ljamboree V LUCERNĚ Jan Vyčítal

Jan

Vyčítal

lJAMBOREE V LUCERNĚ

čtvrtek 3. května 1990 uspořádala ve velkém sále pražské Lucerny nově ustavená ACM, te-

Ve

dy Asociace Country Music, své 1. Jamboree. ACM si klade za cíl sdružovat nejenom interprety, ale i všechny příznivce country hudby a trampských písní, takže nebylo divu, že v sále bylo nabito. Zasvěcenými průvodci pře­ hlídkou byli Honza Vyčítal , Tonda Linhart, Wabi Ryvola a Vašek Souček .

WCrosny

~m~~ rP~w®wa pouzd ra s dvěma revolvery zavěšena hezky n ízko a přes sedla pušky , DvojiCe o obě lléJ vzá jem věděly a dorozumívaly se pokyn y ruko ll, Nevě ­ dp-I vša k o nich starší I1IU Ž, který jel po dně Molí s m ěrem k l3u ckov i, klátil se spokojen ě v sedle tl patrně se staral jen o to, zda mu sluníčko hh~ Jp. zá da . I 'dyž Buck Ferne uléhal pfede d věma hodloami ve stínu borov Ice k odpočin ku , bylo Moll tiché a vy Jmll dvou lin9ch krá HkO nesp atřil živOU bytost, Teď t u bylo najednou plno Udi. Na n(1\' rš! p rávě proti n ě mu se cosi zablesklo a Buck rerne zdvihl překvap eně oč!. Tam byl pátý muž, a slunce, které se odrlížfllo od čo č ky jeho dal ekohledu, ho prozra dil o, Chla pík byl daleko a l3uck Ferne nemohl dlouho r07.eznat , zda stojt či sedl. AJ e kd yž si zac lonil o čl, zjisti l , že m už nejen stoji , ale dokonce vys tupuje na špičky, aby mu v Moll nic neušlo. Byl však tak ma , Hč k ý, že se Buck Ferne v esele zašklehll, kd yž sl ho před stavil na vysokém hnědáku , kler9 za nim zvědavě vy trkoval hlavu z houštr. Ctyřl mu ži sjeli do Molí šik mo směrflm k l3uck ovi. Také muž dole urazil mezltim volně

1. Buc k Ferne se nud í

z jedné strany sj íždí:!i d o udol i d va jezdc i a z dl'uhého (lbllČ í opět d \·o. S l l' ftně byly kameni té éJ v d o b ě jarn ího tú ní nich voda Vyl' ' Ia 1111 uoké brázdy. Ni:! kde stál y strom y pok i'i\' n~' "d kmeny a věšely v ě tve a ž k zmlll. Pl' hled tJ )·} špa tn9 , ale Buck Fe r oe p řecp. vi d ěl ráze lll všech ny čtyři, jakmile s hlasitým zí vnutím otevi'oJ o či.

Buck Ferne m ě l ua k jďl«} skA l ní orel 8 n 'ušit, mu nic, LovCi a pr u spcl\lnři ~ ~ebo u někdy to, hall dal ek ohled y, ;Ilc Bu k rerll' takovou v ěl' n il . CI pOs tním ztí pa " Jeho orlí zr ak v t čch čtyřec:h poznal na prvn í polllr.d š i h p.ni~nr ky , Do ob lič jtl Jim ovše m nevi d ěl. Na to b~1 1I p řillš daleko, Ale vslchnl mělJ

1

kus cesty po dně porostlém trávou. Patrn,ě větší kus, než tl ' ,čtyři předpokládal\. Byl už u Bucka velmi bllzko, než se čtyři muži dostall dohl. OcltU se mu proto za zády a patrně Jim to nebylo přUlš vhod. Teď spěchali. Ten, co byl osamělému Jezdci nejbllž, skočll z koně, pokJe~1 a za)[cll pušku. ; Buck .Ferne hmátl naučenýpl-pohybem na zem po pravém boku. Nikdy n~necháv~ ~vou , ~~­ čestrovku pl'Uiš daleko, když. lllébal k, odP-O~~­ Iru. , Ta.k.é se s přtpravami ke ~tfelbě, dlouho. ,n~~ zdržovaL,lIjIuž na pravém l1boč( svahu !lž~ d4~ no kJ~čel ,a yl1děl patrně dobře, ~o chce. Buck FeÍ'Qe. ,paopak vt'ibec nevěděl. co., učinl, ještě ' .chvtu před t1m, než sl onen chlaJ?t~ vzal muže v. '#.9.11 n~ ~ušku, ' Ale pak se rázem ro~hodl: . ': : .', , 'Jebe. vlnčestrovka třeskla a :před kle~lJ:l.l!l 1l1Ů~ žem vyletěly do Výšky drobné hru~~y 1\ osJl~, !,

~U!rk

"~r

.. , '"

' • .~

' :.: ,.

,tNenad419 :výstřel pllsobll jako hrom z · niod,~é oblohy. Předevšfm se muž na tibqči ' leknuU!1l dL,v;:nepřekoUl a zamával divoce , puškou, , !Jby udržel rovnováhu, Z ostatn1ch .reagoval nejdř[l(e stadl ' m'Už ' dole v MoU. Pro'tože", výstřel -P.8~1 před nim, otočll rychle koně. Nemohl vidět .~tY­ ři muže v záloze, a Buck P~ot9 hlasitě vyk~lId: -j,Sem. vy chytráku. Máte je ted ZTovna p!'ed nosem." , ' Snad by byl jeho výkl'ik JezdCi nic neprospěl, kdyby se byl mallčký s dalekohledem na návršl nepoplašil. Vytáhl revolver a zb,rkle ;ně.ko­ likrát ·za.sebou vystřelil. Bylo to k sml ch u, .Q~o­ vo z· dobl'é pušky neneslo spolehlivě ani na polovičnl vzdálenost. Střelba z revolveru byla pr.oto plýtvánlm. Ale muž dole se opět otočil a rozjel .se přIm o k BuckovL . Buck Ferne vystoupll trochu ze sUnu borovice . a ZaQláVBl rukama. "To je to pravé," křIčel spokojeně. "Pospěšte sl, starý brachu." Skočil hned zpátky. Muž s puškou se vzpamatoval a vypálU rychle dvakrát za sebou. Pl'vnl rána šla k čertu, ale druhá rozčlsla větve borovice právě nad Buckovou hlavou. Neb~l to dobrý žert a Buck Ferne skočil za nelbUžš[ strom jako kolčava. Jemu to celkem neublržilo 8 muži na Citělru to prospělo. Pobldl zuřivě koně a hoal se C1doHm Jako smršf. Cas, který zákel'ný střelec promrhal dvěma pomstychtlvýml výstřely po Bucko· vl, byl však nenávratně ztracen. Staršl muž se dostal do vzdálenosti, kde dalšt výstřel z pušky nebyl už tak snadnou záležitOSti, Jakou by byl leště chvlll před Um. Pak se dostall ke slovu I ostatnl třl. Jednoho z niCh sice Ferne zahnal dobl'e mll'enou ranou, jakmUe se neopatrně ukázal. Ale zbyH dva zahájUl za prchajfclm čilou palbu. NaštěsU bez výsledku. Muž v MoJ[ se každou vtel'lnu bHžll bezpečr. Buck Ferne se šklebil. To byla' hra pOdle jeho vkusu. Stl'ežll všechny čty­ l'( lltočnfky najednou a z dobrého krytu Cičelně rozdělával olovo na všechny skany. Maličký s dalekOhledem daleko vzadu plýtval pr.achem zbytečně. , . Všechny čtyři však Ferne uh}[dat nemohl. Do-

plň oval právě rychlými pohyby zásobnlk pušky, když pod prchajlcim odstřeUll koně. .. Ouha, dMečku," zabručel Buck starostllvě, ..zdá se, že je s vámi zle." Na pád pronásledovaného odpovMěl radostný l'ev títočnlkll . Buck Fe..I:ne vyprázdnll zlostně plll zásobn[ku a snažil se, 'aby mll'1l dobře. Zaslechl nějaký výkřik, nemohl ,;Však rozeznat, zda muž křičl zlostr, nebo zda kl'ičl naposled. Vidět neby- ' 10 nic. ..Přlkrčte se trochu, :ke všem kozhlm," zavolal Buck zlost1)ě. ;. Rada přišla pozdě. Muž byl vzdálen jen něko­ lik metrO, ~dyž ~e z 'pušky jednoho ťikladného střelce zakouřIlo. Třeskl výstřel a uprchlík padl na zem. Posledni silou, se odvalll za nějaký bal- ' van. Nevyk1'l~l. ~úst~l ležet a nehýbal' se. Střel­ ba utichla. ' . , \ J. "Tak," vzdyéhl Buclť''Ferne, "tohle je vylože- ; ná vražda; · tio~i.'· ' \: ~, • Pl'estl'elka ustala Dokonce 1 mal1čký vzadu nti návršt měl dpět mlsto revolveru v ' ruce dalekohled. Jeho skla se blýskala v ntzkém sluncI. Den se klonil k večeru . . Ti čtyři na seM· n'ěco přes MoU volali. RadUt : se dva ft dVa ..a ukazovali rukama Buck Ferne' je zamral!ě'ně pozoroval, prst na spoušti vln- ' čestrovky. Pět lidi vyjÉfio zavraždit Jednoho starého člověl
"Bidně," zaskuhral stal'Ik, .. Jak Je daleko do Petonu?" "VyJel jsem odtud před šesti hodinaml. Jel Jsem však pomalu a dvě hodiny jsem tu spal pod borovIci." .. Dobře," kývl stařík, .. Je to jedno. Já už se tam stejně nedostanu." Opět bylo Ucho. Slunce se klonIlo k západU a sUny se dlouŽlly. "Máte jl v rameni, starý?" "Bude to nr~." odpověděl mu~ odevzdaně, .. sed( to v měc·bu. Vzduch ucházr."

mi

............ ~ ............ Otevřel

6sta. V koutcích se ukázalo trochu

růžové pěny.

"Čerta," zdvihl Buck ručnici, protože se naproti zase něco hýbalo, "máte ještě nějaké přání vyjma toho, dostat se odtud?" "Kdybyste měl trochu whisky," zatoužil starý. "Dva městce jsem neměl v Ílstech hlt kol'alky a tuze Jsem se do Petonu těšil. Tam, Odkud při­ cházim, whisky nečepoval1." "Kde Jste byl?" "Byl Jsem v Kvakem. Celé dva měsíce." "Pak Jste zatraceně tuhý dě~ek," řekl Suck uznale. "Kde v Kvakeru? Spandon?" "Také tam," odpověděl muž a zavřel unaveně oči.

Mladý muž z návrš[ zmizel. Tři dole na sebe stále poki'ikovall II čtvrtý ležel na dně údoli. Choval se ~ tiše. Nadávat ho mrzelo. Nehýbal se a dělal mrtvého. Celkem zbytečně, protože llUck nlltdy nevystřelil po ležícím muži, ačkoll se jich jeho zásluhou už několik položilo. Ale nezemřel na to dosud žádný. Potom zase tl dva zleva zahájili opatrný pochod přes úd oll. Nechall t9ho brzy. Travnaté dno znamenalo několfk desitek metrl1 nechráněné cesty. Buck Ferne Jim pokropil šp1čky bot prsU, jakmile opusti11 svahy poseté balvany,. "Na chvíli Je pokoj," zabručel spokojeně, "mám tu trochu whisky a donesu. vám napí~, dědo." , Muž měl zavfené oči a mlčel. Buck Ferne vystrčil hlavu za kamenem. Pušky naproti se oka· mžitě rozrachotUy. Bu~k Ferne chvll1 počkal a pak dvěma skoky přeběhl přihrbeně za JinÝ' kámen bUž k raněnému. .' "Kořalka byla skoro zadarmo," zašklebil se, "donáška bude možná drahá." Ale přece se dostal a~ k muži, ačkoli to ty naproti stálo hodně olova a Jeho trochu strachu. Muž, kter9 prožil dva městce v Kvakeru, sl zasloužil napit kořalky. Kvaker byly strmé hory odsud v[c na západ. Voda tam nebyla, nerostlo tam nic, a kdyŽ se někdy 'na věčně modré obloze zahoupal sup, pak se tam dostal 'bud omylem, nebo z hříšné zvědavosti: Kvaker . neuživil ani supa. Na rozpáleném kameni se vyhl'tvaly ošklivé ještěrky, štm s klepety jako nůžky na plech, kovově zbarvený hmyz s jedovatými sosáky a chlupat~ pavoucl Nic lepš[ho tam nebylo. Na okraj1 této roztomilé krajiny stál Spandon. Teď to bylo královstvi muže, kterému řIkal1 Vel· ký Havran a o němž se vypr áv ě ly celé legendy. Snad jIch polovina nebyla pravdivá a možná že všechny byly pNplsovány člověku, který byl dávno mrtev. Před mnoha lety byl Spandoo městem a mě~ prý vlastni vodovod. Bydlell tam zlatokopově a kdysi se prÝ' tam vyplatilo bydlet. Zlato Ubývalo, voda se někam ztratlla a baráky se dnes rozpadávaly. Nebydlel tam nikdo. ~ikalo se, že Spandon žerou šedivé vši velké Jako palec. Terento PSlnta se dušoval, že dosahuji vellkostl zavřené mužské pěsti, ale Terento Psinta vždycky rád žvanil. "Tady Je ta whisky," rekl Buclt Ferne spoko-

jeně a drcl do stal'íka loktem. Starý se nehnul a Buck Ferne se tedy zamračIl. '"Přece mi neumi'ete bez napiti," řekl vyčItavě, "myslite, že to byla procházka, než jsem se k vám dostal?'" Potom starý přece jen nějak otevřel oči a Buck mu přiložil plechovou láhev k ústí'lm. Muž se napil a otřel zakrvácena ústa, "Je to dobré," pravll chraptivě. "Někdy se ml ve Spandonu o whisky zdalo." "Ještě jí vypijete potok," utěšoval ho Buck lehkomyslně, "Já jsem Buck Ferne. Kdo jste vy?" "Buck Ferne? Ten, co mu říkají Pravý?" "Hanba," zasmušil se Buck, "ten. Máma měla pravdu. Asi 1sem velmi divoký, když sl o mně povfdaji 1 vši ve Spandonu_" "Zdá se, že Je vaše pověst horši, hochu," pravll start usměvavě...Já jsem Holt Cramer. Snad jste někdy slyšel, . ," "Slyšel Jsem o nějakém Cramerovi," kývl Buck, "ale to byl blázen. Koupil zbořené město, a fikaU mu proto Starosta," "To město Je Spandon," řekl Cramer zasmušIle. "Starosta Jsem J4." "Eh ... ," odfoukl Buck rozpačitě, "zdate se mi starši." "Je ml teprve padesát," povzdychl Holt Cra· mer, "ale byl jsem pětkrát ve Spandoou. Jednou dokonce celý rok." ·B\lck Ferne zvedl oči k obloze. Slunce se dotklo obzoru. Obloha na vÝ'cbodě zelenala. "Tady bydlet nemůžeme," řekl starostlivě, "za chvil1 je tma. ·Sousedé lsou tu nevlídnf. Dopadneme špatně, když sl těch pět necMme pl'ijft potmě moc bUzko. Co myslíte?" Holt Cramer už měl zase zavřené očl. Kabát' pod Jeho. pravou pažI mokval krvI. Buck vrl11 rychlý pohled na čtyři 'Útočníky. Nepodnlkall nic. Dotkl se jemně Cramerovy poraněné plece. Starý muž tiše zaGpěl. . . "Trochu vám to ošetřlm, starý." , ,,Nechte toho,'~ zašeptal .Holt Cramer. ~,lak· se mnou hnete, vylele se do mě krev a Je po všem . .zrovna. pod lopatkou ml chybl kus masa. Vyrval mi ho jeden nevrl9 gr1zzly .a nikdy se to pořádně nezahojilo. Má krev nestoli za ntc. Kousl mě ve Spandonu Červený pavouk. Je to smrtelné kousnutI. ŘikajI, že ..Je možno sl zachránit život, lestH toho pavouka snite. Je v nich snad něco, co pOsobI jako protijed. Snědl jsem dva. Ml1žete ml věřit, že Jsem nikdy bůř neoběd ­ val," Holt Cramer sIpavě vydechl a otřel si opět ústa. Polkl, zaháněle protivně sladkou chuť. "Od té doby 1sem slabý a často omdlévám. Nenf do mě nic. Chcete-U se ještě sám v Petonu napit, nechte mne le~et a odjedte." "Ani mě nenapadne," fekl uminěně Buck Ferne. "Mně f[kajl Pravý a Jich je Jenom pět." Jakmile se zešeřilo. začalo se pět útočnikú hÝ'bat.. Byl u nich ted i ten maličký s dalekohledem. Byl nynI blíž, a ačkoU už byla téměř tma, viděl ho Buck Ferne lépe než na návršl. Drobný muž s krátkými vousky měl široký, bohatě ko-

..............~ .............. vaný opasek a jednal dtlle!ltě. Pravděpodobnl! vedl celou zá.keřnou bandu ,-a Buck Ferne dokázal, ,že sl Jméno Pravý nevysloužil nadarmo. Ale potom se stále víc stmívalo a statečná duše Bucka Ferna se naplnila obavamI. '

2. Nezdara Aby byl · pravdě dán průchod ; je n'utno řIct, že Buck Ferne nebyl nic pořádného a jehO'- stará matka s ním hodně zakuslla. Bydleli ' spolu na SedlvéJIl ranči a na padesát mll kolem to~o­ to malého hospodátstvl se Otrnáct let nestrhla i nějaká pi':estřelka, aby pfl .n( statečně nehoukal ,BucMv, kolt. Neboť Buck , byl neuvěřite).n~ ,pr~vý a málo ho omlouvá, že mu tatíka z~střelU~ p~,1vě při podobné přHežitost( a že to mě.! jaksl po něm. Ted mu bylo skoro třicet, a protoŽe J1Q té d~by Ješ~ě rozum nedostal, byly váž!1é 6b.aify, že se no, už vObec nedočká. Snad nebyl zlý. Alespoň se ted na Holta ;Cramera díval tuze soucitně. Podivín Starasta mlel T 'o, na vetchém složení svých , padesáti let poslednl násyp a v hrdle mu hvízdalo. Buck se óhlížel po ,p~ti ťítočntcích velmi nevt:ažlvě a neminU ' Se hnout z mIsta, ačkoli to bylo za daných Qkolností jIstě nejmoudřejší. . , Pět vrahO nepodnikalo nic. Cekal1, až se ~etmr. Měsťc vycházel krátce před : pO.1noc.í, II to 'znJlmenalo dvě či tři hodiny ťíp-lné tmy, velmi -vhodné pro dva tiché pohřby. , ' " "Poslyšte, Cramere," zabručel Buck, ,;mysl1m, ~e s- vámi přece Jen pohnu, bčkol1 vyhrožujete, !fl při tom zemřete. Tohle nevypadá jako lD1sto, 'kde by se dva Udé' mohU ubránit pětL" , ;,Rekii~te Jeden," zasípal 'Starosta. "Pbč[táte-li také vážně se mnou, dopouštíte se posledn:rno omylu ve svém životě." : "Eh," mávl rukou Buck, , ;ÍDě nikdo nezastřel{. Nášpa'$ tor se vždycky dušoval, že sl pro, mě ,' osóbně ' přijde čert Ještě zaživa. -Napijte se Ještě trochu, Starosto, a hledte to vydržet." Staro~ta toho vydržel polóvlnu. Potom omdlel , bolesti - a než byl Buck s obvazem hotov, do· ~eI ' zubaté naproti takový kuS cesty, že se ,Buck obával, ·že se nikdy nevrátt 'zpátký. Ale' Starosta byl opravdu tuhý dědek. Kdyby ostatně chtěl zemřr-t, měl k tomu ve Sparrdonu desetkrát denně lepší přUežttost. '-Holt Cramer' se probudil,' Ještě jednou a po, hnul malátně rukou. Nevěděl: co se s nim dělo, a ani 'netušll, že ho Buck ' mézltim odnes!' o kus cesty dál. "Moc sebou nemelte," napomenul ho Buck ~~vlídně . "Chcete-ll pískat bolestí, snězte raději svtiJ }(olt hlavni napřed. Vsa
t

•

I .

•

Ferne zmizel se Starostou pěti zákeřníkOm právě v těch několika minutách, kdy se Ještě neodvážll1 htbat proto, že se jIm zdálo být příliš svět lo, a kdy u~ byla vlastně tma. , "Nevrťte se," napowenul opět Buck, "Máte pro sebe délku někol1ka stop a do šířky počÍ­ teJte raděll s palci. Co vás čert bere? Nechce' te být živ?" "Chci být , naopak !lv , ještě nějakou chvat," opáčil Starosta. " Snad" mě dostanou, ale neprospěje jim 10.. Musím Jilštl! něco udělat, než zemřu." , , " "Prosím vás," ře~l Buck neurvale, "vy tolio tak ještě udělá.te." " "UŽ to dělám, kamaráde." Buck ,Ferne na n~ho 'pohH!el soucitně. Měsíc dosud nevyšel, ale sVitliy hvězdy. Byla taková tma, že se Buck mohi spolehnout, že nebud~í,l spatřeni, ani .kdyby se títočnlcl dostali deset metrd o~ , skupiny , s~al, na JeJlcM vrcholu se ukr9val1. Ale na dva kroky bylo vidět až dost a Buek Farne rozeznávhl zřetelně každý CranierOv pOhy,b. Suchý Starosta zahrabával něco do ťílomkd kameni pO svém boku. Buck Ferna nemohl řícl přesně, zdh Je to skutečně kožená obálka Čl. váček zlata. Holt Cramer sl počina} tak, jako ' by byl típln'ě sám, ft BucK se zasmú. : šll. "Vy mě nevidíte, start?" .. A vy mě snad vIdne," osopil se Starosta, "vždyť Je tu tma jakQ v pytl1." Buck Ferne mlčel. Bylo vIdět. Ale staříkovi se zrak kalU. Ustal na chvíli ve své činnosti a řekl nejistě:

mě snad vIdíte?" "Ne," odpověděl a \tck pomalu. ..Jak by~h mohl?" "Nu," řekl Starosta ' spokOjeně, .,nestarejte se o mě. Mus[m se hýbat. ·Nejsem tak mladý jako- vy a noc je ta~ chladná." ' Plestal 'se vš'a k pohybovat, lakmUe ukryl oa'u věc po s~ém boku. Značně ho to unavIlo. Ležél bez pohnu U a srpavě dýchal. Buck Ferne svlékl kabát a hodll Jej stařr kovl na ramena. .. Co to děláte?" ,, "Jste mnoh'em starší," odpověděl klldně Buck, .. to Je mf ted jasné. Nekřičte. NeJs9u daleko a bude zle, dostanou-U se nám na kůži. NeshaZUJte ten kabát, vy s~ar9 osle." Chv1ll by,Jo ticho. Buck velmi toužil po cigaretě. Ale ~ešlo to, s8J!l0zřejmě. "Vaše kořalka je vaše kořalka a kabát je také váš, Pravý., Nemluvim, o vaši kOžl, kterou nesete zbytečně na trh. Proč děláte takově hlouposti? Muž vtičl muži .,. ." '_ ' "Nemluyte, Starosto. Vždycky Jsem nazýval věCI pravÝf:IlI.. Jmél1:Y. ' Vy Jste' ted UZ dědek a potřebujete. ,někoho, kilo by na nás dával pozor. Ani pUo[ijá ovce ne'vleze do Moll se čtyřmi střelci na Obočí ~o.k ddvěfIvě, Jako Jste to uděl!il vy. Spandonské slunce vám vypražilo moze~. Byl jste ~ak dlouho "sám, fe na vás taková mizerná společnost nezo.stala bez vlivu. Kdybyste . . ;' \ ",

..CI vy

------r6------Ozvalo se zařehtáni koně' a několik rozčlle , n9ch hlasi'l. "Objevili mého Bleska. čert je vem." zavrčel" Buck Ferne ...Teď věd!. že jsme odtud neodjeli. II už se jich nezbavime. Buďte tiše. ke všem rohatým." " ..Já jsem neřIkal nic." podotkl stař,fk. ~kromně. Hlasy se vzdaloyály. Buck Ferrie. napmajfcí očl II sluch, do tmy, pustll pažbu kólt'u a , slyšitelně sl oddychl Jako o,zvěna se ozval vzdech z místa. kde ležel Holt Cr-amer. Následo~al druhý II vzápěti se ozvalo slyšItelné vzlyknutL . "Ouha, starý," ušklíbI" se Buck. · ...sna,~ mi tu

""Houby vím," zavrčel Buck Ferne I)evrlej "ale málll' tu prav9 vlrglnskt tabák. Čert vezmi ty chlapy. Co myslíte .. " mohl bych si zapáJ1t cigaretu?" .. Pro mě," zasípal Holt Cramer, "tl-ebct sl zazpívejte. Ale muzete-li svOJ pohřeb ještě na chvíli odložit, rác;L byc~ vám j eště n ěco řekL " "Povídejte," pobrdl ho Buck Ferne. "Hledte však, aby to bylo něco zajimavějšího." , , .. Onen muž' obJev.U červené pavou):{y,', Pl:~Vý'" "Nevěděl Jsem, že se jmenují lokal1ta," zívl ~pět Buck: "Je prý jich málo a jsou po čertech jedovatI. Co s ruml ten osel dělal?" . ..Sbltal j~ a schovával, Bucku. Shromaž ďoval zvířata pro velké města na východě, a: dokónée pr9 mu za to' platili, Ti pavouci .. ," . " "Přestaňte," zavrčel Duck, "zvedá ,s e , mi Ža. ludek." " Hvězdy na východě zbledly. Ostré obrysy"h]~­ bo~9ch lesO vystoupily jako jemná krajka. " . "Měslc," mlaskl ' tiše Buck, "to je znamenltá vě~. Vydržíme, -star9 brachu." "Vy snad ano," vzdychl Starosta. "Znáte PeUta" Sobrebo?" "NIkdy' jsem ho ' neviděl," odtušil Buck Ferne. "To Je taky 'pavouk?" "Je to mOj společnlk," rekl pyšně Holt Cramer:· "Nejchytl'ejšr "chlapfk na celém světě, ; ka· maráde. Když Terento Pslnta vrátil -od muže, který sbiral zvIřata"domluvU1 se se Sobrem: Ten podivfn už do tobo nemohl mluvit, -protole zemřel. Ale neuml'elo to s nim. Psintov[ sice nenapadlo nic, ale PetU Sobre na to přišel hned. Lokalita nenl Jméno pavouka. To je takoyá věc, která značf, že se něco vyskytuje len - někde, jako napřfklad Jablko na stromě nebo houba v mechu. Rozumlte tomu?" "Ne," řekl otráveně Buck Ferne a svinul v kap· se po paměti cigaretu. "Nu . ", ty čerVené pavouky našli na 1ízkém pásu od rozvodl a.ž ke Spandonu. Nikde Jinde nebyli. Kolem Je pékelné horko a tl pavouci m.Uujl prý teplé vlhko tak, že bez něj nemohou b9t anI ž1,vL Proto. nebyll Jinde. Terento Psiota mnoho pochytlI od muže, kterf sbfral zvii'ata ··z a pentze. Pavouci chtěj i v hbrku vodu. To Je ta lokali· ta, -rozumrte?" : "Dokonale, Starosto. Lokalita Je asi Jako po-

nebrečite?"

"Skoro." zasipal Starosta.

"mně

je

teď hroz ně

brdně, abyste vědět Proč " jsem se celý život

štval a proč Jsem nechal ,Pásť všI na svém hu· beném těle?" ' " , ,;Každý provádl nějaké' hlouposti." potěšil' ho Buck lhostejně, "vy jste 'dělal tuhlo:" Je vám pades1ít, frkal Jste. Jak to, že je ' válIÍ toho teprve teď lUo?" ' n · .~' .. Já .. " polkl Holt C.ramer, .. prohrál jsem tlslce v kar14ch II prohýřil jsem "mnoho ' zlata, Nikdo mi za to nehodil' ani kabát ' na ' ramena, když mi bylo zIma. Vlte ... , já .oych vám rád prokázal něco dobrého, Pravý." ' "To mllžete snadno," kývl Duc:k, "držte laska' vě hubu." .. Poslouchejte, Ferne ..., vy jste nikdy nebyl ve Spandonu?" "Nebyl. Mé pitomosti byly jiného druhu." "Je tam zlato, Ferne." "Slyšel Jsem," kývl Buck lh ostejně, "ale není prt tam ani trocha vody." "Je tam voda," odporoval Holt Cramer. "Sice ' ne toHk, Jako kdy! tam byl vodovod. Od pře­ dělu až ke Spandonu vede pod zemI kanál. Ten kdysi vydláMU1 kameny a ještě před nemnoha lety tam voda tekla." . ..Vyschlo to," zazubil se Buck, "tuhle pohádku znd ka!dt na dvě stě mil kolem. Dnes už ani nikdo nevf, kudy tehdy vodovod vedl." Něco zašumělo nad Jejich hlavami. Buck Ferne vytrhl revolver tak rychle, že se to zdálo zt1zrakem. Ale byl to Jen vyplašený pták. Pět zákefnlM hledalo Jinde. "Já vIm, kde Je ten vodovod, Bucku." "Vy tu pořád hulákáte nějaké pitomosti," zavl;'čel omrzele Duck Ferne, naslouchaje do tmy. . "Přišel na to Terento Psinta," " pokračoval sí· pavě H91t Cramer... Je to mluvka, ale hlavu má dobrou. Před několika lety přijel do Petonu ně · Jaký chlapfk s brý-Ieml. Terento Pslnta mu vyprávěl o všlch velIký-ch Jak mužská pěst a chlaplk křičel nadšenlm. Vypravllt se na ty vši do Spandonu a Pslrita dělal tomu mull ' prllvodce za dolar denně. Nu, vši byly mnohem menší 'a toho pótrhlébo chlapfka nenadchly. Ale objevil tam něco Jiného." "Zlato," zrvl Buck Ferne, "taková věc se kaž· dému hodí." "Ne, Prav9. Vite, co Je to lokalita?"

se

časl před bouřkou." "Tak nějak. Ten'

muž namaloval plán, ·kde pavouky nacházel. Je to frzká cesta od povodl až ke Spandonu a Petit Sobre přišel na to, že Je to přesně ta cesta, kudy vede starý , zasypan9 vodovod. Dole v kanále Je asi ještě vlhko.~· "Tak tudy vede," kfvl Buck Ferne lhostejně. .. Jestli vás to někdy zaj(malo, pak s~ -styďte. Vy jste tu cestu nenašel. Jestl1že jl našli obyčeJnl pavouci, představte sl, jak9 Jste proti n1m pitomec." "Poslouchejte, pravf •.." "Poslouchám," přlsvědčU Buck Ferne, "ale ne· slyšlm nic, To Je znamenl, že JSOU naši nepřátelé dalekQ a že sl mohu zap4l1t," Vytáh l z kapsy cigaretu a rozžehl zápalku,

5

Skryl fl ..J dlani a přIkrčil se z~ kámen na Vrcholku "Rupy balvanů. Ale světlo' Je' v n'ocl da; leko vidět /I Buck Ferne vyloudil prvnl dým' z' «:1:garet.Y. kdy~ třeskl výstfe\ 'a ' koule iaz~lvá1a kvIčivě nad Jejich hlavamI. " , "Vezmi vás rohatý. StaI9sto/',. zab'rmDova-l srdečně lIuck a vypálil tím saiě'Í'em, '"byl "'llych ~áp~mňěť na kouřeni, kdybyste - ~yl ., vypráy~l n~co zajfplavěJ~[bo." ",., . .. " Na ~9čitky bylo pozdě. I z druhé, š~anY.'! ~p~~l vý~t~l , a ,Buck se mimoděk j.ešt~: v1c p~~~ll.. za )faD;leny"Zpi'edu práskl třetI 8. v2iad~ .. se 0~~~l9 vplání: . . .., .' ' ;';.:. ~;:" "Vyhl1fl'.to h.ezky," zasyčel. Buc~. ;,~b~- ~ r!~a tu vaši lokomotivu šllhavý ~Quk~~" St~l';9.~~~'.'.' , "Eh;'t v~dychl Holt Cramer.. ·.. před . cIulU( jst~, se 'chlubil, fe ' nazýváte věci vŽ.dy~ky : pr.a'ťfm·, J~~ ' nem.'.' ;. :1 ' , ' . .• . . ~.I.,.,t ",;Máma.,t aké řlká, že se čas~o , mýl-l.m,'· _~1)b~ul)el Buck Ferne.

.

.

~

".

'(

mite? Ale byl bych nerad, aby o tom něco věděli. Pozor, miláčku Holte. Podám vám svou pušku a pOjdu na ně jen s revolverem." Podal mU vlnčestrovlro přes skaln[ útes, který dělU obě .plošiny, na k.terých se ukrývall. Holt Cramer se trochu nadzdvlhl, sykaje bolesU. Ale vz8;1 pušku. pevně do·ruky_ , "Tak, maminčino zlato," zachechtal se Buck, .. nez.á ležl 'na tam, kam- vystřelíte. Jde len o 'to, aby sl mysleli, že fsem dosud nahoře," ,;Ano," řekl malátně. ' Holt Cramer a poklekl namáhavě' na jednu koleno. Buck Ferne se otočil zády a postoupil opatrně po ostrém kameni. A : právě v tom oka.mžlku za· duněl , zdola výstřel. ... Jlstěfe to: 'by,l a náhoda, Ale Holt Cramer do ~ stal nové olovo doprostl'ed prsou, nlzko pod krk. V,y,jekJ . a pfldI'Ž~ " se prsty křečovitě kamene. .~: . :", ;;... "Zpfváte jako slaviJ:l~~ , dědku," otočU se Buc,k Ferne do , tmy.. : .. Jest!JÚie ml tu rozbrečHe, sbodlm vás ' ,z. j'. .toho. ,. kament dohl na zem." . .' .. ,

1 jo '-",

. to hezky nevypadalo .. .Nepřátelé se bmm ze třl stran a nešetř~ľ olo:-,ein. BUflt , ~,r­ ne uč1.~n " P9s1ednl hladový ~~~ z ci&,aretý ~ u,)}a:sll Jl., , . .; '~ : ; "Je ., ~.cl,iiná práce," zabruč:~" n~~u
•

·Opr,~vdu

,o

" ěs

1" "

l~ ~c .1: .. ~\ • .

--,

"

., '

-' " . " ,'"

:-.

"

,")',

.'

.

3. BlJtk' Fern'e 'Se už zase pere

..

,~

-f'V

,.

1

\1

, i ,Měsí~" b.y.! za mraky. Zé tf!. 'st~an. sé, tozsye9pva'-y: s~~~'~~obnfčky' a z jeJlch:.stře.~!\ vy'l~t~y~~o vr?ždl~f . olovo. Střelci měnll( p~lohu " pjCl k:~~.aém vf.stl'elil Buck a Holt Cramer' nemohU: ]ejicH ,po' ~'ý~. b'yl",:c:>mezen stopami na': !lél'ku' li , p'alcF 'na šiř.

.' '.

.j •• ,

".~":~'

-:

" ' /;

'i !.,":

.' " ,:ClgarEttou jste to začal a ~ou> nesmyslifou"bb'Uchanicí to do)cončuJete," zaŠfpar' "HóU Oram~r, ' ;:vl!dl téd l'přesně, kde Jsme. Co' ,sté:to NkeL O"-tupé ovci, která leze pitomě do' údolt ·s - pěU střelci?" . ,.: " " " . " '" ,~Nu," "Zahučel Buck Ferne,. z~hanb~ně. hladě horký zá·m ek vlnčestrovky,; "zdá. se, ž,e. ,z '" qás ::dvou jsem , .většI osej Já. MOžet~ mi to odpu,~t1t?" "' ,IZ~ -(en', kabát," řekl měk~e , SluQcéin 'vysuŠ~ tlÝ S;larosta.-,,,vám odpustfm všeéhno." '.:' . ,\tYY J~te. opravdu potrhlý,~ ~ ' ro,~~!lrdl1 , s~ Buck. "Je to starý kabát, a a.n l mpc·:nehřele.',' · ,' "Vy, ne,vrte, Jak hřeje," řek( 'tesklivě Holt C'ra iller. "R(kal jste, že ještě má:te mámu ft 'Že s -,vámi měla mnoho starosti. CoŽ s. dovede' vá'žlt v~ldn~ d,l~ně někdo, kdo má )ešt!!':m~mlnkU'?'" prršt1 koule třískla do skály a úraiUa z l1'1ch "prach, '1l.íOÍnktl právě u Buckovy tváře. ' i'" Má~a: Je máma," ř~kl S'ůck '~vrdě é,i yys!~;lIl tflkrát sebou. "vn~, co, 'Le' ttikoo,,:á . Ht9i~IY~ p,Bnl, p-roj tl'1cet1letého muže ·.který má V,- ~lfáéh opravdu krev? Breče l a, kdy! jsem jl přlšél 'pozd~ dQmO s nosem nakřivo. Utekl 1sem ' p'roto ž' (lOl'bova: 2enská Je pro muže h.rob, talnu ' VY~ rdzumUe Jako kočka kófenl. Zase nic. : Nevldfm na ' to. Kde je ten zatracen9 tněslc?'" ,': , ')'!~~ť:, '~a ob~oru se post~O?~l~Y':1 A!e p~attn~vý Slll~ ,zapadl v rybinách nl~ko nad ostrtml s.tlny i'e'sťl. ' -·· , ' '.',,1, .. - " ... , " ,, '

,..

za

ale ,

tO;: 'I"

7.

.t. '#'~'

-

•

~ r~.

Buck Ferne slel dol a velmi ,opatrně. Když mu koukálá naCl kainen~' fen hlava, otočn se ještě směrem, kde tuš U Holta Cramera. ' , ;.vystřeiié ' néjdřr;" ' ža' pět :m1ntit, pi'lteU," 'řekl pl'ldušeným ')11asem, ..a držte se. Do rána jich Vy. řidfm všech pět. Mně tikajl Pravý, vItel?" ~\ Holt Cramei : ~eodpo~fdal. krev ho dusna a srdce se. IijU ~astavov~lo. ." , , "HeJ, v.y ,spandonsk,Ýl purkmlsti'e," řekl zoepQ~ kojeně Bu.ck, ..p~ed phvUl Jste měj bromadu f.~ čf., vy kompatibilito. ': J
f'"

" IOI ~-,:-t~Jt-h:\~.. .to nepOJde," ~e~. B~~IČ 's~~'ro~lI1,:,ě, "vy jste nějaký srdečný. Chci sl~zt 401ft; 'rozu-

•

-------~--~---

tu pohodlně. Nemějte o mne starosti. Mám vás rlíd, Bucku." A potom zemřel. VIda, pomyslll sl Duek, našlapuje Jako koč­ ka. To je po mé mlím! prvni člověk, ktert k tomu má odvahu. Zprava práskl vtstřel. Buck SB na ' okamži k zastavil. Přikrčil se k zemi a pohlédl zlfŮl okem směrem, kde neznámf ostřeloval skálu s Holtem Cramerem. , "Ty budeš tedy první," zašklebll se a počal to mlsto obcházet velktm obloukem, aby se. dostal střelci do zad. Dařilo se mu to dobře. Buck Ferne byl pružn9 Jako stlačený plyn a sU09 jako Mer kovácké pěsti. Postupoval pomalu a obezfetně. A potom se zastavll. "Ten pavouči král nahoře by měl vysti'ellt," zabručel mrzutA. ..Jak se dovlm, kde mllJ muž stojf, když mu nebude odpovfdat?" . Postoupil opět o nAkolik kro kil.. PHIIl se neslyšně jako had po svlékáni, kdy Je jeho nová kil.že Ještě velmI hebU. Na skále bylo ticho. Potom Buck zaslechl přlmo před sebou přitlumenS' hlas: "He ... Sobre?" "Tady," zazněla tichá odpověď o něco dál, "co se děje, Bille?" , ' "Přišel na to, hlupák," ozval se neznámý Bill. ..NesU'fI[ už a neůkazuje nám směl;". ' Pdjdeme blil?" Já jsem tedy hlupák, pomyslel sl zlostně Duck, to se podlvejme. Byll tam dva. Ale kdyby jich bylo deset, Buek cftil dost sHy, aby přesvěd čil všechny, le nenl tak hloupý, jak Jim pfipadá. Sobre ..• Nebylo to Jméno Holtova společn1ka? "Opatrně," nabádal vzdálenějši Sobre. Bill se ·hnul. Co Jeho krok, to Buck dva a dvoj· násob tiše. Dostal se muli do zad ft tak 'nepozorovaně, že mu stačllo natáhnout ruku, aby se ho dotkl. Tak tedy natáhl obě ruce najednou a uchopil mule zezadu za hrdlo. Stiskl pevně, pootočU ho k sobě a udeřil pěsti shora do hlavy. Pak ho slo· lil opatrně na zem. "Proč děláš hluk'?" ozval se Sobre nevrle. ' "To nic," zašeptal za Bma ud9chaně Buek. .,Plljdeme dál?" "Zahni doleva," zněla 'nevrlá Odpověď. "Tam Je Dick. Já si tady svoje obstarám. Jste oba hlupáci." Já ne, pomyslel sl Buek spokojeně a zahnul poslušně doleva. Nekráčel už tak tiše a Dick ho zdálky slyšel. "Co le?" ozval se polohlasem. "Pojď sem bliž," zaskuhral Buck tajemně, "mám nov9 plán. Reknu tl ho." Dick dQvěřlvě pl'1še1 a Buek mu prozradil sv OJ plán pažbou re,volvem do hlavy. Sebral mu zbraně a utáhl mu pro Jistotu svňj vlastni hed· vábný šátek trochu kolem hrdla. "Dobrou noc," zazubil se, .. jeden dostal do nohy y údoli už večer. Zbtv6 ul jen leden a pan Sob-

Vracel se pomalu

směrem,

kde stál Petit Sobce.

Měsic rozpouštl mraky. To Je známá věc, a kdy-

by byla celá obloha zatažená, kolem měsice je jasno. Bledý kotouč se na chvílt probojoval vitězně bHými opary vodnlch mlh ft Buek Ferne se raději přIkrčU. "Diek Je vpředu?" "Dlck Je na zemi," zašeptal Buck a zamával rukou. "Stala se hrozná věc, Sobre." .. Dobře," ozval se Sobre zlostně, "vybral jsem sl čtyři pitomce." . , . Petit Sobre byl hodný svého Jména. Byl -ma'llčkf a byl to nepochybně muž, kterS' sledoval nerovnt bOj v MoU dalekohledem. Postoupil hbitě několik krokO a nespokojeně zabručel: ..Cože se stalo, Bille?" ' "Zrovna tohle," odpověděl Buck a dal mll hroznou ránu do' žaludku. Petit Sobre odletěl jako mlč a revolver mu vyletěl z ruky. Nepadl do mdlob. !tval tak příšerně, Jako někdo, komu vyraztl1 pěsti laludek až na záda . .. Spaste duši," vykřikl i Buck Ferne hromov9m hlasem, ,,~tfkejte, kde Jste kdol" . Potom sedl na zein a smál se. Srdečným, širo· kým a bezstarostným smíchem. ToWe tedy byl Starost6v , společ,nlk. Buck Ferne nazvan't Prs· v9m, protože se dokonale vyznál ve všem, co' s~ y této zemi potřebovalo, přistoupil k malIčkému Petltovl Sobremu. Uchopil ho za Umec, zvedl do v9~e a třepal jím ve vzduchu jako štěnětem. "M6J mIlý zlatý Sobre," chechtal se, "mOl dobrf střelče z pAtI revolveril.1 Běž, utrkeJ, a nlkdy se tu už neobjevuj. Měl Jsem ti něco od tvého společnlka vyfldit, ale OD , ti to asi vysvětli sám, a! mu budu o tobě VYPl'4vět." A hodil Jim tak daleko, le Petit Sobre zapadl do tmy jako Jiskra z ohn1ště. . Buck Ferne zQstal stét na rozkročených no· hou, nadýmal se a .moc nechybělO, aby sl začal bubnovat do prsou Jako spokolenti opice. Vyřídil pět mulil., a to byl výkon, na který mohl být hrM. Buck bojoval rád a pravidelně vf· tězll. Ale dnes poprvé clUl něco jako pýchu. NeboJoval pro sebe, ale pro slabého dědk~, kterému se po pavoučim jídle motala hlava. ' "VšiChni se na mě di,v all křivě," zafuněl spokojeně, "co mOže kdo namftat proti mému statečnému činu?"

Nu - byla to chvála celkem bez záslUhy, ale i tak byl Buck spokoJen. Potom ho napadlo, co vlastně dělá Jeho chráněnec, a zmateně se rozhlédl. Měsíc se schoval opět za mraky a v tom okamžiku nebylo vidět vllbec nic. "Měl střilet," zabručel Buck, "proč vlastně nesUm?" Buek Ferne žil dlouho v divočině a měl vyvinutý smysl pro směr. Motal se noci všelijak, kdy! se pližil za JednotUvfmi 'Účastnlky nočni­ ho přepadeni, a na cestu nedával valně pozor. Ale nynl se mimoděk ohlédl právě směrem, kde stála skála, na které se se Starostou ukrývaJl. Bylo tam ticho. Buck Ferne nemohl dlouho lultit záhadu, proč p~otl Jeho pránt Holt Cramer

re.'~

7

.....- .....·.-·-.·:·.·6 -----t~Jo ' v 'posledIlí kl'ečl 'toporně natáhlo. Byl še~

ani lednou nevystf'elil. Nedaleko se. , o~v~ly o-patrné ·:kroky a Buck se tam ~ozběhl, našlSlPuje 'opatrně jako rys. . . . Opět se netp911l ve . směru. Opatrné k ~oky se staly zi'etelnělšimi, ale 1 rychlejšimi. Muž .'zaslechl Bucka, ale nepostavil .se . mu na p.dppr. Pr.cha1. Buck přidal do kroku a začal ,se smát.tich9m škodoUb.ým smichem, '. ' Pak ·. opět . vyšel měslc a Buck poznal svého mUže . . Byr to onen, kterél10 ostatni . jmeno,!al1 Dickem a kterému Buck utábl kole.m. brdla :s~(iJ v·1 astni· šátek. Dlck se tedy vzpamatovai brzy. ale 'Ďa jeho běhu bylo znát. že s. nim ;nel1~ dosud všěchno · v pol'ádku. . , . ' ;,Zastavte se, přItel1," vykřiKl Buck'hezky·,h:lasitě .•,Zdá: Se ml, že máte ještě na kr~mQJ šátek. Je z červeného hedvábi a má na' sob~ žluté puntiky," I " . ' , , •• , , ' " M-éid l'e de dios," zaúpěl muž" ,;snad nebudete stt'í1et?" . '.' :

.

.

I

,

"Mohl bych vás kopnout ,do zadku, . kdypycb chtě!'," řek l Buck, "ale nestojím, o ~o. : p~He '_Illl mOj šátek!" . :; . .', ., Muž stt'hl šátek z krku. Jak po n~m ' Buc~ ,I!a· táhl rulu1. klopýtl a padl na .zem. Ale š~tek už měl ·v ruce. Vstal hned, pobladll kolena, . otlučená ostrým štěrkem, a mávl rukou. .: . .. .. Jdi k čertu, hlupáku!" zabručel. . " Po chv01 zaslechl dupot koně. ZV).lk se' ryéhle vzdaloval a Buck se spokOJeně zašklebil. Útočíc! Čet~ , byla' naprostci rozpráŠena. ' "': ď . '-. . Pak měsíc zašel nadobro II 'Buck se 2!astavil podruhé. 'Tentokrát úplně bezradně. Ztratil-směr doc.ela, Rozm9šl~1 se cbyHi a pa'k 'vytáhl 'svll} velký kolt. ' . ' "Starosto," vykril
dIvě bledý a ústa qlěl , plná krve, Ale, usmrval se mdle zamodra19ml rty a úsměv jeho nehybné tvá ~e byl ta~ ~lvý,. jakO by mu 'p rvní laskavost, které se V žtv9tě d,oč.kal, postačila na celou dloQl1ou pouť na VěČI1QSt, . . "Ho," oti'ásl se Buck Ferne', .,tak docela jsme to tedy přece jen nevyhráU, milý Starosto," Nevyhráli to vllbec. Pi'lvodn( radost z nočnfbo vrtězstvI se v Búckovi' někam ztratÚa. Mžilo, ' bylo chladno li ~evH~no. B,uHk pohlédl na svO, ka~át, kte~ým HoHa Cramerá přikrýval před neceJýml deseti,' hC;>dlnami., Spadl 'zároveň s ubohým S~a­ rostou 'á váJef SI1 ne~aieko. Byl to opravdu starý lťabát, nehrál moc 'zmačkan9 a zabláCeh9 hodně nevyhUž~l jako něco, co bylo SChopno staNk~ potěšit. ' . "Teď už 'ho ' nepot~ebú1eš, kamaráde," zabruče l Buck Utosti.vě, '"ale mně 'je zIma." ' Navlékl sl h~ '8 otř~l 'bezmyšlenkpvitě kus hlíny z rukávu. . . "

roz-

a

.

.

, 'l~

.

,

"Máma měla praVdu, zahučel rozmrzele, "co je do nejb~zč[ho zápasu, když to všechno nenl K ničemu," '. Skutečně to nebylo; k: p.ičemu. Buck Farna tu' stál tak sám' jako včera večer, Bez. práce a bez v~domr, ,co bude 4ělat zftra. Mezt ďneškem a vče­ reJškem byi rozdíl jen o tohoto mi·tvého~ jedno-o 110 raněné~o, do' nohy a několika ran pěstl. ptoč~' nici zmlzeli ve tmě a vzali s sebou 1 raněného , Holt Cramer zfistal. Ale' 8.n i ten tu neb'ÝI BUCkovi nic platen. ' . . Buck Ferne obešel zamyšleně skálu a vylezl t ,nahoru. Vzal .svou pqšku, která vypadla z ~ol­ tových tuhnoucích rukou. Slezl dolů a zastavi. se opět před mrtvým Starostou, ' "Jaká pomoc,'" pokrčil ~ameny, "takhle tě tu ležet nene,c hám. MrtvÝ' patří do země, říká máma. Bude to · hloupá . pL'llce, ale nIkdo ti už nemOže udělat víc." . . . Dal se do toho. Primo .pod skalou ' odvalil rukou větší kameny a prsty vybl'abal ze země n ě~ kolik menšfch obli1zkťi, PlOChým kusem břidlice pak ryl a hlinu vybíral hrsti. Šlo to pomalu a bylo hned-le poledne, než měl jámu, do které mohl Holta Cramerá položit, Prohledal mu šaty .. 'Našel něco drobných pe' něz, nějaký dopis a 'SňaJ mrtvému z hrdla zlatý, i'etízěk s ":óv'líhi9m' pl'í'Věském~ To' ft trochu 'zásob, které' vytáhl' ze sedlových brašen zasttelen!§ho koně; bylo všechno, co po 'HbItu Cramerovt, zbylo. Nemluv/} o starém revolveru s vyjetou' hlavní, ze' kterého už dlouho nebylo vystřelerio. Potom vzal mr tvé tělo opatrně' do náruče a položil je do mělké Jámy. Holt Cramer se stále ještě osmtval. Snad byl 1 po smrti potěšen novou laskavost! svého jediliého ' přftele. Buck Ferne se podíval ješte jednou do jeho vyhaslých ' očí a shýbl se nad mělký hrob. Narovnal se opět a oprášil ruce. Dlval se chvHi do dálky a pak se shýbl nad lámu tak l'ychle, jako když ho někdo v křižl pi'eraz1. "Eh," zavrčel nevrle, " pozdravovals mou

I

_~._

~ ~I_I _&.-.,.L.·-_.:jl. ".~

·. - -. . . tG • •..• •.•.• • • , • •.• .•. •

1

•

i'"

...

,.Chodí sem kaŽdý večer. Počkejte na něj, chcete·li Ďlil ně-co." . "Poslyšte, vy nevrlý sysle," pravil Buck . po~ drážděně. "já jsem Buck Ferne a říkají- ml Pra, vy. Vašeho staršího hledám proto, abych s~ od něho dat vyložit karty. Asi třl hodiny . cesty, odtud '. na severozápad lež[ člověk, kte'r ébo včera ve-čar ' úkladně zavraždilI. Hněte sebou: a doběhněte pěkně zčerstva pro toho Thondaye." . Muž se podíval- na Bucka zamračeně. Opřel ',se . o" dřevěnou stěnu budovy, přehodil nohy -křižem , a rekl posupně: hlA se- jmenuji Martin Zanzabales, · II kdo · mě , nazve jinak, napřIklad syslem, bude bit. ,Tbon-. , dav má ve dne svou práci a před večerem ho ,n ese~enete. Kar-ty vllbec nevykládá. Počkejt~ na něj uvnitř, řekl Jsem. NemusUe t:lm uh.; pít, n~­ máte·U na to peníze." . Znělo to jako oplátka za toho sysla a tako'~é věci neměl Buck rád. Pov.ytáhl opasek a ,,!ysoukal rukávy. Potom přistoupil k MarUnu1· zal!ia-, balésovl tak těsně, že do sebe div neyraziU. ;,Ta hóspóda Je -m01e," řekl Martin Zanzaba:Íes zamračeně a z Ost mu ošklivě páchlo; "roůJ tát JeDÍ o vášI kapsu proto nenI urážkou. Chcete-ll sl však něco začít, řeknu vám hned, že netniluju' hosty, kteří se' perou, aniž se ptedUm dllkladně napIli." . ."POJdu se tedy napit," zavrčel slibně Buck a vešel rázně do krčmy. Málokde ve světě ' bylo možno najít šplitav~)šf místnost, než byla petonská nálevna. - po~lahu nemyl nikdo od té doby, kdy Jl položll1 z ' nehoblovaných prken. To bylo tak dávno, že 'dn'e s byly mezi suky vyšlapány hluboké ddlky. 'Ně­ kdy tu muži Jedli rukama z vlastnlch zásob a kosti hAzell do ' kouta. Něco odkUdU Martin Zanzabales, když na to měl náhodou náladu, něco odtud odtahali potuln[ psi. kteří tu byU Jako doma. Zbytek však na zemi hnU a Bucka Ferna zarazU hned na prahu odporný zápach. Překonal však počátečnI nechuť a usedl ke stolu. Splnav'á deska se lepila mastnotou a zaschlou

mámu. Tak si třeba mysli, že tě má máma taky pozdravuje." .. . . : A vyrobil mu nad nosem ' dvě~a prsty ve vzdu. - _ chu křiž. "Teď už lež, u všech -v,š udy." zabrl!btal jaksi zahanbeM a hodil na něj _první hroudu. Nu - Holt Cramer řečený Staro~ta neměl pří· liš slavný pohřeb.

4. Petonské pohostinství .

.'":;~ _ •

.

Buck Ferne zašel tak .d aleko. že zat\f;1 na S~a­ řostOv hrob křiž vyrobený ' ze dvou ůříznutých větvl. Ale potom u~ vysko~ll .na koně docela zne-. chuceně a rozjel se zpět .do Petori.u v nejhoršI náll;ldě.

"Stárnu a stá~á se ze mě svlčko'v4bába," za"Kou(>im. sl qvce a dýmku:' Nebot každý cho.v atel o\!cl kouřU · ~ý'mJ<ú. Kdo, byl jednou v ovčlm chléVě, t.en se tomu divU nebude. Páchne hrozně. Ale chovatelé ovcl tu byl1 v takové vážnostl. že by ji~ pof'4dn9 člověk ani lasem nenapráskal. . V Petonu se Buck zdržeľ včera sotva .hodlnu a naprosto neměl v ťimyslu se tam Ještě někdy Vrátit. Peton byl ohavné' hnizdo na okraji ná· hornl planiny, která s~ " o·~tud na západ stAle zdvihala až k hrozným ťitesQm' Kvakeru. Na okraji tohoto příšerněh'o potioří stl110 mrtvé mě.sto Spandon, které koupil hlupák H~lt Cramer, 'když mu povIdačky Terenta Psinty vlezly do hlavy. Dostal je sice lacino, ale ve skutečnosti nestálo ani za popel i ' cigarety. Zejména ne bez vody. ~ynI se ovšem ndvrat do Petonu ukázal naprosto nezbytným. Peton byl poslednt osadou před peklem Kvakeru, a také podle toho vypadal. Ale přece Jenom tam' byli Udě, ktetl se starali o veřejný pořádek, když neměli nic· výnosnějšího na práci. Mezi Petoitem a Kvakerem zemřel Holt Cramer na dVOjitou d&vku olova a jistě. by bylo neslušné, aby o tom Buck Ferne do městečka nedonesl zprávu. Nespěchal. N.ebylo proč. Pět vrahQ z nlzkěho MoU u Pe tonu se do městečka jistě nevrátilo. A Jestliže jeU Jinam, pak bylo marn~ Je honit. Dosud drobně pršelo, ale mraky se ·zdvihaly, a když pozdě odpoledne spatřU Buck prvnf baráky Petonu, vyjasnilo se docela . Buck zamířil přímo do hloučku mužů, povalujIcích se na verandě před neJvětši boudou. To byla patrně krčma, ale neměla žádné vněj ~ [ označeni. CizInce v Petonu by na prstech spočf­ tal a domácl o ol dobře věděli. Na kořalku bylo však dosud brzy, a tak stdli na verandě, kouřUl, lelkovali a někdy ten nebo onen prohodil několik skoupých·slov. .. Kdo se tu stará o pořádek. hoši?" Podlval1 se na něj bez zájmu. Potom Jeden pře · hodil cIgaretu v ťistech a mávl za sebe rukou. "Staršl," řekl lině ... Jmenuje se Thonday." "Kde je?" Pokrčil rameny. Trvalo opět chvHl, než jiný o.točil hlavu k Buckovl a broukl: bruČElI nek~ašeně.

kořalkou.

Nebyl tu nikdo a Buck čekal téměř .h odinu, než muži zvenčI přišli dovnitř. Večernf besedy na verandě tu byly patrně zvykem. VI Btih, z čeho Petonštr vlastně žUL Pořádně tu nedělal nikdo nic. Buckovi se zdálo, že mezi příChozími spatřuje několik tváří. které na verandě neviděl Vstal proto a otázal se: "Ne ni tu mezl vEíml staršf Thonday?" Nen[" zavrčel Martln Zanzabales nevrle, ~čkejte "P , ke všem čertllm. Jaký jste to neposedal" O hosty se bodrý Zanzabales nestaral. Chodm sem denně a všichni měli 11a hnusně pocákané polici svou láhev whisky. Odtud sl ji vzal mlčky každý sám a sám sl ji také před odchodem odklidU na místo, když ovšem v ní ještě něco zbylo. V opačném přfpadě zasdhl teprve Zanzabales a doplnll zásobu ze zamčené skříně. To se dělo s menšfm nebo většfm povykem podle toho. kolik už byl dotyčn9 dlužen. Pilo se přfmo z lahvl.

