Letos se již potøetí ke každému z Vás, spolu s èlenskou známkou, dostává bezplatnì

Vážení pøátelé zahrádkáøi - èlenové ÈZS.

Letos se již potøetí ke každému z Vás, spolu s èlenskou známkou, dostává bezplatnì zahrádkáøská roèenka, tentokrát s názvem „Rukovì zahrádkáøe 2005". Podobnì jako v minulých letech v ní najdete øadu užiteèných rad a informací jak pro Vaše pìstitelské snažení, tak i informací obecných a organizaèních. Jsem pøesvìdèen, že oceníte nejen obsahovou stránku publikace, která nepochybnì pøispìje k rozšíøení Vašich odborných znalostí, ale i grafické zpracování obálky logicky navazující na typ obálek èasopisu „Zahrádkáø". Pøeji nové publikaci, aby se jí podaøilo uspokojit oèekávání ètenáøù a zároveò doufám, že nezùstane jen jediným vaším zdrojem odborných znalostí. Vìøím, že navštívíte také èetné zahrádkáøské výstavy, odborné poradny a pøednášky, stanete se pravidelnými poslouchaèi zahrádkáøských rozhlasových relací a v neposlední øadì budete pravidelnými ètenáøi našeho èasopisu Zahrádkáø. VᚠDr. Josef Klimeš - pøedseda ÈZS Pøipravit své pokraèovatele Oldøich Jankù, PRR ÈZS

Zahrádkáø nevzniká ze dne na den, tento postup rozvíjení je dlouhodobý, je vytváøen množstvím experimentù, úspìchù a také zklamání, když pøíroda koná jinak, než je naše pøedstava. V našem svazu tvoøíme systém soutìží, který velmi usnadòuje dìtem a mládeži prvotní seznámení se s pøírodou tím, že jim takto pøedáváme zkušenosti, aby neobjevovaly skuteènosti již vyzkoušené. Získat mladou generaci pro naše soutìže není obtížné. Dìti jsou ochotné v malém kolektivu vymìnit televizi a poèítaè za hravý zpùsob poznávání pøírody. Nemáme v zahrádkových osadách vybudovány prostory pro volný pohyb dìtí a na práci s motykou nebo rýèem zaèínající nenalákáme. Nebudou spokojené ani s okøikováním na to nesahej, to netrhej, choï po pìšince… Zajímavá pro nì bude procházka lesem, parkem, pøírodou. Pøíroda je volnost, tu jim dopøejme a když na ukonèení výletu poznají pouze jednu rostlinku a rády pøijdou pøíštì, je to výborné. Požádejme ZO nebo ÚR ÈZS o malé obèerstvení pro dìti pøi tìchto a podobných organizovaných akcích. Namáhavìjší je získat a pøesvìdèit organizátora nebo vedoucího pro øízení tìchto soutìžících skupinek. Snad pomohou výroky a pøe-

svìdèování, že dítì které si hraje nezlobí, že milovníci pøírody nejsou agresivní. Ovšem dnes dìlat cokoliv bez náhrady se nenosí, prùlom udìláme vlastním pøíkladem.

Zapojení se do soutìží je velmi snadné. Ve svazu organizujeme výtvarnou soutìž dìtí na zahrádkáøské téma. Soutìž je pro dìti v kategoriích, podle vìku dìtí, kategorii Z a polygrafických prací. Soutìže se zúèastòují dìti od mateøinek pøes základní a specielní školy a s podmínkami této soutìže se kroužky mladého zahrádkáøe a ZO ÈZS seznámí ve Vìstníku ÈZS, zveøejnìny jsou také na internetu www.zahradkari.cz. Podmínky a téma rozesílají ÚR ÈZS také na školy. Mladý zahrádkáø je další soutìž, která zaèíná na školách a v základních organizacích. Zájemci o tuto soutìž se informují o okolnostech na školách, v ZO a ÚR ÈZS. Soutìží se v základních kolech soutìže a pøes okresní kola, které poøádají ÚR ÈZS se postupuje do národního kola, které se v roce 2005 koná v Kromìøíži. Soutìžícím i jejich vedoucím velmi pomohou LEXIKONY pro mladé a zaèínající zahrádkáøe, kde najdou rady i odpovìdi. Nᚠsvaz již vydal šest dílù a vy je obdržíte zdarma. Pomožme i my zahrádkáøi dìtem získat zkušenosti s pøírodou hravým a soutìžním zpùsobem. Pozdìji nám to vrátí kladným vztahem k rostlinkám a životnímu prostøedí.

1

ÈZS v novém funkèním období RNDr. Josef Klimeš, pøedseda ÈZS

V prùbìhu volebního roku 2004 probìhly v ZO ÈZS a ÚR ÈZS dle Stanov volby nových funkcionáøù. Èlenské schùze ZO ÈZS zvolily pøedsedy, èleny výborù, revizory a také svého zástupce do ÚR ÈZS. Ustavující schùze ÚR ÈZS zvolily pøedsedy, místopøedsedy, èleny pøedstavenstev, vedoucí a èleny revizních skupin a své èleny do republikové rady ÈZS. Ustavující zasedání RR ÈZS, složené z novì zvolených zástupcù ÚR ÈZS pak 11.12. 2004 zvolí ze svého støedu pøedsedu a místopøedsedy, èleny pøedstavenstva, pøedsedu a èleny revizní skupiny RR ÈZS pro nové funkèní období. To zaèíná lednem 2005 a konèí v prosinci 2009. V tomto období bude dle dosavadních zkušeností nevyhnutelnì tøeba zviditelòovat práci zahrádkáøù, vìnovat se problémùm ochrany a tvorby životního prostøedí a upozoròovat na celospoleèenský význam celého zahrádkáøského hnutí u nás. Bude nutné, více než doposud, navazovat spolupráci s orgány státní správy a nabízet pomoc pøi øešení problémù a to na všech organizaèních stupních ÈZS. V tomto smìru musíme zaktivizovat jak funkcionáøe, tak celou èlenskou základnu. Je potøeba, aby o své èinnosti, plánech a úspìších hovoøili na veøejných schùzích, na schùzkách s poslanci a senátory, aby informovali širokou veøejnost všemi dostupnými prostøedky (mluveným slovem - písmem - obrazem), pøesnì v duchu rèení, které v otevøeném dopise národním zahrádkáøským svazùm Evropy použila generální sekretáøka Mezinárodní zahrádkáøské organizace - pani Malou Weirichová: „Èiníš-li dobøe - mluv o tom“. Že je to správná cesta potvrzují i dobré zkušenosti z míst, kde zahrádkáøské organizace se zástupci obcí a mìst spolupracují. Vlastní èinnost všech organizaèních složek svazu musí smìøovat k naplòování výchovného a vzdìlávacího programu ÈZS a to v pìti oblastech:

1. Rozvoj vzdìlání a odbornosti èlenù v návaznosti na vývoj vìdeckého poznání v zahradnických oborech a) Prohloubení spolupráce s vysokými a støedními odbornými školami, šlechtitelskými stanicemi, ÚKZÚZ, Státní rostlinolékøaskou správou a profesními svazy. b) Vydávání èasopisu Zahrádkáø, který v pøíštím roce vstupuje již do 37. roku své existence. 2

c) Publikaèní, pøednášková a poradenská èinnost. d) Organizování ÚZA, monotématických semináøù, oblastních školení, èi jiných forem výuky. e) Výstavní èinnost a jiné (mediální) zpùsoby propagace práce a poslání ÈZS, vèetnì propagace zahrádkáøského muzea v Hradci Králové. f) Vydávání a distribuce Rukovìti Zahrádkáøe jako prostøedku ke vzdìlávání a komunikaci s èleny, vèetnì propagace èasopisu Zahrádkáø. 2. Rozvoj právního vìdomí a zajišování právních jistot èlenù a) Poradenská a konzultaèní právní èinnost, vèetnì zprostøedkování právního zastoupení pøi soudních sporech. b) Prosazování zákonných norem pro zahrádkáøe. c) Spolupráce s výbory poslanecké snìmovny a senátu Parlamentu ÈR. d) Spolupráce s orgány státní správy na všech úrovních. 3. Práce s mládeží a) Výchova k poznání a ochranì pøírody. b) Výchova k estetickému cítìní. c) Organizace soutìže Mladý zahrádkáø na základní, okresní a celostátní úrovni. d) Organizování výtvarné soutìže ÈZS pro dìti všech mateøských, základních a zvláštních škol v celé ÈR. e) Vydávání propagaèních materiálù pro dìti, zamìøených na výchovu spojenou se zahrádkaøením a ochranou pøírody. f) Vydání dalších dílù Lexikonu pro mladé a zaèínající zahrádkáøe, sloužících k výchovì a vzdìlávání jak v zahradnických oborech, tak v ekologii.

4. Ochrana životního prostøedí pøi zahrádkáøské èinnosti a) Udržování biologické aktivity pùdy. b) Ochrana ovzduší a spodních vod. c) Vìtší využívání srážkové vody na zahrádkách. d) Recyklace biologických odpadù ze zahrad kompostováním. 5. Mezinárodní èinnost a) Prohloubení spolupráce se Slovenským svazem zahrádkáøù. b) Navazování kontaktù se zahrádkáøskými organizacemi v zemích Evropské unie na místní, regionální i celostátní úrovni. c) Rozvoj spolupráce s Office International (Mezinárodní zahrádkáøská organizace) v rámci Rady Evropy a Evropské unie.

JARO Zahrádkáøská moudrost vychází z dlouhodobé tradice a opírá se o vìdecké a praktické poznatky významných osobností, z nichž mnohé byly známé svým osobním vztahem k vlastní zahrádce. V úvodu jednotlivých roèních období, tvoøících tematické èlenìní této rukovìti bychom chtìli pøipomenout nìkterá vybraná výroèí osobností, které rozvoj zahrádkáøské èinnosti kladnì ovlivnily. Kdyby snad byl nìkdo názoru, že výbìr tìchto upozornìní není dost reprezentativní a mìl by vypadat jinak, dojde jistì k uspokojení pøi èetbì této spoleèensko-odborné literární pomùcky v jejich dalších roènících. Když na skalce rozkvetou šafrány a talovín se odìje kvìty, když uslyšíme kantilénu kosa a pøíjemný hlas pìnkavy, blíží se k nám jaro, na které jsme se celou zimu tìšili. Pro toto období si pøipomeòme výroèí 3 osobností, které jsou nám zahrádkáøùm blízké: František J. Thomayer, sadovník, se narodil 3. bøezna 1856 v Trhanovì u Domažlic. Pùsobil jako øeditel pražských sadù a parkù a z let 1884-1895 jsou známá jejich založení, èi rekonstrukce této pražské veøejné zelenì. Rudolf Glos, organizátor hnutí vinaøù na jižní Moravì, se narodil 11. dubna 1896. Svojí èinností se zasloužil o zapojení vinaøù do Svazu. Jaromír Šikula, Doc., RNDr., vysokoškolský pedagog a vìdecký pracovník, se narodil 29. kvìtna 1924. Byl dlouholetým spolupracovníkem Svazu a podílel se osobnì na kvalitativním formování Ústøední zahrádkáøské akademie Svazu.

Zahrádkáøské muzeum v Hradci Králové

Ing. Otto Macl, øeditel muzea

ny, zrod a vývoj ovocnáøství, zahradnictví, vinaøství a zahrádkáøství v Èechách a na Moravì. Ze starých èasopisù a knih vydaných i pøed více než sto lety na Vás dýchne nejen dávná minulost, ale i krásný staroèeský jazyk. Muzeum vydalo ke svému otevøení almanach „Zahrádkáøské hnutí – koøeny, tradice a vývoj” a k 45. výroèí Èeského zahrádkáøského svazu jeho druhý díl, dokumentující etapy vývoje ÈZS a jeho vznik v regionech. Obì publikace mùžete obdržet zdarma pøi návštìvì muzea v kteroukoliv dobu. Návštìvu je ale nutno pøedem sjednat na adrese Územní rady ÈZS, Petra Jilemnického 351, 503 01 Hradec Králové, tel. 495 215 858. Zahrádkáøské muzeum je jediným zaøízením svého druhu v naší republice. Kromì shromažïování materiálù o vzniku a vývoji zahrádkáøského hnutí chce být i památníkem úcty k tìm, kteøí svou záslužnou prací vyorali na tomto úrodném poli i svoji brázdu. Naší povinností je památku na nì uchovat, nebo „Kdo si neváží svých pøedkù, neváží si ani sám sebe”.

Ano, zdá se to témìø neuvìøitelné, ale zahrádkáøskému muzeu v Hradci Králové je již 5 let. Øeklo by se, vždy je to teprve dìtský vìk, ale nᚠÈeský zahrádkáøský svaz také ještì neoslavil svoji padesátku a pøitom jeho koøeny sahají až do zaèátku 19. století. Byly to sice zájmové spolky a spoleènosti, které nemìly centrální øízení, ale mùžeme je dnes pøesto poèítat za pøedchùdce dnešních zahrádkáøských organizací. Èeská a moravská zemì mìla mnoho vynikajících osobností, které svou prací položily základy modernímu ovocnáøství, zahradnictví, vinaøství a zahrádkáøství, na které bychom nemìli zapomínat. Proto také logo našeho muzea øíká: „Kdo zapomnìl svoji minulost, jako by ani nežil”. Za pìt let èinnosti muzea ho navštívili vzácní hosté z naší vlasti i ze zahranièí, 25 zájezdù našich základních organizací a žáci a uèitelé hradeckých základních škol. To je ta nejlepší Jihomoravští drobní vinaøi po propagace a dùkaz spoleèenské prospìšnosti vstupu ÈR do EU. zahrádkáøské èinnosti a Èeského zahrádkáøskéIng. Blažej Ingr, vinaøská komise ÈZS ho svazu. Naše muzeum neshromažïuje výrobní prostøedky pro zahrádkáøskou èinnost, ale lisV souvislosti se vstupem naší republiky do tinný a obrazový materiál, dokumentující koøe- EU se pøevážná èást našich vinaøù zamýšlí

3

(a také o tom mezi sebou diskutují) o možných dalších smìrech èinnosti a to jak každého vinaøe, tak i našich základních organizací ÈZS, vinaøských spolkù v obcích jižní Moravy. I když mají tato vinaøská uskupení v našich obcích více než 40 letou tradici a stala se v nich nedílnou souèástí vývoje veøejného života, pøesto jejich další funkce evokuje øadu otázek i následných odpovìdí. Známé politické podmínky uplynulých 40 let do roku 1989 nedovolovaly rozvinutí èinnosti drobného vinaøe do stavu nyní srovnatelného s okolními státy na jih a západ od nás. Omezení výmìry vinice pro drobného vinaøe, èasto jediná možnost získání pùdy pro výsadbu vinice výhradnì cestou pøes èlenství v ÈZS nebo zemìdìlském družstvu pøedeslala z vìtší èásti dnešní stav. Na druhé stranì vznikaly velké, investiènì dostateènì vybavené vinaøské zpracovatelské podniky, které pokrývaly kolem 40 % své potøeby nákupem hroznù od drobných vinaøù. Nebyly problémy s odbytem jak hroznù, tak i vína od drobných vinaøù. Tato situace mìla však negativní vliv na kvalitu vín pro spotøebitele, která byla dána stejnou technologií zpracování a tím se vyznaèovala jen prùmìrností. Cenová politika vín v obchodní síti také nemotivovala výrobce smìrem ke zvyšování kvality a jejich konkurenèní schopnosti. Bylo nedocenìnou zásluhou drobných vinaøù, že poøádáním výstav vín pøispìli k orientaci spotøebitelù o rùzných kvalitách odrùdových vín v dané vinaøské oblasti. Spotøebitel tak mìl možnost posoudit širší kvalitativní spektrum vín a pìstitelských a zpracovatelských schopností vinaøù. Výstavy vín a další dobrá osvìtová, poradenská a organizaèní práce našich zahrádkáøských organizací tak rozšiøovaly øady dalších, zejména mladých zájemcù o vinohradnictví. Léta po roce 1989 nepøinesla vinohradnictví jako celku zlepšení. Ceny vstupù se zvýšily se souèasným poklesem stávajících cen hroznù a vína. Tím byla posunuta rentabilita vinohradnictví v mnoha pøípadech do záporných èísel. Na tuto situaci reagovala øada vìtších pìstitelù snižováním ploch vinic a tím i zpracováním hroznù, kdežto drobní vinaøi se snažili dosavadní plochy vinic udržet a øada z nich i rozšíøit. I když výsadba nových vinic v posledních letech díky jejich podpoøe se znatelnì zvýšila u vìtších pìstitelù, nelze to konstatovat již tak u drobných vinaøù. Naopak se u nich jeví pokles zájmu o jejich obnovu i o nové výsadby. Koresponduje s tím do jisté míry i prognóza popisující sou4

èasný trend vývoje v okolních zemích EU. Tam se pøedpokládá nevyhnutelný úbytek ploch vinic u drobných vinaøù v pøíštích letech. Musí však dojít (a do jaké míry) k této situaci i u nás? Pokusme se zamyslet nad touto zásadní otázkou nejen jako prostým konstatováním, ale s hledáním pozitivních východisek. Jedním základním východiskem je skuteènost, že vinohradnictví a vinaøství patøilo po mnoho staletí (již od tøetího století za vlády císaøe Marka Aurelia Proba, léta 276-282 n.l. a doby existence øímských legií na jihu Moravy) k této krajinì, sloužící nejen k obživì jejich obyvatel, ale také k jejímu kulturnímu tvaru. Je známo, že znaèná èást nejvhodnìjších poloh pro pìstování révy je na svazích hùøe mechanizaènì zpracovatelných a tím i mimo zájem vìtších pìstitelù. Tyto plochy jsou (a doufejme i dále budou) obdìlávány a udržovány v kulturním stavu drobnými vinaøi. Je nutné øíci, že je to významné a praktické dílo ochrany a tvorby životního prostøedí, které bude dále nabývat na svém významu. To chápou a uplatòují ve Štýrsku, kolem Rýna v SRN, ale i tøeba u nás na Mostecku, jak vinaøi, tak i tamní státní a místní správa. Tyto správní orgány dovedly vytvoøit pro pìstitele takové legislativní a ekonomické mantinely, které umožní jejich existenci i v jejich agrotechnicky t잚ích pracovních podmínkách. Doufejme, že se obdobnì stane tak i u nás a naši vinaøi budou schopni tyto podmínky akceptovat. Pøedpokládá to pøedevším dostateèný a jasnì pochopitelný informaèní servis o podmínkách a možnostech a poctivost pøi jejich plnìní. Pøedevším je tomu tøeba rozumìt tak, že nebude podporováno zvyšování produkce hroznù na obhospodaøovanou výmìru vinice, vedoucí k navýšení již nadprodukce stolních vín v EU. Jistým øešením je produkce místních jakostních odrùdových vín typu kabinet, pozdní sbìr a výbìr, která si stále více získávají svou oblibu u konzumentù, a tím i jejich zvýšenou spotøebu. Jednou z forem pomoci tìmto, ale i ostatním vinaøùm bez ohledu na velikost obdìlávaných vinic je, již nyní v tomto roce, podpora formy kontrolované integrované produkce využívající více biologických metod se snahou nastolení pøírodní rovnováhy. Dùvody pro její rozšíøení na srovnatelnou úroveò v sousedním Rakousku (kolem 85 % z výmìry celkem obhospodaøovaných vinic) jsou jak pro pìstitele, tak pro spotøebitele jednoznaèné. Pro pìstitele je to pøedevším využití krátkodobé prognózy

a signalizace k chemickému ošetøení vinice proti houbovým chorobám. Tyto choroby vyvolávají zejména u drobných vinaøù snahu k použití ošetøení i v pøípadech, kdy je jejich použití možné na základì této signalizace omezit. Pøináší to nejen úsporu nákladù, ale také pozitivní vliv na životní prostøedí a zdravotní kvalitu hroznù. Spolu s dalšími zásadami integrované produkce, jako dalším omezením herbicidù, ozelenìním vinic, hnojením na základì rozborù pùdy a dodržováním zásad správné sklepní technologie si získává dùvìru konzumenta ve víno vyšší zdravotní a spotøebitelské kvality. Dá se pøedpokládat, že tato forma bude postupnì nabývat pøevahy, pokud se uplatní u našich vinaøù patøièná vstøícnost pøi jejich realizaci. Další, zatím se pomalu uplatòující formou pomoci zejména drobným vinaøùm, je spolupráce s místní samosprávou na funkènosti vinaøských stezek. Zde je tøeba øíci, že je nutné na obou stranách, jak u vinaøù, tak u místní a státní správy uèinit opatøení, která jsou již obvyklá v sousedních vinaøských zemích. U vinaøù je to pøedevším zajištìní aspoò minimálních obèerstvovacích možností v období turistické sezóny pro návštìvníky, zejména na jízdních kolech v okruhu vinných sklepù, poøádek v jejich okolí a organizaci místních vinaøských akcí pro místní i turisty. Bude to také velmi významný a neopominutelný propagaèní stimul pro další zájemce o tuto formu turistiky v pøíštích letech. V dané souvislosti je nutné pøipomenout potøebu úprav stávajících pøedpisù pro tuto èinnost do souladu napø. v sousedním Rakousku a to provozních, daòových, hygienických a pod. a zohlednit také pøi tom možnost co nejjednoduššího vedení pøíslušné evidence s tím spojené, která v opaèném pøípadì odrazuje øadu vinaøù od jejich èinnosti. V této souvislosti je nutné, aby pøíslušná správní místa pochopila odlišnost vinaøské èinnosti od normálního typu živnostenského pohostinství se všemi jeho složitìjšími pøedpisy a dala možnost drobným vinaøùm sdruženým v místních spolcích svou èinnost provozovat pro nì pøijatelným zpùsobem. Naopak vinaøi také musí pøeorientovat svùj smìr uvažování od hledání možných „dìr” v pøedpisech a jejich krátkodobém možném využití k nutnosti „nauèit se s tím žít”. Vinaøi v okolních státech, by ne s nadšením, tyto pøedpisy respektují k uspokojení návštìvníkù. Pøesvìdèujeme se o tom pøi návštìvách u nich a je na našich vinaøích, aby to také, èím døíve tím lépe zvládli, pokud budou upraveny v souladu se státy v EU.

Nᚠsvaz i jeho vinaøské spolky v obcích nepozbývají po vstupu ÈR do EU na svém významu, naopak mají øadu otevøených možností k pomoci svým èlenùm. Je si však nutno uvìdomit, že øada èinností v minulosti zákonitì zanikla, naopak nastaly nové. Byla to napø. možnost získání parcelky pro zahrádkáøskou a tedy i vinaøskou èinnost, která pøivádìla do øad zahrádkáøských organizací mnoho zájemcù a øada z nich tvoøí souèasnou èlenskou základnu i když tento dùvod pro èlenství již pominul. Nyní zùstává základní náplò, jako odborná výchova èlenù, organizování odborných a osvìtových akcí, výstav vín, spolupráce s místní samosprávou, støedními a vysokými školami, institucemi životního prostøedí, organizacemi turistického ruchu a také další, které nabývají na svém významu, jako pohotový informaèní servis s využitím internetu v ochranì vinic, právních pøedpisech ve vinohradnictví, organizaci tématických zájezdù a pod. Je tedy zøejmé, že èinnost našich základních organizací v souèasných podmínkách bude mít i dále svùj význam tam, kde dovedou èlenové a výbory ZO tyto možnosti tvoøivì využít.

Biologická ochrana rostlin v temperovaných prostorách

RNDr. Oldøich Pultar ZD Chelèice - biologické laboratoøe BIOLA

Na rychlené zeleninì, skleníkových jahodách, citrusech a okrasných rostlinách i døevinách jsou nepøíjemnými škùdci svilušky, molice, mšice a tøásnìnky. Proti všem tìmto škùdcùm existují biologické prostøedky, dostupné na našem trhu.

I. Biologická ochrana proti sviluškám a roztoèíkùm

Základním biologickým prostøedkem ochrany je dravý roztoè Phytoseiulus persimilis. Ideálními podmínkami pro vývoj jsou teplota 20-27 oC a relativní vlhkost vzduchu (RH) 70-80 %. Tento tropický druh je použitelný celoroènì. Ochrana je funkèní pøi minimálních podmínkách RH 50 % a teplotách nad 15 oC a pod 30 oC (myslí se tím celodenní prùmìry). Bez svilušek se nemnoží, požírá se (kanibalismus) a postupnì mizí. Roztoèi jsou dodáváni v inertním substrátu (piliny) s kterým se rozsypávají na rostliny. Používá se v množství 10-12 ks/m 2 s vysazením po prvním nálezu svilušek. Na

5

kulturách, kde pøedevším vlhkostní pomìry nejsou optimální pro vývoj roztoèe a jeho dlouhodobé udržení v porostu, je vhodné kombinovat nebo zcela nahradit jej jinými druhy. Na jahodách a citrusech lze použít roztoèe Typhlodromus pyri (0,5-5 ks/m2 nebo keø a stromek), popø. Amblyseius californicus (6-20 ks/m 2), který je také alternativním predátorem pro ochranu papriky a lilku. Oba tito roztoèi pøijímají i náhradní potravu (pyl) což jim umožòuje pøežití bez svilušky a snáší i nižší teploty, což jim umožòuje pøežívání a funkènost v nevytápìných sklenících. Oba jsou schopni regulovat další fytofágní roztoèe – roztoèíka jahodníkového (Phytonemus pallidus) a roztoèíka Polyphagotarsonemus latus na citrusech a paprice. Nefungují v období zkráceného dne (podzim, zima) a jsou dražší než Phytoseiulus. Dalším doplòkovým bioagens k ochranì proti sviluškám na okurkách, lilku, rajèatech, rùžích a jahodách je bejlomorka Feltiella acarisuga. Používá se zpravidla k redukci ohnisek svilušek pøi souèasném použití dravých roztoèù. V ÈR není registrována, ale èasto se objeví ve sklenících spontánnì bìhem èervna a èervence.

II. Biologická ochrana proti molicím

Nejrozšíøenìjším druhem je molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum) a pøes všechna karanténní opatøení se na našem území periodicky objevuje i molice bavlníková (Bemisia tabaci). Základním biologickým pøípravkem k ochranì proti molicím je chalcidka Encarsia formosa. Ideálními podmínkami pro vývoj jsou teplota 27 oC, relativní vlhkost vzduchu (RH) 50-80 %; ochrana je funkèní pøi minimálních podmínkách RH 50 %, noèních teplotách min. 10 oC, prùmìrných denních teplotách min. 18 oC a maximálních teplotách do 30 oC. Bez molice v kultuøe nepøežívá. Encarsia je dodávána jako kukly ve zèernalých pupáriích molice skleníkové, nalepených na kartièky nebo do trubièek, které se rozvìšují na rostliny. Používá se jednorázové ošetøení pøi prvním zjištìní molice dávkou 10-12 ks/m2. Pùvodnì bílá nebo nažloutlá puparia bìhem kuklení larev vosièky mìní svoji barvu na èernou (molice skleníková) nebo nahnìdlou (Bemisia spp.). Tím se snadno pozná stupeò parazitace škùdce. Dalšími bioagens používaným proti molici skleníkové, ale hlavnì proti druhùm rodu Bemisia jsou chalcidka Eretmocerus eremicus a ploštice Macrolophus caliginosus. Parazitoid i ploštice se dodávají pøedevším do velkých skleníkù. 6

III. Biologická ochrana proti mšicím

Aulacorthum circumflexum Mšice jsou druhovì nejbohatšími škùdci skleníkových kultur. Velké, nohaté kyjatky se zpravidla objevují na rostlinách jako první a to již v prùbìhu zimy, zvláštì tam, kde jako pøedkultura byl pìstován hlávkový salát. Úèinkuje na nì PIRIMOR. Patøí sem kyjatka skleníková (Aulacorthum circumflexum), kyjatka zemáková (Aulacorthum solani) a kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae). Velkým problémem jsou malé druhy mšic, na které nepùsobí PIRIMOR. Mšice bavlníková (Aphis gossypii) vytváøí kolonie jedincù zbarvených od žluté, pøes svìtle a olivovì zelenou až po èernou. Nejvíce škodí na okurkách. Na paprikách i okurkách se od èervna silnì pøemnožuje žlutozelená až svìtle zelená mšice øešetláková (Aphis nasturtii). Pøechod mezi obìma skupinami tvoøí mšice broskvoòová (Myzus persicae), svìtle zelená až žlutozelená, èasto se v kolonii vyskytují rùžovì až èervenì zbarvení jedinci. Škodí pøedevším na okurkách, paprikách, salátu, zelí, rajèatech, lilku, asparagu a citrusech. Na nìkteré populace neúèinkuje PIRIMOR. Univerzálním bioagens je mšicomorka Aphidoletes aphidimyza, která je použitelná na všechny druhy mšic a doporuèuje se kombinovat ji s ostatními pøípravky. Optimální podmínky pro vývoj a úèinnost mšicomorky jsou dány teplotou 22-28 oC, vlhkostí 70 % a vyšší. Limitujícím faktorem je pøedevším vlhkost. Pøi poklesu pod 70 % klesá množivost a životaschopnost mšicomorek. Pøi trvalém snížení na 50 % a ménì je predátor témìø nefunkèní. Teplota nesmí trvale klesat pod 16 oC. Larvy se kuklí v pùdì. V jednotlivých, oddìlených kvìtináèích a pøedevším v hydroponických kulturách nebo pøi použití netkané textilie pod rostliny není mšicomorka schopna množit se a je nutné stále doplòovat její zásobu až do likvidace mšic. Mšicomorka je dodávána ve stadiu kukel obalených kokonem z hedvábných vláken a zrneèek písku. Kokony jsou smíchány s vlhkými pilinami a uzavøeny do papírových trubièek. Používá se 7-10 kokonù/m2. Pro kultury, napadané kyjatkami a mšicí broskvoòovou se používá mšicomar Aphidius ervi. Jeho použití je úèelné zejména pøi nižší vlhkosti vzduchu a jako prevence proti invazi mšic pøi èervnové migraci. Napadené mšice se nafukují a zbarvují hnìdavì nebo šedavì. Tyto „mumie” zùstávají na listech. Ideálními podmín-

kami pro vývoj jsou teplota kolem 25 oC, vlhkost vzduchu nad 60 %, introdukce provedená okamžitì po prvním zjištìní mšice. Úèinnost snižují teploty nad 30 oC. Parazitoid je neúèinný proti mšici bavlníkové, mšici øešetlákové a mšici slívové. Používá se 1-2 ks/m2 pøi prvním zjištìní mšic. Pro kultury, napadané „drobnými” mšicemi nebo mšicí broskvoòovou s používá mšicomar Aphidius colemani. V základních informacích se shoduje s pøedchozím druhem. Ideálními podmínkami pro vývoj jsou teplota kolem 25 oC, vlhkost vzduchu nad 60 %, introdukce provedená okamžitì po prvním zjištìní mšice. Pøi teplotách pod 20 oC parazitoid pøežívá, ale není schopen spolehlivì kontrolovat mšici bavlníkovou a øešetlákovou, úèinnost snižují i teploty nad 30 oC. Dodává se ve stadiu kukel uvnitø mumifikovaných mšic (èasto je èást již vylíhlých, což není na závadu, pokud jsou imaga živá) s pilinami, které se rozsypávají na listy rostlin v dávce 0,1-1 ks/m2.

IV. Biologická ochrana proti tøásnìnkám

Tøásnìnka zahradní (Thrips tabaci) je nejrozšíøenìjším a nejhojnìjším druhem, který do skleníkù pøichází zpravidla zvenèí, druhou nejrozšíøenìjší je zavleèená tøásnìnka západní (Frankliniella occidentalis), pøežívající u nás pouze v temperovaných prostorách. Základním bioagens k ochranì je dravý roztoè Amblyseius cucumeris. Optimální podmínky jsou dány teplotou kolem 25 oC, vlhkostí 70 % nebo vyšší. Funkènost roztoèe je zachována v rozmezí teplot 18-30 oC. Jsou dodáváni jako smìs všech vývojových stadií v obilních otrubách, které se rozsypávají na svrchní stranu listù na vrcholku rostlin, popø., je-li to možné, pøímo na vrcholky dávkou 160-200 ks/m2. Ošetøuje se každá rostlina! V ohniscích zvýšeného výskytu tøásnìnek ošetøete i více listù. Proti tøásnìnce zahradní mùže být roztoè použit jako hlavní prostøedek celoroènì, proti tøásnìnce západní jen v obdobích mimo teplot nad 25 oC, kdy již tøásnìnku nezvládá a mìl by být doplnìn dravými plošticemi. Dalšími použitelnými druhy, dodávanými pøedevším do velkých skleníkù a podstatnì dražšími jsou draví roztoèi Amblyseius degenerans nebo Hypoaspis aculeifer a nejúèinnìjší ploštice, hladìnky Orius laevigatus a O. majusculus. Jedinì tito predátoøi jsou schopni regulovat tøásnìnku západní v letních mìsících vysáváním jejich larev i imag.

V. Biologická ochrana proti ostatním škùdcùm

Pøedevším v komerèních sklenících se objevují pøíležitostnì další škùdci – vrtalky, lalokonosci, smutnice a èervci. Proti vrtalkám se používají „vosièky” a to lumèík Dacnusa sibirica nebo lesknatka Diglyphus isaea. Proti smutnicím a to i v žampionárnách se používá dravý roztoè Hypoaspis aculeifer a pøedevším hlístice Steinernema feltiae. Další hlístice, Heterorhabditis bacteriophora se používá proti lalokonoscùm. Proti èervcùm se používají „vosièky” Leptomastix dactylopii, slunéèko Cryptolaemus montrouzieri a další. Pro jejich nízkou spotøebu byl zrušen tuzemský chov a momentálnì se ani neuvažuje o jejich registraci. Tento struèný pøehled ani zdaleka nevyèerpal souèasné možnosti biologické ochrany v krytých prostorách, vystihuje však základní bioagens dostupná na našem trhu. Na závìr dùležité upozornìní. Biologickou ochranu je tøeba použít jako první a chemickou ochranu jako doplnìk, pokud již došlo k neúmìrnému pøemnožení škùdcù. Pøíliš èasto se setkáváme s opaèným postupem. Je však nutné upozornit na fakt, že po nìkterých chemických postøicích se již biologická ochrana uplatnit nedá, nebo použitý pøípravek (napø. KARATE, DECIS, ACTELLIC aj.) zabíjí bioagens ještì nìkolik týdnù i mìsícù po použití. Ochranná lhùta na etiketách pøípravkù se vztahuje na lidi, ne na užiteèný hmyz a roztoèe!

Ptactvo na zahradì

Jaroslav Cepák Kroužkovací stanice NM Praha

Každá zahrada je prostøedím plným života, které neplní jen funkci produkce ovoce a zeleniny, ale poskytuje i životní prostor mnoha druhùm organizmù. Vìtšina z nás si jistì nedovede pøedstavit zahradu bez pøítomnosti ptákù a jejich zpìvu. Ptáci se na zahradì vyskytují po celý rok nìkteré druhy pouze v zimním období a v období migrace, jiné zde pouze hnízdí. Bìžnì se na zahradách mùžeme setkat s pøibližnì 40 druhy ptákù, což je asi 1/5 všech u nás hnízdících druhù. Vìtšinou jsou ptáci na zahradách vítanými obyvateli. Nejsou totiž pouze pøíjemným estetickým prvkem zahradního prostøedí, ale vìtšina druhù je pro zahradu a jejího majitele užiteè7

ným pøínosem. Pøedevším hmyzožravé druhy jsou užiteèné a dokážou na zahradì zlikvidovat množství škodlivého hmyzu. Výskyt a poèetnost ptactva lze podpoøit rùznými zpùsoby - poèínaje zimním pøikrmováním a konèe vyvìšováním budek. Ptaèí budky jsou asi nejrozšíøenìjším a nejznámìjším prostøedkem používaným ke zvýšení hnízdních možností ptactva. Budek bylo vyvinuto a odzkoušeno mnoho nejrùznìjších typù. Jednotlivé typy budek se od sebe liší rozmìry (prùmìrem vletového otvoru a vnitøními rozmìry dutiny), použitým materiálem, ochranou pøed predátory, konstrukcí èi zpùsobem zavìšení. Nejèastìjšími obyvateli budek na zahradách jsou sýkora koòadra a sýkora modøinka, rehek zahradní, lejsek šedý, konipas bílý a špaèek obecný. Pøi stavbì budky nesmíme zapomenout ani na jejich zabezpeèení pøed možnou návštìvou predátora - kuny èi koèky domácí. Dùležité jsou následující úpravy - dostateènì hluboká hnízdní dutina a oplechovaný vletový otvor. Na budku nikdy neumisujte bidélko! Pomoc ptákùm, kteøí hnízdí na stromech a keøích spoèívá pøedevším ve tvorbì hnízdních možností vhodným zastøiháváním a zhušováním keøù. Takto tvarovat lze vìtšinu druhù keøù bìžnì pìstovaných na zahradì. Nìkteré keøe (napø. pámelník a svídu) lze uzpùsobit pro hnízdìní ptákù svazováním vìtví keøù. Svazování se provádí až po olistìní, nejlépe v dubnu, a to nejlépe drátem èi silným motouzem. Vìtve nad svazkem se rozhrnou, aby vznikla jakási nálevka. Svazek musí být pevný, ale jednotlivé vìtvì pøíliš nezaškrcujeme. Po skonèení hnízdìní svazky opìt uvolníme a odstraníme stará hnízda (ptáci je v pøíštím roce znovu nepoužívají).

Ptákùm na zahradách hrozí ze strany èlovìka nejrùznìjší nástrahy, které jim, èasto nevìdomky, pøipravuje. V posledních letech se množí pøípady kolizí ptákù se skly. Sklo se pomìrnì hojnì využívá i v zahradní architektuøe - ke stavbì zimních zahrad, skleníkù, verand, ateliérù atp. Pro ptáky pøedstavují skla smrtelné nebezpeèí - letící pták totiž prùhledné sklo nevnímá podobnì jako èlovìk dívající se skrz èistou okenní tabuli. Každoroènì padne mnoho ptákù za obì tìmto „pastem“. Kolizím lze ale pomìrnì dobøe zabránit. K nejèastìjším zpùsobùm ochrany pøed nárazy ptákù do skel patøí nalepení siluety dravcù. Podle našich i zahranièních zkušeností se tato metoda ukázala jako málo úèinná. Nevhodné jsou zejména èerné siluety, které se, bohužel, nejèastìji používají. Nejúèinnìjším øešením jsou cca 2 cm široké proužky lepenky, které se na sklo nalepí svisle ve vzdálenosti cca 10 cm od sebe. Siluety dravcù, které se èasto používají, se ukázaly být málo úèinné. Mezi zahrádkáøi je èasto diskutován problém škodlivosti ptactva na zahradì. Zejména se jedná o „tradiènì problémové“ špaèky, kteøí mohou skuteènì zlikvidovat úrodu tøešní ale i hrušek, jablek èi vinných hroznù. Nejúèinnìjší metodou ochrany je plašení èi instalace „strašákù“. V pøípadì menších stromù èi keøù lze použít na jejich zakrytí jemnou sí. Její oka musí být ale dostateènì hustá, aby nedošlo k zapletení ptákù a jejich úhynu. Obèas se vyskytují i pøípady vytahování mladých rostlinek salátu a další zeleniny kosy a havrany. Ochrana je podobná jako v pøípadì ovoce - pøikrytí záhonu s rostlinami perforovanou folií nebo podobným materiálem. I pøes obèasné škody, pùsobené obèas špaèky èi kosy, je pøítomnost ptákù na zahrádce jednoznaènì pozitivní.

Základní parametry univerzálních typù budek (podle ZASADILA) Typ budky

Sýkorník malý Sýkorník velký Lejskovník Špaèník

Prùmìr vletového otvoru (mm) 28 34 30x45 45

Vnitøní rozmìry dna (mm) 12x12 12x14 14x14 15x15

Vnitøní výška budky (cm) 20-25 20-25 18-20 25-30

Výška zavìšení (m) 2-6 2-6 2-6 3-8

Sýkorník velký je pro sýkoru koòadru, sýkorník malý pro ostatní druhy sýkor. 8

Poèet budek na 1 ha zahrady 3-6 3-6 3-6 2-4

Škùdci nebo pomocníci?

