LOGISTIKA SLUŽEB V KONTEXTU ENVIRONMENTÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ LOGISTICS OF SERVICES IN THE CONTEXT OF ENVIRONMENTAL BANKING Ing. Veronika Bučková, Ph.D. Katedra ekonomických, právních a společenských disciplín Vysoká škola logistiky, o.p.s., Palackého 1381/25, 75002 Přerov e-mail:
[email protected] Abstrakt Tento článek je zaměřen na logistiku bankovních služeb v souvislosti s environmentálním bankovnictvím. Cílem článku je provést analýzu logistického procesu poskytování bankovních služeb z hlediska jeho vlivu na okolní prostředí banky. V první části článku jsou definovány základní pojmy, které se zkoumanou problematikou souvisí. V navazujících částech je provedena analýza logistického procesu poskytování bankovních služeb a posouzení, jaký dopad mají jeho jednotlivé části na okolní prostředí banky. Výzkum bude zaměřen pouze na negativní vlivy, neboli na identifikaci tzv. environmentálních rizik. Na závěr jsou tyto dopady (resp. environmentální rizika) zhodnoceny a předloženy doporučení, jak případné nepříznivé dopady omezit či odstranit. Abstract This paper is focused the logistics of bank services in the context of environmental banking. The aim of the paper is to analyze the logistical process of providing bank services in terms of its impact on the environment of the bank. The first part of the paper is devoted to the basic concepts of this area. In the following parts, there is contained an analysis of the principle of providing bank services and an assessment of the impact of this process on the bank environment. The research will be focused only on the negative impacts (influences), i.e. identification of environmental risks. Finally, these impacts (or environmental risks) are evaluated and some recommendations to eliminate potential adverse impact are made. Klíčová slova Environmentální bankovnictví; logistika služeb; bankovní úvěr; úvěrový proces. Keywords Environmental banking; logistics of services; bank credit; credit process. 1. ÚVOD Žádná lidská, a tedy ani podnikatelská, činnost není bez efektu. Každou svou činností člověk nějakým způsobem působí na své okolí. A podobně je tomu i v bankovnictví. Banky svou činností ovlivňují – ať už přímo, či nepřímo, záměrně, či nechtěně – své okolní prostředí. Právě ony vlivy bankovní činnosti na okolní prostředí banky jsou podstatou environmentálního bankovnictví. Jednou z nejzákladnějších činností bankovního podnikání je poskytování služeb klientům. Proces poskytování bankovních služeb má svá pravidla a řídí se jistými logistickými zákonitostmi. Pokud se na tento logistický proces podíváme z hlediska environmentálního bankovnictví, zjistíme, že v jeho průběhu dochází k vytvoření různých
- 121 -
dopadů na okolní prostředí banky. Tyto dopady mohou mít pozitivní i negativní charakter. V případě negativních dopadů můžeme hovořit o environmentálních rizicích.1 Ať už je projev těchto rizik více či méně závažný, vždy se jedná o negativní vliv na okolní prostředí banky. Proto by, podobně jako jiná bankovní rizika, i environmentální rizika měla být řízena. K tomu je zapotřebí environmentální rizika logistického procesu poskytování bankovních služeb identifikovat, zhodnotit jejich význam (dopad) a nalézt metody, jak je minimalizovat či eliminovat (tj. logistický proces poskytování bankovních služeb optimalizovat). Ačkoliv je těžké (či spíše nemožné) veškerá environmentální rizika identifikovat a poté hodnotit (měřit), i přesto by jim měla být věnována dostatečná pozornost a měl by být vypracován a používán efektivní způsob řízení těchto rizik. Základními metodami užitými v tomto článku jsou metoda deskripce a metoda analýzy. Metodou deskripce stanoveny základní charakteristiky logistického procesu poskytování bankovních služeb. Jednotlivé kroky tohoto procesu jsou podrobeny analytickému zkoumání z hlediska jejich dopadu na okolní prostředí banky. K posouzení povahy zjištěných dopadů je použita metoda komparace. Podle autorky tento článek upozorňuje na to, že banky během poskytování svých služeb na bankovním trhu mají vliv na své okolí. Současně se snaží o posouzení povahy tohoto vlivu, tedy posouzení následků bankovní činnosti na okolní prostředí banky. Autorka se domnívá, že z pohledu vědeckého není této problematice věnována dostatečná pozornost. Existuje reálný předpoklad, že logistický proces poskytování bankovních služeb je zdrojem mnoha vlivů, které mají svůj efekt v bankovním okolí, a to nejen pozitivní, ale též negativní. Pokud je tento efekt negativní, pak můžeme hovořit o tzv. environmentálním riziku v bankovnictví. Autorka je toho názoru, že je potřebné vliv logistiky bankovních služeb na bankovní okolí zjišťovat, monitorovat a usilovat o to, aby byl co nejméně negativní (jde de facto o řízení environmentálního rizika). Výstupem článku je tedy posouzení dopadu logistiky bankovních služeb na okolní prostředí banky a návrh možných řešení zjištěných problémů (neboli odpovědí na to, jakou podobu by logistický proces poskytování bankovních služeb měl mít). 2. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Před tím, než bude provedena analýza procesu poskytování služeb environmentálního bankovnictví, je třeba vymezit některé základní pojmy: Environmentální bankovnictví Environmentální bankovnictví není zvláštním typem bankovnictví nebo bankovních služeb. Jedná se o vědecké pojetí bankovnictví, při kterém je na bankovnictví pohlíženo z hlediska jeho vlivu na okolní prostředí. Okolní prostředí je přitom pojem značně široký. Zahrnuje v sobě veškeré prvky a vazby mezi nimi, v nichž bankovnictví (nebo lépe řečeno jednotlivé banky) působí (fungují). Podle toho, jak široce je okolní prostředí pojato, můžeme rozlišovat environmentální bankovnictví v užším a širším smyslu (blíže viz Bučková, 2012). Environmentální bankovnictví v užším smyslu představuje bankovnictví pojaté z hlediska jeho vlivu na ekologii (přírodu). V širším smyslu pak lze environmentální bankovnictví pojmout jako bankovnictví z hlediska vlivu na celkové prostředí, v němž banky působí. Takové prostředí
1
Která někdy bývají v odborné literatuře zahrnována jako součást operačních rizik (jako podkategorie operačních rizik).
- 122 -
nezahrnuje pouze přírodu, ale celou společnost (její hmotné i nehmotné prvky). Takto pojaté prostředí zahrnuje vše, čím je banka při své činnosti obklopena. Je zřejmé, že dopad bankovních činností na okolní prostředí může mít různou povahu. Dopad bankovní činnosti může být negativní (tj. že banka svou činností svému okolnímu prostředí škodí), nebo pozitivní (tj. že banka svou činností svému okolnímu prostředí prospívá). Můžeme uvažovat i třetí podobu vlivu, a to že je dopad bankovních činností na okolní prostředí banky neutrální, a tedy bez jakéhokoliv efektu. Environmentální bankovnictví lze rozlišit ještě z jednoho úhlu pohledu. A to podle toho, zda banka své okolní prostředí ovlivňuje přímo, nebo nepřímo. O přímém vlivu hovoříme tehdy, pokud je banka sama zdrojem vlivu na okolní prostředí. Takový vliv označujeme jako interní. Současně však banka na své okolí působí i zprostředkovaně, nepřímo, a to především prostřednictvím svých klientů. Již tím, že banka spolupracuje se svými klienty (vede jim účty, poskytuje jim úvěry a financuje jejich aktivity), je vlastně spoluzodpovědná za vliv klientů na její okolí. Tento nepřímý vliv bývá v odborné literatuře označován jako vliv externí. K rozdělení na interní a externí vliv bankovnictví na okolní prostředí blíže (viz např. Jeucken , 2001). Logistika služeb Dalším pojmem, který je třeba vymezit, je logistika služeb. Logistika služeb ve své podstatě vyjadřuje vztah mezi poskytovatelem služby a jejím příjemcem. Jedná se o řízení veškerých toků (materiálních, informačních a lidských), které jsou nezbytné pro zajištění poskytnutí služby ve směru od jejího poskytovatele k jejímu příjemci. 3. LOGISTIKA SLUŽEB V POJETÍ ENVIRONMENTÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ Služeb, které banky poskytují, existuje mnoho. I když mají mnoho shodných rysů, které plynou především z toho, že se vždy jedná o finanční služby vyznačující se svým nemateriálním charakterem či nemožností jejich skladování, v procesu jejich poskytování lze nalézt u každé služby jistá specifika. Aby bylo možné provést analýzu logistického procesu bankovních služeb z hlediska jeho vlivu na bankovní okolí, považuje autorka za vhodné omezit objekt zkoumání na logistiku jednoho konkrétního druhu bankovní služby. Logistika bankovních služeb v pojetí environmentálního bankovnictví tak bude provedena na příkladu poskytování bankovních úvěrů. Proces poskytování bankovních úvěrů (neboli úvěrový proces) se v obecné rovině skládá z těchto fází (Pospíšilová, 2012): -
výběr banky klientem, rozhovor bankovního personálu s klientem, žádost o úvěr, určení bonity klienta, sepsání úvěrové smlouvy, monitoring úvěru, splácení úvěru.
