– Lise Bourbeau –
KAPITOLA 2
JSI TO, CO VIDÍŠ Ale ano! Vše, co vidíš, se ti pokouší ukázat, že jsi skutečně jako zrcadlo. Přijmout tuto teorii není snadné. I když není komplikovaná, je těžké ji aplikovat v praxi, protože naše pýcha tím dostává těžkou ránu, především když kolem sebe nevidíme nic příjemného. Neboť i když někoho obdivujeme, někdy se zdá těžké přijmout, že jsme tak zvláštní, že jsme skutečně jeho obraz. Co vidíš kolem sebe? Jak spatřuješ osoby, s nimiž žiješ, s nimiž pracuješ? Jak hodnotíš lidi obecně, po cestě autem, v obchodě, na ulici? Vše, na co ti padne pohled, je tvým odrazem. Kdybys použila tuto velkou teorii zrcadel denně jen na několik okamžiků, ve tvém životě by nastala velmi markantní změna. Předpokládejme, že ve tvém současném životě na této planetě jsi obklopena zrcadly, která ti mají pomoci poznat sama sebe, vyvíjet se a vidět se taková, jaká jsi. Kam se vrtneš, cokoli uděláš, neustále se můžeš pozorovat v zrcadle. Místo toho, abys viděla agresivní individua, která tě ob-
– 20 –
– Kdo jsi? –
těžují, nebo naopak výjimečné osoby, nahraď je zrcadlem a tvůj život nabere zcela jiný obrat. Když se postavíš před zrcadlo v koupelně, je pro tebe snadné pochopit, že osoba, na kterou se díváš, jsi zkrátka a dobře ty. Ať už je tvůj obličej zasmušilý nebo zářící, veselý nebo smutný, hladký nebo s vyrážkou, víš, že se jedná o tebe. Pokud se ti obraz, který zrcadlo odráží, nelíbí, jistě to nemáš za zlé zrcadlu, že ano? Přesně totéž se ti děje v životě: každý, kdo se kolem tebe vyskytuje, ti nastavuje obraz tebe samé. Tvé nadvědomí každý den vytváří situace, aby tě přivedlo do kontaktu s lidmi, které v tomto okamžiku zvláště potřebuješ, abys se naučila poznat sebe sama. Jak jsem zmínila dříve, takovou teorii není snadné přijmout. V devíti případech z deseti uslyšíme reakci typu: „To není možné! Taková nejsem! Nejsem tak egoistická, tak netrpělivá!“ Můžeme si rovněž říct: „Nejsem tak dobrá, jako ona! Nejsem ani tak fantastická, ani tak vytrvalá!“ Neustále se srovnáváme s druhými a hodnotíme je jako lepší nebo horší, než jsme my sami. Pokud zastáváme tuto filozofii, toto pojetí života, pak se stále opakuje model, který nepřijímáme. Zato jakmile se vyrovnáš s tím, že vše, co k sobě přitahuješ, je jednoduše odraz tebe samé a na chvíli se zastavíš, abys si řekla: „Je to možné, že jsem taková? Jaká má část se podobá tomu, co vidím?“, ve tvém srdci se něco otevře. Slunce ve tvém nitru ti okamžitě poskytne světlo, které potřebuješ, abys na sebe viděla jasně. Jakmile tě ozáří, otevře se ti energetické centrum v čele. Světlo z tvého srdce vystoupá do čela a to je osvícení! Najednou se uslyšíš zvolat: „Aha!! Už to chápu!“ A budeš celá šťastná z tohoto nového uvědomění. Vezměme si příklad – předpokládejme, že tvůj manžel rád lenoší a po návratu z práce tráví mnoho času u televize. Pokud ti nesmírně vadí, jak se chová, a soudíš-li ho v duchu se slovy: „Pořád ho musím do všeho strkat! Mám už toho dost, abych vše musela zařizovat a prosit se ho, aby udělal – 21 –
– Lise Bourbeau –
to, co má!“, znamená to, že by ses díky této situaci měla naučit něco sama o sobě. Nebo předpokládejme, že ti vadí, když vidíš, jak děti nedělají úlohy do školy, nedělají nic doma a ty jim spíláš do lenochů. To vše ti říká, že jedna část v tobě je líná. Ty se samozřejmě jako líná nehodnotíš: jsi totiž příliš zaneprázdněna sledováním lenosti u ostatních! Určité tvé části se však zdá, že být líná je nepřípustné, a ty jsi si nikdy nedovolila takovou být. Je to rozhodnutí, které jsi učinila v určitém okamžiku svého života, pravděpodobně na základě své výchovy. Možná jsi neměla ráda sama sebe, když sis dopřála příjemnou půlhodinku lenošení? V každém případě tvá představa o tom, co je lenost, v tobě vytváří hluboký rozkol. Strašně