listopad 2008 časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2008 časopis občanského sdružení K-Klub

Obsah Slovo na úvod......................................................................3 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje...................................................................4 Perličky Květinky Marty..................................................4 Z domova.................................................................4 Záchrana Čaka se nevyvedla.............................4 Svatba.................................................................4 Zemědělství........................................................4 Obchod a marketing...........................................4 Krimi...................................................................5 Miloušmaš......................................................................6 K-Klub.......................................................................6 Baby boom se opět rozjíždí….............................6 Všechno lítá, co peří má.....................................6 Vojáci jdou, vojáci jdou, bože, jaká je to krása...6 Zatanči….............................................................6 Víkend netradičních her......................................6 Agentka 008.......................................................6 A přece se děje!..................................................6 Kopec soli a kopec písniček................................6 Jablečný sad........................................................7

Stavební šílenství................................................7 Prázdninovka?.....................................................7 Rozhovor s Kusoňem...........................................................8 Letecký den snadno a rychle.............................................11 Jak se lítá dvojvlek.......................................................11 Přírodozpyt.........................................................................15 Biologie........................................................................15 Ekologie........................................................................16 Chemie a fyzika............................................................17 Válka barev – aneb co oči nevidí….........................17 Světlo, barva světla, barva předmětu..............18 Jednobarevné světlo, složené světlo, spektrum, spektrální barvy................................................18 Tón barvy, sytost barvy, pastelové barvy, jas. .19 Spektrální citlivost oka, denní a noční vidění...20 Barevné vnímání, mísení barev, barevná metamerie........................................................21 Zvířátko na konec........................................................22 Zpátky do pravěku.............................................................23 Zlatá řeka – putování kolem Sázavy............................23 Kalendárium......................................................................25

Fotografie na titulní stránce: Fotografie byla pořízena 11. října 2008 v 10:05 během Víkendu netradičních her. Autorem fotografie je Šimi.

Salát, časopis občanského sdružení K-Klub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním Salátu je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K-Klubem. V neposlední řadě vám také Salát nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí – nejen – K-Klubu a podobně). Máte-li jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu Salátu, pak neváhejte a dejte nám prosím vědět na emailovou adresu [email protected] – chceme totiž Salát neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o Salátu najdete na internetových stránkách časopisu na adrese www.kklub.cz/salat.htm. Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). Salát je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. © 2008, autoři

Salát

časopis občanského sdružení K-Klub

listopad 2008, 2/25

Slovo na úvod Milí přátelé! Změna je život. Změnil se nám čas, změníme se i my? Takto filozoficky vás, mí drazí, vítám v novém čísle Salátu. Pokaždé, když píši úvodník si říkám, jak ten čas kvapí, že už jsou to zase dva měsíce od toho posledního. Také vám připadá, že je to neskutečné? Že si sotva stihnete přečíst šest Salátů a rok je pryč? Změna je symbol nového začátku, neustálých snah cosi vylepšovat, zkoušet znova, protože to staré se nepovedlo, okoukalo… Tentokrát je Salát úplně stejný, neměnný, nudný, okoukaný. Přišel podzim a celá redakce leniví, a tak k vám přichází pouze nové informace ve starém plášti. Jak konkrétně leniví Kryštof, je pozoruhodné. Chodí po redakci rozvážným krokem a nikomu nespílá ani se nerozčiluje, že něco není hotovo. Onehdá jsem se naskytla rozhovoru, jenž Kryštof jal zakončiti slovy, jež mi sebral od úst: „Práce kvapná, málo platná.“ Že by chlapec začínal moudře t? Není na to trochu brzy? Navíc se nechal zarůst jako Yetti, jen Milouš mu to, nevím proč, závidí a toužebně pozoruje Kryštofův plnovous. Květinka Marta nám poněkud zamlkla. Mlčeti sice zlato, ale obávám se, aby v tom nebylo ještě jiné zlatíčko! U Květinky Marty jeden nikdy neví. Hodné děvče, ale tak citlivé…Navíc v tomto smutném období přípravy přírody na spánek na člověka padají kdejaké chmury. Já si poslední dobou velmi libuji u večerů v dobré společnosti. Vědma Uršula mi slíbila, že mi prozradí taje tarotových karet a budu moci sama vyzvídati na osudu. Již se nemohu dočkat. A co vás čeká v tomto čísle? Nejprve rozhovor s všestranným všehoschopným všeumělem Kusoněm. Na to, jak bylo na prázdninovce pravé Lipnické a co všechno Kusoně baví, se ptala Květinka Marta. O tom, kolik letadel spadlo na slavném leteckém dnu v Žamberku, jaké tam prodávali „pívo, horké pááárkííí“ a kolik lidí pošlapalo letecký trávník, se dozvíte v dalším díle nekonečného seriálu Kdo nelítá s námi, lítá proti nám. Přírodozpytný kroužek mladých badatelů se tentokrát rozhodl podívat se na kloub různým barvičkám. Jde rozhodně o velmi zajímavé čtení. Z anatomické části například vyplývá, že kolik barev máš, tolikrát jsi člověkem Také prosím zůstaňte věrni mé rubrice, která díky Květince Martě a Miloušovi opět podává aktuální dění z vašich životů. Pro další bonusy tohoto čísla otočte list či klikněte dále. A na závěr úsloví, které by mohlo pomoci při vypořádávání se s nekonečným procesím změn: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Přeji hezké čtení, horký čaj, ostrou whisky a hlavně sladkou lásku! Vaše Teta Kateřina

Salát


listopad 2008, 3/25

Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Z domova

svým přátelům, o jak malý kousíček testy splnil a mohl si pak Marjánku vzít.

Zemědělství S výborným nápadem jak vydělat peníze přišel bývalý mladý elektrikář pan H., který obdobně jako tisíce jiných přišel v dnešní těžké době o práci. „V trávě je mé zlato,“ praví „a právě proto jsem se rozhodl sklízet ekologickou trávu horských lučin a dodávat ji do místních ekofarem. Tak můžu konečně něco vydělat a uživit své stále hladové děti.“

Záchrana Čaka se nevyvedla Kamarádi z leteckého klubu jej přihlásili na kurz kanoistiky, v domnění, že zapomene na to, že voda je náš vzduch (viz. zářijový Salát). Čak však pouze pochopil, že se stává velícím důstojníkem jednotky úderných stíhaček nového typu Grippen 2008 a má na starosti výcvik několika leteckých zelenáčů. Musíme však přiznati, že se svého úkolu velitele zhostil na výbornou a dokázal všem zúčastněným, že piloti jsou oceloví muži. Zatímco ostatní zvraceli krev, Čak byl naprosto v pohodě. To ostatně dokládají i naše fotky.

Obchod a marketing

V této předvánoční době zachvátil stánkaře naší stověžaté matičky strach před nájezdy takzvaných „obhlížečů“. Jak praví bývalý senátor pan E.T., nyní stánkař s dřevěnými hračkami: „Jsou to většiSvatba nou balíci Po usilovném páz vesnice, co trání se nám ponikdy nic nedařilo vypátrati, koupěj, jen že pan Šimi to naše stánky před svatbou pořád vobneměl vůbec hlížej a zalehké. Byl podrobraňujou ben celé řadě v přístupu psychologických řádně platíprověrek a testů, cím celebrinež se slečna tám, který by rádi něco koupili svým dětem.“ Mája rozhodla, Salát jako jeden z prvních seriózních časopisů že si jej opravdu vezme. Na první fotce vidíme přináší foto takovýchto individuí. Šimiho na testech a na druhé pak, jak ukazuje

Salát


listopad 2008, 4/25

Krimi Varování všem rodinám vydal nový policejní prezident. Co bylo důvodem jeho obav? Vzrůstající počet podvodníků, kteří provádějí takzvané „předváděcí akce“, na kterých zákazníky úplně oblbnou a následně jim za nehorázné sumy prodají naprostý nesmysl. Salát vám přináší foto z takovéto akce, na které je prodávána slovy prezentátora akce „Pokovovaná neprotékající nádoba s praktickým pevně-pohyblivým uchem, vhodná k vaření i přenášení potravin. Dnes v akci za pouhých 9999 Kč.“

Salát


listopad 2008, 5/25

přehlídky ztratila. Prý za to mohl Jiří, ale stalo se poté, co PajaX ukázal Bódě jednoho ztepilého důstojníka se zlatými prýmky…

Miloušmaš K-Klub

Zatanči…

Baby boom se opět rozjíždí… Po chvilkové pauze v plození, již si dopřáli stávající i budoucí rodiče v K-Klubu, nám do redakce přišla zpráva, že se v dubnu tohoto roku narodil Libušce a Vocáskovi druhý syn Štěpán. Tato čerstvá novinka nejspíše zapadla někde za stůl máti v redakci, já za to ale určitě jako nemůžu… No a další mimino si pořídil Čak. Jmenuje se „Ciroušek“, Čak se na něj zamilovaně dívá, čte mu pohádky před spaním a dokonce chodí i na hodiny zpěvu, aby malýmu nekazil svými ukolébavkami hudební sluch. Ciroušek parkuje na Čakově domácím letišti v Žamberku a jestli pojedete kolem, tak se stavte, z Čaka se stal typický rodič, nemluví o ničem jiném a rád vám předvede, co všechno jeho miláček už umí.

Country tance letos zaznamenaly nedostatek příznivců. I přesto, že se za nimi na festival Dvorany vydaly jihlavské víly Jiřinka a Štěpánka s dcerami až do Prahy, opačným směrem se na tancovací víkend do Jihlavy nevypravil nikdo a akce byla proto zrušena. Jsou country tance za zenitem? Budou se na jejich místo drát city tance? Může za to Evropská Unie? Nebo Jan Tleskač?

