LISTY. Týnecké. Ohňostroj na kopci Hradisko tradičně završil oslavy vzniku ČSR LISTOPADOVÝ ÚVODNÍK

Týnecké

LISTY Měsíčník obce Velký Týnec

•

25. ročník

•

Listopad 2015

•

Cena 10 Kč,-

LISTOPADOVÝ ÚVODNÍK Mráz už listy stromům na zem sráží. Mlha pospává si do oběda. Polní lány ukazují svá hnědá bříška zahradám, aby je následovaly. Tak tady někde končí poezie a realita rýče nastává. Je třeba ohnout záda. Do díla se dát. V pravidelném rytmu vyrývat brázdu za brázdou. Jednotvárná činnost, u které by člověk dnešního typu mohl mít strach z toho, že se bude nudit. Opak je ale pravdou. Brázdy pomalu přibývají a v duši klid se uhostí. Stres se vytrácí spolu s představou, že to bude všechno za hodinu hotové. Je třeba občas narovnat záda a do brázdy zašlápnout hnůj. Pozvednout oči k obzoru, nebo se potěšit vykonanou prací. Po celé jaro a léto se zajímáme o to, co je vidět. Listopad je jiný. Vede nás k nahlédnutí pod povrch. K poznání podstaty. Často se při cestách po naší vlasti dívám, jak rozdílnou barvu májí pooraná pole. Od světle hnědé přes červenou k tmavě hnědé až černé. Někdy se neubráním, zastavím a jdu si na tu hlínu sáhnout. Trochu ji promnu v dlani, pochválím a představím se jí. Vždyť jsme tady oba doma. Kdo ví, kdy si do její dlaně ulehnu. A kolik miliónů nebo spíše miliard jich tam už leží. Že by skutečně každý měl na nebi svoji hvězdičku? Pak jsou to myriády hvězd, které se dívají na naše snažení. Mám z toho trochu trému, před jak velkým publikem tu hraji svůj životní part. Opusťme však transcendentální prostor a vraťme se zpět. Ke světlu, které tak rychle mizí za obzorem, že domů nás většinou doprovází tma. A tělo trochu polámané. Ještě štěstí, že existuje osvěta, která nám do života jiskérky vrhá. Nedávno jsem si přečetl, že chodit do posilovny je jako navštěvovat kosmetiku. Tělo pak vypadá lépe, ale zdraví to nepřidá. Jen práce vám prodlouží věk a organismus ozdraví. Nesmí jí však být moc. Jak říkával můj otec: „Z přílišné práce i koně zdechají.“ Do téhle kategorie však rytí zahrádky nespadá. To vám jen připomene, že máte ramena a záda na svém místě. Můžete se narovnat, zvednout hlavu a nechat si obličej omývat větrem. V čase pouštění draků. Je v tom něco neobyčejného, když se vám podaří vypustit na oblohu svého papírového draka. S očima upřenýma do modré oblohy sledujete jeho majestátný let. Pak se to stane a vy dokážete vidět jeho očima ten svět dole. V měkkých harmonických barvách se šťastnými dětmi, které se usmívají na modré nebe. Je dobré si ten obrázek schovat někde v duši. Abychom věděli, jak málo stačí člověku ke štěstí. Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, radujte se z malých věcí a buďte šťastní. Zdraví vás Stanislav Denk

Ohňostroj

na kopci Hradisko tradičně završil oslavy vzniku ČSR

Foto: 3x Jan Friesner

Rozhovor s Jaromírem Pospíšilem

Úspěchy cizojazyčného projektu Filmstudio

Ohlédnutí za létem ve Vsisku

... str. 11

... str. 14

... str. 18

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

ŘÍJNOVÉ KALENDÁRIUM 2. – 3. října Autobusový zájezd do pivovaru Rohozec v Turnově - KŠKS ZO Velký Týnec 17. října Ke kořenům 2015 - Folklorum, o. s. + Obec Velký Týnec - 17.00 hodin 22. října 10. zasedání mikroregionu Království v Brodku u Přerova - 9.00 hodin 27. října Oslava vzniku samostatné ČSR - Obec Velký Týnec - 17.30 hodin

POČASÍ Říjen byl jako první podzimní měsíc velmi příjemný. Bohužel jsme se nedočkali deštivých dnů, které by alespoň trochu vyrovnaly letošní propad dešťových srážek. Snad se to zlepší v měsíci listopadu. První dekáda. Noc: -1, 7, 8, 12, 12, 6, 11, 8, 8, 6. Den: 18, 19, 19, 20, 21,5,

20, 19, 12, 10, 10. Druhá dekáda. Noc: 6, 5, 2, 6, 7, 7, 11, 5, 5, 8, 6. Den: 9, 2, 6, 9, 11, 11, 10, 11, 10, 10. Třetí dekáda. Noc: 6, 6, 8, 1, 6, 5, 7, 5, 6, 5, 8. Den: 11, 13, 13, 15, 9, 13, 13, 11, 7, 8, 11.

DALŠÍ UDÁLOSTI Dne 7. října proběhla pracovní schůzka představitelů společenských a sportovních organizací týkající se tvorby časového harmonogramu akcí na rok 2016. Mj. proběhne 18. června 2016 Setkání Týnců v Týnci. Dne 5. října proběhlo v Majetíně zasedání rady mikroregionu Království. Dne 10. října proběhlo ve 13.00 a 13.30 hodin vítání občánků do svazku obce. Naše nejmenší přivítal místostarosta obce Stanislav Denk a členky Výboru pro sociální záležitos-

ti a bezpečnost občanů. Dne 14. října se starosta obce zúčastnil konference o dotačních programech, která proběhla na Městském úřadě ve Velké Bystřici. Dne 21. října proběhla pracovní schůzka týkající se dalšího provozování obecního kina. Současného promítače pana Petra Navrátila doplní v příštím roce další dva Připravil Petr Hanuška

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

Mediální partner obce Velký Týnec 2015

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty:

Pěstitelská pálenice Pavel Hnilica nabízí službu

MOŠTOVÁNÍ OVOCE v měsících září až listopad pravidelně o sobotách od 13:00 do 17:00 hod. Dále poskytuje službu kontejnerové přepravy materiálu v objemu do 8 tun

www.hnilica.info Objednávky na pálení a moštování: po-pá: 8:30 -16:30 na tel. 585 391 48

Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy: [email protected], [email protected] TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV., č. 11 vyšlo v listopadu 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

3

´ VELKY´ TYNEC

K O POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE Představení pro MŠ

6. listopadu 10:00 hod

Produkce: ČR, vstupné 10,- Kč

AVENGERS: AGE OF ULTRON Největší hrdinové světa opět čelí velkému nebezpečí. Akční, sci-fi, dobrodružný. Produkce: USA, 141 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

6. listopadu 18:00 hod

JURSKÝ SVĚT Pokračování nesmrtelné dobrodružné klasiky.

Čtvrtek 3. prosince 2015 od 19:00 hodin Společenský dům ve Velkém Týnci Vstupné na místě: 150,- Kč V předprodeji od 19. října v Řeznictví Coufalovi: 120,- Kč

Produkce: USA, 125 minut, vstupné 50,- Kč

13. listopadu 18:00 hod

MÉĎA 2 Hromský kámoši se vracejí. Pokračování úspěšné komedie. Produkce: USA, 115 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let

20. listopadu 19:30 hod

MIMONI Fíha! Animovaná rodinná komedie. Produkce: USA, 91 minut, vstupné 50,- Kč

27. listopadu 18:00 hod

Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání. Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec inz 12/15

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

KANALIZACE V ČEHOVICÍCH

Dokončení kanalizace v Čechovicích Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v úterý 13. října konečně započala realizace stavby „Dokončení kanalizace v Čechovicích“. Jsem tomu moc rád, ale zároveň ve mně hárají obavy z průběhu stavby. Začínáme v kalendářním období, které je trošku méně přívětivé. Nicméně MS stavby Olomouc - Nedvězí jsou zkušenou firmou a určitě se s tím dokážou vyrovnat. Část prací pod jejich vedením vykonávají subdodavatelé, což dotační podmínky umožňují. Odpovědnost za provedení díla však nesou MS stavby. Na prvních kontrolních dnech se konzultoval harmonogram prací a dospěli jsme k názoru, že je lépe si vzhledem k ročnímu období stanovit krátkodobé termíny s jednoměsíčním výhledem, než vytvořit něco, co se bude třeba stále měnit. Tady je tedy rozpis nejbližšího stavebního dění:

Foto: 2x Petr Hanuška

13. 10. – 27. 11. ulice Ke Mlýnu a Revír, 19. 10. – 30. 10. ulice Ke Škole a křížení s ul. Zámostí, 2. 11. - 13. 11. Náves nad kaplí, 19. 11. - 27. 11. Náves horní část. Zbývající ulice by se prováděly s ohledem na počasí a terénní náročnost tak, aby stavba byla dokončena do konce dubna 2016. Provádění prací v krajské silnici je schváleno s tím, aby se nemusela provádět celková uzavírka. Rozkopou se vždy jen takové úseky, které je možno ten samý den zasypat. Součástí dotace je i úprava povrchů do původní podoby, nikoliv jejich vylepšení. Přes zimu by se nechaly dosypané vrstvy sednout a na jaře by došlo k jejich finální úpravě. Všechny domácnosti, které jsou napojeny na starou kanalizaci, budou automaticky přepojeny na novou. ...pokračováni na straně 5

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

5

Dokončení kanalizace a oprava místní komunikace v Čechovicích ...dokončení ze str. 4 Tolik několik slov, které jste si mohli přečíst na naší webbové stránce na počátku stavby. Jak vypadá stav na úplném konci října? Probíhají práce na stoce D3 v ulici Ke mlýnu. Na ulici Týnecké se buduje velká odlehčovací šachta, protože do těchto míst jsou sváděny odpadní vody z celé centrální části Čechovic. Šachtu nelze použit v nějaké prefabrikované podobě, musí se celá vybetonovat. Tomu odpovídá doba provedení i zrání betonu, než bude pojízdná. Řidiči autobusů tudy odmítli jezdit z důvodů velkého rizika. Musela být tedy dočasně zrušena zastávka autobusu u hasičky a u úřadovny. Projíždějící autobusy byly přesměrovány na objízdnou trasu přes Hostkovice. Předpokládaná doba dokončení odlehčovací šachty je 12. 11. Na stoce D2.1. v ulici U Školy byly vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám ve 42. týdnu práce zahájeny s mírným zpožděním. Toto zpoždění má za následek i změny termínu na stoce D7 a D6. Jak tedy budeme dále postupovat? 9. 11. – 16. 11. - náves horní část; 16. 11. – 30. 11. - náves nad kaplí. Před samotným zahájením prací v konkrétní části budou její obyvatelé v předstihu informováni tak, aby si stačili přeparkovat své osobní automobily. Prováděcí firma se rozhodla využít pěkného počasí a hodlá pracovat i o státním svátku. Proběhla pracovní schůzka se zástupci odboru veřejných zakázek krajského úřadu, aby se koordinovalo umístění kontrolních šachet a připravily se odbočky na kanalizační vpusti odvodňující krajskou cestu na Doloplazy.

Oprava uličky Ve Dvoře Pracovníci provádějící firmy Strabac se mi svěřili, že jsou u této firmy už 15 let a tak komplikovanou stavbu ještě nezažili. Úzká ulička ve svahu se zástavbou z obou stran. Délka prováděné části 136 m a převýšení 14 m. Každá taková stavba je výsledkem myšlenkových kalkulů, které čas prověří. Vzhledem k malé délce a prudkosti svahu se museli zohlednit obyvatelé v dolní části, aby nebyli zaplaveni v případě přívalových dešťů. Tobogánová modelace povrchu vzhledem k malé délce nešla použít. Profil spádování vozovky byl zvolen na střed (tvar vlaštovčích křídel) a voda odváděna po vrstevnici zapuštěnými ekodreny. Obrubníky nebyly v části uličky použity záměrně, aby se přívalová voda mohla rozlévat do okrajových vsaků a nezrychlovala se. Spodní část ulice bude dokončena na jaře, po napojení kanalizace ze stoky D5, D6 a D7 do uzlu v krajské cestě. Pěkný podzim a klidný průběh stavby přeje S. D. Stanislav Denk

Foto: Petr Hanuška

Foto: Petr Hanuška

Umění z půdy Zámecká galerie pro jeden obraz Máte-li doma nějaký obraz, fotografii, či jinou uměleckou kuriozitu, zapůjčte nám ji. Rádi ji zde na měsíc vystavíme. Recenze vystaveného obrazu

Lomnický štít

Dostali jste se do obtížné situace a nevíte, na koho se obrátit? Olomoucká kancelář organizace Člověk v tísni o. p. s. poskytuje bezplatné sociální poradenství rodinám s dětmi i jednotlivcům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci a neví si s ní rady. S čím se na nás můžete obrátit? Pokud Vás trápí dluhy, pomůžeme vám se zorientovat ve vaší situaci, sepsat splátkový kalendář, odpovědět na exekuční výzvu, případně napsat návrh na osobní bankrot. Dále naše služba nabízí podporu při vyřizování dávek státní sociální podpory, hmotné nouze, doprovody na úřady, asistenci při hledání zaměstnání nebo vhodnějšího bydlení. Rodinám s dětmi nabízíme pomoc s rodinným rozpočtem, podpoříme rodiče a děti ve vzdělávání, v kontaktu se školou a dalšími institucemi. Jsme terénní služba, což znamená, že Vás můžeme navštívit i u Vás doma mimo Olomouc. Kancelář se nachází v Olomouci na ulici Litovelská 14. Naše pracovnice jsou k zastižení na mobilním telefonu ve všední dny od 8 do 16,30 hodin. Kontakty: Bc. Lucie Jirušková tel.: 777 782 078

Lucie Mahrová, DiS. tel.: 778 486 557

Tereza Buchtová tel.: 731 690 966

Obraz pochází ze zápůjčky paní Moniky Bohaté, které bych chtěl poděkovat za trvalou přízeň, jež věnuje naší galerii Podzim. Doba jako stvořená pro procházky přírodou a turistické výlety. Pokud by se však počasí pokazilo a vy se chtěli přesto potěšit pohledem na majestát horských scenérií, galerie pro jeden obraz je tu právě pro vás. Vystavované dílo je řemeslně zvládnutý krajinářský pohled, zachycující v popředí Lomnický a v dálce zahalený do oblak Pyšný štít. I přes drobné formální nedostatky v provedení je z obrazu cítit okouzlení z velikosti skalních masívů, které se hrdě pozvedají do oblak. Když však sklouznete pohledem po úbočí, ocitnete se v abstraktním pásmu zeleně. Bez prožitku. V prvním plánu vás ale určitě potěší dokonale zvládnuté smrky, z kterých dýchá příjemná jistota. V pravém rohu mezi žlutými a zelenými stébly se ukrývá vybledlý, nečitelný autorův podpis. Jeho jméno se nám nedochovalo, ale prožitek z přírodní krásy ano. Přijďte a pokochejte se.

š›š›š›š›š›š›š›š› Hosté v předsálí Na chodbě naší galerie můžete shlédnout fotografickou výstavu Pavla Kolmana „Hanácké kroje jako živý odkaz J. R. Bečáka.“ Na šestnácti středně formátových fotografiích je zachycen hanácký kroj ve všech jeho podobách. Dětský, mládenecký, dívčí, hospodářský i stařecký. Od pracovního po sváteční. Pokud si vyhledáte příslušnou literaturu, přijdete na to, že kroje byly nejen praktické, ale mají v sobě ukrytu hlubokou symboliku, která se váže danému kraji. Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk

6

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsících září blahopřejeme k narozeninám 92 let Juránková Karla, V. Týnec

81 let Krkoška Rudolf, V. Týnec

91 let Kubiš Jan, Vsisko

75 let Temlíková Jarmila, V. Týnec

88 let Krečmerová Antonie, V. Týnec

65 let Hájková Věra, V. Týnec Nakládal Lubomír, V. Týnec

84 let Tušková Marie, Vsisko

60 let Procházková Alena, V. Týnec Tomečková Daria, V. Týnec

NOVÉ KNIHY Místní knihovna Velký Týnec Beletrie Ahernová, C.: S láskou Rosie Atkinson, K.: Život za životem Carrová, R.: Městečko Thunder Point Hovard, L.: Klid před bouří Kepler, R.: Stalker Kinney, J.: Deník malého poseroutky I-III Kratochvíl, J.: Případ znásilněných žen

Nesbo, J.: Krev na sněhu Sanderson, B.: Tři tváře Brandona Sandersona Viewegh, M.: Zpátky ve hře Vondruška, V.: Vražda v ambitu Naučná literatura Liška, V.: Tajemství českých kronik Turnbull, S.: Malý dětský atlas světa Připravila Marta Ivančíková

Místní knihovna Vsisko Beletrie dospělá Jiří S. Kupka: Krvavé jahody Pojišťovna štěstí Jardine Quintin: Volání o pomoc Imogen Robertsonová: Nástroje temnoty Agata Christier: Schůzka se smrtí František Niedl: Návrat mistra Olivia Darling: Láska je nekrytý šek Magda Váňová: Babí léto Klára Janečková: Prokletý původ Daphne Du Maurier: Juliův vzestup Inna Rottová: Vzkaz na starém záznamníku Jo Nesbo: Švábi Alena Jakoubková: Manžel v domě není pro mě Ed McBain: Poslední tanec

Dick Francis: Křížová palba Wilbur Smith: Zlatá liška Mary Higgins Clarková: Každý něco skrývá Beletrie dětská Šárka Jínová: Vůně první lásky Jarmila Dědková: Růže pro čokoládovou holku Petr Heteša: Zajatci Minecraftu David Walliams: Pan Smraďouch Joachim Friedrich: Čtyři a půl kamaráda První encyklopedie dinosaurů Jiří Kahoun: Včelí medvídci od jara do zimy 4 pirátské příběhy Připravila Eliška Navrátilová

SLOUPEK POEZIE Tok podzimních myšlenek Eva Kvítková

Ten milý Chlum, to on mi šeptá do vlasů, když na podzim se vítr zvedne a zelená se sluncem bledne i naše tváře...

Hledám spolehlivou paní nebo pána, který by se dokázal postarat za odměnu o našeho 80-ti letého tatínka v době našeho zaměstnání, denně od 6:30 - 13:30 hod. Péče není náročná, tatínek je mobilní. Termín od února 2016. Kontaktujte prosím na tel.: 606 717 493.

a smutek cítím s rajčaty a okurkami, ty umírají s obavami o svoje děti - semínka. Zas natáhnu kožich na útlá ramínka a řeknu si - tak ať. I na podzim je na světě krásně.