Každá fáze úvěrového procesu s sebou nese jistá environmentální rizika. Již z povahy environmentálních rizik (zejm. jejich různorodosti) a složitosti úvěrového procesu není možné veškerá environmentální rizika (tj. zdroje negativních dopadů na okolní prostředí banky) identifikovat.
- 123 -
K nejvýznamnějším environmentálním rizikům úvěrového procesu můžeme u jednotlivých fází úvěrového procesu zařadit například tato rizika: -
Výběr banky klientem o Tato fáze je sice specifická tím, že se jedná o svobodné rozhodnutí klienta, přesto však i u ní můžeme nalézt potenciální environmentální rizika banky, a to alespoň nepřímo tím, jak banka svého potenciálního klienta oslovuje. Významným nástrojem pro oslovování klientů je reklama a další nástroje pro podporu prodeje. Tyto nástroje podpory prodeje by neměly být klamavé a měly by být založeny na pravdě. Pokud banka používá nástroje pro podporu prodeje svých produktů s cílem získat klienta i za cenu jeho poškození, pak můžeme hovořit o environmentálním riziku.
-
Rozhovor bankovního personálu s klientem o Rozhovor bankovního úředníka s potenciálním klientem, který má zájem o úvěrový produkt banky, můžeme hodnotit jako významnou fázi úvěrového procesu. Od toho, co a jak je úvěrovému zájemci sděleno, je totiž dále odvíjen celý budoucí vztah mezi bankou a jejím klientem. Tento vztah by měl být založen na důvěře a čestném jednání. V této fázi úvěrového procesu se mohou projevit například tato environmentální rizika (všechna tato rizika mohou vyplynout buď z úmyslného, anebo neúmyslného jednání banky): banka klientovi nabídne nevyhovující úvěrový produkt, banka nastaví podmínky úvěru nevýhodně pro klienta, při jednání může být klient poškozen morálně (např. urážkou na cti apod.), banka klientovi poskytne mylné či neúplné informace (klient tak bude mystifikován).
-
Žádost o úvěr o Tato fáze spočívá v předložení písemné žádosti klienta o poskytnutí úvěru, kterou posuzují kompetentní pracovníci banky. Během ní se mohou projevit environmentální rizika například v podobě chybně vyplněných údajů v žádosti (pokud je žádost vyplněna pracovníkem banky), přičemž klient díky tomu bude poškozen (např. dostane úvěr za méně výhodných podmínek, nedostane jej vůbec apod.).
-
Určení bonity klienta o Tato fáze navazuje na předchozí fázi úvěrového procesu. Na základě žádosti o úvěr a v ní vyplněných údajů provádí banka hodnocení bonity úvěrového žadatele. Pokud je tato bonita určena chybně (úmyslně i neúmyslně) a klient bude poškozen, můžeme hovořit o environmentálním riziku.
-
Sepsání úvěrové smlouvy o Podobně jako v předchozích fázích může i v případě sepsání úvěrové smlouvy dojít k úmyslným či neúmyslným chybám obsaženým v úvěrové smlouvě. Jejich negativní následky pro klienta by opět představovaly environmentální riziko banky.
