1. Apropos Country (Poutníci / Evans, Crabtree, Hau- 3. Balada o Candy Road (Poutníci) ght) Emi G 1.
R:
2.
1.
G C G Tři věci na světě jsou, ty já mám nejvíc rád, A D první je trochu piva ze džbánku ochutnat, G C G a v Armě jsem řek’ „nalej!ÿ už jako kluk bosý, D G jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí.
R:
C G Pověsí, pověsí, pověsí, pověsí, D G jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí. Mý dívky ruce něžný mě večer obejmou, prej:„Miláčku, buď mužem!ÿ - do háje mravy jdou, na ty si zavzpomínej, až budeš bělovlasý, jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí. A když mně pivo zteplá a dívka ochladne, co jinýho než country mě v ten ráz popadne, řeknu si: hochu, zahrej, ať se dům vyděsí, jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí.
Tenkrát kraj sužoval Frankie Joe s bandou svou, já po boku táty svýho stál, když napad’ Joe Candy Road.
3.
Když střílel, vždycky se jen smál, já dostal náhle strach, táta to, chudák, za mě vzal, zlej osud po něm ruku vztáh’.
4.
Tvůj kůň šel s náma dál cestou tam z Candy Road, dřív u kůlu však zůstal stát, já slyšel s ozvěnou.
R:
2. Až uslyším hvízdání (Poutníci) 1.
R1:
2.
R2:
3.
Emi D Pověz mi, můj příteli, co uděláš, když rozdělí C D Ami Hmi tě s někým jeho smích jak žhavý klín, Emi D a on si myslí, jak se zdá, že postačí, když zahvízdá, C D Ami Hmi hned něhou změkneš jako parafín.
Gmi D7 Tvý slova:„Hochu, vždycky pevnej buď Gmi D7 a zlejch lidí se nikdy nelekej,ÿ Gmi D7 ta slova, táto, navždy zatížila hruď, Gmi D7 Gmi nevím, jestli budu tak statečnej.
2.
R: 3.
V malým domku, kterej stavěl táta, Ami D vyrůstal jsem v Candy Road, Ami G teď nad hrobem sám stojím
R:
Gmi Gmi D7 + nevím, jestli budu tak statečnej . . .
4. Čistotná dívka (Poutníci / Lester Flatt) 1.
G C Když jsem jel včera večer kolem oken jejích, G D viděl jsem tam pestrej šátek vlát, G C řek’ jsem: dává mi znamení, jakýpak čekání, G D G bude moje, kdybych se měl s ďáblem prát.
G C GDC F C GG C GD Až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, Ami G D ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní, D Ami G ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání, Ami G D Emi ukryji své zklamání a vezmu jeho hlavu do svých dlaní.
2.
Pak zas ženu stáda přes brod mlhou ranní, vidím ji na břehu klečet a prát, myslím si: ta to jistě ví, že tu ženu stádo svý, čeká na mne, bych jí moh’ „dobrej denÿ dát.
3.
A pověz mi, jak lámeš mříž, co uděláš, když nevěříš, že kroužkovaní ptáci zpívají, oni hvízdají a pyšní jsou, že létat mohou nad tebou a na zemi ti z ruky zobají.
Když ale přišla vypůjčit si šňůry na ranč, aby mohla nechat prádlo schnout, jenom na mě se dívá, hlavou lehounce kývá, nemoh’ jsem se bez myšlenky na ni hnout.
4.
Až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní, ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání, ukryji své zklamání a narovnám jim křídla, když se zraní.
Kvečeru drhla schody, zrovna když jsem seděl na verandě v saloonu a pil, kdo by se toho nadál, šatů lem větřík odvál, byla krásná, že jsem málem jak pes vyl.
5.
Poslyš, když mi nevěříš, ty také chceš jít stále výš a slunce je tak zlaté, až se vlní, pak se můžeš, když chceš výš, spálit víc, než pochopíš, a budeš rád, když nenajdeš jen trní.
