POUŽÍVÁNÍ ALTERNATIVNÍCH A AUGMENTATIVNÍCH KOMUNIKAČNÍCH SYSTÉMŮ V NAŠÍ REPUBLICE PŘI VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ S KOMUNIKAČNÍMI PROBLÉMY Libuše Kubová Anotace: Článek má za cíl poskytnout čtenářům přehled komunikačních systémů alternativní a augmentativní komunikace, které jsou dostupné v ČR. Podává stručnou charakteristiku těchto systémů a nastiňuje metodiku jejich používání při vzdělávání těžce zdravotně postižených jedinců. Klíčová slova: alternativní a augmentativní komunikace, porozumění řeči. U výše uvedených klientů se běžně setkáváme s jistou pasivitou, která je může dostat až do izolovanosti od potenciálních komunikačních partnerů. Je tedy nutné, abychom jim nejenom umožnili vybrat si prostředek dorozumění, ale i pomohli vytvořit dovednosti s prostředkem dorozumění průběžně pracovat. Měli bychom tak činit principiálně - soustavně ve všech činnostech. Dovednost výběru je vhodné budovat od konkrétních předmětů, k nimž mají klienti vztah a znají je - např. předměty denní potřeby. Tyto nejprve podržíme u sebe tak, aby byly dobře vidět, a potom je oddalujeme. Klient musí posléze dostat příležitost adekvátního a smysluplného výběru. Například vzít předmět do ruky, ukázat na něj rukou či jinou částí těla, pohledem atp. Toto trénujeme do té doby, až bude výběr prováděn
dostatečně uvědoměle. Teprve potom přejdeme na práci s výběrem obrázků, fotografií, znaků apod. Významnou pomůckou pro stanovení typu intervenčního programu alternativní a augmentativní komunikace je diagnostický a diferenciálně diagnostický manuál „Vyšetření p o r o z u m ě n í řeči pro děti s m e n t á l n í m postižením" publikovaný v odborném časopise Výchovné poradenství č. 27 z června 2001. Uvedený manuál, který je určen především speciálním pedagogům, se zabývá hodnocením úrovně rozvoje impresivní řeči a impresivních jazykových schopností dítěte (základní orientační vyšetření, impresivní řečové schopnosti - úroveň porozumění v jazykových rovinách a diferenciace zobrazených pojmů, verbální pokyny a manipulace). Manuál také obsahuje seznam potřebných
diagnostických pomůcek a ukázky zpracování výsledků vyšetření ve speciálně pedagogické praxi. Manuál lze využít i pro jiné typy postižení. Proškolení v práci s tímto materiálem provádějí nadále na seminářích k alternativní a augmentativní komunikaci lektorky Kubová a Hemzáčková.
Makaton Makaton je p r o g r a m , který poskytuje základní prostředky komunikace a podněcuje jak rozvoj mluvené řeči, tak i porozumění pojmům u dětí a dospělých s komunikačními problémy. Byl navržen logopédkou Margaret Walker a psychiatrickými konzultanty Kathy Johnston a Tony Cornforthem z Královské asociace pro pomoc neslyšícím ve Velké Británii. (Název komunikačního systému vznikl ze zkratek křestních jmen autorů.) Makaton lze použít pro potřeby komunikace u osob s těmito typy postižení: • neslyšící děti a dospělí s mentálním postižením, • slyšící děti a dospělí s mentálním postižením, kteří nekomunikují mluvenou řečí a špatné jí rozumějí, • déti a dospělí s autismem, • děti s problémy artikulace, např. artikulační dyspraxií, • jako dočasný stresu zbavující prostředek komunikace během intenzivní výuky mluvené řeči. M a k a t o n používá z n a k y d o p l n ě n é mluvenou řečí a symboly, které jsou před zavedením v určité zemi pečlivé vybírány a standardizovány. Znaky vycházejí z při-
rozeného znakového jazyka komunity neslyšících. Symboly, které se většinou používají zároveň se znaky, umožňují použít vícesmyslový přístup v komunikaci. Lze je použít jako primární prostředek komunikace nebo jako pomůcku k rozvoji jazyka, případně jako pomoc při rozvoji čtenářských dovedností. Při počátečním užívání jazykového programu Makaton je vhodné používat současně znaky, symboly i mluvenou řeč. V průběhu výuky zjistíme, které modalitě dává klient s postižením přednost a která je pro něho největším přínosem. Více informací o použití Makatonu se dovíte ve Sdružení pro alternativní a augmentativní komunikaci v Praze. Představitelkou sdružení je Mgr. Lucie Laudová.