Ing. Jaroslav Rod Státní rostlinolékaøská správa Brno

Z hlediska rostlinolékaøského, ale i pìstitelského, bývá výrazem „škùdce” oznaèován živoèich, který v urèitém období zpùsobuje škody na rostlinách nebo na skladovaných produktech rostlinného pùvodu. Z této jednoduché definice by se zdálo, že vymezení škùdcù je jednoznaèné. Když se ale podíváme na tento problém trochu podrobnìji, zjistíme, že zdaleka není tak jednoduchý. Za nejvýznamnìjší škùdce jsou považovány mšice, které škodí nejen pøímým sáním rostlinných šáv, ale i jako pøenašeèi (vektoøi), pøedevším virových chorob. Ale i tuto skupinu hmyzu není možné jednoznaènì považovat pouze za škùdce. Kdyby nebylo mšic, a èásteènì i jiných druhù savého hmyzu (èervcù, mer a molic), neznali bychom nejvíce u nás cenìné medovicové medy, nebo medovice jsou ve skuteènosti cukry, které savý hmyz nedokáže strávit a ve formì medovice jej vyluèuje. Vèely jej pak sbírají a krmí s ním nejen sebe a své potomky, ale nepøímo i všechny, komu med chutná, vèetnì nás lidí. A aby to nebylo tak jednoduché, je tøeba si pøiznat, že povlaky medovice na listech stromù snižují asimilaèní a transpiraèní schopnost rostlin a tím rostlinám a nakonec i nám škodí. Ale i na vèely je možné pohlížet nejen jako na prospìšné opylovaèe a medonosný hmyz, ale napø. i jako na nejdùležitìjšího pøenašeèe nebezpeèné bakteriální spály rùžovitých a nebo jako na u nás nejrozšíøenìjší jedovatý hmyz. A protože mezi jedem a lékem je rozdíl jen v dávce (na to již pøed více než 400 lety pøišel Paracelsus, když pronesl „Dosis sola facet veneum”), je vèelí jed souèasnì považován i za lék. Se mšicemi a medovicemi úzce souvisejí i mravenci. Tento hmyz na jedné stranì je užiteèný napø. tím, že požírá olejnaté a cukernaté výrùstky (arilusy) na semenech a tím napomáhá jejich rozšiøování (u nás zejména ranì jarních rostlin jako jsou violky, snìženky, dymnivky a prvosenky), ale pøedevším chrání lesní porosty pøed mnohým pro nì škodlivým hmyzem a tím je nedílnou souèástí integrované ochrany lesa. Proto zcela oprávnìnì je mravenec lesní pøísnì chránìn. Na druhé stranì však nìkteré druhy mravencù jsou však za urèitých podmínek z pohledu èlovìka i škodlivé. A to nejen tím, že chrání škodlivý savý hmyz pøed

jejich pøirozenými nepøáteli, ale èasto je dokonce aktivnì rozšiøuje (pro vztah mravencù a mšic se používá výraz trofobióza) a tím nepøímo pomáhá jejich pøemnožování. Nìkteøí mravenci pøímo okusují koøínky, lodyhy, bulvy (napø. kedlubnù) a plody (zejména jahod). Obèas též okusují spodní èásti lodyh mladých rostlin košálovin, ale i koøenové zeleniny a rajèat a tím zpùsobují jejich chøadnutí nebo i úhyn. Jiní mravenci si staví ze zeminy a zbytkù rostlin kupky, kterým poškozují trávníky a znesnadòují jejich kosení. Obdobné kupky však mùžeme najít i na záhonech, pøedevším v rostlinách jahodníkù. Jiným pøíkladem hmyzu, který je souèasnì škodlivý i užiteèný, jsou i škvoøi. Dokážou zlikvidovat znaèné množství mšic, vèetnì tìžce hubitelné vlnatky krvavé, tøásnìnek a dalších druhù hmyzu. Když však požírají napø. vajíèka a housenky motýlù, samozøejmì to nejsou jen druhy z pohledu èlovìka škodlivé (bìlásci, osenice, obaleèi atd.) ale i neškodné (indiferentní) nebo dokonce užiteèné. Kromì hmyzu si však škvoøi pochutnávají i na mladých rostlinkách, na rašících pupenech, mìkkém ovoci (pøedevším broskvích) a velmi èasto i na kvìtech chryzantém, karafiátù, gerber, rùží a jiných okrasných rostlin. Rádi mají i šavnaté listy salátù a nebo plody paprik. Takže se nemùžeme divit, že nìkteøí ovocnáøi škvory považují za své pomocníky a vytváøí jim vhodné úkryty (napø. kvìtináè zavìšený dnem vzhùru a naplnìný døevitou vatou nebo starým hadrem) a kvìtináøi pak ty samé úkryty používají jako pasti k vylapávání a likvidaci škvorù. Úzká hranice mezi škùdcem a pomocníkem však zdaleka není jen v pøípadì hmyzu. Tak napø. vrabci své potomstvo krmí nejrùznìjším hmyzem (samozøejmì nejen škodlivým, ale i užiteèným) a souèasnì si pochutnávají na rašících pupenech rybízu a angreštu. A z ptactva to zase zdaleka nejsou jen vrabci. Nedovedu si pøedstavit, že napø. vinaøi by špaèkùm vyvìšovali budky a pøesto v lesích se tak èiní. Kromì škùdcù samozøejmì existují i takoví živoèichové, kteøí z našeho hlediska jsou pro nás užiteèní. Jak je to se vèelami, jsem se již zmínil, ale je i jiný hmyz, jako napø. predátoøi neboli dravci (pavouci, draví roztoèi, dravé ploštice, zlatooèky, drabèíci, støevlíci, slunéèka, zoofágní bejlomorky, mšicomorky, pestøenky, roupice) èi parazitoidi (lumci, lumèíci, mšicomaøi, mšicovníci, chalcidky, drobnìnky), kteøí více èi ménì úspìšnì redukují populace škùdcù rostlin. A nejedná se jen o hmyz. Každý zaruèenì 9

za užiteèné bude považovat drobné ptactvo (napø. sýkorky), ale i dravce (poštolky, kánì lesní) a sovy, dále pak žáby, užovky, ještìrky, ježky a další. Musíme si ale pøiznat, že samozøejmì likvidují nejen škùdce, ale vše, co se dostane do jejich blízkosti, vèetnì toho neškodného nebo i užiteèného a jestliže v jejich potravì pøevládají škùdci, pak jen proto, že pøevládají i v jejich potravním rajonu. O tom, zda se jedná o škùdce nebo pomocníky nerozhoduje jen taxonomické zaøazení, ale èasto i poèetnost organismù a mnoho dalších faktorù. Zaruèenì za škùdce by nikdo nepovažoval lyšaje smrtihlava nebo dokonce otakárka fenyklového èi martináèe hrušòového a pøesto jsem se setkal s pøípady, kdy housenky tìchto krásných velkých motýlù zpùsobily pomìrnì velké škody, v pøípadì otakárka fenyklového dokonce mnohatisícové, nebo to bylo v pøípadì, kdy jeho housenky zlikvidovaly vzácný šlechtitelský materiál mrkve. A tak bychom mohli pokraèovat dál a dojít tøeba až k volavkám, kormoránùm, vydrám, bobrùm, vlkùm nebo medvìdùm, ale to již není téma týkající se zahrádek. Vždy ale nakonec dojdeme ke zjištìní, že všechno v pøírodì má své místo a opodstatnìní, že pojmy „škodlivý” a „užiteèný” jsou jen èlovìkem vytvoøené pro jeho potøeby a že jsou to pojmy nejen relativní, ale i velmi èasto se pøekrývající. Obraznì øeèeno, pøíroda v žádném pøípadì není jen èerná nebo bílá, ale vždy v nejrùznìjších odstínech šedi, pøièemž stupeò šedi je závislý nejen na tom, kdo se na pøírodu dívá, ale souèasnì i z jakého úhlu pohledu. Pøíkladem mohou být letité zcela protikladné a nesmiøitelné názory na to, jak se zachovat ke kùrovcové kalamitì v Šumavském národním parku. Skloubit více èi ménì oprávnìné potøeby nìkolika miliard obyvatel Zemì s požadavky na „èistou” pøírodu je úkol v každém pøípadì velmi nesnadný.

Ménì známé formy smrku pro alpina Ing. Václav Mentlík, CSc.

Je nepopiratelnou skuteèností, že jehliènany tvoøí výsadbovou kostru a rámec okrasné zahrady i alpina. Spolu s kameny, z nichž je skalka postavena, jsou nositelem jejího charakteru, pomáhají dobøe prostor skalky èlenit, zejména vertikálnì, což je velmi dùležité z toho dùvodu, aby skalka nepùsobila plochým, nezajímavým dojmem. 10

Pøi výbìru jehliènanù pro alpina se obvykle øídíme nìkolika následnì uvedenými zásadami: zásada (1) velikosti døeviny – tu bychom nikdy nemìli podcenit, nebo nepùsobí nic tak špatnì jako pøerostlý strom v malé skalce, který doslova „vyhnal” vše ostatní. Další zásada se týká (2) barevnosti jehliènanù – zde dbáme na to, abychom nevhodnì nesesadili køiklavì rùznobarevné kultivary. Barevné ladìní výsadby by vždy mìlo být pøimìøené a nenápadné, oku lahodící. Pravdou je, že je možné, a také se to v nìkterých pøípadech dìlá, že se rozhodneme pro jednu barvu, do níž pak ladíme celou zahradu – napø. modrá zahrada s modrými kultivary jehliènanù doplnìná modøe kvetoucími rostlinami. To se ovšem netýká skalek, nýbrž architektonicky tvoøených zahrad. Dùležitým kriteriem je také vhodná volba jehliènanù v závislosti (3) na daném prostøedí. Mìli bychom si uvìdomit, že do podhorské zahrady obklopené volnou pøírodou se v našich podmínkách naprosto nehodí introdukované rostliny exotického pøídechu. Tak napø. velice násilnì pùsobí živý plot ze zeravù (Thuja occidentalis ´Smaragd´) na zahradì v Pošumaví èi v Podkrkonoší. Tam patøí zcela jednoznaènì napø. naše jalovce Juniperus communis spolu s kleèemi Pinus mugo, eventuálnì Picea excelsa (vèetnì jejich kultivarù). V souladu s výše uvedeným jde hledisko další, které je tématem tohoto èlánku, a sice zajímavosti (4), botanické hodnoty èi také všeobecné známosti jehliènanù. Každý z nás chce, aby jeho zahrada byla nìjak zajímavá a lišila se od tìch ostatních. Výbìr rostlin, které si vysadíme, nám k tomu mùže velmi snadno pomoci. Musíme se ovšem pøipravit na to, že takové rostliny mnohdy neseženeme snadno a nebudou, pokud budeme chtít už vìtší exempláøe, ani laciné. V souèasnosti jsou už u nás závody, které se vìnují i produkci tìch zajímavìjších, z tohoto hlediska cennìjších, rostlin. Vìnujme pozornost nìkolika vybraným, zajímavým, spoøe rostoucím formám tak bìžného jehliènanu, jakým je smrk. Pestrost kultivarù tohoto rodu je zajímavá a znaènì rozsáhlá. Uvedené formy, s nimiž má autor více než dvacetileté pìstitelské zkušenosti, jsou vhodné do malých zahrádek a alpin. Picea omorika ´Pimoko´ je kultivar srbského - Panèièova - smrku, velmi spoøe rostoucí se zajímavì nepravidelnì tvarovanou korunou. Jeho estetická hodnota je vysoká. Je velmi hez-

ký, elegantní, decentnì lehce modro støíbrného zabarvení. Jeho nespornou pøedností je zejména skuteènost, že roste velmi pomalu – roèní pøírùstky èiní 3 - 5 centimetrù, v závislosti na podmínkách, které rostlinì pøipravíme. Pøímo roztomile pùsobí jeho pupeny pøed vyrašením, které jsou lehce svìtle støednì hnìdé, kulovitì zašpièatìlé, velmi hustì umístìné na letorostech. Jejich šupiny jsou hladké, bez smùly, volnì pøitisklé. Poèet ve svazku je 3 až 5, jejich velikost je 5 až 8 mm. Jehlice jsou tmavé, lesklé, shora modrozelené. Mají významnou støední osovou rýhu, stejnì široké, s kulatou nebo tupou špièkou. Jejich délka je 6 - 9 mm, Picea abies ´Clanbrassiliana´- habitus a detail šíøka 1 - 1,5 mm. Na spodní stranì jsou svìtlej- vìtve ší. Dìlají dojem, že jsou velmi husté, na omak tuhé. Picea abies ´Pirna 32´ je podobného vzrùstu s hustou nadýchanì pùsobící korunou. Pochází z Pirny u Drážïan. U nás je málo obvyklý, i když se jedná o velmi dekorativní a zcela spoøe rostoucí rostliny. Tøicet let stará rostlina mìøí v prùmìru 100 cm, její výška je 70 cm. Paprskovitì nahlouèené uspoøádání vìtví, vytváøí nepravidelnou strukturu a zajímavì rozcuchanì tvarovaný habitus rostliny. Roèní pøírùstky jsou minimální 2 - 5 cm. Jehlice jsou 0,8 - 1 mm Picea omorika ´Pimoko´ - habitus a detail vìtve široké a 7 - 9 mm dlouhé. Obklopují letorosty, na omak nepíchají. Svojí svìží zelení oživí kažPicea abies ´Clanbrassiliana´ je další vel- dé alpinum kde mùže, díky své pomalosti rùsmi zajímavou rostlinou s pøímo poutavou histo- tu, být velmi dlouho. rií. Je to jedna z prvních uvádìných èarovìníkových forem smrku a sice od roku 1836, kdy ji popsal lord Clanbrassil. Ještì zajímavìjší je, že pùvodní strom je podle literatury stále živý v Tollymore Park, rozkládajícího se v blízkosti New Castlu v Severním Irsku. Podle literárních pramenù Lord Clanbrassil zasadil tento exempláø v roce 1798 a v katalogu byl údajnì nabízen od roku 1820. Tento velmi zajímavý kultivar tvoøí velmi pomalu rostoucí rostliny širokého, rozložitého keøovitého tvaru, vìtšinou s oblým vrcholem a mnoha kmínky. Jeho vìtvový sys- Picea abies ´Pirna 32´- habitus a detail vìtve tém je nepravidelný, až pokroucený. Pupeny jsou èervenohnìdé, jehlice vyhlíží „drátovitì”, Picea abies ´Acrocona Busch´ je èarovìjsou nejširší pøibližnì uprostøed své délky, níkovou formou základního Picea abies ´Acrozužují se povlovnì do špièky na omak jsou cona´, který je endemitní v oblasti švédského pichlavé. Jsou 5 - 10 mm (nìkdy i více) dlouhé, univerzitního mìsta Upsala. Zcela charakteris0,5 - 0,75 mm široké. Za charakteristické mù- tické je pro tyto rostliny nesení pomìrnì robustžeme oznaèit rùznost rùstu týkající se rùzných ních šišek na koncích letorostù. Za zajímavý èástí rostliny – vìtví i jehlic. Systém jeho vìtví lze oznaèit klad vìtví, kdy mladší - následující je rozložitý s postranními vìtvemi vystupujícími letorosty jsou jakoby pokládány na níže polov úhlu 10 - 20o, bez viditelné tendence rùst ve žené, pøedchozí. Rostlina pak pùsobí kuželovivrstvách, rostlina je tak více ménì pravidelné- tým dojmem s „taškovitì poskládanou” struktuho habitu. rou vìtví. Z ní vyboèují nepravidelnì uspoøáda-

11

né výhonky nesoucí na svých koncích šišky. Tvar šišek je velmi variabilní co do velikosti (zejména), i co do tvaru. Roèní pøírùstky jsou u tìchto rostlin vìtší - 5 - 8 cm. Jehlice jsou 0,7 - 1,2 mm široké a 10 - 12 mm dlouhé. Obklopují letorosty, jsou píchavé. Rostlina je velmi vítaná dendrology - sbìrateli, nebo je zejména z biologického hlediska zajímavá a cenná, stane se chloubou každé sbírky jehliènanù. Svým sporým vzrùstem (v pìtadvaceti letech vìku výška 60 cm, šíøka 100 cm) mùže i na skalce rùst velmi dlouho.

Picea abies ´Acrocona Busch´ - habitus a detail vìtve

Picea glauca ´Alberta Globe´ je pupenovou mutací známého Picea glauca ´Albertiana Conica´, který je na našich zahradách dost èastý a známý. Pochází od jezera Loggan v Albertì v jihozápadní Kanadì, kde byl objeven prof. J. G. Jackem a Alfredem Rehderem v roce 1904. Dosahuje výšky až dva metry a má symetricky kuželovitý habitus. Jak je všeobecnì známo je choulostivý na studené vìtry a bývá èasto napadán škùdci – mšicemi a roztoèi, pùsobícími mnohdy poškození jeho habitu vyschlými místy. Popisovaná forma ´Alberta Globe´ tìmito neduhy netrpí, což lze potvrdit více než dvacetiletými zkušenostmi s jejím pìstováním na naší zahradì. Tato forma vznikla ve školce pana C. Strenga jr. v Boskoopu v Holandsku v roce 1968. Rostliny mají polokulovitý, k zemi pøisedlý tvar – dvacetiletá rostlina je 50 cm vysoká pøi prùmìru 70 cm. Jehlice jsou 6 - 9 mm dlouhé,

Picea glauca ´Alberta Globe´ - habitus a detail vìtve 12

svìtlé, lesklé, svìže trávovì zelené, tenké, kulatého prùøezu, stejnì široké, postupnì se zužující do špièky. Na omak jsou pøíjemné, nepíchají. Jednoznaènì lze doporuèit, jak pro sbírkové, tak pro okrasné zahrady a alpina.

Picea orientalis ´Aurea Nana´ je nádherná forma východního smrku s celoroènì zlatými jehlicemi, kosodélníkového prùøezu s oblou špièkou. Jejich délka je 6 - 7 mm. Habitus rostliny je typický pro východní smrky s oddìlenými jednotlivými patry vzdálenými 10 - 18 cm. Vznosný, kuželovitý habitus pùsobí graciézním dojmem a èiní tyto rostliny velmi dekorativními se silným estetickým úèinkem. Je to nádherná solitera, která se stane ozdobou a chloubou každé zahrady èi pozadí alpina. Vyžaduje plnì osvìtlené stanovištì, zkušenosti ukazují, že intenzívní, trvalé „výpalové” oslunìní zpùsobuje èásteèné poškození – zahnìdnutí – exponovaných jehlic.

Picea orientalis ´Aurea Nana´ - habitus a detail vìtve

perokresby: Dr. Jana Mainzerová

Øez okrasných døevin Ing. TomᚠForal

Øez døevin se všemi metodami a dùsledky nelze popsat v jediném èlánku. Urèitì odborná literatura a mnohaletá praxe mùže obsáhnout mnohé vlivy øezu døevin na jejich vzhled, rùst, plodnost. Pøi øezu okrasných døevin jsou velmi dùležité vnímavost a cit èlovìka, který øez provádí a samozøejmì druh døeviny, která je øezem upravována a také za jakým úèelem se øez provádí. Dbát musíme pøedevším na to, že každá døevina je živý organizmus. Øezem ovlivòujeme rùst, vývoj, násadu kvìtù i plodù døevin.

Nemùžeme spoléhat pouze na øez. Je nutné dbát na vhodné stanovištì (jak pùdní, tak klimatické podmínky), na vhodnost druhu èi kultivaru døeviny, tak na výživu a hnojení, ošetøování rostlin proti chorobám a škùdcùm, kvalitní ošetøení ran po øezu a také estetický vzhled døevin. Ve své podstatì øez ovocných i okrasných døevin se provádí stejnì. U ovocných døevin dbáme na vìtší prosvìtlení koruny z dùvodu oslunìní plodù a udržení pøirozené nosnosti koruny, na velikost, kvalitu a vyzrávání plodù. U okrasných døevin nám jde hlavnì o zachování zdravého rùstu, pìkného vzhledu a bohaté násady kvìtù a u døevin okrasných plody i plodù. Výchovný øez bychom mìli provádìt alespoò 4 roky po výsadbì, udržovací prùbìžnì a zmlazovací pouze v období evidentního stárnutí stromu, snížení kvetení a plodnosti nebo snížení koruny. U okrasných stromù, jejichž životnost je rùzná, doporuèuji u dlouhovìkých døevin øez omezit pouze na odstraòování nemocných a proschlých vìtví. Každý zásah do koruny narušuje pøirozený a geneticky daný tvar a texturu koruny. Doba øezu závisí také na druhu døeviny, ale také na efektu, kterého chceme øezem dosáhnout. Nìkdy je u okrasných døevin (ale snad i užitkových) lepší radikální øešení, tj. vykácení døeviny a výsadba nové, mladé a kultivarovì vhodnìjší rostliny, než øez, který z rostliny udìlá ubohý pahýl. Vždy nám má døevina dìlat okrasu a radost a ne strašit kolemjdoucí. Snažíme se neøezat v období, kdy hrozí mrazy pod - 10 oC nebo v období silného tlaku mízy. Mùžeme tedy hovoøit o zimním (lépe pøedjarním) a letním øezu nebo o øezu v dobì vegetaèního klidu a za vegetace. Pøedjarním øezem podporujeme vegetativní rùst, letním øezem podporujeme plodnost. Èím více øežeme, tím více strom roste a ménì plodí. Je nutné øezem docílit rovnováhy mezi rùstem a plodností. To mùžeme hlavnì u ovocných døevin dosáhnout také výbìrem ménì vzrùstné podnože a vhodnou odrùdou a samozøejmì stanovištìm. Peckoviny øežeme jen za vegetace, nejlépe po odkvìtu až do období skliznì plodù. Na teplých a kvalitních stanovištích je možné provádìt i zimní øez. Stejnì øežeme také sakury a ostatní Prunusy èi duhy, trpící klejotokem a namrzáním døeva. Øezné rány u tìchto døevin vždy ošetøíme štìpaøským voskem nebo balzámem, který obsahuje inhibièní látky a fytoncidy, pøípadnì vosky, které zabraòují vysychání rány. Nikdy nepoužíváme Luxol a podobné pøípravky

používané na konzervaci mrtvého døeva. Také barvy nejsou vhodné. Je bohužel málo výrobcù balzámù, kteøí vyrábìjí kvalitní pøípravky a ještì v barvì kmene døeviny, aby jizvy po øezu nebyly tak patrné. Obarvení balzámu pøírodními barvivy, popø èistými sazemi èi práškem z døevìného uhlí by mohlo tlumit svítivé tóny barev balzámù. Pøi odøezávání vìtví doporuèuji, aby se co nejménì odøezávaly vìtve s prùmìrem vìtším jak 10 cm. Rány po tak velkých vìtvích se špatnì hojí a zacelují a jsou bránou houbovým èi bakteriálním infekcím. Pøi øezu nikdy nezanecháváme pahýly a èípky. Øez provedeme nejlépe v místech nejtìsnìji u vìtve èi kmene nebo v místech vìtevního kroužku, a nikdy nepøipustíme vylomení vìtve pøi øezu. Proto vìtší vìtve øežeme alespoò na dvakrát. U øezu okrasných døevin dbáme na pøirozený tvar koruny, prosvìtlujeme ménì. Døeviny kvetoucí èasnì na jaøe øežeme až po odkvìtu (Forsythia – zlatý d隝, Syringa - šeøík…) a døeviny kvetoucí v létì øežeme v pøedjaøí (Buddleia – letní šeøík, Hibiscus syriacus – ibišek syrský …) Nìkteré døeviny se snažíme neøezat vùbec (Magnolia – šácholan, Rhododendron – pìnišník, Hammamelis – vilín …) Jiné mùžeme každým rokem øezat radikálnì. Jde vìtšinou o keøe okrasné barvou kùry mladých vìtví (Cornus alba – svída bílá, Salix – nìkteré vrby). Zde øežeme na jaøe tzv. na hlavu, nebo u keøù tìsnì pøi zemi, aby barevný efekt vìtví byl po celou dobu vegetaèního klidu. Chceme-li pìstovat døeviny v pøísných geometrických tvarech (koule, kužele, jehlany, krychle), volíme vhodné døeviny (napø. Buxus - zimostráz, Taxus - tis, Pyracantha - hlohynì, Carpinus – habr, Thuja - zerav …). Tyto døeviny jsou také nejvhodnìjší na tvarované živé plo- ty. Proto námi požadovaný tvar døeviny by mìl být jasný již pøi výsadbì, aby byl zvolený správný druh èi pøímo kultivar. Napø. magnolie má tolik druhù a kultivarù, že si mùžeme vybrat keøe dorùstající do výšky 2 m i stromy až 12 m vysoké. Proto mysleme i na budoucnost stromù a keøù, aby nebylo nutné za pár let z nich dìlat mrzáèky mnohdy nevzhledným, neodborným a drastickým øezem. U malých zahrádek však musíme poèítat s èastìjší radikální probírkou døevin, než ve velké zahradì èi parku. Chceme-li kvalitnì ošetøovat døeviny aby nás plnì uspokojovaly pro žádaný zámìr, musíme si nejenom prostudovat odbornou literaturu, ale také pozorovat jednotlivé druhy jak rostou a jak na øez reagují. Jsou vhodné také názorné ukáz13

ky odborníkù, pøed kterými si mùžeme své znalosti vyzkoušet. Je vhodné u øezu odstupovat od stromu a jednotlivé úkony si rozmýšlet v odstupu dopøedu. U vysokokmenù si mùžeme vìtve, které chceme uøíznout oznaèit barvou nebo køídou a ze zemì pøehodnotit zámìr øezu. Tato èinnost by nemìla být uspìchaná, i když èasu je stále ménì. Øezat musíme s citem a znalostmi a se zásadou dvakrát mìø a jednou øež. Protože již jednou uøíznutá vìtev nebo pokácený strom jsou nenahraditelné. Díky rozvoji pìstování zákrskových forem ovocných døevin však ze zahrad mizí sice hùøe udržovatelné, ale zato esteticky a krajinotvornì cennìjší vysokokmeny. Ponechejte na zahradì nìkolik krásných vysokých stromù a uvidíte, že Vám pøinesou více krásy a pohody než mnohé okrasné. Staèí si povšimnout necitlivých øezù kolem silnic a v ulicích a jak døeviny na tyto chirurgické zásahy reagují nebo se z nich èasto nevzpamatují. Dejme stromùm šanci a dostaneme ji od pøírody i my, lidé. Oøezané vìtve je vhodné podrtit na štìpkovaèi a zkompostovaný materiál použít na mulèování èi hnojení. Je možná likvidace pálením, ta však nepøispívá k udržení èistého ovzduší a v nìkterých místech je již pálení zakázané.

Po zhodnocení všech výše uvedených problémù znovu zvážíme, zda vynaložené úsilí a náklady na ošetøování budou stát za radost z vlastních plodù na zahrádce. Nebo bude-li lepší nìkolik potøebných kilogramù broskví si radìji koupit. Rozhodneme li se i pøes dobøe mínìné rady broskvonì pìstovat, musíme si ujasnit v èem spoèívá úspìch èi neúspìch pìstování v daných podmínkách.

Požadavky

Broskvonì vyžadují plné slunce a propustné pùdy. Nesnášejí pùdy zamokøené, tìžké (jílovité) s vysokým obsahem vápníku (Ca). Nedaøí se v terénních prohlubních a v níže položených místech, kam stéká chladný a mrazivý vzduch. Pokud je pozemek svažitý, vysazujeme radìji na výše položená místa. Pozemek mùže být i mírnì odvrácený od slunce k severozápadu, nebo k západu. Na takových pozemcích raší broskvonì opoždìnì a nebývají poškozovány pøedjarními mrazy (viz. leden 2004) nebo mrazy jarními. T잚í pùdu mùžeme èásteènì vylepšit pøidáním vìtšího množství písku a kompostu, pøípadnì rašeliny. Na jílovitých pùdách nepomùže ani výsev pecek pøímo na trvalé stanovištì a dlouhodobì ani vykopání velkých jam pro výsadbu (100 x 100 x 130 cm). V zimním období trpí broskvonì pøi oblevách a tání snìhu zamokøením pùdy. Voda pak vytìsòuje vzduch z pùdy Pìstování broskvoní v podhùøí a broskvonì se dusí v koøenech. Následnì se Orlických hor i v zimním období objevuje na stromech èerstvý klejotok. Jaroslav Matejsek Situaci by mohla zlepšit meliorace pozemku (podle vlastních zkušeností) a tím odvedení pøebyteèné vody v zimním obV ménì pøíznivých podmínkách je pìstová- dobí. Naopak v období vegetace za suchého ní broskvoní problematické. Pøed uvažovanou poèasí a pøedevším v dobì kdy nejvíce narùsvýsadbou je vhodné podívat se po okolí a zjis- tají plody, což je dva až tøi týdny pøed dozrávátit, zda nìkdo v podobných podmínkách brosk- ním, jsou broskvonì vdìèné za závlahu. vonì pìstuje. Pokud ano, zajímáme se o kvaliVelké možnosti jsou v použití vhodných podtu a složení pùdy jak ornice, tak i spodiny. Dále noží pro t잚í a ménì propustné pùdy. jaké odrùdy a na jakých podnožích v dané Nejvhodnìjší odzkoušenou podnoží je lokalitì rostou, jak hodnì a pravidelnì plodí. BD-SU-1 (broskev Davidova). Ovocné školky Zajímat nás bude zdravotní stav stromù, výskyt broskvonì na této podnoži prakticky nemnoží. klejotokové rakoviny na kmenu a vìtvích, Zruèný zahrádkáø si stromky na této podnoži výskyt chlorózy (žloutenky) listù, kadeøavosti mùže vypìstovat sám. Osivo dodává SEVAlistù, padlí (mouènatky), praskání a hnití plo- FLORA Valtice. Ostatní semenné podnože jsou dù (moniliová hniloba). Náchylná na hnilobu pro t잚í, ménì propustné pùdy nevhodné. Výa praskání je odrùda ´Harbinger´ a vìtšina od- sledky zkoušek jsou za období v letech 1987 rùd nektarinek, které bychom ve vlhèích pod- až 2004 ve Vršovce, okres Náchod, 343 m.n.m. mínkách nemìli pìstovat. Dále nás bude zajíDalší použitelné podnože pro broskvonì do mat poškozování malých plùdkù zobonoskami horších pùd jsou množeny pøevážnì vegetativa poškozování dozrávajících plodù ptactvem nì. Jedná se o slivoòové podnože St. Julien A, a hmyzem. pøípadnì MY-KL-A.

14

Odrùdy broskvoní odolné chladu odrùda

použití

FAVORITA MORETINI -3 pøímý konzum RELIANCE kompoty REDHAVEN kompoty KATERINA (CLING) kompoty SUNCREST kompoty

zrání v období 29.7. - 8.8. 12.8. - 20.8. 15.8. - 25.8. 18.8. - 25.8. 30.8. - 6.9.

Významný podíl na úspìchu pìstování má volba vhodné odrùdy. Rané odrùdy mají omezené použití pøedevším pro pøímý konzum z dùvodu neodluèitelnosti dužiny od pecky. Pokud máme pøebytky úrody, snadnìji odprodáme broskve, které jsou vhodné i na kompot. Pro zahrádkáøe do horších podmínek lze doporuèit výše uvedené odzkoušené odrùdy odolnìjší vùèi chladu. Výše uvedené údaje doby zrání jsou prùmìrné údaje za posledních 15 let. V chladném roce mùže dojít poèínaje odrùdou REDHAVEN k opoždìní doby zrání o 7 až 10 dnù.

zrání

ranné støední støední støední støednì pozdní

poznámka

horší odluèitelnost dužiny zvýšená odolnost vùèi chladu nevhodný do vìtrných poloh horší odluèitelnost dužiny zvýšená odolnost vùèi chladu

V dalších letech vzdálenost hnojení od kmínku zvìtšujeme. Mùžeme použít také CERERIT v dávce až 30 g/m 2 . Lépe je rozdìlit dávku na dvakrát - to je 1,5 dkg/m2 na podzim a 15 g/m2 na jaøe. Další možnosti jsou v používání jednosložkových hnojiv nebo tekutých hnojiv, pøípadnì listové hnojení. Vyvarujeme se hnojení vápenatými hnojivy. V t잚ích pùdách bývá dobrá zásoba vápníku (Ca). K odstranìní žloutenky listù mùžeme použít postøik na listy buï 0,2% roztok síranu železnatého – zelené skalice, nebo 1% roztok pøípravku HERBA-FERRON (10 ml na 1 l vody). Ošetøujeme postøikem na listy v podveèer. Je Výsadba možné použít i zálivku vlhké pùdy, kde použíNakoupené stromky vysazujeme buï pozdì váme dvojnásobné množství uvedené koncenna podzim a to až koncem øíjna a nebo brzy trace. z jara, nejlépe v bøeznu, což je vhodnìjší terPoznámka: stromky na podnoži BD-SU-1 mín výsadby. nikdy chlorózou netrpìly. Pøi výsadbì pøidáváme ke koøenùm vyzrálý kompost. Po výsadbì dùkladnì zalijeme. Po Øez Nejvhodnìjší období pro øez je v dobì výsadbì na podzim pøivezeme ke stromku koleèko zeminy a navršíme ke kmínku kopeèek. kvìtu nebo tìsnì po odkvìtu. Zakracování výhonù v srpnu se v našich Kmínek mùžeme na zimu obalit rákosem nebo podmínkách neosvìdèilo. V záøí zpravidla zachvojím a to až do korunky. Po výsadbì korunku seøízneme. Ponechá- ène pršet a zakrácené letorosty zaènou obrùsme tøi až ètyøi výhony a každý zkrátíme na dvì tat. Nové pøírùstky narostou do délky 5 až 10 cm, až tøi oèka. Rány peèlivì zamažeme napø. štì- nestaèí do zimy již vyzrát a v zimním období zmrznou. Místo aby byla øezem podpoøena dipaøským voskem. Lépe je vysazovat brzy z jara, nebo na pod- ferenciace (tvorba kvìtních pupenù) je vyvolázim pøesazené stromky od listopadu do ledna no obrùstání výhonù (prorùstání oèek). V našich podhorských oblastech je více srážek, takz dùvodu chladu nekoøení. Dùležitá je také zálivka za vegetace v roce že tento termín øezu je vhodný pouze pro sušší oblasti. výsadby, pøedevším za suchého poèasí. V dobì kvìtu zkracujeme jednoleté výhony Hnojení v takovém místì, aby mezi kvìtními pupeny V roce výsadby postaèí stromku živiny, zùstal po øezu rùstový pupen na nové prodloukteré jsme dodali kompostem, nebo dobrou žení výhonu. Ten v dobì kvìtu již prorùstá, zeornicí. lená se a proto se øíká, aby výhon po øezu mìl V druhém roce po výsadbì pøidáme na ja- zelené pokraèování. øe každému stromku hrstièku hnojiva, nejlépe Po výsadbì øežeme na tøi až ètyøi výhony HYDROKOMPLEX. Hrstièku rozhodíme rovno- kotlovitou korunu bez støedového výhonu (termìrnì do kruhu ve vzdálenosti 50 cm od kmín- minálu). ku. Pøímo na kmínek nikdy nehnojíme! Každý výhon seøízneme na dvì až tøi oèka. Mohlo by dojít k popálení a k úhynu stromku. V dalším roce zkracujeme v dobì kvìtu nové 15

výhony dle pøedešlých zásad s tím rozdílem, že necháváme jednoleté výhony každý rok o dvì až tøi oèka delší než v pøedchozím roce. Druhý rok øežeme na 4 - 5 oèek každý jednoletý výhon. Tøetí rok øežeme na 6 - 7 oèek každý jednoletý výhon. Ètvrtý rok øežeme na 8 - 9 oèek každý jednoletý výhon. Pátý rok øežeme na 9 - 11 oèek každý jednoletý výhon. V šestém roce a v dalších letech po výsadbì øežeme na 8 - 10, maximálnì na 12 oèek. Pøi ponechání delších výhonù než 12 oèek mùže dojít k rozlámání korun. Slabé výhony odøežeme ve vìtevním kroužku, nebo tìsnì u starší vìtévky. Kde je bohaté rozvìtvení (hodnì výhonù), mùžeme sesadit rozvìtvení na níže postavený pìkný výhon, který potom zakrátíme. Dlouhé postranní výhony v pøevisu, které mají rùstový pupen jen na vrcholu a po celé délce výhonu mají jen kvìty, nesmíme zkrátit. Buï je odstraníme hned ve vìtevním kroužku, nebo je ponecháme odplodit a odstraníme je až na jaøe roku pøíštího v dobì kvìtu. Rány po øezu ošetøíme nátìrem. Vetší rány nad 20 mm nejlépe kvalitním štìpaøským voskem, menší rány neøedìnou latexovou barvou s pøidáním houbomorného pøípravku napøíklad Fundazolu. Broskvonì nemùžeme zmlazovat podobnì tak jako zmlazujeme jablonì. Na starších vìtvích bez obrostu nemají broskvonì tolik adventivních (spících) oèek jako jádroviny. Pokud chceme korunu snížit do staršího døeva, musíme poèkat až na starším døevì vyroste nový výhon. Teprve potom mùžeme korunu postupnì snižovat až po novì zapìstované rozvìtvení. V zásadì neponecháváme žádné èípky a zaschlé pahýly, které jsou zdrojem klejotokové rakoviny vìtví.

Vliv kosení na užitné vlastnosti trávníkù Ing. Josef Straka

Prodlužovací rùst je po celé vegetaèní období typickým projevem travin a pravidelné zkracování travních výhonù je možno oznaèit za základní opatøení provádìné v rámci udržovací péèe o vìtšinu typù trávníkù. Udržování výšky trávníku na požadované úrovni do znaèné míry

16

rozhoduje o jeho výsledném estetickém pùsobení. Navíc pravidelné odstraòování vegetaèního vrcholu souèasnì pøímo ovlivòuje aktivitu fytohormonù, která se promítá do intenzity odnožování travin. Tento jev je tím intenzivnìjší, èím èastìjší je kosení. Kosením tedy mùžeme nepøímo pùsobit i na výslednou hustotu trávníku. S ohledem na rychlost obrùstání je tøeba odstraòovat jednorázovì nejvýše 1/3 stávající výšky porostu. Výsledná výška se pohybuje v závislosti na typu trávníku v rozmezí 15 až 30 mm reprezentaèní, 20 - 50 mm okrasné a høišové trávníky, 60 - 120 mm (i více) extenzivní parkové a luèní trávníky. Pøerostlý trávník zkracujeme na požadovanou výšku postupnì v nìkolikadenních intervalech. Pøi jednorázovém pokosení o více než 1/3 výšky dochází výraznému zesvìtlení trávníku, které je zpùsobeno nedostatkem svìtla v pøízemním patøe trávníku, které je takto náhle odkryto. Souèasnì dochází k proøídnutí a „drnovatìní” trávníku zpùsobenému omezeným odnožováním. Výšku kosení je nutno pøizpùsobit i požadavkùm travních druhù dominantních v daném typu trávníku. Snížení výšky kosení pod urèitou hranici mùže vést k postupnému vymizení nìkterých druhù z porostu. Mezní výšky kosení jsou uvedeny v tabulce. Roèní èetnost kosení opìt vychází z typu trávníku – reprezentaèní 50 - 80x, okrasné a høišové 20 - 50x, extenzivní parkové a luèní trávníky 0 - 15x.

