LISTOPAD 2014
MEZINÁRODNÍ ROZHODČÍ ŘÍZENÍ
ÚVOD
To bude vhodné zejména pro strany zabývající se speci-
K rozvoji mezinárodního rozhodčího řízení přispělo histo-
fickou či odbornou činností. V souvislosti s tím je nutné
ricky mnoho faktorů. Jedním z nich byla poněkud para-
mezi výhody arbitráže zařadit rovněž neveřejnost řízení,
doxně i tzv. studená válka, která rozdělila svět na dva
a to i co do vydání rozhodčího nálezu. V obecné rovině by
bloky, jež z politických důvodů nebyly ochotny vzájemně
se daly výhody arbitráže shrnout tak, že oproti soudnímu
uznávat soudní rozhodnutí, představující činnosti orgánů
řízení poskytuje arbitráž stranám mnohem větší flexibilitu
veřejné moci. Potřeba závazného řešení soukromo-
a procesní autonomii. Strany sporu tedy často samy upraví
právních sporů tak našla politicky průchozí řešení právě
rozhodčí řízení tak, aby jim bylo „šité“ přímo na míru a co
v mezinárodní arbitráži a vyústila v přijetí Úmluvy o uznání
nejvíce vyhovovalo jejich konkrétním potřebám a okolnos-
a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřené dne 10.6.1958
tem jejich (případného) sporu. Netřeba dodávat, že takový
v New Yorku (tzv. Newyorská úmluva), právního základu
postup lze doporučit jen stranám majícím dostatečné zku-
uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Velmi dobrá
šenosti s tímto způsobem řešení sporů. V neposlední řadě
možnost uznávání a vykonatelnosti rozhodčích nálezů,
lze mezi výhody arbitráže zařadit i fakt, že arbitráž může
které se uznávání a vykonatelnost soudních rozhodnutí
strany zatížit menšími náklady než soudní řízení.
zatím nemůže plně vyrovnat, je dodnes základem oblíbenosti mezinárodní arbitráže1 a činí z Newyorské úmluvy
Mnoho aspektů stojících na straně nevýhod rozhodčího
jednu z nejúspěšnějších mezinárodních úmluv, které kdy
řízení je ve své podstatě založeno na reverzním pohledu
byly přijaty. Základním principem Newyorské úmluvy je,
na jeho výhody. Mnohdy je třeba tyto nevýhody přičíst
aby pro uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů nebyly
spíše na vrub nezkušenosti či neschopnosti stran přizpů-
stanoveny horší podmínky, než je tomu u domácích nálezů,
sobit arbitráž svým potřebám, než nedostatečnosti arbi-
a dále stanovení podmínek, za kterých lze uznání a výkon
tráže jako takové. Za jistou nevýhodu arbitráže by tedy
cizího rozhodčího nálezu odmítnout.
bylo lze považovat možnost zabřednutí do poměrně slo-
2
žitých právních vztahů, do kterých může mezinárodní arbiVýhod mezinárodní arbitráže lze nepochybně nalézt celou
tráž skrze velké množství potenciálně dotčených a rele-
řadu. Za jednu z nejzásadnějších můžeme považovat
vantních právních řádů vyústit. Rovněž nemožnost podat
možnost stran rozhodnout svůj spor skrze volbu sudiště
opravný prostředek se může ukázat nevýhodou, a to
v neutrálním prostředí, které není právně, jazykově ani
zejména dojde-li k vydání zjevně nesprávného rozhodčího
jinak spojeno s žádnou ze stran. Žádná ze stran sporu
nálezu. Za jistou nevýhodu lze také označit nedostatek
tedy nemůže v takovém případě využít výhody „domácího
donucovací pravomoci rozhodců, v důsledku kterého je
prostředí“. Mezi další výhody lze zařadit rychlost, s jakou
celé řízení do jisté míry závislé na spolupráci stran. V pří-
je možno dosáhnout závazného rozhodnutí ve věci, které
padě nutnosti provedení některých donucovacích úkonů
lze vzhledem k systému uznávání a výkonu rozhodčích
nezbývá, než se obrátit na příslušný orgán veřejné moci
nálezů založeného Newyorskou úmluvou též zpravidla
(zpravidla na soud).