Chcete mít

Inzerci v Týneckých listech?

Kontaktujte sekretariát OÚ Velký Týnec [email protected] nebo 585 151 111

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

7

OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Zimní období a provoz na pozemních komunikacích Zimní pneumatiky Ještě bych rád upozornil řidiče na řádné přezutí letních pneumatik za zimní. Nejen z hlediska vlastní bezpečnosti, ale také s ohledem na ostatní účastníky silničního provozu je vhodné zavčas zvolit předepsané obutí kol. Dojde-li k dopravní nehodě a vozidlo nebude mít předepsané obutí kol (přestože to klimatické podmínky vyžadovaly), může se taková lehkovážnost nepěkně prodražit. Pojišťovny obvykle škodu nechtějí hradit (nebo plnění významně krátí). Pokud navíc dojde, v těch horších případech i ke zranění osob, vystavuje se řidič riziku, že po něm budou vymáhány i náklady léčení nebo hospitalizace poškozených; tyto náklady zdravotních pojišťoven mohou následně vystoupat i do stotisícových částek.

Denní svícení Opakovaně bych rád připomněl řidi-

čům, kteří mají ve vozidlech automaticky nastavené zapínání osvětlení (světla pro denní svícení), a tudíž jsou jejich vozidla obvykle osvětlena pouze zepředu, aby si při snížené viditelnosti (za šera, za deštivého počasí atd.) nezapomínali rozsvěcet i potkávací světla. Dnes a denně potkávám takto osvětlená vozidla, kdy si řidič neuvědomí, že došlo ke snížení viditelnosti na vozovce, vlivem počasí nebo denní doby. Za deštivého počasí, brzy ráno nebo při soumraku, je nutné používat obrysová a potkávací světla a mít vozidlo osvětlené i zezadu! Při snížené viditelnosti potom vozidla osvětlena pouze světly pro denní svícení, představují riziko pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť se násobně zvyšuje nebezpečí přehlédnutí nebo nedostatečného odhadnutí vzdálenosti od vozidla a jeho rychlosti. Myslete proto, prosím na Vaši bezpeč-

Vjezd vozidel do areálu mateřské školy V posledních týdnech proběhla diskuze, zda je vhodné, aby měli řidiči umožněn vjezd až do areálu MŠ. Názory a nápady byly pestré, ale převážily ty, které žádaly, aby byl vjezd vozidlům znovu umožněn. Rád bych v této souvislosti připomněl, že je důležité, aby si všichni řidiči uvědomili své základní povinnosti a chovali se za volantem obezřetně a především ohleduplně. Zákon specifikuje základní povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích takto: Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. (§ 4 zákona č. 361/2000 Sb.). Znamená to tedy, že pokud si je řidič vědom obvyklé situace v provozu na pozemních komunikacích v okolí např.

základních škol nebo mateřské školy, je velmi žádoucí, aby takový řidič v dané oblasti vystupňoval svoji pozornost na nejvyšší míru, významně snížil rychlost vozidla a vynasnažil se manévrovat s vozidlem ohleduplně a ukázněně. Obvyklá situace v provozu, které jsou si všichni dobře vědomi, a měli by se jí přizpůsobit: · zvýšená intenzita pohybu dětí a jiných osob na silnici · častější otáčení a vyjíždění vozidel z parkoviště v okolí škol · obecně zvýšený provoz vozidel v okolí škol související s ranní a odpolední dopravou dětí · problematické vyhýbání vozidel v zúžených místech na komunikaci · v zimních měsících potom hraje roli i sklon vozovky (sníh, náledí apod.) Chtěl bych proto na všechny řidiče apelovat, aby se snažili chovat ohleduplně, ukázněně a trpělivě. Přestože po ránu většina řidičů pospíchá do práce, neměli by zapomínat, že zdraví a životy ostatních jsou mnohem důležitější, než třeba pozdní příchod do zaměstnání nebo na plánovanou schůzku.

nost a za snížené viditelnosti zapněte řádné osvětlení svého vozidla.

Jízda na jízdním kole a chodci pohybující se na komunikaci Na tomto místě bych chtěl pouze apelovat na občany, aby při jízdě na kole dodržovali stanovené předpisy; to stejné potom platí o chůzi po komunikaci. Jde mi především o situace, kdy je snížená viditelnost (mlha, večer, noc atd.). Každý by se měl zamyslet nad tím, zda při pohybu na komunikaci je či není dostatečně viditelný. Zaznamenal jsem řadu případů, kdy se jak cyklisti, tak i chodci pohybovali na špatné straně komunikace a označeni nebyli vůbec; a to včetně dětí! Nebudu se detailně rozepisovat a uvádět, co všechno se může stát, a o kolik lépe je člověk viditelný, pokud je dobře označen (popř. osvětlen). Na toto téma již byly publikovány nesčetné výzkumy a články v různých periodicích.

Prosím, ve vlastním zájmu, pořiďte si jakékoli reflexní doplňky a používejte je! I jednoduchý reflexní pásek na suchý zip (za pár korun) nebo magnetický (k dispozici zdarma u obecní policie), který si umístíte na nohu, na ruku nebo na ruksak, Vás může ochránit a pomůže předejít kolizi s automobilem. Je nanejvýš vhodné pořídit reflexní doplňky pro děti a seniory; avšak reflexní označení je velmi důležité i u osob, kte-ré se vracející např. z restaurací, a to většinou v pozdních nočních hodinách. Je prokázáno, že řidiči vozidel zaznamenají reflexní doplňky o 100-200 metrů dříve, než běžné oblečení bez nich. Prosím myslete na to, až se budete za snížené viditelnosti pohybovat po komunikacích!

Stránku připravil Filip Raclavský

Děti v automobilech autosedačky Bohužel stále často vídám nebezpečný trend, kdy rodiče své děti převážejí v automobilech za velmi rizikových podmínek (bez autosedaček, nepřipoutané, malé děti na předních sedadlech atd.) Možná si to sami rodiče neuvědomují, a je jasné, že se tak děje obvykle na krátkých trasách ze školy (školky) do místa bydliště apod. Při těchto krátkých přesunech mají rodiče pocit, že jim samotným ani dětem nic nehrozí. Typicky: „vždyť jedu jenom za roh!“ Ano stokrát, tisíckrát se opravdu nic nestane, ale potom jednou havarujete a budete si vyčítat následky. Největším problémem je potom převážení dětí na předních sedadlech automobilů nebo dokonce na klíně řidiče. Dojde-li při nehodě k aktivaci airbagů (což může být i při relativně nízké rychlosti), riziko vážného zranění osádky bývá veliké. Důležitým hlediskem je nemožnost předvídat všechny okolnosti v silničním provozu. Přestože jste výborný řidič, a jste si jistý, že nenabouráte, může se zpoza rohu vynořit vozidlo s řidičem nezkušeným nebo rozptýleným telefonováním, a havárii nezabráníte. Neriskujte! Věnujte prosím raději pár sekund navíc řádnému a bezpečnému usazení Vašich dětí do vozidel - může se Vám to jenom vyplatit! Pouze pro doplnění informací k dané problematice: Dětské autosedačky

jsou od 1. 7. 2006 povinné na všech typech komunikací; přesné znění zákonných povinností naleznete v § 6 zákona č. 361/2000 Sb. Dítě, které měří nejvýše 150 cm a váží nejvýše 36 kg, by mělo být vždy přepravováno v autosedačce, která odpovídá hmotnosti a výšce dítěte. Zákon stanoví povinnost řidiče motorového vozidla skupiny M1, N1, N2 nebo N3, vyjma případů uvedených v § 6 odst. 3, 4 a 5, užít pro přepravu dětí do 36 kg a nepřesahující výšku 150 cm vždy autosedačku, a to i při přepravě dítěte v městském provozu. Pro účely zákona č. 361/2000 Sb. vyhovuje i tzv. kolíbka nebo „podsedák“, pokud je homologován pro použití (má atest). Je tedy nutno jej považovat za autosedačku, pokud bude použit zároveň s bezpečnostním pásem. Autosedačka musí být ve vozidle umístěna, upevněna a použita k přepravě dětí pouze podle podmínek stanovených výrobcem autosedačky, které jsou uvedeny v návodu k použití této autosedačky. Pokud dítě přesáhne svou výškou limit 150 cm nebo hmotnost 36 kg, nemusí být přepravováno v autosedačce, ale lze jej přepravovat pouze za použití bezpečnostních pásů, je-li jimi dané sedadlo vybaveno. Pro představu, toto platí např. i pro dítě, které při 140 cm výšky váží 40 kg, nebo naopak při 155 cm výšky váží 30 kg.

10

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

Fotogalerie 11

TÝNECKÉ LISTY

FOTOGALERIE Foto: Petr Hanuška

Projekt zateplení a výměna oken v MŠ byl dokončen 31. října

Foto: 3x Jan Friesner

Oslavy vzniku ČSR doplnil i tradiční ohňostroj (27. října)

Foto: archiv čtenářů TL

K podzimu patří i pouštění draků...

Foto: 3x Petr Hanuška

Nové herní prvky ve Vsisku - projekt podporovaný z dotace MMR

12

Rozhovor

TÝNECKÉ LISTY

Chci, aby se mí žáci hlavně orientovali v umění, říká Jaromír Pospíšil V naší obci ho zná téměř každý – podle kytary i obličeje. Důvodem je především ta skutečnost, že kde zazní poctivá bigbítová i taneční muzika, tak tam určitě hraje Jarda. Na koncertním pódiu působí nesmírně soustředěným dojmem. Hlavně poslouchá svou kytaru, sem tam hodí okem po tančícím posluchačstvu, příležitostně se i usměje. V soukromí je spíše klidným, rozvážným mužem, na kterém by nikdo nepoznal, že už překročil šedesátku. Často spolu hovoříme o obecních věcech, o dění v české společnosti, o cestování po Evropě i o úpravách jeho domu a zahrádky, kterým věnuje hodně z volného času i spoustu energie.

jsem všechno dělal sám, měl jsem na to dost času, abych věci promyslel a dokázal jsem si to představit, jak to bude vypadat. Do jaké podoby bys chtěl svůj zelený domov doladit? Chtěli jsme zahradu atypickou, aby nebyla jako klasické klišé, které zahradnické firmy dělají všude stejně. A hlavně jsem chtěl využít co nejvíce přírodních materiálů, jako jsou břidlice nebo kámen. Spoustu inspirace jsme získali při cestách v zahraničí, když jsme projížděli různými starými vesnicemi na jihu Francie a ve Španělsku. Kupodivu hodně podnětů jsem získal v různých televizních pořadech, které se stavbě domků či zahrad věnují. Samozřejmě nemáme vše hotovo a mám různé nápady, které se v mé hlavě neustále vyvíjejí a mění a mám touhu často věci předělávat, takže asi nebudu nikdy hotov. Ale vůbec mi to nevadí, protože mě práce něco vymýšlet a předělávat baví.

Jardo, když se vysloví tvé jméno, každý si vybaví do hry ponořeného bluesmana s kytarou, který občas vyloudí široký úsměv. Kdy jsi vůbec začal s hudbou? Co se týká mých úplných začátků, tak to si musím vzpomenout na druhou třídu, kdy jsem začal hrát na housle. Později jsme na gymnáziu založili skupinu a tam jsem začal hrát na kytaru. Skupinu jsme tenkrát dali dohromady s Laďou Čechákem a Tondou Vylíčilem. Nesla hrdý název: Tykadla. Na zábavách jsme začali hrát asi v sedmnácti letech. Společně jsme hráli zhruba do doby nástupu na základní vojenskou službu, což v mém případě bylo po skončení vysoké školy. Inspiroval tě někdo k hudbě ve vaší rodině? Doma mě nikdo v muzice nijak zvlášť nepodporoval, protože to pravda nebylo perspektivní zaměstnání. Na přání rodičů jsem musel vystudovat Stavební fakultu v Brně a teprve potom jsem si mohl dostudovat opět v Brně Státní konzervatoř. Kdo byl či je tvým interpretačním idolem? Mým vzorem tenkrát byly známé skupiny Cream s Erickem Claptonem, Led Zeppelin s Jimmy Pagem a Ten Years After s Alvinem Lee. Od té doby se hudba v tomto žánru velmi vyvinula a teď mě inspiruje spousta i mladších vynikajících kytaristů, například Joe Bonamassa, Larry Carlton, Robben Ford a další. Jak pokračovala tvoje bigbítová kariéra po návratu z vojny? Po návratu z vojny jsem hrál ve skupině Medium spolu s Františkem Petříkem, který nyní pracuje jako zvukař po celé republice. Pak jsem byl na volné noze nějakou dobu s Karlem Plíhalem, s kterým jsem sjezdil celou republiku. V současnosti po více než dva-cetileté spolupráci se skupinou Sy-rinx, která se zaměřuje na taneční hudbu, jsem pocítil potřebu vrátit se k bluesové a soulové muzice. Proto hraji ve skupině Bluesberg, která se orientuje na vlastní českou tvorbu a je s ní velmi úspěšná. Vystupujeme v hudebních klubech a na festivalech nejen po celé české republice, ale v letošním roce jsme byli také pozváni na bluesový festival do Katovic v Polsku. Další kapela, kde hraji, má ráda hudbu amerického blues a jmenuje se Blues Power. Aby toho nebylo málo, založili jsme s dlouholetou kamarádkou Danou Chytilovou skupinu No Limit, v níž se interperetujeme známé rockové skladby a snažíme se vlastními aranžemi dát do toho částečně něco svého. Přemýšlíme také o variantě komornějších aranží, jako je například akustická kytara a klavír. Přestože kapela No Limit existuje

Foto: Jaromír Pospíšil Foto: archiv - Jaromír Pospíšil

velmi krátce, hráli jsme už i v zahraničí, a to na vernisáži našich přátel z řad olomouckých výtvarníků v Makarské v Chorvatsku. Velkým zážitkem byl pro nás koncert na hlavním náměstí v Makarské a příznivý ohlas turistů z různých zemí, kteří nám po koncertě přišli poděkovat za příjemný hudební zážitek. I když hudba nebyla podle mínění rodičů k uživení, přesto se jí dnes živíš. Učíš totiž na lidušce. Nakolik náročná je to práce? Práce na základní umělecké škole je pro mě po dlouhé praxi v dobrém slova smyslu rutinní a relativně velmi pohodové zaměstnání. Musím říct, že mě uspokojuje a nic jiného nehledám. Co očekáváš od svých žáků? Co jim ty ze své zkušenosti chceš předat? Poznáš talent od toho, kdo chodí na hudební nástroj z „musu“? Od svých žáků očekávám především zájem o nástroj a hudbu obecně. Snažím se každého podle jeho schopností dovést k nějakým výsledkům. Cíl učebního procesu beru jako výchovný proces, jehož hlavním cílem není vychovat rutinního hráče, nýbrž ovlivnit žáka tak, aby se dokázal orientovat v umění a hlavně aby byl ve společnosti slušným člověkem. Co musí dát hraní ten, kdo chce hodně dokázat? Vychoval jsi nějakého hudebníka, o němž slyší širší posluchačská veřejnost? Podle mých zkušeností je talent důležitý, ale ne rozhodující. Tvrdím, že systematickou prací se téměř každý může dostat k nějakému dobrému cíli. V tomto ohledu dávám za pravdu svému bývalému učiteli, jehož věta „Uměti pracovati, to jest talent“ se mi navždy vryla do paměti a jsem přesvědčen, že platí v každém oboru lidské činnosti. Mám spoustu žáků, kteří hrají v různých skupinách, někteří se dostali na konzervatoře a jsou vyni-

kajícími hudebníky. Mí žáci jsou běžně úspěšní v okresních a krajských soutěžích ZUŠ, v roce 2013 můj žák vyhrál celostátní soutěž ve hře na kytaru. Další z mých žáků například hraje v pražském bigbandu Milana Svobody, který patří mezi nejprestižnější české orchestry. Málokdo o tobě ví, že jsi neuvěřitelně zručný řemeslník, zedník, zahrádkář, který dokázal prázdné pole přeměnit v téměř botanickou zahradu. Po kom jsi tuto zálibu a schopnosti zdědil? Jsi samouk? Nemyslím si o sobě, že jsem nějak zvlášť řemeslně zručný. Když jsme začali stavět domek, který jsem si sám navrhl, chtěli jsme mít zahradu, která bude jako další obytný prostor. Mnoho jsme o tom nevěděli, ale zjistil jsem, že když mě něco zajímá a baví, tak si k tomu dokážu najít cestu a vznikající problémy během procesu řešit. Tím, že

Foto: Jaromír Pospíšil

Vypozoroval jsem, že kromě muziky a zvelebování domova máš rád cestování… Nepovažuji se za nějak zvlášť zcestovalého. Jezdíme sami, nemáme stanovený pevný cíl a projíždíme obyčejnými vesnicemi a necháváme se překvapovat místy, kam dorazíme. Kam se nejčastěji vypravuješ? Mezi naše nejoblíbenější země patří Francie, Španělsko a Itálie a to z důvodu, že tudy prošly dějiny, je zde krásná historická architektura a rozmanitá krajina. Nejvíce máme oblíbenou Francii, oblast Provence. Máš nějaký velký cestovatelský sen, který by sis chtěl v životě splnit? Mým snem je zopakovat si cestu napříč Amerikou. Nejvíce mě láká cesta z Chicaga přes Nashville a Memphis do Austinu v Texasu, což jsou charakteristické bluesové destinace v USA. Ptal se Petr Hanuška

Ze života ZŠ Milady Petřkové 13

TÝNECKÉ LISTY

Sportovní týden na naší škole Jako každý rok se na podzim na naší škole pořádají sportovní akce. A já dostal za úkol vám o tom něco napsat, tak přestaneme ztrácet čas a přejdeme k tématu. Jedna z prvních akcí byl přespolní běh v Tršicích, který se konal 1. 10. a v mé kategorii, tedy chlapci 8. - 9. třída, jsme měli obrovský úspěch. Obsadili jsme první, druhé, čtvrté,páté a šesté místo a tím jsme to i vyhráli . Hned následující den tedy 2. 10. se konal orientační den v Brod-

ku u Přerova,kde jsme dostali mapu a s čipem jsme museli proběhnou a označit se u určených kontrolních stanovišť. Celá dráha měla asi 1800 metrů s tím, že mladší to měli o pár stanovišť kratší a jejich dráha měla asi 1400metrů. No každopádně jsme to díky mně a Filipu Čadílkovi opět vyhráli. I když nás penalizovali, tak jsme měli o minutu a půl lepší čas než všichni ostatní - takže další výhra pro školu. Poté jsme měli víkend volno