Nejnižší hodnoty výšky kosení nejrozšíøenìjších trávníkových druhù (Gandert, Bureš 1991) (v mm)

Botanický název

Èeský název

Agrostis tenuis Agrostis stolonifera Festuca arundinacea Festuca rubra spec. Lolium perenne Poa annua Poa pratensis Poa trivialis

Psineèek tenký Psineèek výbìžkatý Kostøava rákosovitá Kostøava èervená Jílek vytrvalý Lipnice roèní Lipnice luèní Lipnice obecná

výška kosení

7-20 5-12 >35 25-50 30-50 < 25 20-60 12-25

Použité žací ústrojí rovnìž do znaèné míry koresponduje s typem trávníku. Veškeré pøednosti vøetenového ústrojí vyniknou na reprezentaèních trávnících, rotaèní se svislou osou rotace (nožové, srpové) jsou vhodné pro vìtšinu okrasných a høišových trávníkù, rotaèní s vodorovnou osou rotace (cepové) najdou uplat-

nìní pøi kosení extenzivních parkových a luèních trávníkù. Souèasnì s kosením je možno na trávníku vytváøet rùzné efektní vzory a obrazce. Zvláštì vøetenové sekaèky spoèívající na pojezdovém válci umožòují souèasnì s kosením naklonit travní výhony požadovaným smìrem a docílení pruhù. Odpovìï na otázku, zda sbírat nebo mulèovat pokosenou hmotu, není jednoznaèná. Dlouhodobé zkušenosti ze zahranièí hovoøí spíše pro odstranìní hmoty z pokosu, zejména na plochách s vyššími estetickými nároky. Hmota mùže být sbírána buï pøímo sekaèkou nebo je odkládána na pokos a sbírána v èasovém odstupu pøi další pracovní operaci. Rozhodnemeli se pro mulèování, je tøeba kosit èastìji a odstraòovat jednorázovì ménì hmoty a používat pro tento úèel vhodnou techniku s možností

dùkladného rozdrcení hmoty. Tento problém je ménì aktuální na extenzivních plochách, které pro svoji plošnou rozsáhlost a s tím spojené znaèné množství pokosené hmoty èasto jinou možnost než mulèování neumožòují.

Letnièky, které snesou chlad Ing. Ivan Dvoøák

Jakmile se otevøe jaro, mùžeme zaèínat s výsevy letnièek, které nesnáší pøesazování nebo jim vyhovuje setí pøímo na záhon. Mùže to být v dobì, kdy ještì klesá teplota pod bod mrazu (bøezen), nebo je v pùdì ještì dostatek zimní vláhy (od poloviny bøezna do poloviny dubna). Jiné druhy se sejí do teplé vyhøáté pùdy koncem dubna.

Letnièky seté pøímo

(název èeský - botanický, doba výsevu, výška, doba kvetení, spon výsadby)

Mìsíèek lékaøský - Calendula officinalis, III-IV, 40-60 cm, od pol. èervna, 40x40 Lokanka lepá - Clarkia unguiculata, konec IV, 60 cm, od pol. èervna, 30x30 Ostrožka straèka - Consolida regalis, C.ambiqua, III-IV i XI, 100 cm, prázdniny, 20x20 Svlaèec trojbarevný - Convolvulus tricolor, konec IV, 30 cm (80 cm šíøka), od èervence, 10-15 x 20-30 Užanka líbezná - Cynoglossum amabile, pol.IV, 30-40 cm, èerven-srpen, 40x40 Dvoutvárka chobotnatá - Dimorphoteca sinuata, pol.IV, 30-40 cm, prázdniny, 30x30 Sluncovka kalifornská - (kaliforn. máèek) Eschscholtzia californica, poè.IV., 30-40 cm, od èervna, 30x30 Bytel letní cypøišek - Kochia scoparia, 100 cm, není podstatný, 30-40 x 30-40 Hrachor vonný - Lathyrus odoratus, III-IV, 150 cm u opory, od èervna, 10x10 Len velkokvìtý - Linum grandiflorum, IV, 50 cm, od pol.èervna, 10-15 x 10-15 Mìsíènice roèní - Lunaria annua, III-IV nebo VI-VII, 50-100 cm, od èervence nebo od kvìtna, dle výsevu, 20-30 x 20-30 Slézovka - letní sléz - Malope trifida, III-IV, od èervna, 80-100 cm, 30x30 Èernucha setá, damašská - Nigella sativa, damascena, III-IV, 25-50 cm, od VII., 15-20x15-20 Mák setý - Papaver somniferum, XI, II-IV, 80-100 cm, èervenec, 20x20 cm Svazenka zvonkovitá - Phacelia campanularia, od pol.IV, 20 cm, 2 mìsíce po výsevu cca, 20x20 Rezeda vonná - Reseda odorata, pol. IV, 20-30 cm, od èervence, 30x30 Zejména len a mák se výhradnì seje pøímo, nepøedpìstovává se. Též svazenka, hrachor, svlaèec a kalifornský máèek se hùø vyrovnává s „drsnìjší péèí”. Pøi ponièení hlavního koøene se po výsadbì špatnì ujímají, nenarostou do velké krásy. Pøedpìstovávají se radìji v nádobách (výsev více semen, protrhání, jednocení a výsadba bez narušení balu).

Plán výsadby letnièek ve vìtší zahradì se øídí nároky rostlin na minimální teploty po výsadbì.

První na øadu pøichází relativnì mrazu odolné, ve skleníku nebo v paøeništi pøedpìstované letnièky. Pìstují se z èasných výsevù (únor - bøezen), pøepichují se do truhlíkù, poté do kelímkù nebo kvìtináèkù. Zvykají se - po dobrém zakoøenìní v kelímcích - (kvìtináècích, balíècích,…) vìtráním na noèní chlad, pøenášením ven nejprve za oblaèného poèasí. Poté se vynáší na ranní slunce a zvykají se na nízkou vlhkost vzduchu a až na konec na plné polední slunce.

17

Letnièky snášející mráz na jaøe (DO -5°C), pøedpìstované, øádnì otužené, jinak mrazíky utrpí (Jméno, výška, kvetení, popø. jiné užití)

Slamìnka køídlatá - Ammobium alatum, vyšší 60-80 cm, od èervence do zámrzu, hlavnì do suché vazby Hledík vìtší - Antirhinum majus, nízké i vysoké odrùdy, od èervence, nìkdy se pìstuje jako víceletá rostlina, pak kvete o mìsíc døíve Hvozdík èínský - Dianthus chinensis, 20-40 cm, od konce kvìtna, od èervna Kopretina osenní - Chrysanthemum segetum, 50-60 cm, od èervence Kopretina mnoholodyžná - Chrysanthemum multicaule, 20 cm, od èervence Iberka okoliènatá - Iberis umbellata, 20-30 cm, od èervna Taøicovka pøímoøská - Lobularia maritima, 5-15 cm, od kvìtna Hrachor vonný - Lathyrus odoratus, popínavá, od èervna -, vonný Kopretina kalužní - Leucanthemum paludosum, 20-30 cm, od kvìtna do srpna Statice severoafrická - Limonium bonduelei, vyšší 60-80 cm, od kvìtna, zejména do suché vazby Statice chobotnatá - Limonium sinuatum, 40- 60(80) cm, od kvìtna, do suché vazby Fiala letní èi šedá - Mathiola incana, 30-70 cm, od kvìtna do srpna Draèík hartwegùv - Penstemon hartwegii, 60-80 cm, od èervence Plamenka drummondova - Phlox drummondii, 20-40 cm, od kvìtna Silenka visutá - Silene pendula, 15-20 cm, kvete o prázdninách Kopretina Øimbaba - Tanacetum parthenium, nízké (20-30) i vysoké (60-80), èervenec a srpen Suchokvìt roèní - Xeranthemum annuum, 60-80 cm, od èervna, do suché vazby Letnièky snášející mráz na podzim (do -5°C) (Jméno, výška, kvetení)

Mìsíèek lékaøský - Calendula officinalis, 30-70 cm, od èervna Kokarda spanilá - Gaillardia pulchella, 50-60 cm, od èervence Bytel metlovitý (letní cypøišek) - Kochia scoparia, 80-100 cm, kvìt není podstatný Taøicovka pøímoøská - Lobularia maritima, 5-15 cm, od èervna (též na jaøe odolné) Dochan huòatý - Pennisetum villosum, 60-70 cm, travina, i do vazby Draèík hartwegùv - Penstemon hartwegii, viz jarní mrazu odolné letnièky Venidie nádherná - Venidium fastuosum, 40-60 cm, od èervna Sporýš argentinský - Verbena bonariensis, 100-12 cm, od èervence, i do suché vazby Hvìzdíèek texaský - Xanthisma texanum, 50-70 cm, od èervna Suchokvìt roèní - Xeranthemum annuum, viz jarní mrazu… Gazánie záøivá* - Gazania splendens, 20-40 cm, od èervna Aksamitník rozkladitý* - Tagetes patula, 20-30 cm, od kvìtna

*) druhy citlivé mohou v rùzných místech rùznì odolávat. Obecnì lze øíci, že zalévané a dusíkem vydatnì zásobené letnièky sežehne i nejslabší podzimní mrazík. Odolnost je vyšší v pùdách dobøe zásobených draslíkem a u porostù lehce zavadlých.

Zahrádkáøem snadno a rychle

Nejásejte, žádný rychlokurz nepoøádáme a odborné èlánky ze všech zahrádkáøských obani jiný zaruèený recept pro Vás nemáme. Stu- lastí, ale také mnoho aktuálních rad, pozvánky na výstavy, tradièní kalendária, oblíbedium odborné literatury a zkušenosti získané léty úspìchù a omylù na zanou Peleškovu listárnu, recepty do kuchynì, návody k aranžování a mnohé hrádce nelze nièím plnohodnotnì nadalší. hradit. Nejsnazší cesta k získání èasopisu Jediné co Vám mùžeme upøímnì nabídnout je pravidelné ètení našeho za nejnižší cenu je sjednání pøímého èasopisu Zahrádkáø. Obsahuje nejen 800 100 134 pøedplatného na naší bezplatné lince. 18

LÉTO

Léto se na zahrádce prozrazuje mimo pestré bohatosti kvìtin i pùsobivými vùnìmi rùží a drobného ovoce. Z dùležitìjších osobností, které se v tomto období narodily, pøipomínáme:

Jiøí Mareèek, Prof., doc., nᚠpøední krajináø a sadovník a dlouholetý spolupracovník se Svazem, se narodil 3. èervna 1930. V období mezi 1. a 2. sjezdem Svazu vykonával funkci zástupce tajemníka tehdejšího Ústøedního výboru Svazu, pracoval ve svazových komisích a v redakèní radì èasopisu Zahrádkáø. Johan Gregor Mendel, zakladatel genetiky a propagátor jejího významu u nás, se narodil 22. èervence 1822. Byl páterem augustiánského kláštera v Brnì kde svými pokusy na køížení hrachu položil racionální základy k genetické disciplinì, byl ale též aktivním ovocnáøem a vinaøem. Miloslav Vávra, Prof., dr., pedagog zemìdìlského vysokého školství a dlouholetý spolupracovník se Svazem, se narodil 8. srpna 1910. Byl èlenem tehdejšího ÚV Svazu.

Kl횝ata na zahrádce

RNDr. Josef Klimeš, pøedseda ÈZS

Nejen v èervnu a v záøí, kdy obvykle vrcholí jejich výskyt, ale mnohdy již v èasném jaru, se jak v pøírodì, tak na zahrádkách setkáváme s kl횝aty - drobnými, plochými, krev sajícími živoèichy, které pro èlenìné tìlo a èlánkované konèetiny øadíme mezi tzv. èlenovce (Arthropoda). Jsou to roztoèi, kteøí na rozdíl od hmyzu mají ètyøi páry konèetin. Jejich význam pro èlovìka spoèívá v nebezpeèí možného pøenosu nìkterých virových èi bakteriálních chorob, pokud tyto nemoci na daném území kolují s pomocí kl횝at mezi volnì žijícími živoèichy (pøedevším hlodavci). Takovému území øíkáme ohnisko nákazy. Klíštì se nakazí sáním krve nemocného zvíøete (rezervoáru nákazy) a pøi sání na èlovìku pøenese infekèní agens do jeho krve. Tím dojde k onemocnìní. Nakažené klíštì je tedy jak pøenašeèem (vektorem), tak zdrojem (rezervoárem) nákazy. Z virových onemocnìní je takto pøenášena encefalitida (zánìt mozku), kterou zpùsobuje Virus støedoevropské kl횝ové encefalitis. Z bakteriálních chorob pak lymeská borelioza, vyvolaná spirálnì vinutou bakterií Borreiia burgdorferi èi tzv. zajeèí nemoc - tularemie. Jejím pùvodcem je drobná tyèinkovitá Francisella tularensis. Pøesto, že se pøi pøenosu mohou uplatnit rùzné druhy kl횝at (Dermacentor marginatus, Dermacentor pictus, Argas persicus aj.), má na našem území jako pøenášce nejvìtší význam klíštì obecné (Ixodes ricinus), které je také hlavním vektorem klíštové encefalitidy. Jeho vývoj prochází tøemi stadii. Z vajíèek, kterých oplodnìná samice naklade do trávy èi

spadaného listí cca 3 - 5 tisíc, se nejprve líhnou šestinohé larvy. Tato první larva je jedinou výjimkou, kdy roztoè má 3 páry konèetin. Dosahuje velikosti asi 1 mm, dýchá celým povrchem tìla, nebo nemá ještì vyvinutý dýchací systém. Také pohlavní orgány ji chybí. Aby se mohla zvìtšovat a dále vyvíjet, potøebuje odhodit tzv. vnìjší chitinovou kostru. K tomuto procesu (svlékání) potøebuje energii, kterou získá z nasáté krve. Protože se larvy vertikálnì pohybují po vegetaci jen do malé výšky (asi 10 cm), jejich hlavními hostiteli jsou drobní hlodavci (hraboši, myši, rejsci). Po svléknutí se larva pøemìní v nymfu - 2. larvu. Ta je již osminohá, o nìco vìtší (1,5 - 2 mm), má vyvinutý vzdušnicový (tracheální) dýchací systém, ale pohlavní orgány ji ještì chybí. Tøebaže se nymfy mohou vertikálnì pohybovat o nìco výše (20 - 30 cm), jejich hostiteli bývají stejné organizmy jako u larev. Teprve plnì nasátá nymfa se po svléknutí promìní v dospìlé klíštì (samce nebo samici) tzv. imago. Imago vylézá na traviny èi keøe do výše 50 i více centimetrù, kde èeká na hostitele pøichyceno na svrchní stranì vìtvièek nebo listù. Jeho hostiteli jsou vìtší druhy živoèichù. Na èlovìku sají, na rozdíl napø. od sametek - všechna stádia! Epidemiologická závažnost této skuteènosti se umocní když víme, že napø. viry jsou pøenášeny transovariálnì. Znamená to, že nakažená samice klade vajíèka již s virem a všechna další stadia, která se z nich vyvinou jsou infekèní. Velmi výraznì tak vzroste poèet infekèních jedincù v ohnisku. Larva klíštìte 19

V nenasátém stavu dosahuje dospìlá sami- 2) na zahrádce si provìøíme stupeò zaklíštìní. Nejlépe to zjistíme technikou tzv. vlajce klíštìte velikosti kolem 4 mm. Její vejèité tìlo kování. Potøebujeme k tomu kus bílé chluse skládá ze dvou èástí. Pøední, pøipomínající hlavu, nese vlastní ústní orgán, tzv. hypostom paté textilie (flanel), kterou jako vlajku pøi(savý chobotek), opatøeny èetnými nazad ohnupevníme na nìjakou tyèku nebo lískový prut. tými háèky, které umožòují jeho dobrou fixaci Látkou pak smýkáme po trávì, spadaném v kùži. Kromì nìho jsou zde pøíústní konèetiny. listí, rostlinách èi keøích a následnì ji prohlíZadní, cihlovì èervená èást má na svrchní stražíme. Klíštata se na ní zachytí a podle jejich nì tmavohnìdý štítek, umožòující u imág rozlipoètu mùžeme posoudit riziko støetu s nimi. šení pohlaví. Samcùm totiž pokrývá celý høbet, 3) zásadnì se snažíme zabránit pøisátí klíšu samic jen asi 1/3. Tím je umožnìno, aby zbytìte. Používáme repelentní (odpuzující) pøítek zadeèku, tvoøený zøasenou pokožkou, se pravky, napø. DIFUSIL H 92-M, kterým si mohl nìkolikanásobnì zvìtšit nasátou krví, èímž nastøíkáme odìv také zmìní barvu na šedou. Vyplývá z toho, že i nekryté èásti nokrev u dospìlých jedincù sají jen samièky, ktehou èi rukou. Tenré potøebují vìtší pøísun živin, aby v nich dozráto pøípravek má po la vajíèka. Nasátá samice mìøí asi 10 - 12 mm. aplikaci úèinek asi Na bøišní stranì zadeèku jsou vpøedu pøipojeny 3 hodiny. Podobný ètyøi páry konèetin. Za posledním párem zde efekt je pozorován také po stranách tìla nacházíme vyústìní dýi po požití vitamínù chacího systému - tzv. stigmata. Jejich ucpání skupiny B. Také tím, že pøisátou samici potøeme nìjakým tekudùkladná prohlídtým tukem bylo døíve doporuèováno nebo vede ka odìvu i tìla k snazšímu vyndání dusícího se klíštìte z ranumožní odstranìní ky. Dnes je tento zpùsob vyndávání klíštìte klíštìte ještì pøed považován za škodlivý. Dusící se klíštì totiž pøisátím. Savý chobot klíštìte vedle uvolnìní své fixace v kùži vpouští do ranky vìtší množství slin s infekèními zárod- 4) již pøisátì klíštì co nejdøíve z ranky odstraníme! Postupujeme opatrnì, abychom ky. Tím se zvyšuje infekèní dávka a nebezpeèí pøenosu. ho nepøetrhli (hypostom nezùstal v kùži), nejlépe vyvikláním, bez použití oleje. Postižené místo zajodujeme.

Letnìní pokojových kvìtin František Linhart

Klíštì obecné: a - samice, b - samec

Praktické rady k ochranì pøed onemocnìním: 1) zjistíme, jestli místo, kde máme zahrádku neleží v ohnisku nákazy. Lze to snadno uèinit dotazem na protiepidemickém odboru pøíslušné Krajské hygienické stanice èi jejího územního pracovištì. Pokud ano, necháme se bezpodmíneènì oèkovat proti klíštové encefalitidì! 20

Letnìní, jako forma pìstitelské péèe o kvìtiny je pouze jedním a ještì navíc bohužel velmi krátkodobým úsekem celoroèního pìstování pokojových hrnkových kvìtin. Pøipomeòme si, že tøi ètvrtiny z kalendáøního roku jsou pokojové kvìtiny pìstovány v ménì vhodných podmínkách, popø. v podmínkách zcela nevhodných. Zanedbatelné procento s pøijatelnými podmínkami napø. zimních zahrad je dosud výjimkou. Co vlastnì tedy pokojovým kvìtinám v našich bytech chybí? Zde je nutné pøipomenout celý soubor rùstových faktorù, které se musíme snažit podle nárokù jednotlivých druhù kvìtin sladit. Obecnì známý je fakt, že úspìšnost pìstování urèuje složka nárokù, která je v minimu. A to jak všichni víme je pøedevším svìtlo. Vhodnì jej

nahradit je velmi obtížné a prvním poèinem je úprava ostatních vegetaèních faktorù. Z toho vyplývají zásadní poèiny obecnì známé - se slábnoucím pøísunem svìtla zmírnit teplotu prostøedí, pøizpùsobit i zálivku a nakonec upravit výživu. Kritickými jsou podzimní a zimní mìsíce, kdy pøirozeného svìtla výraznì ubývá. Rostliny mùže èásteènì chránit jejich pøesunováním blíže k oknùm, alespoò doèasnì zmírnit vliv záclon a rùzných závìsù. Dosvìtlování v bytových podmínkách není bìžnì praktikováno. Se zhoršujícími se svìtelnými podmínkami omezujeme teplotu ovzduší, zmírníme zálivku a omezíme, resp, pøestaneme s dodávkou živin. Kvìtiny nyní prodìlávají období vegetaèního klidu. Jakmile se zaènou lepšit pøirozené svìtelné podmínky, tedy v pøedjaøí, zaèínáme opìt kvìtiny pøipravovat na jejich plný rùst. Nástup do vegetace je u jednotlivých druhù èasovì rùzný. Proè si tento fakt pøipomínáme: v tomto èase se obyèejnì realizují zásadní pìstitelská opatøení jako napøíklad pøesazováni kvìtin, pøípadnì jejich úprava øezem. Soubìžnì zaèínáme zvyšovat teplotu, množství zálivky, ale zaèínáme i s pravidelným doplòováním živin. Mezi tím dosahují vegetaèní podmínky ve volné pøírodì pro pokojové kvìtiny pøíznivých hodnot a mùžeme pøistoupit k pøemisování pokojových hrnkových kvìtin do vekovních podmínek, kvìtiny zaèínáme letnit.

Podmínky úspìšného letnìní hrnkových kvìtin.

Stanovištì vybíráme dle našich skuteèných možností. Velmi dobrá je zahrada u místa bydlení. U místa bydlení proto, že kvìtiny je nutné mít prùbìžnì pod kontrolou. V zahrádkáøských osadách, nebo na zahradì u chaty, èi chalupy nemùžeme okamžitì zasáhnout, což je nìkdy nutné. V rámci pøizpùsobení venkovních podmínek pro kvìtiny, což je obyèejnì nutné, musíme rostlinám zabezpeèit pøimìøené oslunìní. Èásteèné rozptýlení sluneèních paprskù je podmínkou. Mùžeme kvìtiny umístit napø. pod okrasné rostliny - stromy, keøe, popø. i pod stromy ovocné. Zde ale pozor na možnost padání vadných anebo pøezrálých plodù ovocných stromù. Intenzita pøistínìní musí vyhovovat pøíslušnému druhu kvìtin. Pøímý sluneèní úpal ale nesvìdèí žádným kvìtinám. Pro kvìtiny mùžeme vytvoøit pøistínìní umìlé i na volném prostranství. K dispozici je celá škála syntetických

materiálù, síových tkanin rùzné hustoty. Dobøe poslouží i jako pøípadná ochrana v èase krupobití. Rostlinám popøejeme dostatek prostoru, aby se netísnily a v tomto èase dále pøimìøenì, dle druhù zvyšujeme pøísun vody a živin. Kdy mohou rostliny konkrétnì do volné pøírody? Obyèejnì bez rizika (napø. pozdních jarních mrazíkù) ve tøetí dekádì mìsíce kvìtna. Doporuèuje se je alespoò z èásti zapustit, aby nadmìrnì nevysychaly a nepøevracely se již pøi mírém vìtru. Nepodceòujte ani vìtrné podmínky. Zejména velkolisté druhy mohou být neúmìrnì silným vìtrem mechanicky poškozovány. Víte-li o tomto nebezpeèí, vyhledávejte místa mírnì chránìná. Pokud v zahradì používáte chemickou ochranu jiných rostlin, pozor na letnìné kvìtiny, (možnosti napø. popálenin). Jinak naopak, potøebují-li to kvìtiny vzhledem k momentálnímu zdravotnímu stavu (nejèastìji pøítomnost puklic), využíváme období letnìní jako možnosti ošetøení, protože se nemusíme obávat tak výrazných negativních úèinkù chemické ochrany, jako je tomu pøi ošetøení v bytì. Speciálním zpùsobem umístìní letnìnych kvìtin je jejich vysazení do volné pùdy z nádoby. Používá se u vzrùstných druhù, nebo takových, které ocení stejnomìrné zavlažování (napø. Rhododendron simsii). Nemáte-li možnost umístìní kvìtin do zahrady, upravte jim prostor na balkonì, nebo lodžii. Zde je nutné bezpodmíneèné zajistit stínování, ale i vìtší pozornost vìnovat zálivce. Dodržíte-li uvedené zásady péèe, bude již brzy v létì patrný ozdravující vliv letnìní na kvìtiny. U nìkterých druhù mùžeme rùst usmìrnit napø. vhodným zaštipováním. Pøi hnojení respektujeme vžité zásady: èasovì blíže k podzimu posilujeme vyzrávání pletiv, regulujeme pøísun vyslovenì rùstových složek. V souvislosti s výživou si pøipomeòme, že letnìní skýtá možnost pøihnojování nìkterými vynikajícími organickými hnojivy, která bychom v bytì aplikovali ponìkud problematicky. A kdy celý vyslovenì ozdravný proces ukonèit? Jakmile nastane nebezpeèí èasných podzimních mrazíkù, nebudeme riskovat poškození kvìtin pøinejmenším nachlazením. A kdy to bude? V bìžném vývoji poèasí první mrazíky pøichází kolem svátku Sv. Václava, tedy poslední týden v záøí. Nezapomeòte pøi tom na skuteènost, že se jedná o mrazíky pøízemní, tedy mìøeno nìkolik cm nad zemí. 21

Které hrnkové kvìtiny doporuèujeme letnit? (seøazeno podle abecedy botanických názvù) Abutilon - velmi vhodné vìnovat pozornost zálivce, Agave - dostatek svìtla, Araucaria ano, polostín, Asparagus - ano, pøi pøechodu ven pozor na pøipálení slun. záøením, Aucuba ano, pøi vynášení ven postupnì zvykat na slun. záøení, Camellia - ano, možné i vysadit bez nádoby, Chlorophytum - ano, možné v rámci letnìní použít k výsadbì do mís v kombinací s jinými kvìtinami, Citrus - ano, velmi vhodné, Clivia - ano, stín, závìtøí, Cordyline - ano, pøistínit, Dracaena - ano, polostín, Fatsia - ano, Ficus - ano, lehce stínit, pozor: vìtší rostliny mùže poškodit vítr, Hibiscus - ano, Laurus ano, pozor na zmìnu prostøedí po zimì, možno bez nádob ve volné pùdì, Myrtus - ano, vhodné aplikovat chem. ochranu, Rhododendron simsii - ano, vsadit do volné pùdy, pøi umístìní zpìt vìtší kvìtináè, pozor, aby nenachladla založená poupata pøi prvním podzimním mrazíku. Toto je pouze struèný výèet kvìtin vhodných pro letnìní. Podmínìnì mùžete umístit (dodržíte-li další podmínky pro pìstování) napø. vzrostlejší exempláøe palem Phoenix jako centrální rostlinu napø. ve støedu kruhového záhonu s podsadbou nejrùznìjších kvìtin - napø. kobercovitých. Pøed opìtovným umístìními hrnkových kvìtin do interiérù zejména rostliny s vìtšími listy šetrnì zbavte prachu na povrchu listù, popø. odstraòte poškozené, uhynulé listy, oèistìte nádobu a umístìte rostliny na jejich trvalém stanovišti doma. Tato na pohled i ve skuteènosti pracná operace se výraznì projeví na kvìtinách jejich znatelným ozdravìním.

Ještì nìco chybìlo... o ošetøení rododendronù František Linhart

V jednom poøadu Èeské televize jsem vyslechl informaci o tom, jak úspìšnì pìstovat rododendrony. Poøad byl zajímavý, všiml jsem si ale jednoho detailního opomenutí s možným podstatným výsledkem. Byla øešena otázka odstraòování odkvetlých kvìtenství. Toto opatøení rostlinì jistì výraznì prospìje. Nebudeme si namlouvat, že to budeme praktikovat u keøù, narostlých do 2 m, pøípadnì výše - to je jistì technicky tìžko pro-

22

veditelné, ale u výškou dostupných rostlin, jak poøad uvedl - to je velmi dobré. Ale je nutné upozornit na reálné nebezpeèí poškození právì prorùstajících letorostù. Kvìtenství odlamujeme v dobì, kdy rostlina má pro nové výhony pøipraveny v tìsné blízkosti starého kvìtenství pupeny obyèejnì tøi. Je lépe s odstranìním odkvetlých kvìtenství poèkat, až mladé výhonky zaènou prorùstat a jsou patrné. I tak je na místì opatrnost, aby nedošlo k poškození mladých letorostù a nebyly omylem vylomeny. K druhému problému, se kterým se zmínìný poøad zabýval, vyslovuji svoje plné ztotožnìní a souhlasím: Rododendrony je možné zpìtným øezem zmlazovat. Jak hluboko øezat, nelze paušálnì „naordinovat”. Je to závislé na celkovém stavu každého keøe, ale rozhodnì se nemusíme obávat „sesadit” staré výhony hloubìji. Z hlediska èasového termínu je dobré øezat døíve (poèátkem léta) a koncem srpna jsou rostliny znovu obrostlé. Zastávám názor, že je dobré øezat nadvakrát, tj. rostlinu pomyslnì rozdìlit na dvì poloviny a druhou polovinu øezat následující rok. Rododendrony nemají na starém døevì patrné záložní pupeny, ale celkem bez problemu se po øezu probudí a vyraší. V každém pøípadì takový razantní zákrok rostlinì výraznì prospìje rùstovì i po zdravotní stránce. Doprovodná opatøení jako výraznìjší pøihnojení a dostateèná zálivka jsou samozøejmostí. Na závìr bych chtìl projevit pøání, aby naše media do svých poøadù jako Receptáø... a Loskuták... zaøazovala odborná temata s vyšším zamìøením pro praktické využití informací - by i ve zkratce, tak jako tomu bylo u poøadu o rododendronech. Taky pilnì øežete hortenzie a ony ne a ne kvést?

Réva vinná na pergole jako užitkový a estetický prvek Ing. Ladislav Zahradník, PRR ÈZS

Pergoly jsou jedním z nejstarších zpùsobù pìstování révy. Pøi souèasných tendencích upøednostòování okrasných zahrad pøed užitkovými zájem o zkrášlující zahradní doplòky narùstá. Pergola pochází z Itálie. Je to lehká zahradní stavba bez zastøešení, které je nahrazeno trámovou nebo laovou konstrukcí s popínavými rostlinami. Slouží k zastínìní, oddìlení èásti

užitková. Na jaøe potìší svìží zelení mladých lístkù, v létì a na podzim bohatými barevnými hrozny a pestøe zbarvenými listy. Réva vinná je hodnì nároèná teplomilná plodina jak na pøírodní podmínky, tak i na samotné pìstování. Je však zároveò plodina velmi ovladatelná, pøizpùsobivá a výnosná. Plody jsou pro svou zdravotní a výživnou hodnotu vysoce cenìny. Málokterý vyspìlý zahrádkáø odolá pokusem vyzkoušet svùj um pøi vypìstování vlastních hroznù. Révu lze pìstovat tak, že keøe ponecháme pøirozenému rùstu, podobnì jako v pøírodì. Bude dokonce plodit, ale výsledkem bude stále narùstající réví, nízká plodnost a keø promoøený chorobami. Øíkáme tomu extenzívní zpùsob vedení. Réva má velmi silný rùst, i nìkolik metrù za rok. Existují révy, které porostou celé stavení bez péèe majitele. Bìžnì se jim øíká divoké nebo BAGO. Jejich plody jsou vesmìs nekvalitní, s nejrùznìjšími pachutìmi. Význam mají pouze šlechtitelský, pro svoji odolnost mrazu i chorobám. Pokud se má réva opravdu pìstovat, pak ušlechtilé odrùdy vyžadující nejen øez, ale kompletní pìstitelskou péèi (intenzívní zpùsob vedení). Poloha pro pìstování révy je nejvhodnìjší jižní, pøijatelná je ještì západní a východní, chránìná pøed severními vìtry. Ve vinaøských oblastech (do 300 m nad moøem) lze z nárokù i slevit. V ménì pøíznivých podmínkách je poloha rozhodující. Specifikou je mìstská zástavba s velmi teplými mikrozónami. Sazenice révy vysazujeme z venkovní strany konstrukce pergoly na vzdálenost 60-120 cm od sebe. Hustší spon je vhodnìjší. V blízkosti staveb, kde bývá vìtšinou navážka, hloubíme Polopergola lemující cestu k domu jámy o velikosti 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy se osvìdèilo uložit zásobní plné hnojivo (pø. Cererit) v propíchaném igelitovém sáèku. Kvalitní sadbový materiál je základem úspìšného pìstování. Ve vinaøských oblastech zásadnì štìpované sazenice na podnožích odolných révokazu. V okrajových oblastech, pøi výsadbì jen nìkolika keøù, postaèí sazenice i neštìpované, tzv. pravokoøenné. Jejich výhodou je jednoduché vypìstování z øízkù nebo høížením, i snadná dostupnost ovìøených odrùd v blízkém okolí. Nevýhodou je kratší životnost, nebezpeèí ohrožení révokazem díky oteplování a ztráta možnosti usmìròovat rùst a plodPergola s révou stínící terasu zkrášluje celý dùm nost prostøednictvím vhodné podnože. Kresby: N. Roubíková Doba výsadby je možná na podzim i zjara, Vhodnost révy vinné k ozelenìní pergoly stejnì jako u ovocných stromkù. Podzimní napøedurèuje její výjimeènost jak estetická, tak bídka sazenic bývá bohatší. Pøed výsadbou je zahrady, k zakrytí proti pohledùm z okolí, èi zajímavému propojení budov. Stavíme je nejèastìji v pøedzahrádkách, nad cestièkou do domu, nad èástí dvora, atria, vjezdu do garáže. Z pergoly se vytváøí zákoutí urèené k odpoèinku. Vnitøní mikroklima a nejtìsnìjší blízkost rostlin blahodárnì pùsobí na èlovìka. Konstrukce, vìtšinou døevìná o výšce obvykle 230 - 250 cm, musí být dostateènì pevná, aby odolala nárazùm vìtru a unesla nemalou váhu zelených rostlin. Impregnace døeva je nezbytná, konstrukce by mìla sloužit desetiletí. Trvanlivìjší jsou konstrukce ocelové nebo kombinované. Šíøka by nemìla pøesahovat 300 cm. Jedna strana pergoly mùže také ležet na zdi, èi být pøipevnìná na domu. Oproti loubí, kryjícímu chodníky v zahrádkách, u kterých konstrukce má èistì nosný charakter pro popínavé rostliny a menší výšku, pergola má i bez rostlin svoji prostorovou a výtvarnou pùsobivost.

23

prospìšné sazenice namoèit na nìkolik hodin do vody. Spodní koøínky se zkrátí na šíøku dlanì, výše vyrostlé se odøíznou. Nejsilnìjší letorost se zakrátí na dvì zdravá oèka a ostatní se odøíznou. Sází-li se na podzim, nechávají se letorosty celé a krátí se až na jaøe. Sazenice ulijeme a pøihrneme. Výbìr odrùd je pomìrnì široký. Snaha o vytvoøení pøíjemného mikroklima pergol se mùže dostat do protikladu s potøebou èasté chemické ochrany révy. Dáváme proto pøednost odrùdám rezistentním (interspecifíckým). Jsou natolik odolné, že vyžadují jen minimální chemické ošetøení a pokud je nízký infekèní tlak, èasto se bez nìho obejdou zcela. Rozhodnout se je potøeba i mezi odrùdami moštovými a stolními. Stolní jsou vhodnìjší. Kterým odrùdám se v místì daøí nám poradí v nejbližší zahrádkáøské organizaci. V okrajových oblastech s jistotou dozrávají jen rané odrùdy. Mrazùm nejvíce odolávají PRIM, KRYSTAL, ÈABAÒSKÁ PERLA, HORIZON. Pøi ozelenìní (krytí) stìn se neosvìdèily víceetážové èi vícepatrové kordony. Nejsilnìjší tlak mízy (polarita) smìøuje vzhùru, nejvíce tudíž rostou nejvýše postavené výhony (oèka). Spodní partie keøe se vyholují. Je to obdoba ovocných stìn. Vhodnìjší je varianta, kdy jeden keø pokrývá jednu etáž. Spodní patro s kmínky vysokými 70 cm zaroste prostor do výše 150 cm. Další keø v druhé etáži (kmínky 150 cm) kryje dalších 100 cm výšky. Tvoøí tzv. dvouramenné kordony. Keøe jsou od sebe vysázeny na 70 cm. U všech zpùsobù je dùležité správné rozložení ramen révy a výhonkù pro maximální osvìtlení. Již ve druhém roce po výsadbì bude potøebné vodorovné opìrné zaøízení, latì nebo dráty. První 70 cm nad terénem, další po 30 cm. Réva je nároèná na tvarování dvouletého døeva a na každoroèní zkracování døeva jednoletého. Nesmíme zapomínat, že nejvíce plodí mladé døevo (loòské). Letorosty ze starého døeva bývají jalové. Plodonosné døevo se musí udržovat tìsnì u ramen. U vysokých tvarù staré døevo zvyšuje odolnost révy k zimním mrazùm. Réva se øeže v pøedjaøí, od poloviny února do konce bøezna. Èasný øez je výhodnìjší, nebo rány døíve zaschnou a réva tolik neslzí. Pouze v oblastech ohrožených pozdními mrazy øežeme pozdìji, i zaèátkem dubna. Øez révy má svá pravidla a nelze jej pro omezený rozsah tohoto èlánku v detailech popsat. Obsáhlejší je také problematika ochrany 24

proti chorobám a škùdcùm. Odkazuji na odbornou literaturu. Ochrana proti mrazu je nejdùležitìjší u mladých rostlin. Kromì nakopèení chráníme kmínky i letorosty obalem z papíru, chvojí èi slámy. I prudké zmìny teploty mezi dnem a nocí v zimní dobì jsou pro révu nebezpeèné. Bìhem vegetace udržujeme okolí keøù kypré a bez plevele. Závlahu potøebují mladé výsadby. Na hnojení je réva s ohledem na intenzivní rùst znaènì nároèná. Každým tøetím rokem dáváme organická hnojiva (hnùj, kompost). Každoroènì pak pøihnojíme prùmyslovými hnojivy, nejlépe kombinovanými. Pìstování révy vinné klade nároky na vìdomosti i èas. Nutí zahrádkáøe zajímat se o odbornou literaturu, sledovat nové poznatky. Stát se ze zahrádkáøe i vinaøem, to je kvalitativní posun, jakoby postoupit o tøídu výš. A jak se drápkem chytne, pak už je jen krùèek k tomu, zaèít vymýšlet, jaké odrùdy vyzkoušet, kam umístit pergolu, besídku èi révový skleník. A hned je naè se tìšit.

Pìstování angreštu a rybízu èerného v podmínkách ohrožení americkým padlím angreštovým Ing. Jana Dlouhá

V posledních letech je pìstování angreštu na zahrádkách a ve vìtších výsadbách silnì ohroženo èastým a silným napadením americkým padlím angreštovým (nyní správnì hnìdým padlím angreštu). Tuto chorobu zpùsobuje parazitická houba Sphaerotheca morsuvae. Houba pøezimuje pøevážnì v pupenech a na jednoletých výhonech ve formì podhoubí (tzv. mycelia) a pohlavních plodnièek. Shluky malých tmavých plodnièek, na tìchto výhonech dobøe viditelných, mají podobu hnìdých kožovitých povlakù. Na jaøe se z plodnièek uvolòují askospóry a zpùsobují primární infekci. Za vegetace se patogen šíøí pomocí nepohlavních výtrusù. Bílé povlaky mycelia jsou vlákna houby na povrchu i uvnitø pokožky hostitelské rostliny. Vìtšina pùvodcù padlí, vèetnì padlí na angreštu a rybízu žije jen v pokožce hostitelských rostlin a neproniká do hlubších pletiv a vùbec již neproniká do døevnatých èástí. Z tìchto dùvodù jsou doporuèení tzv. „nìkterých odborníkù“ k likvidaci napadených stromkù a keøù angreštu a rybízu, jako jediné možné ochrany, jen velmi hrubou chybou.

Šíøení výtrusù velmi pomáhá vyšší nebo støídavá vlhkost vzdušná a teploty vyšší než 20° C. Hnìdé padlí angreštu se nejvíce šíøí v uzavøených lokalitách se špatnou cirkulací vzduchu a v letech s vysokou srážkovou èinností a vyššími teplotami zejména v dobì kvìtu. Vnímavost angreštu i rybízu èerného také podporuje pøehnojení dusíkem a nedostatek vápníku v pùdì. (Pøíbuzný druh - evropské padlí angreštové - v posledních letech ménì èasté se vyskytuje na zanedbaných rostlinách s nedostateènou výživou, zastínìných a s velmi hustým obrostem. Napadá zejména listy.)