Víkend netradičních her

Letošní víkendovou v ráji Orlických hor zorganizovali v polovině října Brebta, Maruš a Honzík. Ač jsme vyzvídali, jak se dalo, dozvěděli jsme se pouze, že: „víkendovka byla vůbec fajn“. Dále se na akci objevili také Max, Jana, PajaX, Šimi, Aiki, Tlegy, Bob a Čáryfuk. Max si půjčil od Malého Bůvola padák a nacvičoval si paragliding. Fotky mistra Šibíka, jehož žínka Marjánka bavila tou dobou ostravská dítka, si můžete prohlédnout ve Skladišti. A Všechno lítá, co peří má můžeme společně doufat, že někdo třeba podá Že jsou všichni normální, jenom Čak je letadlo zprávu o tom, jak to všechno bylo. se obecně ví. V nedávné době se rozhodl podniknout průzkum také v dalším odvětví leteckého průmyslu a uspořádal letecký den Agentka 008 „draků“ na trojském kopci v Praze. Kazi žijící dvojí život spořádané učitelky a neuUprostřed nejtřeskutějšího podzimu spořádané tajné agentky se inkognito infilvšak lilo jako z konve a navíc vůbec nefoukal trovala na Ministerstvo zahraničních věcí, aby vítr. Poručit počasí se nikomu ze zúčastněných tak mohla získávat informace o připravovaném nepodařilo, i když zaklínali, seč jím síly stačily předsednictví EU. Tajné zprávy pak předává a ani po dojemné písničce „Foukej, foukej přímo agentu Bondovi, který jich nejspíš využivětříčku..“ se nepohnul ani lísteček. A tak dle je již brzo v našich kinech… vzoru Cimrmana si účastníci povídali o tom, jak by jejich draci létali, kdyby Pámbu dal. Například Jája s Pažoutem si postavili draka podle A přece se děje! plánku NASA a tvrdili, že by „Nasák“ lítal rychV Brně se prý děje! Jen si přečtěte Knihu náleji než větroň, o čemž Čak pochyboval ještě vštěv. Brno si pěstuje nového letce. „Až vyroscelý večer v hospodě, kdy si zpestřovali tu, budu letcem jako táta!“ Nebo jako Čak, program sledováním hořícího Výstaviště Lukášku? v Praze.

Vojáci jdou, vojáci jdou, bože, jaká je to krása A do třetice Čakovo. Tento letohradský bard K-Klubu zlákal K-Klubáky na pražskou vojenskou přehlídku k oslavám 90 let republiky. Kromě sledování neskutečných vojenských vymožeností se pak členové K-Klubu věnovali hledání Bódi, která se okamžitě po zahájení Salát

Kopec soli a kopec písniček si v září dopřáli Parolci, Rena, Hanousci a Káťa na nově zrozené českobudějovické akci Zpívání v Solnici. Po dlouhé době tak bylo opět spatřeno duo HaPar. Zaznamenali obrovský úspěch, fanynky omdlévaly a ječely nadšením ještě na ulici. Podporujme umění, neboť konečně nám také do K-Klubu pronikají i aktivní kulturní akce.


listopad 2008, 6/25

Jablečný sad Fíbí se to konečně podařilo! Klofla milionáře! Je vidět, že divadelní hra na poslední prázdninovce na ni měla velký vliv. Fíbí do spárů padl sličný Ital s celým jablečným sadem. Dle našich aktuálních zpráv leze Fíbí po horách a o víkendech učí Italy péct štrúdl. Doufejme, že sad nikdo nerozprodá ani nevykácí.

Stavební šílenství Je vidět, že K-Klub dospívá. Z bezstarostných mladických let se dostává do věku odpovědné dospělosti. Uzavírají se sňatky, rodí se děti a nyní se také inovuje bydlení. PajaX s Míšou přestavují byt a řeší barvu kachlíčků v koupelně, čerství novomanželé Mája a Šimi se zabydlují v novém bytě v Praze, Aiki přestavuje stodolu v České Třebové, Tlegy postupně mění všechny pokoje svého nadkoloniálního bytu a Káťa se Zobákem se vrhli na přestavbu celého domu. Zjednali si na to firmu „A je to!“ a tím pádem tráví všechny víkendy v Českých Budějovicích. Hodně štěstí!

Prázdninovka? Proslýchá se, že Honzík má v plánu další prázdninovku! V kuloárech se také šeptá o tom, že pokud by to nevyšlo, ujmou se žezla Východňáci. V každém případě prý bude buď prázdninovka nebo série víkendovek. Takže se máme na co těšit!

Salát


listopad 2008, 7/25

Rozhovor s Kusoňem Milí čtenáři, tentokrát padl rozhovor na mne a musím říci, že mě to doopravdy baví! Máme mezi sebou tak zajímavé muže a ženy. Poprvé jsem také ke svému výzkumu použila internet. Je to skvělé! Dosud jsem byla vůči němu jaksi rozpačitá, zkrátka nejsem příliš technický typ. Měla jsem v úmyslu zpovídati pro toto číslo známého tučňáka Kusoně kvůli jeho účasti na lipnické prázdninovce a posléze jsem s překvapením zjistila, že Kusoň je velmi všestranně aktivní, a to jak v životě, tak na internetu! Otázky se mi na jazyk přímo hrnuly. Kdyby nebyl Kusoň zadán, nevím, nevím…je to takový renesanční člověk! Budete překvapeni, co o něm ještě nevíte!

kovářská dílna se mi líbila z celého kurzu skoro nejvíc. Překvapení č. 5 - příchod Jaroslava Duška a jeho zajímavá přednáška, která se bohužel postupně změnila v monolog senzací a šarlatánství. Co se mi na Arše nejvíc líbilo, byl profesionální přístup organizátorů, vše se (alespoň navenek) zdálo být perfektně připravené, moc pěkné byly motivačky i atmosféra. Pokud bych měl srovnávat, myslím že se K-Klub rozhodně nemá za co stydět a je úžasné že K-Klub umí zorganizovat stejně (nebo i lépe) vydařené akce za poloviční cenu pro účastníky. Myslím, že se všíchni instruktoři K-Klubu nyní rdí. A co byl pro tebe největší zážitek?

Asi atmosféra při Čarodějce, kterou jsem hrál Příjemné čtení přeje poprvé a bylo to úplně úžasné, to napětí, Květinka Marta tajemno a vzájemné napojení všech lidí, ochotných nezištně pomoci kdykoliv bylo třeba.

Milý Kusoni, prý jsi byl letos na prázdni- Co tě na prázdninovce nejvíce překvapilo? novce? Už jsem to rozebíral, pokud mám vybrat jednu Ano, to je pravda. Nikoliv však na tradiční věc, tak to poklidné tempo, měl jsem totiž fixní prázdninovce z dílny K-Klubu, ale na pouhé ná- představu, že prázdninovka má být sled velmi podobě od Prázdninové školy Lipnice, která se silných a akčních aktivit a zážitků s minimálníovšem chlubí tím, že prý s názvem prázdni- mi přestávkami mezi, aby vytvořené naladění novka přišla jako první, pche. Šlo o tradiční u účastníků nevyprchalo - takto alespoň znám kurz s názvem Archa, který sliboval nastolení zážitkové akce z K-Klubu a Velkého vozu. Mně věčné a neměnné vnitřní rovnováhy u všech osobně to dost vadilo, atmosféra celé akce se účastníků se zárukou vrácení peněz... no troš- tím podle mě dost narušila. ku přeháním, pravda, nicméně je faktem, že namísto toho spoustě účastníků tenhle kurz, do Jaký nejsilnější moment se ti vybaví? posledního dne působící zcela nevinně, Nejsilnějším momentem pro mě byl paradoxně pořádně zamotal životní osudy. program, který jsme si spontánně vytvořili jako Ó la lá… to zní tak tajuplně a romanticky! účastníci, když se orgové radili a my z nouze Jak na prázdninovce bylo, jaká byla, na- objevili v objektu pódium a začali jsme hrát příklad ve srovnání s tou K-Klubáckou improvizované divadlo - pohádky s dvěma vypravěčkami a řadou herců - pantomimů, kteří nebo instruktorů Brno? k sobě dle potřeby přibírali další diváky. Nejprve musím říct, že jsem nikdy nebyl na žádné prázdninovce od Instruktorů Brno, takže Dalším velmi silným momentem bylo, když to těžko můžu porovnat. Pokud mám vyjádřit jsem proti všemu očekávání vyhrál ve hře Prasvůj dojem z Archy jedním slovem, pak je to chy - to byl hodně zvláštní a silný pocit... určitě překvapení. Se vším všudy. Na začátku Splnila tato prázdninovka tvá očekávání? (záměrně?) naprostý nedostatek informací a naprostý přebytek dezinformací. Tajemná Musím říci že ne. Jak jsem říkal, hodně mě celá univerzální odpověď orgů na dotazy „A mám si akce překvapila, to co jsem očekával tam nes sebou vzít xxx?“ - „Může se ti to hodit.“ bylo a naopak tam bylo hodně věcí, které bych Překvapení č. 2 - velmi pohodový rytmus celé vůbec nečekal. Ale v jednom mé očekávání akce, pohoda čišící z instruktorů, dlouhé pauzy splnila, získal jsem kontakt na pár skvělých lidí, mezi programy, ubytování v penzionu, relax. se kterýma doufám v budoucnu ještě něco Překvapení č. 3 - náhlý zlom v půlce akce, pře- podniknu. chod od programové prázdninovky k prázdni- Prý začínáš také pracovat s instruktory novce putovní, ve druhé části čistě putování Brno? bez programu či úkolů. Překvapení č. 4 - netradiční dílny - kovářství a řezbářství, zvlášť Salát


listopad 2008, 8/25

Tak to je typická novinářská kachna. Kdo s tím přišel? S instruktory Brno určitě pracovat nezačínám, jediný instruktor se kterým jsem trochu víc v kontaktu je Sabča, kterou znám ovšem z prázdninovky K-Klubu. Ale co není může být, nechte se překvapit.

chází na začátek listopadu. Na Bedně jsem letos nebyl, příští rok možná, to se uvidí...