Putování za „podzimáčky“

Foto: archiv ZŠ Na prvním stupni se paní učitelky rozhodly zpestřit dětem přicházející podzim týdenním „podzimním putováním“. Tématem se stala sklizeň a děti k tomuto tématu měly celý týden připravené činnosti. V úterý se seznámily se sklizňovými skřítky Brambůrkem a Ovocňáčkem prostřednictvím pohádky, kterou vymyslela paní učitelka s dětmi v 5. A. Ve středu se celý první stupeň (1. – 5. třída) vydal zachránit skřítka Ovocňáčka. Čtvrtek potom byl ve znamení oslavy a děti přichystaly pro skřítky hostinu. V pátek se opět vypravili ven (tentokrát už jen 1., 2. a 3. třída) a tam „šili“ šaty pro skřítky. A jak to viděli páťáci Terka, Míša, Áda, Romča a Lucka? Dne 30. září se konala krásná vycházka na Hradisko. Vycházeli jsme v 8. 00 od „nové školy“. My, tedy 5. třída, jsme šli jako první, takže jsme měli možnost všechno nachystat nižším ročníkům. Když přišly děti ze 4., 3. 2. a 1. tříd začali jsme tím, že jsme udělali kruh kolem uplakaného Brambůrky. Brambůrka řekl, že se mu ztratil nejlepší kamarád. Děti nabídly, že mu ho pomůžou najít. Brambůrka vybral pokřik, kterým se měl Ovocňáček přivolat. Skřítci, skřítci podzimáčci, pojďte ven! Načesat, sklidit jablíčka vám pomůžem. Brambůrka a Ovocňáček HÉÉÉÉJ!!!! „Musíte ale splnit mnoho úkolů,“ řekl Brambůrka. Páťáci a čtvrťáci se rozdělili do dvojic a vzali si na starost šestičlenné skupinky prvňáků, druháků a třeťáků. Potom se plnily úkoly (hod klacíkem, běh kolem stromů, přenášení na rukou). Až děti všechny úkoly splnily, šel se hledat Ovocňáček. Povedlo se! Ovocňáčka se podařilo najít. Následovalo šťastné shledání Brambůrky a Ovocňáčka. Po hledání a shledání jsme šli do školy na oběd. A pak domů za maminkou

a tatínkem. Byl to super den. A tady je pohádka… Žili, byli dva skřítci Brambůrka a Ovocňáček. Jsou to skřítci sklizňoví, kteří se objevují na podzim, když se začíná sklízet ovoce ze sadů a brambory z polí. A protože to jsou nerozluční kamarádi, každý podzim je uvidíte vždy spolu. Jakmile přijde září, začnou šmejdit po polích, sadech a zahradách a hlídají, aby ovoce bylo dobře otrhané a brambory dobře vykopané. Sledují, aby se všechno správně uložilo na zimu. Jednoho dne šmejdili po polích kousek za vesnicí nedaleko lesa. Brambůrka zrovna počítal, kolik brambor je v brázdě a když chtěl říct Ovocňáčkovi, který čísla zapisoval, kolik napočítal, kouká, kouká - Ovocňáček nikde… Byl fuč! Brambůrka proběhl celé pole odshora dolů, zleva doprava, ale nikde ho neviděl. „Ovocňáčkůůů, Ovocňáčkůůů!“ volal na každém konci pole, ale nikdo se mu neozval. „Že by se mi schoval v lese?“ napadlo ho. Došel na kraj a zase volal: „Ovocňáčkůůů, Ovocňáčkůůů!“ Zase nic. Slyšela ho jenom veverka, která si sbírala pod lískou oříšky. „Co tu tak křičíš?“ ptá se. „A kdo vůbec jsi? Ještě jsem tě tady neviděla.“ „Jsem sklizňový skřítek Brambůrka a hledám svého kamaráda Ovocňáčka. Neviděla jsi ho? Někde se mi ztratil, zatímco jsem počítal brambory.“ „Neviděla jsem žádného skřítka, ale slyšela jsem hučení větru a to byl nablízku jistě Zimurák. Ten nemá rád žádné kamarádství, ani nemá nikdy dobrou náladu. Kdo ví, jestli ho nezavřel do své jeskyně.“ „Aj, aj, aj!“ zabědoval Brambůrka. „Myslíš, že tu jeskyni najdu? Musím mu přece pomoct!“ Veverka nabídla Brambůrkovi pomoc a tak se spolu vydali na pomoc Ovocňáčkovi. Pomozte jim také. Dojděte k lesu, splňte úkoly a Ovocňáčka pomůžete zachránit. Děti z 5. A a Jitka Rytířová

a v pondělí 5.10. nás čekal Coca Cola Cup u nás ve Velkém Týnci. Celkem tu byla čtyři družstva. Hrálo se každý s každý a my opět vše vyhráli. Poslední zápas to bylo tak tak, ale náš nejlepší střelec Jakub Podivinský nezklamal a dal další gól, tak se stalo, že další výhra byla doma a my jsme postoupili do dalšího kola. A v úterý 6. 10. jsme hráli malou kopanou na gymnáziu Hejčín v Olomouci, ale jak se říká, každý se dá porazit, a ti poražení jsme byli

tentokrát my. Nevím, jestli jsme byli až příliš nadšení ze všech těch výher, nebo jsme se jen špatně vyspali, každopádně ten den jsme nedali ani jeden gól a vše jsme prohráli. Ale i když jsme nevyhráli, tak jsme si to parádně užili. Snad jsem na nic nezapomněl a doufám, že se vám můj článek líbil. Štěpán Guba, 9.třída – přímý účastník všech sportovních akcí

Čtvrtek s mamutím programem 15. 10 2015 zavítali žáci 6. třídy v rámci výuky dějepisu do nedalekého Předmostí u Přerova. Kde jinde by se mohli dotknout historie, když ne tady? Na jeho katastru, v lokalitě Hradisko, byly totiž nalezeny nejstarší lidské stopy na Přerovsku, a to již z období středního paleolitu před 100 000 lety. A co lovci mamutů? Jejich sídliště vypadá v současné době zcela nenápadně a laik nemá šanci je najít. Nyní je ukryto pod nánosem spraše v hloubce 1 až 8 metrů. Lovci mamutů se v Přerově - Předmostí vyskytovali v období cca 30 tis. - 20 tis. let před naším letopočtem. A co všechno děti absolvovaly? Malé školní muzeum - výklad k tématu archeologie v Předmostí vedený žáky ZŠ J. A. Komenského v Přerově - Předmostí, ukázka exponátů ve školním muzeu Bludný balvan - zastavení v centru dřívějších archeologických výzkumů Památník lovců mamutů - prezentace posledních výzkumů, terénní ukázka kosterních pozůstatků Informační centrum Předmostí - nákup suvenýrů

Babí léto Babí léto, označované také jako pozdní léto, je už pro letošek za námi. Bývá to zpravidla období od 21. září do 2. října. Je charakterizováno velmi teplým počasím přes den a naopak velmi chladnou nocí s ranními mlhami. Tyto slunné a málo větrné dny v některých z nás vyvolali vzpomínky na prázdninové zážitky. Ovšem na vše příjemné s tím spojené si budeme muset počkat opět až za rok. Děti a studenti si budou krátit “čas čekání“ vzděláváním a stu-

diem, dospělí zase povinnostmi v zaměstnání. V běhu máme totiž další školní rok. Volný čas mimo školu si děti mohou opět zpříjemnit i pobytem v různých zájmových kroužcích. Každého baví něco jiného. Někdo si rád zasportuje, druhý se chce raději zdokonalit v cizích jazycích. Jiní dávají zase přednost „umělecké tvorbě”. Každé období v roce je vždy něčím zajímavé. Michaela Kinclová, 9. třída

14

Ze života ZŠ Milady Petřkové

TÝNECKÉ LISTY

ÚSPĚCHY CIZOJAZYČNÉHO PROJEKTU FILMSTUDIO „… a je to tady“, říkám si v duchu, když otevírám email z Domu zahraniční spolupráce týkající se hodnocení loňského eTwinningového projektu FILMSTUDIO, na kterém pracovali v hodinách německého a anglického jazyka žáci 9. třídy. O náplni a hlavním smyslu projektu jsem vás již informovala v některém z předešlých čísel Týneckých listů. Vzpomínám si, že můj příspěvek končil slovy: „Držte nám palce!“, nyní je tedy mou milou povinností seznámit všechny „palcodržá(č)ky“ s jeho úspěchy. Na Národní konferenci do Prahy jsem se na rozdíl od loňského roku vydala s fajn pocity. Už jsem měla představu, jak takové předávání cen a certifikátů probíhá, tušila, co mě čeká, těšila se na známé nadšence, kteří eTwinningu propadli stejně jako já. A navíc… vezla jsem si s sebou na klíně naše jednoroční projektové dítě a dmula se nad ním pýchou. Ač to moc neumím a nerada dělám, musím projekt FILMSTUDIO pochválit. Ano, povedl se nám. Se všemi jeho výstupy a výsledky jsem byla moc spokojená a na žáky, kteří svou aktivitou (s nadhledem a vtipem) vdechli všem nápadům život, patřičně hrdá. Jen mne mrzelo, že se z tohoto úspěchu nemohli „živě“ těšit se mnou ti nejnejnej aktéři: Marie Zdráhalová,

Markéta Khýrová, Klára Kubáčková, Natálie Švédová, Markéta Majerová, Tereza Sudolská, Petr Šilhán. V letošním roce se z České republiky snažilo získat Certifikát kvality 140 projektů, což bylo nejvíce za posledních deset let. Odborná komise strávila nad hodnocením celé dva měsíce prázdnin. Z tohoto počtu udělila 81 projektům Certifikát kvality a z těchto oceněných pak ještě vybrala 13 projektů, kterým slavnostně předala některou z Národních cen. Náš projekt získal Certifikát kvality, zároveň i 3. Národní cenu v kategorii 2. st. ZŠ, a jelikož byl úspěšný i u ostatních partnerů v Evropě, přibyl mu v nedávné době i Evropský certifikát kvality. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se na projektu podíleli za krásnou reprezentaci naší školy. Můj dík patří i paní učitelce Taťáně Hanuškové za podporu a vedení projektu v angličtině. Máte-li chuť nahlédnout pod pokličku tohoto projektu, na webových stránkách školy najdete jeho prezentaci. eTwinning slaví letos své kulaté desáté výročí. Přeji mu do dalších let vše nejlepší, mnoho nadšenců - spokojených učitelů, dětí, žáků i studentů a spoustu kvalitních zrealizovaných projektů. Zlata Hlaváčová, učitelka NJ

Projekt FILMSTUDIO očima žáků Etwinning je portál pro projektovou spolupráci a komunikaci škol v Evropě, ve kterém se naše základní škola podílela na projektu Filmstudio. Součástí tohoto projektu byly rozhovory, natáčení zajímavých videí, vytváření cizojazyčných titulků k filmům, dabingu a práce s různými programy na internetu. Ve Vídni jsme natáčeli rozhovory s kolemjdoucími, kterých jsme se ptali na otázky týkající se oblíbených filmů a pohádek. V jednom z videí jsme představili naši obec, konkrétně naši školu, kino a Hradisko, kde jsme natáčeli i krátký rozhovor, ve kterém jsme se zmínili o T. G. Masarykovi. Také jsme kreslili a vypravovali pohádku, točili krátká animovaná videa a po zhlédnutí filmu Děti ze stanice ZOO jsme vytvořili video o návykových látkách. Klára Kubáčková, Natálie Švédová

Foto: archiv ZŠ

Ze života MŠ Velký Týnec 15

TÝNECKÉ LISTY

Výlet do Sluňákova Děti ze třídy Koťátek se dne 16. října vydaly se svými učitelkami na výlet do centra ekologických aktivit - Sluňákova. V nabídce ekologických programů se nám zalíbilo téma o mravencích. Chtěly jsme, aby se i děti blíže seznámily se životem tohoto malého a užitečného hmyzu. Děti poznaly zajímavou a hravou formou, jak mravenec vypadá, kde žije, čím se živí

a jak je užitečný. Zúčastnily se i pracovních aktivit. Velmi zajímavé bylo sledovat děti při vzájemné spolupráci na stavbě mraveniště, jak se umí domlouvat a spolupracovat. Děti byly spokojené a myslíme si, že si odvezly s sebou nové poznatky i zážitky. Učitelky ze třídy Koťátek

Strašidýlka Podzimníčci Koncem září jsme při každodenních vycházkách po okolí Týnce sbírali různé přírodniny - kaštany, žaludy, traviny, šípky, větvičky... Děti pozvaly rodiče, aby spolu s nimi vytvořili skřítky Podzimníčky. Maminky, ale i tatínkové přinesli ještě další „suroviny“.

Návštěva u hasičů Děti ze třídy Vrabčáků z Mateřské školy Velký Týnec navštívily dne 7. října 2015 centrální hasičskou stanici v Olomouci. Dětem byla představena výjezdová technika spolu s prostředky, které používají hasiči při zásazích. Mohly si vyzkoušet nasadit přilbu, potěžkat dýchací přístroj, sednout si na místo posádky hasičské cisterny a dále provést spoustu zajímavých aktivit. Po ukázce výjezdové techniky se děti přesunuly na dvůr, kde spatřily rozstříhané auto. Viděly tak na vlastní oči to, co dokáže vyprošťovací zařízení, které mají hasiči na dopravní nehody v hasičských cisternách. Dále jim byly ukázány kontejnery se speciální technikou. Děti byly průběžně informovány o chodu stanice a byly vyzkoušeny z telefonních čísel integrovaného záchranného systému.

Po návratu z exkurze namalovaly hasičům obrázky jako symbol poděkování, protože hasiči museli před koncem exkurze odjet na zásah, a tak děti nemohly hasičům poděkovat osobně. Anežka Resnerová

Foto: 3x archiv MŠ

Rodiče nás mile překvapili. Jednak úžasnými nápady, ale i hojnou účastí. Hotoví skřítci Podzimníčci nám budou chvíli zdobit školku. Zapsala Sluníčka z MŠ

16

Skautské okénko

TÝNECKÉ LISTY

FILMOVÝ FESTIVAL A BESEDA S DOBRODRUHY Dovolte mi, prosím, touto cestou přispět k tematické rozmanitosti Týneckých listů. Rád bych čtenáře pozval na dvě listopadové akce, které pořádá naše skautské středisko, potažmo oddíl z Čechovic. První z nich je třetí ročník promítání filmů z festivalu Jeden svět, kdy v rámci programu Promítej i ty! (www.jedensvet.cz/pit) pořádáme projekce čtyř vybraných dokumentárních filmů. Čtyři listopadové nedělní večery, od 18.00 hodin, budete moci navštívit zcela zdarma promítání, které se uskuteční v zasedací místnosti obecní úřadovny v Čechovicích. A jaké filmy jsme letos do programu zařadili? Prvním z nich je novozélandský dokument Hiphop-erace (1. 11.) o souboru seniorů a seniorek, jehož věkový průměr se blíží devadesátce, a který je natolik plný elánu, že si dal za cíl zúčastnit se hip-hopové taneční soutěže. Díky pozitivnímu přístupu se jim daří překonávat i zdánlivě neřešitelné překážky a dokazovat, že věk je jen číslo

a s humorem jde všechno lépe. Druhým filmem s vážnějším tématem je film Z popelnice do lednice (8. 11.), který pojednává o neuvěřitelné cestě zeleniny z pole na váš talíř. Režisér Valentin Thurn předkládá ve svém snímku znepokojivá a alarmující fakta o našem vztahu k jídlu a zároveň hledá možnosti, jak tuto situaci zlepšit. Na příkladech „odpadkové potápěčky“ zachraňující vyhozené jídlo ze supermarketů, amerického antropologa, který založil komunitu lidí najímajících si konkrétního farmáře k pěstování zeleniny, a řady dalších ukazuje možné cesty, jak plýtvání potravinami zastavit. Třetím filmem je životopisný dokument Zázračné dítě internetu: příběh Aarona Swartze (15. 11.). Aaron Swartz už od dětství miloval počítače. Z geniálního programátora se postupně stal aktivista, který si začal uvědomovat, že technologie jsou dobrý sluha, ale snadno zneužitelný pán. Internet považoval za demokratické médium a bojoval proti snaze úřadů

a veřejných institucí redukovat prostřednictvím technologií občanské svobody a přístup k informacím. Snímek o životě zázračného dítěte internetu otevírá otázku internetové bezpečnosti a vztahu technologií a občanských práv v současném světě. Posledním snímkem z naší nabídky je mexický dokument H2Omx. Pod roztodivným názvem se skrývá zneklidňující filmová esej o boji 22 milionového města Mexico City, které leží na místě někdejšího jezera, s alarmujícím suchem. Analogie s naší krajinou, která letos zažívá jedno z nejsušších období za posledních 50 let, se může zdát vzdálená. Nadějný inženýrský projekt shromažďování dešťové vody však může nabízet jedno z řešení podobných krizí. Alternativní filmová distribuce dokumentů z festivalu Jeden svět je otevřena všem. Po jednoduché registraci na výše zmíněném webu si můžete půjčit filmy a promítat je veřejnosti, ve svém spolku, kamarádům nebo sami sobě.