-
Monitoring úvěru o I během fáze monitoringu existující úvěrové pohledávky banky může dojít k projevu environmentálních rizik. Jde například o situace, kdy je klientovi naúčtována jiná částka na splacení úvěru, než by odpovídalo skutečnosti. Pokud banka si banka splátky z klientova účtu inkasuje sama, může dojít - 124 -
k situaci, že jsou tyto částky inkasovány ve špatné výši či dokonce z nesprávného účtu (chybou techniky či bankovního pracovníka). -
Splacení úvěru o Tato fáze je závěrečnou fází celého úvěrového procesu a je do značné míry propojena s fází předchozí. Ke splácení úvěru zpravidla dochází postupně, tj. během monitorování úvěru. Pokud je splacení úvěru provedeno jednorázově, pak můžeme opět uvažovat stejná environmentální rizika jako u předešlé fáze (např. naúčtování chybné výše splátky).
Výše uvedený výčet environmentálních rizik nelze považovat za kompletní. Environmentálních rizik v úvěrovém procesu lze identifikovat více. Některá z nich však lze jen těžko přiřadit ke konkrétní fázi úvěrového procesu. Týkají se úvěrového procesu jako celku. K environmentálním rizikům úvěrového procesu tak můžeme přiřadit ještě další rizika. Jde například o riziko plynoucí z časové náročnosti celého úvěrového procesu. Pokud bude tento proces pro klienta příliš zdlouhavý, může klientovi přivodit ztrátu (nebo nějakou jinou materiální i nemateriální újmu). Environmentálním rizikem je i riziko, že banka poskytne úvěrové financování klientovi, jehož činnost bude pro společnost nežádoucí. Jde konkrétně o situace, kdy klient úvěr od banky použije na financování terorismu, hazardu, prostituce či dalších nelegálních aktivit. Financování těchto typů klientů je bankám přímo legislativně zakázáno (blíže viz zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu). Negativní dopady klientovy činnosti se mohou projevovat i na životním prostředí. Třeba tak, že klient v rámci své podnikatelské činnosti znečišťuje ovzduší, vodu, půdu apod. Ačkoliv financování klientů – znečišťovatelů není pro banky nezákonné, po morální stránce jsou za jeho negativní působení na životní prostředí lidí spoluzodpovědné (k tomuto blíže viz např. Jeucken a Bouma, 1999). Jako na environmentální riziko lze pohlížet i na situaci, kdy banka poskytne úvěry klientovi (či skupině klientů), kteří nebudou schopni přijatý úvěr splatit. O environmentální riziko jde v tomto případě proto, že takový klient může v konečném důsledku dojít až do takové situace, kdy nebude moci splácet své závazky vůči žádným svým věřitelům a vyhlásit bankrot. Tím by byli poškozeni všichni jeho věřitelé, nikoliv pouze úvěrující banka. Na úrovni jednotlivých klientů toto riziko není nijak významné. Závažnějších podob nabývá v situaci, kdy má banka (nebo dokonce celý bankovní sektor) takových klientů více. Neobezřetné bankovní úvěrování pak může vyústit až ve vlnu osobních či firemních bankrotů postihující celý ekonomický systém. Tato situace je považována za příčinu finanční krize, která vznikla v polovině roku 2007 ve Spojených státech.2 V neposlední řadě můžeme k environmentálním rizikům přiřadit vliv banky na životní prostředí její vlastní úvěrovou činností. Banky se sice ani zdaleka neřadí k významným znečišťovatelům v ekonomice, přesto však – jako všechny ostatní ekonomické subjekty – na ekologii působí. V případě bank jde především o spotřebu kancelářských potřeb (papíru), energií (elektrické energie, tepla atd.), či produkce odpadu a jejich recyklace. 2
Americké banky jsou obviňovány z toho, že poskytovaly hypoteční úvěry i těm klientům, u kterých existovala vysoká pravděpodobnost, že budou mít s jejich splácením potíže. Podmínky těchto úvěrů byly nastaveny tak, aby klienti nemuseli v prvních letech platit žádné (či jen velmi malé) splátky. Až v pozdějším období, kdy úroveň splátek narostla, klienti neměli na jejich splácení dostatek prostředků. Šlo o tzv. sub-prime hypoteční úvěry, jejichž smyslem bylo to, aby byly dosažitelné pro široké vrstvy amerických občanů a ti si mohli uskutečnit svůj „americký sen“ a pořídit si vlastní bydlení.
