LESY A JEJICH PŘÍSPĚVEK K ROZVOJI REGIONŮ IMPLEMENTACE OPATŘENÍ NLP II

LESY A JEJICH PŘÍSPĚVEK K ROZVOJI REGIONŮ IMPLEMENTACE OPATŘENÍ NLP II Sborník referátů ze semináře doplněný o vybrané zkušenosti ze zahraničí

Editoři Jiří Matějíček a Anton Prčina

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady 2006

Vydal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady, 2006 VÚLHM Strnady, 156 04 Praha 5 - Zbraslav tel. + 420 257 892 222, fax + 420 257 921 444 e-mail: [email protected], http://www.vulhm.cz Odpovědný redaktor: Ing. Jiří Matějíček, CSc. Výkonný redaktor: Mgr. Eva Krupičková Technická redakce, sazba: Ing. Jiří Matějíček, CSc., Ing. Anton Prčina, Ing. Jana Danysová Obálka: Klára Šimerová, foto: Ing. Milan Bíba, CSc. ISBN 80-86461-73-4

OBSAH

Úvod ................................................................................................................................................................5 Příspěvky přednesené na semináři Macháek, T: Současný stav lesního hospodářství, vliv hustoty populace na lesy v okolí měst a obcí ve Středočeském kraji z pohledu veřejné správy .................................................9 Pop, K.: Rozvoj venkova a realizace opatření NLP II v regionech ........................................................19 Trávníek, J.: Profesionální myslivost na soukromém majetku - její společenský a sociální vliv ............................................................................................................31 Flora, M.: Některé právní aspekty uvádění vybraných rekreačních a enviromentálních služeb na trh ..........................................................................................................35 Lenoch, J.: Dřevostavba – budoucnost našich lesů i domácností ........................................................45 Hronek, V.: Aktuální informace o podpoře lesů a lesnictví z veřejných zdrojů (EU a ČR) pro období 2007 – 2013 ......................................................................................................59 Polívka, M. : Poradenský systém v lesním hospodářství na období 2007 – 2013 ............................63 Strategické materiály evropského lesnictví Deklarace vídeňského summitu pro život lesů, vídeňské rezoluce .......................................................73 Akční plán EU pro lesnictví .......................................................................................................................85 Evropská technologická platforma pro lesnictví a dřevařství – vize 2030 ...........................................97 Zkušenosti ze zahraničí Tutka, J.: Aký priestor a šance má lesníctvo v rozvoji vidieka?! ........................................................117 Mrosek, T. a kol.: Lesní mýtné nebo podnikatelská angažovanost v lesním hospodářství? .........127 Erb, W.: Vodní dílo „Les“ se musí stát pro lesní hospodářství rentabilním ......................................133 Mertens, B., Wohlleben, P.: Přežije lesní podnik pomocí survival tréninku? ..............................137 Mantau, U., Mertens, B.: Růstový potenciál díky nákupu spojenému se zážitkem ......................143 Mertens, B., Schoop, G.: Kdo sponzoruje datla? ................................................................................151 Welcker, B.: Cílová orientace a marketing využití loveckých aktivit ...............................................161 Welcker, B., Laumanns, T.: Praktický příklad ze soukromého lesního podniku ..........................169 Mantau, U., Trede, T.: Výchova mládeže k poznání přírody ............................................................177 Langner, L., Swanson, C.: Role netržních hodnot při zhodnocování udržitelné správy lesů ......185 Hellström, E.: Úloha různých institucí v oblasti inovace lesů .........................................................191 Korsbakken, I.: Lesní turistika jako příklad rozvoje úplného hospodářského potenciálu vlastnictví lesů ....................................................................................................................193 Martres, J. - L. : Stanoviska a cíle vlastníků lesů na jihu Evropy ......................................................195 Wilkins, C.: Zkušenosti a názory z Velké Británie/Skotska................................................................199 Rametsteiner, E.: Sociálně ekonomické rozměry udržitelného hospodaření s lesy......................203 Buck, A.: Ekologický rozměr udržitelného hospodaření s lesy ..........................................................209 Národní lesnické programy v Evropě .....................................................................................................213 Poučení a výměna zkušeností ze semináře MCPFE o národních lesnických programech .............217 Borkowski, P., Samstag, S. O.: Celoevropské chápání spojení mezi ekosystémovým přístupem a udržitelným hospodařením s lesy .................................................................................221 Informace na webu Doplňující lesopolitické a sociálně ekonomické informace z webové stránky Útvaru lesnické politiky VÚLHM Jíloviště-Strnady ......................................................................................229

ÚVOD Seminář s názvem „Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionů – implementace opatření NLP II“, který se konal v Jílovém u Prahy dne 19. 10. 2006, uspořádal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady ve spolupráci s Krajským úřadem Středočeského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, volně navazuje na obdobné semináře konané v předchozích letech v hotelu Křemešník u Pelhřimova, v Centru celoživotního vzdělávání Školního lesního podniku Masarykův les ve Křtinách u Brna a na zámku Vilémov u Golčova Jeníkova. Seminář byl opět určen pro pracovníky státní správy lesů (především na úrovni krajských úřadů), pro vlastníky a uživatele lesů, odborné lesní hospodáře a ostatní zájmové skupiny zabývající se obnovou a rozvojem venkova a rolí lesnictví v jednotlivých regionech. V návaznosti na rozpracování Národního lesnického programu II (NLP II) v roce 2006 a současně vzhledem k vypracování akčního plánu EU pro lesnictví ze strany Evropské komise včetně rozeběhnutí realizace dlouhodobé vize na vybudování evropské technologické platformy založené na lesnictví byla na semináři věnována pozornost vybraným problémovým okruhům z přípravy Národního lesnického programu, které mají a budou mít významný vliv na dosažení navrhovaných cílů NLP II, resp. na realizaci příslušných opatření, a tedy i na budoucí využívání potenciálu lesů v jednotlivých regionech České republiky. Sociálně ekonomická a lesopolitická náplň semináře se soustředila na: 1) vlastnická práva a možnosti komerčního využití lesnických služeb – hledání nových trhů, 2) lesopolitické nástroje na podporu implementace opatření NLP II v regionech, 3) možnosti využití strukturálních fondů EU v lesním hospodářství na období 2007 – 2013, 4) poradenský systém v lesním hospodářství, 5) vyšší využití dřeva (např. dřevostavby). Cílem semináře bylo předat jeho účastníkům informace o řadě aspektů, kterými se může při aktivním přístupu ovlivňovat efektivnost hospodaření v lesích (podpory, sdružování apod.), pozice odvětví v regionu (využití přírodní suroviny, poskytování služeb, vytváření pracovních míst, tvorba příjmů venkovského obyvatelstva aj.) či přinejmenším přispět k získání nových informací ke zlepšení ekonomických, ekologických a sociálních funkcí lesa ve prospěch rozvoje regionů. První část sborníku je tvořena příspěvky přednesenými na semináři, druhá část je věnována strategickým materiálům evropského lesnictví a třetí část sborníku pak představují další zkušenosti ze zahraničí v podobě přeloženého výběrů článků k praktickým příkladům tržního uplatnění rekreačních a environmentálních služeb (RES). Sborník by svým obsahem chtěl přispět k informační podpoře rozvoje venkova s přispěním lesního hospodářství a k iniciaci aktivit při tvorbě a budoucí realizaci NLP II. Poslední verzi návrhu NLP II k diskusi s jeho cíli, klíčovými akcemi a opatřeními před etapou implementace naleznete na webové stránce útvaru lesnické politiky VÚLHM Jíloviště-Strnady ve složce Útvary, Lesnická politika, Služby.

5

Příspěvky přednesené na semináři

Současný stav lesního hospodářství, vliv hustoty populace na lesy v okolí měst a obcí ve Středočeském kraji z pohledu veřejné správy Ing. TOMÁŠ MACHÁČEK Krajský úřad Středočeského kraje Odbor životního prostředí a zemědělství Zborovská 11 150 21 Praha 1 Tel.: 257 280 346 Fax: 257 280 170 E-mail: [email protected]

Dobrý den, vážené dámy a pánové, v dnešním příspěvku se budu zabývat charakteristikou Středočeského kraje z hlediska lesního hospodářství a možnostmi ovlivnění tohoto odvětví činností orgánů Středočeského kraje.

Povinnosti a práva krajů a krajských úřadů na úseku lesního hospodářství, vyplývající z platné právní úpravy Kraj je v evropských zemích i jinde ve světě správním subjektem, který vykonává jednak samosprávu, ale také vymezenou část přenesené působnosti - státní správy. V kontextu snahy o jistou unifikaci s ostatními evropskými zeměmi má být kraj v podstatě nejdůležitějším a rovněž nejsilnějším správním subjektem. Základní právní normou, která umožnila vznik krajů, je ústavní zákon č. 347/1997 Sb. o ustavení vyšších územněsprávních celků, provázený změnou Ústavy ČR. Dále je to pak zákon 129/2000 Sb., o krajích, který upravuje postavení kraje a jeho práva, povinnosti a kompetence, jednak v samostatné působnosti a jednak jako orgánu statní správy, tedy v působnosti přenesené. Mimo toho jsou práva, povinnosti a kompetence kraje dány celou řadou dalších zákonů.

Povinnosti a práva krajů v samostatné působnosti V samostatné působnosti vychází práva a povinnosti kraje ve vztahu k lesnímu hospodářství (dále jen LH) a dalším navazujícím odvětvím především z obecných ustanovení zákona o krajích. Tato práva a povinnosti jsou současně i významným nástrojem regionální lesnické politiky. Výčet nejdůležitějších z nich, vztahujících se různou mírou k LH a oblastem, které LH přímo, nebo nepřímo ovlivňuje, je následující:

9

• • • •

kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů (§ 1) vydává obecně závazné vyhlášky kraje (§ 6 – 8) ukládá pokuty právnickým i fyzickým osobám (§ 11) předkládá návrhy zákonů poslanecké sněmovně, návrhy Ústavnímu soudu na zrušení zákonů, schvaluje územně plánovací dokumentaci, koncepci cestovního ruchu a rozpočet kraje (§ 35) • poskytuje dotace právnickým a fyzickým osobám (§ 36) • vyřizuje návrhy připomínky a podněty obcí a právnických osob, vydává nařízení kraje (§ 59) • dále kraj podporuje hospodaření v lesích formou příspěvků a v neposlední řadě kraj v současné době zpracovává koncepční materiály na úseku lesního hospodářství, zemědělství a ochrany přírody a krajiny, které budou použity jako podklad při tvorbě vlastních pravidel příspěvků na hospodaření v lesích od roku 2008.

Povinnosti a práva krajů v přenesené působnosti V přenesené působnosti kraj vykonává povinnosti a kompetence vyplývající z celé řady zákonů. Podle těchto zákonů také ukládá sankce a poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím. Tyto kompetence vykonává prostřednictvím krajského úřadu. Dále v přenesené působnosti kraj má možnost a této možnosti nepochybně využívá, účastnit se meziresortních připomínkových řízení při tvorbě a předkládání nových zákonů a prováděcích předpisů.

Program rozvoje územního obvodu Středočeského kraje Program rozvoje územního obvodu Středočeského kraje je dokument se střednědobou platností, kterým jsou zajištěny hlavní směry sociálněekonomického rozvoje kraje. Je tedy dokumentem velmi kvalitním a profesionálně zpracovaným, o který je možné a také nezbytné opírat hlavní zásady okruhů: A. Produkční základna a ekonomický rozvoj B. Infrastruktura C. Rozvoj venkova, multifunkčního zemědělství a lesního hospodářství D. Životní prostředí E. Rozvoj lidských zdrojů F. Cestovní ruch a péče o kulturní dědictví Téměř každý z těchto problémových okruhů v sobě zahrnuje vztah k problematice lesního hospodářství, zemědělství i ochraně přírody a krajiny. Stejně tak jako lesnictví, zemědělství i ochrana přírody a krajiny jsou úzce spjaty s tvorbou krajiny a jejím využíváním nejen po stránce produkční, ale především po stránce rekreační a zdravotní. Lesy ve Středočeském kraji by měly plnit a plní především funkci mimoprodukční s ohledem na hustotu obyvatel v regionu a jeho potřeb.

10

Charakteristika kraje z pohledu rozlohy a držby lesů a hospodaření v lesích Lesnatost ve Středočeském kraji činí 27 %, z toho spadají necelá 3 % do působnosti Ministerstva obrany ČR. Podíl soukromých a obecních lesních majetků tvoří třetinu lesů ve Středočeském kraji (cca 35 %). Lesy nejsou příliš zatíženy omezeními z titulu ochrany přírody. Na území Středočeského kraje se nachází 5 CHKO (Křivoklátsko, Kokořínsko, Český kras, Blaník a část Českého ráje). Celkem zaujímá plocha CHKO ve Středočeském kraji 87 555 ha. Přijatelná je i míra vlivu škodlivých činitelů, kde kraj dosahuje výrazně podprůměrných hodnot. Dále je nutné uvést, že v okolí řeky Berounky (středozápadní část kraje) se v minulých letech velmi nepříznivě projevilo houbové napadení Sphaeropsis sapinea, což se projevilo poměrně značným úhynem především borovice černé v lokalitách, kde tyto porosty plní především půdoochrannou funkci. Lesy v okolí hlavního města Prahy jsou poměrně intenzivně využívány k rekreačním účelům a právě na základě těchto poznatků vypracovalo MŽP ve spolupráci s ČZU v Praze studii, ve které jsou jasně definována tzv. „pásma návštěvnosti lesů ve Středočeském kraji“. Toto území je rozděleno do dvou pásem, ve kterých by měla být zohledněna úhrada ztrát a zvýšených nákladů, souvisejících s odlišným způsobem hospodaření v lesích. Tato studie bude veřejně prezentována do konce roku 2006 a samozřejmě bude k dispozici široké veřejnosti. Charakter lesů a jejich stav ve Středočeském kraji nepochybně předjímá i některé velmi důležité lesopolitické úkoly. V současné době (zejména v západní části kraje) se projevuje tendence zalesňovat nelesní pozemky a převádět je mezi pozemky určené k plnění funkcí lesa. Proto je možné konstatovat, že se výměra lesů ve Středočeském kraji neustále zvyšuje a dochází tak ke zvýšení ekologické stability území a přiblížení se k ekologicky vyvážené krajině. Vlastnická držba lesů (státní a soukromý sektor) ve Středočeském kraji se nijak zvlášť neliší od republikových průměrů s výjimkou průměrné výměry lesa připadající na soukromou osobu. Ve Středočeském kraji připadá průměrně na jednu osobu 1, 28 ha. V západní části kraje (okres Rakovník a Příbram) je průměrná držba poněkud odlišnější v porovnání s republikovým průměrem. Rovněž velmi výrazný podíl zaujímají obecní lesy. Hospodaření v lesích kraje je zajišťováno jednak vlastníky ve vlastní režii, dále je hospodaření zajišťováno prostřednictvím společností zabývajících se lesnickými službami a v neposlední řadě fyzickými osobami podnikajícími na základě živnostenského listu. Stabilita lesních ekosystémů je snížena ve smrkových monokulturách v okresech v jižní části kraje především nezodpovědným přístupem některých soukromých vlastníků větších výměr. V ostatních částech kraje je odolnost porostů vůči negativním činitelům velmi dobrá.

Vliv hustoty populace ve velkých aglomeracích na navazující lesy Hodnocení imisní zátěže porostů Ministerstvo zemědělství stanovilo s platností od 1. 1. 1997 pásma ohrožení lesů pod vlivem imisí (dále jen pásma ohrožení) na podkladě družicových snímků předchozího vývoje a terénního šetření (s určitou možností upřesnění při tvorbě OPRL). Tento stav byl rovněž ověřován v rámci inventarizace lesů, která proběhla před 2 lety. Stav lesních porostů se nijak výrazně nezměnil.

11

Podle dynamiky zhoršování zdravotního stavu se lesy zařazují do pásem ohrožení A až D. Nejvyššími pásmy ohrožení jsou pásma A a B. V kraji jsou většinou vylišena pásma ohrožení D a v malém rozsahu i pásma B a C.

Mimoprodukční funkce lesů Mimoprodukční funkce hrají v moderním lesním hospodářství rovnocennou roli funkcím produkčním. Ve Středočeském kraji není možné tyto funkce řadit až na samý konec priorit. Právě naopak je nutné se těmito funkcemi podrobně zabývat a velmi pečlivě vyhodnocovat. Vedle racionálních důvodů, vyplývajících z významu těchto funkcí pro životní prostředí regionu, existují i důvody plynoucí ze snadnější možnosti čerpání finančních prostředků z rozpočtu kraje na zajištění právě těchto funkcí. Na základě shora uvedeného Středočeský kraj čeká nesnadný úkol a to je příprava pravidel pro poskytování příspěvků na hospodaření v lesích z rozpočtu Středočeského kraje s následnou notifikací u Evropské komise, kde je pro podporu právě těchto priorit nutné nastavit ekonomickou motivaci a podpořit mimoprodukční funkce lesů právě ve vazbě na již dříve uváděnou studii MŽP a ČZU. Bohužel zákonná norma ani žádný prováděcí předpis žádným způsobem neupravuje ani nenastavuje odlišný způsob hospodaření právě v příměstských a rekreačních lesích. Pro inspiraci mi dovolte zde předložit příklad projektu nastavujícího odlišný způsob hospodaření v příměstských lesích (viz projekt v příměstských lesích).

12

Právě díky velmi obtížnému zhodnocení a ocenění mimoprodukčních funkcí lesa existují Vám jistě známé metody pražské a brněnské fakulty. Obě tyto metody se snaží ocenit funkce lesů, což je v praxi velice těžko aplikovatelné. I přesto je nutné ze zásad těchto obou metod vycházet a pokusit se nastavit objektivní ekonomickou motivaci podpory právě těchto funkcí. Bohužel v současné době je jedinou měrnou veličinou peněžní hodnota, kterou je nutno plně respektovat. Dále není možné opomenout, že některé z mimoprodukčních funkcí jsou zajišťovány pouhou existencí lesa (bez zvláštních finančních nároků na jejich průběh) a je třeba je rovněž podpořit finančně. Z hlediska významu jednotlivých funkcí je lze posuzovat ve vztahu k lokalitě jejich působnosti a také na základě finančního ocenění jejich významu, ke kterému existují metody, jak bylo shora uvedeno. Toto, byť rámcové hodnocení, by mělo být měřítkem pro uplatnění lesopolitických opatření kraje. Pro posouzení míry pozornosti, která má být racionálně věnována v lesopolitických opatřeních kraje mimoprodukčním funkcím, je nutné pokusit se o jejich finanční ohodnocení, které poskytne představu o jejich důležitosti a může být rozhodovacím kritériem. Nejvýznamnější mimoprodukční funkce na území Středočeského kraje jsou následující: • ochranné funkce – jedná se hlavně o zajištění půdoochranné funkce na extrémních stanovištích, jako tomu je např. podél vodních toků – Berounka, Vltava či Sázava • půdoochranné funkce – tato funkce je v mnoha případech totožná s funkcí ochrannou, kde typologické zařazení neodpovídá lesům ochranným • funkce k zajištění biodiverzity daného prostředí spolu s funkcí umožňující odlišný způsob hospodaření ve zvlášť chráněných územích (plány péče) • příměstské a rekreační funkce spolu s funkcí zdravotně hygienickou – jedná se o podpoření rekreační funkce, která není nijak spjata s produkcí dřeva – možnost rekreace a zdraví prospívající aktivity obyvatel v lesním prostředí. Právě mezi tyto funkce je vhodné dále zařadit i kulturně-naučné funkce, kde prioritou jsou přírodoochranné, výchovné, vědecké a osvětové funkce Z uvedeného přehledu vyplývá, že největší míru pozornosti je třeba v regionální lesnické politice věnovat ochranným a rekreačním funkcím, protože jejich absence může způsobit nejenom velké náklady, ale především obrovské a neřešitelné střety mezi obyvatelstvem a vlastníkem či správcem lesa. Rovněž celospolečenská důležitost shora uvedených priorit může způsobit nevstřícnost a nemožnost spolupráce při udržování a zdokonalování životního prostředí jako celku. Důležitost některých mimoprodukčních funkcí nevyplývá z jejich závažnosti, ale společenské žádanosti. Proto má jejich plnění často i politické dopady a nelze je podceňovat. V této souvislosti se jedná zejména o funkci rekreační, jak již bylo shora uvedeno.

13

Koncepce lesnictví ve Středočeském kraji a její priority

Obr. 1 Studie příměstských lesů okolí hl. m. Prahy II pásma 1. cca 1/3 kraje JZ část

Strategie lesnictví, koncepce a výhled Vysoké zhodnocení potenciálu, který představuje lesní hospodářství, je základním a také nutným předpokladem pro jeho rozvoj. Plné využití lesních zdrojů v ČR má své rezervy, a proto jistě bude v budoucnosti předmětem lesopolitických aktivit s důležitou rolí aktivit krajů. Využití lesních zdrojů, dřeva a ostatních produktů ve Středočeském kraji můžeme rozdělit do oblastí: • využití produkčních možností lesů Středočeského kraje • využití dřeva z drobných lesních majetků a dříví marginální kvality Aby se dnešní příspěvek netýkal pouze mimoprodukčních funkcí lesů ve Středočeském kraji, dovolte mi rámcově vyhodnotit i produkční možnosti či situaci ve Středočeském kraji.

Využití produkčních možností lesů ve Středočeském kraji V ČR platí obecně, že produkční možnosti nejsou využívány a Středočeský kraj není výjimkou. Zatímco se v lesnicky vyspělých zemích těží cca 85 % celkového běžného přírůstu (zbytek tvoří tzv. nedisponibilní hmota), v ČR představuje tato hodnota pouze 67 %.

14

Tab. 1 Srovnání průměrných hodnot zásob a přírůstů v ČR a Středočeského kraje

Pr
m. zásoba (m3 b.k./ha)

Celk. bžný pír
st (m3/ha)

Celk. pr
m. pír
st (m3/ha)

Tžba (m3/ha)

% tžby z celkového bž. pír
stu

eská republika

258,6

7,9

6,7

3,6

45,6

Stedoeský kraj

233,8

7,3

6,0

3,3

45,2

Z přehledu vyplývá rezerva těžebních možností v lesích Středočeského kraje. Tento trend není výsledkem tlaku ekologických iniciativ, jak se mnozí domnívají, nýbrž se jedná o matematické posouzení zásob a teoretické možnosti, kde dle mého názoru jsou zahrnuty i netěžitelné porosty, tedy porosty, které jsou ekonomicky naprosto propadající (přestárlé porosty, silné sortimenty, nepravé jádro), kde ziskové zpeněžení je velice problematické a náklady na výrobu sortimentu značně převyšují vlastní zpeněžení. Rovněž je tento stav výsledkem (dovolte mi použít termín „vlákninové hospodaření“) především poptávky tenkých sortimentů. Jsem přesvědčen, že tento trend je módní záležitostí a návrat ke kvalitním silným sortimentům bude brzy upřednostňován. Nemohu souhlasit s názorem, že dokladem správného a přírodě blízkého LH jsou nízké těžby. Při tvorbě LHP dochází k neustálému zvyšování obmýtí a k růstu zásob. Ve skutečnosti mnoho porostů překračuje svoji biologickou zralost, dochází k znehodnocení zásob hnilobami, nepravým jádrem apod., čímž se často snižuje možná cena až na úroveň palivového dřeva. Zde mají kraje obrovské možnosti.

Využití dřeva z drobných lesních majetků Dřevo, které pochází z drobných lesních majetků, je velmi často využíváno neracionálně. Objektivním důvodem jsou malé objemy, čítající často jednotlivé stromy a je téměř nemožné, jejich efektivní umístění na trh. Při velmi roztříštěné majetkové struktuře lesů ve Středočeském kraji se tak značný objem dříví dostává mimo efektivní využití. Řešení obvyklá v lesnicky vyspělých zemích v Evropě jsou následující: • podpora řemeslného zpracování dříví ve venkovském prostoru • podpora využití dřeva ve stavebnictví • podpora obchodních aktivit, zaměřených na výkupy malých množství hmoty • sdružování vlastníků malých výměr • využití dřeva marginální kvality Tyto možnosti podpory jsou právě zakotveny v programu rozvoje Středočeského kraje. Smyslem není dostat do lesního hospodářství hotové peníze, nýbrž smyslem je právě podpora rozvoje venkova a pak následné udržení ekonomické síly venkova, byť nepřímou podporou lesnictví a zemědělství. Možná Vám připadá, že zemědělství je zde uvedeno omylem. Musím vás ujistit, že zemědělství a ochrana přírody jsou v tomto příspěvku správně uvedeny, neboť lesnictví nelze byť teoreticky striktně oddělit od ochrany přírody a zemědělství.

15

Dalším neopomenutelným, byť z prvního pohledu nevýznamným faktorem je zpracování těžebních zbytků. V současné době již existují moderní technologie, které díky ekonomické náročnosti nejsou v lesnictví plně využívány. Hmota z vrcholů stromů, silných větví a klestu zůstává často nezužitkována. Je diskutabilní její ponechání v lese (ve formě valů, hromad či štěpky), zda má zanedbatelný vliv na kvalitu půd či nikoliv a zda může být spíše rizikem (množení hmyzích škůdců). Podle některých vědeckých prací je nejdůležitějším zdrojem organického materiálu pro lesní půdy především opad listů a jehlic během života stromu. Otázka sekundárního využití štěpky (energetické využití) zůstává do určité míry nezodpovězena a netroufám si zaujmout stanovisko, neboť inklinuji ke konzervativním způsobům zpracování těžebních zbytků a „úklid lesa“. Musím se ještě vrátit k možnostem využití tohoto „materiálu“, tedy potěžební zbytky je možné využít především ve výrobě: • palivového dříví • briket a pelet • palivových štěpek • energetických štěpek Pro venkovský prostor představují velkou možnost dodávky palivového dříví. Pro jeho renesanci mluví zkušenosti z Rakouska i Bavorska, kde již za pomoci státu vznikají specializované firmy (podniky lesní biomasy) dodávající domácnostem palivové dříví a štěpku. Důvody pro rozvoj tohoto využití dřeva jsou následující: • topení dřívím má tradici • odpadní dřevo je za přijatelnou cenu • stroje pro úpravu paliva představují přijatelnou investici • existuje široká nabídka kvalitních kotlů • výhodnost alternativního zdroje vedle plynu a elektřiny • rostoucí ceny plynu a elektřiny • očekávané dotace na energii z obnovitelných zdrojů V případě vzniku podnikatelských subjektů, které zajistí dodávku tohoto dřeva, lze očekávat zvýšení zájmu o tento způsob využití.

Podpora vlastníků lesa Podpora vlastníků lesů je jedním z nejdůležitějších lesopolitických opatřeních, kterým můžeme motivovat vlastníky k činnostem, které jsou buď ve veřejném zájmu nebo podporují zvýšení ekonomického a sociálního potenciálu regionu a vlastník nemá dostatek prostředků na jejich realizaci. Podpora může mít různé formy, např. osvětová činnost, informační servis, poradenství atd. Jako nejdůležitější jsou však nejčastěji vnímány podpory peněžní, zejména přímé podpory (finanční příspěvky na hospodaření, subvence, dotace apod.) a nepřímé podpory jako např. daňové úlevy. Přímé podpory Podle původu prostředků můžeme přímé podpory rozdělit následovně: • podpory ze státního rozpočtu • podpory z rozpočtu kraje 16

• podpory ze Státního fondu životního prostředí • podpory z Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu • podpory z prostředků EU Nepřímé podpory Tyto podpory mají v LH charakter daňových úlev. Tyto úlevy jsou poskytovány pro daň z pozemků v následujících případech: • lesy nabyté v restituci v prvních pěti letech po nabytí vlastnictví • kategorie lesů ochranných • kategorie lesů zvláštního určení • lesy pod vlivem imisí v pásmech ohrožení I a II Z uvedeného přehledu vyplývá, že možnost podpor je poměrné rozsáhlá a hlavním lesopolitickým opatřením bude osvěta, informovanost a poradenský servis pro vlastníky lesů. Důležitá je pro vlastníka možnost zpracování projektu, který vyhovuje všem požadavkům, protože hlavně v případě strukturálních fondů EU je samostatné zpracování projektu pro většinu vlastníků nereálné. Pro to, aby byl zajištěn tok informací k vlastníkům či správcům lesa, spolupracuje Středočeský kraj s Krajským informačním střediskem se sídlem v Příbrami, kde by měl každý žadatel obdržet dostatečné informace o možnostech podpory nejen v oblasti lesnictví, ale i v oblasti zemědělství, ochrany přírody apod.

Podpory z rozpočtu kraje Jednání o podobě a výši podpor do LH z rozpočtu kraje se stává politickou otázkou. Odborné lesnické organizace by z tohoto důvodu měly více vstoupit do jednání o budoucí podobě podpor do lesního hospodářství. Subjekty jako např. SVOL či ČKOLH budou nepochybně osloveny při přípravě vlastních pravidel podpory na hospodaření v lesích, jak již bylo v úvodní části uvedeno. Průměrná velikost soukromých lesních majetků: Česká republika………………….…. 3,25 ha Středočeský kraj ………………. cca 1,28 ha Průměrná hodnota je navíc silně ovlivněna existencí několika velkých majetků v řádech tisíců hektarů. Jak již bylo uvedeno, odhadovaná průměrná výměra na jednoho vlastníka soukromého sektoru je okolo 1,28 ha, což je nepochybně obrovskou nevýhodou při stanovování podmínek podpory lesnictví ve Středočeském kraji. Tato struktura zcela znemožňuje využití hospodářského i sociálního potenciálu lesů a to z následujících důvodů: • nevýhodný obchod malých množství dřevní hmoty • téměř nemožné investice do infrastruktury, technologií apod. • často neodborné hospodářské postupy • obtížné řešení kalamitních situací • obtížné financování pěstebních prací z důvodů výnosové nevyrovnanosti

17

Proč zrovna sdružování je prioritou? Sdružování lesních majetků je v podstatě jediným možným řešením této problematické situace. Je velmi rozšířené v Rakousku, Německu, Švýcarsku i Francii. V ČR docházelo ke vzniku lesních družstev v období před druhou světovou válkou. V letech 1939 – 1945 byly dokonce vládním nařízením soukromé majetky sloučeny do tzv. lesních správ a odborně vedeny profesionálními lesníky. V roce 1945 však byl tento stav zrušen na základě zrušení všech předpisů z doby okupace. Družstva byla zestátněna vládním nařízením č. 81/1958. V roce 1995 bylo vládním usnesením č. 168/1995 obnoveno vlastnictví lesních družstev obcí. Lesní družstva soukromých osob jsou obrovskou hospodářskou i lesopolitickou rezervou a změna současného stavu je v zájmů krajů. Může totiž vytvořit nové pracovní i podnikatelské příležitosti a zvýšit hospodářskou výkonnost regionu. Nepochybně by došlo ke zlepšení odborné úrovně hospodaření v těchto lesích, zlepšilo by se i plnění ostatních funkcí lesa včetně funkce rekreační. Nepříznivý stav sdružování majetků v ČR by se mohl změnit pomocí komplexního projektu, který by obsahoval jak právní technické a ekonomické aspekty, tak osvětu, propagaci a podpůrné mechanismy. Protože tento stav je stejný ve všech krajích, mohl by tento projekt být společným projektem všech krajů a tématem pro jednání Asociace krajů. Obrovskou neznámou v tomto směru je osvěta a vlastní přesvědčení soukromých vlastníků malých výměr o výhodnosti existence lesních družstev. I v současné době není situace dostatečně „zralá“ ve vazbě na období před rokem 1989.

Závěr Tento příspěvek měl za úkol seznámit vás se současným stavem lesního hospodářství v kraji z pohledu veřejně správy a naznačit některé možné směry, kterými se může lesní hospodářství ubírat. Jak vyplývá z výše uvedeného, mají orgány veřejné správy v některých oblastech lesního hospodaření nemalé možnosti vývoj lesního hospodářství ovlivnit. Tyto možnosti zatím nejsou příliš využívány a jsou stále otevřenou otázkou, na které Středočeský kraj intenzivně pracuje. Jsem přesvědčen, že nastavení správného směru není jednoduchou záležitostí a přípravu podmínek a možnosti vlastní realizace podpory je velmi citlivou záležitostí na které se musí nepochybně podílet nejen krajský úřad, ale především odborná lesnická veřejnost.

18

Rozvoj venkova a realizace opatření NLP II v regionech Ing. KAREL POP Krajský úřad Libereckého kraje U jezu 642/2a 461 80 Liberec 2 Tel.: 485 226 423 E-mail: [email protected]

Role krajů při tvorbě NLP Národní lesnický program (NLP) byl schválen usnesením vlády č. 53 z 13. 1. 2003. Pro většinu lesníků, včetně pracovníků státní správy lesů na krajských úřadech, bylo schválení NLP vůbec první informací o něm, pro mnoho z nich na dlouhou dobu i poslední. Samotný dokument NLP schválený vládou byl souhrnem ušlechtilých cílů a záměrů bez hlubší konkretizace, jehož text zjevně nedráždil žádnou zájmovou skupinu v lesním hospodářství. Kraje se na přípravě NLP nepodílely, nebyly o ní vůbec informovány, ani nebyly vyzvány k připomínkování. Text NLP byl dále rozpracován (resp. stále je rozpracováván) v několika desítkách programových opatření (resp. expertiz). Tyto expertizy byly značně rozsáhlé a konkrétní, většinou dobře zpracované fundovanými osobami, veřejnost však s nimi nebyla seznámena. Ve druhé polovině roku 2005 se rozběhly práce na aktualizaci NLP (dále NLP II). Zde již Asociace krajů měla zastoupení v autorském kolektivu a kraje tak měly tímto prostřednictvím možnost aktivně se podílet na tvorbě a připomínkování procesu. Zástupci krajů vypracovali na počátku roku 2006 jako podkladový materiál k aktualizaci NLP poměrně rozsáhlé dílo, které obsahovalo: I. II. III. IV. V. VI. VII.

Zhodnocení dosavadní tvorby NLP Konkrétní připomínkování tehdy dokončených programových opatření (expertiz) s návrhy odlišných řešení Vazby mezi lesním hospodářstvím a kraji Zhodnocení koncepčních materiálů krajů dotýkajících se lesního hospodářství Definici a hodnocení základních problémů lesního hospodářství z hlediska krajů, včetně rámcového naznačení řešení Podporu lesního hospodářství Problémy lesního hospodářství řešitelné v rámci regionálních lesnických programů

19

Zhodnocení dosavadní tvorby NLP K dosavadní tvorbě byly uplatněny tyto základní připomínky: - NLP má naprosto nedostatečně prezentovaný proces tvorby - tvorba probíhá v izolovaných tvůrčích skupinách bez dostatečné spolupráce mezi nimi - dílo nebylo konfrontováno s názory osob mimo tvůrčí týmy - jeho meziresortní charakter nebyl naplněn - nepřiměřená rozsáhlost rozpracovaných programových opatření - slabá koordinace NLP, EAFRD a nového lesního zákona - žádné konkrétní výsledky NLP Bylo doporučeno zachování dosavadní struktury, provést aktualizaci, opravy chyb, návrhy legislativních úprav formulovat plnohodnotně (bez konkrétní vazby na stávající úpravu), vytvořit vazbu na nový lesní zákon, medializovat a publikovat závěry.

I.

Konkrétní připomínkování programových opatření

Bylo upozorněno na zastaralé údaje, chyby a na mnoha místech bylo polemizováno s názory autorů. Z věcného hlediska bylo např. navrhováno (pokud je návrh negativní, mohlo se jednat o reakci na záměry autorů): - nečinit ukvapená rozhodnutí ohledně úpravy dřevinné skladby, provést vyhodnocení účinků zákona č. 289/1995 a příspěvků na hospodaření v lesích - při stanovení dřevinné skladby (hlavně pro účely podpor) vycházet ze SLT, ne z HS - zrušit ukazatel minimální podíl MZD, podíl MZD podporovat pozitivní stimulací (mandatorní platby) - z administrativních důvodů nezavádět zálohovou podporu obnovy MZD - osvětu u vlastníků realizovat pomocí masivně šířených, velmi jednoduchých, monotematických letáků - nepřipustit přenesení státní správy lesů níže než na obce s rozšířenou působností, nečinit přesuny kompetencí mezi kraji a obcemi - zavedení jednotného systému státní správy (pouze 1 ministerstvo), a to včetně národních parků - nezvyšovat závaznost OPRL vzhledem k LHP a hospodaření v lesích - zavést systém soustavné aktualizace OPRL, definovat, která data jsou aktuálně platná - financování starých zátěží (meliorační opatření, hnojení, vápnění, příspěvky „A“) financovat ze SFŽP - zachovat stávající systém OLH, definovat práva a povinnosti OLH, umožnit (dočasné) odebírání licence za podílnictví při porušení lesního zákona - upřesnit výpočet náhrady OLH placeného státem - alternativní metodu HÚL ustanovit způsobem, který umožní navázání na dosavadní cenné datové řady - všemožně usilovat o citelné zvýšení ekonomické podpory lesního hospodářství, zejména formou mandatorních náhrad, využít zkušeností a příkladů ze zahraničí

20

- legislativní ukotvení jediné metody pro oceňování funkcí lesa, která by byla rutinně využitelná - zavést jasná pravidla pro šíření geograficky nepůvodních dřevin bez nutnosti žádání v jednotlivých případech - akcentovat sociálně ekonomické aspekty rozvoje venkova v návaznosti na omezování hospodaření v lesích - provést důkladnou analýzu omezení vlastníků a souvisejících náhrad včetně funkčnosti systémů - zavést průkaznou evidenci vytěženého dřeva - co nejrychleji zavést jednoduchý a uživatelsky příznivý systém náhrad za omezování hospodaření - zabývat se hmotnou odpovědností státu za škody způsobené znečištěným ovzduším Pozn. Výše uvedené zásady a návrhy mohou působit neuspořádaně, jedná se však o reakci na konkrétně podané návrhy autorů NLP I.

II.

Vazby mezi lesním hospodářstvím a kraji

Bylo konstatováno, že vliv krajů na lesní hospodářství není významný a měl by být posílen. Kraje nyní LH ovlivňují: - vlastnictvím lesů - výkonem státní správy - finanční podporou - normotvornou činností - ovlivňováním státní lesnické politiky - jinými vazbami (spolupráce, osvěta, vzdělávání) Jako nejúčinnější nástroj krajů se jeví finanční podpora, ta je však od r. 2005 v neustálém provizoriu. Význam má též ovlivňování státní lesnické politiky a v rámci normotvorné činnosti připomínkování vládních návrhů zákonů.

III.

Koncepční materiály krajů, zabývající se lesním hospodářstvím

NLP doporučil hejtmanům krajů zpracování RPRLH. K 1. 1. 2006 byly zpracovány pouze 3 takové programy (Jihomoravský, Pardubický a Liberecký kraj). Ani ty však plně nevycházejí z NLP. Důvodem je, že kraje přednostně zpracovávají povinné koncepce a možnosti ovlivnění LH nejsou vysoké. Impulzem k další tvorbě RPRLH bylo převedení části finančních prostředků na podporu LH do rozpočtu krajů. Rychle však následovaly komplikace v podobě sporu státu a krajů o placení náhrad, které perspektivu účelné koncepční práce zbrzdily. Kraje dále zpracovaly několik dalších materiálů, často ve vazbě na zájem o převedení lesů v majetku státu. Kraje zpracovávají velké množství koncepcí, které se LH dotýkají (např. program rozvoje kraje, koncepce ochrany přírody, energetická, trvale udržitelného rozvoje). Problémy LH v nich jsou rozptýleny a často ne dostatečně koordinovány.

21

IV.

Základní problémy lesního hospodářství z hlediska krajů

Definice problémů získány výsledky ankety z 12 krajů, bodové hodnocení problémů výsledky z 9 krajů: Nestabilita legislativy – stále častější a často účelové a nekoncepční změny předpisů, které snižují právní povědomí a respekt práva řešení – konsenzuální lesní zákon, precizní příprava a trpělivé projednání legislativních změn Nízká vymahatelnost práva – lesní zákon je poměrně přísná norma, přitom málo účinná, lze obcházet; urgentní opatření prakticky nerealizovatelná řešení – snížit míru závaznosti lesního zákona, u důležitých povinností zvýšit možnost vymáhání Nestabilita a nejednoznačnost finanční podpory – viz výše řešení – obecně přijatelná rekodifikace podpor a náhrad v LH, rozdělení priorit evropských, státních a krajských Slabá finanční podpora – podpora LH dlouhodobě stagnuje až mírně klesá, po lesnících se chce stále více a přitom jediné, za co mají příjmy, je dřevo; hmotné nedocenění ostatních funkcí a obecného užívání lesů řešení – zajištění podpor ze 3 úrovní (EU, stát, kraj), ocenění mimoprodukčních funkcí, náhrada za obecné užívání, zapojení SFŽP Institut odborného lesního hospodáře – chybějící definice práv a povinností, nemožnost pružnějšího odebírání licencí, chybějící důraz na průběžné vzdělávání, složitý výpočet náhrady, možný střet zájmů řešení – u krajů převládá názor ponechat současný systém se stanovením práv a povinností OLH, zjednodušení a zpřesnění výpočtu náhrady Dlouhodobě nepříznivý vývoj cen surového dříví – souvisí se slabou finanční podporou – faktor, který nelze efektivně ovlivnit řešení – náhrada za obecné užívání a mimoprodukční funkce, vytvořit podmínky pro profit z rekreačního využívání lesů Soustavný nárůst míry omezení hospodaření v lesích – způsobeno zejména přístupem státní správy ochrany přírody, špatný mediální obraz lesní těžby. Každé omezení hospodaření je prezentováno jako příspěvek životnímu prostředí. Požadavky na další omezování nemají konce, poslední dobou spíše akcelerují. řešení – zvážit nezbytnost omezování hospodaření, zajištění cílů ochrany přírody pozitivní stimulací Oslabování postavení vlivu sekce lesního hospodářství na MZe – sekce po zrušení náměstka zjevně ztrácí v porovnání se zemědělstvím i vodním hospodářstvím, zhoršila se pozice i vůči MŽP řešení – spolu s odstraněním dvojkolejnosti – přesunutím kompetencí na jediné ministerstvo se zvýší význam sekce Dvojkolejnost státní správy lesů – výsledkem je snaha o vzájemné vymezení se a dojmu nezbytnosti obou ministerstev, byrokracie, nepřehlednost, nejednotné aplikace a spousta zbytečných jednání; je třeba stanovit zodpovědnost jediného resortu Nedostatečná výchova, vzdělávání, osvěta a špatná prezentace výsledků lesního hospodářství – slabé zdůrazňování významu produkce ekologické suroviny, slabá prezen-

22

tace zásluh lesnictví na plnění mimoprodukčních funkcí a obrovského rozsahu obecného užívání lesů řešení – institucionální zabezpečení propagace a mediálních výstupů Neochota ke sdružování vlastníků lesů malých výměr – nedůvěra ke společné správě, chybějící propagace optimálního modelu sdružení řešení – návrh optimálního modelu, podpora, propagace Zhoršování produkčních podmínek v důsledku vnějších vlivů – poškozování porostů a půdy emisemi, špatné výsledky při vymáhání škod, následky imisí hradí MZe (kraje) namísto znečišťovatelů (příspěvky A, vápnění, hnojení) a o to méně peněz zbývá na podporu LH řešení – zařadit poškozené lesy a půdu mezi staré ekologické zátěže, garantovat závazek státu na řešení (zabezpečit příjem ze SFŽP, ekologických daní) Nekoncepční nakládání se státními lesy – chybí standardy hospodaření ve státních lesích, definice cíle pro objektivní hodnocení výsledků podniku. V posledních 2 letech silně ovlivněn politicky. Malá snaha o profit (morální i hmotný) z rekreačního využívání lesů. řešení – stanovení jasných standardů, zadání požadavků a úkolů pověřené osobě, včetně finanční kvantifikace a mimo to ponechat podnikatelskou svobodu, hmotně zainteresovat, legislativně ochránit před politickými vlivy Vysoké stavy zvěře, nevyvážené postavení vlastníků lesa a myslivců – stavy spárkaté zvěře jsou většinou odborníků označovány za jednu z největších zátěží LH, přesto stavy neklesají. V případě společenstevních honiteb mají vlastníci lesa omezené možnosti stavy ovlivnit. Výpočet škod je podceněný. řešení – stanovení objektivních kontrolních metod pro stanovení optimálního stavu zvěře, zvýšit odpovědnost držitelů honiteb za stavy zvěře, zvýšit vymahatelnost dosažení normovaných stavů zvěře Nepředvídatelnost dalšího vývoje a disproporce výzkumných závěrů – specifikum lesního hospodářství – dlouhodobost produkce a značná setrvačnost znemožňuje rychlé posouzení problémů a objektivní vyhodnocení řešení. Nesprávné názory tak není možno v potřebném horizontu přesvědčivě vyvrátit. řešení – souvisí s dvojkolejností a prezentací Jako další problémy byly uváděny např. špatná evidence vytěženého dřeva v návaznosti na váznoucí reinvestici prostředků do lesního hospodářství, politika MŽP vůči LH, nepovolené těžby a poškozování lesů (souvisí s vymahatelností práva), slabá využitelnost dat LHP pro stát, slabá podpora arondace, nízká spotřeba dřeva, slabá úroveň průběžného vzdělávání.

Podpora lesního hospodářství z hlediska krajů Obecně bylo konstatováno, že podpora je nedostatečná a v některých aspektech komplikovaná. Dlouhodobě reálně klesá a navíc se přesouvá do činností, které nepřinášejí profit vlastníkům lesů. Je považováno za důležité zvýšit objem podpory, značnou část podpory přesunout do jednoduchých mandatorních plateb. Bylo navrhováno zřízení náhrady za obecné užívání lesů a plnění mimoprodukčních funkcí. Výpočet náhrady by měl být jednoduchý a jednoznačný. Dosavadní systém příspěvků byl shledán jako jednoduchý, účinný a prospěšný, nekoresponduje však plně s deklarovanými cíly LH. Tím by se mohl stát lehkým cílem jejich odpůrců. (Hnutí Duha již zahájila kampaň). Podpora MZD a výchovy by však mohla být

23

převedena do mandatorních plateb. Dotace z fondů EU by měly být administrativně nenáročné a stát by měl aktivně poskytovat pomoc se zpracováním žádostí. Základním článkem národní podpory by měl zůstat stát. Platí to zejména pro podporu činností, které jsou všude jednotné (LHP, výchova, obnova). Kraje by příspěvky doplňovaly dle místních specifik. Další zdroje pro LH hledat v SFŽP (náprava ekologických zátěží z minulosti), zapojení vlastníků lesů do obchodu s emisemi CO2, vyšším využíváním rekreačního potenciálu lesů ze strany vlastníků lesů, podporou zvýšení využití dřeva, využití ekologické daňové reformy. Tab. 1 Bodové hodnocení hlavních problémů LH (0 – nejméně naléhavé, 3 – nejnaléhavější)

Nestabilita legislativy Nízká vymahatelnost práva Nestabilita a nejednoznanost podpory Slabá finanní podpora Institut OLH Vývoj cen díví Soustavné omezování hospodaení Pozice sekce LH na MZe Dvojkolejnost státní správy Špatná propagace a medializace Neochota vlastník
ke sdružování Zhoršování produkních podmínek Nekoncepní nakládání se státními lesy Stavy zve, postavení vlastníka Disproporce výzkumných závr


V.

MS 1 3 3

JM 3 2 3

ZL 3 3 3

PAR 2 2 3

HK 1 3 3

VYS 2 3 3

OL 3 3 2

LBC 2 3 3

KV 3 2 3

Suma 20 24 26

Poadí 7–8 2 1

3 2 1 3

2 2 2 3

3 2 2 3

3 1 3 3

3 3 2 2

2 3 1 3

2 2 0 0

3 1 1 2

2 3 1 2

23 19 13 21

3–4 9 – 10 13 5–6

1 3 2 1

3 2 2 2

3 2 3 2

2 2 3 2

0 3 1 0

2 3 3 2

3 3 3 0

3 2 2 1

2 3 1 0

19 23 20 10

9 – 10 3–4 7–8 14 – 15

0

1

2

2

1

0

0

2

2

10

14 – 15

3

1

3

1

1

3

3

3

3

21

5–6

1 1

2 2

2 2

2 1

1 1

1 1

3 2

3 2

2 2

17 14

11 12

Problémy lesního hospodářství řešitelné RPRLH

Vycházelo se ze současných možností a kompetencí krajů. Úprava výměry lesů – vytypování katastrálních území, kde bude zalesňování povoleno výjimečně či kde se bude podporovat, trvat na stanovení „nezalesnitelných“ ploch v územních plánech obcí Zpřístupnění lesů – koncepční řešení i podpora realizace zpřístupnění lesů zejména v oblastech s roztříštěnou držbou a přístupem přes zemědělské pozemky Rozvoj biodiverzity porostů, optimalizace druhové skladby, zvyšování stability porostů – pouhé doplnění státní politiky pozitivní stimulací podpory marginálních biotopů a dřevin Zabezpečení obnovitelných energetických zdrojů – jedná se zejména o rozbor zdrojů v lesích z hlediska objemu, přístupnosti, efektivity dopravy a vlastnické struktury

24

Rekreační využívání lesů – analýza a optimalizace rekreačních aktivit, skloubení s přístupností lesů, náhrady vlastníkům za (dočasné) omezení užívání ve prospěch rekreačních funkcí, nemateriální podpora vlastníků při snaze profitovat z návštěvnosti lesů Péče o lesní bystřiny, včetně protipovodňové ochrany, opatření ve veřejném zájmu – koncepční podchycení a objektivizace pro potřeby rozhodování dle § 35 lesního zákona (pokud nebude přijato jiné systémové řešení) Vzdělávání a osvěta – systém vzdělávání OLH, práce s veřejností, mediálních výstupů, ovlivnění ekologické výchovy (aby nebyla zaměřena proti hospodářskému využívání lesů) Podpora místního využití dřeva – analýza zdrojů a využití dřeva v regionu, porovnání s průměrem, zhodnocení významu lokálních zpracovatelů na zaměstnanost či samotnou perspektivu existence obce, systém pro podporu zpracovatelů klíčových pro zachování chodu malých obcí Sdružování vlastníků – přehled o dosavadních sdruženích, vyhodnocení jejich fungování, propagace a osvěta Systém regionálních podpor lesnímu hospodářství – klíčovým výstupem RPRLH je systém podpor LH a souvisejících odvětví na krajské úrovni, který by měl být předložen k notifikaci. Krajský systém pouze doplní systém podpor z fondů EU a státního rozpočtu.

Některé aspekty vztahu lesnictví a regionů Cílem krajů je využití lesů pro rozvoj regionu při trvale udržitelném hospodaření a souběžném plnění všech dalších funkcí lesů. Kromě všech tradičních požitků, vyplývajících z existence lesa, které jsou automaticky přijímány, se zaměřím na některé konkrétní otázky vztahu rozvoje regionů a lesního hospodářství. Obecně si dovolím konstatovat, že zdravě fungující lesní hospodářství má pozitivní vliv i na rozvoj venkova. Lesní hospodářství a venkovský prostor by se měly vyvíjet ve vzájemné symbióze, kdy obě strany chápou význam té druhé pro vlastní existenci a rozvoj.

Příspěvek k zaměstnanosti venkovského prostoru Lesní hospodářství poskytuje pracovní příležitosti na venkově, tedy v oblasti s tradičně zvýšenou nezaměstnaností. V odlehlých lesnatých oblastech může plnit roli i nejdůležitějšího zdroje pracovních příležitostí. Další pracovní příležitosti jsou vytvářeny v souvislosti se zpracováním dřeva v místních (zpravidla menších) provozovnách. Tyto názory jsou obecně uznávány, přesto však jejich význam není dostatečně ohodnocen a prozkoumán. Přes proklamace podpory venkova stát podporuje především velké investory. Je třeba finančně vyjádřit hodnotu pracovního místa na venkově a podle toho činit koncepční rozhodnutí. Zaměstnanost v lesním hospodářství vytrvale klesá a to zejména vlivem růstu produktivity práce. Trvalý pokles výkonů v pěstební činnosti je mírný a je do značné míry vyvažován trvale rostoucím objemem lesní těžby. Prostor pro podporu venkova má zejména způsob řešení pracovních zakázek a logistika obchodu se dřevem. Lesy v soukromém a obecním vlastnictví zpravidla působí stabilizujícím prvkem. Zaměstnávají především místní obyvatelstvo

25

a i prodej dřeva je přednostně realizován platebně disciplinovaným místním odběratelům. Místy odlišná je situace u lesů ve vlastnictví státu. Velkoobjemové zakázky a prodej dřeva sebou přináší transfer pracovníků (často i ze zahraničí) i totální absenci vytěženého dřeva na regionálním trhu. V této oblasti považuji za důležité: - provést důkladnou analýzu významu lesního hospodářství a zpracování dřeva pro zaměstnanost venkovského prostoru v kontextu s veřejnými prostředky na podporu zaměstnanosti, vydávaných v rámci jiných dotačních programů (zejména zemědělství, cestovní ruch) - zkoumat, zda intenzivní obhospodařování lesů není účelnější „hladovou zdí“ než rozvoj byrokracie - zohlednit potřeby venkova ve výrobní a obchodní politice státních lesů - nepřipustit neodůvodněné omezování hospodaření v lesích - úprava souvisejících státních politik (zamezit diskriminaci malých domácích investorů, motivace k práci) - zapojení vlastníků lesů do dalších aktivit (zejména rekreační využívání lesů)

1.

Ekonomická prosperita LH

Za základ příspěvku lesnictví k rozvoji venkova, považuji zdravě fungující, samofinancovatelné lesní hospodářství, založené na principu trvale udržitelného hospodaření. Princip TUH by měl mít definované standardy, nejlépe formou obecně závazného předpisu, aby se předešlo subjektivním náhledům. Při zachování současné úrovně požadavků na lesní hospodářství je nezbytné najít nové zdroje. Zachování ekonomické soběstačnosti považuji za základní postulát dalšího fungování lesnictví.

2.

Omezování hospodaření v lesích, nárůst byrokracie

V současné době jsme svědky až neuvěřitelné akcelerace rozsahu území pod různým stupněm ochrany a to jak do objemu, tak do struktury těchto ploch. Naprosto dominantní podíl zde padá na vrub státní ochrany přírody.

Zdroj: Krajský lesnický program Libereckého kraje 2005

Obr. 1 Příklad vývoje počtu maloplošných chráněných území v Libereckém kraji

26

Další příklady dokládající omezování hospodaření v Libereckém kraji: Podíl „chráněného“ PUPFL z celkové výměry PUPFL v Libereckém kraji: CHOPAV 74 % Pásma ochrany vodních zdrojů 49 % CHKO, NP 44 % Maloplošná ZCHÚ 4,5 % Přírodní parky 6,5 % ÚSES 21 % V přehledech nejsou uvedeny „naturové“ plochy. Pokud připojíme známý údaj, že více než 90 % příjmů LH tvoří prodej dřeva, je patrná značná nerovnováha mezi společností požadovanými požitky a zdroji příjmů LH. Pokud se akceptuje názor, že plnění těchto funkcí je automatické (úplavem) a vlastníky lesa vlastně vůbec nezatěžuje, nabízí se otázka, proč se vlastně funkcemi zabývat a zejména proč pro jejich zdárné plnění vytvářet tolik předpisů a institucí, když by postačilo stávající hospodaření. V žádném případě nechci zpochybnit význam a důležitost ochrany přírody. Aplikace státní správy, zejména pak normotvorná činnost MŽP, je řešena velmi nešťastně a pro lesní hospodářství je nepříznivá. Na příkladu ptačích oblastí lze demonstrovat nepříznivé důsledky politiky MŽP na lesní hospodářství. Opatření, navržená či přijatá MŽP, znamenají hlavně neodůvodněný nárůst byrokracie. Je třeba připomenout, že rozsáhlá „naturová“ novelizace zákona č. 114/1992 Sb. (zákonem č. 218/2004 Sb.) byla přijata až rok po schválení NLP vládou a je tedy nepochybně v rozporu se zásadou minimalizace zásahů státní byrokracie do obhospodařování lesů na nezbytné minimum, kterou deklaroval vládou schválený NLP. Domnívám se, že měly být hledány cesty k prostému vymezením oblastí pozitivní stimulací podporovat naplnění záměrů. Namísto toho byl vytvořen systém zákazů a povolování, vytvořena rozvětvená a nepřehledná soustava orgánů státní správy, dramaticky stoupl počet souvisejících vyjádření, stanovisek a posuzování. Slibovaný systém náhrad vlastníkům pozemků (vyhl. č. 335/2006 Sb.) je nefunkční, vrchnostenský a pro vlastníky pozemků těžko akceptovatelný. Mnohá omezení, stanovená orgány přírody, jsou skrytá za jejich úředním postupem a stanovisky a jsou nadále nehrazena. Žadatel je nadmíru obtěžován dokládáním mnoha náležitostí a k sestavení a pravidelnému předkládání žádostí je nucen vydat neadekvátní množství práce a prostředků. Zajímavým příkladem je jistě ptačí oblast Jizerské hory. Předmětem ochrany je zde sýc rousný a tetřívek obecný. Nadstandardní výskyt těchto ptáků je zde jen díky ekosystémové katastrofě konce minulého století. Se vznikem imisních holin došlo k vytvoření dobrých podmínek pro zvýšení počtu těchto ptáků, pokládám však za logické, že odrůstáním kultur jejich stavy poklesnou. Tomu odpovídá vývoj stavu tetřívků, který během posledních 10 let poklesl zhruba na polovinu. Úřední a politická snaha o jeho podporu je upachtěná a málo účinná. Na podporu sýce rousného logicky vyvstaly požadavky na omezování rodenticidů. Dle nařízení vlády č. 605/2004 Sb. je možné jejich použití jen se souhlasem orgánu ochrany přírody. Obecně není povolováno v 1. a 2. zóně CHKO. Ochrana, s prominutím, méně významného článku ekosystémů Jizerských hor, tak ztěžuje obnovu základního elementu Jizerských hor – lesů. Bez chemické ochrany proti hlodavcům, je obnova listnatými dřevinami na náhorní plošině Jizerských hor takřka nemyslitelná. Jsem zvědav, zda někdo, třeba po 10 letech, vyhodnotí nárůst populace tetřívků a sýců v kontextu vynaložených prostředků, popsaného papíru a navíc vykonané práce.

27

Velkého prostoru ve sdělovacích prostředcích se dostává názorům, které chtějí omezit lidské zásahy do obhospodařování lesů na minimum. Takový postup je zcela v rozporu s požadavky rozvoje venkova. Tyto názory považuji za nesprávné a nedoplňuji ani argumentaci, která je zcela mimo možnosti tohoto příspěvku.

3.

Rekreační využívání lesů

Lesní hospodářství je vystaveno stupňujícímu se tlaku na rekreační využívání lesů ve všemožných podobách. Představitelé krajů a obcí se silně identifikují s potřebou rozvoje turistického ruchu a snaží se všemožně o jeho podporu. Značného boomu se dočkalo zejména budování (značení) cyklostezek, lyžařských běžeckých tratí, sjezdových areálů a ubytovacích a stravovacích zařízení. S rozvojem dopravy se zvyšuje dostupnost a návštěvnost i odlehlých lesních komplexů. Mnozí vlastníci (správci) lesa i orgány státní správy lesů tento trend těžko snášejí a snaží se mu čelit. Domnívám se, že škody působené návštěvností lesa a budováním rekreační infrastruktury, jsou spíše přeceňovány. Mnozí správci, zejména státních lesů, by lidi v lese nejraději neviděli, někdy jsou v pozadí jejich myslivecké zájmy. Je jisté, že masová návštěvnost působí lesnímu hospodářství komplikace, zároveň však představuje velkou příležitost pro vlastníky (správce) lesů. Vysokou návštěvnost lesa a kladný vztah veřejnosti k lesům je obrovská devíza. Do budoucna nelze založit prosperitu LH jen na prodeji dřeva. Podpora a fungování lesního hospodářství bude závislá na zájmu a přízni obyvatelstva k lesům. Cílem by tedy mělo být naopak lákání obyvatel do lesů, návštěvnosti využívat k osvětě, předvádění výsledků, propagaci lesnických názorů a využívání kupní síly. Kdyby lesní podniky samy převzaly a garantovaly rozvoj cestovního ruchu v lesích, mohly by jej vytvářet ke svému obrazu, čelit jeho negativním vlivům a profitovat z něj. Vztah k takovým aktivitám není jednotně vyřešen ani v rámci podniku Lesy ČR. Sjezdové areály, nenáviděné děti turistického průmyslu, jsou správci lesa zpravidla od počátku odmítány. Přes lobbying, známosti, politické tlaky apod. se záměry, většinou v mírně kompromisní podobě protlačí a správci lesa je vnímají jako porážku a nechtěné zlo. Při aktivní spolupráci či dokonce provozování areálu ve vlastní režii, by však jejich negativní vliv mohl být účinně korigován a příjmy mohly být využity pro lesy. Voláme-li po potřebě zvýšení příjmů LH, není možné na takovéto zdroje hledět skrz prsty. Totéž platí pro stavbu a provoz ubytovacích a stravovacích zařízení, či provozování lyžařských magistrál a cyklotras. Na politicích a úřednících pak je takový postu vlastníkům lesa umožnit. Trend zvyšování rekreačního využívání lesů zastavit nelze, lze ho jen korigovat aktivním přístupem a snažit se z něj profitovat. Pokud vlastníci (správci) lesů nechají provozování a profit z těchto zařízení jiným, budou jen těmi frustrovanými, neúspěšnými, kteří budou donuceni nechtěné aktivity v lese trpět.

4.

Lesní doprava

Velké problémy vlastníkům (správcům) lesa může působit negativní postoj krajů a obcí k využívání jejich komunikací pro odvoz dřeva. Postup samospráv mnohdy vychází z negativních zkušeností. Řešení problémů lze dlouhodobě řešit dvěma způsoby. Jednak koncepčním řešením dopravy zejména na úrovni krajů za podstatně zvýšené podpory stavby a údržby

28

cest. Schválená 50% spoluúčast žadatele u fondu EAFRD je velmi vysoká. Je však také nezbytné posilovat vazbu mezi samosprávami a vlastníky lesů. Tento vztah musí být oboustranně prospěšný. Je třeba, aby i samosprávy měly pocit konkrétního prospěchu z obhospodařování lesa. Byť upozorňuji na potřebu zvýšení příjmů LH, nepovažuji za rozumné omezit daně, které jsou příjmem obcí (daň z nemovitosti, z převodu nemovitostí). Makroekonomicky je třeba omezit nivelizaci daňových příjmů obcí a více zvýšit motivaci obcí (krajů) na zaměstnanosti každého občana obce (kraje) a rozumného využívání přírodních zdrojů.

29

Profesionální myslivost na soukromém majetku – její společenský a sociální vliv Ing. JIŘÍ TRÁVNIČEK Arco-Zinnenberg Riprand Graf 613 00 Vysoký Chlumec Tel.: 318 865 284, Tel.: 603 247 036 E-mail: [email protected]

Myslivost ve všeobecném povědomí patří k lesnictví zcela neoddělitelně, vousatý hajný s puškou přes rameno a s jezevčíkem kráčející lesem je u mnoha lidí stále první představou o lesníkovi. Myslivost k lesnictví skutečně historicky patří, i když zdaleka není již jeho neoddělitelnou součástí. V historii se lesní hospodářství navázalo na myslivost, ta tedy nebyla vždy podružnou a neefektivní činností, jakou je dnes. Ale právě v současné době se na mnoha místech lze setkat s renesancí té myslivosti, která u nás byla násilně potlačena jako panská záliba a převedena pod neprofesionální vedení lidových myslivců. Pro diverzifikaci lesního hospodářství má profesionální myslivost jistě velký význam jako naplnění jedné z mnoha tzv. mimoprodukčních funkcí lesa. Protože však má myslivost velký ekonomický potenciál a může produkovat hodnoty, je asi vhodnější mluvit o naplnění další z mnoha produkčních funkcí lesa. Musí však být splněn předpoklad, že je postavena na přísných ekonomických pravidlech a na skutečných tržních cenách, pro splnění této podmínky musí být vedena na špičkové profesionální úrovni. Je třeba se též povznést nad různé pseudoetické názory o hraní si na panstvo a podobně, je potřebné vnímat myslivost jako jednu z možností rozvinutí podnikání v lesním hospodářství nebo zemědělství. Myslivost je velmi populární činnost snad v celé lidské společnosti, kde není nutno si lovem obstarávat obživu. V různých zemích se pro ni používají různé výrazy, většinou však je slovo „lov“ výrazem pro lov v původním smyslu i pro jeho moderní pojetí. To známe v angličtině (hunting, shooting), němčině (Jagd) i ruštině. Ve slovenštině je používán výraz lov a poľovníctvo. V češtině se obě slova – myslivost i lov objevují současně, mají však význam odlišný, přičemž mezi myslivci má výraz „lovec“ často pejorativní smysl. Podle internetové encyklopedia Wikipedia je lovectví součástí myslivosti a dělí se na odstřel a odchyt. Takové stručné vymezení lovectví velmi degraduje, protože jej lze pak skutečně chápat jako pouhou kratochvíli. Lov zvěře jako způsob obživy ztratil na našem území větší význam za keltského a hlavně za slovanského osídlení, teprve však s rozvíjejícím se feudalismem se stává výsadou panovníka. Lov jako výhradní právo, regál, je součástí vlastnictví půdy a stává se součástí léna, propůjčovaného a později zastavovaného šlechtě. Král Václav IV. roku 1388 zavedl právo dominiální, kterým je zákonně ustanoven lov jako výsada šlechty, králi zůstaly jen jemu vyhrazené honitby. Lov je v té době příležitostí k předvádění osobních schopností a udatnosti, k zábavě a příležitostí k reprezentaci. Protože se začínají zakládat první umělé chovy

31

v oborách a bažantnicích, rozvíjejí se i nové techniky lovu, hony a lov nejsou již jen samotné vysledování a ulovení zvěře, ale celý soubor činností. Začínají se objevovat profesionální myslivci, odpovědní přímo vrchnosti. Za vlády Marie Terezie se zákonnými ustanoveními dostává lesnictví svým hospodářským významem před myslivost; protože myslivci mají zákonitě k lesnictví nejblíže, stávají se pochopitelně lesníky. Teprve Josef II. roku 1786 vydává honební patent, jímž se stává veškeré honební právo právem státu, jenž s ním dále nakládá. Až do poloviny století dvacátého se myslivost zvolna vyvíjela jako výsada majitelů pozemků a hlavně těch, kteří za tuto výsadu byli schopni zaplatit. Po roce 1948 se tato výsada stala předmětem závisti a byla poskytnuta široké veřejnosti. V té chvíli je myslivec – lesník vystřídán myslivcem – členem Národní fronty. Zároveň je profesionálům ukradeno i slovo „myslivec“ a stává se synonymem člověka v zeleném kloboučku, často v montérkách a s puškou. Ostatně i v dnešním zákonu je tato krádež posvěcena přímo v jeho preambuli, která hovoří o tom, že myslivost je spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního dědictví. Dovoluji si prohlásit, že myslivecké tradice nejsou dědictvím národním, ale dědictvím, které nám předalo několik osvícených jednotlivců a které díky jeho třídní interpretaci jednotnou mysliveckou lidovou organizací bylo degradováno na jakousi masovou zájmovou činnost. Jinými slovy, lidové spolky si hrají na panstvo, většinou je to více či méně úspěšná realizace představ o tom, jak asi vypadala myslivost kdysi. Naštěstí se v současné době projevují snahy alespoň částečně a přitom v kontextu moderní doby vrátit myslivosti podobu, kterou měla před svým násilným zlidověním, a věnují se jí opět profesionálové. Jako živnost sice není v živnostenském zákoně uvedena, ale i to možná jednou bude. V některých honitbách se u nás provozuje profesionální myslivost na slušné úrovni, většinou je vydávána za reprezentaci, i když je ve skutečnosti myslivostí komerční. To samo o sobě není nic nemravného, zvláště tam, kde je ekonomika myslivosti oddělena od ostatních složek podnikání. Často se mluví o tom, že myslivost slouží i k uzavírání obchodů. Jistě se tak může dít, moje zkušenost je spíš taková, že při myslivosti se lidé scházejí neformálně a teprve při obchodním setkání využívají známostí a osobních vazeb, jež získali při společných mysliveckých zážitcích. Dalo by se jistě dlouze diskutovat o etice lovu, je-li nabízen za peníze a pro zábavu. Chtěl bych se však na lov podívat z druhé strany: když už je nutné nebo potřebné, případně vhodné zvěř střílet, proč za to od zájemců peníze nevzít? Vždyť zvěř má svoji přesně vyčíslitelnou hodnotu. Její výpočet není nijak složitý, je postaven na elementárním ekonomickém principu nákladů a výnosů. Správný a objektivní výpočet ceny poplatkového lovu je prvním předpokladem dobře vedené myslivosti jako součásti podniku. Samozřejmě je nutno vzít v ohled i škody, způsobované zvěří a počty ulovené zvěře. Dalším předpokladem je odborné a profesionální vedení myslivosti, do níž je potřebné zahrnout i kvalitní ubytování a stravování loveckých hostů. To sice není žádná novinka, ale jen velmi málo náročný člověk se dnes ve středoevropských podmínkách smíří s ubytováním v lovecké chatě bez elektřiny, topení a kvalitního sociálního vybavení, jak u nás stále existují. K myslivosti totiž vůbec nepatří askeze. Naopak veškerá činnost kolem ní musí mít alespoň iluzi luxusu. Při splnění těchto základních podmínek lze uvažovat o prodeji lovu loveckým hostům. Na jejich splnění se však musí podílet určitý počet lidí, kteří normálně v lesním podniku nepracují a je nutno je najmout. Zde se profesionálně vedená myslivost projevuje pozitivně v zaměstnanosti obyvatel venkova. Není možno brát v úvahu pouze samotný myslivecký personál, ale i všechny, kteří se jakýmkoliv způsobem o lovecké hosty starají při ubytování, stravování dopravě apod.