72 HODIN Česká rada dětí a mládeže pořádala v měsíci říjnu 4. ročník dobrovolnického projektu 72 hodin. Po celém Česku se jednotlivci či spolky pustili do aktivit, které pomáhaly druhým, přírodě, či jejich okolí. Celkem se uskutečnilo 624 projektů, které zejména cílily na úklid veřejných ploch, výsadby a udržování zeleně či zábavné projekty pro děti nebo seniory. Skauti a skautky z čechovického oddílu dali hlavy dohromady a v rámci projektu 72 hodin se rozhodli zrenovovat veřejnou vývěsku na Týnecké ulici, která mnoho let slouží k vyvěšování pozvá-

nek na společenské akce v obci i okolí. Stará dřevěná plocha byla v nevyhovujícím stavu a byla plná starých, těžko odstranitelných plakátů a kovových spon. Z oddílových peněz byla pořízena nová lepená deska s latěmi pro rám. Do ochranného nátěru nové podkladové desky se zapojili kluci z družiny Lišáků. Samotnou demontáž staré vývěsky, nátěr konstrukce a montáž nové vývěsky provedli starší roveři za pomoci nejmenších vlčat. Ve finále byla vývěska vyrovnána a snad bude nyní lépe sloužit svému účelu. Jiří Dvořák, Poutníci Čechovice

Druhou akcí, kterou pořádáme v sobotu 14. 11. 2015 je veřejná beseda s účastníky světového skautského setkání - Jamboree 2015, které se uskutečnilo o prázdninách v Japonsku. V aule olomoucké právnické fakulty (třída 17. Listopadu) budou o svých zážitcích vyprávět od 9.00 členové našeho střediska z řad mladších účastníků i mezinárodního servis teamu. Vzácnými hosty pak od 10.00 budou skauti Boby a Ali, kteří zvolili netradiční dobrodružný způsob dopravy a do Japonska vyrazili svou Škodou 120L. S jakými peripetiemi se setkali na cestě dlouhé 13 000 km, si můžete přijít poslechnout i vy. Vstupné pro pokrytí nájmu za sál je věru symbolické, 20 Kč dospělý, 5 Kč dítě do 15 let. Beseda se koná v rámci 21. mezinárodního setkání skautských sběratelů. Jiří Dvořák, Poutníci Čechovice

Skautské okénko 17

TÝNECKÉ LISTY

Výprava pro světlušky a vlčata na Pocheň Na jedné z našich oddílových rad, myslím si, že to byla hnedle ta první v tomto skautském roce, jsme se shodli na tom, že bychom rádi ozvláštnili naši tradičně tradiční výpravu konanou na podzim. Padl návrh uspořádat dvě výpravy - jednu pro mladší světlušky a vlčata a tu dru-hou pro starší členy našeho oddílu, tedy pro skautky a skauty. Po zvážení všech pro a proti tento návrh prošel a pak už stačilo jen sestavit skautský realizační tým a rozdat přihlášky. Cestou ke zdravotnímu středisku jsme se ještě s Jelenem a Sissi zastavili v naší staré klubovně, kde jsme vyzvedli cestovní tašky s potravinami na výpravu. Tentokrát se nám nepodařilo zajistit auto s řidičem, a tak jsme museli veškerý materiál a jídlo přepravovat společně s námi. To nám ale vůbec nevadilo, dříve skauti taky neměli k dispozici auta a zvládli to! Ještě se nakoupilo čerstvé pečivo, vybraly účastnické poplatky, zamávalo rodičům a před námi byl celý víkend plný her a dovádění. Ve vláčku se nám podařilo zabrat parádní místečko, takže jsme byli všichni při sobě a mohli jsme tak spolu neustále konverzovat a hlavně počítat zastávky, které nám ještě zbývají do přesedání. Krajina kolem nás se rychle míhala, viděli jsme dlouhá pastviska, na kterých se sem tam objevila stáda černých krav nebo koní. Z vršků některých kopců na nás pohlížely menší či větší kostelíky a listí stromů nám napovídalo, že podzim už dozajista převzal vládu v místním kraji. V Miloticích nad Opavou jsme vyměnili náš rychlovlak za lokálku, která nás spolehlivě dovezla až na kýženou zastávku Pocheň u Široké Nivy, ačkoliv jsme jízdenky měli koupené jen do Široké Nivy. Po menším zápolení Jelena s bezpečnostním systémem chaty jsme se naštěstí dostali dovnitř a hned jsme si rozdělili pokoje a vrhli se na večeři z domova.

Podvečer patřil seznamovacím hrám se Sissi, dozvěděli jsme se o sobě například, kdo má co rád a co naopak příliš nemusí. Potom se všichni převlékli do teplého venkovního oblečení a vyrazilo se k nedalekému vojenskému železobetonovému objektu, kterých je v okolí chaty vícero. Tady to patřilo robotům. Naprogramovaní roboti si hlídali svoji trasu kolem bunkru a posvítili na každého, kdo se jim neobratností připletl do cesty. Cílem lidí pak bylo dostat se dovnitř ke světlu svíčky bez toho, aniž by na ně roboti posvítili. Pouze tak se dali vypnout. Po úmorném boji jsme si už jen poslechli pohádku ze starověkého Egypta, která nás doprovodila do říše našich snů. Sobotní ráno nemohlo začít jinak nežli rozcvičkou s Pavoukem, na čerstvém vzduchu ani nevadilo, že se teplota pohybovala jen něco málo nad nulou. Po sladké snídani bylo zapotřebí rozluštit místa, kde se měli nacházet chránění živočichové naší přírody, následně ta místa navštívit a pomocí tří indicií zjistit pravé jméno daného tvora. Kolem chaty se nám pak pohyboval medvěd, rys, vlk, mlok a další zajímavá zvířátka s lidskou tváří. Následně jsme se přesunuli do chaty a u Jelena se dozvěděli něco nového z oblasti skautské symboliky a kroje. To už nás ale moc vyčerpalo, proto byl nejvyšší čas na oběd. Podávala se zeleninová polévka a špagety s boloňskou omáčkou a sýrem. Po odpoledním klidu jsme všichni přispěchali na pomoc babce kořenářce, které zlý král ukradl její léčivé bylinky. Ty nechal hlídat mrštnými krokodýly Ježkem a Jelenem, kteří byli přivázáni ke stromům a mohli se tak pohybovat jen do určité vzdálenosti. Pomocníci tedy museli posbírat jak obrázky rostlin, tak i jejich názvy, které pak museli správně přiřadit. Po svačince jsme se opět vypravili k bunkru, abychom si zahráli schovku, protože co by to bylo

Uprchlická krize, humanitární výjezd do Srbska a co dál? V půlce října jsme se skupinka pěti skautů vydali v dodávce přeplněné humanitární pomocí na tisícikilometrovou cestu na srbsko-chorvatskou hranici nedaleko města Babská, abychom se připojili do dobrovolnické činnosti na tomto přechodu, který se v posledních několika měsících stal jedním z největších proudišť uprchlíků mířících z dálného východu do Evropy. Napjati a plni očekávání jsme se zde po několik dnů zapojili do pomoci těmto lidem. Společně s asi dvacítkou dalších českých dobrovolníků a pod vedením koordinátora jsme zajišťovali základní hygienické potřeby, rozdávali potravinové balíčky, čaj, de-ky a další. Těm, kteří nebyli dostatečně oblečení, jsme pomáhali vybírat oblečení ze skladu oblečení, který funguje pod českou správou. Věřte, že s příchodem chladného počasí se problém s nedostatečným oblečením prohlubuje. Jednou z důležitých činností je také koordinace davů uprchlíků do řad a následné řazení do vládních autobusů, které uprchlíky posílají do nedalekého tábora v Tovarniku. Češi zde fungují jako prostředníci mezi chorvatskou a srbskou policií, ti totiž spolu, stejně jako jejich vlády, nekomunikují. Nesmím zapomenout dodat, že na místě funguje několik světových organizací (např. Save the Children, UHCRC, Červený kříž a spousta dalších), ale česká pomoc zde je největší, jak v počtu pracovníků, tak významově - například i tím, že Češi zde fungují i přes noc - tedy 24 hodin denně, nepřetržitě již po několik týdnů.

Ze Srbska jsme se vrátili se spoustou zkušeností, nabitými vědomostmi, a co je nejdůležitější, s očitým svědectvím, které chceme dál předávat. Masová média často produkují nepřiměřené a zavádějící informace, a i z toho důvodu považujeme tuto zkušenost jako mimořádně cennou. Já osobně jsem se nevrátil s jasným dojmem a rozhodně teď nemám na celou situaci jasný názor. Naopak si nyní připadám rozpolcený, plný různých dojmů a myšlenek. Děkuji za to! Jako skauti jsme si vědomi komplexností a složitosti uprchlické otázky. Jako uskupení lidí, které touží po lepším světě, jsme se rozhodli pomoci tam, kde se této myšlence děje příkoří. Odraz tohoto příkoří vidíme v těchto lidech. Na obyčejných lidech a jejich rodinách, kteří se s igelitkou v ruce vydali hledat lepší život. Chceme pomoci v reálném čase a místě. A i z tohoto důvodu jsme se rozhodli uspořádat materiální sbírku zde v obci, která pomůže tam, kde je nyní potřeba. Budeme moc rádi, když se zapojíte, pomoc má vždy cenu a to v jakémkoliv množství. Bližší informace o sbírce jsou k vidění na oficiálním letáku. Cítím nutnost upozornit, že rozumíme a chápeme to, že ne všichni sdílí stejné stanovisko k pomoci uprchlíkům. Naprosto jej respektujeme a zároveň prosíme i my o respekt. Zapojení do této činnosti je dobrovolné, nenucené, a věříme, že žádným způsobem nepohoršující. Děkujeme! Jakub Hadaš

za výpravu bez této nesmrtelné hry? Navíc zdejší příroda je pro ni jako stvořená, avšak ne vždy je dobrý terén indikátorem úspěšnosti. I kdyby se sestry Dikobraz a Myslivec schovaly sebelíp, jejich pronikavě růžové bundy by stejně byly vidět na míle daleko. Na konci výpravy jsme si však oddychli, že v zápalu boje nepřišly k úhoně. Večeře byla tentokrát v melodii dávných časů, měli jsme brambory vařené ve slupce se solí, máslem a zeleninou. Bylo ohromně úsměvné sledovat všechny kolem stolu, jak olupují horké brambory a jako nějací rolníci si je solí a vkládají do úst. Po večeři se zhaslo skoro v celé chatě a na základě přidělených rolí se hledal záškodník, před

kterým se musel uhlídat starosta s jeho dcerou. Děti i my vedoucí jsme šli spát, ale ne na dlouho. Pro vedoucí si Jelen nachystal roverský program, jehož úkolem bylo zhruba ve 3 hodiny ráno opustit chatu pouze s mapou a čelovkou a v jednom ze dvou označených bunkrů v lese nalézt zprávu od odboje. Po tomto úkolu jsme se do teplého spacáku těšili jako snad nikdy předtím. V neděli už jsme jen hráli drobné hry, protože nám příslušelo uklidit celou chatu a vypravit se na vlak zpět domů. Monika Hadašová

Výprava na Rešovské vodopády

Foto: 3x andromeda.skauting.cz

18

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

LÉTO NA VSI

aneb ohlédnutí za letními dny u nás ve Vsi(sku) Při pohledu z okna to vypadá, že s létem jsme se rozloučili nejen v kalendáři. Pole jsou zoraná, ovoce očesané a děti už zase nosí čepice. Asi by se patřilo psát o „letní sezóně“ dříve, v září či říjnu, ale na druhou stranu na ohlédnutí za slunečnými dny není nikdy pozdě.

obřad byl po letech první, který se ve Vsisku odehrál, a kdoví, třeba se dočkáme dalších.

S kolem kolem Bozeňova

Ani v letních měsících jsme ve Vsisku nezaháleli a připravili jsme pro děti, a nejen děti, další hezké společné akce.

Takové bylo tedy léto na vsi, léto ve Vsi(sku). Měli jsme se báječně, užili jsme si spoustu srandy, ale nebyli by-

Den dětí Pro děti asi ta nejočekávanější a nejpěknější akce, kterou ve Vsisku pořádáme. V sobotu 13. června odpoledne se Vsisko zaplnilo dětmi, malými i velkými, místními i přespolními. Na více než 100 dětí letos čekali filmoví hrdinové. Postavy, které děti znají z pohádek, provedly děti soutěžemi a celým zábavným odpolednem. U rybníka mohly děti potkat Vodníka Česílka, u kapličky se motala rodinka Simpsonových i s Lízou, za stromem se schovávala Baba Jaga, kostkou děti házely s Mickey a jeho kamarádkou Minie, na lodi se ocitly s Pepkem Námořníkem, nechyběla ani dvojka Křemílek a Vochomůrka nebo šikulové Pat a Mat, v bažině se zabydlela Fiona a světácky se Vsiskem procházel červený Transformer. No, smíchu a soutěžního nadšení bylo na rozdávání a žádné z dětí nepřišlo zkrátka. Myslím, že už teď se děti těší na příští rok, a my už máme zase hlavu plnou nápadů.

Druhý zářijový víkend se parta ze Vsiska, v závěsu za vedoucím zájezdu, Jarkem Hrudníkem vydala na cyklovýlet. Tentokrát byl vybrán kemp v Bozeňově. Hezké prostředí, krásná příroda, málo kopců a žádný signál, jedním slovem „balada“. Rozdělali jsme oheň, narazili sud, opekli špekáčky, prostě všechno, co ke správnému stanování patří. Děti byly ve svém živlu. Ráno, když při seřazení k odjezdu, jsme vypadali jak malý závod. Ono totiž, když se vydá 28 cyklistů na společný výlet, tak už to je slušný peloton. Nechybělo ani lepení duše, spadlý řetázek a ani závěrečný stoupák (který nám ovšem Jarek zapomněl do itineráře napsat). Největší medaili si určitě zasloužila Kačenka Plachá, která celý třicetipěti kilometrový výlet ujela na nejmenším kole a s největším úsměvem.

Foto: 4x archiv TL

Pasování Prvňáčků Tak jak jsme se s létem přivítali Dnem dětí, tak jsme se tak jsme se Pasováním našich malých velkých prvňáčků v sobotu 29. srpna s letními prázdninami rozloučili. Stejně jako my jsme se loučili s prázdninami, tak se Matyášek, Kačenka, Terezka, Lukášek a Zuzanka loučili s předškolním časem a byli slavnostně pasováni do stavu školního. Všichni byli stateční, předstoupili před rytíře a před zraky krále a královny se z předškoláků stali školáci. Odměna je neminula a na cestu do školy si odnesli i malé překvapení.

A byla svatba… I když svatba Petry a Libora Kabilkových nebyla akcí přímo obecní, myslím, že si zaslouží, abych se o ní ve svém ohlédnutí za létem ve Vsisku zmínila, protože pěknější místo, než je parčík u naší kaple si pro svatbu snad vybrat ani nemohli. Počasí měli objednané, to se ví, „vsesčáci“ přišli v hojném počtu a proto se jejich svatba, alespoň pro mě, stala takovou hezkou skoro obecní událostí. Jejich svatební

V sobotu 19. září se tedy Vsisko rozeznělo cimbálovou muzikou, kterou bravurně podali mladí muzikanti Okybača z Lipníku nad Bečvou. Ve Vsisku prý na Hody nikdy neprší. Nejinak tomu bylo i letos, takže počasí opravdu vyšlo. Víno bylo výborné, účast hojná, muzika veselá, gulášek měl říz a pivo bylo jako křen. Jen toho burčáku bylo nějak málo! Nebo že by se nějak hodně a rychle pil? Uvidíme příští rok. Už teď se ve Vsisku těšíme se na další, druhý ročník.

Čí só Hode, naše Hode Na Svatého Matouše jsou ve Vsisku tradičně Hody. Událost, kdy by se měly setkávat rodiny, sousedé a kamarádi. Letos jsme se k této příležitosti rozhodli uspořádat „hodové sousedské posezení“. Prostě událost, při které by se měli možnost setkat všichni sousedé, nejen děti, pro které většinu společných akcí ve Vsisku chystáme, ale tentokrát i dospělí, a to nejen ti místní, ale i jejich blízcí a přátelé. „Vsesčácké“ hode, jak jsem byla o správné výslovnosti poučena, připadnou na polovinu září, tedy konec léta. A pravda, co by to byl za konec léta bez burčáku? A co by to byl burčák bez cimbálu?

chom to my, abychom už teď nepřemýšleli nad tím, co a jak podnikneme v závěru podzimu a v zimě. Závěrem mi dovolte poděkovat všem, kdo se ve Vsisku organizace společných akcí účastní, a to ať už jde o nenahraditelnou pomoc osobní či o pomoc materiální. Jmenovitě bych tentokrát chtěla poděkovat manželům Kaksovým za zapůjčení stanů na hodové posezení. Přeji krásný a barevný podzim všem a těším se na společné setkání v rámci adventního programu u nás ve Vsi(sku). Petra Kolibová

Články, dopisy, úvahy, komentáře 19

TÝNECKÉ LISTY

TIP NA VÝLET

Sochy Michala Olšiaka Když jsem před lety poprvé potkal tršickou Žábu, moc se mi zalíbila. Netrvalo pak dlouho a můj koníček geocaching mě zavedl na Vysočinu ke Žďáru nad Sázavou, kde se to podobnými sochami jen hemží. Rád bych vás tedy pozval obdivovat díla Michala Olšiaka osobně. Michal Olšiak Michal Olšiak se narodil ve Žďáře nad Sázavou v roce 1978. Po vystudování žďárského gymnázia se střídavě věnuje malířství, sochařství a cestování. Většinu obrazů maluje olejem, nebo kombinovanou technikou. Jeho obrazy již ozdobily několik samostatných výstav. Plastiky Michala Olšiaka najdete v Česku, Německu (např. u Bodamského jezera) a Itálii. Michal se také zúčastnil mezinárodních soutěží v sochání z písku, odkud si přivezl i několik ocenění. Poslední dobou pracuje na monumentálních plastikách z pískovce a betonu, které umisťuje do krajiny.

Hamroň (GPS: 49°34´1.812“N, 15°54´49.644“E)

Hamroň (velké foto vpravo) je abstraktním tvorem, jakýmsi křížencem šneka se žábou. Socha se od října 2007 nachází v obci Hamry nad Sázavou. Výr (GPS: 49°36´28.226“N, 16°2´59.896“E)

Mamlas (GPS: 49°34´36.516“N, 15°55´8.616“E)

horou. Slavnostní odhalení cca 2,5 m vysokých suchohřibů proběhlo 15. 6. 2013. Tak ať rostou! Socha výra vysoká asi 3 metry se nachází nedaleko obce Tři Studně, v chatové osadě Yukon mezi rybníky Medlov a Sykovec. Socha byla dokončena v roce 2006. Nedaleko od výra se nachází v dřevěném altánku další dvě zajímavé a funkční sochy - krboví mužíci. Socha Mamlase je nejstarší žďárskou Olšiakovou sochou. Je od ní krásný výhled na poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je od roku 1994 zařazený na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

Hejkal Pepino (GPS: 49°36´37.917“N, 16°1´55.871“E)

Strom (GPS: 49°30´26.486“N, 15°47´58.113“E)

Rak (GPS: 49°36´57.851“N, 15°52´1.455“E)

Asi 3 metry vysoký hejkal Pepino na vás číhá dobře ukrytý v obci Tři Studně u penzionu Zátiší od června 2012.