Když ale přišla, abych jí řek’, jak čistit kůže, každej musel velkou radost mít, na očích vám to vidím, říci se to nestydím, je mi jasný, že chcete mou ženou být.
6.
Měl jsem sto chutí jen pro sebe tu dívku mít, jistě mi svou duši, tělo dá, na kolenou bych ji prosil, do postele jídlo nosil, jen kdyby nebyla tak strašně čistotná.
R1:
1
5. Corrida (Poutníci) 1.
2.
R:
4.
8. Hotel Hillary (Poutníci)
Ami Emi Hmi C Smuteční vzdechy býků i s kyticí růží ran Ami Emi Hmi C z venkovských kostelíků se opřou do varhan. Napití těžkou hlínou a vínem fiesty rozbíjí širočinou pohár prvý i pohár stý. Emi G D F C G A štíhlé ženy v závojích pak tančí v ulicích, Emi G D F C D bouří krev a vrací smích do omámených tváří pálících.
1.
R:
Pak se zaplatí dluhy sobě, třeba veršem na pomník: tady spí gladiátor člověk a tady gladiátor býk.
6. Druhým dechem (Poutníci) 1.
2.
R:
Ami G V půli cesty je to náhle dáno, Ami G vydal jsem, co bylo nastřádáno, Dmi E Ami druhý dech byl darem shůry, tak zas můžu hrát. Už jsem viděl smrtku mávat zblízka, proto po ránu si vždycky pískám, že nemusím dlátem nechat svoje jméno psát. C F G Dmi E Ami Zase zpívá se líp a zvonovinou lijem slova tichá, C F G Dmi E F G Ami dýchá se líp, i když roky plynou a čas pospíchá.
3.
Běh času mi v hlavě zni jak bubny a zas vidím holky tajnosnubný, jak se těší, až je kluci zbaví tajemství.
4.
Druhý dech mi zvolna sílu vrací, tu trochu poznání už nepoztrácím, být si blízcí, i když se nám cesty rozdělí.
R:
2.
1.
2.
Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary, pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary, slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní, a cenzoři nám kázali vo správným umění.
3.
R:
A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech, a pořád všechno slibují starý hesla na domech, ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary, a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory. Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu, zahodíme lampióny a najdem hospodu, a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin a žádostivost těla a pak radost z volovin, [: a ta nám zbejvá. :]
9. Hvězdy (Poutníci) G Poslyšte nás, vy dívky něžné, D sliby mužů lež provází, Ami G jejich láska k vám jak hvězda bledne, Ami G v noci září, s jitrem odchází. G Muž vypráví příběhy vzletné, D přesvědčí vás i láskou svou, Ami G pak však odchází, dvoří se jiné, Ami G vás nechá být smutkem zlomenou. Já chtěl bych být třeba malým ptáčkem a křídla mít, jak má on sám, faleš lásky vzít a opatřit zámkem a odlétnout s ním k výšinám.
R: 3.
F A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu, Dmi D zahodili lampióny a našli hospodu, F ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin Dmi D Ami a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá.
R:
7. Faleš lásky (Poutníci) R:
Ami Tvař se trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám, F G Ami máš to jistý provždycky, nastav uši vzpomínkám, jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný, F G Ami jak tenkrát, když nám tvrdili, že je vítr stříbrný.
1.
R:
2.
C G F GC Schovej mi kousek od večeře F C G a počkej, co poletí hvězd, C G F GC po urážkách zpívej o důvěře, F C F C G po ranách pohlaď mi pěst. G Nikdy bych nebyl tak hroší a psí, Ami Dmi Ami G kdyby mi nebylo zle, jak pěšímu pluku, když za vesnicí C F C F G počítá do neděle. Skoro se zdá, že proměníš svět, a to snad, má lásko, i teď, kdy s holými zády už tisíce let čekáme na odpověď.