32

Samotný profesionální lov spárkaté zvěře však nemá větší vliv sociální ani společenský, protože se týká pouze jednotlivců nebo jen malých skupin. Přitom významnější podíl na výnosu má lov trofejové zvěře, lov zvěře holé má zase význam v tržbách za zvěřinu. Daleko větší sociální vliv má ta část myslivosti, která se týká drobné zvěře. Diskuse o vypouštění například bažantů v bažantnicích a jejich následném odstřelu se vede v mnoha zemích Evropy včetně Velké Británie, kde mají bažantnice velmi dlouhou tradici a vynikající úroveň. Přesto se bažantnice rozvíjejí v takových zemích, jako je Dánsko, Polsko, Finsko, kvalitní bažantnice jsou i u nás. V posledních několika letech se bažantnictví u nás výrazně změnilo, protože jsme se mohli seznámit s jinými způsoby chovu zvěře a vedení honů, než na jaké jsme dosud byli zvyklí a jaké se stále mnohde praktikují. V návaznosti na zvýšení kvality a zlepšení veškerých dalších služeb se v našich bažantnicích začala objevovat náročnější klientela. Dá se snadno namítnout, že v celkovém obratu lesního hospodářství je tato oblast myslivosti zcela zanedbatelná, posoudíme-li však její sociální a společenský vliv na prostředí venkova, pak zjistíme, že tak zanedbatelný není. Pro představu uvádím potřebu personálu v menší bažantnici, v níž se ročně střelí kolem 8 000 kusů bažantí zvěře. Neuvažuji zde přitom ubytování všech hostů, část z nich využívá služeb hotelových, neuvažuji ani dopravní služby. Při průměrném počtu 22 honů za sezonu odpracují jen externí pomocníci více než 1 000 dnů. Každý z nich pobírá finanční odměnu, celodenní stravu a většinou mají i podíl z ulovené zvěře.

Tab. 1 Poet hon


Honci

Nabíjei

Psovodi

22

25

9

8

Oberstvení a ostatní 6

Celkem (osob) 48

Pomocní (dn
) 1056

Tab. 2

Poet osob Poet dn
Celkem

Stálý personál 3 220 660

Personál pi honech 3 22 66

Pomocní (dn
) 1 056 1 056

Celkem

Pepoteno

1 782

8,10

Výsledkem je přepočtená celoroční potřeba více než 8 lidí na práci v bažantnici, což je v podmínkách obce s 600 obyvateli jistě významný počet. V době, kdy nastalo a trvá snižování počtu lidí pracujících v zemědělství a lesnictví a kdy je proto na venkově nedostatek pracovních příležitostí, lze jistě uvažovat o tom, že profesionální myslivost může mít sice mírný sociální a společenský vliv na život na venkově, ale přece jen může přispět ke zvýšení jeho úrovně.

33

Některé právní aspekty uvádění vybraných rekreačních a enviromentálních služeb na trh JUDr. Ing. MARTIN FLORA, Dr. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta lesnická a dřevařská Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Zemědělská 3 613 00 Brno Tel. (MZLU): 545 134 081 Tel. (Advokátní kancelář Vašíček, Frimmel & Honěk Brno): 541 212 872 Fax (Advokátní kancelář Vašíček, Frimmel & Honěk Brno): 541 213 156 E-mail (Advokátní kancelář Vašíček, Frimmel & Honěk Brno): [email protected] E-mail (MZLU): [email protected]

Úvod Právní aspekty uvádění vybraných rekreačních a environmentálních služeb na trh nelze popsat bez toho, aby na samém počátku jejich zkoumání a popisu nebyla provedena analýza toho, jaký právní význam má v české legislativě pojem „funkce lesa“. S ohledem na skutečnost, že funkce lesa jsou v centru pozornosti lesnické politiky, lesnické ekonomiky, rámcového lesního plánování, mají rostoucí význam v územním plánování, klíčové postavení v politice ochrany životního prostředí a jsou popisovány a využívány v řadě dalších oborů, zdálo by se, že tuzemský právní řád bude obsahovat celou řadu ustanovení, která nejen že pojem funkce lesa definují, ale rovněž jej v návaznosti na nejrůznější právně významná hlediska rozčlení a systemizují a jednotlivým funkcím lesa obsaženým v systému přiznají odpovídající právní režim. České právo, a to nejen právo lesní, však těmto očekáváním nevychází příliš vstříc. Je to dáno skutečností, že juristické nahlížení na přínosy, které les poskytuje, není ve shodě s náhledem dlouhodobě se vyvíjející lesnické vědy, která zcela důvodně a z hlediska lesnických věd nepochybně správně vychází z rozlišení funkcí podle jejich věcné povahy, nikoliv z rozlišení podle právních aspektů spojených s existencí jednotlivých funkcí. Funkce lesa jsou tak v § 2, písm. b) zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona, označeny za „přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční“, přičemž sám lesní zákon (např. v § 8, odst. 2) i prováděcí předpisy k němu vydané (např. vyhláška č. 83/1992 Sb.) dále v souladu s převažujícím vědeckým členěním mezi mimoprodukční funkce zařazují funkci rekreační, klimatickou, krajinotvornou, vodoochrannou, půdoochrannou, reprodukční (zachování a rozvoj genofondu), ochrany přírody. S tímto členěním ovšem lesní zákon spojuje právní následky jen výjimečně, např. v případě kategorie lesa zvláštního určení, do níž mohou být zařazeny „lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním.“ (§ 8, odst. 2 lesního zákona). Vůbec pak v právních předpisech nejsou definovány charakte-

35

ristiky jednotlivých funkcí lesů ani rozdíly mezi nimi. Někdy jsou právními předpisy s funkcemi lesů spojovány právní následky, které jsou ovšem nepříliš srozumitelné a bývají z tohoto důvodu vykládány nejrůznějším způsobem (např. § 3, odst. 1 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a o její působnosti v ochraně lesa: „Inspekce zjišťuje nedostatky a škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí, jejich příčiny a osoby zodpovědné za jejich vznik nebo trvání.“) Popsané pojetí funkcí lesa přináší v právní praxi spíše problémy než užitky, jako se to ostatně děje pravidelně ve všech případech, kdy právo přebírá vědeckou terminologii, a je jen velmi obtížně použitelné v případě úvah o uvádění funkcí lesů na trh. Pro úvahy tohoto typu se jako podstatně vhodnější jeví rozčlenit přínosy plynoucí z existence lesa nikoliv na funkce rekreační, klimatickou, krajinotvornou, vodoochrannou, půdoochrannou, nýbrž na a) přínosy mající materiální (věcnou) povahu způsobilé stát se předmětem vlastnického práva (jde o plody a užitky z lesa, tj. lesní plody, zvěřinu a tzv. vedlejší lesní výtěž ); b) přínosy materiální (věcné) povahy, které ovšem nejsou způsobilé být předmětem vlastnictví nebo jiného majetkového práva (např. vyšší kvalita podzemní a povrchové vody, schopnost vázat CO2, produkce kyslíku, biodiverzita, ekologická stabilita); c) přínosy nemateriální povahy (jde např. o psychickou pohodu vyvolanou pobytem v lese). S jistým zjednodušením lze pak konstatovat, že přínosy zahrnuté pod písm. a) se velmi blíží obsahu pojmu produkční funkce lesa, i když se s ním zcela nekryjí (např. rekreační funkce lesa je tradičně řazena mezi funkce mimoprodukční, ovšem možnost sbírat lesní plody jako hmotné předměty a získávat je do vlastnictví je součástí přínosů zahrnutých pod písm. a)). Je to právě způsobilost být předmětem vlastnického nebo jiného majetkového práva, co je důvodem, proč jsou přínosy uvedené v písm. a) běžně předmětem tržní směny; bez splnění této podmínky není tržní směna vůbec představitelná, neboť není schopna splnit očekávání svých účastníků, tj. jímž je právě převod vlastnictví nebo jiného majetkového práva. Přínosy zahrnuté pod písm. b) a c) jsou pak v rámci tradičního vědeckého přístupu zcela nepochybně mimoprodukčními funkcemi lesa. Mezi možností jejich uplatnění na trhu však je podstatný rozdíl. Přínosy zmíněné sub b), tedy přínosy materiální povahy, které nejsou způsobilé být předmětem vlastnictví, jsou typickou ukázkou situace, kdy výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří získali příjmy, za ně platili. Řečeno ekonomickou terminologií – tyto přínosy jsou typickými pozitivními externalitami, které nelze do mechanismu tržních sil zahrnout jinak než použitím netržních nástrojů včetně právních předpisů. Přínosy uvedené sub) c) jsou zčásti rovněž pozitivními externalitami (např. pozitivní význam lesů pro krajinný ráz se obtížně stane předmětem tržní směny, neboť krajinným rázem dotvářeným nebo vytvářeným lesním komplexem určitého vlastníka se lze kochat i z míst na kilometry vzdálených od tohoto lesního komplexu a vlastněných zcela jiným subjektem), zčásti však jsou i tyto přínosy způsobilé stát se předmětem tržních vztahů, a to v podobě prodeje zážitku, prožitku či pocitu – jinak řečeno v podobě prodeje čisté služby (obdobně jako divadelní představení či návštěva kina). Naznačený pohled na funkce lesa umožňuje vlastníkům lesů lepší orientaci při zjišťování, zda ten který přínos podmíněný existencí lesa lze spojit s požadavkem na úhradu, za jakých podmínek, vůči komu požadavek směřovat a zda je na jeho uspokojení právní nárok či nikoliv a z jakých důvodů. Pro všechny tři skupiny funkcí platí společné základní východisko: jak vlastníci lesů, tak i jejich návštěvníci podléhají pravidlu obsaženému v čl. 2, odst. 4 Listiny základních práv a

36

svobod, že každý může činit to, co mu zákon nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co mu zákon neukládá. Uplatnění přínosů (funkcí) lesa v mechanismu tržní směny je z tohoto důvodu možné všude tam, kde není v kolizi se zákonným zákazem nebo zákonem uloženou povinností; vlastníci lesa nemusí tudíž „čekat“ na to, až zákonodárce udělí nějaké generální oprávnění ke vstupu do tržního mechanismu. Při snaze o uvedení jednotlivých skupin funkcí na trh se ovšem jejich právní režim rozděluje:

Ad a) Přínosy mající materiální (věcnou) povahu způsobilé stát se předmětem vlastnického práva Ve skupině zahrnující přínosy s materiální povahou způsobilé stát se předmětem vlastnického práva jsou zahrnuty přínosy, které jsou předmětem tržní směny zcela běžně (surové dříví), a přínosy, které lze z pohledu vlastníka lesa směňovat s určitým omezením (zvěřina, lesní plody, tzv. vedlejší lesní výtěž). Přínosy běžně směňované na tomto místě nezasluhují hlubší analýzu – té by měly být podrobeny přínosy, které jsou směňovány s omezením (omezeními), zejména ty, které jsou z hlediska vědeckého členění funkcí lesa součástí funkce rekreační a environmentální – tedy na přínosy lesa spočívající v produkci lesních plodů, vedlejší lesní výtěže a zvěřiny (budeme-li výkon práva myslivosti považovat za součást rekreační funkce lesů). Pokud by právní řád neobsahoval jiná použitelná ustanovení než ustanovení o vlastnickém právu, byly by všechny tyto přínosy, resp. právo získávat z nich výlučný prospěch, imanentní součástí vlastnického práva jako nejširšího, tzv. absolutního majetkového práva, neboť mají povahu plodů a užitků z lesních pozemků jako nemovitých věcí a samy sobě jsou po oddělení od pozemku věcmi movitými, jejichž vlastníkem se bez dalšího stává vlastník pozemku. Ve vztahu k uvedeným komoditám (lesní plody, vedlejší lesní výtěž a zvěřina) je však do vlastnického práva zasaženo tak, že je výlučné postavení vlastníka lesa buď omezeno nebo zcela vyloučeno ve prospěch jiných osob – v případě lesních plodů a užitků jde o omezení ve prospěch návštěvníků lesa, v případě zvěřiny (nepřevezmeme-li tradiční koncepci českého mysliveckého práva, že zvěř až do ulovení je věcí ničí) jde o vyloučení ve prospěch držitele (uživatele) honitby, jímž se vlastník lesa, jde-li o vlastníka lesa o výměře menší než 500 ha, vůbec nemusí stát. Tato omezení jsou vesměs považována za přirozené a tradiční břemeno spojené s vlastnictvím lesa a při dotazech na jeho ústavní oporu bývá odkazováno na ustanovení čl. 11, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Jinak řečeno, omezení vlastnického práva vlastníka lesa ve prospěch návštěvníků lesa a uživatelů honiteb je zařazováno do tzv. sociální vazby vlastnictví. Toto zařazení je ovšem velmi nepřesvědčivé, neboť sociální vazba vlastnictví je svou vnitřní ústavně právní povahou příkazem adresovaným vlastníkovi, aby vlastnické právo vykonával společensky prospěšným způsobem, nikoliv příkazem, aby část vlastnického práva bezúplatně převedl na jiné osoby. Jinak řečeno, sociální vazba vlastnictví vlastnické právo reguluje, ale nesměřuje k jeho negaci; v případě lesních plodů, vedlejší lesní výtěže a zvěřiny jsou sociální vazbou vlastnictví omezeni jejich vlastníci, tedy především návštěvníci lesa – nikoliv vlastník lesa, který si lesní plody, vedlejší výtěž ani zvěřinu nepřivlastnil a tudíž se na něj (jako na nevlastníka) sociální vazba vlastnictví pojmově ani nemůže vztahovat. Ústavně

37

podstatně konformnější je proto stanovisko, že omezení vlastnictví ve prospěch návštěvníků lesa a uživatelů honiteb je omezením nuceným, omezením splňujícím znaky vymezené v čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod, které může nastoupit pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Ponecháme-li pak stranou polemiku o tom, zda je sběr lesních plodů a suché na zemi ležící klesti návštěvníky lesů či přenechání práva myslivosti nevlastníkům vůbec ve veřejném zájmu a připustíme-li, že veřejný zájem na nich dán je, je evidentní, že ústavní pravidla jsou dodržována pouze u přenechání práva myslivosti a to pouze částečně v podobě institutů nájemného za nájem honiteb či náhrady za přičlenění pozemků do honitby. V případě sběru lesních plodů a suché na zemi ležící klesti jde o omezení, u nichž není otázka úplaty za omezení vlastnického práva zákonem výslovně nijak upravena. Na skutečnosti, že z textu čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod lze právo na poskytnutí úhrady za omezení vlastnického práva dovodit, to však nic nemění. Otázkou proto zůstává, vůči komu by vlastník lesa, který hodlá ústavního pořádku využít ve svůj prospěch, měl toto právo uplatnit – je-li návštěvníkům lesa v § 19 zákona č. 289/1995 Sb. poskytnuto právo sběru lesních plodů a suché klesti pro vlastní potřebu a není-li jim současně uložena povinnost za využití tohoto práva platit, je s ohledem na čl. 2, odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod vyloučeno požadovat úhradu na nich (podle zmíněných ustanovení může každý činit to, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá). Právo sběru lesních plodů i suché na zemi ležící klesti je navíc od počátku pojímáno jako právo bezplatné, což odpovídá dlouhodobým tradicím a vývoji českého lesního práva. Nedá se očekávat, že by veřejnost (ale ani vlastníci lesů) byla v dohledné době ochotna akceptovat změnu. Není však vyloučeno požadovat náhradu na původci zásahu do vlastnického práva, tedy na státu. Argumentace by zde byla obdobná té, která byla použita při podání žaloby v dosud pravomocně neukončené věci bezplatného cestování poslanců Parlamentu ČR prostředky hromadné dopravy. Přínosy zařazované do této skupiny nejsou externalitami, neboť se za ně buď platí zcela standardně (produkce dříví) nebo se za ně sice neplatí, ovšem z důvodu umělého mocenského zásahu do tržního mechanismu (pokud by neexistoval § 19 lesního zákona, nebylo by nic na překážku standardnímu tržnímu zpeněžení možnosti sbírat lesní plody a suchou na zemi ležící klest). Jsou-li pak hmotné přínosy způsobilé být předmětem vlastnického práva poskytovány bezplatně, nelze je označit za externality – jde spíše o jakési quasi-externality, o externality vytvořené uměle deformací trhu zásahem zvenčí. Nemá věcný význam uvažovat o uvedení těchto „externalit“ na trh – uvedení na trh bude zajištěno odstraněním vnějšího zásahu. Pro nejbližší časový horizont lze vlastníkům lesa doporučit, aby za účelem prosazení práv vyplývajících z čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod důsledně využívali platnou právní úpravu v těch případech, kdy je povinnost k poskytnutí náhrady za omezení vlastnického práva v zákoně zakotvena (to se týká náhrady za přičlenění honebních pozemků do honitby, popř. nájemného za nájem honitby, když zvláště náhrady za přičlenění honebních pozemků v honitbě jsou poskytovány spíše v symbolických než poptávce na trhu odpovídajících výších), a aby se zabývali možnostmi uplatnění práva na náhradu za omezení vlastnického práva vůči státu v těch případech, kdy povinnost k náhradě za omezení vlastnického práva v právních předpisech zakotvena není. To platí zejména pro tak zjevné omezení vlastnického práva, jakým je právo veřejnosti na sběr lesních plodů a suché klesti pro vlastní potřebu, kdy se přímo nabízí možnost podání experimentální žaloby proti státu na zaplacení částky odpovídající hodnotě lesních plodů přivlastněných si některým z návštěvníků lesa.

38

Pro vlastníky lesa pak konečně zůstává otevřena možnost profitu z převodu části vlastnického práva na třetí osoby v případech, kdy jde o část vlastnického práva nijak nedotčenou právem veřejnosti na sběr plodů a suché na zemi ležící klesti, tj. v případech, kdy by sběr plodů a suché na zemi ležící klesti byl prováděn v míře překračující vlastní potřebu návštěvníka lesa. Právo sbírat plody a klest nad míru vlastní potřeby totiž návštěvníkům lesa zákon nepřiznává, zůstává zachováno vlastníkovi lesa, který je může za úplatu převést na třetí osobu (stejně jako je oprávněn poskytnout třetí osobě právo těžit v lese dříví). V úvahu tak připadá možnost úplatného poskytování oprávnění k podnikatelskému sběru lesních plodů a veškeré vedlejší lesní výtěže.

Ad b) Přínosy materiální (věcné) povahy, které ovšem nejsou způsobilé být předmětem vlastnictví nebo jiného majetkového práva Druhou skupinu přínosů, tedy přínosy materiální (věcné) povahy, které nejsou způsobilé být předmětem vlastnictví, lze, jak bylo naznačeno, z hlediska ekonomické teorie zařadit mezi pozitivní externality, tedy mezi přínosy získávané převážně jinými osobami, než jsou vlastníci lesa. Společným znakem příjemců je jejich obtížná nebo zcela nemožná identifikovatelnost – je běžnými technickými prostředky prakticky nemožné zjistit, ve které chemické reakci byly využity molekuly kyslíku vzniklé jako produkt metabolismu stromového porostu konkrétního vlastníka. Právě nemožnost identifikace příjemce má za následek, že přínosy z této skupiny nemohou být předmětem vlastnického práva nebo jiného majetkového práva, byť za jiných okolností takovými tato možnost vyloučena není (kyslík jako technický plyn je předmětem tržní směny zcela běžně). Z hlediska ústavního práva je povaha přínosů tohoto typu dvojí – buď jde o přínosy vyvolané cíleným usměrňováním vlastností a projevů lesa jako ekosystému, tj. jde o tzv. funkce řízené, nebo jde o přínosy plynoucí ze samotné existence lesních ekosystémů bez vazby na případnou usměrňující činnost člověka, tj. o funkce sdružené. Přínosy spadající do skupiny funkcí sdružených lze označit za součást sociální vazby vlastnictví, jak je upravena v čl. 11, odst. 3 Listiny základních práv a svobod; prospěch plynoucí z existence sociální vazby je přitom poskytován zásadně bezplatně. V případě funkcí řízených jde o prospěch mající spíše podobu nuceného omezení vlastnického práva, neboť od vlastníků lesů je vyžadováno, aby hospodaření v lesích aktivně orientovali na poskytování prospěchu shora zmíněné obtížně identifikovatelné skupině příjemců. Vymezení hranice mezi sociální vazbou vlastnictví a nuceným omezením vlastnického práva pomocí funkcí sdružených a řízených je pouze pomocné a jen částečně odstraňuje komplikace, s nimiž je nucen utkat se každý, kdo usiluje o systemizaci přínosů materiální povahy nezpůsobilých stát se předmětem vlastnictví. Je totiž zřejmé, že otázka, zda konkrétní přínos je či není součástí sociální vazby, může být v různých společnostech a různých státních zřízeních a různých dobách zodpovídána různým způsobem. S další dávkou zjednodušení lze pak konstatovat, že sociální vazba vlastnictví pokrývá přínosy materiální povahy poskytované v rámci běžného způsobu hospodaření v lesích ničím se (z hlediska převažujících funkcí) neodlišujícího od minimálního etalonu povinností ukládaných vlastníkům lesů lesním zákonem, tedy od standardu vyžadovaného od vlastníků lesů hospodářských, na nichž nevázne žádné omezení vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Naproti tomu povahu nuceného omezení mají přínosy vyplývající ze specializovaných povinností vlastníků.

39

S ohledem na skutečnost, že přínosy nemateriální povahy nezpůsobilé stát se předmětem vlastnického nebo jiného majetkového práva jsou pozitivními externalitami, nelze finanční prospěch spojený s jejich poskytováním získat jinak než prostřednictvím umělých netržních zásahů (u přínosů majících charakter sociální vazby vlastnictví, tj. u funkcí sdružených) nebo prostřednictvím náhrad za omezení vlastnického práva (u přínosů majících charakter omezení). Možnosti zlepšení stávajícího stavu vlastníků spočívá zejména v posílení dotační politiky (zjednodušení systému), v prohloubení systému daňových úlev ve srovnání se systémem stávajícím založeným v zásadě pouze na osvobození vlastníků lesů ochranných, lesů zvláštního určení a lesů v pásmech ohrožení A a B od daně z nemovitostí. (např. v rámci ekologické daňové reformy), a ve zlepšení funkčnosti stávajícího systému poskytování náhrad za omezení podle § 11, odst. 3 lesního zákona a podle § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zvláštní novou možností související s poskytováním materiálních přínosů nezpůsobilých stát se předmětem vlastnického práva je vytváření globálních mechanismů obchodu s pozitivními externalitami, který v současné době nabíhá do režimu plné funkčnosti v oblasti obchodování s emisemi CO2. Stávající systém obchodu s emisemi CO2 je systémem založeným na zásahu veřejné moci do tržního mechanismu – jeho základem jsou mezinárodní úmluvy, kterými byly jednotlivým signatářským státům přiděleny kvóty přípustného množství emisí CO2. Tyto kvóty jsou pak v rámci jednotlivých signatářských států přiděleny subjektům, jejichž činnost vede ve vyšší míře ke vzniku negativních externalit, konkrétně subjektům, jejichž činnost vede k produkci CO2 v množství překračujícím ročně zmíněnými mezinárodními smlouvami dohodnutou mez. Vlastníci zdrojů emisí CO2 jsou oprávněni nevyčerpanou část přidělené kvóty uvést na umělý trh s tím, že volná část kvóty může být následně zakoupena jinými subjekty, jejichž činnost vede k produkci takového množství CO2, které jim přidělenou kvótu naopak překračuje. Systém je dosud koncipován jako systém jednostranný, neboť do systému tržních sil zatahuje pouze vlastníky zdrojů emisí CO2 (tedy původce negativních externalit), nikoliv však již vlastníky statků, které mají schopnost emitovaný CO2 vázat (tedy původce externalit pozitivních) – povolenky pro vlastníky zdrojů emisí CO2 jsou vydávány orgány veřejné moci, aniž by z toho měli producenti pozitivních externalit ekonomický prospěch nebo aniž by to byli oni, kdo by byl oprávněn povolenky na emise CO2 vlastníkům jejich zdrojů přímo prodávat v množství odpovídající absorpční kapacitě jimi vlastněných statků. Systém je jinak řečeno dosud koncipován jako umělý trh s emisemi CO2, zatímco (ve snaze co nejlépe napodobit standardní tržní prostředí) by se mělo jednat o trh se samotným CO2 „obrácený na ruby“, tedy o trh, v němž spotřebitel CO2 dostává zaplaceno od jeho výrobce bez přímé účasti státu, o trh, který by byl obdobou trhu s odpady. Další možností, jak zatáhnout (ovšem nepřímo) přínosy materiální povahy nezpůsobilé stát se předmětem vlastnického práva do mechanismu tržních sil, je pak diferenciace práva povinností jednotlivých skupin vlastníků lesů, tedy metoda, která je v některých lesnicky vyspělých státech Evropy používána již delší dobu, a to v té podobě, že státu a právnickým osobám veřejného práva stanoví při hospodaření v lesích vyšší míru omezení regulace než vlastníkům soukromým. Přínosem diferencovaného přístupu při stanovování práv a povinností vlastníků lesa (projevující se v ekonomické rovině) je skutečnost, že z lesů ve vlastnictví státu a veřejnoprávních korporací je vytvářena síť lesů, v nichž je poskytování pozitivních externalit hlavním smyslem jejich existence. Je-li tato síť dostatečně rozsáhlá, může stát v odůvodněných případech na některá omezení privátních vlastníků lesů zcela rezignovat. V rámci úvah o sociální vazbě vlastnictví lze dokonce dospět k závěru, že rozsah sociální vazby u státního (veřejného) vlastnictví lesa je širší než sociální vazba, kterou jsou vázáni

40

soukromí vlastníci lesů. Má-li být pro veškerá jednání státu a veřejnoprávních korporací vůdčím principem princip subsidiarity, jsou stát a veřejnoprávní korporace povolány k tomu, aby byly vlastníky lesů pouze v případech, kdy v tomto postavení a v této roli dokáží uspokojit veřejný zájem lépe, než by toho byl schopen vlastník privátní. Je-li poskytování pozitivních externalit možno označit za veřejný zájem, je při použití principu subsidiarity nutno dospět k závěru, že les ve vlastnictví státu (resp. veřejnoprávních subjektů) by měl k poskytování pozitivních externalit sloužit především, a to i v podobě funkcí řízených s charakterem omezení vlastnického práva, zatímco v případě lesů ve vlastnictví privátních subjektů postačí poskytování pozitivních externalit v rámci sociální vazby vlastnictví.

Ad c) Přínosy nemateriální povahy Společným znakem poslední skupiny přínosů je skutečnost, že jde o přínosy nemající za žádných okolností povahu věcí (za věci se v českém právním systému považují hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly). To však samo o sobě nevylučuje, aby se tyto přínosy nestaly předmětem tržních vztahů – naopak se to děje celkem běžně, nikoliv však vždy. V rámci této skupiny přínosů lze totiž dále diferencovat mezi přínosy s individualizovaným příjemcem a přínosy, jejichž příjemce individualizován není a být nemůže, přičemž pouze první skupinu přínosů lze v zásadě jednoduše zatáhnout do systému tržních sil. Skupina s individualizovanými příjemci přínosů je tvořena přínosy nemateriální povahy majícími podobu tzv. jiných majetkových hodnot ve smyslu § 118, odst. 1 občanského zákoníku („Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.“), přičemž již samotné označení „jiné majetkové hodnoty“ evokuje možnost tržního uplatnění. O které přínosy se v této skupině jedná? Jde obecně řečeno o přínosy mající charakter zážitku, prožitku, pocitu, smyslového vjemu či zvýšení pohodlí. Jejich uvedení na trh podléhá nebo může podléhat stejným nebo přinejmenším pravidlům, jakým podléhá existující a fungující „trh se zážitky“ v jiných oblastech, např. v oblasti kultury. To lze dokumentovat na příkladu, který současně naznačí rozdíl mezi možností tržního uplatnění přínosů s individualizovanými příjemci a bez nich, na příkladu koncertu populárního hudebního umělce odehrávajícího se v prostorách sportovního stadionu. Je nepochybné, že koncert umělce dostatečně zvučného jména a mediální proslulosti vyvolá zájem osob (jako účastníků tržních vztahů) o jeho návštěvu. Tento zájem může být (a zpravidla také je) natolik silný, že některé zájemce přiměje k ochotě investovat do jeho přímého poslechu vlastní čas a úsilí (vynaložené např. na dopravu na místo koncertu). Většina zájemců bude mít zájem o návštěvu koncertu natolik intenzivní, že vedle ochoty investovat vlastní čas a úsilí projeví dokonce ochotu zaplatit za možnost osobní přítomnosti na sportovním stadionu v době konání koncertu, ačkoliv je nabíledni, že protiplněním za investované peněžní prostředky nebudou hmotné předměty ani ovladatelné přírodní síly, nýbrž pomíjivý a dost možná i nepříliš kvalitní smyslový vjem. Osoby, které zaplatí za možnost osobní účasti na koncertu, lze individualizovat alespoň tak (což je z hlediska tržního uplatnění zcela postačující), že vstup bude umožněn pouze těm, kdo se prokáží platnou a placenou vstupenkou. Právě individualizace příjemce smyslového vjemu je podmínkou tržního uplatnění, neboť bude patrně existovat i skupina osob, které z nejrůznějších důvodů projeví pouze ochotu investovat vlastní čas a úsilí do přímého poslechu koncertu, nikoliv však již ochotu k úhradě ceny vstupenky – jde o osoby pozorující průběh koncertu ze střech domů v blízkosti stadionu, z korun okolních stromů, z přilehlých ulic či 41

z temen blízkých kopců – individualizace těchto osob pro tržní účely je zpravidla nemožná, neboť smyslový vjem čerpají z míst, do nichž jim jejich vlastník povolil vstup (střechy budov) nebo z míst, jejichž vlastníkem je veřejnoprávní korporace (ulice, náměstí). Není žádný závažný důvod pro tvrzení, že návštěva lesa jeho nevlastníkem, návštěva lesa realizovaná představitelem „veřejnosti“, podléhá jiným pravidlům. I veřejnost vyráží do lesních porostů proto, že z nějakých důvodů v lese být chce, neboť přítomnost a pobyt v něm jsou pro ni mimo jiné spojeny s nehmotnými přínosy nejrůznějšího charakteru (pomineme-li totiž sběr lesních plodů a suché klesti, obojí zařaditelné a zařazené do kategorie sub a)). Tato část veřejnosti, skupina osob les přímo navštěvující, je skupinou individualizovaných příjemců nehmotných přínosů, skupinou čerpající tyto přínosy přímou účastí na jedné z integrálních součástí vlastnického práva, na právu věc užívat. Z hlediska shora uvedeného příkladu se skupina přímých návštěvníků lesa shoduje se skupinou osob přímo se účastnících koncertu v prostorách stadionu. Je-li pak vlastnické právo charakterizováno jako právo absolutní, což znamená, že vlastník je oprávněn každého dalšího z držby věci, jejího užívání, požívání jejích plodů a užitků, z práva disponovat s věcí a z dalších dílčích oprávnění menšího významu vyloučit, je návštěvy lesa ze strany veřejnosti bezpochyby možno označit za přímé zásahy do vlastnického práva. Jelikož pak veřejnost tyto zásahy zcela důvodně považuje za oprávněné (oprávnění vyplývá z § 19 lesního zákona), jde (z pohledu vlastníka) o nucené omezení vlastnického práva. Vedle skupiny přímých návštěvníků lesa pak nepochybně existuje skupina osob, jejíž postavení je obdobou těch, kdo zážitek z koncertu čerpají z míst ležících mimo stadion. Jde o osoby těšící se z příjemného vzhledu krajiny a z harmonického krajinného rázu dotvářeného lesními ekosystémy – prospěch tohoto typu není podmíněn přímou návštěvou lesa a je obtížné, ne-li nemožné jeho příjemce individualizovat, neboť tito příjemci do práv vlastníků lesů nijak nezasahují (poeticky řečeno se pouze z povzdálí kochají). Že existence lesa vyvolává nehmotné přínosy tohoto typu není nutno složitě dokazovat – vyplývá to přímo z právního řádu ČR, který respektuje vysokou krajinotvornou hodnotu lesa tak, že v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, označuje v § 4, odst. 1 všechny lesy za významný krajinný prvek, tedy za ekologicky, geomorfologicky a esteticky hodnotnou část krajiny, která mj. utváří její typický vzhled. Lze samozřejmě tvrdit, že srovnání návštěvy koncertu s návštěvou lesa kulhá, neboť návštěvníci koncertu jsou ochotni platit nikoliv za prostou návštěvu stadionu, nýbrž za přidanou hodnotu, skrytou ve výkonu umělce. Proti této argumentaci lze ovšem poukázat na případy, kdy je, leckdy i ochotně, placeno za možnost navštívit přírodní fenomény bez jakékoliv přidané hodnoty, přínosem je zde zážitek z prosté návštěvy přírodního jevu. Taková situace panuje u řady přírodních jevů (např. jeskyně), v zahraničí je pak běžně účtováno vstupné za vstup do národního parku apod. Pro přínosy nemateriální povahy s individalizovatelným příjemcem platí závěry uvedené sub a) – i tyto přínosy vychází z bezplatného zásahu do vlastnického práva, který byl vlastníkům uložen zvláštním zákonem (konkrétně jde o § 19 lesního zákona), ovšem který není součástí sociální vazby vlastnictví, neboť zákonodárce neukládá vlastníkům, aby vlastnické právo realizovali určitým veřejnému prospěchu sloužícím způsobem, nýbrž vlastníky části jejich oprávnění zcela zbavuje. I zde by proto bylo možné dovozovat ústavní zakotvení pro požadavek vlastníků na poskytnutí náhrady, uplatnitelný vůči státu. Možnost bezplatného čerpání přínosů tohoto typu se navenek projevuje jako pozitivní externalita, stejně jako je tomu u přínosů materiální povahy vedených v písm. a) jde ovšem o externalitu zdánlivou, neboť je vyvolána vnějším zásahem zákonodárce do systému tržních sil, který by jinak plnil svou funkci zcela normálně.

42

Naproti tomu přínosy nemateriální povahy, které individualizovaného příjemce nemají, jsou proto skutečnou pozitivní externalitou. Úvahy o možnosti tržního uplatnění přínosů nemateriální povahy se pak budou odvíjet rozdílně podle jejich charakteru. U přínosů s neindividualizovaným příjemcem nezbude než využít některého z nástrojů umožňujících částečně narovnat selhání trhu zásahem zvenku – tedy příspěvků, dotací a jiných plateb z veřejných zdrojů. U přínosů s individualizovaným příjemcem, kde naopak nelze předpokládat odstranění existujících umělých deformací trhu majících za následek vznik zdánlivých pozitivních externalit (nelze očekávat zpoplatnění vstupu do lesa, nebude-li něco takového založeno smlouvou mezi vlastníkem a návštěvníky lesa), je možné uvažovat o uplatnění ústavně právních nároků vlastníků přímo vůči státu – právní argumentace zde bude stejná jako u přínosů materiální povahy uvedených sub a). Zlepšení stávajícího ekonomického postavení vlastníků však lze v souvislosti s nehmotnými přínosy dosáhnout též uvedením na trh těch přínosů, které jsou jako integrální součást vlastnického práva přiznány výlučně vlastníkovi, ovšem není vyloučeno, aby s nimi vlastník lesa dále disponoval. Konkrétně jde o možnost jízdy po lesních cestách motorovými vozidly či možnost pořádat organizované a hromadné sportovní akce v lese – tyto činnosti lze v lese realizovat pouze se souhlasem vlastníka lesa, přičemž není zakázáno, aby udělení souhlasu bylo ze strany vlastníka lesa vázáno na peněžní plnění.

Závěr České lesní právo již tradičně pracuje s pojmem funkce lesa, které se dělí na produkční a mimoprodukční. Tržní uplatnění mimoprodukčních funkcí je tradičně spojeno s obtížemi, v případech některých funkcí se tržní uplatnění považuje dokonce za zcela vyloučené. Majíli tyto obtíže být odstraněny, jeví se jako nezbytné odchýlit se od tradičního pojetí funkcí lesa a provést jejich členění a systemizaci nikoliv podle jejich věcné povahy, nýbrž podle povahy právní a ekonomické. Jedním z možných řešení je rozdělení na přínosy materiální povahy, které mohou být předmětem vlastnického práva, na přínosy materiální povahy, u nichž je vznik vlastnického či jiného majetkového práva vyloučen a konečně na přínosy nemateriální povahy. Při aplikaci tohoto systému členění funkcí lesa se ukazuje, že některé z mimoprodukčních funkcí jsou skutečnými selháními trhu, tedy externalitami, zatímco u dalších se jedná spíše o nedostatky vyvolané vnějším zásahem do tržního prostředí – tyto externality jsou externalitami pouze zdánlivými. Tržní uplatnění mimoprodukčních funkcí se pak bude lišit podle toho, o který z obou případů jde.

Použitá literatura Essmann, H. Volný přístup do lesa - právní stav a jeho hodnocení z hlediska lesnické politiky. In: Sborník referátù z mezinárodního sympózia „Česká lesnická politika ve změněných společensko ekonomických podmínkách“. Red. A. Fiala, VŠZ Brno, Brno, 1994, s. 73-76. Filip, J. Ústavní právo České republiky (I. díl). 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 1997, 393 s. Knapp, V. Teorie práva. 1. vyd. Praha. C. H. Beck. 1995, 247 s. Kremer, V. Poslání lesù na prahu 21. století. Lesnická práce, 74, 1995, č. 9, s. 3-4 43

Kremer, V. Změny poslání lesů v soudobé společnosti a jejich odraz v lesnické politice. In: Je jen jedna Země - sborník referátů a diskusí z konference o trvale udržitelném obhospodařování lesù. Editoři: Krečmer, V., Vinš, B., Národní lesnický komitét a Čes. lesnická společnost, Praha, 1995, s. 21-26. Kremer, V. Lesy a veřejnost In: Lesnická práce, 79, 2000, č. 12, s. 531-533. Kremer, V. Uplatování veřejného zájmu na lesích všech druhù vlastnictví. Lesnická práce, 78, 1999, č. 10, s. 421-423. Kremer, V. Lesní hospodářství a poslání lesů v kulturní krajině na sklonku XX. století. Bulletin Národního lesnického komitétu, 1994, č. 1, s. 5-7. Míchal, I. Rekreační využitelnost lesa a jeho estetická hodnota. Lesnictví, 19, 1973, č. 9, s. 767-780. Nießein, E. Waldeigentum und Gesellschaft. 1. vyd. Hamburg, Berlin: Paul Parey. 1980, 174 s. Samuelson, P. A. – Nordhaus, W. D. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Svoboda. 1991, 1011 s. Stank, J. Lesní zákon v teorii a praxi – úplné znění zákona s komentářem. 1. vyd. Písek: Matice lesnická. 1996, 189 s. Šišák, L. Postavení lesa ve společnosti. Bulletin Národního lesnického komitétu, 2, 1995, č. 4/5, s. 8-9. Wagner, S. – Gundermann, E. Gesetzliche Ausgleichzahlungen an Waldbesitzer zur Abgeltung von Belastungen durch Naturschutz und Wasserwirtschaft in der Bundesrepublik Deutschland. In: Forest Law and Environmental Legislation (Contributions of the IUFRO Research Group Report VI). Red. F. Schmitthüsen, ETH Zürich, Zürich, 1996, s. 304317.

44

Dřevostavba – budoucnost našich lesů i domácností Ing. JOSEF LENOCH Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta lesnická a dřevařská Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Zemědělská 3 613 00 Brno Tel.: 545 134 076, 777 974 605 E-mail: [email protected]

Abstrakt Lesní hospodářství České republiky řeší problém dostatku dřeva a jeho nízké ceny na trhu. Současně podíl dřevostaveb na celkovém objemu stavební výroby jsou necelá dvě procenta. V tomto parametru silně zaostáváme za mnoha vyspělými zeměmi, kde se tento ukazatel pohybuje mezi 10 – 80 %. Podpora výroby a prodeje dřevostaveb a hledání nových cest zvýšení odbytu dřevostaveb představuje řešení problémů, které by pomohlo celému lesnickodřevařskému sektoru, zlepšilo by bytovou politiku a navíc také snížilo poškozování životního prostředí a spotřebovávání neobnovitelných přírodních surovin. Klíčová slova: • Lesnictví • Dřevostavby • Ekonomika dřevostaveb • Marketing dřevostaveb • Podpora dřevostaveb

Úvod České lesní hospodářství je hlavním dodavatelem dřevní suroviny pro celou řadu navazujících hospodářských odvětví, zejména pro dřevařský průmysl a stavebnictví. Podíl lesního hospodářství na hrubém domácím produktu se v posledních několika letech pohybuje okolo 0,6 %, dřevozpracujícího průmyslu a papírenství okolo 2,0 % a stavebnictví 6,4 %. Pouze ale u stavebnictví dochází k mírnému avšak pravidelnému meziročnímu růstu. Evropa je jediný světadíl, kde se dlouhodobě zvyšuje rozloha, zásoba a přírůst lesů. Lesy zde v minulosti prošly obdobím intenzifikace výroby za účelem zvýšení kvality i kvantity dřevní produkce. Tento proces probíhá neustále a to i díky zalesňování zemědělských půd.

45

Na jedné straně tedy narůstá rozloha lesů a produkce dřevní hmoty a na straně druhé existují problémy s odbytem dřeva a jeho nízkou cenou. Řešení tohoto problému spočívá zejména v hledání rezerv při výrobě a prodeji dřeva a dřevěných výrobků. Jednou z cest je podpora a zefektivnění výroby dřevěných staveb, tj. dřevostaveb.

Historie a tradice dřevostaveb na našem území Dřevo patřilo po dlouhá staletí mezi nejdůležitější stavební materiály. Teprve před několika generacemi ho doslova z našich životů vytlačil kámen, cihly a později beton a sklo. Nejstarší dochované zbytky dřevěných staveb jsou tzv. kůlové velkodomy a pochází z doby kolem 2. poloviny 6. tis. př. n. l. (velkodomy šířky 6 – 8 m a délky až 40 m) z Bylan u Kutné Hory. Další typ, tzv. drážkové konstrukce se dochoval z tzv. únětické kultury z doby okolo 2. tis. př. n. l., také existuje předpoklad, že některé domy existovaly na Levém Hradci. Nejstarší nálezy roubených konstrukcí staveb pochází z období lužické kultury (1 200 – 750 let př. n. l. naleziště Opatovice nad Labem) a později i z doby předrománské na Levém Hradci z 8. – 10. stol. n. l. První doložená hrázděná konstrukce je ze 14. století z Karlštejna, další až z roku 1490 v Praze. Na vesnici se dostává tato konstrukce poměrně rychle již v 16. století a zažívá rychlý rozvoj až do konce 19. stol. pro své výhody (vyplétaná, vyzdívaná). Během 19. století nastal se zavedením tovární výroby hřebíků přelom v konstruování spojů, a tím i celých staveb. Spojení bylo prováděno na tupo pomocí hřebíků a trám byl nahrazen unifikovanými fošnami. Po druhé světové se začaly používat těžké dřevěné skelety a výroba panelů, nastal rozvoj dřevozpracujícího průmyslu zvláště v oblasti lepidel a prefabrikace. Koncem 19. a začátkem 20. století je stavebnictví ovlivněno nástupem nových stavebních materiálů oceli a betonu. Jejich příznivé vlastnosti umožňují realizovat stavby nové generace. Dochází k přehodnocení využití dřeva jako konstrukčního materiálu. V polovině 20. století byla relativně významná výstavba tzv. „finských domků“, které konstrukčně pocházely z alpských zemí. Jejich konstrukci tvořily bedněné stěny okolo sloupků a tepelně izolační výplň škvára. Finské domky se užívaly jednak jako rodinné domy, jednak jako domy pro armádu i zemědělství a lesnictví. Dřevostavby se prováděly roubené v minimální tloušťce 15 cm (stěna nepromrzá, pokud je těsná), stěny prkenné se izolovaly zásypy popelem (tzv. finské domky), slámou, pazdeřím nebo korkovou drtí. Tyto stěny se prováděly vzhledem k požadavku na minimální rozměry dřevěných sloupků v tloušťce 12 až 16 cm. V Československé republice bylo omezováno využití dřeva ve stavbách po druhé světové válce zákonným opatřením č. 22/1955 Sb. Ve stavebnictví bylo zakázáno užívat dřevo až na nepodstatné výjimky. Platnost tohoto nařízení, které téměř vylučovalo používání dřeva jako konstrukčního stavebního materiálu, byla ukončena v roce 1967. V té době již ve světě došlo k renesanci dřeva, neboť byly vyvinuty nová lepidla a prostředky na ochranu dřeva pro zajištění jeho vyšší trvanlivosti. Za posledních 40 – 50 let se v České republice dřevo k výstavbě dřevostaveb příliš nevyužívalo. Dřevostavby se z trhu postupně téměř vytratily a s nimi se dokonce vytrácely i sedlové střechy, které byly často nahrazovány plochými. Až v poslední době došlo opět k návratu výstavby sedlových střech. Postupně také mizely i profese spojené s jejich prováděním. Při porovnání výstavby a chápání dřevostaveb v západní Evropě a Skandinávii nutno konstatovat, že u nás byla v této oblasti dlouhodobá krize. Toto konstatování nemůže ovlivnit ani relativně úspěšná činnost RD Jeseník, výrobce rodinných domků OKAL, ani výroba lepe-

46

ných převážně inženýrských konstrukcí, jako jsou haly a mosty v podniku Armabeton, závod TESCO. Rozdíl ve využití dřevostaveb spočívá v tom, že dřevostavby byly a jsou stále chápány většinou veřejnosti jako lacinější alternativa stavby určená spíše pro rekreační obydlí či průmyslové stavby kratší životnosti. Rozvoj výroby dřevostaveb nastal po roce 1990, kdy vzniklo větší množství firem zabývajících se výrobou dřevostaveb zpočátku zejména na export do zahraničí zvláště do SRN, později i pro trh v ČR.

Typy moderních dřevostaveb Dřevostavba může mít podobu chaty, rodinného domku, vícepodlažního bytového domu či průmyslové stavby (tovární haly, kanceláří, skladů, sportovních a kulturních hal, mostů apod.). Nejčastěji se pro výstavbu bytových jednotek používá technologií: • Roubenky vyráběné na staveništi. • Kombinace trámů a deskového řeziva. • Různé systémy panelů: - Průmyslová výroba malých panelů o šířce 1,2 m nebo 1,25 m - Průmyslová výroba středních panelů šířky cca 3 – 4 m - Průmyslová výroba celých stěn včetně veškerých instalací (voda, elektrické rozvody, odpady). Na stavbě se stěny spojí v rozích pomocí šroubů. - Průmyslová výroba celých prostorových buněk (je zde omezení šířky z důvodu dopravy po silnici) - Staveništní forma, kdy se celý skelet vyrábí přímo na stavbě včetně vkládání izolace, elektroinstalací.

Současná situace a srovnání se zahraničím V řadě vyspělých zemí představuje podíl dřevostaveb na výstavbě rodinných domů desítky procent: 70 – 80 % ve Skandinávii, 65 % v USA a Kanadě až po 10 % v Německu. V České republice se tento podíl nedaří dlouhodobě překročit přes 2 %. Domácí výrobci dřevostaveb a dřevozpracující firmy si tuto situaci uvědomují a snaží se tento podíl zvyšovat. Bohužel zatím ne příliš úspěšně. Nízký podíl dřevostaveb ve výstavbě rodinných domů v ČR bývá zdůvodňován českou konzervativností. Náklonnost k tradičním hodnotám může být významná, na druhé straně si ale Češi nesporně umějí vybírat racionálně. K českému nezájmu o dřevostavby možná přispívá malá osvěta. Většina lidí ví o dřevostavbách příliš málo na to, aby je mohla objektivně porovnat s jinými typy staveb. Ve stavebnictví se prosadila spíše zájmová seskupení výrobců cihel a pórobetonu. Jde o seskupení, která se záhy po pádu komunismu dostala většinou pod rozhodující zahraniční vliv. Podle finančního monitoringu utratili výrobci materiálů pro těžká zdiva za reklamu např. v letech 2000 – 2002 prostřednictvím jen jedné agentury 67,2 mil. Kč.; naproti tomu dřevaři a

47

dřevozpracující firmy jen malý zlomek uvedené sumy, rozmělněný do izolovaných reklamních případů, ve kterých nebylo propagováno dřevo jako stavební materiál, nýbrž nějaký produkt nebo úspěchy firmy. Jenže zákazník postupuje obráceně: prvotně si vybírá typ materiálu pro svůj dům a teprve potom tvar a uspořádání domu, dodací lhůtu a prověřeného realizátora. Za sedmnáct let volného trhu v ČR se celé odvětví dřevařského průmyslu dopracovalo maximálně k dvouprocentnímu podílu dřevostaveb na celkovém objemu nově postavených bytových jednotek. Startovací pozice přitom nebyla v zemi, známé lesním bohatstvím a vyspělým dřevozpracujícím průmyslem, vůbec špatná. Chce-li se dnes toto odvětví rychle vypracovat až na nějakých 15 až 20 % běžných v okolních zemích, mělo by pro to něco zásadního udělat.

Lesnictví – Dřevařství – Stavebnictví – Region Dynamický model rozvoje stavebních technologií na bázi obnovitelných surovin a zdrojů je možný pouze v uceleném a vzájemně propojeném schématu: Lesnictví – Dřevozpracující průmysl – Stavebnictví - Region, kde: Les – je z hlediska trvale udržitelného stavění základním zdrojem obnovitelné surovinové základny. Lesy v ČR pokrývají 2 646 000 ha, tj. více než jednu třetinu území. Nejrozšířenějšími dřevinnými druhy jsou jehličnany (77,6 %). Roční přírůst dřevní hmoty na území ČR dosahuje 16,8 mil. m3. Z pohledu udržitelného hospodaření v lesích představuje objem těžby v ČR 85 % disponibilního přírůstu. Ukazatele spotřeby a stupně zhodnocení dřevní hmoty na jednoho obyvatele jsou v ČR dlouhodobě nízké. Je potřeba rozvíjet spolupráci v rámci tohoto oboru. Vzájemná výměna informací a poznatků je předpokladem pro zajištění pozitivních změn v současném hospodaření s dřevní hmotou v ČR. Dřevařský průmysl – v posledních letech doznívají ještě dozvuky polistopadové restrukturalizace tohoto odvětví, není ještě plně na úrovni vyspělejších evropských zemi ať už výrobními technologiemi, organizací práce a působením na veřejnost a zákazníky. Odvětví je závislé na přílivu zahraničního kapitálu a know–how. České dřevařství postrádá ucelenou koncepci v oblasti inovací výrobních technologií, marketingu i výchovy lidských zdrojů. Zejména malým zpracovatelům v oblasti pilařské výroby chybí vazba na vytvoření a získání další přidané hodnoty v rámci výrobního řetězce od suroviny ke konečnému výrobku. Současné stavebnictví – ČR je orientováno na technologie využívající neobnovitelnou materiálovou základnu. Stavební produkty na keramicko-silikátové bázi zaujímají největší podíl stavební produkce v ČR. Produkce silikátů i keramických výrobků vyžaduje vysoké energetické nároky i nevratné těžební zásahy do krajiny. Současná technologie stavění se tak nepřímo podílí na poškozování integrity životního prostředí. Inovační potenciál českého stavebnictví v oblasti produkce dřevostaveb může být efektivně využit pouze na základě cílově orientované trvale udržitelné koncepce rozvoje technologií blízkých přírodě. Navržení možnosti zvýšení spotřeby dřevní hmoty ve stavebnictví ČR je důležitým úkolem celého stavebního sektoru. Region – představuje jednotku životního prostoru obyvatel, kde se uskutečňuje ekonomický, pracovní, sociální a kulturní život společnosti. Mluvíme zde o regionálním rozvoji a využívání místních, dostupných surovin.

48

Charakteristika dřeva jako stavebního materiálu Dřevo je velmi dobrý stavební materiál a u nás především veřejností nedoceněný materiál. Často se setkáváte s názorem, že v ČR chybí tradice a vztah společnosti ke dřevu. Náš společný úkol by měl být v hledání řešení, jak zajistit nárůst spotřeby dřeva nejen v oblasti dřevostaveb, ale i obecně. K tomu je zapotřebí znát výhody dřeva a umět argumentovat proti nevýhodám a všeobecně rozšířeným pověrám o dřevě. Výhody dřevostaveb: 1) Dřevo je plně recyklovatelný, obnovitelný a ekologický materiál, přátelský přírodě a životnímu prostředí (tím, že se použije dřevo dlouhodobě jako stavební materiál, tak se přispívá ke snížení obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, který je pak dlouhodobě poután v dřevní hmotě). 2) Dřevo je perspektivní materiál pro konstrukční použití ve stavebnictví (vznikají nové produkty, které mají stále lepší mechanické vlastnosti). 3) Nízké energetické nároky: – na zpracování dřevní hmoty, – na dopravu materiálu, – na vlastní stavbu, – na vytápění a větrání po celou dobu životnosti stavby, – na likvidaci a odstranění stavby. 4) Rychlost výstavby (do tří měsíců může být hotova stavba na klíč) 5) Suchý proces výstavby (tento bod souvisí s předchozím bodem a absencí mokrých procesů výstavby, které mají nutné technologické přestávky) 6) Eliminace staveništní vlhkosti (již od počátku poskytuje zdravé bydlení) 7) Prodloužení stavební sezony (v důsledku absencí vlhkých procesů je delší stavební sezona) 8) Eliminace prostojů a technologických přestávek 9) Možnost stavět na těžce přístupných místech a na místech nestandardních základových poměrů, nižší nároky na zakládání všeobecně (nižší hmotnost konstrukce oproti klasickým stavebním materiálům)

Předsudky a mýty kolem dřeva a dřevostaveb Zároveň se však stále a v hojné míře setkáváme mezi širokou laickou a bohužel i odbornou veřejností, architekty, představiteli politické sféry a médií s předsudky a názory, které s moderními dřevostavbami nemají vůbec nic společného a ve většině případů nemají reálný podklad ani v minulosti:

Argumenty proti dřevu 1) Dřevo lehce a snadno hoří. – Avšak statické vlastnosti dřeva se působením ohně zhoršují daleko pomaleji než statické vlastnosti např. betonových pilířů nebo železných nosníků. Dřevo obsahuje až 15 % vody, která se při požáru musí nejdříve proměnit v páru a kromě toho ohořelá vrstva dřeva obsahující uhlík působí jako určitá forma

49

ochranného pláště proti ohni. Také na již poškozených konstrukcích ohněm jsou před zřícením konstrukce patrné deformace, ale u železné, případně betonové konstrukce dojde ke zřícení bez předchozího varování, což je velmi nebezpečné. 2) Dřevěný dům zničí houby a hmyzí škůdci. – Důležité je zvládnutí konstrukce a tzv. konstrukční ochrany, která se týká omezení vlhkosti a proudění vzduch. Konstrukční ochrana má přednost před ochranou chemickou. 3) Moderní lepené dřevo a materiály na bázi dřeva jsou otráveny lepidlem a škodí zdraví. – Jsou použita lepidla často na přírodní bázi a mají certifikáty jako ostatní stavební materiály a nejsou nijak škodlivé lidskému zdraví. 4) Dřevěný dům má horší akustické vlastnosti. – Dřevo sice propouští více hluku, nicméně i takovéto domy musí splňovat závazné hygienické předpisy a normy pro šíření hluku. 5) Dřevostavby vykazují „kasárenský” efekt či vypadají jako hájenka a nehodí se do okolní zděné zástavby. – Dnes je ale možné je postavit tak, že není poznat na první pohled z jakého materiálu jsou postaveny a aplikovat jakékoliv architektonické prvky. 6) V dřevostavbách je v létě horko a v zimě chladno. – Stěny tohoto konstrukčního systému neakumulují teplo, to znamená, že se vytápí pouze vnitřní prostory. V objektech se stále lehce temperuje a nedochází k nárazovému vytopení domu ani k teplotnímu výkyvu při vytopení domu na požadovanou tepelnou hodnotu. 7) Dřevostavby mají malou životnost. – V každém starém městě je možné najít dřevěné nebo roubené domy a hrázděné konstrukce. Některé pocházejí dokonce ze 14. století a jsou stále ve výborném stavu. Dalším příkladem jsou také Benátky, které stojí na dřevěných pilířích, a to už přes 800 let. Základním předpokladem dlouhé životnosti dřevostaveb je stabilní vlhkost uvnitř dřevostavby a to nejlépe 8 – 12 %, čehož se většinou dosahuje po jednom až dvou letech obývání. Předpokladem je samozřejmě dokonalá izolace základové desky, dobrý okapový systém, střešní krytina a dostatečné větrání. V západní Evropě tvrdí, že v tomto případě není nutná chemická ochrana dřeva nosné konstrukce proti škůdcům. Podle vyhlášky se počítá se životností 80 let u dřevostaveb, ale pravděpodobně vydrží mnohem déle. 8) Dřevostavby jsou nevhodné pro naše speciální klimatické podmínky. – V Kanadě, USA i Skandinávii jsou v jednotlivých oblastech velmi rozdílné klimatické podmínky a přesto se tam postaví většina domů z dřevěných materiálů. 9) Je třeba šetřit lesy a nepoužívat tedy dřevo na stavby. – Lesní hospodářství pracuje na principu trvalého postupného dorůstání dřeva. To znamená, že těžba dřeva je ještě nižší, než kolik dřeva přiroste. Použitím dřeva ještě přispějeme i ke zlepšení životnímu prostředí, protože je tím ve stavbě dlouhodobě poután oxid uhličitý, který je jedním z faktorů oteplení naší planety a ten je do dřeva poután v období jeho růstu. 10) Dřevo je drahé. – V porovnání s vlastnostmi, které dřevo má, je jeho cena v porovnání s ostatními materiály bezkonkurenční. Dřevo se lehce zpracovává a k jeho zpracování je potřeba mnohem méně energie, než je tomu u ostatních surovin. Pokud použijeme dřevo jako jednotku energie ( = 1), pak k ostatním materiálům dostaneme tyto poměry: cement = 4, umělá hmota = 6, ocel = 24, hliník = 126. Při bližším zkoumání však zjišťujeme, že obhajovatelé a šiřitelé těchto názorů nakonec přiznávají, že s dřevostavbami vlastně nemají žádné zkušenosti, že se jim jen prostě „zdá” nebo že „někde slyšeli”, že dřevostavba není to pravé, a že oni by si v každém případě stavěli dům zděný. Dalším charakteristickým jevem současné doby je, že i náznak ja-

50

kýchkoliv možných problémů dřevostaveb je nafouknut a vláčen v médiích a u jiných konstrukčních materiálů a často velice závažných problémů, např. zděných technologií, se taktně mlčí. 11) Špatná zkušenost s typem dřevostaveb tzv. OKAL, které neměly dostatečnou tepelnou izolaci a byly dlouho cítit chemickými látkami. – Dnešní dřevostavby jsou úplně jiné. První zkušenost by měla být vždy pozitivní, pokud je negativní, tak se pak velice obtížně mění postoj společnosti. 12) Dřevostavba je pro chudší občany s nižšími příjmy a menšími požadavky na kvalitu bydlení. – Typickými zákazníky dodavatelů dřevostaveb jsou zejména právníci, lékaři a zástupci vyšší střední příjmové třídy, kteří nemají čas čekat několik let na klasickou výstavbu mokrou cestu. Dobře si totiž uvědomují, jak drahý je jejich čas. Také často požadují mít bydlení odlišné od souseda, tj. snaha o jistou výstřednost a odlišnost. V celém světě existuje nepřeberné množství příkladů, kdy dřevo posloužilo jako základní stavební materiál pro vkusné, reprezentativní i honosné rezidenční stavby. S kamennými stavbami si v ničem nezadají, naopak je v mnohých směrech předčí a bydlení v nich bývá zdravější. Rozsáhlé sídlo, či spíše reprezentativní palác, kde jako klíčový stavební materiál bylo využito dřevo, obývá i nejbohatší muž světa, počítačový magnát Bill Gates. Z výše uvedených skutečností však celkem jasně vyplývá, že většina lidí nemá dostatek informací a jejich stávající názor je ovlivněn jednak všeobecně konzervativním přístupem v této otázce v minulosti a také šikovně cílenými dezinformacemi těch, v jejichž zájmu rozhodně není informovat o dřevostavbách pozitivně. Má-li se situace v této oblasti změnit, je potřeba poskytnout široké veřejnosti pravdivé informace a být připraven o nich diskutovat, obhajovat je a prokázat jejich pravdivost. Zároveň to znamená změnit názor i odborné veřejnosti ve stavebnictví, která může mít vliv na podporu dřevostaveb i jejich rozšíření. To není jednoduchý úkol. Navíc lze očekávat tvrdou reakci konkurenčních technologií, jejichž silná lobby jsou schopna ovlivňovat vývoj událostí nejen ve stavební sféře. Každý stavební systém má své výhody a nevýhody. Hlavní nevýhodou dřevostaveb u nás je ústup od dřeva jako tradičního stavebního materiálu v minulém století. Proto musí dnes překonávat řadu předsudků v mínění široké veřejnosti, stavebních firem, ale i mnohých architektů a projektantů. Dřevo je pro národní hospodářství velice důležitou surovinou, která není závislá na krizích. Uvědomit si výhody dřeva jako stavebního materiálu nestačí. Bohužel ještě mnoho lidí kvalitu tohoto přírodního materiálu stále podceňuje. A to i přesto, že životnost dřevěných domů a například kamenných staveb je srovnatelná.

Potenciál dřevní suroviny pro využití u dřevostaveb na stavebním trhu Situace v lesnictví Lesy v České republice zaujímají přibližně 2 646 000 ha, tj. více než jednu třetinu území. Roční přírůst dřevní hmoty na území ČR se pohybuje okolo 16 800 000 m3. Roční celková těžba činí přibližně 15 600 000 m3. Z toho logicky vyplývá, že 1 200 000 m3 dřeva zůstává každý rok v lesích a znehodnocuje se. Je to zbytečné, protože by to mohli být další finanční prostředky pro majitele a správce lesů, kteří by je mohli investovat zpět do lesa a životního prostředí. 51

Situace ve stavebnictví V roce 2005 bylo v ČR dokončeno 32 863 bytových jednotek, z toho bylo 13 472 nových rodinných domů, 11 526 nových bytů, zbytek jsou přístavby a vestavby. V roce 2005 byla zahájena výstavba 40 381 nových bytových jednotek, z toho 17 579 nových rodinných domů, 13 574 nových bytů, zbytek jsou přístavby a vestavby.

Materiálové parametry dřevostaveb Spotřeba dřevní suroviny na jednu bytovou jednotku: • Přibližně 90 – 100 m3 řeziva na jeden byt, to při průměrné výtěžnosti 55 % znamená 164 – 182 m3 dřeva. • Přibližně 100 – 120 m3 řeziva na jeden rodinný dům, to při průměrné výtěžnosti 55 % znamená 182 – 218 m3 dřeva.

Z uvedených grafů vyplývá, že bytová výstavba v ČR má dlouhodobě vzestupnou tendenci, která se pohybuje cca mezi 6 – 10 % meziročního nárůstu.

52

Využívaný potenciál dřeva pro dřevostavby V roce 2005 byla zahájena výstavba 40 381 nových bytových jednotek, při předpokládaném podílu 1,8 % dřevostaveb to je 727 bytových jednotek postavených na bázi dřeva. Při průměrné spotřebě 190 m3 dřeva na jednu bytovou jednotku to znamená spotřebu 138 130 m3 dřeva ročně na výrobu dřevostaveb. Při celkové roční těžbě 15 600 000 m3 představuje spotřeba dřeva na dřevostavby 0,89 % celkové roční těžby.

Nevyužívaný potenciál dřeva pro dřevostavby Pokud by se nám podařilo zvýšit podíl dřevostaveb v občanské výstavbě na úroveň cca 10 % jako např. v Německu, potom bychom realizovali zhruba 4 040 bytových jednotek na bázi dřeva ročně. To znamená další spotřebu 614 000 m3 dřeva ročně na dřevostavby. Celkově by se tedy spotřebovalo 752 130 m3 dřeva ročně na bytovou výstavbu na bázi dřeva. To znamená zvýšení spotřeby dřeva na dřevostavby z 0,89 % na 5 % celkové roční těžby. Každé procento bytové výstavby ze dřeva představuje spotřebu 76 740 m3 dřeva, což je 0,5 % celkové roční těžby v ČR. Tento jednoduchý výpočet se týká pouze občanské výstavby, bohužel se nepodařilo sehnat informace a provést výpočet pro průmyslové stavby ze dřeva a nevyužitý potenciál spotřeby dřeva v tomto odvětví. Můžeme předpokládat, že tento podíl bude obdobný. To by znamenalo při 10% podílu všech staveb ze dřeva (průmyslová i občanská výstavba) celkovou spotřebu dřevní suroviny na jejich výstavbu v rozmezí cca 8 – 12 % celkové roční těžby dřeva. Pokud uvážíme, že se jedná většinou o pilařské sortimenty, pak by to pro lesnický sektor znamenalo zásadní zvýšení poptávky po tomto sortimentu a tím i zásadní zvýšení jeho ceny na trhu.

Marketing a public relations dřevostaveb Z nedávno provedených průzkumů veřejného mínění lidí plánujících pořízení nového bydlení zcela jasně vyplývají tyto skutečnosti: • Jako přednosti dřevostaveb byly nejvíce uváděny rychlost výstavby, tepelné vlastnosti, izolační technologie a ekologie. Nevýhody montovaných domů se projevují zejména v nedůvěře respondentů v technologii, v materiál, v odolnosti proti požárům a povodním. Z výzkumu také vyplynulo, že mezi nejčastější pozitivní charakteristiky firmy patří tradice výroby, stabilita na trhu a z toho vyplývající důvěryhodnost, vysoká kvalita produktů záruka pevné ceny, spolehlivost a solidní jednání se zákazníky. To jsou hlavní silné stránky firem. • Podstatnou nevýhodou dřevostaveb je nemožnost stavbu řešit částečnou svépomocí, ke které existuje v ČR dlouhá tradice a která zejména na venkově může často vést k úspoře finančních prostředků za práci. Naštěstí tento argument časem rychle slábne. • Kvalita života a s ní spojená kvalita bydlení je pro občany čím dál více důležitější. Je tomu napomáháno i rostoucí životní úrovní. • Při rozhodování mezi bytem či rodinným domem je nejdůležitějším parametrem cena a pak kvalita bydlení. Rodinný dům je považován za kvalitnější alternativu.

53

• Spousta lidí se musí spokojit s bydlením v bytě, protože jsou omezeni cenou. Je to nevyužitý segment zákaznického trhu dřevostaveb, je potřeba směřovat k vytvoření finančně stejné alternativy dřevostavby rodinného domu, jako je cena bytu. • Naprosto je podceněna a v České republice velice opomíjena možnost stavět dřevostavby jako vícepodlažní bytové domy. Dřevostavba nemusí být pouze rodinný dům! Chybí zde zkušenosti a odvaha do této oblasti proniknout. • Lidé mají zpravidla jen jakousi obecnou představu, že něco jako dřevostavba existuje. Nevědí už konkrétně, co si mají pod tímto termínem přesně představit a co od těchto moderních technologií mohou očekávat. Důležitá je tedy nejen mediální fixace značky, ale i hlubší informovanost případných zájemců. • Je potřeba se zvlášť zaměřit na cílovou skupinu mladých ještě nerozhodnutých občanů, kteří jsou teprve ve stadiu plánování a jsou současně i nositeli nových myšlenek, přístupů a jsou ochotni a nakloněni novým technologiím. • Lidé považují dřevostavbu za méně kvalitní a podřadnější variantu bydlení než klasické zděné stavby, a proto očekávají, že bude levnější. Dokud bude dřevostavba dražší než srovnatelná zděná stavba, lidé zvýšený zájem o dřevostavby projevovat nebudou. Měli by totiž pocit, že za více peněz získávají méně. • Za nejdůležitější parametr v rozhodování jakou technologii zvolit občané považují kvalitu, pak cenu, reference, rychlost, ekologie a nakonec tradice. Tomuto žebříčku je potřeba se přizpůsobit. Zvýšit kvalitu dřevostaveb, snížit cenu a přesvědčit o tom zájemce. • Lidé nedovedou ocenit, že dřevostavba má zpravidla nižší celkové náklady na bydlení v průběhu životnosti stavby. Má sice vyšší pořizovací, ale zase nižší provozní náklady než klasická zděná stavba. Současný životní trend jsou krátkodobé finanční propočty. Také spotřeba a užívaní věcí předbíhá splácení závazků. • Čím větší dřevostavba, tím lépe se cenově konkuruje klasickým zděným stavbám. Je to dáno stejnými náklady na vybavení koupelny, kuchyně atd., a přitom zvětšujícím se rozdílem v pořízení celé hrubé stavby. Tento argument bohužel jde proti podpoře malých unifikovaných či stavebnicových rodinných domků na bázi dřevostaveb. • Ze sta lidí, kteří se o dřevostavby zajímají, zhruba deset z nich projeví vážný zájem a pouze jeden se nakonec rozhodne pro dřevostavbu. Taková je zkušenost firem. Je to podcenění komunikace se zákazníkem, jeho informovanosti, udržení a přesvědčení. • Dřevostavby se musí stát levným způsobem bydlení. Pokud se nepodaří snížit náklady, pak je potřeba se orientovat na menší cílovou skupinu spíše mladších, bohatších zákazníků, prezentovat dřevostavbu jako životní styl. • Slabším příjmovým skupinám umět nabídnout byty na bázi dřevostaveb. • Nedoceněna a zatím nedostatečně využit je i sektor společenských staveb, např. stadionů, sportovišť, mostů, technických a provozních budov atd. Dřevostavba nemusí být jen rodinný dům! • Potřeba permanentní inovace technologií dřevostaveb a spolupráce s vědecko-výzkumným sektorem.