Mamut (GPS: 49°34´3.000“N, 15°52´51.779“E)

Socha raka se nachází na břehu rybníka Jordán v centru obce Račín. Hladinu rybníku Jordán zdobí stovky leknínů. Socha byla dokončena v roce 2008. Hraniční kámen

Káně Pohádkový strom vysoký 3,5 metru najdete od června 2010 v obci Poděšín. V jeho dutině lze nalézt malého skřítka Poděsa, případně se schovat před deštěm. Pohádkový strom je znám i pod přezdívkou „Poděšínská brokolice“.

(GPS: 49°36´22.519“N, 16°2´1.430“E)

(GPS: 49°35´28.823“N, 15°55´53.493“E)

Rozcestník Dařbucha (GPS: 49°37´55.023“N, 15°54´26.441“E)

Socha hlavy mamuta se nachází od července 2006 u obce Hamry nad Sázavou, v malebném údolí řeky Sázavy pod Rozštípenou skálou. Zhruba 300 metrů od sochy Mamuta se nachází také národní technická památka Šlakhamr (dříve Brdíčkův mlýn). A za návštěvu rozhodně stojí i nedaleký Konec světa. Kůň (GPS: 49°33´44.676“N, 15°54´25.236“E)

Obří socha káněte se nachází v areálu hotelu Horník ve Třech Studních (lyžařský areál Tři Studně), nedaleko rybníka Sykovec. Socha byla dokončena v září 2013. To je jen malý výčet z toho, kam byste se za Olšiakovými sochami mohli vypravit. V širším okolí Žďáru nad Sázavou je jich mnohem více. Namátkou třeba socha Charlieho Chaplina přímo ve Žďáru, Slon v Sázavě, Hroši ve Škrdlovicích, Čertův stolek v Chotěboři, Gryf v obci Pohled... Spoustu dalších soch naleznete také rozesetých po celé republice - v Bítově, Čisté u Litomyšle, u Českého Těšína...

Sousoší, slavnostně odhalené 6. listopadu 2009, symbolizuje hranici Čech a Moravy, i když se přímo na historické zemské hranici nenachází. Socha orlice hlídá moravské a socha lva české území, mezi nimi je umístěn hraniční kámen. Sousoší se nachází nedaleko Pilské nádrže. Sousoší Houby (GPS: 49°37´48.966“N, 16°2´58.392“E)

Já okolí Žďáru navštívil několikrát na kole, což je ideální prostředek, jak se pokochat krásnou přírodou a poznat tato krásná díla. Socha koně vytahující povoz z bahna se nachází od roku 2006 v obci Hamry nad Sázavou u jezdeckého klubu Na Ranči, přímo u silnice první třídy I/19 (ze Žďáru směr Přibyslav).

Sousoší Houby se nachází u penzionu Fryšava v obci Fryšava pod Žákovou

Téměř čtyři metry vysoký rozcestník s velkým frňákem najdete na hrázi rybníka Velké Dářko nedaleko občerstvení Na Hrázi. Dařbucha byl dokončen v červnu 2011.

Pokud byste se chtěli dozvědět další informace o olšiakových sochách, můžete nahlédnout na internetové stránky www.zdarns.estranky.cz, kterým děkuji za možnost čerpat některé informace. Pavel Peňaška

20

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

Listopadová výročí středomoravského regionu Před 75 lety – dne 10. listopadu 1940 zemřel v Přerově Dipl. Ing. Basil MACALÍK, agronom, zemědělský pedagog a spisovatel. Narodil se 13. března 1861 v Ivanovicích na Hané. Studoval na reálce v Prostějově, kde roku 1880 maturoval a poté odešel do Vídně na studium vysoké školy zemědělské, kde v roce 1884 získal titul diplomovaný hospodář. Pedagogickou dráhu začal o rok později v Přerově, kde byl profesorem na zemské vyšší hospodářské škole. V roce 1911 byl povolán do Olomouce, kde se stal ředitelem hospodářské školy na Klášterním Hradisku. Po deseti letech se vrátil do Přerova, kde až do roku 1924 vykonával funkci ředitele vyšší hospodářské školy. Po celou dobu pedagogické činnosti byl literárně činný. V době odpočinku se plně věnoval badatelské a spisovatelské činnosti. Zabýval se dějinami mlékařství, drůbežářství, hedvábnictví,chovu skotu, rybníkářství a včelařství na Hané. Obsáhlé stati publikoval v ročence Sborník Čs. akademie zemědělské v období let 1924 až 1938. Stati věnované lidovému léčitelství chorob zvířecích a lidovému názvosloví zootechnickému na Hané, publikoval v Záhorské kronice. Zde také najdeme Pověry a zvyky na Záhoří a Pastýřské melodie. Na svém kontě má také několik knižních vydání. V roce 1888 napsal a vlastním nákladem vydal Drůbežnictví poučné a zábavné. R. 1897 vyšla v Přerově jeho kniha Rozdělení Moravy na obvody plemenné. Publikace Hanácký ječmen vyšla v roce 1900. O 12 let později napsal rozsáhlou stať k paleontologickému vývoji moravského koně, která vyšla v Časopisu Moravského muzea v Brně. Vročení 1930 je v knize Prapředkové domácích zvířat na Hané. Spisovatelskou činnost zakončil publikací Jak jsem žil a pracoval a o rodě, z něhož jsem vzešel, která vyšla v Praze v roce 1938. ( Fischer, R.: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938. s. 182-183. * lský: Za ředitelem inž. B. Macalíkem. Obzor 12. 11. 1940, s.2.)

Před 10 lety – dne 10. listopadu 2005 zemřela v Olomouci MUDr. Anna FOLPRECHTOVÁ, rodačka ze Strážnice, ředitelka Okresní hygienické stanice v Olomouci, organizátorka hygienické péče v olomouckém okrese i kraji, pedagožka, odborná publicistka, pracovnice Českého červeného kříže a aktivní členka VSMO. Narozena 31. 5. 1939. Od roku 1946 žila v Uničově a krátce poté se rodina přestěhovala do Šternberka. Zde studovala gymnázium, na kterém maturovala v roce 1956. Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, všeobecný směr absolvovala v roce 1962. Pracovala v OHS kde byla v září 1981 jmenována ředitelkou a tuto funkci vykonávala až do března 1992. Pedagogicky dlouhodobě působila na Střední a vyšší zdravotnické škole E. Pöttinga. Za svůj významný životní přínos považovala svoji úspěšnou péči o zajištění hygienické služby v době návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v Olomouci a na Svatém Kopečku u Olomouce. Od roku 1961 publikovala v odborném tisku. Její články najdeme na stránkách periodik: Vnitřní lékařství, Československá hygiena, Pracovní lékařství, Bezpečnost a hygiena práce, Časopis českých lékařů, Československá dermatologie, Československá otolaryngologie, Bezpečná práce, Slévárenství, Noviny Červeného kříže aj. U příležitosti 40. výročí slavnostního otevření budovy hygienické stanice v Olomouci v lednu 1999 vyšel jubilejní almanach, který redigovala a zároveň zde publikovala desetistránkovou úvodní stať „ Hygienická služba v okrese Olomouc“. Dlouhodobě se věnovala přednáškové činnosti, byla členkou Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, kde působila zejména v sekci Dějiny lékařství a Historická Olomouc. Ve volném čase se zabývala průvodcovskou činností po Olomouci pro vzdělávací centrum Profit klub se sídlem v Ostravě a péči o zdraví lidu, aktivní činností v Českém červeném kříži, za což byla též vyznamenána. Vedle řady odborných zájmů a činností zajímala se o olomoucký kulturní život. Vzpomínky na milovaný Šternberk byly publikovány ve Šternberských listech v roce 2001. (Almanach Okresní hygienické stanice v Olomouci. Olomouc 1999. * Hlůzová, Vlasta. Prošli Šternberskem. Šternberk 2015, s. 33.)

Před 120 lety – dne 14. listopadu 1895 se v Bělkovicích narodil František ŠTAJGR, akademik, univerzitní profesor a vědec v oblasti občanského práva procesního. Střední školu studoval v Olomouci, kde nedokončil Slovanské gymnázium, protože musel narukovat za první světové války na frontu. Když se vrátil z ruského zajetí, odmaturoval v roce 1919 a začal studovat na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil justiční dráhu jako soudce na Slovensku, kde působil 14 let. Od roku 1935 přednášel občanské právo procesní na právnické fakultě v Bratislavě, kde byl v roce 1937 jmenován mimořádným profesorem. Po vzniku Slovenského štátu v roce. 1939 musel Slovensko opustit a vrátil se i s rodinou do rodiště, kde přečkal válku. Od ledna do prosince 1945 vykonával funkci tajného předsedy národního výboru a poté byl povolán do Prahy na Karlovu univerzitu, kde byl jmenován řádným profesorem civilního soudního řízení. Po zřízení katedry občanského práva na KU stál v jejím čele až do odchodu do důchodu v roce 1969. Na pražské univerzitě zastával řadu akademických funkcí, byl děkanem a proděkanem právnické fakulty. Ve své vědecké činnosti sepsal přes 20 knih, více než sto větších právnických statí. Z nejznámějších knih, např. Zásady civilního řízení soudního (1945), Konkursní právo (1947), Materiální pravda v občanském soudním řízení (1954), Československé mezinárodní civilní právo procesní (1967) aj. Zemřel v Praze dne 31. srpna 1972. ( ČBS. Praha 1992.s.710. * Nekrolog Lidová demokracie 1.9.1972, s.4.)

Před 115 lety – dne 16, listopadu 1900 se v Olomouci narodila Eliška JUNKOVÁ – KHÁSOVÁ, roz. Pospíšilová, automobilová závodnice, autorka vzpomínkové knihy. Narodila se jako nejmladší dítě a měla ještě sestru a bratra. Navštěvovala dívčí obchodní školu hraběte Poetinga, hrála na klavír, cvičila v Sokole. Učila se

německy, francouzsky a anglicky. Pracovala jako korespondentka Pražské úvěrní banky v Olomouci, jejímž vedoucím byl Čeněk Junek. Když byla v roce 1917 zřízena pobočka v Brně odešla s Junkem do Brna. Po vzniku Československa odešla se svým bratrem do zahraničí, krátce pracovala ve Francii a ve Švýcarsku a pak se na pár měsíců vrátila do Olomouce. Pak teprve odešla do Prahy. Její nastávající manžel Č. Junek jí přivedl k automobilovému sportu. Jako první žena u nás získala v roce 1921 řidičský průkaz. Provdala se 24. června 1922. Manželé si koupili první bugatku. Zprvu jezdila s manželem jako spolujezdec, ale v letech 1924-1928 proslula jako automobilová závodnice. Po smrti svého manžela 15.7.1928 při Velké ceně Německa, závodit přestala. Později se provdala za automobilového závodníka Ladislava Kháse. Stala se nejúspěšnější ženou automobilového sportu. Během čtyř let absolvovala 25 závodů. Od 30. let až do odchodu do důchodu pracovala u Bati při výrobě pneumatik. Za 2. světové války byla zapojena do ilegálního odboje. Motorismu zůstala věrna i po válce. Podílela se na organizaci plochých drah, pomáhal s organizací první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru Masarykova okruhu. Do 90. let přijížděla také do Šternberka jako divák automobilových závodů ECCE HOMO, kterých se sama v roce 1926 zúčastnila. V roce 1972 vyšla její vzpomínková kniha „ Má vzpomínka je Bugatti“ a v roce 1990 převyprávěl její příběhy Miloš Kovářík v knize Královna volantu. Zemřel 5. ledna 1994 v Praze. Olomouc ji poctila in memoriam Cenou města Olomouce 2005 v oblasti sportu. (ČBS. Praha 1992.s. 289. * Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.,s. 51-52.)

Před 95 lety – dne 18. listopadu 1920 zemřel ve Velkém Týnci František KUBÍČEK, lidový hanácký povídkář, rolník a mlynář. Narodil se ve Velkém Týnci 16. června 1851. V roce 1913 vydal vlastním nákladem knihu Život a příběhy pana otce Dobráčka, v které je na čtyřicet povídek ze života, napsaných týneckým nářečím. (Pospíšil,F.: Almanach hanáckého roku. Přerov 1923, s. 104. * Ševčíková, Hana : Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007, s. 70.)

Před 65 lety - dne 18. listopadu 1950 zemřel v Uherském Hradišti Jan ZLÁMAL, pedagog, matematik, který vydával pedagogické spisy pod pseudonymem Hanuš Solitude. V letech 1911-1922 byl odborným učitelem ve Štěpánově a Troubelicích a v období 1928-1939 působil ve Štěpánově jako ředitel obecné a měšťanské školy. Autor monografie ˇ“ Štěpánov“ vydané v roce 1928. Do pense odešel předčasně k 1. srpnu 1939. Přestěhoval se do Luhačovic. Pocházel z Šakvic u Břeclavi, kde se narodil 31. ledna 1886. (Kronika národní školy štěpánovské (1886-1953). Státní okresní archiv Olomouc. * Kronika obce Štěpánova od roku 1927. Státní okresní archiv Olomouc.)

Před 15 lety – dne 23. listopadu 2000 zemřel František DOČKAL, významný lidový písmák a básník. Narodil se v rolnické rodině ve Velkém Týnci 13. května 1921. Po vychození obecné školy v rodišti studoval nižší gymnázium v Olomouci a Hospodářskou školu. Od dětství psal básničky, texty a krásně maloval. V roce 1967 napsal knihu „Čuhácká dědina“, kde vzdal hold čuháckému nářečí. Téměř o třicet let později vyšla druhá kniha „Čuháci vekládajú“(1996). Oslavil tak národopisný soubor Týnečáci, který vznikl v roce 1986 a s nímž úzce spolupracoval. Napsal pro něj řadu písniček, scének a povídek. Pan Dočkal psal také několik desítek let kroniku obce.. Jeho články o zajímavostech a lidové kultuře týneckého regionu najdeme na stránkách Hanáckých novin, Týneckých listů, Hanáckého kalendáře a vlastivědných časopisů. V pozůstalosti zanechal řadu básnických sbírek, např. Týnecké polní kvítí, Povídky z dospívání a Cestou domů.. (Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec, 2007. s.65.)

Před 100 lety – dne 25. listopadu 1915 zemřel v Olomouci ThDr. František Saleský BAUER, olomoucký kardinál arcibiskup. Pocházel z Hrachovců u Valašského Meziříčí, kde se narodil 26. ledna 1841. Maturoval v roce 1859 na piaristickém gymnáziu v Kroměříži. Poté odešel do Olomouce, kde absolvoval bohoslovecká studia a na kněze byl vysvěcen v červenci 1863. Zprvu působil jako kaplan ve Vyškově, po roce jako adjunkt na bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde byl povýšen na doktora bohosloví a stal se profesorem biblického studia. Roku 1873 byl povolán na pražskou univerzitu. V dubnu 1882 byl jmenován biskupem v Brně a dne 13. května 1904 byl poslán na arcibiskupský stolec sv. Metoděje do Olomouce. Roku 1911 byl jmenován kardinálem (jako první kardinál z lidu českého). Byl spolupracovníkem Časopisu katolického duchovenstva. Sepsal a vydal knihu „Církevní život na Valašsku“. Psal také o poutních místech na Moravě a uveřejňoval odborné články z biblistiky a liturgie. Ve valašskomeziříčském muzeu je zachováno několik jeho básní. Za jeho působení bylo opraveno a vybudováno několik zajímavých sakrálních staveb. V Olomouci zbudoval kapli bl. Jana Sarkandra, restauroval arcibiskupskou residenci, přestavěl budovu konsistorní. Za svého působení zřídil 32 far, 36 kostelů. Finančně vypomohl nemocnici v Kroměříži, stavěl dělnické domky. V Olomouci zřídil diecézní muzeum a památkovou a uměleckou radu diecéze. Podporoval také turistiku. Pochován byl na dómě sv. Václava v Olomouci pod hlavní věží. (Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000, s. 12. * Podlaha, A.: Bibliografie čes. katolické literatury. Praha 1923, s. 2062.)