R: R:
Láska je zlá i kouzel plná, vždy půvabná, když rozkvétá, proč však uvadá a stářím chladne [: a zrodí pláč, když odlétá? :]
*:
2
C G F G C Skoro se zdá, že proměníš svět . . .
10. Jezdci (Poutníci)
11. Jako pár chromejch koní (Poutníci) 1.
1.
Ami C G Dmi C F C Ať jsi línej pták, Harlekýn nebo sicilskej don, Emi G C F C paličák, Fordův syn, rižskej postilión, Ami G Dmi C buď jak buď, střechy jsou bílý, je plnej stůl a kolem smích, Ami G F C F C G buď jak buď, i v týhle chvíli jsme jen jezdci na koních.
2.
A když korbel snů padne zpět, řeknem „kde by se vzal?ÿ, a když kůň si zláme hřbet a už nemůže dál,
2.
Tak marnejch jako záře svící na pláň rozdupanou těmi, co se milujou jak býci, kde se v osudovým třesku řítí touhle věčnou zemí stáda rozpálenejch mezků, nejen pár chromejch koní.
3.
Těch, co se věčně choulí k sobě, viní kdekoho z tý zimy, kdy je v posteli jak v hrobě, kdy ti nevinní se vzbouří a ti vinní se vzbouří s nimi, že se udí v jednom kouři, jak ten pár chromejch koní.
kterej z nás i v týhle chvíli zvedne plášť a zkouší jít, komu z nás pak zbudou síly ještě koně zastřelit?
R:
*:
4.
R:
3
Ami Sednu si na taburet z lýčí F a ty na postel z nehorázné něhy, G a to spojení z nás zničí, Ami tvá tvář je víc než boží F i v týhle chvíli, která nemá břehy, G a v tom strachu, kdo koho dřív složí, F Ami jak ten pár chromejch koní.
C G Co polední mu zvoní, když by spal, C F C jen dál, jen dál. C Tak mi podej láhev piva, Ami která jediná tu zbyla, G která jediná tu zpívá, C jen se zvedej, ty mý mládě, Ami jsme teď první, v tom je síla, G a taky předposlední v řadě, F Ami po nás pár chromejch koní. Ti se belhají k svý mezi, která byla a už není, a ta ženská z nich je březí, a nás v kleštích drží sázka, při zemi to hřmění a při životě láska, jak ten pár chromejch koní.
12. Kolotoč (Poutníci / Marty Robbins) 1.
2.
R:
3.
14. Mrtvej saloon (Poutníci)
C Ami Silnice pálí, hluk aut žene se ránem Dmi G a nevíš, zda tento den není tvůj den poslední, Ami C jen rychlost a kolotoč peněz, ten je tvým pánem, D G musíš dojet první, to stále ti v uších zní. Dnes opět jsi hrdinou, jediným silnice králem, a tvoje tvář mužná je stále idolem žen, možná, že zítra se rád spokojíš s málem, to pozlátko slávy ti zmizí jak sladký sen. F G C Teď štěstí jde s tebou a úspěch ti cestu značí, F G C po příčkách vratkých jdeš stále výš a výš, E Ami a nebylo člověka, který se na tebe mračil, D G(G F Emi G) ale vše má svůj konec, a ten je pokaždé blíž. Teď na tváři strnul ti úsměv a strach v zádech mrazí, a nemyslíš raději na to, co bude dál, až rychlost a kolotoč peněz k zemi tě srazí, že v závodě o život těžko bys vyhrával.
1.
G Ami D G Za zlatejch časů v Rich Town nádhernej saloon nám stál, Ami D G každej lump vejít se bál, šerif když u baru stál.
2.
Od dob, co poslední chlap ztupil svůj krumpáč a pad’, saloon, co zlatem byl živ, přestal bejt tím, co byl dřív.
3.
Bejvaly tam rvačky zlý, teď vše jen chátrá a tlí, nic nezbylo z těch starejch dob, saloon je mrtvej jak hrob.
R:
G D G C D G D Saloone, saloone, jak rád bych šel, u baru znovu si poseděl, G C D G C D G nedočkám se, až tě někdo spraví, čas mně ukrádá zdraví.