ti vadí vidět, jak si někdo dopřeje to, co bys si v hloubi nitra čas od času nejraději dovolila také. Ne že bys byla extrémně líná; ale sem tam by pro tebe bylo dobré protáhnout si boky, jindy by to zase pro tebe prospěšné nebylo. Rozumíš? A tak je tomu u každého. Když nad tím uvažujeme, není ani dobro, ani zlo, a nemáme tudíž právo kohokoli a cokoli soudit. Každý vždy jedná nejlépe, jak dovede. Jedná-li někdo nesprávně, kdo za to ponese následky? Nemusíš tedy nikoho soudit ani kritizovat – stačí jen, abys používala vše, co vidíš kolem sebe, k hlubšímu poznání sama sebe. Chceš-li uplatnění této teorie posunout ještě o krůček dál, pak existuje jedno výborné cvičení. Klidně si sedni a zvol si toho, z tvého okolí, kdo ti nyní vadí úplně nejvíc. Zvol si toho, kdo má dar brnknout v tobě na správnou strunu a obvykle tě vyprovokovat k reakci. Vezmi si list papíru a pero a popiš onu osobu, jako bys ji chtěla popsat někomu, kdo ji vůbec nezná. Popiš vše, co na ní vidíš, dobré i špatné vlastnosti. Potom pozorně zkoumej, kterou z těchto špatných a dobrých vlastností bys mohla mít sama. Je možné, že budeš potřebovat celá léta, než pečlivě projdeš každou položku, než spatříš každou věc v sobě a než v nich poznáš sebe samu. Čas, který na to bude potřeba, není tak – 22 –
– Kdo jsi? –
důležitý. Důležité a povzbuzující je to, že se ubíráš správným směrem, protože jsi se rozhodla lépe se poznat díky tomu, co vidíš kolem sebe, místo toho, abys ztrácela čas zbytečným souzením druhých. Výjimečné je na této teorii to, že od okamžiku, kdy vidíš sama sebe díky tomu, co ti vadí na ostatních, od okamžiku, kdy se vidíš nejen očima, ale i vnitřním pocitem, již nemůžeš nikomu nic mít za zlé. Můžeš pochopit ostatní, protože cítíš, co prožívají. Vadí ti, když vidíš, jak někdo s něčím mrhá? Pokud ano, znamená to že sama sobě vyčítáš mrhání. Nemusíš nutně plýtvat stejnou věcí jako ten druhý. Možná, že on mrhá hmotnými statky, zatímco ty třeba maříš svůj čas a slova zbytečným tlacháním. Nebo můžeš mrhat svou energií tím, že se pokoušíš změnit život druhých, místo toho, abys používala tuto nádhernou energii ke svému vlastnímu vývoji. Zkrátka, podívej se, čím mrháš ve svém životě ty! Vadí ti, když někdo (kdo podle tebe řídí velice špatně!) před tebou prudce zastaví, takže se lekneš? Jaká je tvá první reakce – vybuchneš vzteky, soudíš druhou osobu, kritizuješ ji? Je-li tomu tak, zkus příště reagovat následujícím způsobem: po počátečním úleku zkus zjistit, co ti vadilo na způsobu řízení druhého. Že jel moc rychle? Že mu chybí respekt, nedostatek pozornosti? Cítíš-li, že jde o nedostatek respektu nebo pozornosti, polož si otázku, ve které životní situaci chybí respekt nebo pozornost vůči druhým tobě. Zkus zjistit, v jakých okamžicích se pokoušíš ostatním nutit své myšlenky, „brzdit“ je v tom, co dělají a tak dále, ať už jde o manžela, děti nebo kolegy z práce. Vadí ti, když vidíš někoho lépe hmotně zajištěného? Cítíš určitou závist, žárlivosti vůči někomu, kdo má hezčí bydlení, lepší oblečení, lepší práci, větší plat nebo vznešenější titul? A to hlavně, když máš pocit, že pracuješ mnohem více než ten druhý a že si zasloužíš přinejmenším totéž co on? Pokud ano, zřejmě po všech těchto věcech prahneš. Kdo však brání v tom, aby se tohle všechno projevilo i ve – 23 –
– Lise Bourbeau –