- 125 -
4. NÁVRH OPTIMALIZACE LOGISTIKY SLUŽEB Z HLEDISKA ENVIRONMENTÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ Z provedené analýzy logistického procesu poskytování úvěrů bankou je zřejmé, že tento proces může mít jisté negativní dopady na okolí banky. Aby tyto negativní dopady byly co nejmenší, je třeba tento proces optimalizovat. Neboli nalézt a uplatnit vhodný způsob, jak řídit environmentální rizika logistického procesu poskytování bankovních služeb. Na příkladu úvěrového procesu může banka uplatnit několik nástrojů či opatření, kterými lze environmentální rizika eliminovat či alespoň zmírnit. Jde například o tato opatření: -
zaměstnávat vyškolené, spolehlivé a kvalitní zaměstnance, čímž se sníží pravděpodobnost vzniku chyb, kterých se zaměstnanec může v různých fázích úvěrového procesu dopustit,
-
nastavit metodiku pro poskytnutí úvěru tak, aby se snížil výskyt chyb v úvěrovém procesu na minimum,
-
v bankovním marketingu uplatňovat nástroje pro podporu reklamy tak, aby byly pravdivé a nemystifikovaly klienty,
-
dodržovat korektní přístup banky ke klientům (banka by neměla mít zájem na poškození klientů),
-
při úvěrové činnosti uplatňovat ze strany banky obezřetnost, nepůjčovat klientům, u kterých existuje relativně vysoká pravděpodobnost nesplacení úvěru (defaultu),
-
vypracovat a používat spolehlivou metodu pro hodnocení bonity klienta,
-
zákaz banky udržovat vztah s klienty, kteří sami vytváří negativní dopady na společnost a okolí (znečišťovatelé životního prostředí, podnikatelé provádějící nelegální a společensky nežádoucí činnosti)3,
-
minimalizovat spotřebu energií a dalších materiálních (či nemateriálních) zdrojů spotřebovávaných během úvěrového procesu.
5. ZÁVĚR Z provedeného průzkumu je evidentní, že logistika bankovních služeb s sebou nese celou řadu environmentálních rizik. Charakter těchto rizik je vysoce různorodý a značně se mezi sebou liší také svým významem a dopadem (potenciální velikost škod). Jen na příkladu úvěrového procesu banky lze nalézt řadu environmentálních rizik, z nichž některé mohou mít dopady na okolí banky vysoce závažné – například financování málo bonitních klientů nebo klientů, kteří provádějí společensky nežádoucí aktivity. Existují tak důvody, proč je třeba vědecky zkoumat logistiku bankovních služeb i z hlediska jejího dopadu na okolní prostředí banky. Je třeba nalézt (vytvořit) takový logistický proces poskytování bankovních služeb, který s sebou ponese environmentální rizika v co nejmenší možné míře.
3
V této oblasti v současnosti hraje zásadní roli zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
- 126 -
LITERATURA Bučková, V.: Environmentální bankovnictví – obecné principy a východiska. - In Mezinárodní Masarykova konference MMK 2012. 3. vyd. Hradec Králové: MAGNANIMITAS, 2012. ISBN 978-80-905243-3-0. ETTN 042-12-12017-12-5. Jeucken, M.: Banking and sustainability: Slow starters are gaining pace. 2001. [online]. [Cit. 21.7.2012]. Dostupné na:
. Jeucken, M. H. A. a J. J. Bouma: The Changing Environment of Banks. - In GMI Theme Issue: Sustainable Banking: The Greening of Finance. 1999. [online]. [Cit. 18.1.2012]. Dostupné na: . Pospíšilová, H.: Proces poskytnutí hypotečního úvěru a jeho rizika.. - Bakalářská práce z oboru Logistika služeb na Vysoké škole logistiky v Přerově. 2012 Walker, J.: Environmental risk screening revisited: community banks´environmental due diligence practices are getting more sophisticated, but there´s still room for improvement. [online]. [Cit. 23.3.2012]. Dostupné na: . Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Recenzoval: Prof. Ing. Jiří Polách, CSc., Vysoká škola podnikání, Ostrava
- 127 -