Piktogramy Na celém světě se stále více používá neverbálních informací - piktogramů - na veřejných budovách i v tištěných materiálech. Cílem je umožnit lidem rychlou orientaci všude tam, kde by se slovní vyjádření mohlo stát překážkou k porozumění, např. v dopravě, v nemocnicích apod. Pomocí piktogramů lze předávat i různé instrukce, příkazy, varování apod. Piktogramy zastupují jeden věcný význam a zpodobňují ho bez vazby na řeč. V zahraničí je tento komunikační systém známý pod názvem PIC - Piktogram Ideogram Communication. Chceme-li postiženým dětem usnadnit orientaci v běžném životě, naučit je sa-
mostatnosti, naučit je vyrovnat se s prostředím v němž žijí, musíme je seznámit s piktogramy v jejich okolí a navíc je doplnit i o další soubor, který jim umožní komunikaci s ostatními lidmi. Piktogramy se používají především v zemích severní Evropy. Soubor piktogramů, který je v u nás dostupný, obsahuje přes 700 obrázků (symbolů), které znázorňují osoby, věci, činnosti, představy, vlastnosti, pocity a vztahy. Použité piktogramy jsou konkrétní, a tím i přístupnější v komunikaci s jedinci s těžším stupněm mentálního postižení, s jedinci vícenásobného postižení a také v komunikaci a při budování pojmů u dětí s autismem. Piktogramy jsou snadno zapamatovatelné. Používání piktogramů se vždy doplňuje mluvenou řečí a případné i znaky. V případě problémů s chápáním obsahu piktogramu se doporučuje spojit zpočátku piktogram s obrázkem, fotografií či dokonce trojrozměrným předmětem, zastupujícím určitou činnost, jev atd. Komunikační systém Piktogramy je v naší republice nejvíce rozšířen. Dorozumívání pomocí piktogramů se jeví jako perspektivní právě pro svou jednoduchost a názornost. Piktogramům rozumí i široká veřejnost, a tím je nemluvícím osobám dána možnost vyjádřit komukoli svoje přání a potřeby. Při zavádění piktogramů je nutné postupovat pomalu, nespěchat a respektovat individuální zvláštnosti každého dítěte. Další piktogramy můžeme použít teprve tehdy, když jsou bezpečné upevněny pik-
togramy předchozí. Nejdůležitéjší je, aby děti či dospělí používali piktogramy sami od sebe. Těžiště práce není v učení dalších a dalších piktogramů, ale v praktickém používání piktogramů již naučených. Výuka komunikace pomocí piktogramů se zaměřuje nejdříve na jednoduché a známé předměty a na snadnou činnost. Začínáme například s obrázky rodiny, věcí, které dítě obklopují apod. Teprve později lze obrázky spojovat tak, že vytvoří strukturu připomínající věty, i když bez gramatických pravidel. Při použití počítačového programu Méďa 99 nebo Altík (Petit Olomouc), lze psát slova k jednotlivým piktogramům ve správném gramatickém tvaru. Manipulace s piktogramy neslouží pouze k zapamatování symbolů, ale procvičuje se i koordinace ruka - oko, cvičí se jemná motorika, pozornost, soustředění, zlepšuje se schopnost vizuálního rozlišování apod.