tvém životě? Nikdo jiný než ty. Blokuješ to svou představou, že si to nezasloužíš, myšlenkou, že být bohatá je špatné, neduchovní, že bohatí lidé jsou zloději atd. Ať už je důvod jakýkoli, rozhodla ses v určitém okamžiku svého života, že ty si všechny tyto krásné věci nezasloužíš, a to je jediný důvod, proč je nemáš! Představme si, že pozoruješ někoho, kdo příliš jí, příliš pije, který jako by se nekontroloval a tobě to vadí. Zkus zjistit, co přesně se ti na tom nelíbí. Nedostatek kontroly? Závislost? Je-li to absence kontroly, pak si uvědomuješ, že i ty v určitých okamžicích ztrácíš kontrolu nad svými smysly a že toto chování nemáš ráda. Protože se nechceš vidět a přijmout taková, jaká jsi, budeš se mnohokrát v životě pokoušet kontrolovat se, zakazovat si jídlo nebo uspokojovat své smysly. Při tomto druhu kontroly, když v duchu něco chceš, ale navenek jednáš proti této touze, se vytváří určité pnutí, které za určitou dobu vybuchne. Pak se může projevit nějaká nemoc, můžeš se stát alkoholičkou nebo bulimičkou či trpět sexuální posedlostí. Pokud se pokoušíš příliš kontrolovat svůj život, jeden z tvých smyslů naprosto přestane poslouchat. Důležité je naučit se to zvládat. Jak se však člověk naučí být svým vlastním pánem, ovládat se? Nejdříve tím, že přijmeme, že se ti někdy stává, že nad sebou nemáš kontrolu a že to neznamená, že bys byla někým „špatným“. Uznej, že nemáš v úmyslu být celý život taková, i když je to v současnosti silnější než ty. Jde o to, plně se přijmout a dovolit si občas onu kontrolu ztratit. Cenu za to zaplatíš každopádně vždy jen ty. Přestaneš tak soudit sebe a druhé a postupně se ti podaří vyřešit svůj problém, nezávisle na tom, oč jde. Jakmile si namlouváš: „Nejsem taková: mám nad sebou kontrolu!“, vytváříš si obrovský stres a zbytečně kvůli tomu stárneš. Vraťme se k příkladu závislosti: pokud ti to vadí, že má někdo bulimii, trpí alkoholismem nebo nemůže žít bez drog či bez léků, pak máš sama nějakou závislost. Jakou? Na – 24 –
– Kdo jsi? –
čem nebo na kom jsi závislá, abys byla šťastná? Na manželovi, na práci, na sladkostech? Na názoru druhých? Přijmi to, že nyní jednáš nejlépe, jak dovedeš, a že jednoho dne už nebudeš závislá na ničem a na nikom. Tímto způsobem budeš schopna akceptovat bez posuzování něčí závislost. Pochopíš, že když někdo není pánem sebe sama, je to tím, že není v kontaktu se svou skutečnou vnitřní silou, jež spočívá v tom, že tvoříme svůj vlastní život. Většina lidí v dnešní společnosti trpí drobnými, středními či velkými závislostmi. Jen málo je těch, kteří od nikoho nebo ničeho nic nečekají pro svůj prospěch. Naučíme-li se ovládat, lépe poznat sebe sama, postupně se od všech závislostí osvobodíme. Když se vidíš nahá v zrcadle a pořádně se prohlédneš, čeho si všimneš? Kterou část svého těla máš ráda? Kterou část bys chtěla vidět jinou? Pokud by se stalo, že neakceptuješ skoro celé tělo takové, jaké je, jak bys pak mohla doufat, že tě přijmou ostatní? Tvé tělo existuje, aby ti umožnilo lépe poznat sama sebe, a ne aby ti dávalo důvody snižovat svou hodnotu pokaždé, když se na sebe díváš! Posuzovat se jako nehezká, příliš malá nebo příliš tlustá jistě není způsob, jak projevovat sama k sobě lásku, ani jak přitáhnout lásku ostatních. V další kapitole najdeš určité myšlenky, které ti pomohou poznat sebe sama díky tvaru svého těla. Staň se vědomou toho, co vidíš, když se na sebe díváš a pochopíš, jak vnímáš sebe sama jako člověka. Způsob, jímž spatřuješ sebe samu, pak projektuješ i na druhé. Zjisti také rozdíly ve svém postoji, když odcházíš z domu oblečená, nalíčená a učesaná podle svého vkusu. Nezávisle na tom, kam jdeš, tam přijdeš sebejistá, cítíš se ve formě, plná nadšení a radosti ze života. A proč? Jednoduše proto, že v takovém dni se považuješ za krásnou. Nemůžeš se rozhodnout považovat se za krásnou každý den? Máš-li potřebu měnit něco na svém fyzickém vzhledu, aby ses hodnotila jako hezká, smiř se s tím, že nyní tuto – 25 –
– Lise Bourbeau –