Ach ano, to jsem celá já! Úplně jsem to popletla. Tak a teď k tvým dalším zájmům. Píší o tobě na stránkách malé kopané SK Heliportu, také na stránkách o Na druhou stranu jsem se ale začal za- piškvorkách. Co z toho preferuješ, čím se pojovat do aktivit Velkého vozu. Na jaře jsem nejvíce cítíš býti? prošel náročným terénním výcvikem nových inGoogle je sice vševědoucí, ale v tomto případě struktorů, naučil jsem se rozeznat Velký vůz na má zastaralé informace. Fotbalu ani pinebi i se zavázanýma očima a zanedlouho škvorkám už neholduji. O fotbale platí to co budu mít svoji instruktorskou premiéru na jsem psal na stránkách Heliportu: Pravidelně víkendu plném divadelní improvizace Pojďte jsem hrával fotbal až na gymplu GVP, a to tenipane, budeme si hrát, kam jste všichni vřele sákem. Hrávali jsme pravidelně každé odzváni - koná se 21. až 22. listopadu v Praze, poledne u hotelu Fórum, kde jsme hlásit se můžete na můj email: m.kusak@gzpříjemňovali posezení u oběda místním mail.com nebo na stránkách VV. V příštím roce hostům, personál pro to však obvykle vůbec chystáme neméně zajímavou akci typu LARP. neměl pochopení. Tímto jsme všichni získali Ty jsi byl letos vůbec hodně aktivní – zú- poměrně slušnou techniku s tenisákem, já si častnil jsi se Tmou, a pro nás K-Klubáky ovšem od té doby jen těžko zvykám na normálo známé akce 05 studium. Jakpak bylo mální míč. S normálním fotbalem jsme začali tam? Můžeš nám akci 05 přiblížit? až ve čtvrtém ročníku díky našemu učiteli tělocviku Vránkovi, který nás nechával hrát téměř Další novinářská kachna. Tmou mě teprve každou hodinu. Na původním přistávacím čeká, dokonce jubilejní desátý ročník, na který plácku pro helikoptéry tak vzniklo jádro jsme přihlásili náš tradiční tým Divocí tučňáci současného SK Heliportu, sestava se ovšem již v téměř tradičním složení. Studium O5 byla značně proměnila. Zatímco na GVP jsem se ovšem nadmíru vydařená šifrovací akce ve Zlíspecializoval téměř výhradně na post ně, mezi luštiči známá jako hra Osud, letos pojbrankáře, v Heliportu jsem byl od začátku coby menovaná slovní hříčkou O5, to jest Opět. Díky defenzivní útočník. Po sedmi sezónách jsem se O5ce jsem si rozšířil své geografické znalosti spolu s ostatními dočkal vytouženého postupu (už vím i poslepu, kde se nachází obchodní do 7. ligy. dům TESCO, kde jsou ve Zlíně největší parkoviště a velmi důvěrně jsem se seznámil i s místní Piškvorkám jsem se začal věnovat skládkou). Hlavně jsme ovšem pro O5tku se- v osmnácti letech, kdy jsem nejprve s hrůzou stavili skvělý tým Maxipes spolu se Šimim, zjistil, že piškvorky jsou vyhrané pro začínajícíVláďou, Sabčou a Lenkou a pěkně jsme si za- ho hráče, pokud neudělá chybu. Pak jsem začal luštili. Až na ty proklaté LÁHVE, které mě ve hrát na internetu a seznámil se s dalšími snu straší dodnes, se nám vcelku dařilo, někte- dobrými piškvorkáři, vytvořila se taková prima ré šifry byly moc vtipné (OBIčejná a výherní přátelská komunita, začaly se pořádat první galaxie a podobně) a zpočátku jsme za sebou pravidelné turnaje, poté i s Poláky či Maďary. měli i velká šifrařská esa, i pan Vomáčka nám Po několika letech mě ale svět piškvorek začal dýchal na záda. Do cíle nás hnala maxipsí až příliš pohlcovat, dá se říct že jsem nějakou hymna, jejíž autor je Šimi a kterou máme na dobu byl na tom úplně závislý. To byl důvod požádání i ve formě videoklipu (doporučuji!). proč jsem s tím raději přestal, ale česká piškvorková komunita žije dál a teď už se dokonKdo ví si rady s šiframa – MA ce několik let hraje celoevropská piškvorková Kdo v luštění má praxi – MAXI liga, ve které se naši rozhodně neztrácejí. To je Kdo v cíli bude první dnes – MAXIPES ale minulost. Kdo je maxi profík - MAXIPES FÍK! Momentálně je mým sportem číslo jedTo je ale krásná básnička... Šimi je takový na frisbee, neboli ultimate. Pro neznalé, hraje poeta. A co ta… ta Bedna? Na Bedně jsi se to s létajícím diskem, dvě sedmičlenná byl, nebo se také chystáš? družstva se snaží zachytit disk v soupeřově Zdá se že se ti přehodily dvě akce, takže to „zóně“ a tím získat co nejvíce bodů. Od jara uvedu na pravou míru: Bedna je tradiční šif- chodím hrát za Pražskou sedmu. V Praze je jerovací hra v Praze na přelomu dubna a května, ště několik dalších oddílů s podivnými názvy: Tmou se chodí v Brně tradičně v nejstudenější Prague devils, Žlutá zimnice, Terrible monkeys a nejodpornější noc v roce, což obvykle vy- či FUJ. Co se mi na frisbee nejvíc líbí je že se hraje bez rozhodčího a tedy fair play. Je to Salát


listopad 2008, 9/25

rychlá bezkontaktní hra, výborná na fyzičku, může vřele doporučit! Dalším stále mě bavícím koníčkem jsou deskové hry všeho druhu. Nahlédl jsem trošku pod pokličku latinsko-amerických tanců, hlavně salsy. Začal jsem po dlouhé době opět s kytarou a díky skvělému učiteli v Belgii jsem myslím udělal celkem pokrok. V nejbližší době hodlám oživit i své další načas odložené zájmy - zdolávání pražských bouldrových stěn, pronikání do úžasného světa masáží, aromaterapie a zdravého životního stylu a navrátit se hodlám i k vodnímu živlu nácvikem eskymáků. Jinak můžu prozradit, že ač už jsem z Bruselu zpět a nehodlám se tam v žádném případě na delší dobu vracet, nějak se mě pořád drží města začínající na BR... V poslední době mě můžete často potkat nejen v Bruselu ale i v Brně, kde studuje moje drahá polovička. Toliko tedy k mým zájmům a aktivitám, těším se brzy na viděnou se všemi na nějaké vydařené K-Klubácké akci! Tuč, Divoký Kusoň Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů nejen v BR... Za redakci Květinka Marta

Salát


listopad 2008, 10/25

Letecký den snadno a rychle Jak se lítá dvojvlek V předchozím výtisku Salátu jsem vás zasvětil do tajů příprav leteckého dne a vyprávění krutě uťal zrovna v okamžiku, kdy Mirek Sklenář vyslovil tajemné slovo dvojvlek. Ale takový jsem já, už byste měli být zvyklí. Předpokládám, že správně tušíte, že to slovo nějakým způsobem souvisí s leteckou činností a ne že se po vzletové a přistávací dráze budeme prohánět s traktorem se zapřaženými dvěma valníky. Nejprve musím ovšem ve vyprávění udělat naučně technickou odbočku, protože mezi veřejností o plachtařině koluje mnoho mýtů, omylů a polopravd… Takže předně. Větroň má sice jazykový základ ve slově vítr, ale na vítr nelítá. Když letíte ve větroni, snažíte se ke svému letu využít stoupavých proudů, které vznikají ohřevem zemského povrchu slunečním zářením. V přeneseném slova smyslu by se dalo říci, že větroň lítá na sluneční pohon. Takový stoupavý proud si můžete představit jako obrovskou bublinu teplého vzduchu, která stoupá k nebi. Na tohle samozřejmě má patent příroda a tak jako první si toho všimli kolegové ptáci. Ti je také vyhledávají a kroužením uvnitř těchto proudů pohodlně nabírají výšku, aniž by mávli křídlem. A když letíte s větroněm, počínáte si úplně stejně. Často se stává, že v jednom stoupavém proudu (plachtaři též zvaném stoupák, šprajc či archaicky komín) se tak potkáváte s dravci, čápy a dalším ptactvem, které se ani neobtěžuje uhýbat tomu divnému velkému ptáku. Problém ovšem nastane před začátkem letu. Jak dostat bezmotorové letadlo do vzduchu? Jedna z možností je aerovlek. Princip je jednoduchý. Před bezmotorové éro postavíte motorové (mezi letci mu neřekne nikdo jinak než vlečná) a obě spojíte pevným lanem. Tak se větroň dostane pohodlně do vzduchu a v okamžiku, kdy se plachtař rozhodne, že už to stačí, že podmínky pro samostatný let jsou perfektní, odpoutá se od vlečné a pokračuje vesele dál v klouzavém letu. Zde bych vyvrátil rád další zlidovělou polopravdu. Když někdo řekne, že viděl,jak roztahovali větroň, rve to každému plachtaři uši. Větroň je vždy jen a pouze vlekán, ještě možná lze přežít táhnutí. Roztahovat lze určitě škodovku na dvorku, ale rozhodně ne letadlo! Kouzlo plachtění tví v tom, že když už jste nahoře a rozhodnete se, že se vydáte po nějaké trati z místa A do místa B, a to místo B může být třeba i 500 km daleko, je to jen na vás a vašich znalostech počasí a krajiny. Je jen plachtař a živly, nic jiného. Občas to ovšem nevyjde a nezbývá než vyhledat vhodnou přistávací plochu, kterou v daný okamžik Takhle to vypadá za letu v aerovleku může být jak posečená louka, tak i obilné pole a zahájit manévr a přistát. Nikoliv spadnout, jak se často lze dočíst i v novinách. Pokud by došlo opravdu k pádu, letadlo by zcela určitě nebylo v neporušeném stavu a plachtař by určitě nechodil vztekle dokola okopávaje hlínu a nenadával, že kdyby jěště zalítl támhle pod ten mrak, že by tady určitě nemusel sedět. Kdysi, v dobách „dřevních“, za dob reálného socialismu, jakéhosi zlepšovatele napadlo, že takovéhle vlekání větroňů potřebuje zefektivnit. Proč to tedy rovnou nezkusit s větroni dvěma. A zrodil se dvojvlek. Nutno podotknout, že to bylo za časů, kdy když pilot rozbil při nějakém nezdařeném manévru letadlo a vysoukal se na zemi ze změti trosek, seběhl se k němu dav nadšených přihlížejících, pogratulovali mu k přežití celé událost bez úhony a rovnou ho posadili do zbrusu nové mašiny. Dvojvleky se nějaký čas provozovaly a pak upadly v zapomění, s výjimkou Salát