I

............. ~ .............. Martin Zanzabales měl ještě před rokem šest sklenic, ale ty mu už také roztloukli. Buck Ferne svou láhev i'ádně zaplatil, a tak se o něj dál nestarali. Zpráva o mrtvém muži je příliš nevzrušila. Kolem Petonu zemřela už hromada- lidí a další hromadu to nepochybně če- kalo. Při každém otevi'enť hrozně vrzajících vrat se Buck podíval nejdříve na nového hosta a pak na Zanzabalese. Žádný z nově příchozích však nebyl očekávaným Thondayem ft Zanzabales od_pověděl pokaždé na Buckiiv tázavý pohled zA.porným zavrtěnim hlavou. Potom ho I to oml'zelo a přestal si Bucka vi\bec všlmat. "Také dobře," zavrčel Buck mrzutě, "doufejme, že Thonday alespoň vyh1!žI podle toho, -že se -tu dostal na první místo a že ho poznám sám." Thonday nepřicházel. Ale zato, jak se setmě­ -10, přišel host, nad kterým všichni ustrnuli. Byla to Nell Renadová. Už samotná skutečnost,

a z rukávi\ mu lezly dva špičaté lokty. A měl dokonce na hedvábné šňurce zavě­ šený monokl. Jo, pomyslel si Buck Ferne, Je-li manželem toho hezkého děvčete, pak ta chudinka sáhla nejméně o míli vedle. "Tohle je opravdu Peton, pánové?" otázala se Nell Renadová trochu nejlstým hlasem. "Ba," přisvědčn Buck Ferne zasmušile, protože se k tomu nikdo jIný neměl. .. Je tu Besemere Thonday?" "I to vám mohu spolehUvě říci," odpověděl Buck, "není. Sedněte si a počkejte na něj, chcete-U mu něco. Nemusíte si nic dlit, když na to nemáte. Dál už se neptejte. Víc vám tito ctihodní d.ž entlmeni ~tejně neprozradL" Pohléd.l a na něj po plašeně a usedla na obl9skanou lavici v rohu místnosti tak ostýchavě, jako když se do pápěř í ukládá. Byla zde určitě poprvé. To se o vyzáblém muži s monoklem nedalo hrozně uv~lený

že se v Pe tonu ob}evUo

tvrdit tak listě. Os tatní sl ho sice nevšímali a s nikým se nezdravll. On na ně pohližel přá­ telsky, ale opláceli mu neVl'a!lvýml zamračený­ mi pohledy. PřItom poskakoval kolem Jako tajtrUk II vedl sl Jako doma. Neměl sice na špinavé poUci svou láhev, ale snad Jl právě včera dopU. Byl to ostatně šašek a Buck věnoval raději pozornost Nell Renadové. Dival se na nI zpřfma II klidně. Opětovala jeho pohled právě tak poctivě. Potom Buck objevil u kořene Je}1ho nosíku malou pihu a z nějakého dOvodu ho to potěšilo. Nell Renadovou bylo mo!no nazvat kráskou i podle přlsnějšíhO měřítka, Dež měli petonšti džentlmeni. Ale Jeji krása se

mladě děvče, byla zarážeHcf. S ohledem na to, fe mělo šedě zlaté vlasy, štihlou pružnou postavu a velké, trochu vylekané očl, bylo překvapeni tak dokonalé, fe se Martin Zanzabales omylem napU ze své vlastní láhve. Vedle Nell poskakovalo vyhublé chlaplsko. Vf bOh, čim nelvic pllsobllo na prvnf pohled směš­ ně. Nedalo se vObec uhodnout, kollk je tomu muži let. Pod nosem měl řldké, nazrzlě vousky a 1 na bradě mu trčelo několik všelijak rozházených chlup-Q, Nohy měl dlouhé jako čáp a oble'čeně po městské módě do 1izkých plšťal. Jeho černý šosatý kabát byl bezvadného sti'lhu, avšak

1.

- . -------

,zdála Buckovl chladnoU) 'a onobo dr.uhu, jak9 vidal někdy v obrázkových časopiseCh. Malá 'piha ji teprve uč!nna přijatelnější než dokonalý obrá,zek na křldovém paplře, ' Buck se 'na ni usmál, a protože jeho bezva,dné bUé zuby svUlly z vět­ rem ošlehané tváře hodně kamarádsky, Nel! Renadová se zapýřila a sklopna oči. , , Potom teprve Bucka nap'adlo, "že ,nenl slušné se dlvat cizlmu děv.čeU:!" do~ obličeje' 'takhle vyjeveně. Stočn popamět1 v kapse cl!fa"retu . . Moc se mu nepovedla a také ji ')strčll do úst Širším koncem, ale zbavil se aspoň : náhlýéh tozpaktl, , Starší nepřIcházel. Buck se počínal , nudit. 'Hmátl do kap,s y a polo žÍl: na' stůl skrovnou pozOstalost HoIta Cramera, Několili dOlarti, zálepenf dopis ve- sluncem zažloUtlé> obálcl{ i přívěsek na tenkém řetízku, Obrátil' 'ob"áUru několikrát neTozbodně v ruce.' 'Snadto 'byla ' Starostova závěť. Muži kolem Kvakeru sice nikdy: nic takovébo u sebe nemívali, tl však většinou ' nedovedli psát a pravIdelně nebylo také co komu odkazovat. Q kc;mě nouzi neměl1 _a...revolvel' Ctpuška byly Qby~eJně stálým užíván 1m tak opotřebovány, že , J~n majitel byl schopen z takov.~, ;I:i' ~Qě vystře­ , ~ft , ,s určitou nadějí, že něco tieH. !J' 'HoIta Cra: mera to bylo něco Jiného. Hbit · Cra,mér koupil : celé město, a ačkoli za,~ lb: .tlE!S~álq~~;prosJul tJ.m !' po ..celém okolí. Holt CtSJl\el; l1ěqo l'l~ě~ .~ x;n,qhl ~o odkázat. Holt Cramer. ~yl St!lrosta. '. _. ' .. Ale at tomu bylo JU. chtělo,'·.byl to .dopl", . a- ačkoli na oba-ke hebyia žá.dná. adresa, Buclmvi rozhodně 'nebyl určen. BUCk Jej tedy vstrčil zplitk.y do kapsy a bodil tam f' několik Cramérových ! dólard. . : " . · , Zbyl medaHónek. TakQv4 směšná v-ěc na fetlzkU tak titěrném, že j'er~Buck ' hrai do drsnfch .prsti'l velmi opatrně. DaJo se to dokonce otvtrat I á ,při troŠe opatrnosti ~ě to anI rozmačkat oeI muselo: ; : : 'Uvnitř byla ~alá". kadeř vlasCI oh~áze~ v~lmI · I!ll.adlčkého . děvčete. Buék F~rne na' , ně, dloubo a pozorně poh.Užel. ~ikdy se neprpsl9,chalp,. !e měl Holt Cramer dceru. Ale o Cramerovl se toho vědělo velmi I..Ilálp, Jako ' ostatně q každ~m muži · , · ~olem Petonu, ·. Obllč'eJ děvčéte ' připadai Buckovl velmi známý, Buck F,e rne . se až .dosud setkal s máló ženami á pamat~val 'sl : dobře "k1iiaotl. Ma ně vŠak pře­ m9šlel, kde tento obličej viděl. A jak zvedl zamyšleně hlavu, setkal se opět s pohledem Nell Renadové. . ' Podlval se zmateně do'· medailOnku' a ' opět na nI. Byltl to skuteČně ona, ' ačkcin- teď byla snad něk!Jllk let staršl. I v1asy měly tutéž zvláštnr ~edě zlatou barvu; byt 1 ka~eř 'v 'méd~n6nku byla svěUejš.r. Děti mtvaJI vždycky svěťl~Jš[ vlasy, fo je známá věc. . Potom se před Buckem' zastavil onen směšný chlaptk s monoklem na ' břiše. Prkenně se poklonil, ohavně se zašklébU a vousy se mu po bradě roztancovaly, 'Snad to měl b9t přátelský 1ísměv, ale silné, jako vlčr, zažloutlé :a ostré zuby Jej nadobro pokazily. ' "DIváte se, což?" zabreptal samolibě.

Ferne byl někdy hrub9, 1 když. právě, neVsunul m~da1l6n' do kapsy, prohlédl ·· sl hezky drz~. směštlého chlaplka a odsekl: " , "Co Je vám do toho? Jste vy Její manželt' " " Vytáhlý, mužík se pisklavě rozchecbtai. "Vzal bych si jl .hned, kdyby mě chtěla . Ale Ještě jsme o tom spolu nemluvili a sotva , se k ' tomu kdy dostaneme. NIc ve zlém, .clzl:J:iče. '. Já Jsem Terento Psmta." To byl. tedy Terellto PSlnta, prOvodce mu!-e, ..,tert . sbíral červené pavouky. Jebo .pán, patuiě nějak9 pfírodopisec, mu daroval obnošené ' šaty, á ' proto v nich PSinta vyhľfžel tak směšně. ' ASI neměl všechno v , hlavě v pořádku a s profesorským, šatem oblékl .I učeneckou "ctibodnost. Alespoň sl topře~stavoval, že se CQqv,,, ctlhQ4n~. , Zpr:Otivil se 'tun ostatním tak AQ~ladaě, ~, s nIm v · ~etonu nikdo kloudně' nepromluvil , íVýborně, pane .. Pslnto. MOžete ml i alespoň vy říct, kde najdu ,ThOlldaye? Znáte ho?'· , "Abych neznal," kývl bonosně Terento Pslnta, .,on přijde. , Já Jsem byl v Petonu dřh!~)l~Ž.' ~u., p'osta~li prvnt barák." , "-;:.' ,";~.:. . : '. ": ,,' , • ,"1, o:· .' Terehto .Pslnta byl tedy staršf, ne)'~,V.ypada1. Aie P~.t9m.. Si .~~~ 'vzpomněl, jak ~v
chtěl.

'I

J

a

' ....

'.

;

na

I

o

5. Buck Ferne už toho nenechá .. .

Buck Ferne se ' pomalu otočil. Je pobřích.u nezvraUtelnou pravdou, že byl rváč. Celé jeho tělo se napjalo a každý sval v jeho statném těle byl připráven odpovědět na podIvnou otázku . .Nej· raději se rvoú ·v'ztekli a prudcI Udé . . Ale vftězf tl, kdož zQstanou ·klidnýml. Buck Ferne zápasU

11

-------6------

rád, ale byl , přitom chladný jako žába. Pohlédl do Thondayova zamračeného obličeje a setMsI rozvážně jeho pravici z ramene. "OpakuJte svou otázku, mužI. Předpokládám zatfm, že jsem neslyšel dobře." Besemere Thonday bydlel dlouhá léta v hrozné krajině pod Kvakerem. Lidé tu byli právě takovI /aJ(o kraj: měl práce pořád dost. Už to, že zllstal tak dlouho živ, dokazovalo, že svou práci zastával dobře. Odhadl Buckovy schopnosti naráz. Nevyhiedával nikdy spory, čimž , ovšem nent řečeno, že se jlcll bál. A proto řekl rázně: "Já Jsem Besemere Tllonday, mužI. Je ml Uto, že vám nen[ má otázka vhod. Ale mám dOvody, pro které JI musfm opakovat. Zastřelll Jste Hotta Cramera?" Buekovy napjaté svaly trochu povolily. "Vy jste tedy staršl tohoto města," řekl klidně. "Hledal jsem vás. Nezastřelll jsem HoHa Cramera. Byl jsem však u toho, když umlral, a př1§e1 jsem vám to I'{ct ~ Ale vy už to vrte, a proto mohu JIt po svých:" "Na vašem m1stě byeh tollk nespěchal," poradU Thonday, pollybuJe zvolna revolverem. "Jak se JmenuJete?'" "Buck Ferne." ,,~IkaJI vám Pravý," kývl šerl!. "Slyšel jsem už o vás." "Pak se dlvfm, že máte odvahu se mnou mluvit tak hloupě," zavrčel Buck mrzutě. Nell Renadová se dívala z jednoho na druhého. Oba byli velel a statnt. Jeden z nich měl dokonce v ruce revolver. Byly obavy, že to neskončI dobře. Onen, kterému řlkall Pravý, se JI sltutečně předtrm dotazoval na Holta Cramera. Thonday patrně nenaléhal nadarmo. "VarUJI vás, Prav9'. V Petonu se s rváči nemazUme. Petit Sobre a dva jiní, tvrdf, že Jste zastřelil HoHa Cramera ze zálohy. Co na to povite?" "Petit Sobre:' opakoval Buck láskyplně, "mllj mllý, zlat9' Petit Sobre! On tedy tvrdl, že jsem Starostu zastřel1l Já?" "On a dva jlnl," opakoval Tbonday, "když ul mustte všechno sly~et dvakrát." "Nezastřelil jsem HoIta Cramera." "To uvldlme. Dejte ml předevšfm svňJ revolver." "Ne," odvětil Buck. "Co vás to napadlo? re to těžká zbraň a Jsem na ni tuze zvyklý. Chodtm nakřivo, když jl nemám v pouzdre. Nač Jl poUebuJete?" "Jste zatčen," prohlásil Tbonday. "Náš soud je stejně spravedlivý jako kterýkoll jiný. Vrahy a zloděje koni ..." "Dost," zarazil ho Buct zamračeně, "mysllm, že mllJ revolver nedostanete." Nehnul se z mlsta. Oplral se zády o stOl, u kterého seděla Nell Renadová, a dlaně měl položeny naplocho na Jeho desce. DIval se posměš­ ně. Besemere Thonday pohnul revolverem, ale to nic neznamenalo. Nikdo nemMe ve Jménu spravedlnosti stfeUt do mu!e. který se usm[vá a oplrá se klidně o stOl, u Děbož sedf dáma. "Martine!"

Martin Zanzabales zqvihl mrzutě hlavu. Až dosud projevU hříšný nezájem o závažné události ve svém podn lku. "No, Besemere?" "PoJď sem a vezmi tomu chlapfkovl revolver. Ne tak, osle. Ze strany. Nelez mu do rány." MarUn Zanzabales se pomalu bl1žll. Nijak nadšeně. Ale on, Tllonday a Buck byli v místDOSti neJvět§f, a tak to padlo na Děj. Ostatnf dychtivě přihUžell. Nell Renadová zaťala ki'ečovltě prsty do lavice a komický Terento PSlnta v protějšÚD koutě vyprskl radostným o1!ekávánlm. "Dejte sem to železo, mladfku," zabručel Martin névrle, "neJdi'tv jste ml Thondaye čekal a teď se tu s nim hádáte." Sel opStrně ze stranY a Datáhl ruku. Ale jak se Martin Zanzabales nahnul, aby nepřekálel Thondayovi v pl'ípadné střelbě, přenesl Buck celou váhu svébo těla na ruce, JlmU se za zády opfral o stilI. Celé Jeho tělo se odlehčilo. Nohama se sotva dotýkal země. Proměnil se v kyvadlo zavěšené na ramennlch kloubech na dvou přeslln9'ch vzpě­ rách svalnat9'ch paží. Prohnu I se mfrně dozadu. Byl to ~rvnl pohyb kyvadla, měl'lclho vteřiny, jlmlž tekl jeho vlastní život. "Co chcete, mUý Martine?" "Revolver," zabručel Martin ... Jste to pitomec, panebole." Pak následoval druhý pohyb kyvadla. Byly to přIšerné hodiny, uváděDé v pohyb nádhernou soustavou Buekových vypracovaných svalO. Buck Ferne dokázal hračkou vyhodit mule o vAze metrického centu čtvrt metru nad hlavu za necelou vteřinu. To odpovídá okamlltému výkonu třl koňských sll. Kdo tomu nevěřl, ať sl to

mrazivě

přepočlt4.

Martin Zanzabales nepočital Dlc. Jediným kyvem Buckova těla dostal takovou ránu. že se mu zdálo o celém stádu cllvolcfch mustangO. Byl to cblap Jako hora, ale letěl Jako chroust. Naopak Thondayovl nepřipadal Jako brouček, když na něj dopadl plnou vabou. letěli oba, poráželI stoly a židle, a kdyby Zanzabalesova hospoda byla většl, kdo vf, kde by se zastavit A nevěděl1 per řádně, kde Jim hlava stoJl, když slyšell BuckQv výsměšný hlas: ' "Ruce vzho.l"l~, chlapcL VldJm vás všechny. Kdo se bne, hne se naposled." Nu, hoši v Petonu byU ostff hoši a bylo Jich tu dost. Thonday se Zanzabalesem se Ještě váleH po zemi, když jich polovina vyskočUa a každý věděl, kde nosl revolver. JeDomle Buck FerDe byl ten pravý, a proto mu tak HkaU. Swan Struper, ten, co lovil kožešiny, měl revolver v ruce prvnl a čty!'i týdny potom bo to mrzelo, nebot Buck nasypal olovo do Jeho pale tak dovedně, že mu je později tahaU třl hodiny z masa. Hezké to nebylo. Buck Ferna nestfllel rád, ale s tuctem ozbrojených chlapfko. se mohl pěstmi potýkat patrně s touž nadějt Da výsledek Jako se samorostlým petonským tribunálem. Kromě Bucka Ferna snad Dlkdo neviděl na dvě strany současně. Mo!ná fe neviděl aDJ DueL

12

Ale spati<1l Royce Tun'éHa ' naproti · Struperovl P'o malý Royce Tunél1 Ještě ohmatával pažbu svého revolveru v přlšernl:! odřenéII1 pouzdře. když mu Je Buckllv výstřel utrhl 'od' pasu. Pak' byl několik vteřln'; ~l1d. Klid, tovnajícf se tichu před bouři. nebot Bese-mere Thónday se kon'ečJiě zastav"tl na své l nlilslil.vné pouti po šplnavépodlaze a shodil zJ sébe tělo MárÚna Zanz~6e~ěse, který měl prozaUm 'd'ost a' nevěděl světě : ' ',~ ," , .'. ..' .' včas.

o:

, Jako Tbonday Bucka. ~·4tiad.l ť Buclt"Tbondaye.

Bes~mere. Thonday vstAval 'P?Jllalu, bJI potlučen

Ne~stal

dlužen nic, ale 1 kdyby mu byry přizná­ dvoJnásobné úspěchy. přišla na každého pro- ' Uvnfka sotva 'pětlna ran. kterě se nahrnuly na ' něho. , Bylo. jich pohfIchu deset, clililpl= 'fak.o mlatcl, a Buck ziistal nakonec ležet, ' žalostně po~báp" . .. ,l~ak ' ho tedy , nec~all. Royce Tunell.ačkol1 to ~~al. nebyl. . .zl~" .chl~ptk, PřInesl d~ber volty, a- tWy~tal !!~ :ho 'yy~(t. pezvědomému na p'l~vu. Z~a-- . zl! to, '.l;honday" u.k azujlcl přísně na Mw-tina Zán~!>alese. Mart,tn padl neobratně a VSt,4yat,. se niii' nechtělo . . DžPer ,byl;, tedy věnován Jemu a ~OYl;~ ~ T~ell ,ne~ěl . u! z!ls tak dobré srdce~ aby s: t~žkÝQl džtl,~r,em tahal pod~uM pro' Bu~ka, .. . '~Když ,seJBuck .probudll. ležel na kanle'~~ \ p~d-.. laze malého skUpku. Bylo pří;.mačné. že- sl J?.\qlmžltě vzpomněl na ·všechno, co se pře,dUm, u4á.l.o. a pf~oll . ho hl~.~a . pekelně bolela. m~~ l!lyšl~~ky pe.člivě sp~rádány_ . , ," . ' , , )Jyl~ tplB. Třl kro,~y . dopředu a o n~éQ, Vfc stra: npu..l~Q p.ře.svědčilY. že je ye vězenf_" ~otllVn se ' tomu nemálo. Spravedlnost v osadách ' ppdob-" ný'ph Petonu, ,vě~enf na nic nepoU'eboyilla a pra'vl!1elně Je. IlnI nestavěli. Bud se obviněnI uk!úlIo' lichým, a pak delIkvent ještě téhoŽ' dne ' pii s ostatnIml kořalku z Jedné láhve. anebo y , op.ač­ n~.~ příp~~ě ho zkrátka pověslll. když k, jomu ovšem došlo. Každ9 takový věděl, ČD .1l0. ·čeká. a· s~nel se pr~o se starš[m osady tak ~l qůbQ, at si zvolili jiného,.. k.terf to s revolverery dove\11 lip, ,. '*uCk Ferne , lehl na břIcho a položU ~a:Ju na , s~ud~~é ~ame~y podlahy. Nebyl~ to' . po!: hod.nli, ale chladUo to. Nic v nl:!m nezlěmall a boule potře6óval Buck ke svému 'žtvotu má~ lem tak nutně jako ryba vodu. Sáhl mrzut~ dd.prázdného poůzdra po svém boku a ' ohnlátal otlúČeně klouby, . ' Patrně byla noc. 'Buckovl to nlJait nevadilo ' a vykřIkl mocným hlasem: ;', "hondayU" , 'Ghvll1 bylo- ticho. Potom se venku ozvalo štra- ' chán! a v boku vězenl se obJevUa svislá světlá čára. Někdo přich'ázel s lucernou a světlo pronikalo škvIraml V 'zámku se otočil velký' kUč. a těžké dveře se otevřely. Na prahu s~ · objevU Thonday. Za mm stát Zanzabales s puškou'y ruce. "Zatrolený neposedo," podIvil s~ Martin bez nenávIsti li hlase, ;' "sotva jsme ho sem přivlekli, už zase Mbe." ., ' .. Co chcete?" ozval se Besemere Thonday. "Nezastřelil Jsem Holta Cramera, Thondayi." ,~To vykládeJté někomu Jinému. Pravý," Odbyl ho krátce dlouhán. "Viděli, to Petlt Sobre, BUl . a OJek. Pro~ Jste se tedy rval, kdy! se to mělo

ny

1

.;

• _

"

se

a. t;lobře mu nebylo~ RevOlv'e r mu vyletěl z ruky rl vAlel se bťUívlkde. Ale II pravéhO boku měl 'jiné p~:)Uzdro a v něm zQstal ještě " lede'n doJjrý

kblt. I potlučený' byl Thcindaý: největšlin protivníkem z celé té chásky. Buck 'F erne sledoval jelíh' pohyby velmI bystře: ' 'j kdy! př1tóm nezanedbával ty druhé, ".' ' •.' Besemere Thonday na~lápl zešIrok'a na ner(iytou podlahu li vypUvi' krvavou' sUnu.. ' .:"DeJte' se,m svQJ revolv,kr;" ,·QPak.ov.~J umíněně. :,Pojdte sl prp ,n!J," od~ekpjl\C~, , .. ', ' To nešlo, a tak Thond~yova ,pravice bleskem sjela k boku. Na pravou atranu byl Tho~day slabšl a Buck měl revolver UŽ iv.r.uce. Besemere ,Tbonday tím pohybem ruky ., vlastně pod.epsal ·sv11j ortel smrti. ale byl starš{ tohoto města a čerta mu na životě zá.leželo. ; .." , Ale přece vystfel11 dř[~ , a sám,' a ' to byl ještě rád. že se mu podařUo zdvIhnout hlaveň rychle , . ke stropu. Vyděšená Nell Renadov6 přišla teprve ted náležitě k sobě. Viděla Buc~v útok, slyšela dva výstfely a spatřila krev. Nemohla vidět .Besemera Thondaye. protože II Buckova ramena zakrývala rozhled. Všimla sl však, I fe se Buckova pravice s ,hrozným revolverem opě~ 'zvedá. Př~mobla sv.ou strnulóst a vyskočlla z la~tce. --"., "Co děláte. probOh?" vykřikla a celpu svou vahou se pověSila zezadu na Buckovu ruku s revolverem. Taková věc je nevhodné .v boP. kde rozhoduji zlomky vteřin. Koule z l'hondayova revolveru přeletěla pld nad Buckovou hlavou. Podruhé se už staršl ke strUenl nedostal. Buck, Eerne zoufale odstrkoval plavovlasou Nell ;a oba byU u sebe tak bllzko, že Be&emere Thonday sklonil zmateně zbraň. '. . , Buck Ferne neměl se .fenaml valných zkušenosU. Jistě však považoval Jejich obJetl za pří­ jemněJšl a méně ddkladné. Nell Renadová se ho . " . držela lako klíště. Royce Tunell, ten, co . ,'měl na boku modřinu oll odstřeleného pouzdra, pomsťychtlVě zavyL ZaUmco kolem čthal0 deset revolverQvých hlavni na vhodný okamžik, vyskočn Jako Indián a ,vrbl se na Bucka pěstmI. Něco 40stala také Neli, ale toho bylo málo. nebo! i os~~tnl rychle pochopll1 znamenité předn'ostt tohoto řešeni a sesypali se na Bucka Jako ~o~'y. , " , Co povldat, Buck Ferne dostal tak slavný výprask. že Nell, kterou odhodili do kouta, se z tob'ó udělalo špatně. Bušlll :do 'něj jakO 'do snopu.

sl

se

vysvě'tI1t?"

.. Jděte k čertu." vybuchl Buck Ferne... je ně­ jaká spravedlnost . ve městě. kde soudlte vy a svědči Petit SobreC''' "To uvldUe zItta. hochu. Máte hlad?~' .. Jako vlk," , přiznal se Buck. udiven náhlým . obratem řeči ...Vy .mysHte, že:. ,u . ,Dám vá.m seni něco jist," přerušl1 ho ,TIloa- . day. "Zavážete se však. žt tu do rána nebudete 1 . ,'" • hulákat. My chceme sp6t."

13

............ ~ ..........-"Nebudu hulákat," slíbU Buck Ferne. "NeJdřív ml ale .řekněte ..•" "Neřeknu nIc," odbyl ho rhonday, "až zítra. Chcete· več!'lřl, nebo tu budete rvát o hladu?" Buck Ferne zvoltl večel'l. Byl pak opravdu z:Ucha 8 Besemere Thonday se vrátU s Marttne·m do kri!my: · Vězeni bylo vykopáno ve ,skále, u nU stál Tllondayt'1v domek. Vchod do něho . byl z obytn9c;:h mlstnosU. Thonday dům pečlivě zámkl, než s Martinem ·oogšll. Prot~. bylo v-ěimi podivné; že asi za hodinu po JejIch .o.dchotll,l. zaharašll v domovruch dveř'ch opět klíč a škvlra U ' Vrat Buckova' vězeI;ll s~ zase ro~á!ilil sv·ě.tJeÍn. B,*ck :F~r.ile n-evrle zabručel.-.'Chystnl S8' právě k ' odpočlolru a návštěva mu ' přfJiš milá ne'byla: ,,~ol'áJi. sem někdo leze,'" oSQpil se ' '11801n$, "zdá "se' ml; že se přece lell pustfJlr do Nani." .. Jste Prav9?" . .. .' :; ' ,' ..·Ta
Petit Sobre čekal. Lest byla prdhledná. Nic nedělo a mallčk9 pozb9val trpělivosti. "Tak děleJte. ; ' zašeptal zlostně. ;,Jak dlouho tu budu čekat?" . .. Až se vráti Thonday a napráská vám," ušklíbl se Buck•• ,Nemám plán, vy ohavn9 hlupákul" "Nu, .. zabručel PetU Sobre nakvašeně, "Jak cbcete. Já Jsem to s vámi myslel dobře. Plán dostanu tak Jako tak. Vyžádám sl ho z porostalostl. J6 to v Petónu dobře znám. Nejděle zitra v poledne budete viset pro vraždu Holta Cramera." Nebylo 'opravdu radno. aby tu čekal na šérlfa: Neuškodl, jestliže Buck' Tbondayovl po Jeho návratu', bude vyprávět, jakou mli) ve vězenl návštěv.u.: !:Petlt Sobre by1t ochoten popřít mnohem závažněJši věci než ukradeol kličů a rozmJ\lVŮ s Buckem. Vstrčil. kllče do kapsy, a otočil se ~ odchodu. Ale J~k sv'ěUo 1'ebo svft11ny padlo na práh domu, spatřU Nell Renadovo.u. _ Byla' bledá, ale _velpil klidná a .v :ruce měla dobrý revolver s pažbou vykládanou perletí. ' "Slyšela jsem vás, Sabre," řekla, snažíc se o chladn~ t6n ... Jste lotr. Viděla js~m v té hrozné hospodě, že kradete z Thondayova kaMtu na zdl kliče. Sla jsem . za vám·1. Od začát~u jste se nú neUbU." "Eh ... ," ozval se až po chvUi překvapený Sobre, "vy Jste se ml Ubila a nemám nic proti tomu, když za mnou c~10dl hezká děvčata." "Odemkněte dveře . vězenl," poručila mu se

t

tu,

chladně.

"Za nic na světě." poděsil se mallčký. "Víte, že je uvnitř vrah?" "Vy jste vrah," ",páčila určitě. "Neodemknete·li vy. učinim tak sama." "Ale kdež," řekl pobaveně, "kUče mám já." .. Dáte ml Je," pravila a z4v1bla revolver. "Vidím, že Je v tě to zemi možno Jen brozným zastavIt Ještě broznějšl. B~cka Fe.r na zltra pověsi, nedostanu-ll ho ven. Nevěřím, že je vinen, po tom, co Jsem Slyšela od vás jako od hlavního svědka. Dostall ho tak trochu mou zásluhou. Chápete to'?" "To Je děvčeJ" zabručel Buck. ve vězení ob-

BUť:k suŠ~.

, "Otevřu .vám dveře vězeM, Pravý." "AnI bycb vám to neradil,'" zivl Buck, který to stejně nebral vUně. ..Takovou mrchu, Jako Jste. vy, zaškrtlm holS'ma rukama a svědomI se ve IQně ani nepohne." "Mysllm to vAžně," ubezpečil Petlt Sobre, "Já rovněž. Máte štěstr, že JSou mezi 'námI dvef.e. mallčký." '. ~ ..MěJt~ rozu~ Bucku. MnJ . spole'člÚk' ;HoU Cramer -měl u sebe pIliny cesty červených pavouků. itekli mi, že Jste u Martlna prohlIžel nějakou obálku, než Tqonday pl'l'šel. Holt, Crarper tvrdil; že Jsem malý a slabý a že nevydržím útrapy ' po~ytu ve Spandonu. Sel tam sám. Já vím, že objevil ~ory~o starého vodovodu. ' Nemyslete si, ze - na pl.to nemám žádný ' nárok. Jestllžé se Holt Cramer trápil ve Spandonu, tak Jsem já sehnal pemze; aby mohl město koupit. Dejte mi ten plán a Já vá's pustím na svobodu. Váš kůň stojí při­ praven před věze nIm a pušku máte v pouzdře u sedla." . "Otevřte tedy dveře." svolil Buck ochotně. .. A vy mě kopnete do žaludku. Já Jsem opravdu 'malý 'a slabý a nějaké zkušenost! s vámi už mám." "Co tedy vlastně chcete?" "Ve dveřích Je škvfra_ Prostrčte tudy plán a já vám pak otevřu dveře." "Nu .. , PočkeJte,"

divně.

. "Střelfm do vás."

pokračovala

Nell nemilo-

srdně.•,Dá Mb; že 'vás nezabijl." A tvářUa se tak, že Petit Sobre ucouvl o krok.

"Ona to

udělá,"

zabreptal

zděšeně,

"oua to

udělá."

"Docela' jistě to udělám," přisvědčovala a její hlas byl ted velmi klidný. Petit Sobre učinil vAhavý krok ke dveřím. "A co když o,n .. ." "Dělejte,'~ pravUa tvrdě, Klíč se otočU v zámku. Buck Ferne, který téměř ležel na dveřích a dychtivě poslouchal, vypadl ven Jako baUk z rychllku. A hned chytil ustrašeného PeUta Sobreho za hrdlo. "Mt11 maličk9." řekl, Jako když štěrk chroupá, "konečně bude mit Thonday ve vězení pravého vraha."

1.4

- .....

..

Dal mu do žalu~u ta~ hroznou ránu, že ' (ider mlnuló noci byl proli ',lomu 'vl1dným pol~laze­ nim. Petit Sobre vletěl . clo vězeni :jako čert, a kdyby byla protější stěna nebyla ',i 'kamene, byl by asi vyletěl druhou ~~ranou ven. ,Ani nevy'křikl a zOstal ležet na bQ'kU Buck ' F,erne zamkl dl/eře vězenL a klIč vsun111 'dQ' kapsy." " ,,,Vy Jste zlaté děvče,~':~~oČU se , ~,,-Nell Renadově. " ' b::: ' ' '.'.< ' :' "Rekl ' ,ste, že jsem pitomá ženská," , .odpovědě14 lítostivě. ',-' .' " , " :,' . ! . "Není mož.n á," poděsU se opravdo,vě. ", "RekI Jste toho víc," zakývala' , vážně hlavou, ,;81e Já' vám to odpouštJl'l1, proto~e -jste· měl velkou zlost, že jsem vás v ;,té kl'č-mě ,:chytUa 'za

\..-.

"-'.

troleně odvážně děv,če ,

chcete·ll se teď vrátJt do té' špinavé Zanzabalesovy dfry." "NeJsem odvážná," odvětIla kl1dně, \ .ale ně­ kdy. jsou okolnosti' takové, :le učiní rvav9m' i nejmfrIlělš-fho člověká .. Spory nemám ráda, pr6toae z ,n ich nikdy nevzejde ntc dobrého. 4d.á ,se, VŠilk, :le 'vy si. napřfklad v. pOtUch všeho dl'lIh~ p.říp1O; l!buJete. ' ~ekněte, mi. Jak byste byl dopad-l, .kdy;, b.y.€h 'Jlepl'lš1~. za Sobrem ,do vězení?" -'" '. ~. ! .. ," ., !;,Áha,'" pochopll ''Buck, "zapomněl .; Jsem~, vám: Póděko~8t za' vአmoudrý zákrok. Jenome Illoud... drost ženy. spočlvá v tom, do jaké mír-y:~ Je scb'OP" nit nápravovat 'své omyly. Hnak ... " ' \.> " !."i , ' , .;jděte k těm strom1lm;" usmála se. ,.. Je .vld.ě1-; lef.se v ženách 'z a 'mák -nevy.zn.áte. ~~n.kejte.; ~a tet· už. Dic; prostm, vás. Neni čas. Co k~yž Thon d4lY ·pohfeši ~!Č97'· . .1 ,,:' ',': ',,,Tak do~ře,, ' . ura,zll se Buck a otQ~il . ~e , na podpatku ... Jdu. Rozumí se, že ženská ' Je ' vžďycky cbytfejšL" " ,::: 1 R'ozešlJ se: Buck 5 ttsnlvým pocitem; :2e ,'je to v jejich přtpadě opravdu pravda. Celk-em nebylo žá:dné umi!nJ. tu a tam někomu pořádpi! na~at. Petit Sobre to neučInIl, protoZe byl maličkÝ.; Buck 'Ferne byl chlap I~o sosna, a pro~o s~ ;nu v zápase v~dycky ' vedlo obsto1ně. Zásluha II tQl1l nebyla fádná. '1{e skuplncEf stromll se Buck dostal . brzy: U~ z" a'ál.ky slyšel l1laslté proklInánt a "zastavil se spi3 udjveni! ne~ s obavami Do piUoocL nebylo daleko. Podivný noční poutník se ukrýval ně,kde ve slinu skupiny stromll a podle hla$U tam, byl Mm. ' Nikdo mu neodpovfdal, ačkoli jeho na~á~­ ky byly 'onobo druhu, na Jaké na Zápa~ě ZastEl: ne dlužen odpověď. 1edině hluchý neQo ně~ý. Buck Ferne obešel skupinu stromll , velkým obloukem. V§echny 5valy v těle ho bolely, a ~dy· by bylo došlo k zápasu. byl by ve velké nevýhodě. Revolver mu Besemere Thooday ovšem vzal. Mu~ bez re~olverů 'byl v kra" kolem Petonu lěf­ ko myslitelná věc. Podle všeho tu prlbalovall revolver už Demluvňatfun do peNnky, '8 JestUže tak skutečně ' neč1n1l1, pak jenom proto, že tu n'e vydržela žádml žena schopná roditdčtL " Mu! bohapustě nadával ft Buck se právě mn[val že se dostal nepozorovaně d ~ němu, kayi se neznámý' otočil přímo proti stromu'; za kterým se Buck ~rčU. . "Tak , pojdte, v~~ectěný," řekl muž mrz,utě, "kde Jste k té člllupaté ne stvůře pNšei7" '; , ' Buck rozpaČItě vystoupU ze stínu stl-omO, P~~ bof to byl Terento Pslnta. Cerné nohavíce se lD':l krčily kolem poi1ub11ch lýtek a nil břiše se' mu blýskal monokl Teprve zbl(zka zpozoroval .Buek svého koně Bleska. SUB celou přední polovinOU těla zabořen v hustém houští, vystrkoval na Terenta PsIntu sva]natf zadek 8 mnohoslibně hra. bal okovanými kopyty. "NeJste tak hlouP9, Jak vypadáte," uznal B~~k. "Domnlval jsem se, že mA nevidíte přicházet "To Je nějaké uměnI," zamručel Terento Pslnta, ..vždyf tu na v6s čekám ," "Aha," dovtrpU se lSuck, ..posI~Ja vás slečna. Ale co ml to provádíte s ,kobylou?

Z

,r uku."

,.. ....

4

,.

6. Buck Ferne+-,-n'e bude . viset Buck Ferne zamkl zveD'Čí dveře i dOm. Ani ho nenapadlo ohUžet se po -svém koni s připrave­ nou puškou. Také tam nebyl, a tak se Buck rozpačitě ohlédl po Nel!. "Toho skrčka 1sem mE!l'uškrtit," řekl mrzutě, ..ale když se člověk před ' vánii 'stydL Dovedete sl představit. Jakou budete ' mít ' z~trá' 'nepříjem­ n!>st s Thondayem, d se starší dozví, Jak to se mnou vlastně bylo?" ' "Nebudu mU !ádnou 'nepříjemnost," odpově­ ~!!Ja klidně, ..proto~e odjeau s vámi." , ..1 hrome," podivU se Buck, "kam byste lela?" .,DOmnlváte, se, !e Jsem přijela do Petonu pro zábavu?" "To Jistě ne. Ale . .. dosud Jsem nemyslel'na to, co tu vlastně hledáte-, a zdá se mi, že nu do toho 8.n i nic není." .. PoJďte," přeru~na hOh ;,Tbonday se mtUe co chvUI vrátil Cím bl1deme' od tohoto hrozného hnizda dál, tím lépe." ' , Tož tedy ~u. Petit Sobre ležel ve vězenl na ·zeml v mdlobách, a byl proto zatím zticha. Stejně však jeho slabt hlas nemohl být ze slta]nfho vězení dost slyšet. Kltče od domu 1 od vězení . Buck lehkomyslně po cestě odhodil. Noc byla poměrně jasná. Na obloze se sice leště proháněly temně mraky a na západě bylo ~plně zamračeno. Ale nad mraky co' cbvU! vylézal bledý měsfc a rozlévá I po zemi sv/;\t1o někdy tak silné, že to pl'chaJIcímu ',Buckovl , ani příjemné nebylo. "Vy se ke krčmě nevracejte," pravila Nell Renadová...Je zbytečné, abyste se vydával v nebezpečí, že vás tam někdo spatři. Vidite tamtu skupinu stromti? Jděte tam a počkejte na mě. Já se Ještě musfm k Zanzabalesovi vrátit. Vyběhla Jsem za Petitem Sobrem nakvap a ten pošetilý Terento Pslnta nevyhUZf podle toho, že by se bylo mofno na něj dplně spolehnout." "Taranto Pslnta .. " to je ten směšný chlapík s monoklem, kter9 pl'~el s vámi?" "Monokl nost," přisvědčlla, "ale on neprovedl nle směšného." "Ano," zahučel Buck Ferne podr;Udi!ně, "on ne. Ale jemu se nikdo nevěšel na ruce. Jste za-

do-

15

"Ona provádf se mnou," odsekl Terento PsIodopáleně. ..J6 bych prováděl, kdyby ona neměla palici tvrdou jako kaladonský mezek. Sleč­ na ml poručila, abych to hrozné zvf1'e vzal s sebou, ačkoli mně se do toho hned nechtělo. Vedl jsem tedy třl koně a bylo by to šlo dobfe, kdyby se ml byla ta vaše mrcha pořád neplašila. Ostatnf dva ml utekli a toto bídné stvořeni strčllo nos do k1'ovf. Zpt<edu k němu nemohu a zezadu to zkuste. Kope jako blázen." Na Terenta Pslntu nebylo tedy opravdu plně spolehnuU, ačkoU dělal, co mohl, a provedl to rychle_ Nell Renadová se vracela k Za.nzabaJesovl celkem zbytečně. Buck tiše hvizdl 8 Blesk vyletěl z' krov! jako střela. Chuděra Terento uhnul ještě včas a pohlížel mrzutě, jak Blesk strká \tesele měkkým čenlcbem svému pánovI do ramene. ", ' "Ou," zahekal Buck usměvavě, "pomalu, ty divochu. Včera se mnou nezacházeli právě vUdně a kosU ml u sebe nedrll. ol ..Tak vida," řekl Terento Pslnta závistivě, ..zdá se ml, fa ' po!lváte na všech stranách nezaslo~ !eně lásky. Prav9." Buck Feme na něho úkosem pohlédl, ale neodpověděl Dle. Terento Pslnta neznal jeho matku a snad neměl ani Nell Renadovou na mysli. Ostatně te'd o tyhle věci neběželo a Buck se dychtivě otázal: "Máte revolver, Pslnto?" .. Ne," odpověděl Psinta Udiveně, "nemám. NIkdy jsem u sebe takovou věc neměl. Co bych s nim měl dělat?" nuck Ferne pfekvapenlm oněměl. Tak tu stáli u samého Okraje pekla Kvakeru dva muži beze zbraně a Jistě to byU Jedlol dva Udě bez revolveru na Usfc mll kolem. "Zdá se:' zabručel Buck Ferne zahanbeně, .. že sl slečna Renadová nevybrala svého ochránce právě dobře." "Mně plaU pět dolaru týdně ft za ty penlze jsem dobrý," odsekl Terento Pslnta popuzeně. "Vás sl také k něčemu zjedna.la, Pravý?" "Eh ..• Nezjednala, to máte pravdu." "Jsem tomu rád, poctivě řečeno. Jdete ml ně­ jak na nervy. Nemáte-li nic proti tomu, mohl byste se na této nestv1lře pokusit najlt někde mého a slečnlna koně . Já jsem sice za to placen, ale nemohu to udělat. Nedovedu sl představit, co by se přihodilo, kdybych tomu vašemu chlupatému hromotfasu vyskočU na hřbet." Buck ovšem vys~očll snadno a oba koně za chvUl našel. Když se s nimi vracel, našel pod stromy I Nell Renadovou. "Do sedla," zavelel, "každá mile, o kterou budeme od Petonu dál. _." "NeDI naspěch," odvětila Nell Renadová vložně, "u Zanzabalese to vylllfžl hrozně. Všichni jsou opIU. Besemere Thonday svlékl kabát, tancuje uprostřed mJstnosU a hrozně dupe. Zanzllbales se krči v koutě, breči a tvrdl, že měl opravdovou mllenku, kdy! mu bylo dvacet let. Utekla Jsem. Ráda bych věděla, co Je to posedlo." .. Hostl Je. Royce Tunell," vysvětlil Terento Pslnta nesmine, "věděl Jsem, že budete v noci praváta

I

,

dět něco, v čem v~s nesměji rušit, a dal jsem mu na to dvě stě." "Vy Jste mu dal . .. " "Dvě stě," pl'lsvědčil ·Terento Pslnta, .. to nic, slečno. Ukl'adl jsem je Zanzabalesovl ze zásuvky a penfze se tam stejně do rána za kořalku vráll. MartIn na to přijde neJdřfve zUra v poll:ldne, až bude počitat tr,žbu." .. Ale až na to pl'ijde .. :' "Dostane Royce Tun~ll hrozný výprask," doplnil lhostejně Terento Psinta. "Dostal Jich u! ' vic a škodit mu to nemů2e. Nikoho nenapadne, že Jsem penlze ukradl já, 8 nebudou tomu věřit, ani kdyby Jim to Royce vykládal. Oni majI zatraceně p1'Imou logiku. PňJdou rovnou a bez oklik po tom, kČlo měl z činů užitek. Pll Jsem snad za ty penfze já? To Je psychologie zločinu, sleč­ no." Jeho opatrnost však byla macechou moudrosti, proto!e přl~la pO,zdě. I~stěže, Royce Tunella za pohoštěni pekelně . zmlát~l1, kdy! se na to přišlo. Nato vlak Besemere Tbonday duchaplně prohlá-' sil, že Denl ~o!né Tuneil.a trestat zákonem, je!to nenl prokázáno, ~da . se pemze ztratily před pltkQu, III spl!E! a pravděpodobněji při nf, nebo až potom. Royce Tun,eU se k nlčemu nepřiznal. Do· , konce se našlo dvacet dolard na zeml a každému z nočnlch hos1(l ,~hyběla právě tato částka, jak překotně udávali. I vznikl o těch dvacet dolar o. dalš1 velký zápas, protože mužům whisky dosud strašila v hlavě a dvacet dolarO 1e dvacet dolarťi. V tom zmatku se bankovka úplně ztratila, a seřezali se proto zbytečně. Osobnl prohUdka, kterou potom Tho.nday doslovně vystřOel oběma revolvery najednou. vyzněla naprázdno. Jedině v Zanzabalesově pultě naMI několik dvacetidolarových bankovek, ale ty tam nepOChybně patřily a Martin Zanzabales se dušoval, že žádná z nfch nenI tou, kterou našll na zemL Pravda to nebyla, ale nikdo Martina ZanzabaJese nepodezlraI. Ten jen vzdychal a byl rád, !e se mu ve všeobecné vojně podařilo zachránit alespoň těch dvacet dolarll. Royce Tunell, kterému v tomto zápase šlápli dvakrát Da hlavu, a př~el proto po v9praSku neobvykle brzo k vědomi, ohrožoval Besemera Thondaye vědrem, do něho! namáčel bolavou hlavu. Nepochybně bě~el0 o hanebnou osobnl pomstu, ale k Tunellovi se přidaH I jlnl a pod Jejich surov9m nátlakem obrátU I Besemere Thonday kapsy svého kabátu, aby dokázal, Ze ani on nemá dohromady dvacet dolaril čistého jměnf.

"Nemám tu bankovku, 10zo," nadával, "ml1m tu celkem pět dolard, krabičku nábojo., mU a kousek provázku_ Tadyhle ... ," Besemere Thonday vytahoval zamrač·eně Jmenované věci na šplnav9 stili, .. nikdo nesm! tvrdit. že jsem ty penlze vzal, vy usmolená čeládko. A kUče. Tadyhle .•• Kde jsou ty klíče, ke všem čertOm?" KUče nebyly. Vznikl nějaký poprask a nakonec Swan Struper, kter9 se s poraněnou rukou nemohl z6častnlt zápasu o dvacet dolarO a tuze ho to mrzelo, strhl v sinl Martinovo laso z dlouhé skoby.

............ ~ ..........-"Jdeme," prohHisll a zle se ky~ác~l, Jak lIo

že mu Velký Havran jednl)u Bucka Farna vrátf, I kdyby se to mělo stát pouhou hodinu před jeho nebo Havranovou smrti.

kořalka držela za nohy, "kliče máte zvenčf ve

d veřích, šéfe, m se vám to přihodilo několi­ krát, Pravého oběslme a pOlom se pOjdeme vyspat Kdo je proti tomu?" Nebyl nikdo, AnI Tbonday, který sl za posledních pět dolarll koupil kořalku a zamezU tale tomu, aby se mu hlava nerozskočila, Jenomže 'kUče zvenčí ve dveNch nebyly a Thonday zavrtěl mrzutě hlavou. "Kdo vl, co my jsme všechno v noci vyváděU," řekl starostlivě. "Nepamatuje sl někdo- z vás, jestli jsme ui Pravého vlastně neoběsili?" Nepamatoval sl nikdo. Ale také sl tlm nikdo nebyl Jist a dychtm se podlvat, co se vlastně s vězněm stalo. Co jsou takové dveře proti tuctu statných cblapll. Mlátm do nich všlm, co Jim přišlo do ruky, a rozsekaU je D!ipadrt. BesemC!re Thonday nenamítal nic, ačkol1 to byly jeh9 dveře. Spravedlnosti se must dát prdchod za každou cenu a celkem bylo jeho vinou, že kliče nenašli. Petit Sobre slyšel hluk a začal opět ochraptěle řvát Křičel celou noc a ted už byly čtyři hodiny odpoledne. Není divu, že se mu hlas změnH a ostatnf. ho nepoznávall. Konečně, hučelo jlm

7_ Muž za

pět dolarů týdně

Térento PSi nta se ukázal opravdu velmi užiteč ­ ným člověkem. Sedlové brašny všech U'[ koni byly nacpány potravinami a pot~ebnýml věcmi. Tarento Psinta věděl I o opuštěném srubu odtud směrem na Spandon, výhodně ukrytém v hustém lese. To bylo mIsto velmi vhodné pro úkryt po čas, kdy bude Besemere Thonday velmi zuřit nad útekem muže, jehož považoval za vraha Hol ta Gramera. Nell RenacJová měla svúj program a Terento Psinta jej poctivě prováděl za odměnu pěti dolarů týduě. Oua . dělali něco pr.o něco . Buck Ferne strHel, rval se a nasazoval svOj život pro nic. Jel s nimi také, ale klátil se otráveně v sedle svého Bleska, zfval toužil jen po místě, kde by se mohl dobře vyspal "Není to daleko," ubezpečoval směšný Terento Pslnta co chvíli, "vydržIte v sedle je~tě chvilku?" "V sedle vydržím ještě do večera," osopil se Buck, "ale vaše plácáni snesu ještě nejdéle pět mInut Co2 neumíte chvUi mlčet, vy potřeštěný kašpare?" Tel'ento Psinta se zdvořile uklonil na zl1s.meni souhlasu. Ježto seděl na koni, dopadlo to hrozně a nuck se zoufale zašklebil. Potom sl bo nevšImala ani Nell, ani Terento Pslnta a Suck byl opravdu rád, kdyz se krátce po polednI zastavili . pi'ed napolo rozpadlým srubem. Hodil sebou na vyschl9 mech r nastlaný v rohu jedné místnosti, a zavřel oči. "O mě se starat nemusrte," řekl rozdurděně. "Budu naopak rltd, když vás neuvldlm, až k ve-

a

v u~Ich. .. Je tam a řve," podotkl Swan Struper s poraDěnou rukou pomsty chtivě. "Ono ho to přejde, až mu uděláme na krku uzel." Dveře k vězenl rozbHl právě tak, ačkoli· to dalo hodně práce, protože to byly pevné dveře. Martin Zanzabales vlezl odv~ně do tmavé kobky, protože byl největšI a Ducka Ferna' se všichni báU.

"Je jllkO beránek," hulákal, když v koutku vě­ zenI objevU skrčenou postavu. "Nebojte se, hošI. Ať je ze mě kalamál', jestliže nebude viset j~tě před západem slunce." "Ou," zapištěl Royce Tunell, když statný Martin vyvlekl Petita · Sobreho za krk na světlo b02f, "tenhle neni Pravý. Tenhle Je o velký kus menšL" Z toho důvodu toho dne Bucka Ferna do západu slunce nepověsili. Z MarUna Zanzabelese se kalamář sice nestal, ale od té chvne mu tak VŠichni říkali. Byla to hrozná přezdívka , neJpotupnější ze všech, kterou sl kdy kdo vymyslel v kraji od Petonu a~ daleko za Kvaker. Neboť znamenala něco velmI nedokrevného, písařsky ucákaného a bledého Jako špatně vyuzený sýr. Martina Kalamáfe velmJ trudlla, stal se nevrlým a skoro melancholikem, protože chlapi kolem Petonu sl velmi zakládali na tom, že Jsou prece k něčemu pořádnému, Nikdy nepřišli na to, Jak se Buck Ferne dostal z věl:enL Sami se nedovedlt upamatovat na nic, co se bláznivé 110ci dělo, a Petit Sobre, který měl pochopitelný zájem na tom, ab, pravda najevo nevyšla, je ještě mátl všelijakými výmysly. A tak opět přišel ke cU legendárnI Velký Havran, muž, kterému připisovali všechny záhadné jevy z údolí pod Kvakerem. Besemere Thonday jeho existenci vzdycky popIral a smál se babským pov(dačkám, které o krvavém HavranoVi kolovaly. Ted už oenamftal nic a pf'lsahal,

čeru otevřu očL"

Byl proto v~lmi pl'eltvapen, když se pozdě odpoledne probudil a pohlédl primo do Nelliných očl. "Tak vy jste tady pořád," zrvl jako nažraný lev, "Puřád," přlsvědčlLa, "a Je ml dokonce jedno, vykládáte-li si to jako můj zájem o vaši Gsobu." .. Hezké." pocbválil Buck a posadil se na mechu. "Tak co vás vlastně kolem mě zajfmá?" "Cbcl vědět, kde jste vzal ten medailón, který jste mi ukazoval u Zanzabalese," "Zastl'elll j,>em Holta Cramera," osopil se Buck zlostně. "Což jste neslyšela Thondaye? Vzal Jsem mu medailón a několik dolarQ. Já dělám tal
17

. ...

~~.,

-

.• -.=. . . . . . .

~

.

~"'~.""."';."

..

......

"Nic," odpověděla, pozoruj[c na zemi nějakou v kupce mechu. "To je hrozně málo," zabručel skoro uraženě. "Z6pasll jsem pro Holta Cramera a pOl'azll jsem jich pět. S.tarosta sice stejně umřel a on b~' vám jistě mohl řícI víc než já. Ale těch pět .. . " "Já 'vrm," řekla lhostejně, "provádíte takové silácké kousky a řlkajl vám Pravý." "Jednoho jsem střelil do nohy, dva srazil pěstl a předposlednlho praštil pažbou koltu do hlavy," pokl'ačoval Buck zálibně, pozoruje s potl1šen lm její ztepilou postavu. "Rozhodně bych potřebovala, aby mi pomohl skutečný muž," pravlla zamyšleně. "Poslední utekl strachy," dopovídal nejdříve Buck Ferne svoje. "Koho byste potřebovala? Nu . .. My dva bychom spolu dokázali hezké

ta Cramera zastřelll nebo dal zastľelit minulé noci Petit Sobre. Je to tak?" "VyJadřujete se zatraceně přesně," řekl Buck Ferne v rozpacfch, "ale domnfvále·li se, že

jehličku

já ... "

"Nedomnivám se nic. Holl Cramer řečen9 Starosta neby I m 9m otcem, vadr-li vám snad tato dómněnka v tom, abyste se pořádně rozpovídal. Mlij otec byl profesor Renad a zeml'el asi před dv ěma roky." "Aha," vzdychl ulehčeně Buck Fern~, "to byl onen muž, který sbíral pnvouky. Jeho šaty nosi Terento PsintB. Jak le \'ám, když Je na tom strašákovi v!dfte? Nedotýká se vás to?" "Nikdy Jsem nepřeháněla své city k směšnosti," odvětila Nell klidně. "NenI to ostatně jisto, zda jsou to opravdu šaty mého otce. Otec zahynul při své práci a já se domnívám, že byl úldadně zavražděn. Neoplakávám ho a někdy ml vycHaji, ..že'· jsem bezcitná. Aie Já- ho měla tak ráda, že ·moje láska k n'ěmu dala ve mně vyrOst stejně hluboké nenávisti k jeho vrahovI. Jsem naplněna nenávIsU, a to je hrozná věc, Pravý. Proto jsem se vydala na cestu, abych se postarala o potrestání vraha a zbavila se nenávist! ve své duši. Chápete to, Pravý?" "Hněv je oškllvá věc," zavrtěl se Buck FerIle. ,,~ru, také se ml stává, že mám tu a tam na ně­ koho vztek. Mě to sice brzy přejde, ale vy se nemOžete prát, to se rozuml, a proto je to u vás hors!." Chvíli mlčeli. Pak začala opět hovořit Nell Renadovi1. "Chtěla jsem se vás zeptat, zda máte tušeni o tom, kdo ub1ížfl mému otci, Pravý." Buek Ferne se poškrábal rozpačitě za uchem: "To je těžká věc, slečno. Abych vám řekl poct!· vě, nic o tom nevlm. Slyšel jsem sice už doma o bláznivém StarostovI, který koupil město, které žerou všI. Něco se povrdalo 1 o Velkém Havranovi, ale to jsou samé nesmysly a u nás Um mámy strašily dětI. Kolem Kvakeru je dareMkli plno a ml1žete sl 'v raha vybrat snadno, jestliže měl i váš otec u sebe v[c než sto dolarít Váš otec kopal zlato?" "Ne, Pravý. Jeho práce byla zcelo jiného druhu," "Já vim," pokrčll rameny Buck Ferne, "řlkala jste, že byl profesor. Poctivě řečeno, ani dobre nevim, čim se takový profesor vlastně živi. Zlato neslJlral, povidáte. Myslim, že profesoři dobytek nehoní a na chytánI divokých koni jich sotva užiJete. Ale tady se nic Jiného nedělá, a když nechcI zrovna tvrdit, že chodil se zbožim přes hranice, pak Jsem s rozumem v konclch." "MCl] otec sbíral pavouky, Pravý." "Něco Jsem o tom slyšel," ztvl Buck, "ale pro pavouky by ho určitě nikdo nezabU. Co s takovou potvorou, prostm vás? Leda Petit Sobre ... " "Nemluvte o PeUtovl Sobrem," zarazlla boo "Proč bych nemluvU? t1e1allón vašeho otce visel na hrdle Holta Cramera, kterého dal Sobre odpravit. Počkejte, nekřičte na mě. Já vtm, že Starosta nebyl va?>tm otcem. Ale tl dva se ustavičně kolem Spandonu ' potloukaU a Starosta to lmízdo dokonce koupil. Co tomu říkáte?"

věcI,"

"My dva? Ne.., ~edokázall bychom nIc. Vy jste jako štěně a pustHe se do všeho na světě. Jste schopen pod se'bou rozkousat dečku, protože vús nenapadne, ·že nebudote mH večer na čem ležet. T1m hnř, že koušete dobře. Proč vám vlastně fikaJí Pravý, probdh?" "To se podívejme," zavrtěl se Buck rozmrzele, "vidím, že vám nejsem vhod. I tak je dobře. Vy máte svou práCi a já také svou. Sbohem a mějte se hezky." . Otočil se k ní uraženě zády a zamotal se do pokrývky. Dívala se cllvIli na jeho širokc1 r:lmena. Bez zlosti a JakSi lítostivě. "Ve Spandonu nenl zlato, Pravý." "Bylo tam," oůpov~děl líně a provoka t1 vně zlvl, "ted tam jsr;u vši. Velké jenom jako palec, nic vlc. Od toho panóka s monoklem si nic namluvit nedejte." "Bucku Ferne," řekla vážně, "nebuďte malicherný. Jela jsem dva tlsrce mil daleko, abYCh se dozvěděla něco bllžšIho o smrti svého otce. NevIte už nic?" ..Já toho vím," zabručel rozmrzele ... Je tu napflklad Velký Ha,!ran. RtM se o něm, že ovládá celý kraj pod Kvakerem, ale je to plácanina. V takové bláznivé zemI se často přihodr něco, čemu rozumný člověk na kloub nepřijde, a tak si vymysleli Velk6ho Havrana. JIstě mu přičtou na vrub i skon Holta Cramera a možná, že i smrt vašeho otce. U Holta Cramera Jsem býl, a vím, Jak to bylo, ačkoll tomu Thonday nechtěl věřit. Nebyl jsem u toho, když um[ra} věš otec. Ale ani jeho nemá Velk9' Havran na svědoml. To jsou jen plané povldačky. Moje máma vydržela o Havranovi povldat celý večer, a nic z toho nebyla pravda." "Vy máte maminku, Ferne?" "Co Je na tom divného? Bylo by pozoruhodněJšl, kdybych 11 neměl. Každý má maminku. Ta moje má hospodářslvl asi sto mil odtud na jihovýchod. Jmenuje se eSdlv9' ranč, protože je maminka docela šedivá, ačkoli na to roky ještě nemá. Svádl to na mě, ale také to ne nI pravda." "Proč tedy nebospodařite na ranči a tropíte po světě neplechu?" "Kdo tropl neplechu?" vyjel Buck Ferne vztekle. "Já? Protože' Jsem Jlch porazil pět, abych

1.

