, byť diferencovaně: přibližně 26% ekonomicky 11

Jak zdůrazňuje Víšek (1999), právo na práci mělo fakticky podobu povinnosti a rovněž výplata řady sociálních dávek závisela na účasti příjemce na pojištění, podmíněného právě prací; na práci tak tedy závisela i sociální protekce rodiny. Zaměstnanost romských mužů tak byla značně vysoká, u žen byla o něco nižší v důsledku delší péče o větší počet dětí.

13

aktivní romské populace má stabilní zaměstnání a s nezaměstnaností nemá zkušenost, další skupinu tvoří Romové, kteří byli dříve jednou nezaměstnaní a zbytek (asi 35%) ekonomicky aktivních příslušníků romské populace bylo nezaměstnáno opakovaně. Winkler (2006) upozorňuje, že opakovaná nezaměstnanost představuje pro osoby produktivního věku významný sociální problém, který způsobuje ztrátu zbytku pracovní kvalifikace i pracovních návyků a přináší chudobu i s jejími negativními důsledky. Přesnou míru nezaměstnanosti není, vzhledem k již zmiňované neexistenci statistických údajů možné určit; míra nezaměstnanosti romské populace je odhady, které však v odborné literatuře značně variují, několikanásobně vyšší než je tomu u populace majoritní: Sirovátka (2003) uvádí míru nezaměstnanosti Romů v roce 2000 43%, ovšem může být i vyšší – poukazuje totiž na skutečnost, že se někteří Romové deklarují za zaměstnané i v případě práce v neformální, šedé ekonomice. V sociálně vyloučených lokalitách, jak ukazuje Gabalova analýza (2006), se míra nezaměstnanosti pohybuje dokonce mezi 70 - 90%, v některých lokalitách může dosahovat míry až 100%. Nezaměstnanost pak Romy postihuje v drtivé většině dlouhodobě – dle materiálů vlády ČR v oblasti integrace příslušníků romských komunit (Koncepce romské integrace, 2005) do kategorie dlouhodobě nezaměstnaných spadá asi 75% nezaměstnaných Romů. Dlouhodobou, opakující se nezaměstnanost a přístup na sekundární trh práce (tj. trh typický nekvalifikovanou pracovní sílou, nízkými platy, nestabilními pracovními místy nechráněnými legislativou nebo odbory, o které je nutné soutěžit) nazývá Sirovátka (2003) exkluzí (či marginalizací) z trhu práce a pokládá ji za hlavní prvek celé dynamiky sociálního vyloučení. Winkler (2006) vypočítává charakteristiky postavení romské populace na pracovním trhu a de facto všechny pokládá za projevy v podstatě jediného problému, kterým je právě marginální postavení Romů na trhu práce. Marginalizace Romů na trhu práce je dále charakteristická kumulací nezaměstnanosti v jednotlivých domácnostech - velmi často jsou nezaměstnaní oba partneři či dokonce všichni dospělí členové domácnosti (Gabal, 2006). Dlouhodobě nezaměstnaní Romové si během své nezaměstnanosti utvářejí alternativní životní strategie, pomocí kterých zajišťují své živobytí – v praxi jde zejména o závislost na sociálních dávkách kombinovanou s činností na neformálním trhu práce. Tyto strategie jsou v prostředí sociálně vyloučených lokalit postupně upevňovány a mezigeneračně reprodukovány. Moravec (2006) také upozorňuje na vysokou nezaměstnanost mezi mladými Romy, vyrůstající v sociálně vyloučených lokalitách, kteří mají tendenci model života v nezaměstnanosti od svého nejbližšího sociálního okolí přebírat. Tvůrci současné národní sociální politiky si jsou vědomi závažnosti problematiky vysoké nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na trhu práce. Význam začlenění Romů na trh práce je patrný z hlavních strategických dokumentů současné české sociální politiky, např. v rámci Národních akčních plánů zaměstnanosti, Koncepce romské integrace, Zásad dlouhodobé Koncepce romské integrace do roku 2025 a je prioritou politiky, usilující o zmírňování míry sociálního vyloučení a chudoby v ČR.

14

4 Důsledky vysoké nezaměstnanosti pro Romy Jak poukazuje Sirovátka (2003), vysoká míra romské nezaměstnanosti představuje jeden z nejvýznamnějších problémů současné romské populace a určuje její celkové sociální postavení v rámci celé společnosti. Je tomu tak zejména proto, že pozice na pracovním trhu je jedním z tvůrců sociálního statusu, podílí se na možnostech spotřeby a dále znevýhodnění na trhu práce způsobuje příjmovou, materiální deprivaci až chudobu, omezuje přístup ke službám a infrastruktuře společnosti a má rovněž četné dopady na celkové zdraví znevýhodněného člověka i na jeho sociální vztahy; dokonce může být i důvodem ztráty zájmu naplňovat povinnosti (práva) aktivního občanství. Na základě odborné literatury lze konstatovat, že marginální pozice Romů na pracovním trhu je hlavním zdrojem současné sociální exkluze velké části romské populace.

4.1 Sociální exkluze Pojem „sociální exkluze12“ (vyloučení) se začal používat v 80. a 90. letech v západoevropských zemích především proto, aby zastoupil výraz „chudoba“, který evokuje pouze nedostatek hmotných zdrojů, ale nezohledňuje jinak důležité kritérium kvality sociálních vztahů. Existuje řada vymezení jednotlivých dimenzí sociální exkluze, což souvisí se snahou najít soubor indikátorů, na jejichž základě by bylo možné vyloučené osoby identifikovat. Slovník sociální práce (Matoušek, 2003, s. 217) definuje sociální vyloučení jako „komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, skupiny nebo místního společenství na životě celé společnosti, resp. nedostatečný přístup ke společenským institucím zajištujícím vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt… Fakticky znamená život v chudobě, bez účasti na trhu práce (u mladých lidí bez účasti na systematickém vzdělávání), bez přiměřeného bydlení, bez dostatečného příjmu, obvykle v izolaci či v malé skupině podobně deprivovaných lidí, pohybujících se na okraji společnosti.“ Sociální vyloučení má negativní důsledky nejen pro skupinu, která jí je postižena, ale i pro společnost, v níž k němu dochází. Zatímco pro sociálně vyloučenou skupinu stav sociální exkluze znamená nejhorší životní podmínky, pro zbytek společnosti je pak existence sociálně vyloučené skupiny důkazem její neúčinné solidarity (což z dlouhodobého hlediska posiluje společenský cynizmus) i potenciálním ohrožením výbušnou situací (která vzniká vždy především v situacích, kdy jsou určité skupiny obyvatel vystaveny mimořádně špatným životním poměrům). Sociální vylučování Romů je proces, u něhož není možné jednoznačně určit počátek nebo konec a rovněž má řadu příčin, proto často nemusí být zřejmé, co je původní, hlavní příčinou sociálního propadu. V kontextu tématu lze dokonce hovořit o začarovaném kruhu sociální exkluze, v němž se důsledek jednoho faktoru nebo události stává příčinou události navazující, která dále sociální vyloučení prohlubuje. Sociální exkluze může mít tedy více (spouštěcích) mechanismů, které na sebe následně navazují další; tyto mechanismy lze pro lepší přiblížení celé problematiky vymezit dle Touška (2007) následovně: 12

pochází z latinského excludo = vylučovat, nevpustit, vzdalovat se

15

A. Ekonomické vyloučení: vyznačuje se uzavřeným přístupem zejména na primární trh práce, což s sebou přináší hlavně příjmovou deprivaci, chudobu a následně uzavření životních šancí. Ekonomicky vyloučená osoba je nucena hledat uplatnění na sekundárním trhu práce, který nabízí nekvalifikované, dočasné, špatně placené a legislativou nechráněné práce, případně v prostředí neformální ekonomiky, nenabízející jistoty v podobě pravidelné mzdy a nároků, vyplývající ze sociálního pojištění. B. Prostorové vyloučení: je zřejmě nejmarkantnější projev sociální exkluze; sociálně vyloučené osoby jsou vzhledem ke své situaci často nuceny žít v lokalitách/ objektech, které poskytují jen velmi nízkou kvalitou bydlení. V sociálně vyloučených lokalitách je obvykle špatné životní prostředí, nedostatečná dopravní dostupnost a infrastruktura, nedostačující občanská vybavenost jako zdravotnictví, školství, nebo síť sociálních služeb a jednotlivé faktory sociální exkluze zde mají tendenci se koncentrovat. C. Sociální vyloučení (v užším smyslu): omezuje společenské kontakty vyloučených osob na kontakty s osobami stejného sociálního postavení; jde tak o zúžení sociálního prostředí vyloučených a o vyloučení ze sdílení sociálního kapitálu společnosti, tedy ze sociálních vazeb a k nim se vztahujících norem, které člověk využívá pro své společenské uplatnění. Společenské vyloučení může také způsobovat ztížený přístup ke vzdělání, zdravotní péči, nebo k sociálním službám a rovněž tak posilovat sociálně patologické tendence. D. Kulturní vyloučení: značí zejména omezený přístup ke vzdělání a znalostem, které jsou společností uznávány, žádány a také oceňovány - jde tak vlastně o vyloučení ze sdílení kulturního kapitálu společnosti. Omezený přístup ke vzdělání má své příčiny např. v umisťování dětí z „problematických rodin“ do zvláštních nebo speciálních škol, kde se jim přirozeně dostává méně kvalitního vzdělání. Kulturní vyloučení tedy dále způsobuje nerovné rozdělení šancí a může sekundárně přinášet také ztrátu sebedůvěry či sebeúcty. E. Symbolické vyloučení: odehrává se v rovině významů a charakteristik, které jsou vyloučeným osobám či skupinám osob přisuzovány nevyloučenou populací. Jde tedy o stigmatizaci, především na základě sociálního statusu vyloučených osob nebo na podkladě etnicity. Např., pokud místní samosprávy nazývají sociálně vyloučené lokality „objekty pro nepřizpůsobivé občany“ nebo také „byty pro neplatiče“, stigmatizují obyvatele těchto lokalit a přispívají významně k jejich symbolickému vyloučení. U Romů je situace navíc problematičtější v důsledku stereotypizace nezaměstnanosti romské populace majoritou – velká část veřejnosti považuje nezaměstnanost v romské populaci za dobrovolnou a plánovanou s cílem vytěžit co nejvíce ze sociálního systému. Vhledem k tomu, že odborná literatura v kontextu problematiky sociální exkluze Romů uvádí jako jednu z hlavních příčin tohoto procesu marginální pozici Romů na pracovním trhu, bude zajímavé na následujícím příkladu ukázat, jak může nezaměstnanost či marginální pozice na trhu práce (ekonomické vyloučení) ovlivňovat a prohlubovat další sociální vyloučení: dlouhodobá nezaměstnanost způsobuje ekonomické vyloučení, které může ve svém důsledku způsobovat vyloučení prostorové. Ekonomicky vyloučená osoba je v důsledku chudoby plynoucí z ekonomické exkluze 16

nucena opustit své původní bydlení, přičemž jiné dostupné bydlení než v sociálně vyloučené lokalitě nemusí nalézt. Prostorové vyloučení může sekundárně způsobovat ztížený přístup ke vzdělání, zdravotní péči, nebo k sociálním službám, které by např. pomohly řešit nezaměstnanost a problémy plynoucí z exkluze a to jednoduše proto, že tyto služby nejsou ve vyloučených lokalitách např. fyzicky dostupné. Prostorové vyloučení dále způsobuje vyloučení společenské (udržování kontaktů výhradně s jinými vyloučenými osobami), čímž může docházet k vyššímu ohrožení sociálně nežádoucími jevy, v dlouhodobějším horizontu pak k přenosu vzorců chování, které jsou následně generovány z generace na další generaci a opět tak dojde k prohloubení jednak vyloučení symbolického, jednak vyloučení ekonomického a rovněž tak vyloučení kulturního, které mají zpětně vliv opět na vyloučení ekonomické (nálepka nepřizpůsobivé osoby, nedostatečné, málo hodnotné kontakty a nízký kulturní kapitál neumožňuje nalezení zaměstnání, které by vedlo ke zlepšení finanční situace a umožnilo prostorové začlenění v nevyloučené lokalitě a potažmo tak i začlenění společenské a symbolické, které by dále mohlo usnadnit i začlenění kulturní a narušit tak bludný kruh sociální exkluze).

4.2 Deprivace Deprivaci nezaměstnaných způsobuje zejména délka trvání nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že nezaměstnanost Romů má tendenci přerůstat v dlouhodobou, lze konstatovat, že zejména materiální deprivace se dotýká velké části z nich; vedle této je mnoho Romů deprivováno také sociálně či psychicky. Deprivace se může vyskytovat v absolutní nebo relativní podobě. Absolutní deprivace jako přímé ohrožení existence se dnes díky sociálnímu státu a systému podpor vyskytuje už jen výjimečně. Relativní deprivace přímo neohrožuje vlastní existenci člověka; dle Mareše (1998, s. 155) je to „pocit deprivace vyplývající z porovnání vlastní situace se situací skupiny, která pro jedince tvoří standard. Vzniká proto i tam, kde jsou potřeby uspokojovány v míře, převyšující potřeby udržení existence “. V kontextu materiální deprivace může být zajímavý pohled na sociální sítě, tedy neformální vztahy, založené na důvěře a vzájemné znalosti jedinců, k nimž patří především rodina, příbuzenstvo, sousedé, přátelé, známí atd. Romové udržují v rámci svých rozšířených rodin solidární sítě, které po stránce ekonomické slouží jako „neformální pojištění“ pro případ absence příjmu a finanční nebo hmotné tísně. V případě finanční tísně celé rozšířené rodiny se někteří jedinci/ rodiny uchylují k nouzovým strategiím, ze kterých např. využití služeb úžerníků může během poměrně krátké doby vést ve svém důsledku k prohloubení finanční a hmotné nouze až k hranici absolutní deprivace; úžernictví bude věnován ještě prostor v této kapitole.

4.3 Sociálně patologické jevy Dlouhodobá nezaměstnanost má dále individuální následky pro Romy samotné i pro celou společnost. V západních státech se dopady nezaměstnanosti (obzvláště kumulované uvnitř vybraných skupin) projevují i v rasových konfliktech a konfliktech mezi skupinami (výtržnosti, drancování atd.). Na individuální rovině lze pozorovat jevy jako narušení nebo rozbití struktury dne a denního režimu, ztrátu úcty k autoritám, ztrátu hodnot, rodinné krize, vyšší riziko upadání do různých závislostí, kriminalitu, aj. V kontextu problematiky 17

nezaměstnanosti a chudoby Romů poukazuje také Hůlová a Steiner (2006) na častý výskyt problému s alkoholem, drogami nebo gamblerstvím. Nebezpečná je zvláště nezaměstnanost mladistvých; podle Bolly-Mládkové (2001) se mladiství nezaměstnaní chovají negativisticky – často projevují nespokojenost, protestují, neakceptují návrhy ostatních. Mladiství Romové, kteří se místo pokračování ve vzdělávacím systému evidují na ÚP jako uchazeči o zaměstnání se tak často se ocitají ve společnosti, kde jsou ohroženi sociálně patologickými jevy, jako je zneužívání návykových látek, patologické hráčství, kriminalita aj. Rozbití struktury dne je pro ně obzvláště nebezpečné zvláště z důvodu absence vytvořených pracovní návyků; ani jejich okolí nedisponuje dostatečným množstvím vzorů pracovní kultury a pracovních návyků, které by je stimulovaly k hledání zaměstnání a mladiství Romové tak mají tendenci v nezaměstnanosti setrvávat.

4.3.1 Lichva V sociálně vyloučených lokalitách je provozování lichvy a úžernictví13 specifickým, častým a vážným problémem, jak upozorňuje např. Hůlová a Steiner (2006). Nezaměstnaní Romové žijí na hranici chudoby a velmi často se ocitají ve finanční nebo platební tísni (přitom se velkým problémem může stát již nedoplatek v rámci vyúčtování energií). Vzhledem k tomu, že (nezaměstnaní) Romové nedostanou běžnou finanční půjčku z banky, v případě finanční nouze a za předpokladu selhání zmiňovaných solidárních sítí nejsou tito schopni situaci často řešit jinak, než využitím „služeb úžerníka“ (případně také finančních společností, poskytujících půjčky za velmi nevýhodných a netransparentních podmínek). Dlužník je tak nucen lichvářům odevzdávat prakticky veškeré příjmy, přičemž je nucen si další prostředky na obživu opět vypůjčit, často není jiné možnosti než opět od lichvářů, čímž vzniká začarovaný kruh. Životní prioritou dlužníka je pak snaha ochránit svoji rodinu a sehnat pro úžerníky peníze; pro člověka závislého na „službách“ úžerníků se tak postupně se zvyšující se pohledávkou a nutností tuto splácet mohou stávat takové nutné věci jako hrazení nájemného jen velmi málo podstatné. Ekonomické vyloučení tak může opět způsobovat vyloučení prostorové, a dále i společenské, kulturní a symbolické.

13

Lichvou je míněno půjčování finančních prostředků na neadekvátně vysoký úrok; ve vyloučených lokalitách jde často o úrok stoprocentní či dokonce vyšší. Úžerou je míněn zvláštní případ lichvy, která je úmyslným majetkovým trestným činem, kdy je zneužita tíseň, rozrušení, nezkušenost nebo rozumová slabost oběti a je jí pachatelem nabídnuta a splněna služba, jejíž hodnota je v hrubém nepoměru k hodnotě závazku oběti; trestný čin lichvy je často doprovázen násilným uplatňováním pohledávky úžerníkem, které může nabývat podobu trestné činnosti (např. vydírání, útisk, porušování domovní svobody apod.). Celý systém jevu „úžery“ je pak založen na nemožnosti dluh splatit; půjčky jsou poskytovány na tak vysoký úrok, že dlužník obvykle není schopen dluh navýšený o úroky v termínu vrátit; v případě nezaplacení se dlužná částka zvyšuje opět o 100% (za měsíc, ale i týden). Pokud dlužník nezvládá umořit dluh, je tento obvykle vymáhán zastrašováním či násilím (dlužníci se právě z těchto důvodů obvykle se svým problémem nikomu nesvěřují, nechtějí proti lichvářům svědčit u soudu apod.). Dlužník se tak stává stálým zdrojem příjmu lichvářů, kteří mají přehled o termínech výplat sociálních dávek svých „klientů“ a doprovází je na poštu či banky tak, aby mohli tyto prostředky hned od dlužníků převzít. K dalším běžným praktikám patří dále odebrání dokladů a platebních karet tak, aby dlužníci nemohli bez jejich vědomí se svými finančními prostředky manipulovat. V případě pohřešování dlužníka lichvářem jsou pak dlužné částky běžně vymáhány na příbuzných dlužníka .

18

5 Příčiny nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na trhu práce Vedle nejvýznamnějších strukturálních příčin nezaměstnanosti Romů, které již byly osvětleny v úvodu práce, se lze u velké části romské populace setkat také s kumulací dalších handicapů, které následně vedou k nezaměstnanosti dlouhodobého charakteru. Na základě dostupné literatury a odborných textů (vymezení dle Winklera, 2006) lze základní faktory, podmiňující marginální postavení Romů na pracovním trhu vymezit následovně: 1. individuální faktory, tj. způsobilosti, schopnosti jednotlivců v širokém slova smyslu 2. strukturální faktory, které ovlivňují efektivitu procesu hledání zaměstnání: míra nezaměstnanosti, poptávka po práci (především po nekvalifikované práci), segmentace trhu práce 3. institucionální faktory, jako jsou vlastnosti systému sociálního zabezpečení (ochranná a pobídková funkce sociálních dávek), míra důvěry romského společenství ke státním a politických institucím a autoritám, nastavení daňové politiky 4. „oprávnění“ na (rovný) přístup k trhu práce a "možnosti fungování" v specifických podmínkách trhu práce: jde o možnosti etnických menšin realizovat právo na svobodnou soutěž na trhu práce, případně právo na korekci nerovnosti příležitostí k soutěži na trhu práce

5.1 Individuální faktory Jak poukazuje např. Mareš a Sirovátka (2004), příčinou marginalizace Romů na trhu práce je na individuální rovině zejména nízký lidský kapitál, tedy soubor fyzických, intelektuálních a komunikačních schopností, znalostí, praktických dovedností a motivací, získaných především v procesu vzdělání a praktické činnosti člověka.

5.1.1 Kulturní kapitál Nízký kulturní kapitál, indikovaný především vzděláním spolu s nízkou kvalifikací je dle odborné literatury (např. Sirovátka, 2003, Klíčová, 2004 aj.) jednou z nejvýznamnějších překážek začlenění Romů na trh práce. Vzdělání je přitom v současné znalostní společnosti určujícím faktorem pro postavení jedinců na trhu práce a v sociální stratifikaci. Vzdělanostní úroveň v romské populaci je dosti nízká. Nejhorší je dle Winklera (2006) pozice Romů bez dokončeného základního vzdělání a Romů se základním vzděláním, jejichž specifická míra nezaměstnanosti se pohybuje v České republice kolem 55 %. Gabalova analýza (2006) ukázala, že většina Romů, žijících v sociálně vyloučených lokalitách má pouze základní vzdělání (často jde i o nedokončené základní vzdělání). Kaplan (1999) k tématu uvádí, že 80-85% romské populace všech věkových kategorií má základní (nebo zvláštní) vzdělání; učební obory (převážně dvouleté) dále ukončí pouhých 8,4 % Romů, spíše pak muži. Podíl absolventů středních a vysokých 19

škol je rovněž velmi nízký: 1,2 % středoškoláků a pouhých 0,3 % vysokoškoláků při rovnosti pohlaví. Neutěšená vzdělanostní úroveň romské populace má pouze mírnou tendenci ke zlepšení, ovšem pro sociálně vyloučené Romy je stále vzdělání na spodních příčkách hodnotového žebříčku. Vzdělanostní handicap tak prakticky neumožňuje Romům vstupovat na trh práce nebo umožňuje vstup pouze na sekundární nebo neformální trh práce. Lze konstatovat, že současná vzdělanostní úroveň v romské komunitě je výsledkem nastavení školského systému zaměřeného na standard, který zatím stále neumí příliš dobře absorbovat odlišnosti a vidí v nich spíše problém. Na neúspěchu romských dětí ve škole se významně podílí odlišná výchova v romské rodině, děti mají navíc ve škole specifické jazykové problémy, související s jejich komunikačním jazykem, kterým je romský etnolekt češtiny14. Jazykové problémy jsou zdrojem četných školních neúspěchů romských dětí již od počátku vzdělávacího procesu - děti často nejsou schopny abstrakce, obávají se komunikace v českém jazyce apod. Jak se nároky výuky zvyšují, jazykový handicap se výrazně prohlubuje a jeho projevy bývají často mylně posuzovány i odborně diagnostikovány jako handicap opravňující přeřazení dítěte do speciální školy. Přístup romských rodin ke vzdělání je spíše lhostejný; nemalý vliv na současný postoj mají ještě historické souvislosti kočovného způsobu života, který neumožňoval vzdělávání dětí ve školách. Později, v 60. – 80. letech 20. stol., nebyli Romové (vhledem ke svému zařazení na nekvalifikovaných pracovních místech, jež nevytvářela tlak na získání vzdělání) motivováni usilovat o získání lepšího vzdělání. Navíc zde byla opět jazyková bariéra, která neumožňovala porozumění české odborné terminologii a zvládnutí vzdělávání. Romské děti byly často přeřazovány do zvláštních škol na základě doporučení učitelů a se souhlasem rodičů, kteří v této problematice v důsledku nízké informovanosti neorientovali. I v současnosti romští rodiče umístění dítěte do škol se speciálním vzděláním obvykle akceptují, ačkoliv výsledky diagnostických metod poradenských zařízení, kterým romské děti na základě jazykové bariéry často plně nerozumí, nemusí mít vzhledem k tomuto zcela validní, vypovídající hodnotu. Romští rodiče ovšem mají pocit, že jsou-li jejich děti umístěny do speciálních škol, jsou tak mezi „svými“, jsou uvolněnější a také ve škole lépe prosperují (Hůlová, Steiner, 2006). Jak již bylo řečeno, tento přístup je mj. také způsoben tím, že institucionalizované vzdělání má tradičně pouze nízkou hodnotu na romském žebříčku priorit. Mnoho Romů nedisponuje dovednostmi, potřebnými k získání zaměstnání. Nezvládají tak strategie hledání práce, způsoby oslovení potenciálních zaměstnavatelů, způsoby sebe-prezentace při pohovorech na pracovní místa; chybí jim kompetitivnost (Bartáková, 2004). Vzhledem k nárůstu nezaměstnanosti v nekvalifikovaném zaměstnání po roce 1989 také mnoho Romů ztratilo potřebné pracovní návyky; v případě řešení dlouhodobé nezaměstnanosti je tak vlastně překážkou dlouhodobá nezaměstnanost sama. Zde již individuální příčina nezaměstnanosti vstupuje do interakce s příčinami strukturálními.

5.1.2 Sociální kapitál Sociální kapitál jako souhrn sociálních kontaktů je z hlediska fungování pracovního trhu také významným činitelem, protože zajišťuje sítě a kontakty, poskytující informace a 14

jde o neustálenou formu jazyka, který obsahuje směsici slov z romštiny i češtiny, používá romskou výslovnost českých slov a romské mluvnické tvary, naroubované na česká slova, apod.

20

usnadňující přístup k pracovním místům. V souvislosti s přístupem k zaměstnání lze konstatovat, že sociálně vyloučení Romové disponují slabými sociálními sítěmi do majoritní společnosti (Sirovátka, 2003). Kontakty, které mají, je často spíše uzavírají ve vyloučeném prostředí s koncentrovanou vysokou mírou nezaměstnanosti, případně umožňují přístup na neformální trh práce, nebo pouze sekundární trh práce.

5.1.3 Nízká motivace Příčina častějšího výskytu dlouhodobé nezaměstnanosti v romské populaci může mimo výše zmiňované důvody také spočívat v nízké motivaci nezaměstnaných Romů k přijetí zaměstnání. Nízká úroveň motivace má tyto příčiny: A. Společné vlastnictví v romských rodinách: dle Steinera (2006) Romové nevyužívají postupy a instituce moderní společnosti (např. spoření), ale uchylují se k institucím a postupům tradičních společností, jako je např. velká rodinná síť, které však využívají zdroje a talenty mnohem méně efektivně15. Romové však při těchto neefektivních institucích tradiční společnosti zůstávají proto, že si nemohou dovolit fungovat jako jednotlivci, tedy bez rodiny - členové solidární sítě totiž do určité míry společně sdílí své majetky, čímž fungují jako forma „pojištění“ pro případy nouze. B. Dluhy: mnoho sociálně vyloučených romských rodin je značně zadlužených - typicky jde o různé nedoplatky za energie, dluhy na nájemném, rozdíl ve vyčerpaném kontokorentu, splátky věcí na leasing, dluhy na zdravotním pojištění a za neuhrazené pokuty, případně přestupky (Hůlová, Steiner, 2006). Tyto dluhy jsou často mimo rámec možností romských rodin je splácet, tudíž se věřitelé uchylují k soudnímu či exekučnímu vymáhání. Zadlužený jedince, který nezvládá splácet své dluhy, má tak v rámci soudního rozhodnutí uvalenou exekuci na mzdu; v případě možnosti získání zaměstnání takový jedince práci nepřijme, protože by tak ztratil nárok na sociální dávky, přičemž mzda, která by mu jinak byla kompenzací, je zexekuována, takže konečný příjem může být nižší, než tomu bylo v případě nezaměstnanosti a závislosti na takových sociálních dávkách, na které nemůže být exekuce uvalena.

5.1.4 Pracovní morálka Kaplan (1999) dále upozorňuje na problematiku pracovní morálky Romů, kteří si pod ochranou státu v minulém režimu navykli na bezstarostné nakládání se zaměstnáním. Toto vedlo po transformaci trhu (práce) u majoritního obyvatelstva ke vzniku dojmu, že všichni Romové v zaměstnání významně fluktuují a po prvotních neúspěších s Romy jako zaměstnanci došlo ke ztrátě zájmu tyto pracovníky v zaměstnání stabilizovat.

15

V kontextu práce je tak například i pracovní kontakt majetkem celé širší rodiny a příslušník této rodiny je povinen se o pracovní příležitost podělit s rodinou nebo potřebnějším členem. Podobné je to v případě vzdělání: dosáhne-li příslušník romské rodiny vyššího vzdělání než má zbytek rodiny a v důsledku toho má vyšší a stabilní příjmy, je velmi pravděpodobné, že pokud se od rodiny neodpoutá, bude svůj příjem muset díky silné rodinné solidaritě dělit mezi celou (širší) rodinu. Společné vlastnictví tak může snižovat motivaci příslušníků takovýchto solidárních sítí k práci. Zatímco náklady na práci v podobě vynaloženého úsilí a investovaného času nese jedinec sám, výplata se dělí často mezi celou širší rodinu. Může se proto (racionálně) zdát, že pracovat málo a spoléhat se na pomoc ostatních členů rodiny je výhodnější.

21

5.1.5 Zdravotní stav Jak uvádí dále Kaplan (1999) část romské populace je vzhledem ke svému špatnému socioekonomickému postavení postižena vyšší nemocností16. Změněná pracovní schopnost nebo pracovní omezení v kombinaci s absencí kvalifikace jsou potom jen dalším aspektem, prohlubujícím znevýhodnění na trhu práce. Řada větších podniků a firem, mající povinnost zaměstnávat uchazeče se změněnou pracovní schopností dále také nevytváří potřebná pracovní místa pro tyto osoby a raději odvádí státu finance formou pokut – pracovních míst pro nekvalifikované osoby se změněnou pracovní schopností je tak registrovaných velmi málo. Vzhledem k tomu však, že není možné zjistit podíl osob se změněnou pracovní schopností v romské populaci (zejména pak na lokální úrovni), ve zbytku práce se aspektem zdraví Romů zabývat nebudu.

5.1.6 Nízká mobilita Nízká mobilita pracovníků v rámci pracovního trhu je obecným problémem v ČR. Romové navíc mají ztížený přístup k bydlení a to jednak z finančních důvodů, jednak z důvodu diskriminace, navíc jen málo vlastníků bytů je ochotno pronajmout menší byt mnohdy velmi početné rodině; hledat proto bydlení v oblastech, kde je více pracovních příležitostí, je pro etnické Romy obtížné. V důsledku tohoto jsou nezaměstnaní Romové nuceni setrvávat spíše v neprosperujících oblastech, vyznačujících se vysokou mírou nezaměstnanosti (Steiner, Hůlová, 2006). Jak bylo také uvedeno, Romové jsou navíc závislí na rodinných (solidárních) sítích a proto také mobilita jinam než za příbuznými je pro ně spíše výjimkou.