leteckých dnů, kde byly a jsou k vidění jako divácky atraktivní kuriozita. A to byl ten pravý nápad pro nás! K tomu, abychom zvládli úspěšně předvedení před diváky je ovšem důležitý důkladný nácvik. A taky logistické zabezpečení. Pro vlekání dvou větroňů je třeba silnější vlečná než naše milovaná dvěstěpětka. Jasná volba pro nás byl Čmelák, se kterým na letišti lítá Petr Ryšavý v rámci své firmy zemědělské práce. Tisíc koní pod kapotou je celkem slušná jistota výkonu. Pro nácvik je též třeba sehnat pověřenou osobu, která nás do specifik tohoto letu zasvětí. Tou byl inspektor Jiří Kinc, který má patronát od úřadu a bez něj by celá akce nešla ani uskutečnit, protože než se do ní pustíme, musíme být teoreticky seznámeni se všemi záludnostmi pilotáže. Termín padl na sobotu 22. června a nezbylo než doufat, že bude hezky a ne zrovna takové počasí, že i ptáci chodí pěšky. Probudilo nás ovšem do krásné letní ráno a nebylo co řešit, šli jsme na věc. Inspektor Kinc dorazil na desátou hodinu. Je to dlouholetý zaměstnanec Aeroklubu Čech a Moravy a mimo jiné také vyšetřovatel leteckých nehod. Stejně jako každá jiná práce na člověku zanechá své stopy, tato se projevuje nejspíš tak, že se z něj stává katastrofik. Školení začalo bez servítek. „Klucí, co jste si to proboha zase vymysleli za kravinu, víte kolik lidí si už takhle nabralo hlínu do nosu?“ To mnohým z nás srazilo hřebínky a někteří začali zpytovat svědomí, že tohle přeci manželkám a milenkám udělat nemůžou. Naštěstí další informace už nebyly tak chmurného charakteru a tak jsme se dozvěděli, že první větroň letí na laně zhruba 15 m za vlečnou a mírně nahoře a vpravo a druhý zhruba 40 m za vlečnou mířně Před prvním startem dole a vlevo. Taky je životně důležité,aby se jako první vypnul druhý letící větroň, v opačném případě mu ten první nehezky pochroumá krovky (letecký eufemismus pro křídla) a rovněž, že je slušné zahlásit toto do rádia. Let v prvním i druhém větroni má svá specifika a tak v rámci přeškolení musí každý pilot letět na obou pozicích. Vše se samozřejmě poletí na našich osvědčených a spolehlivých kluzácích L-13 Blaník, které používáme k základnímu výcviku a jsou tedy dvojmístné, takže se poletí nejprve ve dvojicích instruktor-inspektor, po proškolení instruktorů pak ve dvojicích instruktor-pilot. Zkrátka je to obtížnější než běžný let a tak je dobré, když na to jsou zprvu dva. Petr Ryšavý dojel před připravené kluzáky, ve kterých byli připraveni Jiří Kinc a Mirek Sklenář v prvním, ve druhém pak Václav Šípek, který je též inspektor, nicméně na nižší úrovni, každopádně stejně tak může provést takovýto přeškolovací let a Bohumil Smejkal (jak vidíte, logistika takovéto akce je docela složitá). Pomocníci chytili křídla, která se větroňům při startu musí přidržovat, protože podvozek je tvořen jedním hlavním kolem v ose trupu, Petr dal ve Čmeláku „plnej knedlík“ a celá sestava se dala do pohybu. A byl to krásný pohled. Blaníky se s vzrůstající rychlostí přestaly neobratně kolíbat, pak se vznesl první do výšky 1 m, následován druhým. Pokračovaly tímto letem až do okamžiku, kdy Čmelák získal rychlost potřebnou pro odlepení od země. Pak začali stoupat. A pěkně nad město. Ať to každý vidí! Když dvojvlek dosáhl výšky 300 m, ozvalo se v rádiu „dvojka vypnuto“ a druhý Blaník se oddělil levou zatáčkou od zbylých strojů, následovalo hlášení „jednička vypnuto“a první Blaník se odpoutal od Čmeláka zatáčkou pravou. Petr stáhnul plyn na volnoběh a zamířil střemhlavým letem zpět na letiště, aby zbytečně nepřekážel větroňům. Ty elegantně pokračovaly v klouzavém letu a přistály po několika minutách.

Salát



A pak to šlo jak na drátkách. Let střídal let a protože to byl opravdu nezvyklý pohled, pomalu se sjížděla spousta lidí, které neobvyklá podívaná zaujala. To byla propagace leteckého dne! Po chvíli došla i řada na mě. Usedl jsem do Blaníka na přední sedačku a za mě si sedl Mirek Sklenář jako instruktor. Hned jak se zavřela kabina, ještě jednou mi kladl na srdce „Dokud neuslyšíš v rádiu, že je dvojka vypnutá, tak se ty vole nevypínej, jinak je na průser zaděláno, taky čum na ten špagát, co se na něm dvojka houpe,ať ho nemáš moc blízko, mohl by nám uříznout vejškovku jen to hvízdne (to bych teda nerad). A cpi se furt do prava, bude tě to splachovat za ocas Čmeláka“. Smrt rozdala karty, vyDvojvlek za letu rážíme. Hned po startu už zase slyším Mirka jak říká „do prava se cpi, říkám, do prava! „Jenže síly v řízení jsou úplně jiné, než obvykle, na co jsem v běžném aerovleku zvyklý a mám pocit, jako když to Mirek drží za mě a snaží se raději éro řídit sám. (Blaník je jako každé dvojmístné éro vybaveno dvojím řízením, takže ho lze řídit z obou míst.) Hned na to reaguji „ no jo já chci doprava, ale tak mi to nedrž“ načež se mi dostane hned odpovědi „já ti nic nedržím, a cpi se sakra doprava, nevidíš ten špagát vedle tebe?“ Rychle mi dochází, že zápasím s aerodynamickými silami způsobenými úplavem za Čmelákem, které jsou úplně jiné ve vzdálenosti 15 m než ve 40 m, ve které se běžně za vlečnou létá. Nezbývá, než razantně zabrat za knipl a Blaník pozvolna zaujímá správnou polohu mírně vpravo a nahoře za Čmelákem. Koutem oka pozoruji vlečné lano, za které je zapojena dvojka, ve které sedí Sláva Štěpán s Bohoušem Smejkalem a které se komíhá občas nepříjemně blízko. Tak pokračujeme až do výšky vypnutí 300 m. Postupně si zvykám na zvláštnosti tohoto letu, ale je to dřina a čurky potu se jen řinou. Pak se v rádiu ozývá „dvojka, vypnuto!“, chvíli jsem ještě pro jistotu čekám, až Blaník za mnou bude v bezpečné vzdálenosti, zatáhnu Pohled z kabiny na čísle dvě za vypínač vlečného lana a vše kolem naráz ztichne. je jen slyšet důvěrně známé šumění vzduchu okolo kabiny. Let na čísle dvě už proběhl o mnoho klidněji, jedinou změnou oproti standardnímu vleku byl Blaník přede mnou, který bylo nutné brát v potaz a tak jsem i já měl v zápisníku letů zapsanou zbrusu novou kvalifikaci pro dvojvleky. Nicméně ještě zbývalo nacvičit samotnou šou pro diváky, aby následné ostré předvedení bylo bezchybné. K tomu samozřejmě nestačí jen samotný start a přistání, ale také něco navíc. To znamená nějaký ten průlet v malé výšce,aby to diváci ocenili. To předvedou dva z našich nejzkušenějších kolegů – Mirek Sklenář a Václav Šípek. Na zemi dohodnutý scénář je ještě nutné odzkoušet ve vzduchu. Po startu provede celá sestava letadel zatáčku o 180°, po té provedou průlet nad letištěm ve výšce 50 m. Následovat bude vystoupání do 300 m a odpoutání od vlečné. Ta ihned přistane a vyklidí místo větroňům. Blaníci se seřadí vedle sebe a v rychlosti 200km/h provedou nízký průlet nad letištěm, po té se stoupavou zatáčkou oddělí od sebe a přistanou na letišti. Zní to docela divoce, viďte? Ale celé to klaplo na výbornou a to co jsme sledovali se zatajeným dechem my ostatní na zemi můžete vidět také na této adrese: http://www.youtube.Salát



com/watch?v=dmb6XWtsRmQ, v případě, že nemáte možnost si jí hned otevřít, stačí na serveru www.youtube.com zadat do vyhledávání heslo dvojvlek a na prvním místě se objeví naše video. Vše potřebné jsme měli tedy nachystáno a mohli jsme pomalu rozjíždět přípravu leteckého dne, jehož termín se již neúprosně blížil. Jak proběhl a co mu ještě předcházelo se dozvíte ovšem v dalším čísle Salátu. Čak