............ ~ ............. zachránil život starému dědkovi? vite, proč nehospodai'ím na ranči? Protože Je moje máma právě taková ufňukaná spodnička jako vy_" A zavrtal se do mechu jako ]trtek. Nell Renadová byla, pravda, hezká jako obrázek. Ale protlvná jako čert. Vlastně nebyla protivná. Žádná ženská nebude jmá 'a chlapsl{é duši do smrtl neporozumL Buck se zase zavrtěl a zabručel

Byl to však opět zrzavý dloulH'in Terento Psinta a na nedočkavou Buckovu otázku jen záporuě zavrtěl .hlavou.

"Nenl tu," řekl zpěvav"9m hlasem, "co by hl Je v Petonu. Proč jste byl na nI brubý-t' "Ona říknla, že jsem byllIrubý?" .,Ona neříkala niC," pi-erušil ho Terento Psin~ ta břItce. "Vy si také myslfte, že nemá na co jlilého myslet než na vás. Mně to říkat nemusi ale já to v1:n, Žl! jste by: hrubý. Taková jemná žensktl je jako mi1ll6za." "Prosím vás," řekl Buck rozpačitě, "co je to mimóza?" "Mimóza je ciz[ slovo,", poučil ho vznešeně Tarento Psinta a zakýval monokJem: "Víte, Co je to clz! slovo?" "Ciz] slovo je napřjldad ... , počke jte, k čertu. Aha. Lokalita," pravil . Buck fern~. "Víte, co je . to lokalita?" "Jsme u toho," ř~kl Terento Pslnta. "Lokalita Je to, proč tu na .vás čůkám: Ha"j, vy kouzelný stfelče. Doprovodil jste Holta Cramera takříkaJíc až do hrobu. Nevite náhodou, kam dal plán Cesty červených pavouků?" .. Já toho vlm," odsekl Buck Ferne, .. ale co je vám vlastně do toho?" . "Mně nic," odfoukl zlostně Terento Pslnta, "ale slečnu to zajímá. Já jsem hledal pavoučí cestu s profesorem Renndem a prošel jsem jl · nejméně desetkrát. Nevěděl jsem sice teukrát, že je to cesta starého vodovodu a že je tedy dobrá pro něco lepšího než pro ty ohyzdné pavoulty. Ale našel bych ji stejně a spolehlivě sJm, kdybych se vrátil do Spandonu a stálo to." "A proč slecnu Renaaovou zajímá cesta, kterou vedl starý vodovod, vy profesorskA náhražko?" "To" vHe," ušldíbl se Terento Psinta, "maloval to Jeji otec ~ to jsou Čáry drallé ruky. Už jste někdy v životě viděl opravdu cbytrou ženskou?" Buck Ferne cllVili mJ';el. "Pojdte," pobrdl pak nevlidně, "dám vám plán Cesty červen~' ch pavouků pro slečnu Renadovou." MezltL.'1l se nad krajem rozklenula měsičnl noc. VyjelI. Koňskc1 kopyta měkce našlapovaJa do zrosené trc\vy. JeH mlčky. Terento:- Psmta si pa matoval, že Buck nemá zbytečné řečI rád, a kd}<'Ž chtěl něco říci, jen zahýbal zrzavou hlavou a nechal toho. DOjeli až ke skupině ostrých skal, na nichž s!wnal Hol t Cramer fečen~ Starosta. Buck Ferna se nerozhodně zastavll. Jeho pamět pro mislo byla znamenitá a toto byly nepochybně skály, z nichž spadlo tuhnouci tělo starébo tuMka. Ale Buck Ferne nikde nevIděl křiž, který tu včera vztyčll. Sliny nocl klamaly. RozhHžel se. "Přece jen je to tady," praví1 potom, "pojdte k tomu bHi." Bylo to tam. Jenomže neumělý křiž lelel na zeml ~ jeho ramena byla zpřerážena. Hrob byl rozbraMn. Holt Cramer· Jistě ležel dole a spal svOj poslednl sen. Ale někdo ho přišel vyrušlt, sotva ~e uložil k věčnému odpOČi1lku, a Buck Ferne se domnfval, že ví proč. Svraštil čelo nevol!. dě la la?

smíi'livě:

"Zlobit se na

mě

nemusIte,

slečInko. Mě

ky dopálí, když vidím snahu

vytřást

vždycze sukllí

něco obzvlášť

chytrého." . Nell neodpověděla a Buck chvíll opět mlčel. "Tak vy tu nade mnou budete stát jako patnik nad příkopem," vyskočil zl ostn ě, "a hrát sl na uraženou. Já vám ale řeknu ... " Zarazil se. Srub byl práZdný. Nell Renadová odešla. Buck Ferne se pro jistotu pod(val dvakrát, ale pak mávl opovržlivě rukou a hodil sebou opět do mechu. Za pět minut spokojeně usnul a probudil se, když už "byla skoro tma. Mrzutě se protáhl, vstal a podle zvyku ut;lnll prvni pohyb rukou k pouzdru s revolverem, aby se pi'esvědčn, že je zbraň na svém mistě. Kolt ovšem zůstal u šerifa Thondoye a Buck se velmI zamračil.

Vyloudal se ven. Trpěllv5' Blesk se toulal kolem srubu, ulmusl tu a tam st6blo trávy a oč iv idně se nudU.. Zaržál veselo, když spatřil pána, čl bystře přiklusal.

Na Jeho sedle byl

připevněn

malý Hstek:

V prdzdn~m pouzdře od pušky mdte mli; revolver, bylo na něm napsáno. Jisté to není tak dobrá zbraň, jako byla vaše, ale vezměte If zavděk. O mě se nestareJte. Vracím se do Petonu a tam Jistě nělakou zbra/1 seženu. Vy nemužete žU bez kloubU a olova. Děku;/ Vdm za informace, a clwete-l! bOt ke mně velmi laskav, pozdravujte ode mě svou maminku.

Buck

přečotl

Hstek dvakré1t,

Lt}'řikrát

bo obrá-

til v ruce a šestkrát obešel Bleska kolem dokola.

Pak teprve hmátl do pouzdra pušky a vylOVil odsud revolvel' llráškovlté ráže. "Panebože," zabědoval, "potom něco s ženskými mějte. Z téhle pudřenky se mílže také stři­ let?" Hodil malou zbraň opovržlIvě do pouzdra a odpl1vl sl. Potom ho něco napadlo a opět Jl vytáhl. Lovil Ji zoufale dlouho, protože zapadla do jeho velkého pouzdra jako máček do prádelnlho hrnce. Sotva byla v jeho dlani. vidět, ale dival se na ni vUdně a bez zlostL "Ono se z toho vlastně opravdu dá střílet," zahučel zahanbeně, "a potom ... ona ml to dávat nemusela, když se to vezme I
11

-------•.------. -

"Nu," zabručel l3uck, "vy jste stará bába a pohádky posloucb á te s koru stejně rád, jako je povidáte."

"Udělal to Petit Sobl'e, nel jel zn mnou do Pe tonu," zavrčel, "oh, muj zlatý Petit Sobre. Nech ť ho všicllOi čertí chrání před t1m, abychom se my dva ještě shledali." "Někdo tu hrabal," zal\ýval hlavou Terento Psinta, "to je jIsté. Čerstvé to není. Jaké jsou to zvyky?" Duck Ferne se kose podíval. Terento Psinta stál nad hrobem a tvái'H se tupl! a lhostejně. Ale Te-

"Nebyla to helkd pohádka," ušklíbl se Psinta a vysoukal černou nohavici: "Vidíte tu jizvu? Udělal ml ji sám Velk9 Havran, když jsem se vracel ze Spandonu do Pelonu, jen proto, že jsem mu dost rychle nevyklopil pen1ze, které jsem doslal za své věrné služby ud p rofesura Renadn."

.. •

"Vy tedy věi'ite ve Velkého Havrana?" "Nejenom věřim," zašeplal l'erento Psinla ta jemně, "já dokonce vIm, kdo jím je." "Hlupáku," odplivl si TIuck Feroe opovl'Zllvě. "Nazýváte hlupákem profesora Renada," pokrčil Terento Pslnta rameny, "on o Velkém Ha· vranovi věděl hodně II bál se ho. Profesor byl moudrý." "NepOChybně," usmál se Buck, "vy moudrý nejsle. V šalech to nezůstalo." "Něco přece," ohradil se skromně Terent!> Psinta, přimhuřuje vzpomínavě očl. "Pamatuji se alespoň přesně, co i'lk,tl profesol·."

rento PSinta byl žvanil a podivný člověk. I on se shúněl po plánu HoHa Cramera jako onen hanobitel hrobu, který ho hledal v šatech ml·tvého Starosty. Nemohl to být Terento Psinta, protože byl stále s Nell Renadovotl. Ale Bucka ' napadlo, že anI před tímto zrzkem není radno být zbyteč­ ně upřímný.

"Zvyky jsou to hezké," vzdychl. "Hlednll plán cesty a patrně ho také našIL Nechal jsem ho mrlV/Ímll v kapse pod košili:' "Tak," zakýval hlavou lhostejllě Terento Pslnta, "slečna bude smulná. Kdože rozvrtal Starostovi hrobku?" "Já myslím, že to byl Petit Sobre," řekl Buck zamračeně, "ale není to jisté, a proto mllžeme podle chvalHebného zvyku tohoto kraje prohlása, že to má Oll svedomi Ve1J{ý Havran." "Vy se smějete," zakýval směšný PSlnta zrzavou hlavou, "také jsem se smál, když mi o Havranovi vyprávěll. Začalo to právě v tom čase, kdy zemřel profesor Renad. Tentokrát jsem byl odtud dlouho pryč, ale o Havranovi jsem se dověůěl bned."

,,0 čem?" ,,0 Velkém Ha vl·anovl."

"Eh," mávl rukou Buck Feme, "Nkat mi to nemusrte. Já na Vell<ého Havrana nevěřím." "Přece jen vám to řeknu. Velký Havran chce zllstat tajemným, říkal Renad. Proto klame svět o své osobě už svým jménem. jistěže nenl havranem. Ale určitě nelů anI velký, rozumíte? Nuže ... , nepřijdete na to, Pravý, který darebák z Pelonu nen! rozhodně velký?"

20

...._ _ _

IiiiIiiIIi_,~ _ _ _ _- -

"Petit Sobre," vzdychl Buck Ferne překvapeně. "To je dost," zabručel spol\ojeně Terento Psi llta a nasadil sl dtlležiti:l monokl pod zrzavé oboči, "já na to přišel hned:'

me?! uzoučkým I. raruInky . pýchou nad, něJak'ým hezkým čInem jejfbo svalnatého syna. Snad proto, že cesta, mizernou kamenitou pouŠti, s bal· vany rozpálenými vedrem ' a hanebnými' rokle.mi, z nichž vylézal otl'avný hmyz, byla (Itrapou hodt:l0u chlapa. Možná že ho bavilo opatřovat sl stravu slaboučkým jll'asklluUm titěrné II o Nelllna revolveru, v Jehož sli'tbrném hubInku bylo šest o~o· věných bráškO, poslednlch, co Buck vůbec. měl. Snad pr.oto, že byl blázen a že se mu to líbilo. Ale jistU pro mazlivé teplo v hrudi, které cHll pokaždé, když si vzpomněl na mámu, na Neli, profesora Renada a Holta Cramera. Bucku Fel'l1ovl řlkali Pravý a neřIkali mu to nadarmo. Třetí maličký .náboj vystfelJ! v hrozné,II\ vedru náhornI planiny po divok~m kráHkovl, bubené~ lak~ tyčka a zdlvoče~ém jako ,zatoulaný ltoco\lr. Minu'l ho. NiK,?li proto, ž·e mal1čký' r~yolver byl ,špatnou zbranI, a dokonce ne už proto, že BUGk ne'do.vedl střllet. Ale nejedl den a ještě pii!, což samo ó sobě nIc neznamenalo. Den jel po žhavém 'sluncl ' které měnilo narudlé SKály v pečlcf ,trou~ .. bl,l Vl;lOr;l.n.oU k pi'Ipravě ementálské.h o s~ra. D1"u"M ' p~loyina dlJ~ ~yl!l táž a noc mezft[m p'roUlě­ #lil ~k,.ály ve vl11tte~ , dobr,ě lednl.čky, . Bucl{"F~r~ ne si tě~ko zvykal, na vraž~qné podnebí kolem Kvakeru a očl mu kal1ltf mlha horečky. VIděl celé ,stádo hubených kr'~lIkO a vys~elil po tom, který mu byr neloUž. Utíkal Jediný, ale Buck Fel'ne trefU přesně kl'ami ,obraz, kferý mu'vykresitla očnl čočka, zdeformovaná svaly nalitými :pobou, řenou krvI. : Nu ~ kr6Hk utek] a Buckovi zbyly \' Nellině revol~eru náboje ul Jen tři; ' , . ' ď Polóžil se do stínu 'skliÍy, -ukryl '{ Bleska a pře­ čka] v rozpáleném', viduéhu brozn-Ý ' čas poledne. Jakmile slunce trocl:!u :.'pókro-člló na sve zabiJácké pouU, pohladil ' naběhlé žíly" na spáncíCh a vykročil opatrně po kamenl rozpáleném jako stří­ brná deska na úpravu řízku masa. PáUlo to a podrážky tříselně čpěly. Ale Buck Ferne klopýtal vytrvale kolem, až přece jen našel černý otvor nory, odkud vyběhl zdivočelý divoký králrk llubený la~o tužka. PřlvaJil velkf kfimen na otvor a posadil se na něj. tekal dlouhé hodiny II pot, který mu tekl .po zádech, hor~ vzduch hned vysušil. Králfk se do nory· nevrátU a Buck čekal až do večera nadarmo. Ochladilo se a BucI. u~ít1l v · ústech palčivou bolest. To se do ústní dutiny vrátilo trochu slin. Za dne měl Buck ústa vyprahlá jako poušť kolem II DÚStO jazyka necitelnou podešev. Minulé noci, kdy zimou lektal zuby, se do jazyku kousl. Nebylo možné zaslavlt kfečovl­ tf pohyb sanice. Opět se bližllfl noc a s ' ní tuhá zima. Buck, ulehľna tvrdý kámen k osvěžuJfclmu odpočinku. Nad n!m stál Holt Cramer, svaly v Jeho vrásčitém obličeJillrály a kysele se usmíval. "Byl jsem pětkrát ve Spandonu," říkal Holt Cramer s hlavou v oblacích, "jednou docela celý rolí. Proč se vám zdám starš( než na padesát?" "Celý rok," breptal Bu.:k Ferne opile, ;,jděte

8. Buck Ferne cestuje Buck Feme urovnal rozházeny hroh a postil vll v noci poražený a p,))ámaný kříž. A jak se citU zahanbený a maltcherný, když včera l'ilno ořezával větve na toto znameo( křesťanské Uisky, tak se mu teď jeho práce Ubila, protože jeho počlnálií bylo alespoň k ně čem u. . , Ze se váro do toho chce," zafuněl Terento Psi~ta opovňHvě nosam, "vite vy vObeci,. ~~ , j~ 'to smrtí' To je fyziologický rozldad a ten jde svo~ cestou, i kdybyste nad to napíchal deset kl'íŽO. VIte, co to fe. tyziologlékll?" .. . . "Kdyby to slyšela m~je málD~, určitě ,b~ v~m to vysvětlila," zavrčel Buck lii.ko · bl~dová . o~­ dat!"
.

,

21

.............~~............. .

k čertu, vy opelichaný dědku. Pětkrát? Já jsem tu poprvé. Vrátrm se však desetkrát, když budu chUt, rozumIte? Mně říkají Pravý." Spadl z kamene, udeřil se do boku řl zůstal chvíli ležet. Hvězdy na nebi Jiskřily Jako na polárnfm kruhu a chlad přivedl Bucka brzy k sobě. ..Eh," zakoktal, strkaje do lÍst špinavou pěst, aby zastavH hrozné jektání čelisti, "kde je Starosta?" Starosta Sf! rozplynul nad skalami. Ve skutečnosti kraloval už nad hvězdami a pohlížel se zármutkem na člověka, který mu před' smrtí dal naposled napU whisky. Buck Ferne se chvíli hloupě šklebil. Pak sebral ze země kámen velký tak, že bo sotva dlaní obsáhl. Nacpal si ho do t1st a vsunul poraněn9 jazyk až na něj. Vylezl zpět na balvan a myslel si: Tak jako tak. Já jsem Pravý a posledni slovo budu mU Já. Proto sl nesmfm překousnout 'Jazyk, drahoušku StarOl~to. Nebp(potom bych ne.měl vilbec žádné slovQ. D.~se tk~át, řekl Jsem. Slyšiš? Potom usnul. 'Ale nebylo ' to tak, Jak sp! lidé, ktel'i odpočivajI. Vedro ho probudllo kr~tce po rozednění. Nechápal, Jak mohl dostat do tlst tak velltý kámen, a poranil si o jeho ostré hrany dAsně, než ho odstranil. Ale Jazyk byl v pořádku. Buck upřel lačný pohled ke králičl noře . Nic se tam nebýbalo a podle všeho byla prúzdná. Cekal až do poledne. Trpěl hrozně vedrem, ale nehnul se z m1sta. Králík se vrátil, když slunce stálo nejvýš. Buck nepoč1tal, jak dlouho trvaly vteři ny, během nicJlž se králík bližil k noře, Jenom blázen mohl označit vteřinu za jednotku' Času a tvrdit, že kterékoli dvě . z nich jsou vždycky stejně dlouhé. Ale kráUk ' byl konečně pod černým otvorem v ze~i. Nad nIm ' kroužil dravý pték. V Kvakeru zatoulaní dravci věděli () každé kořisti a sledovali dlouhé hodIny. Snad' lrrállk, opatrnějšI než lndlánsk1 náčelník... věděl- :o nepřrteli v oblacich a t~oto smrtelně nebezp'Ere1 ,' naplnllo zcela jeho kl'ál1čI mo~ček. NevědělO nepř1teli mezi nebem a zemI a Buck, který byl pod orlem a nad král{kem, 'skočU k ~eml·. - . Uc!1vlitil zvfřatko , do holých rukou. Snad to byl prvnl přfpad, kdy . člověk ch-ytJl králfka pouhým prsty. ale pohofi 'K:vakeru házelo přes den Hdl~ o ti~fc let nazpět. Buck Fel'ne cr1ytil králtka . a snědl ho tak, jak ho chytil. Snad to nebylo hezké, ale znamenltě ho to posUilo. Králík měl v žaludku ještě syrovou trávu. Pak šel Buck dál směrem. kde ležel Spandon, prokletá osada mezi zemi a peklem. Blesk klopýtal se svěšenou hlavou vedle. Staral se o sebe sám a dařilo se DlU to poměrně lépe než Buckovi. Byl kM a měl př1rodu bHž. Ačkoli se mu v pustěm pohoři nikterak neUbno, nikdy ho nenapadlo, aby se o své 'Újmě vrátil zpět, Me byly zelené louky a mnoho vody. Jakmlle pán ráno zavolal, přiběhl právě tak jako' jindy, jen o něco volněji. Dávno mezi nimi nebylo rozdUu, pokud se ces · tovl.Íllt týče. Každý sl nadcházel tudy, kudy se mu to hodilo, a jen tam, ,k de byla cesta dost širo-

'1

ká, kráčel Blesk těsně po páno vě boku. Bucka ani nenapadlo, aby zatížil hl'bet koně svou vahou. "Jdeme do Spandonu," ří kal mu mnohokrát denně, když ldopý tall podle sebe. "Spandon je peklo, Blesku. Je proto možné tvrdit, že stoupa.me do pekla. Co tomu říkáš, Blesku?" Blesk ovšem l,eříkal nic. Klonil ušlechtilou hlavu a velmI trpel žízní. Tu a tam našil polovyschlou louž!. Buck se napil svrchu a Blesk vychlemtal louži i s bahnem. Potom se na sebe spokojeně divali a Buck Ubal svého koně na měkký čenich.

Kůň se líbat nemá, to Je jistá věc. Ale Buck měl horečku a nevěděl přesně, zda se Bleskovo velké oko dívá tak dobl'e jako maminka čl Jako

Nell. Rozdll v tom nebyl valný. Ti tři měli poBucka každý p'o svém rádi. Čtvrtého dne úporného pochodu spatřil Buck do Mla vysušené trámy prvniho domku ve Spandoou. Ví bůh , kde na Jeho slavbu vzall dřevo. Dřevěný byl ostatně Jen vršek a spode'k byl vybudováů z kamene. Dalšl domek · měl 1 zdi kamenné, a dnes už se nedalo l'icl, z čeho střechu. Teď chyběla vCtbec a zt\staly jen bočn[ stěoy. Z neotesaných ka.menů se nedá nakvap stavět pl1dor ys do čtyřhranu nebo do kula ta. Domek dopadl podle t0110 a jeho základna byla nepraVíd.eln;á jll.kó' Iou2e. Nad ni se tyčily stěny bez stropu. Nebyly. kol mě, jak se slušelo. Celek se poddbal kamenné manžetě, bodně zmuchlané a hozené nalIÍátkotl tak. že se postavlla svisle. To bÝl 'Spimddn. ~B}'l hrozný, ale nlkoll tak'jako cesta sem. Podzemní vodovod, dnes už téměř vyschlý, se rozléva'l v zasypaném kOl'ytu někde pod základy a zvlhčoval vzduch. RozdGy noci a dne tu nebyly tok ciieine jako na horkém pře­ dělu, kter9 , Buck m~sel přeJit. MezI rozpadl1mi kameny 'rostla zažloui.lá tráva a snad tu někde bylo i zlato, vypadané ze štěrbin · skal rozpukaných vedrem. Starostovo' mrtv.é město leželo před Buckem ; opuštihiě-a nellybné. B}Llo' feště mnoho svízelných krokťiill~'k jeho;idem a BlraK se'položll mezi stébla os~; 'trávý,':.pl'otože v"'tomto místě nad Spandoneni bylo oprávdu · něJak podivně vlaIlo a on 'byl velmI unaven. Jak pol.oŽil unavl'lllOu hlavu, zašumělo cosi lěsně ti jeho pravého ucha. Zvedal se pomalu, ale pak -se' rázem napřímU: 'fo, "co omylem považoval za zvad11list, listem neb~lo: protoŽe tady stromy nerostly. Byl to pavouk s chlupatým tě­ lem, velk~ jako dlaň. Osm zalomených noh se pohybovalo lině a každá jinak. I ty byly chlupaté a dlouhé a ostře lomená chodidla se nedotýkala země. Spočlvala na ostrých, Jako zápalka tlustých výčnělcích . Ani' pavoucI ve Spandonu nechodil1 rádi bosi po rozpáleném kamení. Spandonský pavouk byl zarudle černý jako lavorový list a jen o málo tlustšf. ačkoli pavoučI břich Je óJjvykle příkladná koule. Měl hlavu ve ikou jako Hskový ořech a na ni dva páry očr. Na vrchnfm páru, ne většim než zrnko máku, nic nebylo, Zato spodni očl, mnohokrát složené a vypouklé lalco nabobtnalá fazole, se na Bucka drvaly tak vysloveně potměšile, že vyjekl strachy. třeštěného

.............. ~ J3uck Ferne, statečný Buck Ferne, ktet'ý se sám v noci pustil do boje s pěli zákeřníky a z plna hrdla se tomu srnli.l, strnul désem. Nikoli pro prudce jedovatá kusadla, rozevírající se vějířo­ vitě a j istě věčně lačnú krve. Ale pro výraz ocr, velkých, fazolovitýcl1 a \'yboulených očí spandonského pavouka. Nebot spandonský pavouk byl Jediný hmyz, který se díval, a bylo to na ' něm znát. Byla to krvela č ná nestvllra, útočná a jedovatá. Ve skutečnosti se pavouk nedival potměšile, ba anI zle. Naopak. Pohybova l se malátně jako nemocný psík a dlval se na Bucka naprosto bezradně. Nemínil útočit. Žádal spíše o smilováni. Ale 8uck tehdy nevMel, že je pavouk skuteč­ ně chorý a Ze všlel1ll1 vymTl'ajf tou měrou, Jalt se koryto starél10 vodovodu sesouvá a vzduch nad nim vysychá. "Dláznim," zdti:>il se Euck, "což se mflže pavoult dívat?" Rozbil mu oskllvou hlé.lvWku plochým kamenem na jediný rAz. Chlupaté nožičky se bezm ocně natáhly. Pohybovaly se Ještě chvíli. A když

............... 9. Horší než peklo

Euek Feme [ten, co mu říkali Pravý) zaječel úzkosti. Pavouk ho nemohl slyšet a ta l{é se o to o/Hvidnií nestara l. Sel. Nemohl vědě t kam, protpže bnusná zásoba jeho výrazných oči tmavěla na kameni v beztvaré skvrně. Nebyl to zázrak. ládný pavouk nemá mozek a také ho na nic nepoti'ebuJe. Dva druhy bilých nervových provazcll jdou od hlavy po zádech a na nich n~kolik pál'ů zauzlenin tvořI nervová střediska. Spandonský pavouk měl také svých osm náhražkových mozkO, a ačkoli žádný z nich nestál za nic, Buck rozbil kamenem jen dva a šest jich pavoukovi k pohybu docela d obře postačilo. nuck Ferne obětoval čtvrtý vý střel z revolveru na hroznou, nesmrtelnou p řfšer u. Nikdy nestmel na tak blízký cil, ale střelil dobře. Olovo se odrazilo tl pfsldo výhrůžně kolem Buckových uší. Bucd: se ani 11epohnu!. Nezúleželo na tom. Nesmrtelný zemřel a to byla hlavnf věc. Euck Ferne couval pozpátku otl ollavné mrtvolky. Spandon byl přece jen hor:;! než cesta

: .. •. ..... . : .'....... :.....'....... .... .... .. ... . " • • •:.:: .' ". ' :o. o' ". '. • ... ...... ....... ' . '... .. . . . . . ........ .'.... ... ." ........... . ° . °• •

,, ~

... ..

· ..

o' , . •

'.

· .. . I '. ·. '

~

•• ,

..'

.

'

... .

'

.

•

..

t

sem. Pavouk se Už nehýbal. Poloploch9, srstnatý elipsoid ležel na zemi a těsně u něho se čer­ nala skvrna narudlých š Av. To byla pravá brOza Spandonu. Buck Ferne se otřás l hnusem a ošklivost{. Pllk mu vysoká bota po něčem uklouzla a Duck Ferne se sotva zachy tU sluncem rozpáleného kamene, aby neupadl. Utrhl všal{ hned ruku a zavyl strachem. Na kamenl seděl jln9 pavouk a rozvIral zvolna věJIřoVit6, prudce Jedovatá kusadla. Buck Ferne uskočil a opět uklouzl. PodIva l se dolil a s hrtlZOU zjistil, že právě rozslú pl dva mla-

odporné tělo leželo bez hnuti, opováZil se Buck Ferne teprve zdvihnout ruku. "Moje matka vyprávěla , že kdo sní čel' veného pavouka, je sl jist před kousnutlm ostatnich," zahučel. "Vldim, že Sl neni nikdo jist. Nikdo nedokáže pozm tuto odpornou kaš1." Pak se pavouk ·s nadobro rozdrcenou hlavou opět pohnul. Nehýbal už jen nohama. Sel. Sel, střldaJe pravidelně osm dlouhých noh, ačkoli Jeho hlava le2ela na plochém kameni nadobro rozmačkaná a zvli'e mělo být podle všech zúkond mrtvé.

23

pavouky, POJ tuctu jin9ch bylo k'olem a upiralo na Bucka čtyřiadvacet lačn9ch očl. Stáli a neh9bali se. Je mozno říci, že stáli. Osm srstnatých nob s dlouh9mi chodidly mělI toporně napřlmeno pod sebou a odporná těla byla na nich opřena dobl'OU stopu nad ze mL K9vali se zvolna na strany, každý Jinam, ale všichni stejně, a zoufalému Buckovl se zdálo, že vydávaj[ podivný, pisklavý šum. Ale snad to byla jen vzbouřená krev, která mu zpIvala v uších. Buck Ferna vystřelil. Koule proletěla měkkým pavoučím tělem jako chomáčkem suchého . mechu a neztratila nic na své síle. Pavouk na vyso· kých nohách se prohnul jako medl1za plovouCí v moři s chlapadly visícími ke dnu. Potom se ošklivé nohy na mnohokrát složily a ploský břich se snesl na zem tak hebce, jako by padala sněhová vločka. Pavouk se nehýbal, Ale jeho hrozné složené očl žlly a dIvaly se na Bucka s tak děsivým výrazem, že mu přeběhl mrlÍz po po zádech. Vystřelil feště fednou. Ale pak spoušť klapla'. naprázdno a · Buck Ferne se dal na spla~e· ný tístup. Snad mu to zachránilo život. Jeden pavouk, naštěstf onen nejvIc vzdálen)', se roz!Jěhl . : . Běžel na foporně vzpř[mených nohách a ~ tělem vysoko nad zemi. Ale běžel rychle, kýmáceJe ·se s tělem nahnutým dopředu. Podobal se vyhozenému kameni, zabalenému do šátku. Byl hro7.nějšr než šedivý medvěd a splasený ťistup Bucka Ferna ·se proměnil ve zbabělý ' ťíprk. Běžel, odkoplh'aJe daleko těžkými . botami vedrem popraskaný štěrk. NiC nedbal na to, že se pavouk za nim brzy zastavll, patrně proto, že vystoupil z vlhkého pásu, který pro něho zn a- . menal život. Prchal Jako vypla~ený zaj[c, supaje vedrem a lapaje po dechu. DOběhl až k prvnímu domku hrozného města Spandonu a padl těžce na hrubou dvoru. Visela volně dolil a nic mu nebránilo, aby vstoupil. Buck Ferne však neměl snu, aby mas[vní dveře otevřel. Běh ve slunečním I1palu proměnU Jeho žny v potrubr, nebezpečně napjaté parou, V uších mu hučelo a před očima měl tmu. Nikde však neviděl hrozného pavouka a děs­ ný strach v něm zvolna uléhal. Krev se tišila a smysly bystrlly. "Oh oh," zasténal, .. kdybych byl ďlÍblem, toto by bylo mé královstv1." Opřel se těžce o dveře. "Vstoupíte-U," ozval ze zevnltl' tichý hlas, .. považujte tuto drru za svllj hrob." To však už byl lidský hlas a Buckova hrllza se nezvětšila. Vzkypěla v něm krev. To už ale byl var, který naplňoval Jeho srdce rozkošI z chlapské sily a touhou po zápase s něčim, co mMe vzit pořádně do ru.kou. Buck Ferne se neMJ nikdy a nikoho, pokUd neběželo o spandonské pavouky. Otevfel rázem dveře. "Ukažte se mi, vy hrobníku," zahučel o.točně. Ačkoliv měl zrak jako orel a štěrbinami mezI rozeschlými břevny sem vnikalo dost světla, trvalo chvU1, než se jeho očl pfizpllsobily ostrému přechodu ze zářivého slunečního světla venku. Měl sice revolver Nell Renadové, ale v jeho bubInku nebylo nábojd. VnIknout za ta~ových dě červené

24

okolnosti do srubu Obývaného neznámým samose rovnalo sebevraždě. Ale Buck Ferne se nebál smrti. Bál se jen červených pavouka. Uvnitř stála pryčna na nízkých nohách. Jenom na dvou. Zbylé dvě na kratšl straně suchý vzdUCh vysál tak, že se zlomily 8 pryčna ležela kratšfm koncem na zemi. Na ní byl suchý mech a v něm se o jeden loket opíral muž. V druhé ruce měl velký revolver. Černá hlaveň kroužila směrem k Buckovi. "Stlljte," zasípal onen muž. "Stofím;" uškUbl se Buck Ferne, "a to mnohem pevněji, než vy leZIte. Alespoň se hlaveň mě zbraně zdaleka tak nekfvtí jako nepotl'ebntí větev ve vaši ruce." Hrozba obou zbraIÚ byla směšná Buck Ferne držel revolver pevně, ale bylo zbytečné stisknout spoušt, když náboje Chyběly. Muž na pryčně měl Ještě otáčIvý bub1nek zbraně pln'ý olova. Ale ruce se mu chvěly fak osikový list. "P.roč nevystřeHte?" zajektal mul jako v borecce. Pak ho Buck konečně poznal. "Panebože," pravll s mazlivou vUdností, "sníIIi svou~ košili prfi~ě v sobotu, nejste-U vy drahouSek Sobre." Oči sl zvykly II viděl nynI jasně. Muž na pryč­ ně by maličký a byl to opravdu· Pe Ut Sobre. Bozi vědr, Jak se dostal do .Spandonu dřív než Buck. 'Snad znal Snadllějš1 cestu. Nyni tu byl, ale zdlilo se, že Holt Cramer mluvU pravdu, když tvrdil, že Spandon nent nic pro slabého PeUta Sobreho. Výtečný společník zemřelého Sta· rosty byl se svými silami zřejmě nadobro v. koncich a horečka jim lomcovala, .. Jen sl vystřelte, maI1čký," chechtal se Buck II potopil nepotřebný NelUn revolver do svého velkého pouzdra, "proč to hMete na zem?" Velk'ý kolt Petita Sobrebo skutečně ·bouchl o dřevěnou podlahu. NebylO možné zjistit, zda z jeho slabých rukou vypadl nebo zdil ho PetU Sobre odhodil. "NarovneJte to, Pravý," sténal PetU Sobre, "narovneJte to, pro smilováni božil" "Rád," přlsvědčil Buck trochu zaraženě, "jenom mi řekněte co a kde. II "Což nevidíte, že se nOhy pryčny zlomily?" "To jasně vldfm," odsekl Buck, "proč · jste na to lezl, když si tak na tom krásném nábytku zakládáte?" Krásný nábytek to nebyl. I s ohledem na to, že ve Spandonu bylo obyčejné dřevo vZácnějšl než jinde palisandr, byla tohle ohavná, hrubou sekerou sroubená pryčna. Nohy, které zllstaly vcelku, byly zdola až nahoru ovázány nějakým llstim. Hezké to rozhodně nebylo a na ceně to Jistě pryčně nepřidalo. . "Saje," zavyl pl'íšeroě Peut Sobre, "saje. Nezabfjejte jl, pro všechny svaté. Bože m'Oj, to Je bolestI" . Buck Ferne přistoupil Qpatroě k lMku. Ma19 PeUt Sobre na něm leZel naznak, tísta měl pootevřená 8 těžce dýchal. "Máte horečku," podotkl Buck Ferne chladně, "co se s vámi děje?" tářem

Petlt Sobra ukázal malátnÝm pohybem na své nohy. Byl bos a prsty měl do krve rozedřeny. Snad mu po cestě padl kOň. PeUtu Sobremu bylo podobné, ze zv[řeti z hřbetu neslezl, dokud mohlo nohama plést Vymstilo se mu to, a tak Jistě vykonal dlouhou cestu pěšk y . Byly to ošklivé odře­ niny, ale nikoli takové, aby zkrušIly i tak zbabělého muže, jakým byl Petit Sobre. Buck Ferne se naklonil k IOžku. Nizko nad kotníkem spatřU velkou žlutošedou skvrnu. Na. dýmala se a Buck Ferne pOjednou nabyl dojmu, že je to živá věc. "Nezab[jejte ji," zaúpěl' Petlt Sobre, .. le to spandonská veš. Má kusadla centimetr , hluboko a mase. Ve zdejs[m horku se zkazí za několik hodin poté, co ji zabijete. SlInijl ml v těle a já

kolem nich uložily všechny temné stíny zavšiveného srubu pod Kvake~em. . Duck prošel celým městem, nadobro opuště­ ným a děsivým svým mrtvým klidem, Pokřivené sruby strašily hrůzamI, jež se v nich ukr9valy. Mezi nimi stály kupy zarudlé drti. Byla to podivná spandonská hlína, ze které prvn[ obyvatelé Spandonu leplU své baráky. Jako stavební hmota nestála za nic a slunce ji brzy proměnno v nepotřebnou sut Dřeva bylo ve Spandonu málo. Většina zbyl}řch domk() byla z rozpukaného kamene a vyhlížela tak sešle, že )ylo odvahou do některého z nich vstoupit a k)ichnout. Buek Ferne kráčel pl.'ímo na západ a brzy spatřil skupinu stromů. Bylo jich asi deset a' neodváŽil se je pokácet ani nejhrabivější obyvatel Spandonu. Něco se šuškalo o tom, že Jeden z prvnIch zlatokopů porazil jeden strom. Zbyl po něm pařez a tomu po nešťastném zlatokopovI PittoVi říkali Pittův špalek, ne bot neštastnébo ,Pitta pověsili ve, veřejném zájmu rukou společnou a nerozdílnou Qa vedleJšl strem a tam Pltt také doopravdy zemřel. Nespravil už dřevem poraženého stromu sv Oj srub, který to opravdu potřebo­ val. Ale spravedlnost ve Spandonu se vyvijela přesně tak jako jinde a byla Um jednodušší, čím byla doba k vytvořeni nutn9"ch zákoni\ kratší. Stromy neSly vzácné lisU, které zahánělo spandonské vši, ~ikalo se, že kdosi ve Spandonu z něho dovedl uvařit mast, která donutila 1 zakousnutou veš, aby se' vzdala svých bodů. Tobo muže naneštěsU sežral pavouk. Říkalo se totiž, že červeni pavouci lidi žrali, ačkoli se spokOjovali jen Um, že se zakousli do těla, a nemobll celkem za to, že postižený záhy nato zemřel na vysokou horečku. Zkrátka - umění vafit mast s on[m mužem zaniklo, a tak llsty OVllzovall jen kolem nob svých IOžek, aby na ně vši nelezly. Buck se na odpočinek ve stínu stromO těšil murně. Stromy stavěly ťizké dužnaté listy kolmo ke slunci, zmenšujíce tak odpernou plochu II chráníce vzácný Qbsah v,ody. Stín pod nimi nebyl a zklamaný Buck hOd11 Petite Sobreho na zem velmi nemilosrdně. Také po vodě se marně ohlížel. .U stromO byl štěrk a liplně suchý písek a po vodě š!roko daleko ani památky. "Tak," řekl Buck Ferne surově, .,lotr jste a lofrem zil.stanete. Nechtělo se vám pojit v tom špinavém srubu a chtěl Jste se pi'ed smrti Ještě cbvllku chovat na čerstvém vzduchu? Nebo jste doufal, že z vás na mě přece jen nějaká veš pře­ leze? • Bylo dobře, že Petlta Sobreho převalll necitelně nohou v pisku. Přišel alespoň k sobě, a jakt už byl sobec, platIla jeho prvnJ myšlenka obavn9m vš[m, které mu pily krev. Nerozmáčkněte žádnou," zaúpěl, "nebo zcela

zemřu."

Buck Ferne mlčel. Spadon nebyl peklo. Spandon bylo místo, kam se I čertí pro hříšnou duši báli přijít. ' , "SaJe," řlkal tiše Petit Sobre, ,.mám po těle ještě tři. Střidajl se. Vidíte ty hn~dé skvrny? To je všechno, v co proměnily mou krev. Saji nenasytně a ustavičně kálI. Do večera zemřu, Prav9"." "Tak," bezmyšlenkovitě pronesl Buck F~ ~ne, "všichni jednou zemřeme." "Zvedněte lůžko," poMdal Petit Sobre slabým hlasem, "listí na dřevěných nohách lůžka je ze stromů, které najdete př'ímo odtud na Zúpad. 2tidná veš nevyleze po noze, která je jim ovázána. Slabě čpí, ale ony jeho zápach nesnášelL Nohy praskly v noci a já spal příliš tvrdě. Byl 1sem unaven. Vylezly po 'pelesti." "Zdvihl bych to lůžko;' pravU Buck Ferne dutě, "ale nepomohu vám Um. Neprolezou listím vzllúru, řfkáte. Proto se , 'jím rozhodně nebudou vracet od dobl'ého bydla zpět na zem. Co mám s vámi dělat?" "Pod stromy na západě je voda," sIpal Petit Sobre. "VšI se mě pusU, když mě do ní potopi· te. Ale vy'to neuděláte. Musel byste mě tam odnést. Nikdo se nedotkne muže, kterého piji spandonské vs i. Běhajf jako mouchy a při sají se I, na vás." Buck Ferne opet chvíli mlčel. HA vldlte, vy netvore," řekl drsně, "je možné, že to přece jen udělám. " Opatrne malIčkého mužíčka zvedl. Petit Sobre nikdy neby1. těžký, ale ted nevážil skoro nic.' Utrpeni na" ce~tě pohoHm Kvakeru a krátký pobyt ve Spandonu vysušily Jeho drobné tělo té· měř nadobro. Bucle Ferne ho vynesl ze srubu na rukou, natažen9ch daleko prM sebe, jako prašlvého psa. Byl pripraven jim mrštit do horkého pisku a kamenr, kdyby začal 'po jebo těle cestovat něJak9 odporn9 hmyz. Ale -ohavné vši se držely pevně. "PřImo na západ, říkal," zabruče} Buck Ferne a vykročil Um směrem, "ať Je louže pod stromy sebehoršf, doušek Jakékolf \'ody ml přijdé vhod." p'e tit Sobre byl lehk1 a Buek Ferne, měl sílu Jako medvěd. Cesta v dusném parnu byla zlá a Buck nahlas sténal. Petit Sobre byl naopak bledý Jako smrt a sotva dýchal. Zdálo se, ·že se

urČitě umřu."

Buck 'Ferne na něj chvfll opovržlivě pohližel. nic, protože se mu J8zy'k lepil žfznf na patro. Stofll v kapse clgarelu, zapálll jl a labužnicky odfoukl kouř. "Zemřeme spolu, maličký," zašklebil se poNeřekl

25

--...~........~!I~~. ...._....__. .r supně .

"Spandon viibec .uovyhUŽí jako obec, v níž by lidé mohli dlouho zůstat naživu." "Vodu." zasípal Petit Sobra, "proč mě neponoi'lte do vody?" Buck Ferne se smutně rozhlédl po suchém pfsku kolem. "To Jsem blázen." řekl jedovatě, "opravdu. Proč vás vlastně neponořím do vody? Sprchu byste nechtěl, drahoušku?" Petit Sobre opřel hlavu s šedivou tváři a zapadlýma očima na špičatý loket. "MusHe kopat," sípaL "Snad Jste se domníval, že tu voda vydrží na povrcbu? Vyhrabte jámu. Za pCll hodiny se nnplní vodou. Tak dlol!ho ještě vydržím." "Hlavni ovšem Je, abyste to vydržel," ušklíbl se Buck. Ale potom zal!al hrabat rukama, až se mu nebty llímaly. "Ne tak," poradil Petit SObre, "rukama v tom ostrém písku nic nepofídHe. Do spandonských chalup není daleko. V každé z nich najdete l·ÝČ. Kdyby na leho topůrkú byla veš, vezměte radě­ JI jiný." "Vaše starostlivost je dojemná, Sobre." Vrátil se do Spllndouu. Jistěže bylo Us[c dClvodll, aby spěchal. Sel však přesto pomalu. Nebylo prostě možné pohybovat se pod spandonským sluncem rycble. Nehledě ť tomu, že v mrtvém tichu se každého zmocnila lupá lhostejnost ke všemu na světě. Vrátil se s ~ýčem a vykopal jámu. Písek na dně byl sice trochu vlhký, ale hořejšl okraje rycble vysychaly. Rozhodně se nezdála oprávně­ nou naděje, ze se tato jáma naplní vodou. Zejména ne za pill hodiny. "Také dobi'e," zabručel Euck lhostejně a vylezl z Jámy; "když z toho nebude studna, bude z toho brob. Pro mne, rozuml se. Ten holomek zťistane venku, ačkoll mrtv[ patři do země, jak flkala máma." Potom ho přece Jen napadlo, že Petlt Sobre snad zemře di'ív, a to tak brzy, že on sám bude mit Ještě dost sny, aby bo pobřbU a vykopal hrob I pro sebe. Bylo dokonce možné, že je Petit Sobre mrtev už ted. Bnck Ferne hodil lopatu na zem. Otřel ruce a posta\'ll se rozkročmo nad Sobrem. Vllkol žhlo slunce, ale Buck Ferne přesto viděl celý svět kolem sebe smutně čern9. "Tak co, vy vS-tečn[ku," řekl a divU se tomu, jak ohavně cllraptf, .. počkate sl na vodu, nebo uleUte do opravdového pekla hned?" "Vodu," zah9bal Petit Sobre okoral9mi rty, "vykopal jste tu studnu?" "Studnu? Hrob jsem vykopal, drahoušku. Proč nazýváte věci neprav9m Jménem? Je to hezky sucbá Jáma a dloubo v ni neshnijete." "POl hodiny," žadonll PeUt Sobra, "prol! tu nechcete zllstat pill hodIny?" "Kdo frká, že nech!'.:l?" utrhl se Buck. "ZOstanu tu dokonce na věky, jak to tak vypada." Ale nezdstal. Jama se naplnlla vodou až po okraj skutečně za necelou půlhodinu a Buck se ani nedivU. Spandon byl městem zázrakll, al!koli málokteré překvapeni tu b~'IO radostné. Snad tu spodní voda zasypaného vodovodu někde pro-

sakovala a dostala se na povrch na zpdsob artéské studně. Buck se naklonil nad jamu. Měl žízeň a chtěl se napíl Zarazil ho však nelidský skřek z hrdla zle t9raného Petita Sobre. "Mé vši," ječel mužik sobecky, "proč nepamatuJete předevšfm na mé vši?" Zivotn( sna Bucka Ferna byla obdivuhodná. Velmi pravděpodobně by do západu slunce zemřel ž[znl, kdyby 'ba nebyl PetU Sobre upozornil, kde a jak najU VOdll. Neměl sice dClvodu, aby mu byl vděčný, protože maličký jednal z čistého sobectvl. Ohlédl se však na Petita pobaveně a smál se mu do obličeje. "Dám vám vodu a vykoupu vás, pel!l1vě jako nemluvně, Sobre. Ale neJMlv mi odpovíte ná ně­ kolik otázek. Jinak nebude z koupele nic." ..Mluvte rychle," odpověděl Sobre skomfrajIcfm blasem. "Jste velký dareMk, Sobre. Viděl jsem, jakou účast jste měl na skonu nebohého Holta eramera, a v[m - že byste mě také viděl nejraději metr pod ze ml. Domn[val jsem se dokonce, že jste tak bfdný, že se do vas anJ veš nezako,-,sne. Nu ... , zabije vás vaše vlastní království, Velký Havrane." .. Co to povidáte," vyjekl Petit Sobre. "Nejsem Velký Havran. Jsem naopak velmi maličký , Kdo vlim namluvil takový nesmysl?" "Terento Psinta. NezapireJte. Je Jisté, že se vám ne~bce prozradit všechno, co jste v životě provedl" "Pstnta," opakoval Petlt Sobre nenávistně. .. Já mám . pro Jeho bídnou pomluvu zemřIt? Proč Tarento Ps1nta j'rká, že já, maličký Petit SObre, jsem Velkým Havranem?" "Právě proto, že jste mal9, Jste se na~ýva l velkým," zašltlebll se Buck...Jste velmi prohnan9, přHell." Petit Sobre malou chvill pl'emýšlel. .. Neni to tak," namítl potom zoufale, "já vám naopak řeknu něco docela Jiného. Velk9m Havranem je právě Terento Ps!nta. "Ale jděte," zachecbtl se Buck, "takhle ml nevyklouznete. Snad važně nedou~tite, . že vám to budu věřit?" .. Proč byste ne věřil? Já jsem malý, a přece se domníváte, že jsem Velký. Proč máte námitky proti tomu, že sl Terento Pslnta fíká Havran, když má palici zrzavou Jako šafrán?"

10. Horší než zlé pro Petita Sobreho Buck Ferne zavrtěl hlavou. Snad bylo mOfné, že je Velký Havran právě tak malý, Jako je zrzavý. Necbtějte na nikom; aby myslel správně pfi padesáti stupnfch nad nulou. Buck Ferne se jIndy upřímně smál myšlence, že Je Velký Havran vQbec na světě. Moudré bylo, že rozhodnutl .-o této záhad/:! od10ž11 na pozdější d.:>bu a př1vlekl Petita Sobreho k Jámě. Vši dosud lpěly na mužikově hubeném těle a stáie proměňovaly jebo krev v nepotřeb­ né v9kaly. Buck Ferlle ho hodil do jámy, vytáhl

26

- - - - -• .• • - íiiiiiii líiiiiii ,.00 vás už nebude nic, mUj milý," vzdychl Buck ú č astně, "ale budete to mít alespoň brzy odbyto. Se mnou to bude horší. Mám žízeň jako velbloud a do té vody se sviluškami se ml nijak nechce. Co myslíte - mám se té hnusné břečky napit?" "Co uděláte se mnou';''' "Tázal jsem se vás na něco jiného, Sobre. Vy jste zatracený sobec li myslíLe pořád jen na sebe. Co s vámi udělám? Křesťansky vás pohřbím, at mě čert vezme. Pomodlím se nad vámi dokonce otčenáš, jestlf si Ještě vzpomenu, jak to jde pořádně za sebou." "NapiJte se a jděte k dllblu," zasípal Petit Sobre ... Proč mě nezbavlte těch prokletých pijavic?" "Svilušek," pl'lpomněl Buck Ferne s povzdechem, "sám Jste frkal, že se to tak jmenuje. Kdybyste viděl, co tQhp mále f!a sobě, anI byste takový nes~y'sl ode IDě ).leoht.ěJ., Ty třl,vši p~ed­ tím byly proti - této pohromě pouhé osvěžuj[éi rozptýlen1." . Pokrčil rameny a pflstoupll k jámě s vodou. Petitu Sobremu už opravdu nebylo pomoci a Bu~k Ferne pozoroval, že Je Dačase, aby se také staral trochu o sebe. 21zeň ba trápUa. Díval se zkoumavě na hladinu vody v podivné studnL Vykoupal se v nI špinavý Sobre, plavaly v ní tři utopené vši a také v nf podle všeho nějaké pijavice leště zbyly. Jen někdo, kdo dosud neumíral ž[zo[, se bude divit tomu, že Buck pOklekl nad okrajem jámy a p1'es vyUčené skutečnosti pohlíZel lačně na vodu. Konečně, nevypadala zle, Rmut se usadil na dně a tam snad také spadly utopené všL "Jenom trošku," zamumlal Buck Ferne omluvně a nabral tu břecku do Ost. Napil se dost, a anI se neotřásl. Nejde prý k duhu, když se kdo po Jldle otřásá odporem, fIkala máma. Buck Ferna ted vzpominal na mámi ny rady podivuhodně často. Otřel 11sta a odplivl sl. Voda mu chutnala, ale nemohl se zbavit dojmu, že se napil ošklivého ledu. Zatiru ho to však osvěžilo. Vrátil se k Petitu Subremu. Mužik léžel nah9 na nízkém slunci a vyhližel př1šerně. Asi. Jako čerstvě poražený vepř, když jeho maso rozvěst po chladlrně. Bucka Ferna napadlo, že takhle asi vyhliži rozkuchaný. ' "Co s vámi, kamaráde?" řekl a zlost na Petlta Sobreho ho nadobro přešla Petit Sobre na to neřekl nic. PIjavice na jeJto těle se nadšeně nafukovaly. Sobre měl zavřené očl a zdálo se, že to má odbyto. Buck Ferne pohlédl k západu. Slunce nemělo ke skalám na obzoru daleko a Buck nahlas vzdychl. UchopU rýč a potal vedle Petite Sobreho hloubit mělkou Jámu. "Bude ležet nlzko," zamručel, "ale hlouběji kopat nemohu. Natáhla by se tam voda. A daleko nosit se ml ho nechce." Rýč zazvonLl o nějaký kámen a Petit Sobre se probudil ze spěnku podobného mdloMm. Viděl Bucka Ferna kopajlclho jámu a naJeZU se IlzkostL

ho z vody nahoru a přidržel rou obličej nad hladinou, třímaje pevně v pěsti jeho vlasy. "MQžete se svléknout, jestli to pod vodou doká.žete," zubil se, "nebor se nesluší, aby se muž koupal v kalhotách." Petit Sobre se svlékl. Buck' od něho bral šaty volnou rukou a jednotlivé součásti jeho oděvu házel za sebe na ostré slunce. Vši se pustily obdIvuhodně rychle. Cítlly nebezpečI, a ačkoli byly celým předkem ponořeny v Petitově hubeném těle, brzy postl'áda"ly vzduch. "Jsou pryč," ulehčeně vzdychl PeUt 'Sobre, "chvála bohu! Vytáhněte mě, Pravý. Přlliš se ml nepolepšilo. Mám celé tělo jako v o bnt "Buck Ferne ho tedy vytáhl. Jakmile se ale malý mužik octl na horkém ptsku, Buck od něj štítivě odskočiL Hubené tělíčko Petita Sobreho bylo poseto sty černých piJavIc. "Hruza, přftel1," řekl Buck Ferne smutně, ,;zdá ' se ll1~, že mi nemáte být za eq :vděčx:tý." Petit Sobre se vyděšeně dival do Buckových očí. Nepozoroval pIjavice na svém nahém těle a jeho zmučené nervy prozatim necítily nové přfžlvniky. Nejistě zamrkal a chabě pohnul rukou. "Rozumt se, že jsem vám vděčný," zakoktal rozpačitě, "co zase zamýšlíte?" "Já nic," pokrčl1 Buck rameny. "Zdá se však, že vám BOh za vaše bfdné spo!ečenstv[ s ubohým Starostou zaplatil brzy, a měrou vrchovatou. Podívejte se na svou ruku I" PIjavice byly všude. Také na ruce. Petit Sobre se pod[val a zavyl strachy. "Svtlu!;ky," ječel, "co Jste to se mnou provedl, Pravý ...?" "Tak tomu se říká svilušky," zabručel necitelně Buek Ferne, "jste málem tak vzdělan9 jako Holt Cramer nebo Terento Psinta. Starosta na· zýval červené pavouky lokalitou. Přesto jsou to prašiv[ pavouci, a at mě čert vezme, nejsou-U toto obyčejné ohavné pijavice. Svilušky se to jmenuje, řlkal jste?" Snad byly, snad ne. Učenost Petita Sobreho 1 Holta Cramera pramenlla ze stejného zdroje. Pamatovali sl několik výroků profesora Renada, který tu chudák ž!l skoro sám a hovořil s nimi proto, aby mu jaz}'k docela nezdt'evěněl. Mohly to být svilušky. Svllušky z Japonska, o málo větš[ makového zrnka, se vyv[jej! z larev žljIc[ch na suchu a mnohOKráte se svlékajíc{ch. Jejich vývoj je tak bohatý, že vousat[ učenci považovali každé vývojové stadium za Jiného živočicha . Také každé nazvali jiným jménem a trvalo dlouho, než při šli na to, jak to vlastně Je. Zájem o tyto tvory byl pochopl~elný. Přenášely horečku frč­ ní a svého času na tuto nemoc zemřelo mnoho lidí. Svilušky nesvllušky. Cerné Válečky pevně lpě­ ly na Petitově dl'Obném těHčku a nadouvaly se poslednlml zbytky krve, kterou v Sobrem ještě ponechaly nenasytně všI. 8uck Ferne se ,zarmouceně dIval na zoufalého mužIka. Petit Soltre byl arel vrah. Ale anI pro vraha to nenl hezká smrt, být vypit až do dna jako sklenice kořalky.

27

-------~-------

"Co děláte ," zapištěl vysolfým hláskem, "vždy{ já jsem Ještě neumřel" "Promii'\te," tekl tedy Buck l'erne v roz pacfch, "ale nic nedčlám . Slunce skoro zncház[, a le chvíli mohu po č kat_ " Nikdo z nich necllá pal plně hriizu pODlěru ochotného hrobaře a dosud živého mrtvého. Buck Ferne měl nervy jako ocelová lana a Petit byl naopak hruzou už stejně blázen. Proto pří­ šerné postavenI nepůsobilo ani na jednoho z nich n oba mysleli jako jindy. PeUt Sobre nevymyslel nic, ale Buda Ferna přece jen n ěc o napadlo, když se díval do mělké Jámy vedle PeUta. PIjavice žil y ve vodě_ Je pravda, že se nepustily ani na pal čiv ém slunCi, ale to nic neznamenalo. Vzduch kolem byl sice horký, ale SUChý, a prostup tepla proto nevalný. Buck Ferne čerta starého věděl, co je to prostup tepla styčným prostfedhn. Ale Jednou slyšel, že jsou kraje, kde Je možno uvařit v horkém plstu vejce natvrdo, ačkoll na slunci zastanou ~rstvá . "SpandonšU pavouci rod! živá mláďata," zaskuhral PeUt Sobre. ..Cože?" poděsil se Buck Ferne, ..aha, máte horeč ku .. _ Co dělat? Měl byste jl už dávno, kdyby vám ta spandonská havěť tak dl'lkladně nepouště· la žilou." Vzal ho do náruče a zabrabal až po obličej do horkého plsku. Několik pijavic se přitom rozmačkalo. Buck Fcrne měl ruce jako řeznlk. .. NeřviHe," řekl nevlídně, .. to nenr pohřeb. Pořád Jste chtěl, abych s vámi něco provedl. Když Jsem vám po vůU, vyvúdlte jako ročnl hl'rbě. Nemelte sebou, nebo vám jednu vrazrm. Suchý pfsek je jako pijavý p:tplr. Vysušr pijavice na troud. Jestll se ještě ted nepusU, pak vás zahrabu I s nimi, a to nad(\bro." "Umřu," zakvllel Petit Sobre. ,,0 čtrnáct dni později, než bylo záhodno," odsekl Buck Ferne. "Ležte, nebo vám šlápnu na krk. Jaký Jste to pacient? Kdybyste byl zemřel před posletlnfm Gplň.kem, mohl být Bolt Cramer Ještě živ." Petit Sobre se přestal zmHat. Nikoli proto, že poslechl Buckovy vlldné rady. Ale z toho Jediného důvodu, že z něho horký pfsek vyrazil poslednl zbytek sll. Buck Ferne na něho chvfli zamračeně pohUžel. Viděl, Jak se barva Jeho obličeje měnf z mrtvolné běH v horečnatou červeň a přecbázl v modrou šed tabákového kouře. Snad byl čas, aby ho vyhrabal z plsku nebo pořádně pohřbil . Ale Buck Jen mávl rukou. Celkem na Petitu Sobl'em nezále~elo a on sám byl k smrti unaven. Zvedl se, Jak kTAčel ke stromOm, zakoplo Sobrebo šaty, le~(cl dosud ntJ zemi, jak je tam boo dll. Vzal je bezmyšlenkovltJj a pověsil na větev neJbllžšlho stromu. "Něco mu tam naleze,· zn bručel a velmi se natáhl, protože větev byla vysoko, .. tady neru čemu věřit, Tyble strom)' prý majf kouzelné listl." Potom sl vzpomněl, fe ~ maličký vrah uf sotvakdy bude oblékat, a 4ávl opět unaveně ru-

28

kou. Oprel se zá dy o hlatlký kmen pod ivného stromu s dužnatými listy, otáčejfclml se Ul sluncem. Ohnivý kotouč se právě dotkl obzoru. Do Mla v}·bf1ené kamen y k lvých domkQ Spandonu stály nedaleko II rudly záN zapadajlclho slunce. Snad se rděly krvf, která tu uf vytekla pro trochu žlutého, tě ž kého kovu, který rozmar přfrody vysypal na svět právě v těc hto hrozných mrstech z kapes ve stěrb ! nách slun cem rozpukaných skal. Duck Ferne pohlfže l k obzoru. Nebylo vlastně dOvodu, proč se vydal na cestu do těcllto strašnIch mrsl Netoužil po zlatě a Holt Cramer byl Jeho přHelem pr~ v ě dvě hodiny před svou smrtl. Ale celý BuckOv ži vot nějak postrádal Očelu. Snad bylo opravdu moudřeJšf ošetřovat matč i na nemocná telata. Potom se mu zdálo, že o jeho nos zava dil libý pach dobrébo tab~ku. Nemohla to být skuteč­ nost. Ve Spandonu nebyli lidé, kteřl by mohU kou ři l Ale zato představy tu byly tak živé, 2e se se zosobňovaly. P a trně ttm byl vinen slunečnl žár, pod kterým vsechno fllo ve stálé horečce. Alespoň obličej Nell Renadové viděl Buck před sebou najednou ta k Jasně, Jako by stá la před nIm. "Vy jste pouhý rváč," slyšel Jej[ hlas, "nerozumné štěně, které zuřivě rozkouše dečku pod sebou a nenapadne Je, ~e pak nemá na čem spát." "Nekoušu sice už v~bec," zahučel Buck mrzutě, "ale Jinak měla pravdu." Proto~e stále cHll vOnJ tabáku, smotal v kapse zručně trochu toboto vzácného kořenI do paplrku a vstrčil cigaretu do 11s1. Popřál sl. Nemělo smyslu, aby tu po něm zbyla nějaká pozOstalosl "Zatroleně," promluvil nahlas, .. přfsahal bych, že tu někdo kouřI. Kdyby Petit Sobre neležel ve svém pfsečném zá balu ... " "MysUte, že mu to pomOže?" ozval se bJ(zko Bucka posměšný hlas. Buck Ferne se pomalu otočil. O kmen vedlej1liho stromu stál opřen Terento Pslnta a jeho zr-zavá kštice bořela v zapadaJIcrm slunci jako chomáč zapálené koudele. V 11stech měl ciga retu a vypouštěl do dusného vzduchu kotou čk y modrého dýmu. Na břiše Oblýskané černé veSly se svflll poš krtíbnný monokl. "Oh," vzdychl euck Ferne a hlavou mu letěly povidačky o Velkém Havranovi, .. kde se tu berete, vy potřeš těná profesorská Imitace?" .. PřIšel Jsem pro vás," tekl vlfdně Terento Pslnta, .. ale d ě l
..........•.•. ~ ............ -

-

ještě horši · podoby než obvykle. Nevim, kde se . tu komái'i berou. Kolem Spandonu nejsou bažiny, alespoň ne tak blízko, kam jsem až já přišel. Ale já nedovedu létat Jako komar a pěšky se tu daleko nedostanete. A( le to jak chce, s prvnf bou U od spandonského komá.ra dostanete do těla tak dokonalou Injekci zlmničniho viru, že vám ta nejlepší laboratol' naopati'í čistší kulturu." .,Nemluvte mi o kultuře," zahučel Buck hně­ vivě, "lá jsem prostý člověk." "Stejně zemi'ete," usmál se Terento Psinta a hýbal zrzavou palici; "spandonský Komár si starého čerta dělá z kultury. Pojďte, dokud je

to s nimi je. Někdy večer zavěšují pavouci lesklé vaky asi s osml vajlčky na převislé skály nebo podobná místa. Slunce pomi'1že -Uhnuti samo. Kdybyste někdy takový vak viděl, nekopejte do něho. Ty bestie ho hUdaj! a myslím; že běžI sté)ně rychle jako dobrý kOň, když se do toho pořádně dají. Zastavi se pravidelně na okrajl vlhkého pásu, protože se JIm do ·s ucha nechce. Ale poženou vás až na konec světa, dotknete·ll se jejIch děU." _ "Víte toho dost, Pslnto," podotkl Buck Ferne záViStivě, "jste vzdělaný člověk a Já osel Jsem se o vás domníval, že jste hlupák." . "To nevadi," odpověděl Terento _Pslnta laskavě, "možná že se brzy ukáže, že jste měl přece Jen pravdu. Já vlastně nejsem nic chytrého, ačko­ li mám čestný dolttorát velké univerZity Science."