Znak do řeči (ZDŘ) ZDŔ je převážně augmentativní komunikační systém, ale někdy může být i alternativou mluvené řeči. Pomocí znaku pomáháme komunikovat formou, která je založena na řeči těla, mimice a na přirozených znacích a která se snadněji používá než řeč mluvená. Komunikační systém pochází z Dánska, kde ho vypracovali speciální pedagogové Nygaard a Bjeregaard pod názvem Tegn til tale. Po celou dobu práce s postiženými osobami si musíme uvědomovat, že naším
cílem je zlepšit mluvenou řeč a tím rozšířit možnosti komunikace postiženého s okolím, a ne naučit postiženého spoustě znaků. ZDŘ používáme u dětí, které nemají rozvinutou aktivní řeč, nebo jejichž expresivní složka řeči není dostatečně vyvinuta. Než ZDŘ začneme používat, musíme zjistit, zda je dítě schopno dobře n a p o d o b o v a t . ZDŘ opět d o p l ň u j e m e mluvenou řečí, případně i symboly (piktogramy). Je důležité zdůraznit, že ZDŘ není znaková řeč neslyšících, která má svůj syntax, charakter a svá pravidla. Charakteristickým rysem ZDŘ je, že znakem jsou doplněna jen nejdůležitější slova ve větě. Využitím motoriky a silné zrakové percepce jsou pojmy konkretizovány a mluvený jazyk je zdůrazněn. Znak u systému ZDŘ není dominantní, ale pouze doplňující. Znaky jsou velmi ilustrativní. Slovo auto, které doplníme znakem, kde je zdůrazněno řízení volantem, dává zcela přesný význam. Využití systému Znak do řeči má značné komunikační výhody: • přirozený znak nevyžaduje extra čas, neboťje simultánním doplněním orální řeči • přirozený znak vizualizuje orální řeč • rozvoj motoriky stimuluje řečový rozvoj • pro děti je jednodušší znakovat, než používat orální řeč • dítě prožije komunikační úspěch, který má značný motivační význam pro jeho další učení
• přirozené znaky zkracují věty a usnadňují rychlejší rozvoj pojmotvorného procesu tím, že vybírají nejpodstatnější pojmy a zpřehledňují význam vět • znak je konkrétnější (méně abstraktní) než slovo Při výuce systému Znak do řeči není nutno dodržovat přísné danou metodiku jako v případě Makatonu, pouze je třeba mít na zřeteli několik zásad: • pojem musí mít vždy stejný znak • znak se musí vždy doprovodit orální řečí • musíme mít jistotu, že dítě má vybudovaný rámcový pojem znakovaného slova • znak se snažíme fázovat na počet slabik znakovaného slova (např. znak au-to je složen ze dvou pohybů)
Výměnný obrázkový komunikační systém (VOKS) (The Picture Exchange Communication -PECS) Systém PECS byl vytvořen v USA původně pro děti s autismem, dále se potom rozšířil do dalších států v Severní i Jižní Americe, v Evropě s ním byly získány první zkušenosti v Anglii. Do České republiky ho přivezla z USA a pro české podmínky upravila M. Knapcová. Systém VOKS je rozpracován do 7 lekcí, přičemž dítě postupuje od motivační výměny jednoho obrázku za požadovaný předmět přes diferenciaci obrázku, tvorbu tabulek s odnímatelnými obrázky, až po tvoření smysluplných vět na větném proužku.
Výhodou systému je údajné jeho poměrně rychlá osvojitelnost a praktická akceptovatelnost, a to jak v rodině, tak ve škole. Za jeden z nejdúležitéjších aspektů se uvádí to, že iniciátory interakcí jsou samotné děti, které nemusí čekat a být závislé na iniciativě dospělých, na jejich podnětu ke komunikaci. Samy vyjadřují své potřeby volbou komunikačního signálu a potřeby pak jsou bezprostředně uspokojovány. Tím mimo jiné jsou eliminovány neadekvátní způsoby řešení situací. Při výuce VOKSu se nejdříve zjistí oblíbené pochutiny a předměty klienta a zaznamená se jejich pořadí dle oblíbenosti. Poté se dítě postupné učí následující dovednosti: - spontánně požádat o oblíbenou věc výměnou za obrázek - samostatně dojít k zásobníku pro obrázek a k partnerovi - požádat o věc v různých prostředích a požádat o ni neznámé lidi - dále cvičíme výběr správného symbolu, složení symbolů v jednoduchou větu na větný proužek a pomocí ní požádat o potřebné. Učíme je také odpovědět na otázku „Co chceš?"