54

Hlavní zásady podpory výroby a prodeje dřevostaveb v České republice • Potřeba permanentní inovace technologií dřevostaveb a spolupráce s vědecko-výzkumným sektorem. Dřevostavby se musí stát levným a přiměřeně kvalitním způsobem bydlení. Bude nutné udržovat náklady výrazně pod cenou zděných staveb. • Prezentovat dřevostavbu jako životní styl. Orientovat se na menší cílovou skupinu spíše mladších, bohatších zákazníků. Slabším příjmovým skupinám umět nabídnout byty na bázi dřevostaveb. Podporovat průmyslové stavby ze dřeva. Dřevostavba nemusí být jen rodinný dům! • Zlepšení logistiky, zejména zkrácení dopravy dřevní suroviny, rozpracované výroby i hotových výrobků. Dříví bude efektivní vozit do vzdálenosti max. 50 – 100 km. • Vychovávat a působit na studenty architektury a stavebních fakult. Objevit pro ně dřevo a naučit je z něho projektovat. Pořádat pro ně stáže, praxe, exkurze, granty, soutěže atd. • Rozvíjet a podporovat zejména energeticky úsporné domy. Lidé dnes většinou finančně uvažují spíše krátkodoběji než dlouhodoběji, proto je potřeba umět zákazníkům vysvětlit výpočet celkových nákladů na životnost bydlení. Dobře tepelně izolované dřevostavby mají mnohem nižší provozní náklady. V konečném součtu pořizovacích a provozních nákladů pak celkový součet za období životnosti stavby je oproti zděné stavbě zpravidla nižší. Je to však otázka výchovy a přesvědčení lidí, aby si to tzv. uměli spočítat. Náklady na likvidaci stavby lidé většinou do tzv. životního cyklu stavby nezapočítávají, protože člověk, který pořizuje dům, se zcela přirozeně likvidací svého domova nezabývá. • Využít státní politiky podpory bydlení. V současné době se lidem nabízí široká nabídka stavebních spoření, různých hypoték a úvěrů na bydlení za velice výhodných podmínek. Stát podporuje životní styl tzv. žití na dluh různými pobídkami a programy. Proto otázka ceny se v podmínkách čím dál více dostupnějších cizích finančních zdrojů pořízení bydlení stává méně důležitou. Nicméně lidé musí být schopni dlouhodobě tyto závazky splácet, což představuje zase podstatné snížení jejich životní úrovně. • Spolupráce zejména malých a středních podniků podílejících se na výrobě dřevostaveb v podobě klastrů, sdružení, asociací apod., např. Asociace dodavatelů montovaných domů, národní klastr Sdružení Dřevostavby-CZ apod. • Podpora nadací a aktivit podporujících dřevo, výrobky z něj, ochranu životního prostředí a změnu životního stylu s tím související. V roce 2005 byla založena např. Nadace dřevo pro život, která už za poměrně krátkou dobu své existence prokázala smysl a efektivitu své činnosti. • Naučit se na trhu účinně konkurovat výrobcům a dodavatelům staveb na bázi tzv. mokré cesty, používajících cihly, beton a hutní materiály, které jsou energeticky náročné a poškozují životní prostředí. • Používat v oblasti výroby dřevostaveb společnou masivní kampaň zaměřenou ne na konkrétní výrobky, ale na stavební technologie a materiály.

55

Snižování nákladů na výrobu a montáž dřevostaveb Snižování nákladů na výrobu a montáž dřevostaveb lze dosáhnout nejsnáze v těchto oblastech: • Jeden z hlavních nákladů výrobce jsou investiční náklady do provozů a zařízení. Tyto investiční náklady se obvykle znehodnocují jednak výrobou, ale i v čase. Aby výrobce snížil provozní náklady, musí se snažit maximalizovat využití těchto investic minimalizací neplánovaných odstávek, tj. času, kdy nastane porucha nebo zařízení nepracuje na plný výkon. Nejlepší hodnocení využití výroby a zařízení se dá provádět pomocí monitorování celkové efektivity zařízení (Overall Equipment Effectiveness, OEE). OEE se počítá jako Dostupnost x Výkon x Hodnocení kvality a má přímý vliv na produktivitu výroby. Čím je vyšší OEE, tím je větší vyrobené množství a tím také lepší návratnost investic (Return of Assets, ROA). • Rozbor nákladů na jednotlivé druhy materiálu, mzdy, provozní režie a zisk • Konkurenceschopnost podniku by měla být základním motivem pro zavedení systému managementu jakosti. Z toho vyplývá, že systém jakosti musí v první řadě splňovat požadavky podniku a jeho zákazníků – teprve na dalším místě je třeba vidět normu pro systém managementu jakosti (například ISO 9001) a požadavky certifikačního orgánu. • Prevence problémů prostřednictvím plánovaných a systematických činností (včetně dokumentování) zahrnuje vytvoření dobrého systému kvality a mechanismu jeho prověřování. Podstatou úplného řízení kvality je neustálé zlepšování a zdokonalování v jednotlivých útvarech podniku, klade se důraz nejen na samotné pracovní aktivity, ale i na spokojenost lidí v organizaci a především na spokojenost zákazníků. Vždy jsou stanoveny měřitelné cíle a jejich plnění je neustále kontrolováno a analyzováno. Cílem TQM je totální kvalita, což znamená udělat vše správně hned napoprvé a vždy příště ještě lépe.

Závěr Tento článek jsem nazval Dřevostavba – budoucnost našich lesů i domácností. Je možné tento výrok chápat jako reálné tvrzení, otázku nebo jen zbožné přání. Záleží pouze na nás, pracovnících z lesnictví, dřevařství, stavebnictví a politického života, jak nás společný zájem a cíl našich aktivit dokáže spojit a jak dovede nabízené možnosti využít. Materiálový a výrobní potenciál pro dřevostavby je v České republice poměrně dobrý a má stále rostoucí prostor jak pro domácí produkci, tak i pro zahraniční export. Regiony s vyšší lesnatostí potřebují získat další pracovní místa a stát se ekonomicky silnějšími. Lidé chtějí a musí v něčem bydlet a je pouze na nás, co jim nabídneme a za jakých podmínek. Podpořme tedy dobrou věc. Za prvé dřevostavby jako možnost zvýšení odbytu velkého množství dřeva a tím i zlepšení finanční situace v lesnictví. A za druhé změnu životního stylu bydlení v dřevostavbách, tj. v přírodním a tradičním prostředí. Ať se v tomto smyslu mohou dřevostavby opravdu stát budoucností „našich lesů i domácností.“

56

Použitá literatura Bluovský, Z.: Produkce a využití dříví, Rukopis, Rokycany, 2002 5. ČSÚ Kolektiv: Dřevostavby, Dům techniky ČTVSV České Budějovice, České Budějovice, 1981. Kolektiv: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31. 12. 2004, Matice lesnická, MZe ČR, Praha, 2005. Kolektiv: Dřevostavba jako produkt dřevozpracujícího odvětví, její možnosti a problémy v bytové výstavbě, VOŠ Volyně, Volyně. Kolektiv: Dřevostavby a inovace 2004. Sborník. Kostelec nad Černými lesy. Praha. 2004. Kolektiv: Dřevostavby – stavební systém budoucnosti, dřevo – surovina moderního člověka, ekologie, úspory energií, suchá výstavba. Sborník z konference konaná 23. a 24. března 2005 ve Volyni. Volyně. 2005. Sloup, R.: Ekonomická efektivnost využití dřeva v národním hospodářství, Praha, 2003. Synek, M. a kol.: Ekonomika a řízení podniku, VŠE Praha, Praha,1995. Syrový, P.: Financování vlastního bydlení, Grada, Praha, 2000. Internetové zdroje: www.drevoprozivot.cz www.drevostavby-cz.cz www.czso.cz

Nadace dřevo pro život Národní klastr Český statistický úřad

57

Aktuální informace o podpoře lesů a lesnictví z veřejných zdrojů (EU a ČR) pro období 2007 – 2013 Ing. VÁCLAV HRONEK Ministerstvo zemědělství ČR Těšnov 17 117 05 Praha 1 Tel.: 221 812 201 E-mail: [email protected]

Úvodem si dovolím malou rekapitulaci toho, co to jsou veřejné zdroje a které z nich připadají v úvahu pro financování v lesním hospodářství. Velmi obecně a zjednodušeně se dá říci, že veřejné zdroje jsou finanční prostředky tvořené veřejností podle obecně platných právních předpisů a hospodaří s nimi veřejné instituce, volené veřejností a orgány a subjekty jimi zřízené. Z toho vyplývají jednotlivé úrovně, na kterých se s veřejnými zdroji hospodaří, a kterými tedy jsou především obce, kraje, stát a nadnárodní společenství. Pokud se týče lesního hospodářství, financování na národní úrovni ze státního rozpočtu probíhá ve vazbě na kompetence jednotlivých resortů, především prostřednictvím Ministerstva obrany (hospodaření v lesích důležitých pro obranu státu), Ministerstva životního prostřední (v lesích národních parků a jejich ochranných pásem) a Ministerstva zemědělství (většina ostatních území). Zdrojem financování mohou být i účelově zřízené státní fondy, např. Státní fond životního prostředí (SFŽP) nebo Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF). Na úrovni nižších samosprávných celků to jsou rozpočty obcí a krajů, na nadnárodní úrovni dnes především evropské strukturální fondy. V tomto příspěvku se zaměřím více především na finančními prostředky, které jsou poskytovány prostřednictvím Ministerstva zemědělství (MZe) nebo je MZe nějakým způsobem usměrňuje, zmíněna bude i situace v poskytování příspěvků z rozpočtů krajů. Před rokem 2004 poskytovalo finanční prostředky téměř výhradně MZe a to čtyřmi způsoby: a) Formou příspěvků na hospodaření v lesích, které nebyly nárokové a jejich poskytování se řídilo pravidly, která byla každoročně přílohou zákona o státním rozpočtu. b) Formou úhrady nároků dle lesního zákona (mandatorní výdaje). Z řady náhrad, které zákon umožňuje hradit, byly prakticky uplatňovány pouze zvýšené náklady na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin (MZD), náklady na zpracování lesních hospodářských osnov (LHO), náklady na činnost odborného lesního hospodáře (OLH) v případech stanovených lesním zákonem a náklady na meliorace a hrazení bystřin ve veřejném zájmu. c) Formou poskytování služeb – zajišťování a financování činností nad rámec jednotlivých majetků (letecké hnojení a vápnění ve vybraných oblastech s mimořádnými změnami v důsledku imisního zatížení, monitoring zdravotního stavu a škodlivých činitelů, protipožární letecké hlídkování a hasební zásahy apod.). d) Poslední formou, která byla financována z finančních prostředků pro zemědělství, ale odborně přechází do kompetence LH, bylo zalesňování zemědělských půd, které bylo administrováno podle NV č. 505 Sb. z roku 2000.

59

Pokud se týče celkového objemu finančních prostředků z těchto zdrojů, blížila se jejich výše v devadesátých letech téměř jedné miliardě Kč. V posledních letech ale v důsledků řady úsporných opatření na úrovni státního rozpočtu jejich výše klesala a vlivem inflace se ještě snižovala jejich hodnota, takže MZe muselo omezit poskytování některých příspěvků. Bylo např. zastaveno poskytování příspěvků na mimoprodukční funkce lesů a na meliorace a hrazení bystřin a nebylo možné valorizovat sazby tak, jak by odpovídalo skutečnému vývoji cen. V roce 2004 vstupem ČR do EU přistoupily k těmto zdrojům ještě zdroje ze strukturálních fondů EU, pro LH především z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF). V rámci tohoto fondu byly otevřeny dva programy. Jsou to Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství na období 2004 – 2006 a Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004 – 2006. I když tyto nové formy podpory doplnily a nahradily snižujících se objem národních zdrojů a poskytly nové příležitosti získat dotace na činnosti, které dosud podporovány nebyly (zejména např. na vybavení strojními investicemi), značná administrativní i finanční náročnost projektů byla příčinou pomalého startu při uplatňování žádostí a teprve letošní rok by měl ukázat, do jaké míry byly alokované finanční prostředky využity. Nevýhodou této formy podpory v našich podmínkách je i předpoklad určité ekonomické síly žadatele, protože musí nejprve financovat celou realizaci projektu z vlastních zdrojů. Podpory jsou vypláceny až zpětně, dosud se značným časovým zpožděním. Od 1. 1. 2005 došlo k další významné změně ve financování LH přijetím novely zákona o rozpočtovém určení daní. Tímto zákonem byl nepřímo novelizován i lesní zákon. Smyslem tohoto zákona bylo posílit samostatnost krajů zvýšením jejich podílu na výnosu z daní. Součástí uplatnění této novely byl převod finančních prostředků ve výši 505 mil. Kč určených na finanční příspěvky a náhrady z rozpočtu MZe do rozpočtů krajů, kde již nejsou účelově určeny. Kolem právního výkladu této novely se rozvinula široká diskuse, ze které vyplynulo, že úprava není dokonalá a jednoznačná, a kraje odmítly některé oblasti (především náhrady ze zákona) ve smyslu této úpravy a v kontextu s dalšími právními předpisy financovat. Předmětem sporu byl výklad některých pojmů týkajících se úhrady příslušných finančních prostředků a dále problémy plynoucí z charakteru samostatné a přenesené působnosti a způsobu jejich financování. Důsledkem tohoto stavu bylo nehrazení mandatorních výdajů kraji ani MZe (které již nemělo tyto prostředky ve svém rozpočtu) a zpoždění a nejednotnost při poskytování příspěvků. Podstata problému není vyřešena dodnes. V roce 2005 nakonec po řadě neúspěšných jednání na všech úrovních vláda na podzim rozhodla o posílení rozpočtu MZe o 180 mil. Kč, aby mohly být uhrazeny mandatorní výdaje a zabránilo se vlně soudních žalob na stát. Byl učiněn pokus řešit situaci další novelou lesního zákona. Předložený vládní návrh byl nakonec v letošním roce vzat zpět z projednávání, poslanecká iniciativa prošla sněmovnou do senátu, ale do voleb již rovněž projednána nebyla. Dle mého názoru existují oprávněné obavy, že ani případné přijetí této novely lesního zákona by nevyřešilo jednoznačně všechny sporné otázky a opět by úprava nemusela být akceptována ve smyslu, který sleduje, protože je limitována mantinely lesního zákona a nemůže jít ke kořenům problému, který je v jiném zákoně. Vzhledem k současné politické situaci není reálné, aby bylo do konce roku prosazeno a přijato komplexnější řešení, podle kterého by bylo možné postupovat od začátku roku 2007. Dle dnešního stavu lze tedy předpokládat, že v příštím roce bude MZe hradit zavedeným způsobem dle podkladů z krajů mandatorní výdaje dle lesního zákona služby poskytované ve formě opatření přesahujících jednotlivé majetky, kde převažuje veřejný zájem a některé příspěvky. Poskytování příspěvků z rozpočtu MZe bude záviset na výši schváleného rozpočtu a možnosti využít zdroje rezervního fondu, protože, jak bylo výše uvedeno, finanční

60

prostředky pro tyto účely jsou součástí rozpočtů krajů a rozpočet kapitoly MZe je o tyto prostředky chudší. Vzhledem k odlišné právní úpravě pro poskytování příspěvků na myslivecké hospodaření bude MZe tak jako v letošním roce hradit příspěvky na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření („příspěvek G“) a na chov a výcvik národních plemen loveckých psů a loveckých dravců („příspěvek K“). Novinkou by mohlo být hrazení příspěvků na vyhotovení lesních hospodářských plánů v digitální podobě („příspěvek H“) ve smyslu přílohy č. 10 návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2007, pokud bude v předložené podobě schválen. Pokud se týče podpory lesního hospodářství z rozpočtů krajů, není situace jednotná. Řada krajů využila možnosti samosprávného rozhodování o směrování svých finančních zdrojů a vypracovala vlastní pravidla pro poskytování příspěvků pro hospodaření v lesích, která již nekopírují pravidla vydávaná MZe jako příloha státního rozpočtu (vlastně již jen pro lesy v působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva životního prostředí, s výjimkou příspěvků na myslivost, případně LHP). Důsledkem je, že v některých krajích nejsou některé činnosti podporovány, došlo k diferenciaci výše podpory na stejné činnosti v rámci republiky a někde jsou naopak podporována opatření zcela nová. Situace je komplikována povinností členských států EU přizpůsobovat veškeré národní podpory smlouvám o založení Společenství a tzv. notifikovat poskytované podpory Evropské komisi, která posuzuje jejich soulad s principy volné hospodářské soutěže a může jejich poskytování v krajním případě zastavit. V současné době běží notifikační procedury všech kategorií státních podpor (tj. i podpor z rozpočtů krajů). Podle reakcí Evropské komise je zřejmé, že ji množství notifikací z nových členských států poněkud zaskočilo a ukazují se náznaky některé podpory nepovažovat za státní podporu a notifikace stáhnout, u dalších je předpoklad, že budou akceptovány jako podpory slučitelné s principy Společenství, problémem ale zůstávají dlouhé lhůty stanovené k projednávání. Podpora ze zdrojů EU pro další programovací období na roky 2007 – 2013 bude pro oblast zemědělství a lesnictví navázána zejména na nový Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV). Podle nařízení Rady č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z tohoto fondu byl zpracován Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR pro období 2007 – 2013 a Program rozvoje venkova ČR na období 2007 – 2013. Podrobné předpisy pro jeho aplikaci ve formě nařízení vlády či pravidel jsou ve stadiu zpracování. Podpora je strukturována do čtyř os: I. Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, II. Zlepšování životního prostředí a krajiny, III. Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova, IV. Leader (přístup založený na místních iniciativách). Konkrétní podpory do oblasti LH jsou obsaženy zejména v prvních dvou osách. Podpora podle Osy I. je charakterizována zaměřením na rozvoj – „investování“ a je podmíněna spolufinancováním žadatelem z vlastních zdrojů ve výši minimálně 50 %, ale je určena pouze pro lesy ve vlastnictví soukromých osob nebo jejich sdružení a obcí nebo jejich sdružení, v některých případech je omezena na mikropodniky (do 10 zaměstnanců). Obsahem navrhovaných opatření jsou zejména strojní a stavební investice, některé činnosti týkající se obnovy a výchovy porostů, budování a modernizaci malokapacitních venkovských provozů, inovace apod. Podpora podle Osy II. je zaměřena na trvale udržitelné využívání lesní půdy a může krýt až 100 % uznatelných výdajů či újmy a v některých případech nejsou vyloučeny ani lesy ve vlastnictví státu. Navrhovaná opatření se týkají zalesňování zemědělských půd,

61

úhrady zvýšených nákladů či újmy spojené s přijetím dobrovolných závazků v oblastech NATURA 2000 nebo na opatření lesnicko-environmentálního charakteru, řešení následků kalamit a preventivních opatření a tzv. neproduktivní investice (objekty a zařízení sloužící k usměrňování návštěvnosti a bezpečnosti návštěvníků lesa). Navrhované finanční částky pro lesní hospodářství by se mohly a měly stát dobrou příležitostí pro oživení jak v oblasti hospodářského využívání lesů, tak v oblasti plnění mimoprodukčních funkcí lesů. Přestože získání podpory podle těchto programů je provázeno mnohem většími administrativními nároky a nutností financovat realizaci projektů nejprve z vlastních zdrojů, je v zájmu všech potenciálních příjemců i státu tyto překážky překonat a nabízené finanční zdroje v maximální míře využít.

62

Poradenský systém v lesním hospodářství na období 2007 – 2013 MARTIN POLÍVKA, DiS. ÚHÚL Brandýs nad Labem Pobočka Hradec Králové Veverkova 1335 500 02 Hradec Králové Tel. : 494 947 990 - 2 E-mail : [email protected]

Každý členský stát EU je povinen podle nařízení Rady č. 1782/2003 zřídit od 1. ledna 2007 zemědělský poradenský systém, který má zajistit poradenství minimálně pro oblast zákonných požadavků. Zemědělské poradenství se zaměřuje na dodržování zákonných požadavků na půdě a v lesích, požadavků vycházejících z 19 právních předpisů ES (cross compliance), na trvale udržitelné hospodaření a na ochranu životního prostředí.

Současný stav zemědělského poradenství Do roku 2003 žádný právní předpis neřešil problematiku poradenství v oblasti zemědělství v ČR. Odlišná situace byla v oblasti lesního hospodářství, protože zákon o lesích č. 289/ 1995 Sb. stanovuje vlastníkovi lesa povinnost zajistit odbornou úroveň hospodaření v lese s pomocí odborného lesního hospodáře (OLH). Tím se stal OLH poradcem vlastníka lesa ze zákona. Jinak byl vývoj poradenství v obou odvětvích obdobný. Existoval zde proud státního poradenství, které v rámci své odbornosti zajišťovali a zajišťují státní instituce, jako jsou výzkumné ústavy, vysoké školy a státní správa. Druhý proud představují různá profesní sdružení a privátní subjekty, které poskytují poradenské služby podle svého profesního zaměření. Úkolem vybudovat poradenský systém byl MZe ČR pověřen Ústav zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI), který se stal koordinačním centrem pro celé zemědělské poradenství. Rýsovaly se dvě možnosti, jak situaci vyřešit. První možnost představovala vytvořit silnou základnu státních poradců. Druhá možnost byla vytvořit úzkou skupinu nezávislých specialistů a širší síť privátních poradců, kteří by pokryli poradenství v regionech. ČR zvolila druhou možnost a jak potvrzují zkušenosti i ze zahraničí, jednalo se o prozíravý krok. Vybraná varianta je daleko pružnější a levnější. Zemědělští specialisté v uplynulém období postupně procházeli procesem akreditace. Poradci, kteří proces úspěšně absolvovali, získali certifikát, správce registru je zařadil do „Registru poradců MZe“ a v současnosti tito lidé zajišťují poradenství v regionech. V souvislosti se vstupem ČR do EU museli zemědělci začít řešit problémy s pravidly, které pro zemědělství stanovila EU prostřednictvím 19 právních předpisů ES. Jejich dodržování se stává základní podmínkou pro získávání finančních podpor z EU. Hlavním posláním privátního poradenství v zemědělství je nyní pomoci zemědělcům zavést tyto požadavky do běžné

63

zemědělské praxe. Na podporu privátního poradenství vznikl dotační program 9F, který v období 2004 – 2006 umožňuje zemědělcům získávat na vybrané služby privátních poradců podporu z národních zdrojů. Mezi vybraná témata patří „Ochrana vod; Welfare; Ekologické zemědělství; Ekonomická optimalizace hospodaření zemědělského podniku“. Ovšem i v případě zemědělských poradců představuje privátní podporovaná poradenská činnost pouze okrajovou a doplňkovou část profese poradců.

Situace v lesním hospodářství Situace v lesním hospodářství se odvíjela odlišně. Přísná pravidla pro hospodaření v lesích nastavil zákon č. 289/1995 Sb. o lesích. Právní předpisy ES, které rozhodujícím způsobem limitují zemědělskou výrobu, se na lesní hospodářství vztahují pouze okrajově. Z tohoto důvodu se neobjevily ani jako podmínka pro získávání podpor z evropských zdrojů pro lesní hospodářství. Problematika lesního hospodářství nebyla do programu 9F zařazena. Vstup ČR do Evropských společenství (ES) umožnil našemu lesnictví čerpat prostředky dle nařízení Rady ES č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EAGGF). Aby bylo možno tyto prostředky vyčleněné ES a ČR průběžně čerpat, bylo, je a bude nutné k zabezpečení procesu získávání podpor vlastníky zemědělských a lesních pozemků aktuálně informovat. Poradenské služby zaměřené na lesnickou problematiku by měly usnadnit příjemci služby orientaci v oboru, pomáhat zavádět principy trvale udržitelného hospodaření v lesích, plnit požadavky na ochranu životního prostředí, zvyšovat ekonomickou efektivitu hospodaření v lese apod. Poradenství vlastníkům lesů nyní zajišťují dle lesního zákona především odborní lesní hospodáři. Další lesnické organizace, profesní sdružení apod. (ÚHÚL, VÚLHM, Sdružení lesních školkařů aj.) poskytují po vlastní linii poradenství v rámci odbornosti, kterou zaštiťují. Aktivity privátních poradenských subjektů v lesním hospodářství nejsou zmapovány.

Úloha ÚHÚL v poradenském systému lesního hospodářství V souladu s požadavky EU buduje MZe ČR, odbor 13020 – výzkumu, vzdělání a zakladatelské činnosti, zemědělský poradenský systém. V jeho rámci bylo v dubnu 2005 v každém kraji jmenováno Krajské informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova (KIS), tj. subjekt, který má zajistit dostupnost adresných odborných a souvisejících regionálních informací na celém území kraje. Zadání výběrových podmínek pro KIS uvádělo jako jeden z bodů náplně jejich činnosti spolupracovat s ÚHÚL v oblasti lesnických informací. Ve zřizovací listině ÚHÚL je poradenská činnost obsažena v bodu č. 10 „Poradenská, metodická a osvětová činnost“. ÚHÚL již delší dobu realizuje poradenství související s jeho hlavními činnostmi (certifikace, servis pro SSL a SSM apod.). Dokument MZe ČR „Koncepce zemědělského poradenství na roky 2004 – 2010“, č. j. 2160/ 2004-3020 uvádí, že ÚHÚL má plnit úlohu KIS pro přenos lesnických informací a spolupracovat s ÚZPI na koordinaci a kontrole poradenského systému. Výše zmíněný zemědělský poradenský systém, v němž je ústav zapojen, je v letech 2005 – 2006 testován a od roku 2007

64

bude spuštěn načisto (povinnost ČR jako členského státu EU). Řídícím orgánem tohoto systému je MZe, odbor 13020. Vedení ÚHÚL dostalo pověření v rámci ústavu vytvořit síť vyškolených pracovníků, kteří by získali znalosti o problematice podpor ES do lesního hospodářství a tyto informace byli schopni předat jak orgánům státní správy, tak samosprávy, odborným lesním hospodářům, vlastníkům pozemků i široké odborné lesnické i laické veřejnosti. Vyčleněná skupina zaměstnanců ÚHÚL ze všech poboček i ústředí prošla procesem akreditace v Ústavu zemědělských a potravinářských informací v Praze (ÚZPI). Tito pracovníci museli splňovat podmínky o získaném vzdělání a délce praxe, stanovené směrnicí MZe č. j. 35089/02-2010. V rámci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL) vznikla odborná skupina poradců lesního hospodaření a myslivosti, která byla iniciována zřizovatelem této organizační složky státu, tedy Ministerstvem zemědělství České republiky (ČR). Akreditace poradců trvala téměř dva roky a vybraní pracovníci prošli cyklickým procesem školení v rozsahu asi 20 dnů z problematiky nejen lesnické, ale týkající se celého zemědělství, včetně souvisejících právních předpisů. Jednotlivá školení byla průběžně uzavíraná prověrkou získaných znalostí. Na závěr procesu akreditace dostal každý uchazeč určené téma akreditačního projektu, který po zpracování a oponování odbornými pracovníky MZe ČR musel obhájit před několikačlennou akreditační komisí. Zároveň musel složit zkoušku z celkových znalostí v rámci stanovené odbornosti. Osmnácti poradcům z řad našeho ústavu, kteří vyhověli podmínkám akreditace, byl předán certifikát akreditovaného poradce pro lesní hospodářství a myslivost, který má platnost pět let. Privátní sektor se do procesu akreditace, přestože byla otevřena široké veřejnosti, až na několik osob nezapojil. Základnu akreditovaných poradců v oboru lesní hospodářství a myslivost tvoří v současnosti z větší části pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL).

Úkoly ÚHÚL v oblasti poradenství v období 2004 – 2006 Na každé pobočce ÚHÚL podle vymezené působnosti pro určitý kraj působí akreditovaný poradce v odbornosti lesní hospodářství a myslivost, jenž je schopen reagovat na různé dotazy, týkající se problematiky příspěvků do lesního hospodaření a myslivosti, které může získat vlastník lesa nebo subjekt hospodařící v lese. Žadatel může poradce kontaktovat na adrese dle regionální působnosti jednotlivých poboček (viz webové stránky ÚHÚL www.uhul.cz/pobocky/) a spojení zveřejněném v registru poradců MZe na webové adrese www.agroporadenstvi.cz. Úkolem skupiny poradců je tedy osvětová činnost pro všechny potencionální příjemce příspěvků do lesního hospodářství a přenos informací pro orgány státní správy, které má dle zřizovací listiny ÚHÚL podporovat. Dle zájmu orgánů státní správy lesů se akreditovaní poradci ústavu účastnili seminářů pro odborné lesní hospodáře a vlastníky lesa, organizované státní správou lesů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů. Na seminářích poradci vysvětlovali a vysvětlují možnosti získání finančních příspěvků do lesního hospodářství z prostředků vyčleněných ES a ČR na operační programy „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ a „Horizontální plán rozvoje venkova“. V současnosti se snaží upozorňovat veřejnost na možnosti získávání podpor v novém programovém období 2007 – 2013.

65

Cíle ÚHÚL jako lesnické části KIS tedy jsou následující: • Naplnit účel zřízení KIS plyne z dokumentů MZe-13020, tj. informovaností cílových skupin napomoci rozvoji venkovského prostoru, aplikaci zákonných požadavků a zásad správné praxe. • Spolupracovat se zemědělskou částí KIS v dohodnuté formě. Písemné dohody o vzájemné spolupráci byly uzavřeny v měsíci říjnu 2005. • V rámci možností ústavu naplňovat konkrétní požadavky veškerých lesnických subjektů. Průzkum požadavků na zaměření poradenských služeb, na formu distribuce informací v jednotlivých regionech proběhl během června 2005. • Podrobně sledovat další vývoj podpůrných programů jak na národní, tak na evropské úrovni, zejména s ohledem na Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD), který bude částečně navazovat na stávající programy v období 2007 – 2013. • V rámci možností ÚHÚL aktivně přicházet s další nabídkou poradenských služeb. • Veškeré informace budou prezentovány na webu www.uhul.cz/poradenstvi. Pro cílové skupiny, které nemají přístup k internetu, budou pravidelně (1 - 2x ročně) vydávány analogové texty, další možností k otestování jsou např. pravidelné sloupky v místním tisku. MZe ČR si dobře uvědomuje současný stav informovanosti drobných vlastníků lesů, proto zadala ÚHÚL a odborné skupině poradců úkol připravit informativní materiál a provést osvětu o právních předpisech upravujících vlastnictví lesa. Tak vnikla v roce 2005 brožurka s názvem „Rádce vlastníka lesa do výměry 50 ha“. Několikastránková propagační brožura je určená především pro vlastníky lesů do stanovené výměry, kteří nemají vypracovaný lesní hospodářský plán a pro vlastníky půdy, kteří zvažují její zalesnění. Text je formulován s ohledem na srozumitelnost pro čtenáře bez lesnického vzdělání, a proto v nezbytné míře upouští od odborných pojmů. V letošní roce se připravuje její druhá část zaměřená na postavení vlastníka lesa ve vztahu k myslivosti a ochraně přírody a krajiny. Každá brožurka obsahuje vložený list s kontakty na subjekty v příslušném kraji, které jsou v textu zmíněny. Digitální verze je volně ke stažení na webové adrese www.uhul.cz/poradenstvi/publikace. Informační brožura byla hrazena z projektu MZe „Odborná podpora poradenství k přípravě na dodržování zákonných požadavků hospodaření a na využívání finanční pomoci v lesním hospodářství“, č. j. 48549/04-13020. V České republice je cca 150 000 drobných vlastníků lesů. Výměra lesního majetku většiny z nich nepřesahuje 1 ha. Zájem o masivnější distribuci informací již v současnosti projevují jak příjemci dosavadních lesnických poradenských služeb (vlastník lesa, OLH aj.), tak i jejich poskytovatelé (včetně např. MZe, odboru 16120 – Řídící orgán Operačního programu). Moderním prostředkem předání informací je řešení e-mailových dotazů. Prostřednictvím formuláře www.uhul.cz/poradenstvi/form.php mohou zájemci o informace komunikovat s poradci. Dotaz odeslaný dotazníkem na ústředí ústavu (zabezpečení centrálního přehledu o četnosti dotazů, tématech apod.) bude automaticky přeposlán k zodpovězení na místně příslušnou pobočku ÚHÚL. E-mailové dotazy mohou být samozřejmě směřovány přímo na podatelnu pobočky dle kontaktu uvedeného na webových stránkách ústavu. Nejčastější dotazy veřejné povahy budou průběžně zveřejněny na webu ÚHÚL.

66

Nová etapa poradenství v lesním hospodářství v období 2007 – 2013 ÚHÚL po celou dobu úzce spolupracuje s ÚZPI. Postupem času přibývají právní předpisy EU, které se dostávají do národní legislativy a začínají ovlivňovat hospodaření v lesích. Typickým příkladem je zákon č. 149/2003 Sb. o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a zalesňování (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin). Změny přináší i nové programové období 2007 – 2013, kdy bude moci lesní hospodářství získávat podpory z EU prostřednictvím Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Sílí tlak sjednotit poradenství v rámci resortu. Vzniká potřeba rozšířit stávající zemědělský poradenský systém o podobnou funkční část privátního poradenství zaměřenou na lesní hospodářství. Poradenský systém v lesním hospodářství se tím dostává do nové fáze. V současnosti se realizuje záměr vytvořit ze státních akreditovaných poradců ÚHÚL na období 2007 – 2013 úzkou specializovanou skupinu nazývanou „Metodici“. Jejich poslání bude stejné jako jejich zemědělských kolegů a to zajišťovat v rámci lesního hospodářství ve spolupráci s ÚZPI koordinaci poradenství. Jejich úkolem bude společně s externími specialisty z výzkumných ústavů, vysokých škol, státní správy a z privátních subjektů zajistit zpracování metodických materiálů, vyhledávat, zpracovávat a předávat informace a poskytovat osvětovou činnost. Akreditovaní poradci ÚHÚL, kteří se stanou metodiky, budou z Registru poradců MZe vyřazeni. Pouze na službu poradce zapsaného v Registru poradců MZe může žadatel získat podporu z veřejných zdrojů. Metodici nemohou vykonávat podporovanou poradenskou činnost, kterou mají zajišťovat akreditovaní poradci. Poradenský systém v rámci resortu bude mít od roku 2007 jednotnou podobu. Proto ještě v letošním roce začne vznikat síť privátních poradců, kteří zajistí předávání informací vlastníkům a uživatelům lesů. Rozhodující úlohu při realizaci poradenského systému představují omezené finanční prostředky určené na poradenství a nastavená pravidla EU. Z tohoto důvodu nelze využít některou současnou funkční složku poradenství pro vlastníky a uživatele v lesním hospodářství. Sjednotit přístup a nastavit stejné podmínky všem zájemcům o privátní poradenství má zajistit proces akreditace.

Pátý běh akreditace poradců Proces akreditace klade na žadatele téměř shodné podmínky jako v uplynulém období. Akreditace představuje proces, který má ověřit, potvrdit a garantovat odbornou způsobilost zemědělských poradců vedených v registru poradců za účelem zajištění kvalitní poradenské a informační služby poskytované podnikatelským subjektům v rámci programů podporovaných v resortu zemědělství z veřejných zdrojů. Akreditační řízení se skládá z testu z právního minima, vytvoření akreditačního projektu a jeho obhájení před akreditační komisí. Akreditační komise ověřuje způsobilost poradce pro získání akreditačního certifikátu ve zvoleném oboru akreditace. Dokladem o úspěšném zakončení je akreditační certifikát udělený na pět let. Následně je poradce zapsán do Registru poradců MZe. Při výkonu poradenské činnosti pak vždy uvádí číslo, pod kterým byl do Registru poradců MZe zapsán. Jeho poradenská činnost, na kterou žadatelé získávají podporu, podléhá namátkové kontrole.

67

Termín, kdy si zájemci mohli podat přihlášku u správce registru, byl od 25. 8. do 25. 9. 2006. V současnosti je přihlášeno 41 privátních zájemců. Páté kolo bude ukončeno v prvním čtvrtletí příštího roku. Od příštího roku budou v praxi působit privátní poradci stejně, jako je tomu u ostatních členských států EU. Jejich činnost se bude zaměřovat převážně na ekonomicko-právní oblast. Předmětem poradenské činnosti může být vše, včetně specializace poradce, ale podporovanou poradenskou činnost MZe ČR úzce vymezí.

Privátní poradenství ve vztahu k EAFRD Hlavním úkolem privátní části poradenského systému by mělo být umožnit vlastníkům lesů efektivnější získávání informací důležitých při hospodaření v lesích a využívání podpor z fondů EU. Zaměřuje se tedy na dodržování standardů při hospodaření v lesích, na nové přírodě šetrné technologie a postupy při hospodaření v lesích a v neposlední řadě i na ekonomiku používaných technologií. EAFRD jim k tomu dává dva základní nástroje prostřednictvím Osy I – Zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, podopatření I.3.1. Odborné vzdělávání a informační činnost a I.3.4. Využívání poradenských služeb. První podopatření se zaměřuje na vzdělávací projekty zaměřené na získávání a šíření informací k jednotlivým opatřením EAFRD a k cílům společné zemědělské politiky a to především v oblasti zákonných požadavků na hospodaření, zavádění nových výrob, výrobních metod a technologií, které jsou slučitelné s trvale udržitelným rozvojem, zvyšování efektivnosti hospodaření subjektů působících v resortu, diverzifikace činnosti zemědělských podniků, zachování a údržba krajiny a ochrana životního prostředí, řešení problémů souvisejících s erozí půdy, znečišťováním vod, snižováním energetické zátěže, zvyšováním biodiverzity a rozmanitosti krajiny. Zůstane-li toto podopatření v původním znění, zásadní roli jako příjemci podpory by zde mohli sehrát lesnická sdružení typu SVOL, komora OLH, ČLS, protože tyto organizace mají reálné možnosti vzděláváním a informační činnost provozovat. Druhé podopatření je určeno ke zlepšení informovanosti podnikatelů v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství, vlastníků lesa, sdružení vlastníků, nájemců lesů, odborných lesních hospodářů a dalších osob podílejících se na resortních a dalších činnostech ve venkovské krajině. Cílem je usnadnit orientaci v platné legislativě a podpořit zavádění nových výrob, výrobních metod a technologií, které jsou zároveň slučitelné se zájmy zachování a zlepšení krajiny a ochrany životního prostředí. Podopatření má charakter individuální poradenské služby, kterou bude žadateli poskytovat poradce vedený v Registru poradců MZe. Žadatel pak může získat příspěvek na poradenskou službu z veřejných zdrojů.

Nástin podporovaných poradenských služeb Akreditovaní zemědělští poradci jsou zapsáni v Registru poradců MZe ČR. Registr poradců MZe je veřejně přístupný na webových stránkách www.uhul.cz a www.agroporadenstvi.cz. Zde si bude moci každý žadatel nalézt svého poradce. Podporované poradenské služby na rok 2007 byly stanoveny do čtyř tematických okruhů: 1. Dodržování norem EU ovlivňující hospodaření v lesích (cross compliance) • Ochrana volně žijících ptáků a ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – NATURA 2000 68

• Ochrana podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami a dusičnany • Zásady správného používání a nakládání s chemickými přípravky při hospodaření v lesích 2. Optimalizace postupů upravujících hospodaření v lesích s důrazem na ochranu ŽP • Zákonné požadavky na hospodaření v lesích navazující na lesnickou legislativu • Analýza postupů vedoucích k optimalizaci hospodaření 3. Opatření směřující k posílení ekonomické životaschopnosti lesních majetků • Hospodaření v lesích na principech trvalosti a vyrovnanosti • Certifikační systémy v lesním hospodářství • Sdružování vlastníků lesů • Užívání k přírodě šetrných technologií při hospodaření v lesích • Včlenění mimodřevních funkcí do hospodaření na lesním majetku, jejich případné zlepšení a diverzifikace činností subjektů hospodařících v lesích 4. Pěstování a využívání biomasy lesních dřevin pro další zpracování Vlastník (žadatel), který má zájem o službu privátního poradce, si provede nejprve prostřednictvím dotazníku „checklistu“ malý vnitřní audit. Ten si může provést sám nebo s pomocí poradce. Na základě vyhodnocení jednotlivých témat, která ho z nějakého důvodu zajímají, si pak následně může sestavit balíček požadovaných poradenských služeb. Dle vybraných témat pak poptává poradenskou a konzultační službu. Dotazník vlastníkovi zůstává. Ovšem dotazník společně s písemně zpracovanou poradenskou službou bude muset předložit při případné namátkové kontrole ze strany platební agentury. Platební agentuře předává při žádosti o podporu standardizovaný formulář, který obsahuje i stručný popis výsledku poradenské služby a závěrečný list dotazníku.

Závěr Započatý systém poradenství, který by měl mít v rámci resortu zemědělství jednotnou podobu, by měl i v lesnictví přinést všem zájemcům rychlé a přesné informace, které budou mít vysokou odbornou úroveň, přispějí tak ke zlepšení informovanosti lesnické veřejnosti a pomohou tak zároveň k rozvoji venkova.

Tento článek vzniknul v rámci projektu MZe „Odborná podpora poradenství k přípravě na dodržování zákonných požadavků v lesním hospodářství a na využívání finanční pomoci v lesním hospodářství.“

69

Strategické materiály evropského lesnictví

Deklarace vídeňského summitu pro život lesů, vídeňské rezoluce Ministerská konference o ochraně evropských lesů (MCPFE), Vídeň, 27. – 29. 4. 2003

Evropské lesy – spolený prospch, sdílená odpovdnost 1. Žijící (živoucí) lesy jsou základem života na Zemi. Budeme-li trvale udržovat lesy, udržíme trvalý život. 2. Lesy vytvářejí mnoho užitků: zajišťují surovinu pro obnovitelné a životnímu prostředí neškodící produkty a hrají důležitou roli jak při zachování biologické rozmanitosti, tak i v globálním koloběhu uhlíku. Jsou zcela nepostradatelné pro poskytování funkcí v oblasti životního prostředí i zajišťování ochranných, sociálních a rekreačních funkcí, zvláště vzhledem ke stále více se urbanizující společnosti. Lesy jsou důležitým zdrojem pro rozvoj venkova zajišťujícím obživu pracovníkům různých profesí, milionům vlastníků lesů i podnikům spojenými s lesy. My jako tvůrci politiky jsme zodpovědní za dosažení rovnováhy v odvětví lesního hospodářství a v aktivní spolupráci i s jinými sektory mezi ekonomickými, ekologickými a sociálními funkcemi lesů v souvislosti s trvale udržitelným rozvojem. 3. Politiky odvětví lesního hospodářství přispívají k trvale udržitelnému rozvoji jako celku a jsou samy často ovlivňovány rozhodnutími jiných důležitých odvětví. Jsme přesvědčeni, že koordinace a partnerství jsou rozhodující pro další podporu všech užitků plynoucích z evropských lesů a pro trvale udržitelný rozvoj naší společnosti. 4. Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) jako regionální politický proces uskutečňuje ochranu lesů prostřednictvím dalšího posilování trvale udržitelného obhospodařování evropských lesů již od roku 1990. Vědomi si trvalého procesu naplňování předchozích závazků MCPFE a nově se objevujících naléhavých výzev zavazujeme se nadále pokračovat v našem úsilí v tomto smyslu a dále přispívat k dosažení trvale udržitelného rozvoje. 5. Globální závazky, naposledy ty, které vzešly ze Světového summitu o trvale udržitelném rozvoji, je potřebné transponovat a uskutečňovat na regionální, národní i nižší úrovni. V tomto smyslu vyzdvihujeme roli ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a ostatních regionálních procesů týkajících se lesů a dohod Světového summitu o trvale udržitelném rozvoji při naplňování globálních závazků zaměřených na hospodaření, ochranu a trvale udržitelný rozvoj lesů. 6. Uznáváme také naši roli přispívající k rozvoji závazků týkajících se lesů v globálním měřítku. Jako zástupci signatářských zemí a Evropského společenství se zavazujeme

73

Prospěch pro život venkova a urbanizované společnosti 7. posilovat podmínky pro ekonomickou životaschopnost trvale udržitelného hospodaření v lesích a podporovat roli lesů, lesního hospodářství a zpracovatelského průmyslu při zachování a rozvíjení života na venkově i uspokojování požadavků urbanizované společnosti, 8. podněcovat pobídky pro ochranu a trvale udržitelné obhospodařování lesů a odstraňovat stimuly mající negativní dopad na lesy a jejich biologickou rozmanitost, 9. přijmout opatření ke zvýšení využívání dřeva pocházejícího z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem jako obnovitelného a životní prostředí nepoškozujícího zdroje, 10. přijmout opatření k zachování a posílení funkcí lesů při poskytování ochrany před přírodními katastrofami, 11. plně zohlednit sociální a kulturní rozměr trvale udržitelného hospodaření v lesích v politikách týkajících se lesů, 12. zaměřit se na problémy, se kterými se setkávají vlastníci lesů v zemích střední a východní Evropy, zvláště na ty, které se týkají změn ve vlastnictví lesů,

Budování pevného partnerství 13. zlepšit pochopení toho, jak silně politiky a strategie vypracované v ostatních odvětvích ovlivňují odvětví lesního hospodářství a naopak, 14. určit základní meziodvětvové problémy, hlavní aktéry a interakce, a na tomto základě vytvořit dialog vedoucí k hledání společných řešení, výsledná politická řešení by měla dále podporovat jak trvale udržitelné hospodaření v lesích, tak i trvale udržitelný rozvoj jako celek, 15. vytvářet nová a posilovat stávající partnerství mezi vládami, vládními organizacemi i občanskou společností, včetně nevládních organizací a soukromého sektoru, 16. využívat národních a oblastních lesnických programů jako prostředků pro efektivní koordinaci mezi odvětvími, zohledňujícími vyváženost rozhodovacích procesů, 17. přijímat rozhodnutí týkající se lesů na vědeckém základě, přijímat opatření, která podpoří a posílí výzkum a rozšíří výzkum interdisciplinární, 18. pokračovat v plodné celoevropské spolupráci se všemi partnery, zvláště s Evropskou hospodářskou komisí Spojených národů a FAO i s procesem Životní prostředí pro Evropu, resp. s PEBLDS (Celoevropská strategie pro biologickou a krajinnou rozmanitost) a rozšířit spolupráci s ostatními regionálními procesy zabývajícími se lesy, 19. dále rozvíjet spolupráci mezi zeměmi s rozdílnou sociálně ekonomickou situací, zvláště pokud se týká zemí střední a východní Evropy,

Řešení globálních problémů 20. přijmout účinná opatření na podporu vhodného regulování a vymáhání lesních zákonů, bojovat s nelegálními těžbami lesních produktů a s tím spojeným obchodem a přispět k mezinárodním snahám o jejich ukončení, 74

21. přijmout konkrétní opatření, která přispějí ke všeobecnému snížení koncentrace skleníkových plynů v ovzduší a podpořit koncepci trvale udržitelného hospodaření v lesích ve vztahu k Rámcové konvenci Spojených národů o změně klimatu a jejímu Kjótskému protokolu, 22. učinit další kroky k zachování, ochraně a zvýšení biologické rozmanitosti lesů včetně jejich genových zdrojů v Evropě a také v globálním měřítku, 23. dále podporovat Fórum Spojených národů o lesích, s pomocí Společného partnerství o lesích, jako klíčového mezivládního mechanismu k usnadnění a koordinaci implementace trvale udržitelného hospodaření v lesích na všech úrovních, 24. dále podporovat a přispívat k naplňování návrhů akcí Mezinárodního panelu o lesích/ Mezinárodního fóra o lesích, Víceletého programu práce a akčního plánu Fóra Spojených národů pro lesy, Rozšířeného programu práce zabývajícího se biodiverzitou lesa v rámci Konvence o biologické rozmanitosti a dalších globálních závazků týkajících se lesů,

Uskutečnění závazků ministerské konference o ochraně lesů v Evropě 25. podporovat trvale udržitelné hospodaření v lesích pomocí další implementace, využívání, a tam, kde je to nutné i vylepšení kritérií a indikátorů pro monitorování, hodnocení a podávání zpráv o trvale udržitelném hospodaření v lesích; v tomto smyslu schvalujeme používání vylepšených celoevropských indikátorů pro trvale udržitelné hospodaření v lesích, jak byly přijaty na schůzce expertů ministerské konference o ochraně lesů v Evropě, konané 7.- 8. října 2002 ve Vídni, 26. rozvíjet program práce pro naplňování závazků této 4. ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a posilovat implementaci předchozích závazků ve spolupráci se všemi příslušnými organizacemi, institucemi a procesy.

75

Rezoluce íslo  Synergická podpora trvale udržitelného obhospodařování evropských lesů prostřednictvím národních lesnických programů a spolupráce mezi odvětvími 1. Uznávajíce potřebu posílit soudržnost a synergie mezi politikami zaměřenými na trvale udržitelné hospodaření v lesích a ostatními příslušnými politikami, programy a strategiemi prostřednictvím odpovídajících přístupů zaměřených na integraci a koordinaci, 2. vycházejíce z konsenzu dosaženého na IPF 1 souhlasíme s tím, že v souladu se zpracovaným Přístupem MCPFE k národním lesnickým programům v Evropě, národní lesnické programy (NLP) vytvářejí participační, holistický, meziodvětvový a opakující se proces plánování, implementace, monitoringu a hodnocení politiky na národní a/nebo nižší úrovni, který přispěje k dosažení dalšího pokroku v trvale udržitelném obhospodařování lesů tak, jak je definováno v helsinské Rezoluci H1, a přispěje tak k trvale udržitelnému rozvoji, 3. s vědomím, že procesy NLP jsou důležitým prostředkem k posílení soudržnosti a synergií v rámci odvětví lesního hospodářství, jakož i mezi tímto a ostatními odvětvími k usnadnění spolupráce při řešení lesnických otázek týkajících se více sektorů prostřednictvím meziodvětvové koordinace, 4. s cílem posunout koncepci národních lesnických programů v Evropě tak, aby se zaměřily na národní potřeby a přispěly k implementaci globálních závazků a mezinárodních aktivit týkajících se lesů, signatářské země a Evropské společenství se zavazují 5. pracovat na zlepšení pochopení meziodvětvových problémů na celoevropské úrovni, určit klíčové problémy, jejich aktéry a interakce tak, aby byly zvažovány v regionálním kontextu a posílit spolupráci a dialog s cílem hledat aktivně řešení, 6. posílit meziodvětvovou koordinaci politik vytvořením a zdokonalením mechanismů a) pravidelné komunikace mezi lesnickým a jinými příslušnými odvětvími s cílem zlepšit výměnu informací a konzultační činnost, b) k posílení spolupráce s těmito odvětvími a k dosažení shody mezi odvětvími v otázkách společných priorit, 7. zpracovat a implementovat národní lesnické programy využívajíce přitom v nejvyšší možné míře Přístup MCPFE k národním lesnickým programům v Evropě, 8. využívajíce procesy NLP spolu s ostatními nástroji k: a) určení a řešení klíčových problémů, které se vztahují k lesům a jejich trvale udržitelnému obhospodařování a dotýkají se přitom více odvětví, b) odhalování nedostatků a rozporů v politikách, programech, strategiích a legislativě týkajících se lesů a přijímání opatření k jejich minimalizaci, 9. prosazovat plnohodnotné uznání výstupů procesu NLP v rámci celkové národní strategie trvale udržitelného rozvoje a dalších příslušných procesů a strategií, 10. trvale si vyměňovat zkušenosti získané jednotlivými zeměmi v procesu NLP, zejména s ohledem na praktickou aplikaci společného přístupu MCPFE k národním lesnickým

76

programům v Evropě a použití kritérií a ukazatelů trvale udržitelného hospodaření v lesích jako součásti procesu NLP, 11. co nejlépe využívat informací o mechanismu implementace a financování NLP, výzkumu, vzdělávání i národních a mezinárodních programů, jako jsou Možnosti národních lesnických programů a PROFOR 2. V tomto kontextu signatářské země a Evropské společenství přijímají „Přístup MCPFE k národním lesnickým programům v Evropě”.

77

Rezoluce íslo  Zvýšení ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě 1. Připomínajíce, že ekonomická životaschopnost je klíčovým pilířem trvale udržitelného hospodaření v lesích a má zásadní význam pro zachování lesů a jejich víceúčelových funkcí pro společnost, protože přispívá k trvale udržitelnému rozvoji a obživě lidí, zvláště ve venkovských oblastech, 2. vědomi si toho, že trvale udržitelné obhospodařování lesů v Evropě závisí na miliónech soukromých vlastníků, podnicích se vztahem k lesům, veřejných institucích i vysoce kvalifikované pracovní síle, a vědomi si rovněž toho, že lesy poskytují surovinu, produkty a služby pro řadu odvětví a jsou základem příjmu a zaměstnanosti, 3. majíce zájem na tom, aby podmínky pro trvale udržitelné hospodaření v lesích vedly k ekonomickým impulzům pro odvětví lesního hospodářství v mnoha oblastech Evropy, 4. uznávajíce, že lesy poskytují velké množství sociálních, kulturních a environmentálních hodnot pro společnost a snažíce se zlepšit ekonomickou životaschopnost trvale udržitelného hospodaření v lesích prostřednictvím příjmů pocházejících ze zpeněžitelné produkce zboží a služeb, a tam, kde je to vhodné, i příjmů ze v současnosti neobchodovatelných hodnot, 5. vycházejíce z Rezoluce L1 Lidé, lesy a lesní hospodářství (Zlepšení socioekonomických aspektů trvale udržitelného hospodaření v lesích) a následného procesu i příslušných rozhodnutí UNFF, WSSD a CBD, 6. s cílem zvýšit příspěvek evropských lesů a lesního hospodářství k trvale udržitelnému rozvoji a obživě lidí, zvláště ve venkovských oblastech, prostřednictvím podpory nových perspektiv a přístupů k zajištění ekonomické životaschopnosti, 7. sjednotit politické a právní rámce a nástroje k podpoře podmínek pro trvale udržitelné hospodaření v lesích, které podporují investice a ekonomickou aktivitu v odvětví lesního hospodářství včetně účinných opatření pro vymáhání lesního zákona a boje s nezákonnou těžbou lesních produktů a obchodu s tím spojeným, 8. podporovat využívání dřeva z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem jako ekologicky šetrné, obnovitelné a znovu použitelné suroviny, a tím přispívat k modelům trvale udržitelné produkce a spotřeby, 9. zlepšit možné podmínky pro tržní poskytování diverzifikované řady mimoprodukčních funkcí pocházejících z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem, kromě jiného určením a odstraněním nežádoucích překážek i vytyčením příslušných stimulů, 10. podílet se na společných přístupech k praktickému použití hodnocení celé řady produktů a funkcí poskytovaných lesy a přispívat k existujícímu informačnímu systému ve spolupráci s příslušnými organizacemi, zahrnout výsledky těchto hodnocení do příslušných politik a programů, 11. zvýšit konkurenceschopnost odvětví lesního hospodářství podporou inovací a podnikavosti mezi všemi zájmovými skupinami, zvláště při efektivním poskytování nových a zlepšených výrobků ze dřeva i ostatních produktů a funkcí lesů,

78

12. podporovat výzkum jako mechanismus pro rozšiřování nových poznatků, 13. zvýšit kvalitu vzdělávání, výcviku, školení a kvalifikace týkajících se trvale udržitelného a konkurenceschopného rozvoje odvětví lesního hospodářství, motivovat zájmové skupiny k trvalému zlepšování pracovního prostředí i podmínek bezpečnosti u vlastníků lesa i pracovních sil, 14. posílit podporu institucí zabývajících se bezpečnosti práce a výchovy i příslušného výzkumu, a tím přispět k budoucí dostupnosti vysoce kvalifikovaného personálu a pracovních sil, 15. zvýšit koordinaci a spolupráci mezi všemi odvětvími, kterých se týká ekonomicky životaschopné hospodaření v lesích, 16. podporovat začlenění udržení a rozvoje ekonomické životaschopnosti trvale udržitelného hospodaření v lesích do politik a strategií rozvoje venkova, 17. podporovat využívání inovačních ekonomických nástrojů pro dosažení cílů a plánovaných úkolů týkajících se lesů, 18. podporovat dobrovolnou spolupráci vlastníků lesa pro rozvoj možností ke zlepšení ekonomické životaschopnosti, zvláště malých lesních majetků, 19. podporovat rozvoj a stimulovat účast v asociacích vlastníků lesa, pracovníků v lese a podnikatelů v lesním hospodářství, zvláště v zemích střední a východní Evropy.

79

Rezoluce íslo  Sociálně kulturní dimenze trvale udržitelného obhospodařování lesů v Evropě 1. Uznávajíce vztahy mezi lidmi a lesy a to, že sociální a kulturní dimenze trvale udržitelného hospodaření v lesích se projevují v krajině, na historických památkách a místech, uměleckých, tradičních či jazykových znalostech, hodnotách, zkušenostech a tradičních postupech spojených s lesy a využíváním dřeva, ostatními produkty lesa i jeho funkcemi, 2. na základě poznání, že se sociální a kulturní hodnoty mění v čase tak, jak se lidská společnost vyvíjí a uznávajíce skutečnost, že globalizace a urbanizace mají vliv na lesní hospodářství, 3. berouce v úvahu rozhodnutí Fóra OSN o lesích a Konvence o biologické rozmanitosti, týkajících se sociálních a kulturních dimenzí trvale udržitelného hospodaření v lesích a práci, kterou vykonalo UNESCO, 4. zaměřujíce se na další podporu a zvýšení informovanosti o sociálních a kulturních dimenzích trvale udržitelného hospodaření v lesích jako přínosu důležitého pro vzdělávání, rekreaci, životní prostředí, rozvoj venkova a ekonomiku společnosti, signatářské státy a Evropské společenství se zavazují 5. zohlednit sociální a kulturní dimenze trvale udržitelného hospodaření v lesích v národních lesnických programech a ostatních příslušných politikách, 6. podpořit určení, vyjádření a přenos sociálních a kulturních dimenzí trvale udržitelného hospodaření v lesích, mimo jiné tím, že se zahrnou do vzdělávacích programů a programů rozvoje venkova.

80

Rezoluce íslo  Ochrana a zvyšování biologické rozmanitosti lesů v Evropě 1. Uznávajíce důležitost lesů pro biologickou rozmanitost a znovu potvrzujíce, že ochrana a příslušné zvýšení biologické rozmanitosti ve všech typech lesů je základním prvkem jejich trvale udržitelného obhospodařování, 2. vycházejíce ze závazků Rezoluce H2 Obecné zásady pro ochranu biologické rozmanitosti evropských lesů, CBD včetně jeho Rozšířeného programu práce o biologické rozmanitosti lesů, návrhů akcí IPF/IFF, rozhodnutí UNFF i Plánu implementace WSSD, 3. zaměřujíce se na další zachování, ochranu, obnovu a tam, kde je to vhodné i zvýšení biologické rozmanitosti v lesích, signatářské státy a Evropské společenství se zavazují 4. usilovat o koordinovanou implementaci Rozšířeného programu práce CBD o biologické rozmanitosti v lesích a návrhu akcí IPF/IFF na všech úrovních, 5. zohlednit zachování, ochranu, obnovu a vhodné zvýšení biologické rozmanitosti v lesích v národních lesnických programech i v ostatních příslušných politikách a programech, a stanovit opatření k dosažení součinnosti a vzájemné podpory těchto politik, 6. zhodnotit dopad příslušných politik a programů o biologické rozmanitosti v lesích, spolupracovat při odstraňování deformací a chyb politik majících za následek ztrátu biologické rozmanitosti lesů a při podpoře kompatibility obchodních nařízení s cíli týkajícími se biologické rozmanitosti lesů, 7. poskytovat a analyzovat informace o příčinách a dopadu nezákonných těžeb lesních produktů a s tím spojeným obchodem na biologickou rozmanitost lesů, přijmout účinná opatření na boj proti nezákonným těžbám a s tím spojeným obchodem a vytvořit potenciál k zajištění účinného vymáhání lesních zákonů, 8. rozvinout regionální pochopení vazeb mezi ekosystémovým přístupem a trvale udržitelným hospodařením v lesích, jak je definováno ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě; sdílet toto chápání s příslušnými institucemi při hodnocení vztahů mezi ekosystémovým přístupem a trvale udržitelným hospodařením na všech úrovních, 9. použít hodnotící směrnice MCPFE pro chráněné a ochranné lesy a ostatní zalesněnou půdu v Evropě a dále je rozvíjet tam, kde je to vhodné, 10. analyzovat a dále rozvíjet síť chráněných lesů, berouce v úvahu existující sítě, měřeno jejich rozsahem, typičností a příslušností k lesním typům i účinností jejich obhospodařování vzhledem k cílům ochrany, 11. zabránit a zmírnit ztráty biologické rozmanitosti v lesích v důsledku rozdrobení půdy a jejího využívání k jiným účelům a zachovat tam, kde je vhodné ekologickou propojenost, 12. přiměřeně podporovat obnovu biologické rozmanitosti v degradovaných lesích a lesích vzniklých na dřívějších lesních půdách nebo v krajině včetně plantáží a zvýšit stimuly pro podporu přirozené obnovy a obnovy původními dřevinami a proveniencemi,

81

13. zlepšit hodnocení a monitorování biologické rozmanitosti evropských lesů, berouce v úvahu existující systémy monitorování a přispět k harmonizovaným mezinárodním systémům klasifikace prostřednictvím rozvoje celoevropského pochopení systémů klasifikace lesů včetně typů lesů, přirozeného stavu a introdukovaných lesních dřevin, v souladu s celoevropskými kritérii a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích, 14. přispět k rozvoji celoevropské strategie, která zabraňuje a zmírňuje dopady agresivních cizích druhů ohrožujících ekosystémy, v souladu s rozhodnutími CBD, 15. podporovat hospodářskou úpravu lesa a ty metody i krajinné plánování, které jsou zvláště vhodné k zachování, ochraně, obnově a zvýšení biologické rozmanitosti lesů, využívajíce přitom přírodní procesy probíhající v lesích, 16. podporovat ochranu genových zdrojů v lesích jako nedílné součásti trvale udržitelného hospodaření v lesích a pokračovat v celoevropské spolupráci v této oblasti, 17. povzbuzovat a podporovat interdisciplinární výzkum za účelem rozhodování na základě znalostí o trvale udržitelném hospodaření v lesích zaměřených na zachování, ochranu, obnovu a zvýšení biologické rozmanitosti lesů, 18. pokračovat v plodné spolupráci s ministerským procesem Životní prostředí pro Evropu/PEBLDS 5 a realizovat Rámec pro spolupráci prostřednictvím určení společných cílů a činností, zvláště spoluprací styčné jednotky MCPFE a společného sekretariátu PEBLDS, a přijímají 19. rámec pro spolupráci mezi MCPFE a ministerským procesem Životní prostředí pro Evropu/PEBLDS, 20. směrnice ministerské konference pro ochranu lesů v Evropě pro hodnocení chráněných a ochranných lesů a ostatní zalesněné půdy v Evropě při pokračování další spolupráce s IUCN 6 a jeho Světovou komisí pro chráněné oblasti s cílem plné srovnatelnosti s jejich kategoriemi hospodaření v chráněných oblastech.

82

Rezoluce íslo  Změna klimatu a trvale udržitelné obhospodařování lesů v evropských lesích 1. Uznávajíce ohrožení lesů změnou klimatu vyvolanou lidskou činností včetně schopnosti lesů poskytovat četné přínosy pro společnost a vědomi si role evropských lesů v globálním koloběhu uhlíku, 2. berouce v úvahu Rezoluci H 4, Strategie pro proces dlouhodobé adaptace evropských lesů na změny klimatu, rozhodnutí následného procesu UNFCCC 2, jeho Kjótský protokol a Μarakešské dohody i rozhodnutí přijatá na WSSD 3, 3. podtrhujíce, že hlavní důraz by se měl klást na snížení emisí skleníkových plynů, 4. zaměřujíce se na zajištění trvale udržitelného hospodaření v evropských lesích a trvale udržitelné poskytování jejich četných užitků za současného zvýšení jejich příspěvku k celkovému snížení koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, signatářské státy a Evropské společenství se zavazují 5. přispět ke snížení čistých emisí skleníkových plynů pocházejících kromě jiného ze spalování fosilních paliv a) podporou efektivního a správného využívání dřeva za účelem náhrady neobnovitelných zdrojů a metod intenzivní výroby energie, b) podporou výrazného zvýšení efektivní výroby a využívání bioenergií z lesních zdrojů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem i využíváním dřevního odpadu, 6. přispět k implementaci UNFCC a Kjótského protokolu zachováním zásob uhlíku a zvýšením jeho poutání evropskými lesy prostřednictvím a) podpory metod trvale udržitelného hospodaření v lesích, berouce přitom v úvahu možnou i implementaci lesnických aktivit v rámci Kjótského protokolu, b) národních lesnických programů nebo plánů poskytujících příslušné směrnice tak, aby zalesňování bralo ohled na environmentální (především biologickou rozmanitost), ekonomické a sociální hodnoty s ohledem na snižování možných negativních důsledků velkoplošného zalesňování, c) podpory výzkumu a analýzy možného rozsahu a metod poutání uhlíku v lesích a ukládání uhlíku v lesních produktech, příslušných přínosů a nákladů i prostředků a způsobů, jak se na nich podílet, 7. podporovat výzkumné, a tam, kde je to vhodné, monitorovací aktivity, aby se lépe porozumělo možným dopadům změn klimatu na lesy a jejich produkty i funkce a na jejich schopnost snižovat vlivy živelných katastrof, jako jsou extrémní stavy počasí včetně povodní a ostatních kalamit, 8. pozvednout politiky i opatření na vyšší úroveň a zajistit, aby lesní hospodářství přispělo k lepší adaptabilitě lesů na změny klimatu, 9. dále přispívat k pracím probíhajícím v rámci UNFCC, pokud jde o metody hodnocení, měření, monitorování a podávání zpráv o změnách ukládání uhlíku v lesních ekosystémech a lesních produktech založených na existujících systémech a spolupráci s příslušnými organizacemi,

83

10. vyměňovat si na celoevropské úrovni zkušenosti o národních a regionálních strategiích týkajících se lesů pro zmírnění a adaptaci na změny klimatu a přispívat k rozvoji příslušných zásad; přispívat aktivně k dalšímu rokování UNFCCC a jeho Kjótského protokolu, aby se zajistilo, že rozhodnutí o lesnických opatřeních i jejich implementaci se budou dělat v souladu s trvale udržitelným hospodařením v lesích. 11. Tento odkaz se týká jen těch zemí MCPFE, které podepsaly rezoluci H4: - Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu (FCCC), - Světový summit o trvale udržitelném rozvoji (WSSD), - Evropská ekonomická komise OSN (UN ECE), - Celoevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti (PEBLDS), - Mezivládní panel o lesích / Mezinárodní fórum o lesích (IPF/IFF), - Fórum OSN o lesích (UN FF), - Konvence o biologické rozmanitosti (CBD), - Mezivládní panel o lesích: Dokument E/CN.17/1997/12.

84

Akční plán EU pro lesnictví Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o akčním plánu EU pro lesnictví {SEK(2006) 748} KOM(2006) 302 v konečném znění, v Bruselu dne 15. 6. 2006

1 Úvod Sdělení reaguje na žádost Rady1, aby Komise předložila akční plán EU pro lesnictví pro rok 2006. Bylo připraveno v úzké spolupráci s členskými státy a po konzultaci se zúčastněnými stranami. Zohledňuje zprávu Evropského parlamentu o provádění strategie EU v oblasti lesního hospodářství a související zprávy Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů. V pracovním dokumentu útvarů Komise přiloženém ke sdělení jsou uvedeny podrobnosti o přezkoumání přípravného procesu.

2 Všeobecné zásady a cíle Všeobecné zásady Akční plán vychází z usnesení Rady ze dne 15. prosince 1998 o strategii v oblasti lesního hospodářství pro Evropskou unii2, poskytuje rámec pro akce týkající se lesnictví na úrovni Společenství i na úrovni členských států a slouží jako nástroj koordinace mezi akcemi Společenství a politikou v oblasti lesnictví členských států. Všeobecným cílem akčního plánu EU v oblasti lesnictví je podporovat a rozvíjet udržitelnou správu lesů a multifunkční úlohu lesů. Vychází z těchto zásad: - národní lesnické programy coby udržitelný rámec pro provádění mezinárodních závazků v oblasti lesů; - nutnost větší provázanosti a lepší koordinace v důsledku vzrůstajícího významu globálních a průřezových problémů v politice lesního hospodářství; - potřeba zvýšit konkurenceschopnost odvětví lesnictví EU a dobrá správa lesů EU; - respektování zásady subsidiarity. Akční plán bere v úvahu celou řadu přírodních, sociálních, hospodářských a kulturních podmínek a rozdílů v systémech vlastnictví lesů EU a uznává potřebu zvláštních přístupů a opatření pro různé typy lesů. Zdůrazňuje významnou úlohu vlastníků lesů v udržitelném hospodaření s lesy v EU.

1)

2)

Závěry Rady týkající se akčního plánu EU pro lesy, 2662. zasedání Rady pro zemědělství a rybolov. 30. - 31. května 2005 Úř. věstník C 56, 26. 2. 1999

85

Akční plán si klade za cíl přispět k cílům obnovené lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a göteborské agendy pro udržitelný rozvoj. V současné době se připravuje ještě doplňkové sdělení o konkurenceschopnosti dřevozpracujícího a papírenského průmyslu EU.

Cíle Lesy pro společnost: Dlouhodobé multifunkční lesní hospodářství, které splňuje současné i budoucí potřeby společnosti a podporuje zaměstnání související s lesy

Při přípravě akčního plánu EU pro oblast lesního hospodářství vytvořily Komise a Rada společnou vizi lesnictví a příspěvku lesů a lesnictví k moderní společnosti: Multifunkční lesní hospodářství sebou nese ekonomické, environmentální, sociální a kulturní přínosy. Poskytuje obnovitelné suroviny šetrné k životnímu prostředí a hraje významnou roli v hospodářském rozvoji, zaměstnanosti a prosperitě Evropy, zejména ve venkovských oblastech. Lesy přispívají k vyšší kvalitě života, poskytují příjemné prostředí pro život, příležitosti k rekreaci, jsou prospěšné pro zdraví a zároveň udržují a zlepšují kvalitu životního prostředí a rozvíjejí ekologické hodnoty. Je důležité, aby se duchovní a kulturní dědictví lesů uchránilo. V souladu s touto vizí se akční plán zaměřuje na tyto čtyři cíle: - zlepšit dlouhodobou konkurenceschopnost; - zlepšovat a chránit životní prostředí; - přispět ke kvalitě života; - podporovat koordinaci a komunikaci. Pětiletý akční plán (2007 – 2011) tvoří soubor klíčových akcí, které Komise navrhuje provést společně s členskými státy. Stanoví rovněž dodatečné akce, které mohou provést členské státy v souladu se svými specifickými podmínkami a prioritami za podpory stávajících nástrojů Společenství, i když jejich provedení může vyžadovat rovněž vnitrostátní nástroje.