čas." "Půjdu," rozhodl se Buck. "Co bycb tady dě­ lal. Natrhám sl jen trochu lisU, abych měl čim ovázat nohy některého 'kavalce ve Spandonu." "Listl teď netrhejte," poradU Terente> Pslnta, "mus[ se -trhat dopoledne. Teď ~ečer na něm Jsou larvy" které zpt\.sobuj( výrážku. Slezou aŽ ráno a zahrabou se do zem~. Pojdfe." ' "Jdu. Jen se leště podívám, jak se vede Petitu Sobremu. Kdyby byl proti o čekáváni ještě naživu, nemohli bychom ho tu nechat zajIt." "Toho nechte ležet," mávl rukou Terento Psinta, "noci jsou chladné a nic se ria něm do rána nezkazí. Je už steJně · po něm, říkám vám. DěleJ­ te. Za chvlH je tma." Buck Ferne váhal. Petit Sobre se sice nehýbal, ale to ještě neznamenalo, že Je opravdu mrtev. ·Ztratil tolik krve, že nikdo nemohl očekávat, že jim bude na dobrou noc mávat oběma rukama nad hlavou. Ale pak zabzučel nad stromy první komár a Terento Psínta rozdýmal mocně svou cigaretu. Uchopit Bucka za ruku a táhl ho zoufale pryč. .. Je mrtev, povídám vám. Můžete-ll utíkat, pak utrkejte," breptal, poskakuje zděšeně, až mu otlučen9 monokl na břiše sltákal. "Ne nI horši smrti nad smrt v horečce bahennl zimnice. Mill pán, profesor Renad, vyprávělo muži, kter9 sl v horečce ukOUSl vlastni ukazováček a snědl ho, protože se mu zdála, že má velký hlad. Přinesli mu potom i stll, protože zuřU a naříkal, že mu j[dlo málo osolili. Ani to nebylo nic platné. Umlátil se jim nadosmrtl pod síti, kterou na něj hodilI. Ta sH pr9 byla tak zřízena, že museli později koupit novou." Buck Ferne klop9tal za Terantem Pslntou ke Spandonu a vlasy se mu opět ježily hrOzou. Toto vyžadovalo jinou statečnost než př1mý boj. Noc rychle padala a kvapem se stmívalo. Od Spandonu zazníval až sem tichý, táhlý a Jednotvárný zpěv. "Ve Spandonu někdo je?" "To je za Spandonem," ušklibl se Terento Psinta, "nejsou to však lidé. Jsou to netopýři a plštr. Slyšel jsem vás mluvit o svlluškách. Tomu nevěřte. Je to osobnl omyl profesora Renada právě tak Jako žvást, že zdejší pavouci rodl živá mláďata. Hádat se o to nebudeme. Pavouci JSou stejně -napadeni smrtelnou chorobou a brzy docela vyhynou. Já jsem Jejich život zkoumal podrobněji než profesor Renad a vlm přesně, jak

11. Nejhorší .d oušek Bucka Ferna MezI prvnfml 4l>mky . Spandonu šli už~ volně. Pásmo komárů hylo za nlmt a oblast Jedovatých pavouků začínala kus cesty před Spandonem. Kromě ohavných šedivých vši byl vzhledem k poměrům v okolí Spandon velmi zdravým mlstem a 'je možno říci, že · sl· to -prvrií zlatokopově v Kvakeru vybrali dobře. "Uctlvá poklona, pane doktore," řekl Buck Ferne, když si to pořádně rozmyslel, a tvářil se pi'Itom nevrle, "tak se ml zdá, že jste sl s tím monok.lem dělal z každého blázny." "Nemohu za to, že si o mně mysleli všelicos," uškUbl se Terento Psinta, .. Já ten monokl opravdu potřebuji, protože na levé oko dobře nevldlm. Konečně vy jste takě jiný, než se projevujete. Všichni vás považuji za bezohlednébo rváče, a Vy máte zat1m srdce jako holoubě. Proč jste bránU HoUa Cramel'a proti luplČ1lm ft ošetřoval tobo lotra Petita? Já jsem šidil o své osobě jině, vy o své vlastni šidHe sebe, a proto je to vaše věc. · NeU mi o vás vyprávěla. Proč vlastně nesedíte na ranč! své matky a nehUdáte Jejf doby. tek?" "Tak Neil vám o mně vyprávěla ," podivil se Buck zamyšleně. "Zatracená bolka." "Co ... nu - neměl byste být tak hrůbý. Zatím ls1e kousavé štěně, ale Je možné, že z .vás Jednou vyroste poř~dný pes. Vlohy na to máte." Buck Ferne chytil Terenta PSlntu za rameno. Sílu měl a Terente PSlnta se zastavil tak rychle, že mu nohy zavlá.ly ve vzduchu. Buck ho postavIl opatrně na zem a řekl výhružně: "To o tom štěněti má ona od vás, nebo vy od ni?" "ChoveJte se slu?;ně," napomenul ho Terento Pslnta, "ani Já od nI, ani ona ode mě. Každý rozumný člověk to na vás pozná. Co se týče Nell, ruce pryč, mladíku. Znal Jsem Jl dávno pi'edUm, než se umfněný Renad vydal do tohoto pekla. Nepokládali Jsme ovšem za nutné o tom těm hulváUim v Petonu něco vykládat. Vždycky jsem sl myslel, že z n.á s dvou budou manželé, a vy ml tu představu kazit nebudete." Buck Ferne neměl rád, když mu někdo něco zakazoval. Slroce se zazubil a zafal mocné pěstl

2.

.............. ~. ............. "Není mOžno říal, že je tu pl' 'vě zdrll\(o," zívl na celé kolO, "už cesta nestála za nfc a tady mí to nějélk dodalo." Vešel do srubu potmě. Venku přOiš vidět nebylo, ale když BucIt vešel dovniti', měl dojem, že spadl do kalamáře s dobrým alltracénovým inkoustem. . "Jako v pOkojíčku," pochválil si a zastavil se uprostřed srubu. "MysUm, že tu jsou Ještě ně­ Jaké všI. Mám pNhllžllě stejné vyhlIdky jako krocan před vánocemi." Hmatal potmě po zemI. Sjel rukou po šikmé pelesU pokácené pryčny a stanovil popamětl m1sto, kam asi padl Petltuv revolver. Shýbl se a opatrně prsty prohledával zem, naplněn láka~ vou představou vlídného dotyku chladného železa hezkého revolveru Petita Sobrej10. Opravdu něco nahmatal. Bylo to chladné, ale mnobem menš[ a masitě živé. Buck Ferne se napřlmU ja.k o .ohnutý ,jasan .a otřel si obě ruce I) kaUloty. "Hu," otřiisl se, "at mě pavouci žerou, jestli nebyla veš .. :' Byla to veš. Duck Ferne jl viděl jasně, kdyl rozžehl zápalku. Pelášila po nerovné podlaze a vlezla pod rozTámanoll pryčnu, na které sl minulé nocI tak hezky přišly na své její sestry, které si vír. pospišlty. Ve světle drullé zápalky spatřil Buck Jinou šedivou veš; velkou jako mal}' ořech. Lezla po Jeho vysoké botě vzhůru. Shodil ji druhou nohou a otNísl se hnusem. Otv.oca se rozhlédL V hlavě mu opět zahučelo a krátká chvllka Jasného vědomi mInula právě tak rychle, Jako rychle probíhalo všechno, co se v tomto hrozném městě dělo. Jen lidé chodili mátožně v nesmirném vedru, Jejich myšlenky se vybavovaly pomalu :l mozkll , mořených podivnou horečkou. Buck Ferne poc-1Ul u srdce sUný tlak a zmateně ustoupit o několik kroků dozadu. "Panebože, panebože," zahořekoval, "proč jsi dopustil peklO na zemi?" Rozžehl třel[ zápalku. Pamatoval si dobře, kde ležel revolver Petita Sobrebo. Ale nebylo tam nic. "Je to plfece ten srub," zahučel zmateně, "neni myslitelné, aby se ve všech srubech"v celém Spandonu polínnaJy nohy u lehátek." Podival se na pryčnu. Byla to ona pryčna, ze které zvedl ubohé tělíčko Petita Sobrello, sužované ohavnýmI clzopasniky. V prachu na zemi bylo plno otisků bot Petita Sobreho a Jeho vlastních bot A u IOžka stály dokonce Ještě malé Petltovy holinky. Na každé z nich seděla veš, tlustá jako oteklý palec. Na šikmém břevnu pryčny stály v řadě. Snad m~ly oči, snad ne. Ale ve světle zápalky se na každé z nich červenaly opálově dva malé body a Bucku Fernovi se zdálo, že se na něj všecbny lačně dívajf. Zatmělo se mu pfed očima a zavyl hrůzou. "Ne omdUt," brebtal, "ne zde. Pro všechno na světě, jenom ne zde." Zapotácel se. Vyběhl ven. UčlnU ještě dva nerovné krOky od prahu toboto pekla a věděl sHHe, že jde. Potom trhl tělem poslední silou a hodil sebou

Ale pak ho přece Jen .T;\ilpadln, že tyhle věci z nikoho nevymlútr, a svěsil malomocně ruce. "Z vtis bych to určitě dostal," zahučel zmateně. "Láska by se do vás pro samé boule nevešla. Horši je to se slečnou Nell. Léta už to děvče má a vdávat se must Vy jste vzděl'aný a jistě se pro nI lépe hodíte." Pak vlezli do nijjakébo domku a 'Teren to Pslnta rozžehl louč. Vrazil Jl do štěrbiny ve zdl a kuckavě se rozkaslol. Louč čadila. Buck Ferne plivl na podlahu a podival se souslrastně na PS1ntóvu vychrtlou postavu s úzkými ram1nky. "Dětt ul'čitě hezké mU nebudete," procedil mezI zuby, "snad jste opravdu vzdělaný, ale jako táta Jste prostě k smichu. Pújčte mi tu louč a zapalte sl jinou. Podlvám se ještě do srubu, kde v nocI na dnešek spal Petit Sobre." "Co tam budete dělat?" otázal se Tarento Pslnta, pom!jeje mlčenim hlubokou urážku své mužnosti. "teZí tam na zemI velký k.olt," řekl mlsně Buck Ferne a zamlaskal jazykem. "Já _jsem bez revolveru jako levý, a to právě nedělá čest mému jménu." "Vy jste přimý potomek chlupatých praotců z doby kamenně," vzdYChl Terento Psinta.•.Jal< . to, že žijete v našem století, vy vtělený anachronisme?" "Nadávky Si necháte a mému tátovi dáte pokOJ," za~ermoval mu Buck před očima oběma ru, kama. Vyšel dllstojně ze srubu s loučl v ruce a Pslntu neclllil uvnitť potmě. Venk-u se rázem setmělo. Mnoho neobvykle jasných IlVězd zářilo na čer­ ném nebi bez městce. Klenuly se až k ·obzoru. Vzduch v Kvakoru -byl naprosto jasný. Nlzko nad černou čarou země však hvězdy poskakovaly Jako zběsilé . Jejich pohyb se k nadblavníku mlrnU, ale ještě hodně vysoko nad obzorem se chvěly a třepotaly lako ranění ptáCI. "Hezký pořádek," huboval Buck Ferne, klel'Ý ovšem neměl o z.meně indexu světelného lomu v horkém vzduchu nad rozžhavenými kameny ani ponětr, "ani ty hvězdičky tu nedělají dobrolu." Sám se do příšerného prostředí výtečně hodil. Klopýtal po ostrém kameni, mával hořící louči nad hlavou a v noci vyhUžel jako apokalyptický jezdec, který jde z neznámého duvodu pěšky. Louč hořela dlouho. Buck Ferne počítal s tlm, že ' jeji světlo vystač! sotva na polovinu cesty ke srubu, ale došel až k Petitově osudové noclehárně a louč ještě hořela. Dřevo Kv~keru bylo husté. Stromy rostly pomalu a Obyčejná ttiska tu vážlla tolik jako železná hoblina od soustruhu. Bylo to tuze vydatné dř[vl, ale jeho váha nebyla Buckovi nápadnou. Všec~no se mu zdálo těžké. AčkoH louč dohořívala, Buck usedl unaveně na nějaký kámen nedaleko srubu, ZmocnH se ho záchvat podivné slabosti a na čEÚe mu vyrazil pot Seděl chvíli a přeJiž
to

30

-------..._-----ještě o kus dál. Padl na bok a zůstal 'ležet tři kroky a něco od vchodu do ohavné spandonské chs;še. Bylo chladno, a probudil se brzy. Dny ve Spandonu byly žhavé jak krejčovská žehlička a noci studené "jako obklad pro blázny. Opřel se o loket a podíval se na nebe. Země rychle vychladla a hvězdy na obzoru už stály klidně. Buck Ferne byl slloý a statečný. Přemohl záchvat slabosti a potřásl těžkou hlavou. PostavU se na noby, protáhl vysoké tělo a podíval se nevraživě na vchod do srubu. . "Nevrátím se tam," rozhodl se, "revolver tam není; díval jsem se dobře. Jen ďábel vi nebo Velký H,avrall, kam se zbraň poděla." ' Vydal se na zpáteční cestu. Nešlo mu to hezky. Potácel se a chvHeml se zastav.oval. MrazIlo ho v ' záďech, ale na čele mu stál pot v bohatých krňpějích. '. ~ "Vida," podivil se, "něj"ak clě tb sebralo." Kymácel se podél nějakého srubu, přidržule ' se všeho, co mu přišlo pod ruku. Potom se mu zdálo, že ve dvefich chýše spatřll štíhlou postavu. Měla, pravda, kalhoty, ale vyhližela po čer­ tech jakO Nell Renadová "Vidím ' to děvče všude," zašklebil se od uclla ' k uchu, "blázn[m, nebo mám póřádnou horečku." Opět ušel několik k'rokl\. Kolená se pOd n[m zatřásla, II tak se znovu zastavil. . "Někdo mi stojí na noze," nevrle zavrčel a zdvihl vlastni podrá~ku ze špičky druhé nohy, "v tomhle hnizdě Je heZký pořádek. Kdyby o mě. čert stál, řekl bych, aby sl mě vzal, jestllže to ve srubu nebyla Nell." Asi r;ebyla. Buck Ferne se podíval znovu. Na prahu nestál nikdQ, a srub byl pravě tak . mrtvý a opuštěný jako ostatnf. Celkem vzato, ta velká hvězda šIkmo ' před Buclíem se také podobala Nell Renadové. Ale to už byla vyložená hloupost. JakžiV neSlyšel, aby hvěZdy měly obl1čej . Nehledě k tomu, že Suek slyšel Jasně vzdálený hru- . bý smIeh, právě takový, Jakým se smával Starosta, dokuCl byl Ještě žIv. "Jde to se mnou Z kopce," polekal se Buck. Ale protože byl odjakžIva uminěný, vešel do toho srubu. "Je tu někdo?" otázal se a zdálo se mu, že mluvi někdo jiný. "Jsem tu já," odpověděla Nell Renadová zoufale . ,.Jste to opravdu vy, Bucku? A proč se tak potlíctte?" "Zatracená holka," pohoršil se opět 'BuCk, "ona je tu doopravdy. Pojďte sem, vy vtělená obtižl, tady nemůžete být. Jsou tu vš!." . Vytáhl jl za ruku ven. Nevzpirala se, NOhy jej[ho lůžka byly pečlivě ovázl1ny ochranným llsUm. Terento Psinta je natrhal ráno, Jak se slušelo. Nebylo v nIch svilušek II vš! se ho bály. Ale šla s Buckem do tmavé noci, ačkoli učený Psinta tvrdil, že po Spandonu létají netopýři, ktefl také pIji krev. Ve Spandonu bylo všechno . jako posedlé po lidské krvI. "Co do mě strkáte?" osopl1 se Buck, kter~mu horečka pOdrážela nohy. "Promiňte, Sucku,'" řekla tiše,

"N~ tak," pravil usmí.řeně, potáceje se na všechny strany, "vy jste vzdělaná, ale chodit nedovedete. Terento Psinta je také VZdělaný. Mů­ žete si ale pi'edstavlt, Jaké budete mít s tím zrzavým čertem děti?" . "Nedovedu si to představit," odpověd ěla zou, fale, "opravdu nedovedu, By.cku." "Mně frkaj{ Pravý," upozornil Buck Ferne, utíraje sl hlučně nos, "ale můžete ml říkat Bucku, chcete-ll Máma mi flká zrovna tak. Budeme si tykat, jestli o to stoJUe." Neřekla mu to a on za cbvfll zapomněl, o čem mluvil. 'Podporovala 110 ze všech sil v chuzi, a tak ho nakonec přece jen dopravila ke srubu, kde čekal zamračený ·Terento Psinta. "Měla Jste ležet," přivítal jl Terento Psinta nevrle. "Spandon' nenl dobré místo na proch&zky pro mladou dámu, zejména ne v nocI. Co je tomu cblapíkcvi?" "Ne~ím," odpověděla žalostně, "mllžete mu p'o moct?" ~ "Sotva," 'oepověděl Tarento Pslnta vztekle; "kdo ví, co kde prováděl. Pafrně se napil vooy. Podívejte se na jeho Obllčej. Krev mu v něm jen tepe. Má zimnici, štěně. Proč si s nIm pořád děláte p'o tfže?" ,.Máte chinin, doktore?" " Pro sebe a pro vás," přisvědčU. ,Nepočítal jsem s tím, že tu budit nucen léčit osly." "Nablju vám," vyhrožoval Buck Ferne a zhrou· til se slabostí na křivou židli, "mluvte slušně, je tu dáma." DivaI se tupě před sebe. Na jeho tvá.řích bofely rudé Skvrny horečky. "Mám vás dost, Psinto," prohlásil slavnostně. "Nev[m, co jste, a nevím, Jaký Jste. Snad vás někde jmenovali doktorem. Ale tvářil jste se vždycky hlou.pě a zakrýval jste své ťímy:;ly hanebnou lstf. Táhněte své železo. Máte třl vteři­ ny. Jed,n a... Slyšel jste? ZastL'eUm vás t tak, nebudete-ll se bránit. Dvě... Jste hluchý, vy podlý chlape?" Buck Ferne pOčíta1 čas: špalně. Uplynuly mno· hokrát ti'i vtei'iny·; a nic se nestalo. Buck Ferne nemohl sliBet z Nellina revolveru b~z nábojů . Terento Pslnta sám naopak nenosil nikdy revolver. Oba byli prakticky beze zbraně, ale Terento Psinta 'měl ja. mý mozek a usmíval se u vědomí, že má on navrch. "Jděte za dveře,'1 řekl shovivavě, "neumile se chovat Ven, vy nevycllovaný klacku." "On nepůjde nikam," opřela se Nell Renadová pevně a postavIla se přede dveře, "Měl byste se stydět, Teren\:o:" Terento Pslnta pokrčU rameny. Pořád měl na sobě odřené černé šaty a lokty mu z nich lezly. Na břiše se mu houpal monokl. Nevyhližel v nIch ostatně teď už smě!lně a byly to Jeho vlastni šaty, nikoli dědlctv[ po profesoru Renadovi. "Nemusi jft ven, nechcete-U," souhlasil le· dově, "vyneseme ho za chvíl1. Je tu spandonská borečka, a chcete-li, mMt:lé si pro nI vybrat Jméno. Dosud je nikdo neznli, protože jl nepokřtili. Za šest hodin je po něm."

31

----_.._~---_..._Zastrčil do pukliny novou louč. Stará dohoří­ vala. Buck Ferne sedl na rozviklanou židli a hýbal pomalu hlavou. Nevěděl už nic o tom, že PslntoV! vyhrožoval smrti. ..Teren to," zaúpěla Nell zoufale. "Co?" oťázal se vlažně, .. stane se to, co se ma stát, dlvenko." . Opravdu ted nevyhlížel nijak směšně. Otočila se k východu. Zastavil ji, když položUa ruku na závoru dveřf. .. Kam jdete?" zeptal se znepokojeně. "Pryč:' odpověděla. "Odcházím ze Spal,ldonu." ..To je ovšem nesmysl," upozornil shovívavě, .. nedostanete se odsud živá." "Snad," přisvědčila lhostejně, "nechť se tedy stane to, co 's e má stát. Nemohu tomu zabránit. Ale ničlm na světě mě nedonutíte, abych přihlí ­ žela tomu, jal< muž nechá muže bez pomoci ze-

mřít."

Terento P~inta se zamračil. NeU Renadová byla .někd~' velmi um1něná:- Fi'8videlně vždy, kďy bylo nepocbybué, ~e mÁ pr~j5! u. . :. , ..Počkejte,". promluvil Terenfo Psinta po chvíli nevHdně, nepou těJe JeJr ruku, "sedíte si na hlavě, má drahá. Mohu-tomu hlupákovi pomoci. Ale já mám opravdu niálo' léku, a dám-U ho Pravé-' mu, stane se tak jen k vaši šl
32

toxiny. Petit Sobre to věděl. Holt Cramer o tom všem vyprávěl a ten to věděl od profesora Ranada. Je mOŽllo říCI, že Petit Sobre úmyslně zavraždil tohoto muže. Buck Ferne umírá po chladně uváženém vražedném činu malého petita." "Znamenitě," zaskullral Buck, všemi silami svého obrovltéllo těla bojuje proti podivné malátnosti, "pokládúm se tedy za mrtvého. Nemrzl mě to. PetUa Sobreho už dávno sežraly pijavice a jistě maji všeclmy ještě hlad, protože Sobre byl tuze mallcký a vši v něm skoro žádnou krev nenechaly. " "Petita Sobreho nic nesežralo," podotkl Terento Pslnta lfně, .. nejvýš má také zimnici od komáru, ale tu do~t D l až ted večer. PijaviC bylo ua , jeho těle jistě velmi málo, a to za zmínku nestojf. Ostatně, co Jste za pijavice pokládal, JSou naprosto neškod.né larvy nějakého hmyzú. -VyUŽily prostě přIle~Jtosti, jak se dostat ze země a vo~y l)a ~zducll ..a;. přisály se. SobrerilU na . kOži." ,BIlCk ferne llIasi1ě zahekal. '. "Petlt Sob~e b-Yl 'ťedy dosud živ, když jsme ho opouštěli?"

.. Jis tě byl živ," kývl Terento Psinta. "Teď uZ le v tom však asi právě tak špatně · jako vy, rozuml se. rvlY jsme před komár y utekli včas, ale nepodailJlo by se nám to, kdybychom se s níin vláčeli. KOšile je bUžšInež ~abát. Komllři, pavouci I zrnka pracllu roznášejl tutéž nemoc. Je to ona hrozná spandonská horečka. Co je vám, vy potrhlý chlapiku?" Buclt Ferne kymácivě povstal. Přidržoval se stolu a přéšl á pl ua velkých chodidlech, hledaje rovnováhu. Už se nadťval tupě. Teho oči metaly zlé blesky do Teren ova hu))eného obličeje, .. Jste Qíd~," rekl Jasně a snažil se~ aby neupadl na zem, "tVtdH jste, že je Petit Sobre mrtev, a qdtáhl jste mě od studně pod stromy za ~ku. Já jsePl se nebál tolik komáru ja-k o vy. N.echal jst~ toho ubožáka zemřít ' bez pomoci, ' zabra'baného po kr k v písku. Jste ohavný podlec, Pslnto." .,Vy jste zase hlupák," řekl Terento Psinta opovržliVě, "Peuta Sobreho nenazývejte ubožákem. Je to vrah HoHa Cramera a zabil vlastně 1 vás," .. To je jedno," osopil se Buck Ferne. _"Vám neudělal 7.lěho nic a vy jeho soudcem nejste." "Sedněte si," múvl Terento Pslnta rukou. Podíval se I1kradkem na Nell Renadovou. Slyšela . z Jejich rozmluvy každé slovo, nepřičinila k ní však jedinou poznámku. Op!rala se mlčky o trám u dveřf, byla velmi bledá a oči měla rozšlřeny hr i\zo u. Terento Pslnta opět mávl mrzutě rukou. "Rlkal Jsem vám, že Spandon není nic pro vás," zahučel omluvně, "tady se život se smrti nemaz· ll. Vy si snad myslHe., že jsem surový. Kdybyste však znala komáry u bažiny pod stromy na západě ... " "Dejte mu ten chinin'" pi'eruši1a jeho řeč chvě­ Jlcím se hlasem. Torento PSintll pokrčil rameny a položil před Bucka na stin nůkolik tablet lisovaného prášku. "Tohle snězte. Můžete sl to zabalit do cigare-

............ ~ ............ tového papirku, jestliže takové věci špatně snAšUe. Viděl jsem tak užívat chinin v tropech. Je to ohavně hol'ké a le v tom chinIn. Ale obsahuje to I mnoho jiných věd . Pastllky složil profesor Renad a znamenají jedinOu možnost záchrany před smrtí ze spandonské horečky. Kvl1li NeIL" "NechCi," odmitl Buck zarputile. "Nechte tedy tak," uškUbl se Terento Pslnta, "nutit vás nebudu. Mdžete ovšem sníst jako lék jednoho červeného pavouka. Holt Cramer to ud~· lal a tvrdil, že je to právě tak llčlnné Jako Renadllv lék. Pro mě by to nebylo. Peristaltlcll;ý pohyb mých střev ml takové pochoutky nedovo· luJe." ' .. "Vezměte ten lék, Butku," pravila Nell a dívala se ' úzkostlivě. "Nechci," opakoval Buck Ferne, kterému se na okamžIk v hlavě vyJ~snilo, "Je to pi.'edevšim váš lék. Zlvot, je krásná a vzácná věc, Nell. Váš je rozhodně lepši než mll) a já, už sotva za ,s ebe něco kloudného vyvedu. Rozhodně však nevezmu svllj život z rukou toho darebáka." VykročIl ke dveřím. Nell však u nich stála a zavěsIla S8 mu na ruku. ..Jednou jste mě chytila za ruce," l'ekl a byl y 'tom okamžiku tlplně při smyslech, "to bylo Zanzabalesově nálavně a dopadlo to špatně. Toto je zápas mužů, má mná. Odneste sl své spodničky někam stranou, chcete-U být v této záležitosti opravdu někomu z nich na prospěch ." Odstrčil ji. Byl zeslábl'~, věděl o tom, a použil proto celého zbytku své'., sny. Ale spandonská iU>řečka se k~vala Jako' ,kyvadlo hodin. V tom okamžIku ulehla opět někde v koutku Buckova nádherného těla a Jeho svaly opět byly dokonalým strojem z ušlechtilé ocel!. Nell Renadová přeletěla celou jizbu a padla na lUžko. jehož nohy byly pečl1vě ovázány ochrann9m listím. "Promiňte," řekl Buck splš udiveně než omluvně, "myslel jsem, že Jsem slabší. Není se mnou dOSud tak zle a mdloby mě přešly. ZCtstaňte zde, NeB. VráUm se. Já vím, že jste moudra: Ale věcI muži\ ... " ),. Potřásl hlavou. Vyšel ven a nepotácel se anI trochu. Nell Renadová zCtstala sedět na lůžku . Terento P-slnta, směšný chlaplk s 'monoklem na bi'iše a čestným doktorátem Velké ScIence, stál u stolu a zamračeně se dIval na několik bílých pastilek. "Nevzal sl to." zabručel zmateně, "ačkoli jsem mu řekl dost Jasně, že bez toho léku zemře. Cert ho vezmi, tvrdohlavce, nenahUž1te, že je to nenapravitelný hlupák?" "Neni," skoro vyk~ikla , .. t1stckrát nenll" "Nemáte rozum," zavrtěl hlavou Terento Psinta a otočil se k nf. "Spandon byl žlvotnfm snem vašeho otce. On byl právě tak podivný, jako Je onen rváč, kterému řlkajI Pravý. Ale např í klad vy Jste myslela vMycky správně." . "Nem ěla jsem ráda , když mu říkali Pravý," odpověděla ~en zasněně, "ted už mi to nějak nevadl. Snad proto, že on je na dobré cestě, aby si toto jméno plně zasloužil."

"Možná že dostanu profesuru na SCience," poTerento Psinta zamyšleně. ..Je však I možné, že jl nedostanu. Spandonské objevy JSou dílem vašeho otce a zapirat to nechci, čert to vezmL KvťUI vám, rozumí se. Pracoval jsem s profesorem Renadem a nějaký podíl na tom také mám. Existuje však I jiná možnost, jak zlskat tolik prostředkd, aby má budoucl žena 211a v blahobytu." Neřekla na to nIc. Snad myslela na Bucka Ferna, který vyšel do zákeřné tmy spandonské noci S brozn9m bacilem spandonské horečky v těle. Ale Terento Pslnta na to nepřišel. Pří11š se zaměstnával sám sebou, a proto Sl ke své nabidce vybral právě nejméně vhodný okamžik. "Vždycky jsem Sl vás představoval jako svou ženu, NelI," vyhrkl neomaleně, "co tomu l'[káte?" "Co bych říkala?" opáčila unaveně, "snad ' Jen to, že mále někdy velml nesplnitelné předsta­ vy." "Snad sl mysl1te, le Jsem chudý," pokračoval Teranto Pslnta horllvě, "zat1m je to skutečně pra~da. Já však vím, jak zfskám naráz mnoho ' peněz. Já •• :' "Přestaňte," vykřikla. . "Kdy!! se to dobře uvá~r," začal Terento Psinta opatrně, rozvažuje ka!dé slovo, "vyJal1 Jsme znovu do této' pustiny, abychom očlst1l1 památku vašeho otce od nějakých pomluv, které se záhy po jeho smrti začaly rozštřovat. Rozumí se, že profesor Renad pracoval v z6Jmu čisté Vědy. Ale .. : nápad Holta Cramera nebyl n8Jho~l Kdybych napřfklad já •.• " "Opovažte se," vyskočila z IOžka a zaťala oM pěstl, "opovažte sel" "Nu ... ," usedl zahanbenA ke stolu, .. Jsou to peníze. Nerozčilujte se, prosím vtis. Vždyť já uvažuji jen o mo!nostech. Penlze JSou krásná věc. Pokud vim, dostal se vál otec do nějákých nepříjemností právě proto, fe Jeho výpravu do Spandonu fInancovali Udě, kteří měli jiné zájmy než ort." , Chvíli bylo ticho. Pak Terento Psjnta vstal II , začal přecházet dlouh~ml kroky po pokoJ1. OpravU louč a rozpačitě zamnul kostnaté ruce. "Já jsem vlastně člověk knih II pera," začal opět. "Do této pustiny Jsem šel s vašim otcem Jen pro vás a vrátil Jsem se ted sem ze stejného dň­ vodu. Jenomže vy nikdy nic pořádně neocenita. Kdybyste znala mou láslru ..." Hlas mu přeskočil. Chraptěl Naklonil se před NelI, II opiraje se oběma rukama o pelest ošklivé kračoval

v

pryčny, pokračoval;

"Nikdy jsem doopravdy nemHoval žádnou fenu. Nell. Vy jste prvnf a Jediná. Nikdy jsem neměl nikoho rAd, až vy •.. " "Věřím vám," odpověděla Nell unaveně, "vyhllžite pr6vě podle toho. že jste nikdy neměl nikoho rád. Srdce vám ztvrdlo na kámen. Opovážlte-lI se mě poli bit, vyškrábu vám očL" "Proč mě nenávldIte, Nell?" "Omyl." zachvěla se Nell Renadová, .. já se vás šUUm, doktore Terento."

33

.- _...-.--~."....- ..-_. .... - .JJ <jj .,"'"'~'

~

12. Důstojný zákusek ·

Buckovy paže. Buc.k Ferne ud e řil zv íř átkem o plochý kámen a chvil!' se dIval na odpornou kaŠi. která z něho zbyla. "Do cigaretového papírku, ří kal ten výtečnlk," zavrčel Buck s kyselým '1lšklebkem, "dobrá rada, slcutečně." A dal se do své příšerné lé č by. Pak př i rp houřil očl a zdvih) oM ruce nad hlavu v obran.ě proti protestGm pohoršeného žaludku. Rozběhl se. bll sep ěstmi do hlavy I do ramen a skákal přes kameny po cestě. Zastavil se před Spandonem k smrti unaven. Ale oškliv9 obsah v Je1l0 žaludku p~~ce jen -zůsta l a Buck se spokojeně zašklebiL . Sklebíl se i tehdy, když vstoupil do srubu a dIv!!1 se přímo do Terentova vyjeveného obli čeje. .. Proč se dIváte tak hloupě?" zachechtal se, přistupU j e k vyzáblému mužIkovi v černém "spandonsk9 pavouk Je pochoutkou proti bflém~ léku z ruky takového lotra, jakým jste vy." "Panebože," otočil se ·Terento Psinta s odporem, "o-n opravdu snědl" tobo pavouka. Jeho se neštítile, Nall?" . .,Ne," l'ekla otevřeně a očl ji jásaly, "pOlíbila bych ho ráda právě doprosti'ed úst, jen kdyby to dovolll." "Pomalu," ohradil se Buck Ferne, "vás by ťak měla slyšet moje mama Copak si takhle počíná slušně vychované děvče?" Docela dobi'e mu nebylo a padl na židli Jako pytel ovsa. "Zatracená práce," setřel z cela studený pot, " musím sl trochu odpočinout. než se pustím do dalšiho." "Co ještě chcete podnikat, Bucku?" "Dojdu pr-o Peuta Sobreho," prohlásil Buck Ferne. "R.eknete-ll do toho slovo, Psínto, vraz[m vám nos až mezi ušl Já vim stejně dobře Jako .vy, že je Petlt Sobre daz;~Mk. Ale Je přillš jednoduch9, aby se do spandonské záleŽitosti zamotal o své 6Jmě. Jak dale.c e se vaš e zrzavá palice podobá .h avranímu peřl, Pslnto?" "DeJte ml pokoj," Odvětil Terento Psinta znechuceně, " nerozumím vašemu blábolenI. Petlta Sobreho už stejně vzal čert." ~ "Nedám vám po.k ol: "· odsekl' Buck Fern e výhrflžně, "jen co sl na vás najdu čas. Pověslm vá.s nad hn(zdo pavoukCt blavou dolů a uvidím, zda. se pak pl'lznáte. že Jste Vel~ Havran." Zvedl se. Nell Renadová se zvedla současně s nim. "Budete-li mě opět chytat za ruku," řeJtl varovně, "Jsme spolu hotovi. Do chlapsk9ch záležitost)' se nemichejte, nic to pro vás nent. Mohu napřiklad večeřet pavouky, když se na to bude divat nějaká sle čna?" "Bucku," pravlla prosebně., "nechoďte na západ ke stromllm. Jsou tam komáři a ... " "Je tam možná 'l bubák," odsekl. "Je talD' však předevšlm Petit Sobre. Lefi nahý pod piskem a nad nim poletuje hejna těch bzu Čj del s otravnýmI SOSáky. Jistě se už n8 něm napásla podle chutl Je ho však možno zachránit, Jestllže mu vpravim do 6st JednOho pavouka. Nemá ani šaty. chudák. Pověsil Jsem mu Je na větev jednobo

Ta.k tedy z námluv niC' nebylo. Terento Pstnta usedl opět ke st-olu a za c. hmuřeně se dlval do čadivého světla . louče . . A protože ' měl volnou chvilku, v hlavě · se mu trochu rozsvítilo. "Vy máte zvrácený" vkus, Nell. Doufám, že nejste tak romant1ckY ' neprakUcká a dál než k hrobu že vaše láska nevydrží. Na mé lékařské vědo­ mosti se můžete spolellllout. Ten váš ·neotesan9 miláček prožívá asi pr~vě ted. druh~ náraz spandonské horečky. ·Je !,Un9, a snad 1 t~n pl.'ežlJe Znal jsem však jen. trojici Udí, kteří to dotáhlí až ke tl'etímu zAchvatu. Jednoho z nich zastfelll Holt Cramer na jeho vlastni žádost jeho vlastnim revolverem. Neměl . to - dělat, to se rozuml. Ale ten muž vyl bolesti jako ·pes,. pomoci mu nebylo 8. tady taková věc neprOjde. J i stě by se' byl zabil sám, kdybyébom se byli tehdy mohli odvážit mu dát zbraň do ruky, .aby .v záchvatu šHenstvt nepostl'ílel všechny. Obstar!!l to tedy Holt Cramer, 81e nenl to možně .yykláclat jako čistou vraždu. O tom muži, kter9 , snědl vlastni prst, Jsem vám už vyprávěl?" "Jak můžete být tak surový, Terento?" Potom se před srubem ozvaly těžké kroky a Teren to Psinta se nervózně pohnul na nemotorné židli. Dveře se otevřely a na' prahu se objevila Buckova hřmotná post,!-va. "Královstvf za doušek whIsky," zamručel Buck hned na 'prahu. "Teprve ted' Chápu plně utrp'enf HaHa Cramera." "Buaku,'" zajásala Nell' Renadová a pověsila se mu na krk, "vy ,ste dosud :Zlv?"· "To je toho," zavrčel B!1ck Ferne, "Jen se nezblázněte, děvče. Co děláte, vy potl.'eštěná? Jestliže mě poUbite, hodlm vámi znovu na tu ohavnou postel." " "Bucku," tekla vyčtta.vě a ustoupila o krok, "vy Jste nechtěl?" "Zaručeně nechCI," potvrdil Buck a otfel Qsta. ,.Jestliže nepadnete honem do mdlob, mohu vám prozradit, že jsem právě snědl Jednoho čer­ veného pavouka 1 s chlupatýma nohama. Chut na Ubáni vás ·pl'eJde." . Bylo to tak. Buck Ferne, kter~ na cestě do Spandonu ulovU živého králíka bolýma rukama, vyšel na lov pavouků. Je možno l'icl, že horečka neměla. na Jeho rozhodnuU podstatný vliv. Měsic svítil a Buck Fenie spatřil prvni ohavné zvH'e v záři měsíce na plochém kamenl blízko za Spandonem. Spalo. I tak vylll1želo ohavně, ale Buckovi se stále zdálo přI Jatelnější než sněhově bUé pastilky Terenta Pslnty. Jak přlstoupll bUž, pavouk se probudil. Vztyčll se a podsunul pod elipsovité tělo osm ohavných toporných noh. Buck Ferne se jen chvll1 dival na ohyzdné těH čko, k~vajlcl se na vysokých nohách Jako trs ošklivých květin. Pak uchopn osm stonkO pl'fšerně kytice svalnatou rukou a udeřll pavoukem o kámen. Pavouk nemohl kousnout. Rozmach Buckovy silné ruky byl Deodolateln9. Sna tenkých no!ek nestačIla odstřed i vému nátlaku a srstnatá hlavička s nebezpečnýmJ kusadly opsala velk9 oblouk daleko od

34

.............. ~ .............. protože byl velmi slabý. ..nejste tu někde, Sobre?" Vllkol bylo veliké ticho. Ani kornaťí ve vzduchu nepískali. ale 8uck Ferne sl toho ani v a lně nepovšimL Zaměstnával se záhadou zmizeni malého mužíka., Rozhlížel se na všecbny stra ny a pak pro lepší přehled vylezl , na poloztrouchnivělý pařez stromu s lIsty ,c hrán[cimi proti všfm. Byl to onen pařez. který zbyl po stromě por ažen~m nešťastn9m Plttem. Jak jsme se již zmfnill, PUla za tuto svatokrádež , pověsili a pařezu se od té doby říkalo Pittňv špalek. Dokud ve Spandonu žili lidé. všichni pevně věřlll. že tu v noci strašl Fittova duše a duše; všech ve Spandonu zemřelých Jl při tom věrně pOmáhají. Takových bylo hodně a chmurný kraj .. kolem stt'omO se stal alespoň v pověstech hřbitovem odvážných mužO. ktefl prošIl Kvakerem a' JejIChž kosti nyni byly ·x;o·zmetá.ny po všech ,skalách ,nehostinného pohoř!. . " ' Buck' Ferne se ba Pittově "špalku otáčel zvolna na všechny strany a ,p rovaz. 'kterým měl sta~ený Hrnec, se zvolna k9val za nrm: Nebyl ua něj ve světle měsfce právě bezký pohled. protože Buck byl opět bledý jak·o smrt 'a ·na nepevných nohou se trochu' potácel. "Sobre." zvolal chraptivě'. ..Sobrel" Tu se mu 'zdálo, že v nevelké dálce zaslechl tiché zatipěnL NachýH1 blavu Um směrem, ale neslyšel nic. Ja'k se naklonil. spadl -z pařezu'. a protože Jeho otupené smysly ' nenaŠly hned správnou rovnováhu. padl na bok a bolestně se udeřil o ostré kamenl. ' , ,. ..Ou," zakvflel nahlas 8 zůstal chvílI ležet.' Pokusil se 'v stát. ale ' oh)~s dalših~ nárazu ho~ rečky zvláčněl Jebo svaly Jako na horku rozták; lé gumové provazce. Nepodařilo se ml,l to. a tak se s novým kvnen(m polOŽil na zem. Pojednou se probudll a zdálo se mu. že skutečně snU, V hlavě měl trochu Jasněji a brzy sl uvědomíl . kde Je j co tu dělá. Polekan~ se podlval ke hvězdám . Oblofla se dosud. přflIš nepootočila, a proto neuplynulo mnoho času. Buct Ferne ,Sl spokojeně oddychl. "Sobre," zavolal opět. .. Sobre'l" Žádná odpověď -se však neozvala, Duck Fern~ nejistě povstal a pohladil sl poraněná kolElna. Potom vykročil směrem. odkud se pře
stromu. aby oschly a něco mu do nich nenalezlo. le hezky vyS()ko a Sobre na ni nedosáhne, protože je maličký. A I kdyby dosáhl. obléci se nemllže. Nevěděl jsem. · že Je na stromě nějak9 h.myz. který zpOsobule na kůŽi vyri.\žku. Petit Sobre na tom nent opravdu hezky." .. Bucku!" "Petit Sobra Je lotr .... pokračoval 8uck Ferna umíněně. "ale takhle .60 přece jen umřít nenechám. dokud budu noJlama plést." Odsunul jl stranou. tentokrát jemně. a vyšel opět do pohádkově strašidelné spandonské nocl. Vytáhl z kapsy kus provazu a pevně JIm ovi.\zal ohrnutý Hrnec, aby za něj nez~létali komáři pře­ nášející zimnici. Konce provazu se ploužily za nIm. V bledém světle měsice vyhlížel jako obě · šený, který omylem spadl ze šibenice a strašt v mrtvém městě. Opatrnost byla 2;bytečná. Komáři se slétali ke stromOm na z6padě jen ·na krátkou, cbvíll po západu slunce do úplného setmění. Ted' už tam nebyl aDI jediný, protože vždycky odtáhli jinam, jakmile se na ob~oze rOZZářily hvězd ičky II zem vychladla. Terento Psinta o tom dobře věděl. mval se však na Buckovy připravy· zamra~ně , a neř.ekl ani slovo. ! . Buc~ Ferne kráčel přímo na západ. Zem pod nIm byla prostoupena ·skořápkaml zlýcb bacIlO, které umlraly ve vzduchu, Nad nIm neslyšně krouž1l1 netopS;ř1. Někdy prý napadal( lidI a zbytky zahnlvajlclcb jldel · na Jejich ostrých zoubokll ' přenášely do krve ' všelijakou nákazu. Ve srubech kolem se plahočily vyhublé vši, toužebně čekaJlce na nějakou. koi'ist z masa a krve. A když se Buck bUtII "ke stromtlm na západ, zdálo se mu, ' že odtuď · slyšl pisklav~ zvuk ml1I6nO komárt'l, ~(' . Nebyla to pravda, Komáři skutečně i této noci odletěl1 jako obvykle a Pod stromy bylo ticho. Buck Ferne o lom nevěděl a domníval se. že Jde vsttfc da.lšlmu velkému nebezpeči. Ale ne· zvolIúl krok. Sllnl majl 'pomábat slabým. řlkala máma, a. Buck byl sIlný jako lev. ačkoli ho teprve v posledni době napadlo. že své sily inui e užl· vat Umto zpi'tsobem. Maličký Petit Sobre ležel pod plskem a jistě zoufale skučel utrpením ze zImy 1 bolestí. jestlIže 'byl ovšem ještě vťibec živ. Buck zabořil ruce do kapes a přitáhl okraje kabátu těsně k tělu , Komáří sosák nemohl proniknout k~ží jeho oděvu, i kdyby pOd stromy ještě nějacI komáři byli. Vzduch chladil a malému Pet1tovi jistě pod pískem nebylo bez šattl. Větev

přUiš , dobře.

Bnck došel až pod stromy, Vykopaná studna tam byla dosud, byt se I voda z ni opět někam ztratlla. Na bUzkém stromě visely Petltovy šaty, V pisku se č e rnala rozhrabaná Jáma. do kter~ Buck ponořil Sobrebo pokry tého černými při ­ Živllfky. Všechno tu bylo právě tak, jak to Buck přednedávnem opustil. Jen Petlt Sobre tu ne· by1. Snad si maličkého vraha skutečně podle Pslntova proroctv[ vzal čert. "Eh." ,zvolal Buck Ferna a opřel se o strom,

95

............ ~ ............výsledku. Ale s t\ rdošíjnosti, klc!"á neměla Jiného důvodu nel jel10 touhu dol<ázat své. Snad by až do rána putoval směrem, odkud zaslechl hlas. Je možné, fe to byl jen přelud Jeho horečkou zvli'ené krve. A I kdyby se to byl ozval Petit Sobre, lJuck byl už nyní v tak velké vzdálenosti, že odsud jeho hlas ani k Pittovu špalku nemohl dolehnout. Konečně se Buck dostal ke srázné stllně. Spadala přímo dolů do hloubky téměř sta stop, bylo pokrytli drobivým kamením a sestup po ní znamenal velké nebezpečí i ve dne a pro naprosto

děl vůbec,

zda se bude kdy ještě moci pořádn~ pohnout. Ale pak to přece jon šlo. Buck Ferne se vydal na zpáteční cestu, odpocfvoje tém ě ř po každém kroku. Kdyby byl zašel jen o něco východněji, byl by objev il dva muže i s ko i\ mi. Ukrývali se za skup inou balvanu téměř na ol
zdravěl!o

..t~ikal lsem ti, Dlcku, že Je Spandon ďáblovo hnfzdo,'· pravU jeden z Ilich třaslavým hlasem. "l\le llnl Já jsem vážně nevěřil, že tu opravdu straší. " "Nesmysl." odpověděl muž zvaný D!ck, "Jsi stará bába, Bille. Viděl jsem tobo muže a· opravdu měl na krku provaz. Cert vf, proč chodí muži ve Spandonu s provazem na hrdle. Ale byl to právě tak živý clověk jako ty nebo já." "Nebyl to živý člověk," odpovídal Bill a Jektal zuby, "byl to Pltt Vždycky k pňlnocl vstane ze svého hrobu. Zahrabali prý bo právě pod stromem, kde ho oběslll , a nesi'í all mu anI provaz z krku. Proto teď chodí po Spandonu a straší. Bude strašit tak dlouho, dokud se nenajde statečný člověk, který mu provaz z hrdla sejme. HrOzal" "Eh," osopil se nevrle Dick, "nemluv o hrll.z e tohoto druhu. Byl to žiVý člověk a řek n u ti hned, že vfm, kdo to byl." "Byl to Pitt," opa koval Bill tvrdoš íjně. "Byl to Velký Havran," řekl D!ck, potřásaje hlavou. "Kdo Ještě přede mnou řekne, že je Vel-

člověka. Buck Ferne nebyl schopen uvažovat, a pustil se po svahu s tvrdošíjností opllcll. Stěstí mu přálo. Slabé nohy pod ním ujely. Buck uklouzl a padl. ZaChytil se ještě nějakého kamene na okrajl srázu a chvfll poslouchal, lak se do rokliny řití štěrk a rozbité kamenl. Kdyby upadl o několik metrQ ní:Z, nikdy by už v sobě nenašel tollk sUy, aby se vyškrébal nahoru. Trochu ho to přivedlo k sobě. Podlva! se do tmavé bloubky pod sebou beze strachu a lhostejně . Pochopil však, že se dolů nikdy živ nedostane, a těžce vzdychl. "Petita Sobreho už opravdu někde drží čert a nepustí ho," zamručel a otočil se opatrně smě ­ rem vzhůru. Po jel10 pOh>·bu následovala nová lav!na. Celý svah, do kter6ho pražilo slunce a duly větry, 1>yl popukaný a r07.padal se. Buck Ferne poti'eboval pOl hod iny nadlidské námahy, aby se dostal dva nebo tři metry vzhůru na okraj strže. Tam ulehl , Ulla\'en tak, že pokládal smrt za vltaný odpočinek . Ležel další pOlhodinu a nevěsprávně

31

Sb

~'l .1 r

C7

J J

A- ni- i s A- ni- i vpA-lil pět

~

If>cd-

_ -,:r.

•

I

l?tt4' F

-GJ. ~

•

.

III'....

f

ti. lf.

tl:;

lou nou

pro

mne

F

~

I •• , .

5 -

I

j 3. oj

$~ ~4

mi.

.

.1..

n~.

F

.,

r

ř I

i

he -

lou,

p

zdU zdU ztra-

se se ce

~

1

ZPĚVNíčEK

.RODOKAPSU

-

~

ttIQ;: ? Ul

PI'"

!ss r

"

C7

C7

I~~ i:gW ~ 1.1

l·t

i

.

tou,.

He -

"lT-----.,..

.kvizr6d-

gg: I

J i

nim. Cl

•

c7

J!

J l

•• dnes O" h se- Vře" nou V ob-je ran ze .v~ch pis-to -

děv-če

iII)

*.J

!e

~

P

F

A- ni -

f

j

I ~ tHl

a - di -

1

I

.,

píSNiČKY

Gusty Špačka .r

AJEHO PŘÁTEL.

~

.'

.sAMOTÁŘ Slova: Jlnda Korda f

~ P C ~ i j ~i I :g.

~.

f J

~.-co, co "-.0·

~! 1P ~

ll-

ho , I, tu hll-d',

" .1

.l'd, vn'.,

t1t jlk na-jit

,.,

C7

co by ten vnl-a.t zvu-!t y Zl

,

-:

JJ

~u

JIl

t .-11, bll-di,

nf ~ ·1,

t1-chý kout,

*

3. A

Jl J Jil" Jl H-vot p.k an .Ut? l'-'I pl-n6 krls.

j.J lJ ')

Nf-kdo tU-ko Ae- ku hll-di

J

tfc. 1'- ~etu- alu- nt

d1l, vlc,

~

Gat

k Ao já ~

C7

,1

J ni zd 0•••

' tu,kde

~!

~

"e-ka

.

ph~nt

ti-Chi

n.- •• -

u- kry-ti

tvůj .I-li~-kl

trou-b.k v l.-,.

f

.'.,.

.

n.

f1

f

--

se

,..

I•

f..~. J i

a

1.

ko

pfld

J...

o,

to se-bou do b1d-

,.

kvi no-

J

t

l,"

1,..,n, je- den,

tek hou

den, či ,

~ ~t,

kleC7

J

I

(.)$

doA2

.,n,

ra nt k.-m~ -

ztL. e. ne. ,.,

J

J ~ I~J J J J

.,d-".,lo- bura --

'vou kl',-,u,

do od

se

Co-

to- lo- rl -

Sb -

tf.-

ti, li,

•••

$ n'] zf.! - J

vir_o

f.

.vi -

di.

n' -

bo

07

#"--F nr;~'

su vxru-Je dve- fe roz- Le vůbec ne- bo C7

J J

.,.

trys- kem vjí!-dt~ zpit vra- ci.

F

kop-nu- ti. s. uf . i srd- ce

~

FJ - I ~2fL-tJ I 1· tl P-t=HL ,f C7

ja-

· !:y. J 1 .1.J \t

vl,

j'

.0-

,...

ct- th, h

lpi-

bych už

•

V po- le- dne pak Kdy! pak do - mů

~

J J J

bi vlls srd- ce

)

e, . ne,

...

d..

vi-

f

f

pre-r1itra-ce-

bi- l ý u .ých

O

i

roz-svi- tt l 's e zby-teč- ný ře -

4-

Sb - D7

$J

,,-bou

67

tln problta Jil za .llda js •• vy-~e-11l, o so-bo-t • • i . vidy J.d.n Ir-na kdyl tll k,o lou-:cha ni'i-ni ' vo-U, kdo by toau k'oudu ni-hl 7

tra-vu

~ro sny

tr-h'm ni - e kdy!

'") ~l

.*&F I J .Fl=t9 I ~tQ fIl J f4d J l H Dai,

A i

." .

u. ,.

' ; '0 , . .

~

C7

jil-d~

A-

C7

1 J l ::-b"'h "._,.. .,,::=::t~ FT

.10- to . • h v,- nek vl- n\ tfesk-ly ~,- ny

:

vy-lu- lo.

po- vy-lez- lo; ne~ .i-tuju

J JO

I r~w

ni z,- li-bu n'-lby-dl au .ar-li-nou liS vo- ni,kdo chCI

že

n.-

tl

u- H. n1- kdy

~.,

Ii.i

j,J) ,l l ·

,.,-

F

v

•••

l i, J J 'i J tf J J } I( t )

f

c+

í

,...

r~ J J J J

C7

f

C7

$ :._"

ne-ait ko-n'l- ka, ta. ZI-PO- •• - nout,

pu-t1ě -k~,

~i 11 ; I tl .J '

JI

1J J

D7

:ť'"

J J 1J

.niv. l,kdJlb)l Jil-ti j. hlt od-jlk-l1-va

to ul hi '

C7

1J

~!) J J

'"

2~ Slun-ce

J =FR ) l J 11 j )I JÍ l D7

~

1.

f

1. :II-dy .nld .. 2. Kdo lit zkl ..... l,hn

ab,

I

B :.

geguine • Hudba i tex,t: Gust. !plfek

Svi!nl

f

lb C7

'T

c.

1

Hudba, 'u.ta fpae.k'

I, tJ ' fIl

J

-u-

f

HELOU, ANIE

ITa., kd. f.ka zplv6' •• ~ ."..... ..,

de. - p, d ..... p. -

• ••

, J t

JI, r'- da

r'" d.

C7

1 ",

da, dl,

* Ull: ; ~!rt I~ : f2- I l' ,! f ~ I} í; I DRAVÁ ŘEKA

foxtrot. Hudba i t.xt cust.

~o •• "t. 'f ,

'

lp.~.k

,.

'.17

Ob

HZ

vrlk je v ' bou-ři den ne· bo nOC

1. JI-ko

zml-tin, jlk tu· lik, ni-ký. ne- vi-tin, v ll-hi,- ru- ' kl jen po l'h--vi .SI- hi,

~ ~ Cf I ; i ; I J ; ! '1~ _

.

l rl';r T

.. tl!

J.<W i LI i J ;I

=r~r

1. nevl. k •• s. hnout, zl-pi-j1m Ivůj troud a zp\-v'.. 2. ne.i. dos-ti lil, a-bych se vzchopil,jen zp1-vi •• ' 2 F7 I ab F 0+

.~,J

I

- -r=

t

Vic

cr

Mi

, ., ~

4~

co Jed-nou

t I t t f I i il i I ,i

fe-k.

c~

,.,

I

.'

ne-vr.li- ti,

1~

2. AE je

fl

'

je- j1 dr.-vý

1i

t~i!·

ti se

o

C7.

F

vi-d1.,

4~ WS; f= I J I ~ '[J I;: ~' ~ : I; ; la

sa-ma

·~'p·Lt, ~

'/1

pfi -

zn't

I.J.

j •• j f

tv6P

plout. " a l j se= !'d tu

fe-ku

tea

J

i

zpi-

Jrt' I va.

"Cr

"

I'

J di

n J]~.

'~f7

i:itf ~, I jl I j F

•• ;

rI

"

J )~ J

J I 17J i j

J J .I

.". '

IIIOU . . . o-tu

t j II ~

Cl

~d

,

J' J 1 I ;,

_ tu, kd, h- ke

Oa-le-ko,

,.\'

J_ t •• bY4-ll. ".,.