bez zásadnějších obtíží vykonat. Samozřejmě stejně jako v případě soudního řízení i v případě mezinárodní arbitráže je důležitým elementem ovlivňujícím rychlost vyře-
PRAMENY PRÁVA
šení sporu chování stran sporu. Nicméně oproti soudnímu řízení lze v arbitráži upravit smluvně mnoho aspektů řízení,
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY
které v řízení soudním podléhají kogentní úpravě ( jedná se
Vzhledem ke svému významu je na prvním místě vhodné
např. o některé lhůty k procesním úkonům a obvykle i nee-
jmenovat Newyorskou úmluvu,3 jež je multilaterální mezi-
xistenci druhé instance, což znemožňuje nejen napadnutí
národní úmluvou, která má v současné době již 149 signa-
rozhodčího nálezu opravným prostředkem se suspen-
tářů.4 Newyorská úmluva stanoví především obecnou
zivním či devolutivním účinkem, ale opravný prostředek
povinnost uznat písemnou rozhodčí smlouvu a odkázat
nelze podat ani proti nemeritorním rozhodnutím přijatým
strany ve věcech, v nichž byla uzavřena, na rozhodčí
v průběhu řízení). Mezi další výhody lze zařadit možnost
řízení, a to k žádosti strany. Newyorská úmluva je dále
stojící historicky u zrodu arbitráže, a to možnost ustano-
zaměřena zejména na proces uznávání a výkon cizích
vit rozhodcem přímo odborníka na danou problematiku.
rozhodčích nálezů, když stanoví okruh dokumentů, které
1
Lisse, L. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, a.s., 2012, str. 46.
3
2
Svobodová, K. Arbitrabilita jako důvod pro odmítnutí uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu. Brno: Masaryk University, 2010, str. 2.
Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřená dne 10. 6. 1958 v New Yorku, uveřejněna ve Sbírce zákonů vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 74/1959 Sb.
4
Informace dostupné z www:
.
02
je třeba přiložit k žádosti o uznání a výkon cizího rozhod-
VNITROSTÁTNÍ PRAMENY PRÁVA
čího nálezu. Státy také nesmí uznávání a výkon cizích roz-
Z hlediska možnosti konání arbitráže představují národní
hodčích nálezů zatížit podstatně tíživějšími podmínkami
právní řády a jejich právní předpisy důležité prameny
či poplatky, než je tomu u nálezů tuzemských. Newyor-
práva. Rozhodčí řízení je v rámci některých právních řádů
ská úmluva dále stanoví podmínky, za kterých lze uznání
upraveno v obecných soukromoprávních procesních
a výkon cizího nálezu odepřít (soud z těchto důvodů může,
předpisech. V jiných státech je arbitráž upravena v práv-
nikoli musí cizí rozhodčí nález neuznat a nenařídit jeho
ních předpisech zvláštních. Je možné se setkat i se spe-
výkon), přičemž některé důvody mohou být využity pouze
ciálními právními předpisy upravujícími zvlášť vnitrostátní
na návrh strany,5 k jiným soud přihlíží ex officio.6
a zvlášť mezinárodní rozhodčí řízení.11
Další mezinárodní úmluvou poměrně důležitou v evrop-
Česká právní úprava rozhodčího řízení je upravena
ském kontextu je Evropská úmluva o mezinárodní
v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu roz-
obchodní arbitráži (Evropská úmluva).7 Tato multilaterální
hodčích nálezům v platném znění (ZRŘ). V rámci tohoto
úmluva systematizuje obchodní arbitráž jako celek, a není
zákona je upraveno jak vnitrostátní, tak mezinárodní roz-
proto omezena na proces uznávání a výkon cizích rozhod-
hodčí řízení. Velmi stručně řečeno lze říci, že ZRŘ upravuje
čích nálezů, jak by se zjednodušeně dalo říci o Newyorské
otázky týkající se rozhodčí smlouvy, rozhodců (zejména
úmluvě. Evropská úmluva obsahuje články upravující roz-
jejich určení a jmenování), rozlišuje mezi řízením ad hoc
hodčí smlouvu, rozhodčí nález a rovněž procesní úpravu
a řízením institucionálním, upravuje procesní stránku roz-
rozhodčího řízení. Stanoví mimo jiné subsidiární řešení pro
hodčího řízení, jakož i rušení rozhodčího nálezu soudy.