5.2 Strukturální faktory 5.2.1 Míra nezaměstnanosti Dočasná, periodicky se opakující nezaměstnanost je jev, vyskytující se běžně ve společnostech s tržní ekonomikou; je důsledkem zejména kolísání poptávky po zboží a službách. Míra nezaměstnanosti je významným faktorem pro možnost stanovení formy řešení problému17. Dle údajů Českého statistického úřadu (dále ČSÚ) míra nezaměstnanosti začátkem 90. let v důsledku ekonomicko-sociálních změn postupně narůstala, i když významná část uvolněných pracovních sil přešla do terciálního sektoru18. Ve 2. polovině 16

K tomu v minulosti přispělo pracovní zařazení Romů, dnes se na nemocnosti v romské populaci podílí zejména nevhodné bytové podmínky, kdy jsou vyloučení Romové nuceni obývat vlhké, studené místnosti, mnohdy napadené plísněmi; byty dále postrádají základní hygienické prvky jako koupelnu se zavedenou teplou vodou, v jedné místnosti běžně žije šest osob i více, dokonce i jedno lůžko často sdílí více lidí. V důsledku chudoby, ale i životního stylu, které jsou jedním z výsledků sociální exkluze romských obyvatel, se dále tato populace nestravuje takovým způsobem, který by přispěl k prevenci zdraví; některým lidem dokonce nezbývají ani prostředky na úhradu nezbytných léků. Mnoho Romů může mít i potíže se zabezpečením lékařské péče, přičemž neléčená onemocnění mohou přerůstat v chronická onemocnění a vést až ke změněné pracovní schopnosti. 17 Objeví-li se nezaměstnanost masová, je zřejmé, že problém nelze řešit na úrovni jednotlivce (v kontextu jeho osobní situace) - řešení vyžaduje uvažování o ekonomických a politických institucích společnosti. Naopak, mírná či přirozená míra nezaměstnanosti umožňuje řešení problému na úrovni individuální, v rámci schopností, vlastností a možností jednotlivce, případně skupiny jednotlivců s podobnými vlastnostmi. 18 To mj. umožnila první vlna privatizace a nový živnostenský zákon, který uvolnil přístup do podnikání a

22

90. let přibývalo bankrotujících firem (subjektů) s druhotnou platební neschopností a tento vývoj se odrazil v roce 2003 do historicky nejvyšší nezaměstnanosti v ČR. Ke změnám ve struktuře ekonomiky docházelo jen pozvolna, tvorba nových pracovních míst významně zaostávala za jejich potřebou. Následně nezaměstnanost zvolna klesá tak, že v polovině roku 2007 činí opět v celorepublikovém průměru pouhých 5,3 %. Ačkoliv nezaměstnanost po transformaci ekonomiky rostla, nelze o nezaměstnanosti hovořit jako o masové. Nezaměstnanost tak představuje problém sociální, nikoliv veřejný.

5.2.2 Poptávka po práci Jak již bylo uvedeno, po transformaci ekonomiky se s útlumem některých odvětví a s rozvojem soukromého a terciálního sektoru objevila i vyšší potřeba kvalifikovaných pracovníků řemeslných profesí a pracovníků v oblasti služeb a administrativy; požadavky na tuto pracovní sílu však Romové vzhledem k nízkému stupni dosaženého vzdělání a kvalifikace nesplňují. Celkově také došlo ke snížení poptávky po nekvalifikované práci z důvodu její nepotřebnosti nebo náhrady více nekvalifikovaných pracovníků jedním kvalifikovaným, případně také mechanizací práce. Situaci částečně může zlepšovat sezónní zaměstnanost, kdy Romové nachází legální uplatnění např. ve stavebnictví, jde však o zaměstnanost dočasnou. Romové dále nemají potřebný lidský kapitál k sebezaměstnávání, např. formou podnikání, jak vyplývá mj. z Koncepce romské integrace, nemohou se tak sami zaměstnat.

5.2.3 Neformální trh práce Nedostatek pracovních míst je způsoben mj. také tím, že někteří zaměstnavatelé zaměstnávají na nekvalifikovaných místech (romské) pracovníky „na černo“ tak, aby se vyhnuli povinným odvodům ze mzdy, které jsou pro ně vysoké; zároveň nefungují kontrolní mechanismy, které by tomuto dokázaly účinně zabránit. Výsledkem jsou nejen daňové úniky, ale také pro většinu takto zaměstnaných Romů i neúčast na sociálním, zejména důchodovém pojištění, kterého by se v případě legální práce účastnil19. Winkler (2006) uvádí odhady získané z rozhovorů s terénními sociálními pracovníky působícími ve vyloučených romských rodinách - dle těchto pracuje nelegálně asi 70 – 90 % mužů, evidovaných na ÚP jako uchazeči o zaměstnání. Na neformální pracovní trh se dále dle Winklera zapojují dvě skupiny Romů - je to jednak nekvalifikovaná pracovní síla a nezaměstnaní, pobírající sociální dávky nebo důchody, které jim však svou výší nepostačí k pokrytí životních nákladů rodiny, a dále jde o skupinu malých podnikatelů, jako mohou být zedničtí předáci, kteří uzavírají kontrakty s většími podniky v době omezené možnosti tvorby zisku (dochází tedy k realizaci omezení pracovních nákladů prostřednictvím zatajení zaměstnávání dalších osob nebo nepřiznáním příjmu).

rychlý růst počtu podnikajících právnických i fyzických osob. 19 Účast na pojištění se v případě evidence na úřadu práce zakládá pouze první 3 roky evidence - lze tedy očekávat, že jedním z důsledků preference aktivity na neformálním trhu práce budou minimální starobní důchody těchto osob, ke kterým si však možná již nebudou schopni z důvodu vysokého věku přivydělat, což může znamenat propad do větší chudoby; také v případě vzniku invalidity nebudou mít tyto osoby nárok na výplatu dávek důchodového pojištění.

23

5.2.4 Segmentace trhu práce Segmentací označuje Sirovátka (1995) proces, kdy jsou různé skupiny prací či sektorů trhu práce odděleny a rovněž pracovníci mají v důsledku tohoto procesu různé příležitosti a přístup k pracím nebo sektorům trhu práce. Příčinou tohoto jevu je jednak diferenciace prací, která vytváří různé požadavky na různá pracovní místa a dále je to také diferenciace pracovníků, tzn. zejména kvalita lidského kapitálu, kterým pracovníci disponují (nezanedbatelný vliv mají ovšem i sociální instituce, normy nebo dokonce zvyky). Vzhledem k segmentaci českého trhu práce mají Romové přístup převážně na sekundární trh práce, který nabízí nekvalifikované, dočasné, špatně placené a legislativou nechráněné práce; na tomto trhu Romům navíc konkuruje levná pracovní síla z východu, především pracovníci z Ukrajiny. Dle Gabala (2006) vykonávají Romové především sezónní a příležitostné práce, které často nejsou podloženy pracovními smlouvami. Zaměstnanecké poměry na dobu neurčitou představují v případě sociálně vyloučených lokalit naprosté výjimky. Mobilita mezi segmenty pracovního trhu a šance získat zaměstnání na primárním trhu práce je přitom vzhledem ke kulturnímu kapitálu a dalším charakteristikám Romů spíše malá.

5.3 Institucionální faktory 5.3.1 Daňové zatížené zaměstnavatelů Dosavadní daňové zatížení v důsledku vysokých povinných odvodů ze mzdy činilo nekvalifikovanou práci příliš nákladnou. Jak již bylo zmíněno, Romům svou prací konkurují především dělníci z východu, které pro mnohé zaměstnavatele představují spolehlivější a levnější pracovní sílu.

5.3.2 Sociální zabezpečení Na vysokou míru nezaměstnanosti a preference této před participací na pracovním trhu může mít vliv také nízká motivace a to zejména v případech, nepřevyšuje-li výrazně mzda ze zaměstnání poskytované obligatorní sociální dávky (srov. Koncepce romské integrace). Na současném stavu zaměstnanosti Romů se tak může podílet také pasivní politika zaměstnanosti uplatňovaná až do konce roku 2006 (resp. dubna 2007), zejména tedy systém podpor a dávek v nezaměstnanosti a jejich nezamýšlené důsledky. Výplata sociálních příjmů totiž nebyla podmíněna aktivní činností nebo účastí na aktivačním opatření, sociální dávky byly poskytovány bez vazby na politiku zaměstnanosti. Jak k tématu uvádí Sirovátka (2000), působnost systému sociálních dávek v nezaměstnanosti byla významně desincentivní. Systém nemotivoval k přijetí legálního zaměstnání a udržoval příjemce dávek v závislosti na poskytování těchto dávek. Sirovátka dále poukazuje na možnost vzniku závislosti na sociálních dávkách, která se může týkat i Romů, protože tato je tím pevnější, čím více příjemce sociálních dávek vnímá nejistotu na trhu práce jako dlouhodobou perspektivu, případně pokud tato nejistota trvá již příliš dlouho.

24

5.3.3 Minimální mzda a životní minimum Sledujeme-li pracovně pobídkovou funkci systému dávek sociálního zabezpečení, je poměr výše minimální mzdy a příjmů poskytovaných ze sociálního systému v kontextu desincentivního působení systému sociálních dávek (past nezaměstnanosti)20 pro účinnost a efektivitu dalších opatření klíčový. Životní minimum je využíváno při zjišťování nároku na některé dávky, od jeho výše se navíc odvíjí výměra některých významných dávek státní sociální podpory. To znamená, že s rostoucím životním minimem rostou také dávky státní sociální podpory, ale také objem vyplacených dávek sociální pomoci. Životní minimum je v ČR definováno zákonem jako společensky uznaná minimální hranice příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze - konkrétně vymezuje výši nezbytných finančních prostředků pro domácnost, potřebných k dočasnému zajištění základních životních potřeb. Žádný občan ČR by tedy neměl se svým měsíčním příjmem klesnout pod určitou částku, za podmínek dále stanovených zákonem. Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu21. V ČR se týká jen relativně malého počtu lidí – podle odhadů MPSV ji pobírá jen asi 3% zaměstnanců, většinou právě lidé s nízkou nebo žádnou kvalifikací anebo se zdravotním či jiným handicapem, který jim neumožňuje získat lépe placenou práci. Pokud tedy mají mít nekvalifikovaní lidé zájem vstoupit na trh práce za minimální mzdu, měla by tato být logicky vyšší než příjem, který by jim jinak garantoval sociální systém. Situace nezaměstnaných, sociálně vyloučených Romů je složitější ještě z důvodu početnosti rodin, kdy celková výše životního minima domácnosti je vypočítávána jako součet životních minim všech jednotlivých členů; jeho výše tedy mohla dosud být taková, že např. ani vstup obou rodičů v rodině na pracovní trh nezajistil příjem vyšší, než byl příjem ze sociálních dávek. Sledujeme-li vývoj růstu minimální mzdy a životního minima v čase (viz. graf č. 5.1), je patrné, že nastavení poměru rozdílu mezi nimi bylo zejména v 90. letech 20. století významně desincentivní22.

20

Past nezaměstnanosti (chudoby) vzniká, pokud dávky poskytované v nezaměstnanosti (hmotné zabezpečení, dávky sociální pomoci) převyšují příjem, kterého by nezaměstnaný dosáhl vstupem na trh práce (tedy mzdu). 21 Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti). Nerozlišuje se, jde-li o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou nebo o souběžné pracovní poměry. Nárok na minimální mzdu vzniká v každém pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr samostatně. Její základní právní úprava je stanovena zákoníkem práce. 22 V roce 1993 byl rozdíl mezi výší minimální mzdy a výší životního minima 240 Kč, avšak v roce 1994 to bylo již pouhých 40 Kč. V dalších čtyřech letech výše životního minima dokonce převýšila minimální mzdu – tento rozdíl se postupně prohluboval až na částku 780 Kč, o kterou převýšila výše životního minima minimální mzdu v roce 1998. V roce 1999 byla výše minimální mzdy již opět vyšší než výše životního minima a to o 170 Kč, v roce 2000 a 2001 tomu bylo již o 730 a 900 Kč. Rozdíl mezi oběma sledovanými hodnotami se lineárně zvyšoval i v dalších letech, a to podstatně významněji: v roce 2006 tak kupříkladu rozdíl mezi minimální mzdou a životním minimem činil již 3 150 Kč k 30.6. a 3535 Kč k 31.12. 2006). Životní minimum tedy od roku 1999 rostlo pomaleji než minimální mzda, což lze v kontextu problematiky pasti nezaměstnanosti hodnotit pozitivně.

25

Graf č. 5.1 Vývoj životního minima samostatně posuzované osoby a minimální mzdy v letech 1993 – 2006, v Kč

8 000 7 000 6 000

Minimální mzda v Kč

5 000 4 000

Životní minimum pro jednočlennou domácnost v Kč

3 000 2 000 1 000

20 05

20 03

20 01

19 99

19 97

19 95

19 93

0

Zdroj: vlastní graf na základě údajů MPSV. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2007. Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993-2006. [online]. [citováno 2007-11-23] < http://www.mpsv.cz/files/clanky/4467/vyvoj_1993-2006.pdf>

5.3.4 Dávky státní sociální podpory a sociální pomoci K současnému stavu zaměstnanosti romské populace mohl teoreticky přispět zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, účinný do 31.12. 2006 a částečně i zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále SSP). Dle Sirovátky (2000) systém dávek SSP příliš neplní pracovně pobídkovou funkci a to zejména proto, že zvýšení příjmu může znamenat ztrátu nároku na dávky (ve zvýšené výměře)23. Nevelká pracovně pobídková funkce dávek státní sociální podpory ale zřejmě mohla ovlivňovat příjemce z řad vyloučených Romů spíše v případě rodin, kde byl alespoň jeden příjem zajištěn jinak než příjmem z dávek sociální pomoci (tedy mzdou nebo dávkou důchodového pojištění), případně šlo-li o svobodného (pracujícího) rodiče, protože za jiných okolností byla rodina doplácena do výše životního minima v rámci dávek sociální péče. Výplata dávek sociální péče následovala po ukončení pobírání podpory v nezaměstnanosti, a pokud daný jedinec nebo jeho rodina byla považována za sociálně potřebnou dle zákona o sociální potřebnosti. Za sociálně potřebného byl dále považován zejména jedinec, jestliže jeho příjem nedosahoval částek životního minima stanovených zvláštním zákonem a nemohl si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním. Za sociálně potřebnou rodinu se pak dále považovaly osoby žijící v domácnosti, jejichž příjmy se posuzovaly společně, avšak jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené zákonem splnily všechny tyto osoby24. Romské rodiny (zvláště pak chudé, sociálně 23

Jejich příjemce tak může mít díky zvýšení svého příjmu celkový příjem v konečném důsledku nižší, než tomu bylo před zvýšením příjmu při zachování nároku na dávku státní sociální podpory ve zvýšené výměře. 24 U rodiny se tedy vypočítalo životní minimum pro všechny společně posuzované osoby (členy domácnosti), s výjimkou osob, které nastoupili vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu,

26

vyloučené) rodiny jsou obvykle početné, což je způsobeno zejména vysokou realizovanou plodností. Mareš (1999) poukazuje na skutečnost, že početnost chudých rodin je častý jev. Kalibová (1999) rovněž upozorňuje na fakt, že snižování úrovně plodnosti bývá většinou spojeno se zvyšující se životní úrovní, se zlepšující se ekonomickou a sociální situací a s rostoucí vzdělanostní úrovní populace (zejména pak žen)25. Při početnosti rodin a vzhledem k lidskému kapitálu a tedy i možnosti výdělku dospělých členů domácností tak romské rodiny snadno upadaly do pasti nezaměstnanosti. V sociálně vyloučených romských rodinách navíc bývá nezaměstnaností postiženo členů více, proto vstup prvního, ale i druhého nezaměstnaného na legální trh práce se obvykle nevyplatil, jak může dokladovat praktický příklad v poznámce26, platný pro rok 2006.

5.3.5 Transformace systému sociálních dávek V současnosti prochází systém sociálních dávek transformací, k dalším změnám dochází v rámci reformy veřejných financí. Podrobnější analýza dopadu a účinků transformace tohoto systému není zatím vzhledem k nedávné účinnosti k dispozici. Nejvýznamnější změnou je v této oblasti zatím přijetí zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a jejich účinnost od 1. 1. 2007. Životní minimum je nyní oproti staré dvousložkové koncepci jednosložkové, plní i nadále funkci hranice minimálních peněžních příjmů, které jsou nezbytné pro zajištění

výkon trestu odnětí svobody nebo byli vzati do vazby. 25 Mimo výše uvedené, Romové obvykle nepoužívají antikoncepci; jednak ji tradičně nepoužívají, navíc je hodnota ženy často spojována právě s počtem dětí (Jakoubek, 2004). Vzhledem ke ztíženému přístupu k bydlení v kontextu sociálního vyloučení, ale také vzhledem k rodové pospolitosti je také pro mladé Romy těžké se osamostatnit, proto tito žijí s původní rodinou prakticky až do založení své vlastní rodiny, ale často i potom. 26 Rodina, mající 4 děti ve věku 4, 6, 8 a 10 let měla životní minimum 16 420,- Kč. Oba rodiče jsou nekvalifikovaní, mají pouze základní vzdělání, jsou nezaměstnaní dlouhodobě. Pobírali dávky státní sociální podpory (tj. přídavky na děti, sociální příplatek, příspěvek na bydlení) a dávky sociální péče, kterými byli dopláceny do sociální potřebnosti. V případě obou nezaměstnaných rodičů se „nevyplatilo“ jednomu z nich pracovat, protože by si musel vydělat více, než byla dávka sociální péče, kterou byla rodina doplácena do sociální potřebnosti (vzhledem k výši dětských dávek státní sociální podpory, která by činila v tomto případě 6908- Kč by dávka sociální péče činila 9 512,- Kč, zástupce z rodiny, který by chtěl přijmout legální zaměstnání, by tak musel vydělat nejméně 10 000,- Kč čistého, aby rodina měla alespoň o něco málo více, než tomu bylo v případě nezaměstnanosti všech členů domácnosti. Vzhledem k tomu však, že rodiče z příkladu jsou nekvalifikovaní, lze spíše očekávat výdělek ve výši minimální mzdy, případně o málo vyšší). V případě přijetí práce jedním z rodičů byl tedy jeho příjem s největší pravděpodobností nižší než doplatek do životního minima rodiny, což znamená, že rodina byla opět doplácena do sociální potřebnosti a její příjem tedy byl opět ve výši životního minima. Rodina měla tedy stále stejné množství finančních prostředků jako před přijetím placeného zaměstnání jedním z rodičů a jeden z rodičů tak de facto pracuje „zadarmo“. Pravděpodobnost, že se podaří nalézt práci oběma rodičům najednou je vzhledem k jejich vzdělání a dalším souvislostem (např. diskriminace na trhu práce aj.) spíše malá, navíc i v případě zaměstnání obou rodičů nemusela výše výdělku ani tentokrát převýšit životní minimum rodiny a pouze díky dávkám státní sociální podpory nebyla rodina dorovnána do životního minima. Navíc díky zvýšenému příjmu mohl také zaniknout nárok na určitou dávku (státní sociální podpory) v původní výměře, takže její příjemci mohli nakonec mít pouze o minimální částku vyšší příjem, než tomu bylo v případě nezaměstnanosti obou rodičů, ovšem tentokrát za cenu každodenní práce. Vzhledem k tomu, že základním motivem přijetí placeného zaměstnání je především ekonomický zisk, nemůže být překvapující, že oba rodiče z modelové rodiny zůstali raději doma na dávkách státní sociální podpory a sociální péče. Pobírání dávky, na kterou vzniká zákonný nárok, je přitom skutečně legitimní způsob obživy.

27

výživy a ostatních základních osobních potřeb27. Celkově životní minimum spíše klesá, což lze vzhledem k popisované problematice pasti nezaměstnanosti hodnotit jako žádoucí. Jak však hodnotí Sirovátka (2006), příjmová mezera mezi výdělky a životním minimem se však rozšířila spíše v neprospěch rodin s dětmi a chudých, systém je rovněž méně účinný při prevenci a eliminaci rizik sociálního vyloučení, což může ve svém důsledku pobízet k zajišťování příjmů prostřednictvím účasti na neformálním trhu práce. Zákon o pomoci v hmotné nouzi také zpřísňuje podmínky pro osoby dlouhodobě nezaměstnané, pobírající dávky pomoci v hmotné nouzi, jejichž aktivita k získání příjmu vlastní prací je nízká či žádná - těmto příjemcům dávek je určeno existenční minimum. Systém pomoci v hmotné nouzi se tak snaží bránit zneužívání a pasivnímu pobírání sociálních dávek či závislosti na nich, což lze v kontextu problematiky hodnotit pozitivně. Novinkou je dále to, že při posuzování nároku na dávku systému pomoci v hmotné nouzi se bere v úvahu pouze část příjmů28, což může motivovat k přijetí placeného zaměstnání před pasivním pobíráním dávek, pokud ovšem její příjemce nemá příjem z neformálního trhu práce, protože souběh těchto příjmů a sociálních transferů může být stále výhodnější než legální pracovní poměr za minimální mzdu. Výše uvedené příjmové zvýhodnění zřejmě nejlépe využijí osoby bezdětné, tedy takové osoby, kterým nevzniká nárok na dávky státní sociální podpory. Problémem totiž v systému dávek státní sociální podpory je, že pro výpočet nároku na tyto dávky je započítáván i nadále celý příjem ze závislé činnosti, nikoliv pouze část, jak tomu je v případě hmotné nouze.

5.3.6 Podpory v nezaměstnanosti Podpory v nezaměstnanosti jsou v ČR koncipovány na základě pojištění v nezaměstnanosti. Odborná literatura, vztahující se k problematice nezaměstnanosti Romů neinformuje o vlivu současného systém podpor v nezaměstnanosti na vstup nezaměstnaných Romů na trh práce. Vzhledem k tomu však, že nezaměstnaní Romové, kteří jsou významně často nezaměstnáni dlouhodobě a podporu v nezaměstnanosti (nebo při rekvalifikaci) tedy spíše nepobírají, její výše na jejich motivaci vstoupit na trh práce tedy nebude mít příliš velký vliv. Jistý vliv by však v současnosti podpory v nezaměstnanosti na vstup této skupiny na pracovní trh mohly mít a to v případě ukončení pracovního poměru krátkodobého charakteru29, kdy by nárok na podporu v nezaměstnanosti následně propuštěnému pracovníkovi nevznikl, ovšem vzhledem ke koncepci dávek pomoci v hmotné nouzi (která pro účely posuzování vzniku nároku na dávky stanovuje jako rozhodné období, za které se zjišťuje příjem pro tyto účely, období 3 kalendářních měsíců předcházejících měsíci, ve kterém byla uplatněna žádost o dávku) by v takovém případě nemusel dotyčné osobě vzniknout ani nárok na dávku

27

Náklady na bydlení, které dosud byly řešeny jednou ze složek životního minima tak mají být řešeny přednostně prostřednictvím dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení (který však není pro účely posouzení toho, zda příjem osoby dosahuje částky životního nebo existenčního minima započítáván do příjmu) a následně jednou z dávek systému pomoci v hmotné nouzi, tzv. doplatkem na bydlení, který by měl umožnit úhradu nákladů na bydlení tak, aby po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení zůstala osobě/společně posuzovaným osobám částka živobytí, která se v případě dospělých, u kterých se zkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací, rovná existenčnímu minimu, které plní funkci hranice minimálních peněžních příjmů nezbytných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. 28 např. čisté příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků a ze mzdových nároků vyplácených úřadem práce se započítávají ve výši pouze 70%, příjmy z dávky nemocenského pojištění, z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se započítávají ve výši 80%. 29 DPČ, doba určitá, propuštění ve zkušební době

28

tohoto systému. Taková situace může (negativně) motivovat k rychlému znovu přijetí práce tak, aby byl zajištěn alespoň nějaký příjem.

5.3.7 Míra důvěry romského společenství ke státním a politických institucím a autoritám Dle Winklera (2006) je míra důvěry Romů ke statním a politickým (ale především státním a samosprávným) institucím spíše malá. Tento vztah příslušníků romské populace a veřejných autorit funguje jako zvláštní institucionální faktor, který ve svém důsledku snižuje aktivitu Romů při hledání pracovního uplatnění na regulérních pracovních trzích a přesouvá jejich zájem na oblast neformálního trhu práce.

5.4 Oprávnění na (rovný) přístup k trhu práce a možnosti fungování v specifických podmínkách trhu práce 5.4.1 Diskriminace Všichni občané ČR mají v plné míře a bez diskriminace užívat všech individuálních práv zaručených Ústavou, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je ČR vázána a také právem Evropské unie. Česká právní úprava zakazující diskriminaci na základě rasy je poměrně komplexní: zákaz rasové diskriminace se objevuje v řadě zákonů, české trestní právo umožňuje postih rasově motivovaného násilí prostřednictvím celé škály paragrafů. Problémem zůstává fakt, že diskriminace může být velmi často obtížně prokazatelná a tedy i možnosti boje proti ní jsou tak omezeny. V kontextu problematiky nezaměstnanosti romské populace nelze v této části práce opominout problematiku diskriminace (rozdílného zacházení) Romů, která také významně zasahuje jejich postavení na pracovním trhu a neumožňuje plně realizovat právo na svobodnou soutěž na trhu práce. Winkler (2006) k problematice diskriminace na českém pracovním trhu uvádí, že se tato projevuje především ve vztahu k takovým pracovním silám, u nichž se předpokládá nižší pracovní intenzita, problémy s docházkou, horší možnost spolupráce s ostatními pracovníky (jde tedy o diskriminaci, založenou na předsudcích a stereotypech o odlišných způsobech pracovního a sociálního chování romského etnika jako celku a pojí se dále s neochotou hledat takové formy zaměstnávání Romů, které by více odpovídaly jejich způsobu života). Mareš a Sirovátka (2003) poukazují na nebezpečí marginalizace etnik a upozorňují, že mohou být z důvodu odlišnosti kulturního kapitálu od kapitálu majoritní společnosti podezíráni z nízké motivace podávat žádoucí pracovní výkon. Také u Romů se často zaměstnavateli (ale i veřejností) dopředu předpokládá absence pracovních návyků, potřebných pracovních a dalších dovedností, nízká míra zodpovědnosti aj. Jak uvádí dostupná literatura30 a z praxe i samotní nezaměstnaní Romové, diskriminace je v přístupu k zaměstnání velkým problémem a zaměstnavatelé raději upřednostňují příslušníky majority, protože mají Romy zafixované jako nespolehlivé pracovníky s horší pracovní morálkou (srov. Steiner, Hůlová, 2006). Tento stereotyp je zřejmě vyvolán přetrváváním již zmiňovaného dojmu fluktuace. Steiner dále upozorňuje na roli 30

Např. Sirovátka (2003) uvádí ve výsledcích výzkumu UNDP a ILO, 2000/2001 názory na příčiny nezaměstnanosti vlastními Romy - 80% respondentů ve výzkumu uvedlo jako hlavní příčinu svou etnickou příslušnost, 65,9% pak na 2. místě nedostatečnou kvalifikaci.

29

statistických diskriminací jako „sebenaplňujícího se proroctví“ - očekávání diskriminace totiž snižuje motivaci k získávání dovedností či pracovních návyků a tak mohou být pesimistická očekávání zaměstnavatelů nakonec skutečně potvrzena. Mnoho Romů ani nezkouší sehnat práci na místě, kde lze diskriminaci očekávat. Žije-li Rom navíc v sociálně vyloučené lokalitě, veřejně známé jako „špatná čtvrť“, je tím stereotypizace a v důsledku ní i diskriminace často ještě posílena. Jak popisují Hajská a Poduška (2006), po sdělení místa bydliště potenciálnímu zaměstnavateli se romský uchazeč o zaměstnání, žijící ve veřejně nechvalně známé lokalitě, velmi často dozvídá, že „místo je již obsazené“, protože zaměstnavatel stereotypně zařadil zájemce o práci do kategorie nepřizpůsobivého občana a nespolehlivého zaměstnance. Národní Strategie České republiky pro Evropský rok rovných příležitostí pro všechny (2007) rovněž upozorňuje na diskriminaci Romů, zejména v oblasti zaměstnávání (ze strany potencionálních zaměstnavatelů), ale i na úřadech (rasistické předsudky ze strany mnoha úředníků).

5.4.2 Právo na korekci nerovnosti příležitostí k soutěži na trhu práce Vzhledem k tomu, že šance na úspěch v tržní soutěži nejsou rovné, veřejné programy zaměstnanosti by měly vyrovnávat tato znevýhodnění. Dle analýzy zákona o zaměstnanosti lze konstatovat, že aktivní politika zaměstnanosti v ČR takto koncipovaná je31. Dle Sirovátky (2003) se ovšem programy aktivní politiky pro Romy spíše nejeví jako dostatečně perspektivní. Práva na korekci nerovnosti příležitostí k soutěži na pracovním trhu se týká i možnost ovlivňovat přístup k rovné soutěži na trhu práce, nebo se podílet na formulaci problémů, cílů a charakteru opatření, které by handicapy v přístupu k trhu práce a dopady sociální deprivace s tím spojené vyrovnávaly. Na celorepublikové úrovni se v současnosti mohou zástupci romské komunity k problematice otevřeně vyjadřovat a na formulaci problémů a cílů se podílet, součástí politiky vlády v oblasti romské integrace je zajištění spoluúčasti Romů na jejím vytváření a realizaci (Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity).

31

Realizace programů je financována zejména ze státního rozpočtu a z evropských strukturálních fondů.

30

6 Metodika empirického výzkumu V následující, empirické části práce vymezím nejprve výzkumný plán; zdůvodním využití výzkumné metody a strategie, zopakuji a budu operacionalizovat hlavní výzkumnou otázku spolu s dílčími otázkami, vymezím zkoumané jednotky, popíši techniku získávání dat a popíši blíže průběh sběru dat.

6. 1 Výzkumný plán 6.1.1 Výzkumná metoda a strategie Charakter strategie a výzkumu se odvíjí od poznávacího cíle, kterým v rámci zadání práce bude zjistit, jaké služby a programy APZ jsou nabízeny cílové skupině (s jakou účinností) a jaké programy by bylo třeba ještě zřídit. Cílem empirické části je nejprve vymezit potřeby cílové skupiny ve vztahu k tématu a dále zhodnotit nabídku programů organizací, které mohou svým účelem přispívat ke snižování nezaměstnanosti (nebo zvyšování zaměstnanosti) Romů v Ústí nad Labem a zodpovědět tak výzkumnou otázku, která zní: reagují programy APZ svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny? Vlastní empirický výzkum tak bude založen zejména na hodnocení nabídky programů APZ a zjišťování jejich relevance ve vztahu k identifikovaným potřebám a možnostem cílové skupiny; významněji bude hodnocena kvalita jedné vybrané služby (pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni). Vhledem k nedostupnosti dat, týkajících se využívání služeb Romy tak půjde spíše o zkoumání potenciálu jednotlivých programů vzhledem k potřebám cílové skupiny; efektivita bude především sledována u cílených programů, vhodných pro sledovanou skupinu. V rámci stanovených cílů bude nutné při výzkumu zacílit pozornost jak na sociální jev a veličiny proměnné, tak na konstrukty vytvořenými lidmi v každodenním světě; z tohoto důvodu pak bude vhodné využít smíšenou výzkumnou strategii, tzn. věnovat pozornost jednak proměnným veličinám, a jednak interpretativně porozumět významům jednání lidí (uživatelů služeb). Smíšené výzkumy lze uplatňovat v rámci různých přístupů, často je využívají zejména evaluátoři sociálních programů. Pro účely zodpovězení hlavní výzkumné otázky práce se jeví jako vhodné provedení právě evaluačního výzkumu (evaluaci nabídky programů APZ), který je obecně definován jako systematické použití procedur sociálního výzkumu při hodnocení konceptualizace a návrhu, realizace a využití programů sociální intervence… Evaluační výzkum zahrnuje využití metod sociálního výzkumu pro možnost posouzení a zlepšení plánování, monitorování a efektivnosti programů, služeb. Evaluace programu je pak použitím procedur sociálního výzkumu k systematickému zkoumání efektivnosti programů sociální intervence. Evaluační výzkumníci (evaluátoři) používají metody sociálního výzkumu k tomu, aby studovali, oceňovali a pomáhali zlepšit sociální programy ve všech významných aspektech, včetně diagnózy sociálních problémů, na které se zaměřují, jejich konceptualizace a návrhu, jejich realizace a správy, jejich výsledků a efektivnosti (Rossi a kol., 1994). Evaluace zahrnuje dva širší aspekty: - evaluace jako systematické zkoumání k určení hodnoty nebo předností programu, opatření nebo postupu, pečlivým hodnocením a studiem založeným 31

-

na relevantních metodách, kritériích, standardech a indikátorech sociálního výzkumu (sumativní hodnocení nebo hodnocení vlivu) evaluace jako vývojový proces, který objasňuje specifické postupy, procesy a praxi zainteresovaným stranám, přispívá ke kolektivnímu učení, snižuje nejistotu při rozhodování a pomáhá zlepšovat návrh a realizaci programu anebo budoucích souvisejících iniciativ (formativní evaluace nebo evaluace procesu)

Evaluace má za úkol posoudit hodnoty nějakého zásahu, programu nebo postupu s odkazem na kritéria a stanovené standardy (v našem případě půjde zejména o relevanci programů APZ, strategií a cílů vzhledem k diagnostice socioekonomických problémů v rámci formativní evaluace, která má za úkol přinést implementátorům programů informace, vedoucí k inovaci programů). Jak již bylo uvedeno, k evaluační metodě lze přistupovat prostřednictvím smíšené výzkumné strategie (ale rovněž lze v případě potřeby využít čistou kvantitativní či naopak kvalitativní výzkumnou strategii).