Salát



Přírodozpyt Drahé kolegyně, drazí kolegové, je mou milou povinností Vás opět přivítat u čtení přírodozpytné rubriky. Stala se z toho již tradice, že úvodník sepisuji právě já. Na poslední redakční poradě mi tato funkce byla přidělena i oficiálně. Mé jmenování „úvodníkářem“ není jediný redakční výstup, se kterým bych Vás chtěla seznámit. Nuže, byla to povedená porada, jen co je pravda… vznikla tak trochu z nouze a inspirační krize, kterou jsme se rozhodly zahnat v jednom nejmenovaném zařízení vinného typu. To víte, Berta v té přírodě chytla nějakou nehezkou vyrážku (nevíme, jestli zdrojem nákazy byla příroda či přítel), já nad knihami začla zarůstat pavučinami, vousem a tukem, a chemička nemůže zkoušet své pokusy a nervy sousedů donekonečna. Je třeba změn! Byla to debata věru učená, myslím, že všichni se intelektuálně vyřádily. Zúčastnil se i sám kybernetický Kryštof Polník! Sice bez Jaruny, která prý dává přednost realitě virtuální. Snažili jsme si stanovit na každé vydání Salátu jednotící téma naší rubriky, které každý zpracuje ze svého pohledu. Uvidíme, do jaké míry se nám to bude dařit. Na září padla volba na barvy. Barvy ekologické, jedovaté, přírodní, na papír, na pokožce, složení barev, druhy barev, výroba barev, barvení, barvoslepost, barvíš, barvím, barvíme, bar… to jsme si teda naběhli. Ještě že si z toho vinného opojení nepamatuju, kdo tohle téma vymyslel. Bych mu to pěkně vybarvila! Renda Urvese

Biologie Dříve než se pustím do učeného psaní o pigmentech a jiných barvivech, ráda bych se ještě vrátila ke svému minulému článku. Velmi mne rmoutil fakt, že jsem nenalezla latinský výraz pro jednotku střevního plynu. Jsem bytost omezená a až nedávno jsem se díky jedné učené knize dověděla, že pojem flatus, který jsem si vždy překládala jako vítr, nebo vzduch není jenom označení pro plyn, který vdechujeme plícemi, ale i ten, který z nás odchází řitním otvorem. Mám radost vždy, když mohu své čtenářstvo obohatit o další užitečný pojem. Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku… červenou. Asi nejtypičtější barva lidského těla. Červená je krev a svaly. Není to náhoda. Červené krevní barvivo je blízký příbuzný červeného svalového barviva. Mají i stejnou funkci, vázat kyslík a uvolňovat ho, když je potřeba. Ve svalech je tendence kyslík držet v zásobě a poskytnout ho při fyzické práci, kdežto krev musí kyslík distribuovat neustále a rovnoměrně, ne ho skladovat. Proto si příroda musela dát práci a vyrobit ne jednu, ale dvě podoby červeného barviva. Není červená jako červená, pro což žádný muž nemá pochopení. Krev mění odstín podle toho, co zrovna přenáší. Pokud jde z plic plna kyslíku, je červenější, než když ho odevzdá v tkáních a vezme si místo něj oxid uhličitý. Úplně nejčervenější je pak při otravě oxidem uhelnatým, to nabývá odstínu vyzrálých višní. Někteří možná budou protestovat a tvrdit, že jejich krev je modrá. Zdání modré barvy žilek prosvítajících pod kůží je dáno jednak „vyblednutím“ krve po navázání oxidu uhličitého (viz výše), zpomalením toku v žilách a barvou pleti. Takzvaně bledí jsou lidé, kteří mají málo červených krvinek, lidé kteří jsou v šoku, protože při šoku se cévy v periferii stáhnou a většina krve se nahrne z kůže a končetin do mozku a vnitřních orgánů. Někdo si možná myslí, že modré jsou plíce, protože je v nich vzduch, což ale musím kategoricky vyvrátit, plíce jsou všechno jen ne modré. Fialové, tmavé u kuřáků a lidí žijících městech, bílé u pracovníků v cementárnách, rezavé při levostranném srdečním selhání… Hnědá barva je v těle podmíněna především pigmentem melaninem. Ten odpovídá za zabarvení kůže a očí. Součástí metabolismu melaninu je i dopamin. Co Vám říká dopamin? Nervový systém… přenos vzruchu… v tuto chvíli snad nikoho nešokuje informace, že kromě kůže a očí máme pigmentovány i některé části mozku.

Salát



Michael Jackson tvrdil, že neprodělal žádné plastické operace, které mu měly vybělit pleť, prý je to důsledek nemoci. Něco na tom bude, protože bílé skvrny na kůži opravdu zůstávají po prodělání zánětu, při kterém jsou zničeny melanocyty (buňky, které skladují melanin). Musel, chudák, prodělat opravdu strašnou nemoc, když mu kromě vybělení kůže změnila tvar nosu, kresbu lícních kostí, tvar očí a vůbec celou vizáž. Barva kůže. Diskutované a kontroverzní téma. Existuje vůbec kategorie zvaná lidská rasa? Přináší v dnešním multikulturním světě takovéto třídění nějaký užitek? Tak zhruba toto jsem se dočetla v rámci svého pátrání po fyziologických rozdílech mezi „bílými“, „černými“ a „žlutými“. Jediné, co k tomu můžu dodat: neexistuje objektivní důkaz o tom, že černoši mají větší přirození, než zbytek populace. Byla provedena statistická měření a průměr hovoří jasně. Nezbývá než závidět těm šťastným ženám, které tuto pověru rozšířily. Hnědá je taky stolice. A zase to souvisí s krví. Když červená krvinka doslouží, je rozložena v játrech a odpadním produktem z ní je barvivo, které se žluči odchází do střev a odtud, však víte kam… a právě ve střevech se z původně žlutého pigmentu činností místních bakterií stává pigment hnědý. Stolice může být i šedá, to když jsou v ní nestrávené tuky. Aby se mohly tuky trávit, potřebují žluč. Když se ucpe vývod z jater, tak se do střeva nedostane žluč ani odpad z rozložených krvinek. Z toho plyne, že stolice není hnědá, ale tukovitá. Nejen to! Když se tyto odpadní látky (což v podstatě žluč je) nemohou dostat z těla ven, hromadí se v něm a vzniká žloutenka. Všechno souvisí se vším a tak si ještě na závěr dovolím malé upozornění. Nepíchejte si jar do žíly. To by Vás zabilo. Jar, jak známo, je detergent a rozložil by Vám červené krvinky. To je jak v Obecné škole. Aspoň se dovím, kdo tenhle článek opravdu četl. Renda Urvese

Ekologie I ekologická rubrika se nechala omámit barevným podzimem, ale místo do barevného lesa vtrhla do supermarketu a následně se pokusila zjistit jak je to vlastně s těmi barvivy v potravinách. Už na počátku Vám přiznám, že výsledek mého bádání není bohužel nijak oslnivý – to jestli barviva v potravinách škodí či nikoliv zůstává stále otázkou Vaší víry v jednu z variant. Nejdřív se pokusím shrnout to, co je jisté a na čem se obě strany (hygienici, chemici a lékaři proti ekologům, esoterikům, veganům a lékařům) shodují. Použití barviv je upraveno zákonem o potravinách a tabákových výrobcích a podle tohoto zákona jsou za barvivo považovány látky získané z potravin a dalších složek přírodního původu extrakcí fyzikální a chemické povahy, která má za následek selektivní oddělené barvy. Povolení k užívání barviva je samozřejmě podmíněno celou řadou zdravotních zkoušek. Zjišťuje se akutní toxicita, karcinogenita, mutagenita, kumulace v organizmu, vliv na imunitu a mnoho dalšího. Určuje se také povolený denní příjem. O způsobu testování možná napíšu někdy příště, figurují v tom laboratorní zvířata a obávám se, že to nebude milé předvánoční čtení. Uměle dobarvovány nesmí být potraviny určené pro kojence a malé děti (bohužel jsem nezjistila, co ještě je taková potravina a co už ne – například u dětských džusů...) a základní potraviny – tedy například cukr, mouka, mléko, máslo nebo červené víno, pokud je ale například mléko ochucené, nebo pečivo celozrnné, barvit se smí. Barviva jsou buď přírodní (většinou rostlinného původu), nebo přírodně syntetická (to znamená, že po chemické stránce jsou stejná jako barviva přírodní, ale jsou vyráběna synteticky) a nebo syntetická (většinou se získávají z ropných produktů). Následuje několik argumentů od zastánců neškodnosti barvení: ●

Jak již bylo řečeno, veškeré nové přísady jsou přísně kontrolovány.

●

U většiny látek jde o látky na přírodní bázi.

●

Panika kolem množství „éček“ v potravinách je často vyvolána na základě otrockých překladů článků například z USA, přitom v EU a ČR většinou nejsou zmiňované látky vů-

Salát



bec pro použití v potravinách povoleny (a také naopak – látky v Evropě běžně používané jsou například v USA zakázány). A argumenty odpůrců barviv: ●

Barviva a ostatní látky jsou testovány samostatně a nejsou zkoumány vlivy při kombinacích více barviv.

●

Barviva jsou často přidávána „nadbytečně“, jejich jediným významem je zvýšit atraktivitu výrobku.

●

Zkušení alergologové a alternativní léčitelé dávají do souvislosti s barvivy dětskou hyperaktivitu, alergické reakce, migrény nebo astmatické záchvaty.

Takže stejně jako na počátku – záleží asi čistě na vás, které straně uvěříte. Já pro srovnání konzultovala s Bio a Nebio medvídky – výsledek vidíte na fotce. A ten rozdíl se přece nějak projevit musí... Berta Vytkaná

Sloužením hmoty jsou medvídci úplně stejní (glukósový sirup, cukr, želírující látka, okyselovadlo, aromata ) ale v horní řadě jsou navíc chinolinová žluť, allura červená AC a brilantní modř FCF).

