Lidé s vervou: Manager jezdců Edi Nikolič Christian Nimmervoll 11. červen 2008 - 16:30 hodin
Tentokrát v našem seriálu o byznysu: Edi Nikolič o dramatickém nárůstu nákladů v kategorii dorostu a o nejlepších strategiích, jak ho zvládnout
Z tyrolských hor do světa velkého motoristického sportu: manager jezdců Edi Nikolič Zoom © Edi Nikolic (Motorsport-Total.com) - "Formule 1 je jednou za dva týdny na dvě hodiny sportem, mezitím je to ale velmi tvrdý byznys“, řekl jednou velký Frank Williams. Dostatečný důvod pro 'Motorsport-Total.com', aby přišel s řadou článků, která se zabývá obchodním aspektem motoristického sportu. Každou druhou středu představíme jednu osobnost, která se v motoristickém byznysu prosadila, a do své věci se pouští s vervou – proto „Lidé s vervou“. Dnes ve druhém vydání: Edi Nikolič, jednatel ENIK Motorsport Management & Sport Consulting. U ENIK se jedná o podnik – o "One-Man-Show", jak říkává sám Nikolič -, který se v oboru motoristického sportu zabývá různými obchodními oblastmi. Těžištěm je přitom péče a prosazování mladých jezdců na trhu. Náš fejetonista, Norbert Siedler, v současné době s uzavřenou smlouvou s MRS-Team v Porsche-Supercup, je pravděpodobně pro většinu čtenářů pojmem. Teprve krátkou dobu ale Nikolič pečuje o teprve 16-tiletého Čecha, Tomáše Pivodu, který je teprve na začátku svojí kariéry.
Naděje Tomáš Pivoda "Tomáš jezdil například s Ben Hanleym nebo Jules Bianchim u Maranella, jednoho z nejlepších motokárových týmů na světě", představuje Nikolič svoji novou naději. "Byl velice úspěšný a nyní postoupil do sportovní kategorie Formulí. Je to pro mně nová a zajímavá výzva: doprovázet 16-tiletého teenagera na jeho cestě vzhůru a využít pro jeho další rozvoj ještě jednou všechny ty zkušenosti a kontakty, které člověk v průběhu posledních let vybudoval. “ "Člověk musí s sebou přinést značný počáteční kapitál, aby měl vůbec nějakou naději na kariéru." Edi Nikolič Nikolič uvedl Pivodu ve Formuli Master (IFM) do ADM, tedy do týmu, za který jezdí i Siedler jako číslo jedna. Tady je zajímavé spojení s Formulí 1: dnešní tým ADM je řízen tím vedením,
které udržovalo svého času projekt Alfa-Romeo v královské třídě. Šéfem týmu je Renato Melchioretto – člověk, který svého času nezištně doporučil týmu Ferrari jistého Felipe Massu, ačkoliv mladý Brazilec tenkrát jezdil za konkurenční tým Draco. Kariéra v oblasti motorismu si přirozeně vyžaduje financování, neboť částky, které se dnes v kategorii dorostu točí, jsou nemalé: v GP2 stojí Topcockpit za sezónu mezitím více než milión Euro, ve Formuli 3 Eurosérie se k němu dostanete asi za polovinu. Dokonce i klasické začátečnické seriály Formule BMW a Formule Renault pohltí částky, za které by si dnes normální smrtelník pořídil rodinný dům, a z pohledu šéfů týmů Formule 1 jsou právě jen tím, co již naznačuje název: začátečnické seriály. "Člověk musí přinést s sebou značný počáteční kapitál, aby měl vůbec nějakou naději na kariéru, a jezdce je třeba umístit tam, kde může mistrovství vyhrát. Vše ostatní jsou ztracené peníze a ztracený čas. To je dilema, které dnes mladý závodní jezdec řeší“, vysvětluje Nikolič. Parádní příklad: když to Timo Glock po hostování v ChampCar ještě jednou zkoušel směrem do Formule 1, skončil nejprve u poraženého týmu GP2 – BCN – a ani tam si neškrtnul. Teprve po přechodu k iSport konkurenci převálcoval. Pohádka o stejně hodnotném materiálu v nějaké jednotné formuli je ve skutečnosti totiž pouze zbožné přání.