4.
Přes okna nevidíš ven, prach v noc tu proměnil den, piáno v rohu stojí, každej se zahrát bojí.
5.
Pavouk si sítě spřádá, červotoč tam nestrádá, ve váze kvítko vadne, saloon už brzo spadne.
R: 6.
Pa pa pa . . .
7.=6. 8.=6.
4.=2. R:
15. Míň úspěšný muž (Poutníci) 1.
13. Lita z Ohenu (Poutníci) 1.
R:
2.
G D G Drahá Lito, já po tobě toužím C D a za všechno chci se jenom omluvit, G odplouvám lodí k válečnému cíli D G a nestačím se už s tebou rozloučit. G D G Věřím, že Lita bude mojí ženou, D C věřím, že jednou ji láska zavolá, G věřím, že bude to za krátkou chvíli, D G věřím, že Lita pak bude jenom má. Ten, kdo byl v boji, sám na sobě pozná, co je to strach, i já to dobře vím, v zákopu našel jsem rozkvetlou růži a s ní si navečer tiše vyprávím.
R: 3.
Ležím tu sám, celý zbrocený krví, u sebe mám ten zvadlý růže květ, ten květ je rudý, tak jako tvoje rety, tebe mám rád, ale nenávidím svět.
R:
4
Emi Žijeme v tísni, vyprodává se náš krám, času málo a míň sil k milostným hrám, Ami děti nám rostou a přestávají nás znát, Emi a ty se zlobíš, když nemám z čeho brát, Ami C Hmi Emi tak mi, drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž, Ami C Hmi Emi a tak mi, drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž.
2.
Jeden tvůj známý s novou dobou vydělal, umí v tom chodit, vždy správný lidi znal, když spolu mluvíme, dáváš mi ho za cíl, bývám z toho vedle, někdy drží mě to dýl, [: pak řeknu: drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž. :]
3.
I mě je jasný, jak je dobrý prachy mít, odmítám ovšem jenom pro ně žít. Podívej, venku prší, vzduch voní a je tu máj, vezmu si deštník, zajdu do hospody Ráj. [: tam je skoro každej jak já neúspěšnej muž. :]
4.
Žijeme v tísni, vyprodává se náš krám, přesto, málo platný, stále chuť mám žít jenom s tebou a s tvým věčným snem, znamenat něco víc, být bohatá vem, kde vem, tak mi, drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž, a tak mi, drahá, odpusť, že jsem míň úspěšný muž, Ami C Hmi Emi a tak mi, drahá, odpusť, že jsem.
16. Nadějí (Poutníci) 1.
2.
3.
Ami D Když spí dva odsouzení Ami D v lukách u hořících klád, Ami D C ten dým a ta tráva je změní, G Hmi Ami G Hmi Ami G Hmi Ami než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí. Když dva se nepodřeknou v noci u mlčících vrat, ta tma a to ticho je svléknou, než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí. Můj most, já vím už, kde je, padá a před ním je drát, a drát, když skočím, se chvěje něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.
17. Napsal jsem jméno svý na zdi (Poutníci) 1.
2.
R:
3.
18. Panenka (Poutníci)
C G C Napsal jsem jméno svý na zdi, F C na všechny zdi, který znám, G F C napsal jsem jméno svý na zdi F C G ráno, než otevřu krám, C G C před léty ve stejnou chvíli F C v pravici držel jsem nůž G F C a všichni ti, co po něm zbyli, G C s nadšením hráli mi tuš. V okolí týhletý války tenkrát už stávala zeď, a popsaný popravčí špalky stály tam, co stojí teď, slyším zas slavičí hlasy a na tváři rozlitej hněv, jak barvičky tý jejich krásy, která nám tak pije krev. G C F Přiklušou zdáli tím večerním tichem, G C F k zemi se svalí a dusí se smíchem, F C G líce si hladí, než spálí je plamen, F C G a setřesou mládí jak zlou tíhu z ramen. Z půlnoci rána jak kyjem a najednou, kdo by to řek’, jsme chytří a trochu moc pijem a bijem svý děti, ten vztek, napsal jsem jméno svý na zdi a čekám, až setře je čas, napsal jsem jméno svý na zdi, [: stejně jak každýho z vás. :]
1.