3 Akce 3.1 Zlepšit dlouhodobou konkurenceschopnost

Cíl: Zlepšit dlouhodobou konkurenceschopnost odvětví lesnictví a zvýšit udržitelné využívání lesních produktů a služeb

86

Konkurenceschopnost lesního hospodářství je základem rozmanitých přínosů, které udržitelné lesnictví společnosti poskytuje. Odvětví lesnictví má velký potenciál k dalšímu rozvoji produktů a služeb vysoké kvality a s přidanou hodnotou pro různorodou a stále rostoucí poptávku společnosti založené na obnovitelných zdrojích surovin. K rozvoji silného a dynamického odvětví schopného splnit úkoly plynoucí z globální změny je třeba výzkum a technický rozvoj, diverzifikace, inovace a investice do kvality zaměstnání a lidského kapitálu.

Klíčová akce 1: Přezkoumat účinky globalizace na hospodářskou životaschopnost a konkurenceschopnost lesního hospodářství EU Komise provede studii účinků globalizace na konkurenceschopnost lesního hospodářství EU s cílem určit hlavní faktory, které ovlivňují vývoj v odvětví lesnictví EU, a podnítit diskuse o dalších akcích, které je třeba uskutečnit za účelem zvýšení konkurenceschopnosti a hospodářské životaschopnosti lesnictví.

Klíčová akce 2: Podnítit výzkum a technický rozvoj s cílem zvýšení konkurenceschopnosti lesního hospodářství Pro udržitelný rozvoj odvětví lesnictví EU je nezbytný výzkum a technický rozvoj. Komise bude i v 7. rámcovém programu3 podporovat výzkum a technický vývoj v oblasti lesnictví. Komise a členské státy budou nadále podporovat vytváření technologické platformy pro odvětví lesnictví. Komise bude pozorně sledovat provádění agendy strategického výzkumu, jež platforma připraví. Členské státy mohou využívat možností, jež jim nabízí EFRR4 v oblasti výzkumu k provádění zvláštních projektů. Komise prozkoumá možnosti zřízení vědeckého fóra Společenství s cílem posílit rozhraní mezi vědou a politikou. Jako první krok zorganizuje Komise v roce 2007 seminář, na kterém se prodiskutují akce Společenství v této oblasti.

Klíčová akce 3: Výměna a posouzení zkušeností týkajících se zhodnocení a uvedení na trh nedřevěného lesního zboží a služeb Lesy plní četné funkce, které nejsou zohledněny v cenách dřevěného a nedřevěného zboží na trhu. Je třeba kvantifikovat celkovou hodnotu lesů a jejich funkcí a vytvořit a používat nástroje ke kompenzaci služeb a zboží, jež na trh uvedeny nejsou.

3) 4)

KOM (2005) 119 v konečném znění Evropský fond pro regionální rozvoj (EAFRD)

87

Komise navrhne, aby Stálý lesnický výbor (SLV) vytvořil pracovní skupinu ad hoc, která by shromáždila zkušenosti s mechanismy oceňování a kompenzace zboží a služeb, které nebyly uvedeny na trh. Komise bude při této výměně působit jako prostředník. Členské státy se této výměny zkušeností aktivně zúčastní. Členské státy budou podporovat studie a pilotní projekty týkající se oceňování, kompenzace a inovativního uvádění zboží a služeb z oblasti lesnictví na trh, které mohou být podporovány prostřednictvím EZFRV5, nástroje LIFE+6, 7. rámcového programu a programu Inteligentní energie – Evropa (IEE) v působnosti Rámcového programu pro inovace (CIP)7.

Klíčová akce 4: Podporovat využití lesní biomasy k výrobě energie Používání dřeva coby zdroje energie může pomoci zmírnit změnu klimatu tím, že nahradí fosilní paliva, zvýší energetickou nezávislost, zabezpečí spolehlivosti dodávek a poskytne pracovní příležitosti ve venkovských oblastech. Stálý lesnický výbor podpoří provádění akčního plánu pro biomasu8, zejména pokud jde o vytváření trhů pro pelety a odštěpky a informace vlastníkům lesů o možnostech výroby výchozí energetické suroviny. Komise usnadní průzkum a rozšiřování zkušeností s využíváním dřeva nízké kvality, dřeva malých rozměrů a dřevních zbytků k výrobě energie. Členské státy posoudí dostupnost dřeva a dřevních zbytků a možnost jejich využití k výrobě energie na vnitrostátní a regionální úrovni s cílem zvážit další akce na podporu využívání dřeva k výrobě energie. 7. rámcový program a program IEE-CIP poskytnou nezbytné prostředky k usnadnění těchto činností. Komise bude nadále podporovat výzkum a vývoj technologií výroby tepla, chlazení, výroby elektřiny a paliv9 z lesních zdrojů, jež spadají do tématu energie zvláštního programu spolupráce 7. rámcového výzkumného programu, a podpoří vytvoření technologické platformy pro biopaliva a provádění výzkumné agendy prostřednictvím 7. rámcového programu.

Klíčová akce 5: Podpořit spolupráci mezi vlastníky lesů a zlepšit vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti lesnictví V důsledku měnících se struktur vlastnictví a rostoucího podílu vlastníků lesů, kteří lesy nevyužívají v rámci lesního hospodářství, postrádá stále větší počet vlastníků dovednosti a možnosti k udržitelnému lesnímu hospodářství. Fragmentace soukromého vlastnictví lesů může vést k dalším problémům a vyšším nákladům na lesnictví, přičemž se omezí dostupnost dřeva a zhorší poskytování lesních služeb. Je třeba mít k dispozici řádně vyškolené a adaptabilní pracovní síly.

5) 6) 7) 8) 9)

Nařízení (ES) č. 1290/2005 (Úř. věstník L 209, 11. 8. 2005) KOM (2004) 621 v konečném znění KOM (2005) 121 v konečném znění KOM (2005) 628 v konečném znění KOM (2006) 34 v konečném znění

88

Vzhledem k tomu budou členské státy podporovat odborné vzdělávání a přípravu vlastníků lesů a lesnických pracovníků. Členské státy budou rovněž podporovat vytvoření poradních služeb pro majitele lesů a jejich sdružení. Tyto služby přispějí k novým tržním přístupům, šíření informací o postupech udržitelného hospodaření a ke zlepšení dovedností vlastníků lesů, pokud jde o obohacení biologické rozmanitosti a obnovu přírodních stanovišť. Komise a členské státy si budou vyměňovat zkušenosti a nejlepší postupy týkající se způsobu, jak zvýšit dodávku dřeva k průmyslovému použití na trh. Možnosti k podpoře těchto činností poskytne EZFRV a nástroje Společenství v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Za účelem posílení konkurenceschopnosti a hospodářské životaschopnosti lesního hospodářství a v rámci svých priorit mohou členské státy rovněž: - podpořit spolupráci mezi vlastníky lesů, průmyslovými podniky a třetími stranami při vývoji nových produktů, postupů, technologií a efektivních trhů; - podnítit investice s cílem zvýšit ekonomickou hodnotu lesů; - podpořit zřízení a rozvoj sdružení vlastníků lesů.

3.2 Zlepšovat a chránit životního prostředí

Cíl: Zachovat a vhodně obohatit biologickou rozmanitost, sekvestraci uhlíku, celistvost, zdraví a odolnost lesních ekosystémů v různých geografických dimenzích

Zachování produkční kapacity, odolnosti a biologické rozmanitosti jsou klíčové faktory pro zajištění zdravého lesního ekosystému, který je zase důležitý pro zdravou společnost a hospodářství. Lesy hrají zásadní úlohu při uskutečňování göteborských cílů Společenství týkajících se udržitelného rozvoje a cílů stanovených v 6. akčním plánu Společenství pro životní prostředí, včetně příslušné tematické strategie.

Klíčová akce 6: Usnadnit EU plnění závazků týkajících se zmírňování změny klimatu v rámci úmluvy UNFCCC10 a jejího Kjótského protokolu a podpořit přizpůsobení se vlivům změny klimatu Lesy fungují jako jímka uhlíku a mohou produkovat obnovitelné suroviny šetrné k životnímu prostředí a výchozí energetické suroviny. Téměř 25 % celosvětových emisí skleníkových plynů vzniká v důsledku změn ve využívání krajiny, z nichž nejpodstatnější je odlesňování tropických oblastí11. Komise spolu se Stálým lesnickým výborem přezkoumá, jak koordinovaněji reagovat na povinnosti uložené čl. 3 odst. 3 a 412. Kjótského protokolu, mimo jiné včetně podávání zpráv o změnách využívání krajiny a správy lesů. 10) 11) 12)

Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu KOM (2005) 35 v konečném znění Zalesnění, opětovné zalesnění, odlesnění a správa lesů

89

Komise usnadní výměny mezi SLV a skupinou odborníků EU zabývající se vázáním uhlíku13, aby pomohla zvýšit efektivitu diskusí o zmírnění změn klimatu. Budou se řešit opatření k omezení celosvětového odlesnění a závazky týkající se klimatu po roce 2012. Komise bude nadále podporovat výzkum, odbornou přípravu a studie týkající se dopadu změny klimatu a přizpůsobení se těmto změnám. Členské státy se vyzývají, aby pracovaly na posouzení dopadů změny klimatu, na zvýšení povědomí veřejnosti a výměně zkušeností a rovněž aby podporovaly činnosti související se zmírňováním a přizpůsobováním.

Klíčová akce 7: Přispět k dosažení revidovaných cílů v oblasti biologické rozmanitosti Společenství na rok 2010 a po něm14 Vzhledem k tomu, že velká část biologické rozmanitosti EU je ochuzena a stále jí ubývá, je třeba podniknout na úrovni Společenství i členských států urychlenou akci s cílem obnovit přírodní stanoviště a přírodní ekosystémy, aby bylo možné splnit cíl usilující o zastavení úbytku biologické rozmanitosti. Komise Stálému lesnickému výboru navrhne: - podpořit výměnu zkušeností s prováděním programu Natura 2000 v oblasti lesů; - zvážit monitorování biologické rozmanitosti lesů coby pilotní cvičení v rámci probíhajících prací na ukazatelích biologické rozmanitosti EU15; - zvážit monitorování fragmentace lesů a vlivu rozšíření lesů na biologickou rozmanitost; - zhodnotit stávající informace a vědecké studie o potřebném pokrytí ploch a možnosti ochrany lesů neporušených lidskými zásahem; - pokračovat v provádění CBD16 a dalších rozhodnutí týkajících se biologické rozmanitosti lesů. Komise bude organizovat pravidelná společná setkání ředitelů EU pro lesy a přírodu a podporovat aktivní účast správ lesů v neformálních výměnách mezi členskými státy na téma provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany přírody („GreenEnforce Network“).

Klíčová akce 8: Práce na Evropském systému monitorování lesů V roce 2006 bude ukončen monitorovací systém Forest Focus17. V letech 2007 – 2013 bude možné podpořit monitorování životního prostředí na úrovni EU v rámci nového nástroje LIFE+.

13)

14) 15)

16) 17)

Tato skupina se zabývá diskusemi o využívání půdy, změnách využívání půdy a lesnictví (LULUCF) na zasedáních Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). KOM (2006) 216 v konečném znění: ,, Zastavení ztráty biologické rozmanitosti do roku 2010 a po něm“ ,,SEBI 2010“ (Proces ,,zefektivnění evropských ukazatelů biologické rozmanitosti pro rok 2010“ ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí a programem OSN pro životní prostředí) Úmluva OSN o biologické rozmanitosti Nařízení (ES) č. 2152/2003 (Úř. věstník L324, 11. 12. 2003)

90

Aby bylo možné splnit závazky Komise a členských států v rámci mezinárodních dohod a za účelem provádění směrnice EU, jako je Natura 2000, rámcová směrnice o vodě a směrnice o zdraví rostlin, jsou potřeba harmonizované informace o stavu lesů. Komise bude spolu se členskými státy a příslušnými mezinárodními organizacemi pracovat na vytvoření Evropského systému monitorování lesů, který využije stávající databáze o lesích a monitorovací systémy. Nejlepším způsobem, jak splnit potřeby podávání zpráv pro vědecké a politické účely, je soudržný systém založený na stávajících a v brzké době dostupných18 systémech shromažďování údajů a na odborných posudcích členských států, Komise (Společného výzkumného střediska, Eurostatu19), EHP20 a mezinárodních organizací (např. EHK OSN21, FAO22). Společné výzkumné středisko zřídí Evropské středisko údajů o lesích. Monitorování lesů se nebude omezovat na environmentální ukazatele, ale zahrne rovněž hospodářské a sociální informace a lze jej rozšířit i na ukazatele schválené ve 4. ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě (MCPFE)23.

Klíčová akce 9: Zvýšit ochranu lesů EU Lesní požáry, biotické činitele a znečištění ovzduší mají značný vliv na ekologické podmínky a produkční kapacitu lesů v EU. Celosvětový obchod a změna klimatu způsobily zvýšení počtu potenciálních přenašečů škodlivých organismů a invazivních druhů. Vzhledem k tomu, že ochrana lesů proti biotickým a abiotickým činitelům je jednou z hlavních priorit lesní politiky, je důležité mít aktualizované informace o stavu lesů v EU. Komise: - bude pracovat na dalším vývoji evropského systému informací o lesních požárech; - provede studii, která uskuteční analýzu hlavních faktorů ovlivňujících vývoj podmínek lesů v Evropě (včetně lesních požárů), účinnosti současných nástrojů Společenství a opatření na ochranu lesů, jakož i případných budoucích možností zlepšení účinnosti těchto nástrojů; - vyzve členské státy, aby vytvořily seskupení za účelem studia konkrétních regionálních problémů lesních podmínek; - bude podporovat výzkum stavu ochrany lesů a rostlinolékařských záležitostí v kontextu 7. výzkumného rámcového programu. Kromě toho a s podporou EZFRV a nástroje LIFE+ mohou členské státy: - vytvořit vnitrostátní pokyny k zalesňování a podporovat zalesňování s environmentálními a ochrannými cíli;

18)

19) 20) 21) 22) 23)

EU provádí dvě iniciativy za účelem poskytnutí komplexních, včasných a soudržných geoprostorových informací do roku 2008: navigační systém ,,Galileo“ a systém sledování Země ,,GMES“ (Global Monitoring for Environment and Security – globální sledování životního prostředí a bezpečnosti). Statistický úřad Evropského společenství Evropská agentura pro životní prostředí Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů Organizace pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů 4. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (Vídeň 2003): Ukazatele udržitelného lesního hospodářství

91

- podporovat zemědělsko-lesnické systémy; - podporovat opatření v rámci programu NATURA 2000-lesy; - podporovat programy zapojující vlastníky lesů do dobrovolných environmentálních závazků; - podnítit investice, které zvýší ekonomickou hodnotu lesů; - podporovat opatření k prevenci lesních požárů; - podporovat obnovení lesů zničených přírodními katastrofami a ohněm; - podporovat studie příčin lesních požárů, kampaně na zvyšování povědomí, odbornou přípravu a demonstrační projekty; - přezkoumat a aktualizovat strategie širší ochrany před biotickými a abiotickými činiteli, včetně studií posouzení rizik ve vztahu ke škodlivým organismům a invazivním druhům.

3.3 Přispět ke kvalitě života

Cíl: Přispět ke kvalitě života prostřednictvím zachování a zlepšení sociálních a kulturních dimenzí lesů Lesy poskytují zboží a služby, které jsou přínosné pro občany, jejich zdraví, kvalitu jejich života, včetně volného času a rekreace v městských i venkovských oblastech, pro zaměstnání a příjem pro miliony lidí, ochranu půdy a vody a ochranu před erozí, dezertifikací a přírodními riziky. Jako příspěvek ke kvalitě života prostřednictvím zachování a zlepšení sociálních a kulturních rozměrů lesů mají členské státy možnost v rámci svých priorit a s pomocí EZFRV podpořit investice, které zvýší hodnotu lesů z hlediska veřejné využitelnosti.

Klíčová akce 10: Podpora vzdělávání a komunikace v oblasti životního prostředí Je třeba zvýšit povědomí veřejnosti, aby se zajistilo, že si společnost dostatečně uvědomí výhody udržitelného lesního hospodářství. Komise bude usnadňovat výměnu zkušeností mezi členskými státy o environmentálním vzdělávání a informační kampaně, zejména kampaně zaměřené na děti (iniciativy jako „školy v lese“ nebo „lesní vzdělávací centra“). Členské státy budou podporovat vzdělávání v oblasti udržitelného lesního hospodářství.

Klíčová akce 11: Zachovat a zvýšit ochranné funkce lesů Rostoucí riziko přírodních katastrof, výjimečné výkyvy počasí a rovněž eroze a dezertifikace v některých částech Evropy zdůrazňují význam ochranných funkcí lesů, zejména v horách a v oblasti Středomoří.

92

Proto je třeba koordinované monitorování, plánování a účinná ochranná opatření. Velký význam má i zvyšování povědomí a předávání poznatků o přírodních nebezpečích a řízení rizik. V rámci svých priorit a s podporou EZFRV mohou členské státy: - zvýšit investice a zlepšit udržitelné lesní hospodářství v zájmu zajištění prevence přírodních nebezpečí a bezpečnosti; - začlenit tyto aspekty do vzdělávacích a osvětových činností týkajících se lesů. S podporou EZFRV mohou členské státy zvýšit investice do prevence přírodních rizik a bezpečnosti, zejména v rámci přeshraniční spolupráce. Komise bude usnadňovat výměnu zkušeností s opatřeními přijatými s cílem zlepšení ochranných funkcí lesů.

Klíčová akce 12: Prozkoumat potenciál městských a příměstských lesů Pro řadu Evropanů jsou městské lesy jediným spojením s výhodami a hodnotami přírody. Plánování, vytváření a správa městských a příměstských lesů klade nové požadavky na správu lesů, zejména pokud jde o zapojení a reakci místních komunit, které mohou být lesními činnostmi zasaženi nebo mohou očekávat výhody z nich plynoucí. Na základě vědecké práce Komise a členské státy: - přezkoumají a začlení metodiky hodnocení sociálních a lidských dopadů městských a příměstských lesů na zavedení vhodných dlouhodobých ukazatelů a solidního rámce, který umožní nasměrování investic a správy v budoucnosti; - prozkoumají struktury, které umožní zapojit místní komunity a netradiční zúčastněné strany do plánování, vytváření, správy a využívání městských a příměstských lesů.

3.4 Podporovat koordinaci a komunikaci

Cíl: Zlepšit soudržnost a spolupráci mezi odvětvími s cílem vytvořit rovnováhu mezi ekonomickými, environmentálními a sociálně kulturními cíli na různých organizačních a institucionálních úrovních

I když je politika v oblasti lesnictví v pravomoci členských států, řada politických iniciativ s dopadem na odvětví lesního hospodářství se vytváří na evropské úrovni. Pro odvětví lesnictví je důležitá koordinace mezi různými politikami v členských státech, mezi členskými státy a Komisí i v rámci Komise.

93

Klíčová akce 13: Posílit úlohu Stálého lesnického výboru Rozhodnutí Rady o zřízení Stálého lesnického výboru (SLV)24 poskytlo výboru široký mandát v otázkách spojených s výměnou informací a konzultacemi. S cílem umožnit koordinované provádění akčního plánu sestaví Komise spolu s členy SLV pro výbor roční pracovní program. Komise uspořádá společná zasedání členů SLV a poradní skupiny pro lesnictví a korek25 a rovněž dalších poradních orgánů, jako je Poradní výbor pro politiku Společenství v oblasti lesního hospodářství a dřevozpracujícího a papírenského průmyslu26. Komise bude usilovat o aktivnější zapojení SLV a jeho poradní role v procesech vytváření politiky zejména tím, že bude SLV podněcovat, aby vydával písemná stanoviska a zprávy z vlastní iniciativy. Metody práce SLV budou upravovány díky využití pracovních skupin ad hoc. Členské státy se vyzývají, aby pokračovaly v pořádání pravidelných setkání ředitelů správy lesů EU.

Klíčová akce 14: Posílení koordinace mezi politikami v oblastech souvisejících s lesnictvím S cílem posílit účinnou výměnu informací o iniciativách, jež mohou mít vliv na odvětví lesního hospodářství, jmenuje každý příslušný generální ředitel koordinátora pro politiky lesního hospodářství. Komise bude SLV pravidelně informovat o iniciativách a akcích v různých politických oblastech, které jsou pro práci výboru relevantní. Komise bude nadále posilovat úlohu meziútvarové skupiny pro lesnictví, ale zároveň bude respektovat administrativní strukturu Komise a konkrétní odpovědnosti jednotlivých útvarů.

Klíčová akce 15: Uplatnit na národní lesnické programy otevřenou metodu koordinace (OMK) Evropská rada na zasedání v Lisabonu definovala otevřenou metodu koordinace jako metodu, která má pomoci členským státům postupně si vytvářet vlastní politiky. Použitelnost OMK pro dobrovolnou koordinaci národních lesnických programů prozkoumají členské státy a Komise v rámci SLV.

24) 25) 26)

Rozhodnutí 89/367/ES (Úř. věstník L 165, 15. 6. 1989, s. 14) Rozhodnutí 2004/391/ES (Úř. věstník L 120, 24. 4. 2004, s. 50) Rozhodnutí 97/837/ES (Úř. věstník L 346, 17. 12. 1997, s. 95)

94

Klíčová akce 16: Posílit profil EU v mezinárodních procesech týkajících se lesů Aby se zajistila soudržnost různých mezinárodních procesů týkajících se lesů, je nezbytná vysoká míra koordinace jak v rámci Komise, tak mezi členskými státy. V tomto ohledu mají klíčovou úlohu příslušné pracovní strany Komise, zejména v oblasti lesnictví. Hlavním nástrojem, kterým mohou být mezinárodní závazky podpořeny v zemích mimo EU, je hospodářská a rozvojová spolupráce, jež je společně v pravomoci Společenství a členských států. Celková výše pomoci se má v příštích deseti letech zvyšovat. Úkolem je zajistit, aby byl význam lesů náležitě zohledněn při rozhodování o přidělení zdrojů. Ačkoli po roce 2006 již Komise nebude mít k dispozici zvláštní finanční nástroj pro oblast lesů, bude v roce 2007 možnost čerpat finanční podporu z tematického programu pro životní prostředí a přírodní zdroje a z vnitrostátních nebo regionálních programů. To umožní pokračovat v provádění mnohostranných dohod o životním prostředí27 a procesů v oblasti politiky lesů28. Dalším prioritním cílem pro podporu Komise a členských států bude akční plán FLEGT29, zejména pokud jde o posílení kapacit v partnerských zemích FLEGT. Pokud jde o spolupráci s přistupujícími a kandidátskými zeměmi a také sousedícími evropskými zeměmi, bude se Komise nadále aktivně účastnit ministerských konferencí o ochraně lesů v Evropě, výboru pro dřevo EHK OSN a aktivit FAO týkajících se lesů.

Klíčová akce 17: Podpořit používání dřeva a dalších lesních produktů z udržitelně spravovaných lesích Do plánovaného sdělení o konkurenceschopnosti dřevozpracujícího a papírenského průmyslu budou začleněny i vhodné akce na podporu intenzivnějšího využívání dřeva a dalších lesnických produktů. Toto sdělení navazuje na sdělení o stavu konkurenceschopnosti dřevozpracujícího a papírenského průmysl EU30, jehož součástí je důkladná analýza odvětví a jež stanovilo klíčové úkoly. Vzhledem k sílící celosvětové hospodářské soutěži, jíž dřevozpracující a papírenský průmysl EU čelí, se plánované sdělení zaměří na opatření k posílení rámcových podmínek pro průmyslová odvětví, zejména ve vztahu k otázkám energetiky a surovin. Tato část bude vycházet z výsledků práce Skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí. Dále se bude zabývat otázkami inovací a výzkumu a vývoje a rovněž vzdělání, odborné přípravy a informačních činností. V rámci akčního plánu bude Komise mezi členskými státy zprostředkovávat výměny zkušeností s vypracováním pokynů pro uplatnění směrnice o zadávání veřejných zakázek v oblasti lesnických produktů.

27)

28) 29) 30)

Úmluva OSN o biologické rozmanitosti, úmluva OSN o změně klimatu, úmluva OSN o boji proti dezertifikaci, úmluva OSN o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy Fórum OSN o lesích, Mezinárodní dohoda o tropickém dřevě KOM (2003) 251 v konečném znění KOM (1999) 457 v konečném znění

95

Klíčová akce 18: Zlepšit výměnu informací a komunikaci Pro zvyšování povědomí veřejnosti a zohlednění lesnictví při vytváření politik je třeba, aby byly poskytovány a dostupné aktualizované informace. Komise s aktivním přispěním členských států vytvoří komunikační strategii v oblasti lesnictví. Ta bude obsahovat hlavní kroky, které je třeba podniknout za účelem zlepšení komunikace v oblasti lesnictví ve Společenství. V kontextu příprav strategie se mezi členskými státy uskuteční výměna zkušeností. Rovněž se prozkoumá proveditelnost jednotlivých komunikačních opatření v kontextu budoucích mezinárodních událostí v oblasti lesnictví31. Komise rovněž na internetovém portálu Europa vytvoří stránku „lesnictví“. Členské státy zajistí, aby na jejich příslušných internetových stránkách byly k dispozici informace týkající se lesnictví a aby byly propojeny s evropskými internetovými stránkami o lesnictví. Komise bude v rámci evropského systému monitorování lesů pracovat na vytvoření evropské platformy pro informace a komunikaci v oblasti lesnictví. Kromě toho se členské státy vyzývají, aby organizovaly akce ke zviditelnění, jako např. „Týden lesů“ nebo „Den lesů“, čímž by zvýšily povědomí o výhodách udržitelného lesního hospodářství.

4 Hodnocení Akční plán bude probíhat pět let (2007 – 2011). V roce 2009 se uskuteční hodnocení v polovině období a v roce 2012 bude provedeno závěrečné hodnocení. V roce 2012 bude Radě a Evropskému parlamentu předložena zpráva o provádění akčního plánu. Spolupráci na provádění akčního plánu na úrovni Společenství se zúčastněnými stranami bude řídit Poradní skupina pro lesnictví a korek. Koordinačním subjektem mezi Komisí a členskými státy v otázce provádění akčního plánu bude Stálý lesnický výbor. Bude se rovněž aktivně podílet na hodnocení v polovině období i na závěrečném hodnocení.

31)

6. zasedání fóra OSN o lesnictví: návrh vyhlásit rok 2010 za Mezinárodní rok lesů

96

Evropská technologická platforma pro lesnictví a dřevařství – vize 2030 Novátorské a trvale udržitelné využití lesních zdrojů Iniciativa evropského lesnického sektoru pro technologickou platformu

Evropský lesnický sektor hraje klíčovou úlohu v trvale udržitelné společnosti. Zahrnuje konkurenceschopný průmysl založený na znalostech, který podporuje rozšířené využití obnovitelných lesních zdrojů. Snaží se zajistit svůj společenský příspěvek v kontextu celosvětově konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na biologických vědách a řízené požadavky zákazníka.

Úvod Evropská unie stojí před velkou výzvou: sladit svůj cíl pro ekonomický růst s příkazem ochrany životního prostředí a rozvíjení evropského sociálního modelu. Lesnický sektor se svými jedinečnými charakteristikami může významně přispět k vytvoření trvale udržitelné evropské společnosti. Jako výchozí bod mají hlavní dotčení účastníci jednu důležitou věc společnou, a to zdrojovou základnu: lesy. Tato základna poskytuje obnovitelnou surovinu – dřevo – společně s několika ekosystémy a společenskými funkcemi. Cesta vpřed pro naše odvětví musí spočívat ve zvýšení konkurenceschopnosti při trvalém rozvíjení naší způsobilosti v poskytování služeb, které trvalou udržitelnost posilují. Nové výrobky a trhy společně s inteligentními aplikacemi odvozenými od společenských potřeb budou úhelným kamenem při vytváření hodnoty. Vývoj nových technologií bude přispívat ke zvýšené ekologické efektivnosti. Inovace, výzkum a znalosti musí proto podporovat jakýkoliv přístup, jehož cílem je posunutí sektoru založeného na lesnictví kupředu. Záležitosti ovlivňující dnešní ekonomiku jsou celosvětové a navzájem propojené. V důsledku toho se musí řešit novátorským, celostním přístupem se znalostí a technologií jakožto zásadními součástmi. Jsme přesvědčeni, že technologická platforma odvětví založeného na lesnictví, zahrnující všechny dotčené osoby a podporovaná Evropskou komisí, je mocným nástrojem pro udržení a posílení vedoucího postavení tohoto průmyslu. V tomto smyslu musí odvětví založené na lesnictví vypracovat regulační rámec, v němž konkurenceschopnost hraje zásadní úlohu. Musíme rovněž doplnit tento rámec o způsoby komunikace, jejichž cílem je zajistit, aby si společnost plně uvědomila prospěch, který pro současné a budoucí generace představuje odvětví založené na lesnictví. Tento dokument předkládá komplexní hodnocení, které bylo ke kodifikaci klíčových faktorů provedeno, výzvy a příležitosti, které budou naše odvětví ovládat. Výsledkem je formulace vize pro příští dvě desetiletí. Dalším krokem bude vypracování Agendy strategického výzkumu inspirované touto dlouhodobou vizí. Dynamický proces, jehož prostřednictvím bude definována Agenda strategického výzkumu, poskytne pevný základ pro rozpoznání tematických priorit budoucího výzkumu, který nás posune vpřed.

97

Chtěli bychom poděkovat všem, kteří přispěli k uskutečnění naší vize pro budoucnost. Až do spuštění platformy se odehrávaly zásadní konzultace mezi hlavními zúčastněnými osobami v oblastech pokrytých třemi evropskými konfederacemi CEPF, CEI-Bois a CEPI. Tyto organizace představující výzkum, který bude dodávat průlomové technologie, výrobky a služby pro světový konkurenceschopný, trvale udržitelný a pro zákazníky příznivý sektor založený na lesnictví, se rovněž ve velké míře podílely na vypracování tohoto dokumentu. Rovněž je naším přáním vyjádřit uznání za bezpočet konzultací se službami Komise při vývoji naší platformy až do dnešního dne. Jsme přesvědčeni, že realizace naší vize bude vyžadovat otevřený a pružný přístup. Při příležitosti vydání tohoto dokumentu vyzýváme všechny zainteresované strany k tomu, aby přispěly k proměnění této vize v realitu. Brusel, 15. února 2005 Björn Hägglund

Claes-Göran Beckeman

p
edseda skupiny na vysoké úrovni, zástupce generálního
editele StoraEnso


editel projektu, starší poradce Svenska Cellulosa Aktiebolaget SCA

Carl G. Björnberg

Bo Borgström

Esa Härmälä

p
edseda CEPI, prezident Myllykoski Corporation

p
edseda CEI-Bois, generální
editel Moelven Industrie

prezident CEPF, prezident MTK

Teresa Presas

Filip De Jaeger

Natalie Hufnagl

generální
editelka CEPI

generální
editel CEI-Bois

generální sekretá
ka CEPF

Lars Gädda

Yves Birot

Antti Sahi

p
edseda poradního výboru, starší viceprezident pro výzkum a vývoj, M-real

p
edseda vdecké rady, starší vdec INRA


editel lesnictví MTK

Stručný souhrn: Investice do budoucnosti Odvětví založené na lesnictví zahrnuje všechny zainteresované osoby s hlavními podíly v lesnictví, materiálech pocházejících z lesnictví a ve výrobcích z nich. Poskytuje zásadně důležité produkty a služby pro trvale udržitelnější společnost. Představuje 8 % výrobní přidané hodnoty v EU, využívá obnovitelné a trvale rostoucí lesní zdroje, zahrnuje 16 milionů vlastníků soukromých lesů, poskytuje tři až čtyři miliony pracovních míst v tomto odvětví a patří do něj světové vedoucí společnosti; toto odvětví jasně prokazuje svoji silnou hospodářskou a společenskou váhu. Zejména se těší celosvětovému technologickému vedení a zaujímá vedoucí výzkumnou a podnikatelskou pozici na mezinárodní úrovni. Vize odvětví založeného na lesnictví je ta, že do roku 2030 bude klíčovým přispěvatelem k trvale udržitelné evropské společnosti. Bude provozovat konkurenceschopný, pokrokový a na znalostech založený průmysl podporující rozšířené použití obnovitelných lesních zdrojů.

98

V novém evropském hospodářství řízeném zákazníky a pracujícím na biozákladě bude přinášet významné společenské příspěvky. Tento sektor čelí významným výzvám ohledně své konkurenceschopnosti. Jedinečná síla je odvozena z jeho udržitelnosti a jeho úlohy při zmírňování změny prostředí. Ale záležitost není jednoduchá: zajištění dostupnosti surovin při respektování různorodého využívání lesů bude nadále náročným úkolem. Ústřední faktor úspěchu spočívá v rovnováze hospodářství a životního prostředí při používání lesní biomasy pro výrobky a energii. Významně se zlepšuje energetická rovnováha odvětví. Při práci na vytvoření udržitelnější společnosti je zásadní prosazovat vývoj a návrh výrobků, které splňují současné a budoucí potřeby zákazníků a současně jsou recyklovatelné. Inovace procesů nesmí podporovat pouze trvale udržitelný rozvoj, ale také zlepšovat pružnost ve výrobě při souběžném významném snížení kapitálových nákladů. Nároky uvalené novou konkurencí z ostatních částí světa musí být uspokojeny. Při pohledu do budoucnosti je zásadní, aby byla zajištěna dlouhodobá základna způsobilostí a pokrokové vedení odvětví společně s aktivní účastí na jednotném trhu znalostí a aby byly úspěšně přilákány mladé talenty. Odvětví bude nejen schopno splnit tyto výzvy, ale, což je důležitější, může využít výhody příležitostí k poskytnutí významných sociálních, ekonomických, environmentálních a technologických výhod. Na základě strategických investic, péče o aliance a s politickou podporou bude odvětví založené na lesnictví schopno významně zvýšit využívání materiálů lesnického původu při zachování ostatních důležitých funkcí lesů, jakými jsou biodiverzita a rekreace. Vývoj procesů a výrobků s vysokou přidanou hodnotou, zvýšená náhrada neobnovitelných materiálů materiály lesnického původu a dále „zelené chemikálie“ a „zelená elektřina“, to jsou hlavní příležitosti pro toto odvětví. Splnění kladených nároků a využití předložených příležitostí prostřednictvím mechanismu řízení představovaného technologickou platformou nabízí významné přínosy v mnoha oblastech. Na poli výzkumu a vývoje umožňuje cílené investice a pečuje o efektivnější přístup k inovacím při stimulaci koordinace evropské a národní výzkumné agendy. Technologická platforma bude také podporovat průběžný rozvoj příslušné znalostní základny pro toto odvětví a uplatňování nastupujících technologií. Umožňuje zapojení všech klíčových zainteresovaných osob včetně veřejných institucí, stimuluje partnerství s dalšími odvětvími a slouží jako základna pro politický dialog. Dalším krokem bude soustředění se na rozvoj Agendy strategického výzkumu vedoucí k realizačnímu plánu. Národní podpůrné skupiny v různých zemích EU přispějí významným způsobem k tomuto procesu. Očekává se, že tato iniciativa podpoří globální konkurenční postavení evropského odvětví založeného na lesnictví.

1. Výchozí bod: Úloha a příspěvek odvětví založeného na lesnictví v Evropě Dnešní evropské odvětví založené na lesnictví: • Poskytuje důležité výrobky a služby přispívající k sociálnímu blahobytu a trvale udržitelnému rozvoji. • Je to důležité odvětví, zajišťuje 8 % výrobní přidané hodnoty EU. • Zahrnuje obnovitelné a trvale se rozšiřující lesní zdroje pokrývající jednu třetinu rozlohy Evropy.

99

• Zahrnuje téměř 16 milionů vlastníků lesa a přináší od 3 do 4 milionů pracovních míst v průmyslu, ve velkém rozsahu působí ve venkovských oblastech a v malých a středních podnicích. • Zahrnuje světové vedoucí společnosti výrobců, dodavatelů a konzultantů lesnických výrobků. • Vyznačuje se vedoucí globální technologickou pozicí a zaujímá vedoucí pozici ve výzkumu na mezinárodní úrovni.

Charakteristiky odvětví založeného na lesnictví Evropské odvětví založené na lesnictví je extrémně vícefunkční, poskytuje řadu materiálů a produktů, energii, zajišťuje rekreační aktivity a další služby pocházející z lesů. Přináší hospodářské, environmentální a společenské výhody, všechny založené na obnovitelném zdroji. Lesnické výrobky jsou recyklovatelné a opětovně použitelné pro nové produkty a energii. Jsou biologicky rozložitelné a mohou nahrazovat výrobky a energii z neobnovitelných zdrojů. Jen málo odvětví má takové multidisciplinární kompetence jako lesnické odvětví. Základem odvětví je, kromě vlastních lesů, množina hlavních hodnotových řetězců, a to: • služby a jiné výrobky z lesů než ze dřeva, • řetězec dřevěných výrobků (včetně nábytku a recyklace dřeva), • řetězec papíru (včetně výroby celulózy a recyklace papíru), • řetězec bioenergie, • řetězec chemikálií založených na dřevu. Při přesunu těmito řetězci k zákazníkovi se diverzifikují do řady výrobků a aplikací.

DODAVATELÉ:

LESNICKÉ MATERIÁLY

strojní vybavení za
ízení p
ístroje informaní systémy chemikálie energie voda

RECYKLOVANÉ MATERIÁLY

Materiály ze d
eva Vláknina a papír Biomasa

DODAVATELÉ: výzkum vzdlávání poradenství doprava

Stavní se d
evem

Obaly

Hygienické výrobky

Energie a paliva

Život se d
evem

Tisk

Kompozita

Chemikálie

KONCOVÍ UŽIVATELÉ

Oblasti odvětví založeného na lesnictví

100

Všichni zainteresovaní, jejichž hlavní podnikání spoléhá na materiály související s lesnictvím, služby nebo výrobky založené na lesnictví, se považují za součást lesnického odvětví (viz schéma nahoře). Tato definice obsahuje mnoho kategorií zainteresovaných osob, které lze seskupit jako základní zainteresované osoby, vyčleněné zákazníky, vyčleněné dodavatele, vyčleněné poskytovatele služeb, vyčleněné výzkumné instituce a další zainteresované osoby. Slovo „vyčleněné“ odkazuje na ty, jejichž hlavní podnikání patří do odvětví založeného na lesnictví. „Další zainteresované osoby“ zahrnují úřady, vědecké společenství, nevládní organizace, financující orgány a další související průmyslová odvětví. Lesy pokrývají přibližně jednu třetinu plochy Evropy s velkými rozdíly mezi zeměmi od 71 % ve Finsku až po 1 % na Kypru. Zalesněná plocha v Evropě nepřetržitě roste přibližně o 0,5 milionu hektarů ročně. V průměru přibližně dvě třetiny růstu objemu lesů v EU se využívají na výrobky a energii. Je třeba zdůraznit, že lesy a lesnický průmysl má velmi odlišné úkoly a zaměření v různých částech Evropy. Při hodnotě roční výroby v EU-25 okolo 550 – 600 miliard EUR představují odvětví založená na lesnictví přibližně 8 % celkové přidané hodnoty ve výrobním sektoru EU. Dále je tu téměř 16 milionů vlastníků soukromých lesů v Evropě, kteří vlastní více než 60 % zalesněné půdy. Odvětví navíc poskytuje v průmyslu EU od 3 do 4 milionů pracovních míst ve velké míře ve venkovských oblastech a v malých a středních podnicích. V mnoha regionech toto hospodářství založené na přírodě často představuje hlavní zdroj obživy. Přeprava po silnici, železnici a moři je hlavním aspektem odvětví založeného na lesnictví a reprezentuje hlavní tok průmyslových materiálů v Evropě. Rozšíření EU má zvláštní důležitost pro odvětví založené na lesnictví. Komerční lesy v nových členských státech představují přibližně čtvrtinu současných komerčních lesů v EU. Spotřeba výrobků lesnického původu je v průměru na mnohem nižší úrovni v nových členských státech, což znamená, že je tu významná základna pro tržní růst v rámci EU samotné. Doby cyklů pro průmyslově využívané stromy se pohybují od více než 200 let až jen po 10 až 15 let na eukalyptových plantážích. Některé zpracovatelské zařízení používané v odvětví je mimořádně kapitálově náročné, což má za následek využívání strojního vybavení často až po dobu 25 let, aby nevznikla kapitálová ztráta. V důsledku toho lze provádět pouze postupné úpravy ve strojním vybavení a obvykle trvá značně dlouhou dobu, než se zavedou nové technologie ve větší části výrobních zařízení odvětví. Dalším zpožďujícím faktorem je to, že nové zařízení musí být součástí často propojeného a složitého zpracovatelského systému.

Globální kontext Průmysl založený na lesnictví se během několika desetiletí změnil z převážně národního odvětví na první evropský a nyní postupně globální sektor. Evropské lesy byly po dlouhou dobu spravovány trvale udržitelným způsobem a jsou na rozdíl od jiných kontinentů většinou přístupné. Proto lze přijmout závěr, že EU bude mít i nadále silný průmysl založený na lesnictví. Globální postavení EU-25 jakožto výrobce a vývozce výrobků lesnického původu je zachyceno v následující tabulce uvádějící zaokrouhlené reprezentativní údaje posledních let.

101

Pr
myslová kulatina Buniina Recyklovaný papír Papír ezivo Desky ze deva

Produkce deva 1 600 mil. m3 185 mil. tun 200 mil. tun 340 mil. tun 405 mil. m3 200 mil. m3

z toho Evropa 20 % 25 % 30 % 30 % 25 % 30 %

istý export - 25,0 mil. m3 - 6,5 mil. tun 2,5 mil. tun 8,5 mil. tun 5,5 mil. m3 0,5 mil. m3

Evropa má přibližně 5 % celosvětové zalesněné plochy, ale představuje téměř 25 až 30 % světové výroby produktů založených na lesnictví. Rusko a Jižní/Střední Amerika má každá více než 25 % světové zalesněné plochy. Konkurence odvětví lesnických produktů v regionech s většími lesními zdroji, než jsou zdroje v Evropě, průběžně roste v důsledku rostoucích výrobních kapacit v těchto oblastech. Na úrovni společností patří tři společnosti lesnického průmyslu sídlící v EU mezi deset předních celosvětových firem ve výrobě buničiny a papíru. Totéž platí i v pilařském sektoru. Většina velkých společností vyrábějících dřevěné desky jsou evropské firmy. Navíc společnosti sídlící v EU a dodávající strojní vybavení, řídicí systémy a chemikálie do tohoto odvětví patří mezi vedoucí světové společnosti. Největší konzultační společnost odvětví rovněž sídlí v EU.

Technologická úroveň a postavení výzkumu Technologická úroveň EU má v současnosti vedoucí technologickou pozici v odvětví založeném na lesnictví, avšak to neznamená, že má vedoucí postavení ve všech oblastech technologie. Tato přednost umožnila evropskému lesnickému sektoru převzít vedení v environmentálních adaptacích. Nové technologické vývoje, např. v oblasti strojního vybavení a používání chemikálií, se často zkouší poprvé v Evropě v plném rozsahu. Technologická úroveň lesnického sektoru má dvě dimenze. Jednou je vývoj strojního vybavení, chemikálií, přístrojů, atd. potřebných k dodávkám dřeva a produkci výrobků. Tato technologie je převážně zastoupena dodavatelskými odvětvími. Druhou dimenzí jsou technologické dovednosti potřebné ke správě lesů a k dodávkám dřeva pro průmyslové využití, k výstavbě produkčních míst, jejich provozu a k vývojů výrobků. Postavení výzkumu Výzkum v evropském lesnickém sektoru je do velké míry prováděn v ústavech a na univerzitách, zejména to platí pro základní výzkum. Výzkum ve společnostech je hlavně zaměřen na vývoj produktů. Až na některé výjimky je veřejná výzkumná struktura poněkud roztříštěná. Nicméně je dnes Evropa v lepší pozici v tomto kontextu než její konkurenti. Lepší integrace výzkumných schopností společně s řetězcem lesů a dřeva by jistě tuto pozici dále posílila.

102

2. Pohyb vpřed: Budoucí změny Klíčové výzvy, před nimiž stojí dnešní lesnický sektor: • Pomoc společnosti zmírnit změnu klimatu • Zajistění dostupnost obnovitelných surovin při podpoře různorodého používání lesů a zajištění různorodosti prostřednictvím trvale udržitelného lesního hospodářství • Získávání hospodářské a environmentální rovnováhy ve využití lesní biomasy pro výrobky a energii společně s významným zlepšením energetické efektivnosti odvětví • Poskytování výrobků a služeb, které reagují na změny ve společenských potřebách • Vývoj a návrh výrobků, které lze recyklovat, opakovně používat a nakonec přeměnit na bioenergii • Dosažení významného snížení kapitálové intenzity a zvýšení výrobní pružnosti prostřednictvím procesních inovací • Vyrovnání rostoucího vlivu velkých obchodních řetězců • Reakce na novou konkurenci z jiných regionů • Přilákání mladých talentů do odvětví Výsledkem Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro (1992) bylo vysoké postavení trvale udržitelného lesního hospodářství v politické agendě. Po zasedání Rady v Lisabonu, Göteborgu a Barceloně si EU stanovila důležité cíle. Tři cíle Lisabonské strategie (rozšířené v Göteborgu) mají klíčový význam pro tuto platformu: hospodářský růst, sociální soudržnost a vedoucí postavení v technologiích ochrany životního prostředí. Střednědobá kontrola Lisabonské strategie prováděná Skupinou na vysoké úrovni pod vedením Wima Koka, která vypracovala zprávu v roce 2004, dospěla k závěru, že dnes je Lisabonská strategie ještě naléhavější, protože se rozšířila mezera v růstu mezi Evropou a jejími konkurenčními regiony. Na základě hlavně obnovitelných zdrojů musí být odvětví lesnictví klíčovým hráčem při splnění cílů stanovených v Lisabonu, Göteborgu a Barceloně. Toto odvětví musí také napomáhat procesu zjednodušování legislativy a zavádění hodnocení dopadu s cílem poskytnout jednodušší a jasnější právní rámec s dlouhodobou perspektivou. Soudržnost a důslednost různých oblastí politiky musí být zajištěna a musí se odstranit zbytečná břemena tížící toto odvětví. Průmysl EU je nyní znevýhodněn vůči svým hlavním konkurentům.

Potřeby společnosti, zákazníků a konkurenceschopnost Globalizace, urbanizace a demografické změny jsou obecnými hnacími faktory rozvoje ve společnosti, které ovlivňují lesnické odvětví řadou způsobů. Hlavně ovlivňují trhy a výrobky, ale také úlohy a vnímání lesů veřejností. Nové technologie budou nadále ovlivňovat zvyky a způsoby ve velkém rozsahu a zejména to bude platit u mladé generace. Globální zákaznická základna je jednak mimořádně diverzifikovaná i dynamická. Vysoká životní úroveň v rozvinutých společnostech trvale vytváří nové potřeby zákazníků. Spotřebitelé a spotřebitelské organizace jsou silnými hnacími silami, protože vytváří názory a přístupy a uplatňují je jako kupující.

103

S rozvojem postindustriální společnosti se stal přístup ke zboží v Evropě víceméně neomezený. Maloobchodníci mají stále dominantnější postavení v hodnotovém řetězci. To znamená zvýšenou konkurenci mezi výrobci, zvýšené dovozy zboží do EU ze zemí s nízkými náklady a nižšími cenami pro evropské spotřebitele. Tento trend již ovlivnil některé produktové segmenty v odvětví založeném na lesnictví, například hedvábný papír a nábytek, a budou v příštích 5 až 10 letech ovlivňovat více či méně všechny spotřebitelsky orientované výrobky. V důsledku toho vzroste tlak na náklady napříč hodnotovým řetězcem. Sektor čelí rostoucí konkurenci ze strany odvětví konkurenčních materiálů a elektronických médií, dále ze strany zemí s nižšími náklady na suroviny, energii a pracovní sílu, s méně regulovaným podnikáním, zejména z hlediska ochrany životního prostředí. Protože část odvětví založeného na lesnictví má komoditní orientaci, což znamená, že někteří výrobci musí splnit tytéž spotřebitelské parametry nebo regulační požadavky, standardizace představuje důležitý prvek v jeho obchodních vztazích. Výzvy Určující výzvou je udržení a zlepšení konkurenceschopnosti odvětví, které je čistým přispěvatelem k obchodní bilanci EU. Konkurenceschopný lesnický průmysl je nutným předpokladem k udržení vícefunkční lesní základny. Odvětví musí poskytovat výrobky a služby, které odpovídají změnám ve společnosti a v zákaznické základně. Musí reagovat na demografické posuny a bedlivě sledovat účinky měnících se zvyků ve společnosti mezi mladou populací, občany středního věku a seniory. Například musí splňovat požadavky seniorů, a tak vyvíjet pružná a konvertibilní bytová řešení, ergonomický a multifunkční nábytek a dále obalová řešení navržená ke snadnému používání. Navíc je tu poptávka po vzdělávacích a komunikačních materiálech a nové potřeby pro hygienické výrobky. Pro plný rozvoj svých výrobků a služeb musí odvětví zlepšit své znalosti o takových oblastech, jako jsou vnímání, sociální chování a společenské změny (které se budou ve světě odlišovat). V tomto rámci bude zapotřebí vybudovat vnitřně příslušné kompetence a stejně tak i zintenzivnit spolupráci s jeho přímými zákazníky. Odvětví musí seznámit společnost s jedinečnou, trvale udržitelnou a obnovitelnou povahou lesů a výrobků založených na lesnictví. Pro zajištění úspěchu musí být jakýkoliv takový přístup podporován spolehlivými důkazy a být schopen prokázat spojení mezi trvale udržitelným využíváním lesů, jejich výrobků a životním prostředím. Zde hraje důležitou úlohu výzkum. Pro řízení rostoucí moci maloobchodníků musí odvětví přijmout podnikatelské modely více řízené trhem a zákazníky, aby bylo schopno udržovat a rozvíjet své podnikání. Rozvoj standardů musí být podporován výzkumem předcházejícím zavedení norem, zejména ohledně stavění se dřevem. Odvětví se musí aktivně účastnit na těchto standardizačních činnostech, aby chránilo své obchodní zájmy. Aby se vyrovnalo se skutečností, že evropské odvětví dřevních vláken postupně ztratí podíl na trhu vůči „velkoobjemovým komoditám“, musí se rozvíjet nové spektrum produktů náročných na znalosti a výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Musí se rozvíjet menší a specializovaný průmysl často využívající dnešní průmysl jako dodavatele materiálů.

104

Trvalá udržitelnost Zpráva komisařky Brundtlandové z roku 1987 definuje trvale udržitelný rozvoj jako „Rozvoj, který splňuje potřeby současnosti bez narušení schopnosti budoucích generací uspokojit své vlastní potřeby.“ Ve strategii trvale udržitelného vývoje EU je trvalá udržitelnost definována jako schopnost poskytovat mnohačetné ekonomické, environmentální a sociální výhody dnes bez narušení potřeb budoucích generací. Jako politický cíl je trvalá udržitelnost samozřejmě klíčovým hnacím prvkem odvětví, o čemž svědčí různé politické iniciativy a zájem veřejnosti. Společnost bude považovat ve stále rostoucí míře trvalou udržitelnost za hodnotu. Povědomí mezi zákazníky o odpovědnosti vůči životnímu prostředí a společnosti již je hnací silou a bude získávat na důležitosti. Využití obnovitelných surovin a surovin neutrálních z hlediska CO2, koncept „získat více z menších zdrojů“ a recyklace materiálů, typické pro odvětví založené na lesnictví, jsou dalšími důležitými prvky. Toto rostoucí povědomí jistě odvětví ovlivní. Aktivity ve společnosti způsobily a způsobí dopady na životní prostředí v budoucnosti. Nejdůležitější záležitostí společně s dodávkou čisté vody je změna klimatu způsobená skleníkovými plyny. Odvětví založené na lesnictví je důležitou a nedílnou součástí globálního toku uhlíku. Lesy vyrůstají z oxidu uhličitého díky fotosyntéze a vážou uhlík. Mnoho výrobků pocházejících z lesnictví, jako stavební dříví v budovách, má velmi dlouhé doby životnosti a představuje zásobník na uhlík. Náhradou ropy a uhlí zdroji založenými na lesnictví u výrobků a energie odvětví pomáhá splnit ambice vyjádřené v Kjótském protokolu.

Odvětví založené na lesnictví – uzavřený uhlíkový cyklus

105

Systém dobrovolné certifikace má za cíl zajistit trvale udržitelné hospodaření v lesích. Přebytečná zemědělská půda v Evropě bude zalesněna a bude podporována zvýšená poptávka po lesní biomase a její přeměně na výrobky a energii. Využití půdy se obecně stává otázkou rostoucí důležitosti. Výzvy Zlepšení již dobrého postavení odvětví založeného na lesnictví s tím, jak trvalá udržitelnost předkládá řadu výzev. Celkovým cílem pro všechny výrobky a služby založené na lesnictví bude ekologická účinnost základním požadavkem. V tomto ohledu je zapotřebí zlepšení zejména ohledně produkce a spotřeby energie, ale totéž platí i v případě recyklace výrobků a nakládání s odpady. Emise CO2 z výroby se musí dále snížit a je zapotřebí zvýšit používání obnovitelných materiálů a lesnických materiálů neutrálních vůči CO2. Přestože se lesy v Evropě spravují již celá staletí, zvýšená váha dávaná otázkám životního prostředí jak na globální, tak na místní úrovni (snížení obsahu CO2, vodní režim, ochrana půdy, biodiverzita) vyžadují různorodé přístupy k lesnímu hospodářství. Nejnáročnější výzvou pro lesnické odvětví bude splnění těchto požadavků a poskytnutí rekreačních možností společnosti a dalšího zboží a služeb z lesů, dodávka množství lesních surovin potřebných pro rostoucí počet aplikací a výrobků včetně produkce energie. Při zajišťování dostatečné dodávky lesní biomasy představuje problém pomalá dynamika lesního růstu v protikladu k rychlé dynamice tržních požadavků. Zásadní částí pohybu k vyššímu environmentálnímu výkonu je potřeba vyvíjet a používat environmentální technologie pro hospodaření v lesích a pro produkci výrobků a generování energie. Průmysl založený na lesnictví již recykluje velkou část své výroby (zejména papír). V tomto ohledu je cílem systematicky vyvíjet snadno recyklovatelné výrobky a vytvořit efektivní systémy obnovy, kde je funkčnost dřeva a vlákniny nejprve plně využita, přičemž pak následuje využití zbývajícího materiálu pro získání energie. Dosažení nejlepší rovnováhy z hlediska ochrany životního prostředí, ekonomiky a kvality výrobku/efektivnosti procesu mezi mírou recyklace lesních výrobků a jejich využitím pro energetické účely je právě klíčem k řešení. Pokrok na cestě k výrobě v uzavřené smyčce s pomocí dalšího výzkumu musí pokračovat včetně minimalizace a opětovného využití pevných odpadů a vody. Protože lesnické odvětví zahrnuje rozsáhlou dopravu, musí se řešit i snížení výsledné zátěže životního prostředí.

Energie Energie je jednou z nejdůležitějších hnacích sil ovlivňujících lesnické odvětví a její důležitost se jen zvýší, protože globální poptávka po energii bude nadále rychle růst. Rostoucí ceny energie jsou jak příčinou, tak i důsledkem tohoto vlivu. Zájem o obnovitelné zdroje energie a zejména energie založené na biomase proto poroste i nadále a bude hlavně poháněn argumenty ochrany životního prostředí (otázka CO2), ale bude i sloužit jako prostředek k zajištění dostatečných zdrojů energie pro společnost v pevné či kapalné podobě (biopaliv). EU se zavázala k odpovídajícímu zvýšení množství energie vyráběné z biomasy. Dostupnost energie a konkrétně elektřiny za konkurenceschopné ceny je velmi důležitá pro významné části lesního průmyslu.

106

Výzvy Musí se nalézt rovnováha mezi rostoucí poptávkou po lesní biomase k produkci energie a rostoucí poptávkou po lesnických výrobcích. V tomto kontextu je třeba vzít v úvahu, že lesnické výrobky lze rovněž využít k produkci energie po jejich použití. Celková energetická účinnost odvětví založeného na lesnictví se musí významně zlepšit. V mnoha výrobních stadiích, jako rafinace a sušení, se musí snížit spotřeba energie a zejména elektřiny, měřená jako spotřeba na jednotku funkčnosti výrobku. Odvětví a společnost musí investovat do plného využití potenciálu výroby a úspor na poli energetiky.

Technologie a znalosti Historicky byly zpřístupňující technologie vždy mimořádně silnými hnacími silami rozvoje. Tento vliv se nezmění. Sektor založený na lesnictví musí proto stát na čele ve využívání příležitostí nabízených novými technologiemi pro vývoj nových procesů a výrobků. Odvětví založené na lesnictví velmi brzy převzalo nástroje informačních technologií pro zlepšení procesní účinnosti a kvality výrobků a biotechnologie byla použita k čištění vypouštěných odpadů. Musí se posilovat otevírání vstupních bran pro nové technologie a převod technologií z jiných odvětví. Úloha materiálů založených na lesnictví v bytové výstavbě, balení, hygieně, nábytku, deskách a podobných předmětech nebyla nikdy vážným způsobem zpochybněna, ale tištěné informace v odvětví sdělovacích prostředků musely čelit „elektronické“ revoluci. Stále se rozšiřuje povědomí, že tato dvě média pro výměnu informací se navzájem doplňují. Nicméně technologický vývoj v odvětví informační technologie bude mít nepochybně v budoucnosti velmi významný dopad na lesnický sektor. Znalosti jsou také klíčovým hnacím faktorem pro odvětví založené na lesnictví a zásadní složkou přidané hodnoty. Mnoho nových výrobků a služeb vychází ze znalostí založených na výzkumu, často z kombinace různých vědeckých disciplin. S tím, jak se znalosti stávají důležitějšími, také rychleji stárnou. To znamená, že sektor založený na lesnictví musí zvýšit svoji znalostní základnu a v tomto kontextu investovat více do výzkumu. Vlastnictví práv k duševnímu vlastnictví (patenty a značky) bude stále důležitější. Školení, vzdělávání a získávání pracovníků jsou zásadní prvky posilování znalostní základny. Výzvy Vedoucí technologické postavení, kterému se odvětví v současnosti těší, se musí zachovat a dokonce i zlepšit. Pouze poté může toto odvětví vyvíjet výrobky s vyšší přidanou hodnotou, zvýšit svoji úlohu jako vývozce a přeměnit se samo na vedoucího hráče v ekonomice založené na biomase. Výzkum je základem nových technologií. Vytvoření pokrokového, účinného a dobře strukturovaného systému výzkumu dostupného pro toto odvětí je proto zásadně důležitým podnikem. Navíc musí odvětví reagovat na situaci, kde lesní hospodářství, proces a vývoj produktů jsou stále ve větší míře založeny na vědě. Obecně vzato, odvětví čelí výzvám, a to více než kdykoliv předtím, jak založit vývoj vlastních produktů na vědečtějším chápání svých základních materiálů a na tom, jak se vzájemně s ostatními materiály ovlivňují.

107

Je zapotřebí průlomových objevů ve zpracovatelské oblasti. Jedním z úkolů je vyvinout pružnější a ještě menší výrobní procesy včetně jednotek pro specializované výrobky. Efektivita výroby zůstává klíčovým úkolem. Dalším důležitým závazkem bude minimalizace spotřeby energie ve všech významných výrobních etapách prostřednictvím radikální změny procesu. Vývoj nových technologií ochrany životního prostředí je další úlohou. Stejně jako při vývoji výrobků musí i rozvoj procesů využívat technologického pokroku v takových oblastech, jako je technologie řízení a technologie materiálů. Opět budou nezbytné lepší kontakty s vědeckou komunitou. Urychlení přechodu odvětví ze sektoru řízeného převážně zdroji na řízení trhem a znalostmi, je nedílnou součástí úspěchu. Proto odvětví musí rozšířit svoji znalostní základnu z převážně technologické a zahrnout i humanitní obory. Odvětví založené na lesnictví se samo musí plně zapojit do programů vzdělávání a školení, včetně komunikace s veřejností. Musí dokázat přitáhnout mladé talenty ve všech příslušných oblastech vzdělávání a práce. Rozvoj nových znalostí potřebuje vyšší důraz jak v rámci vyššího vzdělání, tak i odvětví. Rozvoj dovedností musí řešit budoucí různorodost a interdisciplinární povahu a poskytovat základnu pro rozvoj znalostí a podnikatelského ducha. Musí se řešit i důsledek stárnoucí pracovní síly v Evropě společně se schopností odvětví identifikovat, pojmout a řídit technologii a sloužit na kompetitivním globálním trhu.

3. Rok 2030 – na cestě k trvale udržitelné Evropě: Příležitosti a vize pro odvětví založené na lesnictví Klíčové příležitosti pro dnešní odvětví lesnictví: • Vyvážit postavení lesů jako zdroje obnovitelných surovin s dalšími důležitými funkcemi, například nabídkou rekreace a zabezpečením biologické různorodosti • Zvýšení dostupnosti obnovitelných zdrojů, například zalesňováním, rozšířením jejich využití v nových a současných aplikacích; tím se zajistí, že lesnické materiály budou výběrovými materiály. • Zvýšení podílu výrobků s vysokou přidanou hodnotou nabízených zákazníkům • Náhrada neobnovitelných materiálů lesnickými materiály díky pokrokovým řešením. • Vývoj nových průmyslových činností založených na „zelených chemikáliích“ ze dřeva • Získání postavení hlavního výrobce „zelené elektřiny“, biopaliv a jiných energetických produktů z biomasy • Využití výhod z rozvoje procesů a výrobků společně s ostatními odvětvími a využívání nastupujících technologií

Příležitosti Je zřejmé, že lesnický sektor čelí řadě výzev, které jej ovlivňují, počínaje lesnictvím a konče výrobky. Uspokojení těchto výzev vyžaduje významné a soustředěné úsilí včetně výzkumu a vývoje.

108

Ale odvětví má rovněž řadu příležitostí, jejichž prostřednictvím může přispívat k ekonomickému růstu, trvaleji udržitelné společnosti a blahobytu v Evropě. Jejich využití by rovněž vedlo k nezbytné transformaci lesnického odvětví na aktivního činitele hospodářství založeného na biomase. Reprezentativní příklady těchto příležitostí jsou zachyceny dále. Společnost, potřeby spotřebitelů a konkurenceschopnost Rozvojem nových postupů lesního hospodářství a plánů se tu vytváří potenciál na lepší využití lesů jako zdroje. Poskytování dostatečného objemu dřeva lesnickým odvětvím takovým způsobem, že vlastnosti stromů jsou optimálně využívány, představuje jeden způsob při souběžném rozvoji lesů jakožto zdroje pro rekreaci, sociálních funkcí a blahobytu pro stále více urbanizovanou společnost při současné podpoře biologické různorodosti. Rovněž to pomůže živobytí vlastníků lesa a rozvoji podnikání, např. v ekoturistice. Zalesňování přebytečné zemědělské půdy podpoří produkci lesní biomasy k různým účelům. Vlastním plným zapojením do rozvoje úlohy výrobků ze dřeva a desek na dřevě založených jako součástí stavebních systémů bude odvětví dřevařských výrobků schopno zvýšit svůj tržní podíl. V odvětví stavebnictví může dřevařský průmysl rovněž spotřebitelům poskytovat uživatelsky přátelská a vysoce kvalitní řešení pro bydlení z evropských odvětví nábytku a vybavení. Jakožto poskytovatel informačních produktů nabízí toto odvětví příležitosti v mnoha oblastech. Jedním je vývoj, společně s mediálními odvětvími, vynikajících vláknitých nosičů pro efektivní a uživatelsky příznivý přenos informací a komunikaci. Dalším je využití papíru jako nosiče pro tištěné elektronické obvody při vynaložení nákladů, které umožňují mnoho nových aplikací. Třetím je vývoj papírů nové kvality pro domácí tisk z digitálních médií, například kamery, mobilní telefony a TV. Zde může spolupráce s médii, odvětvími elektroniky, informací a komunikací nabídnout úžasné nové výrobky. Společně s balicím průmyslem lze vyvíjet řešení založená na dřevních vláknech, která budou poskytovat vynikající trvanlivost a mít ochranné schopnosti vysoce překračující současný standard. Úprava takových řešení pro efektivní distribuční a logistické systémy by mohla otevřít trhy řešením založeným na papíru v oblastech, kde dnes dominují cínové a hliníkové konzervy. Papírová obalová řešení, která zahrnují inteligentní funkce, například čidla a displeje, povedou k řadě produktových příležitostí. Taková řešení mohou například poskytovat informace o skladovacích podmínkách a kvalitě výrobku. Nové vlákninové hygienické výrobky mohou nabídnout zvýšenou kvalitu života pro starší lidi. Dřevitá vlákna poskytují vynikající funkce pro téměř všechny požadavky týkající se hygienických produktů, například nedělitelnost, měkkost a hospodaření s kapalinami. Požadavky na zdraví a ergonomické pohodlí budou v budoucnosti stále důležitější. Bezvodé čištění papírovými suchými ručníky s povrchovou úpravou by nabídlo nové funkce k využití jak v domácnosti, tak mimo ni. V dnešních průmyslových procesech jsou chemikálie ve dřevě, které se rozpustí během vaření buničiny, až na velmi omezené výjimky používány pouze k výrobě energie. Rozpuštěné ligniny, hemicelulózy, extrakty, například steroly, abiotické kyseliny a další látky se mohou rozvinout po dalším zpracování do rodiny funkčních chemikálií - „zelené chemikálie“. Nabízí řadu příležitostí pro vývoj zcela nových výrobků, například bariérové polymery a silová

109

činidla, která mohou nahradit tradiční výrobky založené na fosilních látkách. Je dokonce možné z dřevných látek vyrábět vůně. Je tu možnost zvýšeného využití dřevitých vláken v biokompozitech, např. společně se „zelenými chemikáliemi a materiály“. Tyto „zelené“ složky by také mohly pocházet ze zemědělských polí a biokompozity by bylo možné používat v řadě odvětví. Je tu potenciál k využití dřevitých vláken v pružných kompozitních strukturách s uplatněním např. v oblasti obalů. Spojením své technologické vedoucí pozice se získáním práv k duševnímu vlastnictví pro systémy, procesy a výrobky na vyšší úrovni, než je tomu v současnosti, se může odvětví rozšířit a zajistit si své globální trhy. Udržitelnost Lesnické odvětví poskytuje příležitosti k boji s problémy ochrany životního prostředí, jako je globální oteplování a emise skleníkových plynů. Sekvestrace CO2 v lesích a lesnických výrobcích a následně vliv náhrady jiných materiálů dřevem nebo vlákny jsou v tomto ohledu velmi důležité. Trvale udržitelné a nepřetržité využívání lesů zajišťuje obnovitelnou základnu, sekvestrace CO2 brání nadměrnému stárnutí lesů a snižuje citlivost lesů na náhodné poškození. Nové vhledy do role stromů v krajině umožní aktivní používání strojů a lesů jako protiváhy proti vlivům změn klimatu z hlediska zabránění sesuvům půdy, zajištění ochrany proti větru a zabránění záplavám. Je tu možnost vyrábět a získávat z lesů EU více lesní biomasy. Různé přístupy lze použít v různých časových horizontech s ohledem na jejich účinky. Zalesňování je jedním přístupem. Mobilizace již existujících lesních zdrojů je další, která vyžaduje technickou a vzdělávací podporu. Inteligentní logistické systémy nabízí prostředky pro vyrovnání negativních dopadů dopravy. To rovněž pozitivně ovlivní konkurenceschopnost odvětví. Využitím své pokročilé pozice na poli ochrany životního prostředí může odvětví zvýšit vlastní podnikání i v oblastech mimo EU. Energie Lesní biomasa nabízí zdroj „zelených“ energetických produktů a přináší odezvu na problémy vzniklé používáním zdrojů fosilní energie, například ropy. V tomto kontextu lze lesní biomasu budoucnosti rovněž používat jako významný zdroj biopaliv. Proto bude lesnické odvětví hrát ještě důležitější úlohu v poskytování velmi potřebné obnovitelné energie pro Evropu, zejména je to důležité z hlediska ambiciózních cílů EU na podporu zdrojů „zelené“ energie v této oblasti. Lesnický průmysl poskytuje velmi efektivní platformu pro produkci energie společně s výrobou vláken a „zelených chemikálií“. Součástí tohoto procesu je rozvíjející se koncepce „biorafinerie“, která předvídá novou rovnováhu ve využití dřeva k získávání buničiny, „zelených chemikálií“, biopaliv a „zelené energie“. V tomto kontextu má odvětví potenciál dodávat zvýšená množství energie jako „vedlejší produkt“ průmyslového zpracování a k širšímu použití než jen jako zdroj lokálního tepla. Nové systémy ve stavebnictví pracující se dřevem nabízí vynikající tepelné izolační vlastnosti a vyžadují méně energie k výrobě než neobnovitelné stavební materiály. To by mělo vést k rozšířenému používání dřeva.

110

Technologie a znalosti Rozšířená spolupráce a aliance s ostatními materiály, odvětvími a technologiemi často nabízí příležitosti k vytváření nových výrobků a služeb s vysokou přidanou hodnotou. Lze to předpokládat u kombinace dřeva a vláknin s jinými materiály. Oblasti výzkumu představují příležitost například k využití genomiky a/nebo genetického inženýrství pro rozvoj funkčních stromů (lepší přizpůsobení se novým podmínkám životního prostředí, trvanlivější dřevo, menší obsah ligninu, atd.), využití nanotechnologií, biotechnologie a mikroelektroniky k zajištění nových funkcionalit výrobku, např. povrchové vlastnosti a použití družicového zobrazování a modelování jakožto podpůrného rozhodovacího nástroje v lesním plánování a hospodaření. Použití výzkumu k zajištění statutu dřeva jakožto inženýrského materiálu s předpověditelnějšími vlastnostmi zvýší jeho tržní potenciál. Mnohem lepší znalosti o struktuře a složení dřevitých vláken mohou sloužit jako základna pro lepší procesy a pokročilejší výrobky. Je tu potenciál pro práci na evropštější úrovni jakožto prostředku pro zlepšování kvality znalostí a účinnosti výuky. Organizace programů mobility pro mladé výzkumníky a racionalizace postgraduálního studia pro získání titulu Ph.D, otevírání národních školicích aktivit a organizace letních škol jsou jen příkladem možných přístupů.