situace, kdy strany neurčí počet či způsob jmenování roz-
ZRŘ je kritizován například z hlediska příliš široce vyme-
hodců, místo konání či pravidla rozhodčího řízení.
zené objektivní arbitrability (zasahující dle některých
8
autorů nevhodně zejména do oblasti spotřebitelských Z mezinárodních úmluv lze dále zmínit například Úmluvu
sporů),12 či z hlediska jistého „protěžování“ stálých rozhod-
o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých
čích soudů.13
států, přijatou v roce 1965 ve Washingtonu (tzv. Washingtonská úmluva).9 Tato úmluva řeší spory ze vztahů mezi státy a soukromými zahraničními investory. V souvislosti s Washingtonskou úmluvou lze zmínit i bilaterální smlouvy o podpoře investování a ochraně investic, ve kterých se
NORMY OVLIVŇUJÍCÍ PRÁVNÍ ÚPRAVU ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ
závazek řešit případné spory formou arbitráže zpravidla
Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCIT-
objevuje. Závěrem zmiňme ještě existenci bilaterálních
RAL), jež se zaměřuje především na vypracovávání unifi-
smluv o právní pomoci, které slouží k zabezpečení právní
kačních a vzorových předpisů pro oblast mezinárodního
pomoci mezi soudy či jinými orgány smluvních států.10
obchodu, vypracovala rovněž několik dokumentů, které mají výrazný dopad na oblast rozhodčího řízení. Krom toho, že z iniciativy této komise vzešla například i Newyor-
5
6
7
Do této skupiny patří například tyto okolnosti: strany při uzavírání rozhodčí smlouvy nebyly způsobilé k jednání, rozhodčí smlouva není platná, strana nebyla vyrozuměna o ustanovení rozhodce či nemohla uplatnit v řízení své požadavky, nález se týká sporu, ohledně kterého nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, nález se dosud nestal závazným nebo byl zrušen apod. Soud posuzuje rozhodčí nález ex offo z hlediska arbitrability dle národního právního řádu a z hlediska souladu s veřejným pořádkem. Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži podepsaná dne 21.4.1961 v Ženevě, uveřejněná ve Sbírce zákonů vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 176/1964 Sb.
8
Do dnešní doby ratifikovalo Evropskou úmluvu 31 států, a to nejen států evropských (např. i Kuba). Informace dostupné z www: .
9
Uveřejněná ve Sbírce zákonů vyhláškou č. 420/1992 Sb.
10 Rozehnalová, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, 2. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. str. 86.
ská úmluva, vypracovala UNCITRAL mimo jiné i Vzorový zákon UNCITRAL pro mezinárodní obchodní arbitráž (Vzorový zákon UNCITRAL) a Rozhodčí pravidla UNCITRAL o mezinárodním rozhodčím řízení (Rozhodčí pravidla UNCITRAL). Vzorový zákon UNCITRAL lze patrně považovat za jeden z nejdůležitějších dokumentů ovlivňujících mezinárodní
11 Born, G. International arbitration: law and practice. Kluwer Law International: 2012, str. 8: „(…) under many national regimes, where „international“ or „foreign“ arbitration agreements are often subject to legislative and/or judicial regimes distinct from those apllicable to domestic arbitration agreements.“ 12 Rozehnalová, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, 2. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. str. 89. 13 Lisse, L. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, a.s., 2012, str. 301.