potřebu máš. Nastane den, kdy si budeš připadat krásná i bez zvláštního účesu nebo oblečení. Co vidíš, když se procházíš venku a rozhlížíš se po přírodě? Jen hezké věci, které tě přivádějí do kontaktu s Bohem ve tvém nitru? Jsi vděčná za tuto krásnou přírodu, která tě naplňuje radostí a vznešenými pocity? Nebo ztrácíš čas zatěžováním se těmi aspekty přírody, které máš ráda méně, jako je bahno, vítr nebo odhazování sněhu? Proč nespatřovat nádheru tohoto sněhu? Dej si práci, abys viděla krásu všude! Bude to mít dopad na celý tvůj život, protože krása je nejdůležitější potřebou tvého emocionálního těla. Čím více krásy spatřuješ kolem sebe a v sobě, tím bude tvůj život hezčí. Je pouze na tobě, aby ses obklopila hezkými věcmi. Zvol si bydlení na místě, které se ti zdá pěkné. Pořiď si vkusné oblečení, čti krásné knihy. Pokoušej se vidět všude jen krásu. Když vstupuješ poprvé do něčího domu, všímáš si nejdříve konstrukčních vad a nedokonalých detailů výzdoby nebo spíše toho hezkého, co je v domě vidět? Tvůj život se může rázem změnit, podle toho, co se rozhodneš spatřovat. Není nikdo, kdo by ti mohl pomoci vnímat věci, lidi nebo situace jinak, než chceš. Vliv ostatních samozřejmě může hrát určitou roli, ale konečné rozhodnutí toho, co chceš vidět, je na tobě. Právě to je schopnost tvořit svůj život. A jde o skutečnou schopnost: schopnost spatřovat všude krásu. Tvou vědomou a nevědomou mysl živí to, co vnímají tvé smysly. Vše, co čteš, vše co vnímáš očima, je potravou pro tvou mysl. Je jen na tobě, aby ses rozhodla, zda bude tato potrava obohacující, nebo škodlivá. Předpokládejme, že se pustíš do čtení nějakého časopisu, novin nebo knihy. Po několika okamžicích se necítíš dobře, čtení tě nenaplňuje. Řiď se tedy tím, co ti napovídá tvá intuice: tohle čtivo raději odlož. Nelze říct, že je vyložené špatné, ale jednoduše to není to, co právě teď potřebu– 26 –
– Kdo jsi? –
ješ. Cítíš-li při čtení něčeho, co jsi považovala za inspirující, vnitřní neklid nebo nepokoj, nic tě nenutí, abys v něm pokračovala, nic tě nenutí, aby sis knihu vůbec nechávala. Změň činnost a tuto knihu klidně odlož, usoudíš-li, že máš lepší věci na práci. Nyní ti popíšu výjimečnou techniku, která tě naučí dobře používat zrak. Jde o tvůrčí vizualizaci. Zvykni si představovat, vizualizovat si na plátně své mysli to, co bys chtěla, aby se v tvém životě událo, místo toho abys ztrácela čas hořekováním nad tím, co v tvém životě nehraje. Jakmile se ti něco nelíbí, zastav se, zavři oči a vytvoř si kolem sebe obraz svého života podle svých představ. Nepříjemnou událost, která se ti přihodila, můžeš nahradit čímkoli chceš. Vizualizuj si tuto událost a osoby, jež v ní hrají nějakou roli přesně tak, jak by sis přála. Představ si celou scénu co možná nejdetailněji. Možná namítneš: „Proč si mám něco namlouvat?“ Uvažuj však chvíli: co je pro tebe v životě nejdůležitější? Cítit se dobře, nebo špatně? Dívat se na něco, co v tobě vzbuzuje emoce nebo se cítit lépe po několik okamžiků, kdy si představuješ jen příjemné věci? Protože svůj život tvoříš jen ty sama, měla by sis jej nejdříve začít představovat. Na Zemi totiž neexistuje nic, co by si předtím někdo nepředstavoval. V dalších kapitolách ti poskytnu více podrobností ohledně způsobu, jak docílit toho, aby se tyto myšlenkové obrazy skutečně projevily ve tvém životě. Začni si již zvykat vizualizovat si situaci takovou, jakou ji chceš, do nejmenších detailů. Místo toho, aby ses například při pohledu do zrcadla neustále kritizovala kvůli nadváze, zavři oči, podívej se do svého vnitřního zrcadla a představuj si sama sebe hubenou. Představuj si tyto obrazy tak jasně a tak často, jak jen můžeš. Pochop, že nevytváříš žádné iluze, ani si nic namlouváš. Spíše používáš tvůrčí sílu, která je tu pro nás pro všechny,
– 27 –
– Lise Bourbeau –
abychom ji používali ke svému štěstí. Přeji ti dobrou představivost! K uzavření této kapitoly uvádím myšlenku, na níž ti doporučuji soustředit se následující týden: Krásu, která je ukryta v hloubi mé duše, lze spatřit jen očima mého srdce.
– 28 –