Pøíznaky poškození

Houba Sphaerotheca mors - uvae zpùsobuje na plodech, øapících, nervatuøe listù a na pokožce vrcholových letorostù angreštu, rybízu èerného, ale i nìkterých odrùd rybízu bílého, èerveného a køížence mezi rybízem a angreštem bílé povlaky mycelia, které postupnì hnìdne a vytváøejí se na nìm drobné tmavé pohlavní plodnièky. Napadené plody angreštu zastavují rùst a vývoj, jsou tvrdé, bez chuti a èasto opadávají. Listy jsou malé, deformované a ještì v prùbìhu vegetace také opadávají. Letorosty nerostou, deformují se a obvykle se vlivem vytváøení adventivních pupenù rozvìtvují a èasto odumírají. U èerného rybízu jsou pøíznaky v podobì bílých povlakù nejvýraznìjší na vegetaèních vrcholech letorostù v prùbìhu skliznì nebo po sklizni. Napadené keøe a stromky vlivem dodateèného obrùstání v pozdním létì a na podzim nedokonale vyzrávají ve døevì a mají sníženou odolnost vùèi mrazovému poškození v zimì.

Chemická ochrana

V lokalitách s pravidelným výskytem hnìdého padlí angreštu je preventivní chemická ochrana fungicidními pøípravky základním opatøením. Je nezbytná a nenahraditelná. První ošetøení angreštu provádíme krátce pøed kvìtem. Základní ošetøení je však až po odkvìtu, kdy podle podmínek ošetøujeme dvakrát až tøikrát v intervalech 7 až 10 dní, ale vždy tak, abychom dodrželi ochrannou lhùtu použití pøípravku pøed sklizní. Pro první ošetøení lze použít velmi úèinné fungicidy Karathane LC a Rubigan 12 EC s delší, 28denní ochrannou lhùtou. Karathane LC se aplikuje v 0,05% koncentraci (tj. 5 ml pøípravku na 10 l vody) a Rubigan 12 EC v 0,03% (3 ml pøípravku na 10 l vody). Další

ošetøení se doporuèuje provést za 10 dní. Pro toto ošetøení máme dva fungicidní pøípravky s kratší ochrannou lhùtou, než 28 dní. Je to Beaton 25 WP - 0,03 % (3 g/10 l vody), který má 21denní ochrannou lhùtu. Lze použít také fungicid Discus, který má dokonce 14denní ochrannou lhùtu. Aplikuje se v koncentraci 0,2 až 0,25 % (2 až 2,5 g/10 l vody). Èerný rybíz ošetøujeme pøed sklizní a po sklizni. U prvního ošetøení èerného rybízu je tøeba dbát na ochrannou lhùtu používaných fungicidù. Výše uvedené fungicidy Karathane LC a Rubigan, oba s 28denní ochrannou lhùtou, jsou proto z tìchto praktických dùvodù z ochrany rybízu èerného pøed sklizní ve vìtšinì pøípadù vylouèeny. Zpravidla je používáme až po sklizni, a to ve stejných koncentracích jako u angreštu. Proti pùvodci padlí pøed sklizní lze použít Bayletone 25 WP, který souèasnì likviduje pøezimující spóry parazitické houby Cronartium ribicola sloupeèková rzivost rybízu (døíve rez vejmutovková). Bayletone 25 WP se aplikuje také preventivnì pøed kvìtem v koncentraci 0,03 % (3 g pøípravku na 10 l vody). Jeho použití je významné na zahrádkách a výsadbách, kde je v blízkosti angrešt a rybíz èerný a druhý hostitel sloupeèková rzivost rybízu borovice vejmutovka. Tímto opatøením lze pøedevším u tradièních èeských a slovenských odrùd typu nejrozšíøenìjší odrùdy ´Otelo´, náchylnìjší k hnìdému padlí angreštu a souèasnì také ke sloupeèkové rzivosti rybízu, zlepšit zdravotní stav a zamezit napadení a pøedèasnému opadu listù, s následkem obrùstání v pozdním létì a na podzim, nedokonalému vyzrávají ve døevì a snížení odolnosti k mrazovému poškození v dobì vegetaèního klidu. Z fungicidù úèinných proti houbì Cronartium ribicola se po sklizni èerného rybízu používá Baycor 25 WP 0,1% (10 g/10 l vody) a Beaton 25 WP 0,03% (3 g na 10 l vody). Po sklizni angreštu a èerného rybízu aplikujeme uvedené pøípravky v kombinaci s mechanickou ochranou.

Biologická ochrana

Z nových biologických pøípravkù lze proti padlí bezpeènì používat ve sklizni pøípravek Bioan. Nemusíme se obávat poškození zdraví, nemusíme dodržovat žádné ochranné lhùty, jeho úèinnost je nižší. V pøípadì boje proti agresivní houbì Sphaerotheca mors - uvae nemùžeme aplikací Bioanu nahradit klasickou chemickou ochranu, která má hlavní pùsobnost 25

pøed kvìtem angreštu. Lze je chápat jako doplòkovou ochranu v dobì dozrávání plodù.

Mechanická ochrana

Mechanická ochrana spoèívá ve vèasném odstøihování vrcholových èástí letorostù s primární infekcí. Toto opatøení mùže zabránit rychlejšímu šíøení výtrusù na další èásti letorostù a pøípadnì i na plody. Napadené plody je tøeba z keøù ihned odstranit. Jsou nepoživatelné! Po sklizni pod keøi a stromky opatrnì odstraòujeme spadené listí a èásti vìtvièek. U rybízu èerného se doporuèuje provést vèasný prosvìtlovací øez, protože v øidších keøích se po vyøezání vìtví starších ètyø let nebo vìtví mechanicky poškozených omezí hnìdého padlí angreštu i sloupeèkové rzivosti rybízu. Vyzrání døeva pro dobré pøezimování a výši výnosù v pøíštím roce pomáhá vèasné pøihnojení pøedevším draselnými hnojivy.

Odrùdy

I v podmínkách a roènících vyššího rozšíøení hnìdého padlí angreštu lze pøi použití uvedených fungicidù úspìšnì pìstovat tradièní velkoplodé odrùdy angreštu. Pokud se každoroèní preventivní a dokonalá chemická ochrana proti parazitické houbì Sphaerotheca mors - uvae stane souèástí agrotechniky pìstování, pak mùžeme sklízet zdravé a dobøe vyvinuté plody i u oblíbených chutných velkoplodých odrùd. Mezi tradièními odrùdami byl v roènících vyššího rozšíøení hnìdého padlí angreštu zjištìn rùzný stupeò napadení. K relativnì odolnìjším odrùdám lze zaøadit ´Bílý nádherný´, ´Zlatý fík´, ´Skvost´ i novou odrùdu ´Matys´. V èeském sortimentu odrùd angreštu už máme i odrùdy velmi odolné k napadení houbou Sphaerotheca mors - uvae. Byly pro tyto úèely zámìrnì vyšlechtìny køížením klasických odolnìjších odrùd s rezistentním druhem Ribes divaricata, syn. Grossularia divaricata. V roce 2001 byly ètyøi odolnìjší zahranièní odrùdy zapsány do Státní odrùdové knihy. V pøedloòském roce na podzim byly do Státní odrùdové knihy zapsány další dvì takové odrùdy. Jedna z nich, odrùda ´Prima´ je èeského pùvodu. Všechny uvedené odrùdy jsou povoleny k prodeji. Jsou to odrùdy: ´Invicta´, ´Prima´, ´Remarka´, ´Rixanta´, ´Rokula´, ´Rolonda´. Spoleèným znakem všech tìchto odrùd je jen støední velikost plodù. Nìkteré dosud mají 26

vyšší trnitost obrostu a nižší chuové vlastnosti plodù ve srovnání s odrùdami ´Zlatý fík´ nebo ´Skvost´.

Invicta

Byla vyšlechtìna v Anglii. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je firma Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì husté, obrost je støednì trnitý. Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru. Slupka je slabá, témìø lysá, v konzumní zralosti žlutavá. Chu je navinulá, nevýrazná. Zraje ranì.

Prima

Byla vyšlechtìna v Èeské republice a registrována v roce 2003. Odrùdu vyšlechtil a udržuje Martin Vrána ze Zborovic. Koruny na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì husté, støednì trnité, ale ve vrcholových èástech výhonù je trnù málo. Plody jsou støednì velké, elipsovitého až lahvicovitého tvaru. Slupka je støednì tlustá, žlutavá, témìø lysá. Chu je sladkokyselá, aromatická. Zraje støednì ranì.

Remarka

Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2003. Udržovatelem odrùdy je firma Fytos Plzeò. Koruny na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, vìtší, hustší, støednì trnité. Plody jsou støednì velké, kulovité až elipsovité. Slupka je slabá, tmavì vínovì èervená, s nápadnì prosvítající nervaturou, lysá. Chu je sladkokyselá, aromatická, zraje ranì.

Rixanta

Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je firma Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì husté, støednì trnité. Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru. Slupka je tlustší, žlutozelená, ochmýøená. Chu je navinulá. Zraje støednì ranì.

Rokula

Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je firma Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì husté, dosti trnité, èasto i s trojitými trny. Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru. Slupka je slabší, vínovì èervená, s témìø neprosvítající nervaturou, ochmýøená. Chu je navinulá. Zraje pozdnì.

Rolonda

Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je firma Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny na meruzalce zlaté jsou polokulovitého tvaru, øidší, s delšími výhony. Obrost je støednì trnitý. Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru. Slupka je tlustší, tmavì èervená, ochmýøená. Chu je navinulá. Zraje pozdnì.

Ceres

Byla vyšlechtìna v Polsku. U nás registrována v roce 2003. Udržovatelem odrùdy je Sempra, ŠS Velké Losiny. Keø je støedního vzrùstu, støednì hustý. Hrozny jsou støednì dlouhé, bobule velké, støednì tuhé konzistence. Je to støednì zrající odrùda. Sortiment doporuèených odrùd lze rozšíøit také o dvì ranì zrající odrùdy, u kterých však v roènících s vyšším výskytem hnìdého Skvost padlí angreštu je chemická ochrana nezbytByla vyšlechtìna v Èeské republice a regisná. Je to odrùda ´Démon´ a ´Focus´, obì èestrována v roce 1995. Byla vyšlechtìna a udržukého pùvodu. Byly vyšlechtìny a udržuje je je ji Sempra, ŠS Velké Losiny. Koruny na meruSempra, ŠS Velké Losiny. Obì odrùdy mají výzalce zlaté jsou polokulovitého tvaru, støednì borné chuové vlastnosti a ´Focus´ navíc i velihusté, støednì trnité, s nižším poètem trnù ve ké bobule. vrcholových èástech výhonù. Plody jsou velké, pøevážnì elipsovitého tvaru. Slupka je støednì tlustá, žlutozelená, témìø lysá. Chu je sladkoAgrotechnika nízkých tvarù kyselá, aromatická. Zraje støednì ranì.

Matys

Byla vyšlechtìna v Èeské republice a registrována v roce 2001. Autorská práva k odrùdì má Miroslav Matyska z Èerveného Kostelce, který také odrùdu udržuje. Koruny na meruzalce zlaté jsou polokulovitého tvaru, støednì husté, støednì trnité, s nižším poètem trnù ve vrcholových èástech výhonù. Plody jsou velké, pøevážnì elipsovitého až lahvicovitého tvaru. Slupka je slabší, tmavì èervená, témìø lysá. Chu je sladkokyselá, aromatická. Zraje støednì ranì. V sortimentu registrovaných odrùd rybízu èerného mají vyšší stupeò odolnosti k hnìdému padlí angreštu odrùdy ´Triton´, ´Titania´, ´Ceres´. Vlastnost tìchto odrùd navíc doplòuje odolnost k napadení sloupeèkovou rzivostí rybízu a vlnovníkem rybízovým. Tyto kvalitní odrùdy už pravdìpodobnì v letošním roce na podzim doplní další zahranièní odrùdy stejných vlastností.

Titania

Byla vyšlechtìna ve Švédsku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je Ing. Michael Kocman z Mnichova Hradištì. Keø je vyššího vzrùstu, støednì hustý. Hrozny jsou dlouhé, bobule velké, tužší konzistence. Zraje pozdìji.

Triton

Byla vyšlechtìna ve Švédsku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je Ing. Michael Kocman z Mnichova Hradištì. Keø je støedního vzrùstu, støednì hustý. Hrozny jsou dlouhé, bobule velké, støednì tuhé konzistence. Je to støednì zrající odrùda.

ovocných rostlin na zahrádce s ohledem na výživu a bezplevelný stav Prof. Vojtìch Øezníèek ZF MZLU Lednice na Moravì

Vhodné prostøedí pro pìstování je zpravidla vytváøeno cílevìdomou pùsobností èlovìka – zahrádkáøe, bezprostøednì obdìláváním pùdy, ale rovnìž i výbìrem a skladbou pìstovaných rostlin. Fyzikální vlastnosti pùdy vytváøejí pøíznivou strukturu, jsou závislé na typu a druhu pùdy a ovlivòují rùst i vývoj stromù. Obdìlávání musí být voleno s ohledem na stav pùdy a požadavky pìstovaných rostlin. Každý zásah by mìl pøedstavovat optimální øešení pro zabezpeèení celé øady požadavkù – vhodné vláhové pomìry, správný pomìr vody a vzduchu v pùdì, zvyšování biologické èinnosti, snížení nebezpeèí pùdní eroze apod. U ovocných druhù - jádrovin, peckovin i ostatních - bývají kultivaèní práce nejèastìji soustøedìny do podzimního a jarního období. V podzimním zpracování pùdy lze spatøovat základní agrotechnický úkon, pøi nìmž se mìní pomìry mezi složkami pùdního prostøedí. Pùda se provzdušòuje, obrací, mísí, více èi ménì drobí a nakypøuje. Dùležitá je kvalita zapravení organické hmoty do pùdy (chlévský hnùj, zelené hnojení, kompost) i minerálních hnojiv, práškových, granulovaných, tvarovaných i kapalných. Rozhodující je zejména hloubka rozmístìní v pùdním profilu. V jarním období pøi optimální vlhkosti pùdy urovnáváme povrch. Mìlké kypøení je vhodné pro likvidaci plevelù. Vlastním 27

kypøením nièíme plevelné rostliny podøezáváním èi vytahováním. Plocha pro zpracování pùdy bývá znaènì omezena, èasto je využívána pìstováním podplodin, zejména v krátkém období po založení výsadby, kdy se koruny nezapojily. Podplodiny pøináší pìstitelsky zajímavý výsledek – sklizeò, avšak jejich pøítomnost ztìžuje kypøení a udržování bezplevelného povrchu pùdy. Výbìr pìstovaných podplodin musí zohlednit nároky vysazených stromù, nesmí jim konkurovat. Nevhodné jsou druhy hluboko koøenící, ale i nároèné na živiny a vláhu. Èasté je použití raných brambor, raných druhù zelenin, luskovin i jahodníku. Vìtšina z nich pak poskytuje uspokojivý výnos, mají-li potøebnou dávku živin, vyrovnané vláhové pomìry, ale i dostateèné oslunìní. Na malých plochách pro lepší využití pùdy existují výsadby kombinované, u kterých se støídají rùzné pìstitelské tvary. Pozornost zasluhuje i døívìjší uplatòování tzv. „plnièù” na slabì rostoucích podnožích s èasným vstupem do plodnosti a pozdìji následovala likvidace. Zpravidla se jednalo o kombinaci zákrskù a vøeten nebo ètvrtkmenù a vøeten. Mnohé názory podporují i využití malých ploch v patrech. Nejvyšším patrem je ètvrtkmen, støedové patro tvoøí stromkový angrešt èi rybíz a nejnižší patro slouží pro pìstování jahodníku, zeleniny èi kvìtin. Zkušenosti s uvedeným typem výsadeb se rozcházejí, závisí na stanovištních podmínkách, na použité podnoži, tvaru, druhu, odrùdì i na stupni agrotechniky. Dosud existují zpùsoby agrotechniky s uplatnìním u nízkých tvarù ovocných døevin, které mùžeme zaøadit do skupiny s kultivací a bez kultivace pùdy. Do skupiny, kde se pùda kultivuje øadíme èerný úhor (udržovaný po celý rok) a èerný úhor s výsevem smìsek na zelené hnojení. Do skupiny bez kultivace øadíme sežínané zatravnìní a nastýlku (mulèování). - Èerný úhor spoèívá v celoroèním udržení pùdy bez plevelù, a to jak v tìsné blízkosti vysazených stromù, tak i v meziøadí (podle stupnì zaplevelení kypøíme 4 - 5x za vegetaci). Kypøení pùdy brzy zjara ovlivòuje vyzaøování tepla z pùdy (zvýšení teploty o 1 až 3 oC), což mùže zachránit tvoøící se úrodu pøed poklesem teploty. - Èerný úhor s výsevem smìsek na zelené hnojení. Pùda se v jarním období pouze kypøí. Luskoobilné smìsky (vikev, poluška, 28

hrách) se vysévají v polovinì èervna, kdy následnì pøichází deštivé poèasí, smìska rychle narùstá a po sklizni ovoce se zapraví do pùdy. Pùda se obohacuje organickou hmotou – zelené hnojení. - Sežínané zatravnìní. Meziøadí se osévá skupinou mìlce koøenících trav netvoøících drny (kostøava èervená, lipnice obecná, psineèek výbìžkatý), pøíkmenný pás je ošetøován okopávkou èi herbicidy. Podmínkou úspìšného použití je dostatek srážek (nad 600 mm) èi doplòková závlaha. Trávník se sežíná 6 - 10x, nemá pøesáhnout výšku porostu 100 mm. Pokosená tráva se ponechává na místì, obohacuje pùdu organickou hmotou. Doplòkové pøihnojení dusíkem je pro zdárný vývoj prospìšné. - Nastýlka (mulèování) udržuje vhodnou vlhkost pùdy a její strukturu. Pro nastýlání se používá sláma, rašelina, drcená borka, plevel poseèený pøed kvìtem apod. Vrstva organické hmoty bývá vysoká 100 - 200 mm. Každoroènì lze pøistoupit k pøistýlce a tak dosáhnout požadované vrstvy. Nastýlku lze využít pro pokryv pùdy pod korunami, takže odpadá rytí, obrývání, udržování bezplevelného stavu apod. Použité zpùsoby by mìly vycházet z podmínek stanovištì, ale souèasnì i z možností pìstitele a požadavku pìstovaného ovocného druhu. Souèasnì by mìla být respektována zásada bezproblémového ošetøování až do tìsné blízkosti kmene. V mladých výsadbách, kde ještì koøeny nezasahují do vìtší vzdálenosti, si dovolíme hlubší zpracování pùdy do 150 mm. U jabloní ve starších výsadbách pokládáme za nebezpeèné pásmo, kde jsou rozmístìny silnìjší koøínky ve svrchních vrstvách ve vzdálenosti 1,5 - 2,0 m od kmene. V písèitých pùdách se tvoøí hlavní èást tìchto koøínkù hloubìji než v pùdách t잚ích. Peèlivì obdìláváme pùdu kolem kmenù, zbavujeme ji plevelù tak, aby nedošlo k výraznému poškození koøenù. Poranìné koøeny se zacelí bìhem 20 - 30 dní. U jabloní je nejvhodnìjší termín pro zimní zpracování 2 - 3 týdny po sklizni. Pøes zimu se pùda ponechává hrubì zpracovaná, po oschnutí na jaøe její povrch urovnáme a kypøením èi jiným zpùsobem zabraòujeme rùstu plevelù. V souèasné dobì, kdy se pìstují na zahradách èi zahrádkách pøevážnì nízké tvary s mìlkou a køehkou koøenovou soustavou, mùže tradièní obrývání poškozovat koøeny a nemusí být tedy pøínosem.

Pásová výsadba

výška do 2,5 m šíøka do 2,5 m životnost 15 - 18 rokù

í ad ziø e m

pøíkmenný pás

Stìnová výsadba

výška do 2,4 m šíøka do 1,5 m životnost 12 - 15 rokù

dí ziøa e m

pøíkmenný pás

Jednoduché letní rady pro zdraví na zahrádku a dovolenou Mgr. Ivana Paukertová (podle J. A. Zentricha)

Léto má být èasem tvoøivého odpoèinku, dozrávání a skliznì nejen na zahrádkách, ale i v našich myslích. Radujeme se z kvìtù a plodù a naším úkolem je nejen práce, ale i naèerpání sil, zdraví a krásy pro další období. Aby nám to nic nekazilo, pøipravila jsem pro vás pár tipù, jak si poradit s drobnými i vìtšími potížemi, které nás mohou potkat. Vybrala jsem ty nejjednodušší rady, které byly dlouhodobì provìøeny prostou lidskou moudrostí - prostì to, co vìtšinou máme po ruce, co se dá snadno sehnat nebo natrhat na záhonku èi za plotem pøi Vaší cestì na dovolenou, èi na rekreaci na zahrádce.

Afty léèíme výplachy nálevem šalvìje nebo smìsi citronu a medu anebo potíráme listy netøesku støešního. Bércové vøedy omýváme bílým vínem a pøiložíme obklad z pryšce, nejlépe mandloòovitého, ale mùže být jakýkoliv. Menstruaèní køeèe mírní nálev z kvìtù hluchavky bílé, nálev z nati kontryhele pomáhá pøi øadì ženských potíží. Na bolesti kloubù pøipravíme koupele rukou a nohou z borovicového jehlièí nebo udìláme obklad z èerstvého pomaèkaného listí podbìlu, devìtsilu nebo lopuchu, pùsobí i obklad z koriandrového nálevu. Na jídelníèek zaøadíme želatinu a pijeme nìjaký ledvinový èaj. Na bolesti v køíži pijeme nálev z bršlice kozí nohy a obden si udìláme koupel z nìkolika hrstí kvìtù kopretiny vratièe. Nevkusnì umístìné køeèové žíly, hemoroidy obkládáme odvarem z dubové kùry nebo èerstvou natí vlaštovièníku. Po lžièkách pøes den užíváme odvar z pelyòku èernobýlu (20 g na 1 l vody). Na jídelníèek zaøadíme pohanku a dennì sníme bílou hmotu z oplodí jednoho pomeranèe, citronu nebo grepu. Pøi køeèích v žaludku pijeme kmínový nálev. Na køeèe konèetin pøipravíme koupel z koøene kapradì samce: rozdrcený koøen bez oddenkù vaøíme ve 4 - 6 l vody dvì hodiny. Koupel nevyléváme a po pøihøátí použijeme ještì 3x další dny. Dbáme na dostatek hoøèíku a vitamínù E a B v potravì. Kuøí oka obkládáme drcenými listy netøesku nebo rozchodníku. Køeèové žíly ošetøíme koupelí z kapradì samce nebo si pøipravíme mast z popence bøeèanovitého: do rozpuštìného sádla vhodíme hrst nati. Druhý den zahøejeme a pøecedíme. Stejnì dobrá je i mast mìsíèková. Pøi nedostatku mateøského mléka pijeme nálev z fenyklu nebo mateøídoušky. Na nadýmání pomáhá sníst po jídle 1-2 vìtvièky èerstvé petrželové nati. Plísnì na nohou ošetøíme mastí nebo drcenou natí z lichoøeøišnice vìtší, obkladem ze svaøených borùvek nebo nálevem z výhonkù maliníku. Také mùžeme nohy pravidelnì koupat v odvaru z bobkového listu, léèení napomùže i zasypávání dìtským zásypem po koupeli. Prùjem se pokusíme zkrotit nálevem z šalvìje, nálevem z pùl lžièky skoøice nebo 4 høebíèkù. Na støevní zánìty použijeme nálev z nati saturejky nebo èerstvé borùvky. 29

Pøi bolestech v krku a angínì kloktáme vodou s citronovou šávou, nálevem z nati šalvìje, mateøídoušky, tymiánu, jitrocele nebo heømánku. Antibakteriální úèinky mají èesnek, cibule, køen, hoøèice, zelí, listy ostružiníku, na petržele a kopøivy, jako antibiotika pùsobí i šalvìj, èerstvý ananas, zelený èaj, tymián a mateøídouška. Máme-li k dispozici lichoøeøišnici vìtší, pøipravíme výborný salát z jejích listù, pùsobí jako zbraò hromadného nièení na všechny zánìty, tøeba i moèových cest. Bronchitidu pomáhá léèit køen s medem, vaøený drcený pórek s medem, èaj z jableèných slupek nebo listù ostružiníku. Zánìt dutin se pokusíme zahnat nálevem z majoránky, bobkového listu nebo heømánku. Na kašel si nachystáme následující smìs: žloutek, lžíci medu a lžíci køenu. Nebo nakrájíme cibuli, posypeme cukrem a poèkáme, až se vytvoøí léèivý sirup, stejnì tak zacházíme s èernou øedkví. Dìtem dáváme na kašel nálev z jitrocele, fenyklu, tymiánu nebo mateøídoušky. S dìtmi se nám vùbec mùže pøihodit spousta nesnází. Bodnutí hmyzem potíráme citronem, cibulí nebo i octem. Ekzémy omýváme nebo obkládáme nálevem ze zeleného èaje, listù oøešáku vlašského, kvìtù mìsíèku a svìdí-li, nálevem tymiánu nebo máty. Na pití dáváme lipový èaj a udìláme teplou koupel z pùl až 1 kg bramborového nebo rýžového škrobu. Koupeme ètvrt hodiny, neosušujeme. Drobné rány omýváme bílým vínem a pøikládáme obklad z pryšce, ránu vyèistí jitrocel vìtší a zacelí jitrocel kopinatý. Vytvoøení jizev zabráníme potíráním nálevem nebo mastí z mìsíèku nebo netøesku. Pomáhá vysoký pøíjem vitamínu A, v létì bude na zahrádce nejblíž asi mrkev. Na modøiny a pohmoždìniny dáváme pomaèkané listy netøesku nebo èerstvou šávu z petržele. Ošklivé barvì pohmoždìných míst (modøinám) zabráníme èasto vymìòovanými obklady z nálevu tymiánu nebo mateøídoušky. Dìti s horeèkou nakrmíme malinami a udìláme jim nálev z bazalky, výhonkù malin. Vymaèkáme šávu z rajského jablíèka a podáváme po lžících. Døíve používaný postup je natøít nemocné osobì èelo, dlanì a chodidla nohou octem. Popáleniny ochladíme pod studenou vodou a pøekryjeme bílkem z vajíèka, drceným listem netøesku, strouhaným bramborem nebo mrkví a omýváme mìsíèkovým nálevem. 30

Spáleniny od slunce utiší obklady i omývání zeleným nebo èerným èajem, mùžeme je také natøít podmáslím, jogurtem nebo kyselým mlékem.

Nyní si dejme trochu kosmetiky.

Na akné pøikládáme obklad z pomaèkaných listù kapusty nebo salát vaøený v mléce. Barvu vlasù zesvìtlíme nálevem z heømánku, tmavé vlasy osvìžíme odvarem z listù oøešáku. Koupelí v tomto odvaru si také upevníme opálení, jen musíme dát pozor, abychom nebyli strakatí: koupel by mìla být velmi krátká a odvar by mìl pùsobit na celém tìle stejnou dobu. Stejným odvarem se zbavíme i lupù, bojí se také odvaru z listù vrby. Bìlovlasé dámy mohou podtrhnout své zralé pùvaby modrým pøelivem z nálevu kvìtù chrpy polní. Pokud nám vybyde nìco èasu, zkusme si pøipravit elixír na vrásky: rozemeleme cibuli a vymaèkáme šávu. Rozemeleme kvetoucí na lilie bílé a opìt vymaèkáme šávu. Smícháme stejné díly obou šáv, pøidáme stejné množství medu a dùkladnì promícháme, nejlépe v mixeru. Zahustíme pøidáním trochy roztaveného vèelího vosku. Prohøejeme na vodní lázni, promícháme a uschováme v chladnu. Každý veèer potíráme oblièej. Nervozitu a stres zaženeme pitím zeleného èaje, který také zlepšuje èinnost mozku a pamì. Máme i další zbranì: zaútoèíme pitím èaje z jableèných slupek a dennì vezmeme lžièku vlašských oøechù v medu. Celkové regeneraci a zvýšení všech životních sil napomáhá i užívání adaptogenù: žen-šenu, eleuterokoku, klanoprašky. Tyto tinktury musíme poøídit v lékárnì. Dámy i pánové, pokud své drahé nervózní a uštvané polovici udìláte relaxaèní èaj z dobromysli, levandule, bazalky nebo majoránky a pøipravíte uklidòující a kosmetickou koupel z ovesných vloèek nebo pøeslièkovou (na bolesti zad, nohou, bércové vøedy) léèivou koupel, urèitì se vaše snahy neminou úèinkem. A ještì jedna rada pro pány: pokud toužíte po ženské pøízni své milované, udìlejte jí koupel z jetele nebo vojtìšky. Takže bychom mìli být už všichni zdraví, spokojení a dobøe užít si léta, což vám všem pøeji.

Pìstování, sklizeò a sušení kvìtin Ing. Èestmír Tvrzník, Støední zahradnická škola Mìlník

Kvìtiny k sušení je skupina rostlin, která je v podvìdomí zahradníkù i zahrádkáøù již dlou-

hou dobu. Jejích poèáteèní význam je ve vyplnìní nedostatku èerstvých kvìtin v zimním období a k výrobì trvanlivých vazaèských výrobkù hlavnì pro výzdobu høbitovù a pod. Postupem èasu se sortiment rozšiøoval a zpracování sušených kvìtin se stalo dùležitou obchodní záležitostí a zároveò zajímavým koníèkem. Sortiment pìstovaných rostlin k sušení vychází hlavnì ze skupin letnièek, trvalek, ale i okrasných keøù a stromù. K tomu lze pøiøadit i sušené rostliny z dovozu, které k nám rùzné zahradnické i obchodní firmy dovážejí a jsou bìžnì k dostání. Nepøehlédnutelné jsou také rùzné zemìdìlské plodiny a materiály, sbírané ve volné pøírodì.

Nároky.

Charakteristika nárokù tìchto rostlin je velmi podobná nárokùm skupin do které patøí. Letnièky potøebují humózní, záhøevné a výživné pùdy s pH okolo 6,0 - 6,5. Dùležité je hnojení. Pøed výsadbou lze pøidat pomaleji rozpustné plné hnojivo se všemi základními prvky v dávce 30 - 50 gramù na 1 m2. Nìco málo dusíku mùžeme pøidat i po zakoøenìní. Pozdìji se už pøihnojuje fosforem a draslíkem v pohotové formì. K pøihnojování lze použít i rychle rozpustná kombinovaná hnojiva s vhodným pomìrem živin. Pozor na pøehnojení. V dobì vegetaèního rùstu musí být zajištìna èastìjší a vydatná zálivka. Od poèátku sklízení zaléváme ménì èasto hlavnì po jednotlivých sklizních. Tím podpoøíme vývoj a rozkvìt dalších poupat. U trvalek je dùležitá pøíprava pùdy. Pro pìstování vybíráme kvalitní, støednì tìžké, výživné pùdy, které mùžeme vylepšit dobøe rozleželým kompostem. Dùležité je pozemek zbavit hlavnì vytrvalých plevelù. Je-li èas nebo jsou-li plochy silnì zaplevelené, lze použít systémových totálních herbicidù (pø. Roundup). Minerální kombinovaná hnojiva s pomalou úèinností se používají pøed výsadbou. Zálivka je dùležitá hlavnì po výsadbì, dále ji podøídíme potøebì jednotlivých druhù. V prùbìhu dalšího pìstování se hnojí v pøedjaøí kompostem a v prùbìhu roku pak minerálními hnojivy. Bìhem roku je dùležité kypøení, odplevelování a na podzim odstraòovaní nedokvetlých kvìtenství a zbylých èástí stopek. V pøípadì že trvalky srostou nebo zarostou vytrvalými plevely, je tøeba je vybrat, rozdìlit a nasázet na nové stanovištì.

Rozmnožování.

Vìtšina letnièek se množí semenem. Nìkteré je možné vysévat pøímo, jiné je nutné pøedpìstovat. Letnièky s dlouhou pìstební dobou, nebo choulostivé, vyséváme do skleníku s teplotou 18 - 20 °C výsevních misek nebo truhlíkù v lednu nebo v únoru. Tyto výsevy je možné pøi klíèení podpoøit pøisvìtlováním. Odolnìjší druhy vyséváme do paøeniš. Po vyklíèení lze rostliny pøepichovat do sadbovaèù. Moderní zpùsoby množení poèítají s výsevem obalovaného semene do pøedpìstovacích sadbovaèù. Tyto sazenice se dají koupit na trhu. Pøímé výsevy letnièek potøebují mít dobøe pøipravenou pùdu. Pøíliš jemnì zpracovaná pùda mùže zpùsobit slévání povrchu a vytváøení škraloupu a stejnì jako pøíliš hrubá struktura, bude snižovat klíèivost vysetých semen. Doba výsevu závisí na mrazuvzdornosti rostlin. Choulostivé vyséváme tak, aby vyklíèily po 15. kvìtnu. Odolné druhy se vysévají v dubnu, nìkteré i v bøeznu. Pøed poèátkem zimy se mohou vysévat ostrožky apod. Po vyklíèení je nutné husté výsevy vyjednotit. Trvalky, které mají dobøe klíèivá semena s odpovídajícím pøenosem rodièovských vlastností se množí semenem. Technika výsevu je podobná výsevùm letnièek. Musíme poèítat s tím, že semenáèky rostou pomaleji a doba pøedpìstování je delší, proto se mohou nìkteré druhy vysévat do skleníkù. Po vyklíèení se pøepichují do kontejnerù a když narostou jsou pøipraveny k výsadbì. Èastìji se u trvalek používají vegetativní zpùsoby množení. Nejvíce využívaným zpùsobem je dìlení rostlin. Trvalky, které vytváøejí trsy se rozdìlují nožem nebo rýèem na menší èásti, které se sází do pøipravených nádob odpovídající velikosti. Doba množení je opaèná dobì kvìtu. Èastým zpùsobem množení je øízkování. Polovyzrálé øízky se píchají do misek nebo truhlíkù, mohou se pøikrýt sklem. Po zakoøenìní je postup stejný jako u semenáèù.

Výsadba a ošetøení.

Zpùsob výsadby se øídí druhem a zpùsobem skliznì. Vìtšinu letnièek i trvalek sázíme na záhony tak, aby byl dobrý pøístup pro ošetøení a sklizeò. Po zakoøenìní i pøihnojíme, aby rostliny dobøe urostly. Pøi nakvétání se zálivka èásteènì snižuje. Pøedèasné kvìty u trvalek je možné odstranit.

31

Sklizeò.

Pro sklizeò je dùležité poèasí a správné stádium sklízené èásti. Rostliny mají být po ranní rose oschlé. Není dobré sklízet za deštivého poèasí. Stádium vhodné pro sklizeò je u každého druhu jiné. Ve stádiu poupat se sklízejí napø. pivoòky, rùže apod. Polorozkvetlé napø. ostrožky, slamìnky, svìtlice, bìlotrn aj. Plnì rozkvetlé pak, øebøíèek, nevadlec, statice apod. Vìtšina trav se sklízí ve stádiu metání. Podrobnìjší informace jsou uvedeny v tabulce. Technika skliznì závisí na druhu rostlin a velikosti ploch. V našich podmínkách mají pøednost ruèní metody. Slamìnky (Helichrysum) u kterých se pro vìtší výtìžnost štípají jednotlivé kvìty. Ty se pak mohou napichovat na drát a suší se zavìšené. Vìtšina rostlin se sklízí pøevážnì probírkou. Stonky se øeží, støíhají nebo lámou napø. øebøíèky, statice apod. Jiné se mohou vytrhávat celé i s koøeny pø. laskavec, nevadlec, len aj. Rozhodující je stav rozkvìtu celé rostliny. Štípané kvìty se suší na sítech. Øezané nebo vytrhá-

vané se svazkují. Úvazky se musí udìlat tak, aby se svazky po usušení nerozpadaly.

Sušení.

Sušení je zpùsob konzervace rostlin, aby nedocházelo k poškozování pletiv mikroorganismy. Dùležitou podmínkou je udržení barvy a pokud možno i vùnì. Trvanlivost barvy ovlivòuje druh rostliny, ale i zpùsob a rychlost sušení. Nejobtížnìji se udržuje vùnì. Kvalita sušených rostlin. U pøirozených zpùsobù sušení je zapotøebí zajistit pohyb vzduchu (prùvan) a zamezit pøístupu slunce a prachu. Sušení nad radiátorem nebo jiným topným zaøízením zlepší kvalitu sušených rostlin. Svazky rostlin se zavìšují na rùzné konstrukce do volného prostoru suchých místností, kùlen pùd apod. Nìkteré druhy trav, kvìtenství èesneku, plnokvìté pátery, mochnì se suší na stojato, aby zachovaly pøirozený tvar. Usušené kvìty se skladují v uzavøených krabicích, aby se na nì neprášilo. Pøed použitím zejména køehké rostliny necháme mírnì navlhnout, aby se nelámaly.

Pøehled kvìtin k sušení z hlediska množení a zpùsobu sbìru Rod, druh

Èeský název

Ageratum houstonianum MILLER Agrostis nebulosa BOISS. et REUTER Achillea filipendulina Achillea ptarmica Allium species Amaranthus caudatus L. Amarathus paniculatus Ammobium alatum R.B R. Avena sativa L. Briza maxima Bromus lanceolatus ROTH (syn. Bromus macrostachys) Bupleurum griffithi HOOK, ARN (B. rotundifolium Griffiti) Carthamus tinctorius L. Celosia argentea L. Consolida ambigua (L.) P. BALL et HEYW (syn. Delphinium ajacis L.) Consolida regalis GRAY (syn. Delphinium consolida L.) Craspedia globosa BENTH. Delphinium cultorum Dipsacus silvestris Echinops ritro (syn. E. banaticus)

nestaøec mexický psineèek mlžný øebøíèek tužebníkovitý øebøíèek brtrám èesnek laskavec ocasatý laskavec slamìnka køídlatá oves setý tøeslice vìtší sveøep velkoklasý

32

Místo Doba sklizeò výsevu výsevu

skleník pøímo pøímo pøímo paø. pøímo pøímo pøímo

III IV-V jaro jaro podzim V V III-IV IX-X jaro IV

P C P P P C C P C P P

pøímo skleník pøímo

IV II X-II

C C P

II II IV jaro

P P P P

prorostlík okrouhlolistý

pøímo

ostrožka straèka

pøímo

svìtlice barvíøská nevadlec støíbrný ostrožka znamenaná kraspedie ostrožka zahradní štìtka lesní bìlotrn

skleník skleník pøímo

X

X-II

P

P

Fibigia clypeata (L.) MEDIK. (syn. Farsetia clypeata (L.) R.BR.) Gomphrena globosa L. Gomphrena haageana KLOTZSCH Goniolimon tataricum Helichrysum bracteatum (VENT.) ANDERS Helichrysum cassinianum G AUDICH. Helichysum subulifolium HARV. Helipterum humboldtianum (GAUDICH .) DC. Helipterum manglesii (LINDL.) F.V.MUELL. Helipterum roseum (HOOK.) B ENTH. Hordeum jubatum Hordeum vulgare L. Lagurus ovatus L. Leonotis leonurus Lepidium sativa Limonium bonduellei (LESTIB. F.) KUNTZE Limonium sinuatum (L.) MILLER Linum usitatissimum L. Lonas annua (L.) VINES et DRUCE Lunaria annua L. Moluccella laevis L. Nicandra physalodes Nigella damascena L. fl. pl. Nigella hispanica L. Nigella orientalis Transformer Paeonia Panicum capillare L. Papaver somniferum L. Pennisetum villosum R.BR. ex FRESEN . Phalaris canariensis Physalis alkekengii Psylliostachys suworowii (REGEL) ROSHK. Rosa - hybridy Rudbeckia hirta L. Salvia farinacea BENTH. Scabiosa stellata L. Senecio bicolor (WILLD .)TOD. Setaria glauca Setaria macrostachya Solidago - hybridy Sorghum nigricans Tagetes erecta L. fl. plena Tanacetum vulgare Triticum aestivum Typha angustifolia Xeranthemum annuum L. Zinnia elegans JACQ. Zinnia haageana R EGEL

paø.

pestrovka paø. pestrovka Haageova paø. suchobýl tatarský smil listenatý (slamìnka) paø. paø. paø. smilek Humboldtùv paø. paø. smilek rùžový paø. jeèmen pøímo jeèmen setý pøímo zajeèí ocásek vejèitý paø. pøímo øeøicha setá pøímo limonka severoafrická paø. limonka chobotnatá paø. len setý pøímo bøinek roèní paø. mìsíènice roèní paø. skleník lilík mochyòovitý paø. èernucha damašská pøímo èernucha španìlská pøímo èernucha východní pøímo pivoòka proso vláskovité pøímo mák setý pøímo dochan huòatý pøímo lesknice pøímo mochynì tøešòová limonka Suwerowova paø. rùže tøapatka srstnatá paø. šalvìj pomouèená paø. hlaváè hvìzdicovitý paø. starèek cinerarie sk/paø. bér sivý pøímo bér pøímo celík „zlatobýl” èirok èernající pøímo aksamitník vzpøímený paø. vratiè pšenice obecná pøímo orobinec úzkolistý suchokvìt roèní paø. ostálka lepá paø. ostálka Haageova paø.