.ŮJ u-lý hrad.1 IcIf-dý. chci se prH, já . . . tu

F+

jses

ji ~ro-kl1-ni.,s.ut~ni vzpo.tn'.

vů-nl

zlit-ne

ph-nt

ti-chl

zpi.v6,

•

Luk Jde k n'.,

' I T *rl J II 1 li: ~ f.J.J J t J Ip) Cl

~-;-T>'

t

t. vl«h.. dh-n ••

.U I

drl-vou,m~L

f

t~ uJ . J J J j l J J J J

ve- e.-re.

r~. I Cf I I ~I í I ~ i N ~ ~ pra- vou,

.. ,

n~-va-

"',

' f l " , tl I I fT l' J' l.,. U I ~, t JIl ~ ~ ni

llun,v kter6. div-k ••• si

,k'-ly

pll- nt }: •• ,l7

ty

cr

r'd.

~;i 1 fit 'I i I;l fl I!t H I-l I I ;I jak V di-li

C7

,.,

~~

.b

proud, Zl'

~

'f J IJ tJ! JJ ~

117

I ~ ~ 1 i I;! I .1ut ť

u· chvi-ti

*116 vl~ch-ny j ,l o

ni.e zplt-ky _ ne· di· ti,

,

t1

to:",

~o ni-~dy

snad

,.\

j

I

,'\-ro-"I .bo1-n1 .'_" ••_"'"

*f!. ,J J ] J I["JEj t Jil J Cl

t I

•• ,

..,

n . .. chtll. bych

Cl

,.,

UVl:di~J: •••

Cl

J J; prosU

i

J J'I

"-.0-11.1

~t ~~~, I rid.

•

!,j ': ::,. _ ~ -:" ~~~~

TŘI HVĚZDY

P~ANEC JOE Slov-fox • Text Vilek fl1egl~-6rf~%li • Hudbl Cust. Jpa~ek O.i

'.i

Sl~vl:

1.7

v

~

T

l~-

,.i

pr-ch'

-

~

psa-neo

,

'I

Kúň

Joe. Joe. 1<.7

~ ~ I I jl,J

=I ~ u-itvAn ~- ti, se po- tll-' ci,

řl

Kůň

--."'.....

po1.s~ p~ošp; .. na-vou Od~.

O

"_i ' O

O

l

Je- d-n~

hi

Dd hl

I

hrU se

*

A7

D

~II J J Jt J I iJ j h 1hr I," II l'J 4 #I {J: d l'

l' i ho-chu ne- vy -

,

Odie

pll-ci, kdyl chcel .e pr't,tak _u-sil vldlt

ee1

.

1.7,

o

H.1

D

pro!,

S

l II Ihll 1fl! ~ $4 I J J 1, J 1 l I 3: 'J I za druh.e

.tit f kdyl Irdce kr -

o

A7

6

*'1 J I J J Iskoě. J. II II do pll-ae- oú

.

i7

pro ka- .a -

rl- da

O

f.

J J I TJ TJ I}1111' J TJ ~ I

1': T T

Kdyl

vi- ci,

o-sud

a ka'r-ta pld-ne zU,

po-ru- \

odt. 'i.1

A7

~I~ 4~ 4$I,; ! ! II ': aI $l Ul I J l O fA ve Ip'nc1ch u-hu-H,

~.

A7

•

D

ne-n'-vist vdufl vzpu. PohUdni h'

A7

na ob- zor, •

? 1 ~ J -1hrVAn41f 1rhlFJ Jil leupt~' 1J JI J J JJ I Pi I kde

1 le .tkvi, posLouchej Jak

ne! •• rg-z. - dn1.

,.i ••,

r J: I ;

A7

di-vo-kýc~ ru-dych do kon-ce %bý- v, od-p'-ral lIi- sťr

,

.kal, n'., hs,·

,b

'~"-A7

se, IIU ku jsee

sdU

lE~l l l 1 J I J: I' JIl d a,,I j J t I-=~f ~ ol s, •. , , j- J J f 3 fl fl J J .J J ' 3: Jl J s. n'., •• ,

I % nej-vyl-li- ho pad Ooc-ka,pld 1 I u-vli- ve-nou

fai

ItU Ji I ta j\'1 'f 1~ I _: ~

J

se nr-ti zr-vo& prohr'l ffsa1iee Joe. z" l~ o-sud %Chvtl-ti jed-no-ho % Uch dvou. 1<.7

r r.

'kle- ti pr'- ci

!pl~ek

Hudba; Gust,

•••

~

~

plr.-~c

A7

1. Buh proklel tu-to krl-~i - nu 2, Jet-ti p'r .aj-li ni z,- pad 3. ni hvhdy % eýho ka- b' - tu

di

O.i

4j

•••

ti C J J l ' ;' .J J j I J' , I r J J' f

trňo- "ť"nu ru~

Vilek F~ieg.t-Gri%zl1 - foxtrot

v'r .. ehol-ku pi-stol-nik, z'-pla- tu

..

~

Pf.- ko- dr- cat Ryeh-li ~, - py S.d- na zLa-ta,

pr6- r1 - 1 in- di -

vez~

co 'jsem

..

kdy! nú na

~-

A7

o~
~

a,-

g. J J J Tff hvlz-dr

Jj

z'-

~ '7 .fI

zla-to- vla- s6

,b

j !Ij

ni

bi,

IJ

J J "J J J

t;

Syl- vt-

~,

,př ,-{-šil

usl

J

~ 1: ,1

lej ten CoL- tův kr6 •• .i. jle. ta- dr zbyll ten-krU vi- dil. Ivii

J f

ne-

ni

A

",'"

fi

za

po- da- ft tak na-lez- ly svuj ctl, dni ka- ňo - nu tli, ten Oe1 D.i-C7

0- Ila- vu vy- Itf1-l1. ce j' v pr'zdný. dO-ItIV- nt- ku beL, co SI V 1I0-rhh .. U,u'!

F

bel koz-li-

s.. na ei

~ J ll. 'I

II -)

,

ur-~t

jed-na z nich

I

F

lb

,

n1

byl.

j, J J j JI

jak rAd bych U

ci~,

J: '1 I

*'llJ }ll 1: 1'J$IJ Jl J JI~$I o

Ui z d't-ky houk- nu:

$&'.'j J

47 •••

ob

b~r- ~a - ne,

.t

J J J ~:' 3 j .n~~ k~- .~-

'7

dnes-k, ,e

F

.

ob ,b.,

""17

rum m;

t.-

na-

jou,

J J I JJ I J , I C7

, "

o

r'-di ,Iou-dek vy- pijoul IPO tl.ti. refr.inu I ' tlikr't ZI'y" DO dn!

NÁVRAT DOMO

f0ť~ J 1 II

STESK

$wingov6 p~sen. - Hudba i text: Gust~ Špac~k H7

G

J

1. Vra-ci. se do 2. Vra-ci~ le do 3. Vra-cim se do

"j

~

f '.

J •J J J, I na .t,- ta, kteroz-ply-nul se Ivi~

~.

6

ti

7

(

~

J,

~e

za-se

do-

JU,

•

E.i

~I

.vět,

lH7

6

: J J ) ; I~ Vra- cim Vra- cim Vra- cím

se se se

do do do

h Jj,ab J ~' ~ ' I

2.

ka- ~a ka- ma -

,

dn..

r6- de, rá- de,

~'' (ildilll

-

tam

'

J J J

bych

chtěl

pak

6-"9

J J vtč-

ni

hle-di. v lirou d6l, pro line pr.-v~ r6j,

jJ J

A.i

znel, knj,

~ ~

'~-kon-~it .e-z1

st.-r~

j-

pu-to k.- ll.

'.i

'I.

dy.

ri -

67

1T' J j -=;;1 ~I UJ _. I n. ti-s1-ce n. ky-ta-ru

f

~tO~-h • • i. s~-le srd-ee do o - f1 Il- zl~..1

vf~-né

sv, svo-je

,

A.i

O-liG,

vr4l-thl 67

".t

C

',v1- r , vkri- di,

D7

~

.il, hr6t,

! i 1J ~ - ~ l 67

Jl J .J 1 J l i t

hi

"lit

117

Pro- lel jse. li-rt. Ivli-te. ut sty- li • . sta-rou pi- seň E.i

C

v,.6-tit n se

ř,' .

~

pře-c:e

A.i

C

G7

f

i.il

J

eht'L .by~. vrttit bo-fe,dej .t. lu, c

67

dál.

stvim.

G

c

po,a zas mer\ poj a zas mej

t

ti). }

J.

J j I J J

r.

i jf' J Jff~ TII

; 'o j J ) 1 J 1 II

bit.

E.i

~

ve-~e-

G7

j'td-no vel-H bo-hatstvi

~'

pro- lel jsem měni se by- lo. vldy

,,'"'' Zl

6- do- li, 6- do- li, ů- do- li,

~

j

v dál, v dál,

vr6- tit se já zpi-vAm Mý. bo-hat-

ce - lý svlit, nej-vlit- §im

JJ f

(9

co prch- ly co prch- ly

Al

~

Elli

J'

§ko- da tich Ško- do těch To krh- n6

zem! dnes.

J

o.t

ru ce- lý svit byl

kde line kal- d~ ve svůj 'rod-n$'

les,

J.J J

máj.

za- se na- še po- di- váta '

Kal-d~ den~.

E.i

ráj, vJem,

zf f

e

l VJ "J J

tv. nlsrdci .6 .. bi -zel

tá- bo- r'k. ji- sa- vou.

pi-seň

,

A.t

2. 1 kdy-by C

na ti- sic.

je t o p'revý li, srd-ce ho- ří dál, v stránich šu-mi

tf J JI J z 45 J J ' J J l i - rý'

,.

Od;'. l J ~ J ~o ~

.v6- ho Ml'- di

j • •i

.t'

c

E.'

J r J J

let, let, li

*CtJ

J J J

pla-ne

sly-§i~

l' J .4J II 'J J

dlou-hých dlou-hýeh ,-

svůj svůj

1

kraj, ' kraj, kraj,

vst~ie,vzpodi-nek ~A.

ru- dý mrak, nad hla- vou,

te-

ta. jsea pro-fil svo- bod- ni je Je Sá- za- vii se H7

jdu

r~.

tj J J

rodný rodný rodný

J jl , J J J J

he- hohla- ho-

Tu ledyl ptá-ci Pis- n~ tra.-pú M"a-chov- ka si

svůj

ve ve ve

G

J Hj

· Jl) J

~.

J

,

f~f J

J

j

6- do- li, ~- do- li, 6- do- li,

117

slun- ko

,di., J J ~ J 3.!

e

.. oderato

c

E,i

!pe~ek

Hudba i text: Gust.

sly-§1. znAsly-~im zn'tam kde vo-

~

G

zi %1

n's. ni,.

JI m~

my nt

J.

1=

J

Dl.,

J

'F ta.,kde ·j.e. dř1v lil, na-vrt-t1. s. rid,

1 : '9

hlas, hlas, mech,

49,4 .. ) 1

i-DI splt,

,di.

==

I

~

G-

do- 'de

dech.

"4f.

'Ci

v ci-z1-nl •• tli- ko .t~sk6. si kdyl .lůn-ko

G7

do -

za~p.

51

.~.

.0, zni

e

vo-li-ni z. G7

ze-.I vzd6le

T

u-.idi.'

Do ..