6.1.2 Výzkumné otázky a jejich operacionalizace K zodpovězení hlavní výzkumné otázky bude nejprve nutné provést operacionalizaci, která pomůže měřit teoreticky známé vlastnosti objektů v sociální realitě prostřednictvím nalezení vhodných indikátorů těchto objektů. Operacionalizace dále pomáhá smysluplně a odůvodněně redukovat sociální realitu tak, aby mohla být uchopena technickými, metodickými a výpočetními prostředky, jež jsou k dispozici. Hlavní výzkumné otázka: Reagují programy APZ svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny? Operacionalizace hlavní výzkumné otázky: 1. Úroveň externího hodnocení: a) posouzení relevance a komplexnosti lokálních strategií vzhledem k identifikovaným potřebám cílové skupiny: tzn., které potřebné intervence plánuje ve vztahu k cílové skupině komunitní plán péče a ÚP b) posouzení relevance nabídky programů vzhledem k identifikovaným potřebám cílové skupiny - přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízejí všechny potřebné intervence, jaká je jejich potence řešit problém - potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky), v jakém rozsahu byly služby poskytovány - provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl 2. Úroveň interního hodnocení: a) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno b) hodnocení kvality programů - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn. zejména, zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu - podrobnější hodnocení kvality pracovního poradenství spol. Člověk v tísni 32

c) hodnocení efektivity: počet klientů, kteří získali zaměstnání (hodnoceno především u cílených programů, vhodných pro sledovanou skupinu) Hodnoceny tedy budou jak lokální strategie, tak jednotlivé programy APZ. Pro lepší přehlednost lze formulovat konkrétní dílčí otázky následovně: Hlavní výzkumná otázka Reagují programy APZ svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny?

Dílčí výzkumné otázky 1. Je lokální strategie ve vztahu k řešení problematiky adekvátní potřebám a možnostem cílové skupiny? 2. Jakým způsobem byly eliminovány diskriminační tendence? 3. Reagovala nabídka služeb zprostředkování práce na potřeby a možnosti cílové skupiny? 4. Reagovaly programy tvorby nových pracovních míst na potřeby a možnosti cílové skupiny? 5. Reagovala nabídka rekvalifikací na potřeby a možnosti cílové skupiny? 6. Reagovala nabídka programů rozvoje pracovních návyků a dovedností na potřeby a možnosti cílové skupiny? 7. A) Reagovala nabídka poradenství na potřeby a možnosti cílové skupiny? B) Bylo pracovní poradenství poskytované o.p.s. Člověk v tísni kvalitní?

Na základě operacionalizace hlavní otázky lze vymezit kritéria hodnocení jednotlivých programů následovně: a) přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízeli potřebné intervence b) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno c) potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky) d) kvalita: - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn. zejména, zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu, kolik času bylo klientovi věnováno, na kolik pracovních míst posílá zprostředkovatel klienta mezi jednotlivými konzultacemi, zda je intervence časově omezená e) provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl f) efektivita: počet klientů, kteří získali zaměstnání 33

Z důvodu nedostupnosti dat není možné tato kritéria uplatnit u všech programů, úroveň hodnocení je tak vztažena na jednotlivé nástroje dle dostupnosti dat; podrobnější operacionalizace dílčích otázek je z kapacitních důvodů umístěna v přílohách.

6.1.3 Metoda a technika sběru dat K získání dat, potřebných pro zodpovězení hlavní výzkumné otázky, jsem využila techniku studia dokumentů a dotazování prostřednictvím rozhovorů a dotazníků. Studium dokumentů lze definovat jako studium sociálních artefaktů, které vytvořili vědci v jiných výzkumech – pro účely práce jsem využila dokumenty nestátních neziskových organizací (NNO), statistické záznamy a zprávy ÚP32 a další úřední dokumenty a výzkumné zprávy; prováděla jsem tedy analýzu sekundárních dat. Studium dokumentů bylo nutné v první fázi vlastního empirického výzkumu (zjišťování příčin nezaměstnanosti vyloučené romské populace) a následně při hodnocení programů APZ a zjišťování jejich relevance ve vztahu k identifikovaným potřebám a možnostem cílové skupiny. Metoda dotazování využívá pro sběr dat jazyk. Sociální pozitivizmus chápe dotazování jako pozorování zprostředkované respondentem, jazyk pak jako komunikační prostředek. Konstruktivistické paradigma klade důraz na interpretativní porozumění původním významům sociálních aktérů, přičemž považuje jazyk za hlavní pramen těchto významů, tedy nikoliv za prostředek, ale cíl (Žižlavský, 2005). Dotazování je možné např. prostřednictvím dotazníků či různých forem rozhovorů. Cílem dotazování bylo v kontextu cíle práce získat: a) data od realizátorů programů APZ b) informace od uživatelů služby pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni Ad a) Pro tyto účely byla uplatněna technika rozhovoru se směrnicemi; okruhy témat jsem měla pro účely rozhovoru předem připravené v souladu s operacionalizovanými dílčími otázkami, přičemž jsem neměla jasně vymezené pořadí tázání na témata. Technika byla vhodná zejména z důvodu udržení flexibility při dotazování, která byla nutná vzhledem k možným diferenciacím poskytovaných služeb. Při rozhovorech jsem se opírala o seznamy témat, na která jsem se všech respondentů dotazovala, přičemž jsem si ponechala prostor pro volbu pořadí a kladení doplňujících otázek, které z rozhovoru dále vyplynuly. V rámci minimalizace rizika zkreslení získaných dat jsem rozhovory se souhlasem respondentů nahrávala na diktafon, později jsem z rozhovorů přepsala klíčová data, s kterými jsem dále pracovala. Výhodou rozhovoru se směrnicemi je možnost rozhodování tazatele o pořadí a znění otázek v průběhu rozhovoru, přičemž předpřipravená specifikace námětů, které má rozhovor pokrýt, umožňuje celkem systematický sběr dat. Mezery v datech mohou být předvídány a vyplněny, přičemž rozhovor zůstává situačním. Nevýhodou tohoto typu rozhovoru je tazatelova flexibilita ve formulaci a volby pořadí otázek, což může způsobit získání odpovědí, jejichž srovnatelnost je obtížná. Vzhledem k časové náročnosti šetření byly informace od personálních agentur zjišťovány již formou dotazníku; nevýhodou dotazníků je jejich nízká návratnost a chybějící interakce mezi tazatelem a respondentem, což v případě neporozumění respondenta neumožňuje další vysvětlení. V rámci zjišťování podrobností programů ÚP jsem vedla neformální konverzační rozhovor s vedoucím pracovníkem úseku rekvalifikace a poradenství, který působí rovněž jako tiskový mluvčí a zprostředkoval mi rovněž další informace, např. od vedoucího úseku trhu práce a ESF a zprostředkování a poradenství. Tato metoda 32

Využity byly zejména roční zprávy ÚP, které jsou vypracovávány pro okres Ústí nad Labem; vhledem k tomu však, že nejvyšší koncentrace jak obyvatelstva obecně, tak i romské populace je zejména v Ústí nad Labem, mohly být tyto zprávy pohodlně použity i v rámci řešené problematiky.

34

rozhovoru byla nutná z důvodu potřebnosti velké volnosti při dotazování vzhledem k tomu, že jsem měla pouze rámcovou představu o námětu rozhovoru (jiné okruhy témat než v případě NNO) a předpokládala jsem, že se další, konkrétní témata mohou vynořit při dotazování. Nevýhodu v tomto případě metoda neměla vzhledem k tomu, že jsem se touto formou nedotazovala více respondentů a tudíž se nevyskytly problémy s organizací a analýzou dat. Výstupy z rozhovoru jsem v průběhu rozhovoru písemně zaznamenávala, případně byly výstupy z rozhovorů také další podklady (dokumenty, statistiky), které mi tento pracovník dal k dispozici. Neformální rozhovor jsme plánovala vést také s manažerem projektu „Komunitní plánování ve městě Ústí nad Labem“, tento ale nebyl schopen vhledem ke svému vytížení rozhovor uskutečnit – potřebné údaje o komunitní plánování jsem v průběhu realizace výzkumu získala prostřednictvím e-mailové korespondence, v rámci které však byla možnost dalšího doptávání v případě potřeby. Ad b) Pro tyto účely byla uplatněna technika polostandardizovaného rozhovoru; otázky jsem měla pro účely rozhovoru předem připravené v souladu s operacionalizací dílčí otázky (přehled otázek je umístěn v příloze), přičemž byly respondentům pokládány stejné otázky ve stejném pořadí. V rámci minimalizace rizika zkreslení získaných dat jsem rozhovory se souhlasem respondentů nahrávala na diktafon, později jsem části potřebné pro výzkum doslovně přepsala, kódovala a kategorizovala; v případě 1 respondentky, která odmítla hovořit na diktafon jsem odpovědi zapisovala ihned. Technika byla vhodná z důvodu dobré srovnatelnosti odpovědí, další výhodou byla snadná organizace a analýza dat.

6.1.4 Jednotka zkoumání a metoda výběru Zkoumaná jednotka by měla být pokud možno vymezena časově, místně a věcně. Základním souborem jsou pro účely práce programy APZ, které byly realizovány na území okresu Ústí nad Labem v roce 2006, což je pro účely práce sledované období. Jednotkou zkoumání jsou pak takové programy, které mohly být obecně vhodné pro cílovou skupinu. Jednotkou zjišťování jsou pak poskytovatelé služeb a instituce, které jsem požádala o poskytnutí informací o realizovaných programech a jejich veřejné či vnitřní dokumenty, spolu s uživateli služby pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni. Jednotky (instituce) jsem vybírala nejprve na základě kriteriálního výběru – do zkoumaného vzorku programů jsem vzala všechny případy, související s výzkumným tématem a cílem, jejichž služby a programy jsou veřejným závazkem a které by měly mít na řešení problematiky zájem. Vedle Magistrátu města Ústí nad Labem, Centra komunitní práce (realizátoři projektu komunitního pánování) a ÚP to pak byly všechny vhodné organizace, poskytující sociální služby; pro tyto účely mi posloužil katalog sociálních služeb pro rok 2006. Další organizace (personální agentury) pak byly nalezeny prostřednictvím metody řetězového výběru (snowball), tzn., šlo o organizace, jejichž služby zprostředkovávaly NNO. Výběr respondentů z řad uživatelů služby pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni lze považovat za výběr maximální variace, kdy do zkoumaného vzorku byli zařazeni uživatelé, které poradce pokládal za úspěšně i neúspěšně podpořené tak, aby bylo možné zachytit důležité vzorce napříč různými případy. Vzhledem k zobecnění romské vyloučené populace na (cílovou) skupinu s obecnými, společnými vlastnostmi a opominutí dalšího znevýhodnění (zdravotní stav) a vzhledem k metodě výběru zkoumaných jednotek z řad institucí, o které nelze s jistotou říci, že zahrnuje skutečně všechny programy vhodné pro cílovou skupinu (např. personální agentury), nelze šetření programů APZ považovat za vyčerpávající. 35

U kvalitativního výzkumu kvality služby o.p.s. Člověk v tísni šlo především o porozumění významům jednání uživatelů služby; výběr respondentů a výsledky šetření tak nemohou být pokládány reprezentativní. Závěrem výzkumu tak mohou být zejména hypotetická tvrzení, raději než zobecnění zjištěného.

6.2 Popis průběhu sběru dat V prvé fázi výzkumu jsem na základě analýzy dostupné literatury, odborných materiálů, výzkumných zpráv a na podkladě informací pracovníků ústeckých NNO, jejichž služby využívají z velké části právě Romové a které jsem požádala o jejich názor na tuto problematiku během mapování jimi poskytovaných služeb, vymezila příčiny nezaměstnanosti Romů a dále, na základě zjištěných informací pro každý faktor vymezila potřeby cílové skupiny v oblasti zaměstnanosti, které jsem dále sledovala při hodnocení programů APZ, realizovaných v Ústí nad Labem a při hodnocení celkové koncepce řešení tohoto problému na lokální úrovni. Ve fázi hodnocení programů jsem analyzovala dostupná data ÚP (jejich zdrojem byly především roční zprávy tohoto úřadu a dokumenty vyvěšené na webu). Další data jsem získávala prostřednictvím rozhovoru s vedoucím pracovníkem úseku rekvalifikace a poradenství, který působí rovněž jako tiskový mluvčí - šlo zejména o doplnění dat, které v rámci odpovědí na operacionalizované dílčí otázky nešlo získat prostřednictvím webu. V rámci rozhovoru mi mj. byly poskytnuty informace k některým cíleným rekvalifikacím, vhodných pro sledovanou skupinu a zprostředkováno také doplnění informací o cílených programech zaměstnanosti ÚP a informací z úseku zprostředkování a poradenství. V další fázi hodnocení jsem analyzovala dostupná data, týkající se procesu komunitního plánování ve městě a jeho plnění ve sledovaném období. Zdrojem dat mi byl zejména dostupný 2. Komunitní plán péče města Ústí nad Labem na období 2004 – 2006 a Katalog sociálních služeb, který nabízí přehled poskytovaných sociálních služeb a tedy přehled aktivit, realizovaných v souladu s 2. Komunitním plánem péče. Informace o naplnění plánu mi byly doplněny manažerem projektu „Komunitní plánování ve městě Ústí nad Labem“ (tato osoba byla zároveň manažerem koordinační skupiny pro pomoc a péči etnickým menšinám) prostřednictvím e-mailové korespondence (rozhovor mi nebyl poskytnut z důvodu velké pracovní vytíženosti tohoto manažera); informace byly doplněny zejména o data a informace vztahující se k plnění plánu. Nedílnou součástí evaluace byly rozhovory s poskytovateli sociálních služeb, realizovaných v souladu s 2. Komunitním plánem péče města, které umožnily zmapování nabízených služeb a realizovaných projektů, podmínek pro poskytnutí služby, míry využívání a případně efektivitu. Dotazovaní poskytovatelé poskytli také informace o dalších službách zaměstnanosti a subjektech, jejichž služby kontextu problematiky zprostředkovávali cílové skupině (zejména personální agentury) - tyto subjekty pak byly předmětem dotazování v další fázi hodnocení, přičemž byly zjišťovány stejné informace jako u poskytovatelů sociálních služeb formou dotazníku, zaslaného e-mailem. Návratnost dotazníků byla nízká: z 8 personálních agentur dotazník vyplnily pouze 3 společnosti. Hodnocení programů doplnila sekundární analýza dat prostřednictvím studia webových stránek MPSV a Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest, zahrnující informace o investičních pobídkách a subjektech, kterým byla udělena finanční podpora v rámci investičních nabídek ve sledovaném období. Celý výzkum byl doplněn podrobnějším sledováním kvality pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni, v rámci něhož jsem v souladu s operacionalizovanou 36

otázkou vedle dotazování pracovního poradce této společnosti hovořila s 8 uživateli, kteří službu v roce 2006 využívali. Uživatelé byli z důvodu ochrany osobních údajů kontaktováni mediálním pracovníkem této společnosti, který jim vysvětlil účel dotazování. Z oslovených uživatelů jich 8 souhlasilo s rozhovorem, který proběhl v domovech respondentů, což umožnilo jejich komfort a ochotu vypovídat. Časová prodleva mezi využíváním služby a rozhovorem byla cca 1 rok – nevýhodou prodlevy bylo riziko, že si na požadované informace respondenti nevzpomenou, nebo že tyto budou zkreslené, výhodou ovšem byla možnost náhledu na délku případně získaného pracovního poměru respondentů. V rámci kritérií uvedených v úvodu práce lze všechny respondenty považovat za Romy.

37

Analýza a interpretace dat

7 Romové v Ústí nad Labem Pro zodpovězení výzkumné otázky bylo třeba nejprve prošetřit situaci Romů v Ústí nad Labem a zjistit, zda příčiny nezaměstnanosti v této skupině odpovídají identifikovaným příčinám nezaměstnanosti Romů v ČR. Definování příčin vysoké nezaměstnanosti romské populace v Ústí nad Labem je významné z důvodu možnosti následného zhodnocení potřeb cílové skupiny a tedy a vymezení požadavků na programy, které svým obsahem mohou přispět k řešení problematiky. Pro uvedení do problematiky na lokální úrovni proto přiblížím sociální situaci romské populace v Ústí nad Labem a následně také situaci zaměstnanostní. Na základě analýzy dostupné literatury, odborných materiálů, výzkumných zpráv a na podkladě informací pracovníků ústeckých NNO, jejichž služby využívají z velké části právě Romové a které jsem požádala o jejich názor na tuto problematiku během mapování jimi poskytovaných služeb, vymezím rovněž příčiny nezaměstnanosti Romů, zejména sociálně vyloučených; tyto vymezím dle stejného schématu jako v teoretické části práce a dále, na základě zjištěných informací, pro každý faktor vymezím potřeby cílové skupiny v oblasti zaměstnanosti, které dále budu sledovat při hodnocení programů, realizovaných v Ústí nad Labem a při hodnocení celkové koncepce řešení tohoto problému na lokální úrovni. Romové do ústeckého okresu33, ale zejména do samotného Ústí nad Labem začali migrovat bezprostředně po ukončení druhé světové války po odsunu německého obyvatelstva, který měl pro tento průmyslový region za následek akutní nedostatek pracovní síly. K výraznému nárůstu romské populace došlo dále také v 70. letech, kdy na Slovensku započala likvidace romských osad, jejímž důsledkem byly masové migrační vlny Romů ze Slovenska do Čech; další migrační vlny Romů ze Slovenska pokračovaly během 80. a 90. let 20. století a dle Brože (2007) lze v současnosti tyto tendence opět pozorovat. V ústeckém okrese je nejvyšší koncentrace romské populace v okresním městě Ústí nad Labem a Trmicích34. Vzhledem k tomu, že většinová koncentrace Romů (ale i obyvatelstva) v okrese je v této aglomeraci, bude dále v empirické části v kontextu nezaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem pracováno s některými statistickými daty (ÚP) pro celý okres. Oficiální počty Romů žijících v Ústí nad Labem nejsou opět z důvodu, které byly osvětleny v úvodu práce, přesně známy; dle neoficiálních odhadů žije v Ústí nad Labem kolem 12 000 – 15 000 Romů; odhady o.p.s. Člověk v tísni (2004) uvádí dokonce až 19 000 Romů. Vzhledem k tomu, že město Ústí nad Labem mělo při posledním sčítání lidu 94 105 obyvatel, lze konstatovat, že podíl Romů na celkovém počtu obyvatel může činit více než 10%. Dle Závěrečné zprávy z výzkumu kriminality ve vybraných sociálně vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji obývaných převážně romskou populací (Člověk v tísni, 2006) pak v Trmicích žije kolem 700 Romů, což představuje více než ¼ celé trmické populace.

33

Okres o rozloze 404 km² se skládá z 23 obcí, z toho 3 města: Ústí nad Labem, Trmice, Chabařovice. obec sousedící s městskou čtvrtí městského obvodu Ústí nad Labem – Město Předlicemi; je tedy v těsné blízkosti samotného města Ústí nad Labem 34

38

Sociální situace Romů v Ústí nad Labem je složitá; jejich sociální úroveň života je výrazně nižší než u ostatních obyvatel, značná část romské populace je ohrožena sociální exkluzí, nebo je fakticky sociálně vyloučena. Stovky Romů jsou nuceny žít v sociálně vyloučených lokalitách nebo lokalitách ohrožených exkluzí, ve skutečně neutěšených bytových a hygienických podmínkách, bez práce a vzdělání, v chudobě, v izolaci od okolního světa, obklopeni sociálně nežádoucími jevy a kulturou chudoby (Brož, 2006). V Ústí nad Labem identifikoval Gabal (2006) při své analýze pět takovýchto lokalit35; lokality obývají převážně Romové (sociálně vyloučeni ovšem mohou být i Romové, neobývající tyto lokality). Vznik sociálně vyloučených lokalit v Ústí nad Labem lze považovat zejména za důsledek nevhodné (bytové) politiky města. Dle Járy (2006) docházelo v průběhu 90. let k odsunu Romů z bytů v městském centru, které se stávaly lukrativní, na městské periferie; rovněž dochází k cílenému sestěhovávání neplatičů - Romů (př. Matiční ulice) a postupně také k privatizaci většiny bytového fondu. Během privatizace bytového fondu v Ústí nad Labem byly zaznamenány nepochopitelné rozdíly v přístupu k privatizaci domů ve „špatných“ ulicích a čtvrtích, které byly rozprodány jako soubory bytů v hodnotě významně nižší, nežli byla běžná tržní cena a následně byly novými majiteli tyto byty nabídnuty nájemníkům za mnohonásobně vyšší cenu - většina Romů však na odkoupení bytů neměla potřebné finanční prostředky. Ústečtí Romové tak v současnosti bydlí z většiny u „soukromníků“, tj. v domech soukromých majitelů, kteří v těchto pronajímají Romům byty většinou za velmi nevýhodných podmínek (nepřiměřeně vysoký nájem, nevyhovující hygienické podmínky apod.). Mnoho Romů žije na ubytovnách, menšina pak v obecních bytech s regulovaným nájmem – město Ústí nad Labem ale v posledních letech většinu svého bytového fondu rozprodalo a tak obecních bytů je velmi málo.

7.1 Postavení romské populace na trhu práce v Ústí nad Labem Romskou populaci v Ústí nad Labem poznamenala transformace ekonomiky a trhu práce po roce 1989. Během minulého režimu došlo v Ústí nad Labem ke koncentraci zejména těžké chemické a důlní průmyslové výroby; po roce 1989 však dochází k rozsáhlému omezení výroby a tak i k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti zejména u lidí dělnických profesí a lidí nekvalifikovaných, se základním vzděláním, tedy i významné části romské populace (srov. Brož a kol., 2007).

7.1.1 Nezaměstnanost Romů v Ústí nad Labem Stejně jako v celorepublikovém průměru je míra nezaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem odhady několikanásobně vyšší, než je tomu v majoritě. Nezaměstnanost je však ještě vyšší v romských, sociálně vyloučených lokalitách - Gabal (2006) uvádí míru nezaměstnanosti v sociálně vyloučených lokalitách mezi 70% (Jíloviště) až 99% (Nový Svět).

35

Předlice, Nový Svět, Mojžíř, Neštěmice a Jíloviště

39

8. Příčiny nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na trhu práce v Ústí nad Labem Lze konstatovat, že příčiny nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na pracovním trhu v Ústí nad Labem jsou velmi podobné obecným příčinám tohoto postavení romské populace v ČR.

8.1 Individuální faktory Na individuální rovině je příčinou marginalizace Romů na ústeckém trhu práce zejména již zmiňovaný lidský kapitál.

8.1.1 Kulturní kapitál Gabal (2006) ve své analýze uvádí maximálně základní vzdělání u většiny obyvatel lokality Nový Svět v Krásném Březně, rovněž zpráva ze stacionárního výzkumu společnosti (Člověk v tísni, 2004) uvádí většinové základní vzdělání obyvatel sociálně vyloučené lokality v Předlicích a zpráva z výzkumu života Romů v Trmicích, Neštěmicích a Mojžíři (Zich, Struhovský, 2004) uvádí většinové základní, nebo neukončené základní vzdělání u romského obyvatelstva, žijícího v Trmicích, Neštěmicích a Mojžíři; lze tedy usuzovat, že vzdělanostní struktura ústecké romské populace může zhruba odpovídat obecné vzdělanostní úrovni romské populace v ČR, tzn., že je tato úroveň velmi nízká. Nízký kulturní kapitál, indikovaný především vzděláním a tedy i nízká kvalifikace je problémem významné části ústecké romské populace. Část Romů v Ústí nad Labem dále nedisponuje dovednostmi, potřebnými k získání zaměstnání. Dle pracovního poradce o.p.s. Člověk v tísni se tito lidé neorientují ve strategiích hledání zaměstnání a vzhledem k nárůstu (dlouhodobé) nezaměstnanosti v romské populaci v souvislosti s útlumem těžké chemické a důlní průmyslové výroby na Ústecku po roce 1989 došlo u těchto lidí rovněž ke ztrátě a dlouhodobé absenci pracovních návyků. Na základě těchto poznatků lze vymezit potřeby cílové skupiny následovně: vzhledem k tomu, že většina vyloučených Romů je nekvalifikovaná, v možnostech APZ je zejména příprava a realizace rekvalifikací, zejména pak rekvalifikací vhodných pro uchazeče o zaměstnání se základním vzděláním, spolu s programy rozvoje pracovních návyků a dovedností. Další potřebou je pak zprostředkování práce a intenzivní pracovního poradenství (kurzů hledání práce) tak, aby po absolvování těchto byli vyloučení Romové schopni zvládat základní strategie hledání zaměstnání.

8.1.2 Sociální kapitál Vzhledem k tomu, že v naprosté většině jsou sociálně vyloučení Romové v Ústí nad Labem vyloučení také prostorově, lze předpokládat, že jsou vyloučeni také sociálně v užším slova smyslu a vlastní sítě a kontakty, které mají, jim obvykle neumožňují přístup k pracovním místům na formálním trhu práce.

40

V souvislosti s prostorovým vyloučením romské populace a omezenými kontakty těchto lidí tak vyvstává zejména potřeba zprostředkování práce a případně také dalších služeb zaměstnanosti.

8.1.3 Nízká motivace Také u ústecké romské populace lze považovat za jednu z příčin častějšího výskytu dlouhodobé nezaměstnanosti nízkou motivaci nezaměstnaných, která pramení ze společného vlastnictví v romských rodinách. Klíčovou roli pro motivaci vstoupit na trh práce však hraje zejména již zmiňovaná vysoká zadluženost. Dle zprávy ze stacionárního výzkumu (Člověk v tísni, 2004) jsou zadluženi např. obyvatelé obecních bytů v Matiční ulici a v lokalitě Jíloviště - byty v těchto lokalitách slouží obvykle jako náhradní forma bydlení pro soudně vystěhované nájemníky v důsledku nehrazení nájemného. Dluhy, které s sebou přináší exekuci na případný příjem dále vznikají např. rovněž v důsledku nehrazení poplatků za svoz odpadu, dále to může být v důsledku nesplácení „rychlých půjček“, nehrazení záloh a nedoplatků za energie apod. Řešení problematiky vysoké zadluženosti části romské populace není opět v možnostech APZ, avšak na úrovni lokální politiky tento problém z části řešit lze, resp. lze mu předcházet prostřednictvím preventivních mechanismů36.

8.1.4 Nízká mobilita Rovněž v případě romské populace v Ústí nad Labem platí, že mobilita pracovníků je nízká (Hůlová, Steiner, 2006). Vhledem k faktorům, které byly zmíněny v teoretické části práce, setrvávají ústečtí Romové v neprosperující oblasti s vyšší nezaměstnaností; rovněž je třeba zmínit fakt, že cena bydlení je v této oblasti výrazně nižší než v oblastech více prosperujících a velkou roli zde v problematice bydlení a možnosti mobility (za prací) hraje diskriminace Romů na trhu s nájemními byty37. V současnosti není v rámci lokální aktivní politiky zaměstnanosti spíše možné podpořit mobilitu vyloučených Romů.

36

V kontextu problematiky neplatičství nájemného tak v úvahu připadá např. možnost využití institutu zvláštního příjemce sociálních dávek, kdy může být příjemcem sociálních dávek stanovena jiná osoba, která se pak označuje jako „zvláštní příjemce dávky“ (zvláštním příjemcem může být ustanovena fyzická nebo právnická osoba, která s tímto ustavením souhlasí). Příslušný úřad ustanoví zvláštního příjemce dávky, a to i bez souhlasu oprávněné osoby, jestliže by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci dávky nedosáhlo účelu, pro který má dávka sloužit nebo kdyby byly poškozovány zájmy osob, které je příjemce dávky povinen vyživovat. Osobě, která pobírá sociální dávky určené k úhradě nákladů na bydlení lze tak v případě nevyužívání dávek k těmto účelům ustanovit zvláštního příjemce (obec, soukromí vlastník) a tím včas zabránit vzniku a dalšímu nárůstu dluhu. Další možností řešení zadluženosti je myšlenka dobrovolné práce a následného odpuštění dluhů na nájemném, kterou lze rovněž předcházet demotivaci dlužníka k přijetí zaměstnání v kontextu uvalené exekuci na příjem; zároveň tak lze rovněž předejít drastickým řešením, jako je vystěhování z bytů, odebírání dětí z rodin apod. Dobrovolnou prací navíc příslušné město ušetří prostředky za práce, které by jinak muselo objednat u specializované firmy. 37 Realitní kanceláře často s těmito lidmi vůbec nevstoupí v jednání a běžný pronajímatel (vlastník bytu) početnou romskou rodinu v naprosté většině případu odmítne také (Brož a kol., 2007).

41

8.2 Strukturální faktory 8.2.1 Míra nezaměstnanosti Na vysokou míru nezaměstnanosti ústecké romské populace má nepochybně vliv míra nezaměstnanosti v regionu, která je obecně vyšší, než je její celorepublikový průměr. Rozdíl mezi mírou nezaměstnaností a celorepublikovým průměrem měl navíc v posledních letech vzestupný charakter, tzn., že se tento rozdíl (i když v roce 2007 už jen nepatrně) zvyšoval, jak dokládá graf č. 8.1. Graf č. 8.1 Míra nezaměstnanosti v ČR a v okrese Ústí nad Labem (UL), v % 16 14 12 10 míra nezaměstnanosti v ČR

8

míra nezaměstnanosti v okr. UL

6 4 2

VI .04 IX .04 XI I.0 4 II I .0 5 VI .05 IX .05 XI I.0 5 II I .0 6 VI .06 IX .06 XI I.0 6 II I .0 7 VI .07

0

Zdroj: vlastní graf na základě údajů ČSÚ. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2007. Míra nezaměstnanosti dle oblastí a krajů. [online]. [citováno 2007-05-05] .