Místo výsevu: paø. = paøeništì, Sklizeò: P = probírkou, C = celá rostlina

II-III

III III jaro III III III III-IV III-IV III-IV IV IX-III III jaro IV III III II-III III III-IV II-III III V V V IV-V IV IV IV jaro III III III III II-IV IV IV

III-IV IV IX-X

III-IV III III

P

P P P P P P P P P C C C P C P P C C P P C P/C P/C P/C P P C P/C P P P P P P P P/C P P P P P P C P P P P 33

PODZIM

Svùj význam v odborné výchovì ÈZS mají vedle školení a semináøù také odborné poradny. Funkce nìkterých pøesahuje dokonce i vniøní svazovou organizaci a pøibližuje se široké veøejnosti. Je to napø. na svazových výstavách, kterých se ÈZS úèastní a je tomu i prostøednictvím rozhlasu (napø. ÈR Praha a Hradec Králové). Pro toto roèní období si pøipomìòme alespoò tato výroèí:

Felix Lisník, který v letech 1965 - 1980 pùsobil na tehdejším sekretariátu ÚV Svazu v Praze jako vedoucí odbornì-propagaèního oddìlení, se narodil 13. záøí 1920. Byl velice aktivním a obìtavým pracovníkem sekretariátu. Václav Koch, zkušený praktický ovocnáø a zahrádkáø, se narodil 1. øíjna 1905 v Patøínì. Ve Svazu pùsobil jako 1. místopøeseda po ustavujícím sjezdu Svazu a potom jako èlen tehdejšího ÚV Svazu. Jan Nitka, známý jako šlechtitel a školkaø, se narodil 22. listopadu 1906 v Tršicích. Na organizování zahrádkáøské èinnosti se podílel již v Jednotì zahrádkáøù a pokraèoval ve Svazu.

Šarka slivoní a nebezpeèí latence pøi výbìru výsadbového materiálu.

U broskvoní se na listech napadených šarkou objevují svìtlezelené až žlutozelené proužky, které úzce lemují žilky, nebo rùzné kresby, Ing. Ladislav Vanìk pøíznaky jsou zøetelné obvykle jen na starších bazálních listech a v letních mìsících mizí. Na ÚZA ÈZS 6. cyklus plodech se vytváøejí barevné kroužky nebo Šarka švestky je považována za nejzhoub- mapovité a mramorovité kresby, výjimeènì donìjší virózu ovocných døevin. Virus infikuje stro- chází k deformaci plodù. my slivoní, merunìk a broskvoní a v posledních U myrabolánu jsou na napadených listech letech byl zjištìn i na višních a tøešních. Je to šarkou svìtlezelené difúzní skvrny nebo proužkarantenní choroba, která se epidemicky šíøí tam, ky. U èervenoplodých typù dochází v dobì dokde jsou její zdroje (hostitelské rostliny) a pøe- zrávání k vytváøení mramorovitých kreseb, ktenašeèi (zejména mšice). ré v období plné zralosti mizí. Síla (intenzita) pøíznakù šarky na listech Šíøení této choroby napomáhá a to v nemalé míøe také èlovìk, který množí nemocné pod- a plodech kolísá v závislosti pøedevším na citlinože, pøenáší chorobu nemocnými rouby a oèky, vosti jednotlivých druhù a odrùd, na klimatických neodstraòuje napadené stromy, které jsou zdro- a povìtrnostních podmínkách stanovištì. U slijem infekce a neprovádí chemickou ochranu voní jsou listové pøíznaky šarky nejzøetelnìjší od proti vektorùm. Výsledkem je snížení produkce poloviny až konce kvìtna do poloviny èervence. švestek u nás o 83,4 % a ohrožení pìstování me- Vysoké letní teploty tlumí jejich intenzitu a zpùrunìk a broskvoní. Pøedevším u švestek a po- sobují jejich maskování. Rovnìž silné napadení lošvestek se objevují typické pøíznaky na listech stromù mšicemi nebo sviluškami mùže pøekrýt a na plodech a zejména plody pravých švestek pøíznaky šarky, které se pak stávají nezøetelnými. Vizuální prohlídka stromù èasto nestaèí jsou velmi poškozeny znetvoøením a pøedèasným opadem. Slívy, renklódy a mirabelky jsou k hodnovìrným závìrùm o jejich zdravotním starovnìž infikovány, avšak napadení a projev vu. Potvrzení skuteèného zdravotního stavu pøíznakù na listech a plodech jsou rùzné síly, v tomto pøípadì by bylo možno provést pomocí podle stupnì snášenlivosti (tolerance) jednotli- testù na speciálním pracovišti. Testy na pøítomnost viru šarky jsou nìkolikerého druhu. vých druhù. U merunìk se na listech napadených šarkou Test ve volné pøírodì (v testovací školce se objevují svìtlezelené skvrny, kroužky nebo prouž- uskuteèòuje na døevitých indikátorech, jimiž roky. Na plodech napadených merunìk jsou zøe- zumíme odrùdy, které i po slabé infekci projetelné mramorovité kresby, plody mohou být zhr- vují velmi výrazné pøíznaky zkoumaného viru bolacené nebo i silnìji deformované, výjimeènì a to velmi brzy, napø. odrùda švestky ´Požegadochází k nekrózám dužniny. Na peckách se èa´ nebo naše švestka domácí ´Bystrická´). Ješobjevují svìtlé skvrny a kroužky, což je rozhodu- tì rychlejší je serologický dùkaz šarky metodou jící znak ochoøení u tohoto ovocného druhu. ELISA (Enzyme linket immunosorbent assay),

34

nebo elektronovou mikroskopií, pøípadnì metodou molekulární. Nepøesnost stanovení ochoøení stromù švestky ´Domácí velkoplodé´ virovou šarkou ukazuje i pøíklad pokusu, který jsme provedli v okrese Uh. Hradištì. V roce 2002 jsme se obrátili na pìstitele, aby vytipovali stromy, na kterých se neprojevují pøíznaky onemocnìní virovou šarkou a stromy pravidelnì plodí. Okres Uh. Hradištì je jinak plošnì zamoøen virovou šarkou švestek. Od 4 pìstitelù byly dodány vzorky listù ze 14 stromù. Tyto vzorky byly testovány na pøítomnost viru šarky švestek serologicky metodou ELISA ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha – Ruzynì. Ze 14 vzorkù byla pozitivnì zjištìna pøítomnost stromù viru šarky v 7 pøípadech, u 7 stromù byly výsledky negativní. Tento pokus ukazuje na to, že i v lokalitách zamoøených virovou šarkou se vyskytují stromy švestky ´Domácí velkoplodé´, které nejsou infikovány touto chorobou. Ale také zaruèenì potvrzuje domìnku, že zahrádkáøi èasto nejsou schopni rozpoznat prùbìh choroby u stromù se slabými pøíznaky nebo dokonce latentní formu prùbìhu choroby. Tyto stromy se však stávají zdrojem infekce virové šarky. V našich podmínkách je základním opatøením v boji proti šarce zajištìní výroby zdravého množitelského a výsadbového materiálu a výsadba rezistentních odrùd. Výbìr je však v souèasné dobì minimální. U švestek je to odrùda ´Jojo´, u merunìk ´Harleyne´, ´Veecot´, ´Goldrich´, u broskvoní ´Envoy´, ´Favorita Morettini´. Vzhledem k tomu, že šlechtitelské postupy jsou nákladné a zdlouhavé, musíme sáhnout i po odrùdách tolerantních pøípadnì s urèitou odolností k onemocnìní virovou šarkou. U švestek a pološvestek jsou to perspektivní odrùdy: ´Elena´, ´Katinka´, ´Hanita´, ´Herman´, ´Presenta´, ´Tegera´, ´Pitestean´, ´Tipala´, ´Top´, ´Tophit´, ´Topking´, ´Topper´, ´Felsine´, nebo u nás již dobøe známé ´Stanley´, ´Anna Spät´, ´Èaèanská najbolja´, ´Èaèanská lepotica´, ´Gabrovská´, ´Hamanova´ apod. Citlivé odrùdy na šarku napø. švestka ´Domácí velkoplodá´, ´Vlaška´, ´Lützensachsenská´ atd. mùžeme vysazovat jen tam, kde je možno zajistit dostateènou izolaèní vzdálenost od zdrojù infekce (1000 m na návìtrné a 500 m na závìtrné stranì) a provádìt pravidelnou chemickou ochranu proti mšicím. Úspìšné výsledky pøi pìstování zejména „modrého“ ovoce mohou pøinést jen stromy udržované v dobrém výživném a zdravotním stavu.

K tomu musíme vytváøet základní pøedpoklady. Na podzim, pøípadnì v pøedjaøí pøihnojit plným minerálním hnojivem (Cererit, NPK, speciální hnojivo na stromy), každý druhý rok povápnit. Podle zkušeností mnohých ovocnáøù je významným prvkem k pravidelné plodnosti švestek i organické hnojení. Velmi dùležité je, kromì ochrany proti mšicím, též ošetøení proti pilatkám a obaleèùm. Jen komplexní pøístup, který spoèívá ve výbìru vhodné odrùdy, použití zdravého výsadbového materiálu a správná výživa a ochrana stromù na stanovišti, mùže vést k uspokojivé a pravidelné plodnosti peckovin na našich zahrádkách.

Pøemìna dusíkatého vápna v pùdì Ing. Miroslav Kalina, CSc.

Zvláštní postavení mezi dusíkatými hnojivy zaujímá dusíkaté vápno (20 % N a 50 % CaO), protože pøi jeho pøemìnì v pùdì vznikají pøechodnì meziprodukty, které pùdu oèisují od vìtšiny škodlivých hub a klíèících plevelù a jsou škodlivé i pro rostliny. Dusíkaté vápno je proto urèeno k základnímu hnojení pøed setím nebo výsadbou a vzhledem k toxickým meziproduktùm pøi jeho rozkladu ho musíme do pùdy zapravit s pøedstihem minimálnì 14 dnù. Je nenahraditelné pøi pìstování zeleniny a kvìtin ve sklenících a košálovin na záhonech, kde se vyskytuje hlenka kapustová. Dusíkaté vápno se v pùdì pøemìní na amonný a dusiènanový dusík. Tato pøemìna probíhá stupòovitì a pøitom vznikající meziprodukty a koneèné produkty jsou pøíèinou jeho mnohostranné výživáøské a ochranáøské úèinnosti. Schéma pøemìny dusíkatého vápna v pùdì je následující: dusíkaté vápno (kyanamid vápenatý)

hydroxid vápenatý

kyanamid

dikyanamid

moèovina amonný dusík-NH 4+ dusiènanový dusík-NO3-

35

Po aplikaci se kyanamid vápenatý, obsažený v dusíkatém vápnu, rozkládá vlivem pùdní vlhkosti nejprve na kyanamid a hydroxid vápenatý. Pøi této reakci vznikající meziprodukt kyanamid se pøemìòuje pøes moèovinu na amonný a dusiènanový dusík. První stupeò rozkladu (tvorba kyanamidu) závisí na pùdní vlhkosti. Další procesy - tvorba moèoviny a amonného i dusiènanového dusíku - jsou spojeny s mikrobiální èinností pùdy a tím závisejí na všech faktorech, které ovlivòují aktivitu mikroorganismù. Vzniklý amonný dusík se potom, pokud není pøímo pøijatý rostlinami, pøemìní dalšími mikrobiálními nitrifikaèními procesy na dusiènanový dusík. Ve schématu je uveden také vznik dikyandiamidu. Jeho množství je sice malé, ale má význam pro celkový prùbìh. Dikynadiamid, stejnì jako kyanamid brzdí nitrifikaci, to znamená pøemìnu amonného dusíku na dusiènany, kterou vyvolávají mikroorganismy. Toto zpomalení nitrifikace je výhodné, nebo dusík zùstává déle ve formì ammonia (NH4+) a tak vede u mnoha rostlin k žádoucí výživì touto formou dusíku. Kromì toho nepodléhá amonný dusík ztrátám vyplavením nebo denitrifikací, jak je to možné u dusiènanového N. Z popsaného procesu pøemìny je zøejmé, že dusíkaté vápno se zcela pøemìní na amonný a dusiènanový dusík. Použití dusíkatého vápna buï jako hnojiva nebo pøípravku na ochranu rostlin nevede proto k zneèištìní pùdy a ani k obohacení sklizòových produktù neznámými a nežádoucími chemickými látkami. Pøi použití dusíkatého vápna hraje velkou roli èasové období, bìhem kterého probìhnou procesy pøemìny. Abychom správnì zvolili termín aplikace, musíme pøedevším odhadnout, kdy zaèíná hnojiváøský úèinek a pøi použití jako pøípravku na ochranu rostlin jak dlouho trvá tzv. kyanamidová fáze.

Faktory

Pøemìnu podporují brzdí Vlhkost pùdy malá x optimální x vysoká x Teplota pùdy nízká x vysoká x Aktivita pùdy biologicky aktivní x neèinná x Zpùsob aplikace se zapravením do pùdy x bez zapravení x

Je obtížné uvést pøesné období pro pøemìnu dusíkatého vápna. Za velmi pøíznivých pod-

36

mínek trvá jen nìkolik dnù, mùže se však prodloužit i na øadu týdnù. Vtabulce jsou uvedeny nejdùležitìjší faktory a jejich vliv na rychlost pøemìny.

Odborné poradny ÈZS

Mgr. Bohumír Muchka, odb. poradna ústøedí ÈZS Praha

Jedním z nejdùležitìjších cílù ÈZS je zvyšování odborné úrovnì èlenù. Dìje se tak mnoha rùznými formami odborného školení poøádaného základními organizacemi, vyšší formou jsou pak oblastní školení a nejvyšší Ústøední zahrádkáøská akademie. Velkou pomocí pro èleny svazu jsou jistì i výstavy výpìstkù, odbornì zamìøené exkurze, praktické ukázky na zahradách, pøednášky okresních odb. instruktorù a referentù. Nezastupitelnou úlohu plní rovnìž èasopis „Zahrádkáø”, bohatý výbìr odborných publikací z edice nakladatelství „Kvìt” a velmi oblíbené poøady se zahrádkáøskými odborníky v Èeském rozhlase i Èeské televizi. Pøes všechny možnosti získání vìdomostí o pìstování zahradních rostlin, odrùdách ovoce, ochranì proti chorobám a škùdcùm, výživì apod. bývá však osobní styk zahrádkáøe s odborníkem o pìstitelských problémech, které ho trápí, tou nejúèinnìjší formou. K tomu jsou nejvhodnìjší odborné poradny v sekretariátech územních rad ÈZS. Mají v našem Svazu dlouholetou tradici. Rád vzpomínám na porady s pø. Polickým, Novotným, Mojžíšem, Dr. Bouchalem a s mnoha dalšími, bohužel dnes již nežijícími, nadšenými zahrádkáøskými odborníky, kteøí své celoživotní vìdomosti i zkušenosti rádi poskytovali èlenùm i široké veøejnosti. Po øadu let - zhruba od 70 let uplynulého století - pùsobila v sekretariátì bývalého okresního výboru Praha západ odborná poradna, kam pøicházeli nejen zahrádkáøi našeho okresu, ale mnozí pìstitelé i populární osobnosti, napø. herci pan Lackoviè, Sedliský, èastým návštìvníkem byl i takový herec jako pan Ráž, skromný a milý èlovìk. Poradnu v Plavecké ulici poblíž Vyšehradu zakládali a s nadšením vedli pøátelé Dr. Lyer, Pospíšil, Marek, na které již jen vzpomínáme a spolu s nimi i iniciátor založení RNDr. Peleška. Poèátkem devadesátých let, po ustavení územních rad se pøestìhoval i sekretariát do budovy ústøedí ÈZS v Praze 3, Rokycanovì ulici 15, a i tam jsme obnovili tradièní odbornou

poradnu, pøijali rádi výzvu rozšíøit pùsobnost pro celý nᚠSvaz. Díky propagaci v Èeském rozhlase i televizi se poèet návštìvníkù i telefonických a písemných dotazù stále rozšiøuje a za deset let trvání poradny, jsme jich øešili, jak o tom svìdèí dokumentace, více než 8500! Poradnu je možno nejlépe navštívit osobnì, nebo svùj dotaz telefonovat vždy v pondìlí a ve ètvrtek v dobì od 14,00 - 16,00 hod na uvedené adrese, nebo tel. èísle 222 781 620. Vždy je nutno pøinést ukázku èásti poškozené, nebo nemocné rostliny, pokud to lze v èerstvém stavu uchované napø. v mikrotenovém sáèku, pøípadnì, jedná-li se o škùdce i nìkolik v malé sklenièce (od lékù). Na telefonické a písemné dotazy je možno reagovat jen pokud jsou podrobnì popsány pøíznaky a i tak je možno vyhovìt pouze informativnì. K urèení odrùd ovoce je nutno pøinést vždy tøi plody prùmìrné velikosti, vyzrálé, nepoškozené, nejlépe i s èástí letorostu a listy. Nejvíce ovšem tazatele zajímá jak, kdy a èím mohou ochránit poškozenou rostlinu nìkterým z mnoha chemických, biologických prostøedkù, jak pìstitelskými zásahy, správnou výživou mohou omezit nebezpeèí napadení rostlin. Snahou poradny, kterou vede známý popularizátor zahrádkaøení RNDr. Stanislav Peleška se spolupracovníky, je pomoci radou, zkušenostmi a znalostmi uspokojit tazatele. Obtížnìjší problémy konzultujeme s našimi pøedními odborníky, v poradnì jsou k dispozici nejnovìjší odborné publikace. Práce v poradnì není jednoduchá. Vyžaduje nemalou míru vìdomostí, zkušeností z vlastní zahrádkáøské praxe, trpìlivost, rychlé reagování a pøátelské jednání. Naší snahou je, aby návštìvníci odcházeli od nás uklidnìni a s vìdomím, že je možno pomoci napadeným rostlinám a jakými prostøedky, ale ne za cenu nešetrného zásahu do pøírodního prostøedí i k sobì. Rádi bychom, aby naši poradnu využívalo ještì více zájemcù z øad èlenù ÈZS, pro které jsou porady bezplatné, ale rádi vítáme i ostatní pìstitele, milovníky zahrádkaøení.

nikdy nekonèící monology, dialogy, diskuze, pøenášky a další povídání z front, èekáren, nádraží, prostøedkù hromadné dopravy - prostì odevšad, kde se lidé potkávají a shromažïují. Na zahrádce podobnì jako v zemìdìlství se projevuje nevyzpytatelný faktor, kterým je poèasí. Každý rok je svým zpùsobem jiný. Teploty, srážky (zvláštì ty kroupové mnohdy bolí), sucho, vichry a tajfuny. S tím jsou spojené invaze chorob a škùdcù, a to všechno dává zahrádkáøskému èinìní nádech improvizace, která ne vždy skonèí kýženým úspìchem. Z toho všeho není mnohdy „chytrý“ zkušený ostøílený zahrádkáø, natož zaèáteèníci, kterých ovšem není, na škodu oné pomyslnì pøedávané štafetì, mnoho. K problematice chorob a škùdcù se pøidají pochyby z oblasti hnojení a výživy a následky v podobì rùstových anomálií. Jdeme-li dále jako po èervené niti zahrádkáøskými základy, narazíme na výbìr odrùd, ve všech oblastech zahrádkáøské „výroby“. To je oøíšek, podporovaný reklamami a se vstupem do unie se z nìho stane víc než oøech. Popsal jsem jen skromný výèet protivenství, která èekají na všechny, kteøí se pustí do toho zaèátku, vysetí nebo výsadby, a chytí je to do té míry, že pokraèují rok, dva, tøi, ètyøi, pìt desetiletí a také i déle v nerovném a nikdy nekonèícím boji. Recept, jak to všechno zvládnout, je - èi spíše není žádný. I když - podívám-li se zpátky tìch nìkolik desítek let, kdy se pohybuji mezi „lidem“ zahrádkáøským, musím øíct èi napsat, že mnohdy pomùže solidarita, sounáležitost. Ostatnì už to øekl nìkdo pøede mnou: sdìlené neštìstí jest polovièní trablí a naopak sdìlená radost se zvyšuje nìkolikanásobnì, i když v souèasné dobì? Ono nìkdy ani tak nejde o ta kila sklizených plodù, ale o tu pohodu, kterou na zahrádce prožíváme nehledì na roèní období a náladu partnera èi partnerky. A ten bonus v podobì èerstvých, šavnatých, orosených plodù, tøeba poránu je tou pomyslnou tøešnièkou, troufám si napsat, že neèervavou na dortu našeho snažení.

Zahrádkáøe poznᚠrázem....

Správné používání zelenin, obsahujících kyselinu šavelovou

Josef Hrstka, ÚZA ÈZS 4. cyklus

Doc. Ing. Ivan Malý, CSc., MZLU Brno

a to nejen na zahrádce, kde ho charakterizuje èapkovsky zdaøile vyvedený hluboký pøedKyselina šavelová je dikarboxylová alifaticklon. Zahrádkáø se projevuje také pøi každé ká kyselina, která je bìžnou složkou zeleniny, pøíležitosti a kontaktu s jinými lidmi. Znáte ony ovoce i dalších potravin rostlinného pùvodu.

37

Jedná se o pomìrnì agresivní organickou kyselinu, která s vápenatými ionty tvoøí nerozpustný šavelan vápenatý, což mùže za urèitých okolností vážnì poškodit metabolismus vápníku u èlovìka. Pøi nízkém pøíjmu Ca a vitamínu D dochází k interferování vápníku kyselinou šavelovou, proto ji øadíme mezi tzv. antinutrièní látky. Je potøeba pøi konzumaci zeleniny s vyšším obsahem kyseliny šavelové zajistit souèasnì konzumaci dalších potravin s vyšším obsahem Ca jako napø. mléèné výrobky. Nejvyšší obsah kys. šavelové je u špenátu 5400 až 9800 mg.kg-1, u revenì 2300 - 9600 mg.kg-1, podstatnì nižší, který pøi konzumaci bìžného množství nemùže zpùsobit nìjaké potíže je u salátové øepy 300 - 1300 mg.kg-1, zelí 130 - 1250 mg.kg-1, brokolice 100 - 500 mg.kg-1, mrkve 10 - 550 mg.kg-1, zelené fazolky 200 až 450 mg.kg-1, rajèat 100 mg.kg -1. V dalších u nás èasto konzumovaných potravinách je napø. v èaji 6500 - 7000 mg.kg-1, kakau 3380 - 4400 mg.kg-1. V podstatnì menším množství v kávì - 580 mg.kg-1. V malém množství je obsažena i ve vínì a pivì. Je známé, že podstatnì nižší je obsah kyseliny šavelové napø. u revenì na poèátku skliznì, v kvìtu, a nejvyšší v závìru skliznì v èervenci. Pøi konzumaci napø. revenì bychom mìli sníst kompotu misku, závinu 1 - 2 kousky. Pøi pøípravì špenátu je možné pøi kuchyòském zpracování použít napø. mléko. Pokud je nìkdo zvl᚝ citlivý na kys. šavelovou, mìl by se konzumaci revenì a špenátu vyhnout. Špenát lze pøipravit i z listové èepele mangoldu, kde je obsah kyseliny šavelové 5 - 8 x nižší, nebo listových èepelí èínského zelí (var. rosularis) s nízkým vzrùstem a tmavì zelenou listovou èepelí, kde je obsah kys. šavelové 100 mg.kg-1 tzn. bezvýznamný.

Køen na zahrádce

Doc. RNDr. Eva Pekárková

Køen patøí k nejznámìjším koøeninovým rostlinám domácího pìstování. Pochází z jihovýchodní Evropy a západní Asie, Øekové ani Øímané jej neznali. Pìstovali jej však starovìcí židé. Ve støední Evropì zdomácnìl až zásluhou Slovanù. Pøesvìdèivým dokladem o tom jsou i nìkteré dnešní cizojazyèné názvy køenu: nìmecky Kren, francouzsky cran. Køen roste odedávna planì ve vlhkých pùdách podél potokù. Ten je však v kuchyni nevy-

38

užitelný pro nepøíjemnì pálivou chu svých tenkých rozvìtvených koøenù. Pro kuchyò se proto pìstují kulturní typy na zahrádkách a bìžnì se prodávají v obchodech. Naše zemì má v pìstování køenu dávnou tradici. Køen z Malína u Kutné hory se už v 17. století dokonce vyvážel. Velmi tlusté oddenky, které vyžaduje trh, se však vìtšinou znaènì liší od tìch, které si vypìstují sami zahrádkáøi. Pøíèina spoèívá ve zpùsobu pìstování. Køen je mohutná vytrvalá rostlina asi 150 cm vysoká, s dlouhými lesklými listy a bohatì rozvìtveným kvìtenstvím bílých vonných kvìtù, z nichž se vytváøejí kulovité šešulky. Klíèivá semena se u pìstovaných rostlin obvykle nevyvinou, proto se rozmnožují výhradnì vegetativnì z koøenových oddenkù. Na klima je køen nenároèný, potøebuje však vlhkou humózní pùdu. Tlusté oddenky, které jsou užitkovou èástí køenu, mají nažloutlou pokožku a bílou dužninu. Jejich chu je výraznì ostrá, køen je totiž nejpalèivìjší rostlinou ze všech brukvovitých. Nepøíjemnou pálivost získává však pouze v suchém prostøedí pøi nedostatku živin. Typickou chu koøenùm dodává hoøèièná silice uvolòovaná z glykosidu sinigrinu. K uvolòování však dochází až pøi narušení bunìèných stìn, napø. krájením nebo strouháním. Oddenky jsou zdravotnì cenné i vysokým obsahem vitamínu C, z minerálií pak draslíku, železa a síry. Zvláštì významná je pøítomnost antiseptických fytoncidù, které jsou základem využití køenu jako konzervaèního prostøedku, napø. pøi sterilovaní salátové øepy, zelí nebo okurek. Vzhledem k intenzivní chuti a urèité dráždivosti je tøeba využívat jej v kuchyni jen støídmì. Køen sice nepatøí do oficiálního seznamu léèivých rostlin, jeho pøíznivý vliv na sekreci zažívacích šáv, na žluèové cesty a také jeho moèopudné úèinky jsou však nesporné. Známé jsou také v lidovém léèitelství døíve používané placky z rozstrouhaných koøenù proti reumatizmu. K pìstování se dnes využívá jedinì kvalitní odrùda ´Krenox´, vyšlechtìná výbìrem a køížením kulturního køenu v Olomouci v r. 1967. Vyniká nejen vhodným tvarem koøene, ale pøedevším jemnou, nasládlou, i když výraznou chutí a koøenitou vùní. Vytrvalý charakter a nenároènost køenu svádí pìstitele k tomu, že nechávají rostliny na jednom místì po øadu let. Koøenové oddenky, které z takových rostlin bìhem vegetace pro spotøebu nebo na podzim pro uskladnìní odkopávají, jsou pak tenké, vìtvené, vláknité, špatnì skladovatelné a obtížnì zpraco-

vatelné. Tlusté válcovité oddenky se získají pouze jednoletým, maximálnì tøíletým pìstováním. Pìstování zaèíná získáním vhodných oddenkových øízkù. Na podzim pøi sklizni vyberte z odkopaných koøenù ty, které jsou 0,5 - 1 cm tlusté a uložte je pøes zimu ve sklepì v písku. V bøeznu z nich pak odrhnìte tenké koøínky a rozøežte je na kousky 25 - 30 cm dlouhé, které budou sloužit jako øízky k výsadbì. Vysazují se mírnì šikmo do hloubky 15 cm na vzdálenost asi 60 cm. Horní konec øízku, odpovídající pùvodnímu vegetaènímu vrcholu, musí pøitom smìøovat k povrchu pùdy, aby mohl rychle vyrùst nad zem a vytváøet listovou rùžici. Osvìdèuje se proto oznaèit si øízky už pøi úpravì odrhnutím tak, že spodní konec øízku, který bude smìøovat dolù a budou se na nìm tvoøit koøeny, seøíznete šikmým øezem. Tvorbì kvalitních oddenkù velmi pøispìje, když rostliny zbavíte kvìtenství a nenecháte je vykvést. Oddenky se sklízejí na podzim, když vnìjší listy zaèínají hnìdnout, a ukládají se k zimní spotøebì. Uložené ve sklepì v písku vydrží až do jara. U dvouletých nebo tøíletých rostlin lze odkopávat silnìjší oddenky i bìhem vegetace. Rostliny køenu se množí samovolnì i z tenkých koøínkù, zbylých v zemi po sklizni. Má-li se po likvidaci køenového porostu pøedejít nežádoucímu zaplevelení následné kultury, je tøeba v øíjnu všechny rostliny vyrýt, oddenky uskladnit ve sklepì a na jaøe z nich vybrat tenké oddenky pro získání øízkù k výsadbì na jiném místì. V malé zahrádce je zaplevelení možné zabránit i tak, že se køen pìstuje v nádobì s drenáží o objemu alespoò 10 l, kterou zapustíte až po okraj do zemì. Výhodou tohoto zpùsobu je, že rostlina vytvoøí žádoucí kratší a tlustší koøeny.

Pak už staèí jen pochutnávat si na chutných pøílohách, pomazánkách èi krémech ze strouhaného køenu samotného nebo v kombinaci se šlehaèkou èi jablky, které výraznì ochutí maso, uzeniny èi ryby. Nebo použít køen do omáèky køenové, tatarské èi jiné.

Správné používání chlévského hnoje na zahrádce Ing. Miroslav Kalina, CSc.

Chlévský hnùj mají pøímo k dispozici jen ti zahrádkáøi, kteøí chovají domácí zvíøata. Pøitom jde vìtšinou o hnùj od drobných zvíøat. Chlévskou mrvou nazýváme smìs pevných a zèásti tekutých výkalù domácích zvíøat a steliva. Tato smìs látek postupnì zraje na hnojišti a po uzrání vzniká chlévský hnùj. V tabulce je pøehled o složení a množství mrvy od nejdùležitìjsích druhù drobných zvíøat. Pro srovnání jsou uvedeny údaje pro mrvu skotu, koní a prasat. Mrva vìtšiny malých zvíøat, zejména trus drùbeže, obsahuje více živin než mrva velkých zvíøat, je èasto sušší a obsahuje více organické hmoty. Øíká se také, že je „ostøejší“. Na to musíme dbát zejména na lehkých pùdách. Zejména mrva (èerstvý hnùj) ze stáje se nesmí používat bezprostøednì pøed nebo dokonce bìhem vegetace. Protože dennì se vìtšinou od tìchto zvíøat získává jen malé množství, musíme mrvu ukládat na hnojistì. Zásadnì bychom nemìli dávat mrvu v kyprém stavu na hromadu. Již zápach nám prozradí, že se pøitom ztrácí dusík (zápach po èpavku). Kromì toho mrva vysychá zejména na malé hromadì a nakonec je bezcenná.

Støední složení chlévských mrv a prùmìrná produkce mrvy Druh zvíøat Prùmìrný hnùj Mrva skotu koní prasat ovcí koz králíkù slepic hus

voda 77 75 71 72 68 70 71 65 70

*pøi celoroèním ustájení

Složení mrvy v % organická hmota N 17 20 25 25 30 30 28 30 20

0,54 0,45 0,58 0,45 0,85 0,40 0,52 1,70 0,80

P2O5 0,25 0,25 0,28 0,19 0,30 0,48 0,45 1,60 1,00

(od rùzných druhù zvíøat) K2O

0,70 0,50 0,53 0,55 0,67 1,12 1,12 0,90 0,80

Produkce mrvy kg/zvíøe dennì roènì * 42,0 33,0 7,0 2,0 2,40 0,40 0,05 0,11

15 000 10 000 2 000 700 800 140 20 35 39

Mrvu bychom mìli ukládat tak, abychom co nejvíce omezili nevyhnutelné ztráty organické hmoty a živin. Je-li produkce chlévské mrvy dostateènì velká, mìli bychom se také v zahrádce øídit starými rolnickými zásadami - chlévskou mrvu ukládat v utìsnìném a vlhkém stavu. Mrvu ukládáme na stinném místì, chránìném pøed vìtry, což je pøíznivé i pro kompost. Abychom zachytili odtékající hnojùvku, zakládáme hromadu na podkladu ze slámy nebo jiného suchého materiálu (bramborová na nebo rozdrcené vìtve). Mrvu potom ukládáme postupnì na hromadu, která má zhruba stejné rozmìry jako kompost. Pøitom postupujeme po vrstvách a jednotlivé èásti hnojištì by mìly být tak velké, abychom pøedepsanou výšku dosáhli za 2 až 3 týdny. Povrch je utìsnìný, takže dovnitø nemùže vniknout pøíliš vzduchu. Vlhký hnùj pomocí lopaty nebo vidlí utužíme, mùžeme jej také lehce ušlapat. Nepøehazuje se. Když hromada vyschne, opìt ji navlhèíme vodou nebo lépe moèùvkou. Takto ošetøovaný hnùj lze použít za pùl roku. Chlévskou mrvu lze také promíchat s jinými organickými odpady a kompostovat. Kompostování dáme pøednost zejména tehdy, když se získává jen málo mrvy a nevyplatí se založit hromadu hnoje. Spoleèným kompostováním s další organickou hmotou se zlepšuje kvalita kompostu, chlévská mrva ve smìsi s jinými organickými látkami zraje rychleji. Obèas má zahrádkaø možnost si koupit chlévský hnùj. Nemìl by však odmítat hnùj prasat, nebo není v žádném pøípadì ménìhodnotným hnojivem. Totéž platí pro hnùj s podestýlkou z hoblin nebo pilin. Takový hnùj musíme používat dobøe zetlelý. Pøi vìtším podílu hoblin nebo pilin je právì úèelné kompostování. Termín hnojení chlévským hnojem se øídí podle pìstovaných plodin a podle druhu pùdy. U velmi raných kultur je zapravení na podzim pøíznivìjší. Je-li však na jaøe dostatek èasu na pøípravu pùdy, lze hnùj i v této roèní dobì zapravit, a sice èasnì. Na tìžkých pùdách je podzimní zapravení výhodné. Na lehèích pùdách existuje pøi podzimním zapravení nebezpeèí, že pøes zimu v dùsledku ztrát vyplavením vlivem zimních srážek se úèinnost chlévského hnoje snižuje. Zde dáme pøednost hnojení na jaøe, pøièemž jej musíme urychlenì zapravit do pùdy, aby nedošlo ke zbyteèným ztrátám vody z pùdní zásoby. Tato pravidla platí obecnì pro ménì 40

zetlelý hnùj více, než pro déle skladovaný, hnùj již silnìji zetlelý. Chlévský hnùj vìtšinou zaryjeme. Jsou pro to rùzné dùvody. Pøedevším je velmi dùležité, abychom chlévský hnùj co nejdøíve zapravili do pùdy. Ponecháme-li jej na povrchu pùdy, zejména v malých hromádkách, nebo rozhozený na povrchu pùdy, hnùj vysychá, ztrácí dusík a celkovì se znehodnocuje. Èetné pokusy i zkušenosti dokazují, že chlévský hnùj má nejvyšší úèinnost, když byl rychle zapraven do pùdy. Pro výši a èetnost organického hnojení obecnì platí, že pravidelné hnojení støedními dávkami je úèinnìjší než ménì èasté s vysokými dávkami nebo èastìji s malými dávkami. Každé dva roky se doporuèuje organické hnojení a jako smìrná hodnota se považuje 300 kg chlévského hnoje, nebo 600 kg kompostu na 100 m2. K velmi nároèným zahradním plodinám na organické hnojení patøí košáloviny (zelí, kapusta, kvìták), celer, rané brambory, jahody (pøed výsadbou) a vinná réva (každé 3 až 4 roky). K nim používáme vyšší dávky hnoje kolem 350 kg na 100 m2. Mezi støednì nároèné patøí plodová zelenina, kedlubny, pór, chøest, letnièky, ovocné døeviny (pøed výsadbou a vždy za 3 - 5 let) a také okrasné døeviny vèetnì rùží. Zde se doporuèují nižší dávky hnoje kolem 250 kg na 100 m2. Èerstvé hnojení hnojem nesnáší hrách, fazole, bob, èesnek, cibule, mrkev, petržel, øedkvièky, øedkev, èerný koøen, èervená øepa, salát, pastiòák, špenát, melouny, hlíznaté a cibulnaté kvìtiny. Tyto plodiny nehnojíme nejen hnojem, ale ani fekáliemi, kejdou nebo moèùvkou. Mùžeme však použít zralý kompost. Na závìr je tøeba uvést, že chlévský hnùj se hodnotí jako nejlepší bakteriální hnojivo. Je to proto, že obsahuje velké množství mikroorganismù a dostateènou zásobu výborného energetického a živného materiálu pro pùdní mikroorganismy. Tím se vysvìtluje jeho pronikavý úèinek na zúrodòování pùdy, zvláštì pøi oživování mrtviny vyorané pøi prohlubování ornice. Chlévský hnùj není pouze hnojivem bakteriálním, ale též hnojivem pro mikroorganismy a zdrojem humusu pro pùdu. Tato jeho druhá významná vlastnost je dùležitá i pro biologicky èinné pùdy, nemá-li v nich ubývat drahocenný humus. Tuto funkci plní i další organická hnojiva - komposty a zelené hnojení.