Raději levná vítězství než drahé porážky Proto se Nikolič za všechna ta léta poučil, že jezdec s malým rozpočtem by měl raději jezdit v levnějším seriálu, ve kterém může zvítězit, než v nějakém drahém, ve kterém by – podmíněno materiálem – jezdil pouze vzadu: „Chce-li být člověk úspěšný, není v motoristickém sportu místo pro kompromisy. Nikdo se neptá na to, jaký rozpočet kdo měl nebo u kterého týmu byl, nýbrž lidé hledí pouze na to, jaké výsledky někdo dosahuje. To je velmi tvrdý mechanismus." "Potom musí člověk předem počítat s Ne." Edi Nikolič Jasné je ale i následující: šance, doporučit se přímo do nějakého týmu Formule 1, stěží vede okolo GP2. Když ale nějaký jezdec nemá finančně silného soukromého investora nebo otce, potom stojí management před dilema. Neboť když od potenciálních sponzorů požadujete ty částky, které by byly nutné třeba pro ježdění v GP2, “potom musíte ze zcela pochopitelných důvodů počítat s jasným Ne”, říká Nikolič. “Reklamní hodnota takového projektu totiž vůbec neodpovídá nákladům. “ Tuto tezi ostatně potvrzuje skutečnost, že četní jezdci GP2 nejsou téměř vůbec opatřeni nálepkami sponzorů. Že takový Nelson Piquet Jr. tento problém nikdy neměl, to se rozumí samo sebou už na základě jeho jména. Ale Norbert Siedler, jehož bratranec svého času provozoval čerpací stanici v malebném Wildschönau, neměl na financování své motoristické kariéry ani známé jméno, ani vlastní peníze. On a Nikolič, kterému byl představen před desíti lety, proto museli vždy bojovat s větrnými mlýny. Dosavadním vrcholem na této cestě, která by nyní mohla vést k nějaké profesionální smlouvě v oboru sportovních nebo cestovních vozů, byl test Formule 1 pro Minardi. Vzhledem k těmto představám je Nikolič hrdý na jednu věc: „Norberta jsme ve sportu Formulí přivedli do ligy, ve které nyní jezdí, bez jediného soukromého Eura od jeho rodiny či ode mně. A mezitím je nyní profesionálním závodním jezdcem." Sen o Formuli 1 je ovšem momentálně u ledu – ledaže by Siedler vyjel titul IFM a zasloužil si touto oklikou test u Hondy, který je za mistrovský titul vypsán. Vzhledem k souběžnému angažmá v Porsche-Supercupu to není jednoduchá záležitost.
Oblast sponzorování je stále tvrdší "Ve srovnání s tím, jak tomu bylo před pěti léty, se téma sponzorování spíš zkomplikovalo, ale v konečném součtu jsme holt byli přece jen asi dostatečně tvrdošíjní, abychom to – dík budiž našim partnerům – dotáhli až na určitou úroveň ", poukazuje Nikolič na sedmimístnou částku, která byla od vstupu do německé Formule 3 vynaložena ku prospěchu jeho svěřence – samozřejmě s provizí pro něj samotného, konec konců i manager jezdce musí z něčeho žít. Ne nadarmo se Willi Weberovi říká "Mister 20 procent"...