R:
2.
G C G C Co skrýváš za víčky a plameny svíčky, G D snad houf bílých holubic nebo jen žal, C G C G tak odplul ten prvý den smáčený krví, D G ani pouťovou panenku nezanechal. G C G D C G D Otevři oči, ty uspěchaná dámo uplakaná, C G C G D G otevři oči, ta hloupá noc končí a mír je mezi náma. Už si oblékni šaty i řetízek zlatý a umyj se, půjdeme na karneval, a na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál.
R:
19. Parník New Orleans (Poutníci / Lester Flatt) Rec:
1.
R:
2.
Emi C Tajemnej divokej vítr mě zavál až k pramenům Mississippi. Je Ami vidět tíha dlouhejch dvaceti let, co jsem opustil New F Orleans a poznal celou bídu života. Starej parník mě teď G vrací do dob mýho dětství a na klopu kabátu padá slaná kapka rosy . . . C Na přídi lesklej nápis „New Orleansÿ, dobrej Bože, sním, anebo bdím, F tenhle starej parník New Orleans C mě veze tam, kde navždy zakotvím, G šátkem dálka mává, můj vůz nese proud, C jsem kočí, kterej váhá sesednout. F C F C Do duše mý se vkrádá nepokoj a s ním G C do očí padá vláha dojetím. Táhne těžkej náklad New Orleans, černej dým se valí nad komín, starej dobrej parník New Orleans mě veze tam, kde navždy zakotvím, a, jak se zdá, poznávám plot, zahradu a dům, jsem kočí, kterej dává uzdu snům.
R: 3.
R:
5
Supí starou řekou New Orleans, zlou, temnou nocí, ránem nachovým, starej dobrej parník New Orleans mě veze tam, kde navždy zakotvím, tam, kde vodní pára táhle zapiští, jsem kočí, jehož kára přijíždí. C G C + do očí padá vláha dojetím . . .
20. Podobenství o náramcích (Poutníci) 1.
2.
3.
22. Pochod usmiřovačů (Poutníci)
G D G D Jestlipak zpívali zpěváci smělí, G D G D arabský píšťaly jestlipak zněly, C F C zdali si všimli tam ve víru doby, G D G D co matkám a milenkám zápěstí zdobí: G D G D švartnový náramky jak smůla černý.
1.
Před časem na stráni seděli tepci, na srdcích orvaní, ve tvářích hebcí, vsadili kabáty i nový džíny, kdo za zlaté prodá ty náramky z hlíny, švartnový náramky jak smůla černý. Matky i milenky s důvěrou vstaly, synové zemřeli, milenci spali a ženy, když vstoupili do prázdných lóží, zlatníkům skoupily veškerý zboží, švartnový náramky jak smůla černý.
Ami Emi F C Ami Emi B b F Ulicí král jde bez ochrany věží, Dmi G C G Emi F G když nalevo zajde, hned napravo běží, Ami Emi F C Ami Emi B b F a pěšáci zdraví: „Buď zdráv, stará vojno, Dmi G C G Emi F G ty pérečko paví, prej vzali ti kojnou, C G C GF C F G nebuď jak mamá a rovně se koukej, F Emi C Dmi napij se s náma a bude to O.K.ÿ
2.
Možná měl za to, že mají ho rádi, a rozdal jim zlato, těm vojákům hadím, a z nich potom lezlo, prej:„Taky jsme pro řád, tak zahoď to žezlo a nekopej pořád, jsou tady dámy a poklady vzácné, promluv si s námi, a možná si plácnem.ÿ
3.