C

;t ,p I 1 4 I 444I '444J .~,

~

Jel

67

..~

J -

# + 5

~o _

n6,

=4' q: f I 444J 4411 lL.' .0, do -

~G,

to

o

vo-li srd-ce .telk •• zlo-ae _

,

~~~

I

RYBÁŘOVA PROSBA

"

Text J.Vóndfich • Hudba Gust. ~paček "oderato

~;

.1' ICl j f"

Na

Jl 4. 4 J1

o

e;

ý-v'

.Il! od .U-di

• tll Jl '""

J)

J ~i

plou-ti

~i" ' • -rJ l

J J

Š -

D

j

je,

J tu

hu s

Ů-SIII~•

roz-bou ..

I

6ři,

vi-tr za-bou-

Jil; _ ry-

IJ

h~o.

f +;J

~

I

l

A7

Ar

~"f" .ám~

,.

bi-je

a

na -

de linou vlád-o,

'~

d,

,

. J\

kdyl si

tj

zil-' zpt-

,

--.;.:

vi

-

u,

f:

19, d I tj I i ,Id ' d: I hl

F7

gry- ny

'-Vf' -

f Pl JI dzf 3 j

C7

I 3 J II H ,

,

.n' -La .. du vidy Sb

,

I ,I').')

fl

I

D

ři:

Hai

'

'

s::ta Ji - r6

110 -

J ře

R

ne- ,po- ho- dy,

f7

ne-cheelll sly-Jet ·•• g-~ef

A7

I

i ' za

67

v~a-chot

~

J

'

I" eJ,m I atm ln R louJ

'.i ~ J fl:) .

.

,+

"'----"

do pfi- ro- ' dy,

J;j Jil J J J , í

E a $ ~.J 1 I ~48J{: h i

.

MU,.

.o'

1$' O l j I te-ba ~ 1 j JIO

J_IIi J JI j1 -fiJ ř

bU" phni sv. bo-vo Ea1

Zl

f

v ro-zl-

blesk 1

ro-

I 4.±& ; I j j I fj ·1

'fu.

hi

J1

a,

F

G1

"

"

fi,

F

zni"

"~f

_0- fe

f~lIIi

'

,

Al

. ••••.••..•••••.•••..•.••••.••••••.. G 611i D J ""t

o.

p~.i-bo-

~i

bře-

1 P):1 I

t. J~ '---!y J.I ~I

od

srd- ce

~, 133 31

zn6,tr,,1 vy-

,j ol

O 117

dra-ne plach-ty ~.

.

1.

Sb

\t J JI .t f ll: *J 1 J. I f? ~)

e;

~II

,Mo-ře

,d,

Al

n~-kdy .

bi

t'-Lu

~

na

E.1

H7

_

~'f I ; I ~. FI

J

kal-d~

fea,

řem,

IJ 11

od-r."

II

Kdyt $a

f

, ry-bi~

f'.,

~.

:r11f :$31"-

za ~o -

o-stro- vi V di- li

C7

• .~

.,

I

ab

ti- ky, F

ty jsou pf,-c.

pro .as-ň'-ky.

G7

f' 3 j I ~a aI 'Tj 3Ii 3 I~3 i I~d~ gI lb 9 jl 3 ·a· I f I.cl I , d II 3I d&A !II

I

Zp'i':'vl -

.~

....i

ri- -

'7

zpi-vej - tl

di

nl- Je

• p'1s- ni z _U-

. . '

j.

s ni .. IIi,

bu- dol.!

\lič-ni·

litl

di,,

NEMRAČ SE A 'ZPíVEJ

e

~lb. J .J g I fJ J 11 J 1. Bý-va - li ,...

ni-rod

2. ZI-zpl-vej ,1

~u-

tak ja-ko

LIJ, I 1 tj

zi- k6l- ni, ti pt'- ci,

Ci7

~ J ] J II

n.,

v kal-d' ' ro-d1 pro-bou- %1..

pl.-n1~-

pfl

~ ] ,J

~nl-

po -

n

Dn •• -kl .vl-t..

N.-IIrlě.e

na

~e.-

kfe-jel,

b~-

bu-del ' 0- .vl-

le- ti svit •

no- ve je-no.

II J J J J I ,J I ti,

zrov-na po chuHe- ba u . pi -

de- ~i-be- ly' v.- se- te se

VI,

~ .. i

ni-~1 nI CI-

nl- 'Ie lý IVU

I

.16

«

O

HI'

J

.07

IlJ;1 J.J Jí) I J J Jl'l kfep-ll-v~

hl.. !t.s-hn '.,kdo

~'"

It~ J tl' I J ) ho, l' h

12 p~a

, :

i

di

- ne

-III

6-•• lv vy-nu fi-vot u -li _

J J do

,

J j 1.3 1 t _1!to .l'ni- Je

pii-ni

I

Zpi-v' -

j di,

-

h

o,

1(,3

ob

1I ai

ty do -

,

ve- ~ou

"

I

tu-

r ~ r

J 1 I

j

6~i •

I

= , , ...., I

I «

;

4 OJ J )'

;

r .J

tJ

hi

I 'f'.A l .'.,

".,

s lo-di

,,,

u-krut-ný 66 A7

rl

ry- b'f

I ~ J.

J

I

I

J

1

O

r f ' f

.0·'" OJ Hji

J

chu- dý

k6i .n. V"

A7

-

hi "7

~

.ú- Je

r

t ',:

«

f1l.i

. ne-ph-

0-

rá-

"

I

E7

lo-vi. ne-zne-ven, ba i s .'le. bY·v'. spoko.

• k bo-hu pro.· bu

j

dl,: ....i

2

hol

1

I

~o

ti. d.

I J 1 1 fi I ~

to -

"

rZI', "rd, J,t~, ., "

o

hi

Js •• Je-no • • tl-r~,

tet Jl)

ci- ty, di-vej,

r

I

.1-z1 pod vo-

Itl 1 I . ....:-----=:::: f

°

., t...I-1"

~

~

rif

O

j.n.

~

H7

den

c.-lý

A7

• k.-••

lo- di

•

·vl - nou

Zl

A7

O

1- I 1--[

pf •• -to

nt. len.

,

Vl- na

p~n ~

6di.

Y-f;

,dlo, J.J f1 I O O I r Jsal

,

6dia!

1&'- -I

co ni. ne-jsou -,.i- dy

hi-ty, z'pi-vej,

bou f -li- vy

.... i

n..

FJ I' Q I di- di -

H.i •

~

I 1 J F J I J Jihl J .J J 1 l

~ .<7

~

k'

O

bl-j. v bAr-ku .ou

.ta-ro.-ti.e

fl

ly v kll-d' 0-

ce

ko

Hlli

I f 1 i= J i kdyl jen

A7

f f .+1 ~ I t Hlli I $ J J J J jl-

.&

c

~ J J. r J ! ,I J ) tj J n'l- ni, ztr'-cl,

zpi- va-lo

na- le pi.- ni

den,

I

J J .I

06"

Gdia

v 9ft-ro-dl kdy!

n

I I J]

OJ

D

~'

fox-polka • Text 1 hudba: Gust. Jpa~ek

f 07

j

ni-kdy

"

~ p'nl o ~

}l. ~

%ÁMEK % KŘIŠŤÁLU

~

JLO"~OX • HUDUI SUSTA tpAflK • TEXTl 5USTA :!P"~EK A B.YOCLOVA e eS+ . .., '~J1

~'M II U I fl JJ fl tJ .Q 1·31 .' ......#'b. •

D_

. ' Cdie lat

• A_i'

4 Li

j.,

c:

fi-~i

1i7

.

A-t

.

D.t •

A9

n i I mil.ll i=] tJ .C•• )7

$jl J •• ,~l

bu-de!

1115) ehtU

.

Eat

daek z kf'títULf

aU",

J

vt u-vf -dlt

~--'----t

D.1r

4. , Fl"

nU,;

t"

,5+ ..11

3JI

k li -h b1ch rAd

_~J_I ,

,cdf·

±~

.

ADf

"

1

E.t t6'

,

.

j1t,

po-vi. tt

c7

G7

.tvi, F

r J. r J t J .i-r ••r I ~! 11 ~ f J. C Elli

c9 '

ne-au-

cdh

bAt, Plkvn.le.

.-1-

F

kř'-Lov-.

~

LAs-c.

~

pfA-teL-Itv1

ehc'i • telioll U-vo-te. JH

,1 ,dl. , ,dl. ,

, ~ f'J • _tt t6

I

iHi;.Wt I

~'d

--

•••••••••••

'

• 1 nllo jenoa rG-to-

•

I

c

~-~ ' ~

~1IMIJ:fL:.

--

ca.'7

Il.l J {lIž? I 'Al bu-de! chtH

.1

n li-~o-t.. J &1 "ll aj J I: Jil J,tj Hll nl.\.

.e .nou

MU s.

r ~

'pU-hL-

cJiutd't " nech.l . . . . .

r J, J: ) J \t I,t I 'j _. .

pod~zi~

v LA,,-c..

vla:

t r «J. ,J J J I j, r

ti

•• ,

c"17

•

jen zvu, ''',j.k do-brl pH-hl z dltsktch Let. .~

ah,

mm I "Dl pl tJ HI 'c

A_i

i" -' , . , ·k J J, I 4; , I, J ~

I

~) I J. , I

,

,

'.Y spo- lu

. . . 17

JI' 1J J I ~

t ,

~ ' , J J J I ,·

. . ,.,

krA-Lov-Itvi,

Dmi7 ,

Fdi.

• ,7

bo-Ji'. . . ho l'1ct, Je _i,z.l'udne Uc,kdyl ho vp~snt uzpi. -

a.f. ,C

JI. J'

J

vn.....

~.i

dia.

"

j.d-no blnl pi"l-n1

.L.dU .l-.... ni,

Cdi. ht

;& U

.~

. hi "1

p.k

, ,1

C.. n

Da1

_tl:'

J'" zjl-v.-ni.,

spU,·

I

j I Eg fl ~ J I J. t I j.k nejdr.lli d1-_ -

,.17

. ll, J

.'.,

tJ .J I n J J <J ·IJl fl l :J I 1. ~

1:1_

.1.1

D_i

.1 vli.~slunke. zA-ff-výa, C5+ ·

~ t1

•

._ ...

.

A9

A,JI ;ta tJ

v1.,11

. -

ni-vi •• b;, co zn.-..nil v

U-ta Jil ti zn", .-nt ' .

••, .

o .i.-tl,k ••

chodt

.

-~~" ~.~

·1

............. ~ ............. k9 Havran pouhou smyšlenkou, bude se mnou mít co dělat. Velk9 Havran žije a toto je jeho královstv[." Postrašeného Billa nepf'esvMčil. Dalo mu hodně práce, než se Bill chopIl uzdy svého koně a opatrně za nlru kráčel podle strže k mistu, kde spadl Buck Ferne. Tudy bylo opravdu do Spandonu nejblíž. "Pořád tl povídám, ty ósle," huboval pOlohlasem, "že na světě nejsou strašidla. Ve Spandonu není čert, ty strašpytle. jsou tu pavouci a taková bavěť. Pro hrůzu Je to dost." Dick kráčel napřed. Postupoval se skloněncu . hlavou. dávaJe, pozor, .aby. nešlápl na nějakéllo červeného ' pavouka. jeho opatrnost byla právě tak zbytečná jako Buckova opatřeni proti komárňm. CervenI pavouci se vyskytovali od Spandonu právě na opačné straně. .Bill šel za .ním B vedl svého koně za uzdu. Nedíval se po zem!. Strašpytel Bill pokladal červe­ ného pavouka za mnohem menši nebezpečí Dež ' ducha popraveného zlatokopa. Ozkostlivě ' se ohUžel a přIzl'ak bledého potácejíclho se ' muže s provazem kolem hrdla mu nešel z mysU. Zdržoval se v pochodu a vzdálenost mezi nim a Dickem stále rostla. Nakonec se zvětšila tak že se vpředu kráčející Oick zastavil a nevrle zvo'lal: "Proč si trochu nepospíšíš, lenochu?" "Nemohu spěchat," odpověděl Bill žalostně, "nohy se poďe mnou třesou a cesta podle tol10to . svahu Je nebezpečná. Nemužeme si trochu odpočinout, Dicku?" Jeho hlas zněl pl'osebně a Dlck, kterf · koneň ­ ně také nebyl žádnf ·.hrdlna, zamračeně k9vf. "Chvnt:' svolU nevrl~ . ~ usedl ·na. nevyš·o k9 kámen trochu dál od okraje srázu. Bill přehodil uzdu svého:1I;óně z ru~ý· dd' FUky a neš(astnA" v~dycln: ' . . . . '. . ~,Ty .. ~. OiC1tu?l" -,' " "Co· zas?" "Petit Sobre do zItřka zemi'e," řekl Bili truchI1vě.

,

"Ty JSi blázen," utrhl se vztekle Dlck, "proč by Petit Sobre umrra~ právě teď, když to mClžeroe

nejméně potřebovat?"

"P1ttClv duch ho volal k sobě," vzdychl opět Bill, "což jsi 110 neslyšel?" "Jdi s Um svfm duchem do horouc[cb pekel," zaklel srdečně Dlck. "Co to do tebe vlezlo?" "Nic do mě net'lezlo," bránU se Bill, "slyšeli Jsme to oba Jasně. ,Sobre,' volal PlttClv duch a opakoval to ještě jednou. Já nejsem hluch9, 01cku." "Nejsi hluch9," připustil Dlck, "ale hnusně zbaběl9. Co se to s tebou stalo, Bille? Byl Jsi pl'ece vždycky neJlepši stfelec z nás všech a měl jsi nejvIc odvahy. Kde se to v tobě vzalo?" "Já nevIm," zamručel BIll' nešťastně, "od smrti Holta Cramera nestojím za nic. Dostal Jsem pOd nIm koně, dal 1sem mu tu prvnI do žeber a I ta drubá pod krk byla ode mě . Z toho bych sl nic nedělal. Nebyl to prvnI muž, kterého jsem pOložil do trávy, a pak . . . , vždyť on Starosta byl právě takovf lotr Jako my." •,Tak vidiš," řekl Bill povzbud i vě.

45

Billa to nepotěšilo. Dtval se zarytě před sebou do země. Jak vidno, tihle dva náležeti k oněm pěti, kteří přepadli Starostu v (idol[ pf'ed Petonem. "Jenom Jsme ho neměU vylwpávat," za(ipěl Bill zoufale. "Dohromady nic neznamená, když se z živého muže uděM mrtv9. Zmáčkneš kohoutek pušky, chlaplk udělá směšný kotrmelec a je po něm . To nejhorší pt'ilde až pa Jeho smrtL" "Teď máš v9čitky sVědom1," · .zašklebil se Dick, "tenkrát jsi dostal od Petila Sobrebo stovku." "Mrtvl se mají nechat na pokOji, Olcku. Když _ hle.d ali .n,ějaké . papIry, měli si ho "vyhr~at samI. Já hlupák Jsem se·k .tomu propňjčn, protože Jsem si nikdy nedoveul představit, ja~ je mrtv9 hrozná věc. Od té doby se 'boJlm duch6 a o Cramerovl se ml zdá skoro každou noc." .,Ty toho naděláš," ozval se Dlck líně. "Sta.rosta vyhHžel po smrti právě tak pitomě Jako zaživa:' "Vyhlitel docela linak," odporoval BtIl, otMsale se hrtlzou vzopmínky. "Měl leště Jedno oko otevřené a šklebil se mi zrovna do obličeje, Jako by mě zval za sebou. Nikdy nikdo neviděl Starostu se smát. Proč by se šklebil právě po smrU, kdyby nevěděl, že pOjdu brzy za nIm?" Starosta se opravdu před svou smrti usmlval. a za svého života se nesmál skoro vťlbec. V tom podivném ťísměvu ··jeh'o rysy ztuhly. t Buck Fern!!' v i děl Jeho Qsměv. ale vyložil si bo správněji. Starosta neviděl mezi tHočníky svého společnlka Petlta Sobrebo, II proto nic nevědělo jebo zradě. Naopak - čirou ná.hodou našel v BuckoVi · svého nového kamaI:áda, kterf pro ·n.ěj ·· nasazoy~J život a bodU mu kabAt na prostydlá ramena. Starosta umiral s 6směvem na .rtech,. proío~ vě1'lI, .že Je . svět dObr.1 a že tepr'iJ8 y .posié_d nl . cavill 'svého živ.ota objevU. jebo p~avou iváf..~ . . "Ne.našl1' ' nIc," ·pokraC.oval zasmušlle .Bill: "Starosta u sebe neměl žádné paplry a patrně Je dal ještě zaživa to~u dlouhánovi: kter1 se za něho pral jako čert Nadarmo Jsme hrob rozhraball a také kříž Jsme povaUU zbytečně. Eh.,., se mnou to nedopadne dobl'e, D1cku. Neměl jsem zastřelit HoIta Cramera. Terento Pslnta f'Ikal, že ..." . "Teď jsme II toho," lekl Dlck spokojeně. "Terento Pslnta se mi zdá chytřejši než celt Petit Sobra. Jestliže se choval hloupě a tikal všellJakě hlouposti, Je to Um, že nevěděl to, co vIme teď my. Sami jsme se to dozvěděli teprve po Jeho odjezdu do tohohle zavšiveného hnlzda. Ale proto Jsme tady, abychom mu to řekli. Trvalo hezky dlouho, ne! věCi uzrá.ly tak, aby při­ nesly nějak9 užilek. Nadřeli jsme se dost. a nevidtm nic moudrého v tom, že se ti kolena roztřepala stracby, když z toho máme něco mn." .. Já z toho nebudu m[t nic," zaskuhral BUl truchltvě . .,Neměl Jsem zastřelit Starostu, a když už Jsem to udělal, měl jsem mu dát alespoň po smrti pokoj. Já umřu, protože Jsem viděl mrtvého Pltta. Petit Sobre umře také, protože ho Pitt volal. A ty _.... ...Zmlnfš·l1 se o mně," řekl Dlck hrozivě

............. ~ ............a mráz mu běhal po zádech, "shod{m tě z toho srázu dolů . na kamenL Pojď, ty hlupliku. Terento Psinta 'Je určitě někde VB Spandonu, Ten, koho jsme tu viděl1, není nIkdo Jiný než Velký Havran. Jsou-II s Pslntou zadobře, Je všechno v pořádku. Jestliže nejsou, prldržlme se toho, který ztlstane natlvu, až se do sebe pustí. NenI to moudrá feč, ty ,hloupé strašidlo?" "Nenl to moc moúdrá feč," zavrtěl B1I1 zarmouceně hlavou, .. nikdy ses tak ošklIvě nemýlil, Jal{o se mýUš teď, Dic~ul" Byla to hluboká pravda. Dickovl však nebyla příjemná, a tak na Billa. utrbl ~ěkol1ka šťav­ natými nadávkami. Vstal z kamene a uchopil uzdu svého koně. N:a Billa se ani neoblédl a pokračoval pěšky v cestě. N:ebylo radno cestovat v sedle po tomto sýpkěm kamenl, měl-ll Jezdec zájem na tom, aby koňovi zll staly 'všechny čtyři

Ale Ještě této nOCi se přihodilo toI1k pozoruhodných věd, že se na BllIa tlplně zapomnělo a HOItOv vrah zůstal lazet na holém kameni tak dlouho, až jeho kuSU sluncem do běla vyprahly.

13. Statečný boj Terenta Psřnty Buck Ferne se vracel od srázu ke stromům na západ od Spandol1u. Tfet( náraz spandonské horečky mu podrážel nohy a zatemňoval smysly. Buck Ferne klopýtal, mračil se a blábolil nesmysly. Lék z pavouka byl dobr9, ale přišel poměrně pozdě. Jeho (Íč1nek kříiu hrozné působeni bacili\ z vody pod stromy a dlvok9 boj dvou jed II zmltal celým obrovským tělem Bucka Ferna jako stéblem slámy. Měslc svItU. Jasná obloha neudrfela teplo při zemI. Vysálalo a studený chlad padal na rozpálený štěrk, až slyšitelně praskal. Buek 'Ferne se pohyboval. jako sesouvající se půda. Nevěděl, kam jde, ale šel přímo a dobře.. Minul stromy s Pittov9m špalkem, a ani o tom nevěděl. Zahnul jen zcela mírným obJoukem a zašel si jen málo, Dež se dostal ke spandonským srub lUn. A veden stejnou podvědomou silou, dostal se až ke srubu, kde plála louč. Nell Renadová tam nebyla. U hrubého stolu seděl Terento Pslma sám ·a zle se chmut'U. Podíval se zkoumavě do Buc~výcb očí a spatřil v nich horečku. Uskl1bl se ošklivě a zjevně. ChvUl trvalo, než . obličeJ Terenta PSlnty vy_o stoupU Jasně před Ru ckm;y zraky. ..Ukradl jste Petlta Sobrello," zahovořll potom Buck nesmyslně . .. lste Velký Havran a nenechá: te ani mrtv9ho na pokojI. Nezáleží na tom, vy· směšný Havrane. Rozbiju vám tu zrzavou paliCi holou pěstL" " . Potácel se pi'ímo k vytáhlému mužI. Terento Pslnta polekaně vstal. .Nebyl Velkým Havranem, Jako Jlm nebyl ani Petit SObre, ačkoli ten byl mal9 a onen zrzavý_ Bylo však marné vymlouvat ďábelskou lest Petita Sobreho muži, kterému horečka kaJila mozek. ..Zablju vl1s," opakoval Buck Ferne a bylo na něm vidět, že to opravdu provede. . ..Nezabijete," odvěti l Terento Pslnta a vytál)l z kapsy velký kolt. Buck Ferne se opile 'zak9val ..Vida," zachmuřU se, .. domníval jsem se, že u sebe nikdy nenoslte zbraň." ..Nenosil Jsem ji a také neni moje. Je to revolver PeUta Sobreho, ale ubezpečuji vás, že ho použiJI, nedostanete-U rozum včas." "DeJte se do toho," svol11 Buck Ferne a rozmáchl se pěstl. Terento Pslnta byl opravdu mužem knih a pera. Petit Sobre by byl- zajisté stiskl spoušt neJméně šestkrát za sebou, než sl Psjnta rozvážil , co dělat. Terento Psinta také nebyl n1c pořád­ ného, ale nedovedl střellt muže takble přimo do břicha. I slabý nátěr dobrého laku někdy bodně zachránt. Vážený doktor učené Science ustoupU o krok a zamával revolverem. "DeJte pokoj," vyhrkl zděšeně, .. proč mě mlá-

se

zdravě.

. . Bill se také vá.bavě zvedl. Dival se smutně za ' odcházeJfclm Dlcke~. Ale .. pak se sh:ýbl spěšně' k řemenl svého koně a ně.cQ nll něm hbitě opra· vil. Za nic na světě neclltěl JIt kolem Plttova špalku sám. . Jak se Ještě Jednou óh.lědl po nevlfdném okol[ plném balvantl nejrd"znělšIch' tvaríl.; vrhajtcích strašidelné sUny, zavyl pojednou ve smrtelné tlzkostl. Dlck, který byl už hodně napřed a neviděl pro nakupené skály · to, ·co viděl Bill, se poděšeně ohlédl po svém společníkovi.. "Ůábel," Ječel Bill z· plna firdla a hlas mu přeska,koval zděšeníin, "spandonský ďábel." Ustupoval pozpátku: natahuje" před sebe ruce v nesmlrné hrOze. .. B111el" vykřikl DlckvyJeveně, ježto BIll ·ustoupil a! k samému Oknlli srázť!: Varováni přišlO pozdě a snad Je B111 ani neslyšel. Sypké kamení na okraji svahu povolilo. V:rah Holta Cramera sletěl' dol(k a nevydal . ani hlásku, Jak oněměl hríl.zou. UŽ8s19 Dlck slyšel jen chraplavý zvuk ostrého štěrku, fldicil10 se po srázu. Dunělo to pak, když dopadal na jeho dn~ . Spandonsk9 .ďábel sJ pl'lšel pro Billovu hříš­ nou dušl. Nebylo pro nl smilování, proto~e BUlova Utost byla pouhým strachem. Dlck však po. pekelné návštěvě nenašel ani stopy. Ani přlIíš horlivě nehledal. OsaIllěl na hrozné poušti kolem Spandonu a netoužil pi'Hiš. po pohledu do tváře spandonského ď6bla. ,. Přesto Dlek vyhledal na strmém svahu neJpffstupnělšl mlsto, a sle~l tudy do MoU. Trvalo mu to dvě hodiny, než se' zastavll nad BilIov9m tělem.

Námaba se celkem · nevyplatila. BUl byl doslova roztlučen a dOčista mrtev. Nemohl už svému kamarádovi řtcl, Jak vyhliži skutečný vládce spandonského pekla a do Jaké mlry se podobá vybájenému HavranovI. Dlek těžce vzdychl a vykročil ke Spandonu, veda za sebou oba koně. BUl ležel pod svahem a třeštil vyhaslé očl k nebI. Pok.azll StarostOv hrob a sám se za trest do země ani nedostal. Diek měl slce neJlepšl 6mysl se sem . zitra ze SpFJndonu vrátit s něj a kým rýčem a Bma pohřb~t.

tne?"

41

..............,;~ ............. __

končetiny k Dohám postele. PručQa byla pevná a provaz dObrý. Buck Ferne naopak slab9 jak moucha. Trhl sebou' Jen dvakrát,' když se probudIl, a pak toho nechal . Chvlll se díval do začernalé!lo stropu nad sebou. Snad mu vzrušeni přI zápase prospělo, když se v něm krev poř'ádně rozproudila. Nebo se přece Jen pavoučI lék osvědčil a vybOjoval vftězně svůj zápas s Jedy bacHO. Rozhodně se Buckovi v hlavě vyjasnilo, a ačkoli se cílil velmi slabý, jeho; myšlenky běžely spoi'ádaně a vzpomínal sl na všechno. "Vy dareMku," rekl oPl?v~ž1ívě, "co jste to udělal?" , Terento Psinta pobllžel z~oumavě do jebo obličeje. Měl skutečně 'inamenlté lékařské zna losU a· spandonsk01i horéčku studoval dobře. Nemazlila se s nikým. PQdle bě1ný-ch zvyklosti měl být nyní Buck Ferne dávno mr~vý. Nárazy horeč­ ky na sebe nedaly dlouho čekat a pravidelně st~­ čily tfi I těm nejsilnělšlm.. I}u,c_k Ferne však nebyl mrtev. Lék z pavoukl1 se vyrovnal bílým tabletkám proresora-Renada. "Zdá se, že se z toho dostanete/' podotkl Te· rento Psinla vě.cně, pohrávaje si s revolverem. Nabyl opět svůj klid, Jakmile' se nocíLil obrožen Buckovou hrubou silou. "Já určitě," pi'.svěd(;il Buck Ferne sebejistě, "ale vy ne." "Po/!lt.a t se s vliml musIt" přlzna) Terento PSinta poctivě. "Čas spěChá. Mám tu trochu whisky. Dám vám napU, abyste ~01,11 co nejdříve rozumně mluvit" "NedáveJte ml nic," odmm Buck Ferne zarputile, "vyprska.tn vám kořalku do obličeje." "Jste hrub9 chlap," podotkl opovržlivě Terento Psinta. "JIstě Isem," přitakal Buck Ferne. "Bylo by zlé, kdyby po světě běhali všIchni takovl Jemní lidé, Jako Jste vy. Co chcete?" "Dvě věCI," tekl Terento Pslnta cbladně, "Pře­ devš1m slib. že už nikdy nepromluvíte s Nell Renadovou. Zdá se, že nemá tak dobrý' rozum, lak Jsem předpokládal,' a přn~ 'podléhá vašemu vlivu. Potom plán, který měl u sebe Holl.Cramer leMě ten den, kdy zemřel." . "To JSou malIčkosti," zabručel Buck Ferne. "Co ml dáte, když vám vyhovlm?" "Nedám vám nic," ušklibl se Terento Pslnta, .. a)e aDJ tak to nebude pro vás §patn9 obchod. Jsou záležitosti, pfi nlch~ ml1!ete b91 rád, že na nich nic neproděláte." Potom zábavy na chvlll nechali. Buckovl bylo někol1k mtnut velmi špatně, dávll a ztrácel vě­ domI. Terento Pslnta na něj pohll.žel mrz.utě . Ze spandonské horečky se dostal Jediný Starosta a všlcbni ostatni, ktefi télo hrozně nemOCi propadli, na ni zemřeli. Holl Cramer Jediný také dávil, a to bylo znament, že se stav Bucka Ferna vllčlbledně lepšI. To nebylo nic, co mohlo Tarenta Psintu potěšU. Nehnul aol prstem, aby Buckovl brozné utrr·e nt ulebčil Ale nemohl se také odhodlat, aby ně 4 Jakým obratným zásahem dokonal to, na co

Buck Ferne nemlátil. I druhý malátný švih jeho pěsti minul Psintovu hradu o půl stopy a Te· rento Pslnta se vzchopil k odporu. Otočil revolver v ruce a udeřil pažbou. TrefU I3ucka FerDH do hlavy. On neměl horečku. Byla to cllahá r~jna, ale Buck Ferne padl ochptně na .zem. _ t{(kalo se, že Bucka Férna kopl v pravé po· ledne zdivočelý býk celým zadkem a on tepl've večer přišel na to, že má, tři žebra vejplll. A to ještě až potom, když nem,ohl pořádně opřU _ otlu­ čené banjo o bi;!cho a qějaká pihovatá seňora čekala tudíž onoho večera marně na svou oblíbenou píseň. Stejně mu to tenkrát nezpOsobllo takové potiže jako ted slabý Ilder 'pazbou lwltu. Ale tenkrát Buck Ferne nevečeřel červené pa· vouky. . Ležel a Terento Psinta vyjeveně pohUžel na obra, kterého přemohl v p~tn1m zápase. "Tak na vás," zablekotal opile, ,·, tak na vás." NebylO to tak docela dobře. Buck Ferne vstá val. Malátně. V Jeho svalech nebylo síly a v očích se nejevHo porozuměni. Dlval se tupě. "Co jsem chtěl?" zahučel zmateně a bylo vidět, že v!tbec nevi, jak se dnstal na zem. "Aha. Muslm vás zabít. Trochu 'za Petita Sobreho, ale hodně pro Nell Renadovou. Je s vámi konec, vy ,prokletý' ženIchu." Muži provádějí v horečce všelijaké věci a Buck Ferne vyhUžel zle. Terento PSlnta zapištěl úzltostí a r4zem zapomněl na svfij předchozf 6spěcb. Prchal Zl skákal kolem zdl. Sedlvé viii 'slézaly pohoršeně ze stěn. Buck Ferne se potácel' ·za· Ps1ntou a konec provazu, kterým ovázal límec svého kabátu proti komárúm, vllíčel za sebou. ,'počkeJ," řekl Buck Ferne zlomyslně, mávaje oběma rukama, "dnes mi to nejde dobře. Ale na tebe to postači." Skoro stačilo. NáhOdný zásah jeho pěsti do Terentova ramene shodil yyzáblě1lO chlaptka na zem. Terento PsI nt a zavyl. 6zkosU a odvalil se spěšně od nějaké všI, která horlivě spěchala k chutnému soustu, Buck Ferne se nemotorně otáčel za ním, a ta~ spatfll Terento Pslnta pro vaz, kter, Buckovi visel od Hmce. Jeho konec se ploužll po špInavé podlaze. Uchopll ho oběma rukama a trhl, jak mohl neJsilnějI. Je možné, že by byl zlomil Buckovl vaz, kdyby ovšem měl víc sily. Takto ho Jen zvrá· til na zem. Ted už byl huben9 Psmta moudřeJšf. Vlekl Ducka Ferna po podlaze a snažU se náležitě využU svého náhodného 6spěchu. Bylo mu velmi milé, 'že Jeho velk9 soupeř modrá v obličeji a napolo se dus!. Doktorát Velké ScIence naprosto nevybn.a l atavistické pudy z doktorova černého nitra. Na revolver sl vo.bec nevzpomněl. Rval se Jako pes. Hleděl udržet své v9hodně1šJ postaveni a dostat se definitivně navrch. Uchopil Bucka Ferna za hrdlo a dvakrát mu udeřll hlavou o bliněnou podlahu. A když se Buck Ferlle přestal hýbat, vytábl ho s vypěUm všech sU na pryčnu. Odvázal mu provaz z hrdla a rozře zal ba na čtyři kusy. Těmi pak pevně přivázal Buckovy

4

4

4

47

.............~ ............. spandonsklí. horečka nestačila. Tak 'seděl a drval se. Trvalo půl hodiny, Dež se Buck opět uklidnll a nabyl vědomL CítU se opět slabšf, ale náladu měl mnohem lepši, a když se podíval na zachmui'eného Terenta Psintu, dokonce se na něj vesele zašklebil. "Smějete se," podotkl Terento Pslnta. "Rád bych věděl čemu. Neni to s vámi tak dobré, jak se domniváte." "S váml Je to Ještě horš[," šklebil se Buck, ,,8 to je právě důvod mého 1ísměvu." "PamatuJete sl, o čem Jsme spolu hovořU!, než vám přišlo špatně, Pravý?" "Docela jasně," pl'isvědčil Buck. "Běželo v podstatě o to, abych vám šel za svědka při svatbě s Nell Renadovou a Jako svatebnf dar vám nabídl nějaké pepiry Holta Cramera. Je to tak?" "Pl'esně tak," opáčil Terento Psinta, "až na

orval se laskavě a přečkal klidně dalšf v9buch Buckovy malomocně zlosti. Teď měl navrch on. "Jaké to bude s vaMm slibem a kde Je plán Holta Crameraí''' otázal se vlídně, když to Bucka Ferna zase trochu přešlo. "Ne," řekl Buck Ferne lÍlubokým hlasem, "tlsíckrát za sebou ne. Věděl Jsem, že je Spandon peklo. Nevěřil Jsem však, že se tu setkám se sl
vašl11čast při obřadu."

"Dobře,'" kývl Buck Ferne,. "nu že; mllý doktore Terento, vaše po:!!adavky se odmltají." "Rozmyslete sl to dobře, Pravý." "Jako by se stalo před sto lety," odsekl Buck. "Jiné to nebude." Terento Psinta vstal a několikrát přešel po m[stnostl Pak se zastavil nad Buckem připou­ taným dosud k pryčně 'a řekl poma.lu: .. Jak se vám líbí· spandonské všt, Bucku Ferne?" "Asi Jako vy, Pslnto." "Vsadím se, o co clícete, že jiCh na vás dl;) rilna vleze nejméně deset, kdy:!!. odvá.žu lisU z noh tohoto IOžka," řekl zamyšleně Terento, Pslnta. "Oh," zavrtěl se Buck Ferne, "mysl1m, Ze vás chlipu." "Kde je plán profesora· Rena.da?" otázal se Terento Pslnta laskavě. Buck FerDe zarytě mlčel. "Kde Je Nell?" otázal se za chviU. "Ve svém srubu," zachecbtal se Terento Pslnta, "spl. Ráda mě nemá a snad by škrábala a kousala, kdybych tam k ni šel a vás tu nechal napospas vš[m. Ale ona. nebude anI škrábat, anI kousat, a~ tam'. opravdu přijdu. Musela sl vzft trochu léku, protože 'n a nI 'zdeJšl horko pf1sobl neb~aze. Přidal Jsem k němu něco uspávacího prášku. Je to dObrý prostředek a jistě spí pevně . Nerad takově věci dělám, ale řekněte ml, Jak JInak bych se za takových okolnost! dostal ke svému?" Rozumí se; že Buck Ferne začal na posteli hrozně vyvádět Ale bylo řečeno, že 11lžko bylo dobré, provaz pevný a Buck slabý jak moucha. "Možná že to přetrhnete, možnli že to vydrží," řekl Terento Pslnta zkoumavě. "Kdyby to prasklo. začnu stfUet. Nejsem p~er.e jen tak velký bIli· zen, abych věCi nechal stlit na polovičnl cestě, kdy~ už obrlitlt nejde. Rozmyslete sl, zda mi dáte CramerOv plán a potáhn~te k čertu. Jinak věci urychllm podle svého. Jistěže nenl možno na· zvat láskou to, co hodlám s Nell ještě této noci provést Ale s vámi lIstě nebude už nadosmrti nic mU, 1 kdybyste se jl sebevíc Ubll. Ona má takovou povahu, Jestli Jste na to ještě sám nepřl­ še1."

14. Spandonský

ďóbel

Neodvázal všecllno. LisU bylo vázáno lýč{m a šlo to pomalu. Sotva trochu lýčl rozmotal na jedné noze, ozval se za nim skřek, že stydla krev v těle. Tot se vf, že toho Terento Pslnta hned nechal. Byl hrdina, ale muselo to být na jevišti, kde se mu do toho nic nepletlo. Rozklepal se straChy a monokl mu spadl z oka. "Co se děje?« zabreptal zmateně. . Děly se hezké věc i. Ve Spandonu žil opravdu ďábel, ale zdálo se, že se dostavil ke svým kot111m teprve ted.

4.

............. ~ .............. Čerta už se pokoušel namalovat ledakdo. Ně­ komu se to povedlo dobře natolik, že z obrazu čpěla sfra a rám voněl smolou. Všechny neřesti musí zářit z obličeje takového čerta. Spandonský ďábel byl jiný. Hrozil chlupatýma nohama červených pavouků a smál se mezi kusadly studených špinavě šedých vši. Hučel své hrozby v bzuceni komárí\ s otravnými sosáky a vytřásal lidské duše z těl v zimnici llOrečky. Létal nad zbořeným městem v podobě netopýríi sajících lidskou krev. Sliboval žúr kotlu pekelnou výhní nemilosrdného slunce a llýbal kulisami mrazem rozpra51
I Buck Ferne se poděsil, prolože Petit Sobre vyhlížel opravdu příšerně. Jenomže Euck Ferne neviděl v malém mužíkovi ďábla. Petit Sobre byl úplně nahý, protože Buck Ferne v dobrém úmyslu pověsil jeho šaty opravdu příliš vysoko. Komáj í št!pnuU zanechávalo bolestné oteldiny_ Petit Sobre už ovšem necUj) bolest a neví se, Jakým zázrakem se vlastně udržel nažIvu. Potácel se od stromll na západě nahý až sem a ví bah, kde se ještě toulal. Dostal se i k rokli, kde k smrtí vyděsil Dlckova kamaráda Billa. Snad o tom však ani nevěděl. Vyhrabal se, chudák, z písku právě v onen nešťastný čas, kdy se ke

se teď objevil osobně ve dveřích spandonského srubu, přinesl s sebou docela jinou hrůzu. Spandonský čert měl obličej bezvýrazný jako brambor nebo kus vařeného tlustého ovaru. Petit Sobre byl v obličeji od komúrú tak oteklý, že se ani člověku nepodobal, Snad by na někoho pl1sobll směšně. Terentu Pslntovl však do smichu nebylo. Smrtol1osnl l
slétali komáři, a za chvíli jiCh na něm bylo plno. S malH~kým vrahem byl teď nadobro konec. Lidskú koule ve dveřlch však ještě dokázala mluvit, a to bylo pro Terenta Pslntu tuze zlé.. "Bojte se Boha," zasfpal malý Petit Sobre, "bojte se Dohal" Terento Pslnta vyl. Tupě, nelidsky vyl. Každý hi'ích vleče za sebou svou honbu, ale toto byl přímý dOkaz, že je spravedlnost někdy velice nemilosrdná. Možná že by Terento Psinta kř1čel mnohem méně hlasitě, kdyby Petit Sobre neměl v ruce svůj dlouhý nůž. Terento Psinta nedovedl střllet, a ani sl na revolver zatím nevzpomněl. O Sobrem se tvrdilo, že nožem házl velmi obratně. l<do za to může, že nůž vypadl z opasku, když Buck pověsU jeho kožené kalhoty obráceně na větev, aby z nich voda pořádně vytekla? Jenomže Petit Sobre nnmobl hodit nožem. Pod oběma rukama mu seděly bochníky oleklln a na opuchlé oč! skoro neviděl. Nemá smysl HčIl bOJ spandonského ďábla stromům

49

.........._. ~ ..--....--vazy. Ležel přitom stále na Buckovi a nebnul se ani potom, když už s byl hotov. ..Je ... Je toho málo. Ferne," zaskuhral sípavě, "ale všechno, co jsem pro vás mohl udělat." Potom umi'el. protote na to měl opravdu nejvyššl čas. Buck Ferne chvUi nehnutě ležel. Něco ho škrábalo v .hrdle . . "MOJ milý, zlatý Petite Sobre," řekl Chraplavě, "ani bych neřekl, že se od vás někdy důčkám

s pološHen9m Terentem Psintou. Vyběhl ze srubu jako blá.z en a Petit Sobre sl lehl na zem jako čert, kter9 se chce zavrtat do země. Jenomže Pslntovl nebylo nic, protože Petit Sobre opravdu nemohl házet nožem. Sobre na tom byl hQi'. Dva Pslntovy v9střely šly vedle. Ale dalšl dva sedly Sobremu zro\'na doproštl'"d břicha. Petit Sobre ležel a chystal se umřít. Nešklebll se, protože neměl dost vtipu na to, aby mu zpusobilo radost, že ho nakonec spandonští . komářl prece jen nedostali. Drvall se na sebe s Buckem Fernem, a anI jeden se nemohl hýbat. natolik, aby mu to nějak prospělo. "Vy -Jste to dopracoval, SObre," řekl Buck Ferne zarmouceně. Petit Sobre chrochtal. KomářI sosáky ztužily jeho kliži na podrážku a vyraiUy z ot všecheo cit Psjntovy V9sti'ely v něm už nemohly nadělat vlc škody. Ale přece jen bo to překvapilo a život kolem Petonu už byl takov9. že se tam lidé víc báli olova než '~omárl1; ! , . "A ~y sl mysllte/' zaskuhral Petit Sobre odulý'. mj rty. "že jste na tom hezky?" Opravdu si neměli co závidět. Petit Sobre se pomalu hýbal na zemI. Pol
Um

něčeho poi'~dněbo."

. Petit so~re neodpovrdaI, protoŽe mrtvým nlkdy moc do řeči DenI. Buck Ferne se ůpatrně protáhl a podlval se ze strany na lidskou koull, která ~u stále ležela na břiše. "Nt) tak, hošIku," řekl přátelsky a strčil ho do ramene. Petit Sobra spadl z lůžka a chvfli se kutálel po. zemI. R.e~l~ .Isme, že se ze ' všeho ' Ďelvlc ,na , světě půdoba- koull. Umíra) dlouho a nem dIv že z něllO ted býla krAsná mrtvola skoro naráz: . uA . .. ," vyhrkl Buck FerDe překvapeně, "hrom do toho." Je jisto, že Buek Ferne' nevěděl nic o hříchu a jeho odpuštěni skr~e Iftost pravou. Ale bylo mu ted Petlt~ Sobreho tuze lito, když tu ležel Jako koule a nebylo pochyby. že se už nikdy 'hýbat nebude. VěCI běžely pravým spandonsk9m tempem. ale Buck Ferne so stále nehýbal a dlval se na mrtvého PetIta Sobreho s podivným pocitem v srdci. ..Panebože," šeptal zmateně, "jak strašně byl zlý a zda mu bude odpuštěno?" Sňal z krku hedvúbný šátek. Onen z červené­ ho bedvábí se žlutými puotrky. který kdysi utábl kolem brdla Sobreho společoll
50

............. ~ .............. A jako dřív, tak i teď se ve dveřích jednoho z nich zjevila Nell Renadová ja1 ' j, ' , "AsI pět mil odtud, odpověděla smutně, "padli oba žízní." ' "Někde se tu toulá. mOj Blesk," pravil Buck starostlivě. "Pro Dás dva by stačil. Ale stalo se' tn tolik věcí, že jsem na něho docela zapomně1." Rozhlížel se. Ovšemže zbytečně.' Blesk, odkázaný sám na sebe, si musel pro svou obiíivu hledat pohostrnnějšr kraje, než bylo Starostovo miísto. .. PodCvám se po něm," rozhodl se Buck, "zilstaňte zlltím ve srubu. Kdyby se objevil Terento Pstnta, zacházejte s llí m jako s mužem, který za. vraždil vašI vlastní matku." Kývla. Odvykla si ho včas chytat za ruce. Blesk byl dobľe vychovaný kůň a od pána nikdy neodcházel daleko. NynI se ale ukázalo, že Pavoučí město le schopno rozvrátit i koňskou morálku. Ferne cl10dil a hvízdal, všechno nadarmo. Snad proto, že se nevzdálil nikdy od srubu při.liš daleko, protože ho UžUy starosti Nell Renadovou. "Až rlino," rozhodl se a vrátil se ke srubu, kde nechal Nell. Ztišil kroky, ja kmile se pl'ibJfžll. Dveře srubu ned9Jěhaly a Buck Ferne slYšElI z dálky nezřetel­ né hlasy. "Všechno vám Odpustím, Tarento," říkala Nell R~nadová, "řeknete-li však jen jediné slovo o svém hrozném pOdezření BuCkovi, stanou se z nás nadosmrti nepřátelé." Buck Ferne se zastavil. "Se spandonským vodovodem je konec," odpO\Iidal řezavý hlas Tarenta Psinty. "NIkoho také nezaj[má, kudy vedl ll. zda jIm opět mOže proudIt voda z bor. Ve Spandonu už nen[ zlato. Ale překotné změny pod nebI tu vypěstovaly nádhernou odrůdu překotně rychlé horečky. Váš otec jl prostudoval. Pomáhal jsem mu jako jebo asistent a udělalI jsme tu kus pořádné práce." Terento Psinta si br.l Jist, že Buck Ferlle le~l bezmocně ve srubu. Vzpamatoval se brzy, a nabyl dokonce 1 dost drzosti, aby se opět přibHžll k NeIl Renadové. A snaů dokon ~e měl nyní v I1myslu dokončit svi1j plán, který mu pokazil Petit

o

Sobre svým pří chodem do srubu, Buck cerne za ťal pěstl. "Nebudu mJuvit o pohnutkách, pro které jsme se vypravili studovat spandonskou horečku když si to nepřejete," pokračoval Terento PSln~ ta. "SteJně z nIch dosud nevyšlo nic najevo, a také nevyjde, Jestliže budete náležitě rozumnli. Zatím le jisté, že váš otec šel za slávou a Holt Cramer za penězi. Oba se alespOlI částečně dočkali svÝ.ch snit Co zbylo pro mě, který se tu nadřel nejvic?" . "Vám zbyl život, doktore Terento," odpovldala nešťastně NeIl Renadová, "je to vic: než zbylo oběma. Vzdejte se tajemstvI tohoto prokletélfo kraje." . "Určitě se vzdá," zahučel vztekle Buck Ferne ačkoli nevěděl, oč jde. "Vytluču ml\ bo z těla:: VykrOČil opatrně ke srubu. Ale sotva učinil první Kl'ok, zaslechl. vzdálený dupot koňských kopyt. ·Zarazil se , a nasloucbal. Hovor ve srubu 'pokračoval, ale zvuky kopyt se bUžlly. "Nejdřív .tohle," rozhodl. se Buck a rozběhl se tím směrem tiše jako myš. , "Zbylo ml víc," pokračovaÍ Terento Psinta ve sr.u~u, ~e, Buc~ u~ o tom pevěděl, ... kašlu· na profesuru na ScIence: Stejně ml ji nedaji za práci vašeho otce. Profesor Renad izoloval bac U spandonské horečky z červených pavouka.. Popsal způsob, Jak osa.mostatnit nejhorší zárodek ~emocf na papfru, o kterém se ten hlupák Pra'vý domnívli, ~e je na něm namalován plán cesty ;;tarébo vodovodu. Někde se tu toulá agent, který je za onen popis ochoten vyplatit báječně sumy p~~ěz. Poslal jsem HoIta Cramer·a do Spandonu, aby tu někde objevl1 profesorovy zápisky, které přede mnou váš ote'c z vrozené neda.věfl­ vos tl skrýval. Ví čert, jak se· do toho zamtchal maličký Sobre. Snad sl bo ten osel Cramer' vybral za společníka, prdtože já jsem nikdy nebledal zlato a neměl tolik hotových peněz, abych mohl tomu pošetilému CramerovI dát dost, abý koupil celé město a mo.h l se nazývat St~rostou. Dědek však byl velice zdawS' a povedlo se mu objevit zápisky vašeho otce. Jenomže se nějak se svým společnlkem nepohodli a Petit Sobre ml odstřelil Starostu právě pl'ed nosem. Nebyl bych ho spustil z oči, ale právě když se Starosta vracel ze Spandonu, psala }ste vy, že pIl Jedete, a ·já jsem vám jel noproU. Tak se to stalo. HoJt Cramer se nikdy nehádal s peUtem Sobrem. Ale malIčký lotfik br~l od počátku svou hru a če: kal jen na to, až za něj odvážnf Holt Cramer vy; tahá kaštany z ohně." ,:Hl'Ozné," vzdycilla Nell Renadová. "Hledali jste smrt ri smrt stále Itráčela ve vašich patách." "Vedle tohoto Qzemf je horká země," pokra~o­ val Terento Pslnta zamyšleně. "Za jedenáct let tam bylo desot revoluci. Není možno vládnout lidem bez kázně, pokud nemaj[ strach. Pu!iky a děla zevšedněly. Popravy se staly běžnější než spalničky a vězení nikoho n~děsi. Je to však ~o' hatA země a byla by bohatšf, kdyby tam bylo možno investovat penlze na delš[ , čas. Jenom ta . vláda, která bude mH v ruce hrOzu z červenéh~ pavouka, se mQže nějak9 čas udržet u vesla.

51

.........._~ ..--------"Pořád

se

někde

scházíme," šklebU se zloJste nezapomněl, jak vám slušel muj šátek? Jste tu sám, hochu?" "Jsem tu stun," potvrdil Diek zamračene . "VozIte se na dvou koních," podotkl Buck zlomyslně . "Chcete se o něco vsadit, že vám vystřílím pravdu z těla nejdéle do pěti minut?" "Nechte ~tl'Uen[," 'řekl Dlck úzkostlivě...Já jsem ~u opravdu sám. Přijel jsem sice s BUlem, ale ten spadl nedaleko odtud ze srázu. Lež[ tam a ' mťižete se na něj podívat, jestli chcete. Nic jistějšlho, než že odtud neuteče, nent. Má dost." Buek se zl{Qumavě podival. VyhUželó to, že D1ck mluví 'pravdu. "Co tu děláte, lotříku? Hledáte Velkého Havrana?" "Proč mluvíte o Velkém Havranovi?" opCičll Dlck dzkostllvě. "J& hledám Terenta Pslntu," ..To je stejně znamenitý ohlapík," QškUbl se Buck Ferne, "Domn[val Jsem se, že tu ' máte schůzku , s Petitem Sobrem. Alespoň když jsem vás viděl páprvé, byli jste spol~ velmi zadobře." "Petit Sobre je zde také?" "A také odsud neuteče," kývl Buck. "Nejdříve ho ušUpall komáři' a potom ho ještě Terento Pslnta· zastřelil" , Dick se polekal. Podl-val se na Bocka; jako když mu to necbce věřit. "Nemusíte mi to věřit, nezdá-U se véím to," pokrčil rameny Buek, "mě na tom pramálo zA· lež(. Také ,bych byl nevěřU, že se z Terenta Psinty vyklube vrah. Aie Je to opravdu takové, pNte11." "Jestliže Terento Psinta zastl'elil PeUla Sobreho, provedl největšl hloupost ve sv~m životě," zakýval Dlck povážl1vě hlavou, "Ne snad, že by PeUta Sobreho bylo škoda, Ale on mohl být Pslntovi velice UŽitečný . Takhle Tere~to pohřbll všechny svoje plány." "Plány Terenta Psinty ' jsou věcí, která mě na světě nejvíc zajímá, Vidím, že jste ochoten o nich mnoho vyprávět, a proto nenapinejte zbytečoě mou zvědavost a spustte." "Nel'eknu niC," zaječel Dick úzkostlivě, ačko­ II Jasně citll hla veň vlastnUlo revolveru v žebrech, "neprozradfm nni slovo, ani kdyby~te do mě hned střelil." "Však to z vás dostanll," zakýval Buck zle, "ale ted na to nenl čas. VzbOru , brachu. Nemuslm vám snad fíkat, abyste netropil hlouposti. Jakmile se hnete nějak, aby se ml to nelíbilo, uspořědám vám z vašich vlastních revolver~ takov9 ohňostrOJ , že budete samá dlra. Koně pavažte sem a pak hezky čiperně přede mnou. A hlavně tiše." Dovedl ~o až ke srubu, kde byla Nell s Terentem Pslntou. Uvnitř už bylo ticbo. Tl dva se nedomluvili, protože se domluvit nemohlL Neměn ani jedinou vlastnost společnou. Buck Feroe 's e nezdržovaL Otevřel rázně dveře a hodil napřed Dlcka. Vstoupil hned za nim a póstavlI se před pOlekaného Terenta Pslntu. "Dejte sem svou bouchačku," fekl tizně... Já mám ted dvě, a ve střelbě se mnou soutěžit nemOžete."

Spandonská ' horečka se stala známým' děsem a clzl agent velmi zvyšuje svou odměnu. Nedostane jí ani váš llepraktlck9 otec, ani neObratný' Holt Cramer. Dostal bych jl já, kdybyste vy ... " .. Neodvažujte se,'" vyki'iKla. "Považte, že jde o památlu mého otce. NemOžete jeho vědecké dilo zneužít k takové hanebnosti." "Pokud jde o vědecké snažení vašeho otce," pokrčil Terentc) Pslnta rameny, "bylo by nutno nejdřív uvližlt, kde váš celkem nezámožný otec vzal pen[ze na dalekou výpravu do Spandollu." , "Nikdy takovou věc neříkejte," zděsila se. "Nebudu řlkat," sHbil Terento Ps1.nta.' '"Proč bych říkal, jestU2e sl mě vezmete za muže? Přece nebudu banobit památku svébo tchána I", Nell Renadová se zoufale ohlIžela ke dveřhn . Ale Jediná . spása, Buck Ferne nepřicházel. Byl daleko odtud, šikmo k cestě červených pavoukQ, a číhal za prvním pObořeným srubem. Nap[, Dal očl I uši do tmy .8, pozorně n~sloucbal ohlasUi koňských k-9,pyt. ' " ; Stál,e se plížil. Když Buck Ferne zjlstÚ, že ta: Jemný jezdec pojede skulečně kolem chatrče, za kterou se ukrýval, vyšplhal se opatrně po polorozpadlé zdl skOT,? až ke střeše. Rozeznlival 11ynl zřetelně 9hlas kopyt dvou koni. z nichž však ani jeden nebyl zatížen jez~cem, a Buck nevěděl, zda mu bude co činU s Jedním nebo s dvěma muži. Ale rOZhodně museU Jet těsně kolem srubu. Tam bylo kameni ji~ z dřívějších dob trochu ukllzeno, a ačkol1 se země kolem srubO nemohla naz9vat cestou, bylo to přece Jen nejschOdnější mt'sto, kudy bylo možno projet až do středu mrtvého města pavoukO. , Buckovy vyhHdky nebyly dobré. Neměl zbraň, byl slab9 a proU dvěma mužOm byl jeho boj holou nemo'ŽnostJ, Ale musel alespoň vědět, co nov! návštěvníci ve Spandonu pobledávajl. Byl to Dtek a vedl svého 1 Blllova koně. Kráčel se svěšenou hlavou. Rmoutila ho vzpomlnk~ na podivně zesnulého kamaráda a okoU Spandonu bylo takové, ze n ikomu nálady nepř1dalo. Dlck nebyl bázllvý, alespoň ne tak lako Bill. Ale pl'ece jen se nerozhodně zastavil před prvnlm srubem hrozného města a sňal klobouk z hlavy, aby otřel pot z čela, velmi bojný, přestože byla velká zima. V tom okamží.ku mu tedy Buck Ferne skočil z výšky přI,mo na hlavu. Padl! oba na zem, ale Buck byl navrch. Otek měl ,dva revolvery, ale v tom okamžIku mu nebyly nlé platné. Buck Ferne ostatně v}'užil pl'ekvapen[ náležitě - li než se Diek docela vzpamatoval, měl oba jeho revolvery Buck, leden v pouzdl'e a druhý za ko~nf. Pak se teprve podival na cizince trochu vUdllěJi a fekl m[l'ně: "Promiňte, drahý přrtf.Il. Moje pNvftání sice nenl přUiš zdvoř1~é, ale vybfrat jsem si nemohl. Jsem tu sám a nemám ani kousek olova, kterým bych vám domluvil, kdybyste se byl snad hodlal chovat nějak nepřátelsky.'! "To jste zase vy," zallpěl muž, Jakmile nabyl řeči, "mám Já to smi'llu." , Bucl! Ferne zbystřil zrak. PozJlal společnlka Petita Sobreho, kterému v ddolf utáhl sv Oj čer­ vený šétek, kolem krku, a hlasitě se rozesm4l.

m!slně. "Ještě

52

.............. ~ .............. Terento Psinta pomalu ustupoval. Buck kráčel za nIm a zle se usmfval. Potom se Terento Ps!nta zastavU, protoZe se Jebo záda dotkla zdl, a zbledl jako smrt. Buck pJ.
Právě tak ja1<0 vy Jste se domnlval. že Holt Cramer bude zadarmo pracovat za vás, tak nechal Petit Sobre všechno oddřrt vás bez neJmenšt naděJe na výdělek. Dnlm agentem byl právě Petit Sobre, nešťastníče.·· ..Oh, oh," zahučel Terento Pslnta strnule, "to je osudn9 omyl." Bucl< Ferne na ně pOhlížel nevHdně. Nechápal plně souvislost jejich řeči, ale podle bledostl Nell Renadově dobl'e tušil, že o hezké věcI nejde. .. Nemohu dobl'e posoudlt. zda mluvíte upl'ímně, či zda ml tu zase něco nehrajete. Terento," řekl zamračeně . .. Nebyl jsem při tom , když to začalo, a kromě toho se mi v hlavě JeStě všecllllo motá. Ale ověřím sl to později spolehlivě a na své si přiJdete, Je tu vsak ještě ledna otázka a na tu chci slyšet naprosto pravdivou odpověď. Povne ml teď, jak zemřel prolesól' Renad. Jelikož ml skutečně záleží na tom. abyste mluvili čistou pravdu, pllJdeme clo srubu, kde zeml'el Petit Sobre, Snad při tom budete trochu křičet a ' já l>y<;h nerad, abyste slečnu Ren'adovou zbytečně vyrušovali." . Teranto Pslnta stál klidně, opl'en zády o stěnu srubu. Buck Fern~ poln'uul rukou. I\le Tetento Pslnta se nepohnul a Buckovl se zdálo, že se dokonce usmívá. "Vy se smějete," upozornll ho proto, ale ' ne· byl sl přfliš jistý, .. přejde vás to co nevidět." . "Vyhrožujete?" zeptal se Terento Pslnta opovržlivě.

"Skoro," přiznal Buck Ferne nestyda tě ...VIjsem tu červená mravence. Nejsou větš[ hrfizou Spandonu a znám je odjinud. Ale takový mravenec se prý pt'okouše až do mozku, kdy! ho někomu posadHe do ucha. Rozumí se, že s mra· vencem v mozku nikdo dlouho nežije. Ale před smrti toho napovídá na dva romány a samou čistou pravdu." Dlck vyjekl strachy. Nezvyld si ještě na hrůzy Spandonu. I Terento Pslnta trochu zbledl, ale udržel úsměv na rtech. .. NemusHe ho brát vážně. Dfcku," řekl vlídně, ..nebot on už le vlastně mrtvý muž a všechno, co jsme mu tady napovídali, z~~tane te~~ mezi námI. Snědl červeného pavouka a zachránil se před spnndonskou horečkou . Nevyhrál Um nic. S pavoukem vešlo do jeho těla Ill,noho la,tek, které mění míšnl mok v neužitečnou břečku. Profesorovi Renadovi dalo mnoho práce, než je ze svého léku proti horeč ce odstranil. Náš mllSl Buck FemB zemře na nádhernou paralýzu, a jestliže nevIte, co to je, mohu to stejně říCi lasněJi. Zblbne. Nezaležl na tom, že to sna~ bude trvat mnoho let Já lsem pracoval s profesorem Renadem a po jeho smrti Já jediný zná.m prostře· dek. jak tomu zabránit. Jestl!Ze mi Buck Ferne vstrčl do ucha červeného mravence, roz11je nadobro lal1Vlčku s lél{em, která mu mo.že zachránit život." Buck Ferne se zarazil. Je pravda, že Holt Cramer čelU hrozné horečce právě tak jako on, ale je rovněž pravda, že měl o~ té doby závratě a nestál za nic. děl

53

....----• •' ---ÍlllllllilllllIIiIIIIIi "I tak je to dobré," řekl po chvílI. "Mt\j žIvot nemá pro nikoho cenu. Jsem hloupě štěně, které pod sebou rozkousalo dečku, a nikdo pro mě plakat nebude kromě mé mámy. Nedopustím, abych zblbl jako nemluvuě, Terento. Vtdycky naJdu dost odvahy, abych sl udělal do hlavy pořádnou díru olovem. Kašlu na váš lék, vy prašivý doktorel Jsem dosud silný. Vyrazím z vás, kdo zabll profesora Renada, 1 kdybych měl být nakonec tak blbý, že si budu slintat po vestě. Vzhiiru!" A doslova je vymlátil ven, aniž si ,všImal Nell Renadové napolo mrtvé lmlzou. .

15. Buck Ferne se vrací Nell Renadová nespala, ačkoli na východě zašedlo nové ráno. Buck ~erne se vrátU krátce po východu slunce, byl v obl1čejl popelavějšf než skály ve S~ítán~ ~ yYh}(~, unave~ě, ; - '. "Bucku, ře~Já ;zlomen~1 "pro~ rad~jI · ne, vzal jeho lék proti vysychánl míchy?" "Pro'č se radějI nezeptáte, kdo zavraždil vaše· ho otce?" "Protože . .. ," zajfkla se, "protože v životě Jedna láska nahrazuje druhou. Nikdy to není jiné Bucku, ať jsou pl'fsahy sebeslavnějšf. Jste v~ a byl mllj otec. Dobře. Ale nebylo v mém životě už hruzy dost? Proč sl mysUte, že Jsem slabá, když chci teď pi'enechat pomstu Bohu?" "Nu •.•" Buck otřel vlhké čelo. "Terento Pslnta Jen strašil s následky pojfdánI červeného pavouka. Má mícha Je v pořádku a v pořádku také zůstane. Domn[val se jen, že se vzdám svého ťimyslu a nechám ho běžet pro nějakou vodičku, která nemňže ani pomoci, ani uškodit. Vstrčil jsem mu do ucha místo mravence Jen zrnko pfsku. Vypadlo z něj všechno, když napolu zešIlel strachy. Postrašll jsem bo právě tak, Jako on chtěl postrašit mě. Jenomže mně se to povedlo, protože jsem to opravdu udělat chtěl a věděl jsem, proč to dělAm. Terento Pslnta nemá se svými blufy štěstL Petit Sobre ho doběl1l právě tak, jako on cbtěl doběhnout HoIta Cramera. A se mnou se mu to také nepovedlo." "A ••. Bucku ..." "Jistěže vím, jak zemřel váš otec, Nell," kýval. "Ale neřeknu vám to. Není to přU[š potěšitelné. Netvrdila jste pl'ed chvut sama, že se lásky v životě stl'ldaJi? Ponechte všechno Bobu, NeH." Nell ležela na hlžku, Jehož nohy byly opleteny l1st[m. Buck seděl u 01 na pelesU, dlval se zarmouceně a shodil bezmyšlenkovitě z holInky veš, která se chystala vylézt po jeho ooze vzhOru. "DeJte sl nohy nahoru, Bucku," poradila a pHtáhla ho k sobě. "Ano," přisvědčll lhostejně, "je to' moudřejšl." Tak leželi vedle sebe a v kalném světle svítAof vyhlížel1 oba unaveně jako milencI po slavné nocI. Ale bylo to ovšem Jinak. "Něco Jsem z Terenta Pslnty nedostal" řekl po chvlU ~uck dutě, "a to Je Jeho prokletá láska k vám. Mnule vás I s mravencem v ucbu zatraceně." . ,

,ste

54

"Ano," vzdychla. "Láska le strašnou hybnou silou. Jde však o to, zda se jí muž rozhýbá k nebi nebo k ďáblu , Například vy, Pravý ... " ,,0 mně nemluvte,·' zhrozil se Buck Ferne do mě nic neni. Já jsem hrubý a na kloubech ~ěstí mám nejméně desátou kliž!. Teren to Psinta je člověk v vašich l
4

4

zesmutněla.

"Bucku ..." "Co," vzchopil se, ..nu, nemám vám říkat tak hnusné věci, odpusťte. Ale to je právě to, proč pokládám Terenta Psintu za vhodného ženicha pro vás. On nenl sprostý, když mluví. -Když mě pustrte dozadu na pryčnu, ml1žeme se chvll1 prospat. Jsem slabý Jako moucha." Poodsunula se ochotně na kraJ. . "Bojite se, že spadnete?" zažertovala, ale v očích měla slzy. "AnI ne," zlvl na celá kolo, "ale po stěně mOže vylézt nahoru něJakll podnikavá veš." . A spal, jako když ho kladivem přes hlavu uhodl. Buck Ferne se probudil až po poledni a leho prvnl bylo zděšené zjištěni, že se rozvaluje na prostředku pryčny. Hmátl vedle sebe rukou a zarazil rozpačité omluvy v hrdle. Nell Renadová tu nebyla. Nevěděl, kdy odešla, a netušil ani proč a kam. PosadU se na hlžku a proti'el sl zarudlé očl. "NěJak se to včera popletlo," řekl sl zkroušeně. "Co mě to napadlo, lehnout sl vedle ní takhle na postel?" Nell Renadová vstala, jakmile Buck Ferne usnul, a to netrvalo dlouho. Vyšla potichu ze srubu, ale nlkoU proto, že se cítIla dotčena v onom smyslu, Jejž Buck předpokládal. JeJr sta·

;

-.....--_.....-----rosti byly velmi vážné a jejicb řešení se odkládat nedalo. Buck Ferne patrně dosud nepochopll, že bacll spandonské horečky objevil jeji otec, a Nell Relladová se děsila při pouhém pomyšlení, že by se to mohl nějak dozvědět. ZeJména kdy! sl nebyla . jistá, zda jejf otec skuteč­ ně jedn~l z čistých a nezištných důvodll. Podezřeni,. jež vyslovil lstivý Terento Pslnta, Jí hloda]0 v dušl. Došla do srúbu, kde ležel Terento Psinta ft Dlck na Jedné pryčně, oba dobře svázáni provazem. Nebohý Petlt Sobre tam už nebyl. Buck odnesl ráno Jeho mrtvolu za spandonské baráky a po_o kryl jl kamenim. Ve s~ubu bylo dosud šero. Otřela louč, kterou Buck na svém odéhodu zhasl, a rozžehla jl. Podlvala se bez tičasU do pološnenébo obHceje malého podvodnfka Dlcka ft změřila chladn~ strhané rysY' v Terentově tváři. "PusUm v~ oba na svobodu," řekla studeně. "Snad neč1nfm dobře, že kříž{m cesty lidské spravedlnosti a opět chytám Bucka Ferna za jeho silnou ruku. Věčné spravedlnosti tak jako tak neujdete. Nikdy se nezmiňujte o tom, že můj otec objevIl zpCtsob, jak poslat spandonskou horečku na svět. To Je má podmlnka." Rozvázala provazy a ' postavila se těsně ke stě­ ně, Jako _by se obávala, že se znečlst[ dotykem jednoho z těch dvou. Nečekala na uJlštěnf, že jejf podmínku přljfmají. Jen se trochu zarazila, když spatřila poťouchlý svit v Terentových očich . "gekla jsem vám u! jednou, že se vás štfttm, doktore Terento. geknu vám ted je~tě jedno. Obrátim se naruby, nevezmete-ll to vážně. Mám vliv na muže a vfm o něm. ProměnUe dobro v mém srdcI- ve stejně velké zlo, nevyhovile-li mému přánI a nezachováte-U památku mého otce čistou. Zabijete-U v mém srdcI cit, zabijete ve mě všechno. Pošlu po vašich stopách nejen Bucka Ferna, ale všechny muže, s kter9ml Jsem se kdy v žIvotě setkala a setkám 1 za cenu toho. že mě jeden z nich nazve- děvkou. Některý vás dostane. Um buďte jisti." Usedla ke stolu tak unavena, Jako by se byla před chvllI probrala z tě2ké nemoci. "OdJedete společně na Jediném koni, kterého přivedl s sebou tento muž," podotkla Ještě nevýraznfm hlasem. "Druh9 zde zl1stane pro mě." V[c sl jich nevš[mala. Usedla ke stolu a poča­ la psát dopiS. Prošli kolem nt b.ez pozdravu a tak tiše, Jako by jich nebylo. Onen dopIs nllŠel Buck na polorozpadlém sto· le ve srubu, kdy2 se po Nell ráno sháněl PodivU se tomu velmI. Bylo mu třIcet, ale v životě se mu nepřlhodllo, aby dostal od někoho dopiS, Um méně od děvčete a za těchto okolnost!. Lllsky se stFídal', Bucku. psala Nell. MllovaZa Isem velmi svdho otce. neZ Isem se naučila

proč jsem vás tím naposled chytila za vaši slInou ruku. Nebol my dva se lešt~ Jednou seldeme, /estWie Isem pro vas sicutečn~ ženou, kterll /e schopna obrátit v.ase kroky k nebi. Nezáleží na tom, ze jsem projela dva tlstce mil. abych se dostala d9 tOhotokraie, a fe vy anl nevUe, lak se skutečni! JmenuJt. Te sIla, ktertf pfelde propasti bez mostz2 a pFeklene moře bez lodi. To Je síla, která leží v srdclch tak dobrých, lako le vaše, a v fak naplněných láskou, jako le m~.

"Slo~Lla to hezky," pochválil Buck Ferne a podrbal se rozpačitě na nose, .. j~n kdybych věděl, co je to zase ta zatracená modifikace." Potom obrát1l .svilJ zřetel k ostatnfm věcem. Podle stop snadno zjistil, že Jeden kl1ň nesl Uhu dvou muM a druhý jen šUhlou Nell. Na něj nezbylo nic. Patrně Nell spoléhala, že je Blesk steJně kval1tnl Jako Jebo pán a že vl, co má dělat. Všichni tři odjeli směrem ke stromfim na západě a pokračovali dále cestou, kudy kolem srázu přijeli Dlck a Bill. Tudy' patrně vedla z Petonu do Spandonu pohodlnějŠl cesta než ona, po které byl Buck nucen lapat živé králíky holou rukou. Po ni ho předešli Petit Sobra, Terente Psinta 1 Nell Renadová Ale Buck Ferne se pře­ ce Jen vrátU od stromn na západě zpět do Spandonu a vracel se pomalu a pěšky cestou, kterou sem přišel a Jež se dot9kala cesty červeného pavouka. Rozloučil se se Spandonem srdečně. Nebudil v něm už hrdzu. Bylo to misto právě tak dobré jako neproniknutelné pralesy, kde kostnatl otcové zápasU! o prvenstvl poctivou silou kamenného kyje. KraJ; kde z Udi padaly všechny siupky a kde se objevovali v celé nahotě svých vn1t~. Ačkoli Jen Petit Sobre se ke své škodě svlékl skutečně do naha. Buck Ferne vy~l v dobré náladě. Neměl žád· nf revolver, kdy! šel sem. Ted měl třL Hvlzdal sl po· cestě a slunce, které mu spalovalo ramena, ho nezlobilo. Chapal, že po vedru dne přijde mráz noci, a dovedl se tedy těšit krátkou chvilt vlahébo podvečera. Buck Ferne velmi zmoudřel za dobu svébo krátkého pobytu ve Spandonu. Měl štěsU. Malý kus cesty za Spandonem k .ně­ mu přiběhl Blesk. Slyšel pána pohvizdovať po cestě a skákal po kamenl jako blázen. Byl hu~ · bený a srst měl nepořádně rozcuchánu. Jinak však byl v pořádku. Zabořil dflvěrně svn! čenich pod Buckovu paži a Buck mu vlepil upřimnou hubičku na mokrý nos. "Co k sobě paUl, to se najde," zahlaholil, a! to sluncem rozpAlené kamenl odráželo. ,,!tIká to Nell a ona je l>ezmfůa tak moudrá jako má máma." Tak se s Bleskem opět protloukli broznou cestou Kvakerem a šlo Jim to dobře. Buck Ferne sl vybral nejboršl směr, kudy se mohl z Petonu do Spandonu dostat. Jak Je v~ak vidět, na cestě houby sejde, kdy! jde člověk za něčfm, co za to stojI. . Buck Ferne se zkrátka dostal ze Spandonu právě tak bez škody, jako se dostal tam . .VrátU se do krajCt. kde byla tráva tak bustá, že bylo

mlt ráda vds. Dobro md mnoho modifikacI. ale III v~Flm. !e ledna z ntch se nikdy nepostavl proti druM. Md ldska k otct nesmt zabU mou ldsku k vdm. proto!e 1sou oM dobrd. Bucku. Nebof vlls mdm nade v§e rdda. Pravý, lestlt!e Iste na to dosud sc2m nepřišel. Pustila Jsem vaše v~zn~ na svobodu a v~flm. fe lednou pochoplte,

55

............ ~............zmlsanému Bleskovr líno se pro ni sehnout dokonale nažranou tlamou. Jednoho večera ulehli spolu pod stromy a noc nepřinesla mráz. Hvěz­ dy k obzoru tonuly v mléčn9ch oparech a nemltitUy se tak hloupě jako mouchy v medu. Tady nebyl Spandon. Vládl tu pořádek, noc byla vlahá a vÍlbec se to v mechu leželo jako u mámy v parádním pokoji. Buck Ferne se rozvaloval na zádech a zíval neomaleně do černého nebe, kropenatého hvěz­ dami. A jak se tak dlvá, začalo mu b9t pojednou teskno, a nevěděl proč. Nespokojeně SE! zavrtěl. Povečeřel skoro celého králíka a Blesk luněl spokojenosti Mech voněl a neškodn9 brouček odsud zděšeně upaloval, když Buck pohnul nahou. A přece se mu pojednou zastesklo po Spandonu. ,.To je divná věc," zabručel Buck Ferne a zavrtěl hlavou, "Něco si na mě sedlo. Třeba opravdu není dobř.e snlsrčerveněho pavouka. Cože to ve mně bude vysychat, ke všem kozhlm?" Dival se do hvě2;d a zažil stejné překvapení jako před časem ve Spandonu. Jenomže nyní neměl horečku a v hlavě měl všechno v nejlepšim pořádku. Ale Jedna hvězda nabyla najednou lesku Nelliných oči a vtlbec se jí nějak nápadně podobala~

"Aha," pochopil Buck Ferne, " po ni se mi stýská. Pavouci za to nemohou." Byl zdravý Jako l1pov9 kořen a chápal všechno zdravě. PochopIl, že touži po NelI Renadové celou sl10u svého srdce, ale neviděl v tom dílvod k zármutku. Srdce překlenou propasti a pl'eplnjl moře bez lodí. Buek Ferne pťesně nevěděl, jak to bude, ale věřil tomu jako zakHnadlu. ,.Jen kdybych"věděl, co je to ta zatrolená modjfikace," zatoužIl. "Ale já Jsem celkem hloupý a nikdy na to sám nepř i jdu." Ale naše~ své l'ešení, jakmile ráno vstal. Setřásl rosu z pokr9vek a umyl se v pramenI. Vyšplhal polonahý na strom jen tak pro zAbavu a p'otom se s Bleskem chvíli honm po louce. Načež se zahleděl do modré dálky, kde ležel Peton. Daleko za nim se tyčilo pohořl Kvakeru. Tak daleko, že odtud ani vidět nebylO. Buck Ferne se vyhnul Petonu a nynl byl i se všemi bl"llzaml Spandonu daleko za ním. "Něco jsem jim dlužen," zabručel a vytáhl třfs­ ku z dlaně, olepeně smolou. "Zavřeli mě, a neměli mě zavřít. V pořádku to není, ale Je nutno ji~ to vysvětlit. NenI nutné, aby mě po celém krall považovalI za vraha, když :jsem nic takového neuč1nll. Což kdyby se to dozvěděla máma?" ' Obrátil koně li 1el sl pohovořIt do Petonu. A kupodivu 'přltom nemyslel vObec na třl revolvery, které měl S sebou. . Jel ostře, ale vracel se celý ďen, než se do městečka dostal. To už byl večer a muži svou obvyklou besedu před Zanzabalesovou hospo'dou dávno skončili. Buck Ferne hodU Bleskovu uzdu na kolik v:ešel dovnItř, právě když každý ze Zanzabalesov9.cll hostCt sn1mal svou láhev kořalky z ušpiněné ·polfee. .