Chemie a fyzika Válka barev – aneb co oči nevidí… Milí fyzikální nadšenci, i během letošního máme možnost kochat se barevným hýřením přírody zvolna se ukládající k zimnímu spánku. Tmavé i světlé odstíny zelené plynule přecházejí do žluté, oranžové a hnědé, v některých případech dokonce přes půvabné karmínově červené odstíny. Ano a právě barvy a rozličné kejkle s nimi jsou tématem tohoto fyzikálního koutku. Barevná světla, barvy předmětů, vnímání barev, míchání barev, reprodukce barevného obrazu. Hned zkraje nasadíme čtenářům brouka do hlavy několika provokativními otázkami. Jak mohu namíchat nějakou určitou barvu, kolik a jakých barev k tomu budu potřebovat? Jak vypadá červenofialová barva, a co třeba zelenočervená nebo zelenofialová? Co když smíchám žlutozelenou a fialovou barvu, žlutou a modrou nebo třeba červenou a modrozelenou? A jak to bude vypadat? Bude to nějaká jiná známá barva nebo snad nějaká barva dosud neobjevená? Nebo to bude některá z těch barev, kterou rozeznávají pouze ženy a muži při tom pořád vidí jen jednu z osmi základních barev? Mužům prý nic neříkají názvy jako brčálově zelená, malachitová, nachová, purpurová, šarlatová, ultramarínová, bordó. A infrarůžovou, infrarůžovou jste viděli? A co taková hnědá barva, o níž byla řeč hned v úvodu. Je to vůbec barva? A proč nemá duha hnědý pruh? Je vůbec možné vyrobit hnědé světlo? A co černé světlo? A co na to Jan Tleskač nebo třeba Artur Dent, jehož názor však nestojí ani za pár zasmrádlých ledvin divokého psa dinga. A kolik barev má vůbec duha? Šest, sedm, osm? Proč duha nemá růžový pruh? Má snad pravdu Jarek Nohavica, když zpívá, že „černá je osmá barva duhy“? Nuž směle se ponořme do tajů bádání v oboru barev. Odstavce s příliš odborným obsahem jsou i tentokrát označeny výstražným symbolem (-?-). Salát



Světlo, barva světla, barva předmětu Abychom mohli vůbec vnímat (tedy vidět) nějaké barvy, potřebujeme k tomu světlo neboli osvětlení. Vnímáme-li barvu, je to vždy barva světla a to buď světla přímého nebo odraženého. Sledujeme-li přímo, nebo například po dopadu na bílé plátno, světlo vycházející z nějakého zdroje světla (například slunce1, oheň, žárovka, výbojka, reflektor, rozžhavené těleso), mluvíme o přímém světle a o barvě světelného zdroje, zkráceně o barvě světla. Odborně se barva světla nazývá chromatičnost (z řeckého chromatikós = týkající se barev, odstínů; chroma = barva, pleť, líčidlo). Pokud hovoříme o barvě předmětů znamená to barvu světla odraženého od předmětu při jeho osvětlení bílým světlem, tedy obvykle slunečním neboli denním světlem, případně umělým světlem, které se svými vlastnostmi blíží světlu dennímu. Barva předmětů se odborně nazývá kolorita (z latinského color = barva). Pokud pozorujeme předmět při denním světle, vnímáme jeho „skutečnou barvu“. Při umělém osvětlení, jehož charakter se od denního světla liší, vnímáme odlišné podání barev. Při osvětlení předmětu barevným světlem je pak vnímání barvy tohoto předmětu zcela zkreslené. Použili jsme pojmů barva a světlo s tím, že každý ví, co tím myslíme. Pro další povídání o barvách však bude nutné definovat tyto pojmy z fyzikálního a psychofyziologického pohledu poněkud konkrétněji. Světlo (viditelné světlo, světelné záření) je elektromagnetické záření s takovou vlnovou délkou (cca 390 až 750 nanometrů), na kterou je schopno reagovat lidské oko. Elektromagnetické záření neboli elektromagnetické vlny či vlnění představuje rozruchy, které se šíří na dálku prostorem prostřednictvím změn elektromagnetického pole. Nebudeme zabíhat do podrobností a zmíníme pouze přibližnou analogii elektromagnetického vlnění s vlněním akustickým (zvukovým), což jsou kmity částic vzduchu, které vnímáme sluchem. Nebo také názornou a snadno „ohmatatelnou“ analogii s vlnami na vodě, což jsou mechanické kmity vodních částic v blízkosti hladiny. (-?-) Vždy se jedná o rozruch šířící se prostřednictvím nějakého druhu kmitů, pouze u elektromagnetických vln nekmitají žádné hmotné částice, ale nehmotné elektromagnetické pole (kdo to kdy viděl, že? Z hlediska kvantové mechaniky je možné světlo definovat jako tok elementárních částic nazývaných fotony. Takže když se tak rozhlížíme kolem sebe, jsou naše oči bombardovány fotony, které přilétají rychlostí světla, tedy cca 300 tisíc kilometrů za sekundu. Děsivá představa, což? Lidské oko je schopno vnímat záření pouze ve velmi úzkém rozmezí vlnových délek cca od 390 (fialová barva) do 750 (červená barva) nanometrů, tedy pro představu zhruba v okolí 0,5 mikrometru (tisíciny milimetru). Horní a dolní udávaná mez se v různých pramenech liší podle toho, jaké kritérium použijeme. Citlivost oka se také liší podle intenzity světla, rozlišujeme denní a noční vidění. Pro srovnání délka radiové (tedy stejně jako světlo elektromagnetické) vlny při poslechu rozhlasového vysílání FM na VKV je při kmitočtu 100 MHz cca 3 metry, tedy asi šestmilionkrát delší než vlna viditelného světla. Vlnovou délku je možno přepočítat na odpovídající kmitočet, ten se ale u světla obvykle nepoužívá. S viditelným světlem sousedí pod 390 nm neviditelné ultrafialové záření, které nás opaluje až připaluje, a nad 750 nm neviditelné infračervené záření, které hřeje nebo se s ním dají na dálku přepínat programy na televizi. Do spektra elektromagnetických vln dále patří radiové vlny (vlna delší než infračervené záření), rentgenové, gama a kosmické záření (vlna postupně kratší a kratší než ultrafialové záření).

Jednobarevné světlo, složené světlo, spektrum, spektrální barvy Světlo, které by obsahovalo záření pouze jedné vlnové délky, případně světlo s velmi úzkým rozsahem vlnových délek, se nazývá monochromatické (jednobarevné). Takové světlo můžeme získat tak, že bílé denní světlo rozložíme např. skleněným hranolem na barevné spektrum a pozorujeme jen jeho úzkou část (viz Obrázek 1). Monochromatické světlo generuje také například laser. Světlo, ve kterém výrazně převažuje některá barva, generují svítivé diody nebo se dá získat pomocí zdroje bílého světla a barevného filtru. Světlo z běžných zdrojů (slunce, žárovka) však obsahuje v různé míře zastoupené všechny možné vlnové délky. Takové světlo se nazývá světlo složené. Například bílé denní světlo je světlo složené ze záření všech možných vlnových délek v rozmezí citlivosti lidského oka. Každá vlnová délka je v něm zastoupena přibližně stejně, to jest se stejnou intenzitou čili stejnou energií. Fyzikálně je možné každé světlo (obecně 1

Do slunce se ale přímo nikdy nedíváme!

Salát



každé záření) charakterizovat jeho spektrem, tedy poměrným zastoupením záření jednotlivých vlnových délek. Psychofyzikálně (tedy z hlediska zrakového vnímání) lze světlo charakterizovat jeho barvou a jasem. Otázkou je, jaká je souvislost mezi objektivně měřitelnými fyzikálními charakteristikami světla (tedy jeho spektrem) a odpovídajícím zrakovým vjemem (tedy barvou a jasem). Budeme proto oko trápit definovanými fyzikálními podněty a zkoumat, jaký zrakový vjem tyto podněty způsobí. Vhodné je použít nějaký elementární, jednoduchý světelný podnět. Tím pro nás bude záření, které obsahuje je velmi malý rozsah vlnových délek (teoreticky jen jedinou), tedy již zmíněné Obrázek 1: Rozklad bílého světla na spektrum, světlo monochromatické. Bílé monochromatické světlo. světlo (ze slunce nebo vhodného umělého zdroje se stejným spektrem), rozložíme ho hranolem na spektrum (jakousi malou duhu) a budeme štěrbinou pozorovat jen velmi úzkou část tohoto spektra a koukáme, co uvidíme. Pak se posuneme o kousek dál a zase koukáme, divíme se a děláme si při tom, jako správní vědci, systematické poznámky. Pokud budeme posuzovat jen barevný vjem v závislosti na měnící se vlnové délce pozorovaného monochromatického záření, uvidíme při každé vlnové délce vždy „monu chromu“, tedy jednu barvu. Barvy, které postupně uvidíme ve spektru (viz Obrázek 2), se nazývají spektrální barvy. Také jim říkáme barvy čisté nebo syté. Barvy duhy jsou prostě nejsytější barvy, jaké mohou být. Tedy například červenější červená, než ta červená v duze, prostě neexistuje. Až uvidíte (nebo si doma vyrobíte) duhu, tak si zopakujte, jaké pak tam ty barvičky a v jakém pořadí vlastně jsou. Spektrální barvy plynule přecházejí jedna v druhou a většina lidí subjektivně vidí v jednotlivých úsecích spektra barvy fialovou, modrou, zelenou, žlutou, oranžovou a červenou. Někdy se ještě rozlišuje také žlutozelená, modrozelená a zelenomodrá. Některé spektrální barvy pak mají konkrétní speciální označení (jen pro ženy) jako například bordó, tyrkysová, šarlatová, nachová, vínová a podobně. Zůstaneme-li je u výše uvedeného hrubého rozdělení spektrálních barev, zajisté si všimneme, že jednotlivé barvy zaujímají ve spektru různě široké rozsahy Obrázek 2: Viditelné spektrum, rozmezí spektrálních barev, vlnových délek. vlnové délky v [nm] (tmavé okraje spektra respektují pokles citlivosti lidského oka, čili pokles vnímaného jasu).