Norbert Siedler právě zahajuje profikariéru Zoom © Dieter Mathis Nikolič: "Velké peníze v oblasti dorostu učinily sport pro mnohé nedosažitelný, přičemž není možné za tento vývoj činit odpovědným týmy“, popisuje dilema, ve kterém se dnes nachází motoristický sport v úrovních pod Formulí 1. "Vydáte jenom ty rozpočty, které Vám byly poskytnuty, a když se najednou vynoří velcí dárci peněz, kteří chtějí Vašim jezdcům nabídnout výhody díky vyšším nákladům na materiál a testy, tak z těchto větších nákladů těží holt celý tým.“ Příčinu tohoto vývoje nechce ale spatřovat v efektu Michael Schumacher, díky kterému ekonomika naskočila na motoristický sport a který zřetelně zvedl úroveň ve střední Evropě: "Bylo by to přinejmenším zvrhlé, podsouvat zdražení Michaelu Schumacherovi, kterému se jako jednomu ze zcela malého počtu jezdců podařilo dostat díky talentu a tvrdé práci z prostých poměrů až docela na špici. Spíš si myslím, že by se FIA měla již pomalu zamýšlet nad oficiálními programy podpory talentů, aby právě tento druh závodních jezdců beze zbytku nevymřel ." Nicméně zpět k tématu uvedení jezdců na trh: Jak se tedy jako manager nějakého jezdce z kategorie dorostu pustit do získávání sponzorů? Kontaktovat firmy prostě z ničeho, to vede k cíli pouze v ojedinělých případech. Větší naději na úspěch už má analýza marketingových a komunikačních profilů potenciálních sponzorů a tyto potom podle jejich potřeb získat pomocí balíčku šitého na míru. Ještě úspěšnější je ale zpravidla třetí cesta, kterou se konkrétně nenaučíte na žádné univerzitě a nenaleznete v žádné učebnici.
Motoristický sport jsou emoce "Sport je v zajetí emocí. Takové rozhodovací procesy tedy nejlépe optimalizujete tak, že lidi pozvete na nějaký závod a necháte je pociťovat motoristický sport”, říká Nikolič, který v této souvislosti poukazuje na příslušné výhody dorosteneckých seriálů: "Tím absolutním vrcholem je přirozeně Formule 1, o tom se nemusíme bavit, ve Formuli 1 je ale všechno hermeticky uzavřené. Pokud nejste hostem nějakého renomovaného sponzora, nedostanete se jednoduše dostatečně blízko. V takové formuli Master, kde si můžete od inženýra závodu nechat ukázat dokonce telemetrické údaje, je to přirozeně zcela jiné.
"Drobný sponzor Formule 1 si přirozeně nemůže povykládat půl hodiny při kávě s Lewisem Hamiltonen." Edi Nikolič " Drobný sponzor Formule 1 si přirozeně nemůže povykládat půl hodiny při kávě s Lewisem Hamiltonen. U firem jako Vodafone nebo Johnnie Walker je tomu jinak“, vysvětluje 38-letý člověk, který zdůrazňuje, že se jako podnikatel nadchnutý pro motoristický sport dostanete v dorosteneckých seriálech za daleko méně peněz blíže k akci a k protagonistům. Na lidi musíte jít přes emoce, nechat pro věc nadchnout jejich srdce. A k tomu se přidává ještě jedna věc: "Motoristický sport je na rozdíl od jiných druhů sportu nejenom sport, ale také byznys. Díky tomu se jezdci daleko více než v amatérských druzích sportu zamýšlejí nad tím, jak mohou být splněny potřeby sponzorů. A v motoristickém sportu se pohybuje velmi mnoho sponzorů. Vytváří to výchozí body B2B a sítě, i na závodních víkendech, na kterých mají sponzoři možnost pozvat vlastní zákazníky nebo poznat nové obchodní partnery." Bohužel si často středostavovští podnikatelé neuvědomují, že můžete být společně přitom již s částkami 10.000 Euro. Nikolič samotný poskytuje poradenství – vedle svým obou již zmíněným jezdcům Siedlerovi a Pivodovi – také firmám jako SONAX a KAMEI. "Kromě toho", vypravuje, "jsem zapojen i do zprostředkovávání sponzorů týmům a jezdcům." Jedním z nejčerstvějších smluvních partnerů komunikativního Rakušana je ostatně i současný dominátor Formule Nippon, Tsugio Matsuda.