a

Nic se tu nezměnilo. Ani podlaha nebyla čec­ a víc zaplivaná. "Dobrý večer," pozdravil Buck zdvořile. POdíval1 se na něj vyjeveně, ale neříkali nic a také nic neodpověděU. Buck Ferne pustil pažbu revolverll a napětí Jeho svalů trochu povolilo. "Kde je Besemere Tbonday a Martin Zanzabales?" "Besemere Thonday pl'ljde hned a Martin Kalamář je někde venku," broukl někdo mrzutě. "Martin Kalamář?" podivil se Buck, ale nevysvětloval1 mu to. Martin Zanzabales se vrátil za chvilku a za ním se pi'Houdal 1 Besem.ere Th.o nday. Zanzabales odvázal zástěru ze starého pytle a podlval se nevrle na Bucka Ferna. "Tak vy už jste tady zas?" vyštěkl nevrle, .,že vás kozel někam na rohách neodnesl, Pravý," "Vy jste tuze pěkný hostinský," podotkl Buck Ferne pohoršeně. "Už ·jste někdy sežral bosta i s opaskem?" "Sežeru .vás," odsekl Martin Zanzabales. "sedněte sl a nekláboste. Nemusile sl nIc dát, když na to nemáte. Co zase chcete?" "Pol'ád totéž," odpověděl Buck zarputUe, "zavřeH Jste mě a chtěli , jste mě pověsit. Jak to, že jste se za mnou nehonili, když jsem vám utekl a vy věříte, že jsem zabll Holta Gramera?" ..,Ul tomu nevěříme," zahučel Martin Zanzabaies nevlídně. "Tenkrát Jsme vás nepronásledovali, pravda. Nebyl ~a to čas." "To tu máte tolik práce?" "Nejvíc s vámi," upozornil Martin Zanzabales dopáleně, "dáte pokoj nebo nedáte?" "Nedáme pOkOj," Ubezpečil Buck. "Chci vě­ dět mnoho věci najednou. Předevšim proč nevě­ řite, že jsem zabll Starostu a proč jste tomu , předtim věřili. A potom všechno, co víte o Nell Renadové." Martin Zanzabales se podíval na Besemere Thondaye a pokrčil rameny. Buck Ferne Jim patrně nestál za to, aby se s nIm QavUl, a Martin se k němu urážlivě otočil zády. . "Vy se mnou nebudete mluvit?" "Ne," odpověděl ochotně Martin Zanzabales a nabnul sl z láhve. "Už jsem vám řekl, abyste nám dal pokoj." Buck Ferne vytáhl ruce z kapes a přistoupil k nevrlému výčepnikovl. .. Jednou jsem dostal hromadu řeči z cblapí~~, který byl ještě vic odhodlán mlčet než vy," řekl zlověstně. "Tady sice nejsou mravenci, ale vy nejste tak zarputilý lako on a mé pěsti na vás stač!, vy Martine Kalamáři." "Co jste to povídal?" osopil se Martin hrozivě a zpopelavěl v obličeJi. . "Pojdte se mnou oa cbvfll ven," požádal Euck Ferne laskavě, "zašeptám vám to tam do ouška Ještě Jednou a lak něžně, že se vám huba otevře." Martin šel a nafezall sl, co se do olch vešlo. Buckovl tekla z nosu kr~v, ale Martina přece Jen donesl dovnl~ a složU ho na židli. Poplácal ho přátelsky po rameni a otočil se k ostatnfm: "Co tu bylo nového, hoši, zatrmco 'Jsem tady nebyl?" něJšr

51

-------~------věc.

Tvrdite, že přijde ke skále a bude tam něco hledat. V tom mu překážet nemilžeme, a at sl to kamenl odnese třeba všechno, Je ho tu dost. Ale Je · to vaaná pl.'Hež1tost, abychom sl s nim promluvIli o tom, Jak umřel Petit Sobre. Sobre byl chlap[k a často nám tu nechal na koi'alku." Petonská spravedlnost neměla zavi1zané očl, ale byla šUhavá a na obě ucl hluchá. Ale vyšlo to tak, že sl v osobě Besemera Thondaye 1 v tomto zamotaném přfpadě poradila dobře. "Jedeme, Martine," řekl Besemere Thonday a zamával revolverem, "slečna fIká, že moc daleko za nI nejsou. Je-ll pravda, že zabili Petlta Sobreho, tak se tu dloubo zdržovat nebudou." JeH s nimi všichni a NeU Renadová osaměla. Vytáhla z kapsy papIr, který Holt Cramer zahrabal na skále, kde zemřel. Položlla tobolku z nevydělané kMe před sebe na stůl a zahloubala se do spousty čIsel, krátkých hesel a chemických vzorcf1. Nerozuměla : tomu. Byly tam 1 nějaké výkrosy, ale 'nepochopUa z nich nic. , S povzdechem papIr slo~llq. To tedy byla, žlvotnl práce JeJ1ho otce. Přesn'ý návod. jak stvořit novou nemoc, novou metlu lidstva, a rozházet jl z ťizkého pruhu u Spandonu po celém světě a ce~ lý svět proměnIt v podobné peklo, laké bylo tam. Potom sl vzpomněla na zalepenou obálku, k,te· rou našel Buck Ferne u Holta Cramera a kterou jl odevzdal ve Spandonu. Otevřela II bezmyšlenkovitě, ale o~lla, když spatřila drobné plsrqo svého otce. Dopis byl určen jí. Psal Jej krátce pl'ed smrU a bylo to patrně to poslednl, co vllbec napsal.

Besemere Thonday vyplivl nedopalek cigarety z llst a opřel lokty o olepený stOl. Podíval se krittcky na Martina Zanzabalese a řekl pomalu: "Dostali Jsme Velkého Havrana, Pravý." "To se podlveJme," podivU se Buck. "Tak vy už také na ten nesmysl věřite, Thondayi? Nu .•• Já ..." "Vy na .něl věřit nemusfte," uškUbl se Besemere Thonday. "Vy Jste se nehonil za vrahem toho. bláznIvého profesora a Holt Cramer' také zemřef bez vašeho přičiněni, Jak se ukázalo. Nám tu Velký Havran nadělal hodně starosti, příteli." "Kde Jste ho dostali?" MarUn Zanzabales se na židU pohnul a vyplivl něco teplého. Podival se na Bucka bez hněvu a řekl uznale: "Máte ruce jako kopyta, mladíku." Takovou přednost mull v Petonu po zásluze ocenill. Buck Ferne sl z[skal respekt a Martin Zanzabales počal vyprávět sám s poukazem na to, že Besemere Thonday VŽdycky všechno poplete. V podstatě jeho vyprávění navazovalo na posledn[ události ve Spandonu. Terento Pslnta jel s Dlckem na Jednom koni a Nell přetlžené zvíře snadno předjela. Dojela před nimi ke skále nad brobem Holts Cramera a vzala k SObě otcův od~ kaz. Nezdržovala se dlouho a v Petonu vyhledala hned Besemers Tbondaye. "Jsem dcerou prolesora Renada,'c prOhlásila se. "Je velmi pravděpodobné, le mého otce zabil Jeho asistent, který se tu mezi vámI pohyboval jako bláznivý Terento Pslnta. Nenl to však dokázáno a já se necltim oprávněna vznést na něj proto žalobu. Hlídejte však skálu, pod kterou je pohřben Holt Cramer. Dala jsem Te'rentovi pří­ ležitost. aby se vrátil k fádnému životu, a chci na všechno zapomenout Vráti-ll se ' vša.k Psluta ke skAle a bůde-li chm ziskat odkaz mého otce, .J pak s ním nalofte bez mHostl Neboť není pochyby o tom, fe on je Velky'lll Havranem a usiluje o smrt mnoha lidí." . Tére~to PSlnta nebyl Veiký,in Havranem. Nebylo vl1bec Velkého Havrana., Vznikl Jako, před- , stava z masa a kosti, Odpovědná za všechl}y 'zlé skutky, kterých se v horkém kraji kolem Petonu spáchalo mnoho a málo z nich se pořád,ně vysvětl1lo. Petonštf byl! prostí Udé. Právě tak (vzniklt u Jejich ještě lednodušš[ch pl'e!iků boh?vé dobra a zla, kteřI mluv1l1 a Jednali jako llqé. Omyl Nell Renadové nebyl tragický. Snad Velký, Havran skutečně fU . Dýchal ja~ velký černý pták v hrudi mnoha hrabIvých lidí a ponoukal je ke zlým skutkQm. Opravdu ti'ylo možno zastfellt Velkého Havrana. Zablt ho kulí, byt i musela proletět hrudl muže, ve které seděl Bylo ovšem nutno, aby Nell Besemere Thondayovl ještě mnoho vy~větl1la a promluvtla I o smrti PetIta Sobreho. Teprve potom Besemere ThondllY vstal a utáhl opasek s revolverem. "Vaše fečl o horečce jsou zmatené," prOhlásil a tváfil se spokOJeně. "Nikdo nenajde horečku zahrabanou pod kaménlm a jinak jsem vašemu vyprávěn1 nerozuměl. ttlkáte, ~e Terento Pslnta zastřelil Petite Sobreho" a to už je hezky Jasná

•.. a proto se chystdm na svou poslední v!1pravu, Nell. CelO mu! Uvol byl velkgm podvodem, ačkoli lsem ' se vZdycky sna!il li!dnat poctivě. Op,u stil lsem své mlsto profesora ', a vzal peníze na uskutečn~nl vgpravy do přfJe).,ného pohol'l Kvakeru. Tou~ll Jsem po sldv~. ChUW ode m~, abych našel Mk protl hrozné spando1l$ké horeč­ ce, kte7'd vyvraždila mnoho statngch zlatokopu, a vydtwalt se za maJitele zlatých spand{1nskOch poll. Vyhověl Isem ILm. Na~el Isem však len bídnou ndhra!ku léku a stale bylo lepší sníst le~­ noho pavouka. Musel Isem neldFív izolovat mikroba, kter!1 cizopasil v červen!1ch pavoudch a kterg zpl1sobll horečku. !Inak Isem proti němu. nemohl balovat tJ.spěšně. Domníval Isem se posMze, fe se ml to podafllo. Potom Isem s hrúzou poznal, te těm, kdo dali penfze na mou vgpravu, naprosto nešlo o lék proti této hrozné nemoci, ale o nemoc samolnou. Ve Spandonu nebylo zlato a nebyl zá;em o udr!enf nf!V!1nosn!1ch dolu. Tt, kdo se vydavalt za starostlivé těZaFe, chunt spandonské horecky uW fako zbraM. Chtěli mgm oblevem vraždIt. Dovedeš sl pfpdstavtt mOlÍ hrl1zu, kdy! Isem odhalil lepeh pravé fJmysly? Smalt se ml. PřirazUl mě ke zdl. Stanovili sl lhli1u, do které ftm mt1m odevzdat popiS práce, lak zfskat kulturu člst!1ch baeiůl spandonské horečky. Na onen den stanovLlt -splatnost všech tičttl a směnek, které fse!", podepsal, abych mohl uskutečnit svou ne§fastnou v!1pravu do Kvakeru.

57

............ ~ ............ Hloupý Dlck zachránil mU a nevěděl nie lepšfho než se jím ohnat. Skosili je oba a zemřeli témě!.' př,esně na onom místě, kde vydechl na. posled Holi Cl'amer řečený Starosta. Thonda'y střIlel tuze dobře a MartIn Zanzabales mu v ni· čem nezadal. Teď stáli nad oběma mrtySiml a pro. hledával1jlm kapsy. "Co chcete, ženskli?" otázal se Zanzabales Nell

Nasadili mi nzl! na hrdlo a byli naprosto nemilosrdní a nefJprosní. K dovršeni sVif1zo neštěsH Jsem poznal, 'že fe mal objev hrozným omylem. Neměl Isem PQkusnd zvfl'ata, na ktergch bych mohl vyzkoušet svil; l5lsttJ virus bacal]. Myši, morčata 1 krdllci, kter~ 1sem pfivezl s sebou, zasll v hrozn~m podnebí Spandonu. Ale mťí.1 asistent, doktor Terento, se omylem napil z nddoby, kde Isem min kulturu, schopnou zubU celO pluk vojska. Viděl 1sem to a strnul 1sem hrůzou. Neřekl Ťsem mu nic, vyběhl Isem ven a celý den Isem se toulal jako blázen v horkém spandonském slunci. VrdW Isem se veče-r.. Duktor Terento seděl zlv a zdráv na kavalci a byl velmi znepokOjen, kde ;sém byl calO den. . . Neřekl Jsem mu nic. Naočkoval lsem v~ak v~echny své koně bacilem, kte1'O 1sem oblevU. Vsti'fkl Isem si plnou stříkačku do ~il a vypillsem zbytek kultury. P1'ožil fsem hroznou noc. Ráno jsem vstal.unaven, ale zdrt;í.v. Pak se přlbltžtl den, kdy sl m{!11 přijít pro vf}· sledek mé práce. NěkteN. z mOch pomahačll se přimlouvali, abych' vzal slibovanou odměnu a ne· staral se a dam. Ten Terento Ps/nto neříkal nic a nevím dodnes, zda ' jsem mu mcl plné dllvéřo-

vat.

mrzutě.

Dívala se vyjeveně z jednoho na drubého a pak se dala do pláče. .

16. Po

moři

bez

člunu

"Aleale," řekl Buck Ferne kormutllvě, když vyslechl neúplné vyprlivění Mnrtlna Zanzabalese, "brečela dlouho?" . "Tuze dlouho," přisvědčil Besemere Thonday. "Ona nebyla zbytečně ufňukaná. Ale taková ženska neví, kdy př~stat, kdy! se. do toho Jednou opravdu pust[. Kam se hrnete?" "On je neposeda." opakoval Martin Zanzabales starou pravdu. "Pořád se někam hrne, a nikdy nevl kam." "Plakala pro Teranta Pslntu," řekl Buck Ferne zamyšleně. "Já jsem to věděl." "Vy toho vúbec vita hodně," broukl Mal'Un Zanzabales. "Je pravda, že 51 nad něj klekla a prosila ho, aby ji odpustIl. Ale kdo vl, co sl ti dva udělalI, dokud on byl ještě živ. Co je vám vlastně do toho? Měla snad breče~ pro vás?" "Chce někdo výprask?" .r ozhlédl se Buck boo Jovně, když se kolem začali chechtat. Nechtěl nikdo. BUl;k Ferne vyjel do tmavé noci. Nezdržovali ho. Svou koi'alku zaplati~ pořádně, s HoUem Cramerem ~e to také něla.k vysvětlilo a Jinak Jim do něho nic Qebylo. Buck Ferne jel nazdařblTh a v srdci měl . pusto. Blesk věšel hlavu, zastavoval se, kde mu napadlo, a ,Jel dál, kdy se mu zachtělo. V Sanftu se Buck pekel ně popral. V Lentonu mu nal'ezal1, protože jich bylo moc. Ale v Reptio· nu vyvolal takovou ·přestřen..-u, že tam nezbylo Jedno' okno celé a zdi byly plny olova. "Pravý zas řádi," šeptali si lIdé široko daleko. . V Sauxu seděl tři dny, protože. tam už na něj čekali. P·řesto se však potom ukázalo, že hm druhý začal 's\,ár z pochybné touhy po · popularitě 8 že tábl piwui. Ostatně bylO za ty třl dny Jisto, ~e mu2 na Bu.ckoyU koull nezemře a· pro něj~kou Jizvu Bucka pdv~sit nechtěli. .. : .-:sandersvllle> J{roJel Buck ney~íma.~ě: ~ ačkoli z Jasně osv.ětlE:nr . nálevny právě up;l:0stted neurovnané řady srubQ kl'lčela harmonika a všech· no slibovalo, že t\t~bude zÁbava obzvláště pěkná. Vyhnul se SaUsbur'y, a protož.e byl večer, . ulehl ·v lesUru za městečkem. ' . , ?oprv~ ho tlačIlo s~dJo dp ~layy. Převaloval se ·nep9.kolně na mecbu pqs.l éze se posadil. Podíval se do tmavého nBbe a těžce vzdychl. Bylo poseto bvězdami a každá z nich vyhližela JInak, tak, že se na ně Buek raději anI nedtval, aby sl stAI~ nevzpomínal' na. Neil Renadovou. "Takhle se totio 'DElzba~lin," zahučel a pohladil otlučené kloůby, "kdo" vf, kdo NeU vlastně

'

- - Poslal !sem včera Terenta Pslntu ze Spandonu nap1'oti oněm hrozným lidem':. Te listě schopnější s nimi vyJeďTidvat o cenu, za kte1'ou by bylt ochotni ustoupit ad svěh.o .pN~~rného požadavku. Tsem tu sám. Slunce pt:1ll. V~ichni kalem ze· mřell a zbyla mt lli!n n~kóltk Zldt Pracovali Isme s motykou dva dny, ne! Isme le pohřbili. TI't mf mužI odjeli s PetUem Sobrem. Cesta Kvakerem fe nebezpeCnd; " , . . Muslm zemřU, Nell. Petit Sobre Jde vylednáuat $ dom,něnkou, te m~m, ~lm byclJ, z.a plattl SV~ zá· vratn~ dluhy . .Ale lá ne11J.ám ani .b actl, který ode m~ po'tadu!l, tt feho cesta nemů!e mU fJspl!c1z. . Nu - Terento Psinta t~ má 1'ád, to ;e jžstt1 v~c. Mě rád nemá. Vfm, .'te toužl, aby zauJal místu pa mně na Science. Nezdvtd.fm mu le, af spolu se domluvíte jakkoli. Te mazné, Ze ho budou vLnit z mě sm1'tt, protote Isme se mnohokrdt velmi nepohodli a lednou Isem ho t poznamenal na nDze noZem. Vl!Flm v§ak, ' fe se dovede obM;lt sllm, kdyby k něčemu takovému do§lo. . S~ohem, Nell.

Nell dočetla. Seděla malou chvilí nehybně, jako by nemohla pochopit neštěsti svého otce v celém rozsahu. A pak Sl nAhle vzpomněln na Terenta Psintu. Ať byl lakýkoli, nebyl vrahem. Jejího otce. Besemel'e Thonday vyjel s Martinem Zilrizabalesem ke skále, s nimi lelo mnobo lidi a všichni v sobě chovali velkou touhu zabit mu~e, kterého 11m označlla Jako Velkého Havrana. .' Hnala zběslle koně, ale přece přišla pozdi:!. Terento Pslnta neměl revolver. Ale ·hmátl přece jen p'oplašně k prázdnému opasku, když na něl Besemere Thonday zavolal. Vylezl už na skálu 8 hrabal se v drobném kamenl. Snad by byl dostal rozum, kdyby sl byl nešfastný Thondny nevzpomněl na Petlta Sobreho a nepřeltvapU ho otázkou, kam se malý mužIk poděl.

a·

58

r-

..................

.

_

• IIKA

. . . . . . . . . . . . . . . . . ..

•

byla a kde je Jr teď konec." Obrátil se na l;ol< a usnul, když už bylo skoro ráno. Druhý den otočil kone a rozjal se přfmo k Šedivému ran či k mámě. Padalo to z něho, jak se hlíZil k rodným pastvInám. Našel opět svůj šklebivý úsměv a vytáhl uličnicky vell,ý kolt, když pi"ljel ke kamenné bráně millnina statku. Na věžičce nad vraty byla malá litinová koule. Vždycky vesele zvonila, když do ní vrazila olověná kulička z koltu. Nikdo to však nedokúzal než Buck. TentOkrát se mu to povedlo hezl,y a liUnová koule hlasitě zaječela. Máma vyšla na dvl1r. ,,'ty divo chu," ř.:Jkla. Zdvihl ji k sobU do sedla. PTó.ce to nebyla žúdnA. Máma byla jako pápěrka a Bucka nikdy nenapadlo, . že ji tak vysušily starosti o něj. Pobldl Bléska a krásný kůň vletěl do dVora jako pometlo. Mámu držel Buck peynif v sedle. Jí se, pravda, takové žerty nikdy nel1bily. Ale. Buc.lwva láska byla vždycky tak trocbu z cesty. Skočll s mámou ze sedla a třikrát se s ni zatočil po dvoře. Byla na dech kratší a natřela ho suchou pěstičltOu do nosu, až to žuchlo. "Tak už dost," dw'dila se, "sotva se tu ob jevíš, je tě' plný dvůr. Což myslIš, že nemáme jiné starosti?" "Ovšemže máme," ozval se jasný hlas ze vchodu do domu. "To červené tele už zase nepije, mam1. Donesu mu otruby?" . Buck Ferne se zmateně otOčil. Ve dveřích ,tála NeH, na břiš ku měla máminu modt'ou zást~ľu a oči opravdu jako dvě hvězdy . Máma se někam ztratila. Mnoho bezesných noc[ čekala a těšila se na cllvlU, kdy se jeji divoký synáček vráU. Ale mámina láska už Je takovli, že na sébe mysli naposled. ' "Nem" řekl Buck chraptivě. "Říkala jsem vám:~ pl,'avila tiše, .,že není propasU a nejsou moře, která by dokózala oddělit srdce plná lásky. Našel jste dobrou cc:>tu, Pravý."

1llllllllllllllllllllllllllllllllllllUlllllUlllllllltlllllllllllllllllllUIIIIIIIIUIIUlllDllIlIllIllIfIl

BUCK FERNEt řečený PRAVÝ radí čtenářům RODOKAPSU Jezdci Poney Expressu, návštěvníci Country bálů a vůbec pistolníci VŽDYAPART~ĚANAMíRU .OPÁsÁI\h 00; FY.

KAREL

POlÁČEK Vaše objednávky vyřídíme na adrese: KAREL POLÁČEK Nábřeží A.Zápotockého 1068 40001 Ústí n.L. Výhradní zastoupení pro Moravu a Slezsko

KOCMAN&KOCMAN y.,

v

Zltna 13 Pse 621 00 Brno t

11111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111

ss

............ ~ ............. DETEKTiVNí t\
společnost

k c1obývé.ní ledku, ve kterém póanlku zlskal. . Přišel o ně jeWJ tednou, dostav se dp spánl speku[anti1 s bá/1skými akciemi. Aby jejich zlOčiny odkryl, přestrojil se za havIfe, vstoupil do tajného spolkU 1ril, unikl SI~U ortelu :.mrtt, načež vyhrál na základě ztskan!}cll dtlkazlÍ svil; spor, zakoupil za babku opu~lěné doly, je~ zvelebil, a stal se pOlřetf boháčem_ - A v této dObij lačal své detekttlinl uměnl provozovati Jako pravl} sport. Nestál v ničích služMch, ale policie v~ech velkých mest se obracely k němu ve sple titých případech. Teho obratno.st, duchapi-lt omnost a vynaléza vost ;e nevyčerpalelnd. Dov<>de se přestroJiti Mpe než herec, Q ani vlastnl Jeho chat ho často nepoznala. . . Nesčetnými smělými a duchapln1jmi kousky detektlvntmi stal se ' Clt/ton zn.t fmým pó 'celé Americe. V kru'Zfcl! zločinců Je zntlm všeobecne pod li cnotlvým názvem.: . . opět značné jmění

TRH 'GRANT CARLIN

. ÍI ELKY KARLltBK

AMERICKÉHO·DETEKTIVA :".

Léona Cliftona KDO JE LEON CLlFTON Byl nalezen v pr~rti v Nebrasce jako dUl! třl­ leté, a mtsto aby plakal a volal po pokrmu, rozhrabával mravenčí kopky a živil se mravenci. Soucitni ltd~ ze Smithsvillu N. se ho u/a II a vychovávali až do 10 let, kdy Jtm utekl a stal se nejdříve cowboyem. pak kočovným obchodnlkem s drobným zboUm, potom kuchtlkem na pamlku, nakonec Nšníkem v Pullmanových vozech pacifické dráhy. A tu vykonal čin, kt€rým poprvé na sebe upozornll. Ve spacím vag6n~ zavrcUd~n byl bohatý cestu/fel z Chicaga a veškerá stopa po vrahovi zmizela. Cl/ti on to byl, který pi:Zvedl police/nf orgány na stopu vrahovou, a opij( byl to on, který zame· zil smělý títěk dopadeného zločince. Pozíistalí mil/oná/'e vyplatili šestnáctileltJmu mladlku obnos 100 000 dolaril, fe/lot použil neldl'lve k tomu, že doplnil své vzděMnl, takže se stal dokonalým gentlemanem, Ve věku dvaceti let vrhl se do viru života, v němž promarnil veS· keré své jmění, načež odešel do Texasu, kde se živil slíděním po zlodějfch konI, později založIl

60

Osudný proužek papíru Rázem osmé hodiny ranní vstoppU pokladn ík Charles Crate do domu velkoobchodnfka Miglle~ la Dickinsonn, v jehož kanceláři byl Již po ně­ t:O ~ik let zaměstnán, Mladý, heZký m.už odložil v šatně svůj převlečník, pověsll na věšák klobouk a přejel několikrát rukou bujné prsténce svých světlých vlasu, aby Je přivedl do pořádku . Pak vyšel ze šatny a kráčel po širokých schudech. krytých těžkýmI koberci, do prvního po~dlOdí k bytu Miguela Dicklnsona, aby od svého šéfa, 1ako obyčejně, převzal klIče k poklad· ně.

Každý večer, když závod se uzavře.! a úřed ­ nici odešli,. bylo povinnosti pokladníka Cratea prohlédnout pokladnu, vše ř&dně zapsati, uzamknouti a kHče odevzdati Mr Dlcklnsonovi, od něhož si je druhého dne ráno zase vzal. Nádherně zai'rzený byt velkoobchodnika Miguela Dickinsona nalézal se ve zvlá§tn!m křídle domu a vedlo k němu zvláštn1 schodiště. Mladý pokladnlk. vystoupiv po schodech do prvního patra. kráčel několik krokO malým koridorem. Oko jeho se zálibou spočinulo na krásných skupln{ich zelených i kvetoucfch rostlin. jimiž koridor byl vyzdoben, a prsa Jeho s chuti vdechovala sladkou, opojnou jich vOnl. Za malý okamžik stanul u Jedněch z někollka dveřf po obou stranách koridoru a zaklepal. Mr DickinsoD nalézal se dle svého zvyku ještě při tolletě. Probudil se dnes se silnou bolesti hlavy a citU se tak zmalátnělým, jako by ve

....--..... ~ ..~. . . .... ..... _

\ šech údech

nalIto olovo. Byl proto také mrzuté. N:l Zll klepání pootevřel dveře a spatřil svého pOklu;\nlka, který s uctivým pozdravem žádal klfčo od pokladny. Mlguel Dicklnson odešel do ložnice a přístou­ piv k svému loži vytě.hl zpod podušky svazek umně opracovaných kUčťt Jeho krásná, mladistvá chot Maud spala leště pevně a zajisté snila přfjemný sen, nebot kolem jejích rozkošn9ch růžových úst pohrával v

měl

kr~dež ZlJU~c.tJ.

--

existuje pOllze ve vaši vidině. Na každý chci se ale dNve sám ' předvěd č1tí vltlstnfma očima, než krádeži uvěi'fm." . Nevš:ma je sl Již snfdaně na stole. spěchal lV!igucl Dlckinson do prvníllo poschodí v druhém křidle domu, kde bylo Gl.'ednlcké bureau. Charles Crate ' Jej následoval. . I
ll:duQŮ nesmfrně

úsměv.

Mrs Dlcklnsonová byla o dvacet rokO .mladšr svého chotě a Mr Dickinson, pojav jl za choť jako chudou učitelku hudby, zahrnoval svOu sličnou, smavou 2ellušku přepychem. Opatrně, aby jl nevzbudil, odešel Mr Dickinson z ložnice, maje svazek klíčů v ruce. Podal je Charlesu Craleovl a pokladník, ukloniv se, odešel. Velkoobchodnik dol
~,l ladý muž neodpovídal, stál jako do země vryt ve dveřích a up[ral oči na svého šéfa. "Co se stalo?" opakoval Ml' Dlcklnson. "pojdte p řece dále, milý Crate, a povězte mi, co se přihodilo _,Ol a velkoobchodnlk vtáhl svého pokladníka do komnaty a zavřel dvef'e. "Jste okraden, Mr Dickinsone - nevysvětH­ tOJným zp-o.sobem okraden - I" vyrazll mlad9 muž, a jako by mu tento výkřik ulevil, pokračo­ val: "Deset tis[c dolanl, jež jste ml včera odevzdal a Jež jsem vložn před uzavi'ením bureau do pokladny, nejsou, když jsem nyul pokladnu otevřel, na svém mIstě . Zmizely!" "Jak? Ze by byly přes noc ukradeny? Ale to přece nen! myslitelné ne, to je prostě nemožnél Nel.'ekl jste právě, že jste pokladnu sám otevřel? Nebyla tedy vypáčena? " "Ne, všecky zámky nalézaji se v nejlepším pořčldku. Zlod ěj musil mitl kHče, jež se k zámkl\.m výtečně hodily." "Musil by ale především znMi tajemstvi, Jak IIlavni zámek je zařízen, a pokud vlm, známe toto tajemství pouze my dva, vy, Crate, a já předpokládaje ovšem, že jste je někomu neprozradil. " "Jak mohl bych takto na svou povinnost Ztlpomenouti, Mr Dlckinsone! Přfsabám, že jsem n :komu nlč ell o nesdělil." "VidUe tedy sám, že v tom připadě jest otevře­ ni pokladny těmi nejlepšími kHčl nemožné. Snad jste dobře pokladnu neprohlédl a celá

61

_..

~. _------~._------_.

řekl. "Nemá te mněnku, které

nejmenší podezření, nebo dobychom se mohli zachytiti?" "Ne, Mr Dlckinsonel Ale mysHm, že musíme pl'edevším ihned zpraviti o krádeži pol1ci1." "Zajisté!" odpověděl živě velkoobchodnlk. "Budu sám ihned telefonovat pol1cejnímu ředi­ teli. Z našich Udl nesmI nyní nikdo Mim opustiti. Nemám podezřenI proli nikomu, ale jsem nucen bez ohledu podrobiti všechny své podřízené lIdi prohlidce. Vy, milý Crote, převezme­ te zodpovědnost za to, že nikdo nenajde příle­ žitost tajně se odstraniti." Mladý muž se mlčky ul~lonil. Mlguel Dicklnson sáhl po klice u dvci'í, ah, ze svÉ' pracovny telefonoval, když v tom oltamž[-

Všichni lámali si hlavy a vym9šlel1 nejpodivzpl\soby, jak by se tato v úplné tajemství zahalená krádež dala vysvětl1ti, a zřetelně dá· vall najevo nelibost, že třeba, jen nepi'ímo, jsou podezřívání z ošklivého činu. Netrvalo ani bodinu, co MigueJ Dickinson oznámil krádež policejnímu ředitell, když dali se mu ohláslH dva páni a současně JIŽ vstupovaII do bureau. Velkoobchodník pokročil jim vstříc. Jeden z pánil představil se Jako policejní komisař Convay, druhý byl detektiv Léon Clifton, "The Grant CarUn". Policejní komisař zahájil hned výslech a vyzval pOkladníka Charlese Cratea, aby vyprávěl, Co vl o zmizení deseti tisícfi dolaru z železné pokladny. Léon Cliflon mlčl
čtyřma očima?"

"Zajisté," odpověděl Miguel Dlckinson a ochotobrátil se ke dveřím. Vedl Léona Cliftona do své pracovny. .. Jest to těžkÝ' případ, viďte, Mr Cliftone," pokračoval , "zločinci jsou nyní tak rafInovaní, že zajistě by nebyli na rozpacích, jak učiniti se neviditelným!. "Ne, a právě proto se domnívám, že v tomto případě krádeže o oby čejném zloději nemůže býti řečI! - Zodpovězte mj laskavě některé otázky, Mr Dicklnsone." "Velmi OChot ně, pokud jest ml vše známo." .. Jak zacházI se u vás s kUči od pokladny?" ptal se Léon Cl1fton, usadlv se v pracovně velkoobchodníkově do širokého křesla, které mu tento nabídl. "Opustím-U já sám poslední kancelář, uzavřu pokladnu II k lič vezmu k sobě. Nestane-li se tak, odjedu·}j dřlve, připadne tato Clloha mému pokladníkovi Charlesu Crateovl, pod jehpž dozor em se pokladnél také ve dne nalézá. Crate zavře pokladnu a donese kli če do mého bytu, mně do ruky je odevzdá a příštího rúna opět z mé ruky přljmc." "Tak stalo se také včera večer II dnes ráno?" "Ano." "Id o svazek I{UčLI, který jsem před chvil[ měl v ruce?" "Zajisté, Duplikáty kvt\lJ větší jistotě vůbec nejsou. " "Komu odevzdal Mr Charles Crate včera ečel' kUče ve vašem bytě?" "Mně samotnému, Mr CUftonel" "A kde jste je měl až do dnešního dne ráno uloženy?" "Dle svého zvyku vstrčil jsem je nejdříve do kapsy, později, ]{dyž jsem v ložnici ulehl, uložil jsem Je poct pod ušku na svém ložI." ně

II

ku ucHll na druhé ruce, visIcI volně podle t ěla, něco studeného. Skubl sebou a poznal, že liz.í mu llcJJollvě ruku jeho pes, velká, krúsná doga, jež ze svého pohodlně upraveného mlsta pod psacím stolem pokladnHwvým vstala a k pánu svému se přibližlla. "Na psa Jsem ani nevzpomněl," zvolal Mr Dlcklnson ... Jak chovalo se zvíře, když jste dnes ráno do bureau vstoupil?" obrátil se k svému pokladníkovi. "Nero ležel jako obyčejně na svém koberci a př iběhl ml radostně vstříc." "A vzdor tomu se domntváte, že se dnes v noci někdo clzl dostal do pokladny chráněné Hmto v9tečným psem? Ne, milÝ' příleH, v tom při­ padě nalezli bychom zde dnes ráno buď zlodě ­ je, nebo psa mrtvého!" Když Charles Crate sděll1 všem úřednfkům 1 zi'izencům, co se přihodilo, způsobil mezi nimi velil{é ročllení a zděšenf.

62

............. ~ ............. "Na totéž místo, odkud jste je uncs ráno vzal, že ano?" " Ovšeml Možnost, že by je mohl někdo od tamtud vzíti, jest úplně vyloučenu." .. Jste si tím zcela jist? Nemohl někdo z domácích do ložnice se dostati?" "Nikdo. Zavrel jsem včera vcčer vlastnoruč­ ně dveře na klič a otevřel teprve dnes ráno krátce předtím, než Cl'ute si pmlel pro ldíče." nA ložnice mil. pouze tento jediný vchod?" "Ano. Bylo by ostatně 1 z mnoha jIných příein úplně bezúčelné podezřeni tímto směrem řiditl . Nikdo by nemohl vzíti zpod mé podušky svazek klíčů, aby mne nevzbudil. Mám lak lehký spánek, že liž poullá přítomnost ci:dho člověka by mne vzbudila. Též moje choť nespi pevně. Myšlenka, že by někdo mohl dvakrát nepozorovaně do ložnice vstoupiti, jest tedy v Imždém přípa­ dě nemožná, I kdybych nebyl sám ,dveře na klíč uzavřel."

"A přece není možno dnešní nočnf krádež ji nak než Umto způsobem vysvěll1ti. Jest nade vší pochybnost jisto, že byla pokladna někým v tajemství zámku zasvěceným a pravými klfč! otevřena," řekl určitě Lěon Clífton. "To předpOkládám též a to je právě na celé věci nejzáhadnějšL Neboť opakuji vám, Mr Cliftone, že mimo mou choť a mne, nevstoupila lidská noha dnešnt noci do naši ložnice," zamyšleně odpověděl MIguel Dlcklnson. hZ kolika osob sestává vaše služebnictvo?" "Máme tři služky a společnic! mé choti." "Tedy mimo vás samé ženské bytosti. A nemáte proti žádné z nich pOdezt'eui?" "Sprše bych věřil, že jsem sám v rozespalosti tuto krúdež provedl, než bych takové podezření proti někomu vyslovil. Jak jsem vám již řekl, Mr CHftone, mám přlčlny, Jež samy každou domněnku vyvrátí. U hlavního vchodu do mého bytu naiézá se elektrický poplašný zvonek, který je dráty spojen se zvonkem nad mým ložem. Jakmile nařídím páku, nemilže nikdo více žádnými dveřmi přijftl a vyjíti, abych sUným zvoně­ nim zvonku v ložniCi nebyl na to upozorněn." Cllfton okamžik přemýšlel. Pak ptal se rychle: "Jak dlouho nalézá se pokladnfk Charles Crate ve vašich službách?" "Již po šest let." "A neměl Jste po celou tu dobu neJmenši přl­ činy pochybovati o jeho poctivosti?" "Ovšemže ne, 11!lak bych jej byl ZOjlsté na jeho místě neponechal!" "To je ovšem jasné. Ale nějaké určité zkoušce jste jeho poctivost nikdy nepodrobil?" "Jak by to mohlo b9t1, Mr CHf tone? V pokladně nebyl nikdy žádn9 nepořádek vzdor tomu, že prošly často statlsfce rukama Charlese Cratea." "Jste také o osobnfch z[Ježitostech tohoto mladého muže zpraven, Mr Dickinsone?" .,Abych upřimně řekl, nestaral Jsem se o to. Ala předpokládám, že Je v pomčl'e c h velmi dobrých, poněvadž mne po celých šest rokll ani jedenkrát nežádalo zálohu."

.. Ja k veliké jest služné, které u vás polívú?" "Platlm mu ročně čtyr"i tisíce dolarů:' "Jest svoboden, nebo stará se o některé své příbuzné?"

"Dovolte ml, Mr Cliftone, na obě otázky odZe je svoboden, vím zcela určitě. Také mj vyprávěl, že oba jeho rodiče již zemřeli. O jiných př íbuznýc h nebyla nll,dy řeč." "Kde bydlí tento mladý muž?" "V uliCi 27., u krej čího Roada." "Děkuji vám, Mr Dicklnsonel Budete zajisté tak laskav a zavolúte sem mého agenta, který ve velkém bureau na mne čeká. Rád bych mu dal Jakýsi rozkaz." Miguel Dicklnson ochotně vyhověl léto žádosti. . O ' několik minut později odčházél agent ry chlými kroky z domu velkoobchodníkova. -' _Léo~ ' ijlezmm oodrcbll spo~čně s pollc'ejním ·.JbI?!~~~~~ kaŽdého pi'ísí~šnúin :,ObC!10dniho do. ~u lDieklnsonova krátkém vi.sl~chu . . Nedověpovědět! záporně,

děl se ale ničeho novébo, žádné stopy nebylo lze zachytitI. Knlbvedouc fmu a ostatním připadalo zvláštnim, že Charlesu Crateov1 bylo položeno pOtlze několik otázek - jak se domnívali - beze vši důležitostI. Vždyť dle jejich míněni dotýkal se jej pi'lpad daleko vice než ostatnIch. A potřásH hlavou, když viděli ubiratl se detektiva v prllvodu velkoobchodnika do křídla domu, ve kterém byl byt jejich šéfa. "Co bude dělaU v bytě našeho šéfa?" mínili mladí lidé mezi sebou. "Nezdá se, že se mu Um-

13

............ ~ ............. způsobem podaři

to

tento

zvláštnfpřipad

Agent odešel a Clifton, poručiv se Maud, požádal velkoobchodnika, aby Jej doprovodU. Vešli do malého rohového pokojika, kde právě pokladník Crate seděl u svého psacího stolu a psal. . Léon CHfton vstoupiv s Miguelem Dtcldnsonem, zavřel za sebou dveře a obrátil se k mladému muži. Jeho hlas zněl neobyčejně chladně a ostře, když se jej tázal: "Vy tedy tvrdfte, že jste pemze včera večer do pol
krádeže

vysvětl1W"

Léon CI1fton skutečně požádal Mlguela Dlckinsona. aby jej doprovodU do svého bytu. Chtěl několik otázek položitl Mrs Dlckjnsonově. Velkoobchodnlk uvedl CUftona do salónu a odešel uvědomiti svou chot. Maud Dlcklnsonová byla ještě zaměstnána svou toUetou, když její choť vstoupil. Dověděla se o krádeži teprve nyol z jeho 6st a jevila ke -všemu takové OčastenstvI, jaké by byl Mr Dicktnson od její obvykľé- lhostejnosti nikdy neočekával. Vyptávala se na každou podrobnost, mezitímco rychle dokončovala svťl.j tlbor, aby detektiva nenechávala dlouho čekat!. Když Miguel Dicklnson vypověděl všechno, co věděl, byla právě se svou nadmlru elegantní toiletou hotova a odstoupila od vysokého zrcadla, v kterém se celá její nádherná postava odrážela

-.'

~

uvěřitelně?"

Zaražen tvrdým tónem detektivovým, vyskočil Crate od stolu. "Ne. Mr CUftonel Nevím, kdo vám dal prá· va k této domněnce -" "Nezměníte ničeho ve svém vypravován! ani tehdy, když vám řeknu, že nám chcete namlúvit něco úplně nemožného?" "Musfte tedy sám Jinou možnost nalézti, Mr Cllltone," řekl Crate, vysoko se vztyčlv. "Právě jsem Ji našel, Mr Cratel Povtm vám vše několika slovy: vy máte dluhy a vaše peněž· nI Záležitostl JSou velice ne utěšené. Právě v tyto dny dostoupily zvláště choulostivého stupně _" "Kdo to řekl? Kdo smí se starati O mé záležitosti -," vykřikl mladý muž a cel9 Jeho obličej zalil se rudou záplavou. "Tajemné zmizenI deseU tls{c dolarll učini­ lo mne poněkud zvědavým. Před dvěma bod mami poslal jsem prohlédnouti váš byt a prohlldka měla pro vás špatný výsledek. Máte mnoho dlubll, samotné.mu Joe Road'ovl dluhujete pět tisíc uolarCt. Z čeho Jste se domnfval, že tento značn~ dluh zaplatíte?" "Ze svého služného! Ale považulete-lI mne za zločince, Mr CUftone, řekněte to, prosim, přI· mol" Léon Clifton pokrčil pouze rameny a zavolal pol1cejního komisaře. ..Proslm, abyste ~oboto pána nAsledoval, Mr Crate," řekl. "Považujete mne tedy za skutečného zlodě­ je?" v y křikl mladý muZ. "Vy se mýlite, pánové," promluyll nyní Miguet Dlcklnson. Stál zde dosud mlčky, s čelem zachmuřeným. "Já sám se za poctivost svého pokladnlka zaručujll" . ..Je-U vaše dOvěra v tohoto mladého muže opl'ávněna, Mr Dickínsone, bude již zít.ra opět propuštěn ," odpověděl CUfton. Charles Crate pokročll k svému šáfu. "Děkuji vám, Mr Dlchlnsone," řekl, hluboce dOjat, "pl'ísahám vá.m, že nevím ničeho o zmizení těchto peněz." Mladý muž vzal mlčky svllj kloQouk a následoval poUcejnfho 11řednlka, s nImž vstoupil do čeka/lc i drožky. Lěon ClI: ton obrátil se opět k velkoobchodnlkovi: "Dovolite, abych vás zítra k vilU záležitosti neblahé té krádeže Ještě jednou navštlvU?" tázal se.

.

.. Jak můžete jen okamžik věřiti šllene baJ~e:" ZvOlala, "že peníze byly v noci ukradeny. Dle mého miněnl .nenl v tomto přlpadě třeba vinlka dlouho hledati'" "Maud'" vykřikl velkoobchodnik zděšeně. .. Jest to Charles Crate, Jehož máš v podezřenf, že mne okradl?" ,,0, Já nikoho ·neJmenuji. ale nevěřlm také v divy. Ani neJvětšl dOvěra v poc't!vost Člověka nem~že mne přimětl, abych zavřela očl před skutečností. Konečně, lest věcI poUcie zjistiti pravdu. Ale naplnno by mne .Ožasem. kdybyste neměll pokladnlka Cratea v podezi'enl." Při těch slovech vyšla ze svého tolletoího pokoje a spěchala do salónu, kde čekal Léon cmton. . Mr Dlckinson následoval svou chot. VyhIržel. Jakoby k zemi sražen pod Uhou Jejich posledních slov. . Měl Charlese Cratea vel1ce rád, ddvěřoval mu Oplně a bylo jeho nevInnosti v hloubi duše své přesvědčen. A přece všechno svědčllo proti němu a Jeho chat vyslovlla Své podezření proti mladému mužI Qplně bezohledně. Mrs Maud vstoupUa do salónu a pozdraVila detektiva s velkou vznéšenosti Krása mladé dámy byla tak OSmuJfci, že Léon CIUton kladl své otázky s nejněžněJšfm ohledem, pln zdvof'Uosti. Mrs Dlckinsonová potvrdila Cllftonovi všechDO, co mu Již jejf manžel řeklo nemožnosti toho, by někdo nepozorovaně mohl vejm do ložnIce. JeJi určitá v1povědl muslly v detekttvovl udusIti každé podezření, které snad ještě v tomto směru choval. Právě se chtěl Léon Cl1fton oběma manželOm poroučeti, když objevil se agent, Jejž byl s rozkazem před hodinou odeslaL Agent tlch~m hlasem podával Cliftonovl zp:-livu o v~sledku svého poslánI. "ObstareJte drožku, Smithi," poručU CUfton, vyslechnuv agentovo sdělenI. "Přivedeme celou věc nyní rychle ke kanct"

64

------IIfIA-------

"Zajisté, Mr CliftoneJ Budu vás očekávat, ' kdykoli je vám libo," odpověděl velkoobchodník. Léon Clifton vzal nyní téŽ svůj klobouk a pozdravlv Mr Dickínsona \:,yšel ven. ' Zapálil sl cigaretu a kráčeje zvolna ulicemi, přemýšlel, Všechny okolo'Ostl svěd č ily proti mladému muži, jehož poÚcejni komisař právě v drožce odvážel. Ale bystrý zr!lk Clirtoní'tv postřehl něco jiného, v jeho mozku kHčilo podezření proti docela jiné osqbě, ~teré podati-li se mu Je odhalIti, zpi\.sobí veliké překvapení. Uminll sl, že zasadf se vši sl16u o to, ab~ '.d ošel k ciU.-

. Mladého pOkladnlka d.~i odvésti z toho dtlvodu, aby pravý zločinec domníval se . býti ilplně bezpečným. .::' . ' II

Druhého 'dne po taJupl))~ krádeži' pe'něz \OstoupUa krásn& Mrs DlcklnsoilOvá " v' nádmlrO elegahtnf vycMzkové toUe~ě ďo ' pokoJe, v něm! s~děla JeJ[ společnice Mlss Lydle, zaměstIid.na drobnou ručn( pt:act. Na 'femnéni ' obl1čejl štlblé mladé dIvky byly patiny '~topy pr{jl1tý'ch slz. Od včerejšího dne, kdy' poltd!jni Romlsat odvezl v drožce Charlese f!ratea, lejí tmavé, hluboké očl neoschly. Byla dd dětstv( 'dobrou přl­ telkyní mladého pokladnfka Mr mcklnsona a oba chov aU k sobě vřelou náklonnost. Jediným jich přánim bylo, aby sňatkem navždy byli spojenl. A nynl Je Charles v tak ošklivém podezření a vzdor tomu, že Mlss Lyďie .byla v srd,cl svém pevně presvědčena, že je její snoubenec ťiplně nevlnen, nikdo jiný , tomu zplna nevěřil.

Když Mrs Maud vstoupila, pozdvl111a mladá dívka hlavu od pré1ce. .,' , , ,,ChCI obstarati některé maličkosti, milá Mlss Lydle, 8 bylo by ml přijel!lno, kdybyste mne doprovodila. Procházka na čerstvém vzduchu zajisté vám prospěje, " řekla Maud Dlckiosonov~, zaplnajic si rukavičku. Lydie rychle povstala, apy se pnpravlla k vycházce. MezlUm přistoupUa Mrs Mauď k vysokému zrcadlu a trylkujíc sl veselou melodU, upravovala z&hyby svého nádherného šatu. ,Byla ve výtečné náladě 'a vlastni jejl veselost nepřipouště­ la, aby Si pOvšimla skll~eností své společnice. Mladá dívka brzy vrátila se opět do pokoje, připravena svou velitelku doprovodltl. "POjdeme nejprve k mé modistcet řekla Mrs Dlckinsonová, kdy! vyšly na ulicl. "ObJednala jsem sl včera dva nOvé obleky a mám zvláště štastný nápad, Jimž by se dalo velikého efektu docH1U. Snad až uvldime mOdni list.y, dovedete ml sama ještě poradItI. Vlm, .že máte dobrý vkus." Mlss Lydle neodpovIdala. Šla Opl-ně mlčky po boku Mrs Maud, zabrána ilplně svým smutkem. Krásná choť velkoobchodnIkova hovořila stále sama a zdálo se, že mlčení své společnice vllbec nepozoruje.

. Došly k závodu neJznamenltějš[ modistky Mrs Hennyové a vstoupily do Jejího skvostn.ě zai'[ze~ něho ateliéru. Mrs Hennyová spěchala jim vstř[c. ;,Přicházím. prehlédnoutí své nové toilety a vyrovnati účet, Jejž jste mJ včera poslala, Mrs Hennyová," řekla Mrs Maud a položila .na stolek· n ě kolik stodOl arových bankovek, Jež ze své elegantní ruční kabelky vyňala. . Miss Lydle udiveně dívala se na ' 'bankovky, které na stole ležely. Jak Jest to možné; že Mrs Dlckinsono.vií platI dnes bankovkami svtll veliký účet u modistky, když den předtfm vytýkal ji, u'. večeře jeJI chot přepycb v. toUetách a pro.. · hlásil, že poslednl ilčet platit nebude~ poněvadž vydání zlÍ to Uety' přesahuji jeho sny. lak Jenóm se ' poda'řlIo sličné paní př1mětI starého manžela, že lf dal penfze pro modlstkul Tyto myšlenky bylo lze čIst! v· hlubok~ch tmaVýCh ečlcb mladé dlVky. Mrs Maud byla ťiplně pohfižena ve · své· nové, teHety" ale vzdor tomu, že luštua ot~zky vel1ce dllležité, dfvaJa' se. pi'ece Ctkosem, zkoumav.ě : na , MIss LydU; na tvAi'1 ínladé divky sp,očlval : v9~' r~. který jl. znepokojoval.. Uplrajic sv(1. očl oa je~ný obÍiče{ své'. společnice, vyskočila ná.h le , a :přerušIla rozmluvu s modistkou: "Zařiďte všechno dle svého vkusu; Mrs ,Hennyovál Nemohu se Již dAle zdržeti, musím ještě rllzné záležitosti obstarati. Na shledanoql" ·Sotva se za nimi dveře ateliéru zavřely, oslovIla Mrs Maud se špatně tajenou mrzutosti svou ' společnici:

:"Musíte mi něco slíbitl, mUA Mlss Lydlel Mllj manžel nesmi se dozvěděti, že jsem liž svOJ ťíčet zaplatila. UžUa Jsem k tomu l1spor ze své domácnosti a cbci ho při ptHežitostI pi'ekvapltt Nesmite m.! tedy prozrazením tuto malou radost zkazitl'." "Jak bych to mohla, Mrs Dlcklnsonová. Ostat: ně Mr 'Dlcklnson neuznal nikdy za vhodné. mluviti se mnou o těcqto záleŽ1to~tecb." . . "Ano, zajisté, ale osud bývá někdy zlý a mně je proto velice milé, že se Jll.ohu na vaši mlč~nllvost spolebnoutl." Mrs Maud zavolala na fiakr, který právě j{o-, lem Jel. , Povoz zastayil a sltčná žena vstoupivši a zabol'lvšl se 'do měkkých podušek řekla: . .' "ChCi nyni ještě navštívit svou přítelkyni. MOžete tedy j[t! ,domil, Mlss." Udala kOčimu adresu a vtlz v malém okamžiku odejel. MI~s Lydle. smutná, zamyšlená, kráčela k domovu. III

Mezlt[mco krásná chot velkoobchodnfka vyblrala to11ety u své modistky, vešel Léon cmton do domu Mlguela Dlcklnsona a kráčel při­ mo do Jeho pracovny. V bystré mysU geniálního detektlva vytvořil se obraz o spách~é krádeži tak J.asný a určitý,

mohla ani nejmenší podezřeni vysloviti, kdo by byl tuto škodu způsobil -, Poslal tedy pro Míss LydU, Jež se zatím z vycházky domů vrátila, a 'položil Ji . tutéž oti1zku, na kterou od žádné ze tří služek nedostal odpo-

že by byl nejraději hned na pravého zločince ukázal. Ale musel přece sám úplné jistoty na"' býti a mimoto chtěl Miguela Dickinsona pře' svědčiti.

Velkoobcnodník, sedě v pohodlném kře'sl'e u svého tě!kého psaclbo stolu: vyskočil, spatřtv vstupovati Léona CHftona a pokročil mu hbit1!' vstřlc-o : .... , , ;,Dobrý ' 'den, Mr Dlcklnsone," řekl 'cIitio'ri:' podávaje 'velkoobchodnlkovl ruku. ..PřlcllAzlm k' věm ještě' Jednou kvůli té nevysvětlitelné krádeŽi a doufám, že se ml podařl dnešniho dne jl'obJasniti" ; .... "',~Byť bych vám skutečně zav{izán díKY; Mr Cl1ftonélJe mi 'ubohého Charle~e · Crateá veilce Uto." . .,(

vědi.

"Přeštípnuti drátl'l. stalo se vellce ostrým a sUným nástroJ~1'n; .;. nejspíše kleštěmi nebo něčím podobným," řekl CUft.on,. upíraje své očl pátravě na mladou dívku. Mlss Lydje, slyšic mluviti o kleštích, pozdvihla mimovolně rychle hlavu; ale nyni, když plna očekáváni v=?hlédl~. sklopila opět v rozpacích

1

očC '

"Nemohu dáti zcela žádné vysvětleni," řekla. Ostrý zrak ClIftonÍlv postřehl hned, že mladá dlvka touto vyhýbavou odpovědí chce něco skrýti. Neušlo )D,U jeJi p~h~utí při zmínce o kleštrc;h... ~os!<~H:Sl~.~~!mé :~~~y pryč a obrli.~l se ~e

'" Vy tedy.' stále věříte, že Je tento m1~dý muž. , , nevinen', Mr "olcklnsone?" "Věuml . ., ~,.A .což~dyby zločInec byla jiná osoba, v~m ~nad Ještě -.JIlneJ~í n~ž Charles Crate? Nenec~al ~yste jej v tom případě radějI odsouditi? Všechny okolnosti svědči prot1 němul" "Nev~m, co Um chcete řici, Mr Cl1ftone, ale nevInného trpěti bych nenechal nikdy, i kdybych měl sám své vlastní štěstí obětovati." ·,jNuže · dobře, Mr Dlckinsonel Pokusím se hnétl ·v tomto okamžIku objevit! pravého viníka a 'prosím, abyste ml byl přI tom nápomocen." ,;Zajistél A kde budeme jej hledati?" "Ve vašem by těl" Mlguel Dlcklnson zbledl, ale zmužile vedl Léona Cliftona do svého bytu, když sl detektiv tak pMl. . Vstoupíl1 přímo do ložnice a Cl1fton žádal ·velkoobchodn!ka, aby mu ukázal zařízeni poplašného elektrického zvonku. Mr O1cklnson ochotně vše vysvětloval, ale zvonek, umístěn9 nad Jeho ložem, nezvoní I. Zaražen, zavolal panskou. . "MysHm, že neni v zařizenI poplašného zvonku něco v pořádkU," řekl. "Projděte několikrát dveřmll Já nařídím páku a počkám zde, bude-U z.vonek zvoniti." , Děvče poslechlo, ale poplašný zvonek vypověděl službu. :ládný zvuk nebylo v ložnici slyšeti. "Prosím, -dejte ml světlo," řekl Léon Clifton. hPIlJdeme hledati přIčtnu, proč zvonek nezvónt" Se světlem v ruce, provázen velkoobchodn[kem, zkoumal Léon Cl1fton celé vedeni aparátu. A hle, v bezprostřední blIzkosti hlavnich dveři odhalil přič tnu přerušeni vedenI.. Na místě, kde oba dráty nebyly kryty čalou­ nem, téměř těsně u podlahy, byly ostře přešUp­ nutya oba konce poněkud zahnuty, tak, Jako by se pachatel obával, že pouhé přeštrpnuU drátll neni dosU Jisté. Mlguel D1cklnson položil st obě ruce na čelo, Jako by myšlenky, Jel dIvě v jeho blavě se honUy, utiŠiti chtěl. Pak zavolal služky, jednu po druhé, žádale Od nIch vysvětleni. Ale všecbny třl stály zde v největším udiveni a žádná ne, 1

~..

,.

• . ,

.,.

•

srd~č~Ý,m_ \g~.e~ ~Lf~ '

. '. . : _ _ '

' ..

"Nesmne~~~~ n1~ebd zamlčeti, Mlss, JJlusíte .nám ..řícL· ~,e.élino Co víte, třeba byste se. obávala, že sVb.h, ~v'Ýpóyědí někomu . uškodíte. Učinil Jsein zde..odhaleni, kter.é úzce $ouvls[ s .taJem.ně zmizelými de~et1 tIst-cl dolary. Jest nad.e: vš[ pochytinost ;ji~tc;., že našit jsme stopu, která.- 1{I\l~ že v.ésU k zachrá.něnl nevinné~o." . "Mluvte,C:' Misš Lydie';' chvějícim se hlasem vm[sll se 'do" hOvoru Mlguei Dickinson. "Mluvte, pros'lm vás za to z celého srdce. Vždyf j vy má~ te' zájem na tom, abY"'fato temná zlHež1tost ' co nejdříve se vyjasnUa.'· · j "Ale já vlastně ničeho nevím," _odpovidala 11~ še tnladá div.k8, "nlč~~~ než to, že Jsem jednoho večera vIděla kle'šť~: v rukou Mrs Dicklnso· nové, když jsem Jl bliže: hlavních ' dveř[ pótkala. Bylo by ale šHenstvím domnlvatl se~ že by Mrs Dlcklnsonová. sama _" : . Velkoobchodník : se rNchle - odvrátil, aby nlkdo nepostfehl, jaký ' tiťinek tato slova · naň měla~ ' '. " "Pamatuj"ete se také určitě, kterého večera jste Mrs DfélťlnSonovou , bliže hlavlilch ďvéřf' pólkala?" ptal se ClIfton. .. Ano! Bylo to tf! večer, ve který Charles erate obdržel z ruky Mr Dlcklnsona deset tislc dolarCl k uschovánU" "Vrte to zcela určitě?" "Bylo právě po večeři - jsem típlně jista, že se nemý.lím." "Dobře, dobře, Missl Máte zajisté pravdu. Ale nynl ještě je!lnu otázku: Doprovázela jste dnes svou velitelku na vy'cházce. Byla v některém závodě, kde vydala větší sumu peně~ než obyčej­ ně?"

.. Na tuto otázku mllže nejlépe sama Mrs Dicklnsonová odpovědět!. Proč přejete sl zvěděti ode mne, co ona sama jistě dobrovolně povi." "Chápu vaši šetrnost, Mlss - nemám vice, co bych se vás chtěl tázatI." Mladá dlvka uklonlvši se, odešla. .. Nezb9vá, ne~ abychom prohlédli pokoj vaši choti. Mr Dlcklnsone," řekl Cllfton.

II

............ ~ ............. Zasadil je do zámků a v krátké ehvíli otevřel jednu zásuvku po druhél Netrvalo dlouho, našel v nejhořejší malé zásuvce mezi spoustou různých účti\ hledaný balíček bankovek, spjatý stejným páskem papíru, jaky našel na zemi. a podal jej Miguell Diek1nsonov!. Proti takovému důkazu byl vekoobchodník úplně bezmocný. Brzy však se vzpamatoval a všI sllousl .uvědomil, jak musí nyní jednati. . Svou .chot, zločinnou ženu bez srdce, jež zc~~ la lhostejně uvalila podezření na nevinného člo­ věka a kl1dně přihlížela k tomu, když Jej poU:cejni komisař 'odváděl, šetřiti nemohl a nechtěl. Za to Je jeho povinnosti dátl zadostlučinení UDO hému Cbarlesu Crateo~t , ~yn( také se rozpomněl, že ehot jeho byla pří­ tomna, když bankovky svému pokladníkovi podávaL Vzpomněl sl, že měl s Maud malou báď­ ku při večeři, že vytýkal jr obrovské sumy peněz, jež rozplýtvá na toUety, a žádal ji, aby své objednávky u modistky omezila, jInak že žádný účet platiti nebude. Vzpomněl, jak byla Mrs Maud nejdřIve prudká, Jak litovala, že si ho vObec vzala, když jl tak omezuje, a jak najednou zase byla samá něžnost a laskavost, ja..: ké II ni už dlouho neviděl. Sama přinesla mu ze skříně plný pohárek koi\aku, který každý den po večeři píval a který mu ten večer vlastnoručně nall1a. Ortll ještě odpornou chuť tohoto nápoje - vypil jej jedním douškem - a nesmírnou zmalátnělost 1 ospalost, spojenou s olověnou Ubou ve všech lídech. A Miguel Dicki.nson vyskočil a běžel do Hdelny ke skř íni s likéry. Za okamžik se vrátil, nesa v ruce malou lahvičku, kterou podal Cliftonovl. .. PH všem byla Mrs Maud přece vel1ce neopatrna," řekl. "Tuto lahvIčku našel jsem nyní ve skřín i vedle lahve s koňakem. Zbyla od poslední mé nemocI a obsahovala chlorol, který Mrs Dicklnsonová př1mích~la do pohárku koňaku, abych upadl v hluboký spánek. Pak ovšem mohla jednat típlně volně. Spojení s poplašným zvonkem bylo přerušeno, a má výtečná doga, která ve dne v noci pokladnu chránila a jež by byla jIstě každého cizího .roztrhala, neubUžila v nejmenšim Své velitelce . Jsem nyní ' nešťastný muž, Mr Cliftone, a pře­ ce nemohu jinak než děkovati vám, že svým di\myslem zachránil jste nevinného mladého muže." Mr Mlguel Dickinson nenechal svou choť odsouditi. Dal se s nI rozvésti, ustanOvil pro nl slušnou sumu peněz, kterou jí ročně vyplácel, a .položil Sl za pOdmínku, aby navždy opustila Chicago. Krásná Mrs Maud sl mnoho proto · nenařlka la. Z peněz, Jež ji Mr Dlckinson platU, mohla vésti žIvo t, jaký si přála. Brzy po rozvodu manželn Dlckinsonových slavll Charles Crate svOj sňatek se št1hlou Miss Lydii, která. mu stále, 1 v době, kdy byl z kl'ádeže podezříván, věrnou zllstala.

"SlIbil jsem, 2e vám budu nápomocen, i kdybych měl své štěstí obětovati. Pojďte, Mr CHftone!" Miguel Dicklnson vedl Léona CHf tona do bu· dolru své krásné choti a zavřel, když vstoupll1, dveře.

Detektiv přlstoupll hned k ozdobnému psacimu stolku a zkoušel zásuvky. Byly zavřeny. Vedle psacího stolku, na koberci, ležel úz}{9 proužek papíru. Clifton Jej zvedl, prohlédl a podal Mr DlekinsonovL Velkoobchodnlk pOdívav se na pásek papíru vykřikl a klesl zdrcen .do křesla.

.!:'Ja osudném proužku pap[ru byly vypsanou rukou poznamenány č[sl1ce: ..,5000 dol. v 50 bankovkách a 100 dol." Pap1rový pásek byl týž, Jímž byl sepnut Jeden balíček ukradených bankovek. Léon Clifton cHll veliké (ičastenstvi s neš(astn9m mužem, ale svou povinnost musil splnlt1 do konce. Rozkošná Mrs Maud nemohla za Jediný den všechny penlze vydati, Baličky byly dva, pásek nalezen Jen z jednoho. Pen[ze musi být tedy ně­ kde uschovány. Léon ClIfton přlstollpLl bez rozmýš lení k elegantnímu psaclmu stolku a vytáhl z kapsy své obdivuhodné ocelové kladívko, které mu již tolikl' t výtečné služby prokázalo.

67

..............- ~ .............. Henriette Le Brunová

KOČ

Nedalo se nic dělat. Vyhýbal Jsem se tomu dlouho. Moje sliby mě vázaly nepřIjemným a obtižným poutem. Věděl jsem sice, že bych mbhl učinit, co se ode mne žádalo, ale celým přIpadem se táhla divná nit neznáma. Tápal jsem tam, kde bYCh měl jednat, a přináŠel 'jen rozčilenI mlsto záchrany. Vy,dal jsem se tam toho večera s vědomím, že budu odcházet jako vždy, skálopevně rozhodnut zpřetrhat všechna pouta 1 za cenu ztráty p~~telstvi. Stejně tam za čas pOjdu znQyu. A dobu' mezi oběma návštěvami vyplnim vábánlm, z'd'a m'tím Či nemám', přHlš

Chápal lsem většI část případu dobře. To, co mi v něm nesedělo, byla Angelina. Nejspíš mladá a bohatá. Pravděl?odobně zamilovaná do mistra Gilberta Jarryho:, Malíř Gilbert Jarr.y byl osou případu. Za ten rok, co jsem ~e vá,žně zabýval Jeho záležltosU, jsme se stali přáteU. věřil, že mu mohu pomoci, a já 'ho v tom přes~ňi:lČeni utvrzoval. ' Sám jsem neměl pochybnosti, .lehá případ byl Jasný. Lhaľ Jsem mu jen tehdy,' 'když Jsem tvrdll, že počkám ' na doi'ešení některých dílčIch problémO, aby_o chom měli 'stoprocentnI jistotu. Občas mf bylo v Jeho' společnosti riepřljemně; příliš na mně visel a jehó bezmezná vira v moje lékailské schopnosti mě někdy těšila a někdy obtěžovala : Pokaždé jsem doufal; . že se u něho setkám s Angelinou, ale nikdy jsem mu neřekl, že na· tom závlsl moje rozhodnutí o zákroku, k němuž byl on dávno .bdltmÚá:n; , "Gilbert fe' sám?" ' zéptaI jsem se u zahradnl' branky Marie. " ,. Kývla nepřívětivě hlaVou. Přestože byla od narození hlucboněmá, ro- , zuměla ml ďobře. 'Uměl ' Jsem vyslovovat tak, Jak to tito lidé' v)'~adujf·, 1 když tento drub paclentň nespadal do ' méhcf . oboru. Byla zaměstnáaa v domě mnohem' d'řIve; než jsem poznal Jarryho, ale nebyla ' to rodinná ·:služebná. Myslím, že sl ji GIlbert vyBral schvátně. Zdravl lidé mu prostě šll na nervy. Nehledě na to, že nemusel poslouchat JeJf názory -na 'Svd dna. Nedorozuměl se s nf, pochopitelně, vůbec. Marie dělala všechno" co řekl, a kdyby měla nějaké námitky, nemohla: mu je sdělit A tak to v domě Ideálně klapa.. , 10 - aspoň po této stránce. Měla ho snad I ráda - I když nejspiš z Itéhož dňvodu, z jakého . ji on snášel. Ke mně neměla nijak vřelý vztah. Byl Jsem tehdy v Lyon,u jako prakttkant na klinice; bylo ml něco kolem třlcltky a vyzařovalo ze mne při­ liš mnoho zdrav(a 'optImlsmu, I když jsem h~ v domě Gilberta Jarryho ztrácel nejmfň polovl. nu. MarU mohlo být p.ětačtyl'icet nebo padesát. Měla pevnou postavu; hluchoněmost pozname- ' nala leji tvář vráskami z věčného vypěti a očl jí jezdily v diilclch sem a tam. Jediné, co na nI bylo krásné, byly vlasy. Mohly by být pochoutkou pro Tizlana. Méně už pro Gilberta Jarryho. Ten měl Angellnu. Marie mě doprovodila Jen ke schodišti, ve· doucImu ze studené zešeřelé haly do prvnfbo poschodi. V hale ~ylo pusto. Jediný starý koberec pokrýval střed mozaikové podlahy a v krbu s kamennými lvy jistě nehořel oheň od doby poslednIho Ludvika. Přes arkýř, v němž neprůhled­ ný závěs zákrýval vYS9ké okno, stála anglická . pohovka z černého dřeva, vykládaná perleU. Minule zde stál ještě ' dalšl kus nábytku, rokokový nebo snad barokni sekretář. Tyhle dva slohy se ml přUiš pletly. Neměl Jsem čas vedle svého povoláni studovat ně~o takovébo. Proto 1sem také )arrymu nezávazně chválil jeho obrazy. Dě­ lali to I jini, kteN tomu rozuměli Hp, Nemohlo'" to na věci nic změnit. Bud byly dobré, nebo mizerné. .. :

------.-----v

Jeden krmk, kterému Jsem tohle řekl jisté poplácal po zádech a zasmál se: ..Vystihl Jste nevědomky podstatu uměnl," pra· vil ... Jenže na Gilberta Jarrybo se to nevztahuje. Na něj nemňžete použU žádné pravIdlo, víte, doktůrku? On tvoří - prostě .jinak." . Vic jsme. o tom nemluvili. Nechal jsem si svaj názor pro sebe. Nemel jsem zájem, aby sl J;lěkdo tropil šašky z mébo pacienta: V zájmu ser16z· nosti. Ostaťně - mož"ná že to. ten kritik ' myslel ka,várně, mě

upřímně.

Přes~QI jsem u toho sekretáře. ~uže - minule stál v bale. Teď byl pryč. Také na schodišti zmizely dva gobelíny. Na sU!ně zely světlé ob· délniky. "Kde jsou ty koberce ze zdi?" zeptal jsem se Marie. Nevrle napodobila vyplácení nezvedeného dítka, z čeho~ jsem pocho'pU, že gObeUny , jsou na vyčištěnI. Snad je neklepala plácačkou. Ostat· ně - vzhledem k ceně - za mnoho nestály. Byll to něJ8ct zbrojnoši či co. Tlustr, v botá.ch podobnfch fotbalovfm štulpnám. . Vyšel j!>em nahoru, zatímco Marie zmizela někde v kuchynI. Cert ví, kde ta laboratoř byla. NIkdy Jsem tam nevstoupU, protože Jsem se ~ál rušit MarU v jej[ bohulibé čInnosti. Vařila čaj, jakf žádn9 Francouz nesvede. A neměla, mys' Hm, ráda, když .se jí koukalo ~od pokličky. Dveře GHbertova atel1éru byly dokořán, jako vždy. Rád slyšel, co se děje dole . .~udll se i pii plném pracovntm zaujeti. Stále čekal bosty. Rád posÍoucha1 jejich názory na obrazy, které většinou chrlil po třech za týden. "Bon, d.oktore," fek.l ještě dřív, než jsem ve· šel. Slyšel měj hlas v hale. ,;Myslel jsem, že vám to nedá. Nebyl Jste tu už dvaadvacet dnI, Jestli se nepletu v kalendáři." Jeho kalendář byl pl1vabný. Dělal si totiž no· žem .vruby do dřevěného ostěnf, dávaje ták okA· zale najevo své pohrdání přepychem, v němž ŽH. Ostatně, byl t~ přepych cMtrajici. Viděl jsem to Um lépe, protože Jsem měl časový odstup. Na stropě se loupaly štuky, Okna byla slepá, stejně jako benátské ucadlo ná čelní z41. Viděl Jsem i pavučiny a záv.ěJ prachu na víku starého klaviru. Z vyklědané desky Jistě velln1 cenného sto· lu si Glibert udělal paletu. Jediné, co se lesklo, bylo jeho kožeDé kfeslo, v něm! si vym9šlel nová dna. Oblýskával j~ svými kalhotami, které pomalu zi~k4v8Iy stejný tfpyt. Ateliér byl nacpán obrazy, nakupenými na sebe. Některé se slepily. GUbertovI na tom pra· málo záleželo. Zn vIce budoucnost[ než Um, co měl za sebou. Kromě obra'zd toho mnoho nebylo. Roztržitě ktvl hlavou směrem k jediné žIdU. Podival Jsem S8 nejdřive, j8Stl1 nerozsednu nějakou tubu, prostřel Jsem na sedadlo kapesník a usedl. Neměl Jsem vlc než dva obleky a GU· berta Jsem t1m nemohl urazIt. Prostě to neviděl. Bylo mu to. jedno. A potom, byl jsem tu skoro doma, 1 když Jen proto, te tu byl doma on. Podíval Jsem S8 na to, co měl na stojanu. Ne· tIkalo mi to ntc, stejně jako stohy kolem stěn.

II

... Že vám to v~alo dech, doktore," řekl Gilberl "Prosím vás, kdo je to?" zeptal jsem se misto

odpovědi.