Tón barvy, sytost barvy, pastelové barvy, jas Z hlediska fyzikálního jednoznačně určíme každou spektrální barvu její vlnovou délkou (například 525 nm) a odpovídající zrakový vjem pak nazýváme tón barvy (tedy například brčálově zelená, nebo přesnějším názvem podle nějakého dohodnutého vzorníku barev, například Pantone nebo RAL). Pokud smícháme některou spektrální barvu s barvou bílou (tedy buď syté spektrální světlo se světlem bílým nebo sytou barevnou temperu s bělobou), dostaneme takzvanou barvu pastelovou. Taková barva má vždy menší sytost než barva spektrální, samotné bílé světlo nebo samotná běloba mají nulovou sytost. Hovoříme pak o takzvaných barvách nepestrých, které nemají žádný barevný tón. Patří sem barva bílá a její „méně jasné varianty“ (různé stupně šedé a také „barva“ černá; pozor, „černé světlo“ = žádné světlo, viz všetečná otázka v úvodu článku; logicky vzato je tudíž název „černé světlo“ logický nesmysl). Dalším psychofyzikálním parametrem zrakového vjemu je tedy kromě tónu barvy ještě sytost barvy. Spektrální barvy mají sytost 100 %, barvy nepestré (bílá, stupně šedé a černá) mají sytost 0 %. Barva s červeným tónem a sytostí menší než 100 % se obvykle nazývá růžová, naředíme-li sytou modrou barvu barvou bílou, dostaneme blankytně modrou, provedeme-li totéž se (100%) Salát



sytou zelenou barvou, obdržíme hráškově zelenou. Tón barvy a sytost barvy společně určují takzvaný druh barvy (odborně řečeno chromatičnost), což je přesný význam obvyklého, laicky používaného, pojmu barva. Světlo má však ještě jeden fyzikální parametr a tomu odpovídající parametr psychofyzikální. To, jak je světlo objektivně „silné“ popisujeme jeho intenzitou (energií) v Joulech [J] respektive zářivým tokem (výkonem) ve wattech [W]. Intenzitu subjektivního fyziologického vjemu pro různě „silné“ (intenzivní) světlo pak vyjadřuje jas udávaný v [cd/m2]. Lidské oko je schopno vnímat jas v rozmezí 0,001 až 10 000 cd/m2, nikoliv však současně. Je-li adaptováno na určitou intenzitu osvětlení, tak může vnímat jas v poměru 10:1 při nízkých jasech a až 1000:1 při vysokých jasech. Uvedené poměry nazýváme kontrastem. S jasem souvisí další takzvané fotometrické veličiny a to světelný tok v lumenech [lm] a svítivost v kandelách [cd = lm/sr]. Osvětlení nějaké plochy popisujeme veličinou nazývanou osvětlení udávanou v luxech [lx = lm/ m2]. Jas nějaké barvy, která má daný tón a sytost, pak obvykle rozlišujeme přívlastky „světlá“ a „tmavá“. Červená barva s velkým jasem je tedy „světle červená“ a červená s nízkých jasem je pak „tmavě červená“.

Spektrální citlivost oka, denní a noční vidění Vjem jasu pro jednobarevné záření s různou vlnovou délkou (tónem barvy), ale stejnou intenzitou (energií), silně závisí právě na vlnové délce. Lidské oko je různě citlivé k různým jednobarevným světlům. Tuto skutečnost znázorňuje křivka (poměrné spektrální) citlivosti oka (odborně nazývaná jako poměrná světelná účinnost monochromatického záření). Křivky jsou to vlastně dvě (viz Obrázek 3), jedna pro denní (fotopické, čípkové) vidění, kdy jsme při dostatečném osvětlení schopni rozlišovat barvy, a pro noční (skotopické, tyčinkové) vidění, kdy za šera vnímáme pouze jas, tedy vidíme černobíle. Na nočním vidění se podílejí pouze tyčinky, které jsou cca 200 tisíckrát citlivější než čípky, které nám umožňují denní barevné vidění. Poměrná citlivost je citlivost vztažená k maximu citlivosti pro daný typ vidění, které nastává pro noční a denní vidění při různých vlnových délkách. U každého člověka se tyto křivky pochopitelně liší, v normách najdeme experimentálně zjištěnou průměrnou citlivost. Při denním vidění je oko nejcitlivější na vlnové délce 555 nm, což odpovídá žlutozelené barvě, a při nočním vidění na 507 nm, tedy barvě modrozelené. V přítmí je citlivost oko posunuta směrem k modré a fialové barvě a červené odstíny se nám pak jeví jako tmavé. Pro denní vidění je oko citlivější k červené barvě a naopak klesá citlivost k barvě fialové. Při silném osvětlení se nám proto může jevit červený papír světlejší než papír modrý, za šera (kdy ale nerozeznáme barvy) to může být přesně naopak. Citlivost oka strmě klesá na obě strany od svého maxima, ale směrem k okrajům spektra se strmost poklesu zmenšuje. Proto je problematické jednoznačně definovat rozsah vlnových délek vnímaných lidObrázek 3: Poměrná spektrální citlivost oka. ským okem. (-?-) Pro dolní mez na fialovém konci spektra se udává obvykle hodnota mezi 380 až 410 nm a pro červený okraj spektra hodnota 720 až 790 nm.Pokud si stanovíme kritérium, že budeme za viditelné světlo považovat takový rozsah vlnových délek, pro které neklesne citlivost oka pod definovaný zlomek citlivosti maximální, obdržíme tak jednoznačněji definované meze. Pro pokles citlivosti na 1 % maximální citlivosti dostáváme rozmezí zhruba 430 až 690 nm, pro 0,1 % pak 410 až 720 nm a pro 0,01 % rozsah 390 až 760 nm. To platí pro denní vidění, kdy jsme schopní vnímat barvy, pro noční vidění by byly uvedené rozsahy posunuté směrem ke kratším vlnovým délkám (směrem k modré barvě, viz Obrázek 3).

Salát



Vzhledem ke spektrální citlivosti oka je dnes tolik módní modré podsvětlení displejů (a také modré svítivé diody či modrý blikající pruh na nástupištích novým stanic metra trasy C) energeticky poněkud nehospodárné. Abychom vnímali modré světlo se stejným jasem jako například světlo zelené, potřebujeme k tomu mnohem větší napájecí příkon. Ale když „modrá je dobrá, už je to tak“.

Barevné vnímání, mísení barev, barevná metamerie Z hlediska tónu barvy není lidské oko schopno vnímat jiný barevný tón než ten, který odpovídá tónu některé syté spektrální barvy. Odstíny barvy jednoho konkrétního tónu se proto mohou lišit pouze sytostí a jasem. Nyní připomeňme provokativní otázku z úvodu článku. Jaké spektrální barvě odpovídá barva hnědá? Můžeme vidět jen barvy s tónem barev duhy, tak kde je v duze ta hnědá, když tam není? Někdo se nás tady asi snaží tahat za nos. Budeme se proto muset vnímáním barev zabývat poněkud hlouběji, což činí vědní obor zvaný kolorimetrie, která zkoumá vnímání barev, míchání barev, tisk a zobrazováním barev. Základní úlohou je zjistit, jaké světlo musíme oku podstrčit, aby vnímalo nějakou konkrétní barvu, kterou dokáže jasně odlišit od každé jiné barvy. Dále nás bude zajímat, zda vjem konkrétní barvy je schopno vyvolat je jedno, fyzikálně jednoznačně definované světlo, nebo můžeme oko oklamat tak, že bude dvě fyzikálně objektivně rozdílná světla vnímat jako světlo stejné barvy. Dopředu si prozradíme, že pokud by oko nebylo barevně „oklamatelné“, bylo by technicky velmi obtížné realizovat přenos barevného obrazu, tedy barevnou televizi či barevné počítačové monitory. Také malíři by patrně zešíleli, neboť by na svých paletách museli mít ohromné množství barev, a noviny bychom raději asi tiskli jenom černobíle nebo dvoubarevně. Takové „neoklamatelné“ oko by totiž značně omezilo možnosti získat nějakou barvu pomocí mísení dvou nebo několika málo jiných barev. K „namíchání“ všech barev, které bychom byli schopni takovým okem vnímat, by bylo třeba několik desítek základních spektrálních barev. Samotné „neoklamatelné“ oko by muselo být nepoměrně složitější a na takovou fušku by se nám evoluce asi vykašlala. Možná by zajásaly ženy, neboť by byly schopny rozlišit nejméně o řád více barev, než je tomu nyní, kdy i beztak drtí muže s jejich údajnými osmi rozlišovanými barvami. Oko prostě není ucho, které je schopno rozlišit i několik současně znějících tónů. Akord si prostě nelze splést s tónem jediným, i když jsme jakkoliv hudebně hluší. Hudební tón je fyzikálně definován kmitočtem, podobně jako je kmitočtem definována každá spektrální barva. U světla je ale zvykem udávat vlnovou délku, nikoliv kmitočet. Jak už jsme zmínili, obsah jednotlivých vlnových délek (spektrálních barev) ve světle, podobně jako obsah jednotlivých tónu v nějakém souhrnném zvuku, je možno fyzikálně objektivně popsat spektrem. Lidské ucho je do jisté míry schopné toto spektrum vnímat a zvuky s různým spektrem vnímá jako různé. Naproti tomu oko není schopno rozlišit, z jakých jednotlivých spektrálních barev se vnímané světlo skládá, a vyhodnocuje světlo subjektivně, což charakterizujeme výsledným vjemem barvy (tón a sytost) a jasu. Vjem jedné konkrétní barvy je tedy možno vyvolat světly s různým spektrálním složení, ovšem namíchaným tak šikovně, že se oko nechá podvést. Jistě si vzpomenete na hrátky s „vodovkami“, které jste prováděli na základní škole. Světla s různým spektrálním složením, která vyvolávají stejný barevný vjem, nazýváme světla metamerní. Hmm, už teď je to nějak dlouhé a to jsme s povídáním o barvičkách sotva v půlce. No nic, další barevné záhady až příště. A třeba se vejde i nějaký ten návod na praktický experiment. Jo a za domácí úkol si zatím rozmyslete, jak je to teda s tou hnědou barvou. CH–H [1] Vít, V. Televizní technika – přenosové barevné soustavy. Praha: Nakladatelství BEN – technická literatura, 1997. ISBN 80-86056-04-X [2] Horňák, P. Světelná technika. Praha: SNTL – nakladatelství technické literatury, 1989. ISBN 80-05-00122-3. [3] Feynman, R. – Leighton, B. – Sands, M.. Feynmanovy přednášky z fyziky 1/3. Dotisk 1. vydání. Praha: Nakladatelství FRAGMENT, 2001. ISBN 80-7200-405-0 [4] Kol. autorů. Matematické, fyzikální a chemické tabulky. Vydání 8. Praha: Státní pedagogické nakladatelství n. p., 1978. č. 54-09-11/8