8.2.2 Poptávka po práci Jak již bylo uvedeno, s transformací ekonomiky došlo v Ústí nad Labem k omezení a útlumu chemické a důlní průmyslové výroby a tedy i k významnému nárůstu nezaměstnanosti u nekvalifikovaných lidí, zejména Romů. Podíl uchazečů o zaměstnání se základním vzděláním, evidovaných na ústeckém ÚP tvoří v posledních 3 letech téměř polovinu uchazečů o zaměstnání, navíc má vzestupnou tendenci. Poptávka po nekvalifikované práci, kterou mohou uchazeči se základním vzděláním nabízet je nízká - dle údajů ročních zpráv ÚP v Ústí nad Labem připadá na jedno místo, určené uchazečům se základním vzděláním (výrazně) nejvyšší počet uchazečů. Od roku 2004 rostl počet uchazečů se základním vzděláním na jedno pracovní místo, určené těmto uchazečům; na konci roku 2005 připadalo na jedno takovéto místo dokonce 180 uchazečů. Následně tento počet klesl (pravděpodobně vlivem sezónních prací), ale v 1. polovině roku 2007 již opět rostl. V současnosti tak na jedno pracovní místo, určené lidem se základním vzděláním, připadají téměř 52 uchazeči - tato čísla rovněž deklarují šanci nekvalifikovaných Romů na získání zaměstnání na formálním pracovním trhu.

42

Vzhledem k výše uvedenému pro možnost řešení problému vyvstává především potřeba pracovních míst, vhodných pro nekvalifikované uchazeče o zaměstnání, v kombinaci s již zmiňovanými rekvalifikacemi. Vzhledem k tomu, že je v okrese Ústí nad Labem za posledních 5 ukončených pololetí průměrná míra nezaměstnanosti o více než 50 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti v ČR, připadají v úvahu také investiční pobídky38; v rámci tématu by to byla tvorba pracovních míst, vhodných pro nekvalifikované uchazeče o zaměstnání a rekvalifikace pro nové pracovníky se základním vzděláním.

8.2.3 Neformální trh práce Na nedostatku pracovních míst pro lidi se základním vzděláním se v Ústí nad Labem podílí rovněž fungování neformálního pracovního trhu. Dle závěrečné zprávy z výzkumu kriminality (Člověk v tísni, 2006) „na černo“ pracuje asi 50% sociálně vyloučených Romů, evidovaných na ÚP jako uchazeči o zaměstnání (výhradně muži). Mnoho zaměstnavatelů příležitostně/ pravidelně nelegálně zaměstnává Romy, kteří však nemají garantována práva, jako tomu je v případě legálních pracovních poměrů; nelegální příjem v kombinaci s příjmem ze sociálních dávek se však finančně vyplácí a mnoho takto zaměstnaných Romů by ani jinou (legální) práci nesehnalo. V rámci neformální ekonomiky volí mnoho Romů jako zdroj přivýdělku k sociálním dávkám také sběr železa a jiných barevných kovů (často jde o krádeže veřejného či soukromého majetku) a sběr hlemýžďů a následný prodej těchto živočichů sběrnám. Řešení této problematiky nespadá do možností APZ - potřeba by bylo zejména motivovat zaměstnavatele tak, aby pracovníky zaměstnávali legálně; toho lze dosáhnout jednak pozitivní motivací, tj. snížením povinných odvodů a negativní motivací v podobě legislativních opatření, např. trestností nelegálního zaměstnávání.

8.3 Institucionální faktory Institucionální faktory (vlastnosti sociálního systému), ovlivňující nezaměstnanost v Ústí nad Labem, jsou v tomto případě shodné, jako obecně v ČR; jde tedy opět ze strany zaměstnavatelů o daňové zatížení v důsledku vysokých odvodů ze mzdy, které činí nekvalifikovanou práci nákladnou. Dalším faktorem je zmiňovaná past nezaměstnanosti a výhodnost souběhu příjmu z neformálního ekonomiky v kombinaci s příjmem dávek sociálního zabezpečení a celkově zneužívání systému sociálního zabezpečení. Jak k tématu dodává závěrečná zpráva z výzkumu kriminality ve vybraných sociálně vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji obývaných převážně romskou populací (Člověk v tísni, 2006), Romům se nevyplatí (legálně) pracovat; jejich přetrvávající závislost na sociálních dávkách je tak pouhým důsledkem racionálního kalkulu.

Řešení problému není opět v možnostech APZ; v rámci dalších opatření lze doporučit pokračování v trendu zvyšování rozdílu mezi částkou minimální mzdy a částkou životního minima, pracovně pobídkové nastavení systému a eliminaci nelegální pracovní činnosti a možnosti získávání nelegálních příjmů.

38

Tj. hmotná podpora zaměstnavatelům, kteří se rozhodnou vytvořit nová pracovní místa nebo rekvalifikovat nové zaměstnance (investiční nabídky poskytuje ministerstvo).

43

8.3.1 Míra důvěry romského společenství ke státním a politických institucím a autoritám V kontextu tématu práce je významná především míra důvěry romské populace ke státním institucím, tj. zejména ÚP. Dle Járy (2006) charakterizují sami zprostředkovatelé ÚP v Ústí nad Labem jednání s osobami, žijícími v sociálně vyloučených lokalitách jako velmi náročné: jejich situaci považují za bezvýchodnou, což se může promítat do míry vynaloženého úsilí pro možnost zprostředkování zaměstnání. Sociálně vyloučení Romové pak považují zaměstnance ÚP za nejvýznamnější překážku k získání zaměstnání: domnívají se, že jim zprostředkovateli nejsou nabízeny taková místa, jaká jsou nabízena neromům. Nedůvěra ve zprostředkovatele může vést k pasivitě ve spolupráci, či dokonce v projevenou agresi, což dále celou spolupráci ještě ztěžuje. Důvěru Romů ke státním a politickým institucím nelze v rámci APZ postihnout.

8.4 Oprávnění na (rovný) přístup k trhu práce a možnosti fungování v specifických podmínkách trhu práce 8.4.1 Diskriminace Problematika diskriminace již byla zmiňována v průběhu práce; na lokální úrovni je problém diskriminace významnější z důvodu výskytu sociálně vyloučených lokalit („špatná adresa“) - bydliště v této lokalitě je tak v kontextu stereotypizace vedle samotné etnicity dalším znevýhodněním romského uchazeče o práci. V rámci APZ by proto byla vhodná realizace vyrovnávacích programů pro osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí a antidiskriminačních opatření.

8.4.2 Právo na korekci nerovnosti příležitostí k soutěži na trhu práce V rámci upravování nerovnosti příležitostí na trhu práce platí pro lokální úroveň to, co bylo zmíněné v teoretické části. Na lokální úrovni se mohou zástupci romské komunity k problematice otevřeně vyjadřovat a podílet se na formulaci problémů a cílů opatření, např. v rámci komunitního plánování.

8.5 Vymezení cílové skupiny a jejích potřeb - shrnutí Pro další účel práce bude nutné vymezit cílovou skupinu jako skupinu, obecně disponující společnými vlastnostmi, které jí znevýhodňují na pracovním trhu. Jsou to tedy zejména osoby dlouhodobě nezaměstnané, osoby, které potřebují zvláštní pomoc, protože se nacházejí v mimořádně obtížných poměrech, osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (etnické menšiny), osoby s nízkým lidským kapitálem (bez kvalifikace, osoby se základním vzděláním, osoby neorientující se ve strategii hledání zaměstnání a bez pracovních dovedností a návyků). Pro lepší přehlednost vymezím znevýhodnění cílové skupiny (řešitelné v rámci APZ) a potřebné intervence v následujícím schématu; naplňování těchto potřeb bude potom sledováno při hodnocení adekvátnosti nabídky programů, přispívajících ke snižování nezaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem. 44

ZNEVÝHODNĚNÍ nízký sociální kapitál

POTŘEBNÉ INTERVENCE zprostředkování práce zprostředkování dalších služeb zaměstnanosti rekvalifikace rozvoj pracovních dovedností pracovní místa pro nekvalifikované osoby tvorba pracovních míst pro nekvalifikované osoby

- absence kvalifikace

- malá orientace hledání práce

ve

strategii

poradenství, kurzy hledání práce zprostředkování práce - absence pracovních návyků rozvoj pracovních návyků programy pro osoby ze sociokulturně prostředí, antidiskriminační sociokulturně znevýhodněné znevýhodněného prostředí (etnicita), diskriminace opatření

45

9 Výsledky šetření dílčích výzkumných otázek Výsledky šetření budou v následující části práce z důvodu usnadnění orientace a přehlednosti uvedeny v souladu s pořadím dílčích výzkumných otázek. Vhledem k rozsáhlosti zjištěných informací bude u dílčích výzkumných otázek 1, 3, 4, 5, 6, 7A uvedená pouze sumarizace zjištěného, podrobnější informace o programech jsou pak umístěny v příloze práce. Výsledky podrobnějšího šetření kvality pracovního poradenství o.p.s Člověk v tísni jsou pro ilustrativnost doplněné také citací z výpovědí respondentů.

9.1 Lokální strategie Otázka: Je lokální strategie ve vztahu k řešení problematiky adekvátní potřebám a možnostem cílové skupiny? Lokální strategie města (koncepce Komunitního plánu péče města Ústí nad Labem na období 2004 – 2006) reagovala zejména na potřebu programů pro osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí obecně a dále potřebu poradenství (kurzy hledání práce), potřebu zprostředkování zaměstnání a tvorby pracovních míst a rekvalifikace cílové skupiny tak, aby byla schopna sama se zaměstnat. Nebyly plánovány programy rozvoje pracovních návyků a dovedností. ÚP nevyvíjel v roce 2006 aktivity, cílené konkrétně na podporu zaměstnanosti Romů (osob ze sociokulturně znevýhodněného prostředí) či osob bez kvalifikace, ale spoléhal se v tomto na činnost jiných subjektů, konkrétně NNO, které však zabezpečovali pouze pracovní poradenství. Fakt, že ÚP nevěnoval cílové skupině pozornost v rámci např. cílených programů lze hodnotit negativně rovněž vhledem k tomu, že podíl nekvalifikovaných uchazečů činí v posledních 3 letech téměř polovinu všech evidovaných uchazečů o práci a má vzestupnou tendenci. Vzhledem k potřebám cílové skupiny byla zejména strategie města Ústí nad Labem v souladu s identifikovanými potřebami cílové skupiny; z plánu se však podařilo naplnit pouze jediné opatření (nabídka pracovního poradenství). Důvodem neúspěšnosti naplnění plánu byla dle manažera procesu plánování absence schopného nositele plánovaného projektu a nízká míra partnerství a spolupráce mezi „romskými“ sdruženími.

9.2 Eliminace diskriminačních tendencí Otázka: Jakým způsobem byly eliminovány diskriminační tendence? Komunitní plánování města plánovalo služby pro cílovou skupinu v úzké návaznosti na sociokulturně znevýhodnění. Na lokální úrovni bylo několik projektů NNO zaměřeno konkrétně na pomoc osobám ze sociokulturně znevýhodněného prostředí: cílové skupině cíleně pomáhaly služby o. s. White light a o.p.s Člověk v tísni, které usilovaly o snižování míry sociální exkluze Romů a o integraci sociokulturně znevýhodněných lidí na trh práce formou poskytování sociálních služeb. O.p.s Člověk v tísni navíc působila proti diskriminaci Romů na lokální úrovni a to prostřednictvím realizace výzkumů, mapujících míru sociálního vyloučení Romů v Ústí nad Labem - s výsledky a další 46

osvětou o příčinách problémů tohoto etnika a o problému diskriminace seznamovala širokou veřejnost, včetně státní správy, samosprávy, novinářů, pedagogů atd. Významná je v tomto směru i publikační činnost této společnosti, jejímž cílem je informovanost veřejnosti o problémech, se kterými se významná část romského etnika potýká a o příčinách těchto problémů. Rovněž pracovní poradci této společnosti a o. s. Romano Jasnica působili informačně také na zaměstnavatele. Kontrolní činnost ÚP se zaměřovala zejména na dodržování pracovněprávních předpisů, výkon nelegální práce, zaměstnávání cizinců, plnění uzavřených dohod o zřízení SÚPM, dohod o vytváření veřejně prospěšných prací, dohod o rekvalifikacích, dohod o příspěvku na zřízení a provoz chráněných dílen. Přímá spolupráce ÚP s NNO v oblasti diskriminace je omezena údajně tím, že ÚP jako správní orgán nemůže takovéto partnerství navázat.

9.3 Služby zprostředkování práce Otázka: Reagovala nabídka služeb zprostředkování práce na potřeby a možnosti cílové skupiny? Zprostředkovatelskou činnost zajišťovalo cílové skupině mnoho subjektů, od ÚP a personálních agentur po NNO (v případě NNO zprostředkování práce zahrnovalo pracovní poradenství těchto organizací, v případě o. s. White light byla služba poskytována v rámci služby podporované zaměstnávání, které bylo součástí komplexního projektu „Rekvalifikační program“). Náplň činnosti zprostředkování ÚP a personálních agentur vycházela ze zákona o zaměstnanosti, služby NNO v této oblasti zahrnovaly analýzy trhu práce, tvorbu a aktualizaci databáze zaměstnavatelských subjektů, vyhledávání vhodných zaměstnavatelů pro zaměstnávání uživatelů, jednání s potencionálními zaměstnavateli o podmínkách zaměstnání, zjišťování pobídek k zaměstnávání osob ze skupin znevýhodněných na trhu práce a následnou motivaci těchto, zprostředkování informace o zaměstnavateli nebo volném pracovním místu uživatelům služeb. Zprostředkování práce se u všech subjektů prolínalo s poskytováním poradenství, zajišťovaného obvykle stejnou organizací. Dle všech subjektů poptávka po službách odpovídala možnostem nabídky. Možnost využívání služeb ÚP vycházela ze zákona o zaměstnanosti, využívání ostatních služeb bylo obvykle podmíněno nezaměstnaností a motivací zájemce o službu, a to i v případě personálních agentur (v ojedinělých případech bylo možné pracovat i s osobami zaměstnanými). Služby podporovaného zaměstnání byly cílené, využívat je mohli mladí lidé ze sociokulturně znevýhodněného prostředí do 26 let věku, účastnící se projektu „Rekvalifikační program“. Služby byly dostupné zejména z důvodu jejich bezplatného využívání, zájemci o služby NNO byli informováni prostřednictvím zprostředkovatelů ÚP, sociálních odborů a prostřednictvím vlastních informačních kampaní, které zahrnovaly distribuci letáčků, informování potenciálních uživatelů v terénu, prezentace na internetu atd. Kvalitu služeb NNO a personálních agentur zvyšovala vyšší individualizace práce: s uživateli se pracovalo formou individuálních plánů, v případě ÚP byla možnost sestavení aktivizačního plánu pouze v případě zájmu uchazeče. Nejméně času bylo věnováno klientům ze strany ÚP, o něco více času věnovaly klientům personální agentury, nejvíce pak jednotlivé NNO. Frekvence konzultací byla u NNO rovněž nejvyšší. ÚP mezi jednotlivými konzultacemi uchazečům poskytl kontakt na maximálně 1 pracovní místo (pokud se vůbec nacházelo v databázi), rovněž personální agentury obvykle mezi konzultacemi navrhli klientům kontaktovat jednoho zaměstnavatele. Na více míst (až 4) posílali své uživatele NNO. Každý subjekt usiloval o vytrvání práce s nezaměstnanou 47

osobou až do jejího pracovního uplatnění, intervence tedy nebyli striktně časově ohraničeny. Co se provázanosti programů týče, ÚP zprostředkovával cílové skupině nejvíce služeb jiných subjektů, zejména šlo o NNO, sledované ve výzkumu a personální společnosti. Rovněž NNO zprostředkovávali svým uživatelům služby dalších subjektů, zejména personálních agentur, sdružení White light nabízelo uživatelům zejména vlastní služby v rámci komplexního projektu „Rekvalifikační program“. Personální agentury zprostředkovávali klientům výhradně další vlastní služby, zejména poradenské služby v oblasti personální, mzdové a daňové. Efektivitu a tedy i potenci řešit problém je obtížné v této oblasti posoudit, vzhledem k tomu, že statistiky ÚP nevypovídají nic o úspěšnosti práce s touto skupinou, personální agentury potom tato čísla nesdělují „nezúčastněným osobám“; NNO oficiální zprostředkovatelskou činnost dle zákona o zaměstnanosti nevykonávají a statistiky úspěšnosti zprostředkování zaměstnání uživatelům tedy zahrnují do služby poradenství. Nelze posoudit ani efektivitu podporovaného zaměstnávání o. s. White light, vhledem k tomu, že sdružení sleduje indikátory dohromady v rámci celého projektu „Rekvalifikační program“.

9.4 Programy tvorby pracovních míst Otázka: Reagovaly programy tvorby nových pracovních míst na potřeby a možnosti cílové skupiny? Lze konstatovat, že programy nabízely potřebné intervence – potřebná místa pro cílovou skupinu byla tvořena, avšak jednalo se spíše o krátkodobější pracovní poměry či legislativou nepříliš chráněná pracovní místa, která cílovou skupinu udržovala spíše na sekundárním trhu práce. Na tvorbě pracovních míst pro cílovou skupinu podílel především finančně ÚP: v rámci podpory tvorby nových pracovních míst se řešení problematiky nezaměstnanosti sociálně vyloučených Romů věnovala podpora VPP, podpora SÚPM problém spíše neřešila (ve prospěch financování VPP však bylo vynaloženo 53,66% objemu finančních prostředků na APZ z původně plánovaných 25%). U VPP je nižší pravděpodobnost mrtvé váhy než u SÚPM, proto lze zvýšení objemu financí poskytnutých na VPP v kontextu problému hodnotit pozitivně. VPP mohou fungovat jako nástroj pro účely získání pracovních návyků, jejich nevýhodou je však jejich časová omezenost, která činí řešení problému pouze dočasné. Pracovní místa vhodné pro cílovou skupinu vytvářely také personální agentury (bez finanční podpory). Také v tomto případě však o krátkodobé pracovní poměry, v případě dohod o pracovní činnosti pak o legislativou nepříliš nechráněná místa.

9.5 Rekvalifikace Otázka: Reagovala nabídka rekvalifikací na potřeby a možnosti cílové skupiny? Programy nabízely rekvalifikace, které byly vhodné pro cílovou skupinu. Kurzy byly cílené: účast na kurzech, nabízených ÚP byla většinou podmíněna příslibem zaměstnání, požadavky na vzdělání, věkovou kategorií, požadavky na určité osobnostní vlastnosti či dovednosti rekvalifikanta, případně také zdravotním stavem, což mohlo zhoršovat jejich dostupnost (nejčastěji také byli rekvalifikovány vyučené osoby, do rekvalifikací také nebyli řazeni tzv. problémoví uchazeči), účast v motivačních a PC kurzech nebyla podmíněná. Kurzy NNO byly rovněž cílené – určené byly především mladým lidem (do 26 let věku) ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (jednalo se 48

o PC kurzy, zahradní práce se zaměřením na sadovnictví, číšník/ číšnice, šička a zpracování přírodních materiálů se základy ekologické recyklace surovin) a na osoby po výkonu trestu (PC kurz bez doprovodného sociálního programu); pro starší, netrestané osoby nebyly NNO realizovány již žádné kurzy. Poptávku po kurzech ze základní nabídky ÚP a ani poptávku po jiných kurzech dospělou romskou populací nelze posoudit, poptávka po kurzech NNO byla v souladu s nabídkou (v případě kurzu šička, který nabízelo o. s. White light byla poptávka velmi nízká). Veškeré kurzy byly dostupné ve smyslu poskytování zdarma, cílová skupina se o kurzech dozvěděla především od zprostředkovatelek zaměstnání, o kurzech NNO pak rovněž ze strategicky umístěných infoletáčků. Rekvalifikace ze základní nabídky ÚP byly zaměřené spíše na profesní odbornou kvalifikaci, zvládnutí práce s PC a na osobnostní kvalifikaci (ochotu ke spolupráci). Komplexněji byly zaměřené kurzy NNO, které vedle aktivit, zvyšující profesní odbornou kvalifikaci zahrnovaly také doprovodný sociální program, přispívající k ovládnutí sociálních a pracovních návyků; s účastníky také byly vypracovávány individuální plány a po ukončení kurzu jim byla poskytnuta pomoc se zprostředkováním zaměstnání. Kurzy NNO byly také v porovnání s kurzy základní nabídky ÚP delší. Provázanost programů s jinými byla malá, subjekty účastníkům služby jiných organizací nezprostředkovávaly, v případě využití dalších služeb uživateli šlo o služby v rámci jednotlivých, komplexních projektů NNO. Efektivitu kurzů ze základní nabídky ÚP ve vztahu k cílové skupině nelze posoudit, zejména není známo, zda se jich osoby z cílové skupiny vůbec účastnily. Efektivita kurzů, realizovaných NNO byla vyšší u kurzů, které zahrnují komplexní program a pomáhají účastníkům následně zprostředkovat zaměstnání. U těchto rekvalifikací se počet zaměstnaných účastníků kurzů pohyboval okolo poloviny, následně získané pracovní poměry byly stabilnější; zejména tyto programy tedy mají potenciál přispívat účinně k řešení problému.

9.6 Programy rozvoje pracovních návyků a dovedností Otázka: Reagovala nabídka programů rozvoje pracovních návyků a dovedností na potřeby a možnosti cílové skupiny? Programy rozvoje pracovních návyků a dovedností zajišťovaly pro cílovou skupinu NNO. Kurzy o. s. White light byly krátkodobé a jejich součástí byl povinný doprovodný sociální program jako v případě rekvalifikací tohoto sdružení, zaměřovaly se na zvládnutí praktických dovedností ve stavebnictví. Součástí kurzu byla možnost výkonu krátkodobé praxe u zaměstnavatele se závěrečnou písemnou referencí, v případě spokojenosti zaměstnavatele mohlo dojít i k uzavření pracovního poměru; účastnící měli možnost následného využití služby podporovaného zaměstnávání. V případě kurzů o. s. Kofoedova škola šlo o kurzy dlouhodobější (délku kurzů bylo také možné přizpůsobit účastníkům) a jednalo se o kurzy v tvůrčích dílnách. Poptávka po kurzech nepřevyšovala možnosti nabídky; v případě praxe v rámci kurzu o. s. White light byl zájem spíše nižší a o služby o. s. Kofoedova škola nebyl zájem Romů téměř žádný. Kurzy byly zaměřené zejména na ovládnutí sociálních a pracovních návyků i na rozvoj pracovních dovedností i na osobnostní kvalifikaci, zejména ochotu ke spolupráci. Programy nebyly provázané s programy jiných NNO, účastníkům kurzů byly poskytovány další doprovodné služby v rámci vlastních služeb daných NNO. Služby byly kvalitní ve smyslu dobré dostupnosti a bezplatného poskytování, zájemci se o službách mohli dozvědět z více dostupných zdrojů. Průběh poskytování služby byl navíc plánován společně s uživateli formou individuálních plánů. 49

Efektivitu kurzů lze posoudit obtížně, vzhledem k tomu, že indikátory jsou sledovány v rámci realizace komplexních projektů. Efektivitu kurzů o. s. White light lze tak posoudit pouze souhrnně v rámci celého projektu „Rekvalifikační program“, během kterého bylo podpořeno 43 osob, Z toho 25 osob se účastnilo kurzů a úspěšně kurzy dokončilo 19 osob. Celkem se podařilo zaměstnat 24 klientů. Službu o. s. Kofoedova škola využilo v roce 2006 202 osob, z nichž pracovní uplatnění našlo 69 uživatelů služeb (toto číslo však zahrnuje také osoby, které využívali výhradně poradenství).

9.7 Poradenství Otázka: Reagovala nabídka poradenství na potřeby a možnosti cílové skupiny? Cílové skupině zajišťovalo vhodné poradenství několik subjektů různých forem: ÚP, NNO a personální agentury. Nabízeno bylo psychologické, právní poradenství, poradenství k posouzení osobnostních předpokladů, schopností a dovedností a k doporučení zaměstnání nebo rekvalifikace a pracovní poradenství (kurzy hledání práce). Cílené pro cílovou skupinu bylo poradenství NNO: služby bylo určené zejména motivovaným osobám bez zaměstnání, ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, v případě poradenství o. s White light byla podmínkou poskytování služby účast v projektu „Rekvalifikační program“. Poptávka po službách nepřevyšovala možnosti nabídky; dle NNO jejich uživatelé nevyžadovali formu poradenství, kterou by na lokální úrovni nebylo možné zprostředkovat. Sdružení White light přesto na základě práce s cílovou skupinou do budoucna plánuje rozšíření služeb o dluhové poradenství, vzhledem k bariéře pro vstup na trh práce, kterou je zadluženost uživatelů. Poradenství provazovalo jednotlivé programy různých NNO nejvíce a to formou zprostředkování služeb a programů jiných NNO dle individuálních potřeb uživatelů. Služby byly cílové skupině dobře dostupné: byly poskytované zdarma, cílová skupina se o službách dozvídala od zprostředkovatelů ÚP, pracovníků sociálního odboru, z letáčku umístěných na strategických místech a od pracovníků v terénu. Forma poradenství se různila: NNO nabízeli obvykle pouze individuální poradenství, ÚP i personální agentury pracovali i se skupinami. Časová dotace pro poradenství byla delší v případě ÚP a NNO, výhradně NNO pracovaly s uživateli formou individuálních plánů a bez striktního časového omezení. Úspěšnost začlenění na trh práce u osob, využívajících poradenství ÚP a personálních agentur ve vztahu k cílové skupině není známa. O. s. Romano Jasnica v roce 2006 pracovalo se 70 uživateli, z toho pracovní uplatnění našlo 25 osob; o.p.s. Člověk v tísni pomohl najít uplatnění 18 osobám z celkem 80 uživatelů a o. s. Kofoedova škola 69 osobám z celkového počtu 202 (číslo ovšem zahrnuje také uživatele, kteří využívali také programy rozvoje pracovních dovedností a návyků); O. s. White light údaj neeviduje vzhledem k podmíněnosti poskytování využitím jiné služby je úspěšnost sledována v rámci celého projektu „Rekvalifikační program“.

9.8 Pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni Otázka: Bylo pracovní poradenství poskytované o.p.s. Člověk v tísni kvalitní?

9.8.1 Cílenost Služby byly zaměřené na motivované, nezaměstnané osoby, starší 16 let; v některých specifických případech však mohly být poskytovány i osobám zaměstnaným. Vzhledem 50

k celkovému zaměření organizace byly služby poskytovány zejména osobám, ohroženým sociálním vyloučením; služby využívali ve velké míře právě Romové.

9.8.2 Dostupnost služby Veškeré služby byly poskytovány zdarma. Respondenti se o službě dozvěděli především přímo od pracovního poradce v terénu, případně od terénních sociálních pracovníků nebo známých, kteří službu také využívali. Služba byla vedle těchto způsobů propagována také prostřednictvím webu společnosti a infoletáčků, umístěných na strategických místech. Respondenti však měli před využíváním služby pouze dílčí informace o nabízených službách, podrobnější informace však získali v průběhu jednání s poskytovatelem v pozici zájemce o službu. Respondentům byli sdělené informace zcela srozumitelné, pouze 1 respondent měl potíže s porozuměním sdělovaného, ale na význam se doptal: „No, někdy bylo a někdy ne, protože .. tam maj ty cizí slova. Když mi to řek jako výslovně, tak jsem ho rozuměl všechno, ale když tam dal cizí slova, tak jsem jen hlavou kejval, ale přitom jsem nevěděl, o co jde. .. No taky, obrátil jsem se na něho: ty si mi řek to a to, ale to cizí slovo, že co to znamená?“ (muž, 46 let). Podmínky poskytování služby, včetně podmínek pro ukončení využívání služby, rozsahu služeb a pravidel pro podávání stížností byly uvedené v dohodě o poskytnutí služby. Dohodu si dle pracovního poradce uživatelé před jejím uzavřením obvykle četli sami. Co se týče podmínek poskytování služby, více než polovina respondentů znala podmínky poskytování služby a tyto jim plně vyhovovaly. 1 respondent věděl, že podmínky poskytování služby byly uvedené v dohodě o poskytnutí služby, ale obsahu plně nerozuměl – poradce mu obsah nevysvětlil a respondent se na význam nedoptal. 2 respondenti vůbec nevěděli, že služba měla nějaké podmínky pro její poskytování; 1 z nich se domníval, že tyto podmínky mohly být uvedené v dohodě o poskytnutí služby, přiznává ovšem, že dohodu pořádně ani nečetl: „No víte co.. pravidla, já ani nevím jaký voni maj pravidla.. víte co, já ani nevím, ňáký pravidla jejich, jestli jsem jim něco podepsal, ňáký pravidla jejich? Ale to si vůbec nejsem vědom.. něco jsme spolu sepisovali, ňákou dohodu, no to vim.. a to je snad všechno? Jestli to jsou v tom ty pravidla? Já to ani nečet snad ani..“ (muž, 40 let). Písemné sdělení informací tak nemusí být v případě služby úplně optimálním způsobem zajištění informovaného souhlasu uživatele, zvláště v případě uživatelů, kteří mohou mít problémy s komunikací; vhodné by při jednání se zájemcem o službu bylo přidat verbální ověření porozumění sdělovaného, např. otevřenou otázkou: Jak rozumíte tomu, že ..?, případně ve specifických případech celý obsah dohody sdělit verbálně, vysvětlit význam sdělovaného a nabídnout zájemci o službu další vysvětlení v případě neporozumění. Služby byly uživatelům poskytovány v kanceláři pracovního poradce a dále v terénu dle potřeby uživatelů - v případě ověření motivace také v domácím prostředí uživatelů (domácí prostředí umožnilo vybudování větší důvěry mezi pracovníkem a uživatelem služby, navíc usnadnilo prostorovou dostupnost služby uživatelům). Pouze v kanceláři využívali službu 2 respondenti, těmto prostředí poskytování služby vyhovovalo. V kanceláři a v terénu (šlo zejména o domácí prostředí respondentů, případně doprovod poradce) využívala služeb polovina respondentů – těmto prostředí převážně vyhovovalo; jeden respondent uvedl, že prostředí kanceláře sice na něj 51

působilo poněkud rozházeným dojmem, ovšem celková atmosféra v prostorech společnosti byla uvolněná a cítil se zde dobře. 1 respondentovi však prostory kanceláře pracovního poradce nevyhovovali, připadali mu neuklizené a chudě vybavené a vadila mu také přítomnost kolegů pracovního poradce, kteří na něj působili nevěrohodně. Respondentkám, které využívaly službu výhradně doma, prostředí naprosto vyhovovalo. Dobu poskytování služby si respondenti sjednávali individuálně s poradcem dle potřeby a možnosti, termín byl dohodnut vždy na základě konsensu respondentů a poradce a respondentům tedy plně vyhovoval.