03
rozhodčího řízení. Tento dokument byl přijat roku 1985
a vydaných na území jiného státu než toho, v němž je
rezolucí UNCITRAL a téhož roku schválen i rezolucí Val-
žádáno o jejich uznání a výkon. Úmluva se vztahuje také
ného shromáždění OSN. V roce 2006 byla vydána revido-
na rozhodčí nálezy, které nejsou pokládány za nálezy
vaná verze tohoto dokumentu. Vzorový zákon UNCITRAL
místní (národní) ve státě, v němž je žádáno o jejich uznání
má sloužit především jako modelová úprava, vhodná jak
a výkon.“ Rozlišení na domácí (tuzemské) a cizí rozhodčí
pro přímé použití, tak pro inspiraci národním legislativám.
řízení (či nález) se dále odráží v možnosti soudů zasahovat
Obsahuje proto zejména procesní úpravu rozhodčího
podpůrně či kontrolně do rozhodčího řízení, jakož i v mož-
řízení. Vzorový zákon UNCITRAL měl vliv i na podobu české
nosti rušení (tuzemských) nálezů či odmítnutí uznání
právní úpravy rozhodčího řízení, obsažené v ZRŘ, což
a výkonu (cizích) nálezů.
potvrzuje například důvodová zpráva k tomuto zákonu.
14
ŘÍZENÍ VNITROSTÁTNÍ A MEZINÁRODNÍ Rozhodčí pravidla UNCITRAL byla schválena Valným shro-
Pro účely základního přiblížení k pojmům vnitrostátního
mážděním OSN v roce 1976. Rozhodčí pravidla UNCITRAL
a mezinárodního rozhodčího řízení můžeme použít na
představují modelovou úpravu průběhu samotného roz-
první pohled neproblematické vymezení, jež za meziná-
hodčího řízení. Bývají proto vzorem pro rozhodčí řády stá-
rodní rozhodčí řízení označuje rozhodčí řízení, ve kterém
lých rozhodčích soudů či pravidla rozhodčího řízení arbit-
jde o vztah s mezinárodním prvkem.16 Vnitrostátním roz-
rážních center. Rozhodčí pravidla UNCITRAL byla zmíněna
hodčím řízením je pak takové rozhodčí řízení, ve kterém
i v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, který konstatoval:
jde o vztah, kde mezinárodní prvek není přítomen.
„Vzhledem k tomu, že strany rozhodčího řízení si mohou ujednat procesní pravidla, podle kterých mají rozhodci
Problém nastává zejména při výkladu pojmu „mezinárodní
v řízení postupovat, mohou si též ujednat, že rozhodčí
prvek“. V teorii se lze setkat s názorem, že aspekty zaklá-
řízení se bude řídit Rozhodčími pravidly UNCITRAL.“
dajícími mezinárodní prvek mohou být především objekt
15
rozhodčího řízení (předmět sporu), subjekt rozhodčího
VYMEZENÍ POJMŮ
řízení (strana sporu) či jejich kombinace.17 Obdobně hovoří i tuzemská odborná literatura. Dle Kučery18 je mezinárodní
Rozlišení mezi vnitrostátním a mezinárodním rozhodčím
prvek v právním vztahu přítomen tehdy, pokud je u sub-
řízením na jedné straně, a rozhodčím řízením domácím
jektu, předmětu či právně významné skutečnosti právního
(tuzemským) a cizím na straně druhé není pouze záleži-
vztahu dán vztah k zahraničí. Mezinárodní prvek je v práv-
tostí doktrinálního významu, ale má především významné
ním vztahu přítomen i tehdy, pokud daný právní vztah je
praktické důsledky. Rozlišení mezi vnitrostátním a meziná-
vztahem akcesorickým k právnímu vztahu hlavnímu, který
rodním rozhodčím řízením se dotýká zejména možnosti
mezinárodní prvek obsahuje. Vztah k zahraničí musí být
aplikace právních norem právního řádu sudiště, speciálně
přitom dostatečně významný, tedy nikoli zjevně zanedba-
upravujících mezinárodní arbitráž. Jak bylo výše řečeno,
telný. V podstatě totožně vymezují mezinárodní prvek
obsahují právní řády některých států oddělenou úpravu
i Mothejzíková a Steiner.19 Rozehnalová20 rozlišuje mezi
vnitrostátního a mezinárodního rozhodčího řízení. Určení
absolutní (objektivní) a relativní (subjektivní) mezinárodní
druhu rozhodčího řízení je tedy nezbytné pro použití pří-
povahou rozhodčího řízení. V případě prvém je meziná-
slušné právní úpravy.
