Sborový zpravodaj
LISTOPAD 2014
PODZIM Zas je tu podzim … Jíním se zdobí rána, studený vítr rve žluté listí stromů. Nad krajem leží oblaka uplakaná a dolů tlačí kouř zimomřivých domů. Zas je tu podzim …. vlaštovky odletěly, místo nich nad polem krákorají vrány. Mlhavým oparem halí se obzor celý. Teplu a slunci už odzvonily hrany. Zas je tu podzim … Smutek se do srdce tlačí, poslední růže ztrácí už barvu a vůni. Všude je ticho, umlkly písně ptačí: zimou se roztřeseš – třeba i na výsluní. Zas je tu podzim … Příroda v usínání pomalu uléhá v strniště rozoraná … Však i teď k zemi se Boží dlaně sklání v příslibu nového teplého jarního rána.
Datum Hudebník
Vedení sobotní školy
Čtení z Bible
Vedení bohoslužby
Kázání
.4.10..
Stašová I.
Svrček Z.
Kopáček J.
Exnerová M.
Staš P.
11.10..
Staš O.
Slavíček Vl.
.Staš P. jr.
Byrtus T.
Jahnátek Fr.
18.10. Koudelková J.
Koudelka A.
Exner D. jr.
Koudelka A.
Staš P.
25.10. Byrtusová A.
Byrtus T.
Kacálek J.
Staš O.
Videokázání
.1.11..
Staš P.
Slavíček Vl..
Viková D.
Svrček Z.
Staš P.
8.11.
Kopáčková P.
Svrček Z.
Hilovský R.
Exner D.
Škoda D.
15.11.
Staš O..
Koudelka A.
Staš P. jr.
Exnerová M.
Schovánek J.
22.11.
Stašová I.
Staš O.
Kopáčková K.
Koudelka A.
Zvolánek P.
29.11
Staš O.
Svrček Z.
Exnerová N.
Byrtus T.
Falta K.
6.12.
Staš O.
Koudelka A.
Kacálek J..
Exnerová M..
Staš P.
Slavíček Vl.
Viková D.
Koudelka A.
Byrtus T.
Byrtus T.
Exner D. jr.
Exner D.
Staš T. jr.
Koudelka A.
Kopáček J.
Svrček Z.
Koudelka A.
13.12. Byrtusová A. 20.12.
Staš O.
27.12. Koudelková J.
Pokud nebudete přitomni – zajistěte si náhradu !!!
Odpolední program 14,00 Program Hronov 14,00 Program Česká Třebová
Modlitební týden
14,00 Setkání starších sborů
PVP
Maják Na jednom vzdáleném a nehostinném pobřeží stál maják. Jeho strážce začátkem každého měsíce dostával přesně tolik oleje, aby lampa navigační věže mohla hořet noc co noc. Když nastala zima, objevila se u majáku žena z nedaleké vesnice. Poprosila o trochu oleje - na topení, aby jejím dětem nebyla zima. O pár dní později přišel farmář. Prý potřebuje jen pár kapek na promazání nějakého stroje, aby ho mráz nezničil. Takhle navštívil maják ještě dvakrát. Strážcův syn byl velký čtenář. Protože mu dohasla lampa na nočním stolku, požádal tátu, aby mu olej doplnil ze svých zásob. Hlídač majáku považoval každou prosbu za důležitou. A navíc - vždy šlo přeci jen o trošku oleje. Na konci měsíce ale byly zásoby na dně. Poslední noc zhaslo světlo majáku ještě před svítáním. Tu samou noc se tři lodě u pobřeží marně snažily o navigaci do bezpečí zátoky. Narazily na útes a na dně oceánu skončilo víc jak sto lidských životů. Když se zoufalý strážce ocitl před soudem, verdikt zněl jasně: "Měl jste jediný úkol: udržovat oheň v lampě majáku. Všechno ostatní bylo druhořadé." Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete; nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle (Efezským 5,15-17 - ČSP).
Církev adventistů sedmého dne Nezvalova 377, 500 03 Hradec Králové Pastor sboru: Vedoucí sboru: Tajemník sboru:
Petr Staš tel: +420732543695. e-mail:
[email protected] Martina Exnerová tel: +420725397546, e-mail:
[email protected] Liana Svrčková tel: 606373939, e-mail:
[email protected]
Příběh newyorského taxikáře Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Po několika minutách čekání jsem zatroubil znovu. Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal. „Chviličku“, ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem, jak tam něco táhne po zemi. Po dlouhém čekání se dveře otevřely. Stála přede mnou malá, přibližně devadesátiletá žena. Byla oblečená v hedvábných šatech a klobouček se síťkou, jako v nějakém filmu ze čtyřicátých let. Vedle ní stál na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábytek byl zakrytý prostěradly. Na stěnách nebyly hodiny, na poličkách nebyly ani hrnečky ani nějaké ozdůbky. V rohu stála kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí. „Pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?“, požádala mě. Odnesl jsem zavazadlo do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě. Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Neustále mi děkovala za laskavost. „To přece nic není“, řekl jsem jí, „snažím se jen chovat ke svým pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé matce“.„To jsi opravdu hodný chlapec“, řekla mi. Když jsme se usadili do auta, nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum.„To ale není nejkratší cesta“, upozornil jsem ji.„Ach ano, já vím“, řekla. „Já nespěchám. Jsem na cestě do hospice“. Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly. „Už nemám žádnou rodinu“, pokračovala tichým hlasem. „Lékař říká, že mi nezůstává moc času“ Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr.„Jakou cestou byste chtěla jet?“, zeptal jsem se. Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu. Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé. Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl kdysi taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička. Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou. Seděla schoulená v koutku, beze slova. Najednou řekla: „Jsem již unavená, asi pojedeme“. Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala. Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí. Jakmile jsem zastavil, přišli k autu dva ošetřovatelé. Opatrně jí pomohli vystoupit. Museli ji čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl její malé zavazadlo do dveří. Žena už seděla na kolečkovém křesle.„Kolik vám dlužím“, ptala se a vytáhla kabelku. „Nic“, řekl jsem.„Vždyť si musíte vydělávat na živobytí“, namítla.„Mám i jiné pasažéry“, odpověděl jsem. Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. Ona mě také pevně objala: „Daroval jsi staré ženě trochu štěstí“, řekla. „Děkuji ti. „Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života…Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek. Nemohl jsem ten den ani s nikým mluvit. Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat? Co kdybych jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych byl jen párkrát zatroubil a prostě odjel? Nakonec bych chtěl říct, že nic důležitějšího jsem ještě v životě neudělal. Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené, protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.