9.8.3 Rozsah a obsah služeb Služba zahrnovala zejména pomoc při výběru a vyhledání nebo zprostředkování vhodného zaměstnání nebo rekvalifikace, doprovod, vyjednávání s vhodnými subjekty, kurzy typu hledání práce (práci s PC tak, aby byl uživatel schopen sestavit vlastní CV, vyhledat na internetu nabídky práce atd.), pomoc při prosazování práv a oprávněných zájmů a pracovně-právní poradenství. Nejčastěji respondenti využívali zprostředkování práce, dále poradenství typu kurzy hledání práce, které jim přispívalo ke zlepšení schopnosti prezentace před zaměstnavateli (častá byla pomoc se sestavením CV, nácvik komunikaci se zaměstnavateli práce s PC tak, aby byli uživatelé sami schopni vyhledávat práci na internetu a komunikovat se zaměstnavateli e-mailem). Někteří respondenti využili možnost doprovodu poradce a pomoc při vyjednávání s jinými subjekty (ÚP, zaměstnavatel), zájem byl také o zprostředkování dalších služeb (rekvalifikace) a o využití právního poradenství. Většina respondentů měla pocit, že jim bylo v rámci služby poskytnuto/ zprostředkováno vše, co potřebovali; 1 respondent tento pocit neměl, protože mu nebylo poskytnuto bezplatné telefonování a kopírování dokumentů. Vhledem k tomu, že služba umožňuje v rámci jednotlivých zakázek množení dokumentů, případě možnost telefonování, lze předpokládat, že uživatel byl v tomto případě odmítnut z důvodu nekorelace požadavku s jeho zakázkou. Při mapování adekvátnosti rozsahu poskytovaných služeb zmínili 2 respondenti (muži, kteří se navzájem neznali, oba vlastnící ŘP sk. B) mj. negativní zkušenosti s dostupností rekvalifikačního kurzu ÚP na vysokozdvižný vozík – ani jeden z nich kurz pro údajné pochybení ze strany ÚP neabsolvoval: „Tak tam mi zařizoval ten vysokozdvižnej vozík, tam na tom.. měl jsem třeba do toho Tonasa.. že bych tam jako jezdil s tím vysokozdvižným vozíkem.. No ale, jak říkám.. ta paní na osobním to všecko.. ne jako na osobním, na úřadu práce.. ta mi to jako.. nedala mě tam. Byl jsem tam jako napsanej, ale byla to její, podle mě, asi nedbalost. Protože ty kurzy pak, jak jsem se dozvěděl, probíhaly… ale bohužel já jsem se nezúčastnil..“ (muž, 54 let). „Tam si prostě myslím, že ta paní, u který jsem zavedenej.. buďto vona, nebo přímo na tom rekvalifikačním.. prostě neprovedli záznam o tom, že jsem si dal žádost na.. ten vysokozdvih, jo? Protože já jsem tam furt otravoval, že to chci, že to chci, že to chci.. a vona prostě, že to odeslala, že se prostě čeká, až přijde nějakej kurz, až se prostě shromáždí určitej počet lidí, který na to nastoupěj.. A pak jsem se dozvěděl vod jinejch lidí, který vůbec žádnou žádost neměli, přišli na úřad práce.. chcete jít na vysokozdvih? .. A druhej den šli…“ (muž, 36 let). Zkušenosti respondentů mohou potvrzovat horší dostupnost rekvalifikací ÚP pro cílovou skupinu a to i v případě, kdy splňují kritéria pro zařazení do kurzu. Zda 52

respondenti do kurzů nebyly zařazeni z důvodu, že se jevili jako „problémoví“ (bariéra pro možnost účastnit se kurzů ÚP) není však známo.

9.8.4 Individualizace péče Poskytování služby by mělo směřovat k naplnění individuálních cílů uživatelů. Z výpovědí respondentů vyplynulo, že si při využívání služby stanovily osobní cíle, tyto cíle mohli v průběhu využívání služby měnit; všichni respondenti si tedy byli vědomi svých osobních cílů. Dle pracovního poradce byl průběh služby plánován, s uživateli byly sestavovány individuální plány. Z rozhovoru však vyplynulo, že ve sledované době nebylo plánování služby standardizováno; poradce obvykle s uživateli domluvil, které činnosti udělá uživatel a které poradce, vlastní plány však často nezahrnovaly např. časové lhůty, plánované zdroje, či kritéria hodnocení dosažení jednotlivých cílů či podcílů. Respondenti obsahy plánů neznali: buďto tvrdili, že zcela jistě žádný individuální plán neměli, nebo si nebyli vědomi práce s individuálními plány ani plánování průběhu služby. Co se týká časové dotace intervence, uživatelům byl věnován čas individuálně dle jejich potřeby. Téměř všichni respondenti uvedli, že jim poradce věnoval dostatek času. 1 respondentka si nebyla vědoma vymezení potřebného času pro intervenci a tedy ani formálnímu ukončení dohody: „No já jsem ještě s ním asi neukončila nic. Formálně sme nic neukončili. Protože naše práce je pořád na rok, smlouva skončí a nevím, jestli nás znova vezmou. Tak ta spolupráce pořád je.. von pořád říkal: přece nezůstaneš tady u tý práce. Já jako, když něco budu mít, tak ti dohodím lepší práci.“ (žena, 55 let). Služba má tedy snahu být poskytována s individualizací péče - uživatelé si určují své osobní cíle, kterých chtějí prostřednictvím služby dosáhnout, je jim věnováno dostatek času. Zřejmě nejvýznamnější rezervou služby je však nízký stupeň plánování průběhu služby, které může být překážkou vysoké efektivity služby, stanovení optimálního rozsahu služeb a neusnadňuje dále dosažení individuálních cílů uživatelů: - nedochází k plánování zdrojů, potřebných pro dosažení osobních cílů (neumožňuje efektivní práci s vnitřními zdroji uživatelů, může docházet k invalidizaci uživatelů při poskytování péče namísto podpory, může vést i ke zneužívání služby uživateli) - chybí stanovení postupů pro dosažení cílů - chybí stanovená kritéria hodnocení dosažení cíle - chybí stanovení času, potřebného pro intervenci Jak upozorňuje Úlehla (1999), při nedostatečném plánování průběhu služby snadněji dochází k nahodilostem při poskytování služeb; hrozí také riziko, že v případě nenaplnění osobních cílů dojde k přehodnocení osobních cílů v případě, kdy by stačilo stanovit (přeplánovat) postup pro dosažení cíle; uživatel tak nemá možnost dosáhnout původního osobního cíle, kvůli kterému službu vyhledal. Respondentka, jejímž osobním cílem bylo zprostředkování rekvalifikace, do vyhledaného kurzu nenastoupila: „Já jsem jenom přemýšlela, jestli mám nastoupit nebo ne.. Chtěla jsem jít, ale nenastoupila jsem kvůli dětem… protože přítel nastoupil do práce.“ (žena, 35 let). Plánování služby pomáhá v takových případech předcházet či připravit se dopředu na případná rizikové situace, což může opět vést k vyšší efektivitě při dosahování osobních cílů uživatelů. 53

9.8.5 Odbornost služeb Služby poskytoval pracovní poradce, který má dle zákona o sociálních službách kvalifikaci sociálního pracovníka; má četné zkušenosti v práci z cílovou skupinou jako terénní sociální pracovník - lze tedy předpokládat vysokou kompetenci pracovníka k výkonu práce. Všichni respondenti se shodli v tom, že poradce považují za odborníka, který rozumí své práci. Na poradci respondentům nevadilo nic; ocenily zejména jeho rovný přístup k lidem: „Že.. tohleto myslím, že.. mu nevadilo, že člověk.. že jsem třeba Rom, jo? Že tohleto mu nevadí. Že mu je jedno, jestli jsem bílej anebo černej, to je úplně fuk u nich. Že prostě se jedná s lidma úplně stejně. To úřad práce.. nebo někde, když sháníte zaměstnání, to je něco jinýho..“ (muž, 40 let). „No, že není jako nadřazenej nad někým. Že prostě je takovej.. jak má bejt ten sociální pracovník.“ (žena, 55 let). Dále respondenti na poradci ocenili vůli pomáhat Romům, jeho komunikační dovednosti a čas, který jim poradce věnoval, spolehlivost, angažovanost a ochotu: „Prostě tu ochotu, prostě .. že von se pustil do čehokoliv. Byl fakt ochotnej, když to řeknu na rovinu, ten by šel i přes mrtvoly, jo? Tak jako že když sem mu řek: jo, to zkusíme, tak von jo prostě a šel do toho. Volal a snažil se mi zjistit… hledal fakticky kdekoliv… jestli to bylo v novinách, v Tipservisu, v jakýmkoliv oboru, jo a.. cokoliv prostě.“ (muž, 36 let). „Rozumíte, tam jde třeba vo to, že von s těma lidma.. von komunikuje, jo?To je něco prostě, co Vám úřad práce nedá.. Tam na úřad práce.. tam vlezete, tam jste během pěti minut hotová a jdete ven.. jo? Tam se Vás akorát zeptá: tak co? Zkoušel jste něco hledat? A to je všechno, jo?“ (muž, 40 let). Z rozhovorů s respondenty dále vyplynulo, že je poradce ve většině případů zmocňoval k samostatnosti - respondenti byli schopni vyjmenovávat činnosti, které dělal poradce a které oni sami: „Víte co, no.. von sháněl po internetu.. volal firmám.. já jsem volal firmám .. a sháněl po internetu.. Když jsem sehnal já nebo von něco.. tak jsme jeden druhýmu zavolali: sehnal jsem si práci, jo? Jdu na pohovor. Potřebuji od Vás to a to. Potřebuju vod Vás vypsat životopis novej, jo a tohlecto.. jestli von.. se mnou tam zajde? Von říká: jo, v pořádku. Přinese mi životopis, sejdeme se tam a tam a zajdeme spolu na tu firmu. Jo, jako že Vám poradim se smlouvou a se vším, říká.. jo? Beru.. (muž, 40 let). „No, tak .. já jsem, takhle mi to připadalo: co jsem nevěděl, tak von mi sepsal a ty.. jako tam musím být já, když se to podává, tam nemůže bejt von.. jako.. když jsem to podal, ptal se, zajímal se, jestli jsem to podal..“(muž, 54 let). „Jasně, sem si roznášel po těch agentůrách ty životopisy.. sem roznesl 15 životopisů, prostě vod Chemičky po Setůzu.. a po těch pracovních agentůrách. (muž, 36 let).

54

2 respondentky však uvedly, že v průběhu využívání služby nedělaly vlastně vůbec nic. Při detailnějším zkoumání vyšlo v jednom případě najevo, že poradce mohl dělat i věci, které by respondent mohl při zajištění potřebných zdrojů udělat sám (muž, 40 let): Tazatel (T): A proč jste si ho nenapsal? Proč ho psal poradce? Respondent (R): Já neměl tiskárnu, jo? Takže .. já jsem mu řekl, co tam má bejt, von to tady sepsal se mnou a pak vlastně.. vytáhl mi to z počítače rovnou.. T: A nenabídl Vám možnost, že můžete tam přijít a napsat si to, vytisknout..? R: Ne. T: A když by Vám to nabídl? R: Tak bych to udělal.. Služba však zřejmě nepřispívala k závislosti uživatelů na ní - všichni respondenti uvedli, že službu využili pouze jednou.

9.8.6 Zajištění kvality služeb V roce 2006 byli uživatelé služby zapojeni do procesu hodnocení kvality služby pouze možností vyjádřit (ne)spokojenost s výsledkem služby v rámci výstupního pohovoru s poradcem; nebyl uplatňován např. zpětnovazební dotazník, mapující různé aspekty využívání služby. S výsledkem služby bylo spokojena většina respondentů, všichni respondenti také uvedli, že se jich poradce ptal, zda byli spokojeni s výsledkem služby. Provozní standardy sociálních služeb vyžadují účast uživatele na hodnocení kvality služby: vhodné by proto bylo v případě této služby zapojit uživatele do hodnocení kvality významněji – hodnocení přispěje vedle zjištění spokojenosti uživatelů se službou k monitoringu a hodnocení výstupů služby, pomůže lépe plánovat službu a ověřovat plnění cílů (uživatelů i organizace, resp. služby). Uživatelé měli možnost si na kvalitu služby stěžovat – pravidla pro podávání stížností byly součástí dohody o poskytnutí služby; o tom, že si na kvalitu službu lze stěžovat, věděl však pouze 1 respondent. Žádný respondent si na kvalitu služby nestěžoval z důvodu, že nebylo proč, nikoliv z důvodu, že o možnosti stěžovat si nevěděli. Zde se opět vynořuje procedurální aspekt práce s uživateli – uzavírání dohody. Fakt, že o možnosti podávat stížnosti věděl jediný respondent, může opět upozorňovat na nízkou míru porozumění/ znalosti obsahu dohody o poskytnutí služby.

9.8.7 Efektivita služeb Efektivita služby dle interních statistik byla spíše nižší: v roce 2006 pracoval poradce této služby s celkem 80 uživateli, z toho 18 osob nalezlo pracovní uplatnění. Z odpovědí respondentů vyplynulo, že je služba podpořila v intenzivnějším hledání zaměstnání - častěji po využívání služby se ptalo na práci 7 respondentů: „Tak to už jsem chodil častějš.. no to určitě jo.. já nevím, sem se chodil ptát na pět míst měsíčně, protože jak sem ty životopisy roznesl, tak jsem tam pak chodil.. po těch agentůrách, že jo. To von se třeba zeptal, jestli jsem někde byl.. a lhát sem mu nechtěl.. von nelhal mně, tak já nechtěl lhát jemu..“ (muž, 36 let). V některých případech se intenzita hledání mohla v čase opět snižovat z důvodu nižší motivace a neúspěchu: „No, už.. neměl sem takovou chuť. Nejdřív jsem jako věřil.. byl sem posílenej s tím Vítkem (poradcem), jo? Ale tak, jak říkám: přišel sem tam.. jó, přijďte, zeptejte se 55

za tejden, jé, výběrový řízení a .. pak: ne ne ne.. To už člověka pak nebaví.. ..“ (muž, 54 let). Služba neměla mezi respondenty významný vliv na strategii hledání zaměstnání: většina respondentů uvedla, že jejich taktika hledání práce zůstala po využívání služby stejná, pouze 1 respondent (muž, 36 let) svou strategii změnil a snaží se najít práci, která ho bude bavit a rovněž více zaměstnavatele přesvědčuje o své motivaci: „Protože von mě vo tom přesvědčil, že jako je lepší to dělat tímhle způsobem. Najít si práci, kterou já chci, ne která se mě naskytne. Jo, prostě, von mi třeba vysvětloval: co by Tě takhle bavilo, jo? Tak jsem mu řekl, co by mě bavilo, já nevím.. jezdit autem.. nebo prostě tím vysokozdvihem.. nebo něco takovýho, jo? No a .. pak mi říká: když budeš dělat něco jinýho, tak tam dlouho nevydržíš. Jo? Pak mi vysvětlil třeba: není problém, budeš dělat tohleto, ale není problém mezitím hledat práci jinou, jo? Ale prostě hlavně začít dělat.“ „To nebylo tak, že jsem jenom vešel dovnitř a zeptal se: máte práci? Jakože sháním práci.. Prostě, zůstal jsem tam a vnutil se, aby si zapsali moje jméno, moje telefonní číslo, a nevím, přesvědčil sem je, že jsem vyučenej, že jsem dělal a tadyhle to.. To mi prostě řekl, že to je důležitý, nechat jim na sebe kontakt a zeptat se, jestli můžu se přijít zeptat příště. No a tadyto jsem dělal.. tam jsem jim vysvětloval, že jsem dělal těžkou práci.. nebo tady ty víkendy že není problém.. a že kdyby mě vzali, že se jim to budu snažit vrátit tím, jak budu dělat dobře. Že se fakt budu snažit, že jsem ochotnej učit se nový věci, že není problém prostě.. se něco naučit a přizpůsobit.. Voni prostě pořád maj .. viděj cigána a pořád Vás maj za problematickýho člověka.. to je holá pravda.“ Služba měla u většiny respondentů vliv na zlepšení komunikačních dovednosti a sebeprezentaci významné je zjištění, že vliv na zlepšení komunikace se zaměstnavateli měl u všech respondentů především motivační a aktivizační prvek služby: respondenti se v komunikaci se zaměstnavateli cítili jistější, protože je poradce povzbuzoval, měli na základě spolupráce s poradcem pocit, že mají co nabídnout a věděli, jak jednat s lidmi: „Protože, když už jsem věděl, jak s těma lidma jednat.. protože jsem viděl, jak on se chová, jak ono se jedná s těma lidma, jo? Že, takový.. že jsem si víc věřil.. byl jsem si takovej jistější.. v těch rozhovorech s těma firmami... Protože mi jsme se kolikrát spolu bavili u nich v kanceláři nebo třeba u nás doma, když tady seděl třeba u nás, tak.. jsme se bavili o všem možným, jo, třeba i o tamtom přístupu těch lidí.. těch zaměstnavatelů k lidem, jo? A von říká: nebát se prostě toho, jít tam a nedat pokoj.. prostě, že o tu práci máte zájem, tak tam budu chodit a otravovat je, dokud mi tu práci daj, že jo, když chci tu práci.. jo a že se může dojít k postupu v tom zaměstnání. Dobře říkám, mě stačí, když mě někde zaměstnaj a když jim ukážu, že to umím, tak stoprocentně mám.. vím, že postoupim někam vejš.. i s penězi.. a se všim možným. De to. Jo? Takový to, když mi tadyto vysvětloval, tak jsem to zkoušel kolikrát, a opravdu.“ (muž, 40 let). Na otázku: V čem konkrétně Vám využívání služby pomohlo? odpovědi variovaly od zajištění práce, zlepšení komunikačních dovedností, zlepšení dovednosti pracovat s PC, zprostředkování kontaktů, o kterých respondenti předtím nevěděli, motivace k vytrvání v hledání po vědomí, že existuje alespoň šanci na řešení problému. Po významové stránce znamenala podpora ze strany poskytovatele pro respondenty především zvýšenou motivaci, pocity naděje, víru v sebe, ochotu hledat dál a pracovat na sobě: 56

„Určitě.. že člověk má víc odvahy, se na tu práci zeptat.. protože jsou určitý místa, kam by člověk nešel ani se zeptat, že si myslí: jé, tam cigána nevemou. A teď je mi to jedno, zaklepu na jakýkoliv dveře.. Víc si věřím.“ (muž, 36 let). „Povzbuzoval vlastně lidi v tom, aby neustupovali tamtěm lidem.. těm zaměstnavatelům, který prostě koukaj na to, že jste Rom.. a to mi pomohlo. Když Vás člověk nenechá.. Opravdu, kolikrát dobrý zaměstnání, který byste prováděla a řeknou Vám: my Vás nezaměstnáme. Víte co, to je takový dost blbý a odradí Vás to i vod nějakýho hledání dalšího, jo? To Vás odradí.. radši si řeknu: kašlu na to, budu sedět doma, budu brát vod pracáku prachy, dělaj to všichni, proč já se mám někde honit za nějakých vosum tisíc, když pracák mi dá pět, jo? A pudu dělat někam tamhle na černo a vydělám si dalších pět.. vydělám, stoprocentně! Říkám: proč bych se měl někde honit? Jenomže pak přemýšlíte, to potřebujete někde pojištění na důchod.. potřebujete zdravotní někde platit.. Teď holky choděj do školy a to stojí peníze. No a pracák mi to nezaplatí, to musíte zaplatit Vy. Takže, co teď, říkám: shánět zaměstnání opravdu nastálo a nedat pokoj, nedat pokoj.. otravovat je furt.“ (muž, 40 let). „Aspoň ten pocit, ne, že někdo se o mě postará.. najít práci. Protože mi to máme fakt jako těžký. Za jedno jsme starší a za druhý jako Romové.. nemaj žádný to.. naději, najít si dobrou práci.“ (žena, 55 let) Prostřednictvím služby se podařilo najít zaměstnání 3 respondentům: z toho 2 v současnosti stále na tomto místě pracují, 1 respondent ukončil pracovní poměr po 7 měsících z důvodu ukončení činnosti firmy, ale vzhledem k tomu, že se v zaměstnání osvědčil, byla mu nabídnuta jiná, sezónní práce ve stavebnictví (DPČ). 1 respondent si našel nelegální zaměstnání, nalezení „práce“ nepovažuje za důsledek služby; tuto práci stále vykonává. 1 respondent od doby využívání služby stále pracuje na černo, nepodařilo se mu dosud nalézt vhodné legální místo. 3 respondentům se dosud nepodařilo najít žádné zaměstnání.

9.8.8 Shrnutí kvality pracovního poradenství o.p.s Člověk v tísni Služba byla uživatelům dobře dostupná; uživatelé byli o službě informování ústně pracovníky společnosti v terénu a prostřednictvím webu a letáků, k dostupnosti přispělo také její bezplatné poskytování. Zájemci o službu získali základní informace o nabízených službách zejména ve fázi jednání o službě, informace byly podávány srozumitelně, v případě neporozumění měli zájemci možnost doptat se. Podmínky poskytování služby, včetně podmínek pro ukončení využívání služby, rozsahu služeb a pravidel pro podávání stížností byly uvedené v dohodě o poskytnutí služby, kterou si zájemci o službu četli sami. Rozhovory s respondenty ukázaly, že tato forma předávání informací o službě nemusí být pro všechny zcela vhodná – respondenti nemusí obsahu dohody porozumět, případně obsah vůbec znát. Organizaci lze proto doporučit zkvalitnění procedurálního standardu uzavírání dohody s uživateli a s obsahem dohody seznamovat zájemce raději ústně, případně se na porozumění obsahu více doptávat a ověřovat si jej otevřenými otázkami. Místo a doba poskytování služby odpovídala potřebám a možnostem uživatelů v kontextu častého prostorového vyloučení cílové skupiny – služba byla poskytována ambulantně i v terénu, což zlepšilo i prostorovou dostupnost služby vyloučeným uživatelům a usnadnilo komunikaci s nimi; prostředí, ve kterém služba byla poskytována, respondentům převážně vyhovovalo. Doba poskytování služby byla domlouvána poradcem s uživateli vždy na základě společného konsensu. Rozsah a obsah služeb odpovídal potřebám uživatelů, respondenti toto také potvrzovali 57

Péče v rámci služby směřuje k individualizaci - uživatelé si stanovují své osobní cíle, kterých v průběhu využívání služby dosahují, mají možnost své cíle měnit. Uživatelům byl individuálně věnován také potřebný čas, jak potvrdila také většina respondentů. Zřejmě největší rezervou služby je však plánování průběhu služby (práce s individuálními plány), žádný respondent si totiž nebyl práce s individuálním plánem vědom. Vyšší stupeň plánování může pozitivně ovlivňovat konečnou efektivitu služby a dosahování individuálních cílů uživatelů z důvodu efektivnějšího plánování zdrojů, postupů a času, potřebného k dosažení cíle a jednoznačně vymezených kritérií hodnocení dosažení cíle a přispět také ke zvládnutí rizikových situací, které se mohou objevit jako překážka pro dosažení cíle. Služba byla zajištěna kompetentním člověkem se zkušenostmi v oboru, kterého uživatelé hodnotí jako odborníka. Respondenti na poradci ocenili zejména jeho rovný přístup k lidem a dále ochotu, angažovanost, spolehlivost a komunikační dovednosti. Poradce ve většině případů zmocňoval uživatele k samostatnosti, v některých případech mohlo však dojít k poskytování péče namísto podpory u lidí, kteří péči nepotřebovali – toto může souviset s již zmiňovanou rezervou v procesu plánování průběhu poskytování služby, kdy plánování nezohledňuje dostatečně vnitřní zdroje uživatelů a plánování zdrojů je méně efektivní. Služba však zřejmě nepřispívala k závislosti uživatelů na ní, vzhledem k tomu, že všichni respondenti uvedli, že službu využilo pouze jednou. Služba pozitivně ovlivňovala intenzitu hledání zaměstnání uživatelů, na základě podpory a motivace poradce docházelo u většiny respondentů také ke zlepšení komunikace a prezentace před zaměstnavateli. Služba konkrétně pomohla respondentům v různých oblastech od zajištění práce, zprostředkování nových kontaktů, zlepšení dovednosti pracovat s PC po vědomí toho, že vůbec existuje šance na řešení nepříznivé situace; uživatelé tedy nespatřují význam pomoci pouze v samotném dosažení osobního cíle. Významná je významová stránka podpory – pro většinu respondentů znamenalo využití služby zvýšenou motivaci hledat zaměstnání a větší víru v sebe a dosažení cíle. Služba však neměla mezi respondenty velký žádný vliv na strategii hledání zaměstnání. Poskytovatel zapojoval uživatele do procesu hodnocení kvality služby jen částečně: uživatelé byli vyzýváni poradcem ke sdělení míry spokojenosti s výsledkem služby. Rozšíření oblasti zjišťování spokojenosti uživatelů by mohlo vedle pohledu na spokojenost s výsledkem služby přispět také k monitoringu a hodnocení výstupů služby, pomoci lépe plánovat službu a ověřovat plnění cílů (uživatelů i vlastní služby). Organizace měla vytvořená pravidla pro podávání stížností (součást dohody o poskytnutí služby), z respondentů však o možnosti stěžovat si věděl pouze 1 respondent. Toto zjištění může opět upozorňovat na nízkou míru porozumění/ znalosti obsahu dohody o poskytnutí služby a potřebu zkvalitnění procedury uzavírání dohod se zájemci o službu (důraz na porozumění zájemce obsahu a účelu dohody). Žádný respondent si však na kvalitu služby nestěžoval a to nikoliv z důvodu, že o možnosti podání stížnosti nevěděli, ale proto, že neměli důvod ke stížnosti.

58

10 Závěr V celkové populaci v Ústí nad Labem je zastoupení romské populace a míra jejího sociálního vyloučení vysoká. Na procesu sociální exkluze sledovaného etnika se významně podílí vysoká míra nezaměstnanosti, která sociální vyloučení Romů dále prohlubuje a podílí se mj. také na zvyšování výskytu sociálně nežádoucích jevů u nezaměstnaností postižených jedinců, rodin i celých komunit. Cílem této práce bylo zhodnotit vedle státní politiky zaměstnanosti (aktivní i pasivní) programy lokálních nestátních organizací, které svým účelem přispívaly ve sledovaném roce 2006 ke snižování nezaměstnanosti (nebo zvyšování zaměstnanosti) Romů v Ústí nad Labem a zodpovědět tak výzkumnou otázku, zda reagovaly programy APZ svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny. Práce poukázala na příčiny nezaměstnanosti Romů obecně i na vybrané lokální úrovni, kterými (vedle nastavení sociálního systému, který byl zejména v minulém desetiletí desincentivní a nemotivoval k přijetí legálního zaměstnání) jsou zejména individuální faktory na straně cílové skupiny jako nízký lidský kapitál, se kterým nemohou Romové dostatečně uspět v současném konkurenčním prostředí trhu práce. Z tohoto důvodu je třeba uplatňovat použití vhodných nástrojů, přispívajících k integraci Romů na pracovní trh, kterými mohou vedle dalších být zejména nástroje APZ. Analýza potřeb cílové skupiny poukázala také na příčiny nezaměstnanosti cílové skupiny, jejichž řešení však nespadá do možností APZ (např. nízká motivace Romů vstoupit legální trh práce z důvodu zadluženosti či společného vlastnictví v romských rodinách) a které by bylo třeba řešit jiným způsobem. Šetření, která vedla k zodpovězení hlavní výzkumné otázky, ukázala, že lokální strategie města Ústí nad Labem (koncepce Komunitního plánu péče města Ústí nad Labem na období 2004 – 2006) byla v souladu s identifikovanými potřebami cílové skupiny; v plánu nebyly zahrnuty programy rozvoje pracovních návyků a dovedností, ale tyto, jak ukázalo podrobnější šetření, nebyly ani cílovou skupinou dostatečně poptávány. Některá plánovaná opatření, jejichž realizace by přispěla především k zajištění pracovních míst pro cílovou skupinu, nebyla realizovaná z důvodu absence vhodného nositele zamýšleného projektu a nízké míry partnerství a spolupráce mezi „romskými“ sdruženími. Vhodné by proto bylo do budoucna rozvíjet partnerství mezi jednotlivými poskytovateli služeb. Ke škodě cílové skupiny se jeví skutečnost, že ÚP nevyvíjel v roce 2006 aktivity, cílené k podpoře zaměstnanosti Romů (osob ze sociokulturně znevýhodněného prostředí) či osob bez kvalifikace (a to i přesto, že počet nekvalifikovaných uchazečů činí v posledních 3 letech téměř polovinu všech evidovaných uchazečů o práci a má vzestupnou tendenci), ale spoléhal se v tomto na činnost jiných subjektů, konkrétně NNO, zabezpečující výhradně pracovní poradenství, které však bylo méně efektivní než např. rekvalifikace. Hlavní výzkumnou otázku lze zodpovědět pozitivně: je možné konstatovat, že realizované programy nabízely potřebné intervence, i když v případě např. tvorby pracovních míst nelze posoudit dostatečnost nabídku těchto, vzhledem k tomu, že není známa skutečná poptávka; vytvářená místa také řešila problém pouze krátkodobě a zaměstnané osoby udržovala rovněž spíše na sekundárním trhu práce. V případě ostatních sledovaných programů nepřevyšovala poptávka po službách možnosti její nabídky, v případě programů rozvoje pracovních návyků a dovedností byla poptávka cílové skupiny nedostatečná. Služby byly poskytovány v dostatečném rozsahu dle 59

potřeb uživatelů. Významná zejména pro eliminaci diskriminace a stereotypizace je činnost o.p.s. Člověk v tísni, zvláště pak publikační a osvětová činnost ve státních a samosprávných institucích. Některé programy zprostředkovávaly uživatelům služby jiných organizací, významně jednotlivé programy provazovalo zejména pracovní poradenství NNO, o možnosti využití jiných služeb dostatečně informoval uchazeče o zaměstnání také ÚP. Organizace, které uživatelům nabízí celý „balík služeb“, nabízely uživatelům především tyto vlastní služby. Některé programy byly cílené ke sledované skupině, zejména pracovní poradenství NNO a vybrané rekvalifikace (tyto však byly cíleně poskytovány pouze mladým lidem ze sociokulturně znevýhodněného prostředí do 26 let). Zejména rekvalifikace, nabízené ÚP mohou být pro cílovou skupinu obtížně dostupné z důvodu nastavených kritérií pro zařazení do kurzu, které Romové nemusí splňovat. Kvalitativní šetření kvality pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni přineslo mj. poznatek o tom, že rekvalifikace mohou být pro cílovou skupinu obtížně dostupné dokonce i v případě, kdy tato kritéria splňují. Nabízené programy byly kvalitní ve smyslu dobré dostupnosti, zejména NNO pak usilují o vysokou míru individualizace péče a mají také obvykle větší kapacitu se uživatelům služeb věnovat intenzivněji než je tomu v případě ÚP a personálních agentur. Kvalitu jednotlivých poskytovaných služeb by však bylo třeba šetřit podrobněji - šetření kvality vybrané služby totiž přineslo poznatek o rezervách v procedurálních aspektech práce s uživateli, který při základním šetření jinak nemohl být zjištěn. Poznatek o tom, že NNO sice plánují s uživateli průběh služby, tak nevypovídá o kvalitě tohoto vlastního individuálního plánování, které však může ovlivňovat konečnou efektivitu služby. Hodnotit efektivitu jednotlivých programů je obtížné vzhledem k dostupnosti dat; v případě některých NNO jsou rovněž sledovány indikátory efektivity v rámci celého realizovaného projektu, který často zahrnuje služeb více. Posuzovala-li by se efektivita celých cílených projektů, kterých se cílová skupina skutečně účastnila (tedy o. s. White light, Romano Jasnica, Roasa a o.p.s. Člověk v tísni), jeví se jako nejvíce efektivní balík služeb o. s. White light, které byly nabízeny v rámci projektu „Rekvalifikační program“ – zde se počet osob, zaměstnaných po realizaci projektu pohyboval okolo 55% z účastníků programu. Vyšší efektivitu v zaměstnání účastníků rekvalifikace mělo také o. s. Roasa, kde se počet osob, zaměstnaných po obou realizovaných rekvalifikacích pohyboval okolo 42%. Obě sdružení také pomáhaly účastníkům kurzů se zprostředkováním práce a součástí rekvalifikací (certifikací) byly také další doprovodné sociální a motivační programy. Efektivita pracovního poradenství, nabízeného cílové skupině byla nižší než efektivita rekvalifikačních kurzů NNO: v případě o. s. Romano Jasnica se podařilo zaměstnat 35% uživatelů služby a u o.p.s. Člověk v tísni našlo pracovní uplatnění 23% uživatelů služby. U pracovního poradenství (o.p.s. Člověk v tísni) ovšem nelze opominout aspekt motivace a aktivizace uživatelů, který je také významný v kontextu problematiky. I když efektivita rekvalifikací s doprovodným sociálním programem byla v rámci šetření nejvyšší, zobecnit, že takto koncipovaný nástroj APZ má nejvyšší potenciál řešit vybraný problém by bylo zjednodušením – jak ukázalo podrobnější zkoumání kvality vybrané služby, efektivitu dílčích služeb mohou ovlivňovat vedle volby vlastního nástroje také jiní činitele (např. procedurální aspekty poskytování služeb). Proto by v případě rozhodování poskytovatelů o dalším poskytování služeb a volbě vhodných nástrojů a metod práce bylo dobré zaměřit také na detailnější šetření kvality služeb, procedur a vlivu jednotlivých služeb na uživatele v rámci komplexně nastavených projektů. V případě o.p.s. Člověk v tísni lze navrhnout zkvalitnění procedurálních 60

aspektů, zejména zvyšování úrovně (individuálního) plánování poskytování služeb a následné ověření vlivu na konečnou efektivitu služby.