Facilitovaná komunikace Facilitovaná (tj. usnadňující) komunikace je metoda napomáhající komunikaci především klientů s pervazivní vývojovou poruchou a současné je to jedna z nejkontroverznéjších metod využívaných ve speciální pedagogice vůbec.
Metodu vypracovala Australanka Rosemary Crosley, která (jak uvádí odborná literatura) naučila jejím prostřednictvím komunikovat stovky dětí s nejrůznějším druhem a typem postižení - od mozkových dysfunkcí až po autismus. Metoda umožňuje nemluvícím klientům komunikovat pomocí počítače, psacího stroje, tabulek s abecedou či s obrázky. Podstata metody je velmi prostá - učitel (facilitátor) poskytuje podporu prstu, ruce, zápěstí, paži, ramenu klienta, který má potřebu něco sdělit, čímž zajišťuje zpětnou vazbu a současně stimuluje pohyb klienta, jenž ukazuje na tabulce s abecedou nebo obrázky, či píše na klávesnici. Facilitovaná opora začíná u podpory prstu a ruky a časem postupuje přes zápěstí, loket, až k rameni. Nakonec se facilitátor klienta ani nedotýká, pouze stojí v jeho blízkosti při psaní zprávy. Metoda má mnoho zastánců a stejně tak mnoho odpůrců, kteří prohlašují, že není sebemenší důkaz o tom, že facilitovaná komunikace je pro postižené poruchami autistického spektra vhodnou a důvěryhodnou metodou. Vzkazy, které postižení vyjadřují, pocházejí často přímo od facilitátorů. Podporu ruky osobně využívám při práci s klienty často. Klienti s autismem či mentálním postižením „se bojí" často pracovat u počítače a podpora ruky tento strach pomůže odstranit. Jsou pak schopni ovládat některé důležité klávesy a zahrát si třeba oblíbenou hru, či se účastnit výukového programu.
Závěr: Několik praktických rad pro používání AAK 1. Důsledně k o m e n t u j t e vše, co se s dítětem i v jeho okolí děje. 2. Pojmy, kterými svět kolem dítěte označujete, volte co nejjednodušší a hlavně pro stejné situace užívejte vždy stejné pojmy. 3. Na dítě mluvte v krátkých větách, svoji řeč doprovázejte mimikou. 4. Klíčové slovo ve větě zvýrazněte znakem nebo gestem. 5. Později začněte p o j m y spojovat i s konkrétními předměty, např.: jíst - lžička, jít ven - bota apod. Předměty nechte dětem osahat. Do komunikace tak zapojujeme i smysly - chuť, sluch, hmat. 6. V době, když dítě projeví zájem o obrázky, začněte používat fotografie jemu známých lidí, věcí, míst. 7. Podněcujte dítě k tomu, aby si dokázalo vybrat mezi dvěma hračkami, jídly apod., které mu nabídneme. Důležité je nechat dítě vybírat tak, abychom mohli jeho výběr respektovat. 8. Veďte dítě k vyjádření souhlasu či nesouhlasu. 9. Podporujte dítě v jeho zvukových projevech tím, že ho napodobíte. 10. V případě, že si dítě pro označení nějaké věci vytvoří vlastní znak, je dobré ho ponechat. Požadavek umožnit dorozumění dětem i dospělým, kteří v důsledku svého zdra-
