Místní a regionální společenství v evropském správním prostoru Na půdě Rady Evropy působí vedle reprezentací ústředních vlád a národních parlamentů i stálá poradní organizace místních vlád představuje zájmy více než 200 tisíc samosprávných orgánů
Reprezentace územních samospráv v Radě Evropy reprezentace
územních samospráv byla přidružena k Radě Evropy v podobě Stálé konference místních a regionálních orgánů Evropy v roce 1994 se přetvořila do podoby Kongresu evropských místních a regionálních orgánů, který má dvě komory: – Komora místních orgánů – Komora regionů
Statut Kongresu evropských místních a regionálních orgánů určuje pět hlavních úkolů:
zapojit místní a regionální vlády do procesu evropského sjednocení na základě ideálů a principů, které jsou společným dědictvím států sdružených v Radě Evropy navrhovat Výboru ministrů Rady Evropy opatření k podpoře místní a regionální samosprávy posilovat přímou spolupráci místních a regionálních orgánů v oblasti své působnosti udržovat kontakty s mezinárodními organizacemi v rámci politiky vnějších vztahů Rady Evropy být partnerem národních a evropských sdružení místních a regionálních orgánů
Reprezentace územních samospráv se podílí na přípravě dokumentů Rady Evropy Evropská
rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci Evropská charty místní samosprávy Nejdůležitější novou legislativní iniciativou Kongresu evropských místních a regionálních orgánů je návrh Evropské charty regionální samosprávy
Evropská charta místní samosprávy je základním evropským standardem práva na místní samosprávu v roce 1985 chartu podepsalo prvních 11 států v platnost vstoupila po ratifikaci čtvrtým státem 1. 9. 1988 v letech 1994-95 se připojilo Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Estonsko, v roce 1997 Slovinsko, Lotyšsko a Makedonie, v roce 1998 Moldávie, Ukrajina, Chorvatsko, Rumunsko a Rusko a v letech 1999-2001 i Litva, ČR, SR a Albánie
Zásady místní samosprávy obsažené v Chartě vztahují
se na všechny druhy místních společenství, která na území smluvního státu existují každý stát může při ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení výslovně uvést, na které druhy místních nebo regionálních orgánů hodlá působnost Charty omezit nebo které hodlá z její působnosti vyjmout
Evropská charta místní samosprávy základní ustanovení
nutnost ústavního a zákonného zakotvení místní samosprávy vytyčuje zásady týkající se povahy a rozsahu působnosti a pravomocí místní samosprávy požaduje samostatnost v záležitostech utváření vlastních organizačních struktur, získávání kvalifikovaných pracovníků a určení podmínek pro výkon volených funkcí vymezuje správní dohled nad činností místní samosprávy a pravidla pro získávání finančních prostředků, která vylučují ohrožení samostatnosti místní samosprávy opravňuje místní samosprávy ke spolupráci a vytváření vlastních sdružení právo na samosprávu je chráněno možností nápravy soudem v případech jeho porušení
Návrh Evropské charty regionální samosprávy přijat v červnu 1997 jako Doporučení Kongresu místní a regionální samosprávy navazuje na zásady obsažené v Evropské chartě místní samosprávy, ale rozšiřuje jejich obsah a celý koncept decentralizace některé členské státy Rady Evropy zatím nemohou takovýto rozšířený koncept přijmout vzhledem k velké diversifikaci nebo naopak nedostatku vyšších stupňů samosprávy (důsledek značně odlišných geografických, ale i politických a hospodářských podmínek
ČR podepsala ECHMS v roce 1988 Česká republika se ve smyslu článku 12 odst. 1 Evropské charty místní samosprávy považuje býti vázána 24 (dvaceti čtyřmi) odstavci 1. části Charty, z toho 13 (třinácti) odstavci uvedenými v článku 12 odst. 1 Charty. Necítí se býti vázána těmito ustanoveními: Článek 4 - odstavec 5 Článek 6 - odstavec 2, Článek 7 odstavec 2 Článek 9 - odstavec 3, odstavec 5 a odstavec 6.