61

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BARTÁKOVÁ, H. 2004. Příslušníci romských komunit na trhu práce v perspektivě marginalizace a sociální exkluze. In ŠIMÍKOVÁ, I., VAŠEČKA, I. a kol. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. Brno: Barrister & Principal. 2. BOLLA-MLÁDKOVÁ, J. Nezaměstnanost je načasovaný dynamit. Psychologie Dnes. 7. ročník. 2001. 10. číslo. 3. BROŽ, M. a kol. 2007. Kdo drží Černého Petra. Praha: Člověk v tísni – společnost při ČT, o.p.s. 4. CZECHINVEST. 2007. Udělené finanční podpory (tvorba nových pracovních míst). [online]. [citováno 2007-05-05] < http://www.czechinvest.org/dwninvesticni-pobidky>. 5. CENTRUM KOMUNITNÍ PRÁCE ÚSTÍ NAD LABEM, MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM. 2004. 2. Komunitní plán péče města Ústí nad Labem na období 20042006. Ústí nad Labem. 6. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2007. Míra nezaměstnanosti dle oblastí a krajů. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07>. 7. ČLOVĚK V TÍSNI. 2004. Zpráva ze stacionárního výzkumu. [online]. [citováno 2007-09-02] < http://epolis.cz/download/pdf/materials_36_1.pdf>. 8. ČLOVĚK V TÍSNI. 2006. Závěrečná zpráva z výzkumu kriminality ve vybraných sociálně vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji obývaných převážně romskou populací. [online]. [citováno 2007-09-02] < http://epolis.cz/download/pdf/materials_70_1.pdf >. 9. FRIŠTENSKÁ, H., VÍŠEK, P. 2002. O Romech (na co jste se chtěli zeptat), manuál pro obce. Praha: Vzdělávací centrum pro veřejnou zprávu ČR. 10. GABAL, I. ANALYSIS & CONSULTING. 2006. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. [online]. [citováno 2007-06-07] . 11. GABAL, I. ANALYSIS & CONSULTING. 2006. Mapa sociálně vyloučených a vyloučením ohrožených lokalit v České republice. [online]. [citováno 2007-0215] < http://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html>. 12. HAJSKÁ, M., PODUŠKA, O. 2006. Práce na černo jako forma adaptace na sociální vyloučení. In HIRT, T., JAKOUBEK, M. eds. Romové v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 13. JÁRA, M. ed. 2006. Sociální diskriminace pod lupou. Ústí nad Labem: Otevřená společnost, o.p.s. 62

14. JAKOUBEK, M. 2004. Romové – konec (ne)jednoho mýtu. Praha: Socioklub. 15. KALIBOVÁ, K. 1999. Romové z pohledu statistiky a demografie. In Romové v České republice. Praha: Socioklub. 16. KAPLAN, P. 1999. Romové a zaměstnanost neboli zaměstnatelnost v české republice. In Romové v České republice. Praha: Socioklub.

Romů

17. KLÍČOVÁ, K. 2004. Životní podmínky Romů v České republice v mezinárodním srovnání v kontextu rizik etnického výzkumu. In SIROVÁTKA, T. ed. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: Georgetown. 18. MAREŠ, P. 1998. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství. 19. MAREŠ, P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON. 20. MAREŠ, P., SIROVÁTKA, T. 2004. Marginalizace na trhu práce a materiální deprivace nezaměstnaných. In SIROVÁTKA, T. ed. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: Georgetown. 21. MATOUŠEK, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha: Portál. 22. MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM. 2006. Katalog sociálních služeb regionu Ústí nad Labem pro rok 2006. Ústí nad Labem. 23. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2005. Národní akční plán sociálního začleňování 2004-2006. Praha: MPSV. 24. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2005. Národní akční zaměstnanosti na léta 2004-2006. Praha: MPSV 25. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2007. Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993-2006. [online]. [citováno 2007-11-23] < http://www.mpsv.cz/files/clanky/4467/vyvoj_19932006.pdf>. 26. MORAVEC, Š. 2006. Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací. In HIRT, T., JAKOUBEK, M. eds. Romové v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 27. RADA VLÁDY PRO ZÁLEŽITOSTI ROMSKÉ KOMUNITY. 2005. Koncepce romské integrace 2005. Poslední revize 30.5. 2005. [online]. [citováno 200702-02] < http://www.vlada.cz/dokument8150.html >. 28. RADA VLÁDY PRO ZÁLEŽITOSTI ROMSKÉ KOMUNITY. 2006. Zásady dlouhodobé Koncepce romské integrace do roku 2025. Poslední revize 13.12. 2006. [online]. [citováno 2007-02-02] . 29. RADA VLÁDY PRO ZÁLEŽITOSTI ROMSKÉ KOMUNITY. 2006. Zpráva o 63

stavu romských komunit v České republice za rok 2005. Poslední revize 12.12. 2006. [online]. [citováno 2007-02-02] . 30. RADA VLÁDY PRO ZÁLEŽITOSTI ROMSKÉ KOMUNITY. 2007. Národní Strategie České republiky pro Evropský rok rovných příležitostí pro všechny (2007) – směrem ke spravedlivé společnosti a priority Evropského roku. [online]. [citováno 2007-11-05] . 31. ROSSI a kol., 1994. Evaluation: a systematic aproach. London: Sage. 32. SIROVÁTKA, T. 1995. Politika pracovního trhu. Brno: Masarykova univerzita 33. SIROVÁTKA, T. ed. 2000. Česká sociální politika na prahu 21. století: efektivnost, selhávání, legitimita. Brno: Masarykova univerzita. 34. SIROVÁTKA, T. ed. 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno: Georgetown. 35. SIROVÁTKA, T. 2003. Exkluze Romů na trhu práce a šance na jejich inkluzi. In Otázky sociální inkluze romské komunity. Brno: Masarykova univerzita. 36. SIROVÁTKA, T. ed. 2004. Sociální exkluze a sociální inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: Georgetown. 37. SIROVÁTKA, T. ed. 2006. Sociální vyloučení a sociální politika. Brno: Masarykova univerzita. 38. STEINER, J., HŮLOVÁ, K. 2006. Romové na trhu práce. In HIRT, T., JAKOUBEK, M. eds. Romové v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 39. TOUŠEK, L. 2007. Co je to sociální vyloučení? In BROŽ, M. a kol. Kdo drží Černého Petra. Praha: Člověk v tísni – společnost při ČT, o.p.s. 40. ÚLEHLA, I. 1999. Umění pomáhat. Praha: SLON. 41. ÚŘAD PRÁCE V ÚSTÍ NAD LABEM. 2005. Roční zpráva 2004. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ul_info/kestazeni/zpravy> 42. ÚŘAD PRÁCE V ÚSTÍ NAD LABEM. 2006. Roční zpráva 2005. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ul_info/kestazeni/zpravy> 43. ÚŘAD PRÁCE V ÚSTÍ NAD LABEM. 2007. Roční zpráva 2006. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ul_info/kestazeni/zpravy> 44. ÚZ Sociální zabezpečení podle stavu k 21.2. 2005. 2005. Ostrava: Sagit. 45. ÚZ Sociální zabezpečení podle stavu k 12.3. 2007. 2007. Ostrava: Sagit 46. VAŠEČKA, I. 2003. Prístupy verejnej správy v ČR k riešeniu rómského 64

problému – náčrt problematiky. In Otázky sociální inkluze romské komunity. Brno: Masarykova univerzita. 47. VÍŠEK, P. 1999. Program integrace – řešení problematiky romských obyvatel v období 1970 až 1989. In Romové v České republice. Praha: Socioklub. 48. WINKLER, J. 2003. Analýza potřeb integrace Romů na českém trhu práce. [online]. [citováno 2007-05-20] < http://www.mopo-cz.eu/stranky/analyzapotreb-integrace-romu-na-ceskem-trhu-prace>. 49. ZICH, F., STRUHOVSKÝ, V. 2004. Výzkum života Romů v Trmicích, Neštěmicích a Mojžíři. Ústí nad Labem: SOÚ 50. Zpravodaj – Odborné vzdělávání v zahraničí, XVI, 12/2005. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání 51. ŽIŽLAVSKÝ, M. 2005. Metodologie výzkumu v sociální politice a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita. 52. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

65

ANOTACE Autorka diplomové práce: Bc. Renáta Irová Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, Csc. Instituce: Fakulta sociálních studií, MU Brno. Název práce: Lokální politika zaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem Počet slov: 21 616 Cílem této práce je zhodnotit jednak státní politiku zaměstnanosti (aktivní i pasivní), jednak programy lokálních NNO, které mají svým účelem přispívat ke snižování nezaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem a zodpovědět tak výzkumnou otázku, která zní: reagují programy aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny? Podrobněji bude hodnocena kvalita vybrané služby – pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni. Hodnoceny budou jak lokální strategie, tak jednotlivé programy APZ v kontextu identifikovaných potřeb cílové skupiny (potřebných intervencí APZ). Realizace výzkumu umožnila zodpovědět hlavní výzkumnou otázku pozitivně: je možné konstatovat, že realizované programy nabízely všechny sledované, potřebné intervence; intenzivněji a individuálněji se cílové skupině věnovat mají kapacitu především NNO. V rámci šetření byla nejvyšší efektivita rekvalifikací s doprovodnými sociálními programy, nelze však jednoznačně zobecnit, že takto koncipovaný nástroj APZ má nejvyšší potenciál řešit vybraný problém – jak ukázalo podrobnější zkoumání kvality vybrané služby, efektivitu dílčích služeb mohou ovlivňovat vedle volby vlastního nástroje také jiní činitele (např. procedurální aspekty poskytování služeb). Proto by v případě rozhodování poskytovatelů o dalším poskytování služeb a volbě vhodných nástrojů a metod práce bylo dobré zaměřit také na detailnější šetření kvality služeb, procedur a vlivu jednotlivých služeb na uživatele v rámci komplexně nastavených projektů.

66

ANNOTATION Author of Diploma Thesis: Bc. Renáta Irová Consultant of Diploma Thesis: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, Csc. Institution: Faculty of Social Studies, MU Brno Name of Diploma Thesis: Local employment policies aimed at Roma in Ústí nad Labem Number of words: 21 616 The aim of thesis is to evaluate partly a public employment policies (active and passive ones), partly programs of local NGO, that are supposed to contribute to lower the Roma unemployment in Ústí nad Labem and answer the question of research, that is: do the active employment policy programs respond to the needs and feasibilities of aim group? Particularly it will be evaluated the quality of one chosen program – job guidance of Člověk v tísni o.p.s. It will be evaluated as local strategies as particular active employment policy programs in context of discovered needs of aim group (active employment policy intervention, that are needed). The realization of research made possible to answer the main question of research positively: there is possible to state, that realized programs offered all watched and needed interventions; to give a time to aim group more intensively and individually have capacities particularly NGO. During the realization of research were most effective requalification with accompanying social program, but there is not possible to generalize unambiguously, that the implement draft this way has got a highest potential to solve the problem – as displayed the particular research of quality of chosen service, the effectiveness of services can influence apart the choice of implement also other factors (as procedural aspects of providing services). In case, that the providers will consider the further providing services and will be also considering the suitable implement and methods of work, it would be good to concentrate on detail research the quality of services, procedures and also on influence of single services in complex projects to their users.

67

JMENNÝ A VĚCNÝ REJSTŘÍK Matoušek 15 Moravec 8, 9, 14 A Aktivní politika zaměstnanosti 6, 7, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 40, 41, 43, 44, 59, 60

N Neformální trh práce 6, 16, 20, 21, 23, 28, 29, 43 P Poduška 30

B Bartáková 20 Bolla-Mládková 18 Brož 39, 41

R Rossi 31

Č Člověk v tísni 38, 40, 41, 43

S Sekundární trh práce 6, 16, 20, 21, 24, 48, 59 Sirovátka 13, 14, 15, 19, 21, 24, 26, 28, 29, 30 Sociálně vyloučená lokalita 8, 9, 11, 14, 16, 17, 19, 24, 30, 38, 39, 43, 44 Sociální exkluze 6, 7, 8, 9, 14, 15, 16, 28, 39, 46, 47, 59 Sociální kapitál 16, 20, 36, 40 Sociální dávky 11, 18, 19, 21, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 43 Společensky nežádoucí jevy 6, 16, 17, 18, 39, 59 Steiner 18, 20, 21, 22, 29, 41 Struhovský 40

D Deprivace 6, 15, 17 Diskriminace 8, 11, 12, 22, 29, 30, 41, 46, 47 Dlouhodobá nezaměstnanost 6, 16, 17, 19, 28, 41 F Frištenská 8, 10 G Gabal 14, 19, 24, 39, 40 H Hajská 30 Hůlová 18, 20, 21, 22, 29, 41

T Toušek 15

J Jakoubek 27 Jára 39, 44

Trh práce 6, 7, 8, 11, 13, 15, 16, 19, 21, 22, 24, 25, 26, 29, 39, 41, 44, 46, 47 U Úlehla 53

K Kalibová 9, 27 Kaplan 9, 13, 19, 21, 22 Klíčová 19 Kulturní kapitál 16, 19, 24, 40

V Vašečka 8 Víšek 8, 10, 13

L Lichva 17, 18

Z Zich 40

M Majorita 6, 8, 11, 39 Marginalizace 6, 14, 15, 16, 19, 29, 40 Mareš 17, 19, 27

W Winkler 14, 19, 23, 29

68

PŘÍLOHY Příloha č. 1

Operacionalizace dílčích výzkumných otázek

Příloha č. 2

Otázky, kladené v rozhovoru s uživateli pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni

Příloha č. 3

Podrobnější informace o programech, realizovaných v Ústí nad Labem

69

Příloha č. 1 Operacionalizace dílčích výzkumných otázek

Dílčí výzkumná otázka

1. Je lokální strategie ve vztahu k řešení problematiky adekvátní potřebám a možnostem cílové skupiny? Jednotka zjišťování: - 2. Komunitní plán péče města Ústí nad Labem - manažer komunitního plánování - roční zpráva ÚP 2006 - vedoucí úseku trhu práce a ESF, ÚP - manažeři projektů NNO - personální agentury

2. Jakým způsobem byly eliminovány diskriminační tendence? Jednotka zjišťování: - 2. Komunitní plán péče města Ústí nad Labem, manažer komunitního plánování - roční zpráva ÚP 2006 - manažeři projektů NNO, personální agentury

3. Reagovala nabídka služeb zprostředkování práce na potřeby a možnosti cílové skupiny? Jednotka zjišťování: - roční zpráva ÚP 2006 - vedoucí pracovník úseku zprostředkování a poradenství , ÚP - manažeři projektů NNO - personální agentury

Operacionalizovaná otázka

a) Posouzení relevance a komplexnosti lokálních strategií vzhledem k identifikovaným potřebám cílové skupiny: tzn., které potřebné intervence plánuje ve vztahu k cílové skupině komunitní plán péče a úřad práce b) Posouzení relevance nabídky programů vzhledem k identifikovaným potřebám cílové skupiny - přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízejí všechny potřebné intervence, jaká je jejich potence řešit problém (tuto část otázky zodpoví dílčí otázky 2.7.)

a) zda jsou realizovány programy pro osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, jakým způsobem je pracováno se znevýhodněními osob ze sociokulturně znevýhodněného prostředí b) zda a jaká jsou uplatňována antidiskriminační opatření? Jaké aktivity vyvíjí úřad práce a NNO?

g) přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízeli potřebné intervence h) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno i) potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky) j) kvalita: - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn. zejména zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu, kolik času bylo klientovi věnováno, na kolik pracovních míst posílá70zprostředkovatel klienta mezi jednotlivými konzultacemi, zda je intervence časově omezená

k) provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl l) efektivita: počet klientů, kteří získali zaměstnání 4. Reagovaly programy tvorby nových pracovních míst na potřeby a možnosti cílové skupiny? Jednotka zjišťování: - roční zpráva ÚP 2006 - manažeři projektů NNO personální agentury

5. Reagovala nabídka rekvalifikací na potřeby a možnosti cílové skupiny? Jednotka zjišťování: - roční zpráva ÚP 2006 - vedoucí pracovník úseku rekvalifikace a poradenství, ÚP - manažeři projektů NNO - personální agentury

6. Reagovala nabídka programů rozvoje pracovních návyků a dovedností na potřeby a možnosti cílové skupiny?

a) přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízeli potřebné intervence b) efektivita: počet klientů, kteří získali zaměstnání, objem finančních prostředků vynaložených do tvorby pracovních míst, mrtvá váha - počet pracovních míst, která by vznikla i bez použití finančních podpor, jaká byla délka pracovních poměrů (podíl osob, které byly v pracovním poměru k 31.12. 2006) a) přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízeli potřebné intervence b) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno c) potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky), v jakém rozsahu byly služby poskytovány (jaká je charakteristika kurzů, tzn., zda jsou zaměřené komplexně na osobnostní kvalifikaci, tj. ochotu ke spolupráci, na sociální kvalifikaci, tj. ovládnutí sociálních a pracovních návyků i na profesní odbornou kvalifikaci; jaká je délka kurzů d) kvalita: - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn., zejména zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu e) provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl f) efektivita: počet klientů, kteří získali zaměstnání a) přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízeli potřebné intervence b) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno 71

Jednotka zjišťování: - manažeři projektů NNO personální agentury - vedoucí pracovník úseku rekvalifikace a poradenství

7. A)Reagovala nabídka poradenství na potřeby a možnosti cílové skupiny? Jednotka zjišťování: - roční zpráva ÚP 2006 - vedoucí pracovník úseku rekvalifikace a poradenství, ÚP - manažeři projektů NNO, pracovní poradce o.p.s. Člověk v tísni - personální agentury

c) potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky), v jakém rozsahu byly služby poskytovány (jaká je charakteristika kurzů, tzn., zda jsou zaměřené komplexně na osobnostní kvalifikaci, tj. ochotu ke spolupráci, na sociální kvalifikaci, tj. ovládnutí sociálních a pracovních návyků i na profesní odbornou kvalifikaci; jaká je délka kurzů d) kvalita - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn., zejména zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu e) provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl g) efektivita: počet klientů, kteří získali zaměstnání a) přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízeli potřebné intervence b) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno c) potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky) d) kvalita: - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: forma poskytování poradenství (individuální, skupinové), zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn., zejména zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu, kolik času bylo klientovi věnováno, zda je intervence časově omezená e) provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl f) efektivita: počet klientů, kteří získali zaměstnání a) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení 72

B)Bylo pracovní poradenství poskytované o.p.s. Člověk v tísni kvalitní?

b)

Jednotka zjišťování: - uživatelé služby pracovní poradenství - pracovní poradce o.p.s. Člověk v tísni

c)

d)

e)

f)

g)

zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno dostupnost služby: zda služby jsou poskytovány zdarma, informovanost o programu, tj. zda byly klientům přístupné základní informace o službě (nabízené služby, podmínky poskytování služby) a zda jim byly tyto informace srozumitelné, zda byla služba místně a časově dostupná, tzn. místo a doba poskytování služby odpovídala potřebám a možnostem klientů v kontextu častého prostorového vyloučení cílové skupiny, zda klientům vyhovovaly podmínky poskytování služby adekvátnost rozsahu a obsahu poskytovaných služeb: zda bylo klientům poskytnuto/ zprostředkováno v dostatečné intenzitě vše, co potřebovali individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn., zejména zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu, zda si jsou klienti vědomi práce s individuálními plány; kolik času bylo klientům věnováno a zda byl tento čas pro klienty dostačující odbornost služeb: zda byl poradce kompetentní, tzn., jakou kvalifikaci měl poradce, jaké měl zkušenosti s cílovou skupinou; zda hodnotí klienti poradce jako odborníka; zda služba podporovala klienty k samostatnosti a nezávislosti na službě, tzn., zda poradce zmocňoval klienty k samostatnosti, zda klienti využívali službu opakovaně a z jakého důvodu zajištění kvality služeb: zda byli klienti spokojeni s výsledkem služby, zda poskytovatel dbá na zvyšování kvality služby, tzn., zda jsou do procesu hodnocení kvality služby zapojeni také klienti, zda měli možnost si na kvalitu služby stěžovat a zda byli o této možnosti informováni, zda si na kvalitu služby stěžovali efektivita služeb: přímé účinky na klienty: zda měla služba vliv na zlepšení komunikačních dovedností a sebeprezentace klientů; zda služba podpořila klienty v intenzivnějším hledání zaměstnání, než tomu bylo před využitím služby; zda měla služba vliv na strategii hledání zaměstnání; zda se klientům díky službě podařilo najít zaměstnání a zda si zaměstnání udrželi, tzn., v současnosti v tomto 73

zaměstnání stále pracují.

Příloha č. 2 Otázky, kladené v rozhovoru s uživateli pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni Kritéria dostupnost

-

adekvátnost rozsahu a obsahu poskytovaných služeb

-

individualizace péče

-

odbornost služeb

-

zajištění kvality služeb

-

Operacionalizované kritéria Jak jste se o službě dozvěděli? Měli jste před využíváním služby všechny informace o službě, které jste potřebovali? Byli Vám tyto informace srozumitelné? Vyhovovali Vám podmínky poskytování služby, tzn. pravidla, za kterých Vám byla služba poskytována? Co Vám ne/vyhovovalo? Kde Vám byla služba poskytována? Vyhovovalo Vám to, cítili jste se dobře v tomto prostředí? Co se Vám ne/líbilo? V kterých hodinách Vám byla poskytována služba? Vyhovovalo Vám to? Ptal se Vás poradce, zda Vám to vyhovuje? Co vše Vám v rámci pracovního poradenství bylo poskytnuto? Bylo Vám poskytnuto/ zprostředkováno vše, co jste pro nalezení práce potřebovali? Co Vám nebylo poskytnuto, co jste potřebovali? Věnoval Vám poradce dostatek času? Potřebovali by jste na něco víc času? Na co? Měli jste možnost stanovit si své vlastní cíle, tzn. čeho chcete prostřednictvím služby dosáhnout? Sestavoval s Vámi poradce individuální plán? Jak vypadala práce s plánem? Povzbuzoval Vás poradce, abyste něco dělali sami nebo dělal obvykle věci za Vás? Co jste dělali sami? Co dělal poradce za Vás? Jak hodnotíte poradce, který Vám služby poskytoval/ zprostředkovával? Považujete ho za odborníka? Co jste při spolupráci s ním ocenili nejvíce? Vadilo Vám na poradci něco? Byli jste spokojeni s výsledkem služby? Ptal se Vás poradce, zda jste spokojeni s výsledkem služby? Měli jste možnost vyjádřit se ke kvalitě služby během využívání služby nebo po ukončení využívání služby, např. prostřednictvím 74

-

efektivita služeb

-

dotazníku, rozhovoru? Byli jste před nebo při využívání služby informování o tom, se že si na kvalitu služby/ poradce můžete stěžovat? Stěžovali jste si na něco? Proč? Jak často jste se ptali na práci před využitím služby? Jak často jste se ptali na práci po využití služby? Změnilo se po využívání služby něco ve Vaší taktice hledání práce? Dělali jste něco jinak? Co to bylo? Měli jste po využívání služby při jednání se zaměstnavateli ze sebe lepší pocit? Co bylo jinak, než před využíváním služby? V čem Vám využívání služby pomohlo? V čem konkrétně? Co to pro Vás znamená? Podařilo se Vám po využívání služby najít zaměstnání? Považujete to, že jste nalezli práci za důsledek využití služby? Kolikrát jste službu využili? Proč jste využili opakovaně? Pracujete v současnosti?

75

Příloha č. 3 Podrobnější informace o programech, realizovaných v Ústí nad Labem

1 Lokální strategie Ze Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti vyplývá, že problémy v oblasti zaměstnanosti mohou být řešeny prostřednictvím cílených programů39. Z roční zprávy 2006 ÚP v Ústí nad Labem vyplynulo, že cílené programy zaměstnanosti byly v roce 2006 realizovány celkem 3, z toho však byly 2 zaměřeny na absolventy a 1 program se zabýval vytvořením pracovních míst pro praktickou přípravu projektových manažerů. Pracovník vedoucího úseku trhu práce a ESF ÚP potvrdil, že pro sledovanou skupinu vhodný cílený program realizován nebyl s odkazem, že „problematika byla zabezpečována v rámci spolupráce s realizátory některých projektů, spolufinancovaných z EU“. Od pracovníka ÚP jsem získala přehled těchto projektů - v roce 2006 v okrese Ústí nad Labem tak šlo o celkem 2 projekty: Podpora a tvorba nediskriminační sociální, vzdělávací a zaměstnanostní politiky (Rozvojové partnerství POLIS, Člověk v tísni, o.p.s.) a Domeček (o.s. Sokrates Ústí nad Labem); ostatní projekty ze seznamu získaného od ÚP byly realizovány v okrese Děčín nebo Most, nebo až v roce 2007, které již nespadá do sledovaného období. Projekt Domeček a Polis nebyly podpořeny v rámci programů, vyhlašované ÚP; v rámci problematiky tak oba projekty realizovaly programy pracovního poradenství. Službě o.p.s. Člověk v tísni bude ještě věnována bližší pozornost, k realizaci projektu o.s. Sokrates nejsou bližší informace dostupné, protože sdružení v průběhu realizace projektu ukončilo svou činnost. V roce 1998 přijalo město Ústí nad Labem rozhodnutí zpracovávat komunitní plány péče, ve kterých bude formulován rozvoj sociálních služeb a programů vždy na následující tři roky. Komunitní plán péče v sobě zahrnuje politické zadání, vycházející z koaliční dohody města Ústí nad Labem, odborné názory a zpětné vazby uživatelů služeb a data z informačního systému služeb města. Statutární město Ústí nad Labem mělo pro období 2004 - 2006 vypracovaný strategický dokument - 2. Komunitní plán péče města Ústí nad Labem na období 2004 – 200640; tento byl zaměřen mj. pro cílovou skupinu etnické menšiny. V rámci plánu byl v oblasti sociální pomoci a péče o etnické menšiny definován cíl 8.3 – rozvoj zaměstnanosti, a to prostřednictvím zajištění programů pro zvýšení zaměstnanosti příslušníků etnických menšin a usazených cizinců včetně zavedení poradenství v oblasti zaměstnanosti. Opatření, která měla vést k naplnění cíle 8.3 byla definována tyto:

39

Tj. soubor opatření, zaměřených ke zvýšení možnosti fyzických osob nebo jejich skupin uplatnit se na trhu práce; při plnění cílených programů mohou úřady práce spolupracovat i s jinými subjekty nebo je mohou na základě smluvního vztahu zajišťovat prostřednictvím jiných právnických nebo fyzických osob. 40 Na zpracování plánu a administraci programu aktivní politiky města se podílí nestátní nezisková organizace Centrum komunitní práce; při zpracování plánu byla využívána metodologie, vycházející z poznatků odborníku z Velké Británie a ze zkušeností realizačního týmu z předchozích let. Při jeho tvorbě byl respektován princip „triády“, tj. zastoupení zadavatelů, poskytovatelů služeb a uživatelů.

76

1. Vytvoření a zajištění aktivit „Centra pro získávání zaměstnání“: opatření si kladlo za cíl zajistit provoz centra, které by zejména zajišťovalo poskytování informací v oblasti zaměstnávání s prioritami vytvoření vlastní firmy a zaměstnávání v nevládních neziskových organizacích a dále pak realizovat vzdělávací moduly „Začínáme s podnikáním“ a „Projektová připravenost romských či proromských NNO“. 2. Založení veřejně prospěšné společnosti pro zaměstnávání příslušníků z etnických menšin: opatření si kladlo za cíl založit veřejně prospěšné společnosti pro zaměstnávání příslušníků z etnických menšin, která bude koordinovat a zajišťovat pracovní místa převážně v kategorii pomocných prací, které nevyžadují odborné vzdělání. 3. Příprava a zavedení odborného poradenství v oblasti zaměstnanosti etnickým menšinám a cizincům: cílem opatření bylo vyškolit odborné poradce v oblasti zaměstnávání etnických menšin a usazených cizinců, navázat komunikaci a spolupráci se zprostředkovateli zaměstnání a zaměstnavateli a podpořit uchazeče v aktivitách napomáhajících odstranění handicapu ke vstupu na trh práce. Cíle opatření 8.3.1 a 8.3.2 (vytvoření a zajištění aktivit „Centra pro získávání zaměstnání“ a založení veřejně prospěšné společnosti pro zaměstnávání příslušníků z etnických menšin) naplněna nebyla. Dle manažera koordinační skupiny pro pomoc a péči etnickým menšinám bylo v období naplňování 2. Komunitního plánu péče v rámci cíle 8.3 (opatření 8.3.1. a 8.3.2) učiněno hned několik kroků, které měly naplnění těchto opatření zajistit. Ukázalo se však, že opatření byla příliš ambiciózní vzhledem k zajištění schopného nositele programu v závislosti na možnosti získání dostatečných finančních zdrojů. Již roku 2004 bylo v Koordinační skupině jednáno o záměru projektu s názvem Opportunity. V roce 2005 byl záměr vypracován o.s. SoRo a bylo využito programu aktivní politiky města k podpoře záměru projektu. Město Ústí nad Labem v rámci tohoto projektu uvolnilo 150.000,- Kč ke zpracování projektové žádosti na sociální fond Evropské unie. Projekt byl vypracován firmou RRA Most. Vedle této akce byl projektový záměr a samotný projekt konzultován se zástupci ÚP v Ústí nad Labem a Mostě, dále pak s vedením Ústeckého kraje a s osobami zodpovědnými za rozvoj zaměstnatelnosti na MPSV ČR. Projekt byl celkem 2 x podán na finanční zdroj SF EU v oblasti podpory zaměstnanosti, avšak nebyl přijat (zřejmě z důvodu obav podpořit značnými finančními prostředky nositele projektu - sdružení, které je sice ambiciózní, ale nemá žádný velký roční obrat. Celkové náklady projektu se pohybovaly kolem 35 mil. Kč). Dle slov manažera je v současné situaci projekt připraven k dalšímu předložení, avšak problémem i nadále zůstává nutnost najít schopného nositele; úspěch by byl dle jeho názoru dosažen spojením (partnerstvím) předkladatele s dalšími sdruženími, které se zabývají oblastí zaměstnanosti a to napříč Ústeckým krajem - nositelem by bylo sdružení předkladatelů na základě smlouvy o spolupráci. Jak dále uvádí manažer koordinační skupiny pro pomoc a péči etnickým menšinám, vyjednávání mezi „romskými“ sdruženími a spolupráce těchto sdružení je však dost složitá ve všech směrech.