Jsme spojenci nebe i spojenci země, tak nalej mi, Hébé, ty, číšníku, ke mně, včera už není a dneska je zatím, jó, časy se mění, ale dnes ještě platím, jen žádný drama, to nebude lepší, smiřte se s náma, smiřte se se vším . . .
21. Pojďme se napít (Poutníci) 1.
R:
2.
D G A D Pěkně tě vítám, lásko má, F # mi G D A G F # mi Emi tak trochu zbitá a víc soukromá, D G F # mi Hmi pěkně tě vítám, a čemu vděčím za tak vzácnou chvíli G F # mi Emi D A G jednou za sto let? F # mi A D G F # mi Emi [: Pojďme se napít, pojďme se napít, D Emi G D ať nám mají z čeho slzy týct. :]
23. Rváč Billy (Poutníci) 1.
2.
R:
V nohách ti dřepí bílej pták, už nejsme slepí a zlí, naopak, už nejsme slepí a rozdejchaní, jako když se spěchá bránou vítězství.
R:
V očích ti svítí a slábne dech a něco k pití tu ční na stolech, a něco k pití, a nepospíchej, stoletá má lásko, když už nemáš kam.
G C Jupí, já byl chvilinku prej, jupí, jak včel rej, G D G jupí, já byl chvilinku prej, jupí, zlej a divokej, C na mě kolt a kvéry, holt, pardi, neplatěj’, D G stačí, když jsem chvilinku zlej, zlej a divokej. Dvacet střelců kvéry, svý kvéry mačká fest, mý derringery spustěj’ chřest, zůstane jich jen šest.
4.
Těm šesti na hrob zasej mák, teď smrťák na ně kejch’, spadla klec a funebrák jim kope věčnej sejf.
5.
Sejf, kterej nemá závoru, zámek ani pant, kde tiše bradou nahoru spí lump i nóbl grand.
R: R:
6
Smečka Twenty Billa zvedla k boku lauf, ve vteřině byla hned klidná krčma auf.
3.
R: 3.
G C Rváč Billy jednou chtěl mě prát a já se třás’ jak list, D G když můj hák jak handgranát mu přistál na čelist.
24. Smolné jaro (Poutníci / Merle Haggard) G Už bylo jaro, zrovna sníh tál, F G nebe jako modrá tůň a den se smál, A já tam tiše za dveřmi stál, bál se překročit ten práh, D G zda na mě čeká holka, co jsem ji měl nadevše rád C G a loudil na ní: dej mi pusu, Emi z dlouhejch cest já se dnes vrátil, C D G a teď to spolu začnem v klusu: C [: napřed svatba hodně veselá, G pak půjdem spolu spát, A D nejdřív ze všeho však musím do pořádku dům dát, G dřív, než přijdou děti, já jsem rychlej, C G beru za kliku a šinu se dál: Emi už mě tu máš, tak mě vítej, C D G jenže tam úplně cizí chlap stál! :]
26. Stíny na střechách (Poutníci)
1.
Emi Ami V bytě sousedním rádio zní, v létě vyhořel a zůstal prázdný, Emi proč teď po nocích vyhrává polku s návodem, jak a s kým spát, Ami Emi tenor huláká hned po zprávách, kde byl hlavní bod atentát, D Emi cítím jen pach spáleniště, nikde nikdo, ohořelý práh, D Emi noc se drží jako klíště a já vidím stíny na střechách H7 a slyším to rádio.
R:
Emi G Já (že) řadu ztrát za sebou mám, s kterými se nesrovnám, Emi H7 Emi G A H 7 jen si říkám: hochu, buď rád, že jseš rád, Emi G zmizel strach a zůstal dým, jen jedno dobře vím: Emi H7 Emi ani jistota se nedá vážně brát.
2.
Chtěl jsem odjet pryč potají, jenže rychlíkům směr čest a sláva kola do trávy vrůstají, courák naděje, kulhavý pták, se mnou po nocích se kodrcává, i když je to jen flamendrák,
25. Slavkov (Poutníci) R:
1.