Komparace ECHRS a ECHMS ECHRS nejen deklaruje, že princip územní samosprávy je ústavním principem, ale navíc nepřipouští zúžení obsahu regionální samosprávy prostřednictvím předpisů nižší právní síly a vyžaduje pro vydávání předpisů určujících tento obsah přísné podmínky vyžaduje nejen projednávání všech záležitostí regionálního významu, ale požaduje i účast na řízení celostátních záležitostí dozor nad regionální samosprávou se má řídit pouze principem legality
ECHRS zesiluje požadavky na způsoby financování zejména právem na vlastní daně a nově koncipuje zásady finančního vyrovnávání na různých úrovních veřejných rozpočtů zvýrazňuje úlohu regionálních samospráv v evropské politice, včetně nároku na zakládání reprezentací u evropských institucí národní vlády mají povinnost evropské záležitosti s regionálními samosprávami konzultovat právo na regionální samosprávu však musí brát i ohled na místní samosprávu
ECHMS i návrh ECHRS lze obsahově rozčlenit do devíti úseků: ústavní garance práva na místní a regionální samosprávu definice práva na místní a regionální samosprávu rozsah a záruky dostatečného rozsahu práva na místní a regionální samosprávu konsensuální změny hranic princip územních celků záruky práva na místní a organické regionální samosprávu
státní
dozor nad místní a regionální samosprávou finanční záruky práva na místní a regionální samosprávu asociační právo místní a regionální samosprávy právo na ochranu práva na místní a regionální samosprávu
Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci 1. Smluvní státy vyjadřují vůli usnadnit přeshraniční spolupráci na konsensuálním základě pramenícím z potřeb a zájmů územních orgánů veřejné správy, což implikuje, že státy nebudou bránit uzavírání přeshraničních správních dohod s poukazem na ústavní a administrativněprávní překážky. 2. Smluvní státy uznávají princip subsidiarity, podle něhož je úkolem územní veřejné správy, aby v mezích své kompetence iniciativně a samostatně rozvíjela přeshraniční spolupráci.
3. Přeshraniční spolupráce nesmí být ani obsahově, ani formálně znevýhodňována oproti spolupráci územních společenství uvnitř hranic státu. 4. Smlouva nerozšiřuje pravomoc, kompetenci ani institucionální organizaci územní veřejné správy, ta jedná i v přeshraniční spolupráci jen v těch záležitostech, které jí přísluší řešit podle národního práva.
5. Smlouva neomezuje možnosti k provádění státního dozoru nad činností orgánů regionálních a komunálních společenství či úřadů. 6. Smluvní státy se zavazují k informační otevřenosti ve věcech přeshraniční spolupráce jak dovnitř státu, tak navenek.
Madridská úmluva je rámcovou úmluvou především ve dvojím smyslu: 1.
Nerozšiřuje institucionální organizaci či kompetenci veřejné správy, je na vůli smluvní strany, zda bude aplikována na všech úrovních veřejné správy. Územní společenství nebo orgány (territorial communities or authorities) jsou ta společenství, ty orgány, resp. ty úřady, které jsou místně či regionálně funkční ve smyslu národního práva. Úmluva je tedy rámcem nad národním institucionálním a právním uspořádáním. Smluvní strany mohou samy určit, na jakých úrovních veřejné správy (státní správy i územní samosprávy) se bude smlouva aplikovat.
2. Úmluva obsahuje přílohu, v níž jsou uvedeny jednak vzory mezistátních dohod, uzavíraných mezi vládami států, jednak vzory správních dohod uzavíraných přímo orgány územních společenství. Ve všech případech jde o pouhé vzory dohod, které mohou, ale také nemusejí být uzavírány.
Rámcový charakter Úmluvy se projevuje i potud, že je uznáván požadavek souladnosti uzavíraných dohod s národním právem, resp. s právem, jímž se uzavírané dohody řídí, jakož i potřeba ohledu na stav mezinárodních vztahů a na obecnou politickou linii platnou v době uzavírání dohod. Konečně Úmluva stanoví, že dohody nesmějí narušovat způsob státního dozoru nad obcemi, regiony a činností jejich orgánů.
K úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími a úřady je tedy možné připojit výhradu či prohlášení o tom, že se závazky státu nebudou vztahovat na všechny možné subjekty a formy přeshraniční spolupráce.
Belgie vyloučila ze sféry aplikace Úmluvy Région de Bruxelles-capitale. Dánsko učinilo výhradu ve vztahu k Faerským ostrovům a ke Grónsku. Nizozemí vyloučilo z aplikace Úmluvy mimoevropská teritoria. Finsko se zavázalo jen ve vztahu k obcím a jejich svazkům. Maďarsko explicitně vyjádřilo, že za možné subjekty přeshraniční spolupráce považuje kromě orgánů municipální a komunální samosprávy i úřad komisaře republiky jako představitele státu v systému místní veřejné správy.