rodní prvek dán objektivně, tzn. bez ohledu na vůli stran. Objektivní mezinárodní prvek spočívá v účastnících řízení,
Rozlišení mezi domácím (tuzemským) a cizím rozhodčím
subjektech právního vztahu, předmětu právního vztahu či
řízením (či nálezem) se dotýká v prvé řadě možnosti apli-
jiných skutečnostech. V případě druhém je vztah k zahra-
kace Newyorské úmluvy, která se dle článku I odst. 1 vztahuje na: „[U]znání a výkon rozhodčích nálezů, vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými 16 Viz ustanovení § 37 odst. 1 ZRŘ.
14 „V míře, která je únosná pro současné právní a ekonomické poměry České republiky, byla recipována některá ustanovení tzv. Vzorového zákona o mezinárodní obchodní arbitráži.“ Informace dostupné z www: . 15 Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3744/2009, ze dne 28. 4. 2011.
17 Lew, J.D.M., Mistelis, L.A., Kröll, S.M. Comparative international commercial arbitration. Kluwer Law International, 2003, str. 58. 18 Kučera, Z. Mezinárodní právo soukromé. Brno: Doplněk, 2009, str. 18. 19 Mothejzíková, J. Steiner, V. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s přílohami: komentář. Praha: C.H. Beck, 1996, str. 122. 20 Rozehnalová, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, 2. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. str. 44–45.
04
ničí založen pouze na vůli stran (např. přenesení rozhod-
Na základě výše uvedeného pojmového rozlišení lze uza-
nutí jinak čistě vnitrostátního sporu do zahraničí).
vřít, že z hlediska českého práva bude patrně nejproblematičtějším jevem přenesení čistě vnitrostátního sporu
ROZHODČÍ ŘÍZENÍ (NÁLEZ) DOMÁCÍ A CIZÍ
do zahraničí, např. volbou zahraničního sudiště. ZRŘ se
Poněkud odlišný význam může mít dělení na rozhodčí
k takové možnosti přímo nevyjadřuje, v ustanovení § 17
řízení (či nález) domácí a rozhodčí řízení (či nález) cizí. Toto
ZRŘ toliko zakotvuje možnost stran dohodnout si místo,
dělení je možno založit na dvou základních kritériích. Kri-
kde se bude konat rozhodčí řízení. Konání rozhodčího
tériu geografickém a kritériu procesním.