Před 85 lety – dne 26. listopadu 1930 se v Olomouci narodila Helena LISICKÁ, spisovatelka a folkloristka. Do školy chodila v rodišti a v letech 1944 a 1945 v Třebíči. Po návratu do Olomouce začala studovat gymnázium, které nedokončila ze zdravotních ...pokračování na straně 21

Z análů paměti 21

TÝNECKÉ LISTY

DUCHOVNÍ SLOVO Dvě bytosti

Dvě bytosti vidíme na Kalvarii, Ježíše a Marii. Ježíš nás učí, jak máme umírat. Když On ve své velké hodině umírání chtěl mít u sebe svou Matku, jak bychom se mohli opovážit umírat bez ní? Ve všech věcech máme sledovat Ježíše. Především však je důležité, abychom jej následovali v jeho smrti. Kdyby to bývalo dobré, byl by ji ve své lásce této scény ušetřil, ačkoliv snad sama Panna Maria by toto milosrdenství, že nemá být přítomna při Synově smrti, považovala za kruté. Zde, u smrtelného lože, se stala naší Matkou. Není jistě mezi námi ani jednoho, do jehož úst by víra mnohokrát za den nevkládala modlitbu, modlitbu papežů i venkovanů, učenců i neučených, bohatých i chudých, osob řeholních i světských, aby Matka Boží stála při nás v hodině smrti. „Pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.“ Tuto prosbu máme vkládat do všech svých modliteb. Nediktujme, nevyslovujme nějaké přání stran smrti, nýbrž ponechejme Bohu, aby určil dobu, místo a způsob naší smrti, jen když nebude bez Panny Marie. Hodina smrti je žíznivá doba a pohlcuje velké milosti. Úžasné propasti se rozvírají náhle v duši, v níž mizí uplynulá léta, staré zvyky a tisíce jiných věcí, jež nám tu velmi scházejí. Ďábel si schovává své nejhorší zbraně pro tento okamžik. Je to opravdu hrozná věc, že nemůžeme umřít dvakrát, takže hned napoprvé musíme umřít dobře. Při smrti běží o věci úžasné. Svátosti jsou velká věc pro tuto hodinu, ale ne mocnější, než je třeba. Pozorujte umírajícího člověka! Vizte, jak rozhřešení padá prudce do jeho vyprahlé duše, jako letní déšť do rozpukané půdy. A přece jsou jeho oči důkazem, že boje stále ještě přicházejí

a odcházejí. Přizvěme Pannu Marii. Ať již je zde viditelně nebo neviditelně, ať již mluví nebo jedná beze slova, ujednejme smlouvu již dávno předtím a to se závazkem nezrušitelným, že bude u nás, aby vykonala úkol tak nesnadný a tak nevýslovně důležitý. Stojí to za to, abychom celý život o to prosili, jen když se nám ke konci naše prosba splní. Jakou cenu má dobrý život, není-li korunován dobrou smrtí? Ale každý dobrý život je ze všeho, co je v naší moci, nejbližší prostředek k dobré smrti. Bylo, myslím, poměrně málo dobrých smrtí, které by nebyly zakončením dobrého života. A tyto nečetné případy, tak praví celý věřící svět, byly umožněny zásluhou Panny Marie. Ale dobrý život je nejvhodnějším prostředkem k tomu, aby stála u našeho lůžka v oné hodině. Život, jenž nese kříž, vždycky se setkává s Pannou Marií. Při ukřižování bývá přítomna takřka oficiálně. Když Ježíš nechtěl umřít bez ní, bude nás tím více milovat, když ani my nebudeme chtít zemřít bez ní. Ať by si trval smrtelný zápas sebedéle, ať by si ubohá odcházející duše byla sebe zkormoucenější, blahoslavení nade všechny zemřelé jsou ti, jimž zatlačila oči sama Panna Maria. Děkujme našim předkům, že náš kostel a tím i celou farnost zasvětili Panně Marii Nanebevzaté. Přicházejme každou neděli do tohoto chrámu, abychom si vyprosili dobrý život pro sebe i své děti. A teprve tehdy budeme šťastnými. (Podle Fridricha Wilhema Fabera) Připravil Páter Václav Haltmar, Cír. římskokatolická ve V. Týnci

Posezení pro seniory ve Vsisku 8. 10. uspořádal výbor pro sociální záležitosti a bezpečnost občanů Obecního úřadu ve Velkém Týnci již tradiční posezení pro seniory v Hostinci u Facků, kterého se zúčastnili dříve narození občané nejen ze Vsiska, ale i z Velkého Týnce a Čechovic. Pohlazením po duši bylo vystoupení dětí z 1. stupně základní školy pod vedením paní učitelky Evy Kvítkové. Při písničce Ne, pětku ne mnozí jistě zavzpomínali na léta prožitá ve školních lavicích. Srdečný dík patří nejen paní učitelce a jejím svěřencům, ale také

obětavým rodičům, kteří děti na vystoupení přivezli a po představení si děti zase vyzvedli. K dobré náladě přispěly seniorky z klubu seniorů s tanečním souborem Poupata. Na jejich pevný krok s ohledem na věk bylo radost pohledět. Každý senior dostal drobný dárek a něco na zub. Příjemným zjištěním je fakt, že tuto akci navštěvuje stále více lidí a to nás těší. Věřím, že v příštím roce se opět sejdeme ještě ve větším počtu než letos. Alena Ostřanská

Výročí... ...dokončení ze strany 20 důvodů. V letech 1947 až 1949 absolvovala odbornou školu pro ženská povolání a poté krátce pracovala v n. p. Milo a pak byla v domácnosti. Od roku 1960 pracovala v Domě armády jako knihovnice, organizační referentka a později sekretářka vojenského útvaru. Od roku 1968 byla spisovatelkou z povolání. Začala publikovat ve Stráži lidu pod jménem H. Sedláková a dále do regionálních periodik a celostátního tisku, např. Nová Svoboda, Štafeta (Prostějov). Zemědělské noviny, Květy, Obrana lidu, Práce, Literární měsíčník aj. Knižně debutovala sbírkou pověstí „Za horama, za dolama“ v roce 1965. Autorka pohádek, pověstí, povídek, národopisných studií, reportáží, fejetonů, rozhlasových a televizních námětů, libret a scénářů, divadelních a loutkových her má na svém kontě přes dvě desítky knižních titulů. Pohádkové a bájné motivy z Olomoucka a okolí, pověsti o českých a moravských hradech, ze Záhoří, převyprávění moravských lidových příběhů i hanácká říkadla ve středohanáckém dialektu tvoří zajímavé jádro tvůrčí invence. Od roku 1983 vedla národopisný soubor Haná ve Velké Bystřici. O pět let později se stala členkou Národopisné společnosti při ČSAV a v roce 1990 stála u zrodu festivalu folklorních souborů Lidový rok a konference o lidové kultuře na Hané. Dlouhodobá spolupráce s ostravským studiem Čs. rozhlasu, která připravila řadu malých dramatizací pro nejmenší je datována rokem 1959. Zemřela náhle 30. listopadu 2009. Hrob má na hřbitově ve Velké Bystřici, o který se vzorně stará paní Bronislava Millá. (Literární slovník severní Moravy a Slezska.1945-2000. Ostrava 2001, s. 167168. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc SISŠ 1993.* Ševčíková, H.: Helena Lisická. Olomouc, 1982. * Všetička, Fr.: Nekrolog. 2009.) Připravila Hana Ševčíková

O mé rodině V říjnových TL jsem se krátce zmínil o naší rodině, a dnes se znovu zmíním o Hrudníkových šířeji. Začátkem 80. let jsem zpracoval jejich rodokmen, ale velmi amatérsky. Neměl jsem ponětí o tom, jak postupovat. V té době byl také problém k matrikám se dostat. Podařilo se mi to ale v Olomouci v archivu, kde jsem byl neodbytný a také mi vyšla vstříc paní archivářka snad proto, že věděla o přátelství své dcery a mé dcery, studentek olomoucké zdravotní školy. Podařilo se mi zjistit, že náš pradědeček František (1830-1867) zemřel na souchotě, zůstalo 7 sirotků. Otcem Františka byl Josef (1802), dlouholetý obecní písař a kronikář, otec sedmičlenné rodiny, z níž jeho syn Ignác (1836) byl také po něm obecním úředníkem. Dalším předkem byl Jakub (1744), syn Šimona (1709), narozeného v Krčmaňi, do Týnce přiženěného v roce 1732. Před lety jsem se k dalším dokladům (matrikám) nedostal. Dnes ale již vím, že v matrikách krčmaňských zapsán je náš nejstarší předek Petr (1605). Asi před dvěma roky navštívil mě P. Jan Hrudík, farář ze Strání, potomek z rodu Petra Hrudníka z Krčmaňe. V jeho případě ke změně příjmení na Hrudík došlo chybným zápisem v matrice farnosti na Prostějovsku, kam se jeden krčmaňský Hrudník přiženil. Čeká nás tedy nové kompletní zpracování rodokmenů „Hrudník“ krčmaňských i týneckých i HRUDÍKŮ. Mám slíbeno také od mých vnuků, že se dovím, zda jméno Hrudník existuje také jinde než na Moravě, na Hané. Vzpomenu ještě na svého stařečka Bartoloměje (1862-1945), kterého jsem si užil jako malý chlapec, ale vzpomínky jsou to krásné. Bydlel u nás ve výminku, byl vdovec. K nám chodil na jídlo, jinak si ještě hospodařil sám. Věnoval se včelaření. Když se vytáčel med, byly pozvány komárovské děti. Každý dostal krajíc chleba pokapaný čerstvým medem. Byla to dobrota, ale

byli jsme medem celí polepení. Stařeček také měl na sporáku litrový hrnek polínkového (pelyňkového) čaje, který popíjel, prý kvůli žaludku. Nechápal jsem, že to může pít, dal mi kdysi ochutnat, když jsem byl neodbytný. Také vzpomínám, že mi řekl, že kříž na Hradisku vedle mohyly postavil v roce 1933 na poděkování za záchranu života našemu tatíčkovi, když se mu splašili krávy. Stařečka často navštěvovali dva strýčci a tečička ze Slavkova. Když prý jim jako dětem zemřel, tatínek se o ně postarali, připravili je do života. Později, jako školák dověděl jsem se, že stařeček hodně let měl pronajatou obecní cihelnu. K dělníkům byl spravedlivý, od některých jsem to i slyšel. Dověděl jsem se také od nich, že byl jejich dětem za kmotra na křtu. A kontakty s rodinami křťěnců byly velmi blízké. Pochopil jsem tím pravdivost přirovnání „nývětší přízeň sú kmocháčci“. Stařeček často vzpomínával, že se po smrti otce, tedy od pěti let postaral o něj kmocháček Kubíček. Říkával o něm „naočele mě hospodařeni s penězama, v polo, doma, kolevá dobetka, nechale mě veočeť zednikem, odělale ze mě hospodářa.“ Takové hodnocení slýchávali prý od nich i moji starší sourozenci. Díky stařečkovi a našim rodičům věděli jsme už jako děti, jak se mají lidé k sobě chovat. Nejvíce moudrostí jsme dostali od maminky. „Příte, bode vám přány, jakú mirú měřiš takovú ti bode naměřeny, služ čerto dobře peklem se ti odměni, co so dložný - nic, to je za Pán Buh zaplať.“ Ta pravidla jsme zažili v praxi. A prostá dědinská společnost, hospodyně, hospodáři, stařečci a stařenky, všichni obyčejní lidé s úplnou samozřejmostí dokázali přijímat a poté dále předávat to dobré, ale také odmítnout to zlé a špatné. Bohužel jsme si také užili soustavný duchovní teror praktickým uplatňováním třídního boje a třídní nenávisti. Nedivme se tedy, že je dnes kolem nás tolik negativ. Vojtěch Hrudník

OTÁZKA PRO... Ivetu COUFALOVOU, šéfredaktorku Dějin a současnosti, t. č. Drážďany, Německo Jak se díváte na současnou imigrační vlnu a reakci České republiky? V novinových titulcích čteme, že západoevropští politici vyčítají Středoevropanům jejich sobeckost v přístupu k uprchlické krizi. Ovšem je těžké to hodnotit, historický vývoj společností se půlstoletí po druhé světové válce významně lišil – a lakmusovým papírkem toho, jak se zachováme k bližnímu, se právě ukazuje současná situace. A že nejsme jako společnost „připraveni“ na to podělit se o svůj blahobyt, je dáno asi tím, že mnohdy necítíme, že vůbec nějaký blahobyt máme či se nám nechce vzdávat něčeho, co si užíváme tak krátce... Nejsme v tom sami. I Německo je v přístupu rozdělené a dělící linkou je hranice právě mezi bývalou východní a západní zónou. A přituhuje. Sleduji vývoj na demonstracích hnutí Pegida na vlastní oči přímo v Drážďanech od jeho samotného vzniku. Frustrace z nezaměstnanosti, ze stagnace, z toho, že se někteří Němci z východního bloku cítí být občany druhé kategorie... A pak přijdou uprchlící a jim se mají rozdat peníze, na které by přeci měli mít nárok oni – ti, kteří třeba poctivě pracovali (a je jedno, že pro „Honeckera“,

resp. DDR – mezi demonstrujícími Pegidy je totiž velké procento důchodců), ale třou bídu s nouzí. Podezíravost až nechuť k cizímu tu byla latentně přítomná po celá devadesátá i nultá léta (jeden čas jsem dokonce kvůli této xenofobii odmítala na bývalý „východ“ i jezdit). A když nyní demontrace sleduji – mrazí mě. Konají se totiž přesně na místě, kde se scházelo hnutí NSDAP, jejichž nadšení členové v mnohatisícovém davu s jiskrou v oku heilovali, až se okolní břehy Labe zelenaly – fotografie jsou dodnes k vidění v působivé stálé expozici drážďanského městského muzea... A tak když jsem se zcela náhodou ono pondělí 19. října ocitla přesně mezi pegidovci a antipegidovci („dělící linkou“ byl rezidenční zámek – objekt mého odborného zájmu), zatrnulo mi. Ta tichá síla davu... Nejsem rozhodně slepý stoupenec „multi-kulti“, ale na druhou stranu hnědnoucí tendence mi nahánějí hrůzu stejně velkou jako vize ataků Islámského státu na poklidnou Evropu. Jak snadno se vše může zvrtnout, známe velice dobře z historie. Chceme o tom ale takto vůbec přemýšlet? Ještěže konečně začala mezinárodní jednání o situaci v Sýrii, snad ne příliš pozdě... Ptal se Petr Hanuška

22

Dějiny a současnost

TÝNECKÉ LISTY

dějiny a současnost

Listopadové číslo časopisu Dějiny a současnost se po dvou letech vrací k tématu trampskému: „Tu jako na povel se vymrštilo z podrostu na obou stranách paseky několik tuctů postav, které se řítily proti sobě s pronikavým řevem. Na jedné straně burácelo civilisované ,hurrá‘ kozodojské výzvědné čety, na druhé prastarý váečný pokřik trampů. Jako dvě vlny, hnané orkánem proti sobě, narazí na sebe, vzpění se a vystříknou k obloze, tak se střetly oba oddíly v nejprudším běhu, ústa mužů se zpěnila a bojovníci bantamové váhy byli vymrštěni do výše. Z hrdel zápasníků a podobně se

derou zvířecí zvuky, takže sám otrlý, českými filmy otužený pan Štych se na chvíli odvrací a z jeho úst splývá povzdech: ,Jak hrozná jest válka!‘“ Bojová scéna z legendárního humoristického románu Dobrodružství šesti trampů Jaroslava Žáka a Vlastimila Rady líčí metaforicky potýkání se trampingu s paďoury, mastňáky, astrachány, měšťáky a dalšími netrampy vůbec. Jenže odpovídala tato literární nadsázka skutečnosti? Byl vzájemný vztah trampů a jejich okolí v minulosti opravdu tak jednoznačný? Odpovědět se pokusí čtyři studie věnované několika momentům zajímavého stýkání a potýkání trampů s „těmi druhými“ nejen v časech prvorepublikových, protektorátních či socialistických. A kdo jsou „ti druzí“? Vlastníci pozemků, lesní personál či ochranáři, skauti a junáci, fašističtí vlajkaři a stranou nezůstanou ani tzv. takytrampové... Součástí čísla jsou samozřejmě i pravidelné rubriky: Ďasovský kompas, Historik na cestách, Řeč šlechtických sídel, Středověké prameny, Knihovnička či recenze knih. Listopadové číslo vyjde 13. listopadu. kontakt: [email protected] www.dejinasoucasnost.cz

Stalo se ve světě - LISTOPAD 1 2

1755 – Narodila se Marie Antoinetta, francouzská královna († 16. října 1793).

3

1910 – Narodil se Karel Zeman, filmový režisér, výtvarník, loutkář († 5. dubna 1989).

4

1035 – Narodil se Jaromír, český kníže.

5

1605 – V Anglii bylo odhaleno Spiknutí střelného prachu, zajat jeho organizátor Guy Fawkes.

6

1975 – Skupina Sex Pistols uskutečnila svůj první koncert.

7

1665 – Poprvé vychází London Gazette, nejstarší noviny, které vychází dodnes.

8

1620 – České stavovské vojsko bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře v Praze. Vlády v českých zemích se po ní ujal Ferdinand II. Štýrský.

9

1980 – Zemřela Toyen, česká malířka (* 21. září 1902)

10 11

1970 – Vypuštěn Lunochod 1 1810 – Narodil se Alois Larisch, zakladatel vlnařských továren v Krnově († 25. června 1880)

12

1375 – Zemřel Jan Jindřich Lucemburský, český kralevic a moravský markrabě (* 12. února 1322)

13

1850 – Narodil se Robert Louis Stevenson, skotský romanopisec a básník († 3. prosince 1894)

14

1840 – Narodil se Claude Monet, francouzský malíř († 5. prosince 1926)

15

1670 – Narodil se Bernard Mandeville, nizozemský filozof, politický ekonom a spisovatel († 21. ledna 1733)

16

1745 – Zemřel Johann Lukas von Hildebrandt, rakouský architekt (* 14. listopadu 1668)

17

1945 – Vstoupily v platnost Benešovy dekrety 122 a 123/1945 Sb. o zrušení něm. univerzity v Praze a něm. tech. škol v Praze a Brně

18

1870 – Narodil se Franz Metzner, německý sochař († 24. března 1919)

19

1580 – Zemřel Jiří Melantrich z Aventina, renesanční tiskař a nakladatel (*1511)

20 21

Časopis Dějiny a současnost si můžete půjčit v Místní knihovně V. Týnec

1945 – Proběhla československá měnová reforma, jež měla za úkol snížit objem peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu.

1850 – Narodila se Charlotta Garrigue-Masaryková, žena profesora T. G. Masaryka († 13. května 1923) 1870 – Zemřel Karel Jaromír Erben, spisovatel, básník (* 7. listopadu 1811)

22

1890 – Narodil se Charles de Gaulle, francouzský politik a generál († 9. listopadu 1970).

23

1690 – Narodil se Ernest Jan Biron, ruský regent v zastoupení nedospělého cara Ivana VI. († 29. prosince 1772)

24

1965 – Mobutu Sese Seko po krvavém puči uchvátil moc v Demokratické republice Kongo

25

1915 – Bedřich Hrozný oznámil, že se mu podařilo rozluštit klínové písmo

26

1855 – Adam Mickiewicz, polský spisovatel (* 24. prosince 1798)

27

1895 – Alfred Nobel podepsal svou poslední závěť a odkázal 31 miliónů tehdejších švédských korun na fond každoročního oceňování vědeckých a jiných zásluh, z čehož pak vznikla Nobelova cena

28

1695 – V Plzni byl popraven Jan Sladký Kozina, vůdce rebelů při Chodském povstání

29

1945 – Vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie

30

1700 – Velká severní válka: Švédové Karla XII. porazili ruskou armádu cara Petra Velikého v bitvě u Narvy

Články, dopisy, úvahy, komentáře 23

TÝNECKÉ LISTY

Folklorní festival Ke kořenům byl věnován památce J. R. Bečáka Desátý ročník folklorního festivalu Ke kořenům byl věnován památce týneckého rodáka a významného folkloristy Jana Rudolfa Bečáka, od jehož narození uplynulo 20. dubna 2015 přesně 100 let (zemřel na Nový rok 1987). V sobotu 17. října v 14.00 hodin se několik desítek místních i přespolních návštěvníků sešlo u obchodu pana Jiřího Nováka, kde byla následně panu Bečákovi odhalena pamětní deska pocházející z dílny samotišského kameníka René Seifrieda. Slavnostnímu aktu byly přítomny i obě Bečákovy dcery Marie a Miluše či senátor Martin Tesařík. Několik slov pronesl starosta obce Petr Hanuška, na tchána i na poměry v zemědělství zavzpomínal Bečákův zěť Josef Novák. K slavnostní atmsféře setkání přispělo i několik zpěváků ze souboru Týnečáci. O hodinu později na velkém sále společenského domu otevřel hlavní organizátor folklorního setkání Zbyněk Žůrek výstavu fotografií hanáckých krojů Pavla Kolmana.