77

2 Služby zprostředkování práce 2.1 Přiměřenost programů Zprostředkovatelskou činnost zajišťovalo cílové skupině mnoho subjektů, od ÚP a personálních agentur po NNO (o.p.s. Člověk v tísni, o.s. Romano Jasnica a White light). Zprostředkování práce NNO zahrnovalo zejména jejich služby pracovního poradenství, v případě o.s. White light tuto činnost zahrnovala služba agentury podporovaného zaměstnávání). Služby NNO v této oblasti zahrnovaly analýzy trhu práce, tvorbu a aktualizaci databáze zaměstnavatelských subjektů, vyhledávání vhodných zaměstnavatelů pro zaměstnávání klientů, jednání s potencionálními zaměstnavateli o podmínkách zaměstnání, zjišťování pobídek k zaměstnávání osob ze skupin znevýhodněných na trhu práce a následnou motivaci těchto, zprostředkování informace o zaměstnavateli nebo volném pracovním místu uživatelům služeb. Náplň činnosti zprostředkování u ostatních subjektů vycházela ze zákona o zaměstnanosti a zahrnovala zejména vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly. Zprostředkování práce se prolínalo s poskytováním poradenství, zajišťovaného obvykle stejnou organizací.

2.2 Potřebnost Dle všech subjektů poptávka po službách odpovídala možnostem nabídky.

2.3 Cílenost Možnost využívání služeb ÚP vycházela ze zákona o zaměstnanosti (podmínkou tedy byla zejména evidence na ÚP), využívání ostatních služeb bylo podmíněno motivací zájemce o službu, a to i v případě personálních agentur; motivaci netestovalo pouze o.s. Romano Jasnica. Další podmínkou pro možnost využívání služeb NNO byla nezaměstnanost, v ojedinělých případech však bylo možné službu poskytnout i osobám zaměstnaným. Služby agentury podporovaného zaměstnávání byly určeny pouze mladým lidem do 26 let ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, účastnících se komplexního projektu „Rekvalifikační program“.

2.4 Kvalita Služby byly dostupné zejména z důvodu jejich bezplatného využívání; zájemci o služby NNO byli informováni prostřednictvím zprostředkovatelů ÚP, sociálních odborů a prostřednictvím vlastních informačních kampaní, které zahrnovali distribuci letáčků, informování potenciálních uživatelů v terénu, prezentace na internetu atd. 78

Kvalitu služeb NNO a personálních agentur zvyšovala vyšší individualizace práce: s uživateli se pracovalo formou individuálních plánů, v případě ÚP byla možnost sestavení aktivizačního plánu pouze v případě zájmu uchazeče. Nejméně času bylo věnováno klientům ze strany ÚP, zde je průměrná délka konzultace 15 minut, 20-30 minut věnovaly klientům personální agentury a 30 minut a více pak jednotlivé NNO. Frekvence konzultací byla u NNO rovněž nejvyšší. ÚP mezi jednotlivými konzultacemi uchazečům poskytl kontakt na maximálně 1 pracovní místo (v případě, že se takové nacházelo v databázi), rovněž personální agentury obvykle mezi konzultacemi navrhli klientům kontaktovat jednoho zaměstnavatele. Na více míst (až 4) posílali své uživatele NNO. Každý subjekt usiloval o vytrvání práce s nezaměstnanou osobou až do jejího pracovního uplatnění, intervence tedy nebyli striktně časově ohraničeny.

2.5 Provázanost Co se provázanosti programů týče, ÚP zprostředkovával cílové skupině nejvíce služeb jiných subjektů, zejména šlo o NNO sledované ve výzkumu a personální společnosti; rovněž NNO zprostředkovávali svým uživatelům služby dalších subjektů, zejména personálních agentur. O.s. White light nabízel uživatelům zejména vlastní služby v rámci projektu „Rekvalifikační program“. Personální agentury zprostředkovávali klientům výhradně další vlastní služby, zejména poradenské služby v oblasti personální, mzdové a daňové.

2.6 Efektivita Efektivitu a tedy i potenci řešit problém je obtížné v této oblasti posoudit, vzhledem k tomu, že statistiky ÚP nevypovídají nic o úspěšnosti práce s touto skupinou, personální agentury potom tato čísla nesdělují „nezúčastněným osobám“; NNO oficiální zprostředkovatelskou činnost dle zákona o zaměstnanosti nevykonávají a statistiky úspěšnosti zprostředkování zaměstnání uživatelům tedy zahrnují do služby poradenství. Nelze posoudit ani efektivitu podporovaného zaměstnávání vhledem k tomu, že sdružení sleduje indikátory v rámci celého projektu „Rekvalifikační program“.

79

3 Programy tvorby nových pracovních míst – přiměřenost a efektivita Podpora tvorby nových pracovních míst pro cílovou skupinu je zásadě možná těmito způsoby: (finanční) podporou vzniku omezených pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací41 (VPP) a podporou vzniku společensky účelných pracovních míst42 ze strany ÚP; pracovní místa mohou však tvořit subjekty i bez podpory ÚP. V rámci veřejně prospěšných prací bylo za sledované období umístěno 983 uchazečů. Nejčastěji na ně byli umístěni uchazeči se základním vzděláním (osobně se na základě své praxe s vyloučenými Romy i na základě pozorování pracovníků VPP domnívám, zaměstnaných pro úklidové práce města, že je tento nástroj hojně uplatňován právě při řešení nezaměstnanosti Romů, ale není samozřejmě možné určit přesný podíl takto zaměstnaných osob z cílové skupiny). VPP dobře fungují jako nástroj pro získání pracovních návyků, jsou však časově omezené - krátkodobost pracovních poměrů ukazuje i stavová hodnota k 31.12. 2006, kdy v pracovním poměru bylo 389 osob z celkem 983 umístěných osob). V rámci podpory společensky účelných pracovních míst bylo vyhrazeno celkem 377 míst, umístěno pak bylo celkem 373 uchazečů. Nejčastěji na ně byli umístěni uchazeči, kteří jsou vyučeni, následují uchazeči se středoškolským vzděláním, teprve až za ně se řadí uchazeči se základním vzděláním, tedy cílová skupina. Nejmenší podíl tvoří vysokoškolsky vzdělaní uchazeči. U SÚPM je vyšší pravděpodobnost mrtvé váhy, tzn. že jsou podpořena místa, která by jinak vznikla i bez této podpory. Převážná část finanční podpory byla poskytnuta do terciální sféry. Na tomto místě lze zmínit i příspěvek na zapracování, který může být dalším významným nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti Romů43. Podíl prostředků 41

Veřejně prospěšnými pracemi rozumí § 112, odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti „časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek.“ 42 Společensky účelnými pracovními místy rozumí §113, odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti „pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na společensky účelná pracovní místa může úřad práce poskytnout příspěvek.“ 43 Dle §116, odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, „příspěvek na zapracování může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, kterému úřad práce věnuje zvýšenou péči“. Uchazeč o zaměstnání, kterému úřad práce věnuje zvýšenou péči je potom definován ve stejném zákoně v § 33, přičemž v kontextu práce jde např. fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 6 měsíců, či fyzické osoby, které potřebují zvláštní pomoc; těmito osobami se rozumí zejména fyzické osoby, které se přechodně ocitly v mimořádně obtížných poměrech nebo které v nich žijí, fyzické

80

vynaložených na příspěvek na zapracování činil v roce 2006 celkem 40 650 Kč. Dle roční zprávy 2006 je považován tento za málo významný nástroj APZ, který nemá téměř žádný vliv na zaměstnanost. Úspory na tomto nástroji pak posílily schopnost ÚP financovat VPP. Využívání příspěvku je tedy vzhledem k řešené problematice málo významné. Místa pro cílovou skupinu tvořily v roce 2006 také personální agentury v rámci „temporary help“, která znamená dočasnou výpomoc firmám na principu „pronájmu“ zaměstnanců. Tato pomoc se týká zejména dělnických profesí s nižšími kvalifikačními nároky či pracovními zkušenostmi, obvykle se jedná o krátkodobé zaměstnání na dobu určitou, popřípadě dohodu o pracovní činnosti. Agentury, které se účastnily šetření tak v roce 2006 vytvořily cca 250 míst, přičemž v pracovním poměru bylo k 31.12. 2006 asi třetina takto zaměstnaných lidí. Místa vznikla bez finanční podpory, je zde tedy nízká mrtvá váha. Vzhledem k tomu, že je v okrese Ústí nad Labem za posledních 5 ukončených pololetí průměrná míra nezaměstnanosti o více než 50 % vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti v České republice, předmětem sledování byly také investiční pobídky (tj. hmotná podpora zaměstnavatelům, kteří se rozhodnou vytvořit nová pracovní místa nebo rekvalifikovat nové zaměstnance; podporu poskytuje MPSV ve spolupráci s pověřenou organizací, kterou je Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest). Jak vyplývá z analýzy udělené finanční podpory v rámci investičních pobídek (tvorba nových pracovních míst), ve sledovaném období, tj. roce 2006 nebyla za této podpory v okrese Ústí nad Labem vytvořena žádná pracovní místa.

osoby společensky nepřizpůsobené, fyzické osoby po ukončení výkonu trestu odnětí svobody a fyzické osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Příspěvek na zapracování lze tedy využít při zaměstnání osob z cílové skupiny.

81

4 Rekvalifikace 4.1 Přiměřenost, cílenost a kvalita Rekvalifikace je jednou z možností zvyšování lidského (kulturního) kapitálu, a dále mohou pomoci zvyšovat motivaci nezaměstnaných hledat si práci a posilovat jejich sebedůvěru při hledání práce44. Pro cílovou skupinu nabízel rekvalifikace především ÚP a NNO. Rekvalifikace, nabízející ÚP jsou obvykle cílené a jak vyplývá z vnitřních materiálů ÚP, kromě individuálních případů se nepřiřazují k nabídkám rekvalifikací tzv. problémoví uchazeči a je dbáno na soulad mezi vzděláním a náplní rekvalifikačního kurzu. Za sledovaný rok byly do rekvalifikací nejčastěji řazeny osoby vyučené (359 osob) a se základním vzděláním (251 osob). Celkem bylo do rekvalifikací zařazeno 1 038 uchazečů. Zajišťovány byly zejména „specifické rekvalifikace pro D45“, většina rekvalifikací měla charakter „rozšíření kvalifikace“. Převažovaly kurzy s dobou rekvalifikace od 1 do 3 měsíců (467 uchazečů) a nejčastěji se rekvalifikovali uchazeči evidovaný více než 6 měsíců (614 uchazečů). O možnosti účastnit se rekvalifikace se účastníci dozvěděli zejména od zprostředkovatelů práce ÚP, účast byla bezplatná a možná v zásadě čtyřmi způsoby: Schéma 1: rekvalifikace je v základní nabídce ÚP, mj. zveřejněného na webu a je to rekvalifikace, kterou zajišťuje ÚP, obvykle dle analýzy (neuspokojené) poptávky na trhu práce. Účast na všech rekvalifikacích v základní nabídce byla v roce 2006 podmíněna: a) požadavky na vzdělání, věkovou kategorii, případně také zdravotním stavem rekvalifikanta b) požadavky na určité osobnostní vlastnosti, dovednosti rekvalifikanta c) příslibem zaměstnání46 po absolvování rekvalifikace V základní nabídce ÚP bylo ze 13 kurzů celkem 10 podmíněno zejména dosaženým vzděláním (minimálně SOU), případně dalšími požadavky na osobnost, jako je zvýšená sociální odpovědnost; pro cílovou skupinu vzhledem ke kvalifikačním požadavkům byly spíše nedostupné47. Motivační a PC kurzy neměli pevně daná kritéria 44

§ 108, odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, definuje rekvalifikaci jako „získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala.“ Rekvalifikaci může provádět pouze akreditované zařízení a vzdělávací nebo zdravotnické zařízení, které má akreditované vzdělávací programy. 45 tj. „dosažitelní“, tedy uchazeči, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa 46 Je obtížné posoudit důsledky tohoto opatření: na jednu stranu je takovéto vhodné vzhledem k efektivitě rekvalifikací (rekvalifikant bude pravděpodobně umístněn), na druhou stranu je možné, že zaměstnavatel upřednostní nezaměstnaného, který potřebnou kvalifikaci již má namísto aby čekal, až se uchazeč evidovaný na ÚP rekvalifikuje. 47 V souvislosti s hodnocením nabídky kurzů v rámci schématu 1 se mi zdá ke škodě cílové skupiny požadavek na kurz svářeče, kterým je výuční list (nejraději v „černém řemesle“). Profese svářeče je totiž

82

pro zařazení, dostupná byla též rekvalifikace na vysokozdvižný vozík, zvýhodněni však byly uchazeči s ŘP sk. B. Vzdělanostní požadavky nebyly kladeny rovněž v rámci rozšíření ŘP na sk. C, D, E, rekvalifikace však vyžadovala ŘP sk. B. Schéma 2: rekvalifikaci zajišťuje, realizuje jiný subjekt než ÚP, tento ji však vybere z projektů jako potřebnou a uhradí náklady. O kurzu informují zprostředkovatelky vhodné uchazeče, účast na rekvalifikaci je většinou podmíněna, stejně jako rekvalifikací uvedená ve schématu 1. Z těchto kurzů byl pro cílovou skupinu vhodný rekvalifikační kurz „Zpracování přírodních materiálů se základy ekologické recyklace surovin“, který v roce 2006 za finanční podpory ÚP 2x realizovalo o.s. Roasa; kurz byl určen především pro nezaměstnané z řad nekvalifikované mládeže a absolventů (zejména Romy), cílová skupina se o kurzu dozvěděla od zprostředkovatelů ÚP. Kvalitu kurzů znásobuje skutečnost, že byly realizovány v prostorech poblíž sociálně vyloučených lokalit. Cílem kurzu byla příprava mladých lidí na zaměstnání, osvojení a upevnění nabytých základních vědomostí a návyků, v tom i odborná příprava pro budoucí zaměstnání. Ostatní kurzy spadali spíše do kategorie obchod, účetnictví (nevhodné pro cílovou skupinu vzhledem k požadavku na vzdělání), mnoho dalších umožňovalo rozšíření ŘP sk. B. Schéma 3: rekvalifikaci zajišťuje, realizuje jiný subjekt než ÚP, zejména za podpory ESF. Účastníky kurzů pomáhají vybírat zprostředkovatelky z řad uchazečů o zaměstnání, v souladu s cíli příslušného projektu. Nabídka rekvalifikace v rámci dotací z ESF byly spíše manažerského typu nebo jejich výuka neprobíhala v okrese Ústí nad Labem (např. asistent propagační strategie, manažerský kurz Centra komunitní práce apod.); pro cílovou skupinu mohl vhodný PC kurz, který realizovala YMCA Ústí nad Labem (byl však určen pouze osobám, vracejícím se z výkonu trestu) a dále „Rekvalifikační program“ o.s. White light, který byl cílený, určen motivovaným mladým lidem do 26 let ze sociokulturně znevýhodněného prostředí - program nabízel akreditované rekvalifikace: PC kurzy, zahradní práce se zaměřením na sadovnictví, číšník, číšnice a šička. O kurzech cílovou skupinu informovali zprostředkovatelé ÚP, sdružení měla též na strategických místech umístněné infoletáky. Kvalitu kurzů znásobuje skutečnost, že byly realizovány v prostorech poblíž sociálně vyloučených lokalit. Schéma 4: rekvalifikace není v nabídce úřadu práce, ale uchazeč o zaměstnání má příslib zaměstnání od určitého zaměstnavatele v případě absolvování rekvalifikace pro dané zařazení (v takovém případě uchazeči úřad práce pomůže vhodnou rekvalifikaci zajistit, zprostředkovat a její náklady také nese). Příslib zaměstnání může být v kontextu diskriminace na trhu práce pro cílovou skupinu překážkou pro rekvalifikaci, ÚP však tímto požadavkem zvyšuje pravděpodobnost, že rekvalifikovaný uchazeč bude skutečně zaměstnán.

4.2 Potřebnost a rozsah (nejen) v okrese Ústí nad Labem již dlouhou dobu často poptávanou a někteří muži z cílové skupiny by ji jistě dobře zvládli.

83

Posoudit možnosti nabídky základních kurzů vzhledem k poptávce cílové skupiny není možné vzhledem k tomu, že tuto informaci ÚP neeviduje. Co se týče kurzů NNO, nabídka byla v souladu s poptávkou, velký zájem byl o PC kurzy, v případě kurzu šička (White light) byla poptávka téměř nulová. Kurzy ze základní nabídky, vhodné pro cílovou skupinu, byly zaměřené spíše na profesní odbornou kvalifikaci (ŘP sk. C, D, E, vysokozdvižný vozík), motivační a PC kurzy pak byly zaměřené i na osobnostní kvalifikaci (ochotu ke spolupráci). Nejkomplexněji byly zaměřené kurzy NNO (o.s Roasa: kurz Zpracování přírodních materiálů se základy ekologické recyklace surovin, o.s. White light: zahradní práce se zaměřením na sadovnictví, číšník/ číšnice, PC kurz a šička), které zahrnovaly vedle samotné výuky a praxe, která přispěla mj. k rozvoji pracovních návyků a dovedností také doprovodný aktivizující sociální program, zaměřený na rozvoj pro-sociálního chování, s účastníky také byly vypracovávány individuální plány a po ukončení kurzu jim byla poskytnuta pomoc se zprostředkováním zaměstnání v rámci podporovaného zaměstnávání. Kurzy ze základní nabídky ÚP trvaly obvykle 1-3 měsíce, kurzy NNO také byly časově náročnější - trvaly obvykle několik měsíců (800 hodin výuky a praxe v případě o.s. Roasa, cca 150 hodin výuky a praxe v případě o.s. White light).

4.3 Provázanost Provázanost programů s jinými byla malá, subjekty účastníkům jiné služby nezprostředkovávaly, v případě NNO (o.s. Roasa, White light) byly účastníkům nabízeny ještě doprovodné sociální programy v rámci vlastní organizace.

4.4 Efektivita Co se týče efektivity, uvedu počty zaměstnaných účastníků kurzů NNO, které byly cílené a vhodné pro sledovanou skupinu; u základních kurzů ÚP nelze totiž s jistotou říct, že se jich vyloučení Romové účastnili, ÚP programy z kapacitních důvodů ani neevaluuje (nezjišťuje souvislost mezi uplatněním rekvalifikanta v kontextu absolvovaného programu). Nelze zcela posoudit efektivitu rekvalifikačních kurzů o.s. White light, vzhledem k tomu, že je sledovány indikátory v rámci celého projektu, který zahrnuje vedle vlastních rekvalifikací také certifikované kurzy, rozvíjející pracovní dovednosti a služby podporovaného zaměstnávání. V roce 2006 bylo v rámci „Rekvalifikačního programu“ podpořeno 43 osob; z toho se 25 osob účastnilo kurzů (rekvalifikace i certifikace), úspěšně kurzy dokončilo 19 klientů. Celkem se podařilo zaměstnat 24 klientů. Prvního kurzu o.s. Roasa se zúčastnilo 14 osob, uplatnění v roce 2006 nalezla polovina; druhého kurzu se zúčastnilo rovněž 14 osob, uplatnění na pracovním trhu našlo již jen 5 účastníků (z nich 1 se po měsíci opět na ÚP zaevidoval, 1 absolvent ukončil evidenci na vlastní žádost, ostatní účastníci nebyly v evidenci ÚP ještě v červnu 2007). PC kurzu o.s. Ymca se zúčastnilo 10 mužů, pracovní uplatnění po ukončení rekvalifikace nalezli 3 muži (v červnu 2007 již však byli všichni opět v evidenci ÚP), 1 muž ukončil evidenci na ÚP ukončil z důvodu nástupu do výkonu trestu.

84

5 Programy rozvoje pracovních návyků a dovedností 5.1 Přiměřenost Programy, rozvíjející pracovní návyky a dovednosti pro cílovou skupinu realizovaly výhradně NNO: o.s. White light nabízelo v rámci projektu „Rekvalifikační program“ certifikované, krátkodobé kurzy, rozvíjející pracovní dovednosti a O.s. Kofoedova škola nabízela pracovně rehabilitační programy.

5.2 Cílenost Kritériem pro zařazení do certifikovaných kurzů byla motivace zájemce, sociokulturně znevýhodnění a věk do 26 let. Programy o.s. Kofoedova škola mohly využívat nezaměstnané osoby, invalidní důchodci či osoby na mateřské/ rodičovské dovolené, starší 15ti let s ukončenou školní docházkou.

5.3 Potřebnost a rozsah O.s. White light realizoval kurz „pomocný stavební dělník“, který zahrnoval základy stavebních prací a trval 3 dny. Součástí kurzu byla možnost výkonu krátkodobé praxe u zaměstnavatele se závěrečnou písemnou referencí, v případě spokojenosti zaměstnavatele mohlo dojít i k uzavření pracovního poměru. Povinnou součástí kurzu byl doprovodný sociální program jako v případě rekvalifikací. Zájem o kurz byl velký, ale možnosti nabídky nepřevyšoval, menší zájem byl pak o samotný výkon praxe. O.s. Kofoedova škola realizovala pracovně rehabilitační program, který zahrnoval účast v tvůrčích dílnách (rukodělné, keramické a kutilské) a program „Hodina práce = hodina zábavy“, který nabízel možnost získat za práci odvedenou v dílnách odměnu dle vlastního výběru (např. lístky do divadla, minuty na internetu atd.). Délka programu se uzpůsobovala potřebám uživatelů, v případě keramiky šlo o kurz o 8 lekcích, který probíhal 1x týdně. Poptávka po kurzech nepřevyšovala možnost nabídky, dle ředitele sdružení však Romové o službu zájem spíše nemají.

5.4 Kvalita Služby o.s. White light byly poskytované zdarma, účastníci se o kurzech mohli dozvědět od zprostředkovatelů ÚP, z letáčků, umístěných na strategických místech a od jiných NNO; byly tak dobře dostupné. Kvalitu programů znásobila rovněž individualizace péče – s účastníky bylo pracováno formou individuálních plánů. Rovněž služby o.s. Kofoedova škola byly poskytované zdarma a dozvědět se o nich mohli zájemci na internetových stránkách sdružení, z infoletáčků v MHD, od zprostředkovatelů ÚP, od jiných NNO a ze sociálních odborů; byly tak poměrně dobře 85

dostupné. Průběh využívání služby byl s uživateli plánován prostřednictvím individuálních plánů.

5.5 Provázanost Provázanost obou programů s programy jiných subjektů jinými byla malá, organizace uživatelům nabízeli především vlastní doprovodné programy.

5.6 Efektivita Efektivitu kurzů lze posoudit obtížně, vzhledem k tomu, že indikátory jsou sledovány v rámci realizace komplexních projektů. Efektivitu kurzů o.s. White light lze tak posoudit pouze souhrnně v rámci celého projektu „Rekvalifikační program“, během kterého bylo podpořeno 43 osob, Z toho 25 osob se účastnilo kurzů a úspěšně kurzy dokončilo 19 osob. Celkem se podařilo zaměstnat 24 klientů. Službu o.s. Kofoedova škola využilo v roce 2006 202 osob, z nichž pracovní uplatnění našlo 69 uživatelů služeb (toto číslo však zahrnuje také osoby, které využívali výhradně poradenství).

86

6 Poradenství 6.1 Přiměřenost Poradenství bylo cílové skupině poskytováno mnoha subjekty: ÚP, NNO i personálními agenturami. ÚP zajišťoval psychologické a právní poradenství a poradenství k posouzení osobnostních předpokladů, schopností a dovedností a k doporučení zaměstnání nebo rekvalifikace; Job Klub fungoval pouze pro absolventy. Personální agentury vedle pracovně-právního poradenství zajišťovali také poradenství k posouzení osobnostních předpokladů, schopností a dovedností (k doporučení zaměstnání nebo rekvalifikace), poradenství však bylo určeno pouze klientům služby zprostředkování.

6.2 Cílenost Cíleněji se poradenství věnovali NNO: o.s. Kofoedova škola, White light, Romano Jasnica a o.p.s. Člověk v tísni: služby byly určené motivovaným osobám bez zaměstnání (v ojedinělých případech bylo možné pracovat i s osobami zaměstnanými), ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (Romano Jasnica motivovanost zájemce o službu nezkoumalo). V případě o.s. White light bylo poradenství cílené na účastníky vlastního rekvalifikačního programu. Organizace poskytovaly cílové skupině pracovněprávní poradenství, poradenství k posouzení osobnostních předpokladů a schopností a pracovní poradenství (kurzy hledání práce), které zahrnovalo interaktivní nácvik chování a specifických dovedností potřebných k získání a udržení práce jako např. psaní CV, nácvik rozhovoru se zaměstnavatelem, hledání nabídek práce na internetu, inzerce, ale i pomoc při zprostředkování práce.

6.3 Potřebnost a rozsah Poptávka po službách nepřevyšovala možnosti její nabídky, dle NNO jejich uživatelé nevyžadovali formu poradenství, kterou by na lokální úrovni nebylo možné zprostředkovat, nicméně, pracovníci o.s. White light na základě práce se svými uživateli v roce 2006 plánují zahájení také dluhového poradenství, vzhledem k tomu, že zadluženost Romů byla bariérou pro jejich vstup na trh práce.

6.4 Kvalita Služby byly cílové skupině dobře dostupné: byly poskytované zdarma, cílová skupina se o službách dozvídala od zprostředkovatelů ÚP, pracovníků sociálního odboru, z letáčku umístěných na strategických místech a od pracovníků v terénu. Poradenství ÚP probíhalo individuálně i ve skupinách po 12-15 lidech, poradce věnoval uchazečům během 1 konzultace průměrně 1-2 hodiny; program nebyl individuálně plánován a uchazečům nebylo poradenství poskytováno až do doby nalezení zaměstnání. Klienti personálních agentur mohli využívat zejména individuální 87

poradenství, výjimečně také ve skupině po 10ti osobách, obvyklá délka konzultací se pohybovala okolo 20-40 minut; s klienty se nepracovalo prostřednictvím individuálních plánů. Individualizovanější byla péče NNO: všechny organizace pracovaly s uživateli prostřednictvím individuálních plánů, jednotlivé konzultace trvaly kolem 30-60 minut, s uživateli však bylo pracováno obvykle až do uplatnění na trhu práce či do doby ukončení spolupráce ze strany uživatele; intervence tedy nebyly přísně časové ohraničené.

6.5 Provázanost Součástí poradenství NNO bylo i četné zprostředkovávání řady jiných služeb a programů; poradenství tedy bylo prvkem, který programy jiných NNO nejvíc provazoval.

6.6 Efektivita Počet uchazečů, kterým bylo poskytnuto poradenství ÚP a následně našlo zaměstnání se na ÚP ani v personálních agenturách nesleduje. O.s. Romano Jasnico v roce 2006 pracovalo se 70 uživateli, z toho pracovní uplatnění našlo 25 osob; o.p.s. Člověk v tísni pomohl najít uplatnění 18 osobám z celkem 80 uživatelů a o.s. Kofoedova škola 69 osobám z celkového počtu 202 (číslo ovšem zahrnuje také uživatele, kteří využívali také programy rozvoje pracovních dovedností a návyků); o.s. White light údaj neeviduje vzhledem k podmíněnosti poskytování využitím jiné služby je úspěšnost sledována v rámci celého projektu „Rekvalifikační program“.