Drátovci na zahrádce

Ing. Jaroslav Rod Státní rostlinolékaøská správa Brno

Výrazem „drátovci“ se oznaèují larvy nìkolika druhù broukù kovaøíkù, které v prùbìhu celé vegetace poškozují øadu pìstovaných rostlin (obiloviny, brambory, øepu, zeleninu). V závislosti na druhu a na podmínkách prostøedí, pøebývají v pùdì 2 až 5 let. Nejvíce se vyskytují na pozemcích po zoraných loukách, pastvinách nebo víceletých bobovitých plodinách (jetele, vojtìšky). V posledním desetiletí, kdy u nás došlo k silnému poklesu zemìdìlství, pùsobí na vyšší výskyt drátovcù zvýšený výskyt nezornìné pùdy a pøedevším velké množství pùdy vùbec neobdìlávané. Takovéto pùdy jsou totiž pro vývoj drátovcù ideální. Výskyt drátovcù podporuje i silné zaplevelení pùd (zejména pýrem), dostateèná pùdní vlhkost a kyselá pùdní reakce. Vìtší množství drátovcù je v pùdách humózních než v pùdách minerálních. Název „drátovci“ dostaly tyto larvy podle svého vzhledu, který pøipomíná kousky mìdìného drátu - protáhlý tvar, tvrdost, žlutoèervená až èervenohnìdá barva. Mladé larvy se živí rostlinnými zbytky, avšak nejškodlivìjší jsou larvy staré 3 až 4 roky, které pøekusují jemnìjší koøeny a oddenky a v bulvách a hlízách vykusují 2 až 3 milimetry široké jamky a kanálky. Dospìlí brouci jsou protáhlí, 6 až 10 milimetrù dlouzí a typické pro nì je, že pøi položení na høbet se vymršují. Z hlediska škodlivosti jsou nevýznamní. Samièky kovaøíkù po pøezimování kladou do pùdy do hloubky 5 až 6 centimetrù vajíèka. Jestliže v dobì kladení je pùda suchá, znaèné procento vajíèek i mladých vylíhlých larvièek hyne. Vlhká pùda v dobì kladení vajíèek je ale pøedpokladem vysokého výskytu drátovcù v následujících letech. Ze zahradních plodin zpùsobují nejvìtší škody na salátu, mrkvi, øepì salátové, mangoldu a na bramborách. Zajímavé je, že v rùzné literatuøe se uvádí, že cibule a èesnek jim nejen nechutnají, ale dokonce je odpuzují a pøitom ve skuteènosti obì tyto zeleniny jsou drátovci bìžnì poškozovány. U brambor drátovci nejenže poškozují hlízy, ale èasto okusují i koøeny a stolony a v porostech brambor se pak vyskytnou prázdná místa. Základem regulace drátovcù jsou agrotechnická opatøení. Jakýmkoliv zpracováním pùdy (rytí, orba, kultivace, vláèení atd.) se drátovci dostávají na povrch pùdy, kde vysychají

a hynou nebo je sesbírají ptáci. Likvidací plevelù se snižují množství posklizòových organických látek v pùdì, která jsou nezbytné pro výživu nejmladších larválních stádií. Vápnìním se upravuje pùdní kyselost a tím se zhoršují podmínky pro život drátovcù. Dùležité je støídání plodin a výbìr vhodných pøedplodin, ke kterým patøí napø. pohanka, hrách a pøedevším všechny brukvovité plodiny, vèetnì øepky a hoøèice, jejichž koøeny vyluèují speciální látky, oznaèované jako glukosinoláty, které velmi významnì snižují životaschopnost drátovcù. Èasto se používá vylapávání drátovcù na rùzné návnady. Nejèastìji to jsou rozpùlené hlízy brambor zamáèknuté øeznou plochou do pùdy, ale mùže to být i hrst naklíèené pšenice nebo smìs pšenice a kukuøice zahrabaná do hloubky asi 10 centimetrù. Tyto návnady je vhodné pøekrýt kousky èerné fólie. Po ètyøech až pìti dnech se návnady i s drátovci vybírají. Zbyteèné však je umisovat tyto návnady do porostù salátu, mrkve nebo brambor, nebo tyto plodiny jsou pro nì lákavìjší než návnady. Z chemické ochrany je možné používat dusíkaté vápno (3 týdny pøed výsevem nebo 2 týdny pøed výsadbou) a jen v porostech øepy (cukrovky a krmné, ne však salátové), kukuøice, obilovin a okrasných rostlin i granulovaný pøípravek Dursban 10 G.

Èesnek na zahrádce

Doc. Ing. Ivan Malý, MZUL Brno

Èesnek je tradièní zelenina našich zahrádek a nutno øíci, že teï hlavnì zahrádek, nebo velkovýrobní pìstování je vlivem dovozu minimální. Pokud nìkdo chce kvalitní èesnek nejen po vzhledové stránce, ale hlavnì z hlediska vnitøní kvality, nutrièní hodnoty, mìl by si èesnek pìstovat sám. I když cena pìknì baleného èesneku je pomìrnì nízká. Proè? Naše èesneky mají obsah silicí i jiných látek podstatnì vyšší - až dvojnásobný oproti èesnekùm dováženým. Kdy èesnek sázet? Je potøeba si uvìdomit, že jsou tøi sortotypy èesneku: 1) tzv. palièáky, èesneky, které v závìru vegetace vytvoøí nepravý kvìtní stvol na kterém se nevytváøí semena ale dužnaté cibulky velikosti hrášku – pacibulky – a ty když zasadíme, dostaneme v dalším roce jednu kompaktní cibuli nedìlenou na stroužky, teprve ve tøetím roce velkou cibuli dìlenou na stroužky. Tyto èesneky jsou vìtšinou nafia41

lovìlé barvy a mají tvrdý krèek (zbytek kvìtního stvolu) a jsou hùøe skladovatelné. 2) širokolisté nepalièáky (nazývané èasto bílé zimní èesneky) s mìkkým krèkem a pomìrnì velkou cibulí skladovatelnou do února, bøezna. 3) úzkolisté nepalièáky nazývané bílé jarní èesneky s menšími bílými cibulemi a skladovatelností nadprùmìrnou. Palièáky a širokolisté nepalièáky sázíme na podzim nejlépe koncem øíjna, zaèátkem listopadu. Sázíme pozdìji oproti døívìjším dobám, protože na jaøe pozdìji vzchází a jsou podstatnì ménì napadány houbomilkou èesnekovou, která klade vajíèka do vzcházejících èesnekù brzy na jaøe. Z vajíèek se vylíhnou larvy, které zpùsobují následné kroucení, žloutnutí mladých rostlin až následné odumírání. Jarní èesneky sázíme v bøeznu nebo zaèátkem dubna, tyto èesneky houbomilka nenapadá. Jako sadbový materiál by mìly být použity cibule zdravé, stroužky nejlépe okrajové (vìtší). Pøi loupání cibulí je potøeba postupovat opatrnì, aby nebylo vìtší procento stroužkù nahých (bez obalových šupin), ty nejsou vhodné k výsadbì. Pøed výsadbou stroužky moøíme 20 minut v 0,5% roztoku Benlate T 20, nebo v Rovralu 50 WP proti napadení celou škálou houbových chorob (Sclerotinium cepivorum, Botrytis ssp., Fusarium ssp., Penicillium ssp.). Po namoøení je potøeba cibule osušit proudem vzduchu a nejlépe hned vysadit. Pokud by bylo podezøení na výskyt háïátka zhoubného, lze moøit v smìsi s Vydate L 0,5%. Vìtšinou zvláštì u uznané sadby to není potøeba. Ještì jedno upozornìní. Pokud èesnek pìstujeme na lehèích pùdách v kukuøièné oblasti, vyplatí se sadbu nakoupit z øepaøských oblastí, kde je èesnek pìstován na t잚ích pùdách. Po pøesadbì èesneku z lehèích pùd dochází ke snížení výnosù. Na trhu je k dispozici i bezvirózní èesnek napø. odrùda ´Benjamín´, jehož sadba je však podstatnì dražší. Výsadba by mìla být provedena do øádkù od sebe vzdálených 30 - 40 cm, a v øádku na vzdálenost 10 cm, jen u jarních èesnekù mùže být vzdálenost v øádku menší (5 - 8 cm). Na podzim sázíme do hloubky 5 cm, vždy podpuèím dolù. Jak již bylo uvedeno, je u nás na trhu dovážený èesnek pøevážnì z Èíny, nìkdy i ze Španìlska a dalších státù. Na pohled èesnek velmi pìkný se rozhodnì nehodí k výsadbì v naších podmínkách. Je vyšlechtìn a pìstován ve zcela odlišných klimatických podmínkách

42

a u nás pokud je vysazený, na podzim urèitì zmrzne. Souèasný nᚠsortiment èesneku je pomìrnì bohatý, je možné si vybrat a hlavnì vèas zajistit kvalitní sadbu. Pìstování našich odrùd èesneku na zahrádkách se rozhodnì vyplatí.

Houby na zahrádkách Jan Zavøel

Každý zahrádkáø se jistì bìžnì setkává s houbami, které na zahradách rostou. Èasto kladenou otázkou bývá, zda mohou nìjak uškodit, a jak lze zamezit jejich rùstu na místech, kde to není žádoucí. Houby mají rozlièné nároky na prostøedí svého rùstu. Tím je omezeno množství druhù rostoucích v podmínkách zahrad, kde bývá druhová skladba úèelovì øízena a zúžena tak na nìkolik málo stromù, keøù a užitkových rostlin. I pøes toto velké omezení druhové rozmanitosti se lze setkat s pomìrnì rozsáhlou škálou druhù hub. Nalézt mùžeme pøevážnì saprofytické druhy, nechybìjí však ani mykorhizní houby a paraziti. Saprofytické houby nejsou úzce vázány na konkrétní døeviny (symbiotické partnery), nebo rozkládají již odumøelou organickou hmotu. Mnohé z druhù bývají pøivleèeny se substráty jako je napøíklad mulèovací kùra èi dovezená zemina. Z takto napadeného materiálu vyrùstají rùzné druhy polnièek – Agrocybe, smržù – Morchella (nejèastìji z okruhu smrže pražského) a další druhy. Se zakoupeným substrátem pro pokojové kvìtiny bývá velice èasto zavleèena bedla cibulkotøenná – Leucocoprinus cepaestipes. Na hnojených pozemcích rostou druhy, které vyžadují vìtší množství dusíkatých látek. Jde zejména o peèárky – Agaricus, hnojníky – Coprinus, kukmák okázalý – Volavariella speciosa, bedlu zahradní – Macrolepiota rhacodes var. hortensis, bedlu zardìlou – Leucoagaricus naucinus, tmavobìlku šedobílou – Melanoleuca polioleuca a další, pøedevším menší druhy vyšších hub. Na ovocných stromech a keøích roste množství parazitických až poloparazitických druhù hub, které zpùsobují jejich onemocnìní a èasto mohou ohrozit i jejich život. Jde pøevážnì o mikromycety, avšak z hub rozeznatelných pouhým okem to jsou zejména choroše, které žijí saproparaziticky èi paraziticky. Do stromu se dostávají obvykle poranìním nebo odumøelou èástí døeva. Jejich podhoubí se rozrùstá a

proniká dále do døeva až napadený strom zcela zahubí. Na jabloních je nejèastìjším chorošem rezavec štìtinatý – Inonotus hispidus, který tvoøí rezavohnìdé plodnice, a dále bìlochoroš jabloòový – Tyromyces fassilis, jehož bílé plodnice se tvoøí nejèastìji v dutinách stromù. Dalšími škùdci mohou být napøíklad ohòovec obecný – Phellinus igniarius èi choroš šupinatý – Polyporus squamosus, který však roste nejèastìji na oøešácích. Mezi nejnebezpeènìjší parazity patøí chorošovec sírový – Laetiporus sulphureus, který je nenároèný a napadá témìø všechny druhy listnatých stromù – nejèastìji vrby, švestky a hrušnì. Tato houba vytváøí plodnice až nìkolik desítek kilogramù tìžké a je schopná bìhem relativnì krátké doby napadený strom zcela zahubit. Plodnice chorošovce sírového jsou velice snadno rozpoznatelné a urèitelné díky charakteristickému oranžovožlutému zbarvení. Vyobrazení tohoto druhu nalezneme v každém rozsáhlejším atlasu hub. Na trávnících èasto roste pláèivka sametová – Psathyrella lacrymabunda, špièka obecná – Marasmius oreades, hnojník obecný – Coprinus comatus, hnojník inkoustový – Coprinus atramentarius, hnojník nasetý – Coprinus disseminatus, peèárka zápašná – Agaricus xanthodermus, èirùvka májovka – Calocybe gambosa, zvonovka (závojenka) jarní – Entoloma vernum, køehutka Candolleova – Psathyrella candolleana, kropenatec otavní – Panaeolina foenisecii, èepièatka mléèná – Conocybe lactea a další. Je tøeba si položit otázku, zda je nutné vyrùstající houby cílenì likvidovat. Obavy mohou plynout z možných otrav. Skuteènì jedovatých hub však neroste na zahradách mnoho. Až na možný výskyt nìkterých druhù vláknic – Inocybe se témìø nelze setkat se skuteènì jedovatými druhy. Je tøeba se však vyvarovat sbìru peèárky zápašné – Agaricus xanthodermus, která není pøíliš chutná a mùže u nìkterých citlivìjších osob zpùsobit zažívací potíže. Tento druh je lehce poznatelný podle okamžitého silného žloutnutí po poranìní, a to zejména na bázi tøenì. Toto zbarvení po èase mizí a pøechází do šedých odstínù. Také jeho výrazný nepøíjemný pach po svítiplynu odradí od sbìru, pøípadnì zkazí pokrm. Dále je tøeSmrž - (Morchella)

ba varovat pøed konzumací druhù hub, které mohou zpùsobit v kombinaci s alkoholem takzvaný „antabusový efekt” (napøíklad hnojník inkoustový). V odpovìdi na položenou otázku nutnosti lilkvidace se mùžeme pøiklonit spíše k opaku – houby rostoucí na zahradì nám mohou pøinést její zpestøení a oživení. Vedle druhù, které vyrùstají bez našeho zámìrného pøièinìní, lze velice snadno pìstovat i „užitkové” houby. Mezi bìžnì pìstované druhy patøí žampiony – Agaricus a hlívy Pleurotus. Ménì èasto jsou pìstovány také límcovka vrásèitoprstenná – Stropharia rugosoannulata, houževnatec šii-také, ucho Jidášovo – Hirneola auricla-judae a v poslední dobì i smrže – Morchella èi nìkteré druhy lanýžù – Tuber. Postupy pro jejich pìstování jsou èasem osvìdèené a pøi dodržení základních pravidel i u nìkterých druhù pomìrnì snadné. Na dotazy ohlednì likvidace hub, které „kazí” estetický dojem trávníkù se odpovídá velice tìžko. Rostliny mají narozdíl od hub vymezenou hranici, a lze tak snadno urèit, kde zmínìná rostlina konèí. Odstraòování hub (tedy vèetnì podhoubí – mycelia) je problematické a v øadì pøípadù neefektivní. Spoèívalo by totiž v odstranìní substrátu, ze kterého houba roste. U døevokazných saprofytických a parazitických hub je možné odstranit hostitele i s parazitem (zamezí se tím také šíøení nákazy), ovšem u mykorhitických hub je vše mnohem složitìjší, nebo plodnice jsou pouhou nadzemní èástí urèenou výhradnì pro rozmnožování – viditelnou však pouze po dobu fruktifikace. Nelze jednoznaènì urèit, kam až zasahuje mycelium a není tedy možné aplikovat efektivní postup pro jejich odstranìní. Co dodat závìrem? S rùstem hub na zahrádkách je tøeba se spíše smíøit a brát jako nedílnou souèást pøírody kolem nás.

Špièka obecná - (Marasmius oreades)

43

ZIMA

Èeský zahrádkáøský svaz ve spolupráci s odborníky a profesionály v oboru pokraèuje úspìšnì i nadále. Jedním z mnoha dùkazù úspìšnosti této spolupráce, která má velký celospoleèenský význam, jsou pravidelné dopolední úterky na rozhlasové frekvenci ÈR 2 - (Praha). V populárnì vzdìlávacím poøadu Klubovna zahrádkáøe zpøístupòuje ÈZS ve spolupráci s rozhlasem právì prostøednictvím vybraných odborníkù, se Svazem spolupracujících, rady široké veøejnosti aktuálnì k vývoji vegetace na zahrádce vždy od 10.05 do 10.30 hod na zmínìné rozhlasové stanici. Václav Kovanda, známý u mladší zahrádkáøské generace jako kronikáø Svazu, se narodil 17. prosince 1909. Od ustavujícího sjezdu byl èlenem tehdejšího ÚV Svazu a v letech 1961 až 1974 byl pøedsedou ÚV Svazu. Bohumil Starý, RNDr, odborník v oboru fytopatologie rostlin se narodil 2. ledna 1908 a jako zanícený zahrádkáø pùsobil též ve Svazu jako vedoucí odborného oddìlení. Byl èinný publikaènì - známé jsou jeho texty v èasopise Zahrádkáø a zvláštì potom fytopatologické atlasy s jeho velice zdaøilými kresbami. Josef Vanìk, autor desetisvazkové Lidové pomologie, se narodil 6. února 1886 v Chrudimi. Byl zahradním architektem a na základì svých zkušeností z ciziny vybudoval u nás jeden z nejlepších zahradnických závodù v Evropì vùbec se specializací na ovocné výpìstky a pereny.

Fata Morgana

dávat konkrétní podobu a vysazovat rostliny podle pøedem promyšleného osazovacího pláVeronika Trmalová, nu. Za jediný rok, který uplynul od kolaudace, Botanická zahrada Praha -Troja byly vyzkoušeny i technologie, které jsou ve Fata Morgana je složitý optický jev, kdy do- skleníku na vysoké úrovni. Èím je novì vybudovaný skleník zvláštní chází k lomùm a odrazùm svìtla na vzduchových vrstvách s anomálnì rozloženou hustotou. a zajímavý? Fata Morgana je vystavìna v prudLze tak za vhodných podmínek vidìt i pøedmì- kém svahu trojské kotliny nad Vltavou. Oblouty za obzorem. Tak tohle si mùžeme pøeèíst ve ková, ocelová konstrukce skleníku, skrývá vnitøslovníku cizích slov. V novìjším vydání by tam ní terén, tvoøený pøírodní skálou. Povrch sklemohlo být uvedeno, že je to také skleník, vy- níku není ze skla, ale ze ètyøvrstvého polykarbonátu. Skleník má tvar protáhlého písmene S, budovaný v Praze Troji. Botanická zahrada byla založena již v roce je dlouhý 130 metrù, široký 17 metrù a vysoký 1969, ale její intenzivní rozvoj zaèal v letech 4,5 - 11 metrù. Vnitøní expozièní prostor je rozdìlen na tøi devadesátých. První návštìvníci vstoupili do zahrady v roce 1992, kdy byla pro veøejnost ote- èásti. První èást je suchá a pøedstavuje rostliny vøena venkovní expozice rostlin mírného pás- ze suchých oblastí Austrálie, støední Ameriky ma. V zahradì však chybìl skleník s tropický- a Mexika, jsou zde rostliny ze zanikajícího svìmi rostlinami a bez nìj není botanická zahrada ta rostlin Madagaskaru. Jižní Afrika je zastoupena rostlinami z oblastí Namagualendu. Jsou tou pravou botanickou zahradou. Pøi dnešním pohledu na obrys Faty Morga- zde i zástupci rostlin z ostrova Sokotra a Kany se nám vybaví slova bývalého øeditele pana nárských ostrovù. Klima v této èásti je velice Jiøího Hagera: „Nenávidím hranaté sklenìné teplé a suché. Teploty jsou zde kolem až 30 oC domeèky, ve kterých jsou stoly s kytkami v hrn- a vzdušná vlhkost velice nízká. Do druhé èásti skleníku se vchází tunelem cích, mám sen o pøirozené expozici s rostlinami, které v jiných zahradách nenajdete. Skal- vyrubaným v nitru skály. Tunel ústí pod hladinu natá tropická rokle je pøece úžasné místo”. A tak tropických sladkovodních jezer, kde za sklenìse v pražské Troji zaèala psát historie skleníku nými stìnami uvidí návštìvník tichý, vodní svìt Fata Morgana. sladkovodních jezer tropù Nového i Starého Pøípravné projekty vznikaly v roce 1995, stav- svìta. ba skleníku byla zahájena v roce 1999 a v kvìtV tropickém lese nesmí chybìt hluk padající nu roku 2003 byl skleník dokonèen a zkolaudo- vody. Vodopád vytéká z umìle vytvoøené skály ván. Potom dostali stavbu do rukou zamìstnan- a padá z výšky 7 metrù. Nachází se u expozice ci, kurátoøi a zahradníci a zaèali tomuto snu Madagaskaru a èásti vìnované rostlinám z Ni44

caragui a Guatemaly. Za vodopádem jsou sbírky rostlin z Vietnamu a naproti z Indonésie, Sundských ostrovù, Jávy, Sumatry a Bornea. V této èásti se nachází vyhlídková terasa, ze které je nádherný výhled na všechny expozice této èásti Fata Morgany. Pod terasou je vidìt obrovský epifytní kmen, hostící orchideje, kapradiny a další epifytní rostliny. Pod terasou je také živo. Ve vitrínách jsou rostliny z Panamy a nìkolik centimetrù velké žabièky z rodu Dendrobates. Tøetí èást skleníku je nejmenší, ale souèasnì i nejvzácnìjší. Zde se nachází chlazená èást s ukázkami spoleèenstev tropických hor. Turista se v pøírodì do tìchto oblastí jen velmi tìžko dostane. Návštìvnicky zøejmì nejatraktivnìjší je expozice vìnovaná ztracenému svìtu stolových hor Venezuely s množstvím masožravých rostlin z rodu Heliamfora. Tropický expozièní skleník Fata Morgana v trojské botanické zahradì není pouze sbírkou shromáždìných vzácných a chránìných rostlin, kuriozit a botanických unikátù. Doba, kdy davy zvìdavých návštìvníkù pøicházely spatøit na vlastní oèi kvetoucí orchidej nebo Amorphophalus titanum je dávno pryè. Trend budoucnosti patøí moderním expozicím, které vytváøejí co nejdokonalejší iluzi skuteèného výletu tropickou pøírodou. Navozují pocit romantiky, upoutají nejenom oèi, ale i sluch a èich. Cílem expozic je co nejvìrnìji pøiblížit lidem pøírodu. Ukázat její krásu a rozmanitost a upozornit na to, jak je pøíroda køehká a nenahraditelná a èeho se lidé dopouští, když jí nièí. Skleník Fata Morgana byl pro veøejnost otevøen v èervnu 2004. Je otevøen dennì mimo pondìlí (pokud nejsou státním svátkem). Bližší informace o otvírací dobì, výši vstupného a pøipravovaných akcích najdete na internetové adrese: www.botanicka.cz.

Roubování citrusù

Pavla Matochová, ÚZA ÈZS, 6. cyklus

Citrusy roubujeme, abychom u rostlin vypìstovaných ze semen rychleji dosáhli jejich kvìtenství, plodnosti. U semenáèe bychom èekali i desetiletí na kvìtenství a ještì déle na plody. Podnož je základem života naroubovaného kultivaru. Má možnost ovlivnit naštìpovanou odrùdu v mnoha smìrech. Ovlivòuje vzrùst, plodnost, chladuvzdornost, nástup do plodnos-

ti, velikost i chu plodù, odolnost proti chorobám. Podnoží pro citrusy je mnoho, ale v našich podmínkách máme vyzkoušeny tyto: citroník, pomeranèovník, Poncirus trifoliáta, bigarádie. K vypìstování podnože je lépe použít semen z plodù, které již byly vypìstovány v našich podmínkách. Je nutné také pøihlížet, v jakých podmínkách budeme chtít roubovanou rostlinu pìstovat. Trvale v bytì, nebo v zimním období umístìné ve svìtlé nepromrzající prostoøe s pøenášením na letní období do volného prostoru, trvale zasazené do pùdy ve skleníku. Pro pìstování v bytì je nejvhodnìjší podnoží citroník, pomeranè, bigarádie. Pro chladnìjší pìstování je jako podnož nejlepší Poncirus trifoliáta, mohou být i ostatní, mimo citroníku, který je na chlad ménì odolný. Jako semenáè není vhodné použít semena mandarinky, jednak pro její slabý koøenový systém, slabý rùst a hlavnì špatnou afinitu jakéhokoliv roubu k této podnoži. Rouby odebíráme z plodících rostlin, nejlépe tìsnì pøed roubováním, nemáme-li tuto možnost, je možné krátkou dobu roub uchovat v dostateèné vlhkosti (mikrotenový obal) v chladnièce. Roubujeme v dobì mízy podnože, nejlépe nástup jara - bøezen až kvìten, dále èervenec - srpen (další míza). Rouby nemají být odebrány z kvetoucích vìtví, svìtová strana nemusí být pøi odbìru dodržena. Vzhledem k tomu, že rouby získáváme od zkušeného citrusáøe, nedopustíme se zaèáteènických chyb. K roubování používáme podnoží prùmìru 3 - 5 mm, máme-li silnìjší rouby, mùžeme roubovat na starší podnože. Oèkujeme-li, mùžeme použít podnož jakékoliv velikosti, na níž to technicky zvládneme. Jediná výhoda oèkování je úspora roubovacího materiálu. Vlastní roubování není tìžké pro toho, kdo již rouboval ovocné stromy. Technika roubování je prakticky stejná, pro úplného zaèáteèníka roubování je zcela jednoduchá a efektní metoda do rozštìpu. Roub by mìl mít alespoò 2 oèka, listy roubu zkrátíme na 1/3, na podnoži listy témìø neponecháme. Mùžeme roubovat do rozštìpu, kopulací, anglickou kopulací, na „kozí nožku“, „plátkováním“, na „klínek”. Podnož i roub by mìly být pøibližnì stejného prùmìru, pokud je podnož silnìjší, pøiložíme roub tak, aby se kryl roub s øezem na podnoži na jedné stranì. Po pøiložení roubu plochu zavážeme roubovací páskou, pøi45

mìøenì utáhneme, øezné plochy neošetøujeme štìpaøským voskem. Jmenovkou oznaèíme naroubovanou odrùdu, použitou podnož, datum roubování. Roubované rostlinì je nutno zajistit vlhké mikroklima, což nejlépe zajistíme mikrotenovým sáèkem, kterým rostlinu i s kvìtináèem pøekryjeme, aby nedošlo k poškození roubu, musíme sáèek zevnitø podepøít (pevný drát, špejle). Rostlinu mùžeme pøekrýt prùhlednou PET lahví, u které uøežeme dno, nasadíme ji na kvìtináè, uzávìr ponecháme. Roubovanou rostlinu umístíme do polostínu, aby roub nezaschl, nebyl pøehøíván sluncem. Pokud narùstají pod roubem nové lístky, musíme je vylomit a opìt obnovíme mikroklima. Když nám zjevnì roub roste (asi do 4 týdnù), uvolníme postupnì mikroklima (sáèek perforujeme, u PET lahve trvale odstraníme uzávìr). Po dalších 2 - 3 týdnech krytí odstraníme, rostlinu rosíme, postupnì zvykáme rostlinu na prostøedí, v nìmž bude umístìna. Roubovací pásku odstraníme do

2 mìsícù, pokud roub roste pomaleji, ponecháme pásku déle. Jestliže se stane, že roub nám neroste nebo zaschne, mùžeme roubovat pøi živé podnoži níže. Proto pokud je podnož vysoká, roubujeme nejménì v 15 cm vzdálenosti od povrchu substrátu. Pøed roubováním alespoò 4 týdny podnož pøesazujeme do kvìtináèe o 1 - 2 cm vìtšího s výživným substrátem. Obecnì citrusy vyžadují propustnou zeminu mímì kyselé reakce. V souèasné dobì je již na trhu substrát urèený pøímo pro citrusy. Pokud se nám rostliny nepodaøí všechny úspìšnì naroubovat, buïme trpìliví, další roubování bude již urèitì úspìšnìjší, každý z nás zaèínal, každý se pøi této práci uèil, získával zkušenosti. Radost, kterou budete mít po prvním úspìšném roubování je velká a ještì vìtší, jestliže naroubovaná rostlina do dvou let zakvete a ukáže první plody i v našich podmínkách.

Kopulace

Kopulace s jazýèkem

Plátování (rùzná síla podnože a roubù)

a

Družební (kopulace): a - øez na roubu, b - øez na podnoži, c - zavázání páskou PVC, b d - zavázání lýkem.

46

b

c

Øez vrcholku roubu: a - správný, b - pøíliš vysoký, c - pøíliš hluboký (podøíznutý).

c

d

Správný pomìr délky øezné plochy k síle roubu.

3 cm

a

1 cm

Podmínky pro pìstování orchidejí doma

Pavel Svoboda, ÚZA ÈZS, 5. cyklus

V posledních letech se stále více objevují v našich domovech jako nové pokojové kvìtiny - orchideje. Dnes bìžnì koupíte mnoho rodù a druhù orchidejí v kvìtinových prodejnách. Vìtšinou jsou to kvetoucí hybridy nebo rostliny s nakvétajícími poupaty. Pøijmìte nìkolik základních poznatkù, jak tyto rostliny pìstovat a ošetøovat, abychom se z jejich krásy tìšili co nejdelší dobu a pøiblížili si jejich život v domovinì. Orchideje tvoøí druhou nejvìtší èeleï na Zemi, ale zároveò jsou vývojovì nejmladšími rostlinami. Jejich vývoj není stále ukonèen, objevují se nové a nové rostliny, nìkdy i pøírodní køíženci. Dnešní odhad je asi 25 - 30 tisíc pøírodních druhù. Od roku 1850 cílevìdomì zasahuje èlovìk do vývoje orchidejí a zaèíná køížit jak jednotlivé druhy mezi sebou, tak rostliny z rùzných rodù. Dnes se odhaduje na 80 - 100 tisíc registrovaných køížencù (hybridù). Podle pøirozeného výskytu v pøírodì mùžeme orchideje rozdìlit na - rostliny mírného pásma a - rostliny tropické, podle zpùsobu rùstu mohou být orchideje zemní a epifytické, pøièemž epifitické tvoøí až 90 % celé rostlinné èeledi. Orchideje jsou též rostliny pomalého vývoje. V konkurenci jiných vzrùstnìjších rostlin nemají v domovinì šanci pro úspìšný vývoj - proto využívají jiné rùstové metody napø. stromy - skály apod. k lepším životním podmínkám - epifytní život. Orchideje na jiných rostlinách neparazitují. Následující text pojednává jen o hybridních rostlinách, protože pøírodní - botanické orchideje mají specifické nároky. Pøi nákupu vybírejte jen zdravé, nepolámané, nezavadlé a èisté rostliny - bez škùdcù a chorob. Ideální je stav rostliny pøi zaèínajícím nakvétání. Dùležitá je jmenovka - abychom vìdìli, jak dále pìstovat. Po pøinesení domù rostlinu umístìte spíše v polostínu, poblíž jiných rostlin (vìtší prùmìrná vlhkost), aby se kvìtina adaptovala na nᚠbyt. Asi po týdnu až 10 dnech ji umístíme na trvalé místo. Užiteèné rady, dùležité pro pìstování orchidejí doma Vám nabízíme formou odpovìdí na dotazy, které se v souvislosti se zájmem o jejich pìstování nejèastìji vyskytují.

Jaká je doporuèená teplota pro pìstování orchidejí v bytì? Tato teplota je rozdílná podle skupiny rostlin z hlediska nároènosti na teplotu a podle roèního období takto: zima °C jaro °C chladomilné rostliny 8-12 10-14 temperované rostliny 15-18 16-20 teplé typy 18-24 20-25

léto °C 12-15 18-21 25-28

Jaký je postup letnìní orchidejí? Po zmrzlých až do poloviny záøí jen u typù chladomilných a nìkterých temperovaných.

Mají orchideje vyhranìné požadavky na svìtlo? Z hlediska nárokù na svìtlo rozeznáváme orchideje stínomilné, støednì nároèné a svìtlomilné. Vìtšina orchidejí nesnáší pøímì oslunìní za sklem na parapetu na jižní stranì domu. Také po zimì je nutné rostliny pomalu pøivykat na vyšší intenzitu svìtla - možnost popálení listù (zvláštì únor, bøezen). Nejideálnìjší je rozptýlené svìtlo - východní + západní expozice. Jaká se doporuèuje vzdušná vlhkost pro úspìšné pìstování? Asi od 55 do 80 %, zvláštì v domech s ústøedním topením je nutno zvyšovat vlhkost rosením nebo podtácem s vodou. Nikdy nesmí stát kvìtináè spodkem ve vodì. Lépe je také mít více rostlin pohromadì. Všechny orchideje potøebují dostatek èerstvého vzduchu.

Jaký se doporuèuje režim zálivky? Èistá dešová voda - v nouzi odstátá vodovodní voda - teploty minimálnì pokojové. Zaléváme radìji ráno (v létì èastìji, v zimì ménì), nikdy ne do srdéèka listù (hniloba). Substrát by mìl být jen vlhký, nikdy ne stabilnì mokrý. Kontrola je nejlépe ponoøením prstu do substrátu cítím-li vlhko - nezalévám. NIC NEZLIKVIDUJE ORCHIDEJ DØÍVE, JAK PØEBYTEK VODY (hniloba koøenù). Podle rùstu koøenù poznáte, jak se daøí vaší rostlinì. Jak správnì hnojit? Na list - dennì (5 - 10x slabší roztok hnojiva, než pro pokojové rostliny) - do substrátu - 1 až 2x týdnì (3 - 5x slabší koncentrace hnojiva, než pro pokoj. rostliny) V prodeji je i speciální hnojivo na orchideje PH 4,5 - 5,5. Všeobecnì se dá øíci, že orchide-

47

je jsou „malí jedlíci” - proto nepøehnojovat. Také se doporuèuje asi 2 x za rok (v létì) prolít celou rostlinu èistou dešovkou. Vyplavíme tím soli ze substrátu. Poraïte, jak správnì pøesazovat?... Pøi zaèátku rašení (vìtšinou brzy zjara), jednou asi za 2 - 3 - 4 roky (dle rùstu). Zbyteènì nepøesazovat - nerušit rostliny v rùstu. Ovšem pøi zjištìní poškození (hlavnì koøenù) pøesadit ihned - kdykoliv.

Jaké složení substrátu pro pìstování je správné? Orchideje nemohou být pìstovány v jakékoliv zeminì pro pokojové rostliny. Rostou buï bez substrátu na kùøe (paøízku), nebo ve speciálnì namíchaném substrátu. Základem jsou kousky kùry (nejlépe borovice), polystyrénu, molitanu v pomìru asi 2 : 1 : 1. Dále pøidáme trochu kyselé rašeliny a suchého bukového listí. U zemních orchidejí (støevièníkù, Cymbidií) je vhodné pøidat rašeliny více. Nutná je drenហasi do 1/4 kvìtináèe.

opìt vykvetou. Nesnáší velké výkyvy teplot. Nutná dobrá drenáž.

Miltonia - hybridy: Nesnáší pøímé slunce, temperované. Vyšší vzdušná vlhkost (ovšem nemlžit), radìji nepøihnojovat. Není použitelná k øezu.

Cambria - Vuylstekeara - Odontoglossum Odontioda - Odontocidium: Chladomilné až temperované, ménì pøímého svìtla, zálivka dešovkou. Dostatek èerstvého vzduchu - pozor na prùvan. Letnìní.

Oncidium: Epifytní rostliny - stanovištì temperované až poloteplé, vyšší vzdušná vlhkost, v zimì ménì zalévat. Nìkdy kvete znovu z odkvetlých stonkù - neodøezáváme.

Dendrobium - typ nobile: Chladomilné - letnìní - na podzim a v zimì chladnìjší, sušší periodu - poloopadavý. Bìhem rùstu plné oslunìní - dost vláhy. - typ phalaenopsis: Temperované až teplé - v létì snáší pøíMá ochrana proti chorobám a škùdcùm mé slunce - na podzim omezíme vláhu - neou orchidejí nìjaké odlišnosti? padavý. Možné je použít jak chemické, tak biologicOba typy rostou epifyticky a patøí mezi nejoké prostøedky, podobnì jako u pokojových rost- dolnìjší orchideje. lin. Pozor na slimáky, sviòky, puklice a štítenky. Paphiopedilum (støevíèníky): Proè mi orchideje nekvetou a také shazují Patøí k zemním orchidejím. Rostliny se zelepoupata? nými listy jsou chladomilné až temperované. Bývá to vìtšinou zmìnou prostøedí, nízkou Rostliny s panašovanými listy jsou teplomilnebo vysokou teplotou (podle druhu), nízkou nìjší. Stále mírnì vlhký substrát - do substrátu vzdušnou vlhkostí, nedodržení chladné perio- pøidat mech a kyselou rašelinu. Nesnáší pøímé dy (napø. u rodu Dendrobium), nebo pøi poško- slunce. Nemlžit poupata. zení zárodku kvìtu škùdcem. Pøi pìstování orchidejí nezamìòujte význam Cattleya - laelia: Typický pøedstavitel orchidejí - vìtšinou temtermínù kategorií typu rostlin: teplomilný a chladnomilný a zemní a epyfitický typ orchideje. Obì perované - žlutì kvetoucí rostliny jsou teplomilzámìny mohou konèit zánikem života rostliny. nìjší. Celkovì jsou svìtelnì nároèné. Vyžadují vzdušný substrát - èasto rosit, ale nemlžit poupata. Kvìty dosahují obrovských rozmìrù a díky Pøehled základních pìstitelských nárokù nìkterých rodù nebo druhù orchidejí - hybridù: šlechtìní a køížení i velké škály pastelových barev. Cymbidium - minicymbidium: Vìtší rostliny, ideální je letnìní v polostínu, Umístìní v bytì - klady a zápory koncem léta na plné slunce. V zimì více svìtla, Volný parapet na oknì - popø. kvìtinový chladomilné - pøihnojovat - dostatek èerstvého stolek: vzduchu. Pomìrnì rychle se rozrùstá. Kvete Možnost pìstování jen urèitých druhù - malá 2 až 3 mìsíce. vzdušná vlhkost. Prospìšná je kombinace s letnìním na zahradì nebo balkonì (Cymbidium, Phalaenopsis: Teplomilné, nesnáší pøímé slunce - ideální Coelogyne cristata, Stanhopea, Dendrobium je rozptýlené svìtlo. Nezalévat do srdíèka, po nobile). Klady - žádné náklady na topení - dobodkvìtu zakrátit stonek za druhým kolénkem - rý pøehled pøes rostliny. 48

Kvìtinové okno - vitrínka:

Je to vlastnì jednoduchá forma domácího skleníèku. Poskytuje lepší podmínky rùstu, možnost mìnit základní požadavky rostlin, vyšší vzdušná vlhkost. Vyžaduje umìlou cirkulaci vzduchu (snadné pøehøátí prostoru). Umožòuje pìstování skoro celého sortimentu orchidejí. V malém prostoru (pod 1 m3) se špatnì udržují základní podmínky rùstu. Kladem jsou vzhledové a estetické vjemy - celková pøehlednost rostlin. Záporem jsou vìtší výdaje na poøízení a provoz skleníèku (osvìtlení, topení, cirkulace vzduchu).

Zahradní skleníèek - skleník:

Zatím nejlepší podmínky pro pìstování. Nutnost vytápìní, vìtrání - cirkulace vzduchu, popø. stínìní. Je zde nutný výbìr rostlin (nemožnost pìstování vedle sebe studenomilných a teplomilných rostlin). Je zde ovšem možnost výbìrem urèitého místa lépe najít pro rostlinu ty nejlepší svìtelné a tepelné podmínky vèetnì cirkulace vzduchu apod. Záporem je cena topení, náklady na poøízení skleníku, v létì možnost snadného pøehøátí prostoru, v zimì vysoká vzdušná vlhkost.

POZOR!

Nesmíte zamìnit pøi pìstování teplomilný a chladomilný druh rostlin a zemní a epifytické orchideje. Obì zámìny pøi pìstování vedou rychle k zániku kvìtin. Nebojte se pìstování orchidejí - jestliže jim poskytnete ty nejzákladnìjší podmínky rùstu, bohatì se vám odmìní nevšedními a krásnými kvìty.

Afrodiziaka z vlastní zahrádky

Martin Grbavèic, SEVA FLORA Valtice

Afrodiziakum - èesky povzbuzovaè, životabudiè - je látka, kterou obsahují druhy rostlin, které dokáží nejen léèit konkrétní neduhy, ale dokáží stimulovat imunitní systém organizmu. Na lidské tìlo neustále pùsobí øada vlivù. Nìkteré pøíznivì, jiné nepøíznivì. Výsledek tìchto vlivù jsou stavy únavy, apatie atd. Nejznámìjší z životabudièù je Žen-šen, ale není jediný. Chtìl bych Vás seznámit se dvìma druhy, které lze bez problémù pìstovat i na zahrádce, kde Vám udìlají radost nejen svou léèivou silou, ale i na pohled jsou to rostliny velmi dekorativní. Z USA pochází rostliny druhu Echinacea, Tøapatka.