Z tyrolských hor do Formule 1 Malý Edi Nikolič, který vyrostl v tyrolských horách, původně nezamýšlel dobýt fascinující svět motoristického sportu – taková kariérní dráha se zdála být příliš vzdálená a příliš nejasná. Přitom se od své návštěvy na Grand Prix Formule 1 v Zeltwegu v roce 1983 nadchnul pro vůni spáleného benzínu a gumy pneumatik – a pro “profesora” Alaina Prosta, který tenkrát závod vyhrál na Renaultu. "Jednou bych chtěl s nějakým jezdcem postoupit do Formule 1 a pokud možno tam uspět !" Edi Nikolič Kdysi pak řekl jeden můj kolega na vojně: "Edi, proč si vlastně neuděláš z koníčka povolání ?" Vyřčeno, uděláno: Nikolič odešel do Salzburgu, aby studoval komunikační vědy, a přešel potom do jedné agentury, která se starala o motoristické činnosti jednoho rakouského podniku s mobilními telefony – heslo okruh A1. Zcela mimovolně mu Gerhard Berger a Karl Wendlinger otevřeli některé dveře, neboť obě dvě tyrolské hvězdy Formule 1 pocházejí z Wörgelu resp. Kufsteinu – a v tyrolských horách se lidé holt znají. Po tříletém intermezzu jako partner v agentuře bývalých úspěšných rakouských olympioniků Markuse Procka (sáně) a Michaela Hadschieffa (rychlobruslení) založil profík na PR, nakažený motoristickým sportem, v roce 2003 svou vlastní agenturu, která se od té doby upsala převážně tématům PS. Své největší osobní úspěchy slavil Nikolič ve sportovním zápase, kde to nicméně dotáhl k osmi národním titulům v kategorii dorostu a mnoha úspěšným bojům v první lize i k mezinárodním turnajům. Až donedávna působil ještě jako trenér. Taková zkušenost se dnes vyvažuje zlatem, neboť: “V motoristickém sportu je bohužel ještě mnoho lidí, kteří jsou dost změkčilí, které je třeba disciplíně teprve učit jako špičkový sport." Každopádně může i jeho přítel Josef Leberer, svého času fyzioterapeut Roberta Kubici, potvrdit, že si právě Norbert Siedler v otázkách Fitness s sebou přináší vzorný postoj.
Dnes je Nikolič v motoristickém sportu zavedený. To ještě ale zdaleka neznamená, že už nemá žádné velké cíle : "Mám velkou radost z toho, že jsem si dokázal jako One-Man-Show vybudovat oblast obchodu, díky které jsem zařízen tak napůl. Moje hlavní zaměření je péče o jezdce, týmy a sponzory – a i do budoucna by to tak mělo zůstat, “ říká a oznamuje: "Jednou bych chtěl s nějakým jezdcem postoupit do Formule 1 a pokud možno tam uspět !" Nejenom jezdci a týmy tedy sní o tom, mít úspěch ve Formuli 1...
Edi Nikolič v křížovém výslechu: Datum narození: 23.10.1969 Místo narození: Innsbruck Bydliště v: Hopfgarten, okres Kitzbühel Rodinný stav: svobodný, jeden syn První auto: Mitsubishi Colt Současné auto: Alfa Romeo 159 Vyučené povolání: vědec v oblasti komunikací Do motoristického sportu zapojen od: roku 1991 Největší profesní úspěch: Těžko říct – doufejme, že velmi brzy přijde. Největší cíl: Další mezinárodní úspěchy jako manager jezdců. Oblíbený jezdec a tým ve Formuli 1: Ten, který odešel bohužel příliš brzy do penze. Pokud jde o týmy, jsem dost flexibilní. Online nebo Print ? Online Třída Business nebo Economy? Economy Bulvár nebo fejeton? Fejeton Pevné peníze nebo opční listy? Pevné peníze Tričko nebo sako? Tričko se sakem Ples v opeře nebo mnichovské slavnosti piva ? Ačkoliv bych to neměl jako Rakušan říkat, mnichovské slavnosti piva... Práce nebo hobby? Motoristický sport je moje největší hobby. Životní motto: Člověk nemůže mít nikdy dost radosti a už vůbec ne v závodním sportu. Oblíbená četba: Zcela jasně Motorsport-Total.com!
Osoba, kterou nejvíc obdivuji: Čtyřnásobného mistra světa a dvojnásobného olympijského vítěze ve volném zápase, Buvaisu Saitieva. Osoba, se kterou bych chtěl jít někdy na pivo: Bohužel neumím rusky, proto raději s Michaelem Schumacherem. Peníze pro mně znamenají... určitou jistotu. Pro pocit štěstí jsou ale také daleko důležitější zdraví, rodina, ale také přátelství. Motoristický sport mně fascinuje, protože... na konci stále ještě sedí v autě člověk a dělá ten malý rozdíl.