"Angelin~," usmál se. "Stejně v životě nevysUhnu, co Je na nI tak úžasné. Nedá se to poctivě. namalovat, vIte? Toble. je ozvěna: Ale 1 tak t~ musí člověka chytit za srdce, :nebo co to vlastně máme. To byste měl vědět Sp[~ vy." "Já ovšem také nevlm, jak to tam vypadá vzhlade~ k hezk9m ženským," odvětil jsem. "Budl! vám to · qtěchou." . "Málem jste se potkali," fe.kl najednou Gilbert. ,,~yla tu těsně před vámI. Mám dojem, že JI ohromně záleží na inkognitu. Ještě nikomu se nepovedlo, aby jl u mne v1děl." , .. ".Bylo by ml 'to podezřelé," n'e odpustil Jsem si pozná.mku. . . "Eh, D?-ně. možná ta.k~," pravll bezstarostně. "Jenže. ona. !Jde mne koupHa tft vbrazy za deset Us[c. Modrou n~c, Zčernalá sv~tla a Poslednlho s(}~ho rodu. Hlled sl Je odnesla a penízé jsou tambl~ na pianě. Vite, že prodávám moc málo, ačkolIy ,se o .mne h~drkůjl, Jak to vl1bec jde. Tl kram'ářl z PařIže hlavně. MMou mně b9t ukradenr .. Angelina je jiná. Odnesla sl obrazy, aby ml tu mohla nechat peníze. Snad chápe, že se. dím na neprodejném majetku. Slo ml o váš honorář. Rozhodl jsem se, že vás d.nes umluvím." "Už zase?" povzdechl jsem. "VIte dobře ta stále nemáme 1Istotu. Když něco kiksne....:....· "Jsem ocbotéa to riskovat." "A ona '- -k dyž ''řikáte, ' že Jí na vás záležl ol1a to chce také rIskovat?" .,Ona to neví," řekl. "Nemá o tom tušenf. Jed. nou jsem udělal maličkou narážku a dala mi co proto. Vite, co mi řekla? Mám tě ráda, jaký JsI. To řekla. Jenže Já, rozumlte, 'á už mám dost těch nálll'ažek. Dneska jsem Jí požádal o ruku." Hvlzdl jsem. ,;A ona?" "To je právě ono, doktore," kývl vesele. "Souhlasl. Připadalo ml, že už na to dávno čeká; měla ohromnou radost. Sama přinesla láhev bordeaux a zapill Jsme to. Ostatně, támhle je někde zbytek - prosim vás, vypijte to. Jako byste tu byl s~m~ . Láhev stále vedle bal íčku bankovek. Nnl1l Jsem si do Jedné ' ze sklenic. A,ngelina musela být ve. líce jemná a čistá, napadlo mě přitom. Stejně jako jeJI $klenka. Na druhé byly stopy barvy po Gilbertově ruce. ."No - a zásnubni polibek? Divím se, že jste mě tak vřele I?řivltal. Vlezl J~em vám do pře­ dehry ke štěsti." "Vrte, co mi řekla? Po svatbě všechno, mon chet'. Zatim zústaitme pi'átell, Jako dřív, Ale po· spěšme SI:"

.

"To vypadá soUdně," přlpustll jsem. Gilbert se ke mně naklonil. "To neni celé," řekl a tvářil se přitom Jak malý kluk. "Pospěš· me si do manželského lože, řekla. To už se vám zdá lJ)éně solidnf, co?" Mlčel jsem. Z dosavadnIcb debat o Angel ~nA jsem sl vytvořil obraz purltánky, které dělá

-~

•..' ..... ... . .

'.- -

bllhvi z jakétto vrtochu Gilbertovi mecenáše: Teď to vypadalo jinak. Ostatně - ' proč' ne? 'Gllbe"tné... ie le Gllbert v tomto -směru strašně nalvni, ale ~ena, taková, Jako, fe Angel1na; by s~~d ,snesla neúspěch operace, .... M1IPval~ ,;bo ne pro obrazy, ale pro bicepsy, které trénoval dvě hodiny denn~ činkami a péry. To znan;lenalo pro Gilberta vfc než Jakákol1 láska. On byl prtlStě Jiný. Neplatila pro něj měřítka citO právě tak lako měřítka umění. Potřeboval prostě ldeálni biologický vztah, který ho mohl udržet na vrcholu tvi'lrčl potence 1 II připadě, že by se· lhal mllj skal.pel. Skoda že jsem dnes nepři.Šel o chvilku dř[vl "Chtěl bych ji poznat, Gilberte," poznamenal jsem. ..Vite co?" řekl rozjařeně. "Prozradim vám ještě Jednu věc. Když odcházela, ře~la, že se v osm hodin vrátI. Býval bych vás vypudIL Až zazvoni, odejdete zadnim schodištěm. Já vás pak -zavolám. Mysllm, že u~ ji to vadit nebude, i kdy· by byla dcerou ministra." "Když myslite," kývl jsem. Vtom se ozvaly kroky. Marie nesla čaj. Postavlla šálky na desku klavITu. v,edle. mé nedopité sklenice a baličku bankovek. ""Marie,." řekl Gilbert, "až p'řijde mademoiselle, "zadržte 11 chvilku v bal ~ ~, .',; !lby mónsleur doktor ,stačn odejlt zadem. Vlt.é p1'ec~, .že dbce " zQstat nep.o znána." " V MarUných oč[ch bylo ně co nepřiroz~Ilého. Teprve za chvrH, když jsem mlchaI s.vi'lJ čaj , mě napadlo,.co to bylo. Její očl, za normálních okol" npsH tékajIcl z místa na misťo (dlagn6za:'1 rly~ta~m~§), se dfvaly úplně nehybně, a střetly' se s mýma. • " . " .. Gllbe~te, Jak dlouho znáte ,Marii?" zeptal Jsem se naoko lhostejně, když odešla. . "Třl roky," odpověděl. "Proč?" '. ·. "To nic," řekl jsem. "Jen tak." j,Nellbi se vám, co?"

"Abyoh se přiznal,': vysoukal Jsem ze sebe, "nelíbila se mi nikdy. Já jí ještě méně." "Nebuďte >bláz~n;-'~~ f~] bezstarostně. ' r. "O nic nej~er" po.dtítkl Jsem na to. "Sla by ml asi na nervý. Spíš bycn snesl někoho, 'kdo by se se mnou hádal. Nemám rád lidi, o nichž- nevim,~ co sl mysU." .. Bravo,~! ··~at~sl:ulr Gilbert. "To"budete rád ·Angelinu.~::J ;: :" ;-;' . ,", Zasmál '''·jsbm ·'·s.e. Pfál jsem mu Jeho štěstl~: i když jsem se těžj{o.. mohl vžit do jeho komplikované psýc~y_ , ,'-;' h ' "T~k, it,-Oktoa;e,:l fEi·i ·] dňtkHvě, ,,,kdy?" , "Nechpell!~ to říČj ,.~Ď.gelině?" uhn~l Jsem. "Myslíte?" zapochyboval. "Co kdYf . to ne· vyjde?" . , . "Přlnejhorším to ~9.~n~ stejné." , Dole v hale s~ ;j)z-V 1i11 hodiny.: Osm. JestU byla ,~'gelina přesná, ; měl se kafdou chvUl ozvat zvq8~k. Vstal jsem a sebral klobouk. Chvfll Jsme če:kÍllI. : "Třeba nep~lde,,~)~1 jse~~ • "Něco JI mU!jelo ' 'zdržet .. ' .' ' .v fdycky chodi přesně, I kdy! to máJ'p kdy sUbi na určitou hodinu. Počkejte T te~ se tam, něco děje, nezdá se vám?" :-, . ,~ Dole se ozvalo skleIÍ~né zati'esknuU. Gilbert se změnÚ·: v..~dlné veliké ucho. "Pomoci" . Přišlo to z haly. Krásný ženský alt, ztremolovaný děsem. . . "Doktore," vykřikl GLlbert, "to je přece ona Angelinal" Vyrazil jsem ze dveři. Nevím, Jak Jsem se do· stal ze schodň. ' Uprostřed baly přímo proti oknu stála Marie, bledá Jako bezbarvé tapety na stěně; ukazovala němě na závěs, krYJ{cf arkýř. Něco tam bylo, něco živého a zlověstného. Udělal jsem dva kro· ky a prudce trhl šňllrou. Vetřelec, který vydě­ sll Marl! k smrti, vy-·p adl z okna na podlahU a rozběhl se halou, aby se skryl kdesi ve stínech ponuré chodby. Kočka ... Podíval jsem se na Marii. Uvědomil jsem sl, ~e je oblečena do kožichu a pečl1vě učesána; že Je jejI tvář pokryta Hčldlem; že z ni vychází slabá vilně chyprú. V mé hlavě vybUChlo světlo poznánI. '. "Vy jste Angelina," řekl jsem. "Všechna čes't vaši vau. Musf to být velice obtfžné, představovat němou, že, Marie?" :, , "Jsem AngeJ.lna Fé&.a mpová," řekla Marie. "Zavoláte poUoli, pane?", "Jděte n~hol'U," ,~kl Jsem. Potom jSenl .ode~el domCl a opll se. O několik. dnF později jsem znovu vyšetřil GU~ berta Jarrybó a na základě nově dlagn6zy 'jsem deflnlt1vně'-zamrtl ope(ilc1. Gilbert se samozřejmě oženil s Ari'geUnou Fécampovou a dal výpověď Marii, kterou prý Al1géllna nesnášela. MysUm, ' že' le se svou ženou šfastn9 a nemá ml za zlé., .že Isem' mu' přes všechny sliby ned~­ kázal vrátit zrak. ..

mít

,mi

!

o'

70

:

------.:_---_... -,..

.

fotbalu naši klukovskou z4bllvQu byly po' b1tky mezi Hálkovkou (dnes Kodaňskou) II Palackou (dnes Moskevskou). BoJ~těm byly ' pískovcové !\tvory nad Waldesov9m muzeem. V41čl1l Jsme napřed dJ:ny, později Jsme do drnů pl'ld4va\l kameny. To v'šak bylo nebezpečné, dodnes mám na blavě jizvu po jedně dobře mfi'ené stl'ele. 'Karel a Uda sl ve válčenl neUboval! a nikdy jsem neviděl, ~e by se I s někým pqprall. Zato s hadrákem kopal} dobl'tl, ~vlá~tě Karel, z, kterého se pozd ě ji vyklubalo v9borné levé křfdlq. Hr~val za Union, Vršovice a Jeho levačka byla postrachem v!lech .brankál'll. My tfi jsme. se snad nechovali ani jako ~rati'1. reden d!'uhé'mu jsme nebyli ' oporou a Já Jsem záviděl jiným sourozeucům, Jak p~i sobě držl, jak sl navzájem pomáhaJL ,Ve škole jsem sice pomoc nepotřeboval ; učil Jsem se dobl'e, ale 5 Ladou Jsem se často pralo' kružidlo. které Jsme ·sl pt'l.Jčoval1 od Karla . . Tatlne.k· ~o tll'ednfk v pOjišťovně měl. d~st l/y50ký,pl!lt a mamlnk~ by!a véUce šetrná. Pamatuji s~, ~ c1;lodJ.la kupov~t brambory a! na M4chovku, proto2e tlÍm llyly o deset ~aJél'll na ,kl1e levnějšf. Val'lla nám dobl'e, 1 boty 'nám čistila. Ráno nás budUa, J,cdy! ul jsme měli snldanl na stole. Strašně ráda by se byla s námi mazlila, ale my kluCl Jsme na to nebylL , Maminka poch4zela ze zámofné !Idovské ~o4iny• .Jeji věno bylo šest t~sfc zlat9ch, , ~ to bylo ie~krat_milo­ ho peněz. S tatInkem se seznámUa ~ propejně ,tab4~u na Václa'vsk,ém n6mě s tf, kde byla prodavačkol:l. Jak n ~~ často vyprávěla, chodU k nf pro dou~ky 1 bá~­ nik Jaroslav Vrcbllckt. Tatluek sl Ji 'vzal za manželku zl'eJmi! proto, le kromě krasy měla dost peněz a ~a­ platila Jeho dluhy. Jinak sl nedovedu vysvětllt, že by tatlnek, ortodoxnt katoUk, sl vzal za manželku !ldovku, i kdy! se dala poki'Ut a pfestoup~la na ~atoFck.Qu víru. \ , , Naše rodina lila celkem spoi'lidantm .ž lvot.em, ~o, ~e tatru.ek maminku třeba Dě~ol1k; t9dn,ú nemluvil. nikdo ze' sousedů nevěděl a my kluci Jsme' se s tiin nikomu' nesvěřovali. Maminka sl ' se'm tain poplakaI4, a kdy! JI popadla zlost, tak l'fklivala, 2e Uandáky nemůže ani citlt. Zato nás kluky tatfk nutil chodit do kostela. NeJUp na tom byl však Karel, ktert ť!~cl tvrdil, le cpodf na kllr. Tam ho však nikdy nikdo neviděl. Když jsem začal chodit do, školy. Karel už začal studovat na obchódnl akademll. Byl vehnl nadaný. Vyšel z re41ky a jeho konlčkem byla hudba - krásni hr41 na housle. Chodil ovšem na hodiny k dirigentu Národnlho divadla Skvorovt a jeho hudebnl Vrnpravll podle toho vypadala - bodlna výuky st~la fotil dvacet korun. Housle měl pl'ekr4sné,-maminka mu Je koupUa za šest set koru.n. ObUbU Jsem sl lell0 hru, a protoie jsem měl také hudebnl talent, některé skladby. které bl'41, JSem sl zapamatoval. ,Vlm, jakt rozruch Jsem zpllsobll ... rodině, o Stlclrf "ečer, kdy! ~ přan[ otca Kare~ zabral v4nočn~ koledy. Kdyl totll po branl OdlollU svě housle do pou~dr.. J4 Jsem Je zase 'ynda1, a pfi vědomt, le Jé Stědrý 18; čer a le se ml tudll nemfl.le nlc" sUt, Jsem sl bousle strčil pod bradu a smyčec vzal do ruky_ VšIchni. .. ml smált a maminka m1 pflpomInala. abycb le nepoškodU. Nikdo z, naštch ovšem ani netušil, Jak často Jsem měl bousle ... ruce a potaJf, kdy,! mam1nJta lila n,a kupovat a nechala mne samotného doma. ls e m n,a ni fidlal. A kdy! Jsem potě zabrá.l menuet z Don~ Juana, kter9 Jsem mll od Karla odposlouchan9, byU všichni Jako zkoprnělL ' Maminka tbned prohlásila, !e ml must takě housle koupit. Pak někde obstarala tfičtvrtky a sehnala ml učitele - za pět korun za hodlnu. Chod II ls em k niKromě

V

'V'

věstné

Gusta Spacek I.

ŽIVOTNENi PEŘíČKO .

,

GUSTA SPACEK {nar. 8. dubna 1914 v Praze,Vršovic~ch/ . ,

'.

Tramp z T. O. Tmenkaj !1 současnosti lezdl se svyml syny na chatu u Tlzery pobItZ Kdrandho, pokud nena/J§těvu!e spřdtelcmé osady a kamarddy, 11m! pomd,lUf s notovýml zdplsy a sbo'!llky plsniče,1$:. sa~ Ilch _sl~!ll kolem padestitky. Te vyu~ený typograf, a~e pracoval ! lako ekonom, grallk I ladič pla.n. Seznam' sou' bor/2, " nich! tU!/nkovaZ a z nich!" některd sam zalo!ll, le, fLctyhodng: Hurlkdn -Club (1931/, Trampskg sbor Odoll sporll { 1.9331, MCldrd šestka (1934), Dlvči kvartet Kvarteton (1935 - v nlSm nezpíval, zaloZl1 ho a vedli), lVestmenl (1936-194J/, Dtvčl trio (1943 - podobng přfpad lako Kvarteton), Melodlsté (1949-1952J, KocouFt (1954), SedmllMřl (1955), Westmenl po dvacell létech (1964-197%), Sm/clli boys {1970 - dodnes/, 'DechnIčka Astmaboys (1974/, Westmenl - novd ·obsazenl (1975-1976J. Svale ZIIJotnI "zp" mlnky vydal lako soukromg tisk u přCleZitostt svycll sedmdesdtln pod stelným ndzvem, laký nese pl'epracovancl a d o plněnd verze pro RODOKAPS. ' K. 1C.

na

1 Skola

, Byli jsme tl'l .- všichni kluci. Já byl nejmladš(. Karel byl neJstaršl, I rozdUem osml.let, pak Lácla, rozdll pit let. Vr!lovlce, kde jsme 8e narodlll, byly tenkrát lcliti perUerU Praby. Nad Waldeso\'1'm muzeem byly plskovcově kopce, s tam, kde dnes stojf kostel sv. Václava, byl star~ hřbitov. Pod nIm };Iyly aleje, naše klukovské eldor4do. Stromy byly brankB;IDt a kopalo se s hadrákem. Všechny nalle staré rozbitě punčochy byly dobré na meruny, ullltě ve tvaru koule, ... prOmAru asl dvanáct centlmetrd. KopaU lsme bosl a ns!le noby byly denně tak IplU8Vě, fe pfl přfchodd uomll nestačil Jeden lavOr vody na Jejich umyt(. Mamlnka pečUvl! sledovala, zda Jdeme do postele čisti.

71

_U~

. . . .'. ?. .·. 7. . . . . . . . .

~ ~~

.•· . . . .

..

~

....

lepil na dno každé skleničky název I s popisem kyě­ tlny. Kluci při vyvoláni vždycky vzal1 skleničku do.ruky, točU! -s nf na všechny strany, jako kdy! květinu zpytuji, 8 přitom se n~nápadně podlvall n.a dno skle~, ničky. ; Úspěcll byl ohromost; učitelka Laurinová byla lItěs­ Um bez sebe. A~ to prasklo - nevim už, kter9 z klukd byl tak'nešikovnY, fo ~jI - t.!l učltelka přišla. Následovalo jeji zklamání, vyčUav9 pohled, radn byCh se -neviděl - ale podařilo se ml pfesvlldčit Ji, že kluci budou poJmen.ovávat květlny 1 bez mých . lfstečkCl, ~e se. to všichni poctivě _naučI. A nezklamali mne. Ve tl'!dě I:>yl spolu~k, kter9 v9borně maloval. Jmenoval se Pepa Skop. Ten později chodU se učit ke Kalvodovi, a s nim jsme p0J,Páhal1 slabšim kamarádům, on S výkresy, Já -s rysy. Ul!itel Hrabal, kterého jsme měll na kreslenI II rýsováni, byl-ll v dobré náladě; nám to toleroval. Unlly, zvlAšt kdy! se napU, tyto naše padělky roztrhal a h.&zér 110 lavic se slovy: "Skopovlna - SpačkOvlnal" .' Náll tfldn! učitel, Karel HIlOUŠ" byl jedinečný a byl pro nás víc. kamarádem nei učitelem. My kluci Jsme mu hrozně rand~lt a šlľ bychom se kvdU němu I poprat. Na hřišti se pl'evlékl · do tren9rek a hral s námi fotbal. ~ Z naší tl'iďy také vyšli kluci, kteři později ve fotbalu excelovall Bohemka - tenkrát leště MK Vršo· vice -:- se mohla pochlubit borci, jako byli Angr, Plavec, Karban, ifělka - -tl -~Ichn l vyšll z naši tI'Idy. S učitelem Hanušem ' Jsme rádi Jezdili na výlety. Ubilo se nám,!e Jsma nemusell chodit v "fitvaru, ddycky' len v hloučku. Při jednom takovéll) ,v9letě na Macochu náš spolužák Dáda Ouhel udělal na zAbradU nad propastí stojku. Učitele Hanuše mohla ranit mrtvice. Dáda za tuto blbost dostal fádně do .tlHa, pohlavky mohl tHko spo-

mil asi dva měsice, déle Jsem to nevydržel. Učitelova maminka totiž - při mých hodinách šila na šlclm stroji a mne to strašně rušilo. Pak přišel dalšl učitel - také_za -pět korun ,n a hodinu. vic prý maminka nemohla dát. Ten byl ale dobrý, srdečný a dal ml nějaký ten-základ, hlavně v notách. Měl Jsem ale smiilu, brzy se někam pfestěhovat '" ta'lr -mlnlltnka nařldlla Karlovl"aby mne - učll on, ·fa pÍ'f už toho dovede dost. To však skončilo fiaskem ...:.. chtěl toUž pou~[vat metodu, která byla pro mne na · prosto nepřijatelná - tl'lskánl ples prsty a nadávky. Nechal jsem toho. Naši ml mezltlm- ko~pU1 housle celě ~ ' za padesát korun, se smyčcem I s pouzdrem. Karlovy housle st61y šest set korun, a já jsem - měl hrát na takový brak. Přesto Jsem' drol Maláta,_a když, Karel nebyí ~oma. tak jsem hrAl na jeho housle. V'ýsleilek byi".ovšem špatný. TOn jsem- mlH sIce doorS', čistý, ale nespr6vné drženi housU a ůbohou techniku. Když mně bylo devět let, naš Láďa šel do učeni. Ve škole nemival dobry prospěch a maminka často cho~Uyala do _ školy za něho orodovat. V učenI , se !Jem~bl nějak uchytit, zběhal vrce řemesel a nakonec $e dostal db poJišťovny Sekuritas za posHčka - za plat 300 korun měslčně. Láďa byl lludebnf antitalent. Jako by IIni do naši rO-· diny nepatřil, hudba ho Vtibec nezajtmala. Tatrnek J:io. ale měl rád, nedal na něho dopustit. . . V pbJI~fo~ně začal fušovat do holiinek. Hodinky se staly 'I~ho - Itt>nl.i!kem .a tato .zállba mu nakonec určIla , dal š(běh života. Ale o tom pozděJI. . Mezlt(m Karel dokončl! studia a s velkou protekcl se dostal Jako tíl'ednlk do smfchovskěho pivovaru. Tu jeho- prOtekci dlouho mamInka , splácela deputátem, který rasoval, smtchovským lahvovým ležákem. , Pivo , jsme doma pili málo, jenom tatinek, my ostatnI Jsme o ~ě nestáli. Proto se mohly dávať pre7:enty. HoršI však bylo, fe z Kal'la se stal držgrešle. Každou pětikorunu, kterou ml na p/'ika.z inaminky dával pN vfplat~, obr~čel. Protože byl ale po mamince llelrn9. brzy sl nastřádal na klavír, S válkou p-9 chou sl koupil Dalibora, 'k rásné černé pianino. Na hodiny klavíru chodil do ' PříhodoVQ hudebnlho učUlště. Tam vyulloval sám otec našeho slavného houslisty, Váši Přfhody. Hrál dobře a pozval mne na SVllj prvnl klavlrnl koncert, kde předvedl s doprovOdem orchestru Slndlngovo RašenI' jara. Byl j~em doltonce na něho pyšut. Doma ml však nedovolil na klavír ani brnknout, zamykal st boo Udělal jsem sl tedy náhradnI kl1ček, a když nebyl doma, tak jsem šuma/'i!. Když jsem vychazel školu obecnou, rodiče se mne ptali, zda chci ,,;tuďovat jako Karel, anebo jlt ,na měšťanku. Mé přánI však brlo po vyjítI školy jlt na konzervatoř. O re61ku ani o gymnázium jsem neměl zájem. , ' Měšťanka ml nedělala potl~e . Měl Isem . štěstr na v9borné kantory. Nebyl jsem sice nikdy žádný špr(ák, ale učebnI látku jsem zdolával hravě: Byly 'ovšem pl'edměty, Jako např. dl!jepls a zeměpis, klerě mne pfn1š nebavlly. Nerad jsem se učil letopočty, atlas ml nic neříkal. Neměl Jsem nU(dy, jako fln! spoluMcl, touhu cestovat. Zato v ostatnlch pl'edmětech Jsem vynikal. Kantoři sl mne oblCbIll a měl Jsem jistá prlvllegta. Staral Jsem se o květlnky, které učitelce Laurlno· vé sloužily Jako učební pomOcka, zaléval je a r9soval jsem učiteli Hrabalovi nástěnné pl'edlohové rysy. Využival jsem těchto v9hod a rilzné klukoviny ml byly promljeny. Byl jsem zkrátka jellnlčka. Klukilm Isem pomáhal, Jak se dalo. Ty květiny na chodM ml byly osudné. Chtěl lsem, aby všich ni kluci dovedU pojmenovat všechny květiny, Ll tak jsem na-

čIta!.

Do školy jsem chodil ráď. Učitelé mne na známky vyvolávali len tehdy, kdy! jšem se sám hlasU. 'Byli snad pi'esvl!dčenl, že všechno dobře dovedu, a tak Jsem na to hrešU. Z pl'edmětú, které mě nebavlly, Jsem se nechal vyvolat jen, tehdy, když jsem se na učebnI látku fádně připravU. A (a'k se také stalo, že na propouštěclm vysvědče· ní ze školy jsem sl odnášel samé v9borné. Ještě před ukončenfm posledníbo ročnlku se učitelé snažili umožnit ml snadněJš! vstup do života. Byl jsem náhodou svědkem jejich debaty. Bylo to v kabInetě, kde jsem rýsoval pl'edlohové, rysy pro školu, a oni sl nev~lmll, že v koutě u r9sovaclho prkna jsem 1 fá. Učitelka Laurinová se doslova bUa za mne s učlle­ lem Hrabalem, který měl známost y Ceské graUcké UnU, kam b}'c·h se byl rád dostal do u~enr na I1tograla. Učitel Hfabal stále tvrdli, že pro ten rok to nenl možné, ale když pr1 pOjdu do čtvrtého ročn1ku, ž. za rok mne tam určitě dostane. A doma? Stále stejná plsnIčka. Chtěl Jsem jft na konzervatol', hudba mne přitahovala. Jenže: psal se rok 1928, rok počátkU zvukového tUmu. V kinech se rušUy orchestry, mnoho hudebnlkú bylo bez zaměstnán!. ' Maminka mf konzervatoř rozmlouvala a tvrdila, !e řemeslo má zlaté dno. Ze prý počkáme, až se něco bodl. Sledovali jsme v Národnl politice Inzeráty. Jednoho dne byl otištěn Inzerát: "Přijmu učně na knlhtlskafe." Maminka začala bájit, jaké je to povo16nl, typografové prý JSou velcl páni, hodně vydělaj! a maje v9'bornou organlzacL Pr9 pamatuje, jak chodíval! v bil9ch rukavičkách, s húlkou a s cylindrem,

72

............. ~ ............. •.

a že Jich mnoho znafa 7. prodo jny; kam chbdlli pro cigára. . Odeslilli jsme tedy nabldku. Karel s maminkou si dall záležet n a stylu, vy:zdvihit muj prospěch ve ško· le a netrvalo dlouho II přiš la odpověď. Pan Rol{yta, malltel tisk <1my' v Prbze v CharvA-tově uHcl, žádal, abych se s někter ý m z rod ičú přišel ukázat.

Panu Rol{ytovi se IIbHy moje jedni ČKy na vysvěd­ jenom měl námitky, ~e Jsem malý. Maminka ovšem Ihned přip o menula, že ne~ se vyucím, že vy- . rostu lako moJI bl'a!i'l, že muže být bez obav. 'Začátkem září roku 1928 Jsem ledy nasl·oupll do y,če­ nt ·.Na učební .smlou~·č bylo: ol)or Imlhtlskai', u.čehní ·. doba čtyřletá . .. Pukra čová~ : čenl,

.

.

. .

ČTENí PR.O ". , . .·TULÁKY ' o v , , tRAMPY.' VODÁKY: . .

A 'DAl-SI DOBRODRUHY I"

.,

'.

.: a

sile lásce. Nejvýššlm cU~m je dosažení ' j~d:' noty člověka s přírodou, s Veškerenstve~ . . Pedagog, spisovatel a přlrodovědec .· Erncst ThQmpson Seton založil Woodcrarteřské ' hnuti · .J' roce 1902. Je to nejstarši hnuU pro život v při­ rodě, avšak od ostatnfcb podobn?ch orga"nizacf, ' které pi'evzaly některé prvky jeho p rogra.m u', se odlišuje hlubšfmí hodnotami a vyššími dil. V Ces. kQslovensku působí od roku 1912. Ve své· činnost! se rídíme d13vftl hlavn[ml zásadami a zákonem iesnl moudrosti. symbolizovan?m kresbou 'Čtyřnásobného ' ohně. . . Kruh je symbolem VelkéJ:Ío Ducha, le to ústřed­ ni oheň, z kterého skrze Ducha, Tělo, Mysl a Službu vychá.zeji. Sna, Krá~a, Pravda .8 Láslui:.

.. Liga lesní moudrosti . The Woodcraft Leogue ' of Czec'(:losloyakio Účelem Ligy lesní moudl'Osti je vychovávat mlá· dež i dospělé ptrrodou a životem k č! stému lidstvi podle zásad lesni moudrosti - ' woodcraftu, jak Jej hlásal E, T. Seton. Vychovávat tělesně, duševně, mravně a službou 'ke ' kráse, ' pravdě, Světlo

SvěUo

sny:

Světlo

lásky: - Bud laskav? - Ochotně pomA.llej - ZlJ radostně ' . '

SVětlo

pravdy: - Mluv pravdu - Bud pokom? - Bud poctivý

-

Bud odvážh9 Bud mlčenlivý ·

-

Bud posfušný

krásy: -

Bud

č is tý

- Bud silný -- Ochraiiuj

73

p ří rOdu

----~-~----~Devět

hlavních zásad: 1. Houti slou!t ozdravěni a osvěžeoí ducha i tě­ la. Neni však pouhou rekreacf, pravým smysle~ je všestranné sebezdokonalovánf, harmonický rozvoj osobnosti. Náš program v přírodě je tak přirozený, že sdruhlje rodinu dohromady, místo aby Wrozptyloval, ' uznává všechny pudy člově­ ka plynoucí z hloubi nitra, hodl se pro obě pohlavf, každý věk, slabé I sUné jedince, 2. !ivot v přírodA jako v iddlollll prostředí. kde se snažíme nalézt to, co Jsme dlouhým životem ve městě ztratUL Nehlásáme útěk od civilizace ďo přfrody, pouze zdllrazňujeme potřebu studla přírody ,a pobytu v ni, Jako prostředek o~hrany člověka před nepříznivými vlivy modermho života jež vede k tělesnému i duševnímu zaqsUíváni: Tc'íbořenl je llhelným kamenem našebo programu. Přljfmáme všechny druhy táboření, ale naší doménou Je tábořeni po vzoru přírodních národa (zvl. severoamerických Indláoll), omezené na skutečně nezbytné potřeby, nutící člo­ věka k vrcholné dovednosti a pochopeni podstaty věcI. Vlastně vše, co děláme (1 ve městeclÍ), lze chápat jako ~ivot v přírodě v nejširšlm slova smyslu. 3. Samospr6va za vedeoi zkulenfcb. ,PoskytuJeme členům co neJšlrš[ samosprávu, protože kázeň zvenčí Je ubohostí, kdy~ lze mU kázeň vnitfnt. Každý člen mA právo mluvit do společných věcí na demokratickém sněmu. ~ákladem Ligy Je kmenové zřízeni '- prastará forma založená na odpovědnosti, dctě ke stáři a vMcovstvl nej· zkušenějšiho. Kmeny pracuji zcela samostatně. Mimo kmeny mohou pl'acovat Jednotlivci - tzv, stráže woodcraftu. 4. Kouzlo t'borov6ho ohně. Táborový oheň le ástl'ednfm bodem skutečného bratrstvi a svou podstatou směřuje k počátkOm vývoje lidstva. Oheň zažehnutý tfeciml dřevy je čistý, posvátný II vrací nás ke kofenOm civmzace. 5. Vjchovné prostfedky v dochn leanl moudrosti. Hlavním cHem naši výchovy nenl učenost, ale pravé lldstvi. Prostředek k dosaženI cíle Je založen na skutečnosti, že člověk bYl od svého vzniku s přlrodou bytostně spjat a že je (má být) tomu tak I nynl. Proto je náš program souběžný s dějinami l1dského rodu, učl jedinCe práci vlastnfch rukou, životu ve volné přírodě, neJstarši vědě lidstva. K realizacI stanovených zásad a zákona slouží KNIHA ORLlCH PER, Setonem vypracovaný systém zkoušek, přes tfi sta uznaných činil ft velkých činO v rftzných oborech lesnI moudrosti a dále přes třicet mIstrovství (tj. celková zdatnost v daném oboru). Za Jejich splněni se našIm členmn dostává symbolických poct (orlIch per), které ukazuji, čeho už dosáhli. IS, Pocty podle staooveojcb měfftek. Nesnažíme se porazit druhé, ale povznést sami sebe formou sebevzdě.1ávánI a zušlechťováni ducha i těla. V našich nesoutěžnfch zkouškách neJ~u protivnfkem ostatnI Udě, ale čas a prostor, pl'írodni srly a vlastni nedokonalost. Proto jsou ~echny

naše pocty udělovány pOdle světového standardu (podle Knihy orlích per). 7, Osobo i dekorodol Za osobní vfkoD. Touha po slávě Je u dIvocha nejsilnější motivací. U civiUzovaněbo člověka se předpokládá, že jeho jednání podněcuje nějaký vyššl prIncip, Kdo sl však mysU, že současnému člověku chybí základni pudy a instlIikty l1dského rodu, ten se mýU. Bereme skutečnost taťovou, Jaká le. Proto má kddý možnost vynIkn'out Um, ŽB splní standardof tikoly a je po zásluze dekorován sněmem svých druhCt na obdiv ostatním členOm. 8. Ide6lni hrdina. Více, než nějaká nauka povzbu· 'zuje vždy konkrétnf vzor -- člověk tělesně krásnt., Čistý, statečný, ušlechtilé mysU a dobře Již známý, který by s JIstotou vedl k vyššfm věcem. Seton postavil svému hnutí za vzor severoamerIckého Indiána, nebot právě on dosAhl neJvyšší dokonalosti života v přírodě ze všech pi'irOdních národ1\. Inspiraci je nám nejen pro své mistrovstvi kultury materlálnf, ale 1 duchovnl. Podle vlastního založení a 6vahy se však lze ubírat I cestou jiného přírodního národa, Mimoto se zároveň snažíme přebírat to nejlepší ze všech kultur, co' mllže náš flvot obohatit. 9, Maleboost ve vleDl. Má magický účinek, jemný a neodolateln~, protože pdsobl na podvědomé složky osobnosti. Využíváme všemožně kouzla indiánských jmen, pestrých krojll, obfadQ, sně­ movn1ho krubu atd. to podněcuje fantazii, cit a smysl pro krásu. Snažíme se rozvijet malebnost veškeré naši činnosti v pl'lrodě I ve městě. Naše hnutl má být odpovědi na současné problémy clvUlzace, Chceme vychovat novou generaci Udi, uvědomuJlcl st všechny negauvní stránky konzumniho zpCtsobu ~lvot~, které něs odtrl.\: ly od přirozeného stavu VěCI, E. T. Seton 11.z v roce 1902 řekl, že polovina nemoci přebývá v l1dských dušich a druhá v lldských domech. Naše hnuU nabízl l1dem odpočinek a regeneraci sil tvůrčf formou, kterě 11m pomllže podívat se na svět očima člověka zmoudřelého stezkami lesa, s rozmyslnou rukou a vldouclma očima, Llga lesní moudrosti chce pomáhat hledat muMm a ženám všech věkových kateg~r1t, llbovolného volánI a v rllzných životnlch sltuacIch takovou náplň volného času, která se jim mOže stát na celý život zdrojem potěšenI a povznesení. LIGA LESNI MOUDROSTI Je dobrovolná, samostatná nezávislá organizace; nepatři k žádné poUtlcké: národní nebo náboženské straně. Odmítá 1akékoli vojenské prvky, byt 1 ve formě unUorm~ nich kro16, branných sportll, nastupd na povel atp. LIga lesní moudrosti je otevřena všem lidem bez rozdílu vyznAnl, věku a pohlavi. Symbolem LIgy lesni moudrosti Je bílý šUt s modrými rohy. Sm plledstavuje woodcrafterské ldeAly tak čisté a Jasně, Jako je bUA barva štltu. Rohy, které JSou určeny k obraně těchto ldeálCt jsou znakem odvahy. Jejich modrá bar, va md připominat heslo Ligy lesni moudrosti: S MODROU OBLOHOU!

Bimlniji

74

nedá nIc dělat, ta~ s 11m nemobu .souhlasit, . protože mG to škola taky nenaučila, ale ůči1 jstÍm sé od ro' d iču, ,pl'arodlcu, : od okoll a z toho, co ..jsem četl", ..I~\t ch lé šfpy . můj tát~ Rodokapsy - sp,ousta .daJŠI.ch '~,~c;! mi! prostě fo rmovaly tak, ~e Jsem. ,t~kov9 , jak9 j~~.m.- A I přes k,?~prúmlsy. které musí kjlžd~ člov.i!1t Y.živQtě čas od ČIISU udělat, zOstávám u ~ákladnl myŠ!~~ky, ž~ :.p. r a v d a Jen e z lom n á , Némuslůľ Jl neus~~Ue 't ikal : ale nesmím Jil proti nfl Tohle mi nedá p1'Ili~ měnIt mni život, splš musí člověk vědět, 'co chce, po1'ád, -2koušet hledat, a nacházet." ..' . , ' A

p'ovidi1li

,: Jsm~ ~s"I~..

....,. A

s,HON~OU NEOVEDEM

..

"\ -

.

•.

I

.,. t

'"

.

t

'l

"-.~

v',

.e

':':" Houo, co tl yybavl: "f:lů1e~li · .8 ' i!.ODOKAPS7 ' 't :(~ i , I~·. •• • - Budeš .e asi ,d ivit - p~4a ~. p4s. ~Qma. Abys ~o · zumi!I, lIlůj dědeček byl stf~doškolský " profesor 8 po \(jelélJl domě jsme mi!li strá:Šnou'l'spo\Jst ' knih. Ne'vlm . pl'esni!, kolik jIch bylo, ale·-'urtltti! . ni!kol'lk tislc. Takže "''še, co nebylo hluboce tIIozofl~ké .. veškeDá ta f podle d.i!dečka.) braková · literaJUl'a put~vala na pOdu. /!> vždycky když nebyl děůllček': domjJ,' .talt jsem .na tu . půdu chod~1 a . hltul tam J~~~.n H odl,l~aes : za druhým. . Da1šl, ,co se mi vybavl,lI ~ obl;'oy'ská ,ro.Qlantlka .a dobro, které v těcb pl'íbi!~(c~ :~žd.Ýcky·, nakonec zvítězilo. Na tom ' je také kr4s.n.i!,: IIldět, ía'k" ten Rodák 'dokázal vyprovokovat v člov"i!kii' něco :, éo . ;e mu Ubilo ~. co v něm ' zanech~lo ne~&tazat:eliiou :'stópu, I když .Ýlastni! věděl, 'že' to neni pi'a'vd:á:> Jal<- člověk stárnul, 'měnU se i p~ lstup k těm pribi!hIlbť, '8le 'tetľpoclt lashě formulovaného 'd obra a zlilI a' lejloh· 'neustálého sou· boje, kter9 se nedá JednoU: pro.vždy vyhrát. ale který pl'esto každý z nás, chce -U. 'za. něQo st-AI, ,musr alespoň Jednou v životě ppd!!~OU'plt, . ten· p.oclt zOstal někde hluboko a navždyckyC" . ' .' i ' \ ,.

ztrácet? ':

.i P~le~ a ~ly61 *~~~atu pISDU!ek. Jakt vliy "ua tYQjl '1 \'orbo měr a mé tramping7 . [ "r '.' . ; . .. ,.;..: VHl, jil zaeal ' trampovat Um, že jsem se narbdU_ Mú'} tála byrtráin'p, 'odmaUčka jsme s nrm .iežchii· nll o's adu, na 'Tef onto, Tam jsem vyrCtstal o prá'z dnrnách j{ . o ·vlkendecli .. ,ll spolu s vlivem méhO"Cil!dečka .. lb l>y.ly: ' 1151 dva nejsilněji pusobíCl faktory '-ý , mém ' , d~­ stvL :N&. 'Ýllndry. ..jsem "~ačal Jezdit mnohem- 'pozdějl~' ll! ta.k okol;o , p~ta4vlJce,1. let. V té době '"'" \r.o bylo .asI k~lem tfla}l~d~~sátého roku - Jsme .s ~r4chou , ~Y Z,~~lIli, hr~~ .... zplvl)t trampské plsničky_ el'edtfm. jsme .od..sv9ch třl.nách let, nebráli skoro nIc j1~ého" nef b1g bea1. 'Ti-ámpská- prsnička pl'išla Bi pOZději; rozumově.

Jan NedvM se I).il\'od1\ v lZátl ·1946. Po -vyst udováni gymnázia pracoval Jako el~ktt1k,á1', ku lIsák, l11'ednl~ . ~~udovill l1ru na kytaru, od f~~\J, 197,4, VSloupll na p,.r0· .feslonálni hudební dráhu." Vysluppval "se skupinou 'Brontos/lúř1 : S,plritual kVintet : '. . O~ , roku, 1983 ' hu· debnfk volně noze" . V' 'oti'Časně dobi'l sl mQžete programu ;; Na 'Jana Nedvi!da poslechnout' traoa ! 'l , : .,.: .:,:~. . 'kameni kámen", ·

"na

tfeba ~ l

~ A tl'eba 'i· ztl'.~cet, to k tomu pl'lrozeně pall'1. "

;' ' :'. '

~.

.:

•~",

'.

:.,. .

~.

.:1

- Mluvil jsi o Toroutu. Jaké bylo II Jaké je da~7. :.. - Osa,dll ,,Tor.,onto vzn Ikla na Mednlku někdy ~II , Prvn1 :'re'p'\ibl1ky;" JaKo -; ~pousla jl.n9c.b osad '~\i' 't é ~ dbijl!, ~ ~ I~slně-:se. nejdifv~' Jme,!-ovala Oplnl! j{l!aŘ"'Ten~Wl­ ze-v 'vznlltl · '4~ ' . e8Sem; když osada nllvázá~a: 'J kontá'kt š,"rali9msl, klÚladSk9in' VOlejbalov'9m el :ůohéjbvd'ny,' { .. . fo' .. ' --. :, . , • •) 4 " V 70. a' 80. let!l ~b se tramping stal socláln!! <m otivovaným neÓrgani~ov.an9m hnutlm. Ta mollvace nebylll stajná Jako -za ·pr,v nl republiky (tedy převažni!> hmotná), ale protože se z~or~l1y nlc~lJidSké ,",ztahy, . !Id.~ se uzavlral1 do sebe, zv9šlla se rozvodovost, dochá · 'zelo 'k nesbod~ v r'odlnácb, m'1ě'dež logIcky IiIEklaJ'a ~nlk . Někllo · v , hůdbi!, v malovánI, a 'ni!kdo ' v tta~p1n-

- VI •• tDě jsi mi ted i!ásteilái odpovědiU "aa mOJI dalII ot6zku. lekae' ll .e RODOKAPS, evo.kuje to ailkdy ,yzpomluka ua cOII kultul1li .' pl1dfadnélto, s Degatlv· atm !fcboufm iiHak8lll. C" ty oa t~1 - To je pl'lrozeně věc ná~9ru .. J~ osob~ě se domnl· vám, !e Rodokaps je n aopa,~ V"9chovné .členl, protože vždycky, kdy~ v jeho přrb~zri::h zv!t.ězl dobro, tak je človi!ku tak nějak rajn a ml ' J;'OClť,~'že s~ toho dobra zo.častnll , A také má chuť Ďi!jaké ·v:ykonat. , Kromě t6'ho 'Je 'v nich ještě jedna hpoZIi'll dO'ležH€ věc . Roman · flka. Ta totiž obrovsky m/1tlv1Xje ;rozY.oj ·1antazle. Já 'kdy! Jsem Sl přečetl tl'eba "Carovného stl'elce"" tak Isem len přlběb pak nelméni! pOl roku apl1kova~ do svého ž1vola. Ne v , reálu, a Je., v ~all
gů: '

,

, ,

._~

• ..

.

'.! ..... ' .

Přijdeš , m~zl partu· lidi, kde JSou . sl naprosto y~.~chQl

r~vn', 'Il}kd,o ' ll.lltoho neomezuje, nefld!. A,... světe)

s.~J". : N.al~d.I,l. !lU ,.~ač.~e . platl~

75

lakýsl morAln!

,dJr .~o,~~,

_ilii_"'___·~ _...

iIIIIiíI_ _ __

vratu ,v Ceskoslovensku, ale o ásměvnou akci, při které se z dllstoJných tatík"d od rodin stanou na pár hodin zaryti Seveřané čl Jižané. Tara Company pořádá "Manévry" k \1froči Konfederace, to Jest ke 4. únoru 1861, a to v termInu, kter9 se nejvíce blíží tomuto datu. Prvru proběhly v roc~ 1982 na B~é skále nedé!leko proslu19ch Haloun ·Gity s bos.podou U #zavébo pavití.na. Od toboto r,oku obyvatelé přilehlých vesniČek a vesnic Brdech každoročně vídají š1kj obou armád, putu.jlcfch změřit sllý na určeně místo v lesíCh.' . , -, Ještě něž se ,vrhneme do vtru boje a pravidel každébo utkánI; , podívejme se trochu do historie_ Kniha lih protl Severu je dokladem toho, že učeb­ nlce se budóumuset poopravit, a to ve smyslu nadutých mu!tl Jihu, kteří kar~bá.čem a hladem nuU otroky pracovat na svých plantáž[Ch. Přečtěte sl a porovnejte_ Podíváme-U se na dě­ jiny The Unitet! States of Amerlca, nemůžeme se divit, že chud1 a prOmyslov1 Sever záviděl havaJské podmlnky bn9ch pánil Jihu. Podněco­ vá.n[m lidu a VOjska protl Jižanllm pod provolánim "Za svobodu černochu" pak' zpQsobil paseku v dějinách. Ale vraftme se k "Manévrdm". Už dlouho před Jejich konáním se rOzn9ml cestami vyhlašuji a verbUjI na obou stran~ch voJska. Ta 'se posléze dopraví do hospody Dej· bližÍíi mlstu zteče. Tam se armády pošfuchují, hecuji, přikláda)1 do kamen (máme (mor), pijí a chodi na záchod. Síly se koncentruji a nálada houstne. Okolo poledne se rozdajl životy v podobě kartlček odllšn9cb barev a za pomoc! Izolepy ~e připevní na oděv. Za pNslušnost k té které armádě se přlděll jeden život, další za ústrojovou kázeň (cenI se předevšlm uniformy) a třeli za repliku zbraně. Casto se pak stává., že v lítém bOjl přijde člověk nejen o kartičky, ale i o čásU oděvu. Nad Um vším vyniká hlasový prolev marshalla Tara Company Acbllla, člo­ vlčka malé postavy, ale známého ,široko daleko všemi směry od HalouD. VOjska se zkontrolulI, seřadí a odcházejl na bofiště. Jedna skupina bránI pevnost, ozdobenou vlajkami, a druhá Ji dobývá. Spousta čumllú kolem občas nevěřl svým očím, lak9cb lsti se dá pOUŽit. '" Boje trvaJI asi dvě hodiny, pak se počitaj( mrtvi , a zranění a konzultujI se výsledky. Celá akce je pak komentována hesly "KoUk zajmeš Seveřanil, tolikrát JSi Jižanem" a podobně. Vojska se vraceji do hospody, a protože lim vytrtivllo na brdském vzduchu vlce než dost, nestači se hospodský od Zrzavého paViána ani ohánět. , Začln! večernI program, někdo se dokonce odváží 1 na tanečnf parket. Problhti dražba, vedená samotným prezidentem Tara Company Danem. Na loňskýCh manévrech byl Western Tramp neboU neprav1deln1 občasnIk Tara Com· pany Č. 1 vydražen za závratnfch dvacet a č. 2 za třicet Kčs. Inu, nadšeru všech nezná mezI, sál dun[ t6ny řízného 'bluegrassu 1 těžkou vojenskou obuvi al do pozdnl nocI. Noc se přehoup1!l, k ránu, nastává posledni pravidelná akce, a to pátráni po nezvěstn9ch. Ztráty JSou povoleny, prohlásí generálové, a ze

Funguji zásady (leékdy mnohem tvrdši než ty ~o omrzeni pi'lpomlnané zákazy, přikazy , a nařízel.lf), ' a . člověk s(l dobrovolně podl'iz,uje. l'odřizuje se tot~ž z vlastni ~IB, sám sobě, a Um pllsobl i na ostatnL Nebo; M.1š Jizvu pfes celý obličeJ, Ghýbi tl pršty na 'rllce ? Pntniict let tě všlclml litovall ll' najedno-u pl'ijcleš mazi' partu lidi, I!.tei'1 ti nejen ' nedaj! ntc m'i'Jevo, ale prostě jseš lednim z nich_ A to dřevo na : oheň mllžeš seltat. levačkou, kclyž v pravé tu, sekyru neudržlš, tak co .•• Myslim sl, že tohle je jeden z plavních důvodů, proč začal být tramping tak populární. Samoz.l'ejmě fe se k tomu začali nabalovat různi "koVbO)lčkové", ktei'Í ovšem zústal1 většinou hned v té nádražní hospodě. Ale to Jádro, to ztlstalo vŽdycky ,dob,rě.,

na

- Vraťme se. z6virem juta k Rodoka'psem a k ,1'0.antice. Jak le to s dobrodružnou tematikou v tYých píSllii!ki\eh?

Pár takových pfsnl!!ek z dřívější doby taky mánt. o' toin výhybkářI, co se z radosti nad narozeDím syna opll a pak pustU vlak' se SVOJI fenou I potomkem na slepou kolej. Nebo Slil, Dostavont a jl!ště pár dalšlch. Dneska bych takovou plsnl~ku asi nap'SIlt nedokázal. Ul toho m.o e vím o práci třeba t8..kového kovboje. O té obyčejná lidské dl'lně a strádáni. A málo radosti _• . ' .. 41e mažu tl sliblt, II vlastně všem člen,ál'ům, Rodokapsu, !le se pokusim napsat písničku o tom, o čem Jsme dneska povldsU, o tom, že to bylo fajn II 'snad zase'· bude! ' Já jsem hrozna rád, že Rodáky zase vycházejí, a už se těším na ' dalšl člsla. Víš, lli tomu frkám využitI zablteJch chvilek. Jedei autobusem, stojli! ve frontě nebo Cekáš na . tramvaj II čteš ... R040kaps je -pi'esně ;teiible fyp ČtenI, ~ přitom když je dobrej, tak od ' něj .neodtrhneš hlavu. Jdeš po ulici, 'vrážlš do lidI a l'íkáš : sl: Dočtu stránku. Pak leštli jednu a ještli, B nakonec ,sl nakde sedneš s dočteš to celé! A zase máš ten pocIt společného dobra 'll Vltězstvl praVdy" a sprll'vedlDostl. . " " 'Takže ktJy2 jsme mluvlU o naší genéracl a o generaclch, které Roďokapsy nezitžny, mysHm" že na ,tom, co bylo; se, u2 asi nedá nic změnit. Ted' záleží na těcli, co ,pl'ljdou po nás. Těm musrme dát vzor. Sami sebou 8 svým zpOsobem života, Um, Jak se chováme a co vykonáme. .. Dr~lim vám palce, aby se vám to prostl'edructvím stránek RODOKAPSU dafJlol dRl -

Třeba

sl

********** Jih proti Severu nedaleko Haloun City

" Vážení příznivcI "Severu" 1 "jihu", dne:; se pozastavlme trochu vIce u ..Manévr~". NemysHm tIm manévry eUtnlch weekendov9ch Jednotelt česk9cb amlkO, prováděJiclcb invazi v pollranič­ nich oblastech naši republlky a pOsoblcl zmatky mezi domorod1m obyvatelstvem. Také chc1 podotknout, ~e nejde o Jakýkoliv druh pře-

78

---"'Ioi.~"-.e.- .--,,- ---.'

dostala největší škodná - 2ENA. Dlouhou cestu c;10 osady vysti'Idaly: Polel, holčičko, na chuUt 'dO lesa, Ante, tys dl}oče celé osady. Potom měl štěsU. č~ . smťHu7 V lese Ji našel a měsíc Jasně svitU, ale netrvalo dloubo a zpíval: ut. vím. že ,sem st1m

všech účastnfkO se zase v pondělí stanou normálnI Udi, méně čl vice spěchaJlcl do práce a za všedními starostmI. Napřesrok na "Manévrech" Tara Company se na setkánl těš( a na dalši povídáni přiště zve Line

a že nepři;de t.ádllý, kdo by m~ mf11 'trochu rád, A~e

také proprselé léto uměli trampové popsát veselou: Pr~l" prší., ;en to

písničkou, samozřejmě

třlská,

do bot teče, vUr pfská, od nohou už skor.o lmilem, osada le akvdriem.

.

,

Jak vidíte, Jarka Mott! psal plso[čky s různými zpival1 'sl je rdzní lidé, ale mlH jednu, která chytla u srdce snad každého. Utč'ttě ' jl znáte: Maminko, mámo, šel bych rád, na clwW

Mllz!!
náměty,

·· kY

k vám sl zaplakat.

Tramping 'si získal ve společnosti l?vé jméno. V údolféh, kolem řek a potokQ vzplály 'další ohně ~. ,rodily se nové osady. A s těmito osádaml se rodill i, n9vi a~toří trampsk~ch písniček, n&:;ledovnfci ,Jarky Mottla. ' >' ..

VZPOMINKA NA,~ J~~KU MOTTLA

B'uď pozdraven, nti~ v,?Zký ManltQu, at mWne puškU st6..le nabitou Jsem Manitou, jsem Mqnitou, Bah snMých, a vltqm ./J~~chny bHé k dnešn~mu več!eru ' ,

'

MMdí má sval puvab přec, mllsí.~ uznat ·nakonec, 'fe Je tramping krásná v~c.

jarkova tvorba postupn~ přesábla J;'á'mec 'fra~­ plngu li začala zasahovat 1 do ostatnlch oblastI -:operet, tanečních piso!, nlmO 8 televlz~. Těch písnIček n'1.psal ,na, 800. Ale byla to právě pfsnlCková tv.orba Jarky Mottla, která ovlivnila to trampské hemžení a př!~pěla k Jeho 'nádherné, nezapomenutelné kráse. Josef ,,~uřt" B~áun

tvc1.ře

,

TIm prologem začlnaly všechny trampské slezlny na Ztracence. Začnem,e J(in tedy i vzpomlnku na letošnI nedožité devadesáté narozeniny trllmpa a písničkáře Jarku Mottla (nar. 2. 2. 1900). 'zivot v přlrodě. po tra~npském způsobu, Je nerozlučně spjat s trampskýfIll ,ptsničkaml. Jsou to trvalé kamarádky všech ,trampQ. Jarka MotU byl Jedním z prQkopnikQ trampingu, zasvětil mu co,lý život a veUce pl'esv ~dčlv,ě se to odráži právě ,v jeho plsňové tvorbě. P[snIčkářem se nestal přes ,'noc. Kdy! Jako mladý za~Iqal, byl amatérem, du: še i srdce mu přetékaly radost[. Byl plný roman'"tiky. A Jak všechny tyto 'pocity v.yJádř1t7 No pi'ece p lsničkou. Tenkrát, na spol~čQých cestách, ve večerech u plápolajlciho ohn,ě s hvězdnaty-m oebem nnd blavou, se ZIodlla přátť.lstvt a kamarádstvl, která přetrvávají dodnes. Vznikla potřeba vyJádi'it naši radost, naši touhu, naše naděje 1 zklamánI. PřI posezeni Jl ohňll Již nestačily písně, které Jsme znali a zp!val1. V~lchnl Jsme to crtUl, čekal1 Jsme a dočkali Jsme se. Měn jsme to velké štěstl, fe jsme měli mezI sebou nadané ka · marády, kteft nám dovedU dát nový drub písniček, naše JedInečné a dodnes uznávané tramp, s,ké plsničky, . Vznikaly 'n a Velké řece, tenkrát ještě střibro­ pěnné Vltavě, v prvn[ trampské osadě, tehdejší Ztracené naději - Ztl'ac~nce. A byl to právě náš nezapomenutelný kamar'á d Jarka MotU, který se svýmI melodIckými a textově bohaty-mi p[snlč, kaml zapsal hluboko do srdcí všech trampO. Jarkovy ptSnIčky se zpivaly snad všude. Byly urče­ ny pro každou pfilemost. , V,Ualy Jaro, loučily se , s létem, s kamarády, když odcházeli na vojnu ,čl do věčných lovišť. V'yprávijly ,o šerIfech, námořn[c[ch, Jezdctch, zlatokopech" trampech, , Indiánech, hvězdnatém ', praporu. ' drvkáCh, prv,ntch láská.ch, o rtech , Margar'ety, které každý " chtěl. To bylo Ji! v době,' kdy , s~" mezi "muže"

50 LET S TRAMPSKOU P!SNICKOU 50 LET S DUEM CERVANEK

50 let krásné muziky pro vlechny mi.lovníky

trampingu V ponděH 26. . březoa 1990 oslavilo duo ČER· VANEK 'v ,sále strašnické Barlkády 50' lel svého trvánL '"Barča" praskala ve švech, dlouho před začátkem liž · nikde nebyla volná židle. Večer zahájil Pepa Braun - Buřt a vS'stižně přib1t!ll celou dlouhou a mnohdy strastiplnou muzikantskou drábu na~eho, dalo by se rtci, nejpopulárnějšiho trampsk'ěho dua. Cerváncl zahájll1 sVll) recitál pisničkou Bohouše R!>hl1cha "Vzpom[nka na Oklahomu". Hned po prvnI p!snll:ce ozval se v sále obrovský Potlesk, který se stupňoval po každé dalš[,' ně­ l
.

77

'"

.

.

............. ~ ............. Cerváncl trochu přlpomfnaJI Dumasovy Trl mušket9ry, ktefl byli vlastně čtyři - Duo Cervá· nek JSou na Jevišti většinou tl'l: Pepa Knrže a Jirka Veřtat - kytary, Pepa Konšal - he11g6nko. Ten svou hrou několikrát roztleskal sál v prabě· hu skladby. Cervánci přijali mnohá blahopřán! 1 upomfnkové dárky, květiny a dort v podobě srdce s vel· kou padesátkou. Hosty tohoto večera byli tel1 tokrát skupiny Stopa Pardubice, Zlatý orel, duo Eda & Eda tl zpěvačka Jitka VrbovA. Celý v čel' vtipně uváděj Bohouš Turek. Všichni hrajtc( tl zpívající hosté měli tradičně dobrou muzikant· skou ároveň tl také pubUkum bylo vynlkaJfcf. 4

Je třeba poděkovat šéfce "Barč." Nadě No-a celému personálu KD barlkádnJkO za stylovou VýZdobu sálu a JeViště, která dobřo doplnila pl'lJemnou atmosféru. Cernou skvrnou na celém večeru bylo pouze ne vždy perfektní ozvučenI. Ale to Je vada většiny vystoupent, kde se braJe na akustické nástroje. Pro obrovský dspl!ch se večer opakoval 2. du~ na. tentokráte se skupinou Veteráni a duem Eda & Eda Jako hosty. Přejme Cerv4nkOm v Je4 Jlch dalšl muzikantské práci co neJvfce krásných písniček a mnoho áspěchQ. Ferry váčkové

Jan Bican V osmdes6t9ch letech mInulěho stole\{ se banju vi!nujl jen opravdovt nad!encl. Jen dfky J1m se neJen udrfelo, nle 1 technicky zvelebUo. Takov~ S. S. Stewart nejenle zaldád4 firmu banja vy ráběJtef, ale podporuje banJobandy a vydává banjovou literaturu. Dlky tomuto pánovi dnes známe dvanáct záJdadnfch typu ba'lJa. On se totil fldll názorem - vyrob me banjo pro každého, ar hraje na ja1c9koUv n4stroJ. A tak vznikla banja ~estlstrunná pro kytaristy, osml· strnnná pro mandolln1sty, ba s banja. contrabass banja, cello banja. banJeUJ1Jly, banjoUny, banjolele (uka·banjo), melodlckě banjo pro housUsty, tenor banjo, zlther banjo, plektrum banjo. Rozdlly jsou v ostruntru, velikosti, lad!!ru. BanJobandy hrály v rmn9c:h sestavácb - od nllkoUka dostlek rtlzn9ch banj po spojeru harmoniky, bousU, C1Jlla ... Co 58 t9 6. typu budby, tak od lIdoVfch popěvkO pl'es operetoI melodIe a transkripce "vá!ntc:h" kouskt'1 a! po opeml pl'edehry. Zde ni!kde vm11L1 ragtlme, nebot čerru hráč! do vUně hudby bfltcb pl'ldávajl svě synkopami pro§plkované cHllnL Cas banjobandd sic:
78

Eps, Olllc Onkley, Vess Osman. Jejich vltruOznf sOlové nahrdvky pl'eplsované z ronograC1ck9ch válečktl a prvnich gramotonov9ch desek dnes omračuJI obtfžnosU a zvládnutou technikou. Hraji jak pikované prstově techniky, tak technIky IfOmblnujlc( hru plektl'em II prsty. Na techniku ti!chto muzikantu pak navazuJl bon· Jisté prvnlch jozzov9ch uTchestrtl dvacát9ch let Jaz· zov6. ka;>ela v~ak použlvé b njl\ pfedevšfm pro ryt· micko-harmonický dopro\'od (dé se na rozcHl od kle· vtru na Dll brát pfl cbQZI po uUcl]. Pětlstrunné banjo napl'od ztrácl pátou strunu, které pl'l akordtckém d~ provodu v dl - vzn.lkne lak JIJ dřlve použIvané plektrum banjo, později se už(vá hlavni! teDor banJO s kralš/m krkem a tvrdš(m tónem. Toto banjo má ladě nt kvartové, jako viola. Hraje se pt'edev~lm - plek· trem. Banjlstu /e v tě to dobi! banjového boomu veUké mnofslvL Samotn' v9čet by zabral naoUk strdllek. Zm1nfm se tedy jen o nelJepšfm, H8lT)' Reserovt. Hrál n de, co mělo struny, všemi motn9m1 techrukamL Jeho sóla fSOu často tecbnlckf nepochoplteln! mn.o hdy prlpomfnaJi soubě!nou hru dvOQ banJistu. A kdy! vás takto ucbv ti perfektni! zahn.n9m ~lem, • pl'lšt! sloce Jej zopakuje dVOjnásobnou rychlosti se stelnou tecbnJckou dokon losU. virtuozJtou, bez 1edlné chyby a zavéb.anf. Byla to ste}nll 1cr6.sn4 doba. ta dvaCát6. léta. Ctete-ll nap'lklnd vyprav nI dal§lllo !>anjlsty ti!ch let - EddJe CondoD4. banJisty, kter9 prt $lce n8%l.hr4l jed1n.6 sólo, ale brill snad ve vsech kapelách a doprováZel pH oa· bdvéru většinu bMch jazzových hvllzd tě doby. Je to čtenI o nespoutané Illuzlkanské volnosti a nad!~ nI, ale I o probléntech s alkoholem, marttnkou a penbl. Mnoho t!lchtu muzikantu relrrutujlcfc.b ze spofádan9ch rodin konči vellce brzo s organIsmem to· t4.1nll zl!kvldovan alkobolem a drogami Ve dll cát9cb letech se banjo dostavA 1 k nlím do Cech. S jistou hrdost( mohu tvrdit, ta českobudějovLc4 1cf fan 8Čnl mistr Bouša se vraci % Francie ze studií a pfl ur s sebou smad prml Jazzov6 násUole. eZl nImI je pr9 I banjo. Prosti! banjo pl'icházI z ,~bu. I kdy! mlstr BouJa byl prastrýcem Ing. Tamplera - mámého organizátora v oblasU okolo Port , muzikanta a autora, b9valého !:éla Bobrll a posléze Zřidla, vfc se mt o tom prvnlm banru zJlsUt nepodaJ'Uo: Naprostou shodou n hod ml bylo před krátkou dobou pfedáno banjo, kterě Je cca 60 let starě. PocházI tudll z doby, o IIterě plši ... V Praze hrál jako prml na banjo j!lk9sl Rasmussen. P6vodem snad Dán. Banjo má IIe svém orchestru 1 , _ lefek, R. A. O orsk9, ale I }\ně jazzové kapely dvac.!t9cb let. Stejně jako v Americe, I u nás konči banjo s nástupem wlngu. Je pak vrce užlv6.nB kytara. Drsn9 a ostry zvuk bnnJa hebkému, houpavému r ytmu swin· gu nevybovuje. Ta prml ban .. u nás jsou samoztejmll čtyřstrunná . Co se t 9če ofll( banja v trampském hnuU. nenalezl j em fádně bUSr Intonnace anI nahrávky, na kt~ r9ch by S8 banjo podnelo_ r kdyl v trampské litera· tul'e 58 o banju mluvl. TakIe hlavni rOZVOl banjově hry u nás se koná až s rozkvětem d1Jclelandu v padelIát9ch lotech. Snlfll lsem 58 mluvit o té době s pami!tnlky. Marko Cermák mi nBpl1klad vyprávělo tom. Jak OD se dostal k banJU, a j/lko zajlmavost dodal, fe Jed no z prvnfch banJ. na které v tě době s d1x1elBndov9ml kapelami hrAI, mlllo podlvnll oboblov8..n9 krk. P6vodnll mi!l dojem, fe odll§oost byla rpl'lsobena vadou souvlslc1 s vadou dl'eva a ve výrobě, z.řeJmi! však to bylo pl!. IIstrunnó banjo, které kdosi pflvezl, ale pak n evi!děl co s nhn. Jen pro upresni!nl a doplni!nI muslm dodat,

.'

'~

_ _ _ _ _ _l., "•.. _ _ _ • ._ _ _ _ _. . . ._

že obdobná situace byla ve l:tyřlcát9ch letech v Americe, lldy mimo ll~l!.teré obl'\Sti ~a lihu a v Appal1ač­ ském pohor! pěti strunně banjo prakticky nikdo neznal. Jen diky spo!updsobel1[ Seegerova a Scruggsova vlivu se banjo opět probudíJo. ~.Pokračovánr

J

M'iloš Hlávka. . ~

'"

mlB~ ".

• '';:

.

:..' ~ \ t

.... _

.

I" . J,

Odraný muž pomalu k.rlič~) kámen:[ti:>u stezkou. Schá.zel z horsk9ch svah(l' d'Olll 'db §lrých nedozirnýcb plánL Poryv}' větrU ' mu rlna'ľyt' élo nechrlině'něho obWieje ~pršky jiúnMhó pra.cbu, 'který ' se palČivě vpíjel rozprask~né,ď )<\ú~é. ' Slunce ' ul!: se sklánělo za obzor aS. p~, ž~ayě,á .~u se začínalo citelně ochlazovat.:: .. 1 . , ' . .' . Za houstnoucího šera spa.t~iI poutník před sebou v oblacích prachu nezřetelBou a ponurou . s!luetu města. Jen chvíli váhal a:'pak' zamířIl tím ' směrem. Směrem k lidskflD' pl'íbytkfuD. Nebe již zcela potemn~lo, když se ocitl meZi ' dřevěnými baráky. Tohle '~ěsto už lé~a důvěrně znal, a přece Jako by bylo náhle Cl.zL Jindy tu vládlo do pozdní noci b,ujaré , vE}sel~. Všude spousta lidí, 21vý pouličp[ ruch,. salvy smichu. kted nic; Všude ticho. Bezedné ticho, Jen vitr se tu a tam prohc1n.l ulIcemi. ' Snad obyvatele vyhnalo 'z ulic'e. tohle šeredné počast ..• Oceán ticha se' však rozlévá i z oken ztemnělého Hawkinsova $a100nu, kde nevázaná zábava neumlkala, anl kdy! se venku čerti ženili. Ve tmě ft tichu tone nevěstinec vedle Centráloí banky 1 pollcejn[ stanice. "Je tady někdo?l" TIcho. Bezbřehé mlčení. Prudký poryv větru přlbouchl jedno z otevře­ n9ch okenn[ch křídel a rozbil poslední neporušenou 'tabulku. Kdesi zaskřípaly dv eře. Nikde žIvá. duše ..• Tak přecel Ta kletba se tedy nakonec opravdu vyplnila ... Tu noc kři žovaly divoké blesky oblohu a ozařovaly planě, po praChové bouřI se na zem snesl prudký déšť. Lp-žel v posteli ve svém pokojtku za kanceláří ducllOV1Ú správy, v mrákotném polospánku se převaloval z boku na bok a nemohl usnout. Úryvky snů a představ se m1slly se skutečnosti a vytvářely společně podIvný absurdnt obraz. A najednou ..• Jako by uslyšel vzdálený: hlas: "Vstaň a zmizl V tomhÍe hntzdě neřesti a 111.'[chu neziistaoe živá. dušel" . "Zivá duše?"

do

. .".

·,;Takta~. Ani živá duše. Obyvatelstvi:t 's e žEhie za .J;llamonem li rozkoší a duše nechiivá ' leŽet la- ' de'l1;l •• .."

'

F,I:Ir4ř sl , vzpomněl, jak minulou neděli zel :· jeho kostel prázdnotou, zatímco o ne'věstinci 'se ' tOr ~O~b~dně říci nedalo, II musel podivném.lI '~l~- ' SQ ~ v !1uchu Přit
:.

~

~..

;'\;'

~.

.

'~"q

r "':

. ,'._. ;

~Pfld .p.ět, ~,nJ Š~l t&1O naboru do né~Ci~iVtn9ci~;: hQ~. ,B.Ž Klesl vyčerpáním v !lllstech'i k(]~·j~ka . zázrakem vyvě~~1. ze skal praminek , člJ:~ .v.ody.., Upadl do těžkého' li ~eklidněbo 's pánku: jehp-'svě:" dd~t :, m!! ~_Šil~~ " rte'dO,Volo\'alo nadloůl1Ó . ~.sn.{jůt.. P09!t ·spol.qodpov,ědnóstl za osud města ta.ůú!ole " za: ) e}l ' 0~Y.v.~~er~, . které . ČeM nejs.i>.íŠ: ,Žá~U~~:·. byl' sllně[šl ' n'e z úIlava a vyčerpáni. . " ! Vzpomněl si na onen starozákonru přlběh o tom, jak Abrabám prosil za záchranu Sodomy a Gomory. Z paměti vyplouvajl dávná slova: : ;~~a(J~h1.~ni i b~ďe";Jen deset spravedl1v,ý:e1l-.;, .. P "I Jenže co když ji~il taql nebude ani tě~b" .~eset,.? ~' A ~~. ~lOOVán1 p'okračuje... " .. " '. ,; .A .Jestli ~ajd6š'~. ve městě aiespo; -ednQho spr,~vedliv.éhO ·; .. ?" _ozývá se ted Již blasitě ozvěnou od skal do te.Jllné mrtvě tiché -noci. ·' ~ i~Žbě~l s:e. chvií~mi klopýtaje, zpět k, mě~fu~;;) ~!Í~'d , le j~ště ' naděle_ Nelitoval sil. ' ', ' ' ~T~d, když,-se koneČně vrátil, shledal, že· je všem: naděJjm, konec. M~sto je JJll'tvé. Nezťl~tala ilvá i' duše ..• NapOJ sedl, na'půlležI na prabu'kostelních dveřl. Vítr se zvolna tiší a on upadá do stále těžší­ ho duševnlbo stavu, opouštěli ho poslední . zbyt~ ky sil. Obrac[ očl k nebI: ..Pane, to se tady ve městě skutečně nenašel ž li d n Ý spravedlivý člověk ... ?" Farář si znovu pi'lpomrná,. jaké vlastně,' bylo tohle město. NevěstInec ... , falešní bráč[ pokeru .•. Ano, byli tady. Ale že by si všicbni zasluhovali takový trest? A oč jsou lidé z okolních měst, z okolnícb kl'ajň a vlastně celé téhle planety lepšI ... ? F~rářova ústa se otvírajI k poslední modlitbě; ;,Pane, vyslyš moji prosbu, moji poslednl, prosbu .. , Zachraň tuhle hříšnou planetu, najdeš-li na n! alespoň jednoho spravedlivého člověka I Alespoň jednoho spravedlivého. slyšíš ... ?" Svrtá. Far~f pomalu umírá vyčerpóním v ml't~..

o.

J

••

'~

"'.

:.

.

.;

p

•

věm městě.

Čtrnáct dní poté, co odešel do hor prosit o mIlost pro obyvatele ' tohoto města. A týden poté, co ' ppštovru dostavník přivezl zv ěst, že V' neda" leké KaiifornH vypukla zlatá horečka ~ . • :"

-------.------,

Poté nech! šerif rozděll osadu na dvě skupiny. Prvll! se rozeběbne po o)w)nlch slunných strá· ních, 1<<1e bi:hem několika minut objeví zplanělý porost máty peprné a natrhá asi tak pll) žracáku těchto pi'l jemně aromatických Ustkli. Dl'uhá skupin a osadn fkO se pustí do sběru borllVek (pi'ipadně malln nebo ostružin) a nevr.lti ~e bez plného ešusu. Pak už zbývá jen vykouzlit kousek másla , trochu sádla nebo oleje, pytlCk rýže a mMete se pustit do vaření. Mátu peprn ou jemně nase~e-j~e promfchejte s kousky kul'ecfho masa. Přidejte 'sOl, pepř, pokapeJte olejem a . rumem, přiklopte víčkem a nechte ale.spoň dvě hodi~y ule~et. . Mezitím sl mOžete uvařit rýžl. Pak rozpa"1te v kotHku olej nebo· sádlo fl ma- ' so na 'něm" žpl'Udka osmahnete do měkka a od· stavte z ohn.ě. , Na víčku kotlíku rozpustíte másio, ·a · jakmUe s·e začne škvat'it, ' vhodte do něj nasbfrané 'borOvky. Opatrně prórritc-bejte, aby se có nejméně rozm~čkaiý. a 'chvllku poduste. Rýži už .m.áte uva!'e~ou a O!,a~nícl šllhaj1 .blady, ' takže IIitlžele servirova t. DopOručuje~e' navrstvit na dno nšusu porci rýže, na ni příděl masa a· na závě r přidat bori'lvky: Tal1le trampská kuřeci směs nejenom přljemně chutná, ale na· vlc pOsobl i esteticky. Vyzk opšeJte a uvidltel

Společnost přáte-I

~f1cftq:> ů}~flre 90pbručuJ~

a

NERO WOLFE - - americký gurmán i gurmet. p~stltel orc!hidejl -a -seukrom,lí detekl/v, ;en zriQ.ka opollště-/fc1 - svůl dům ze Zlutého pískovce ij.a 35. ZdlJ(i.dn-l ulici v New Yorku . . Jeho duclzovníňz otcem le Rex Todhunter Stout {i886-19°7S/ ~. -' SPÓLBCN'OST P·R.ATEL NERO . WOLFA_sd~uťufe . ~est vgznáčngch mužů, holdu/felek 'uménc, gaStrq- . nĎmil a dobrodru~stvl; tito muZové Sl pl'ell zůstat anonym.ni, ale s nev~ednl laskavosti se uvolili zaštítit tuio pravidelnou rubriku · RODOKAPSU.

Z

kucohyn ě

o

Daktariho

o

Sebevrahův šleh {pokrm pro otrlé}

"

Ulov bizona, př[padně krávu nebo alespoň piH kila zadnlho hovězího bez šlach a loje od řeznl­ ka, rozporcuj to (napříč vláknu, Jako když řežeš placku z polena) na dva kusy a zabal do usárny. Nezapomeň př1hodIt clbuU či dvě, hrudku súdla a -Plechovku neslazeného kondenzovaného mléka. Kus křenu sežeň cestou, roste na každé venkovské zahrádce nebo mezI. Když na camp padnou prvnf sHny a žaludel{ se začne hlAsU o svá práva, rozpusť v kotHku sádio a vnad na ně j oba předem naklepané, osolené a opep~eně kusy masa. Po třech minutách maso obrat, přidej nadrobno pukrájenou cibuli a co neljemnňji nasekaný křen . [Křenem nešeti'i!) Nezapomeň občas zamíchat. Po pěti minutách pi'ldej kondenzované mlél
kuřecl směs

Čtěte v příštím čísle RODOKAPSU!

Josef Peci~ovský PLÁSTEV JEDU Svět, který se stal úlem

na bOrllvkdch

. Boj"Mona Lestera proti obludnému mech~nismu •

Je docela možné, že se vám - přirozené nc· šťastnou náhodou po cestě na 'camp přip Jel~ pod podrážky vašich kanad odrostlé kulCe ll~bo mladá slepička. Neváhejte Ji na místě vykuc hal a vykostit. Maso pečlivě uschovejte a zbylé ostatky nebož8čky zakopej te za slOutečn lho zp ěvu na zahradě pOvodnlno majitele.

.

Zvítězí člověk nebo násilí

vyvolených? 80

1.JAMBOREE v LUCERNĚ Na pódiu se v průběhu večera jednadvacet hudebních skupin a souborů . Vzhledem k tomu , že všichni účinkující jsou členy ACM, vystoupili bez nároku na honorář . Silné zastoupení měla samozřejmě country hudba. Mimo renomovaných kapel , jako jsou KTO Country beat nebo Greenhorns, se na pódiu objevily i skupiny Blanket, Country projekt, Nová sekce, bří Schwarzové, Country Jerome a další. vystřídalo

Pozadu nezůstali ani interpreti trampských písniček . Bratři Ryvolové, Červánek, Pacifik, Wabi Daněk , Roháč i z Lokte nebo Chudinkové jsou také zárukou kvality. A to zdaleka nemohli dostat příležitost k vystoupení všichni , kteří se přihlás i li , protože čas byl neúprosný.

Dobrá nálada a pohoda vládly na jevišti. v hledišti i v zákulisí. Zatímco jedni hráli a zpívali a druzí pozorně poslouchali, další nalézali i prostor k popovídání a diskusím. A bylo také o čem , neboť se sjeli z Cech i Moravy a v muzice dochází k řadě změn a otevírají se nové možnosti. -difoto : J. Kleinová

RODOKAPS - romány do kapsy. Vedoucí redak10r Ivan Doležal. Redakce: JIrf Cihlář, Milan Franěk , Ondřej Pisch, Jaroslav VelinskY. Vydává Art-servis, družstvo kulturních služeb, Ježkova 14, 13000 Praha 3. Adresa redakce: Ivan Doležal, Art-servis, poste restante, 11000 Praha 1. Tiskne Mír, st. p., Václavské náměsti 15, Praha 1. Objednávky vyři zuje redakce. Nevyžádané rukopisy se vracejl jen velice liknavě. Vychází každý měs ic kromě srpna. Cena Kčs 16,- . Čislo 2 vyslo v červenci 1990. © Art-servis, Praha 1990. 47255