Existuje 9 botanických druhù, nejznámìjší a nejužívanìjší je Echinacea purpurea, Tøapatka nachová. Jedná se o vytrvalou bylinu, vysokou 60 - 100 cm, má široký list, kvete od druhého roku vegetace, kvìty jsou velké (ježkova hlava), okvìtní plátky purpurové. Má ráda slunné stanovištì, spon 60 x 60 cm. Vysévat lze od února až do konce èervence. Má rozvìtvené koøeny, proto ji lze bez problémù pøepichovat do truhlíku - kvìtináèe a potom v dobì, kdy má asi 6 pravých listù ji mùžeme vysadit na stanovištì. Pokud zvolíte velmi èasný výsev a výsadbu provedete zaèátkem kvìtna, dokáží rostliny vykvést již v prvním roce. Pøi pozdìjších termínech výsevu v prvním roce rostliny vytvoøí pouze listovou rùžici a zesílí. V druhém roce raší rostliny v dubnu, zaèínají kvést již v èervnu. To je doba, kdy mùžete rozkvetlé kvìty vyštípat a buï usušit, nebo èerstvé dát do 40% lihu (cca 200 g kvìtu zalít cca 400 ml lihu). Po 14 dnech macerování v chladnu extrakt slejete, pøefiltrujete a opìt uložíte do lednièky. A již máte vyrobený svùj první životabudiè. Užívat je nejlepší preventivnì 20 kapek ráno, nebo veèer. Extrakt má specifickou chu - když jej poválíte na patøe, cítíte píchání stovek jehlièek - to je jedna z látek anestetikum - znecitlivovaè, indiáni proto používali Echinaceu pøi bolestech zubù a povrchových poranìních. Ostatnì u indiánù byla Echinacea nejpoužívanìjší léèivou rostlinou údajnì po ní sáhli v 60 % pøípadù jakýchkoliv potíží - vèetnì hadího uštknutí. Samozøejmì nepoužívali jen kvìt, ale zajímal je také koøen. Koøen lze sklízet v 2. - 3. roce, brzy na jaøe, nebo na podzim. Tøapatka nachová má vlasovité koøeny, uložené v horních 10 cm pùdy, po oprání je mùžeme usušit, nebo pøímo dát do 60% lihu (cca 200 g koøene na 400 ml lihu) a uložit do chladna. Opìt po 14 dnech je extrakt hotový, mùžete jej slít, pøefiltrovat a užívat po 20 kapkách dennì. V pøípadì zaèínající nemoci lze užívat 3 x dennì 20 kapek. Extrakty je potøeba mít uložené v chladu a dobøe uzavøené plné nádobì. Pøesto extrakt ztrácí 1 % úèinných látek dennì - proto je vhodné ho do 1 roku spotøebovat. Další druhy Echinaceí se liší od E. purpurea nejen barvou kvìtu, tvarem listu, ale pøedevším typem koøenu - všechny ostatní druhy mají kùlovitý koøen. Což má výhodu pøi sklizni. Na druhou stranu jsou tyto druhy citlivé na pøepichování, kdy se kùlový koøen poškodí a hùøe se ujímají, pøesto se s tím rostliny velmi dobøe vyrovnají. Pøepichované rostliny poznáte pøi sklizni 49

koøene. Koøen není jeden, ale díky poškození se rozvìtví na nìkolik menších. Proto, pokud je to technicky možné doporuèuji u níže uvedených druhù Echinaceí pøímý výsev na stanovištì. A které jsou tyto jiné Echinacee? Echinacea pallida - v Evropì po E. purpurea nejpìstovanejší Tøapatka, vysoká až 120 cm, listy štíhlé, mírnì chlupaté, kvìty ježek s rùžovými cca 10 cm dlouhými okvìtními plátky. Užívá se stejnì jako E. purpurea kvìty a koøen. Koøen lze využít i jako indiánskou žvýkaèku: koøen opereme a syrový nakrájíme na cca 0,5 cm dlouhé kousky, které usušíme. Tyto kousíèky používali indiáni jako žvýkaèku (pozor - kousat až po zvlhèení v ústech), opìt ucítíte štípání anestetik a typickou chu Echinacee. Dalším druhem je Echinacea angustifolia. Bìhem minlých 5 let jsme v SEVA FLORA Valtice získali 24 pùvodù Echinacea angustifolia, ale všechny byly Echinacea pallida. Jaký je tedy rozdíl? E. angustifolia je vysoká do 60 cm, má výraznì chlupatý list a má žlutý pyl. E. pallida je vysoká až 120 cm, má mírnì chlupatý list a bílý pyl. Velmi dekorativní je Echinacea paradoxa, je vysoká kolem 100 cm, má lesklý list a žluté kvìty, které Vás budou tìšit od èervna až do konce èervence. Všechny Echinacey lze bez problému použít i k øezu - ve váze vydrží kvìt asi 14 dnù. Další druhy, které pìstujeme ve Valticích jsou Echinacea tennesseensis, E. atrorubens a E. simulata. Nepodaøila se nám ještì získat Echinacea laevigata. Urèitì si øíkáte, proè potøebujeme mít celý sortiment Echinaceí, když se vlastnì využívají a pìstují pøedevším E. purpurea a pallida? Všechny druhy Echinaceí absahují flavonoidy a další úèinné látky, jen jsou v jednotlivých druzích v rùzném složení a proto je velmi zajímavé je mezi sebou porovnávat a snažit se je zaøadit do skupiny bìžnì pìstovaných a užívaných léèivek. Dalším naším cílem je zaøadit tyto jiné druhy do skupiny trvalek a nabídnout je zahradníkùm v našich barevných sáècích. Mají šanci oslovit pìstitele díky své vitalitì rùstu a dekorativním kvìtùm. Osiva Echinacea purpurea i Echinacea pallida jsou k disposici v SEVA FLORA s.r.o. Valtice. Po životabudièi z USA Vás chci seznámit s Maralím koøenem pùvodem z Ruska. Parcha safolrová - Maralí koøen - Leuzea carthamoides pochází z oblastí Altaje, kde získal svùj název podle jelena Maral, který s oblibou požírá nejen list, ale i koøen této odolné trvalky. Koøen této rostliny obsahuje 20-hydroxyekdysteron, což je anabolický stereoid, který bez ved50

lejších úèinkù podporuje èinnost organizmu. Napø. prokazatelnì zvìtšuje srdeèní sval, holení kost a objem spermatu.

Parcha saftorová (Maralí koøen) Leuzea carthomoides - drátovitý koøen

V oblasti jižní Altaje roste v extrémních podmínkách, kdy vegetaèní doba trvá pouze 3 až 4 mìsíce, takže kvete v èervenci, dozrává v záøí a vydrží i pøibližnì mìsíc, kdy se teplota pohybuje kolem -30 oC. Jedná se o rostlinu, vysokou kolem 100 - 150 cm, se zeleným listem z obou stran a drátovitým koøenem. V našich podmínkách lze vysévat od února až do konce èervence, rostliny lze pøepíchat a následnì vysadit na slunné místo ve sponu 60 x 60 cm. První rok vytvoøí rostlina listovou rùžici a v druhém, nìkdy až ve tøetím roce kvete v kvìtnu a semena dozrávají v èervnu. Listy mají výraznì hoøkou chu, mùžete si z nich uvaøit èaj, lze ho s úspìchem nabídnout i domácímu zvíøectvu. Napøíklad konì tuto rostlinu milují a z vlastní zkušenosti, z Altaje, mohu øíct, že byl velký problém pøimìt konì k chùzi v porostu maralu..... Domácím zvíøatùm zlepšuje zdravotní stav a užitkovost. Pro èlovìka dopuruèuji vyrobit si lihový extrakt z koøene, kdy koøen brzy na jaøe, nebo na podzim vyryjeme, zbavíme zeminy a èerstvý dáme do 60% lihu (200 g koøene na 400 ml lihu). Použít lze koøen z dvou a víceletých rostlin.

Parcha - novošlechtìní Raponticum - kùlový koøen

Užíváme opìt 20 kapek ráno, nebo veèer. Extrakt má specifickou „zemitou” chu. Stejnì jako Echinacea není jen jedna, tak i Leuzea není osamocena. Vedle rodu Leuzea je rod Rhaponticum, kam øadíme další druhy obsahující 20-hydroxyekdysteron. Hlavní rozdíly mezi Leuzeou a Rhaponticem jsou tyto: Rhaponticum pochází z mírnìjších oblastí Ruska, v našich podmínkách kvete od konce èervna do konce èervence, spodek listu je bílý (jsou tam bílé chloupky) a koøen je kùlový. Leuzea carthamoides má zelený spodek listu, drátovité koøeny a kvete již v kvìtnu. Ve Valticích máme shromáždìný sortiment Rhaponticum pulchrum a Rhaponticum scariosum, které jsou velmi dekorativní. Dále máme Rhaponticum serratuloides a Rhaponticum Satzyperovii, což jsou rostliny velmi vzrùstné, takže vhodné pro sklizeò zelené hmoty pro hospodáøská zvíøata a mají také velmi dekorativní kvìty, které jsou zajímavé do suché vazby. Z pohledu medicinského se nám jeví nejzajimavìji druh Rhaponticum centaureoides, který je støedního vzrùstu a oproti druhu Leuzea carthamoides, který obsahuje 0,15 - 0,2 % 20-hydroxyekdysteronu obsahuje tento druh v koøenu až 0,4 % úèinné látky. To je zajímavé pøedevším pro producenty suchého extraktu této látky, kdy potøebují jen polovinu koøenù pro získání stejného množství extraku. Bìžnì v prodeji jsou osiva Leuzea carthamoides - Maralího koøene s drátovitým koøenem. Ostatní druhy pøipravujeme jak do skupiny léèivých rostlin, tak do skupiny okrasných trvalek. Nový pohled na termíny výsevù u léèivých a koøeninových rostlin: Možná Vás zarazily termíny výsevù u tøapatky a maralího koøene. Uvádím zde výsev od února do konce èervence. Nejde o specifikum tìchto dvou druhù. Obecnì lze u trvalek léèivých rostlin prodloužit vysévání z bìžného II. - IV. mìsíce na výsevy až do konce èervence. Zmìní se jen zpùsob, který je dle mého mínìní jednodušší a jistìjší. Vyséváme pøímo na záhon, semena vysejeme do øádku, mírnì zasypeme zeminou a pøikryjeme bílou netkanou textilií. Podstatná je zálivka - zaléváme jen 1x za týden, ale vydatnì prolít záhon! Z tìchto trvalek odstraníme textilii v dobì 6-8 pravých listù, rostliny vytvrdnou. Potom je mùžeme vysadit pøímo na záhon, nebo pokud jste zvolili výsev na konci èervence, necháte je na místì a rostliny bez problémù pøeèkají zimu. Sázíte je až na jaøe. Odpadá tedy ochrana pøed mrazíky a pøepichování.

Tímto zpùsobem, od dubna do konce èervence, je vhodné vysévat tyto léèivé rostliny: jableèník, levanduli, libeèek, tøapatku, maralí koøen, šalvìj, tymián a yzop. Specialitou pro setí v tomto období je øecké oregano - Oreganum heracleoticum, které sejeme stejnì, jen semínka nezasypeme - jsou drobná. Tato mrazuvzdorná trvalka má zpoèátku velmi pomalý vývoj a je vdìèná za tento zpùsob výsevu. Pøejeme Vám mnoho úspìchù pøi pìstování nejen našich životabudièù, ale i ostatních léèivých rostlin bez skleníku a pøepichování.

Santpaulia ionantha František Linhart

Není snad jiná další hrnková pokojová kvìtina, která by byla tak oblíbená, známá a rozšíøená mezi naší pìstitelskou veøejností ve skupinì kvetoucích, jako je právì „Usambarská“, „Kapskᓠfialka, „Pavlínka”, prostì Saintpaulia. Objevil ji na sklonku 19. století v pohoøí Usambara a Uluguru dvorní maršál Saint Paul v Kapské provincii Jižní Afriky. Trochu zavádìjící je název fialka, nepatøí k nim, pøíbuzná je s gloxinií. Z pùvodního tmavì modrého druhu šlechtitelé obohatili sortiment o kultivary s bílou barvou kvìtu, rùžové, èervené, lila, ale i plnokvìté i se zvlnìnými okraji kvìtních plátkù. Protože je množení i pro laika pomìrnì snadné, velmi rychle se rozmnožují. Listové øízky odebrané v létì mohou již na podzim téhož roku kvést. Právì pro tento snadný a pøístupný zpùsob množení je zvláštì nutné dbát, abychom saintpaulie množili pouze ze zdravých jedincù s typickými odrùdovými znaky. Pozor zejména na listy deformované, anebo se skvrnami - mohou signalizovat pøítomnost viroz. Pro pìstování žádají mìlèí nádoby, misky i kvìtináèe, netvoøí totiž hluboký koøenový systém. Jakmile rostlina zcela vyplní nádobu (ne pøedèasnì!), je tøeba ji pøesadit. Rostlina si „o to øíkᔠtím, že vytváøí znaènì nahlouèené, netypicky malé listy v hustém trsu a zároveò ménì nakvétá. Obyèejnì staèí pøesazovat každý druhý rok. Santpaulie žádá dostatek svìtla (ne úpal), teplota nemá klesnout pod 15 °C (krátkodobì snese i 12 °C). Zalévá se zásadnì spodem kvìtináèe, nesnáší zálivku na list. Zde si pøipomeòme, že zálivka spodem neznamená to, aby rostlina byla spodní èástí kvìtináèe trvale 51

ve vodì, pøebyteènou vodu po zálivce je tøeba z misky po chvíli vylít. Saintpaulie pøihnojujeme asi 1x za 3-4 týdny nejlépe tekutými hnojivy. Velmi dobøe se jí daøí napø. v koupelnì, nebo kuchyni, kde uvítá vyšší vzdušnou vlhkost prostøedí. Výborným poèinem je umístit pìstitelský kvìtináè s rostlinou do vìtšího kvìtináèe a mezeru vyplnit napø. mechem. Nebo do podmisky nasypat kaménky a na nì rostlinu v nádobì postavit. Budeme-li o saintpaulii dobøe peèovat, pokvete prakticky s malými pøestávkami po celý rok. Jaká je její trvanlivost - životnost? U rostlin starých 1 - 1,5 roku je vhodné opatøit nové (napø. pøemnožením), jinak vydatnost a kvalita kvìtù slábne. A co dìlat, když se domníváme, že naše péèe o rostliny je postaèující a pøesto výsledek není podle našich pøedstav? 1) Jakmile rostlina v rùstu i kvìtu stagnuje, bude s nejvìtší pravdìpodonbostí potøebovat pøesadit. Èást zeminy z koøenového balu opatrnì odstraòte a pøesaïte rostlinu do rašelinového substrátu do vìtší nádoby. Prvních nìkolik dní velmi opatrnì a ménì zalévejte. 2) Listy blednou - buï jsme neuváženì zalili na list, nebo je podvyživená, nebo je vystavena nadmìrnému sluneènímu svitu. 3) Je-li vzhled rostliny normální, ale nekvete, bude potøebovat zvýšit ve výživì dávku fosforu.

kvétají z oddenkù (koøenù) tìsnì pøi zemi. Jde o vytrvalou rostlinu, která pochází ze stinných, chladných japonských lesù. Má stálezelené, lesklé, kožovité, podlouhle kopinaté listy na pevném dlouhém øapíku, který vyrùstá z oddenku jednotlivì, podobnì jako kvìty. Protože vyžaduje chladnìjší prostøedí, v zimì nejlépe s teplotou kolem 10 oC, ustoupilo její pìstování pøed tropickými rostlinami, které jsou do teplých bytù vhodnìjší. Objevuje se však hodnì jako doplòková zeleò v kvìtináøských obchodech. Další rostlina nesoucí název štìstí, spíše štìstíèko je Helxine soleirolii nebo Soleiroliasoleirolii, drobounká k zemi pøisedlá rostlinka s oválnými støídavými lístky, vytváøející zelené bochánky. Pochází ze Støedomoøí. V prodeji jsou i kultivary se zlatavými listy nebo bíle panašovanými. Èasto se kvìtináèky doplòují pøízdobami podle mo- Štìstíèko mentální situace: - Helxine soleirolii Velikonoèní, Valentýnské, Mikulášské, Vánoèní aj. Tato rostlinka už je pro pìstování v moderních bytech vhodnìjší. Je nenároèná podobnì jako podenka, blázen. Používá se také jako krycí rostlina do misek a kvìtináèù s vìtšími, solitérními rostlinami. Co je to štìstí?... Další rostlinka se štìštím v názvu je ètyøSlyšela jsem, že existuje rostlina, která lístek pro štìstí, Oxalis deppei. Není to jese jmenuje ŠTÌSTÍ a že se dá pìstovat v bytì. telíèek, ale hlíznatý šavel, který se dá také Mùžete mi pøiblížit, o jakou rostlinu se jed- pìstovat pøes léto na záhonech. Ètyøèetné ná? V. P., Pøelouè listy mají èervenou Odpovìï: kresbu. Kvete rùRostlina, kterou žovými kvìty. naši pøedkové poAle co je domájmenovali „domácí cí štìstí? Pohoda, štìstí“ je dnes již radost, láska, tolemálo pìstovaná Asrance a pozornost pidistra elatior, nìv domovì. A tak kdo ji mùže znát také když Vám porospod názvem koøetou pìknì jakékonokvìtka. Tento náliv kytky, když se zev je výstižnìjší, na Vás budou blízprotože nenápadné, cí usmívat, urèitì hnìdoèervené hvìzmáte doma pravé dièkovité kvìty vy- Koøenokvìtka - Aspidistra „DOMÁCÍ ŠTÌST͓. Šavel - Oxalis deppei 52

Fuchsie, latinsko-americké krásky Ing. Pavel Talich, ÚZA ÈZS 5. cyklus

Jsou kvìtiny, které nás svou krásou kvìtù zaujmou natolik, že neodoláme a poøídíme si je. Vìtšinou ale platí, že èím krásnìjší, tím nároènìjší na pìstování. Každá rostlina má svoji domovinu, místo pùvodu, odkud byla dovezena a následnì pøevedena do kulturního pìstování. Ve svém pùvodním prostøedí jsou urèité pùdní a klimatické podmínky, které rostlinám ideálnì vyhovují bìhem roku pro potøeby rùstu a rozmnožování. Mezi kvìtiny, které zaplní oko diváka svou nádherou, patøí také fuchsie. Kvìtiny široké barevné škály, rozmanitých tvarù a forem svých kvìtù. Kdo kolem nich pøejde, nezùstane nezasažen. Po jejich získání je èlovìk kratší èi delší èas u vytržení z kvìtù, ale pozdìji, pokud není trochu obeznámen s jejich nároky, mohou nastat problémy s jejich uspokojivým pìstováním. Ale zaènìme, jak se øíká, od Adama.

Pùvod fuchsií

Rod Fuchsia L. se vyskytuje v podobì asi stovky botanických druhù. Tyto pùvodní druhy mají domovinu pøedevším ve Støední a Jižní Americe, pár druhù roste na Novém Zélandu a na Tahiti. V Mexiku se nacházejí pøedevším v tzv. mírném výškovém pásmu, které sahá do výšky 1700 m.n.m. V jihoamerické oblasti se setkáme s fuchsiemi také v tropickém pralese v pásmu pravidelných tropických dešù. Ale také na poušti Atakama nebo otevøených savanách. Na Novém Zélandu rostou hlavnì v subtropických pralesích severního ostrova. Z hlediska pìstitelských požadavkù je dùležité, že se jedná pøedevším o rostliny horských lesù. Tvoøí pøevážnì keøové, podrostové patro lesa. Najdeme je zde na vlhèích a pøistínìných stanovištích.

Rùstové podmínky

Když víme, odkud fuchsie pocházejí, v jakém prostøedí se vyskytují, potom mùžeme pro vìtšinu z nich odvodit podmínky, které potøebují pro svùj zdárný rùst. Nic samozøejmì neplatí obecnì, i zde najdeme výjimky, které právì mohou rozšíøit možnosti uplatnìní fuchsií i na netradièních stanovištích. Pro vìtšinu souèasných odrùd ale platí, že jsou teplomilné a svìtlomilné, pøesto pøímé sluneèní svìtlo snáší jen výjimeènì. Optimální polohou je polostín, protože v hlubokém stínu se rostliny vytahují a jsou

pøíliš slabé. Existuje mezi fuchsiemi výjimka, která dává šanci pìstovat tyto kvìtiny i na sluneèném místì. Jedná se o tzv. triphyla typy fuchsií, o kterých bude zmínka pozdìji. Se svìtlem ještì souvisí i fotoperiodická reakce, tj. nástup do kvì- Nepravá triphyla s kvìty tu. Opìt obvykle pro v paždí listu fuchsie platí, že s prodlužujícím dnem a rostoucí délkou dlouhodenní periody se efekt kvetení zvìtšuje. Co se týká teploty, tak optimum se pohybuje v rozmezí 15 - 18 oC. Pokud ji budeme sledovat bìhem roku, potom v zimním a èasném jarním období fuchsie snese prostøedí studených skleníkù, svìtlých sklepù, nevytápìných pokojù apod. o teplotì 5 - 8 °C. Ale pro triphyla typy je potøeba teplota vyšší, tj. 8 - 12 °C. Dále pro vegetativní rùst je optimem 20 - 25 °C. Založení kvìtù probíhá v rozmezí teplot 10 až 26 °C, ale pro další vývin kvìtù je tøeba teplota vyšší, tj. 21 - 26 °C. Substrát, ve kterém je pìstujeme, musí být pøimìøenì vlhký, rovnìž je vhodné, aby i vzduch mìl patøiènou vlhkost. Sucho, ale hlavnì pøemokøení substrátu fuchsie špatnì snášejí, rychle vadnou, shazují listy a kvìty. Jsou nároèné i na obsah živin v substrátu. Shrneme-li pøedchozí, potom obecnì platí, že fuchsie potøebují polostín, pravidelnou zálivku a pøimìøenou výživu.

Pøezimování

Aby radost z fuchsií neskonèila s posledním podzimním kvìtem, musíme nutnì poèítat s vhodným prostorem pro pøezimování. Je tøeba upozornit, že pøezimování v souèasných, trvale vytápìných bytech není pøíliš vhodné a rostlinám neprospívá. Zavedení ústøedního vytápìní bylo i jedním z hlavních dùvodù ústupu pìstování fuchsií u nás. Vysoká teplota a nedostatek svìtla rostlinu vyèerpá a namnožení škùdci dílo zkázy vìtšinou dokonèí. Vyšší teploty totiž velmi svìdèí mšicím a molicím. Ideální pro pøezimování je zimní zahrada èi vytápìný skleník. V domácích podmínkách to mùže být svìtlý sklep, veranda, ale i garáž. Teplota by se v tìchto prostorách mìla pohybovat v rozmezí 5 - 8 - 10 °C. I pøes zimu se nesmí zapomenout na pravidelnou kontrolu vlhkosti substrátu. 53

V podstatì existují tøi hlavní pøíèiny uhynutí rostlin pøes zimu: - nejèastìji to bývá pøelití rostlin - nadmìrnou zálivkou v dobì, kdy jsou teploty velmi nízké, v rozmezí 3 až 6 °C; - nebo naopak koøeny fuchsií jsou pøíliš dlouho, tj. nìkolik týdnù v pøeschlém substrátu i když nezbytnì nutné období sucha vyvolá stav klidu (dormance), ale dlouhé sucho zpùsobí úhyn rostlin; - a za tøetí to mùže být pokles teplot pod 0 °C, tzn. zmrznutí rostlin. Pokud tedy mùžeme rostlinám poskytnout výše uvedené podmínky pro pøezimování, potom již nic nebrání tomu, poøídit si rostliny na ozdobu venkovního prostøedí. Z uvedeného je zøejmé, že fuchsie není pokojová kvìtina, není kvìtinou interiéru bytu.

Substrát a pøesazování

Významným prvkem pìstování je substrát na pøesazování a sázení, který by mìl obsahovat nezbytné množství živin pro stálý rùst rostlin. Substrát mùžeme koupit hotový nebo si jej mùžeme namíchat sami. Z tìch kupovaných je lépe vybírat ty, které jsou urèeny pro balkónové kvìtiny. Na obalu zjistíme, zda substrát obsahuje nìjaké živiny. Jinak je doplníme vhodným kombinovaným hnojivem (30 g NPK, Cererit do 10 l substrátu). Doma namíchaný substrát mùže obsahovat 1 díl zahradní zeminy, 1 díl kompostu (alespoò 3 roky starý) nebo listovky, 1 díl rašeliny nebo rašelinového substrátu. Na 10 litrù této smìsi dodáme 0,5 l písku a 0,5 litru agroperlitu, kterým se podpoøí jímavost vody. Další vhodná smìs se skládá ze 3 dílù zahradní zeminy, 2 dílù rašeliny a 1 dílu písku. Do tìchto smìsí je tøeba ještì pøidat 30 g kombinovaného hnojiva na 10 litrù substrátu. Substrát je pøipravený a nyní je tøeba vìdìt, kdy a jak pøesazovat. Na jaøe se pøesazuje v dobì, když fuchsie zaèínají rašit. Rostlinu vyjmeme z kvìtináèe, èásteènì odstraníme zeminu napø. tupým døevìným kolíèkem a mùžeme i zakrátit koøeny. Nový kvìtináè volíme maximálnì o 2 cm v prùmìru vìtší. NesmíPøesazená rostlina me zapomenout pøekrýt 54

odtokový otvor kvìtináèe. Po pøesazení rostlinu jedenkrát zalijeme a potom spíše rosíme, aby nedošlo k jejímu pøelití.

Pøihnojování

Správnì provádìná výživa rostlin je pøedpokladem pro jejich zdravý vzhled a rùst. To platí bezezbytku i pro fuchsie. Na zaèátku vegetace podpoøíme rùst rostlin použitím hnojiva s pøevahou dusíku. Pozdìji pøihnojováním hnojivem s pøevahou fosforu a draslíku posilujeme tvorbu kvìtù a vyzrávání døeva. Na pøelomu srpna a v záøí je tøeba pøihnojování ukonèit. K hnojení rostlin je možné využít tabletovaná, dlouhodobì pùsobící hnojiva, která po urèitou dobu postupnì uvolòují živiny. Další, bìžnìjší možností, je pøihnojování jednou za týden roztokem kombinovaného hnojiva o koncentraci 0,2 %.

Tvarování

Pøesazená, pravidelnì pøihnojovaná fuchsie zaène rùst. Je to dobøe, ale není to stále vše. Øada odrùd totiž roste nepravidelnì a pro dosažení pìkného vzhledu je tøeba je tvarovat – zaštipovat, abychom podpoøili jejich vìtvení a usmìrnili jejich rùst. Tradièními tvary jsou kulovitý keø nebo stromeèek. Nevýhodou zaštipování je ale oddálení zaèátku kvetení. Obecnì je možno øíci, že fuchsie s jednoduchým kvìtem potøebují 5 - 7 týdnù, plnokvìté 6 - 9 týdnù a triphyla typy až 12 týdnù od posledního zaštípnutí do zahájení kvetení.

Zálivka

Žádný živý organizmus nemùže být bez vody, ani fuchsie není výjimkou. Nejlepší vodou pro zálivku je voda dešová. Jinak zálivková voda by nemìla být pøíliš tvrdá. V dobì rùstu rostliny zaléváme jedenkrát dennì a na vrcholu léta je tøeba zalévat i dvakrát dennì. Stanovit, kdy je potøeba zalévat, není jednoduché. Ale možno se øídit podle suchého nebo zasychajícího povrchu substrátu. Zalít je potom døíve, než rostlina zaène vadnout z nedostatku vody. Mírný nedostatek vody neuškodí tolik, jako trvalé pøelévání a pøemokøení substrátu.

Choroby a škùdci

Samostatnou kapitolou jsou choroby a škùdci fuchsií. Prvním pøedpokladem zdravých rostlin je jejich správné umístìní a starostlivá péèe o nì. V uzavøených, nevìtraných polohách bez proudìní vzduchu se choroby a škùdci snadnìji šíøí. Mezi nejškodlivìjší živoèišné škùdce patøí molice – bílý poletující hmyz, a mšice. Jejich

škodlivost spoèívá v sání na listech a tvorbì medovice, na které rostou další houby – èernì. Èernì dále rostliny vzhledovì znehodnocují. Oba škùdci mají bìhem roku nìkolik generací. Specifická vývojová stadia škùdcù mohou být i odolná vùèi nìkterým pøípravkùm, proto je tøeba kontrolovat jejich pøítomnost na rostlinách velmi peèlivì ihned od zaèátku vegetace. V pøípadì výskytu škùdcù je tøeba okamžitì zasáhnout, aby nedošlo k jejich pøemnožení. Zásadou musí být opakované ošetøení napadených rostlin. V pøípadì molic musíme poèítat se 4 až 5 postøiky v intervalu 3 - 5 dnù (napø. BIOOL, KARATE 2,5 WG, TALSTAR 10 EC, MOSPILAN 20 SP). U mšic by mìly postaèovat 2 postøiky v intervalu 4 dní (napø. BIOOL, KARATE 2,5 WG, NURELLE D, PIRIMOR 25 WG, TALSTAR 10 EC, MOSPILAN 20 SP). Pro skleníky a fóliovníky jsou k dispozici i biologické metody ochrany – lze použít predátory a parazitoidy. Z houbových chorob se nejèastìji setkáme s plísní šedou a to pøedevším v podzimním období, kdy je zvýšená vlhkost a nižší teplota a rostliny jsou natìsnány u sebe. Napadená pletiva rostlin jsou pokryta šedým, šedohnìdým, prášivým povlakem. Nemocné rostliny musíme oèistit, rostliny rozestavit, snížit vlhkost a pravidelnì odstraòovat opadlé kvìty a listy, které jsou potom zdrojem nákazy. Ménì èasto jsou na rubu listù vidìt rzivé puchýøky rzi fuchsiové. Listy postupnì žloutnou, opadávají a vìtvièky zùstanou holé. Nìkteré odrùdy fuchsií mohou být k této rzi zvláštì citlivé. Rez žije také na vrbovkách, které by se nemìly v blízkosti fuchsií pìstovat. Napadené listy fuchsií odstraníme, pøípadnì rostliny prostøiháme. Fuchsie je možno ošetøit opakovanì fungicidy 4 - 5x, v intervalu 7 až 10 dnù (napø. BAYCOR 25 WP, DITHANE M 45, SYSTHANE 12 EC).

Použití fuchsií

Máme pìkné, zdravé fuchsie - kam s nimi? Uplatnìní fuchsií je pomìrnì všestranné. Pøedevším rozšiøují sortiment kvìtin pro polostinná místa. Nejefektnìjší je jejich umístìní ve výši oèí pozorovatele. Mùžeme tak nejlépe vnímat všechny detaily rozmanité stavby kvìtù i jejich pestré zbarvení. Nejbìžnìjší je pìstování fuchsií v kvìtináèích, které umis-

Poloplný kvìt

ujeme na rùzná místa: okna, terasy, schodištì, ale i hroby. Velmi vhodné je osazování okenních a balkónových truhlíkù fuchsiemi. Do truhlíkù použijeme nejlépe pøevisle rostoucí formy nebo nízké kompaktní odrùdy. Na bìžný metr poèítáme se 4 - 5 rostlinami. Do jednoho okna vysazujeme radìji rostliJednoduchý kvìt ny jedné odrùdy, aby barevný efekt byl co nejpùsobivìjší. Starší mohutnìjší rostliny nebo fuchsie stromkového tvaru použijeme k solitérní výzdobì rùzných ploch: pøed vchod domu, na terasu apod. Existuje nìkolik druhù a odrùd fuchsií, které mohou být v teplejších oblastech trvale vysázeny venku, i když fuchsie ve støedoevropských podmínkách nejsou zcela odolné mrazu. Ve volné pùdì na zahradì mùžeme sezónnì klidnì pìstovat témìø všechny druhy a odrùdy fuchsií, pokud je ochráníme Plný kvìt pøed zmrznutím. Pøed zimou je vyjmeme z pùdy a uložíme v bezmrazé místnosti. Pìstování fuchsií jako bonsaj je další zpùsob, jak využít mnohotvárnosti této kvìtiny. Existují druhy i odrùdy, které mají malé listy a kvìty a pøímo se nabízejí pro tento zpùsob pìstování. Všeobecnì se traduje, že fuchsie musí stát pouze ve stínu. Stejnì jako všechny ostatní rostliny, tak i fuchsie potøebují k životu slunce. Výjimkou jsou jen odrùdy s bílým kvìtem a odrùdy s jemnými odstíny barev, které mívají problémy již i s mírným ranním nebo veèerním sluncem. Není to slunce, co rostlinám škodí, ale pøedevším vysoká teplota (suché teplo), která je vìtšinou vyzaøována oslunìnými zdmi. V tomto smìru ale existuje skupina fuchsií, které Kvìt typu trijsou naopak snášenlivé ke slun- phyla 55

ci. Tato skupina se oznaèuje jako triphyla hybridy. Pro ni jsou typické svazeèky kvìtù na konci vìtvièek. Jednotlivý kvìt má dlouhou kvìtní trubku, krátké kališní lístky a malou korunku. Pravá triphyla s kvìty Pøevládající barvou ve svazeèku kvìtu je oranžová nebo èervená. Listy jsou na dotek sametové, tmavìji zbarvené a mnohé mají rub listu èerveno-fialovì zabarvený. Do této skupiny se také øadí odrùdy fuchsií, které mají tvar kvìtu jako pravé triphyly, ale kvìty vyrùstají jednotlivì z paždí listù. Pro bìžného pìstitele toto rozdìlení není dùležité, protože obì skupiny bohatì kvetou a velmi dobøe snášejí slunce. Tedy témìø všechny triphyla typy potøebují plné slunce, aby se mohly úplnì rozvinout do své krásy. I když potøebují hodnì slunce, pøivítají pøes poledne trochu stínu. Triphyly vìtšinou pøirozenì špatnì vìtví a ještì navíc špatnì snášejí zaštipování, protože potom do zaèátku kvìtu potøebují dobu 10 - 12 týdnù. Na druhou stranu mají ale výbornou schopnost rašit z koøenové èásti a vytváøejí tak pìkný keøovitý tvar. Vzhledem k pùvodu této skupiny fuchsií, potøebì plného slunce, je odlišné i pøezimování rostlin. Teplota prostoru, kde rostliny pøezimujeme, by mìla být v rozmezí 8 - 12 °C a s dostatkem svìtla. Starší, velké rostliny snesou pøes zimu i nižší teploty.

Závìr

Nejen stín, ale i plné slunce vyhovuje fuchsiím. Dá se øíci, že kolem celého domu, na všech svìtových stranách lze fuchsie pìstovat. Do každých podmínek prostøedí lze vybrat vhodnou odrùdu, která nám udìlá radost. Pouze v trvalém hlubokém stínu nemáme mnoho šancí na úspìch. Limitujícím faktorem je období zimy, hlavnì z pohledu možností pro pøezimování fuchsií. Mráz ani vysoké pokojové teploty fuchsiím pøes zimní èas nevyhovují. Potom nezbývá než každoroèní nákup nových rostlin z bohaté nabídky kvìtinových síní. Podrobnìjší informace o pìstování fuchsií naleznete v publikaci Fuchsie pro všechny z pera autora tohoto pøíspìvku. Perokresby: Dana Skopcová 56

Ochrana proti krtonožce na zahrádce

Doc. RNDr. Josef Šedivý, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyò

Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) žije a škodí v hlubokých pùdách bohatých na humus a s nízkou podpovrchovou hladinou vody, èasto na zalévaných zahrádkách, v paøeništích i ve sklenících. Na zahradkách škodí zvláštì na zelí, kapustì, èervené øepì, mrkvi, cibuli, okurkách, rajèatech a bramborech. Nejvìtší škody zpùsobuje krtonožka na jaøe pøi budování hnízd a chodeb. V tomto období vyhrabuje kolem hnízda okružní chodby a pøekusuje i požírá podzemní èásti všech rostlin, které prorùstají do chodeb. Podkousané rostliny vadnou a usychají, èímž se nad hnízdem zvyšuje prohøívání pùdy a vytváøejí se pøíznivé podmínky pro líhnutí a rùst larev. Krtonožka patøí do øádu rovnokøídlého hmyzu. Tìlo má válcovité, hnìdé, sametovì opýøené. Tykadla jsou krátká, silná, nepøesahují pøedohruï. Dospìlci mají na hrudi dva páry køídel. První pár je sklerotizovaný, krovkovitý, druhý pár je blanitý. Holenì prvního páru nohou jsou lopatkovitì rozšíøené, pøizpùsobené k vyhrabávání chodeb. Stehna tøetího páru nohou jsou ztlustlá. Zadeèek je dlouhý. Velikost dospìlcù se pohybuje od 35 do 60 mm. Vajíèka jsou okrouhle oválná, bílá, 2-2,5 mm dlouhá a 1-1,5 mm široká. Bìhem vývoje larvy ve vajíèku se velikost vajíèek zvyšuje až na 4 mm. Larvy jsou podobné dospìlcùm, ale mají pouze základy køídel. Bìhem rùstu procházejí ètyømi rùstovými stupni. V jednotlivých rùstových stupních se délka tìla a základù køídel zvìtšuje. Na povrchu pùdy se krtonožka zdržuje v noci, zvláštì v dobì páøení. Páøi se na jaøe od kvìtna do èervna. Pøed kladením vajíèek samice vyhrabuje 100 až 150 mm pod povrchem pùdy komùrku, v níž buduje zemité hnízdo asi o velikosti slepièího vejce, do nìhož klade vajíèka. Vajíèka jsou kladena ve skupinách v celkovém množství 100 až 400 kusù. Larvy se líhnou za 10-15 dnù po nakladení vajíèek. Vylíhlé larvy se nìkolik dnù zdržují v hnízdì. Samice je v tomto období hlídá. Následnì se larvy svlékají a rozlézají se do okolí. Po druhém svlékání larvy opouštìjí hnízdo, na povrch pùdy však nevylézají. V záøí se svlékají potøetí, pøed zimou opouštìjí povrchovou vrstvu pùdy a pøezimují v hloubce 60 až 100 cm pod povrchem pùdy. Na jaøe se svlékají po ètvrté a v kvìtnu dospívají.