Tu mohou zájemci shlédnout i v současnosti na chodbě zámeckého úřadu. Kurátor výstavy velmi zasvěceně pohovořil o kroji, jeho částech i historii. První tóny festivalu zazněly v 17. hodin. A byli to opět naši Týnečáci, kteří přispěli „troškou do mlýna“. A mlýnská kola programu se točila dál. Moderátor Stanislav Denk zval střídavě na pódium členy Hanáckého souboru písní a tanců Klas z Kralic na Hané, Valašského souboru písní a tanců Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm, Cimbálové muziky Záletníci z Velké Bystřice a hanáckého mužského sboru Rovina.

Před přestávkou proběhla i přehlídka hanáckých krojů s komentářem paní Bronislavy Millé z Velké Bystřice. Po přestávce přehlídka muziky, tanců i zpěvů pokračovala. Slavnostně však byla i pokřtěna kniha vzpomínek o J. R. Bečákovi, kterou edičně připravil Zdeněk Žůrek. Její součástí je i DVD s filmem Lubomíra Chytila Z klenotnice lidové kultury Hané. Zakoupit si ji můžete na sekretariátu Obecního úřadu Velký Týnec.

Co říci závěrem? Velké poděkování patří všem organizátorům z Občanského sdružení Folklorum i členům Komise pro školství, kulturu a sport ZO Velký Týnec. Neméně intenzivní pozdravení letí směrem k všem návštěvníkům festivalu. Těch přespolních bylo bohužel jako tradičně více než domácích. Petr Hanuška

Foto: 4x Petr Hanuška

Dobrý den vážený pane starosto, chci Vám napsat, že jsem se v sobotu s manželem zúčastnila odhalení pamětní desky J. R. Bečáka u Vás ve Velkém Týnci. Pozvánku jsem dostala e-mailem, ale ještě mě osobně zval i pan Zbyněk Žůrek, který na mě naštěstí nikdy nezapomene a dává vědět. Měla jsem radost, protože pan Bečák byl vlastně můj předchůdce u nás ve Vlastivědném muzeu, i když jsme se nikdy nepotkali, v té době, kdy on tady pracoval, jsem byla malé dítě. Jeho osobou jsem se nicméně zabývala a přemýšlela nad ní před dvěma lety, když jsem chystala první národopis-nou expozici ve VMO - na hlavní budově v Olomouci. Snažila jsem se najít nějaké fotografie a poznámky, které si pan Bečák dělal ke svojí expozici, která byla v Litovli. Tehdy mi nějaké materiály dodal pan Žitník, jeho zeť… Z toho, co jsem

se mohla tehdy dozvědět, jsem pochopila, že pan Bečák byl velmi silná osobnost, který musel bohužel při svém pracovním nasazení čelit nepřízni tehdejšího režimu, a tudíž mu nebylo umožněno vykonat všechno co chtěl… Chci Vám touto cestou poděkovat za moc příjemné sobotní odpoledne, kdy jsme se seznámili také s panem Novákem a pohovořili společně o „kořenech“ na venkově. Mluvila jsem také s panem senátorem ing. Tesaříkem a říkal, že ke svému dopisu mohu připojit i poděkování za něj. Moc se nám to líbilo! S pozdravem a „recipročním pozváním“ na výstavu k obru Drásalovi, která se bude konat ve VMO 20. 11. v pátek (aktuální pozvánku pošlu, až bude hotová), Vás zdraví Veronika Hrbáčková, kurátorka fondu Etnografie ve VMO Veronika Hrbáčková

OTÁZKA PRO... ... Zbyňka ŽŮRKA, editora nové knihy o J. R. Bečákovi. Jsi editorem svazku o J. R. Bečákovi. Jak jsi ho koncipoval? Mým záměrem nebylo vydat životopisnou knihu o J. R. Bečákovi. Ta by totiž svým rozsahem daleko předčila tento útlý svazek, který jsme nakonec vydali. Navíc otázkou zůstává, jaké množství čtenářů by taková publikace vůbec zaujala. Byť jde o člověka mimořádného – svými organizačními schopnostmi, zapálením pro regionální národopis, pílí a úsilím, které v tomto směru vynaložil, prací (dílem), která byla v dané době svým významem jedinečná a mnohdy přelomová, ale hlavně odkazem, který po něm zůstal – je stále na okraji zájmu široké veřejnosti a své obdivovatele má především z řad milovníků a vyznavačů hanáckého folkloru. Z pamětníků - jeho bývalých spolupracovníků - dnes žije už jen málokdo.

Knihu jsem nakonec sestavil z článků, recenzí, vzpomínek a dokumentů, které byly o J. R. Bečákovi a jeho práci publikovány v různých letech na různých místech. Když jsem si je pročetl, získal jsem pro mě naprosto nový, překvapivý pohled na člověka, o kterém se tady na Hané moc nemluví. A to ani v samotné jeho rodné obci – Velkém Týnci. Jako by nad jeho osobou visel černý mrak. Snad proto, že mu komunistický režim dal „cejch“ nepohodlného člověka a systematicky mu házel klacky pod nohy a bránil v uskutečnění jeho vizí a dokončení započaté práce. Jednotlivé články jsem chronologicky řadil za sebe, aby měl čtenář možnost sledovat, jak se Bečák pohybuje v čase, jak se vyvíjí, jakou práci provádí, jaké překážky mu osud staví do cesty, jak se s nimi dokáže vyrovnávat a přitom stále pracovat a zanechávat za sebou nesmazatelnou stopu.

Kdo do něj přispěl? Jak jsem již zmínil, články jsem získal z různých dobových tiskovin, týdeníků, měsíčníků, recenzí k výstavám, ale i vzpomínek pamětníků, kteří je publikovali v příležitostných věstnících a vzpomínkových publikacích. Aktuálně do publikace přispěli lidé, kteří se hanáckým folklorem hlouběji zabývají a čerpají při své práci z odkazu J. R. Bečáka, jako například Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Vlastivědné muzeum Olomouc, nebo Národopisná skupina z Velké Bystřice. Co přináší obrazová příloha? Fotografiemi, které jsou v knize použity, jsem se snažil doplnit text a dokreslit tak celkový pohled na život a dílo J. R. Bečáka. Za každou kapitolou je zdroj, ze kterého jsem fotodokumentaci čerpal. Hledání a získávání tohoto materiálu bylo mnohdy daleko náročnější než získání samotných textů.

Co mohou čtenáři vidět na přiloženém DVD? Na přiloženém DVD, které je nedílnou součástí publikace, je filmový dokument z národopisné výstavy instalované podle libreta J. R. Bečáka v prostorách litovelského muzea pod názvem „Z klenotnice Hané“. Byl natočen amatérským filmařem Lubomírem Chytilem v roce 1986. Chytil byl členem litovelského Kinemaklubu a věnoval se mimo jiné i dokumentaci hanáckého národopisu.(více se lze dočíst v knize). Film nabízí prohlídku interiéru muzea, celkové uspořádání expozice i detailní pohledy na jednotlivé sbírkové předměty. Z úst J. R. Beka, který dokument komentuje, se přitom divák dovídá o celé výstavě mnoho zajímavého Ptal se Petr Hanuška

24

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

ZÁŽITKOVÝ DÁREK aneb ŘÍJNOVÉ PŘEKVAPENÍ Páteční odpoledne, pár dnů po mých kulatých narozeninách jsem čekala návštěvu z Jeseníku. Velmi jsem se těšila na setkání, protože jsme se už dlouho neviděly a vše nevyřídíte přes telefon nebo skype. Krátce po třinácté hodině zazvonil zvonek a objevila se vzácná návštěva. Hudební skladatel a varhaník přišel s mojí kamarádkou. Ano, do mého miniprostoru přišla Alenka Trunečková a Jiří Réda.

Návštěvníci nechtěli ani sousto lineckých srdíček, ani čaj nebo kávu, jen měli svůj plán, o kterém jsem nevěděla naprosto nic. " Obleč se teple, tam kam pojedeme bude chladno!" Hlavou se honily různé nápady a tak jsem byla velice překvapena, když modré autíčko zamířilo z města ven, směrem do Velkého Týnce. Celou cestu nás provázely kapky deště. Autíčko zastavilo před kostelem Církve římskokatolické, který zářil už z dálky novou omítkou a prý byl renovován vně i uvnitř. Uvítala nás řádová sestřička a mladý muž. Uvnitř jsme se usadili v lavicích a po úvodních slovech pana Rédy a tónech varhanního nástroje, zazněla první báseň z úst Aleny Trunečkové, která přednesla mojí nejmilejší báseň Jana Skácela " Co radí princezna Čau". Pak zazněly další skladby a básně na téma láska. Z dalších básní jsme slyšeli básně Josefa Kaldy, Jiřího Šotoly a Jacquese Préverta. Výborná akustika a dojímavé verše i tóny milovaného hudebního nástroje evokovaly vzpomínky na moje mládí, kdy jsem ráda chodila na varhanní koncerty a recitovala milostnou poezii. Jakoby

se promítla láska do let prošlých i současných. Úžasný pocit, který byl zřejmě tajným plánem mých přátel. Přednes básní završil Jiří Réda skladbou F. Schuberta "Ave Maria".

Archeologická aktualita

Osada prvních zemědělců v Babicích u Šternberka V říjnu tohoto roku archeologové Archeologického centra Olomouc, během úpravy polní cesty, prozkoumali osadu z mladší doby kamenné v Babicích u Šternberka. Mladší doba kamenná - neolit (5 600 – 4 500 př. n. l.) je období, kdy se na našem území poprvé objevuje znalost obdělávání půdy a pěstování obilí, vedle toho také znalost chovu dobytka, výroby keramiky a vrtání či broušení kamenných nástrojů. Lidé si poprvé v našem pravěku začínají stavět pevné domy a usazují se trvaleji na jednom místě. Během výzkumu bylo nalezeno 20 zahloubených jam kruhového či oválného půdorysu, které představují zbytky po hospodářských objektech pravěké osady, sloužící např. k ukládání zásob či jako jámy odpadní. Vedle těchto jam se v Babicích archeologům podařilo také prozkoumat jeden pravěký kostrový hrob. V ob-

délné hrobové jámě byl zemřelý uložen ve skrčené poloze na pravém boku. Kolem hrobu se nacházel kruhový žlábek, který vymezoval prostor mohyly původně se nacházející nad hrobem a dnes již zcela zničené orbou. Tyto hroby jsou typické pro konec pozdní doby kamenné - eneolitu (2 900 – 2 300 př. n. l.). V tomto období se mění společenská struktura pravěké společnosti. Společnost se pomalu začíná stratifikovat, což souvisí s postupným rozvojem výrobní specializace - řemesel a s rozvojem obchodu, především s kovovou surovinou a výrobky z kovu. Lidé v závěru eneolitu dodržovali přísná pravidla při pohřbívání svých mrtvých. Výbava hrobů a uložení těla zemřelého se v hrobech mužů, žen i věkových skupin přísně odlišovala. Vendula Vránová

Varhannímu koncertu v kostele i uměleckému přednesu byli přítomni i manželé Šafránkovi a Buksovi. Chvíli poslouchal i pan farář Václav Haltmar. Po téměř hodinovém programu jsme se přemístili na kafíčko se sladkou tečkou do Zámecké restaurace. Zde bylo plno, protože probíhaly Zvěřinové hody. Nebýt rezervovaného stolu pro pana starostu, který měl přijít až v 19 hodin, tak bychom museli odejet hned domů. Škoda, že jsem se nesetkala s Dr. Hanuškou, kterému bych ráda poděkovala za nádhernou gratulaci a dárkový koš plný dobrot, který nechal doručit na mou olomouckou adresu prostřednictvím jedné paní, už v den D. Gratulanti přinesli plno květin i drobných dárečků, ale ten zážitkový dar byl jedinečný, nádherný a neopakovatelný. Moc všem děkuji. Hana Ševčíková

Foto: archiv AC Olomouc Babice u Šternberka - hrob z konce pozdní doby kamenné

Zájezd do Hanušovického pivovaru V úterý 6. října se štamgasti z Důlní hospody vypravili navštívit Hanušovický pivovar. Ráno byl sraz v Důlní, kde jsme si dali ranní šerák a vyrazili s p. Mückem směr Hanušovice. Po příjezdu nás přivítali v areálu pivovaru a po dvou skupinách jsme prošli kompletně celý pivovar jako VIP zákazníci (varna, spilka, filtrace, stáčírna, čistírna sudů, plnění sudů, historie pivovaru atd.). Po prohlídce jsme se sešli v nové restauraci přímo u pivovaru, kde byla ochutnávka piva. Toho mohl každý vypít, jak se říká „co hrdlo ráčí“. Na oběd jsme měli skvělý pivovarnický hovězí gulášek s domácími houskovými knedlíky. U pohoštění jsme zhlédli film o historii pivovaru. Na závěr si štamgasti nakoupili suvenýry a vyrazili jsme zpět do Velkého Týnce, kde jsme se u Důlní hospody společně vyfotili a završili nádherný výlet. Celou akci pro štamgasty sponzoroval Pivovar Hanušovice a Důlní hospoda. J. Kalfa

Foto: V. Ján

Literatura 25

TÝNECKÉ LISTY

TELEFON „Mohl bys vynést smetí?“ Ivan se neklidně zavrtěl na gauči. Zdenin dotaz zněl sice zdvořile, ale Ivan v něm slyšel: ´Přestaň čumět na fotbal, zvedni zadek a běž se smetím. Okamžitě!´ ´To zrovna,´ řekl si v duchu. „Za chvíli,“ zavrčel nahlas. Zdena povzdechla, vrhla po něm znechucený pohled, kterým chtěla říct: ´ty budižkničemu´a odsupěla s košem. Když se vrátila, s jízlivostí, skrývanou za úsměvem se zeptala: „Už ses rozmyslel s tím víkendem?“ Ivan obrátil oči v sloup, pro jistotu raději jen v duchu. Na příští víkend pozvali na chalupu sestřenici s manželem a Zdena si vymyslela, že on má buď naplánovat program, nebo zajistit proviant. Přitom vždycky všechno dělala ona a byla v tom opravdu dobrá. Akorát trochu moc aktivní, takže ji musel občas trochu usměrnit. Nedávno si ale začala stěžovat, že ona je ta, kdo zařizuje, a on ten, kdo kritizuje, a že se chce - jak říkala - podělit o odpovědnost. Potměšile mu přitom naservírovala jejich nedávnou diskusi, kdy se jí snažil vysvětlit, že si nikdy, ani po dvaceti letech, nezvykne na to, že Zdena chce mít vždycky poslední slovo, protože u nich doma byl hlavou rodiny táta. Zdena tehdy jenom překvapeně zamžikala očima. Vzpomínala na tchána, klasického venkovského patriarchu, který nesnesl, když nebylo po jeho. Ivan se tvrdošíjně pokoušel ho napodobovat, ale Zdena se, na rozdíl od tchyně, nenechala vmanévrovat do role puťky domácí, takže to mezi nimi občas docela jiskřilo. Víkend se vyvíjel katastrofálně. Zdena nakoupila, uvařila guláš, upekla sekanou a naložila maso, a pak už jenom se zájmem sledovala, jak se návštěva nudí. Ivan samozřejmě nevzal jedinou mapu nebo průvodce, nemluvě o tom, že se ani nezmínil o spoustě cyklotras v okolí, a Jirka smutně sledoval davy cyklistů, kteří je míjeli. Jana se přiopila a byla mírně agresivní. Zdena se opalovala a spokojeně pozorovala, jak se Ivanovi vymyká situace z rukou. ´Zase mě znemožnila,´ pomyslel si Ivan vztekle. ´A přitom to dělá tak, že jí těžko můžu něco říct.´ Ke všemu mu začal zvonit telefon. „Proč to nevezmeš?“ podivila se Jana. „To náš Ivánek nikdy,“ ťafla Zdena. Telefon, jeden z jejích oblíbených témat. Ona sama měla telefon zapnutý sedm dní v týdnu, 24 hodin denně, na zmeškané hovory zásadně volala nazpět. On jej zvedal pouze tehdy, když volalo známé číslo, a pokud nebylo po sedmé večer nebo o víkendu. „Co kdyby bylo něco s matkou?“ pokoušela se Zdena zlomit jeho nechuť, pro ni nepochopitelnou. Večer se atmosféra trochu vyčistila. Seděli u ohně, grilovali a vedli řeči. Do soumraku tichla auta a motorky z nedalekého hlavního

tahu a ozývaly se zvuky lesa. Jana, Pražačka křtěna Vltavou, tvrdila, že určitě slyšela sovu nebo sýčka. Vytáhla duchařské historky o mrtvých, kteří navštěvovali své příbuzné a nepřátele, o karmách a aurách, pak navlékla prstýnek na řetízek a chtěla Zdeně ukázat patogenní zóny v chalupě. Pro klid duše s ní Zdena šla dovnitř a poslouchala, kam by měli přemístit stůl a kde by měly být postele. V rohu hlavní místnosti se jí kyvadélko prudce roztočilo a Jana zbledla. „Tady se muselo stát něco strašného,“ řekla a vytáhla z kabelky tarotové karty. Rozložila je na stole a zamyšleně se do nich dívala. „Poslechni, Zdeni, neslyšeli jste něco o tom, že tady kdysi došlo k vraždě?“ Zdena na ni vrhla nechápavý pohled. „Nebo počkej,“ opravila se Jana. „To bylo něco jiného, pohřeb za živa nebo tak něco.“ „Pohřeb zaživa? Co je to za blbost?“ zeptal se Jirka, který mezitím přišel pro další pivo. „Hele, víte, co jsem slyšel? Prý už existuje pohřební služba, která dá nebožtíkovi do rakve mobil, takže kdyby nebožtík nebyl úplně nebožtík, tak si může zavolat.“ To jsou nápady, pomyslela si Zdena a postrčila do dřezu pár kousků špinavého nádobí. Umyju to až ráno, rozhodla se a mrtvé i živé nebožtíky pustila z hlavy. Když se ale v noci probudila, vzpomněla si na Janinu náhle pobledlou tvář a představa pohřbení zaživa ji udržela v bdělém stavu až do rána. Po víkendu se všechno vrátilo do víceméně stejných kolejí. Ivan se pokoušel dělat hlavu rodiny, Zdena mu na to okázala kašlala, a Ivan samozřejmě nezaregistroval, že si na internetu našla kontakt na pohřební službu, o které mluvil Jirka, a taky že navštívila Julii, advokátku a svoji kamarádku, a uložila u ní obálku. Taky si nevšiml, že Zdena stále častěji sahá po domácí lékárničce. I kdyby si toho všiml, stejně by ho odbyla tím, že ji jenom trochu bolí hlava a jeden Ibalgin to spraví. Zkrátka normální šťastné manželství, kvapem se blížící ke stříbrné svatbě. Pak přišel ten večer, který se Ivan později snažil vytěsnit z paměti. Jejich výměna názorů byla obzvlášť vydařená. Začala jako obvykle kvůli naprosté prkotině, tak bezvýznamné, že by si ji Ivan nedokázal vybavit, ani kdyby se o to