Vize pro rok 2030 Lesnické odvětví má pro rok 2030 následující vizi: Evropský lesnický sektor hraje klíčovou roli v trvale udržitelné společnosti. • Zahrnuje konkurenceschopný průmysl založený na znalostech, který podporuje rozšířené používání obnovitelných lesních zdrojů. • Snaží se zajistit svůj společenský příspěvek v kontextu globálně konkurenceschopné evropské ekonomiky založené na biomase a řízené požadavky zákazníků. Vize je založena na povědomí o tom, že evropská ekonomika, společnost a životní prostředí budou trvale vystaveny hlavním výzvám, jako jsou: • rostoucí obava ze změny klimatu, • potřeba trvaleji udržitelného hospodaření a využívání lesních zdrojů, • potřeba trvale udržitelných zdrojů energie a • průběžná změna v zákaznické/spotřebitelské základně a očekáváních. Odvětví považuje za možné spojit tři součásti trvalé udržitelnosti, tj. ekonomický růst, výhody pro společnost a ochranu životního prostředí. Je přesvědčeno, že jakožto odvětví založené na surovině vytvářené přírodou má jedinečnou pozici proto, aby dosáhlo v této oblasti úspěchu. Po zvážení politických, hospodářských, environmentálních a sociálních nejistot v budoucích letech bude sektor lesnictví nepochybně čelit širokému rozpětí problémů a výzev. Je zřejmé, že odvětví bude muset využít vlastních dovedností a tvořivosti, aby si zachovalo konkurenceschopnost a významnost a aby využilo potenciálních příležitostí, které existují. Ovšem díky strategickým aliancím a hospodářské a praktické podpoře ze strany veřejných institucí může odvětví udělat mnohem více z hlediska inovací, tvorby pracovních míst a hospodářského růstu.

111

Ačkoliv je rok 2030 ještě hodně daleko, byl vybrán jako cílový bod vize pro přeměnu lesnického odvětví na něco nového. Jeho vznik jakožto důležitý prvek hospodářství založeném na biomase bude nezbytně dlouhodobý a trvalý proces.

Strategické cíle Pro uskutečnění vize se musí dosáhnout řady strategických cílů. Stručně řečeno jsou to: • Naplnění multifunkčních požadavků na lesní zdroje a jejich trvale udržitelné hospodářství • Podpora dostupnosti a využívání lesní biomasy pro výrobky a energii • Rozvoj inteligentních a efektivních výrobních procesů včetně snížené spotřeby energie • Rozvoj pokrokových výrobků pro měnící se trhy a potřeby zákazníků • Vytvoření efektivnějšího inovačního systému včetně lépe strukturované výzkumné komunity s vyšší efektivností • Prohloubení vědecké základny odvětví včetně využití výhod nastupujících vědních odborů • Vytvoření plánů na vzdělávání a školení, které splňují vysoké požadavky • Zlepšování komunikace s veřejností a politickými činiteli

4. Realizace vize: Technologická platforma jakožto řídící mechanismus Klíčové výhody technologické platformy: • Zapojuje všechny klíčové hráče a poskytuje fórum a partnerství pro dialog veřejnosti a soukromých osob. • Umožňuje cílené investice do výzkumu a vývoje. • Mobilizuje a soustřeďuje současné výzkumné a vývojové kapacity, čímž podporuje efektivnější přístup k inovacím. • Stimuluje koordinaci evropských a národních výzkumných programů. • Podporuje průběžný rozvoj příslušné znalostní základny pro odvětví. • Přispívá k celkovému růstu ekonomiky EU.

Přínosy Pro plnou realizaci vize a využití výhod plynoucích z potenciálních příležitostí k posílení konkurenceschopnosti odvětví jsou nutné činnosti v mnoha oblastech: • podnikové struktury a modely, • politiky a další politické rámce, • technologické rozvoje a zvýšené investice do výzkumu, • vzdělávání a školení a • aliance.

112

Technologická platforma bude sloužit jako důležitý katalyzátor ve všech těchto oblastech, přinejmenším bude spojovat zainteresované osoby pro společné cíle. Program strategického výzkumu, který je klíčovým prvkem platformy, nelze realizovat efektivním způsobem, pokud bude realizován projekt od projektu. Platforma umožní koordinaci výzkumných činností a napomůže ve strukturování evropské výzkumné komunity sloužící odvětví. Rovněž bude stimulovat investice do výzkumu.

Organizace a další kroky Technologická platforma je řízena jako projekt Skupinou na vysoké úrovni (HLG) jakožto rozhodovacím orgánem. V současnosti je HLG tvořena generálními tajemníky CEPF, CEIBois a CEPI, po jednom členu představenstva každé z těchto konfederací, předsedou poradního výboru a předsedou vědecké rady. Národní podpůrné skupiny (NSG) jsou důležitými prvky organizační struktury. NSG existují ve většině zemí EU nebo se zakládají. NSG slouží jak koordinátoři pro místní podnik a výzkumné orgány, národní autority a financující zástupce. Budou mít klíčovou úlohu v zajišťování národní podpory pro platformu. Činnost platformy probíhá pod vedením ředitele projektu, jemuž pomáhá projektový tým. Rozvoj programu strategického výzkumu a realizačního plánu následuje jako další etapy. Proces vývoje programu strategického výzkumu bude identifikovat tematické priority pro budoucí výzkum a vývoj. Očekáváme a vítáme zapojení Evropské komise do vývoje programu strategického výzkumu. Upřesněné informace o platformě lze nalézt na adrese: www.forestplatform.org

113

Zkušenosti ze zahraničí

Aký priestor a šance má lesníctvo v rozvoji vidieka?! Ing. Jozef Tutka, CSc. Lesnícky výskumný ústav T. G. Masaryka 22 960 92 Zvolen Slovensko Tel.: + 421 455 320 316 Fax: + 421 455 321 883 E-mail: [email protected]

Úvod Systémové ponímanie lesníctva ako súčasti vidieka sa nezmenilo ani v súčasnosti, iba sa niekde viac inde menej stratila úroveň a intenzita historicky tradovanej zviazanosti činností a prejavov človeka s jeho životom na vidieku. Príčinou je nielen kvalitatívna zmena poľnohospodárskej rastlinnej a živočíšnej výroby, vyplývajúca z nebývalého technického rozvoja v tejto oblasti a priemyslového spôsobu organizovania výroby, ale aj odcudzenia sa terajších generácií vo vzťahu k pôde a ostatnému majetku na vidieku. Obmedzenie realizácie vlastníckeho práva k poľnohospodárskym pozemkom a jeho úplne obmedzenie k lesnému majetku v minulom režime nechalo nezmazateľnú stopu v mysliach a chovaní ľudí na vidieku. Generácie, ktoré to zažili, zostali zatrpknuté, zostarli a zoslabli a už nebudú mať dostatok síl, aby obnovili plnú funkčnosť vidieka a vychovali dôstojných a rovnocenných následníkov. A striedajúca a najmladšia generácia nedostala od svojich predchodcov dostatok energie a lásky k hrude vidieka, aby ho mohla ihneď primerane sfunkčniť a na úrovni zveľaďovať. Bude trvať určitý čas, až si to osvojí, a na našu škodu našej zeme, bude sa musieť učiť od cudzích krajín, kde k takej defraudácií rodových väzieb k majetku a jeho obhospodarovaniu nedošlo. A čo sa týka lesníctva i jeho tradovaného podielu vo fungovaní vidieka, ten sa zasadne zmenil a vyvíja ďalej. Pravdepodobne už iba malú časť činnosti a produktov lesníctva, ktoré boli spojené s charakteristickými činnosťami v poľnohospodárstve, bude možné a účelné obnoviť. Je malo pravdepodobné, aby sa vo väčšej miere rozšírila výstavba drevených obytných domov, hospodárskych budov, výroba dreveného náradia pre poľnohospodárstvo až v takej šírke ako bolo v minulosti a tiež využívanie dreva ako paliva, na dávnej úrovni. Väčšie využívanie dreva v pozemnom stavebníctve najmä v horských a podhorských oblastiach je skoro nevyhnutnosťou. V iných oblastiach je uplatnenie dreva vo väčšej miere značné obmedzene, pretože postráda zmysluplné zdôvodnenie. Perspektívnym zostáva uplatnenie produktov a služieb lesníctva, okrem účelu zachovania historických a kultúrnych pamiatok a tradícií spôsobov výroby a života v jednotlivých regiónoch vidieka, aj v oblasti rozvoja cestovného ruchu a rekreácie mestských obyvateľov a cudzincov.

117

Problematika Z retrospektívneho pohľadu by mohli byť aktivity lesníctva v minulom storočí, ktoré sa realizovali prevážne v priestore definovanom a vnímanom teraz ako vidiek, určitým zdrojom informácií a inšpirácií pre riešenie problematiky rozvoja vidieka i v súčasnosti, s akceptovaním relevantného špirálového posunu sociálno-ekonomického a technického stupňa vývoja. Na prelome 19. a 20. storočia sa pri ťažbových prácach v lese používala na území Slovenska sekera a píla, v približovaní dreva voly a kone a pri jeho doprave na väčšie vzdialenosti plavenie po vode a neskôr doprava po lesných i normálnych železniciach. Para sa začala využívať aj v piliarstve (540 píl). Vznikali veľké fabriky na celulózu, papierne a fabriky na ohýbaný nábytok, parkety, sudy ap. (2 celulózové továrne a 25 papierní, 3 továrne na ohýbaný nábytok, 5 tovární na výrobu sudov ap.). Rozvíjal sa aj obchod s drevom (80 obchodov s drevom stavebným, 262 s palivom, 15 s kôrou, 13 na drevné uhlie) a remeslá spracovania dreva (okolo 1 500 stolárov, 1 200 kolárov, 700 debnárov a 150 košikárov ap). Drevo sa predávalo hlavne na pni, prenájmom plôch na jeho ťažbu na obdobie 10 a viac rokov. Tento spôsob obchodu dreva praktizovali hlavne neštátni majitelia lesov, ktorí mali finančné problémy, ale aj štát na časti svojho majetku. Títo obchodníci nerešpektovali vždy zvyklosti a zásady hospodárskych princípov v lese, preto si mnohí majitelia lesov a lesní hospodári robili manipuláciu dreva a organizovali obchod sami. Po vzniku Československej republiky zvýšený záujem obchodníkov s drevom a drevospracovateľov o drevo priniesol ťažbu na veľkých plochách, ktoré sa spravidla nezalesnili a nechávali na samovývoj, čo viedlo často aj k vytváraniu rozsiahlych spustnutých pozemkov. Majitelia drobných lesov a roľníci začali vo veľkej miere meniť lesné pozemky na poľnohospodárske, najmä pastviny, aj prispením Šrobárovho vládneho nariadenie (1919), ktoré povoľovalo pasenie dobytka v lese, ako aj premenu lesnej pôdy na pasienky (Stolina 1999). Štát začal brániť trh s drevom úpravou tuzemského a zahraničného obchodu i vytvorením Československej drevárskej komisie na povoľovanie vývozu a dovozu dreva. Činnosti v ťažbe, sústreďovaní a dopravu dreva zabezpečovali spravidla roľníci ako sezónni robotníci a povozníci. Využívali pritom ručné píly a animálne poťahy. Štátne lesy a majetky Slovenskej republiky mali v 50. rokoch minulého storočia okolo 1 700 zamestnancov. V období krátko po 2. svetovej vojne (1948) sa v lesníctve vplyvom zmeny politického systému uskutočnili výrazné zmeny najmä v neštátnych lesoch vo vlastníckych vzťahoch ich postupným zrušením (1976). Výmera vlastníctva a hlavne užívania lesov štátom významne rástla. Štátne lesy mali v roku 1946 výmeru okolo 406 tis. ha (25 % z celkovej výmery, a už v roku 1948 bola ich výmera okolo 812 tis. ha (50 %). V roku 1989 boli takmer všetky lesy vo vlastníctve alebo užívaní štátnych organizácií lesného hospodárstva. Aj organizačné modely štátnych lesov prešli za celé obdobie rozličnými organizačnými zmenami, často nezmyselnými. V roku 1945 vznikol odčlenením od spoločného podniku Štátne lesy a majetky samostatný podnik Štátne lesy. Začiatkom päťdesiatych rokov vznikli po vzore sovietskeho Ruska v lesnom hospodárstve dve výrobné zložky: pestovná (správy štátnych lesov) a ťažbová (podniky lesného priemyslu). Drevospracujúci priemysel sa odčlenil od lesného hospodárstva roku 1956 a zaradil sa do rezortu spotrebného priemyslu. Delimitácia poľnohospodárskych a lesných pozemkov začiatkom 50. rokov významne zvýšila možnosti zamestnanosti na vidieku, hlavne v rámci akcií zalesňovania spustnutých pôd a výsadby rýchlorastúcich drevín. Razantný vstup mechanizácie a výstavba lesných

118

ciest priniesli technický pokrok do procesov lesnej výroby od polovice 50. rokov (motorové píly, bežné a špeciálne lesné kolesové a pásové traktory, lanovky, nakladače, buldozéry ap.) a uľahčili prácu, aj keď nie vždy v súlade s hygienickými a ergonomickými požiadavkami. Ako negatíva tohto obdobia boli vnímané rozpory medzi lesným hospodárskym plánom a štátnym plánom národného hospodárstva, tlak na zvyšovanie produktivity práce cestou zavádzania ťažkých vysokovýkonných neekologických strojov, zavádzanie priemyselných metód do lesnej výroby, predpisovanie dodávok dreva v požadovaných sortimentoch bez ohľadu na možnosti lesného hospodárstva či stav finančnej stránky rastových procesov, zlá situácia v zdravotnom stave lesov a výnimočný nárast chránených území v totalitných podmienkach pacifikácie vlastníckych práv, demokracie a slobody. Na druhej strane stále pretrvával nedostatok robotníkov a preferovalo sa zvyšovanie zamestnanosti a starostlivosti o zdravie a bezpečnosť práce pracovníkov v lesnom hospodárstve, zavádzala preprava na pracoviská, dovoz stravy a celý rad sociálnych vymoženosti. Vznikli mnohé nové drevospracujúce kombináty a podniky: Bučina Zvolen, Bukóza Vranov, Smrečina Banská Bystrica, Juhoslovenské celulózky a papierne Štúrovo. Zohľadnil sa pritom skutočný potenciál drevnej suroviny na Slovensku, ale najmä skutočnosť, že prevažujú listnaté dreviny. V drevospracujúcom priemysle sa vytvoril stav funkčne ucelených reťazcov spracovania dreva ako celulózovo-papierenský priemysel a drevársky a nábytkársky priemysel. Možno si položiť otázku, čo bolo vlastne potom príčinou úplného rozpadu tejto základne komplexného spracovania dreva a odbytišťa pre LH na Slovensku po zmenách v roku 1989. Bola to nízka úžitková úroveň konečných produktov ako dôsledok nízkej inovácie produktov, zastaralé strojové vybavenie a technológie a s tým súvisiaca vysoká nákladovosť, nízka produktivita práce alebo chamtivosť a zlyhanie človeka v procesoch malej a veľkej privatizácie pri značnej absencii legislatívy. Pre toto obdobie (80. roky) je príznačné aj frontálne teoretické rozpracovanie a prezentácia mimoprodukčných, resp. verejnoprospešných funkcií lesa, ktoré našli uplatnenie pri funkčnej typizácii lesov a po určitom prepracovaní a úpravách aj praktickú užívateľskú podobu už v nových politicko-ekonomických podmienkach po roku 1990. Po páde komunistického režimu v roku 1989 sa začali postupne nastoľovať demokratické podmienky v oblasti politickej, sociálnej a ekonomickej. Zrovnoprávnili sa vlastnícke práva a realizuje sa navracanie a reštitúcie poškodenia a strát na majetku. Dosiahol sa vysoký stupeň privatizácie v drevospracujúcom priemysle v hospodárstve a poľnohospodárstve. Nové obchodné spoločnosti i súkromné firmy a živnostníci sa dostali do tvrdej konfrontácie so zahraničnými firmami najmä na úrovni kvality tovaru a produktivity práce. V tejto nerovnej súťaží sú ich prednosti v nevýhode najmenej 1 : 4 (cena práce v SR : úroveň technológií + produktivita práce + úroveň inovácií + úroveň marketingu v zahraničí).

Možnosti riešenia Pri definovaní a zdôvodňovaní aktivít a činnosti lesníctva pri rozvoji vidieka bude treba vychádzať z niektorých relevantných daností, ako sú: • doterajší a predpokladaný vývoj v odvetviach poľnohospodárstva a lesníctva • rozvoj produktivity práce podmienený technickým rozvojom

119

• ústup od tradícií a zvyklosti a ich presun do úrovne kultúrno-umeleckej a historickej • ústup praktického využívania tradičných produktov z dreva pre poľnohospodárstvo a lesníctvo a ich náhrada kovovými a umelými materiálmi • zmena spôsobu života na vidieku, zánik typických poľnohospodárskych usadlostí typu roľníckych alebo farmárskych dvorov v poľnohospodársko-lesnej krajine a opúšťanie hájovní a lesovní v lesnej krajine • všeobecné vzďaľovanie človeka od prírodných procesov vkladaním stále dokonalejších nástrojov vo výrobných procesoch medzi človeka a objekty pracovných činnosti • osídľovanie najmä prímestských obcí mladými a menej solventnými obyvateľmi • nárast športovo-kultúrnych a rekreačno-poznávacích aktivít človeka v teritóriach vidieka • prevážna výmera lesov SR (97 %) je dislokovaná vo vidieckej krajine a len nepatrný podiel sa nachádza v katastroch mestskej krajiny (3 %) • významné zníženie podielu obyvateľstva na vidieku z 76,1 % (1970) na 42,2 % (2000) ich presídlením do miest Lesníctvo sa môže podieľať na rozvoji vidieka paletou svojich produktov a služieb vo forme produkčných a verejnoprospešných, resp. mimoprodukčných funkcií lesa a služieb lesníctva. V rámci tohto procesu sa bude teda jednať o obnovenie alebo rozširovanie výroby produktov z dreva a služieb, remesiel a podnikateľských aktivít spojených s lesníctvom a lesom ako prírodným fenoménom v krajine.

Produkčné funkcie Drevoprodukčná funkcia Na Slovensku zaberajú lesy spravidla plochy z hľadiska polohy i úrodnosti nevhodné alebo menej vhodné na poľnohospodársku výrobu. Ďalšie zvyšovanie ich výmery za účelom rozširovania lesnej výroby bude úzko spojené s konkurencieschopnosťou poľnohospodárskej výroby v európskom priestore, tempom rozširovania ekologického poľnohospodárstva, zabezpečovaním trvalej udržateľnosti rozvoja krajiny v podmienkach klimatických zmien a so zlepšovaním sociálno-ekonomickej úrovne a demografického vývoja v krajine. Rozhodovanie o zalesňovaní poľnohospodárskych pôd sa bude nutne opierať o optimalizačné modely akceptujúce ekologické, finančne a sociálno-ekonomické hľadiska. Produkcia dreva je limitovaná rozlohou lesa, disponibilnými zásobami dreva na pni a ťažbovými možnosťami (tab. 1 – 3). Rezervy lesníctva pre rozvoj vidieka existujú predovšetkým v technologických, organizačných a produktových inováciach. V podstate to znamená zvýšenie disponibilnej zamestnanosti a sortimentu a kvality ponúkaných produktov a služieb.

120

Tab. 1 Vývoj plochy lesných pozemkov a porastovej pôdy

Druh LP PP

Výmera lesných pozemkov(LP) a porastovej pôdy (PP) v ha 1970 1980 1990 2000 2005 1 918 571 1 952 656 1 976 538 1 997 961 2 006 172 1 826 564 1 861 642 1 921 705 1 921 414 1 931 645

Prameň: Informácie o stave lesov SR (SLHP, PIL), 2006

Tab. 2 Vývoj zásoby dreva na pni

Ukazovate Zásoba spolu z toho: ihlinatá listnatá Zásoba na ha v m3

1970 1980 1990 2000 Zásoba spolu, ihlinatá a listnatá (mil. m3 hr. b. k.) 313,3 324,0 348,5 410,0 169,0 170,0 178,9 199,1 144,3 154,0 169,6 210,9 171 174 181 215

2005 (mil. m3 hr. b. k.) 438 207 231 229

Tab. 3 Vývoj ťažby dreva v tis. m3

Ukazovate Vykonaná ažba dreva v tom: ihlinatého listnatého

2001 6 184

2002 6 248

2003 6 652

2004 7 268

2005 10 190

3 037 3 147

3 209 3 039

3 509 3 143

4 001 3 267

6 927 3 263

Ostatné úžitky produkčnej funkcie lesa Lesné plody a huby Lesné plody: čučoriedky, baza, maliny, brusnice, ap. a jedlé huby majú vhodné podmienky pre výskyt na Slovensku na výmere 942 tis. ha lesných pozemkov typologicky vhodných pre ich priemernú a lepšiu produkciu. O využiteľnom ročnom potenciáli a skutočnom zbere lesných plodov a jedlých húb poskytujú informácie v tab. 4 a 5.

121

Tab. 4 Upravená potenciálna (efektívna) ročná produkcia lesných plodov a húb na lesných pozemkoch v roku 2005 Lesné plody

Plocha výskytu tis. ha

Úrodnos kg/ha

90 4 95 30 4 3 1 6 2 1 6 700

uoriedky Brusnice Maliny ernice Jahody Trnky Šípky Baza Hloh ereš a vtáia Lieskové orechy Hríby* (kuriatka ap. prepoet na erstvo) Spolu

942 *podľa rokov od 25 – 50 % plochy lesov

Cena Sk/kg

480 225 200 160 70 90 75 60 60 380 50

Objem uprav. potenciálnej (efekt.) produkcie tis. kg 43 200 900 19 000 4 800 280 270 75 360 120 380 300

63,9 75,0 24,5 20,7 41,6 15,0 18,5 19,5 15,0 10,0 95,0

Hodnota uprav. potenciálnej (efekt.) produkcie tis. Sk 2 760 480 67 500 465 500 99 360 11 648 4 050 1 388 7 020 1 800 3 800 28 500

40

28 000

48,8

1 366 400

-

97 685

-

4 817 446

Tab. 5 Skutočná ročná produkcia lesných plodov z realizovaného zberu v roku 2005 **) Lesné plody

Vývoz

Množ- Cena Tržby stvo Sk/kg tis. Sk tis. kg 40 80 3 200 uoriedky Brusnice Maliny ernice Jahody Trnky Šípky Baza Hloh ereš a vtáia Lieskové orechy Huby (prepoet váhy na erstvý stav) Spolu

Zber pre vlastnú Celkom skutoná roná produkcia spotrebu Množ- Cena Tržby Množ- Cena Tržby Množ- Cena Tržby stvo Sk/kg tis. Sk stvo Sk/kg tis. Sk stvo Sk/kg tis.Sk tis. kg tis. kg tis. kg 60 65 3 900 80 55 4 400 180 63,9 11 500 20 80 1 600 35 65 2 275 65 75,0 4 875 50 25 1 250 65 20 1 300 140 24,5 3 425 6 20 120 20 20 400 28 20,7 580 1 45 45 2 40 80 3 41,6 125 4 15 60 4 15,0 60 45 20 900 20 15 300 65 18,5 1 200 35 15 525 15 10 150 50 13,5 675 5 15 75 5 15,0 75 10 10 100 10 10,0 100 Domáci výkup

10 25 2 -

100 35 30 -

1 000 875 60 -

15

160

2 400

-

-

-

15

30

450

30

95,0

2 850

35

170

5 950

50

70

3 500

600

40

24 000

685

48,8

33 450

127

-

13 485

267

-

11 840

871

-

33 590

1 265

-

58 915

**) Údaje spresnené výskumom v SR v roku 2002 a výsledkami každoročného prieskumu zberu lesných plodov marketingovou agentúrou v ČR

122

Liečivé byliny a okrasné trávy Liečivé byliny a okrasné trávy sa vyskytujú podľa Schwarca a Linderovej (1997) na 18 tis. ha, resp. 20 tis. ha. Na základe kvantifikácie množstiev a trhových výkupných cien je možné získať za liečivé byliny z ha okolo 350 Sk.ha-1 a pri okrasných trávach 150 Sk.ha-1.

Ozdobná čačina Potenciálny objem ozdobnej čačiny sa určil z množstiev, ktoré sa získajú pri riadnej ťažbe, prebierkach a prerezávkach vhodných drevín (sm, jd, bo, dgl). Celkove je možné získať 8,4 m3, resp. 6,7 t čačiny z ha. Z celkovej (podhodnotenej výmery) 13,5 tis. ha to je 113,4 tis. m3, resp. 90,7 t čačiny ročne. Z uvedeného množstva sa odpredá okolo 20 %, t.j. 1,5 – 2 t.ha-1.

Drevárska výroba V drevárskej prevádzke štátnych lesov a malých lesomajiteľov sa vyrába omietané a neomietané rezivo z ihličnatej guľatiny a vlákniny a listnatej vlákniny. Pri vybavení primeranými technológiami možno dosiahnuť hrubý zisk na úrovni 15 % celkových nákladov. Na docielenie 1 mil. hrubého zisku treba spracovať okolo 2 500 m3 dreva porovnateľnej kvality. Existujú rezervy v rozšírovaní tejto výroby, ale hlavne v jej finalizácii do konkrétnych spotrebiteľských produktov.

Energetické využitie menejhodnotného dreva Podľa Oravca, M. (1997) by sa ročne v rámci pestovnej a ťažbovej činnosti mohlo získať okolo 900 tis. m3 menej hodnotného dreva (konáre a kmene do a nad 7 cm, manipulačný odpad na lesných skladoch, drevo z prerezávok, pne a korene, palivové drevo, odpad z mechanického spracovania dreva). Oproti všetkým druhom energie, okrem slnečnej, vodnej, veternej, geotermálnej má však drevo oproti známym druhom fosilných palív nepopierateľnú výhodu ako takmer ekologicky čistý a obnoviteľný energetický prírodný zdroj.

Produkty poľovníctva Komerčne realizovateľnú produkciu tvoria trofeje, divina a veľa hodnotných surovín pre kožušnícky, farmaceutický priemysel (koža, kožky, srsť, parožie, rohy, zuby, šľachy, masť, ap.) a živá zver pre zazverovanie poľovných revírov doma i v zahraničí, resp. ako požadovaná forma tovaru. Potenciálnu produkciu možno definovať ako množstvo ulovenej a odchytenej zveri a z toho vyplývajúcich úžitkov, ktoré zodpovedá stavu ekologickej rovnováhy v lesných porastoch. Je to stav, pri ktorom by nemali vznikať v porastoch žiadne, resp. iba únosné škody zverou.

123

Za reálne čiastky tržieb z poľovníctva možno považovať predaj zveriny, predaj zveri, nájomné, poplatkový odstrel, náhrady za škody zverou ap. Za rok 2005 sa uvádzajú príjmy v tab. 6. Tab. 6 Príjmy z predaja diviny, poplatkového odstrelu a ostatné príjmy za rok 2005 v tis. Sk

Ukazovate Predaj diviny cudzím v tis. Sk Predaj diviny lenom (poovníkom) v tis. Sk Skutoné príjmy z predaja diviny v tis. Sk Hodnota úavy na cene z predaja lenom a zamestnancom Predaj živej zveri v tis. Sk Poplatkový odstrel Iné príjmy v tis. Sk Príjmy celkom

Štátne revíry

Spolu

12 663 3 512

Poov. združenia ŠPZ 15 513 9 844

Poov. revíry ostat. subjektov 4 972 3 324

33 148 16 680

16 175

25 357

8 296

49 828

13 289

82 029

24 607

119 925

7 217 60 983 3 827 88 202

19 135 14 396 32 509 91 397

1 690 13 127 5 760 28 873

28 042 88 506 42 096 208 472

Úžitky verejnoprospešných funkcií lesa Úžitky verejnoprospešných funkcií lesa sa komerčne realizujú iba v nepatrnej až veľmi malej miere, no neevidujú sa oddelene ako špecificky súbežný, resp. špeciálne zabezpečovaný výsledok lesnej výroby. Podobne je to aj s nákladmi, ktoré zvyšujú nákladovosť riadnej lesnej výroby alebo sú vyložene nákladmi konkrétnej verejnoprospešnej funkcie lesa. Je preto potrebné oddelene evidovať náklady na zvyšovanie úžitkov konkrétnych verejnoprospešných funkcií lesa alebo ich intenzifikáciu ako dodatočnú hodnotu, ktorá ich posúva do sféry reálneho trhu. Súhrnnými metódami oceňovania sa určila ročná hodnota potenciálneho úžitku verejnoprospešných funkcií lesa vo výške 16 mld. Sk v cenovej úrovni r. 1996 na porovnateľnej lokalite cenového ohodnotenia dreva (odvozné miesto, miesto nakladania a expedovania) čo je dvojnásobok tržieb za normálny objem realizovanej ťažby dreva. Úroveň komerčného a bezplatného využívania týchto úžitkov v podobe produktov a služieb nebol doteraz relevantne kvantifikovaný.

Záver Lesníctvo a lesy majú pre udržateľný rozvoj vidieka svoju historickú i objektívnu systémovú dimenziu. Vyplýva to z ich umiestnenia v priestore krajiny a primárnej funkcie pri tvorbe a fungovaní životného prostredia. Sú významným zdrojom priamej a nepriamej zamestnanosti a tiež sociálno-ekonomických, kultúrnych, rekreačných a zdravotných aktivít obyvateľstva a návštevníkov našej krajiny.

124

Do budúcnosti treba podporiť výrobné a produktové inovácie lesníctva a poľnohospodárstva, rozvoj odbytu poľnohospodárskych a lesníckych produktov a služieb. Pre zvyšovanie zamestnanosti vo vidieckom priestore treba zvýšiť prístup žien na pracovný trh, umožniť vznik a rozvoj malých podnikov, vyškolenie mladých ľudí v tradičných vidieckych zručnostiach, skvalitniť marketing zavádzania a rozširovania informačných a komunikačných technológií, rozvoja využívania obnoviteľných zdrojov energie, cestovného ruchu a skvalitňovanie miestnej infraštruktúry modernizáciou a reštrukturalizáciou.

Literatúra Fodorová, V.: Súčasnosť a budúci vývoj neštátneho lesníckeho sektora SR. Zborník z konferencie s medzinárodnou účasťou. 1999, B. Štiavnica, 96 s. Matjíek, J., Prina A.: Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionu – Jak využít existujíci potencial. Zborník referátov zo seminára, doplnený o vybrané skúsenosti zo zahraničia. VÚLHM Jíloviště –Strnady, 2005. 230 s.

125

Lesní mýtné nebo podnikatelská angažovanost v lesním hospodářství? Thorsten Mrosek, Peter Schleifenbaum, Bernd Stecker, Martin Grünebaum, Rainer Köpsell a Andreas Schulte1

Odbyt nedřevních produktů a lesnických služeb Zatímco má německé lesnictví přes problematický stav výnosů při odbytu svých nedřevních produktů a lesnických služeb potíže a namísto toho se objevují myšlenky, jako je „lesní mýtné“, demonstruje kanadský soukromý lesnický podnik Haliburton Forest & Wild Life Reserve Ltd. již více než 15 let úspěšně a s vysokým stupněm inovace vývoj a odbyt produktů a služeb v obchodním segmentu les a dřevo.

Obtížná výchozí pozice v Německu Na hospodářskou situaci německého lesnictví je třeba pohlížet převážně jako na situaci problematickou. Pro všechny způsoby držby lesa je pro lesní podniky z důvodu specifických problémů v oboru lesního hospodářství (např. malé struktury soukromých lesů, rozmanitosti veřejné držby lesa) a nevýhodných rámcových podmínek (např. vysoké náklady na hospodaření, rozsáhlé, bezplatné společenské nároky) stále obtížnější, přes aktuálně se zvyšující cenu dřeva, hospodařit se ziskem nebo pokrývat své náklady. Na jedné straně se již nemohou nedřevní produkty, lesnické služby a ostatní lesní hodnoty (např. ekologické výkony lesa, cíle ochrany přírody, rekreační výkony, vzdělávání v oblasti životního prostředí), po kterých je vedle rozmanitých produktů ze dřeva v Německu nadále silná poptávka, „vézt“ za výrobou dřeva nebo být realizovány v rámci multifunkčního obhospodařování lesa. Na druhé straně však nemohou být nové produkty a služby v současných rámcových právních podmínkách a v podmínkách lesní politiky uváděny na trh v rozsahu, který by stál za zmínku. Na tomto pozadí vyvstává naléhavé otázka, kdo má např. v budoucnosti pečovat v Německu o krajinu s lesními kulturami a o infrastrukturu při zvyšující se poptávce obyvatelstva v oblasti rekreace v přírodě. Přestože les často vystupuje v oblasti přírodních zážitků pouze jako

1)

Dr. T. Mrosek je vědeckým asistentem v Lesním centru Westfálské Wilhelmovy univerzity v Münsteru. Dr. P. Schleifenbaum je vedoucím provozu a spolumajitelem Haliburton Forest a spolupracující profesor Lesnické fakulty univerzity v Torontu. Prof. Dr. B Stecker vede odborný úsek pro „Plánování politiky životního prostředí a turistiky“ na vysoké škole v Brémách. Dr. Grünebaum je referentem pro marketing u Státních lesů Porýní-Falc. R. Köppel vede Dolnosaský lesní úřad Sellhorn na Lüneburském vřesovišti. Prof. Dr. A. Schulte vede Lesnické centrum univerzity v Münsteru. Autoři (kromě dr. Schleifenbauma) navštívili lesní závod na podzim 2005 v rámci exkurze, příp. odborné cesty. Exkurze „Trvalé a multifunkční obhospodařování lesa na příkladu Haliburton Forest & Wild Life Reserve Ltd. v Ontariu, Kanada“, kterou nabídlo Lesnickému centru, se zúčastnilo 25 studentů odborného úseku geovědy univerzity Münster. Další informace o Haliburton Forest lze nalézt na adrese: http//www.haliburtonforest.com

127

kulisa a přírodní turistika je poptávána i v zahraničí, upozorňují analýzy trendů na významné tempo růstu a potenciály, kterých mohou využít i němečtí majitelé lesa a lesní závody. Pro zhruba třetinu německého obyvatelstva ve věku nad 14 let tak představuje „intenzivní život v přírodě v nedotčené krajině nejvýznamnější přání pro dovolenou v budoucnosti“. Na jedné straně tak ukazuje obnovená diskuse o možných poplatcích za využívání lesa (lesní „mýtné“), které přesahuje přiměřenou „povinnost k sociabilitě“ lesní držby (např. intenzivní turistické, sportovní nebo rekreační aktivity, organizované podniky nebo spolky) naléhavou nutnost nové politické interpretace „volného vstupu do lesa za účelem rekreace”. Na druhé straně je nutné zjistit, proč měl odbyt nedřevních produktů a lesních služeb dosud tak malý úspěch. Přestože je popisovaná problematika známá již delší dobu a na celém území Spolkové republiky již existují příklady inovačního vytváření produktů a odbytových iniciativ, zdá se, že zde existuje potenciál pro další rozvoj. Kromě provozně-hospodářských perspektiv majitelů lesa a lesních závodů platí také, že je nutné zachovat a dále rozvíjet národohospodářský, příp. regionálně hospodářský přínos a přínos politice pracovního trhu v oblasti nedřevních produktů a lesních služeb ve svazku lesů a dřeva (Cluster-Wald). Několik podnětů pro aktuální obhospodařování lesa v Německu má poskytnout prezentace obzvláště inovačního a úspěšného soukromého lesního závodu v Kanadě. Kromě upozornění, že se rámcové podmínky lesní politiky a právní podmínky pro obhospodařování lesa v Německu musí zlepšit, má být majitelům lesa a lesním závodům se všemi způsoby držby lesa dodána odvaha k tomu, aby v budoucnosti intenzivněji rozvíjeli a prosazovali na trhu inovační a komerčně schopné nedřevní produkty a lesní služby.

Haliburton Forest & Wild Life Reserve Ltd. Haliburton Forest je soukromý lesnický podnik v Ontariu v Kanadě s celkovou rozlohou 24 000 ha (20 300 hektarů lesní plochy). Poloha v oblasti lesů Velkých jezer a řeky sv. Vavřince je předpokladem pro druhově bohatá lesní společenství stinných listnatých lesů. Převládajícími druhy stromů jsou některé druhy javorů, jako například javor cukrový nebo americký buk. Proměnlivá pahorkatina Haliburtonské vrchoviny s jejími četnými jezery a mokřinami i velmi rozmanité druhy stromů je z estetického krajinného hlediska velmi působivá, zejména díky zabarvení listí během „indiánského léta“ v podzimním období. Lesní závod je charakterizován multifunkčním obhospodařováním lesa, při kterém představuje hlavní těžiště nabídka rozmanitých produktů a služeb na úseku turistiky, rekreace a vzdělávání v oblasti životního prostředí (včetně přírodní a ekologické pedagogiky). Poloha kanadské metropole Toronto ve vzdálenosti 270 km a okolních urbanistických center s celkem 5 mil. obyvatel (srovnatelné s urbanistickými centry v Německu, jako je Porúří nebo oblast Rýn–Mohan) je předpokladem pro velkou poptávku po takových turistických nabídkách. Trvalé a multifunkční obhospodařování lesa, praktikované u firmy Haliburton Forest již více než 15 let, je v Ontariu v Kanadě, ale také na mezinárodní úrovni, považováno za tak inovační, že podnik získal charakter modelu přesahujícího rámec regionu. Haliburton Forest tak byl například prvním lesním závodem v Kanadě, který byl certifikován dle FSC. Dále podnik zavedl rozsáhlý systém kritérií a ukazatelů pro dlouhotrvající obhospodařování lesa.

128

Na základě tohoto modelu vyhledávají četné vysoké školy, např. z Kanady, USA a Německa tento podnik pravidelně jako studijní objekt. Zřejmě nejvýraznějším charakteristickým znakem obhospodařování lesa je u Haliburton Forest jistě skutečnost, že již pouze 27 % příjmů pochází ze dřeva (včetně vlastní výroby a odbytu dřevěných srubů) a zbývající přínos pochází z turistických a lesnicko-pedagogických výkonů. Roční návštěvnost je u Haliburton Forest odhadována na 200 000 až 240 000 návštěvníků. Jen Vlčí centrum navštíví ročně 25 000 osob. Vzdělávací programy na téma životního prostředí navštíví 7 000 hostů. Stezku po vrcholech stromů absolvuje ročně 5 000 návštěvníků Haliburton Forest. Pozn.: Stezka po korunách stromů je svou délkou 523 m (maximální výška 27 m) jedním z největších zařízení tohoto druhu na světě. Kromě přírodního zážitku z neobvyklé perspektivy obsahuje ekologicko-pedagogický doprovodný program informace o dlouhodobém obhospodařování lesa. Stezka po korunách stromů má z marketingového hlediska funkci majáku přesahujícího rámec regionu. Velký provozně-hospodářský význam nedřevních produktů a lesních služeb je zřejmý z tabulky 1. Ochotu veřejnosti v Ontariu poskytnout za využívání zvláštních a kvalitních produktů a služeb v lese finanční příspěvek, lze výstižně popsat na příkladu Haliburton Forest. Přestože lze státní les (90 % lesní plochy, 50 % v bezprostředním okolí Haliburton Forest) rozsáhlým způsobem a bezplatně používat k rekreaci a v bezprostřední blízkosti Haliburton Forest se nachází zřejmě nejvýznamnější veřejný lesní park (Algoquin Provincial Park), existuje velmi výrazná poptávka po zpoplatněných nabídkách lesního podniku. V Ontariu je například provozována rozsáhlá veřejná síť cest pro snowmobiling (40 000 km), kterou je možné za roční poplatek 200 $ relativně volně používat. Přesto existuje u Haliburton Forest v oblasti využití odpovídajících nabídek (300 km kvalitně udržovaných cest pro snowmobiling, denní taxa 35 $) tak velká poptávka, že bylo nutné omezit využívání na 200 vozidel denně. Obzvláště zajímavá pro německé lesní závody by mohla být skutečnost, že Haliburton Forest své výnosy z oblasti obchodu s nedřevní produkty a lesními službami investuje hlavně do lesního hospodářství a také ve vysoké míře do oblastí výzkumu a vývoje (např. v rámci kooperace s lesnickou fakultou Univerzity Toronto).

129

Tab. 1 Nedřevní produkty a lesnické služby u firmy Haliburton Forest (ceny jsou zaokrouhlené, pokud není uvedeno jinak, za jeden den, předpokládaný směnný kurs: 1$ CAD = 0,7 €; slevy za určitá období a pro určité skupiny zde nejsou obsaženy)

Produkt/Služba Návštva lesa

Zkrácený popis Návštva lesa s používáním lesních cest a jiných všeobecných za
ízení

Rybaení

Využití 50 jezer pro úely ryba
ení

Jízda na horském kole Jízda na kánoích

Používání 300 km tras pro horská kola, pjování horských kol Pjování kánoí a kajak

Snowmobiling

Používání 300 km tras pro snowmobiling, pjování snowmobil

Lesní cesta po korunách strom
Jízda se psím spežením Jízda v ponorce Lesní opera Vlí centrum

Skupinový výlet s doprovodem po korunách lesních strom Jízda se psím sp
ežením s doprovodem

Jaro Podzim Zima

Úast na jízd v ponorce v lesním jeze
e *) Návštva opery v lese **) Návštva vlího centra s vlí oborou, výstava a kino

Hvzdárna

Prohlídka hvzdárny s doprovodem

Ekologické vzdlávání/ lesní pedagogika

Využití rzných za
ízení a program pro vzdlávání o životním prost
edí a lesní pedagogice (nap
. pro mládež, seniory a podniky) Tábo
išt pro stany (v lese na b
ehu jezera) Stanovišt pro obytný vz (v lese na b
ehu jezera) Nájem honiteb a používání loveckého srubu (vtšinou skupinou lovc) Rzné nápoje a pokrmy Rzné možnosti ubytování od srubu až po rustikální apartmá

Léto Léto Všechna roní období Jaro Podzim Všechna roní období

Camping Trvalé kempinkové místo Lov Restaurace Ubytování

Hlavní sezona Jaro Podzim Zima Všechna roní období Jaro Podzim Jaro Podzim Zima

Cena/osoba 11 € 24 € 11 € 11 € 14 – 21 € 21 € 24 € 119 – 133 € 66 € 45 – 84 € 91 € 56 € 6€ 14 € 45 €

Jaro Podzim Všechna roní období Podzim

11€

Všechna roní období Jaro Podzim Zima

Rzné 41 €

1 117–1 536 € za rok 2 €/ha/rok

62 €

*) Výlety v ponorce patří zřejmě celosvětově k nejvíce inovačním turistickým atrakcím lesního podniku. Sladkovodní ponorka (pilot a pět cestujících, hloubka ponoření 20 m) byla během tří a půl roku vyvinuta a postavena speciálně pro Haliburton Forest, což zdůrazňuje také připravenost podniku k inovacím a investicím. **) Lesní opera otevírá veřejnosti nové perspektivy lesa a získává nové okruhy zákazníků, zejména v městské spádové oblasti a ve věkové skupině seniorů. Jako příklad úspěšného marketingu o představení přinesly celostránkovou zprávu špičkové noviny New York Times.

130

Tab. 2 Rozdělení příjmů z různých dřevních a nedřevních produktů a lesnických služeb u Haliburton Forest

innost Prodej d
eva Sruby (výroba a prodej srub) Pronájmy (stanovišt pro campingové vozy) Ekologické vzdlávání (rzné programy) Vlí centrum (vlí obora s muzeem) Stezka po korunách strom (stezka s prvodcem po korunách strom) Letní turistika (nap
. pší turistika, jízda na horských kolech) Zimní turistika (nap
. jízda na snowmobilu) Psí sp
ežení (jízda se psím sp
ežením) Lov (pronájem honitby) Rzné

Podíl na celkových píjmech v % 16 11 17 14 6 8 11 9 3 2 3

Začátky v Německu I v Německu existuje několik příkladů pro prezentaci úspěšného a inovačního odbytu nedřevních produktů a lesních služeb. • z Porýní-Falce Lesnictví země Porýní-Falc se nachází v trvalém vývoji, počínaje původním výrobcem až po podniky služeb. Státní podnik přitom jde cestou diverzifikace produktů. Vedle politicky požadované a veřejně financované základní nabídky v oblasti využití lesa k rekreaci a ekologickému vzdělávání se také podařilo na trh zavést některé produkty a služby, financované zákazníky a získat tak značné příspěvky ke krytí nákladů! Příkladem obzvláště inovačních služeb ve spojení s lesem jsou exkurze balonem nad oblastí Westerwaldu v doprovodu lesníků, pronajímání idylických stanovišť pro cestovní automobily v lese nebo možnost pohřbívání zemřelých domácích zvířat na lesním palouku. Přestože je ochota zákazníku k placení vzbuzována postupně a obezřetně stanovenými cenami, je možné příjmy z produktů ve formě lesních zážitků, s výjimkou zážitků při lovu, dosud posuzovat jako okrajové. Ale vzhledem k vysokým nákladům při těžbě dřeva a při odbytu dřeva by mohla zvýšená angažovanost v oblasti lesních služeb odhalit významné potenciály příjmů ze Severního Porýní-Vestfálska. Přestože mají lesní rekreační aktivity a nabídky ekologického vzdělávání v lidnatém severním Porýní-Vestfálsku velký význam a jsou rozsáhlým způsobem poskytovány veřejnými zařízeními, jako je Státní lesnický a dřevařský podnik NRW, existuje pouze málo příkladů hospodářsky zaměřeného odbytu inovačních lesnických služeb. Zde má zvláštní modelovou funkci soukromý lesnický závod Wildwald Vosswinkel se svou Lesní akademií, protože nabízí mnohotvárným způsobem zaměřeným na tyto produkty přírodní zážitky, sport v přírodě a možnosti výuky o lese.

131

• z Dolního Saska V Dolním Sasku představuje těžiště v oblasti lesnických služeb např. lesní úřad Sellhorn. Jeho koncepce obsahuje kombinaci informací a zábavy pro volný čas pro návštěvníky lesa, skupiny turistů a skupiny mládeže i vzdělávací programy pro obchodníky a manažery. K tomu patří také akční dny se zaměřením na určité téma, akce pro podniky nebo spolky i sportovní akce. V poslední době se podařilo prodat například nabídky vzdělávání na téma les dokonce čínským vědcům, zabývajícím se životním prostředím, lesníkům a pedagogům. Výhodná poloha podniku v oblasti metropolí Hamburg-Hannover-Brémy, tak jako turistická oblast Lüneburského vřesoviště, je pro tyto obchodní segmenty velmi výhodná. Atrakce, jako je Centrum lesních zážitků ve starém selském domě s rákosovou střechou a Lesní domov pro mládež Ehrhorn, jsou vhodnými místy pro práci s veřejností a pro odbyt lesnických služeb. Spolupráce Lesnického úřadu Sellhorn s vysokou školou v Brémách přispěla významnou měrou k optimalizaci vývoje produktů a jejich odbytu. Studenti vědy pro využití volného času tak mohou v rámci četných studijních projektů (např. při průzkumech mezi návštěvníky, akčních dnech, tematickém provádění hostů) přispět inovačními nápady v oblasti produktů a podněty k řízení a odbytu.

Závěr Modelový lesnický závod Haliburton Forest Ontario, Kanada, působivým způsobem ukazuje, že rozmanité nedřevní produkty a lesní služby mohou být umístěny na trhu a mohou představovat významné dodatečné příjmy. Pro takový obchodní model musí přirozeně existovat určité provozní, geografické, společenské a politicko-právní rámcové podmínky. V Německu by k rozhodujícím omezujícím faktorům mohly patřit právní rámcové podmínky a společenské chápání lesa a jeho využití. Kromě aktuální interpretace lesního zákonodárství musí být veřejnosti zejména vysvětleno, že poskytnutí lesních kulis a lesní infrastruktury i nabídka specifických rekreačních a vzdělávacích aktivit představují produkty a služby, za které může a měla by být požadována finanční náhrada. Stávající nevýhodné rámcové podmínky pro obhospodařování lesa v Německu by však lesní závody a majitele lesa neměly odradit od intenzivního hledání vlastních šancí na trhu a od podnikatelsky odvážné a angažované nabídky atraktivních a inovačních výkonů. Cílevědomá diverzifikace produktů a účinný marketing v oblasti služeb by mohly četné lesní závody posílit a přispět tak k zachování a trvalému rozvoji našich lesů.

132

Vodní dílo „Les“ se musí stát pro lesní hospodářství rentabilním Werner Erb Ministerstvo pro venkov Bádenska-Württemberska a vedoucí pracovní skupiny DFWR pro vodu Německo

Vztah Němců k vodě je spíše poznamenán neznalostí. Tak jako přichází elektrický proud ze zásuvky, teče pro moderního člověka voda z kohoutku. Lesníci by o tom mohli zazpívat píseň. Již po řadu let se snaží své výkony, relevantní pro vodu, zhodnotit, zatím bez úspěchu. Zatímco v zemědělství, při snižování objemu hnojení za účelem zamezení průniku nitrátů do spodních vod, mizí v zemi milionové částky, je v dnešní době les, v neposlední řadě díky tomu, že se již neprovádí mýcení naholo a rostoucím smíšeným a listnatým lesům, důležitou zárukou čisté spodní vody. K tomu je třeba připočítat ještě jeho působení při prevenci povodní. Že je tato nákladná služba poskytována bezplatně, trápí lesníky a majitele lesů již dávno a má se to podle mínění Německé rady pro lesní hospodářství (DFWR) konečně změnit. V politických procesech lze cílové konflikty často vyřešit snadněji, když se o nich otevřeně diskutuje. Z tohoto důvodu se nyní DFWR obrátila s vodní problematikou na veřejnost. Současně byla prezentována Listina s pozicemi k vodnímu dílu „Les“, ve které se vyhlašuje požadavek na tzv. „vodní cent“. Jako jeviště pro prezentaci byl zvolen Černý les (Schwarzwald), se kterým je spojován pojem kvalitní pitné vody. V partnerovi akce, dodavateli vody Kleine Kinzing, který ve Schwarzwaldu zásobuje 250 000 lidí, našla DFWR spojence. Na základě podpory určitých opatření již kooperuje účelové sdružení s majiteli lesa. Také krajský lesní úřad Freudenstadt rád akceptuje zvýšené náklady na výběrové obhospodařování hydrofilních lesních struktur, prohlašuje zástupce vedoucího úřadu, Hans Ulrich Hayn. Že není možné vyrábět zušlechtěné produkty bez odpovídající kvality vody, se žurnalisté dozvěděli u Alpirsbacher Klosterbräu. „Měkká, čistá voda je předpokladem pro výrobu dobrého piva“, řekl šéf firmy Carl Glauner. Prameny jeho pivovaru jsou napájeny ze zalesněné chráněné krajiny. Pivovar, který propaguje regionální image, to oplácí výraznou angažovaností ve věci ekologických projektů. Při „tiskové jízdě“ bylo na praktických příkladech vysvětleno, že je lesní půda minimálně právě tak odkázána na peníze na účely oprav. Na příkladu půdního profilu okyselené hnědozemě, nacházející se na primární hornině pestrého pískovce demonstroval Dr. Jürgen Schäffer z Lesnického výzkumného ústavu (FVA) její filtrační potenciál, tak jako zadržovací schopnost při extrémní velké vodě. Dlouholetým zanášením škodlivých látek do lesní půdy jsou však tyto funkce stále více oslabovány. Především emise dusíku zůstávají i nadále nevyřešeným problémem. Působí ročně v množství 50 kg/hektar lesní půdy, což odpovídá extenzivnímu zemědělskému hnojení. „Průběžné zanášení“ řekl Schäffer, „vyčerpalo lesní půdu především v regionech, ve kterých je tak jako tak kyselá primární hornina a oslabuje tak v rostoucí míře její regulační kapacitu na úseku spodních, ale také povrchových vod.“

133

Posledním východiskem je vápnění Pokud je okyselení půdy již v pokročilém stadiu, nepomůže ani vysazování smíšených lesů. Posledním opatřením je pak meliorační vápnění pro stabilizaci chemického složení půdy. FVA může ve spádovém území pitné vody pro Klein Kinzig na základě půdních měření dokumentovat účinky ochranného vápnění půdy. Zvýšením kapacity výměny a zejména ve vrchní vrstvě půdy se zvýšením hodnoty pH v neposlední řadě zlepší podmínky pro mikrofaunu, ve vodstvech klesá stupeň kyselosti i obsah problematických prvků, jako jsou hliník a mangan. Jak nepatrně jsou při vápnění dávkována množství, demonstroval Dr. Ralph Kuhlmann z firmy Montex na 4 m2 lesní půdy, kterou posypal ručně. Spočítáno na 1 hektar to představuje 3 až 4 t. Obavy z rizik ohledně dusičnanů, které při vápnění často vyjadřují ochránci přírody, lze vyvrátit takovýmto omezením množství. FVA kromě toho upozorňuje na podporu biologických aktivit, která z toho vyplývá. Organismy, tvořící strukturu půdy, jako jsou žížaly, vytvářejí póry, což má za následek zásadní zlepšení růstu jemných kořenů. Největším nepřítelem melioračního vápnění jsou v současné době napjaté veřejné rozpočty. „Vápnění podle stavu rozpočtu nevede k cíli“, řekl jednatel DFWR Stefan Schütte, a požadoval, aby byla jako měřítko použita skutečná potřeba plochy, na které je třeba provést vápnění. Jak velký může být tento nepoměr, je zřejmé z plochy celého území Spolkové republiky, na které je nutné vápnění provést. Z lesní plochy, zahrnující 11 mil. hektarů to bude podle prohlášení Kuhlmanna v příštích 15 letech nejméně 60 %. Vápnění je však ve skutečnosti na celém spolkovém území prováděno u méně než jedné poloviny území. I na základě těchto údajů zveřejnila DFWR listinu s položkami pro finanční náhrady vodních služeb. Werner Erb, politik v oblasti lesnictví na Ministerstvu pro venkovské území v Bádensku-Württembersku a vedoucí pracovní skupiny DFWR pro vodu, vedl její sestavování. Obtížná situace v procesu tvorby hodnot v oblasti vody přinutila majitele lesa i zemské lesní správy a státní lesní závody k tomu, aby začali jednat. S odkazem na Rakousko, kde je prodej vodních služeb možný, řekl Erb: „Celoevropská deformace v oblasti povinnosti k sociabilitě s ohledem na úpravu vlastnictví, relevantní na úseku vody, má závažné dopady na konkurenceschopnost německého lesnictví. Protože nelze v krátké době počítat s harmonizací, musí v Německu působit jako vyrovnání „vodní cent“. Také nová rámcová směrnice o vodě EU otevírá z pohledu DFWR šance pro úhrady vodních služeb. Pouze v Hesensku jsou údajně v současnosti tyto možnosti využívány. Jeden cent na spotřebovaný m3 pitné vody by nepředstavoval při roční spotřebě 50 m3 na osobu pro spotřebitele žádnou zátěž, pro lesní hospodářství by to však představovalo 50 mil. €, které by mohly být investovány do funkčnosti lesa, zdůraznil prezident DFWR, Hermann Ilaender. Předseda organizace pro zásobování vodou Hans-Joachim Greschner má jako starosta velké obce Freudenstadt, vlastnící les, sice pochopení pro tyto požadavky. Z pohledu organizace, dodávající vodu však pohlíží na „vodní cent“ kriticky, protože by se tím majitel dostal do situace, kdy by byl povinen garantovat určitou kvalitu vody. Dobrovolné výkony ve vztahu k majiteli lesa, které by byly závodem pro zásobování vodou Kleine Kinzig prováděny například ve formě úhrady přepravních nákladů na odvoz dřeva napadeného kůrovcem, aby se zabránilo ochrannému postřiku nebo přibližování dřeva lanovkou pro zamezení erozím, by pak bylo v případě zákonné úpravy nutné znovu posoudit. DFWR naproti tomu oponuje, že by nebylo nutné „vodní cent“ vybírat zvlášť. Prezident Ilaender zdůraznil: „Pokud by byl odváděn z úhrad vybíraných v 10 spolkových zemích

134

za odběr vody spotřebiteli a účelně použit na meliorační vápnění, namísto aby se vsákl do rozpočtu obce, představovalo by to pro les pomoc.“ Diskuse na toto téma byla v každém případě zahájena. Na základě současných aktivit DFWR se k ní přihlásil také Spolkový svaz dodavatelů plynu a vody.

Požadavky DFWR • Celoevropská harmonizace vodních užívacích práv Ve sjednocené Evropě musí platit stejná vlastnická práva pro všechny – také pro užívání vody. Ve střednědobém horizontu je proto třeba usilovat o harmonizaci vodních užívacích práv podle příkladu Rakouska. Až do její realizace je třeba výkony majitele lesa odměnit pomocí „vodního centu“.

• Odstranění vybírání neoprávněných poplatků vodními družstvy V některých spolkových zemích jsou lesní závody zatěžovány velmi vysokými poplatky za údržbu vodstev, které nejsou z odborného hlediska vzhledem k pozitivnímu působení lesa oprávněné. Zčásti jsou dokonce zalesněné plochy oproti nezalesněným plochám nadměrně zatěžovány. Takovéto úpravy staví na hlavu princip původce. Je proto nutné využívání lesní půdy, „užitečně pro vodu“ od těchto poplatků osvobodit. Je třeba zajistit dostatečnou průhlednost nákladů a výkonů.

• Zavést účelovou vazbu úhrad za odběr vody V současné době jsou v 10 spolkových zemích vybírány za odběr vody poplatky, které „se vsáknou“ do zemských rozpočtů. I to odporuje principu původce. Proto je požadováno zavedení účelové vazby úhrady za odběr vody analogické se zákonem o vypouštění odpadních vod, za účelem financování opatření pro vyrovnání nevýhod (např. následkem snížení hladiny podzemní vody), tak jako pro výkony v zájmu veřejného blaha (např. ochranná vápnění půdy v lese).

• Využití kooperace Ten, kdo ručí kvalitou obhospodařování podzemních vod za dobrou vodu, musí být přiměřeným způsobem zapojen do procesu tvorby hodnot. Přírodní lesní hospodářství uskutečňuje na základě aktivních lesnických opatření a opatření pro ochranu půdy i upuštěním od optimalizace svých výnosů zvláštní přínos k ochraně podzemních vod, který je třeba honorovat. Výpočty dokládají, že například přechod od čistého borového porostu k bukovému lesu má za následek díky zvýšení množství průsakové vody a úspoře nákladů na úpravu hospodářský

135

výnos 230 €/hektar a rok při zásobování vodou. Na základě spolupráce podniků pro zásobování vodou a lesnických závodů tak lze vytvořit skutečnou situaci win-win. Kooperace povodí v Dolním Sasku je pozitivním příkladem toho, jak je možné na operativní úrovni sloučit lesní a vodní hospodářství.

• Realizovat signál rámcové směrnice o vodě Spolkové země jsou vyzývány, aby respektovaly signál WRRL a následovaly při novelizaci svým zemských vodních zákonů příkladu Hesenska, kde je z právního hlediska zajištěna úhrada služeb majitelů lesa, které prospívají kvalitě vody.

136

Přežije lesní podnik pomocí survival tréninku? Berthold Mertens1, Hamburg, a Peter Wohlleben2, Hümmel

Vzdělávání v oboru životního prostředí jako integrovaný koncept produktu Survival trénink (trénink přežití) je doposud mezerou na trhu, které se již úspěšně ujalo několik lesních podniků. Stanoveným cílem přitom není přežití proti přírodě, ale zprostředkování zážitků z přírody. Informace o lese a lesním hospodářství jsou nabízeny z první ruky – jsou přitom součástí zážitku z přírody, během kterého se lesník promění z hospodáře lesa v lodenovém plášti na trenéra survivalu v bundě z mikrovláken.

Tržní potenciál Svoboda a dobrodružství – průměrnému občanovi nezbývá nic jiného než tento sen vypustit do všech stran spolu s kouřem cigarety. Sen o původním zážitku z přírody se nám často zdá v terénním vozidle přizpůsobeném pro provoz ve městě. V těchto mezích, ve kterých se civilizace stále více odcizuje od přírody, mají vysněné představy jako „zpět k přírodě“ stále větší význam. Bohužel u většiny komerčně nabízených „dobrodružství“ tvoří příroda pouhou kulisu, ale ne jádro zážitku. Nejmodernější technika, kombinovaná s pečlivě vybraným luxusem, přitahuje movité zákazníky. Trénink survivalu, který nabízejí některé lesní podniky, ukazuje, že to jde také jinak. Slogan zní – dobrodružství prožít, dobrodružství nekonzumovat.

Tab. 1 Příklad balíku služeb survival tréninku

Zprost
edkování know-how pro survival (rozdlávání ohn, první pomoc, p
íprava potravin a p
enocování) Zprost
edkování ekologických a lesních znalostí (rostliny a lesní zv
, klima a pda) Organizace poskytnuté služby (pojištní úastník, dohoda s lovci a ochránci p
írody)

1)

2)

Nabídka nádherné krajiny a p
ekrásného okolí (skály, potoky, p
írodní lesní plochy)

Materiál (pro stavbu voru, táborového ohn)

Výzkumný asistent B. Mertens je spolupracovníkem oddělení Ekonomie ordinariátu pro Světové lesní hospodářství univerzity v Hamburgu. Lesní vrchní inspektor P. Wohlleben je vedoucím lesního revíru Hummel v lesní správě Honeralh.

137

Na laně nad divokou řekou místo stavění mostů z kartotékových karet a kancelářských sponek. Příroda netvoří v tomto případě vyměnitelnou kulisu, ale jádro zážitku. Pro toho, kdo by chtěl najít svou cestu zpět k přírodě, je to lepší alternativa ve srovnání se současným „moderním dobrodružstvím“.

Produkt Survival, tento pojem pochází z angličtiny. Jedná se o umění žít z přírody a přežít v přírodě. Jednoduchými slovy tak popisuje obsah survival tréninku informační letáček „Zažít & přežít v lesích Eifel”. Příklad součástí balíku služeb Survival znázorňuje tabulka 1.

Dodavatelé Na německém trhu je aktivních víc než 100 dodavatelů pro trénink outdoor. Většinou se jedná o dodavatele, kteří v rámci školení managementu nabízejí prvky outdoor a survival. Prvky survival jsou v podstatě účelovými prostředky. Survival trénink se může zaměřit také na jiná témata, jak dokládá internetová stránka obsahující různé druhy her survival tréninku. Survival z doby kamenné, spirituální survival, survival pro záchranné služby, survival jako příprava na cestování, survival jako dobrodružná dovolená, survival pro rodiny, survival pro děti a mládež, survival pro ženy jsou pouze malou částí neobvyklých nabídek. Silná stránka lesních pracovníků v této oblasti jsou jejich ekologické znalosti, které zprostředkují účastníkům způsobem, který je plný zážitků. Příroda neslouží v tomto případě pouze jako místo konání, ale přírodní mechanismy jsou součástí programu. Již zmíněný informační leták končí proto větou: „Při všech našich aktivitách zacházíme šetrně s přírodou a dozvíme se, jaký význam má životní prostor les jako ekologický systém pro přírodu a člověka.“ Tyto varianty survival tréninku, které nabízejí lesní pracovníci, mají vzhledem k této komponentě rozhodující konkurenční výhodu oproti ostatním nabídkám. Podle výpovědí účastníků tréninku není v popředí zájmů „vysoce výkonný survival“ se šplháním apod., ale zájem o intenzivní zážitky z pobytu v přírodě a zejména domácího lesa.

Příklady produktů z lesního revíru Hümmel v oblasti Eifel Podnětem pro zprostředkování nabídky rekreačních produktů se stala ztrátová situace v lesnickém rozpočtu obou obcí, kterou způsobily poslední větrné polomy. Mnoho starších stromů bylo zničeno větrem. Tak byl v roce 1996 sestaven program „Tajemství lesa“. Program má následující části: Tajemství lesa Hosté přicestují v pátek večer, zaparkují svá vozidla v místě ubytování a mikrobus je dopraví k chatě, která patří obci. Tam se seznámí u táborového ohně během večeře, připravené na grilu, s následujícím programem a jsou informováni o poměrech v místním lese. Účastníci mají možnost se navzájem blíže poznat.

138

Následující den v 9:00 jsou hosté dopraveni na start, kde začne okružní objížďka revírem. Lesní tohoto revíru objasní účastníkům podrobně veškeré aspekty lesního hospodářství. Hlavním bodem je přírodní obhospodařování lesa. Po cestě hosté obdrží svačinu a v poledne se ohřeje gulášová polévka na přenosném vařiči. V 17.00 výlet končí a hosté se rozvezou do svých chat, aby si odpočinuli. Na závěr se večer u chaty upeče divoké prase pro všechny vandrovníky. V neděli po snídani hosté odjíždějí. Paušální cena 215 DM/os. obsahuje následující služby: • 2 noclehy se snídaní v dobrém soukromém zařízení, celodenní výlet doprovázený lesním, • 1 svačina v lese, • 1 oběd a 1 nápoj v lese, • 2 večeře v chatě, • 1 celé divoké prase z táborového ohně, • doprava mikrobusem v rámci programu. Cílem tohoto projektu, na kterém se dohodli zástupci obcí, zástupci spolku a zástupci „Svazu turistů“, je zprostředkovat občanům nepřímé příjmy z těchto aktivit v lese, na základě možnosti poskytování přenocování. Zatímco „Tajemství lesa” si objednávají většinou rekreační hosté ve věku mezi 40 a 60 lety, popř. rodiny s malými dětmi, obrací se nabídka „Zažít & přežít v lesích oblasti Eifel” více na cílovou, sportovní skupinu ve věku mezi 25 a 40 lety. „Zažít & přežít v lesích oblasti Eifel” Při úvahách o dalších službách v této oblasti vznikla v roce 1997 myšlenka tréninku přežití v lese. V tomto případě si účastníci vezmou sebou pouze spací pytel, nůž a hrneček. Lesní tohoto revíru obstará nádobí na vaření, pilu, sekeru, ocel a pazourek na rozdělání táborového ohně, trochu mouky, oleje a soli k „přípravě“ nalezených potravin. Skupina s maximálně 8 osobami se vydá na 48 hodin do odlehlé lesní oblasti a vyhledá tam tábořiště. Vytvoří si podložky pro spaní ze smrkových větví a poté se vydají na hledání potravin. Přitom se zpracuje vše od kopřiv, přes vrbovky, smrkové kořínky až po svinku. V noci se drží hlídka u ohně rozdělaného pomocí pazourku a ocele. Během těchto víkendů se účastníci seznámí velmi podrobně s lesem. Neustálé zabývání se tématem, jakož i rozhovory u táborového ohně, zprostředkují neobvykle působící formu „vztahů s veřejností“. V rámci organizace nabídek provozuje lesní podnik dodatečné služby, které nejsou v produktu přímo viditelné, které ale tvoří důležitou součást balíku služeb. K tomu patří mimo jiné: • Objasnění otázek v rámci pojištění (v tomto případě jsou všichni účastníci „Tajemství lesa“ a „Zažít & přežít v lesích oblasti Eifel“ pojištěni pojistkou povinného ručení obce). Lesní tohoto revíru je pojištěn v rámci svého pracovního pojištění. • Dohoda s ostatními skupinami, které využívají les (při rozhovorech s loveckými pachtýři předem a pomocí rozdělení různých revírů na bloky bylo možné předejít v tomto případě různým konfliktům). Ochrana přírody shledává tyto projekty jako pozitivní, protože dochází k šetření citlivých oblastí a zážitky z pobytu v přírodě stojí v popředí. Kromě toho se příjmy z těchto akcí účelově investují do přírodního lesního hospodářství. 139

Politika komunikace Reklama na tuto nabídku zmíněného lesního podniku je provozována především pomocí informačního letáku, který byl vytvořen ve spolupráci s organizací KOMMA, což je oddělení pro marketing v zemské lesní správě v Rheinland-Pfalz. Kromě toho byla média, v případě survival tréninku, šikovně začleněna do projektu pozváním na testovací víkend. Na základě toho vzniklo asi 20 reportáží různých rozhlasových a televizních stanic (mimo jiné WDR, SWR, SAT1, RTL, RPR) jako reklama zdarma. Co se týče ostatních dodavatelů, jejich inzeráty se nachází především v časopisech o cestování a časopisech zaměřených na outdoorové aktivity. Stále vetší význam má také internet. Na internetové stránce http://out-door.imweb.com lze nalézt informace k tématům outdoor a survival a mimo jiné také 70 (!) odkazů na různé dodavatele v Německu. Pokud lesní podniky nabízejí takové služby, vyplatí se popřemýšlet o strategických výhodách internetu.