Nejhojnìjší výskyty jsou v kotlinách. K budování hnízd vyhledává krtonožka tìžké a slévavé pùdy, které usnadòují budování hnízd a skýtají dostupnost podpovrchové vody. Èasté zalévání pùdy zajišuje dostatek nezbytné vody pro vývoj larev. Dospìlci i larvy krtonožky jsou všežravé, hlavní složkou jejich potravy jsou larvy pùdního hmyzu. Mechanická ochrana proti krtonožce se uskuteèòuje opakovaným pleèkováním meziøádkù pìstovaných rostlin nebo vyhrabáváním a nièením hnízd. Místa výskytu hnízd se poznají podle nakypøeného povrchu pùdy a vadnutí rostlin na nich. Dospìlci se loví do vìtších nádob, které se na záhonech až po hrdlo zapouštìjí do pùdy. Od nádoby se do køíže kladou latì nebo døevìné desky, alespoò l m dlouhé nebo tak dlouhé jako je šíøka paøeništì. Krtonožky, které v noci pøelézají po povrchu pùdy, nepøelézají pøekážky, ale podle latí nebo døevìných desek lezou k nádobì a padají do ní. Jedinci ulovení do nádob se hubí pøelitím vaøicí vodou nebo mechanickým usmrcením. V chemické ochranì proti krtonožce se používají insekticidní granulované pøípravky registrované proti škùdcùm zeleniny. V ÈR v souèasné dobì není registrovaný insekticid proti tomuto škùdci. V zahranièí se prodává nìkolik komerèních pøípravkù urèených výhradnì proti krtonožce.

a

b

Krtonožka obecná: a - larva, b - dospìlec

Rizika dovozu rostlin a jejich produktù

RNDr. Oldøich PULTAR, ZD Chelèice, biologické laboratoøe BIOLA

Od nepamìti lidstvo pøi všech jeho pøesunech doprovázely i pøesuny rùzných živých organizmù, jejich produktù a výrobkù z tìchto organizmù nebo jejich produktù. Nedají se ani vyjmenovat všechny dùvody tìchto migrací (ob-

jevitelské plavby, váleèné výboje, ekonomicky, sociologicky a politicky podmínìné migrace skupin a jednotlivcù, turistika atd.), je však zøejmé, že v minulém století a hlavnì souèasnosti jejich frekvence silnì vzrostla díky širší dostupnosti pøepravních pøíležitostí na krátké i dlouhé vzdálenosti a politickým zmìnám, které jednak umožòují návštìvy døíve nedostupných oblastí a rozsáhlejší, celnì nechránìný obchod s rùznými komoditami. A již vìdomì nebo náhodnì tak byly do rùzných míst svìta pøeneseny organizmy, které zde zpùsobily nemalé ekologické a ekonomické problémy. Velice známý je pøípad rozšíøení králíkù v Austrálii; pohroma, kterou zpùsobily krysy, potkani, psi a kozy v ostrovních ekosystémech, pøedevším v nejcennìjším z nich, souostroví Galapág; zavleèení mandelinky bramborové nebo štítenky zhoubné do Evropy. Veøejnosti jsou ménì známé další pøíklady. Napø. celé týmy entomologù zamìstnávají na Novém Zélandu obyèejné vosy, vosa útoèná (Vespula germanica) a vosa obecná (Vespula vulgaris), zavleèené sem z Evropy; zablokování lodní dopravy zpùsobily ve Støední Americe porosty vodního hyacintu (Eichhornia crassipes), pùvodem z Amazonie; miliardy dolarù jsou vynakládány na ochranu a karanténu proti vrtuli ovocné (Ceratitis capitata), zavleèené ze Støedomoøí do vìtšiny subtropických a tropických oblastí atd. Celá øada varujících pøíkladù vedla postupnì na celém svìtì k vytvoøení systému tzv. karanténních opatøení, která mají zabránit šíøení cizích, zejména škodlivých organizmù do jednotlivých oblastí svìta (vnìjší karanténa), ale i uvnitø jednotlivých zemí (vnitøní karanténa). Protože problematika karanténních organizmù má dalekosáhlé ekonomické, ekologické a spoleèenské dùsledky, je øešena na úrovni legislativní, tj. vydáváním zákonných opatøení vymezujících jasnì pøedmìt zájmu karantény (druhy karanténních organizmù, zpùsoby jejich pøenosu a jeho zamezení atd.). Pro území ÈR je smìrodatný zákon è. 147/1996 Sb. ve znìní zákona è. 326/2004 Sb., ve smyslu karanténních opatøení dále upøesnìné vyhláškami è. 330/2004 Sb., 331/2004 Sb., 332/2004 Sb. s pøihlédnutím na obecnì závazné pøedpisy práva Evropských spoleèenství (EU), jejichž dodržování jsme povinni od 1.5.2004 (jejich výèet lze nalézt ve vyhlášce 195/2004 Sb.). Pøestože uvedené právní pøedpisy jsou závazné pro každého obèana, je jejich obsah zamìøen pøedevším na opatøení zabraòující hro57

madnému šíøení karanténních organizmù, tj. na obchod s rostlinami, jejich èástmi a výrobky (produkty) z nich. Tomu odpovídá i systém kontrolních opatøení, kterým státní orgány kontrolují dodržování tìchto zákonù a vyhlášek. Struènì øeèeno, karanténa je organizována na úrovni výrobních a obchodních kontaktù, není však schopna zachytit malé zdroje v podobì dovozu jednotlivých rostlin, plodù nebo výrobkù v rámci turistické aktivity obèanù. A øeknìme si otevøenì. Zná nìkdo zarputilého zahrádkáøe, který si nedovezl ze zahranièní výstavy rostlin nebo zájezdu, èi rodinné dovolené nìjakou cibulku, sazenièku, roub, øízek, semínko? Není pravdou, že vìtšina našich turistù si na cestu pøi návratu ze zahranièní dovolené nakoupí nìjaké ovoce, popø. i zeleninu, že z nichž èást nespotøebuje a ty skonèí v odpadcích na území naší republiky? Není pravdou, že turisté vozí domù øadu upomínkových pøedmìtù ze sušených rostlin a døeva, vìtšinou nakoupených levnì na tržištích, bez jakýchkoli certifikátù o karanténní nezávadnosti? Mnohdy tyto zdroje karanténních organizmù mohou být nebezpeènìjší než kontrolovaný dovoz pro obchod. Uvedu jen struèné pøíklady. Již v roce 1995 jsem nakoupil pøi dovolené ve Španìlsku rajèata. Na jednom plodu jsem našel „pøilepených” pìt pupárií karanténní vrtalky zhoubné (Liriomyza huidobrensis), ze kterých se mouchy vylíhly za šest dní, tedy dobu dostateènou pro pøevoz do ÈR, pokud bych odjel ihned po nákupu (naštìstí jsem odjíždìl až po dvou týdnech a mouchy se mnou putovaly k urèení už jen jako konzervovaný materiál v lihu). Již v šesti domácnostech jsem nalezl na pokojových rostlinách karanténní molici tabákovou (Bemisia tabaci), která byla dovezena na hrnkových rostlinách (minirùže, orchideje a vánoèní hvìzdy) z Nizozemí. Úèinnì se mi podaøilo tyto populace zlikvidovat døíve, než se rozšíøily dále (a také døíve než jsem mohl zjistit, jestli se nejedná o ještì horší, obtížnì odlišitelný druh Bemisia argentifolii). Nᚠodborník na èervce, doc. Zahradník, uvádí mnoho druhù èervcù, puklic a štítenek z botanických zahrad. Pøestože rostlinný materiál, který je v nich umístìn prochází karanténní kontrolou, èervci z pralesù a také tøásnìnky v nich pøežívají dodnes. Uvedené pøíklady jsou jen nepatrnou špièkou ledovce, kterým jsou drobné zdroje karanténních organizmù, nicménì jasnì demonstrují, jak neúèinná mohou být sebedokonalejší legislativní opatøení proti pøírodì, lidské posedlosti a také lidské hlouposti. Nakonec nìkteré pøedsta58

vy o dùsledném naplnìní pøedpisù mohou být až absurdní. Dokážete si pøedstavit, jak v pøedlouhé frontì automobilù na hranici prohledávají státní úøedníci Vᚠvùz, aby zjistili, jestli neprovážíte tøešeò s karanténní vrtalkou; „vzpomínkový kámen” obalený èásteèkami hlíny, sebraný z bramboøištì zamoøeného karanténním háïátkem; semínko z neznámé, ale neodolatelnì krásné rostliny na terase thajského hotelu nebo jak surovì strhávají z vlasù Vaší ratolesti vìneèek upletený ze suchomilných rostlin na pláži v Chorvatsku a vypisující protokol o porušení zákona o opatøeních proti zavleèení karanténních organizmù? Je zøejmé, že zde mùže pomoci pouze náležitá osvìta, seznámení s riziky, kterým se èlovìk dovozem neznámých rostlin, jejich èástí a produktù vystavuje. Ta je možná shrnout do tøí bodù: 1. Riziko zavleèení karanténního organizmu: V pøílohách výše uvedených vyhlášek jsou jmenovitì uvedeny škodlivé organizmy, které jsou pro území ÈR a Evropy považovány za karanténní a také seznam komodit, kterými se mohou pøenášet a které podléhají karanténní kontrole pøi importech. Rizika, kterým se vystavujeme importem tìchto organizmù do své domácnosti jsou tøi. Ø Škodlivý organizmus sám o sobì mùže zpùsobovat škody na našich rostlinách, v extrémních pøípadech nás mùže pøipravit o vìtšinu našich rostlin bez ohledu na jejich systematické zaøazení a to ještì døíve, než jsme schopni vùbec urèit pùvodce problémù, natož pak zajistit proti nìmu ochranu. Vypoøádání se s karanténními organizmy zpravidla není jednoduché. Buïto se vùbec nedají vyhubit jinak, než úplným zlikvidováním všech potenciálnì hostitelských rostlin, nebo sice jsou známy prostøedky na jejich hubení, ale nejsou k dostání u nás, protože k jejich povolování a dovozu zatím nebyl dùvod. Sem patøí vìtšina virových a bakteriálních onemocnìní. Jako pøíklad mùžeme uvést choroby rajèat, vyvolané virem „Pepino” (Pepino mosaic potexvirus, PepMV) nebo baktérií Clavibacter michiganensis subsp. michiganensis. Pepino pochází z Peru, kde je rozšíøen na lilku Solanum muricatum, ale napadá mnoho dalších rostlin, pøedevším tabáky, lilky, rajèe, Datury, Physalis, brambory i okurky. V souèasnosti je již pøítomen v zemích

EU (hlavnì Španìlsko a Francie), ale byl již zjištìn i u nás. Pùvodem infekèního materiálu mùže být osivo, ale k dalšímu šíøení dochází kontaktnì, pøenosem rostlinných šáv. Na rajèatech nejprve vyvolává žlutou mozaiku na listech a žluté rozsáhlé skvrny na plodech. Pozdìji vede k odumírání listù a rostlin. Clavibacter je hospodáøsky významnou baktérií na rajèatech, ale napadá i jiné lilkovité rostliny a je schopna napadat i další, jako napø. okurky, sluneènici aj. Projevuje se nejprve chlorotickými lézemi na listech, pøechází ve vadnutí a zasychání listù, pozdìji celých rostlin. Hlavním zdrojem jsou semena, ale pøežívá v pùdì. Šíøí se za vlhka kontaktnì nebo kontaminovanými dešovými závlahami, do rostliny vstupuje pøes hydatody a rùzná poranìní (jizvy po listech, odìrky atd.), v rostlinì se šíøí xylémovými vodivými pletivy. Pochází ze Severní Ameriky, ale je rozšíøena po celém svìtì, vèetnì všech zemí Evropy. Proti tìmto chorobám není pøímé ochrany. Rostliny, resp. celé kultury se musí zlikvidovat, prostory dezinfikovat a min. jednu sezónu na stejném místì nepìstovat napadení náchylné rostliny. Ø Škodlivý organizmus se u nás „zabydlí”, namnoží a potom rozšíøí do okolí. K tomuto pøípadu patøí mnoho živoèišných škùdcù (pøedevším hmyzu a roztoèù) a houbových chorob. Obrovským problémem USA a Kanady je bekynì velkohlavá (Lymantria dispar). Z Evropy si její vajíèka dovezl v roce 1869 francouzský hvìzdáø L.TROUVELOT do Medfordu, pøedmìstí Bostonu ve státì Massachusetts se slavnou Harvardskou univerzitou. Sklenici s housenkami, položenou na okenní parapet, vítr shodil na zahradu a tím zaèala nejvìtší americká pohroma s introdukovaným hmyzem v celé historii Ameriky. Tato zdánlivì banální pøíhoda stála USA již v roce 1889 25000 $ a v následujících letech postupnì dosáhla miliónových nákladù a to až 90 000 000 $ roènì v pováleèných letech. Možná ještì pøesvìdèivìjším údajem o tom, co zpùsobil jediný èlovìk s jedinou sklenicí housenek je ošetøení více než 1 200 000 ha lesù, parkù a zahrad pøípravkem DDT v roce 1957. Po zákazu užívání tohoto insekticidu byl nahrazen karbonátem SEVIN, což je ekotoxikologicky øeèeno, „z bláta do louže” nebo „vyhánìní èerta ïáblem”. Hrùznost tìchto opatøe-

ní pro ekosystémy i zdraví všech živoèichù, vèetnì lidí si dokážou pøedstavit pouze specializovaní profesionální hygienici, toxikologové, zoologové, entomologové, lesníci a ekologové. Nakonec podobnì se u nás v minulosti rozšíøili všem známí škùdci – mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), štítenka zhoubná (Quadraspidiotus perniciosus), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum) nebo mšièka révokaz (Viteus vitifolii). Výše popsaný pøípad nálezu molic rodu Bemisia by mohl být dalším pøíkladem soudobých nebezpeèných zavleèení škodlivých organizmù, kdyby ohniska nebyla vèas zjištìna a zlikvidována. Ø Zavleèeme si organizmus, proti kterému jsou známy pøípravky k jeho hubení, ale shodou okolností jsme si pøivezli populaci, na kterou neúèinkují (rezistentní populace). Ukázkovým pøíkladem je rozšíøení tøásnìnky západní. Dostala se k nám kolem roku 1987, jako dokonale rezistentní populace ze západní Evropy. Do dvou let se rozšíøila po celém tehdejším Èeskoslovensku a trápí nás dodnes. Pøíèinou takové expanze byla právì rezistence provázená obtížnou, nìkdy až nemožnou chemickou ochranou. Situace se zlepšila až zavedením biologické ochrany a v poslední dobì i registrací nových insekticidù, vùèi kterým nevykazuje tøásnìnka rezistenci. Za hranicemi naší republiky však èeká na vhodnou pøíležitost celá øada takových škùdcù, napø. molice Bemisia argentifolii, vrtalka zhoubná (Liriomyza huidobrensis), tøásnìnka Thrips palmi aj.

2. Riziko zavleèení rezistentního škodlivého organizmu V nìkterých pøípadech nemusí být hlavním nebezpeèím zavleèení karanténního organizmu, ale zavleèení rezistentní populace jinak u nás se vyskytujícího druhu, avšak citlivého k pesticidùm. Dokonce se nemusí jednat o zavleèení ze zahranièí, ale z tuzemska, z míst, kde se rezistence vyskytla. K rizikovým místùm, odkud mohou takovéto organizmy pocházet, patøí intenzívnì chemicky ošetøované oblasti zemìdìlské výroby (Itálie, Španìlsko, Nizozemí, Belgie, Kalifornie, komerèní skleníky jak v zahranièí, tak u nás). Pøípadù prokazatelných je mnoho, zejména z oblasti skleníkových škùdcù, kde neustále dochází k zavlékání a pøenosu rezistentních populací svilušky chmelové (Tetranychus urticae), molice skleníkové (Trialeurodes 59

vaporariorum), mšice broskvoòové (Myzus persicae), mšice bavlníkové (Aphis gossypii) aj. Z pøedbìžných toxikologických studií a situaèních zpráv FAO lze pøedpokládat buï již existující, nebo hrozící zavleèení rezistentních populací dalších škùdcù, jako je napø. mera skvrnitá (Cacopsylla pyri) a mera ovocná (Cacopsylla pyrisuga) se školkaøským materiálem z napø. francouzských, nizozemských a belgických školek; obaleèe jableèného (Cydia pomonella) s jablky a hruškami nebo jejich pøepravními obaly z Itálie, Belgie a Nizozemí; obaleèe zimolézového (Adoxophyes orana) s jablky z Nizozemí a Itálie; podkopníèka spirálového (Leucoptera malifoliella) na pøepravních obalech s ovocem z Itálie atd. 3. Riziko porušení právních pøedpisù Toto poslední riziko je spíše teoretické a týká se více ménì podnikatelské sféry, na kterou se vztahuje vìtšina výše zmínìných právních pøedpisù. Nicménì nedá se vylouèit, že v pøípadì soudního procesu, po vznesení žaloby na pùvodce pøíèiny „škod nemalého a zejména celospoleèenského významu” zapøièinìné nepovoleným dovozem karanténního organizmu nebo jeho hostitelské rostliny (produktu), soud s pomocí trestního zákoníku rozhodne o vinì i u jednotlivce, který „netušil”. Neznalost zákona jak je známo neomlouvá a interpretace znìní zákona jak je také známo, pøísluší toliko soudu (po jeho vydání už ani tvùrci nejsou kompetentní vysvìtlovat jeho znìní).

Shrnutím uvedených faktù lze dojít k jednoznaènému závìru. Jestliže hodláte svoji domácnost nebo zahradu (zahrádku) èi skleník obohatit o nové rostliny, poøizujte je pouze ze zaruèených zdrojù, než je pøevezmete, dùkladnì ovìøte, že jsou zdravé a škùdcù prosté a doma je minimálnì mìsíc držte v karanténì (oddìlenì od ostatních rostlin), aby se vylouèil projev skryté infekce nebo napadení škùdcem. Semena zakupujte v originálních obalech garantujících pùvod (a tím zpravidla i nezávadnost) osiva. Plody zkonzumujte ve státì, kde jste je získali a výrobky ze døeva nebo sušených rostlin zakupujte pouze s obchodní znaèkou. Zdá se Vám to pøehnané? Možná ano, ale pøijít o všechny své rostliny, o které peèujete mnohdy i celé generace díky jednomu semínku nebo jediné rostlince z dovolené, mùže být také realita. 60

Význam tykví pro zahrádkáøe Doc. RNDr. Eva Pekárková

Tykve pocházejí z amerického kontinentu, takže jejich dovezení po objevení Ameriky v roce 1492 z nich èiní plodinu pro evropský kontinent znaènì novou. Zdomácnìly však v širokém mìøítku ve všech teplejších oblastech Starého svìta. Dùvodem je zøejmì to, že patøí k jednomu z nejrùznotvárnìjších druhù kulturních rostlin. K rodu tykev (Cucurbita), který dal název celé botanické èeledi tykvovitých, patøí nìkolik druhù. Znaènì teplomilné druhy, jako je napøíklad tykev muškátová (C. moschata), se pìstují jen v jižnìjších oblastech. Také pro tykev fíkolistou (C. ficifolia), která se pìstuje na Slovensku, nejsou u nás dost pøíhodné podmínky. Její èerná semena jsou však u nás bìžnì v prodeji. Chladuvzdornost jejích koøenù uèinila z ní totiž v praxi nejosvìdèenìjší podnož pro roubování skleníkových okurek. Zato velkým poètem odrùd je u nás zastoupená tykev velkoplodá (C. maxima) a ještì vìtším tykev obecná (C. pepo). Jejich využití je ovšem rozdílné. Plody tykví jsou vitaminóznì pomìrnì chudé, cenný je zejména obsah karotenoidù ve zralých plodech. Nízká energetická hodnota, zejména mladých plodù, z nich však èiní cennou složku pro redukèní diety. Výjimkou je ovšem vyšší obsah sacharidù u plnì vyzrálých plodù, zejména tykve velkoplodé. Dužnina tykví je také dieteticky pøíznivì pùsobící hmotou, která se dá kombinovat s øadou jiných zelenin i s bramborami a pøipravovat nejrùznìjšími zpùsoby, vìtšinou tepelným zpracováním. Protože chu tykví není výrazná, dává prostor k neomezené nápaditosti pøi ochucování a koøenìní èerstvì podávaných i konzervovaných jídel. Výhodou je i výborná uchovatelnost mražením, napøíklad hrubì nastrouhané hmoty mladých plodù. Semena všech tykví patøí mezi nejolejnatìjší - obsahují až 48 % oleje. Jsou navíc velmi chutná. Protože rostliny obvykle ukládají do semen nejvíce zinku ze všech orgánù a semena tykví jsou navíc jedna z nejvìtších mezi rostlinami, je zøejmé, proè se doporuèují jako nejvhodnìjší zdroj doplòování zinku v lidské výživì. Rostliny tykví jsou teplomilné, nièí je i slabý mráz. Musí se proto vysévat až v polovinì kvìtna nebo chránit fóliovými kryty. Také plody, i úplnì vyzrálé, se musí sklidit pøed prvním mrazem, protože i slabé poškození mrazem vede k rychlé hnilobì. V pøíznivých podmínkách tykve velmi rychle rostou, proto se i v našich pod-

mínkách z pøímých výsevù do volné pùdy získají plnì vyzrálé plody. Dají se také vysazovat pøedpìstované sazenice, avšak jen s neporušeným koøenovým balem z kelímkù nebo sadbovaèù. Všechny tykve jsou jednodomé, tzn. že vytváøejí na každé rostlinì oddìlené samièí a samèí kvìty. K zakládání plodù potøebují nutnì pøístup hmyzu k opylení. U nás jsou odedávna v zahradách i na poli nejrozšíøenìjší šlahounovité odrùdy tykve velkoplodé, které se hodí výhradnì k využití plnì vyzrálých plodù ke kompotování a k proslazování, ale také ke krmení. Plody této tykve jsou kulovité, oválné nebo zploštìlé, s pevnou, ale pomìrnì tenkou slupkou. Neobvyklý tvar a pestré zbarvení mají odrùdy zvané turbanovité. Jejich plody jsou jakoby složené ze dvou rùznì velkých a rùznì zbarvených èástí. Pro všechny tykve velkoplodé je typické výraznì rozšíøené zdužnatìlé nasazení plodu ke stopce. Jednou z nejkvalitnìjších odrùd, vyšlechtìnou speciálnì pro zpracování, je v Libochovicích vyšlechtìný ´Goliᚴ. Plodùm tykví velkoplodých, které se využívají ve zralém stavu, skoro vždycky prospìje nìkolikatýdenní posklizòové dozrání v mírnì teplém prostoru. Podstatnì jinak se využívají zeleninové odrùdy, které patøí vesmìs k druhu tykve obecné. Z velkého jejich bohatství v našem sortimentu odedávna vystupovaly tzv. kabaèky, jejichž jediným pøedstavitelem byla keøíèková ´Kveta´ s krémovými válcovitými plody. Pìstovala se však jen na Slovensku. V Èesku jsme zeleninové tykve prakticky neznali až do r. 1971, kdy se v sortimentu odrùd keøíèkové tykve obecné objevila první prùkopnická odrùda ´Diamant´. Patøila do skupiny cuket, které si rázem získaly takovou oblibu pìstitelù i hospodyò, že o nich psaly kuchaøky i naše známé hereèky. Pøispìly tím rozhodnì k šíøení užiteèné novinky. K této odrùdì se pozdìji pøidaly další, a to nejenom cukety, ale také patisony. Pro plody všech tykví obecných je typické nasazení stopky k plodu – bez zduøení, s výraznou suchou žebernatostí. U zmínìných zeleninových tykví se postupnì sklízejí nedorostlé, popø. dorostlé, avšak vždycky nedozrálé plody. Využití vyzrálých plodù je totiž problematické: mají velmi tvrdou slupku a suchou, chuovì mdlou dužninu, která se nehodí ke kompotování. Výhodný keøíèkový vzrùst umožòuje urychlit vývoj rostlin nebo jejich ochranu pøed chladem krytím fóliovými tunely nebo netkanou textilií. Oblíbené jsou také pro letní využití paøeniš. V dobì kvetení se však

rostliny musí odkrýt, aby k nim mìl pøístup opylující hmyz. Ze zeleninových tykví získaly plným právem nejvìtší oblibu právì cukety se štíhlými válcovitými plody rùznì intenzivní zelené barvy. Sortiment byl však pozdìji obohacen i o výraznì žlutoplodé odrùdy. Vysoká ranost cuket dovoluje výsev do volné pùdy ještì zaèátkem èervna. Jsou také vysoce plodné a vzhledem k charakteru listù se snadno sklízejí, protože do keøe je vždycky dobøe vidìt. Døípené bíle skvrnité listy na dlouhých stopkách jsou navíc vyslovenou okrasou zahrady. Nedejte se mýlit, bílé skvrny nejsou následek napadení padlím, jde o zdravé tzv. vzdušné pletivo na povrchu listù. Podmínkou bohaté skliznì je ovšem pravidelná postupná sklizeò mladých plodù, které jsou také nejkvalitnìjší. V jižnìjších zemích jsou nejcennìjší plody do 10 cm dlouhé, na nichž ještì ulpívá zavadlé okvìtí. Rozkvétající kvìty se základem plodu se tam dokonce po obalení v tìstíèku jedí smažené. Celkový výnos plodù zeleninových tykví výraznì závisí na zpùsobu skliznì. Necháte-li totiž na rostlinì plnì dorùstat a zrát jediný plod, zastaví se kvetení a zakládání dalších plodù. Ne všechny odrùdy tykve obecné se však využívají jako zelenina. Patøí sem i nìkteré podstatnì odlišné šlahounovité typy. Je to pøedevším tykev olejná, jejíž bezeslupká semena postrádají tvrdé osemení a jedí se proto bez pracného louskání. Dále je to tykev špagetová, pozoruhodná tím, že její žluté vejcovité plody se vaøí vcelku a využívají se úzké proužky samovolnì rozdìlené dužniny jako špagety. A koneènì sem patøí i okrasné tykvièky, jejichž zralé plody bizarního tvaru a nejrùznìjších barev slouží jako trvanlivá zimní okrasa pøíbytkù. Mnohé pìstitele láká získávání vlastních semen. U tykví není problémem je v našich podmínkách získat, pokud necháte zralé plody dostateènì posklizòovì dozrát. Kdo nechce semena využít jen ke chroustání, ale k dalšímu pìstování, by mìl být ovšem velmi opatrný - u zeleninových odrùd proto, že jde vìtšinou o F1 hybridy. Ty jsou pìstitelsky rozhodnì podstatnì výhodnìjší, ale jejich potomstvo v následné generaci F2 je nejednotné. Dalším nebezpeèím je skuteènost, že rùzné odrùdy a typy téhož botanického druhu se vzájemnì samovolnì køíží a poskytují nežádoucí štìpící potomstvo. Pøi spoleèném pìstování tykví obecných – cuket, patisonù, tykve olejné, špagetové i okrasných tykvièek proto nelze poèítat se získáním odrùdovì èistých semen. Spoleèné pìs61

tování odrùd tykve velkoplodé – napø. ´Goliᚴ a kterékoliv odrùdy tykve obecné – napø. cuket, tykve olejné nebo špagetové však nevadí. Ty se nekøíží. Tam, kde nehrozí nebezpeèí cizosprášení, je možné u nehybridních odrùd získat spolehlivá semena ruèním opylením pøedem zaizolovaných a po opylení znovu zaizolovaných kvìtù. Samièí kvìty se od samèích snadno poznají podle malého základu plodu pod okvìtím. Spolehlivìjší ovšem bude zbytky osvìdèených semen uložit. Semena tykví mají totiž jednu z nejdelších trvanlivostí: pøi skladování v suchu a chladnu vydrží klíèivá až 10 let.

Do vrby se nejen šeptá, . . . vždy je to døevina hezká

Miroslava Dostálová, ÚZA ÈZS 5. cyklus

Slovo „vrba“ nám vìtšinou navodí pøedstavu „vrb babek“ z Ladových obrázkù, nostalgické vrby smuteèní èi jívy (rokyty), obsypané zjara pùvabnými koèièkami. Pøi zmínce o vysazení do zahrady zahrádkáø zrozpaèití. I v odborné literatuøe se obèas doète, že „rod vrba (Salix) nemá pro sadovnictví velký význam“. Je to zøejmì døevina romantikù, kterým pøipomíná drsnou krásu tundry, horské krajiny èi nížinné mokøady, okolí tùnìk a vodních tokù. Její druhy pocházejí témìø ze všech svìtadílù (s výjimkou Antarktidy, Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie). Za polárním kruhem a ve vysokých horách tvoøí jen nízké plazivé keøíky. Nížinné druhy jsou vzrùstnìjší (až 30 m). Možnosti praktického využití vrb Ze 300-600 druhù uvádìných botaniky je vìtšina velmi vzrùstných. Vysazují se v parcích a na veøejných prostranstvích, slouží ke zpevòování bøehù vodních tokù. Vrba košíkáøská (S. viminalis), lesklá (S. lucida), bílá (S. alba) a šedá (S. elaeagnos) se úplatní v košíkáøství. Vrba bílá se døíve používala v koláøství, hlavnì však k výrobì násad a kosišat. Pro rychlý rùst jsou vrby vhodné k produkci biomasy. K tomuto úèelu se nejlépe hodí vrba košíkáøská a køíženci (S. x argentinensis, S. x smithiana). Z kùry vrby byl získán salicin pro výrobu acylpyrinu. Odvar z vrbové kùry je vhodný k omývání mastné pokožky a má protiplísòový úèinek. Vrba køivolaká (S. x erythroflexuosa), Matsudova (S. matsudana „Tortuosa“) a S. m. cv.

62

Bijdorp i vrba sachalinská (S. sachalinensis cv. Sekka) poskytují zprohýbané vìtve - cenný materiál k aranžování. Z pohledu vèelaøe patøí všechny druhy vrb mezi nejcennìjší medonosné rostliny. Jejich pyl obsahuje více než 20 % bílkovin. Vrby jsou rostliny dvoudomé a poprvé kvetou podle druhu ve vìku 5-10 let. Samièí kvìty obsahují pouze nektar. Samèí jsou výraznìjší svými žlutými prašníky a poskytují jak nektar, tak pøedevším pyl. Významné jsou i okrasné kultivary vrby bílé, pocházející z jejího køížení, napøíklad S. alba „Tristis“. Mezi vèelaøsky nejcennìjší druhy patøí vrba egyptská (S. medemii - 6 m), vrba lýkovcová (S. daphnoides - 10-15 m), jíva (S. caprea 10 m), vrba Smithova (S. smithiana - 6-10 m), vrba mechovitá (S. muscina - 6 m), stálekvetoucí kultivar vrby trojmužné (S. triandra „Semperflorens“ 3-6 m), vrba èernající (S. nigricans - 3-6 m), vrba lesklá (S. lucida - 1-2 m), vrba bílá (S. alba - 25-30 m). Za zmínku stojí, že vrba pìtimužná (S. pentandra) je jediným dosud známým druhem døevin mírného a subarktického pásma, který se pøizpùsobil dlouhodobému nedostatku kyslíku v pùdì tvorbou dýchacích koøenù. Na rozdíl od tropických døevin jsou tyto její útvary sezónní na podzim odumírají a v dobì jarních záplav ze stejného místa koøene opìt vyrùstají kolmo k hladinì. V Dendrologické zahradì Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Prùhonicích lze shlédnout Salicetum - ucelenou sbírku rodu Salix (asi 260 klonù pøevážnì zakrslých druhù). Ze sadovnického hlediska mají pro malé zahrádky význam hlavnì takové druhy vrb, které tvoøí nižší stromky, keøe a poléhavé keøíky. Zjara nás zaujmou svými jehnìdami - „koèièkami“ S. caprea, S. daphnoides, S. hastata cv. Wehrhahnii, S. helvetica, S. lanata, S. bicolor a S. melanostachys, kvetoucí pozdìji. V letním období upoutají svým tvarem, lehkostí a koloritem olistìní. Výraznì bíle s rùžovým nádechem panašovaný list má napø. S. integra „Hakuro-Nishiki“. Na podzim a pøedevším v zimì vynikne tvar a barevnost vìtví i kùry. Nejnápadnìjší jsou žluté a èervené odstíny. Žlutohnìdé vìtve má S. myrtilloides, vìtve purpurové S. magnifica a S. purpurea „Gracilis“, èervenohnìdé: lesklé S. purpurea, lesklé, zpoèátku bìlavì plstnaté S. candida, šedì plstnaté S. caprea, hedvábnì chloupkaté S. hastata a S. helvetica.

lesklé s nápadnou nervaturou, vespod našedVrby harmonují témìø se všemi listnáèi, hlavlé, snáší suché stanovištì a zakouøené ovzdunì vlhkomilnými, a se smrky, jejichž temné jehší, má výraznì žluté koèièky, je vhodná do vìtlièí dává vyniknout svìtlému olistìní vrb. Zvlᚚích skalek a vøesoviš; tì v jarním období dodávají vrby scenériím veselý a lehký ráz. Rychle rostou a proto je lze Druhy tvoøící vyšší keøe èi stromy použít k doèasnému vyplnìní a zakrytí ne- S. acutifolia „Pendulifolia“ - vrba špièatolistá, vzhledných zákoutí, k náhradì trávníkù na svakeø èi stromek až 6 m vysoký, list temnì zelezích a tím i jejich zpevnìní. ný, lesklý, vìtve temnì èervenohnìdé, silnì

modøe ojínìné, obloukovitì pøevisající, kvete pøed olistìním v únoru až bøeznu, snáší extrémPlazivé druhy ní sucho a vyšší obsah soli v pùdì, (krásná S. arctica - vrba arktická do 10 cm výšky, matnì døevina do vìtších zahrad); zelený list; S. candida - vrba bìlostná, vzpøímený keø do 2,5 m S. formosa (syn. S. arbuscula) - vrba úhledná do výšky, má bìlavì plstnaté vìtve, pozdìji lesk15 cm výšky, žlutozelená kùra, krásné koèièky; lé, èervenohnìdé, se svraskalým listem; S. herbacea - vrba bylinná, jeden z nejdrobnìj- S. caprea „Kilmamock“ malá jíva, podobá se ších plazivých keøù, listy 1-2 cm velké, leskle deštníku s jemnými pøevislými vìtvemi, na jaøe zelené, lysé se znatelnou žilnatinou, vhodná má šedé, pozdìji žluté koèièky; pro vlhèí místa na skalce a v rašeliništi; S. glauca var. acutifolia - vrba sivá, kulovitý keø S. hylematica - vrba západohimalajská, vzrùstem vysoký 1 m, široký 1,5 m, temnì zelený lesklý nejnižší a nejdrobnìjší, dorùstá pouze do výšlist, vìtve zpoèátku bìlavì plstnaté, pozdìji žluky 2-3 cm; tohnìdé, kvete až po olistìní; S. myrtilloides - vrba borùvkovitá, poléhavý keøík S. hastata - vrba šípovitá, keø je 1 m vysoký, èerdo 15 cm výšky, žlutohnìdé vìtvièky, temnì venohnìdé vìtve zpoèátku hedvábnì chloupzelený list, kvete po olistìní; katé, patøí k nejvýraznìji kvetoucím; S. reticulata - vrba sínatá, kopíruje terén, je zce- S. hastata cv. Wehrhahnii výška 2 m, výraznì la plazivá, se žlutohnìdými, hadovitì pokroužluté koèièky; cenými vìtvièkami, listy široce elipèité, dlouhé S. integra „Hakuro-Nishiki“ - vrba celolistá 2-5 cm, celokrajné, s nápadnou síovitou nerz Japonska, nižšího vzrùstu, má šedozelené, vaturou, svrchu tmavì zelené, svraskalé a mírbíle a èásteènì rùžovì panašované listy; štìnì lesklé, zespodu šedobílé; ze zakrslých vrb puje se na kmínek, èastìjším øezem získává je nejhezèí - koèièky jsou vzpøímené, zároveò na atraktivitì; s rašícími listy, zajímavá vápnomilná miniatur- S. lanata „Stuartii“ - vrba hedvábná, letorosty ní døevina do skalek a nádob; a mladé vejèité listy jsou pokryté dlouhými hedS. retusa - vrba uatá (tupolistá), roste ve štìrbivábnými vlákny, pozdìji list matnì zelený, venách skal a na sutích, je plazivá, vysoká jen spod namodralý, zvl᚝ temnì žluté koèièky; 8-10 cm, tvoøí velké koberce, má drobné listy S. magnifica - vrba nádherná, tvoøí kulovitý keø dlouhé 1,5-2 cm, protáhlé, na konci zaokrouh2 m vysoký, má purpurové vìtve, hlavnì letolené, oboustrannì zelené, vìtvièky hnìdozelerosty, modrozelený list, kvete až po olistìní; né, vhodná pro skalky, nádoby, vøesovištì; S. matsudana „Tortuosa“ - vrba Matsudova keS. serpyllifolia - vrba mateøídouškovitá (syn. øovitá (nebo stromek) se zprohýbanými a poS. retusa var. serpyllifolia), tvoøí pøízemní polškroucenými žlutozelenými vìtvièkami, bizarní táøky, má hnìdozelené vìtvièky, snáší polostín; rùst, je vhodná do atriových zahrádek; S. melanostachys - vrba èernokvìtá kulovitý keø Druhy tvoøící nižší keøe do 2,5 m výšky, èerné koèièky, kvete pozdìji; S. helvetica - vrba švýcarská (syn. S. nivea), vzpøíS. phylicifolia - vrba bobkolistá (syn. S. bicolor) mený kulovitý keø do 80 cm výšky, èervenokeø do 2 m výšky, má žlutohnìdé lesklé vìtve, hnìdé vìtve, zpoèátku hedvábnì chloupkaté; lesklý list, kvete pøed olistìním, nìkdy souèasS. purpurea „Gracilis“ - vrba nachová, 40 cm nì s ním; vysoký rozložitý keøík s jemnými, lesklými, S. purpurea „Pendula“ - vrba nachová, keø vypurpurovými vìtvièkami (hlavnì letorosty), soký 1,5 m a až 3 m široký, má velmi slabé listy nemají palisty, jsou protáhle kopinaté, pøevisající vìtve; matnì zelené, dlouhé až 9 cm, v horní tøetinì S. rosmarinifolia - vrba rozmarýnolistá (syn. pilovité, na rubu modrozelené; nenároèná, snáS. repens var. rosmarinifolia), kompaktní keø ší zakouøené ovzduší, miluje vápenité pùdy, s tenkými vìtvièkami, dorùstá do 1,5 m, listy èártoleruje sušší stanovištì, má význam pro košíkovitì kopinaté, na rubu hedvábnì chloupkaté; káøství; S. repens - vrba plazivá, keø až 1 m vysoký, má Neustále vznikají nové kultivary, a tak zahrádžlutohnìdé vìtve, listy temnì zelené, navrchu káøi mají z èeho vybírat.

Výbìr druhù a kultivarù pro malé zahrádky

63

Vedení Èeského zahrádkáøského svazu upøímnì dìkuje všem autorùm za spolupráci na této publikaci. Vìøíme, že poskytnuté cenné rady pøispìjí ke zvýšení odborných dovedností èlenù našeho svazu. OBSAH

Úvod ........................................................................................................................................... 1 Pøipravit své pokraèovatele ......................................................................................................... 1 ÈZS v novém funkèním období .................................................................................................. 2 JARO ............................................................3 Zahrádkáøské muzeum v Hradci Králové ...... 3 Jihomoravští drobní vinaøi po vstupu ÈR do EU ...................................................... 3 Biologická ochrana rostlin v temperovaných prostorách ........................ 5 Ptactvo na zahradì ....................................... 7 Škùdci nebo pomocníci? ............................... 9 Ménì známé formy smrku pro alpina ......... 10 Øez okrasných døevin ................................. 12 Pìstování broskvoní v podhùøí Orlických hor . 14 Vliv kosení na užitné ................................... 16 Letnièky, které snesou chlad ....................... 17

LÉTO ..........................................................19 Kl횝ata na zahrádce ................................... 19 Letnìní pokojových kvìtin .......................... 20 Ještì nìco chybìlo - ošetøení rododendronù . 22 Réva vinná na pergole jako užitkový a estetický prvek ........................... 22 Pìstování angreštu a rybízu èerného v podmínkách ohrožení americkým padlím angreštovým ..................................... 24 Agrotechnika nízkých tvarù ovocných rostlin na zahrádce s ohledem na výživu a bezplevelný stav ...................................... 27 Jednoduché letní rady pro zdraví na zahrádku a dovolenou ............................ 29 Pìstování, sklizeò a sušení kvìtin .............. 30

Rukovì zahrádkáøe 2005

PODZIM ...................................................... 34 Šarka slivoní a nebezpeèí latence pøi výbìru výsadbového materiálu. ............. 34 Pøemìna dusíkatého vápna v pùdì ............ 35 Odborné poradny ÈZS ................................ 36 Zahrádkáøe poznᚠrázem.... ...................... 37 Správné používání zelenin, obsahujících kyselinu šavelovou ............... 37 Køen na zahrádce ........................................ 38 Správné používání chlévského hnoje na zahrádce ................................................ 39 Drátovci na zahrádce .................................. 41 Èesnek na zahrádce ................................... 41 Houby na zahrádkách ................................. 42 ZIMA ........................................................... 44 Fata Morgana .............................................. 44 Roubování citrusù ....................................... 45 Podmínky pro pìstování orchidejí doma ............................................ 47 Afrodiziaka z vlastní zahrádky .................... 49 Santpaulia ionantha .................................... 51 Co je to štìstí? ............................................ 52 Fuchsie, latinsko-americké krásky .............. 53 Ochrana proti krtonožce na zahrádce ........ 56 Rizika dovozu rostlin a jejich produktù ........ 57 Význam tykví pro zahrádkáøe ..................... 60 Do vrby se nejen šeptá, vždy je to døevina hezká ............................ 62

Vydal Èeský zahrádkáøský svaz v roce 2004 v nakladatelství Kvìt, Rokycanova 15, 130 00 Praha 3, jako úèelovou publikaci pro své èleny v rámci èlenského pøíspìvku. Neprodejné. Z pøíspìvkù autorù sestavil Ing. Josef Nejedlo. Odpovìdný redaktor - Ing. Josef Nejedlo, technický redaktor - Ing. Miloš Kožešník. Obálka - foto 1. str. LukᚠKožešník, foto na 4. str. autoøi èlánkù a Ing. Miloš Kožešník. Sazba a grafická úprava - Køeèek Bohuslav, Polygrafická èinnost. Tisk - tiskárna Vltava-Labe-Press, a.s. Praha Uhøínìves.