88

LOKÁLNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI ROMŮ V ÚSTI NAD LABEM STAŤ Renáta Irová 1. Úvod Postavení na trhu práce je jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšnosti sociálního začlenění jak majority, tak především minorit, které svou menšinovou pozicí mohou být při procesu integrace do společnosti (a sociálního začlenění vůbec) různě znevýhodněny. Romové jako etnická minorita zaujímá v České republice (ČR) již delší dobu marginální společenské postavení, které dále prohloubila transformace minulého režimu, zejména ekonomická transformace. Tyto změny měly pro romskou populaci dopad zejména na oblast možnosti participace na trhu práce a ve svém důsledku přinesly Romům marginální pozici na pracovním trhu, která jim tak nabízí pouze nejisté a nestabilní uplatnění, převážně na sekundárním nebo neformálním trhu práce a tedy i vysokou nezaměstnanost, která má v této minoritě tendenci přerůstat v nezaměstnanost dlouhodobou nebo opakující se a v důsledku které je v současnosti právě značná část Romů sociálně vyloučena. Cílem této práce je zhodnotit jednak státní politiku zaměstnanosti (aktivní i pasivní), jednak programy lokálních nestátních organizací (NNO), které mají svým účelem přispívat ke snižování nezaměstnanosti (nebo zvyšování zaměstnanosti) Romů v Ústí nad Labem a zodpovědět tak výzkumnou otázku, která zní: reagují programy APZ svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny? Podrobněji bude hodnocena kvalita vybrané služby – pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni. APZ jako souhrn opatření, směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti klade důraz zejména na vyrovnání a vytváření nových příležitostí pro dlouhodobě nezaměstnané, přičemž na zavádění nových metod práce a opatření mají možnost se podílet také tvůrci programů na lokální úrovni. Smyslem APZ je především aktivizace pracovní síly a její motivace k participaci na trhu práce. Téma předkládané práce bylo vybráno zejména z důvodu, že zastoupení romské populace v celkové populaci v Ústí nad Labem je vysoké a přitom míra sociálního vyloučení významné části této populace je v současnosti prakticky neudržitelná. Vysoká nezaměstnanost v romské populaci způsobuje další sociální propad této skupiny a to často až na nejnižší sociální úroveň; způsobuje deprivaci ve všech směrech a chudobu, která s sebou přináší zhoršený přístup ke kvalitnímu bydlení, zhoršené podmínky pro výchovu a vzdělávání dětí, má negativní dopad na celkové zdraví vyloučených příslušníků a v neposlední řadě též posiluje vznik kriminálních tendencí či společensky nežádoucích jevů nejen u vyloučených osob, ale také u dalších subjektů, které z nepříznivé sociální situace Romů mohou těžit ve svůj prospěch (lichva). Nezaměstnanost a z ní plynoucí další sociální vyloučení se u romské populace v praxi do značné míry překrývá s etnickým vymezením a může se podílet na vzniku negativního přístupu majoritní společnosti k Romům, která přitom často nemá dostatečné, objektivní informace o příčinách situace nezaměstnanosti a sociálního vyloučení velké části romské populace. Symbolickým cílem práce je proto rovněž přiblížit celkově problematiku nezaměstnanosti ústecké romské populace širší veřejnosti tak, aby pochopení problematiky umožnilo oslabení stereotypního smýšlení o této. 89

2. Romové na českém trhu práce V současnosti žije v ČR několik subetnických skupin Romů, z nichž významně největší skupinou jsou slovenští Romové. Do českých zemí ze Slovenska přicházeli Romové po válce a v důsledku sociálního inženýrství minulého režimu v několika vlnách také během 60. -80. let 20. století, ale i po roce 1989. Romové přicházeli (mnohdy i nedobrovolně) zejména z důvodu pracovního uplatnění, nejčastěji v nekvalifikovaných povoláních, v různých sektorech ekonomiky. Nejčastěji nacházeli uplatnění v průmyslových centrech, na velkých investičních stavbách i ve stavebních pracích, které realizovala zemědělská družstva a tam, kde docházelo k rozvoji těžkého průmyslu; zde se také se svými rodinami ubytovávali a usazovali. Koncem 80. let např. v Severočeském kraji činili Romové téměř 4 % obyvatel a v některých severočeských městech až 10% obyvatel. Romové byli (vedle tlaku státní správy na přijetí zaměstnání) motivování k přijetí nekvalifikovaných prací poměrně vysokými výdělky, spolu s dalšími sociálními výhodami jako bylo např. bydlení. Ovšem v oblastech, ve kterých pracovali, docházelo později k ekonomickým úpadkům a po transformaci ekonomiky a trhu práce ke kumulaci nezaměstnanosti, kterou vzhledem ke svému nízkému lidskému kapitálu byli primárně postiženi právě Romové (Kaplan, 1999). 3. Nezaměstnanost Romů v ČR Přesnou míru nezaměstnanosti není, vzhledem k nedostupnosti statistických údajů možné určit; míra nezaměstnanosti romské populace je odhady, které však v odborné literatuře značně variují, několikanásobně vyšší než je tomu u populace majoritní: Sirovátka (2003) uvádí míru nezaměstnanosti Romů v roce 2000 43%, ovšem může být i vyšší – poukazuje totiž na skutečnost, že se někteří Romové deklarují za zaměstnané i v případě práce v neformální, šedé ekonomice. V sociálně vyloučených lokalitách, jak ukazuje Gabalova analýza (2006), se míra nezaměstnanosti pohybuje dokonce mezi 70 90%, v některých lokalitách může dosahovat míry až 100%. Nezaměstnanost pak Romy postihuje v drtivé většině dlouhodobě – dle materiálů vlády ČR v oblasti integrace příslušníků romských komunit (Koncepce romské integrace, 2005) do kategorie dlouhodobě nezaměstnaných spadá asi 75% nezaměstnaných Romů. Dlouhodobou, opakující se nezaměstnanost a přístup na sekundární trh práce (tj. trh typický nekvalifikovanou pracovní sílou, nízkými platy, nestabilními pracovními místy nechráněnými legislativou nebo odbory, o které je nutné soutěžit) nazývá Sirovátka (2003) exkluzí (či marginalizací) z trhu práce a pokládá ji za hlavní prvek celé dynamiky sociálního vyloučení. Marginalizace Romů na trhu práce je dále charakteristická kumulací nezaměstnanosti v jednotlivých domácnostech - velmi často jsou nezaměstnaní oba partneři či dokonce všichni dospělí členové domácnosti (Gabal, 2006). Dlouhodobě nezaměstnaní Romové si během své nezaměstnanosti utvářejí alternativní životní strategie, pomocí kterých zajišťují své živobytí – v praxi jde zejména o závislost na sociálních dávkách kombinovanou s činností na neformálním trhu práce. Tyto strategie jsou v prostředí sociálně vyloučených lokalit postupně upevňovány a mezigeneračně reprodukovány. Tvůrci současné národní sociální politiky si jsou vědomi závažnosti problematiky vysoké nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na trhu práce. Význam začlenění Romů na trh práce je patrný z hlavních strategických dokumentů současné české sociální politiky, např. v rámci Národních akčních plánů zaměstnanosti, 90

Koncepce romské integrace, Zásad dlouhodobé Koncepce romské integrace do roku 2025 a je prioritou politiky, usilující o zmírňování míry sociálního vyloučení a chudoby v ČR. 4. Důsledky nezaměstnanosti Romů v ČR Jak poukazuje Sirovátka (2003), vysoká míra romské nezaměstnanosti představuje jeden z nejvýznamnějších problémů současné romské populace a určuje její celkové sociální postavení v rámci celé společnosti. Je tomu tak zejména proto, že pozice na pracovním trhu je jedním z tvůrců sociálního statusu, podílí se na možnostech spotřeby a dále znevýhodnění na trhu práce způsobuje příjmovou, materiální (ale též sociální) deprivaci až chudobu, omezuje přístup ke službám a infrastruktuře společnosti a má rovněž četné dopady na celkové zdraví znevýhodněného člověka i na jeho sociální vztahy; dokonce může být i důvodem ztráty zájmu naplňovat povinnosti (práva) aktivního občanství. Marginální pozice Romů na pracovním trhu je hlavním zdrojem současné sociální exkluze velké části romské populace. Na individuální rovině lze v důsledku nezaměstnanosti pozorovat jevy jako narušení nebo rozbití struktury dne a denního režimu, ztrátu úcty k autoritám, ztrátu hodnot, rodinné krize, vyšší riziko upadání do různých závislostí, kriminalitu, aj. V kontextu problematiky nezaměstnanosti a chudoby Romů poukazuje také Hůlová a Steiner (2006) na častý výskyt problému s alkoholem, drogami nebo gamblerstvím. Finanční problémy jsou často řešeny prostřednictvím půjček od úžerníků, což vede k dalšímu propadu celých rodin. Z hlediska společnosti se nezaměstnanost Romů podílí na zvyšování registrované míry nezaměstnanosti a nutnosti vynakládat finanční prostředky na její řešení a dále se může taktéž podílet na vzniku dezintegrace a případně i různých společenských nepokojů. 5. Metodika Charakter strategie a výzkumu se odvíjel od hlavní výzkumné otázky, která zní: reagují programy APZ svým obsahem na potřeby a možnosti cílové skupiny? Cílem empirické části bylo nejprve vymezit potřeby cílové skupiny ve vztahu k tématu a dále zhodnotit nabídku programů organizací, které mohou svým účelem přispívat ke snižování nezaměstnanosti (nebo zvyšování zaměstnanosti) Romů v Ústí nad Labem. Vlastní empirický výzkum tak byl založen zejména na hodnocení nabídky programů APZ a zjišťování jejich relevance ve vztahu k identifikovaným potřebám a možnostem cílové skupiny; významněji byla hodnocena kvalita jedné vybrané služby (pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni). Vhledem k nedostupnosti dat, týkajících se využívání služeb Romy tak šlo spíše o zkoumání potenciálu jednotlivých programů vzhledem k potřebám cílové skupiny; efektivita byla především sledována u programů, cílených ke sledované skupině. V rámci stanovených cílů bylo nutné při výzkumu zacílit pozornost jak na sociální jev a veličiny proměnné, tak na konstrukty vytvořenými lidmi v každodenním světě; z tohoto důvodu pak bylo vhodné využít smíšenou výzkumnou strategii, tzn. věnovat pozornost jednak proměnným veličinám, a jednak interpretativně porozumět významům jednání lidí (uživatelů služeb). Pro účely zodpovězení hlavní výzkumné otázky práce se jevilo jako vhodné provedení evaluačního výzkumu (evaluaci nabídky programů APZ). K zodpovězení hlavní výzkumné otázky bylo nejprve nutné provést operacionalizaci, která pomohla měřit teoreticky známé vlastnosti objektů v sociální realitě prostřednictvím nalezení vhodných indikátorů těchto objektů. 1. Úroveň externího hodnocení: 91

a) posouzení relevance a komplexnosti lokálních strategií vzhledem k identifikovaným potřebám cílové skupiny: tzn., které potřebné intervence plánuje ve vztahu k cílové skupině komunitní plán péče a ÚP b) posouzení relevance nabídky programů vzhledem k identifikovaným potřebám cílové skupiny - přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízejí všechny potřebné intervence, jaká je jejich potence řešit problém - potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky), v jakém rozsahu byly služby poskytovány - provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl 2. Úroveň interního hodnocení: a) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno b) hodnocení kvality programů - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn. zejména, zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu - podrobnější hodnocení kvality pracovního poradenství spol. Člověk v tísni c) hodnocení efektivity: počet klientů, kteří získali zaměstnání (hodnoceno především u cílených programů, vhodných pro sledovanou skupinu) Hodnoceny tedy byly jak lokální strategie, tak jednotlivé programy APZ. Pro lepší přehlednost lze formulovat konkrétní dílčí otázky následovně: Hlavní výzkumná otázka

Dílčí výzkumné otázky

Reagují programy APZ svým 1. Je lokální strategie ve vztahu k řešení obsahem na potřeby a možnosti problematiky adekvátní potřebám a možnostem cílové skupiny? cílové skupiny? 2. Jakým způsobem byly eliminovány diskriminační tendence? 3. Reagovala nabídka služeb zprostředkování práce na potřeby a možnosti cílové skupiny? 4. Reagovaly programy tvorby nových pracovních míst na potřeby a možnosti cílové skupiny? 5. Reagovala nabídka rekvalifikací na potřeby a možnosti cílové skupiny? 6. Reagovala nabídka programů rozvoje pracovních návyků a dovedností na potřeby a možnosti cílové skupiny? 7. A) Reagovala nabídka poradenství na potřeby a možnosti cílové skupiny? B) Bylo pracovní poradenství poskytované o.p.s. Člověk v tísni kvalitní? 92

Na základě operacionalizace hlavní otázky lze vymezit kritéria hodnocení jednotlivých programů následovně: a) přiměřenost programů vzhledem k potřebám cílové skupiny: zda programy nabízeli potřebné intervence b) cílenost služby: jaká byla kritéria pro zařazení zájemce do služby, zda bylo využívání služby něčím podmíněno c) potřebnost a rozsah poskytovaných služeb: zda byly služby poptávané a v jakém rozsahu (je posuzováno vztahem mezi poptávkou po službách a možnostmi jejich nabídky) d) kvalita: - dostupnost služby: zda jsou služby poskytovány zdarma, informovanost o programu - individualizace péče: zda je průběh poskytování služby plánován společně s klientem a služby jsou schopny reagovat na měnící se klientovi potřeby, tzn. zejména, zda je s klientem pracováno prostřednictvím individuálního plánu, kolik času bylo klientovi věnováno, na kolik pracovních míst posílá zprostředkovatel klienta mezi jednotlivými konzultacemi, zda je intervence časově omezená e) provázanost jednotlivých programů: zda byly klientům poskytovateli zprostředkovány potřebné služby v případě, kdy tyto služby dotyčný subjekt poskytnout nemohl f) efektivita: počet klientů, kteří získali zaměstnání Z důvodu nedostupnosti dat nebylo možné tato kritéria uplatnit u všech programů, úroveň hodnocení tak byla vztažena na jednotlivé nástroje dle dostupnosti dat. K získání dat potřebných pro zodpovězení hlavní výzkumné otázky byla využita technika studia dokumentů a dotazování prostřednictvím rozhovorů a dotazníků. Cílem dotazování bylo v kontextu cíle práce získat: a) data od realizátorů programů APZ b) informace od uživatelů služby pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni Ad a) Pro tyto účely byla uplatněna technika rozhovoru se směrnicemi. V rámci zjišťování podrobností programů ústeckého ÚP jsem vedla neformální konverzační rozhovor s vedoucím pracovníkem úseku rekvalifikace a poradenství, který působí rovněž jako tiskový mluvčí a zprostředkoval mi rovněž další informace, např. od vedoucího úseku trhu práce a ESF a zprostředkování a poradenství. Vzhledem k časové náročnosti šetření byly informace od personálních agentur zjišťovány již formou dotazníku; nevýhodou dotazníků byla zejména jejich nízká návratnost. Ad b) Pro tyto účely byla uplatněna technika polostandardizovaného rozhovoru. Základním souborem byly programy APZ, které byly realizovány v Ústí nad Labem v roce 2006, což bylo pro účely práce sledované období. Jednotkou zkoumání pak byly takové programy, které mohly být obecně vhodné pro cílovou skupinu. Jednotkou zjišťování byli poskytovatelé služeb a instituce, které jsem požádala o poskytnutí informací o realizovaných programech a jejich veřejné či vnitřní dokumenty, spolu s uživateli služby pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni. Jednotky (instituce) jsem vybírala nejprve na základě kriteriálního výběru – do zkoumaného vzorku programů jsem vzala všechny případy, související s výzkumným tématem a cílem, jejichž služby a programy jsou veřejným závazkem. Vedle Magistrátu města Ústí nad Labem, Centra komunitní práce (realizátoři projektu komunitního pánování) a ÚP to pak byly všechny vhodné organizace, poskytující sociální služby; pro tyto účely mi posloužil katalog 93

sociálních služeb pro rok 2006. Další organizace (personální agentury) pak byly nalezeny prostřednictvím metody řetězového výběru (snowball), tzn., šlo o organizace, jejichž služby zprostředkovávaly NNO. Výběr respondentů z řad uživatelů služby pracovní poradenství o.p.s. Člověk v tísni lze považovat za výběr maximální variace, kdy do zkoumaného vzorku byli zařazeni uživatelé, které poradce pokládal za úspěšně i neúspěšně podpořené tak, aby bylo možné zachytit důležité vzorce napříč různými případy. Vzhledem k zobecnění romské vyloučené populace na (cílovou) skupinu s obecnými, společnými vlastnostmi a opominutí dalšího znevýhodnění (zdravotní stav) a vzhledem k metodě výběru zkoumaných jednotek z řad institucí, o které nelze s jistotou říci, že zahrnuje skutečně všechny programy vhodné pro cílovou skupinu (např. personální agentury), nelze šetření programů APZ považovat za vyčerpávající. U kvalitativního výzkumu kvality služby o.p.s. Člověk v tísni šlo především o porozumění významům jednání uživatelů služby; výběr respondentů a výsledky šetření tak nemohou být pokládány reprezentativní. Závěrem výzkumu tak mohou být zejména hypotetická tvrzení, raději než zobecnění zjištěného. V prvé fázi výzkumu jsem na základě analýzy dostupné literatury, odborných materiálů, výzkumných zpráv a na podkladě informací pracovníků ústeckých neziskových organizací, jejichž služby využívají z velké části právě Romové a které jsem požádala o jejich názor na tuto problematiku během mapování jimi poskytovaných služeb, vymezila příčiny nezaměstnanosti Romů a dále, na základě zjištěných informací pro každý faktor vymezila potřeby cílové skupiny v oblasti APZ, které jsem dále sledovala při hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti, realizovaných v okrese Ústí nad Labem a při hodnocení celkové koncepce řešení tohoto problému na lokální úrovni. Ve fázi hodnocení programů jsem analyzovala dostupná data ÚP (jejich zdrojem byly především roční zprávy tohoto úřadu a dokumenty vyvěšené na webu. Další data jsem získávala prostřednictvím rozhovoru s vedoucím pracovníkem úseku rekvalifikace a poradenství, který působí rovněž jako tiskový mluvčí - šlo zejména o doplnění dat, které v rámci odpovědí na operacionalizované dílčí otázky nešlo získat prostřednictvím webu. V rámci rozhovoru mi mj. byly poskytnuty data k některým cíleným rekvalifikacím, vhodných pro sledovanou skupinu a zprostředkováno také doplnění informací o cílených programech zaměstnanosti ÚP a informací z úseku zprostředkování a poradenství. V další fázi hodnocení jsem analyzovala dostupná data, týkající se procesu komunitního plánování ve městě a jeho plnění ve sledovaném období. Zdrojem dat mi byl zejména dostupný 2. Komunitní plán péče města Ústí nad Labem na období 2004 – 2006 a Katalog sociálních služeb, který nabízí přehled poskytovaných sociálních služeb a tedy přehled aktivit, realizovaných v souladu s 2. Komunitním plánem péče. Informace o naplnění plánu byly doplněny manažerem projektu „Komunitní plánování ve městě Ústí nad Labem“ (tato osoba byla zároveň manažerem koordinační skupiny pro pomoc a péči etnickým menšinám) prostřednictvím e-mailové korespondence (rozhovor mi nebyl poskytnut z důvodu velké pracovní vytíženosti tohoto manažera); informace byly doplněny zejména o data a informace vztahující se k plnění plánu. Nedílnou součástí evaluace byly rozhovory s poskytovateli sociálních služeb, realizovaných v souladu s 2. Komunitním plánem péče města, které umožnily zmapování nabízených služeb a realizovaných projektů, podmínek pro poskytnutí služby, míry využívání a případně efektivitě. Dotazovaní poskytovatelé poskytli také informace o dalších službách zaměstnanosti a subjektech, jejichž služby kontextu problematiky zprostředkovávali cílové skupině (zejména personální agentury) - tyto subjekty pak byly předmětem dotazování v další fázi hodnocení, přičemž byly 94

zjišťovány stejné informace jako u poskytovatelů sociálních služeb formou dotazníku, zaslaného e-mailem. Návratnost dotazníků byla nízká: z 8 personálních agentur dotazník vyplnily pouze 3 společnosti. Hodnocení programů doplnila sekundární analýza dat prostřednictvím studia webových stránek MPSV a Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest, zahrnující informace o investičních pobídkách a subjektech, kterým byla udělena finanční podpora v rámci investičních nabídek ve sledovaném období. Celý výzkum byl doplněn podrobnějším sledováním kvality pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni, v rámci něhož jsem v souladu s operacionalizovanou otázkou vedle dotazování pracovního poradce této společnosti hovořila s 8 uživateli, kteří službu v roce 2006 využívali. Uživatelé byli z důvodu ochrany osobních údajů kontaktováni mediálním pracovníkem této společnosti, který jim vysvětlil účel dotazování. Z oslovených uživatelů jich 8 souhlasilo s rozhovorem, který proběhl v domovech respondentů, což umožnilo jejich komfort a ochotu vypovídat. Časová prodleva mezi využíváním služby a rozhovorem byla cca 1 rok – nevýhodou prodlevy bylo riziko, že si na požadované informace respondenti nevzpomenou, nebo že tyto budou zkreslené, výhodou ovšem byla možnost náhledu na délku případně získaného pracovního poměru respondentů. V rámci kritérií uvedených v úvodu práce byli lze všechny respondenty považovat za Romy. ANALÝZA A INTERPRETACE DAT 6. Příčiny nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na trhu práce v Ústí nad Labem Lze konstatovat, že příčiny nezaměstnanosti a marginálního postavení Romů na pracovním trhu v Ústí nad Labem jsou velmi podobné obecným příčinám tohoto postavení tohoto etnika v ČR. Faktory, podmiňující marginální postavení Romů na pracovním trhu vymezit dle Winklera (2006) následovně: a) individuální faktory, tj. způsobilosti, schopnosti jednotlivců v širokém slova smyslu Jedná se především o nízký lidský kapitál, zejména kulturní (nízká vzdělanostní úroveň) a sociální (souhrn sociálních kontaktů Romy uzavírá ve vyloučeném prostředí a umožňuje přístup pouze na sekundární či neformální trh práce). Mnoho Romů nedisponuje dovednostmi, potřebnými k získání zaměstnání, významná je též ztráta pracovní návyků, nižší pracovní morálka, nízká motivace participovat na trhu práce z důvodu společného vlastnictví v romských rodinách (příslušník rodiny je povinen se o pracovní příležitost a mzdu podělit s rodinou nebo potřebnějším členem) a zadluženosti (exekuce mzdy), vyšší nemocnost v romské populaci a nízká mobilita v rámci pracovního trhu. b) strukturální faktory, které ovlivňují efektivitu procesu hledání zaměstnání Míra nezaměstnanosti je na Ústecku vyšší než celorepublikový průměr, což negativně ovlivňuje také míru nezaměstnanosti ústecké romské populace. S transformací ekonomiky došlo v Ústí nad Labem k omezení a útlumu chemické a důlní průmyslové výroby a tedy i k úbytku pracovních míst pro nekvalifikované lidi. Na nedostatku pracovních míst pro lidi se základním vzděláním se v Ústí nad Labem podílí rovněž fungování neformálního pracovního trhu. Segmentaci trhu práce umožňuje Romům přístup převážně na sekundární trh práce, který nabízí nekvalifikované, dočasné, špatně placené a legislativou nechráněné práce; na tomto trhu Romům navíc konkuruje levná pracovní síla z východu, především pracovníci z Ukrajiny.

95

c) institucionální faktory jako jsou vlastnosti systému sociálního zabezpečení (ochranná a pobídková funkce sociálních dávek), míra důvěry romského společenství ke státním a politických institucím a autoritám, nastavení daňové politiky Dosavadní daňové zatížení v důsledku vysokých povinných odvodů ze mzdy činilo nekvalifikovanou práci příliš nákladnou. Současný stav zaměstnanosti Romů je ovlivněn mj. systémem podpor a dávek v nezaměstnanosti, které byly v minulém desetiletí významně desincentivní - nemotivovaly k přijetí legálního zaměstnání. Rovněž nízká míra důvěry Romů ke statním a politickým (ale především státním a samosprávným) institucím funguje jako zvláštní institucionální faktor, který ve svém důsledku snižuje aktivitu Romů při hledání pracovního uplatnění na regulérních pracovních trzích a přesouvá jejich zájem na oblast "práce na černo". d) „oprávnění“ na (rovný) přístup k trhu práce a "možnosti fungování" v specifických podmínkách trhu práce: jde o možnosti etnických menšin realizovat právo na svobodnou soutěž na trhu práce Soutěž na trhu práce ztěžuje Romům diskriminace, která je na lokální úrovni významnější z důvodu výskytu sociálně vyloučených lokalit („špatná adresa“ je v kontextu stereotypizace vedle samotné etnicity dalším znevýhodněním romského uchazeče o práci). Znevýhodnění cílové skupiny (řešitelné v rámci APZ) a potřebné intervence lze pro přehlednost vymezit v následujícím schématu; naplňování těchto potřeb bylo potom sledováno při hodnocení adekvátnosti nabídky programů, přispívajících ke snižování nezaměstnanosti Romů v Ústí nad Labem. ZNEVÝHODNĚNÍ nízký sociální kapitál - absence kvalifikace

POTŘEBNÉ INTERVNCE zprostředkování práce zprostředkování dalších služeb zaměstnanosti rekvalifikace rozvoj pracovních dovedností pracovní místa pro nekvalifikované osoby tvorba pracovních míst pro nekvalifikované osoby

- malá orientace ve strategii hledání práce poradenství, kurzy hledání práce zprostředkování práce - absence pracovních návyků rozvoj pracovních návyků programy pro osoby ze sociokulturně sociokulturně znevýhodněné prostředí znevýhodněného prostředí, antidiskriminační opatření (etnicita), diskriminace

7. Lokální strategie a programy APZ - výsledky šetření Šetření, která vedla k zodpovězení hlavní výzkumné otázky, ukázala, že lokální strategie města Ústí nad Labem (koncepce Komunitního plánu péče města Ústí nad Labem na období 2004 – 2006) byla v souladu s identifikovanými potřebami cílové skupiny; v plánu nebyly zahrnuty programy rozvoje pracovních návyků a dovedností, ale tyto, jak ukázalo podrobnější šetření, nebyly ani cílovou skupinou dostatečně poptávány. Některá plánovaná opatření, jejichž realizace by přispěla především k zajištění pracovních míst pro cílovou skupinu, nebyla realizovaná z důvodu absence 96

vhodného nositele zamýšleného projektu a nízké míry partnerství a spolupráce mezi „romskými“ sdruženími. Vhodné by proto bylo do budoucna rozvíjet partnerství mezi jednotlivými poskytovateli služeb. Ke škodě cílové skupiny se jeví skutečnost, že ÚP nevyvíjel v roce 2006 aktivity, cílené k podpoře zaměstnanosti Romů (osob ze sociokulturně znevýhodněného prostředí či osob bez kvalifikace) a to i přesto, že počet nekvalifikovaných uchazečů činí v posledních 3 letech téměř polovinu všech evidovaných uchazečů o práci a má vzestupnou tendenci, ale spoléhal se v tomto na činnost jiných subjektů, konkrétně NNO, zabezpečující výhradně pracovní poradenství, které však bylo méně efektivní než např. rekvalifikace, ovšem významně přispívalo především k motivaci uživatelů a zlepšování jejich komunikačních dovedností, které mohou prakticky využít při jednání se zaměstnavateli. Hlavní výzkumnou otázku lze zodpovědět pozitivně: je možné konstatovat, že realizované programy nabízely potřebné intervence, i když v případě např. tvorby pracovních míst nelze posoudit dostatečnost nabídku těchto, vzhledem k tomu, že není známa skutečná poptávka; vytvářená místa také řešila problém pouze krátkodobě a zaměstnané osoby udržovala rovněž spíše na sekundárním trhu práce. V případě ostatních sledovaných programů nepřevyšovala poptávka po službách možnosti její nabídky, v případě programů rozvoje pracovních návyků a dovedností byla poptávka cílové skupiny nedostatečná. Služby byly poskytovány v dostatečném rozsahu dle potřeb uživatelů. Významná pro eliminaci diskriminace a stereotypizace cílové skupiny je činnost o.p.s. Člověk v tísni, zvláště pak publikační a osvětová činnost ve státních a samosprávných institucích. Některé programy zprostředkovávaly uživatelům služby jiných organizací, významně jednotlivé programy provazovalo zejména pracovní poradenství NNO, o možnosti využití jiných služeb dostatečně informoval uchazeče o zaměstnání také ÚP. Organizace, které uživatelům nabízí celý „balík služeb“ nabízely uživatelům především tyto vlastní služby. Některé programy byly cílené ke sledované skupině, zejména pracovní poradenství NNO a vybrané rekvalifikace (tyto však byly cíleně poskytovány pouze mladým lidem ze sociokulturně znevýhodněného prostředí do 26 let). Zejména rekvalifikace, nabízené ÚP mohou být pro cílovou skupinu obtížně dostupné z důvodu nastavených kritérií pro zařazení do kurzu, které Romové nemusí splňovat. Kvalitativní šetření kvality pracovního poradenství o.p.s. Člověk v tísni přineslo mj. poznatek o tom, že rekvalifikace mohou být pro cílovou skupinu obtížně dostupné dokonce i v případě, kdy tato kritéria splňují. Nabízené programy byly kvalitní ve smyslu dobré dostupnosti, zejména NNO pak usilují o vysokou míru individualizace péče a mají také obvykle větší kapacitu se uživatelům služeb věnovat intenzivněji než je tomu v případě ÚP a personálních agentur. Kvalitu jednotlivých poskytovaných služeb by však bylo třeba šetřit podrobněji - šetření kvality vybrané služby totiž přineslo poznatek o rezervách v procedurálních aspektech práce s uživateli, který při základním šetření jinak nemohl být zjištěn. Poznatek o tom, že NNO sice plánují s uživateli průběh služby, tak nevypovídá o kvalitě tohoto vlastního individuálního plánování, které však může ovlivňovat konečnou efektivitu služby. Hodnotit efektivitu jednotlivých programů je obtížné vzhledem k dostupnosti dat; v případě některých NNO jsou rovněž sledovány indikátory efektivity v rámci celého realizovaného projektu, který často zahrnuje služeb více. Posuzovala-li by se efektivita cílených projektů, kterých se cílová skupina skutečně účastnila (tedy o. s. White light, Romano Jasnica, Roasa a o.p.s. Člověk v tísni), jeví se jako nejvíce efektivní balík 97

služeb o. s. White light, které byly nabízeny v rámci projektu „Rekvalifikační program“ – zde se počet osob, zaměstnaných po realizaci projektu pohyboval okolo 55% z účastníků programu. Vyšší efektivitu v zaměstnání účastníků rekvalifikace mělo také o. s. Roasa, kde se počet osob, zaměstnaných po obou realizovaných rekvalifikacích pohyboval okolo 42%. Obě sdružení také pomáhaly účastníkům kurzů se zprostředkováním práce a součástí rekvalifikací (certifikací) byly také další doprovodné sociální a motivační programy. Efektivita pracovního poradenství, nabízeného cílové skupině byla nižší než efektivita rekvalifikačních kurzů NNO: v případě o. s. Romano Jasnica se podařilo zaměstnat 35% uživatelů služby a u o.p.s. Člověk v tísni našlo pracovní uplatnění 23% uživatelů služby. U pracovního poradenství (o.p.s. Člověk v tísni) ovšem nelze opominout aspekt motivace a aktivizace uživatelů, který je také významný. 8. Závěr Hlavní výzkumnou otázku lze zodpovědět pozitivně: je možné konstatovat, že realizované programy nabízeli všechny sledované, potřebné intervence; intenzivněji a individuálněji se cílové skupině věnovat mají kapacitu především NNO. V rámci šetření byla nejvyšší efektivita rekvalifikací s doprovodným sociálním programem, zobecnit však, že takto koncipovaný nástroj APZ má nejvyšší potenciál řešit vybraný problém by však bylo zjednodušením – jak ukázalo podrobnější zkoumání kvality vybrané služby, efektivitu dílčích služeb mohou ovlivňovat vedle volby vlastního nástroje také jiní činitele (např. procedurální aspekty poskytování služeb). Proto by v případě rozhodování poskytovatelů o dalším poskytování služeb a volbě vhodných nástrojů a metod práce bylo dobré zaměřit také na detailnější šetření kvality služeb, procedur a vlivu jednotlivých služeb na uživatele v rámci komplexně nastavených projektů. V případě o.p.s. Člověk v tísni lze navrhnout zkvalitnění procedurálních aspektů, zejména zvyšování úrovně (individuálního) plánování poskytování služeb a následné ověření vlivu na konečnou efektivitu služby.

98

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. CZECHINVEST. 2007. Udělené finanční podpory (tvorba nových pracovních míst). [online]. [citováno 2007-05-05] < http://www.czechinvest.org/dwninvesticni-pobidky>. 2. CENTRUM KOMUNITNÍ PRÁCE ÚSTÍ NAD LABEM, MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM. 2004. 2. Komunitní plán péče města Ústí nad Labem na období 20042006. Ústí nad Labem. 3. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2007. Míra nezaměstnanosti dle oblastí a krajů. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07>. 4. ČLOVĚK V TÍSNI. 2004. Zpráva ze stacionárního výzkumu. [online]. [citováno 2007-09-02] < http://epolis.cz/download/pdf/materials_36_1.pdf>. 5. ČLOVĚK V TÍSNI. 2006. Závěrečná zpráva z výzkumu kriminality ve vybraných sociálně vyloučených lokalitách v Ústeckém kraji obývaných převážně romskou populací. [online]. [citováno 2007-09-02] < http://epolis.cz/download/pdf/materials_70_1.pdf >. 6. GABAL, I. ANALYSIS & CONSULTING. 2006. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. [online]. [citováno 2007-06-07] . 7. GABAL, I. ANALYSIS & CONSULTING. 2006. Mapa sociálně vyloučených a vyloučením ohrožených lokalit v České republice. [online]. [citováno 2007-0215] < http://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html>. 8. KAPLAN, P. 1999. Romové a zaměstnanost neboli zaměstnatelnost v české republice. In Romové v České republice. Praha: Socioklub.

Romů

9. MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM. 2006. Katalog sociálních služeb regionu Ústí nad Labem pro rok 2006. Ústí nad Labem. 10. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2005. Národní akční zaměstnanosti na léta 2004-2006. Praha: MPSV 11. RADA VLÁDY PRO ZÁLEŽITOSTI ROMSKÉ KOMUNITY. 2005. Koncepce romské integrace 2005. Poslední revize 30.5. 2005. [online]. [citováno 200702-02] < http://www.vlada.cz/dokument8150.html >. 12. RADA VLÁDY PRO ZÁLEŽITOSTI ROMSKÉ KOMUNITY. 2006. Zásady dlouhodobé Koncepce romské integrace do roku 2025. Poslední revize 13.12. 2006. [online]. [citováno 2007-02-02] . 99

13. SIROVÁTKA, T. 2003. Exkluze Romů na trhu práce a šance na jejich inkluzi. In Otázky sociální inkluze romské komunity. Brno: Masarykova univerzita. 14. STEINER, J., HŮLOVÁ, K. 2006. Romové na trhu práce. In HIRT, T., JAKOUBEK, M. eds. Romové v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 15. ÚŘAD PRÁCE V ÚSTÍ NAD LABEM. 2005. Roční zpráva 2004. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ul_info/kestazeni/zpravy> 16. ÚŘAD PRÁCE V ÚSTÍ NAD LABEM. 2006. Roční zpráva 2005. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ul_info/kestazeni/zpravy> 17. ÚŘAD PRÁCE V ÚSTÍ NAD LABEM. 2007. Roční zpráva 2006. [online]. [citováno 2007-05-05] < http://portal.mpsv.cz/sz/local/ul_info/kestazeni/zpravy> 18. WINKLER, J. 2003. Analýza potřeb integrace Romů na českém trhu práce. [online]. [citováno 2007-05-20] < http://www.mopo-cz.eu/stranky/analyzapotreb-integrace-romu-na-ceskem-trhu-prace>.

100

101