Úspěch Projekty „Tajemství lesa“ a „Zažít & přežít v lesích oblasti Eifel“ jsou ohodnoceny provozujícím lesním podnikem jako velmi úspěšné. Obě nabídky jsou dobře poptávány a v roce 1998 bylo nutno rozšířit termíny pro survival trénink na 12 dalších kvůli vysoké poptávce. Momentálně existuje dlouhý seznam rezervací na rok 1999. Kromě toho, že lesní hospodářství si vylepšilo svůj image a své PR pro les, můžeme jednoznačně hovořit o finančním úspěchu. V roce 1998 přispěl survival trénink 12 000 DM do provozního rozpočtu obou obcí. Na rok 1999 se zvýší cena za účast ze 179,- DM na osobu na 199,- DM na osobu. S ohledem na náklady, vynaložené na popsanou nabídku, je nutno brát ohled na následující skutečnosti: 1) Dodatečná práce lesního revíru nebyla zpočátku započítána, aby se neohrozila počáteční fáze projektu. Obce platí paušální obnos za obhospodařování svého lesa Zemské lesní správě Spolkové země Rheinland-Pfalz. Naopak by se měl posílit zájem obcí na obhospodařování lesa v rámci tohoto paušálního poplatku, který by měl pokrýt dodatečnou práci lesního a v rámci dodatečných příjmů pro obec, které pramení z nabídky služeb Zemské lesní správy. V budoucnu je nutno vytvořit řešení pro odměnu dodatečné práce lesního revíru (zaplacení přesčasu, zprostředkování pomocných sil, přemístění určitých činností do oblasti vedlejších činností, apod.). 2) Náklady na materiál odpadají díky spolupráci s výrobcem outdoorové výbavy (výrobce sponzoruje spací pytel, batoh a ostatní výbavu pro lesního revíru). Důležité pro úspěch tohoto projektu je, že příjmy se použijí účelově na přírodní lesní hospodářství v lesním podniku. Výpadky příjmů způsobené holosečí lze tímto způsobem vyrovnat a účastníci a média jsou obeznámeni s tím, že se příjmy nepoužívají anonymně, ale jsou investovány přímo do životního prostředí. Existují již návrhy pro další nabídky: • sociální trénink pro trestně stíhanou mládež v lese ve spolupráci s charitativní organizací Caritas, Koblenz, • procházky po lese jako zážitek pro žáky po odvedení poplatku,

140

• projekt „Lesní junior” ve spolupráci se sousední základní školou (žáci budou vyškoleni během 4 let v rámci doprovodného vyučování na pozici lesní junior a obdrží na závěr čestné uznání a odznak).

141

Růstový potenciál díky nákupu spojenému se zážitkem Udo Mantau1 a Berthold Mertens2, Hamburg

Vánoční stromky jsou tradičním produktem lesních podniků. Stále více lesních podniků zhodnocuje masový produkt, kterým vánoční stromky jsou, pomocí dodatečných ekologických služeb a služeb pro využití volného času. Z tohoto hlediska má prodej vánočních stromků oprávněné místo v rámci projektu RES, který se zabývá mezerami na trhu v poskytování ekologických služeb a služeb pro využívání volného času lesními podniky. Následně je uvedeno několik inovačních koncepcí. Jedná se o podněty, které musí jednotlivé podniky přizpůsobit své provozní a tržní situaci.

Tržní potenciál V Německu existuje 34 mil. obydlených bytových jednotek. Ne každý byt je však potencionálním místem pro umístění vánočních stromků. Rothleitner [1] zjistil při průzkumu domácnosti ve Vídni, že pouze 15 % domácností, které sestávají z jedné osoby, si pořizuje vánoční stromek. Tento podíl se u domácností se dvěma osobami zvyšuje již na 63 %, u domácností se třemi osobami na 87 % a u domácností se čtyřmi a více osobami je to dokonce 94 %. „Analogicky k tomu je podíl vánočních stromků v bezdětných domácnostech 52 %, v domácnostech s dětmi naproti tomu více než 90 %“. I když není možné tyto procentuální hodnoty beze všeho aplikovat na německé poměry, poskytují základní odkaz na strukturu cílových skupin. Vánoční stromek je zřejmě nejrozšířenějším produktem na přelomu roku. V Německu bylo v roce 1996 prodáno mezi 22 a 24 mil. stromků. Vánoční stromek tak stojí ve dvou třetinách domácnosti. Obrat dosáhl podle Vestfálsko-Lippického hospodářského svazu 1994 zhruba 600 mil. DM. To odpovídalo podle údajů Svazu sedmině obratu celoroční německé produkce kulatiny. Tento podíl je k tomu spíše podhodnocen než nadhodnocen. Severní Porýní-Vestfálsko je s 5 mil. stromky největší německou těžební oblastí. Obrat ve výši 150 mil. DM v tomto regionu dosáhl dokonce dobré třetiny výnosů kulatiny [2]. Důležitým předpokladem každého úspěchu na trhu je ovládání, příp. struktura odbytové sítě. Velké podniky vydávají milionové částky, aby mohly umístit své produkty do prodejních regálů obchodních domů. Tomu, kdo ovládá odbytovou síť a kontakty se zákazníkem, patří trh. Vzhledem k velkému objemu trhu hlavního prodeje (vánočních stromků) a enormnímu rozšíření tohoto produktu se tak vyplatí zamyslet se nad posílením této strategické výhody. Četné lesní podniky to již udělaly. Shora uvedené údaje je však třeba vzhledem k potenciálům lesního hospodářství relativizovat. Údaje podílu dovozu kolísají mezi 10 a 20 %. Četné kultury vánočních stromků jsou

1)

2)

Prof. Dr. U. Mantau je vedoucím úseku ekonomie ordinariátu světového lesního hospodářství hamburské univerzity. FAss. B. Mertens je spolupracovníkem téhož úseku.

143

pěstovány čistě zemědělskými podniky, zahradnictvími nebo soukromníky v zahradách a na volných plochách. Také odbyt je převážně v rukou nelesnických firem. Padesát procent všech vánočních stromků se prodává v zahradnictvích, v obchodech s květinami a v zahradních centrech, 35 % pak na trzích a 15 % v lese [3]. Mnoho lesních podniků dodává obchodníkům pouze polotovary. To bude i nadále důležitý způsob nabídky pro ty skupiny kupujících, které nejsou pro lesní podniky dostupné. Přesto spočívají velké potenciály v přímém prodeji, při kterém mají lesní podniky rozhodující konkurenční výhody.

Cílové skupiny Cílové skupiny je nejprve třeba blíže pochopit. Kupuje všech 23 mil. domácností vánoční stromek stejným způsobem a se stejnou motivací nebo mají rozdílné nákupní zvyklosti? Existují také jiné skupiny kupujících než jsou domácnosti? Protože se náš průzkum soustředil na lesní podniky s atraktivními koncepcemi a ne na dotazování skupin kupujících, je možné vyčíslit pouze jednotlivé identifikované skupiny bez možnosti určení jejich kvantitativního významu. • Příležitostní kupující: Tato skupina si opatřuje vánoční stromek během nákupní procházky nebo protože náhodou procházejí okolo místa, kde se stromky prodávají. • Opatřování svépomocí: Tato skupina připisuje nákupu hodnotu určitého zážitku. Kupující je skeptičtější, co se týče kvality. Důležitým motivem je však také úspora díky vlastní aktivitě. • Kupující spojující nákup se zážitkem: Pro tuto skupinu kupujících je sice nákup vánočního stromku ještě stále nejdůležitějším motivem, ale možná ne největším výdajem. Vánoční trh se stánky se svařeným vínem a trochou folkloru poskytuje možnost alespoň tento vánoční nákup absolvovat v klidu a udělat z něj událost pro využití volného času a odpočinek. • Zákazník kupující u zdroje: Tato skupina získává na významu i u zemědělských produktů. Kupující se vyhýbají supermarketům a vyhledávají kontakt s původním výrobcem a s původní výrobou. • Ekologický spotřebitel: Dává přednost stromku s kořenovým balem nebo v kořenáči, aby jej mohl později zasadit na zahradě. Existují však také zajímavé alternativy s velkými možnostmi rozšíření, jak je uvedeno v jednom z následujících příkladů. • Tradicionalista: Vánoce jsou svátkem zaběhlých rituálů. U tradicionalisty k tomu patří také nákup vánočního stromku. Nejcharakterističtějším znakem je vazba na určité místo. • Podniky a organizace jako prostředníci: Tato skupina téměř ještě není identifikována. Jak je shora nastíněno, je hodnota nákupu vánočního stromku různá. Proto začíná být zajímavá pro podniky a organizace jako součást jejich reklamních opatření nebo jako motivace spolupracovníků. Pro odbytovou strategii je důležité uvědomit si tyto motivy. Vánoční stromek není pouze vánočním stromkem. Může být nositelem různých kategorií užitků, které se nevyskytují v čisté formě, ale které se navzájem prolínají.

144

Obr. 1 Od vánočního stromku k integrované marketingové koncepci

Koncepce produktů I pro vánoční stromky platí koncepce úrovní užitku [4]. Základní užitek spočívá v emocionální touze po tradici a důvěrnosti (vzpomínky na dětství) při příležitosti zřejmě nejvíce emocionálně zatížené události roku. Tento základní užitek ještě nelze prodat, ale jedná se o důležitý odkaz na další možnosti tvorby. Prodávat lze až odvozený užitek. Pod tím je možné chápat vánoční stromek s jeho existujícími variantami (druhy stromků, velikosti). Kromě toho má kupující vánočních stromků různá očekávání (očekávaný užitek) na dosažitelnost místa prodeje a možnosti přepravy (síť). Také možnost vánoční stromek sám porazit nebo jej získat s kořenovým balem patří k obvyklým očekáváním od produktu. Produktem RES se vánoční stromek stává na úrovni dodatečného užitku. Případným dodatečným užitkem je výčep se svařeným vínem, pečenými kaštany, stánek s vánočními produkty nebo procházka po lese. Ale vánoční stromek nabízí ještě další potenciály. Potenciální užitek produktu se vyznačuje tím, že již se základním užitkem nemá mnoho společného, ale reaguje na jiné základní užitky. Prodej vánočních stromků by se tak mohl stát reklamní akcí určitého podniku nebo vánoční oslavou pro spolupracovníky. Ani pronájem lesní plochy pro vlastní výsadbu vánočních stromků není nesmysl, ale stává se realitou.

Prodej vánočních stromků v lesních chatách Podniku rodiny Ebeling patří 190 ha lesa, 24 ha rybníků, 10 ha luk, pastvin a hrází. V roce 1956 byly zalesněny první plochy orné půdy. 40leté porosty byly v roce 1990 a 1993 těžce poškozeny vichřicemi.

145

Erbovní rčení „Usiluj vždy o celek“ již nebylo vzhledem k nízkým cenám slabé kulatiny téměř možné splnit. Příjem podniku se dnes skládá ze 65 % z prodeje dřeva a z 35 % z vedlejších produktů a produktů RES. Podnik tak rozšířil své zdroje příjmů o rybníkářství a pronájem lesní chaty. Plocha výsadby vánočních stromků firmy zaujímá asi 6 ha. Na prodej vánočních stromků firma odkazuje pomocí inzerátů v novinách a obchodních vývěsek v obchodech. Na vánočním trhu o posledních dvou víkendech před svátky se očekává na pozemku u rybníků každý den zhruba 1 000 návštěvníků. Obzvláštní výhodou je spojení s rybářstvím, protože se jedná o vynikající doplněk k prodeji vánočních stromků. „Lidé, kteří sem přicházejí, hledají způsob nákupu, který je spojen se zážitkem. Děláme pro ně táborový oheň s uzením“, říká vedoucí provozu Dietrich Ebeling. Historický špejchar je prodejním prostorem pro vánoční trh s různými produkty. Děti mají možnost svézt se na poníku. Z prodeje vánočních stromků na začátku se mezitím vyvinul rodinný vánoční trh. Nabídka by se měla v blízké budoucnosti stát díky trubačům na lesní rohy a lepším možnostem pro parkování ještě atraktivnější.

Vánoční trh na zámeckém dvoře v Affingu Součástí baronství von Grafenreuth je větší lesní podnik v Affingu u Augsburgu. Jeho příjmy pocházejí převážně z prodeje dřeva. Dopravní prostředky tvoří pouze nepatrný podíl a podíl z příjmů za produkty RES je nižší než 1 %. Majitel nabídl uspořádání vánočního trhu poprvé v roce 1994. První vánoční trh byl velkým úspěchem, což lze připsat velmi pozitivní reakci obyvatelstva a angažovanosti místních spolků. Účast místních spolků vytváří osobitý charakter vánočního trhu na zámeckém dvoře v Affingu. Byly osloveny spolky, které se zúčastnily ve velkém počtu (hasiči, zahrádkáři, sportovní klub, svaz žen, iniciativy a pomocné služby). Prodávají své produkty vlastním jménem a na vlastní účet, zavazují se však, že odevzdají 10 % obratu jako dary na dobročinné účely. Tyto dary jsou využívány pro veřejně prospěšné účely. Nabídka Gravenreuthschen Güterinspektion obsahuje v prvé řadě prodej vánočních stromků. Vánoční trh přitom slouží jako magnet pro zájemce o koupi vánočního stromku. Mezi bohatou nabídkou vánočních stromků jsou nápadné stromky s červenými páskami a zlatým nápisem. Podle Fritze Maya ze správy zámku je to označení, že se jedná o „domácí vánoční stromky“, což nevylučuje, že je součástí sortimentu i oblíbená jedle kavkazská. V každém případě je tímto způsobem dosaženo rozlišení sortimentu a tím také zajímavé struktury nabídky. Kromě vánočních stromků nabízí organizátor myslivecký čaj a srnčí guláš, pro který dodává lesní podnik zvěřinu. V minulém roce byly v programu zahrnuty i projížďky kočárem (1,- DM/projížďka), při kterých bylo použito 4 kočárů. Vánoční trh je obohacen o živé jesličky a loutkové divadlo. Loutkové divadlo neprovozuje správa sama, ale ve spolupráci s lidovým divadlem v Affingu. U živých jesliček mohou zejména malí návštěvníci z bezprostřední blízkosti obdivovat a pohladit si ovce s jehňaty, osla, krávu a poníky. Podoba vánočního trhu je cíleně orientována na atributy „starý“ a „původní“. Stánky jsou postaveny svépomocí ze dřeva, balíky slámy zvou k odpočinku a na konci uličky vánočního trhu hoří táborový oheň.

146

Částka takto získaného daru byla již v roce 1995 vyšší než 5 000 DM. V roce 1996 mohl Fritz Maya již po prvním prodejním dni konstatovat, že obrat překročil obrat celého víkendu v předcházejícím roce. Baron Marian von Gravenreuth tak předal na konci vánočního trhu Maltézskému dobročinnému spolku a Rodičovské iniciativě pro děti, onemocnělých rakovinou, šeky v celkové výši 13 110,- DM. V přítomnosti takového publika si ani starosta nenechá ujít hlavní roli při přestřižení pásky při zahájení a svoji účast při předávání šeku při ukončení slavnosti. Vánoční trh se tak stává nejen příkladem úspěšné strategie produktu, ale současně vynikajícím příkladem práce s veřejností. Vzhledem k velikosti vánočního trhu je také třeba vzít v úvahu výdaje na pojištění a schvalovací poplatky. • Pojišťovna podniku potvrdila, že podnikové pojištění zákonné odpovědnosti současně kryje zákonné pojištění pojistníka jako vlastníka hospodářství. • Pro výčep (svařené víno, nealkoholický punč, myslivecký čaj, káva) a pro pohostinství (klobásy, srnčí guláš, pečivo ke kávě) bylo nutné podat žádost o povolení přechodného restauračního provozu. • Obci musela být podána žádost o ustanovení trhu podle § 69 živnostenského zákona. • Dále bylo třeba podat oznámení o uspořádání akce podle článku 19 LStVG (vyhlášky o dani ze mzdy). Finančního cíle (dosažení pozitivního příspěvku na úhradu nákladů) bylo dosaženo v plánovaném rozsahu. Nehmotné cíle vánočního trhu byly realizovány v daleko lepším rozsahu, než se původně očekávalo. Oproti dřívějším výsledkům prodeje bylo dosaženo díky organizaci vánočního trhu nárůstu. Do budoucnosti se plánuje zvětšení trhu a další nárůst obratu, tak jako zlepšení finančního výsledku pro lesní podnik.

Alt-Erfrade: Značka jakosti pro ekologicky pěstované vánoční stromky Lesní revír Alt-Erfrade patří k úřadu pro životní prostředí města Hamburku a je podřízen odbornému úřadu pro ekologické lesní hospodářství a zemědělství. Lesní plocha podniku ve velikosti 540 ha se skládá výlučně z bývalých zemědělských ploch. Na půdě chudé na živiny byly vysazeny smíšené porosty listnatých a jehličnatých stromů (zčásti jedle obrovská, jedle douglaska, pacifická jedle stříbrná). Část jehličnanů je pro vánoční sezonu vytěžena jako vánoční stromky a okrasná zeleň a slouží pro financování lesního podniku. V roce 1992 byla zahájena nabídka ekologicky pěstovaných vánočních stromků. Úmyslem bylo oslovení ekologicky orientovaného okruhu zákazníků. Na základě získaných zkušeností nechala lesní správa města Hamburk u mnichovského patentového úřadu speciálně se zřetelem na tuto cílovou skupinu zapsat pečeť jakosti pro ekologicky pěstované vánoční stromky. „Zvláštností těchto vánočních stromků je, že při jejich pěstování nebyly použity herbicidy a insekticidy. O jejich vynikající kvalitu se postaraly ovce. Bylo k tomu použito speciální plemeno ovcí („Shropshire“) z Dánska, vyšlechtěné tak, aby ovce neokusovaly pěstované stromky, ale aby spásaly byliny a trávy. Vyrůstají tak bez použití pesticidů, stupňovité a pravidelně tvarované stromy s průběžným hlavním výhonem“.

147

Pečeť jakosti je na dřevěném kotouči. Dokumentuje ekologickou hodnotu zboží a má současně atraktivní dodatečný užitek. Není vyloučeno, že tento dřevěný kotouč bude zdobit i vánoční stromek. Je velmi oblíbený u dětí a zůstává i v době, kdy stromek dávno opustil byt, ukazatelem k místu prodeje pro příští rok. Paleta produktů doznala rozšíření díky nabídce leasingu vánočních stromků, jehož ekologická účelnost nemá být na tomto místě zjišťována. Akce byla podporována Německým svazem pro ochranu přírody (NABU), který prováděl ve svém letáku o leasingu vánočního stromku současně nábor nových členů. Nabídka obsahovala menší stromek v kořenáči nebo v jutovém balu s podrobným popisem ošetřování stromku a se všeobecnými pokyny na téma „Jak přezimují stromy a keře?“ a „Ekologické lesní hospodářství“. Nabídka byla prodána zhruba 3 000 až 4 000krát a to za cenu cca 25,- až 30,- DM, při nákladech ve výši cca 8,- DM. Stromy bylo možné 4. ledna mezi 10.00 a 14.00 hodinou opět vrátit. Úspěšnost opětovného zasazení však byla podstatně nižší, než se původně předpokládalo (50 až 80 %), což je připisováno obzvláště suchým rokům. Přestože můžeme na tento způsob odbytu pohlížet vysloveně kriticky a odhlédneme-li od problémů s vrácením, ukazuje tento příklad přece jen velmi dobře, že jsou určití zákazníci jednoznačně ochotni zaplatit za ekologicky pěstované stromky více. Z důvodu existující poptávky je tato koncepce v omezené míře sledována dále. Lesní revír je také dodavatelem pro ekologické provozy a nabízí souběžně s prodejem vánočních stromků v menších partiích krbové dřevo. Jako nová cílová skupina byly objeveny firmy. Do Hamburku přichází řetězec hotelů z Kolína a zve na akci „Těžba vánočních stromků“ v Alt-Erfrade. Dochází přitom ke spojení zážitku v přírodě, táborového ohně, vánočních vůní, kácení stromků a ekologické prohlídky lesa do jednoho konceptu. Že jsou firmy a organizace atraktivní cílovou skupinou v oblasti produktu vánoční stromek, ukazuje také inzerát Sdružení lesního hospodářství Hollenstedt. Namísto obvyklých vánočních přání rozesílá firma dobropisy na „Uříznutí vánočního stromku u lesníka“. Lesní podnik organizuje v určitých dnech před vánocemi rámcový program, skládající se z prohlídky lesa, občerstvení a uříznutí stromku a zúčtuje tento paušální „balíček“ s poptávající firmou. Do oblasti institucionálních cílových skupin patří také další odbytová myšlenka lesního revíru Alt-Erfrade. Škola Heinricha Rantzaua byla pozvána, aby uspořádala svoji vánoční oslavu ve státním lese. Akce se uskutečnila ve spolupráci se sdružením rodičů a místních podniků. Rodiče přispěli jídlem a pitím. Výtěžek z prodeje přišel škole vhod, ale současně byla předložena nabídka k získání letošního vánočního stromku „svépomocí“. Bylo by určitě možné uvést další příklady. Ze shrnutí však jasně vyplývá, že z masového produktu s názvem vánoční stromek může vzniknout integrovaný koncept odbytu, který představuje pro lesní podnik současně zdroj příjmů a vynikající příspěvek k práci s veřejností.

Odkazy na literaturu: [1] JÖFZ Nr. 9/1991. [2] Srov. k tomu HZB 1994. Č. 151. str. 2545; HZB 1996. Nr. 142, str. 2274; HZB 1996, str. 146, str. 2326 ). [3] Srov. HZB 1995 Kr. 149, str. 2481.

148

[4] Mantau, U., 1994: Strategie produktu pro kolektivní ekologické produkty. Časopis pro ekologickou politiku & ekologické právo; 3/94; str. 305-322. [5] HZB č.l5l. S. 2431.

149

Kdo sponzoruje datla? Berthold Mertens1 a Georg Schoop2

Uplatnění ekologických služeb lesa na trhu pomocí sponzorování Produkt sponzorování lesního podniku nespočívá pouze v ekologických službách, ale jedná se o celý balík služeb. Před sestavením odpovídající nabídky je však nutné definovat možné produkty, vybrat vhodné produkty, jakož i najít potenciální sponzory. Kromě daňových aspektů je nutno brát ohled také na aspekty formy smlouvy. Následující příklad z městské lesní správy v Badenu/Švýcarsko blíže objasní praktický postup v této věci.

Podle sponzorů znamená ekologické sponzorování „poskytnutí finančních a věcných prostředků nebo služeb podniky pro opatření ochrany životního prostředí za účelem vytvoření přímých nebo nepřímých pozitivních vlivů na kulturu a komunikaci při podnikání“ [1]. Momentálně pokrývají celkové výdaje zmíněného sponzorování 5 % výdajů v marketingové komunikaci a oproti minulým rokům se znatelně zvýšily. Ze 400 mil. DM v roce 1986 [2] se zvýšil objem výdajů již na 2,5 až 3 miliardy DM v roce 1996 [3]. Studie zhotovena pro Severní Porýní–Vestfálsko [4] jasně prokazuje, že dotazované firmy sice připisují ekologickému sponzorování po sponzorování kultury a sportu nadále podřadný význam, ale pro 80 % firem znamená angažovanost v tomto směru zajímavý nebo velmi zajímavý prostředek komunikace. 73 % dotazovaných společností se chystá v budoucnu provozovat ekologické sponzorování. Kromě několika velkých podniků se ve sponzorování stále více angažují také středně velké firmy [5]. Silná stránka ekologického sponzorování souvisí často s regionálním zájmem sponzorující společnosti. Základem pro sponzorovaný lesní produkt je ekologická služba lesního provozu, kterou provádí formou přírodního hospodaření, ponechání odumřelých stromů, ochrany určitých druhů živočichů nebo nějakým jiným způsobem. Zmíněná náplň práce ovšem nestačí sama o sobě k uplatnění sponzorovaného produktu na trhu. Na trhu se uplatní spíše balík služeb, který se skládá z různých dílčích výkonů (obr. 1). K úspěšné realizaci projektu sponzorování v lesním hospodářství jsou zásadně nutné následující kroky: 1) Definice možných produktů, 2) Volba a formulování konkrétního projektu, 3) Volba možných sponzorů nebo kooperačních partnerů, 4) Stylizace smlouvy.

1)

2)

Lesní asesor B. Mertens je vědecký spolupracovník ordinariátu pro světové lesní hospodářství – pracovní sekce Ekonomie v Hamburgu. Nadlesní G. Schopp vede městskou lesní správu obce Baden ve Švýcarsku.

151

Obr. 1 Schéma projektu sponzorování v lesním hospodářství

Definice možných produktů a volba určitého projektu Definice možných sponzorovaných produktů v lese od lesního podniku vyžaduje, aby v tomto případě nevnímal les z tradičního hlediska. Zatímco les znamená pro určitou společenskou skupinu oblast posledního útočiště přírody, pro jinou skupinu les znamená prostor pro sport a odpočinek, pro další skupinu je les vhodný jako umělecký objekt a jiní jej naproti tomu vnímají jako přírodní lékárnu. Právě různorodé způsoby vnímání lesa otevírají také různorodé možnosti pro definování sponzorovaných produktů. Důležité přitom je, vymezit mezi sebou jednotlivé sponzorované produkty. Jako produkt není vhodný les jako celek se svým nekonečným množstvím podob, ale pouze ta jeho podoba, která má pro potencionální okruh zákazníků určitého sponzora větší význam. Komunikační služby jednotlivých projektů musí být ohraničitelné. Investor nesponzoruje celý les, nýbrž zachování určitých památkových stromů, zařízení informačního centra se zaměřením na lesní hospodářství nebo jiné identifikovatelné objekty. K volbě konkrétního produktu v lese jsou nutné přesné znalosti daných skutečností lesního hospodářství, jakož i přání potenciálních zákazníků. O částech lesa, zasluhujících ochranu, lze získat odpovídající tipy například z mapování lesního biotopu. Větší lesní podniky vypracovaly zčásti vlastní podnikové plány na ochranu přírody, které podrobně popisují prvky lesa, vhodné pro ochranu přírody, podnikové cíle a možná opatření. Na základě těchto plánů může podnik určit cenné objekty z ekologického hlediska, které nemusí být nutně zajímavé pro sponzory. Následující příklad sponzorovaného projektu mezi obcí Baden (ve Švýcarsku) a pojišťovnou Bremer Versicherung názorně ukazuje, co může majitel lesa podniknout, aby se vžil do situace potencionálního sponzora a objevil zvláštnosti svého lesa z jeho pohledu. Od roku 1986 došlo k zařazení jednotlivých stromů nebo malých skupin stromů/ ostrůvků starých dřevin pod titulem „přírodní památky“, nacházejících se rozprostřeně na celé ploše lesa, na základě své vzácnosti, svého významu v dějinách lesa nebo svého esteticky

152

jedinečného aspektu, aby se mohly zachovat až do svého biologického odumření. Ekologický základ je v tomto případě zřejmý. Co ovšem chybí, je „profil produktu“. Zde mohou dále pomoci některé kritické otázky [6]: 1) Jak vůbec vypadá produkt, který se má nabízet? 2) Jaké jsou výhody z hlediska sponzora? 3) Jaká je silná stránka produktu oproti ostatním nabízeným produktům? 4) Jaká jsou nebezpečí produktu? 5) Jaké jsou hlavní důvody pro to, aby nějaký podnik přijal nabídku? Podrobné zodpovězení těchto otázek znamená první základ pro vypracování profilu produktu, což by mohlo vypadat ve zmíněném případě následujícím způsobem: 1) Produkt přírodní památky obsahuje následující části produktu [7]: • Poskytnutí stromů nebo skupin stromů za účelem sponzorování • Právo k využití vyřazených přírodních památek po technicky-reklamní stránce. (Pojišťovna je oprávněna umístit tabulky se svým logem, jakož i poznámkou „podpořeno v rámci projektu Boryt Barvířský“.) • Označení přírodních památek lesním podnikem • Péče a údržba přírodních památek; Náhrada při zničení • Účast nadlesního na každoroční slavnostní příležitosti doprovázené veřejnými sdělovacími prostředky (každý rok by se měly slavnostně předat minimálně dvě přírodní památky) • O sponzorech se zmíní městská lesní správa během slavnosti v přítomnosti veřejných médií, jakož i pomocí publikací, které se vztahují na přírodní památky. 2) S ohledem na sponzorování se nabízí následující výhody: • Produkt má vysoký cenný potenciál (staré stromy přitahují zvláštním způsobem většinu lidí). • Image lesní správy je pozitivní (účast na medializované slavnosti). • Stromy, především staré stromy, mají asociace k věčnosti a odolnosti, které lze dobře spojit s image pojišťovny. 3) Produkt přírodní památky má následující silné stránky: • Městský les bude frekventovaně navštěvován občany hledajícími odpočinek. Jedná se o produkt,který lze přímo zažít (z ekologické hodnoty by se měly pravděpodobně spíš chránit stromy v odlehlejších oblastech lesa, což by mohlo být eventuálně méně vhodné pro sponzorovaný projekt.) • Produkt bude dlouhodobě mediálně působivý díky slavnostnímu předávání přírodních památek. • Obyvatelé města zažijí současnou dimenzi lesa a přírody. 4) Ohrožení produktu vzniká z následujících skutečností: • S rozmístěním tabulek v lese by spíš nesouhlasila většina návštěvníků lesa z estetických aspektů. Řešením by mohly být například měděné tabulky, které nejsou z dálky téměř viditelné a dobře se hodí k imagi pojišťovny. V městském lese v Badenu se tato problematika vyřešila tak, že byly použity tabulky jednotného vzhledu po celé městské oblasti (jak ve městě, tak i v lese). Logo sponzora lze integrovat do těchto tabulek a nenarušuje jednotný vzhled. • Investují se finanční prostředky do zachování starých a možná v budoucnu odumírajících stromů. To by mohlo odporovat mladému a dynamickému trendu

153

podniků, jak dokládá výrok Dr. Königové, jednatelky pivovaru König Brauerei: „Z hlediska reklamní strategie je vhodnější zasadit mladé stromy, založit nový les než např. udržovat staré stromy pomocí sanačních opatření při životě.“ [4]. Ovšem pro pojišťovnu patří ke každodenní obchodní aktivitě udržování již stávajících hodnot. Právě v rozličnosti možných zájmů spočívají šance pro lesní podnik, aby pomocí nabídky různorodých produktů oslovil potenciální zákazníky. 5) Existují tři hlavní důvody pro sponzorování pojišťovnou: • Přírodní památky jsou vhodné pro sponzorování pojišťovnou. • Staré stromy získají velký potenciál hodnot a lesní správa pozitivní image. • Každoroční mediální vliv je zaručen.

Volby možných sponzorů nebo kooperačních partnerů Pokud se jedná o konkrétní formulaci nabídky sponzorování, je velmi důležité znát potenciální sponzory. Seznam potenciálních sponzorů by mohl být sestaven např. podle následujících kritérií [8]: • společnost je známá, pokud jde o žádost sponzorování, • shoda cílových trhů sponzora a sponzorovaného, • geografická blízkost, • předvídané finanční možnosti. Lesní správa může využít svých obchodních kontaktů nebo přímo vyhledávat adresy firem a kontaktních osob pomocí průmyslové a obchodní komory. Nejde o získání mnoha potenciálních kontaktních osob, nýbrž o získání pokud možno dobrých informací o potenciálních kontaktních osobách. Osobní kontakt bývá často také prvním kontaktem. Kromě vlastních ekologických služeb (např. prvotní zalesnění nebo opětovné zalesnění, ochrana vzácných druhů rostlin a živočichů) je nutno navázat různorodou komunikaci. Především majitelé menších lesů nemají často potřebné know-how a nutné kontakty, aby navázali zmíněnou komunikaci a informovali ostatní. V tomto případě hrají důležitou roli kooperační partneři, např. • organizace pro ochranu životního prostředí, • lesní ekologické organizace nebo • agentury pro zprostředkování sponzorování.

Organizace pro ochranu životního prostředí jako kooperační partneři lesních podniků Gundermann a Suda popisují z hlediska ochrany přírody možnost dlouhodobého pronájmu cenných lesních ploch nebo prodeje extrémních biotopů, které se vyplatí chránit [9]. I když taková spolupráce s organizací pro ochranu přírody nemusí nutně vést k prodeji lesní plochy, omezí se značně obchodní práva majitelů lesa. Pokud se majitel rozhodne pro takovou spolupráci, je nutné si uvědomit, že zmíněné organizace mají sice k dispozici komunikační a informační kanály, co se týče projektů sponzorování, ale současně si připíší s projektem spojený image získaný na veřejnosti. 154

Lesní ekologické organizace jako kooperační partneři lesních podniků Lesní ekologické organizace mají silnější vztah k lesnímu hospodářství a lesnímu majetku. Kromě celostátních organizací, jako je např. ochranná společnost Schutzgemeinschaft Deutscher Wald a nadace Stiftung Wald in Not existují také ekologické organizace na regionální a lokální úrovni. Jedná se např. o nadace Stiftung Wald für Sachsen, Stiftung Unternehmen Wald e. V., Prima Klima weltweit e. V. a Klimaschutz durch Wald e. V. Zatímco prvně zmíněné organizace podporují různorodé ekologické služby lesa ve svém celku, ostatní organizace se soustředí na podporu specializovaných ekologických služeb, jako je např. ochrana klimatu, zachování a zvyšování zdrojů pitné vody. Tyto organizace přebírají důležitou práci u sponzorovaných projektů, které nepatří k obvyklému spektru činností lesního podniku: • Informování veřejnosti o pozitivních ekologických službách lesa; • Informace a agitace politických rozhodnutí; • Informování lesních podniků o konkrétních ekologických službách lesa a možnosti jejich podpory pomocí určitých činností za účelem rozvoje lesa; • Informování potenciálních dárců/sponzorů o možnostech podpory určitých ekologických služeb. Akvizice darů a sponzorských finančních prostředků; • Informování cílových skupin dárce/sponzora o svém angažování v rámci ekologických služeb lesa; • Vybudování známosti a důvěry pomocí vyvinutí tržního jména a značky.

Agentury pro zprostředkování sponzorování jako kooperační partneři lesních podniků Jako další kooperační partneři pro lesní podniky přicházejí v úvahu agentury pro zprostředkování sponzorování. Liší se podle nabízených služeb ve třech následujících bodech [10]: 1) Agentury nabízející poradenství pomáhají zpravidla při vytvoření konceptu sponzorování a při akvizici sponzorů. 2) Agentury, které vystupují jako zástupci obchodníků, získávají autorská práva nebo licence a zhodnocují je samostatně. 3) Agentury s všestranným servisem provozují poradenství sponzorů a sponzorovaných od první koncepce přes vytvoření sponzorování a mediální podpory až po kontrolu úspěšnosti provedeného projektu. Spolupráce s agenturami prvního a třetího typu je vhodná pro lesní podniky, pokud lesní podnik nemá interní odbornou znalost o sponzorování a hledá kontakty na možné sponzory. Zda lesní podnik zadá kompletní servis agentuře, záleží na existujících zdrojích uvnitř podniku a na tom, zda má být sponzorování v budoucnu rozšířeno. Lesní podnik musí ovšem také spolupracovat na vytvoření konceptu sponzorování, aby mohl zastupovat sponzorování v rámci podnikových cílů a při dalším sponzorování byl schopen provést určité přípravné práce. Spolupráce s agenturami druhého typu přichází v úvahu, pokud lesní podnik již vlastní sponzorovaný produkt, který by chtěl ovšem využívat pokud možno za účelem úspory bez vlastních aktivit k docílení příjmů.

155

Vytvoření smlouvy Záleží na organizaci, která uvádí sponzorovaný produkt na trh, jaké vzniknou pro lesní podnik různé smluvní vztahy. Jestliže lesní podnik nabízí samostatně produkt, uzavře spolu se sponzorem smlouvu o sponzorování, která je blíže objasněna v následující části. Proti ostatním smlouvám (smlouva o obchodním zastoupení, makléřská smlouva, smlouva za účelem rozvoje obchodu...) neexistují dnes žádné zákonné směrnice pro smlouvu o sponzorování. Uzavření smlouvy o sponzorování nepodléhá zásadně žádné formě. Z toho důvodu jsou pro smluvní strany závazné také ústně uzavřené smlouvy. Projekty v rámci sponzorování ekologických projektů v lese by měly být z důvodů věrohodnosti dlouhodobé spolupráce (min. 5 let) uzavřeny mezi sponzorem a sponzorovaným. Zejména, jestliže lesní podnik provozuje nebo zanedbává dlouhodobá opatření rozšiřování lesů, která se projevují ve prospěch přizpůsobeného cíle ochrany životního prostředí, vzniká zvláštní význam pro písemnou dohodu mezi stranami, které se podílejí na sponzorování. Písemná forma znamená jistou ochranu před ukvapenými smluvními dohodami. Slouží k doložení uzavření obchodní dohody (může být eventuálně nutná pro finanční úřad) a jako důkaz při eventuálně vzniklých rozdílných názorech. Minimální obsah sponzorské smlouvy je dohodnutá služba sponzora a poskytovaná protislužba sponzorovaného. Tento oboustranný závazek je důležitou odlišností od daru, kdy se obdarovaný cítí nanejvýš morálně zavázán poděkovat, ale již není právně zavázán k protislužbě, u které je nutno uvážit zejména daňové následky ze strany sponzora a sponzorovaného. Dále má spoluúčast na angažování podniku při sponzorování a komunikační kombinaci důležitý význam na sestavení smlouvy. Základní strukturu, která se může více méně lišit (podle hospodářského významu sponzorování a odhodlanosti obou smluvních stran k nastávajícímu opatření), objasňuje blíže další příklad z obce Baden. V tomto případě sponzoruje regionální banka zachování lesní přírodní oblasti [11]. Pro smlouvu relevantní zákonné rámcové podmínky jsou popsány podle platných poměrů v Německu: Úvod Úvod popisuje stručně cíle, záměry a plánované aktivity smluvních stran, aby se vytvořil základ pro pochopení a výklad následujících dohod. Příklad: Obec Baden vlastní v oblasti Teufelskeller-Chrüzliberg lesní plochu s vysokou přírodovědnou (lesní přírodní ochranná oblast s významem v kantonu) a ideovou (existující pověst o „baadenské národní duši“) hodnotou. Oblast zaujímá celkovou plochu o 14,7 ha. Jádrová plocha je od roku 1986 vyčleněna jako rezervát sám o sobě. V rámci společného sponzorovaného ekologického projektu mezi smluvními partnery banky Aargauische Kantonalbank („AKB”) a obcí Baden se jedná o zachování oblasti, kterou je nutno chránit, aby se tímto způsobem více zakotvila v podvědomí obyvatel města a regionu. § 1 Náplň práce sponzora U náplně práce sponzora se jedná o poskytování finanční, věcné nebo jiné služby, jakož i o zvláštní jiné formy služby. K oboustranné jistotě se doporučuje přesná formulace povinností k službám. Pořadí směrnic (napřed povinnosti sponzora (§ II), poté protislužby sponzorovaného (§2) není nutné. Zejména poté, když je služba sponzora vykonána v pouhém poskytnutí financí, je možné napřed určit povinnosti sponzorovaného.

156

S ohledem na odvod daní je nutné si uvědomit, že sponzor může plně zadat své výdaje do svých daňových nákladů, pokud se jedná o podnikové výdaje, popř. reklamní náklady. Skutečnost, že sponzorovaný se zmíní na veřejnosti o aktivitách sponzora, nestačí podle spolkového finančního soudu k tomu, aby byly tyto výdaje uznány jako náklady sponzora. „Podle názoru finanční správy je používání obvyklých reklamních prostředků a podpory, zahrnutí do komunikační kombinace, plánování konkrétní reklamy, jakož i kontrola úspěšnosti indicií pro existenci podnikových výdajů” [12]. Na vlastnosti poměru výměny by mělo být jednoznačně poznat, že „sponzor poskytuje svoji finanční podporu, aby obdržel od sponzorovaného protislužbu, která slouží komunikačnímu účelu a že poskytnutí této protislužby sponzorovaným je předpokladem pro podporu sponzorem” [13]. § 2 Protislužba sponzorovaného Protislužby sponzorovaného mohou mít různé podoby a je možno je zde popsat pouze na příkladech. Příklad: Banka Aargauische Kantonalbank zaplatí obci Baden obnos SFR___ ročně, který bude fakturován vždy na začátku roku. Celkový obnos činí SFR během doby platnosti smlouvy. Obnos pokrývá: - Technicky reklamní autorské právo banky AKB na oblast Teufelskeller. - Údržbu a zachování oblasti Teufelskeller podle stanovených cílů k ochraně přírody provádí lesní správa města. - Vložení loga banky AKB (pokud požadováno) a dodatečného textu na 2 až 3 informační tabule v oblasti Teufelskeller. - Údržba informačních tabulí. Výměnu provádí lesní správa při případném poškození vandalismem. - Lesní správa se zavazuje se zmiňovat o sponzorovi bance AKB při všech mediálních akcích týkajících se oblasti Teufelskeller. - Odborná asistence lesní správy při každoroční akci. Možné protislužby lze s ohledem na své daňové důsledky hrubě rozdělit podle toho, „jestli sponzorovaný přiznává sponzorovi určitá používání svých právních pozic, aniž by dál samostatně rozvíjel ostatní aktivity a/nebo jejich používání sponzorem pouze trpí nebo zdali rozvíjí své další aktivity, aby splnil požadavky protislužby” [14]. Zatímco trpění právních pozic náleží z daňového hlediska ke správě majetku, není tomu tak při vykonání vlastních aktivit. Ve zmíněném příkladu poskytuje sponzorovaný sponzorovi technicky-reklamní právo na využití oblasti Teufelskeller (což znamená, že trpí, aby se sponzor zmiňoval o svých sponzorovacích aktivitách ve své tržní komunikaci). Současně se zavazuje k vykonání věcných služeb, jako jsou např. údržba informačních tabulí a účast na mediálních akcích. § 3 Výlučnost Sponzorování vzniklo z mecenášství. Zatímco pro mecenášství jsou spíše důležité altruistické cíle, používá se sponzorování jako prostředek komunikace. Kromě ideových cílů sleduje sponzor také své reálné obchodní cíle pomocí angažování se ve sponzorování. Využívá sponzorování, aby oslovil lépe cílovou skupinu a zlepšil image svého podniku pomocí dokumentace své zodpovědnosti vůči životnímu prostředí. Pokud by se lesní podnik nechal sponzorovat několika sponzory současně, nebyla by komunikace až tak účinná. Z tohoto důvodu se uzavírají smlouvy o sponzorování zpravidla na základě exklusivních práv sponzora.

157

Příklad: Obec Baden se zavazuje neposkytovat pomocí smlouvy o sponzorování své ostatní plochy starých dřevin ve svém lese k technicky–reklamnímu využití bankovním konkurentům banky AKB v době od 1998 až po 2002. Manipulace s ekologickými službami konkrétních ekologických produktů umožňuje lesnímu podniku rozlišovat svoji nabídku. Lesní podnik nenabízí zhruba definovaný sdružený produkt, ale má ve své škále nabídek přesně definované ekologické produkty. V příkladu lesní správy obce Baden to jsou např.: 1) Zachování jednotlivě označených přírodních památek 2) Údržba a zachování určité chráněné lesní oblasti Myslitelné by dále bylo: 3) Procesem sukcese postupné nahrazení smrku v údolí potoka a jeho opětovné přírodní zalesnění; 4) Zachování určitého počtu starých dřevin pro podporu vzácného druhu datla atd. Lesní podnik má díky rozlišování svých ekologických produktů možnost uzavírat exkluzivní smlouvy o sponzorování. V tomto případě se nachází rozlišování na straně nabídky produktů. Jiná možnost je omezení exkluzivity na určité odvětví exkluzivního sponzora, tak jak je uvedeno ve smlouvě. Kombinace obou možností je určitě myslitelná. V každém případě má písemná dohoda formou smlouvy o poměru mezi sponzorem a jeho konkurentů velký význam. Často se ujednává, že sponzorovaný je povinen se dohodnout se svým sponzorem na svých reklamních aktivitách. § 4 Způsobné chování, dávání na vědomí, diskrétnost, účelová vazba atd. Sponzorování bývá právě v případě lesních podniků stanoveno na dlouhodobou spolupráci. Tato spolupráce může být rušena různými způsoby, které nelze ještě předvídat při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bývají všeobecné klauzule o způsobném chování, dávání na vědomí, diskrétnosti a účelových vazbách, aby nedošlo k selhání sponzorovaného projektu. Dohoda o době nabytí platnosti a případná opční práva spočívají zásadně na vůli smluvních stran (§ 5). Opční práva lze uvést ve smlouvě, pokud se jedná o dlouhodobé dohody, jak to často bývá v případě sponzorování lesního podniku. Další opatření, která by měla být ve smlouvě obsažena, jsou: • § 6 Předčasné ukončení smlouvy, náhrada služeb; • § 7 Písemná forma, doručení vyjádření, částečná neplatnost; • § 8 Aplikované právo, místo plnění, příslušný soud. Závěr a vyhlídky Je zřejmé, že se sponzorovaný produkt nevztahuje pouze na ekologické služby lesního podniku, ale že jsou nutné různorodé komunikační a informační služby, než dojde k uzavření smlouvy o sponzorování. Technicky-reklamní práva užívání, práce s veřejností lesního podniku a společné PR-akce se sponzorem jsou důležité částečné služby, aby se ekologické služby, které nelze uvést na trh samy o sobě, staly zajímavými pro sponzory pomocí vytvoření potenciálních hodnot [15]. V tomto případě je nutné, aby se lesní podniky pokoušely samostatně využívat pozitivní image lesa a svých služeb pro životní prostředí a ochranu přírody, místo aby se zřekly svých práv konání ve prospěch organizací pro ochranu přírody a životního prostředí.

158

Organizace majitelů lesů mohou přitom převzít důležitou funkci zprostředkovatele, když začnou podporovat majitele lesů v otázkách marketingu, organizace a sestavování smluv. Myslitelná by byla také burza sponzorování, kterou by vedla celostátní organizace majitelů lesů, pomocí které by se zprostředkovávaly možné sponzorované projekty jednotlivým majitelům lesů. To by usnadnilo v první fázi kontakt s potenciálními sponzory, přičemž by samozřejmě bylo nutné také vypracovat individuální projekt sponzorování pro určitého sponzora.

Seznam literatury [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15]

Bruhn, M. (1990): Sozio- und Umweltsponsoring, München: Vahlen. s. 6. Bruhn, M. (1993): Chancen und Risiken des Ökosponsoring. Die Betriebswirtschaft 4/1993, s. 465. Hermanns, A.; Glogger. A. (1996): Sponsoring : Auf dem Weg zur Professionalisierung. Absatzwirtschaft 11/1996, s. 102. Friedrich, J.; Leonhardt, A. (1997): Umweltsponsoring im Wald. AFZ-Der Wald 52, 4, s. 201-202. Hermanns, A.; Glogger, A. (1996): Sponsoring: Aus dem Weg zur Professionalisierung. In: Absatzwirtschaft 11/1996 s. 107. Bortoluzzi Dubach, E.; Frey, H. (1997): Sponsoring: Der Leitfaden für die Praxis. Bern, Stuttgart, Wien: Verlag Paul Haupt, s. 29. Schoop, G. (1997a): Sponsoringvertrag des Stadtforstamtes Baden, unveröffentl. Tagungsunterlage. Bortoluzzi Dubach, E.: Frey, H. (1997): a.a.O., s. 43. Gundermann, E.; Suda, M. (1996): Ökosponsoring und Forstwirtschaft. Forst und HoIz 51, 2, s. 35-37. Bortouzzi Dubach, E.; Frey. H. (1997): a.a.O., s.145-146. Schoop, G. (1997): Sponsoringvertrag des Stadtforstamtes Baden mit der Aargauischen Kantonalbank, unveröffentl.Tagungsunterlage. Weiand, N. G. (1995): Der Sponsoringvertrag, München: C.H. Beck, s. 63. Weiand, N. G.(1995): a.a.O., s. 63. Weiand, N. G. (1995): a.a.O., s. 73. Mantau, U. (1994): Produktstrategien für kollektive Umweltgüter. Zeitschrift für Umweltpolitik und Umweltrecht 3/94, s. 317.

159

Cílová orientace a marketing využití loveckých aktivit Borris Welcker1, Hamburg

Optimalizace vedlejšího využití loveckých aktivit a zvěřiny V rámci projektu „RES“ EU, zabývajícím se tržními šancemi pro inovační produkty ekologických a rekreačních služeb, které poskytují lesy, byly prozkoumány také některé projekty klasického, vedlejšího využití „lovu a zvěřiny“. I když zmíněná řada produktů není vůbec „nová“, zaslouží si zvláštní pozornost především větších lesních podniků na základě svého velkolepého významu ve škále lesních, vedlejších příjmů. Následující článek by měl znázornit využití jasného určení cíle a marketingové struktury pro tyto ekonomické potenciály se zvláštním ohledem na finanční dílčí cíle. Pozorováním a ohodnocováním různých možností loveckého využití se zabývá druhá část článku podle soukromého lesního podniku v severním Německu.

Cíle lovu Marketingově orientované procesy plánování a vytváření hodnot (viz obr. 1) začínají určováním cílů. V Německu závisí druh využívání loveckého práva v rámci zákonných možností na uvážení majitele pozemku. Osobní cíle soukromého majitele vlastního oprávnění k lovu mohou být velmi flexibilní, jako např.: • pokud možno vysoký stav zvěře, který umožňuje vlastní účast na lovu a/nebo udržování kontaktů k ostatním lovcům z profesních nebo soukromých důvodů nebo také • pokud možno nízký stav těch druhů zvěře, která zapříčiňuje svými požadavky na životní prostor zvýšené náklady v lesním hospodářství, především při zmlazování dřevin, obnově a novém zalesňování. Státní vlastní hony musí orientovat svá stanovení cílů podle svého společenského poslání, čímž se mohou cíle honu veřejné lesní správy značně lišit od cílů soukromého majitele lesa. Což jsou např.: • zmlazování a vývoj zdravých, výkonných a stabilních lesů, pokud možno bez ochranných opatření proti zvěři, což je nevyšší cíl Bavorské lesní správy [4]. Další cíle, které lze sledovat, jsou: • podíl méně movitých lovců nebo • využití možností lovu jako vnitřně podnikového systému odměny.

1)

Výzkumný asistent B. Welcker je bývalým spolupracovníkem ordinariátu pro Světové lesní hospodářství univerzity v Hamburgu. Nyní je referentem pro lesní školení a vzdělávání Zemské hospodářské komory ve Schleswig-Holštýnsku v Bad Segebergu.

161

Rozmanitost sladěných finančních, lesních, hospodářských a biologických cílů, které se týkají lovu, nakonec tvoří loveckou posloupnost, která by měla být dosažitelná a kontrolovatelná.

Situační analýza Analýza současné situace obnáší na jednu stranu vybavení vlastního podniku s ohledem na les, zvěř, lovecká zařízení a personál, na druhou stranu externí vlivy, jako např. rámcové podmínky zákonného a společenského druhu. Pokud jsou hospodářské cíle sledovány, získají na tomto místě tržní podmínky zvláštní význam, především poptávka v regionu, přání zákazníka, konkurenční situace a možný prodej. S ohledem na hospodářské aspekty můžeme vybrat následující části situační analýzy lovu: V projektu „RES“ dokumentované, výzkumné studie na téma využití lovu spočívají zásadně ve výjimečně vysokém stavu zvěře. Tento předpoklad není v současnosti zajisté žádnou výjimkou, protože v německých lesích určitě nikdy nežilo tolik zvěře jako dnes (pozorováno ve velkém průměru)! Spolu s ekologickými a finančními problémy hospodářského sektoru, produkujícího suroviny, to vede k zvýšeným stížnostem na škody způsobené zvěří. Intenzivní využití zvěře není naléhavě nutné pro většinu lesních podniků pouze na straně příjmů, ale také na straně výdajů. Na druhé straně je poptávka po možnostech lovu velmi vysoká, jak již dokládají lovecké pachty v Německu a Rakousku. I kdyby se v tabulce jednalo o rakouský šilink, mohli bychom při pohledu na tuto cenu krátce znejistět nad důležitostí docílení zisku 1 nebo 2 DM/prm průmyslového dřeva. Dohromady v Německu zaplatilo téměř 320 000 lovců ročně 1 miliardu DM za lov. Velký podíl na tomto obnosu má 700 mil. DM, které byly zaplaceny za pachty, k tomu je nutno přičíst poplatky, lovecké daně, pojištění, výbavu, lovecká zařízení, sazenice a vyrovnání škod, které byly způsobeny zvěří [2, 3]. V Rakousku se současně pohybovaly příjmy za lov v přepočtu okolo 860 mil. DM při pachtování 113 000 lovcům. Obnos platů loveckého personálu se pohybuje okolo 360 mil. DM [1]. Centrálním identifikačním parametrem poptávky po lovu tvoří regionální úroveň ceny za pacht. Důležitý vnitřně podnikový potenciál se nakonec skládá z velmi různě vyvinuté odhodlanosti k provozování lovu a loveckých dovedností určitého personálu.

Strategie k využití lovu Podle zásadních kroků pro určování cílů loveckých aktivit a zjišťování stavu zvěře by se měly vytvořit střednědobé a dlouhodobé zásadní strategie k využití lovu. Vlastní lovecké revíry jsou zásadně spravovány pod vlastní režií loveckých aktivit nebo jsou prodávány pachty oprávnění k vykonávání lovu. Pachtovní smlouvy a především správa loveckých aktivit se mohou přizpůsobit vlastním cílům lovu v mnoha způsobech. Začíná to obhospodařováním revíru lovci, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, dále podílem jednotlivých lovců v podobě povinných poplatků podniku správy lovu, přidělování pozemků pro lovecké pochůzky, až po vypracování určitých klausulí v pachtovní smlouvě pro lov. Tímto způsobem je 18 % státní lovecké plochy v Bavorsku propachtováno, zatímco na ostatních 720 000 ha je lov provo162

zován ve vlastní správě. Avšak na této ploše se ročně podílí 10 000 soukromých lovců pomocí potvrzených povolení k lovu a účastí na společných honech [4].

Obr. 1 Marketingově orientované procesy plánování a vytváření hodnot

Podle případové studie „RES“ o lovu se pohyboval podíl zkoumaného soukromého lesa v Německu na propachtování a dlouhodobých povoleních pro lovecké pochůzky pouze okolo 60 %. Avšak tento podíl by se měl snížit na základě lepších možností pro zisk z individuálních nabídek k lovu. Typickým příkladem pro lukrativní prodej lovu v tomto podniku jsou kompletní nabídky zadaných společných honů. Druhá případová studie „RES“ popisuje orientaci na exkluzivní společné hony, které se udělují vyvolené klientele jednotlivě. Zmíněné nabídky jsou zadávány v celkové nabídce loveckých možností v Německu, mimo jiné na základě své exkluzivity, šlechtického původu vlastníka lesa a vysokého stavu zvěře a soustředí se na cílové skupiny movitých lovců bez vlastního revíru.

163

Praktická realizace „marketingu lovu“ V dalším stupni se uskuteční přesné vypracování strategicky určitého využití lovu do speciálních, krátkodobých a také proměnných nabídek. Při tom je vhodné plánovat jednotlivé aspekty nabídek, seřazené podle součástí kombinací marketingu: • Jak by měla být nabídka v detailu realizovaná? • Jakým způsobem osloví nabídka cílovou skupinu? • Jakých cen lze dosáhnout? • Jakých komunikačních opatření pro informaci a motivaci cílové skupiny je nutno použít? V případové studii projektu RES jsou dokumentovány následující obměny realizace produktu: 1. Kombinace produktu: K pachtovním smlouvám, povolením pro pochůzky různého trvání a registraci posedů lze na vyžádání nabízet možnosti přenocování v rustikálním až luxusním provedení a jako doplněk také speciality ze zvěřiny, možnosti vyjížděk na koni a povolení k rybaření. 2. Forma produktu „společný hon”: Cílem je „strategický balík produktu“ z úspěšného lovu, v ušlechtilé atmosféře, s výbornou stravou a ve vysoce postavené společnosti. Zde má lesní správa jako pořadatel honu možnost realizovat hon pokud možno co nejefektivněji, aby odpovídal jejím cílům. Na druhé straně se orientují průběh honu, rámcový program a především ambiente velmi silně podle vysokých požadavků zákazníků-lovců. Pokud se prodají veškeré hony jednomu movitému zákazníkovi, který si sám sestaví seznam hostů, má lesní správa možnost vyjít zákazníkovi vstříc, pokud možno co nejvíce, během přípravných jednání. Takové hony, které „se vyplatí“, je nutno analyzovat v rámci realizace produktu, pokud možno, se všemi souvisejícími aspekty. Napřed je zřejmé, že očekávaný výdělek musí také pokrýt dodatečné náklady potřebné pro organizaci a pořádání honu. Případné právní problémy je nutno vyřešit již během příprav. Pořadatel musí disponovat nadprůměrně vysokými znalostmi o honu, kterých je potřeba pro úspěch takové nabídky, jakož i „pro hon atraktivní“ zvěře, který by měl být v souladu s plánovaným, dlouhodobě etablovaným produktem s posloupností cílů nabízejícího majitele lesů. Nakonec je nutné brát ohled na to, že lovecké umění, lovecko-etický postoj a movitost potenciálních účastníků honu se mohou od sebe značně lišit a nemusí spolu souviset.

Realizace cen Kromě opatření politiky produktů se soustředí prodej loveckých nabídek především na realizaci cen. Vytváření cen pro možnosti lovu by mělo spočívat na dvou pilířích: • Vlastních cílů lovu majitele lesa (které se značně liší od loveckých cílů hostů) a • Tržní situaci, která opět závisí na cílech a odhodlanosti k placení zákazníků-lovců. Kromě toho musí nabízející podnik brát ohled na vlastní náklady a ceny konkurenčních příležitostí k lovu. Při realizaci cen by se měly promyslet možné následky (až) moc vysokých požadavků, se kterými zpravidla souvisí stoupající požadavky na hon, které může lesní podnik pouze omezeně zajistit na základě silných vnějších vlivů na úspěch honu. To může vést ke značné nespokojenosti zákazníka a snižující poptávce. 164

Reklama Distribuce a komunikace nabídek k lovu spolu úzce souvisí. Za tímto účelem lze využít lovecký tisk, kromě toho je k dispozici také mnoho dalších komunikačních a prodejních médií. Tyto spočívají ve spoluúčasti komerčního zprostředkovatele, v účasti na veletrzích a ostatních akcí nebo přímým adresováním nabídky až po nabídky přes internet. Při volbě komunikačního média by se měl brát ohled na dostupnost k potenciálnímu zákazníkovi, jakož i nežádoucí důsledky nesprávného vlivu, např. při poskytnutí informací o lovu na internetu protivníkům loveckých aktivit. Podle zmíněné případové studie projektu RES je momentálně dostačující pro tyto nabídky ústní, bezplatná propagace, aby poptávka mohla přesáhnout podnikové kapacity honu. Po uvedení nabídek k lovu na trh je nutné pravidelně kontrolovat dosažení cílů a popřípadě nabídky upravovat. Kromě toho je vhodné kontrolovat zpracování zvěřiny s ohledem na podnikové cíle.

Prodej zvěřiny Nejjednodušší, ale z finančního hlediska určitě ne nejlepší formou uvedení zvěřiny na trh, je prodej jednotlivých kusů do velkoobchodu se zvěřinou. Prodejem ulovené zvěře ve formě zvěřiny „upravené pro kuchyni“ mohou lesní podniky docílit zisku zprostředkovatelského obchodu. Prodej upravených, „více zušlechtěných“ produktů na novém trhu znamená vertikální strategii mnohotvárnosti. Za tímto účelem je zapotřebí větších investic, využití externích, odborných znalostí, intenzivní koordinace v podniku a stejně tak informace a motivace potenciálních zákazníků. Dva projekty, které byly dokumentovány jako případové studie v rámci projektu RES, dokumentují přímý prodej zvěřiny a ukazují, že by se nemělo zamítat rozšíření škály produktů jako „nejistou a moc složitou věc“ na základě zmíněných požadavků. • Nabídka zvěřiny, která je upravena pro kuchyňské zpracování a částečné další zpracování na statku majitele lesa a regionálních trzích. Za tímto účelem je využíván prodejní vůz s mobilním grilem. Dále je prodej zvěřiny podporován prodejem marmelády a vína, receptů na přípravu pokrmů ze zvěřiny a podobných opatření, která podporují prodej. • V „řeznictví se zvěřinou“, které patří k podniku: zde bývají osloveni zákazníci širokou nabídkou, zákazníky jsou především návštěvníci lesního podniku. Kvůli nákladům na profesionální přímý prodej zvěřiny by měl lesní podnik napřed analyzovat své cíle, jakož i individuální rámcové podmínky, potenciály produktů a podmínky na trhu podle odezvy svých zákazníků a konkurence. Tím lze včas odhadnout šance a ohrožení obchodu pro vlastní podnik. Strategické a operativní plánování vede k nabídce orientované na zákazníky.

165

Exkurz: „Uvedení zvěřiny na trh“ Důležité rámcové podmínky přímého prodeje zvěřiny spočívají především v právních směrnicích pro hygienu zpracování masa, práva o zpracování a uskladňování potravin a obchodního práva. Kromě toho by měl být prodej zvěřiny nabízen konečnému spotřebiteli jako sezonní obchod, jehož nejdůležitější prodejní doba je kolem vánoc. Většinou je potřeba značných investic do zařízení. Pro tržní a produktové potenciály vlastního podniku jsou za tímto účelem vhodné např.: dostatečně vysoký počet odstřelených kusů, existující pracovní kapacita a odborné znalosti spolupracovníků podniku, vhodné prostory pro zpracování a prodej masa nebo možnost získat velký počet rekreantů, kteří navštěvují pravidelně lesní podnik, jako potenciální zákazníky. • Realizace produktů: Běžný zákazník si přeje maso ve stavu připraveném ke kuchyňskému zpracování nebo dokonce dál zpracované v podobě klobás nebo již osmažených roštěnek ze zvěřiny. Pomocí speciálních znalostí pro zpracování masa a intenzivní komunikace lze využít okruhu zákazníků, které by nešlo jinak oslovit a kteří mají nedostatečné zkušenosti s přípravou zvěřiny. • Realizace cen: Orientace podle cen potenciální konkurence, jakož i regionálního maloobchodu se zvěřinou a všeobecnými cenami za maso. Možné prostředky pro rozlišování cen za zvěřinu jsou např. cenové slevy pro velkoodběratele, „věrnostní slevy“ pro pravidelné zákazníky nebo určité „akční ceny“ na slavnostech, jako jsou vánoční nebo velikonoční trhy. Je nutno si vždy uvědomit, že zvěřina je delikatesou, u které její cena znamená stupeň kvality! • Realizace prodejních kanálů: V popředí stojí především logistika výrobků, např. skladování, prodejní plochy, možnosti zadávání nabídek na externích trzích nebo také parkoviště pro zákazníky. • Komunikace: Veřejnost, a tím také potenciální zákazníci musí být informováni o nabídce a současně musí být přesvědčeni, že nákup zvěřiny tohoto prodejce splní jejich přání po „zvláštním požitku“. K tomuto účelu jsou vhodné kromě přímých prodejních aktivit, jakož jsou např. intenzivní poradenství zákazníků, jak nejlépe připravit a využít zvěřinu (recepty), také reklamní inzeráty, články nebo tiskoviny informující o výhodách „ekologického produktu“ zvěřiny z volně žijící zvěře a různých možnostech přípravy. Spokojení zákazníci, kteří předávají ostatním pozitivní zkušenosti se zvěřinou, patří k nejdůležitějším multiplikátorům. Je určitě samozřejmé, že pouze hygienicky a chuťově nezávadná zvěřina může dělat reklamu sama sobě! S ohledem na aktuální problémy výroby masa v zemědělství by nemělo německé lesní hospodářství podcenit potenciální zisk masového výrobku, který byl vypěstován ve volné přírodě, má image delikatesy a lze jej upravit mnoha způsoby. Je nutné vytvořit inteligentní prodej!

166

Závěr Příjmy z prodeje tzv. produktů, které nejsou ze dřeva, mohou hrát v lesních podnicích důležitou roli. Tímto způsobem se změnil poměr výdělků Rakouských spolkových lesů ÖBF AG mezi surovým dřevem a jinými zisky v letech od 1981 do 1995 ze 4 : 1 k 2 : 1 [5]. Podíly zisků obou dvou podniků zmíněných ve studiích RES o loveckých nabídkách se pohybují okolo 25 %, popř. 17 %. Ve třech případech jsou tyto zisky především z využití loveckých aktivit. Oba dva „podniky RES“ musely sice vyřešit právní problémy týkající se počtu ulovené zvěře, na druhé straně se zmiňují o poptávce, která důrazně převyšuje nabídku a nakonec o výborném hospodářském výsledku této obchodní jednotky. Krott a Sohns k tomu konstatují, že nabídky na lov ekonomicky orientovaného lesního podniku, které jsou orientované na zákazníky, jsou vhodné pro usmíření konfliktů mezi lovci pomocí hospodářsky-tržních prostředků [3]. Případová studie RES dokumentuje velmi důrazně, že jednotlivý (také movitý) majitel lesa ovlivňuje pouze částečně za tímto účelem často potřebný počet a kvalitu stavů zvěře. Na tomto místě by se měl pokud možno snížit velmi vysoký stav volně žijící zvěře z důvodů obhospodařování lesa, což tvoří základ pro tuto mimořádně úspěšnou nabídku RES, spojení nízkých osobních cílů majitele lesa pro lov a přísné orientace na zákazníky. Jak u racionálního jednání tak také pro využití lesa k lovu platí, že by se nejprve měly najít neprotiřečící, dosažitelné a pokud možno také měřitelné cíle, přičemž zisky mohou zpravidla tvořit pouze část dosažitelných cílových systémů. Zatímco soukromému majiteli lesů je povoleno využití lesa na základě loveckého práva, sledují se ve veřejném lese důležitější, společenské zájmy. Uniklé zisky v rámci pořádání honu pro státní orgány je nutno odůvodnit pomocí příslušné potřeby k dosažení nadřazených cílů, aby se zabránilo nařčení z „upřednostňování“. V tomto případě je hon samozřejmě služebním posláním lesního. Bez příslušného odůvodnění, které se zajisté poskytuje mnohem hůře pro organizaci společenského honu „na jelena pro poslance zemského sněmu“ než pro registraci posedu lesníkovi, by se měla poptávka soukromých lovců důsledně hospodářsky využívat pomocí shodujících se cílů nabídek k lovu. Pokud by se ovšem lesní pokusil nahánět jelena se psy z lesa draze propachtovaného lesního revíru, vyskytnou se zřejmě problémy s určením loveckých cílů nebo s následujícími strategiemi pro využití lovu. Bez požadované ceny za odstřel, která se orientuje příslušným způsobem na zákazníky a je důležitou zásadou moderního marketingu, hrozí lesnímu podniku jednoho dne situace, kdy bude bez lovců a s nesplněným plánem odstřelů, a tím také bez jakýchkoliv zisků z lovu. Potřeba realizovat komplexní cílové systémy lovu je zajisté způsobem dosažení v budoucnosti flexibilních a všestranných modelů lovu od obvyklého lovu v revíru na jedné straně a propachtování celkového práva k pořádání honů na druhé straně.

Doporučená literatura: [1) Anonymus (2000): Wirtschaftsfaktor Jagd. Österreichische Forstzeitung Nr. 3/2000. s. 11. (Hospodářský faktor lov, Rakouské lesní noviny č. 3/2000, str. 11) [2] DJV (1994): Wild. Jagd und Jäger in der Bundesrepublik Deutschland. Informalionsschrift des Deutschen Jagdschutzverbandes. Bonn. (Zvěř, lov a lovci v Německé spolkové republice. Informační oběžník Německého spolku lovců. Bonn)

167

[3] Krott, M.; Sohns, V. (1999): Programm und Wirklichkeit der Reformen im Staatswald. Forstarchiv (Program a skutečnost reform ve státním lese. Lesnický archív) 70/99, S. 177182. Odkaz na: DJ V. Handbuch (Příručka Něm. spolku lovců) 1998. [4] Leom-Hardt. P. (2000): Bayerische Jagdpolitik. Forst und Holz Nr. 11/SS Jg.. S. 356-358. (Bavorská lovecká politika. Lesy a dřevo. Č. 11/SS ročník str. 356-358) [5] Sekot, W. (1997): Multifunktionale Leistungsherstellung - PR Gag, Peanuts oder Wirtschaftsstandbein? Österreichische Forstzeitung Nr. 11/1997, S. 7-8. (Multifunkční vytváření služeb – žert PR, maličkost nebo ekonomický základ? Rakouské lesní noviny, č. 11/1997, str. 7-8

168

Praktický příklad ze soukromého lesního podniku Borris Welcker1, Hamburg, a Tim Laumanns2, Wotersen

Optimalizace vedlejšího využití loveckých aktivit a zvěřiny Zatímco příspěvek „Cílová orientace a marketing využití loveckých aktivit” popisoval základní rysy uvedení loveckých aktivit na trh, které se orientuje podle rozmanitých stanovení cílů a využitelných tržních potenciálů, zabývá se následující příspěvek cílově orientovaným uvedením na trh loveckých aktivit v konkrétním lesním podniku. Přitom není cílem popsat vyčerpávající hospodářsko-lovecké možnosti, jakož i důležité otázky týkající se lovecké etiky nebo účinných strategií pro odstřel zvěře, ale naopak by se měly uvést myšlenkové podněty k systematickým, racionálním rozhodnutím o cílech lovu a tržním strategiím, aby se mohlo v lesním podniku optimálně využívat významného investičního majetku, jako jsou lov a zvěřina.

Cíle a situační analýza lesního podniku Následující podnik tvoří soukromý les střední velikosti v severním Německu. Vlastník neočekává, aby pozitivní celkový výsledek z obhospodařování svého lesa značně přispěl k jeho ziskům. Svůj les vnímá v celkovém portfoliu svého podniku jako (průměrně výnosný) kapitálový vklad. Lesní cíle podniku jsou poměrně pragmatické: • Zvyšování hodnoty lesa pomocí stability, vytváření zásob, pozitivní situace lesa v celkové podobě; • Docílení čistého zisku z lesního podniku včetně lovu. Vlastník lesa má především historické a kulturní zájmy a není sám lovcem. Dané skutečnosti lesního podniku jsou krátce shrnuty v exkurzu „Popis podniku“. Z nadřazených lesních cílů podniku a situace v utváření lesa byly vyvozeny především následující cíle: • Snížení škod okusem a loupáním, rozmanitá, stabilní struktura lesa • Trvale pozitivní zisky z lovu při nízkých nákladech na lov Je zřejmé, že ani maximalizace nebo „udržování kontaktů k lovcům“ nepatří v rámci lovu k cílům majitele lesa. Důležitá je především možnost vedení lesního podniku včetně vykonávání loveckých aktivit vedoucím podniku. Ovšem usilované snižování stavu zvěře je omezeno ve smyslu „lovecko-politického souladu se sousedními revíry“. V následujícím případě je brán zřetel na 1 080 ha plochy pro lov zkoumaného lesního podniku, z čehož tvoří 706 ha les a zbytek agrární a vodní plochy o bezvýznamné velikosti.