votního postižení nemohou komunikovat mluvenou řečí, je nesporný. Komunikační systémy využívající technické i netechnické pomůcky se v celém světě neustále rozvíjejí a jejich používání se neustále rozšiřuje. Znovu zdůrazňuji potřebu diagnostiky komunikačních dovedností. Bez ní bychom mohli vývoj komunikačních dovedností značně zbrzdit. V případě, že i přesto se poté jeví zvolený komunikační systém jako nevýhodný, je potřeba včas vyzkoušet další možnosti a nebát se kombinovat jednotlivé komunikační systémy. Na úplný závěr chci upozornit čtenáře článku na to, že neexistuje žádný důvod, aby se jedinci s těžce narušenou komunikační schopností nemohli naučit alespoň částečně číst a psát. Vhodné je například využití principu globálního způsobu čtení. Čas, který nemluvící jedinci potřebují na ovládnutí čtení a psaní, je ovšem mnohem delší než u mluvících osob. Když se totiž díté učí číst první slova, musí si zapamatovat abstraktní obraz písma, jehož jednotlivé prvky (písmena, slabiky) mají vždy vztah výlučně k určitým hláskám. Díté musí tyto jednotlivé prvky skládat dohromady tak, aby vzniklo smysluplné slovo, jehož podoba nemá žádný vztah k vlastnímu předmětu. Literatura: BEEROVÁ, E. Aktuální stav užívání prostředků AAK. Speciální pedagogika, 2005, č. 2, s. 104-113.
BJEREGAARD, M.; NYGAARD, L. Tegn til tale. Herning : Speciál pedagogisk Forlag, 1991. BONDY, A.; FROST, L. Vizuální komunikační strategie v autismu. Praha : Grada, 2007. JELÍNKOVA, M. Autistik - 3. Praha : společnost Autistik, 1995. KNAPCOVA, M. Výměnný obrázkový komunikační systém. Praha : IPPP, 2005. KUBOVA, L. Alternativní a augmentativní komunikace - cesta ke vzdělávání těžce zdravotně postižených dětí. Praha : Tech - market, 1995. KUBOVÁ, L. Piktogramy - metodická příručka. Praha : Tech - market, 1995. KUBOVÁ, L. Piktogramy - učebnice. Praha : Tech - market, 1995.
KUBOVÁ, L.; PAVELOVÁ, Z.; ŘÁDKOVÁ, I. Znak do řeči. Praha : Tech - market, 1997. HEMZÁČKOVÁ, K. Speciálně pedagogická diagnostika komunikačních schopností, Praha: IPPP, 1998. LECHTÁ, V.; MATUŠKA, O. Rozvíjanie reči mentálně retardovaných dětí raného predškolského veku. Bratislava : Invocentrum,1995. P.I.C. Kopimappe. Herning: Speciál pedagogisk Forlag, 1994. Dánsko. STRASSMEIER, W. 260 cvičení pro děti raného věku. Praha : Portál, 1996. VALENTA. M.; MULLER, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2007. VATERA, W.; BOUDZIO, M. Od prvního hlasu k prvním slovům, Praha : Tech - market, 1994.
RICHMAN, S. Výchova dětí s autismem. Aplikovaná behaviorální Praha : Portál, 2006. ISBN 978-80-7367-424-3.
analýza.
Téměř všechny publikace o autismu v České republice nabízely strukturované učení jako nejvhodnější výchovnou strategii pro děti s poruchami autistického spektra. Žádná metoda však není použitelná pro všechny děti, a proto je důležité, aby odborníci a rodiče měli možnost vybrat si z více přístupů ten, který bude dítěti nejvíce vyhovovat. Kniha zkušené psycholožky přináší další efektivní výchovnou metodu - aplikovanou behaviorální analýzu. Autorka srozumitelně vysvětluje, jak lze tuto metodu využít především ke zlepšení sebeobslužných dovedností jako je jídlo, hygienické návyky nebo oblékání. Aplikovaná behaviorální analýza může také pomoci odstranit nežádoucí stereotypní chování, zlepšit hru, komunikaci, vztahy mezi vrstevníky, či posílit nezávislosti dítěte. Kniha přináší užitečné informace nejen pro speciální pedagogy a vychovatele, ale také pro rodiče.