snažil. Skončila tak, že Ivan, třesoucí se vzteky, prásknul dveřmi a odešel na svou obvyklou trasu v těchto, dlužno říct poměrně častých, situacích. Když se vrátil, Zdena seděla v křesle u televize a zdálo se, že v něm usnula. Ivan vypnul televizi, a již taky uklidněný, šel do postele. Teprve ráno, když se vzbudil a našel Zdenu v nezměněné poloze, musel si přiznat, že je něco v nepořádku. Blonďatá lékařka ze záchranky, za jiných okolností přesně jeho typ, už nemohla udělat nic jiného, než konstatovat smrt. Dny do pohřbu prožil Ivan jako v mrákotách, díky alkoholu a díky Julii, která na sebe vzala většinu starostí spojených s pohřbem a všechno zařídila rychle a efektivně. I na sám obřad si vzpomínal jen matně, na smuteční proslovy, řádku příbuzných a zástup kondolujících. Zmínky o tom, proč Zdenu pohřbívají do země místo kremace, prošuměly jenom mezi smutečními hosty a k nejbližším pozůstalým se nedostaly. Večer po pohřbu seděl s udržovací sklenkou whisky a poprvé byl schopen uvažovat o Zdeně jako o člověku, který jej provázel velkou částí jeho života. Poprvé mu začínalo být tak trochu smutno. Zároveň si začal tak trochu připouštět, že už ho nikdo nebude komandovat a nutit k nesmyslným činnostem jako vysypávání koše a podobně. A že mu možná, až si zvykne, bude vlastně bez Zdeny líp než s ní. Ticho, zima a pocit, že jí na prsou sedí něco těžkého, možná nějaký pták. Něco jako krůta. Když se jí podařilo otevřít oči, přidala se tma. Černá tma, jako v hrobě. Potom záchvat paniky, umocněný nedostatkem vzduchu. A poslední zbytky zdravého rozumu, který jí říkal: „Mysli, holka, mysli.“ Kromě krůty na prsou nic necítila. Až za chvíli se začal vracet cit do paží

a pak do rukou. V levé ruce něco držela. Mobil, vzpomněla si. Tak jak to bylo v instrukcích pohřební služby. Julii má jako dvojku na rychlé volbě. Hned vedle Ivana na jedničce. Zmrtvělými prsty začala hmatat po klávesnici. Prostřední klávesa v horní řadě. Jen ten mobil nepustit. Zmáčkla klávesu a držela. Teď už to určitě Julii vyzvání a Julie spustí poplach. Jenom aby přišli rychle, vzduch už asi dlouho nevydrží. Musí s ním šetřit. Hlavně žádnou paniku, určitě přijdou brzy. Mobil zazvonil, právě když si Ivan šel nalít další skleničku. Ivan jenom obrátil hlavu k poličce, kde vibroval a poskakoval v zoufalé snaze připoutat jeho pozornost. Chudinka si nedokázal zvyknout na to, že večer jsou slušně vychované telefony zticha. Po sedmé večer už prostě neměl šanci, i když tentokrát se snažil obzvlášť urputně. Ale i tentokrát dal nakonec pokoj. Ráno šel k Julii do kanceláře, kvůli dědickému řízení. „Chudák Zdena,“ řekla Julie, když před něj stavěla kávu. „Představ si, že poslední dobou ji popadla nějaká paranoia z toho, že ji pohřbí zaživa. A právě proto chtěla tu speciální pohřební službu.“ Ivan zvedl hlavu a podíval se na ni, jako kdyby viděl ducha. Julie s očima v papírech neviděla, jak nenápadně zajel rukou do kapsy, vytáhl mobil a podíval se na seznam zmeškaných hovorů. Neviděla, jak se mu nejdřív roztřásla ruka, pak se uklidnil a vrátil mobil do kapsy. „Bude mi chybět,“ řekl. Ale pak smířeně dodal: „Co se dá dělat, budeme si muset zvyknout.“

26

Křížovka

TÝNECKÉ LISTY

Tlakový útvar

Ozvěna

SPZ Liberce

1. část tajenky

Čes. film. společnost (1912)

Česká republika

Jméno lvice

Postupem doby

Brambůrky

Červenati Rozpoznávat zrakem písmo

Povrchní obdivovatel

kyní knihy je paní Věra Břízová z Havlíčkova Brodu. Výherkyni blahopřejeme. Tajenka: Nejvíce se těší z bohatství ten, kdo po něm nejméně touží.

Žena Šaty (morav.) (sloven.)

Skřípat

Vyrobit mletím

= v mate matice

Rozum (z latiny)

Oškubat

Ženské jméno (26. 6.) Hudební nosič

Slov. jména

Velmi ostrý nápoj

Chodníček po obvodu manéže

Tepání Předložka

Evropan

Nevzdělanec

Rozkaz ke

Ti druzí

Mít stále na zřeteli

střelbě

Veterinární lékař (titul) Dávati polibky Píseň Šroubovitě vinutý útvar

Německy tanec

Chat. zkr. dobrý den Čajový alkaloid Zn. nákl aut

Nejvyšší vrchol Křibů

Příbuzná Louka horská

Samec ovce

Údolí (básn.)

Inic. zpěv Hlase

Sloven. koně Kovový prvek (Ni)

Církevní reformátor

Malý zvon

Švéd. obchod

Pádová otázka

Římsky 3

Mičuda

Kladné elektrody

Zvýšený tón A

Domácky Alena

Odevzdat

5. část tajenky

Literární článek

Zmrzlá voda

Ochotně

Zkr. telefonu

Zašikmení

Amatér. atletická asociace

Obušek

Zkouška znalostí

Němec. strom

Tnout

Bydliště Adama a Evy (mn. č.)

Slov. jistě

Výsledek spláchnutí

Základní jednotka informace

Sloven. ostře, břitce

Jihoevropan

Více lidí pospolu

3. část tajenky

Směnečné ručení

Ukazovací zájmeno

Český psychiatr

Angl. bučet Úprava tkanin tlakem

Lidová odpověď na otázku „O co?”

Okruh (básn.)

Světozn. houslistka

Šťastné číslo

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce.

Lhůta (zastar.)

Toreador

Zkr. Středeočeské energetické

Sušický závod Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výher-

Vítězka soutěže krásy

Arcibis. kněžský seminář Draví ptáci

Kujný materiál

Autorem citátu je Blaise Pascal (1623 - 1662). Byl francouzský matematik, fyzik, spisovatel, teologDruhová a náčíslovka boženský filozof.

Mravokárce

Těsný (o šatech) Američan Komunis. (slang.) strana bývalého Balík SSSR z klestí

Hrát kopanou

4. část tajenky

Cizí žen. jméno

Gymnastická pomůcka

KŘÍŽOVKA

Kód letiště Aden

2. část tajenky

Díry v zemi (obráceně)

Technická novinka

Němec. ženské jméno

Měkká a tvrdá samohláska

Pomůcka: Asum, Baum, Bit, Brdo, Elis, Mae, Moo, Pista

Sport 27

TÝNECKÉ LISTY

OTÁZKA PRO... ...Renatu VRBOVOU, trenérku moderních gymnastek z Velkého Týnce

Dosažené úspěchy gymnastek v roce 2015 Na Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice seniorek, které se konalo ve dnech 3. – 7. 6. 2015 v Torshavenu na Farských ostrovech, Týnecké seniorky vybojovaly finálovou účast a celkově se jim podařilo vybojovat skvělé umístění a obsadit 12. příčku. Seniorská soutěž probíhala společně s juniorkami. I zde měl Velký Týnec své zastoupení. Děvčata v kvalifikaci skončila na 20. místě. Na Mistrovství České republiky v ESG dětských kategorií, které se konalo dne 24. 5. 2015 v Olomouci, si oddíl TJ Sokola Velký Týnec odnesl zlato v kategorii 12-14 let a stříbro v kategorii 10 – 12 let. Na ESG Cupu, který následoval, vybojovaly seniorky zlaté medaile, juniorky bronz a nejmladší děvčátka kategorie 6 let a mladší obsadila stříbrnou příčku. Klára Svozilová se stala přebornicí Severomoravské oblasti v sestavě s kužely na Oblastním přeboru Severomoravské oblasti dne 2.5.2015 v Havířově.

Reni, jak jsi spokojená s proběhnuvší sezónou 2014/2015? Probíhá už příprava na tu příští? Loňská sezóna byla úspěšná. Musím zejména vyzdvihnout výkon seniorek, které se probojovaly do finále mistrovství světa 2015 na Faerských ostrovech. Současně ty úplně nejmenší šestileté dívenky překvapily 2. místem na ESG Cupu v Olomouci a určitě budou za pár let schopné zastoupit současnou generaci talentovaných gymnastek. Ale dá se říct, že sezóna 2014/2015 už je pomalu zapomenuta a teď se plně soustředíme na sezónu novou. Tvoříme nové choreografie, učíme se nové prvky a rozvíjíme zejména vytrvalost a flexibilitu. Příští rok se bude v Brně konat mistrovství světa v moderní gymnastice. Jak probíhají přípravy? A jak se na nich podílí váš oddíl? Příští rok v Brně proběhne Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice juniorek a seniorek, konkrétně 10. - 12. 6. 2016. Jsem hlavní organizátorkou a náš oddíl spolupořadatelem takto významné akce. Při představě, jak velkolepá událost to je, mě trochu mrazí. Mělo by dorazit kolem 70 týmů a celkem kolem 1000 sportovců a činovníků. Přípravné schůzky průběžně probíhají a tak věřím, že se nám vše vydaří a všechno klapne na jedničku. Nyní finalizujeme dohody s brněnskými hotely a stavíme webové stránky šampionátu. Průběžně vytváříme návrhy diplomů, plakátů, návrhy medailí a trofejí. Velkou pozornost věnujeme získávání sponzorů, což není úplně jednoduché, protože je to mnohdy právě na úkor vlastního oddílu. Na mně konkrétně bude veškerá mezinárodní komunikace, řízení meetingů a celkový dohled nad samotnou akcí. Ale věřím, že tato práce přinese své ovoce, že tam bude mít náš oddíl možnost se prezentovat v obou kategoriích, že naváže na úspěchy z letoška a minimálně jednomu týneckému družstvu se podaří probojovat do finále. Reni, moc děkuji za odpovědi. Do příští sezóny celému oddílu přeji hodně úspěchů a vydařené MS v Brně. Ptala se Vendula Vránová

Na Mistrovství České republiky v estetické skupinové gymnastice dne 28. 3. 2015 vybojovalo seniorské družstvo TJ Sokola Velký Týnec titul mistryň České republiky pro rok 2015 a juniorky získaly bronzovou medaili. Obě družstva se kvalifikovala na Mistrovství světa v ESG, které se uskuteční začátkem června ve městě Torshaven na Farských ostrovech.

Foto: archiv gymnastek

Foto: archiv gymnastek Na světovém poháru v Sofii se podařilo juniorskému týmu probojovat do finále a obsadit 9. příčku. Dětské družstvo věkové kategorie 12-14 let obsadilo ve velké konkurenci dokonce 7.místo. www.mgvtynec.com

Foto: archiv gymnastek

Sport

28

TÝNECKÉ LISTY

NÁBOR MALÝCH FOTBALISTŮ

OTÁZKA PRO... ...paní Vlastu COUFALOVOU, členku výboru fotbalového klubu TJ Sokol Velký Týnec

Foto: archiv fotbalistů TJ Sokol Velký Týnec pořádá nábor malých fotbalistů. Chlapci narození v roce 2009, 2010 přijďte mezi nás a staňte se spoluhráči v týmu TJ Sokol Velký Týnec. Všichni kluci, kteří si chcete zatrénovat společně s námi, jste srdečně zváni na

kterýkoliv trénink, každý čtvrtek v 16:00 ve školní tělocvičně ve Velkém Týnci. Kontakt pro podrobnější informace: tel.: 776289182, email: [email protected]

FOTBALOVÉ VÝSLEDKY

V současné době týnecký fotbalový klub nemá oficiálního předsedu. Doneslo se ke mně, že Vám bylo předsednictví nabídnuto a ráda bych se zeptala, jak se k této možnosti stavíte? Zda bych nechtěla dělat předsedkyni, se mě kolegové z výboru zeptali v létě. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou s tím, že pokud bych to vzala, musí nás být ve výboru víc. Kolem fotbalu a našeho areálu je spousta práce, která je dlouhodobě v několika málo lidech vyčerpávající. Všichni to dělají ve volném čase a zadarmo. Od té doby jsem oslovila několik lidí, kteří mají fotbal rádi, jestli by se nechtěli aktivně zapojit a v současné době je nás už ve výboru 13. A ta změna je hned cítit. Když si úkoly rozdělí víc lidí, jde všechno jaksi mnohem snáz. Také víc lidí znamená nové a zajímavé nápady. Takže na co se můžeme těšit nového v týneckém fotbalu? Máme velké plány, na kterých už pracujeme. Do zahájení jarní sezóny chceme mít novou závlahu trávníku, nové lavičky a zastřešení tribuny a nové sedáky. Na zastřešení tribuny a sedáky se nám podařilo sehnat sponzory. Co rozhodlo, že se bude dělat nová závlaha? Ta stará již dosluhuje, nedají se na ni sehnat náhradní díly a už nedostříkne do krajů hřiště, takže tráva tam trpí. A letošní extrémně suchá sezona ukázala, jak moc je nedostačující. Celé léto jsme se potýkali s velkými problémy. Závlaha se neustále kazila a mi museli pořád volat opraváře. Museli jsme trávník zavlažovat sami za pomoci týneckých hasičů. Její provoz už je také velmi neekonomický.

muži

A jak jste s přípravou nové závlahy daleko a jaké bude mít výhody? Nechali jsme udělat projekt. S obrovskou pomocí obce, sponzorů a také svépomocí začínáme 2. listopadu kopat. Firma nám umožnila, že výkopové práce i nákup trubek si můžeme udělat sami. Tím se také podstatně snížily náklady. Během týdne by hlavní práce měly být hotovy a zaseta tráva, aby se do jara chytla. Projekt nové závlahy je vlastně velká investice do budoucnosti. Měla by vydržet 30 let. Také se budou podle potřeby dát zapínat jen jednotli-

Muži

Dorost

10. kolo Chomoutov - V. Týnec 2:1 Br. Danilko

10. kolo Chomoutov - V. Týnec 8:0

11. kolo V. Týnec - Kožušany 1:4 Br. Kovařík 12. kolo Dl. Loučka - V. Týnec 3:0 13. kolo V. Týnec - Červenka 2:1 Br. Kovařík, Pospíšil

Nejbližší utkání týneckých fotbalistů:

vé části, což znamená i úsporu vody a energií. Chystáte nějaké změny také v našem mužstvu? Ty už vlastně začali. Chceme mít mužstvo složené jenom z místních nebo z našich odchovanců. To znamená z kluků, kteří za nás hrají už od mala, třeba i deset let a jsou například z Tršic nebo Majetína. Aby se lidé, kteří se přijdou podívat na zápasy, nemuseli ptát, kteří kluci jsou vlastně naši. Takže cizí hráči, kteří se platili, už v našem týmu nejsou. A jaká je spokojenost s podzimní sezonou? No, to vlastně tak trochu souvisí s předchozí odpovědí. Na základě změn v mužstvu máme velmi mladý tým. Věkový průměr je něco málo přes 21 let. Ale také trochu nezkušený. Spadli jsme do nižší soutěže a někteří naši příznivci jsou nespokojení. Chceme vzít jednoho, dva zkušenější hráče, aby ty mladší na hřišti vedli. A já věřím, že za rok za dva se situace hodně zlepší a postoupíme zpět. A co vychovávání nových týneckých nadějí? Mají malé děti u nás o fotbal zájem? V současné době máme 30 malých dětí. Což je skvělé. Široko daleko takovou základnu malých dětí nemají a závidí nám to. Je to velká naděje do budoucna. A rodiče našich benjamínků jsou úžasní. Ohromně nás podporují, maminky na zápasy i napečou a navaří kvanta čaje. To nás moc těší. Jak jste se vlastně k fotbalu a zájmu o něj dostala? To už v mládí. A může za to můj strejda Bečák, který byl veliký fanda fotbalu a jeho dlouhodobý předseda, který se o týnecký fotbal hrozně moc zasadil. Oni se tomu s tetou naplno věnovali a uvrtali do toho i mě. A od té doby mě to pořád baví. Paní Coufalová, co byste chtěla našim čtenářům říct na závěr našeho rozhovoru? Aby s námi měli naši fanoušci trpělivost. Že bude určitě líp! A také chci moc poděkovat našim sponzorům a panu starostovi a naší obci za obrovskou pomoc a podporu týneckého fotbalu. Takovou podporu má málokterý klub. Paní Coufalová, moc děkuji za rozhovor! Vendula Vránová

11. kolo V. Týnec - Nemilany 0:3 12. kolo Kostelec - V. Týnec 6:2 Br. Kristen, Malínek 13. kolo V. Týnec - Konice 3:4 Br. Charvot 2x, Malínek Foto: Eliška Peňašková

hřiště Grygov 8. 11. 2015 15. 11. 2015

dorost 12:30 Velký Týnec - Šternberk dorost 10:00 N. Sady - Velký Týnec

muži 10:00 Velký Týnec - Šternberk B