1)

2)

Výzkumný asistent B. Welcker je bývalým spolupracovníkem ordinariátu pro Světové lesní hospodářství univerzity v Hamburgu. Nyní je referentem pro lesní školení a vzdělávání Zemské hospodářské komory ve Šlesvicko-Holštýnsku v Bad Segebergu. Lesní hospodář T.Laumans vede lesní podnik statku Wotersen.

169

Na zmíněné lesní ploše jsou plánována následující opatření zmlazování: v průběhu příštích let vznikne pravděpodobně plocha o velikosti 5 ha ročně s vysazenými kulturami dřevin za účelem přestavby a obnovy lesa. Zmíněné plochy je nutno chránit oplocením přibližně v následujících 10 letech. Dodatečně se počítá vždy s 2 ha ročně oploceného a neoploceného zmlazování dřevin přírodou. Tím obnáší roční plocha zmlazování téměř 9 ha. Náklady na lesní ochranu včetně výstavby a odstraňování oplocenek obnáší nyní 33 000 DM ročně. Pomocí optimalizovaného provozování lovu by se měl tento obnos snížit na 24 700 DM, přičemž se ušetří náklady na výstavbu plotu a je možno snížit náklady na údržbu veškerých oplocenek na polovinu. Při chybějící možnosti samostatného vedení podniku je kalkulováno příslušné navýšení nákladů na stavbu a údržbu oplocenek na 45 500 DM.

Exkurz: ,,Popis podniku“ • Celková rozloha podniku obnáší 1 500 ha, lesní plocha činí 1 100 ha. • Lesní podnik vede vedoucí lesního podniku, který zaměstnává natrvalo dva lesníky a pravidelně skupinu lesních dělníků v různém počtu. Vedoucí lesního podniku se angažuje v lovu a má lovecké zkušenosti • Lesní plochy jsou většinou dobře zásobeny vodou, půda má jílovitý a písčitý charakter, částečně bohaté morénové nánosy a vlhké až mokré plochy. • Momentálně dominují na 66 % plochy jehličnany (30 % smrk, 25 % borovice, 11 % modřín a jedle), buk na 10 %, v posledních letech založené kultury sestávají z ušlechtilých listnatých dřevin a dubu. • Přes 68 % všech dřevin je starší 60 let. Staré dřeviny jsou především borovice, částečně buky a duby. • Těžební etát obnáší momentálně 5 m3/ha ročně. • Nejdůležitější opatření pro úpravu lesa v příštích letech je stabilizování stavů mladých jehličnatých dřevin a vysazení borovic pro pozdější pěstování smíšeného porostu buku a jedlí. • Veškeré dřeviny, kromě dubů, jsou poškozeny loupáním, poškození okusem umožňuje zmlazování listnatých a jehličnatých dřevin pouze v oplocence.

Lovecké rámcové podmínky Podnik se nachází díky své blízké poloze k různým severoněmeckým velkoměstům ve „velmi movitém regionu“ pro nabídky k loveckým aktivitám. Vlastnické poměry okolí jsou utvářeny komunálním a soukromým vlastnictvím lesů o různé velikosti, přičemž podíl státních lesních ploch je velmi nízký. Podle příslušných mysliveckých úřadů je počet odstřelů zcela vysoký v případě vysoké a dančí zvěře při převážně vysokém stavu srnčí a černé zvěře, i když podle úsudků různých vlastníků pozemků se nachází pod úrovní počtu odstřelů, o kterou je usilováno. Vliv jednotlivého podniku na regionální stavy zvěře je ale nízký. Plán odstřelů pro zkoumanou honitbu o velikosti 1 080 ha obsahuje:

170

• 31 kusů daňčí zvěře (včetně 11 kusů „pro společný odstřel“), z toho 8 (4) daňků, především III. věkové třídy (špičák a mladý daněk), jeden odstřelový daněk I. věkové třídy; • 52 kusů srnčí zvěře, z toho 10 dospělých srnců a 14 ročků nebo srn. Kromě toho lze počítat s průměrným odstřelem asi cca 26 divočáků, čímž lze docílit 102 kusů spárkaté zvěře. Jelení zvěř se ve zmíněném podniku nevyskytuje. Váha zvěřiny a obchodní ceny je nutno předpokládat jako průměrně nízké (daňčí zvěř cca 29 kg za 5,50 DM/kg, srnčí zvěř cca 13 kg za 6,50 DM/kg, černá zvěř cca 30 kg za 5,50 DM/kg).

Modely pro provoz loveckých aktivit V procesu vytváření hodnot, který se orientuje na marketing, následuje nyní podle určení cílů proces dlouhodobého určování strategií. První zásadní rozhodnutí bylo, zříci se propachtování dosavadních oprávnění k loveckým aktivitám ve prospěch podniku, který je může vykonávat samostatně. Na druhé straně nabízí velká poptávka po loveckých aktivitách v regionu a pozoruhodný stav zvěře šance pro značné zisky z lovu, kterých se má dlouhodobě využít. Základem procesu optimalizace jsou čtyři varianty možného provozování lovu a srovnání mezi sebou s ohledem na finanční výsledky a vykonané práce k dalším dílčím cílům. • Varianta I (vlastní správa): Majitel lesa přenechá využití svého oprávnění pro vykonávání loveckých aktivit vedoucímu svého lesního podniku. Tím vzniknou náklady na mzdy a vedlejší mzdy pro lesního a lesního hospodáře, kromě toho vzniknou různé věcné náklady od výstavby loveckého zařízení, dále přes pohoštění hostů, kteří byli pozváni na společný hon, až po peněžitý příspěvek na kotec loveckých psů. Nakonec musí lesní podnik sám odvést značnou daň z loveckých aktivit, která vzniká také vysokou cenovou úrovní v okolí. Zvěřinu je nutno prodávat na regionálním trhu. Díky silným a příslušně soustředěným loveckým aktivitám je možné docílit spodního prahu předem zmíněných nákladů na ochranu lesa proti škodám způsobených zvěří. S ohledem na ochranné oplocení proti zvěři obnáší zmíněný potřebný přídavek 35 700 DM ročně. • Varianta II („model loveckých aktivit 1”): Pro vlastní lov je uděleno několik povolení k loveckým pochůzkám, ze kterých lze docílit zisk 54 000 DM ročně. Přibližně čtvrtina kvót odstřelů spárkaté zvěře není udělována pro potřebu loveckých pochůzek. Za tuto kvótu odstřelů a celkovou koordinaci lovu je odpovědný vedoucí lesního podniku, který využívá po dohodě s vlastníky povolení k loveckým pochůzkám celkovou plochu revíru pro lov a spolu s nimi provede jednou ročně velký společenský hon. Kromě zisků z povolení k loveckým pochůzkám získává lesní podnik u této varianty zisky z prodeje zvěřiny na základě přidělených a nepřidělených odstřelů, jakož i ze zvláštního odstřelu jednoho odstřelového jelena na území celého revíru jednou za rok. Také při této variantě je nutno počítat s náklady na mzdy a s věcnými náklady v určité výši, kromě toho je nutné brát ohled na loveckou daň a na daň z přidané hodnoty. Finanční výsledek této varianty vynáší, s ohledem na ochranu dřevin před poškozením zvěří, roční zisk 4 800 DM, popř. 13 100 DM, když se sníží náklady na ochranu před zvěří.

171

• Varianta III („model loveckých aktivit 2”): Realizace tohoto modelu spočívá také v odpovědnosti vedoucího lesního podniku. Liší se od předešlé varianty „povolení k pochůzkám k lovu“ tím, že se zmíněná povolení prodají výhodněji, ale jejich součástí zato nejsou žádné trofeje a zvěřina. Kromě toho se 40 kusů zvěře, které jsou určeny pro hon, organizovaný lesním podnikem jednou za rok, odprodá jednotlivě za 300 DM za kus. Komplexnost tohoto modelu vyžaduje vysoký odhad věcných nákladů a nákladů na mzdy, kromě toho je zde nutno počítat se značnými daňovými náklady. Lesní podnik docílí svých zisků jednak z prodeje zvěřiny, z poplatků za ulovené kusy zvěře a z odděleného prodeje odstřelů, určených pro cca 28 zájemců o trofeje. Za tímto účelem se počítá s průměrnými cenami ve výši 1 200 DM za jelena, 250 DM za srnce a 1 000 DM za divoké prase. Samozřejmě, je v zájmu lesního podniku, aby se zmíněné ceny pokryly z příslušných poplatků, odvedenými vlastníky povolení k loveckým pochůzkám nebo účastníky společného honu. Na druhou stranu obdrží lesní podnik zisky z poskytování povolení k loveckým pochůzkám. Aby mohlo být dosaženo finančního výsledku varianty k provozu loveckých aktivit „povolení k loveckým pochůzkám“, musí tato povolení stát nejméně 30 DM/ha. Zájemci mohou být vybráni podle své lovecké kvalifikace za pevnou cenu. Pro ochranu lesního porostu před poškozením zvěří platí to, co je uvedeno ve „variantě II“. Nejdůležitější finanční hodnoty těchto tří variant jsou shrnuty v tabulce 1.

Tab. 1 Finanční výsledky třech variant loveckých aktivit (zaokrouhlené hodnoty) Lovecké aktivity ve vlastní režii

Varianta II: „Model loveckých aktivit 1"

Varianta III: „Model loveckých aktivit 2"

Náklady: Dan

Personál, auta Ostatní vcné náklady Ochrana porostu p
ed zv
í Souet

9 400,00 DM

14 200,00 DM

(p
i nižších škodách okusem)

16 800,00 DM

14 700,00 DM 2 200,00 DM 24.700,00 DM

7 400,00 DM 1 100,00 DM 33 000,00 DM

51 000,00 DM

55 700,00 DM

- DM

54 000,00 DM

32 400,00 DM

- DM - DM 15 300,00 DM 15 300,00 DM

- DM 2 500,00 DM 4 000,00 DM 60 500,00 DM

12 000,00 DM 19 100.00 DM 15 300,00 DM 78 800,00 DM

(p
i nižších škodách okusem)

24 700,00 DM

19 900,00 DM 4 400,00 DM 33.000,00 DM

24.700,00 DM

47 400,00 DM

74 100.00 DM

65.600,00 DM

Výnosy: Oprávnní k loveckým pochzkám Úast na honu Poplatek za trofeje Prodej zv
iny Souet Výsledek

- 35 700,00 DM

4 800,00 DM 13 100,00 DM

172

4 700,00 DM

13 000,00 DM

Zmíněné hodnoty jsou samozřejmě uvedené pouze jako příklad přibližného, možného ohodnocení různých druhů provozování loveckých aktivit. Pomocí „manipulace“ počátečními hodnotami je možno do značné míry změnit výsledek, a různé lesní podniky již používají mnohem více komplexních modelů. Zmíněný popis slouží především pro kalkulovatelné znázornění optimalizace „investiční hodnoty lovecké aktivity“. • Varianta IV (tradiční propachtování): Na tomto místě by byly srovnávány zisky z pachtů, které by ještě bylo nutno zdanit, s náklady na ochranu lesního porostu před poškozením zvěří, které by bylo nutno maximálně kalkulovat. Při předpokládané ceně za propachtování 80 DM/ha by vzniknul zisk 29 000 DM, čímž by tato varianta znamenala nejlepší řešení. Na druhé straně odpovídá průměrný rozdíl ve výši 20 000 DM k variantám II a III zmlazení lesního porostu asi tak 15 000 sazenicím, které se při příslušném stavu zvěře na 700 ha velmi rychle spotřebují! S ohledem na tyto souvislosti získá tak dodržování cílů údržby lesa velmi zvláštní význam díky loveckým aktivitám. Přímé zisky a náklady na základě zmíněných, různých příspěvků k dosažení cílového systému loveckých aktivit ve zkoumaném lesním podniku jsou uvedeny (velmi zjednodušeně) v tabulce 2.

Tab. 2 Příspěvky různých variant aktivit lovu k různým dílčím cílům lovu (velmi zjednodušený příklad)

Možnost
ízení loveckých aktivit (=> snížení škod loupáním a okusem => rozmanitá, stabilní struktura lesa) Stálé pozitivní zisky z loveckých aktivit

Lovecké aktivity Modely ve vlastní režii loveckých aktivit 1a2 ano ano

Propachtování pozemk
ne

ne

ano

ano

Nízké náklady na lovecké aktivity

ne

ne

ano

Vykonávání loveckých aktivit spolupracovníky podniku

ano

ano

ne

„Taktika souladu loveckých aktivit v sousedství"

???

ano

???

Zvolené cílové komponenty loveckých aktivit zdůrazňují nakonec výhody „modelu pro lovecké aktivity 1“ (povolení k loveckým pochůzkám) a „2“. Zkoumaný podnik se rozhodnul (alespoň předběžně) pro variantu „povolení k loveckým pochůzkám“, protože náklady spojené s touto variantou jsou značně nižší a protože potřebná cena 30 DM/ha uvedená v „modelu loveckých aktivit 2“ je celkem vysoká pro dosažení příslušného finančního výsledku (vzhledem k značně omezenému povolení k loveckým pochůzkám).

173

Vytváření nabídek a prodej Na operativní úrovni následuje nakonec praktický prodej povolení k loveckým pochůzkám a ustanovení právního vztahu ve formě příslušné smlouvy. Nejdůležitější podmínky jsou uvedeny jako příklad „taktiky loveckých produktů a podmínek“ v exkurzu „Povolení k loveckým pochůzkám”. S ohledem na komunikaci, jak ukázal také případ zmíněného lesního podniku, postačila veřejná inzerce v jednom velmi čteném, loveckém časopise pro oslovení velkého kruhu potenciálních zákazníků.

Exkurz: „Povolenky k lesním pochůzkám“ Lesní podnik jasně usiluje o dlouhodobou spolupráci v oblasti loveckých aktivit se smluvními partnery. Avšak doba platnosti čtyř povolení k loveckým pochůzkám obnáší tři roky, než je lze opět prodloužit, aby se zamezilo případným neočekávaným problémům. Zásadně mají majitelé povolení k loveckým pochůzkám následující práva a povinnosti: • Podíl na celkovém počtu odstřelů schváleném lesním podnikem v poměru k ploše pozemku, určené k pochůzkám k lovu a po odpočtu podílu odstřelů, které náleží lesnímu podniku. Což odpovídá na 250 ha přiměřeně: 2 daňkům III. věkové třídy, 3 laním, 2 až 3 kolouchům, 1 kozlu II. věkové třídy (vyspělému), 2 ročákům, 3 srnkám, popř. laním, 3 kůzlatům. Odstřel černé zvěře, lišek a ostatní nízké zvěře lze provést po dohodě s lesním podnikem. • V rámci povolení k loveckým pochůzkám zůstává odstřelená zvěř majetkem vlastníka povolení. • Právo k vytvoření loveckého zařízení po dohodě s lesním podnikem, povinnost k údržbě loveckého zařízení • Zprostředkování pozemku pro lovecké pochůzky k společnému honu, který se koná na pozemku celého revíru a který pořádá lesní podnik. Vlastníci povolení smí pozvat dohromady polovinu všech účastníků honu a sice každý takový počet v poměru k velikosti pozemku, pro které vlastní povolení k loveckým pochůzkám. Druhou polovinu účastníků pozve lesní podnik. • Vedoucí lesního podniku má povolení k lovu na celém pozemku revíru. K lovu si může pozvat své hosty v omezeném počtu a provozovat lov na společné čekané. Přidělení povolení k loveckým pochůzkám proběhlo na základě výběrového řízení, které bylo časově náročné a pro vedoucího lesního podniku osobně obtížné, po vyhodnocení písemných žádostí a osobním pohovoru se zájemci o lovecké aktivity v lesním podniku. Přitom se kromě výše nabízené ceny pro povolení k loveckým pochůzkám bral ohled také na předpoklady k lovu, jako jsou např. lovecké zkušenosti, osobní přístup, osobnost a vzdálenost místa bydliště k revíru. Důležité výběrové kritérium byla také „schopnost k týmové práci“ uchazečů, protože pouze tímto způsobem bylo možné zajistit bezproblémovou společnou součinnost nájemníků propachtovaných pozemků spolu s lesním podnikem. Během osobních jednání vznikly různé dohody o ceně mezi lesním podnikem a „zájemci“.

174

Zásadou pro úspěch je neustálá kontrola úspěšnosti. Pomocí silné orientace loveckého managementu na zákazníky se může vyvinout velmi dobrá, účinná a důvěryhodná spolupráce mezi lesním podnikem a lovci.

Prodej zvěřiny V rámci strategického ohodnocení možností pro využití lovu lesního podniku byl také velmi kriticky analyzován prodej zvěřiny. Pro přímý prodej hovoří velmi vysoká návštěvnost statku a existující, alespoň v nezařízeném stavu se nalézající vhodné prostory. Rozdělení uvedené hmotnosti zvěřiny podle zpracovatelných částí bylo provedeno na základě několika zdrojů, které jsou sestaveny do tabulky

Tab. 3 Rozdíl zisků z prodeje zvěřiny do meziprodeje a konečným konzumentům (zaokrouhlené hodnoty)

Tržby p
i prodeji obchodníkovi se zv
inou Daí zv
ina

(5,50 DM/kg)

6.700,00 DM

Srní zv
ina

(6,50 DM/kg)

4.400,00 DM

erná zv
ina

(5,50 DM/kg)

4.300,00 DM

Souet:

15.400,00 DM

Tržby p
i prodeji do maloobchodu H
bet srní a daí zv
ina

(28,00 DM/kg)

8.300,00 DM

Kýta srní a daí zv
ina

(25,00 DM/kg)

14.700,00 DM

H
bet erná zv
ina

(22,00 DM/kg)

2.200,00 DM

Kýta erná zv
ina

(22.00 DM/kg)

3.800,00 DM

Krk, p
ední kýta erná zv
ina

(18,00 DM/kg)

2.400,00 DM

Ostatní zpracovatelné ásti, maso na guláš ze všech druh zv
iny

(12,00 DM/kg)

5.300,00 DM

Souet:

36.700,00 DM

Rozdíl tržeb

21.300,00 DM

Rozd
lení uvedené hmotnosti zv
iny podle zpracovatelných ástí bylo provedeno na základ
n
kolika zdroj, které jsou sestaveny do tabulky

175

Na druhé straně hovoří proti přímému prodeji omezené personální možnosti podniku, chybějící znalosti pro zpracování masa, a především celkem nízký výskyt odstřelené zvěře v lesním podniku. Nakonec je nutné brát ohled také na konkurenci ostatních lesních podniků, které se zabývají přímým prodejem. Jestliže se nyní spočítá rozdíl zisků z dalšího zpracování produktů na základě celkového vyhodnocení, vznikne schéma, které je uvedené v tabulce 3. K docílení zmíněného rozdílu zisků je zapotřebí značných investičních nákladů a především pracovní náklady. Když by se uvažovalo o zaměstnání pracovní síly na 8 měsíců v roce za účelem zpracování zvěřiny a jejího prodeje (42 000 DM), o průměrných ročních nákladech na úrokové poplatky ve výši 11 500 DM a o pokrytí investičních vkladů na dalších deset let a ročně nutných, provozních, věcných nákladů v ceně 6 000 DM vznikne finanční schodek ve výši 38 200 DM za rok. Zmíněný lesní podnik by musel na základě těchto úvah sám dokoupit dvojnásobek potřebných kvót odstřelů zvěře, aby mohl provozovat profesionální přímý prodej při pokrytí veškerých nákladů. Kromě toho zůstává podniku, při této zvolené variantě loveckých aktivit, pouze jedna čtvrtina kvót odstřelů zvěře k dispozici. Na druhou stranu by měl tento příklad podpořit větší lesní podniky při úvahách o možnostech přímého prodeje zvěřiny.

176

Výchova mládeže k poznání přírody Udo Mantau1 a Thorsten Trede2, Hamburg

Ekologické vzdělání jako integrovaný koncept produktu Ekologické vzdělání je rostoucí trh v oblasti hospodaření s volným časem, počínaje výchovou mládeže k poznání přírody, přes prohlídky pro dospělé až k manažerským seminářům. Dosažení obratu a práce pro veřejnost nejsou v tomto případě protiklady, ale mohou se v celkové koncepci dokonce navzájem podporovat. Tento příspěvek by chtěl napomoci k tomu, aby se pohlíželo na výchovu mládeže k poznání přírody jako na součást integrovaného konceptu produktu ekologického vzdělávání. S tím, jak si lidé více uvědomují význam životního prostředí, roste také potřeba informací a tím také poptávka po nabídkách ekologického vzdělání. Skupinu produktů ekologického vzdělání lze rozdělit do tří skupin produktů: Výchova mládeže k poznání přírody, prohlídky a semináře. Příklady z oblasti hospodářství ukazují, že také prodávané služby mají efekty působící na veřejnost. Státní organizace a svazy nejednají zpravidla také nezištně, ale optimalizují pomocí ekologického vzdělávání získávání prostředků a nábor nových členů.

Opatření státních orgánů a spolků/svazů Na prvním místě mezi státními orgány je nutné jmenovat školy. V některých školských zákonech, jako například ve školském zákonu spolkové země Porýní-Falc (§ 1), je výchova mládeže k poznání přírody a ekologické vzdělání žáků vymezena písemně a je tak úkolem školy. Školy jsou v současné době v situaci, že rády přijímají nabídky třetích subjektů na podporu ekologického vzdělávání a tím také výchovy mládeže k poznání přírody. Nabídka škol zahrnuje, podle učebního plánu jednotlivých spolkových zemí, předmět biologie/odborné výchovy, výuku přesahující jednotlivé předměty, putovní dny a týdenní projekty. Ještě před dosažením školního věku je nabízena dětem prostřednictvím takzvaných lesních školek možnost bližšího poznání lesa a přírody. Podle Mergnera [2] pochází myšlenka lesní školky z Dánska, kde v současnosti existuje 60 podobných zařízení. V Německu se tato myšlenka ujala rovněž. Například ve Flensburgu je pro děti k dispozici více než 75 podobných míst.

1)

2)

Prof. Dr. U. Mantau je vedoucím ekonomického pracovního úseku ordinariátu pro světové lesní hospodářství na Hamburské univerzitě. Příspěvek je součástí Výzkumného záměru EU-FAIR „Niche Markets for Recreational and Environmental Services (RES) of Forest Outputs” Hamburské univerzity (Udo Mantau, DE, koordinátor), univerzity v Padově (Maurizio Merlo, IT), a Vídeňské univerzity (Walter Sekot, AU) a Výzkumného ústavu ibn-dlo (Kees v. Vliet, NL). Th. Trede je spolupracovníkem stejného pracovního úseku.

177

Jako významní poskytovatelé služeb v oblasti výchovy mládeže k poznání přírody je třeba jmenovat: Ochranná asociace Německý les (SDW), Německý svaz ochrany myslivosti (DJV), Greenpeace, Svaz pro životní prostředí a ochranu přírody Německo (BUND), Nadaci Les v nouzi a Svaz pro ochranu přírody reg. spol. (NABU).

Z průzkumu mezi uvedenými svazy vyplynuly následující poznatky: • Všechny svazy provozují nějakým způsobem opatření pro výchovu mládeže k poznání přírody, např. prohlídky, přičemž je forma různá. • Zhruba 50 % svazů účtují příspěvek za své akce mezi jednou a pěti DM za osobu a akci. • Témata akcí jsou rozmanitá a pokrývají celou oblast ochrany přírody, životního prostředí i ekologie. • S jednou výjimkou spolupracují všechny oslovené svazy více či méně intenzivně s lesními podniky. Byly přitom nasbírány výlučně dobré zkušenosti. • Všechny svazy by využily nabídky lesních podniků ke spolupráci a očekávají přitom především informační materiály a infrastrukturu v lese ve formě informačních tabulí a nápisů. • Většina svazů v současnosti neplatí lesním podnikům žádný příspěvek a nemají k tomu podle vlastního tvrzení žádný rozpočet. • Kromě svazů na ochranu přírody je v této oblasti aktivní také velké množství jiných organizací (např. politické strany, dobrovolní hasiči, technické podpůrné organizace). • Organizované akce v lese nevytvářejí oprávnění ke vstupu do lesa a podléhají tak souhlasu majitele lesa. Otevírají se tak možnosti získávání příjmů na základě smluv o přenechání služeb.

Výchova mládeže k poznání přírody za pomoci lesních podniků Cíle lesnické výchovy mládeže k poznání přírody, tak jak je v současné době, je přednostně téma výchovy mládeže k poznání přírody. Dále se častěji používá pojem „Non-Profit-Marketing“. Jednou z několika mála výjimek je příspěvek Steckera (1993) o vzorovém podniku v Kanadě. Potvrdil to také průzkum, provedený mezi lesními podniky. Žádný z dotazovaných lesních podniků neviděl možnost, jak výchovu mládeže k poznání přírody využít hospodářsky, ani by něco podobného nezvažoval. Také nízká návratnost tohoto dotazníku ve srovnání s dotazovanými školami je příznakem toho, že při výchově mládeže k poznání přírody téměř nikdo nevidí ekonomické souvislosti. Jako cíle jsou uváděny především výchova mládeže a práce s veřejností. Podpora odbytu i finanční důvody ustupují evidentně do pozadí a byly zařazeny jako „méně důležité“ až „nedůležité“. Přitom se zdá, že není vždy úplně jasné, že práce s veřejností je nástrojem a ne cílem. Teprve na základě cíle se práce s veřejností stává smysluplnou činností. Myslitelné cíle práce s veřejností na základě výchovy mládeže k poznání přírody jsou:

178

• Ekonomické cíle: - Příspěvky na úhradu nákladů obratu - Podpora obratu - Akceptace lesních podniků - Akceptace těžby dřeva • Ideové cíle: - Výchova mládeže, - Pochopení životního prostředí, - Převzetí „školních úkolů“ Výchova mládeže k poznání přírody dosud nepatří k provozním úkolům lesního podniku. Jako prostředek k získávání příjmů nebo jako prostředek k prosazování ekonomických cílů by se jím mohla stát. Existují příklady, u kterých toto lesní podniky nebo vyškolení lesníci vidí jako oblast ekonomické činnosti v rámci svých nabídek ekologického vzdělávání. Pokud se stane ekologické vzdělávání administrativním úkolem na základě zákona, bude těžší tento trh rozvíjet. Atraktivní nabídky se však přesto dokáží prosadit. Státní lesy mají na tomto úseku velkou odpovědnost vůči svým tržním partnerům. Mělo by být zajištěno, aby i státní lesy nabízely své služby pro ekologické vzdělávání při konkurenčních podmínkách, protože v opačném případě bude vývoji dynamických tržních struktur bránit regulačně-politická nerovnováha

Ochota platit za výchovu mládeže k poznání přírody Z průzkumu ve školách ve Šlesvicko-Holštýnsku a v Hamburku vyplynulo, že ochota poptávkových skupin platit je zřejmě vyšší než připravenost lesních podniků získávat příjmy. V rámci diplomové práce byli učitelé ve Šlesvicko-Holštýnsku dotazováni, kolik peněz by byli rodiče dětí ochotni vydat za ekologické vzdělávání v lese. Výsledkem byla průměrná částka cca 2 DM za jednu akci v délce 90 minut. Míru návratnosti průzkumu není možné přesně určit, protože každé škole bylo zásadně rozesláno 15 dotazníků, bez ohledu na skutečnou velikost školy. Bylo rozesláno celkem zhruba 510 dotazníků 34 různým školám, ze kterých bylo vráceno 116 vyplněných dotazníků z 31 škol. Z toho vyplývá návratnost (vztaženo na počet oslovených škol) 91 %. Návratnost dotazníků ve výši 23 % je ve skutečnosti třeba hodnotit výše, protože velké množství rozeslaných dotazníků již nebylo rozděleno dále. Ochota oslovených k placení (tabulka 1) nesmí být zaměněna za tržní cenu, protože ta může z důvodu omezeného množství a atraktivního sestavení produktu nabýt zcela jiných hodnot. Důležitým poznatkem průzkumu není výše příspěvků, ale odhad učitelů, že u rodičů existuje značná ochota k placení služeb tohoto druhu. Na druhé straně tento modelový výpočet ukazuje, že jsou personální náklady pevně zaměstnaného lesníka (zde je předpoklad 49,- DM/h) těmito částkami pokryty pouze zčásti. Přesto jsou na rozdíl od bezplatné nabídky přínosem alespoň příspěvky na pokrytí nákladů. Vycházíme-li z nákladů osoby, vykonávající náhradní vojenskou službu, učně nebo pracovníka, zaměstnaného na částečný úvazek nebo externího spolupracovníka, lze i při těchto příjmech docílit pozitivních výsledků.

179

Doba na přípravu, příp. ztrátové časy (projektový týden) nebyly zohledněny. Kromě personálních nákladů vznikají přepravní náklady, příp. náklady na doprovodný materiál nebo na opravu materiálu a prvky infrastruktury. I pro práci s veřejnosti platí, že účinnost je pozitivně ovlivněna výší dostupných prostředků. S účtováním určité ceny se zvyšuje závazek pořádat akce takovým způsobem, aby byly přiměřené příslušné škole nebo třídě. Příjmy zvyšují dále možnosti sestavit profesionální nabídku, zlepšují konkurenceschopnost ve srovnání s jinými poskytovateli ekologického vzdělání. Ten, kdo v průběhu týdne nabízí výchovu mládeže k poznání přírody, otevírá si současně přístup k důležitým cílovým skupinám o víkendech, jako jsou rodiny hledající odpočinek. To je jeden z nejdůležitějších argumentů na podporu integrovaného celkového konceptu, protože se opatření mohou navzájem pozitivně ovlivnit jak při nabídce, tak při poptávce a zvyšují se tak odbytové šance.

Atraktivní nabídky výchovy mládeže k poznání přírody Potřeby uživatelů Pro výběr témat akce pro školní třídy je k dispozici více možností: • Konzultace s učiteli: Učitel zná v každém případě jak učební plán, tak také dosavadní znalosti dětí. Na základě konzultace lze velmi dobře a plynule začlenit prohlídku lesa do koncepce vyučování. Při průzkumu uvedlo cca 50 % učitelů, že by chtěli témata před akcí dohodnout s osobou, která akci provádí. • Nahlédnutí do plánu výuky: Nahlédnutí do plánu výuky příslušného druhu školy a třídy je kdykoli možné. Plány výuky je možné vyžádat od školského úřadu příslušné spolkové země. Z těchto plánů výuky je zřejmé, ve kterou dobu žáci zpracovávají určitá témata a která témata jsou probírána zásadně ve škole. • Vlastní komplexy témat: Nejsou příliš vhodné pro krátké prohlídky se vztahem k výuce, jsou však vhodné pro výlety a týdenní projekty. Jako zvláště zajímavá se při průzkumu mezi učiteli severoněmeckých škol ukázala témata obsažená v tabulce 2. • Aktuální témata: Zejména pro vyšší třídy škol se nabízí možnost zpracovat pro určitou akci témata s aktuálním obecným zájmem. Jsou k tomu vhodná témata z aktuálního tisku na téma ochrany životního prostředí, ochrany přírody a lesního hospodářství

Doba trvání akce Přání na téma doby trvání akce (tabulka 3) směřují spíše k delším akcím. Jistě to souvisí s náklady na cestu. Právě zde je velká šance pro lesní podniky k získání příjmů. „Při jednodenních a několikadenních akcích je možné objasnit užitek a služby podniku. Je jednodušší integrovat dodatečný užitek (nabídky přenocování, řemeslnický materiál, táborový oheň a občerstvení v lese). Z toho vyplývají možnosti uplatnění cen, které několikrát přesahují uvedenou ochotu k placení. V tomto segmentu konkuruje lesní podnik zoologickým zahradám, zábavním parkům ve velkých městech a všem ostatním výletním cílům škol a z toho důvodu může nabídku cen a služeb sestavit na srovnatelné úrovni.

180

Tab. 1 Modelový výpočet k akci výchovy mládeže k poznání přírody

Akce Prohlídka lesa Jednodenní akce Týdenní projekt

Prostedky (za školu) 2,08 4,66 14,23

Celkem (24 žák
) 49,92 111,84 341,52

Trvání (v hod.) 1,5 7,5 37,5

Píjem (za hod.) 33,28 14,99 9,11

Náklady (na hod.) 49,00 49,00 49,00

Tab. 2 Zajímavá témata pro prohlídku lesa (v %)

Les Zv Rostliny Ochrana pírody Lesní hospodáství Hospodaení se devem Škody na lese Ostatní Celkem

Uvedení 77 73 63 68 16 18 5 5 325

v% 66 63 54 59 14 16 4 4 280

Tab. 3 Požadovaná doba trvání akce

1 hodina 2 hodiny 1 den 1 týden Celkem

Uvedení 7 26 67 40 140

v% 8 30 78 47 163

Doprovodný materiál Průzkum objasnil, že učitelé, kteří mají zájem o opatření pro ekologické vzdělání, zpravidla také očekávají doprovodný materiál. Více než 80 % učitelů uvádí, že by doprovodný materiál uvítali. Doprovodný materiál je typický dodatečný užitek, kterým je možné zdůvodnit ceny. Konec konců existuje množství informačních materiálů z oblasti lesnické práce s veřejností, které je možné atraktivním způsobem začlenit do doprovodných materiálů. Důležitým předpokladem pro zvýšení užitku přitom je přizpůsobení materiálů věku uživatelů.

181

Vystupování a vzhled pořadatele Trede vyslechl při četných rozhovorech na téma přípravy akcí pro výchovu mládeže k poznání přírody shodné přání učitelů, aby lesník také vystupoval ve svém „typickém“ oděvu. V každém případě je žádoucí normální lesnické oblečení, to znamená zelený oblek, klobouk a pevné holínky. Navštíví-li lesník děti ve škole, platí totéž. U prvních ročníků základních škol není příliš vhodné přivést sebou psa, protože ten příliš odvádí pozornost dětí. V případě vyšších ročníků se staršími dětmi lze na akci přivést klidné zvíře. Z pochopitelných důvodů by průvodci po lese neměli mít zbraň. Výjimku tvoří společná čekaná se žáky, např. v rámci týdenního projektu.

Tab. 4 Druh akce

Druh akce

Uvedení

v%

Prohlídka lesa

43

50

Procházka

35

41

Hry

50

58

Celkem

128

149

Uvedení 44 51 56 151

v% 51 59 65 176

Tab. 5 Upřednostňované místo konání akce

Druh akce Les lesního podniku Les v blízkosti školy Ve škole Celkem

Tab. 6 Zajímavá témata podle věku dětí (vícenásobné uvedení)

Témata

1. - 4. tída 5. - 8. tída 9. - 13. tída Uvedení v % Uvedení v % Uvedení v % Les 24 52 35 76 17 74 Zv
38 83 27 59 15 65 Rostliny 32 70 25 54 6 26 Ochrana p
írody 28 61 29 63 11 48 Lesní hospodá
ství 3 7 8 17 4 17 Zpracování d
eva 3 7 9 20 6 26 Lesní škody 0 0 2 4 3 13 Ostatní 1 2 1 2 3 13

182

Provedení prohlídky lesa Při průzkumu byly dány následující možnosti: • Prohlídka lesa s několika místy obhlídky a okruhy výuky • Jednorázová přednáška (například na začátku akce) a následná procházka s možností kladení otázek. • Průzkum lesa formou hry s dětmi/žáky Jednoznačné upřednostnění druhu akce z tabulky 4 nevyplývá. Přednost však mají hry a prohlídky s opakovaným vysvětlováním.

Místo pořádání akce V zásadě jsou pro opatření k výchově mládeže k poznání přírody lesními úředníky nebo spolupracovníky lesních podniků k dispozici následující místa konání akcí: • pracoviště lesníka, příp. les náležející lesnímu podniku; • les v blízkosti školy nebo, pokud je k dispozici, školní les; • škola a učebna (místnost pro výuku). Z důvodů vysokých výdajů na cestu je upřednostňováno místo pořádání akce (tab. 5) v blízkosti školy. Více než 50 % dotázaných učitelů označilo jako vhodné místo pro výchovu mládeže k poznání přírody samotnou školní budovu. V této souvislosti 60 % učitelů uvedlo, že případně znají nabídky na prohlídku lesa, ale nevyužili by ji, protože jsou místa akcí příliš vzdálená. Náklady na dlouhou cestu akci zdražují, příp. snižují částku, kterou může lesní podnik za akci účtovat. Z těchto důvodů může být samotný les považován za ideální místo pořádání akce pouze v případě, že se nenachází v příliš velké vzdálenosti od školy. To však také znamená, že mají podniky v blízkosti školních zařízení konkurenční výhody. Existuje očividně živý zájem o pořádání akcí ve škole. Jednotka výuky přitom může být samostatná, může se jednat o přípravu na prohlídku lesa, na výlet nebo na týdenní projekt, může se jednat o dodatečné zpracování prohlídky lesa nebo se může jednat o propagaci prohlídky lesa na místě.

Témata vyžadovaná učiteli Pokud učitel navrhne vlastní témata, má šanci zvýraznit charakter služby. V základní škole mají velký význam lesní zvířata (tab. 6), zatímco ve vyšších ročnících má větší význam les jako ekosystém. Rostliny mají největší význam v základní škole a tento význam v průběhu dalšího vzdělávání klesá. Ochrana přírody je co do významu při výuce nezávislá na ročníku. Témata, jako lesní hospodářství a hospodaření se dřevem získávají určitý význam až po základní škole. Téma lesních škod zřejmě vzbudilo u dotázaných pouze nepatrný zájem.

183

Organizování prohlídek lesa Organizační práce v souvislosti s prohlídkami lesa mají pro úspěch nabídky služeb velký význam. Zahrnují přípravné plánování (např. propagaci, odsouhlasení termínů, místo setkání, odsouhlasení témat), písemné potvrzení (termíny/čas, místo, místo setkání, témata, cenu, plán příjezdu, číslo telefonu), plán cesty (místo setkání, místa prohlídek, spojovací cesty) až po potřebné předměty (např. tužku a papír, tašku/nádobu, lupu/dalekohled, píšťalku na psa, mapu lesa). Při plánování týdenního projektu je kromě toho třeba dbát na intenzivní odsouhlasení s učitelem a na předběžné informace pro rodiče a žáky.

Závěry Prodej ekologického vzdělání je právě tak závislý na rámcových podmínkách lesní politiky, jako na kompetentním jednání v otázkách provedení. Přechod na větší zdůraznění příjmových cílů vyžaduje současně posílení charakteru služby. Závisí přitom na podniku a na poptávajících subjektech, jaká bude skladba placených služeb a opatření pro práci s veřejností.

Odkazy na literaturu: [1] Bertram, G.: Non-Profit-Marketing, AFZ-DerWald Nr. 12/1996, S. 646-649. [2] Mergner. U.: Lesní školka, Lesnické informace 49. ročník, 9/96. S. 225. [3] Pedagogické centrum Porýní-Falc: Na cestě objevů s lesníkem. PZ-informace 3-93, S. 5.

184

Role netržních hodnot při zhodnocování udržitelné správy lesů Linda Langner a Cindy Swanson USDA Forest Service Washington USA

Netržní užitky jsou kritickou součástí celkové hodnoty lesů. Přesto však je jejich důležitost často přehlížena, protože informace o hodnotě těchto užitků jsou nedostatečné. Literatura o netržním zhodnocení v posledních několika desetiletích vytvořila podstatnou informační základnu pro určité typy těchto užitků. Většina studií ve Spojených státech definovala rekreační využití, změny v kvalitě zdrojů a neužitné hodnoty. Přes jistý pokrok tyto typy užitků stále hrají omezenou roli ve snaze vytyčit pokrok směrem k udržitelné správě lesů. Spojené státy vyvinuly návrh souboru kritérií a ukazatelů, které zahrnují fyzikální měřítka netržních užitků. Žádné peněžní hodnoty se do nich běžně nezahrnují, přestože existuje dostatečné množství literatury o tom, jak odhadovat rekreační hodnoty. Navrhované změny národní účetní soustavy Spojených států již konceptuálně zahrnují netržní hodnoty, ale jejich empirické rozpracování zatím není příliš upřednostněno. Další pokrok ve zlepšování zhodnocování netržní hodnoty přinese i další obohacení našich znalostí v této oblasti. Ekonomové by se měli vážně zabývat sledováním mezioborového výzkumu, aby porozuměli ekonomickým a neekonomickým hodnotám v lidských preferencích. Nakonec hledání udržitelné budoucnosti bude vyžadovat, aby společnost čelila množství voleb, pro které bude nutno nalézt kompromisy mezi tržními a netržními užitky. Naše schopnost stanovit hodnotu netržních užitků ovlivní výsledek těchto voleb.

1 Úvod Lesy jsou již odedávna uznávány jako zdroj četných společenských a hospodářských užitků. Docela nedávno se začaly stále více uznávat i pro svoji roli v udržení kvality životního prostředí. A protože lidská populace se nadále rozrůstá, zvyšuje se i poptávka po produktech z lesa. Zároveň si růst lidské populace vynucuje přeměnu lesní půdy pro zemědělskou expanzi nebo pro lidská obydlí. Tato na produkt zaměřená poptávka se dostává do konfliktu s netržní poptávkou, která vyžaduje nedotčené lesní ekosystémy. Udržitelnost je potom konceptem, který je navrhován pro zastřešení integrovaného přístupu k vyvážení kvality životního prostředí a sociálně ekonomických potřeb. Netržní užitky tvoří důležitý prvek mezi mnohými ostatními hodnotami, které lidé lesům přiřazují. To, jak dobře jsou tyto užitky začleněny v rozhodnutích správy a metodiky, je determinováno naší schopností převést tyto užitky do užitečných měrných jednotek. Nejdříve budeme sledovat vývoj výzkumu netržních hodnot ve Spojených státech, kdy budeme identifikovat prvotní cíle zhodnocování. Za druhé podrobíme zkoušce roli netržních užitků ve snaze změřit udržitelnost. Nakonec navrhneme možné cesty pro výzkum v netržním zhodnocování.

185

2 Vývoj netržních hodnot Netržní užitky z lesů je možno pro účely tohoto příspěvku rozdělit do dvou kategorií: užitky z využívání životního prostředí a užitky ze společenského a kulturního využívání. Užitky z využívání životního prostředí zahrnují takové funkce jako čištění vod, ukládání uhlíku a ochrana biologické různorodosti. Tyto služby poskytují lidem nepřímé užitky tím, že podporují ekosystémy, které jsou nezbytné pro vytváření jak užitků ze surovin, tak z požitků z hezkého a příjemného okolí. Tyto služby jsou analogickými vstupními faktory v tradiční výrobní funkci. Nicméně, literatura o netržním zhodnocení ve Spojených státech se o tomto předmětu nezmiňuje. Mnohem běžnějším přístupem ke zhodnocování těchto služeb se stal odhad nákladů nahrazení porovnatelných služeb při nepřítomnosti přirozeného ekosystému (např. náklady úpravy odpadních vod při nepřítomnosti přirozených mokřin). Užitky ze společenského a kulturního využívání lidé přímo užívají. Tyto užitky zahrnují jak užitné, tak neužitné hodnoty. Mezi užitné hodnoty patří rekreace, vědecké, kulturní a duchovní hodnoty, hodnoty volby, zatímco neužitné hodnoty zahrnují hodnoty existence a odkazu. Na tyto užitky se soustředí většina výzkumů netržního zhodnocování. Ve Spojených státech se studie v této oblasti soustředí na tato tři témata: 1) zhodnocování rekreačních užitků spojených se specifickými činnostmi nebo místy; 2) zhodnocování rekreačních a dalších užitků spojených se změnou kvality nebo kvantity zdroje; a 3) zhodnocení celkových užitků z ochrany přírodních zdrojů. Rané studie o netržním zhodnocování se soustředily na zhodnocování užitků pro specifická rekreační místa a/nebo specifických rekreačních činností, přičemž primárně využívaly metodu cestovních nákladů. Federální agentury správy pozemků jako Lesní služba (Forest Service) nejdříve daly popud k vytvoření studií o rekreačním zhodnocení, které poskytují vstupy pro analýzy plánování a přerozdělování zdrojů. Narůstající rekreační využívání federálních pozemků soustředilo pozornost na potřebu zahrnout rekreační hodnoty do analýz, které se původně omezovaly pouze na hodnoty surovin. Většina těchto raných studií se vztahovala k rybolovu a k lovu a v menším rozsahu i ke stanování a kempování (Sorg a Loomis, 1984; Walsh a kol., 1988). Pozdější studie o rekreaci zahrnuly dodatečné rekreační činnosti, jako využití divočiny, sledování lovné zvěře a turistika. Federální agentury upravující životní prostředí jsou hlavními zastánci studií adresovaných účinku změn kvality zdrojů na různé typy užitků. Zvýšený standard náročnosti a zkušeností metod zhodnocování, částečně metoda případného zhodnocování, umožnily vědcům zkoumat účinky změn jak na kvalitu, tak kvantitu zdrojů. V oblasti rekreačního zhodnocení zkoumaly mnohé studie účinek změn v kvalitě vody nebo v kvalitě vzduchu na odhady rekreačních užitků (např. Smith a Desvousges, 1986; Chestnut a Rowe, 1990). Méně pozornosti se věnovalo účinku kvality infrastruktury na rekreační užitky. Vznikla také široká škála literatury zhodnocující užitky pro zdravotní účinky ve vztahu ke kvalitě životního prostředí. Ačkoli se většina studií o zhodnocování zaměřila na užitné hodnoty, narůstá i množství literatury o neužitných hodnotách. Randall (1992) poskytl rámec pro odhadování „celkových hodnot“, které zahrnují jak užitné, tak neužitné hodnoty. Důležitost neužitných hodnot při rozhodování o zdrojích vzrostla, když ohrožené druhy a jedinečné nebo vzácné ekosystémy jako staré původní lesy se dostaly do ohniska mnoha debat o nakládání se zdroji. Poměrná důležitost neužitných hodnot jako součástí celkové hodnoty se může dramaticky různit. Mnoho studií o zhodnocování, které poměřovaly neužitné hodnoty, se soustřeďovaly

186

na lovnou zvěř a na zdroje ryb a divočinu. Brown (1993) zrevidoval studie o neužitných hodnotách a zjistil, že ve většině studií neužitné hodnoty převyšovaly hodnoty užitné. Neužitná hodnota má tendenci být úměrně vyšší spíše pro ohrožené druhy než pro druhy vyskytující se v hojném množství. Například 97 % hodnoty spojené s ochranou orlů bělohlavých ve Wisconsinu se připisuje hodnotě existence, zatímco pouhé 3 % se připisují sledování těchto ptáků (Boyle a Bishop, 1987). A opačně, studie zhodnocující užitky ze zvyšování množství rekreačních rybářů zjistila, že užitná hodnota převýšila hodnotu neužitnou (Olsen a kol., 1991). Doposud vzniklo málo studií pro stanovení hodnot pro ochranu nebo změnu celého ekosystému. Studie měly vždy tendenci sledovat určitý jednotlivý aspekt ekosystému nebo jedinečného naleziště či lokality. Příklady zahrnují úrovně vodní hladiny v jezeře Mono Lake v Kalifornii (Loomis, 1987), rekreační hodnotu ekosystémů mokřin (Bergstrom a kol., 1990) a viditelnost v národních parcích (Schulze a kol., 1983). Loomis a White (1995) dokazují, že hodnota pro jednotlivý druh závislý na jedinečném ekosystému v sobě zahrnuje i hodnotu tohoto ekosystému. Například, hodnota odhadovaná pro severní sovy skvrnité nepřímo odráží hodnotu původních starých lesních ekosystémů na severozápadním pobřeží Tichého oceánu. Avšak takové hodnoty neurčují celkovou hodnotu onoho ekosystému. Během posledních tří desetiletí se naše schopnost určit netržní hodnoty dramaticky zlepšila. Nicméně, výzkum byl podniknut především v rozvinutých zemích. Rozdíly v hospodářských a institucionálních infrastrukturách omezují naši schopnost zevšeobecňovat takovéto hodnoty i na ostatní státy. A nakonec, komplexnost a různorodost hodnot potřebných pro správné určení jednotlivých položek udržitelnosti zdrojů vytváří dodatečné výzvy. V další kapitole budeme diskutovat o roli netržních užitků v běžném úsilí vztahujícím se k udržitelnosti a potom budeme diskutovat o možných směrech výzkumu zhodnocování.

3 Udržitelnost a netržní hodnoty „Udržitelnost“ má mnoho definic a je předmětem široce se různících interpretací. Avšak je zcela jasné, že „dosažení“ udržitelnosti bude vyžadovat syntézu fyzikálních, biologických, sociálněekonomických a institucionálních informací. Toto jsou asi všechny součástky skládanky se jménem udržitelnost (IIED a WCMC, 1994). V aréně lesnické politiky se „udržitelná správa lesů“ často uvádí jako taktický cíl. Spojené státy se zavázaly k udržitelné správě lesů do roku 2000. Je naprosto jasné, že netržní užitky jsou důležitou součástí všech užitků, které les přináší, a měly by být proto začleněny do návrhů pro měření pokroku ve vývoji směrem k trvalé udržitelnosti.

3.1 Hlediska a ukazatele udržitelnosti Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 (UNCED – United Nations Conference on Environment and Development) se stala hlavní složkou úsilí dosáhnout mezinárodního uznání role, kterou lesy hrají při zachování globálních ekosystémů. Ze smluv, které byly podepsány v souvislosti s UNCED, se odvíjelo mnoho nejrůznějších iniciativ. Snaha rozvíjet kritéria a ukazatele pro udržitelnou správu lesů pokračuje dále jako součást procesů nastartovaných konferencemi v Helsinkách a v Montrealu (zaměřily se na lesy mírného pásu

187

a na severské lesy), direktivami pro tropické lesy Mezinárodní organizace o tropickém dřevu (International Tropical Timber Organization) a prohlášením z Tarapota o Amazonských pralesích (Mezinárodní ústav zdrojů – World Resources Institute a kol., 1996). Na návrh souboru hledisek a ukazatelů pro Spojené státy se běžně nahlíží jako na možný základ při podávání zpráv na národní bázi. Je představeno sedm kritérií, s vícerými ukazateli u každého kritéria. Pět z těchto sedmi kritérií se soustředí na fyzikální a biologická měření, s důrazem na měření lesních ploch a podmínek. Jedno kritérium je zaměřeno na sociálně ekonomické užitky z lesů, zatímco zbývající kritérium se soustředí na institucionální činitele (USDA Forest Service, 1996). Sociálně ekonomické kritérium se skládá z pěti skupin ukazatelů: 1) výroba a spotřeba, 2) rekreace a turistika, 3) investice do sektoru lesů, 4) kulturní, společenské a duchovní potřeby a hodnoty a 5) zaměstnanost a potřeby společenství. Většina těchto kategorií zahrnuje ukazatele měření lesních ploch vhodných pro různé druhy lidského využívání a také úrovně, které takové využívání dosahuje (např. objem vytěženého dřeva a množství návštěv za rekreačním účelem). Peněžní zhodnocení je zahrnuto do hodnoty lesních produktů a pro úroveň investic jak do lesních produktů, tak do rekreace a turistiky. Na ekologické služby, které lesy poskytují, se nahlíží prostřednictvím fyzikálních a biologických kritérií a ukazatelů, ale s těmito službami nejsou spojeny žádné hospodářské hodnoty. Jak jsme již poukázali dříve, existuje jen velmi málo informací o těchto hospodářských hodnotách. Sociálně ekonomické ukazatele odrážejí běžnou dostupnost dat, která se primárně soustředí na lesní produkty. Ocenění rekreačních hodnot by mohlo být přidáno na základě existující literatury, stejně jako hospodářský dopad rekreačních činností. Ale dokonce i po přidání informací na základě výsledků stávající literatury se dobereme pouze omezeného zvážení netržních užitků. Stejná omezení se odráží i v širším národním úsilí revidovat národní účetní standardy pro směřování k udržitelnosti.

3.2 Netržní hodnoty v národním účetnictví Ekonomové již dlouho poukazují na nedostatky tradičních účetních procedur v rozeznávání jak negativních, tak pozitivních účinků přírodního prostředí. Již více než před dvaceti lety Nordhaus a Tobin (1972) vyvinuli měřítka „čistého hospodářského blahobytu“ přizpůsobením hrubého národního produktu směrem dolů, aby tak odrážela negativní ekologické účinky, jako je znečištění. Kvůli složitosti stanovení peněžní hodnoty těchto účinků, bylo upuštěno od úsilí zahrnout takováto měřítka do tradičního účetnictví ve prospěch takových účinků, které mohly být snáze zahrnuty (primárně v oblasti daňového odpočtu za znečištění, za kontrolu znečišťování a za náklady na rekultivaci krajiny) (Carson, 1994). Tento přístup ovšem nebere vůbec v potaz netržní užitky v tradičním národním účetnictví. Spojené státy vytvářejí integrovaný systém přidružených hospodářských účtů a účtů životního prostředí (Integrated Economic and Environmental Satellite Accounts – IEESA) s tím, že staví na tom, co se naučily od Systému OSN pro účetnictví životního prostředí a 188

hospodářství (United Nations´ System of Environmental and Economic Accounting). Netržní užitky by konceptuálně vstupovaly do několika účtů. Navržený položkový účet by zahrnoval hodnotu „nekultivovaných“ zdrojů, včetně ryb a lovné zvěře, vody, vzduchu a dalších biologických zdrojů. Hodnota rekreační půdy a vody se začleňuje jako rozvinutá přirozená položka aktiv, ačkoliv se do tohoto účtu zahrnují pouze veřejné pozemky. Výrobní účet by zhodnocoval účinky vyčerpání a snižování hodnoty přirozených aktivních položek a aktiv životního prostředí. Existují sice v tomto stadiu dosti významné problémy s měřením netržních užitků, ale již se plánuje práce na rozvoji porovnatelných tržních hodnot pro rekreaci a pro blaho a příjemnost plynoucí ze zdravého životního prostředí založených na literatuře o oceňování (Carson, 1994). Norgaard (1989) podotkl, že spoléhání se na tradiční účetnictví, a to i s nezbytnými revizemi, nezmění to, že tato oblast podléhá přerozdělování příjmů. Dosažení udržitelnosti bude asi rozhodně vyžadovat změny v přerozdělování zdrojů. Spíše než se ubírat směrem k účetnictví, které zlepší měřítka hospodářského výkonu, bylo by vhodné dát přednost vytvoření účetnictví životního prostředí, které lze využít k tomu, aby pomohlo přesměrovat ekonomiky směrem k udržitelným cílům. Nizozemský systém účetnictví poskytuje příklad, který spojuje tradiční hospodářská měřítka s ukazateli životního prostředí. Tento systém činí i další krok zhodnocením příspěvku různých hospodářských sektorů a to jak ke schváleným běžným hospodářským cílům, tak ke kvalitě životního prostředí. Tento další krok je neocenitelný při analyzování účinků strategických alternativ na národní cíle v oblasti životního prostředí. Peněžní odhady a fyzikální měření se používají simultánně. Sociální účetnictví a ukazatele se také právě integrují do tohoto rámce, opět za použití nepeněžních měřítek, která jsou snadno srozumitelná. Tento přístup se tak vyhýbá debatám o platnosti peněžních měřítek pro netradiční způsoby výroby a netradiční služby. (Keuning, 1995). Kritéria, ukazatele a přizpůsobení účetním systémům, to všechno jsou užitečné kroky vedoucí ke zlepšení informační základny pro nakládání s přírodními zdroji. Tyto snahy a vynaložené úsilí uznávají, že účinky životního prostředí jsou důležité k dosažení udržitelné budoucnosti. Nicméně, ani jeden účet nesplňuje všechny možné informativní potřeby pro udržitelnost rozvoje. Výše v této kapitole jsme odkazovali na potřebu vytvořit syntézu fyzikálních, biologických, sociálněekonomických a institucionálních informací k ovládání našich přírodních zdrojů udržitelným způsobem. Účetní systémy jsou vytvářeny s úmyslem rozbít celek na součástky. Zhodnocení pokroku směrem k udržitelnosti vyžaduje celkové zahrnutí těchto součástek do jednotného a souvislého obrazu.

4 Netržní zhodnocování v budoucnosti Metrika peněz je pro ekonomy jak požehnáním, tak prokletím. Moc a síla peněžních měřítek spočívá ve schopnosti snadno hromadit, seskupovat a porovnávat informace. Je to také měřítko, které je snadno srozumitelné široké veřejnosti. Techniky netržního zhodnocování se vyvíjely tak, že bylo možno použít běžného měřítka i pro netržní užitky. Nedostatkem peněžních měřítek je to, že zcela samozřejmě zahrnují pod nulu hodnotu netržních užitků, což má za následek suboptimální alokaci zdrojů pro ochranu těchto užitků. Naše úspěchy v rozvíjení peněžních měřítek se odrážejí v projektových analýzách a strategických rozhodnutích. Budoucí průzkum, který bude pokračovat v dalším zpřesňování těchto metod, ve vyvíjení nových metod a v rozšiřování jejich dalšího možného využití, bude rovněž velmi cenný. 189

Peněžní měřítka se mohou stát prokletím, protože lidé obvykle nečiní rozdíl mezi hospodářstvím a penězi. Tento naprosto zjednodušující pohled na hospodářství je obzvláště nebezpečný v oblasti netržních hodnot. Lidé, kteří nejsou ekonomové (ale i někteří ekonomové), se často cítí poněkud dotčeni myšlenkou, že je zapotřebí uvádět jako hodnotu kvalitu životního prostředí, kvalitu ekosystému nebo ohroženého druhu. Výzvou pro ekonomy je, aby pokračovali v tom, že budou i nadále dávat důraz na to, že hospodářství poskytuje rámec pro analýzu voleb. Výzkumní pracovníci z oblasti netržních hodnot musí jasně sdělovat účel zhodnocování a zdůrazňovat, že tento přístup prověřuje pouze hospodářské komponenty hodnoty. Tvůrci strategií a manažeři zdrojů nejsou často seznámeni s hospodářskými termíny, především ne s těmi, které se vztahují k netržnímu zhodnocování. Pokud nebudeme úspěšně komunikovat s těmi, kdo v těchto záležitostech činí rozhodnutí, nebudou netržní hodnoty nikdy plně začleněny. Nebudeme mít nikdy k dispozici tolik zdrojů, abychom provedli studie zhodnocování pro každý myslitelný tržní užitek při všech možných scénářích, a to zcela bez ohledu na to, jak dále sdělujeme důležitost netržních hodnot. Vyvíjení procedur pro přenos zhodnocování užitků ze stávající literatury na podobný scénář získalo jistou pozornost ze strany výzkumných pracovníků (Bergstrom, 1996). Pro některé typy užitků, třeba takové jako je rekreace, existuje velké množství studií poskytující dostatečné informace k tomu, aby bylo možno se pokusit o věrohodné přenosy hodnot v rozvinutých zemích. Pro ostatní užitky, takové jako jsou netržní hodnoty, by bylo velmi problematické stanovit přenosové hodnoty. Přístupy ekonomů k záležitostem týkajícím se lidských preferencí, byly obohaceny i spoluprací s ostatními vědci z oboru společenských věd (Peterson a kol., 1988). Stejně tak by bylo užitečné pro vědce z oblasti společenských věd, kdyby pracovali společně na porozumění neekonomickým hodnotám, především takovým, jako jsou hodnoty duchovní a kulturní. Vědci ze všech oblastí společenských věd by měli pracovat společně na porozumění těmto preferencím v rámci širšího společenského a institucionálního rámce a měli by zjistit, jak vzájemně reagují na ekonomické preference.

5 Závěr Důležitost netržních užitků lesů je uznávána na celém světě. Udělali jsme výrazný pokrok v naší schopnosti změřit některé netržní užitky lesů. Avšak většina výzkumu se zaměřila na rozvinuté země, což vytváří určitou mezeru v naší informační bázi. Bez ohledu na důležitost těchto užitků jsou poměrně vzácná jakákoli data o většině netržního zboží a služeb. Dokonce i ve státech s podstatnou informační základnou se stále setkáváme s vážnými problémy při měření, a to především ve vztahu při začleňování těchto měřítek do širšího spektra snah měřit pokrok směrem k udržitelnosti. Spojení rostoucí lidské populace, vzrůstající spotřeby zdrojů a s tím spojené dopady na životní prostředí ukazují, že lidská společnost čelí rozhodnutím s nevratnými účinky na dostupnost zdrojů a kvalitu života v budoucnosti. Dosažení našeho cíle udržitelné správy lesů závisí na mnohem více faktorech než jen na hospodářství. Avšak naše schopnost stanovit hodnotu netržních užitků lesů významně ovlivní správu a strategická rozhodnutí o budoucnosti lesů.

190

Úloha různých institucí v oblasti inovace lesů Eeva Hellström Finská lesnická asociace Finsko

Finský pohled Na úlohu institucí v oblasti inovace lesů lze pohlížet ze dvou hledisek: Inovace může být výsledkem práce v institucích nebo instituce mohou být výsledkem inovace. Inovaci v lesnictví mohou podporovat různé instituce, které vytvářejí prognózy, zabývají se společnými vizemi a strategickými procesy, provádějí pilotní projekty, iniciují spolupráci mezi výzkumem a byznysem, vytvářejí vědomostní základnu, vyvíjejí lidské zdroje, mobilizují zdroje a systémy apod. Vedle inovace tradičnějších produktů a procesů je zdůrazněna důležitost sociálních inovací při uskutečňování budoucích výzev lesnického odvětví. Sociální inovace se týkají reforem legislativy, správních norem, postupů a organizačních struktur, které zlepšují účinnost ekonomiky a společnosti. „Lesní akademie“ je program komunikace ke zlepšení dialogu a vztahů mezi lesnickým odvětvím a zbytkem společnosti. Jeho koncepce je založena na pořádání veřejných diskusí, které používají různé druhy pečlivě zvolených vzdělávacích pracovních metod speciálně určených k podpoře vytváření sociálního kapitálu (sítě, důvěra a vzájemné porozumění) mezi cílovými skupinami. Prostřednictvím úzké spolupráce s lesní správou nabízí „Lesní akademie“ způsob, jak využít inovační meziodvětvové vstupy pro zvolený způsob rozvoje.

191

Lesní turistika jako příklad rozvoje úplného hospodářského potenciálu vlastnictví lesů Ivar Korsbakken Norská federace vlastníků lesů Norsko

Více než osmdesát procent lesů s výrobní funkcí v Norsku je v osobním vlastnictví a rodinné lesy o průměrné rozloze 60 hektarů jsou převládajícím typem vlastnictví lesů. U celé plochy lesů v Norsku je dosaženo certifikace PEFC. Osmdesát procent roční těžby dřeva se provádí a prodává prostřednictvím družstev vlastníků lesů v Norské federaci vlastníků lesů. Norské lesnictví a lesnický průmysl jsou zcela otevřeny mezinárodní konkurenci. Toto společně s velmi stabilní strukturou vlastnictví lesů vede k potřebě neustálého snižování nákladů a hledání nových zdrojů příjmů z lesního majetku. Norská federace vlastníků lesů provedla studii struktury současných příjmů z vlastnictví lesů v Norsku a analýzu s cílem identifikovat hlavní potenciál příjmů. V lesnictví zaměřeném na produkci dřeva jsme překvapivě zjistili, že současné příjmy ze dřeva tvoří méně než dvě třetiny z celkových příjmů z lesů. Přišli jsme na to, že největší potenciál růstu budoucích příjmů z vlastnictví lesů je v dalším rozvoji tří hodnotových řetězců: lepší využití dřeva a dřevozpracujícího odvětví, bioenergie včetně biopaliv, a lesní turistika. Pokud vezmeme jako příklad rozvoj hodnotového řetězce lesní turistiky, byly základem příjmů výnosy z loveckých a rybářských lístků a pronájmu chat. Ke zvýšení obchodní činnosti bylo důležité vypracovat lesní hospodářské plány pro myslivecké a rybářské zdroje, vytvořit způsoby spolupráce vlastníků lesů a založit družstva pro výrobu a vývoj produktů. Nejdůležitější součástí vývoje produktů bylo vytvoření přidané hodnoty k „základním produktům“ a zajištění kontroly kvality, orientace na zákazníka a profesionální marketing. Spolupráce s vládou, inovačními nadacemi a profesionálními partnery a s celou řadou odborníků v oblasti turistiky byla předpokladem pro úspěch a vytváření hodnot v budoucnosti.

193

Stanoviska a cíle vlastníků lesů na jihu Evropy Jean-Louis Martres profesor politických věd – Bordeaux IV předseda představenstva společnosti USSE (Svaz pěstitelů stromů jižní Evropy) Maison de la Foręt 6 parvis des Chartrons 33075 BORDEAUX CEDEX Francie

Co očekáváme od této události, při níž se shromáždili všichni odborníci na lesnictví v Evropě? Vystupuji zde jménem lesníků z jižní Evropy, kde se pokoušíme o revoluci, nebo – abych byl skromnější – chceme začít s radikální změnou; za úkol jsme si dali přenést to na úřady našich zemí. Domníváme se, že k vyspělým technologiím se musí přidat ještě další metoda vývoje. Konec techniky výroby je blízko a skončí, mimo jiné, nahrazením benzinu jako zdroje energie. Konkurence v oblasti energie mezi státy opomíjí vlastnictví nejmodernější techniky. Všechna pozornost je tak zaměřena na tyto oblasti a nevěnuje se těm oblastem, které vytvářejí sociální předivo a zajišťují život a práci pro většinu obyvatel. V Evropě je více než 90 % malých a středních podniků, které hrají v určitých zemích významnou roli v oblasti vývozu. My patříme k tomuto světu zemědělství. Neděláme revoluci proto, abychom někomu odporovali. Hlavní věcí je přesně změnit image modernosti spojenou pouze s technickou stránkou věci, což umožňuje gigantismus společností usilujících o nadnárodní monopol, znehodnocování tradičních technik, které jsou odsouvány stranou a na které se nezapomíná, ale folklorizují se. I když každý ví, že tato odvětví představují důležitý zdroj příjmů a pracovních příležitostí zajišťujících stabilitu zemí, jejich image je špatná a nedává žádnou naději na pokrok. Nemají své místo v magickém trojúhelníku, na který musí být každý hrdý: výzkum, inovace, přenos dat. Pokud jde o vývoj, byly to vlastně nedůležité jevy, které přinutily les vyjít ze svého ticha, více méně náhodou, aniž by se tomu věnovala zvláštní pozornost a debata: • energetická krize vedla k tomu, že se pozornost zaměřila na palivové dříví • totéž platí pro biomasu • skleníkový efekt zvýšil povědomí o ukládání uhlíku • skupiny ekologů (jím navzdory) zdůraznily kvalitu dřeva jako ekologického materiálu. Ve snaze zachránit primární lesy pomohly pochopit to, že dřevo je jedinečným bohatstvím, protože je přirozeně obnovitelné a zvyšující se ceny benzinu tento trend posílí. Když nyní opustíme samotný les, chceme převrátit předcházející logické úvahy a prezentovat les jako jeden z klíčů modernosti. Velké mozky státní služby o tom patrně nikdy

195

nepřemýšlely a stále vyhledávaly špatnou podobu pokroku. Z tohoto důvodu je naším prvním cílem cíl lingvistický. Moje poznámky se Vám mohou zdát banální, ale z tohoto semináře odborníků vyplývá, že veřejné mínění se stále zaměřuje na užitečnost a považuje les za krajinu a dekoraci. Les se stal předmětem spotřeby, zahrnutý do koloběhu komerčního světa, je určitou formou představení bez vstupného. Někteří odborníci se domnívali, že je problematické, aby les za tyto krásy a služby musel platit. Chtít les komerčně využívat s cílem získat příjmy znamená nevýhody, jako když se z manažera stává zaměstnanec muzea, který je stále více zbavován iniciativy kvůli strachu z poškození imaginárního dědictví. Toto dědictví bylo představeno v ideálním stavu v 18. a 19. století díky obrazům a naturalismu Rousseaua. Lidé z měst požadují velkou zahradu o velikosti pole na venkově. Pokud les poskytuje služby zdarma, tím lépe, správci by v tom měli pokračovat, ale neměli bychom blokovat jejich snahu, výzkum a inovaci. Chceme, aby se použila zásada přesnosti názvů, což znamená, aby jednomu slovu odpovídala přesná funkce. Tento výzkum o sémantice je absolutní prioritou, protože, pokud si představíme les, nemluvíme všichni o stejné věci. • řečí veřejného mínění jde o nárok na právo užívání • řečí ekologů jde o feudální vůli diktovat správcům jejich chování • v řeči technokratů převládá představa spontánního řízení prostoru určeného pro zemědělství • pro správu lesa jde o objekt regulace, která rozšiřuje jeho hranice Záleží však na správci, aby hájil své místo ve veřejném prostoru, protože on je tou poslední instancí norem a předpisů, za jejichž používání je odpovědný. Většinou platí, že nahromadění nestravitelných textů nemá žádný vztah k jejich účinnosti. Je nezbytně nutné dát vše do pořádku, a to s jasnou a přesnou představou. Les je živý, kráčí, sám se tvoří, je moderní, a to mnohem více než rychle zastarávající přístroje, protože v Evropě tvoří ekosystém s člověkem, od něhož je neoddělitelný. Les má motor, a tím je člověk. Nestydíme se to říci, spíš naopak, a nemáme vůli změnit současnou politicky korektní řeč, která zbožňuje přírodu, aniž kdy najde pro toto dogma seriózní základ. Je tedy nutné vrátit tuto debatu na její pravé místo a najít argumenty, které ji posunou mimo rámec uzavřené skupiny odborníků na lesy, protože demokracie založené na spoluúčasti odmítají monopol jednotlivců či profesí. Nemáme prostředky ani touhu proti tomu něco namítat. Musíme být ale schopni vytvořit společnou, jednoduchou a okamžitě srozumitelnou řeč. Proto jsme zvolili dvě taktiky. První se týká jazyka. Rozhodli jsme se propagovat kultivovaný les. Techniky tento termín šokuje, protože si jej spojují s plantážemi, které jsou terčem časté kritiky. V případě veřejného mínění je to jiné, protože to se okamžitě zaměřuje na vztah člověka a stromu, ale také na kulturní aspekty tohoto spojení. Veřejné mínění již tento typ myšlení, které je bližší zemědělství, zná. Vezměme si jako příklad vinice, který zdůrazňuje vztah mezi zemědělcem a moderní společností a okamžitě evokuje techniky, které se vyvíjely stovky let. V každém případě pěstitelé vína nepohrdají nejmodernější technikou chemie či fyziky. V porovnání se šílenou rychlostí spotřeby je zde chvála pomalosti a času, což umožňuje nepřetržitý pokrok. V tomto smyslu chceme pracovat tak, abychom objasnili, že lesnictví není zastaralá vášeň původních lidí, ale naopak je jedním

196

ze základních kamenů moderního vývoje. Snažíme se tuto myšlenku zprostředkovat, protože kromě vyspělé technologie existují odvětví, jejichž konstantní a univerzální úloha může přežít různé typy technických nástrojů, které rychle zastarávají. Ve slově kultivovaný les není obsažena technická koncepce, a tedy objekt definovaný vědou, ale politická koncepce, více významů obsažených v jednom slově evokující všechny typy vztahů a kultur, které člověk může se stromem spojovat s cílem zvýšit své zisky či zlepšit způsob života. Rovněž má význam při vytýčení důležitých hranic pro komunikaci. Odděluje kultivované lesy od lesů primárních a umožňuje těm prvním pomáhat těm druhým, a to tím, že je šetří. Pak také odděluje zemědělce od uživatele a navrací správci jeho první místo. A konečně, jako správce prostoru můžeme uplatňovat sociální roli poskytováním krás a výhod bez poplatku, a to za předpokladu, že stát přehodnotí své priority. A zde je ta revoluce, protože při investování do kultivovaného lesa stát nedotuje sektor, který zažívá pokles, aby mu pomohl zemřít, ale zajišťuje budoucnost svých obyvatel udržitelným způsobem. Bitva není ztracena, protože tento zvrat převrátí absurdní vyhlídky, které jsou všechny postavené na naprogramovaném kolapsu ceny surovin. Růst Číny a Indie ukazuje limity ekonomické vědy, která prohlašuje trend nízkých cen za konečné dogma. Druhá taktika je také politické povahy. Týká se zřízení sítě lesního systému na jihu Evropy. Pokud vezmeme v úvahu rozsáhlost příslušných území, rozmanitost kultur a politických režimů, nevěříme v možnost organizace typu OPEC, která mimoto ukázala své limity. Les je slabý a pokud chce zvýšit svůj vliv, musí najít svou silnou stránku. Jsme přesvědčeni o tom, že je nutné se zpočátku soustředit na konkrétní problémy a těžit z nového evropského prostoru s cílem sjednotit vlastníky lesů, kteří byli po dlouhou dobu odděleni hranicemi. Aby vznikly homogenní subjekty, je nutné se soustředit na asociativní, technické a hospodářské oblasti, které, pokud budou systémem upevněny, vytvoří zdroje síly schopné ovlivňovat regionální politické nástroje. Jsme povinni to udělat a vzít přitom v úvahu charakteristiku lesů na jihu Evropy, ale to nevylučuje přání zúčastnit se jakéhokoliv pokusu najít společné východisko pro koncepce Jih-Sever. Zároveň je nutné najít flexibilní strukturu; tato instituce bude redukována na minimum, bude schopna okamžitě přijít na místa, kde se rozhoduje o lesech, aby vysvětlila naše zájmy, náš společný jazyk, a je nutné začlenit ji do silných systémů, ale systémů shromažďujících pouze uživatele, tj. ekology mezinárodních monopolů. Nemohli jsme se na tomto poli vyhnout snaze o zničení myšlenky ekologů. Je nutné uplatňovat naši hlavní roli v oblasti ochrany životního prostředí, musíme být velmi tvrdí k ideologii puritánů, která převzala všechny prvky struktury marxismu k tomu, aby oklamala veřejnost a zviditelnila se. Tato řeč není „politicky korektní“, protože ukazuje jeden z extrémů, troufá si zpochybňovat něco, co se pro mnohé stalo samozřejmostí. Pamatujte však, nejde o kompromisy s totalitou, dělání kompromisů a přijímání jejich slovní zásoby, to člověk může překonat. Pokud člověk posune určité argumenty až na maximum, stane se aktérem, který bude brán při jednání v úvahu. Příspěvek byl přednesen na mezinárodní konferenci „Metody k povzbuzení investic a inovace podporující rozvoj venkova s přihlédnutím ke stanovisku vlastníků lesů na zvyšování hospodářské životaschopnosti prostřednictvím spolupráce a inovace“ konané v hotelu Kaskády, Sliač – Sielnica, Slovensko, ve dnech 27. – 29. března 2006.