Proč jako vědec věřím v Boha? Rozhovor s RND. Jiřím Grygarem, CSc.
Ve 20. století jsme byli svědky úžasného rozvoje vědy a techniky. Nestala se víra v Boha na prahu třetího tisíciletí přežitkem? Vědecké objevy vedly zejména v 19. Století řadu badatelů k takovému přesvědčení. Tvrdili, že mohou pomocí jednoduchých zákonů mechaniky popsat celou složitost světa a přitom se obejít bez biblické představy o stvoření. Jako třeba francouzský fyzik Pierre Laplace, který na počátku 19. Století řekl.: „Při své práci jsem hypotézu o existenci Boha vůbec nepotřeboval.“ Také marxisté věřili, že věda postupně dokáže vysvětlit veškeré dění v přírodě i ve společnosti. Tedy, že ve světě kolem nás neexistují věci vědecky nepoznatelné, pouze dočasně nepoznané. Většina lidí si myslí, že vědci zastávají takový názor i dnes. Jak se na svět dívá věda nyní? Ve 20. století došlo v hlavních oborech přírodních věd k převratným objevům. Obecná teorie relativity, kvantová mechanika a molekulární genetika ukázaly, jak naivní byly naše předešlé pokusy objasnit existenci a chod vesmíru jako gigantického věčného orloje, který pěkně tiká proto, že do sebe zapadají nějaká ozubená kolečka. Předešlá vědecká pýcha tak vzala patrně definitivně za své. Přesto si mnoho lidí myslí, že věda dokáže vše vysvětlit . . . Ne tak docela. Přírodní vědy nám dávají odpověď na otázky, které začínají slůvkem „jak“: jak něco funguje, jak je to sestrojeno, jak se to vyvíjí. Ale tytéž přírodní vědy jsou neobyčejně špatným nástrojem, když chceme odpovídat na otázky typu: „proč“, zejména pak na zásadní filosofickou otázku: „Proč je něco spíše než nic?“ Přírodní vědy nikdy neposkytnou jednoznačnou a vyčerpávající odpověď na všechny otázky! To, co je vlastně krásné na přírodních vědách, je nekonečný proces poznávání. Existence a vývoj vesmíru nám dnes připadá snad ještě tajemnější než v dobách, kdy naši předkové věřili na bohy blesku, vod a sopek. Je vůbec možné tajemství vesmíru nějak odhalit? Čím více svůj obor vědec studuje, tím více žasne: čím více se rozšiřuje jeho vlastní poznání, tím obtížnější je pro něj cokoliv přesně popsat. Věda
nemůže zvítězit nad přírodou, protože vždy je možné položit další nezodpovězenou otázku. Intuitivně pociťujeme potřebu hledat odpověď také jinde než jenom ve vědě. Podle mého osobního mínění, tato druhá část poznávání světa – hledání odpovědi na otázky typu „proč“ – je vyhrazena náboženské víře. Tedy věda a víra? Ještě do nedávna se říkalo, že většina vědeckých pracovníků se už dávno přenesla přes náboženské předsudky a jsou zastánci materializmu. Když se však podíváme na velké fyziky tohoto století, možná s překvapením zjistíme, že to byli často lidé hluboce věřící. Přes poznání, kterého dosáhli – anebo spíše právě proto – si zřetelně uvědomovali, že se jenom dotýkají hlubokých tajemství, které náš nedokonalý lidský mozek nemůže zcela poznat a pochopit. Nebrání víra pokroku v poznání? Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvarků, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Troufám si tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa. Tak, jak to kdysi v Bibli tak předvídavě a výstižně vyjádřil žalmista: „Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.“ Žalm 19,2
6. 11. 7. 11. 9. 11. 22. 11.
Ruben Hilovský Karel Derner Zuzana Bočková Marcela Viková
Pondělí Pátek Pátek
14,00 hod. modlitební skupinka v Harmonii 17,15 hod. modlitební skupinka na Nezvalce Všichni jste zváni !!!!! 18,00 hod. sborový zpěv
3. 11. 2014 18,00 hod. setkání všech církví z HK ve sboru 8. – 15.11. 2014 Modlitební týden 22. 11. 2014 14,00 hod. setkání starších sborů východočeského okrsku v HK 28. 11. 2014 15,00 hod. slavnostní shromáždění v kostele CČSH u Ambrože u příležitosti vzniku České republiky -- Každou středu od 19, 00 hod. ve sboru CASD probíhají schůzky mládeže – studentů. Každou třetí středu v měsíci je přednáška. Sledujte nástěnku !!
Hosté měsíce: 15. 11. 2014 22. 11. 2014 29. 11. 2014
br. Schovánek člen sboru Zbytky br, Zvolánek předseda Českého sdružení br. Falta člen sboru Hronov