řízení ( jednotlivých procesních úkonů) je ovšem nutné odlišit od místa vydání rozhodčího nálezu. Lze mít za to,
Při užití geografického kritéria je rozhodné místo, kde
že v případě přenesení pouze dílčích procesních úkonů
proběhlo rozhodčí řízení, častěji pak místo, kde byl vydán
do zahraničí by české soudy rozhodčí řízení dále pova-
rozhodčí nález. Byl-li rozhodčí nález vydán z pohledu urči-
žovaly za domácí a neodepřely by výkon podpůrných
tého státu v tuzemsku, jedná se o tuzemský (domácí) roz-
funkcí vzhledem k tomuto řízení. Problém by ale nastal,
hodčí nález. Takový nález bude obvykle podléhat kontrole
pokud by byl rozhodčí nález v zahraničí též vydán. Z hle-
národního soudu a bude jej zpravidla možné tímto sou-
diska české právní úpravy by se takový nález stal nálezem
dem za splnění určitých podmínek zrušit. Tuzemský soud
cizím, nebylo by lze jej českými soudy zrušit a takový nález
rovněž bude oprávněn posoudit či interpretovat přísluš-
by musel být v ČR nejprve uznán. Bráno z opačné per-
nou rozhodčí smlouvu apod. Na pojetí rozlišujícím mezi
spektivy, je důsledkem geografického chápání rozlišení
nálezem tuzemským a nálezem cizím na základě geo-
mezi domácím a cizím nálezem pravomoc českých soudů
grafického kritéria stojí i česká právní úprava. Ustanovení
k rušení nálezů, které byly na jejím území vydány, byť se
§ 38 ZRŘ stanoví: „Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě
tak stalo v rámci vnitrostátního či mezinárodního řízení do
budou v tuzemsku uznány a vykonány jako tuzemské roz-
ČR pouze přeneseného.22 K návrhu některé ze stran tako-
hodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost.“ Dělící linii mezi
vého řízení by české soudy věc projednaly. Postupovaly
domácím rozhodčím nálezem a cizím rozhodčím nálezem
by při tom zejména dle ustanovení § 36 odst. 1 ZRŘ,23 tedy
( jenž musí být nejprve uznán) tedy v českém právním řádu
dle českého práva by posoudily jak arbitrabilitu sporu, tak
tvoří místo vydání rozhodčího nálezu: „Byl-li např. rozhodčí
ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy.
nález vydán na území České republiky, jedná se o rozhodčí nález tuzemský, byl-li naopak vydán na území mimo
Jak Newyorská úmluva v článku V odst. 1 písm. e), tak
Českou republiku, jedná se o rozhodčí nález cizí.“21
Evropská úmluva, v článku IX odst. 1 písm. a), rozeznávají obě kritéria, na základě kterých lze rozlišit mezi domá-
Při užití procesního kritéria bude na něm založený právní
cím a cizím rozhodčím řízením (nálezem). Skutečnost, že
řád rozlišovat mezi domácím a cizím rozhodčím nálezem
právní řády jednotlivých států jsou založeny na rozdílném
na základě toho, zda strany sporu podřídily rozhodčí řízení
přístupu k chápání domácího a cizího rozhodčího nálezu
procesním normám tohoto státu či nikoli, a to zpravidla bez
může vést k mnoha nepraktickým a obtížně řešitelným
ohledu na faktické místo vydání nálezu či konání rozhod-
situacím. Není totiž možné vyloučit případy, kdy rozhodčí
čího řízení. Procesním právem rozhodčího řízení bude ve
nález nebude v žádném státě považován za nález domácí,
většině případu lex arbitri, tedy právní řád sudiště zvole-
nebo bude za takový naopak považován ve více státech.
ného stranami. Nelze ovšem vyloučit ani případ, kdy strany
V souvislosti s tím je možno uvést například případ Titan
zvolí procesní úpravu nezávisle na výběru sudiště nebo
vs. Alcatel, jehož stranami sporu byly společnost The Titan
kdy k vydání rozhodčího nálezu dojde mimo území státu
Corporation ze Spojených států amerických a francouzská
zvoleného za sudiště. Národní soudy státu považujícího
společnost Alcatel CIT SA. Věc týkající se instalace tele-
za domácí rozhodčí nálezy všechny nálezy vydané podle
komunikačního zařízení v Beninu měla rozhodnout ICC
jeho procesních norem, se tedy budou cítit příslušné plnit
jedním rozhodcem. Místem arbitráže rozhodčí smlouva
podpůrné a kontrolní funkce (včetně případného zrušení rozhodčího nálezu) vzhledem k takovému rozhodčímu řízení, kde strany sporu v rozhodčí smlouvě vybraly tento stát za své sudiště, či vybraly procesní normy tohoto státu k úpravě rozhodčího řízení, a to bez ohledu na místo konání řízení či vydání rozhodčího nálezu. Tohoto pojetí je užito například v právním řádu Švédska.