Salát



Zvířátko na konec Může snad být barevnější zvířátko nakonec, než chameleon? V našich zeměpisných šířkách se s ním sice sotva potkáte, ale jinak jsou chameleoni velmi rozšířenou skupinou ještěrů, která obývá Afriku, Blízký východ, Indii a Srí Lanku. A vůbec nejvíc se jim daří na Madagaskaru. Asi proto že v Evropě chameleoni téměř nežijí, panují o nich četné fámy. Tak například ta jejich barva... ale postupně. Chameleony najdete na pouštích, v deštných lesích i na alpinských loukách. Vyskytuje se do nadmořských výšek kolem 4500 m a nejradši má stromy nebo vysoké keře. Některé druhy ale žijí na zemi. Prvním znakem, který na chameleonovi upoutá jsou oči. Ano, opravdu se dovede koukat každým okem jinam! Oči jsou považovány za nejdokonalejší v živočišné říši. Jsou na bocích hlavy, ukryty v polokulovitých víčkách, která jsou vypouklá. Chameleon může okem otočit vertikálně o 90˚ a horizontálně o 180˚. Přesto se za hřebenem jeho hlavy nachází mrtvý bod, kam si nedohlédne. Obraz z očí se v mozku neslučuje, ale je vyhodnocen každý zvlášť. Při hledání potravy kouká chameleon každým okem samostatně a teprve, když chce zamířit, podívá se na oběť oběma. Vyhlídnutou kořist loví chameleon pomocí jazyka, což je další velmi zajímavá část těla. Jazyk má totiž chameleon skoro stejně dlouhý jako tělo a v klidovém stádiu dutý jazyk uložený v hltanu. V okamžiku, kdy je spatřena kořist, se jazyk naplní tekutinou a vystřelí. Kořist se buď přilepí na lepkavou sliznici konce jazyka, nebo je uchopena malým „prstíkem“ (to podle druhu chameleona). Další část těla s úctyhodnou délkou je ocas chameleona. I ten konkuruje délce těla. Ocas je chápavý, při lezení slouží jako další končetina, zatímco v klidu nebo spánku je spirálovitě stočený. A konečně se dostáváme k onomu pověstnému proměnlivému zabarvení. Tak za prvé – chameleon nemění barvu primárně podle okolního prostředí. Barva záleží spíš na náladě chameleona a slouží ke komunikaci mezi chameleony (inu řeč těla). Na změnu barvy stačí tři sekundy. Každý druh má svou omezenou paletu barev, není tedy pravda že se dovede zabarvit jakkoliv. Nejčastěji je chameleon během odpočinku světle zelený, naopak je-li naštvaný, tak se nafoukne a zbarví do tmavě zelené, nebo černé. Tmavne také při vyhřívání na slunci a to prostě proto, že tmavé barvy lépe přijímají teplo. Kdy se ale opravdu vybarví, je při námluvách. Sameček se snaží okouzlit samičku všemi barvami jakých je schopen a někdy ještě přidá koulení očí! Přesto se často dočká odmítavé hnědé... Dojde-li nakonec ke spáření, kopulace trvá 10-30 minut a po jejím skončení se prudce zvedá samičina agresivita, což vede k rychlému vzdálení samečka. Samičky jsou březí kolem 40 dnů, buď snášejí vajíčka, nebo rodí živá mláďata (podle druhu). Velmi variabilní je také doba do vylíhnutí mláďat – od 120 do 360 dnů a to i u stejného druhu. A proč se tedy chameleon dovede přebarvit? Vlastní pokožka chameleona je průhledná a pod ní jsou tři vrstvy buněk – chromatocitů. Ve svrchní vrstvě jsou buňky zbarvené žlutě a červeně, pod nimi je vrstva světle modrých a bílých buněk a nejspodněji jsou černě pigmentové buňky s výběžky, které mohou měnit svou velikost a podle potřeby se vsouvat do obou horních vrstev. Tyto barevné buňky mají vlastní řídící systém (samozřejmě podléhající „centrálnímu nervstvu“) a tak se mohou stahovat nebo rozpínat podle intenzity stimulace. Barva se tedy mění změnou stimulace některé vrstvy. Berta Vytkaná

Salát



Zpátky do pravěku Zlatá řeka – putování kolem Sázavy Bezvadná akce1, kterou vymyslel kamarád Džin a která probíhala od dubna 1990 do konce září 1992. Myšlenka je celkem jednoduchá – projít celý tok Sázavy, řeky, která je svázána s počátkem trampingu u nás, řeky, která je krásná a dlouhá. Právě proto ji Džin rozdělil do sedmi etap. A každá etapa měla pro každého účastníka svůj vlastní úkol. A ten se mohl otevřít jen a právě jen na určeném místě. Ne dříve ani později. Už když přišla pozvánka s propozicemi, vypadalo to dobrodružně, ale právě úkoly vše ještě zpestřily. Představte si skupinku vandráku, která jde po jedné straně řeky, je chladné ráno a dojdete k místu, kde máte plnit úkol. A úkol máte plnit na druhé straně řeky a most nikde – případně o 5 km zpět. Přeplavat? Vrátit se? A pak zase zpět ke svým kamarádům, kteří se smíchy válejí v trávě, co že vás to potkalo. A sami netuší co je čeká na jejich úkolu o pár kilometrů dále. A jde o úkoly ledajaké, některé veselé – na Medníku si medit, jiné zjišťovací – kdy se stal zločin na Zlenicích hradě. No mrkněte na úkoly co měl já. Ani si neumím představit kolik práce to muselo Džinovi dát, neboť nás Posázavských poutníků bylo hodně – určit přes sto. A tyto skupinky se měly na svém putování potkávat. Většinou se ale jen banda kamarádů domluvila a vyrazila projít určitou část. Zvadlo je hned z první akce, které mě s Nalimem a Štůvou díky prožitým zážitkům navždy spojilo s oslovením Ty hajzle. (Což je pro kamarády výraz pochvaly.). Je taky spojeno s padající postelí v Plhově2 chatě v Čerčanech, kterým začíná pátek 13. dubna 1990, kdy Plha následně vylévá roztok s čočkami Markéty a následně nás Šťůva informuje o roztrženém ubruse, ale to už jsme na cestě z chaty. Na fiktivní hře plníme Jožinovy úkoly bez Jožina, neboť ten zbaběle prchá do východních Čech za Dájou a nás pár pokračuje v cestě podél řeky a později pak podél chat. Neboť konec Sázavy a blízkost Prahy znamená chata samá chata, a pokud se chce jít člověk vyčůrat tak musí ne za strom, ale za chatu. Mrkněte na fotky – snad trochu poznáte naše tehdejší „outdorové vybavení“. Co psát dál, všechny vandry kol Sázavy to jsou noci pod širákem, chladná rána, koupání v řece, vaření v ešusech a lihovém vařiči, 1 2

Všechny fotografie, které Tlegy zaslal do redakce najdete ve Skladišti. (pozn. redakce) Aha vy nevíte kdo je Plha, no ty by bylo na dlouhé povídání, ale určitě se dá potkat na festivalu v Horním Jelení.

Salát



písnička a kytara, zážitky s kamarády, hry a hříčky cestou. Navíc pak lození po stromech, skákání po kamenech v řece, hrady a zámky, starý důl, bloudění a hlavně nyní pro mě neuvěřitelné setkání s kamarády, kdy jsme se dokázali sejít v určitý čas na určeném místě a to i mimo civilizaci samozřejmě bez mobilu. Prostě moc díky Džine za ten nápad. Tlegy P. S. A příště: Jak se zbavit nadbytečného chovance na prázdninovce.

Salát



Kalendárium Název akce:

Stručný popis:

Vánoční Praha aneb Mikuláš pro malé K-Klubáčky Budete mít možnost projít si Prahu během příprav na Vánoční svátky. Trhy, někdy sníh, pravidelně mráz a spousta horkého punče. Akce je zaměřena i pro naše malé K-Klubáčky. V pátek v cca 20:00 si pro malé přijde Čert. Když ale budou hodní, tak je zachrání Andělíček s Mikulášem. Takže buďte dochvilní. Budete mít i možnost navštívit sobotní představení divadla. Zatím nevíme, co budou hrát a tak výběr ponecháme na uvážení Šimiho. Máte-li zájem o vstupenky, ozvěte se Šimimu do 4. listopadu.

Termín: [kalendář]

5.-7.12.2008

Místo:

Přesná adresa je Praha 1, Kožná 4 – Staré město. Byt je vzdálen od Staroměstského orloje pouhých 100m, a proto je jedinečným bodem ke startu i cíli vycházek za nákupy, pamětihodnostmi či za kulturou.

Cena:

Ubytování si odpracujete – musíme umýt všechny okna v bytě, cena za kulturu bude upřesněna.

Spaní:

Ubytování a spaní je zajištěno u Hanousků ve vlastních spacích pytlích na kobercích.

Jídlo:

Co si každý přinese, koupí, ukuchtí ve vybavené kuchyni, nebo co si kdo objedná v hospůdce.

Budete potřebovat:

Přezůvky, dobrou náladu, spousty penízků na vánoční dárečky, které budete kupovat pro vaše příbuzné a přátele... :-)

Kontakt:

Nahlášení účasti - Honzík H. mobil: 737 51 44 61; [email protected] Lístky do divadla - Šimi; mobil: 608 58 22 16; [email protected], ICQ: 36312600

Poznámky:

Spojky – kdo nedorazíš (nevíš kudy), volej Honzíka a budeš naveden (odchycen) do Hanouskovic sídélka. Chcete více info o DIVADLE? kontaktujte ŠIMIHO. Svoji účast (zvláště ti s malými) hlaste u Honzy Hanouska.

Salát



listopad 2008 časopis občanského sdružení K-Klub

Recommend Documents