197

Zkušenosti a názory z Velké Británie/Skotska Cedric Wilkins Scottish Enterprise Forest Industry Cluster Velká Británie

Skupina skotských podniků v oblasti lesnictví Společnost Scottish Enterprise vypracovala v roce 1998 ve spolupráci s Lesnickou komisí strategii pro uskutečnění významné příležitosti ve Skotsku prezentované zdvojnásobením dodávek dřevního vlákna během následujících dvaceti let. Tato strategie vypracovaná společností Jaakko Pöyry Consulting (JPC) se zaměřila na rozvoj skotské skupiny a marketing příležitosti celulózky s velkým dopadem. Dokument „Kořeny pro růst“ poskytl potřebný materiál pro skupinovou strategii a identifikoval priority jejich činností. Nyní se dokončila činnost trvající čtyři roky a její hlavní úspěchy byly shrnuty ve dvou zprávách. Mezi tyto úspěchy patří: zřízení Střediska pro technologii zpracování dřeva v Napieru, které kromě základního financování přilákalo dalších 1,9 mil. GBP na nový výzkum a odbornou přípravu; zřízení Fondu pro přepravu dřeva v hodnotě 13 mil. GBP na podporu strategických investic do infrastruktury přepravy dřeva; dvě aktivní propojené skupiny v oblasti dopravy a elektronického obchodu; síť regionálních sdružených skupin zřízená k implementaci sdruženého rozvoje na místní úrovni; kapitálové investice ve výši alespoň 60 mil. GPB napříč odvětvím (více než splnění cíle) umožňující schválení inovačních produktů a procesů a vysoká úroveň zapojení sdružených společností, čímž se zvýší profil skotského lesnického průmyslu, a to v národním i mezinárodním měřítku. Další výzkum provedený společností JPC vedl k závěru, že se lesnické obchodní prostředí ve Skotsku výrazně posunulo vpřed díky práci skupiny, zapojením zúčastněných stran a především stimulací globálního povědomí pomocí podpory investiční příležitosti celulózky s velkým dopadem. Skotské příležitosti jsou však ve skutečnosti mnohem širší než pouze celulózka a rozšiřují se na další části papírenského průmyslů (jako například lehký křídový papír, nebílený kraftliner papír SC s vysokým leskem, skládačky a jemný papír), stejně jako na pilařský průmysl a zpracované dřevařské výrobky s přidanou hodnotou a výrobu plášťových desek (desek z dřevitého vlákna střední hustoty a orientovaných kroucených desek a zvláště jejich operace přinášející přidanou hodnotu později). Důvody pro investování jsou silné: • Jsou k dispozici značné zdroje, je možné je ihned těžit a jsou udržitelně spravovány. • Zdroje měly v minulosti výborné výsledky tam, kde se v současnosti těží a zpracovává 5 mil. m3. • Hlavní druh, smrk sitka, má významné konkurenční výhody – rychle roste, má výbornou sílu vlákna, bělost a potiskovatelnost. • Kvalita dřeva a vlákna se přeměňují na podíl na trhu – všechny části stromu si najdou svůj trh.

199

• Skotsko je jedním z mála hlavních oblastí, kde jsou zdroje, lidé, trhy a místa zpracování ve vzájemné blízkosti. • „Městský les“ produkuje recyklovaný materiál, a tím tento systém dokončuje. Pro realizaci těchto investičních příležitostí velkého dopadu bude zapotřebí neustále pracovat na zvyšování konkurenceschopnosti dodavatelského řetězce. Těchto příležitostí se musí účastnit především soukromí pěstitelé a dodávat větší množství dřeva na trh, přičemž těžba, doprava a distribuce musí být mnohem efektivnější. Bude se rovněž muset pokračovat v posilování vazeb mezi průmyslovými a výzkumnými orgány/univerzitami tak, aby došlo k přijetí přidané hodnoty a inovace a aby se zpřístupnily nové trhy. Skupina Leadership Group určila, že se nyní musí zabývat investičními příležitostmi velkého významu, které identifikovala společnost JPC. Nyní je velmi důležité, aby stávající program skupinových činností pokračoval tak, aby připravil cestu pro důležitý nárůst zpracovatelské kapacity. Míra investic do lesnického odvětví je velmi vysoká, taková, že je pravděpodobné, že by nová kapacita celulózky či papírny mohla představovat největší investici do jednoho odvětví, která kdy byla ve Skotsku provedena. Toto je cena, ale abychom ji získali, budeme muset zajistit konkurenceschopnost řetězce dodávek dřeva. Zde spočívá důvod a potřeba neustále pokračovat ve skupinové činnosti. Bez investic do zpracování s velkým dopadem a konkurenceschopného dodavatelského řetězce se zdroje buď vyčerpají (bez přidané hodnoty ve Skotsku) nebo nebudou vůbec využity a těžba bude neekonomická. V nejlepším případě by šlo o velkou ztracenou příležitost a v nejhorším o značný environmentální a ekonomický problém. Náklady na dodávané výrobky jsou již na stejné úrovni jako náklady v pobaltských státech a jižní Skandinávii. Nicméně z mezinárodního srovnání jasně vyplývá, že skupina musí být mnohem efektivnější při těžbě, přepravě a distribuci výrobků ze dřeva. Pokud dosáhneme nákladů srovnatelných s náklady ve skandinávských zemích, stane se naše odvětví vysoce konkurenceschopným. Existují tři způsoby, jak tomu může skupina napomoci. První způsob je prostřednictvím úspory ze zvýšené výroby zajištěním velkých investic a růstu stávajících podniků. Druhým způsobem je odstranění nákladů z dodavatelského řetězce pomocí větší efektivity a elegantnějšího pracovního uspořádání. Třetí způsob spočívá v podpoře umístění přidružených zpracovatelských činností blízko sebe. Lesnické odvětví funguje na globálních trzích (dřevo je třetím největším zbožím na světě, pokud jde o mezinárodní obchod). V současné době je 85 % požadavků ve Velké Británii uspokojováno dovozem a stále větší objemy materiálů se vyvážejí do Skandinávie. Naše propojenost se světem je již vysoká, ale průmysl ve Skotsku musí zlepšit využívání těchto mezinárodních vazeb ve svůj prospěch. Skupina bude organizovat a nabízet investiční příležitosti ve Velké Británii a zajistí, aby byly zakotveny do místního dodavatelského řetězce a podporovaly ho. S tímto odvětvím budeme také spolupracovat v oblasti zkoumání potenciálu pro nové vývozní trhy a podporovat větší spolupráci se zahraničními účastmi, zvláště tam, kde se mohou vyvinout dlouhodobé vzájemné zájmy. Společnost Forest Industries na žádost premiéra a s pomocí skupiny vypracovala strategii udržitelnosti, která byla předložena na summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu.

200

Lesnictví ve Skotsku je udržitelné odvětví. • U velké části lesních porostů ve Skotku bylo dosaženo certifikace a jsou udržitelně spravovány, totéž platí i o klíčových kapacitách zpracovatelského průmyslu. • Lesy poskytují společnosti sociální, environmentální a ekonomickou hodnotu. • Dřevo je přirozeně obnovitelný a všestranný materiál, který příliš neničí životní prostředí a se kterým se ostatní výrobky porovnávají. Z dlouhodobého hlediska může lesnictví poskytovat trvale udržitelnou odpověď na otázky týkající se energie a paliv, stejně tak konstrukčních materiálů a výrobků na bázi celulózy, jako je papír a lepenka. Bylo vykonáno velké množství práce k posílení trhu bioenergie a vláda dává této činnosti zvláštní prioritu. Kromě toho vláda uznala důležitost rozvoje udržitelných stavebních metod; jde o oblast, kde má dřevo a výrobky ze dřeva přirozené výhody. Budeme pokračovat v naší práci v těchto dvou oblastech udržitelného rozvoje. Skotsko má asi 17 % území pokryto lesy, což je v porovnání s Evropou pouze polovina. Je zde tedy prostor ke zvětšování lesního porostu a skotská vláda chce v oblasti lesnictví přijmout strategii ke zvýšení tohoto pokrytí během několika příštích desetiletí až na 25 %. Toto rozšíření vytvoří nová pracovní místa na venkově, stejně jako rostoucí těžba a nepřetržitá správa vyplývající ze zdvojnásobení současného objemu dřeva. Zájem vlády o obnovitelné energie dodá nový stimul pro bioenergii ze dřeva. Místní společenství mají ideální pozici na to, aby vyvíjela nové ekonomické aktivity na venkově na základě bioenergie, a skupina bude pokračovat ve své činnosti k podpoře a posilování tohoto nového trhu dřeva. Tato ekonomická činnost na vzdálenějších místech pomůže zapojit místní pracovní trh a vybudovat místní kapacitu. Lesnictví je tak na venkově blízko zdrojů a velká část primárního i sekundárního zpracování je umístěna ve venkovských oblastech. Dopad největších investic jako takový na ekonomiku venkova je značný. Ekonomické multiplikátory jsou vysoké při rozšířeném dodavatelském řetězci a rozsahu, ve kterém je tento dodavatelský řetězec zakořeněn ve zdrojové základně Skotska. Vícenásobné přínosy lesnictví jsou také značné, ale nejsou o nich poskytovány dostatečné informace. Lesy kromě zajišťování pracovních míst také znamenají přínos pro turistiku, místní společenství, životní prostředí a biologickou rozmanitost, zdraví lidí a některé potravinářské výrobky. Lesnictví musí tedy hrát důležitou úlohu v integrované zemědělské politice a účelem reformy společné zemědělské politiky by mohla být stimulace větší úlohy lesnictví jako udržitelného využití půdy následně pro zemědělství. Skupina je partnerství mezi společností Scottish Enterprise a Konfederací lesnického odvětví. Existuje mnoho dalších organizací, se kterými skupina pracuje – je mezi nimi několik zastupitelských orgánů. Součástí skupinové strategie je posílit tyto rozdělené zastupitelské orgány pomocí zřízení Konfederace lesnického odvětví jako jediného reprezentanta tohoto odvětví. Během určité doby zajistí úspěšné zřízení tohoto celoodvětvového orgánu s podobnou agendou a účelem, jako má skupina, základ pro trvalý rozvoj dřevozpracujícího a papírenského průmyslu.

201

Sociálně ekonomické rozměry udržitelného hospodaření s lesy Ewald Rametsteiner Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) Liaison Unit Vienna Vídeň

Lesy a lesnictví v zemích střední a východní Evropy – proces přechodu a úkoly v budoucnosti Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, mezinárodní seminář 12. – 14. září 2001

1 Hlavní úkoly v zemích střední a východní Evropy a získané zkušenosti Pracovní skupina vypracovala jako východisko pro další diskuse seznam hlavních úkolů či problémů týkajících se zemí střední a východní Evropy při zajišťování sociálně ekonomických aspektů udržitelného hospodaření s lesy. Při rozmanitosti ekonomických, sociálně kulturních a institucionálních situací různých zemí střední a východní Evropy byl sestaven celkem obsáhlý seznam 27 hlavních úkolů či problémů, které jsou důležité pro budoucnost udržitelného hospodaření s lesy v těchto zemích a/nebo které jsou hlavními problémy, se kterými jsou tyto země konfrontovány v procesu přechodu. Zatímco některé z hlavních identifikovaných úkolů byly společné téměř všem zemím střední a východní Evropy, jiné odrážely specifické národní okolnosti konkrétních zemí. Mezi nejdůležitější témata, která zdůraznilo mnoho zemí, patřila institucionální a správní reforma, hospodářská životaschopnost a financování udržitelného hospodaření s lesy, hospodaření s veřejnými lesy stejně jako posílení kapacit a rozvoj lidských zdrojů. Dále byla v této diskusi zdůrazněna otázka národních programů pro lesy. Všechny otázky identifikované pracovní skupinou byly dále rozděleny do pěti skupin názvů témat určených k popisu typu související úlohy. Názvy témat pro identifikované úkoly byly následující: 1) Proces přechodu 2) Vytváření politiky 3) Implementace politiky a nástroje 4) Tržní a ekonomické aspekty 5) Sociální aspekty Účastníci pracovní skupiny pro každý z těchto nadpisů a souvisejících úkolů/problémů identifikovali řadu zkušeností získaných v procesu přechodu.

203

1.1 Proces přechodu – úkoly a získané zkušenosti Úkoly identifikované v rámci tohoto tématu se týkaly především obrovské úlohy vlád v různých zemích, a to úspěšně řídit privatizační a/nebo restituční proces specifický pro tu kterou zemi. Vlády na sebe mohou vzít a vzaly mnoho rolí a mnoho různých přístupů ve vztahu k tomuto velmi důležitému a komplikovanému politickému úkolu. Existovala všeobecná shoda v tom, že institucionální a politické reformy jsou nutné a velmi důležité pro budoucnost udržitelného hospodaření s lesy v různých zemích střední a východní Evropy, ovšem existovaly rozdílné názory a zkušenosti, dobré i špatné, s různými strategiemi pro reformu. Všeobecně se však shodlo na tom, že tato úloha je obrovská a že je před námi stále velký kus práce. Pokud se týká reformy státní lesní správy, země jsou údajně v různých stadiích implementace. Jak je opět zřejmé při různých institucionálních strukturách, byly použity různé přístupy a získány velmi rozdílné zkušenosti, a to od velmi úspěšných zvratů až k nečinnosti. Jako další velký úkol týkající se otázek restituce bylo stanoveno přijetí legislativy. Tato otázka se netýká pouze objasnění zákonných práv a povinností mezi soukromými a veřejnými institucemi, ale také objasnění povinností mezi národní a místní úrovní. Další aspekt, který stojí v pozadí velkého úkolu souvisejícího s procesem přechodu, se týká typicky nevyrovnaných a často ne dobře vyvinutých struktur v odvětví lesnictví v mnoha zemích střední a východní Evropy. Ve vztahu k procesu přechodu se zdůraznila a diskutovala řada aspektů jako důležitých zkušeností, které země získaly. I když se zkušenosti zemí znovu velmi lišily, došlo se k určité shodě v tom, že jsou důležité následující body. Za prvé, že je důležité iniciovat změny zevnitř místo čekat na externí instituce či nechat se těmito externími institucemi vést. Zdá se, že je velmi důležité vytvořit odborné znalosti a vést a žádat následnou externí podporu, pokud je to vhodné. Na začátku se rovněž považovalo za důležité snažit se o koordinaci s ostatními odvětvími, zvláště s politikou ochrany životního prostředí. Účastnický přístup byl považován za klíčový předpoklad k postupu vpřed a nedostatečná komunikace a informace byly shledány za příčinu vytváření problémů. Především bylo objasněno, že je nezbytná reálná politická vůle. Bylo zdůrazněno, že zatímco procesy změn jsou často nepohodlné, změna zamýšleného směru je možná. Široce sdíleným názorem rovněž bylo to, že neexistuje přístup či řešení vhodné pro všechny situace a že procesy přechodu zemí a jejich lesnického odvětví mají a měly by mít různý rozsah a rychlost. Někteří účastníci zdůraznili, že je moudré využít zkušenosti získané v ostatních odvětvích a regionech/zemích. Jiní si všimli, že tento proces ovlivňuje různá důležitost lesnického odvětví v různých zemích. Vytváření politiky – úkoly a získané zkušenosti Úkoly identifikované v rámci tohoto tématu se týkaly hlavně objasnění a definice práv a povinností veřejných a soukromých vlastníků, problému definování adekvátní účasti a mechanismu řešení sporů při často nízkém veřejném zájmu o toto téma. Další související bod se týká vytváření a implementace národních programů pro lesy. Při obrovských změnách ve vlastnictví v některých zemích střední a východní Evropy byly problémy odlesňování a zalesňování identifikovány jako velmi důležité úkoly. Rovněž meziodvětvové činnosti a problémy, zvláště v zemědělství a lesnickém průmyslu, hrají důležitou úlohu při úkolech týkajících se vytváření politiky.

204

Doposud získané zkušenosti jsou takové, že země střední a východní Evropy čelí a budou stále více čelit změnám zemědělské půdy. Stejně jako v mnoha západoevropských zemích je zapotřebí integrace lesnictví a rozvoje venkova, což je často spojeno s nutnými reformami v makroekonomickém rámci. Byl vyjádřen názor, že by bylo zapotřebí koordinovaných politik mezi lesnictvím a dřevozpracujícím a papírenským průmyslem, stejně jako následných nástrojů pro revizi politik k integraci zkušeností s implementací. Účastníci podtrhli, že vytváření národní politiky v oblasti lesnictví je důležité a že je vhodné zapojit do vytváření politiky všechny zúčastněné strany. To často vyžaduje opatření týkající se komunikace a informací. Bylo výslovně zdůrazněno, že soukromé asociace hrají důležitou úlohu a budou potřebovat ve fázi svého zřizování podporu. Na druhé straně je od veřejných institucí požadováno, aby přiměřeně zvážily úlohu lesnictví pro veřejnost a požadavky veřejnosti v oblasti jeho národní politiky.

1.2 Implementace politik a nástroje – úkoly a získané zkušenosti Úkoly identifikované v rámci tohoto tématu se hlavně týkaly vymahatelnosti práva včetně nelegálního kácení stromů a korupce, financování udržitelného hospodaření s lesy, komunikačních a informačních nástrojů a institucionálního rozvoje včetně podpory a vzdělávání. Během diskuse se účastníci mezi sebou podělili o řadu zkušeností. Účastníci se dohodli na tom, že se musí řešit v současné době často nízká úroveň vymahatelnosti práva. Bylo poznamenáno, že je zapotřebí adekvátních nástrojů k implementaci vytvořených politik a že jasné definování úkolů a funkcí je klíčem k úspěšné implementaci politik a vymáhání práva. Podobně je zapotřebí stanovit kritéria pro hodnocení implementace a pro účinnost použitých nástrojů. Co se problému financování udržitelného hospodaření s lesy týká, někteří účastnící poukázali na to, že hospodaření s lesy může být ekonomicky vyvážené. V současné době je však externí mezinárodní finanční podpora jediným hlavním zdrojem investic do lesnictví. Mělo se za to, že všeobecně příznivé investiční klima výrazně usnadňuje investice do lesnictví z různých oblastí. To by ukazovalo na potřebu související ekonomické, tržní a finanční reformy/adaptace. Jeden účastník věnoval pozornost finančnímu potenciálu, který by mohly přinést „Kyotské lesy“. Účastníci dále zdůraznili význam holistického přístupu a meziodvětvových vazeb. Byla zdůrazněna malá pozornost, kterou politika a veřejnost věnují lesům, protože to znamená překážku implementace mnoha politik, které jsou považovány za nezbytné. Poznamenalo se, že je zapotřebí větší transparentnost hospodaření s veřejnými lesy. A dále by postupná implementace ve správném pořadí (počínaje politickou vůli, procesy vytváření, soudními rozhodnutími, implementací, vzděláváním) pomohla posílit institucionální rozvoj.

1.3 Tržní a ekonomické aspekty – úkoly a získané zkušenosti Úkoly identifikované v rámci tohoto tématu se týkaly hlavně konkurenceschopnosti lesnických odvětví, měnící se spotřeby a výrobních vzorců a úlohy lesnictví při rozvoji venkova. Rovněž obsahuje aspekty týkající se všeobecné hospodářská životaschopnosti a podpory investic, Kyotských lesů a certifikace a také tvorby příjmů a zaměstnanosti prostřednictvím

205

zboží a služeb, které nepocházejí z lesů. A konečně, tržní a ekonomické aspekty jsou klíčové pro budoucnost hospodaření s veřejnými lesy. Získané zkušenosti a zkušenosti, o které se účastníci podělili v pracovní skupině, výrazně prokázaly, že nadměrné vytváření tržních bariér nebo subvencování není řešením. Nicméně je důležité umožnit rozvoj interních zdrojů a privátních struktur. To naopak vyžaduje úzkou spolupráci mezi vládními a privátními zájmovými skupinami na základě definovaného a patřičného vztahu mezi veřejným a soukromým dřevozpracujícím a papírenským průmyslem. Účastníci zvažovali úlohu certifikace a obecněji tržních informací a všeobecnou potřebu podpory využívání lesních produktů. Byl pociťován nedostatek adekvátního zvažování rozvoje celosvětového trhu s lesními produkty (výroba, spotřeba a tržní struktury) ve snaze rozvíjet místní a národní trhy. V tomto kontextu byla podporována inovační řešení, jako například ekoturistika.

1.4 Sociální aspekty – úkoly a získané zkušenosti Byla identifikována řada úkolů, které se týkaly sociálních aspektů udržitelného hospodaření s lesy v zemích střední a východní Evropy včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, posílení kapacit a lidských zdrojů. Mimoto byl zdůrazněn vztah k veřejnosti a správná rovnováha pro veřejné využití lesů. Účastníci dále identifikovali široce vnímaný nedostatek důvěry mezi zúčastněnými stranami. Posílení kapacit jako problém dotýkající se mnoha oblastí a důležitost investování do lidských zdrojů jsou nejdůležitějším získaným poučením týkajícím se sociálních aspektů v hospodaření s lesy. Někteří účastníci shledali kvalifikovaný personál potenciální budoucí překážkou vývoje. Co se vztahu s veřejností týče, byla zdůrazněna úloha rekreačních služeb i potřeba motivovat veřejnost k tomu, aby se lépe účastnila vytváření politiky. Vnímaný nedostatek důvěry mezi zúčastněnými stranami byl považován za hlavní problém. Bylo podtrženo, že je velmi důležité zahájit a udržovat dialog mezi zúčastněnými stranami, zvláště proto, že zúčastněné strany jsou závislé jedna na druhé. Poněvadž je zapotřebí transparentnosti pro vybudování důvěry, za klíčovou se považovala výměna informací. Jeden účastník si povšimnul nedostatku studií o chování soukromých vlastníků lesů.

2 Úloha ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a týmu specialistů UNECE (Evropské hospodářské komise OSN) na země v přechodném období Pracovní skupina diskutovala na základě hlavních identifikovaných úkolů a výměny získaných zkušeností o potenciální úloze ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a týmu specialistů UNECE na země v přechodném období. Jako klíčový prvek diskuse byla formulována důležitá doporučení pro ministerskou konferenci o ochraně lesů v Evropě a tým specialistů UNECE na země v přechodném období.

206

2.1 Úloha ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a související doporučení Účastníci v pracovní skupině formulovali tři důležitá rozhodnutí týkající se ministerské konference o ochraně lesů v Evropě. 1) Zaměřit se na rozvoj venkova a celého lesnického odvětví/skupinu, nejen lesnictví. Během celé diskuse týkající se různých výše specifikovaných témat účastníci uznávali vzájemnou propojenost činností a politik týkajících se aspektů lesnictví a událostí a politik mimo toto odvětví, zvláště zemědělské politiky a politiky dřevozpracujícího a papírenského průmyslu. Považovalo se za důležité zaměřit se na politiku lesnictví holističtějším způsobem. 2) Podporovat účastnický přístup a národní lesnické programy. Dosáhlo se široké shody v tom, že národní lesnické programy by mohly být užitečným nástrojem pokroku v přechodném období k dalšímu vytváření a implementaci politiky. Podpora účastnického přístupu v tomto ohledu byla shledána za důležitou. 3) Zaměřit se na nástroje konkrétněji a doporučit opětovné investování výnosů z lesnictví. Pracovní skupina doporučila lépe využívat řadu dostupných nástrojů politiky a zároveň lépe zaměřit konkrétní nástroje na konkrétní problémy politiky. Důraz byl kladen na potřebu znovu investovat výnosy z lesnictví s cílem zajistit udržitelné hospodaření s lesy.

2.2 Úloha týmu specialistů UNECE na země v přechodném období a související doporučení Pracovní skupina formulovala čtyři doporučení pro tým specialistů UNECE na země v přechodném období: 1) Shromažďovat a předávat informace a zkušenosti, včetně průvodních informací o politikách a trzích, mimo jiné prostřednictvím seminářů o trzích. Pracovní skupina doporučila, aby tým pokračoval ve své důležité úloze při shromažďování a předávání informací a zkušeností. Důraz se kladl na průvodní informace a všeobecné tržní prostředí. Semináře byly zmíněny jako jedna možnost k výměně informací. 2) Vypracovat návrhy pro postupy k implementaci politiky v oblasti lesnictví, instrumenty k posuzování a vyhodnocení. Další důležitá úloha týmu byla spatřována v jeho funkci jako prostředníka a distributora informací o dobrých praktikách při implementaci politiky v oblasti lesnictví a o instrumentech k posuzování a vyhodnocení politik. 3) Napojení na procesy v oblasti politiky a podpora spojení mezi orgány. Důležitá funkce a nezbytné aktivum týmu spočívají ve schopnosti spojovat různé instituce na mezinárodní, regionální a národní úrovni a následně je propojit na různé procesy v oblasti politiky. Pracovní skupina doporučila, aby tým pokračoval v udržování své funkce a zvláště v podpoře spojení mezi orgány. 4) Formulovat doporučení/návrhy pro silnější úlohu ministerské konference o ochraně lesů v Evropě. Pracovní skupina doporučila, aby tým zformuloval doporučení a návrhy pro silnější a viditelnější úlohu ministerské konference o ochraně lesů v Evropě v regionu.

207

2.3 Společné úlohy ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a týmu specialistů UNECE na země v přechodném období a související doporučení Pracovní skupina formulovala šest následujících doporučení jak pro ministerskou konferenci o ochraně lesů v Evropě, tak pro tým specialistů UNECE na země v přechodném období: 1. Poskytnout fórum k výměně názorů a zkušeností, sledovat dosažený pokrok, včetně regionálních seminářů 2. Zdůraznit problémy a priority, včetně rovnováhy soukromých a veřejných podílů v lesích 3. Zajistit široké zastoupení zúčastněných stran a zapojit zástupce soukromých vlastníků lesů do vytváření politiky 4. Spojit se silněji s lesnickým odvětvím, podporovat integraci do mezinárodních trhů 5. Podporovat rozvoj lidských zdrojů a posilovat implementaci Lisabonského rozhodnutí L1 6. Zajišťovat spojení mezi globální a národní/regionální úrovní

208

Ekologický rozměr udržitelného hospodaření s lesy Alexander Buck Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) Liaison Unit Vienna Vídeň

Lesy a lesnictví v zemích střední a východní Evropy – proces přechodu a úkoly v budoucnosti Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, mezinárodní seminář 12. – 14. září 2001

1 Restituce oblastí bohatých na biologickou rozmanitost – financování udržování a/nebo zlepšování ekologických funkcí Pracovní skupina zdůraznila, že udržování a zvyšování biologické rozmanitosti v restituovaných lesích a v regionech akutního stresu utváří velmi důležitou úlohu v budoucnosti. Národní zkušenosti naznačují, že nástroje národní politiky v oblasti lesnictví by se měly vytvořit takové, aby lépe splňovaly konkrétní požadavky týkající se lesa bohatého na biologickou rozmanitost v rámci soukromého vlastnictví. Zvláštní důraz byl kladen na existenci účinných mechanismů dlouhodobého financování ekologických funkcí. Pokud vezmeme v úvahu meziodvětvovou povahu udržitelného hospodaření s lesy, tyto mechanismy by zahrnovaly veřejné zdroje uvnitř a vně lesnického odvětví a nepřímé ekonomické pobídky (např. daňové úlevy) a instrumenty založené na trhu. Ty by měly být založeny na silných vládních politikách a související legislativě. Pokud jde o úlohu mezinárodní spolupráce, pracovní skupina upozornila na důležitost identifikace naléhavých potřeb při ochraně ekologických hodnot v regionech akutního stresu. Kromě toho pracovní skupina upozornila na to, že mezinárodní spolupráce by měla přispět k výměně a analýze zkušeností mezi zeměmi střední a východní Evropy a s ostatními evropskými zeměmi týkající se financování ekologických funkcí lesů. Měla by také podporovat a usnadňovat národní snahu o posílení kapacit vlastníků a správců lesů týkající se správy biologické rozmanitosti lesů a v oblasti vzdělávání a zvyšování povědomí veřejnosti o ekologických funkcích těchto lesů. Účastníci zdůraznili úlohu sdružení vlastníků lesů při výměně zkušeností a rozšiřování kontaktů a nevládních neziskových organizací.

2 Integrace ochrany a koncepce řízení Účastníci pracovní skupiny identifikovali integraci ochrany a koncepce řízení jako důležitý úkol v budoucnosti, který je v úzkém spojení s diskusí o restituci/privatizaci a financování. V tomto směru pracovní skupina diskutovala o dvou hlavních aspektech.

209

Jako jeden aspekt bylo zdůrazněno, že se bude vyžadovat integrovanější přístup k plánování politiky v oblasti lesnictví. Bylo zdůrazněno, že lesnické odvětví je úzce spojeno s ostatními odvětvími, která mají značný dopad na ekologické funkce lesů a zachování biologické rozmanitosti lesů. Proto by měly přístupy k plánování lesní politiky vzít v úvahu tato spojení a dopady ostatních odvětví na lesnický sektor. Mimoto by se měly zaměřit na zvýšení účasti zúčastněných stran a transparentnost při stanovování ekologických cílů pro udržitelné hospodaření s lesy. Národní lesnické programy byly považovány za vhodný přístup k lesní politice ke splnění těchto požadavků. Jako druhý aspekt se pracovní skupina zaměřila na důležitost lepší integrace ochrany a cílů řízení na provozní úrovni. Účastníci identifikovali potřebu investovat do zlepšení informační základny o biologické rozmanitosti lesů a posílit její měření a monitorování jako důležitý předpoklad k tomuto účelu. Skupina potvrdila vhodnost přístupu k ekosystému obecně a rovněž souhlasila s tím, že je zapotřebí více zkušeností při použití této koncepce v terénu. Obhajovalo se zřízení demonstračních oblastí a „propagačních lesů“, aby se zlepšila informovanost o integraci ochrany a cílech řízení a o použití ekosystémového přístupu. Pracovní skupina také udělila velkou důležitost zlepšení schopnosti vlastníků a správců lesů stanovovat cíle hospodaření a používat vhodné metody pro řízení biologické rozmanitosti. Podle pracovní skupiny by se mezinárodní spolupráce měla zaměřit na zlepšování informovanosti o biologické rozmanitosti a její měření a monitorování, například pomocí výměny zkušeností. Měla by také podporovat snahy zvýšit kapacitu v plánování hospodaření s lesy a pracovat na integraci ochrany a cílů řízení, např. zahájením pilotních studií a podporou zřizování demonstračních oblastí, jak je uvedeno výše. Vzhledem k příští ministerské konferenci členové pracovní skupiny doporučili, aby ministerská konference o ochraně lesů v Evropě uznala meziodvětvovou povahu udržitelného hospodaření s lesy a přispěla k integraci odvětvové politiky. V tomto ohledu byl zdůrazněn význam práce ministerské konference o ochraně lesů v Evropě na národních programech pro lesy a na dalším zlepšování celoevropských indikátorů týkajících se lesní biologické rozmanitosti. Opět byla zdůrazněna důležitost péče o implementaci stávajících usnesení a mezinárodních závazků ministerské konference o ochraně lesů v Evropě, čehož by se mohlo dosáhnout – podle účastníků pracovní skupiny – prostřednictvím usnesení orientovaného na činnosti k jejich dosažení.

3 Potřeba vzdělávání a komunikace A konečně, pracovní skupina uznala, že adekvátní úroveň know-how a informací tvoří důležité předpoklady k zajištění ekologického rozměru udržitelného hospodaření s lesy v budoucnosti. Potřeba vzdělávání a komunikace byla zdůrazněna jak vzhledem k vlastníkům a správcům lesů, tak vzhledem k širší veřejnosti. Účastníci souhlasili s tím, aby odborná příprava, vzdělávání a věda hrály důležitou úlohu při posílení kapacit nových vlastníků a správců lesů pro udržitelnou správu lesů obecně a pro udržování a zvyšování ekologických funkcí zvláště. Bylo poznamenáno, že by byla prospěšná výměna zkušeností získaných ve vzdělávání v oblasti životního prostředí v jednotlivých zemích. Kromě toho pracovní skupina poukázala na potřebu zlepšit komunikaci s veřejností a její vzdělávání. Byla zdůrazněna důležitost činností spočívajících v práci s veřejností a vzdělávacích

210

opatřeních s cílem dosáhnout vysokou úroveň povědomí o důležitosti služeb týkajících se životního prostředí poskytovaných lesy a udržitelných finančních zdrojích požadovaných k zajištění těchto funkcí. Zvláštní zmínka byla učiněna v diskusi o důležitosti komunikace a vzdělávání při rozvoji a/nebo zlepšování kapacit pro účast zúčastněných stran v lesnictví. Bylo uznáno, že efektivní účast také vyžaduje efektivní kompetence a dovednosti zúčastněných aktérů. Úloha mezinárodní spolupráce s ohledem na komunikaci a vzdělávání byla shledána jako usnadňující výměnu zkušeností získaných v procesu přechodu mezi zeměmi, zvláště mezi skupinami zemí charakterizovanými různými omezeními. Dále by mezinárodní spolupráce měla přispět ke zvyšování povědomí veřejnosti o ekologických funkcích lesů a souvisejících finančních požadavcích. Jako důsledek pro 4. ministerskou konferenci pracovní skupina doporučila posílit na celoevropské úrovni politické závazky k podpoře spolupráce více zúčastněných stran a účasti veřejnosti. A nakonec, diskuse pracovní skupiny 2 vedla k živé výměně zkušeností a názorů mezi jejími účastníky a podařilo se jí identifikovat důležité úkoly týkající se podpory a zvyšování ekologických funkcí lesů v zemích střední a východní Evropy v budoucnosti. Mimoto diskuse poskytla důležité poučení o tom, jak by se měly úkoly řešit při mezinárodní spolupráci a ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě. Výsledky diskuse pracovní skupiny a doporučení jsou důležitým předpokladem pro přípravné práce na 4. ministerskou konferenci.

211

Národní lesnické programy v Evropě Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE), Varšava 2005

Kroky provedené ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě směrem k rozvoji, rozšiřování a provádění koncepce národních programů pro lesy v Evropě.

Úvod Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě pracuje na koncepci národních programů pro lesy v celoevropském kontextu od roku 1998. V dubnu 2003 na konferenci ve Vídni ministři odpovědní za lesy ze 40 evropských zemí a Evropského společenství schválili vídeňskou deklaraci a pět vídeňských usnesení. Příloha k vídeňskému usnesení č. 1: „Posílit synergii pro udržitelné hospodaření s lesy v Evropě pomocí meziodvětvové spolupráce a národních programů pro lesy“ obsahovala přístup ministerské konference o ochraně lesů v Evropě k národním lesnickým programům v Evropě. Na základě konsenzu dosaženého Mezivládním panelem o lesích a jeho nástupcem, Mezivládním fórem o lesích, sdílí ministerské konference o ochraně lesů v Evropě následující přístup k národním programům pro lesy v Evropě: „Národní lesnický program představuje účastnický, holistický, meziodvětvový a iterační proces plánování politiky, implementace, monitoringu a hodnocení na národní a/nebo podnárodní úrovni s cílem postupovat směrem k budoucímu zlepšení udržitelného hospodaření s lesy definovaného v Helsinském usnesení H1 a přispívat k udržitelnému rozvoji. • Je založen na národní suverenitě a vedení země a na dlouhodobém politickém závazku na vysoké úrovni. • Využívá nejlepším způsobem stávající kapacity a podporuje rozvoj intelektuální, lidské a institucionální kapacity na poli udržitelného hospodaření s lesy.“

Zásady národních programů pro lesy v Evropě • • • • • • •

Účast Holistický a meziodvětvový přístup Iterační proces s dlouhodobým závazkem Posilování kapacit Konzistence s národní legislativou a politikou Integrace s národními strategiemi udržitelného rozvoje Konzistentnost s mezinárodními závazky uznávající synergii mezi mezinárodními iniciativami a úmluvami týkajícími se lesů • Institucionální a politická reforma

213

• Ekosystémový přístup • Partnerství pro implementaci • Zlepšování informovanosti

Status národních programů pro lesy v Evropě V roce 2004 provedla ministerská konference o ochraně lesů v Evropě – Liaison Unit Varšava průzkum mezi signatářskými zeměmi s cílem přezkoumat status národních lesnických programů pro lesy v Evropě. Byl rozeslán dotazník týkající se založení, vývoje a hodnocení národních programů pro lesy v Evropě 44 zemím a přišla odpověď od 23, z nichž 20 v současné době formuluje a/nebo implementuje národní lesnické programy v souladu s přístupem ministerské konference o ochraně lesů v Evropě. Tři země začaly používat jiné procesy, které jsou ekvivalentní s národními programy pro lesy. Ve většině zemí ministři odpovědní za lesy iniciovali a koordinovali národní lesnické programy.

Hodnocení



Rusko

Srbsko





 

Švédsko

Rumunsko

 

Španlsko

Portugalsko

Polsko 

Ukrajina





Velká Británie





 

Švýcarsko



Lucembursko

Litva





Norsko



Itálie

Irsko

Nmecko



Maarsko

Francie



Finsko





Nizozemí

Implementace

Dánsko

Vytvá
ení

eská republika

Stadia národních programů pro lesy (stav v roce 2004)

Rakousko

1







Výsledky průzkumu ukázaly, že většina zemí je ve stadiu vytváření a implementace národních programů pro lesy. Portugalsko a Lucembursko provádějí vytváření a implementaci současně. V Německu a Irsku se implementace uskutečňuje spolu s fází hodnocení.

2

Důvod iniciace

Země ve svých odpovědích uvedly následující různé důvody zahájení národních programů pro lesy: • potřeba dodržovat mezinárodní závazky podepsané vládami, • volání po integritě lesů s ostatními odvětvími, které se týkají lesů, • degenerace institucí, • prozkoumání stávajících a budoucích úkolů, pokud jde o vývoj odvětví lesnictví, • nutnost nahradit zastaralé strategie týkající se lesů, • redukce negativních dopadů na lesy.

214

3

Národní lesnické programy a legislativa týkající se lesů

Byly uváděny různé vlivy na legislativu národních programů pro lesy. Národní lesnické programy: • integrují mezinárodní závazky a zákony týkající se lesů (CBD, UNFCCC, UNCCD, IPF/IFF/UNFF, ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, NATURA 2000) • mají silný vliv na stávající zákony, • jsou základem pro novely a revize zákonů o lesích, • konsolidují stávající národní zákony o lesích a související s lesy. Dokumenty národních programů pro lesy mají závazný status v 5 zemích.

4

Účast veřejnosti na národních programech pro lesy

Společnost se aktivně účastní národních programů pro lesy, ačkoliv způsoby účasti veřejnosti jsou značně rozdílné. Nejběžnější formou účasti je výměna informací a konzultace během procesu. V několika případech byla uváděna aktivní účast společnosti v procesu rozhodování.

5

Hodnocení národních programů pro lesy

Ve většině odpovídajících zemí obsahují národní lesnické programy různé typy hodnocení. Nejčastěji se uvádělo nepřetržité hodnocení (11 zemí). Hodnocení v mezidobí uvedlo 6 respondentů a závěrečné hodnocení 2 respondenti.

6

Monitoring udržitelného hospodaření s lesy

Monitoring udržitelného hospodaření s lesy je obsažen v národních programech pro lesy ve většině zemí. Tato činnost se provádí za použití různých nástrojů měření, mezi kterými jsou nejčastější kritéria a indikátory ministerské konference o ochraně lesů v Evropě: Nástroje měření používané při monitoringu udržitelného hospodaření s lesy

Nástroje mení Kritéria a indikátory ministerské konference o ochran les v Evrop Národní kritéria a indikátory Cílová úrove Poátení úrove Jiné

215

Poet zemí 14 9 8 4 3

Poučení a výměna zkušeností ze semináře MCPFE o národních lesnických programech Seminář ministerské konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) s názvem „Výměna zkušeností zemí v procesech národních lesnických programů a praktické aplikace přístupu ministerské konference o ochraně lesů v Evropě k národním lesnickým programům“ se konal ve dnech 22. – 24. listopadu 2005 v Gdaňsku v Polsku. Byla uspořádána tři tematická sezení a byly zdůrazněny následující body:

1 Integrace mezinárodních závazků s národními politikami v oblasti lesnictví Národní lesnické programy lze použít při vytváření efektivního dialogu na různých úrovních a mezi různými zúčastněnými stranami. Proces národních programů pro lesy může sloužit jako komunikační kanál k zachycení národních zkušeností s udržitelným hospodařením s lesy a může dávat zpětnou vazbu fórům týkajícím se politiky v oblasti lesnictví na vyšší mezinárodní úrovni. Vzhledem k tomu, že úloha národních programů pro lesy v mezinárodním dialogu o politice v oblasti lesnictví byla zvýšena, byly učiněny následující návrhy: • výměna informací o mezinárodních dohodách (a jejich implementaci) s důrazem na předávání informací zúčastněným stranám na národní a regionální úrovni v rámci každé země, • používání národních programů pro lesy jako rozhraní k integraci zájmů o lesy a vytváření konzistentnosti napříč různými odvětvovými politikami, • posilování chápání národních programů pro lesy na mezinárodní úrovni, • vyvíjení maximální snahy k získání silného politického závazku.

2 Mechanismy pro meziodvětvovou koordinaci a účast veřejnosti vytvořené zeměmi v procesech národních programů pro lesy Řada zemí v Evropě je v současné době v procesu identifikování a zapojování zúčastněných stran. Několik zemí se zabývá účastí a vyjasňuje mandáty všech zúčastněných. Existuje celková tendence přechodu od tradičního direktivního plánování v oblasti lesní politiky, které se používalo dříve, k nové kultuře diskuse. Úspěšná účast by se mohla zajistit: • jasnými strukturami a mandáty pro všechny zúčastněné strany zapojenými do národních programů pro lesy (v souladu s postupy dohodnutými a vyjasněnými na začátku procesů národních programů pro lesy), • legitimním a vyváženým zastupováním zúčastněných stran, • jasně přidělenými odpovědnostmi za implementaci mezi všemi zapojenými subjekty, • zvýšenou informovaností o dopadu, přínosu a důležitosti lesnictví pro všechny zúčastněné strany, • proaktivním zaměřením se na zájmy zúčastněných stran. 217

Obtíže se zapojováním zástupců ostatních odvětví – nedostatek zájmu a špatná informovanost o příležitostech a výhodách pro zúčastněné strany se považuje za hlavní překážky meziodvětvových koordinačních činností. Tyto obtíže by se mohly překonat: • poskytováním informací, které demonstrují výhody a plnou hodnotu lesnictví pro ostatní odvětví, • rozvíjením komunikačních dovedností, • demonstrováním úspěchů, • zahrnováním účinnosti meziodvětvové spolupráce jako součásti celkového vývoje národních programů pro lesy, • zjišťováním a řešením konfliktů vznikajících během procesu národních programů pro lesy

3 Ohodnocení stávajících kapacit v kontextu národních programů pro lesy a zkušeností a poučení týkajících se hodnocení procesu národních programů pro lesy Ačkoliv posílení kapacit je náročné na čas i zdroje, je považováno za velmi důležitou část procesu národních programů pro lesy. Zhodnocení stávajících a požadovaných kapacit je důležitým předpokladem národních programů pro lesy. Účinné postupy posílení kapacit by měly zahrnovat: • kombinace otázek k podpoře širokého používání omezených zdrojů, • vyvážené konzultace jako klíč k úspěšnému učení, • investice do všech zúčastněných stran, • nejlepší využití dostupných vědeckých znalostí, • komunikaci, odbornou přípravu a vzdělávání, • investice do nejnovějších technologií, • zpětnou vazbu o zkušenostech (učení se praxí). Aby nedošlo ke „ztracení se v procesu“, volá se po zřízení systémů umožňujících porovnání s ostatními programy a strategiemi a po permanentním hodnocení. To je považováno za složitý úkol, kdy je připomínán iterační charakter národních programů pro lesy a potřeba přizpůsobit se novým okolnostem, které se vyvíjejí během procesu. Efektivní postupy hodnocení by měly zahrnovat: • stanovení kritérií a cílů na základě konzultací se všemi účastníky před zahájením procesu, • formu hodnocení dohodnutou na začátku, • zaměření se na proces národních programů pro lesy a jeho vstupy, dopady, výstupy a výsledky, • všechny aspekty udržitelného hospodaření s lesy, • demonstraci úsilí v hodnocení dopadu. Hodnocení by mělo být nezávislé a měly by ho provádět interní a externí subjekty.

218

Odkazy Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě 2003. Vídeňská deklarace a vídeňská usnesení. Přijato na 4. ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě. http://www.mcpfe.org

219

Celoevropské chápání spojení mezi ekosystémovým přístupem a udržitelným hospodařením s lesy Piotr Borkowski vedoucí ministerské konference o ochraně lesů v Evropě Liaison Unit Varšava

Sylvi Ofstad Samstag předseda rady Celoevropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny

Společné stanovisko ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a Životního prostředí pro Evropu/Celoevropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny (EfE/PEBLDS), Ženeva, Varšava 2006

Předmluva Zachování a udržitelné používání biologické rozmanitosti lesů vyžaduje společné zapojení a snahu více zúčastněných stran. Toto uznání volá po nových přístupech a úzké spolupráci mezi odvětvími, jako je biologická rozmanitost a lesnictví, zvláště na regionální a národní úrovni. Společné stanovisko o celoevropském chápání spojení mezi ekosystémovým přístupem a udržitelným hospodařením s lesy vypracované ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě a Životním prostředím pro Evropu/Celoevropskou strategií v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny představuje výsledek ad hoc pracovní skupiny, po kterém následovala řada konzultací mezi těmito dvěma ministerskými procesy. Toto společné úsilí vedlo k dohodě, že udržitelné hospodaření s lesy v Evropě, které vypracovala ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, je konzistentní s použitím ekosystémového přístupu v oblasti lesů.

Celoevropské chápání spojení mezi ekosystémovým přístupem a udržitelným hospodařením s lesy Na celoevropské úrovni je koncepce udržitelného hospodaření s lesy definovaná v Usnesení H1: Všeobecné směrnice pro udržitelné hospodaření s lesy v Evropě Helsinské konference (1993) a rozvinutá prostřednictvím všech dalších závazků, usnesení a deklarací ministerské konference konané ve Štrasburku – 1990, Helsinkách – 1993, Lisabonu – 1998 a Vídni – 2003. Pokud je všechny vezmeme do úvahy, je podle procesů ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a Celoevropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny udržitelné hospodaření s lesy, jak ho definovala a dále rozvinula ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, konzistentní s aplikací ekosystémového přístupu v oblasti lesů v celoevropském regionu.

221

Koncepční spojení mezi udržitelným hospodařením s lesy definovaným ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě a ekosystémovým přístupem jsou podrobně popsána v tabulce 1 přílohy. Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě a Celoevropská strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny poznamenávají na základě pracovního dokumentu o hospodaření s lesy FAO nazvaného „Udržitelné hospodaření s lesy a ekosystémový přístup: Dvě koncepce, jeden cíl“, že tyto dvě koncepce si kladou za cíl podporovat praktiky ochrany přírody a hospodaření, které jsou udržitelné z hlediska životního prostředí, sociálně i ekonomicky a které vytvářejí a udržují přínosy pro současnou i budoucí generaci. Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě i Celoevropská strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny vítají, že Konvence o biologické rozmanitosti (Rozhodnutí VII/11) uznala, že udržitelné hospodaření s lesy lze považovat za prostředek použití ekosystémového přístupu na lesy. Otázky interakcí mezi lesy a ostatními typy biomů/lokalit v rámci krajiny považuje ministerská konference o ochraně lesů v Evropě a Celoevropská strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny především za otázky na úrovni implementace, ačkoliv již byly uznány i na ministerských konferencích. V evropském kontextu se ministerská konference o ochraně lesů v Evropě zabývala obavami ohledně účinků na jiné ekosystémy v usnesení H1: „Udržitelné hospodaření s lesy znamená dozor a používání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takové míře, že se udržuje jejich biologická rozmanitost, produktivita, schopnost regenerace, životnost a jejich potenciál plnit dnes i v budoucnosti příslušné ekologické, ekonomické a sociální funkce, a to na místní, národní a globální úrovni, a že nedochází k poškozování ostatních ekosystémů.“

PŘÍLOHA

1 Výchozí situace Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě je politická iniciativa na vysoké úrovni pro spolupráci na nejdůležitějších problémech a úkolech týkajících se lesů a lesnictví v Evropě. Tento proces je založen na řadě konferencí na ministerské úrovni a konkrétních následných postupech. Aspekty nejvyššího politického zájmu a záležitostmi se zabývají ministři odpovědní za lesy na ministerských konferencích. Rozhodnutí a závazky jsou vyjádřeny ve všeobecných deklaracích a usneseních ministerské konference o ochraně lesů v Evropě a jsou dále specifikovány v Pracovním programu, který integruje činnosti, jež se musí vykonávat na celoevropské úrovni. Kromě toho je odpovědností členských států implementovat závazky na národní úrovni. Tato politická platforma pro dialog o problémech evropských lesů, která byla zahájena v roce 1990, zahrnuje asi 40 evropských zemí a Evropské společenství. Dále se jí jako pozorovatelé účastní neevropské země a mezinárodní organizace, čímž se umožňuje nevládním a mezivládním organizacím přispívat svými znalostmi a nápady. Od roku 1990 se konaly čtyři ministerské konference o ochraně lesů v Evropě. Ty se považují za milníky ve vývoji mezinárodní politiky v oblasti lesů: ve Štrasburku (1990), Helsinkách (1993), Lisabonu (1998) a Vídni (2003). 5. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě se uskuteční ve Varšavě. Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě také

222

uznává důležitost těchto závazků na regionální a globální úrovni. Přispívá k implementaci rozhodnutí týkajících se lesů UNCED a jejich následných procesů v rámci Mezinárodního panelu o lesích a Mezivládního fóra o lesích. Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě získala status pozorovatele na Fóru Organizace spojených národů o lesích a podílí se na jeho práci. Dále ministerská konference o ochraně lesů v Evropě přispívá k ustanovením Konvencí OSN, zvláště Konvence o biologické rozmanitosti a jejímu Rozšířenému pracovnímu programu o biologické rozmanitosti lesů. S ohledem na biologickou rozmanitost a kromě dvou konkrétních usnesení (H2: Všeobecné směrnice k zachování biologické rozmanitosti evropských lesů a V4: Zachování a zlepšování biologické rozmanitosti lesů v Evropě) ministerská konference o ochraně lesů v Evropě implementovala „Pracovní program o zachování a zlepšování biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny v Evropě v lesních ekosystémech 1997 – 2000“ (Pracovní program o biologické rozmanitosti) ve spolupráci s evropskými ministry odpovědnými za životní prostředí (ministerský proces Životní prostředí pro Evropu/Celoevropská strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny). Celoevropská strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny schválená v roce 1995 na 3. ministerské konferenci „Životní prostředí pro Evropu“, konané v Sofii v Bulharsku, je evropskou odpovědí na podporu implementace Konvence o biologické rozmanitosti. Tato strategie zavádí koordinační a spojující rámec pro posílení a rozvíjení stávajících iniciativ. Nemá za cíl zavádět novou legislativu či programy, ale zaplnit mezery tam, kde nejsou iniciativy implementovány do svého plného potenciálu nebo se jim nedaří dosahovat cíle tak, jak je žádoucí. Dále se strategie snaží o účinnější integraci ekologických úvah do všech příslušných sociálně ekonomických odvětví a zvýší účast, informovanost a přijetí veřejnosti oblasti ochrany přírody. Na 5. ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě v Kyjevě na Ukrajině ministři životního prostředí a vedoucí delegací států účastnících se procesu celoevropské biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny schválili Usnesení o biologické rozmanitosti a dohodli se, že zastaví ztráty v oblasti biologické rozmanitosti na všech úrovních do roku 2010. Ministři se zavázali dosáhnout devíti dílčích cílů pomocí národních snah a regionální spolupráce v klíčových oblastech lesů a biologické rozmanitosti, zemědělství a biologické rozmanitosti, celoevropské ekologické sítě, agresivních cizích druhů, financování biologické rozmanitosti, monitorování a indikátorů biologické rozmanitosti a účast i informovanost veřejnosti. Celoevropská strategie v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny přijala 7 akčních plánů k implementaci činností k dosažení podcílů v celoevropském regionu se zvláštním zaměřením na východní Evropu, balkánské země, Kavkaz a střední Asii, včetně akčního plánu pro lesy a biologickou rozmanitost, které se budou provádět společně s ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě.

2 Výsledky 2.1 Všeobecné závěry Účastníci pracovní skupiny přivítali, že Konvence o biologické rozmanitosti uznala (Rozhodnutí VII/11), že udržitelné hospodaření s lesy lze považovat za prostředek použití přístupu k ekosystému k lesům. Rovněž poznamenali, že pracovní dokument hospodaření

223

s lesy FAO nazvaný „Udržitelné hospodaření s lesy a ekosystémový přístup: Dvě koncepce, jeden cíl“1 uvádí, že tyto dvě koncepce si kladou za cíl podporovat praktiky ochrany přírody a hospodaření, které jsou udržitelné z hlediska životního prostředí, sociálně i ekonomicky a které vytvářejí a udržují přínosy pro současnou i budoucí generaci.

2.2 Koncepční spojení mezi ekosystémovým přístupem a udržitelným hospodařením s lesy Zásady ekosystémového přístupu

Reference ministerské konference o ochraně lesů v Evropě

Zásada 1: • Účast (Usnesení V1: Posilování synergie pro udržitelné hospodaření s lesy Cíle hospodaření s půdou, vodou a živými v Evropě pomocí meziodvětvové spoluzdroji jsou záležitostí volby společnosti. práce a národních programů pro lesy; Příloha k V1: Přístup ministerské konference o ochraně lesů v Evropě k národním programům pro lesy v Evropě) • Partnerství pro implementaci (Usnesení L1: Lidé, lesy a lesnictví – zvyšování sociálně ekonomických aspektů udržitelného hospodaření s lesy; Příloha k V1) • Dobrá kontrola (Deklarace ze summitu o živých lesích ve Vídni: Evropské lesy – společné přínosy, sdílené odpovědnosti, odst. 20) • Partnerství a spolupráce (Usnesení V4: Zachování a zlepšování biologické rozmanitosti lesů v Evropě; Příloha 1 k V4: Rámec pro spolupráci mezi ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě a Životním prostředím pro Evropu/Celoevropskou strategií v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny) Zásada 2: • Decentralizace (Usnesení H1: Všeobecné směrnice pro udržitelné hospodaření s leHospodaření by se mělo decentralizovat sy v Evropě, odst. D; V1; Příloha k V1) na nejnižší vhodnou úroveň. • Dobrá kontrola a vymáhání práva v oblasti lesů (Vídeňská deklarace, odst. 20) • Institucionální a politická reforma (Usnesení V1)

1)

FAO (2003), Udržitelné hospodaření s lesy a ekosystémový přístup: dvě koncepce, jeden cíl Wilkie M. L., Holmgren P. a Castaneda F., pracovní dokument FAO FM 25

224

Zásady ekosystémového přístupu

Reference ministerské konference o ochraně lesů v Evropě

Zásada 3: • Dopady na ostatní ekosystémy (povinnost péče) (Usnesení H1, odst. D: „Zohlednily Správci ekosystémů by měli posoudit se obavy ohledně účinků na ostatní ekoúčinky (skutečné či potenciální) svých systémy v definici udržitelného hospočinností na sousední a ostatní ekosystémy. daření s lesy v evropském kontextu“; Usnesení V1) • Holistický a meziodvětvový přístup (Usnesení V1) • Integrace s národními strategiemi udržitelného hospodaření s lesy (Usnesení V1) • Doporučení pro výběr místa k zalesnění (Usnesení V4; Příloha k Rámci pro spolupráci: Prioritní témata pro spolupráci mezi ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě a Životním prostředím pro Evropu/Celoevropskou strategií v oblasti biologické rozmanitosti a rozmanitosti krajiny na období 2003-2005) • Bezpečnostní zásady (Usnesení H2: Všeobecné směrnice pro zachování biologické rozmanitosti evropských lesů) Zásada 4: • Ekonomická funkce je jedním z pilířů udržitelného hospodaření s lesy (UsneJakmile se uznají potenciální zisky z hossení H1; Usnesení L1; Usnesení V2: podaření, existuje obvykle potřeba chápat a Zvyšování hospodářské životaschopnosti spravovat ekosystém v ekonomickém konudržitelného hospodaření s lesy v Evropě, textu. Jakýkoliv takový program řízení ekoPříloha k Usnesení L2: Celoevropsystému by měl: ská kritéria a indikátory pro udržitelné (a) snížit ty tržní deformace, které nehospodaření s lesy) příznivě ovlivňují biologickou rozmanitost; • Identifikace a odstraňování nezamýšle(b) uspořádat pobídky k podpoře zachoných překážek (Usnesení V2, odst. 9) vání biologické rozmanitosti a udržitelnému využití; (c) internalizovat náklady a užitek • Odstraňování deformací a poruch politik v daném ekosystému do uskutečnitelné vedoucí ke ztrátám biologické rozmanitomíry. sti lesů (Usnesení V4, odst. 6) • Podpora zahrnutí výsledků hodnocení a ocenění zboží ze dřeva a nedřevěného zboží a služeb do národních hospodářských účetních systémů zdrojů (Usnesení L1, odst. 10)

225

Zásady ekosystémového přístupu

Reference ministerské konference o ochraně lesů v Evropě

Zásada 5: • Zachování funkčních ekosystémů lesů (Usnesení H1, odst. 3) Zachování struktury a fungování ekosystému s cílem udržet služby ekosystému by • Bezpečnostní zásada (Usnesení H2) mělo být prioritním cílem přístupu k eko- • Zdraví, vitalita a biologická rozmanitost systému. (Usnesení H2 a Usnesení V4, zvláště odst. 15) Zásada 6: • Ochranné lesy (Příloha 2 k Usnesení V4: Směrnice hodnocení ministerské konfeEkosystémy musí být spravovány v rámci rence o ochraně lesů v Evropě pro chráněné limitů jejich fungování. a ochranné lesy a ostatní zalesněnou krajinu v Evropě). • Koherentní přístup k získávání dostatečných znalostí o funkcích a službách ekosystému (Usnesení H2) Zásada 7: • Příslušné měřítko (Usnesení H1, odst. 4) Ekosystémový přístup by měl být • Trvalé vzorové pozemky pro monitorov příslušném prostorovém a časovém vání podmínek lesních ekosystémů (Usměřítku. nesení S1: Evropská síť trvalých vzorových pozemků pro monitorování lesních ekosystémů) • Síť pro výzkum lesních ekosystémů (Usnesení S6: Evropská síť pro výzkum lesních ekosystémů) Zásada 8: • Budoucí generace (Usnesení H1) Uznání měnících se časových měřítek • Dlouhodobé závazky v národních prograa efektu opožďování, které charakterimech pro lesy (Usnesení V1) zují procesy ekosystémů, cíle pro řízení • Dlouhodobý závazek pro chráněné a ekosystémů by se měly nastavit na dlouhou ochranné lesy (Příloha 2 Usnesení V4) dobu. Zásada 9: • Periodicky aktualizované plány hospodaření s lesy (Usnesení H1, odst. 4) Řízení musí uznat, že změna je nevyhnutelná. • Iterační proces národních programů pro lesy (Usnesení V1) • Adaptivní řízení (např. klimatická změna) (Usnesení S4: Adaptace řízení horských lesů na nové podmínky životního prostředí; Usnesení H4, odst. 9; Usnesení V5: Klimatická změna a udržitelné hospodaření s lesy v Evropě, odst. 7, 8, 9, 10) • Hospodaření s lesy a plánování krajiny (Usnesení V4, odst. 15)

226

Zásady ekosystémového přístupu

Reference ministerské konference o ochraně lesů v Evropě

Zásada 10: • Rovnováha mezi využitím a ochranou přírody (Usnesení H2) Ekosystémový přístup by měl usilovat o příslušnou rovnováhu mezi ochranou • Biologická rozmanitost lesů (Usnesení přírody a využitím biologické rozmanitosti V4) a o jejich integraci. • Hospodářská životaschopnost (Usnesení L1, Usnesení V2) • Kulturní a sociální rozměry udržitelného Zásada 11: hospodaření s lesy, tradiční znalosti (UsEkosystémový přístup by měl zvažovat nesení V3: Uchovávání a zvyšování sociálvšechny formy příslušných informací, včetně ních a kulturních rozměrů udržitelného vědeckých, domorodých a místních znalostí, hospodaření s lesy v Evropě) inovací a praktik. • Inovace (Usnesení H1, odst. 12; Vídeňská deklarace, odst. 17; Usnesení V2, odst. 11) Zásada 12: • Věda, výzkum (Usnesení S1; Usnesení S2: Ochrana lesních genetických zdrojů; Ekosystémový přístup by měl obsahoUsnesení S3: Decentralizovaná evropská vat všechna příslušná odvětví společnosti a databanka o lesních požárech, Usnesení vědecké disciplíny. S4; Usnesení S5: Rozšiřování sítě výzkumu EUROSILVA o fyziologii stromů; Usnesení S6; Vídeňská deklarace, odst. 17; Usnesení V3, Usnesení V4, Usnesení V5) • Zvyšování informovanosti (zásady národních programů pro lesy, Příloha k Usnesení V1) • Posilování vazby mezi odvětvím lesnictví a společností zlepšováním dialogu a vzájemného porozumění (Lisabonská deklarace) • Podpora partnerství, informovanosti veřejnosti, vztahů s veřejností a transparentnosti v lesnictví (Usnesení L1, odst. 1) • Podpora vzdělávání, výchovy, posilování kapacit (Usnesení L1; Usnesení V1) • Výzkum, vzdělávání (Usnesení H1, odst. 12)

227

2.3 Existující nástroje a procesy ministerské konference o ochraně lesů v Evropě pro implementaci udržitelného hospodaření s lesy a přístupu k ekosystému Přístup ministerské konference o ochraně lesů v Evropě ke vztahům a spojením mezi udržitelným hospodařením s lesy a ekosystémovým přístupem je konkrétní snahou přenést ekosystémový přístup na implementační úroveň. Účastníci se dohodli na tom, že se na implementační úrovni musí vyvíjet neustála snaha, pokud se mají dosáhnout společné cíle udržitelného hospodaření s lesy a ekosystémového přístupu. Existuje několik nástrojů udržitelného hospodaření s lesy vyvinutých na celoevropské úrovni, ale také jiné v jiných odvětvích, které mohou přispět a doplnit implementaci udržitelného hospodaření s lesy. Na praktické úrovni se implementace mezi zeměmi liší. V mnoha případech se používá kombinace různých nástrojů k dosažení různých cílů.

2.4 Ostatní nástroje týkající se udržitelného hospodaření s lesy a ekosystémového přístupu Kromě nástrojů vytvořených na celoevropské úrovni ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě existují tyto příklady dalších nástrojů používaných při implementaci udržitelného hospodaření s lesy: • plány hospodaření s lesy • monitorovací systémy • certifikace lesů • modelové a demonstrační lesy • hodnocení a podávání zpráv • síť komunikátorů o lesích • zaměření se na lesy • iniciativy vymáhání práv, dozoru a obchodu týkající se oblasti lesů • regionální úmluvy, jako například Karpatská úmluva a Alpská úmluva • Evropský program lesních genetických zdrojů • ekologické sítě, jako například NATURA 2000 nebo EMERALD • iniciativy obnovy lesní krajiny Účastníci uznali důležitost spolupráce synergie s ostatními příslušnými nástroji k implementaci udržitelného hospodaření s lesy a přístupu k ekosystému: • plánování rozvoje venkova • řízení povodí • plánování využití půdy • strategie a akční plány národní biologické rozmanitosti, klimatických změn a udržitelného rozvoje • hodnocení strategického dopadu na životní prostředí

228

Doplňující lesopolitické a sociálně ekonomické informace z webové stránky Útvaru lesnické politiky VÚLHM Jíloviště-Strnady Internetová adresa VÚLHM Jíloviště-Strnady http://www.vulhm.cz a postupná volba v nabídce: Útvary, Lesnická politika, Služby

Materiály ke stažení podle tematických celků (stav: prosinec 2006) • Lesnická politika - Národní lesnický program (NLP II) – návrh dokumentu na období 2007 – 2013 k diskusi - Národní lesnický program (2003 – 2006) - Studijní podklady k lesnické politice - Trvale udržitelný rozvoj a konference o ochraně lesů - Deklarace a rezoluce 4. MCPFE (Vídeň 2003) - Výsledky diskusí ve Finské lesnické akademii • Lesnická legislativa v zahraničí - Lesnická legislativa ve Finsku - Lesnická legislativa v Rakousku - Německý spolkový lesní zákon - Švýcarský lesní zákon - Bavorský lesní zákon - Saský lesní zákon - Slovenský lesní zákon • Evropská unie - Akční plán EU pro lesnictví - Evropská lesnická a dřevařská technologická platforma – vize 2030 - Seznam překladů předpisů Evropských společenství - Informační příručka „Lesnicko–dřevařský sektor a Evropská unie“ - Lesnická strategie EU (1998) - Zpráva o provádění strategie EU v oblasti lesního hospodářství - Nařízení Rady č. 1698/2005 z 20. 9. 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova - Strategické pokyny Společenství pro programové období rozvoje venkova 2007 – 2013 - Evropská charta pro udržitelný cestovní ruch v chráněných oblastech - Akční plán pro státní podpory • Technická normalizace - Seznam platných českých technických norem v lesnictví

229

• Veřejné podpory - Rok 2005 - Rok 2006 • Lesy a regiony - Regionální analýza a koncepce lesního hospodářství - Sborník referátů ze semináře 2003 „Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionů ČR“ - Sborník referátů ze semináře 2004 „Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionů po vstupu ČR do EU“ - Sborník referátů ze semináře 2005 „Lesy a jejich příspěvek k rozvoji regionů – jak využít existující potenciál?“ • Oceňování lesa - Porovnání výnosového ocenění lesních porostů s oceněním podle platného cenového předpisu - Vymezení základních pojmů a vztahů z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa Další informace k problematice oceňování lesa a k výkonu znalecké činnosti můžete najít na adrese www.lesniznalec.cz ve volbě Software, Novinky (resp. Poslední novinky)

230