21 Lisse, L. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, a.s., 2012, str. 678.
22 Viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp zn. 23 Cdo 2570/2007 ze dne 28.5.2009, ve kterém je citován rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Cm 162/2004 ze dne 29.12.2005, dle kterého rozhodčí nález Hospodářské komory Rakouska vydaný v Praze je podle českých právních předpisů považován za český rozhodčí nález. 23 Ustanovení § 36 odst. 1 ZRŘ stanoví: „Přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle tohoto zákona. Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle tohoto zákona, jestliže rozhodčí nález má být vydán v tuzemsku.“
05
určila Stockholm. Dokazování probíhalo v Paříži, větší část řízení i vydání rozhodčího nálezu proběhlo v Londýně.
JUDr. Gabriel Achour
Společnost The Titan Corporation napadla část rozhod-
T +420 270 006 111
čího nálezu u švédských soudů. Svea Court of Appeal roz-
F +420 270 006 122
hodl, že přes volbu sudiště na území Švédska (Stockholm)
E [email protected]
nemá daný právní vztah k tomuto státu žádnou jinou vazbu a Švédsko tudíž nemá na rozhodnutí věci zájem (judicial interest). Není tudíž dána pravomoc švédských soudů spor rozhodnout.24 Podle Poudreta a Bessona25 došlo v tomto případě k odmítnutí spravedlnosti, jelikož přezkum nálezu ve Francii byl nemožný vzhledem k tomu, že francouzské soudy mají pravomoc k přezkumu pouze v případě, byla-li sudištěm Francie. Na závěr lze dodat, že Švédské soudy brzy svůj názor přehodnotily a zdůraznily dostatečnost volby Švédska jako místa sudiště pro založení pravomoci jeho soudů k přezkumu rozhodčích nálezů. Volba Švédska sudištěm zcela postačí a žádné další vazby sporu ke Švédsku není třeba.26
24 Viz Yearbook Commercial Arbitration. Volume XXX-2005. Kluwer Law International, 2006, str. 139 a násl. 25 Poudret, J.-F., Besson, S. Comparative Law Of International Arbitration. London: Sweet & Maxwell, 2007, str. 102. 26 Dahlberg, H., Angergård-Lannerheim, P. Sweeden: Titan decision overturned. Dostupné z www: .
6
Achour & Hájek s.r.o. Kaunický palác, Panská 7, 110 00 Prague 1, Czech Republic | Tel.: +420 270 006 111 | Fax: +420 270 006 122 | www.achourhajek.com Tato publikace je vydána advokátní kanceláří Achour & Hájek s.r.o. a je určena zejména pro klienty Achour & Hájek s.r.o. a další zájemce. Žádná část této publikace nepředstavuje právní stanovisko a nelze ji vykládat jako poskytování právních nebo jiných poradenských služeb ze strany Achour & Hájek s.r.o. nebo jejích partnerů nebo spolupracujících osob nebo jakýchkoliv autorů. Achour & Hájek s.r.o. neodpovídá za aplikaci stanovisek nebo názorů vyjádřených v této publikaci na jakýkoliv konkrétní právní případ. Achour & Hájek s.r.o. udržuje databázi obchodních kontaktů za účelem rozšíření a zlepšení služeb svým klientům. Informace týkající se těchto kontaktů jsou užívány pouze pro vnitřní potřebu Achour & Hájek s.r.o. Pokud je jakýkoliv kontaktní údaj týkající se Vaší osoby nesprávný nebo pokud si nepřejete nadále zasílat publikace Achour & Hájek s.r.o., oznamte nám prosím tuto skutečnost na následující adresu: [email protected].
www.achourhajek.com © Achour & Hájek s.r.o. 2014. Veškerá práva vyhrazena.