GD C G Den vstává, volám „sláva!ÿ, C D malej muž si strčil ruku za kabát, GD C G volám „sláva!ÿ, císař mává, C D udeř do bubnů, smrt se mě bude bát.
je čas mezi psem a vlkem, umírá noc, hudba utichá, den se plíží tichým krokem, zmizely i stíny na střechách a mně už tolik nevadí.
R:
Ami Hmi Vlast bude milovat ty, co ji proslaví, C G dámy v salónech to k pláči dojímá, Ami Hmi strach mě zebe, k nebi zdvihám oči bolavý, F D barvu krve slunce při úsvitu má.
R: 2.
R:
*:
Druhého prosince, rok osmnáct set pět, má Francie mi šetří na pomník, nápis není vůbec novej, zná ho celej svět: tady odpočívá čackej granátník. Den vstává, volám „sláva!ÿ, malej muž si strčil ruku za kabát, volám „sláva!ÿ, řád mi dává, hochu, to se bude krásně umírat. GD C G Den vstává, volám sláva, D C G DC G den vstává, volám sláva, den vstává . ..
7
G Ami Emi G H 7 Emi + a nijak zvlášť, nijak zvlášť už mi to nevadí . ..
27. Tažní koně (Poutníci / Ian Anderson) 1.
2.
R1:
*:
Ami F G C Kovaná kopyta tepají zem F G C a říjnovým večerem duní, Ami F G C čpí jak před pluhem, tak před povozem C G F slanou a zpocenou vůní.
28. Telegraf Road (Poutníci / Mark Knopfler) 1.
S poslední brázdou a jak na vlnách odvádí beze stínu se skřípěním kostí, kloubů a šlach svou vznešenou denní dřinu. F C G F Suffolkský ryzák i bělavý shire Ami Dmi G na svých mohutných křídlech s námi F G C Ami vlečou svou kládu do setmění F G C až na lůžko z hřejivé slámy. Emi C Emi C D Mí tažní koně, pohněte z obou stran H Emi C Emi C D tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán, H C G D# Bb F Ami Emi teď je vás míň a míň a rychlostní skříň znamená víc než srdce.
3.
Já najdu ti klisničku z pradávných dob, kdy nežili staří a chromí, a skryji tě s ní už bez nářků a stop za křehké a zelené stromy.
4.
Aby nás nebavil směšný tvůj břich a osmnáct postraňků k tomu, a jednou, až svět bude plný těch svých temných a studených domů.
R2:
6.=1. R3: *: *: *: *:
2.
3.
4.
*:
5.
Opět se pustíš do světových stran a nad šarmem tvým budem němí, znovu se opřeš do záblesků bran rozkročen nad celou zemí.
6.
*: 5.
R3:
X:
Stojí jak tanky na vrcholcích hor a v bitevní zbroji září, staří jak svět, ale mladí jak vzdor, s úzkou a pevnou tváří. Ami G C F Sežeň mi loukotě z dubových dřev G Ami a planinu skrytou v kouři, Ami C G F tažnýho koně a zpěněnou krev, F G C věštící velkou bouři. Hmi Emi C Ami C D Taky píseň do nocí, než slunce najde cíl C D G Emi C D C D Emi nad těžkým závojem všech vyschlých pramenů a sil, Hmi Emi C Ami C D v temných vsích a městech lidí mí tažní koně nocí hřmí C D G Emi C D C D Emi a burcují své kočí s vlídnou grácií, Hmi Emi C Ami C D až jednou den se vztyčí a uhasí ten požár svic, C D G Emi C D C D Emi my půjdem znavení všem těm tažným koním vstříc . . .
7.
8.
8
F Dmi Jedenkrát dávno šel pustinou muž C Bb a na pravým místě tam vykácel buš, C F C z klád postavil dům, že měl sílu jak býk, Bb Gmi rozoral zem jako válečník. Jenže za ním jdou další, a ti umí víc, vázaný krovy a zdi z vepřovic, a do zlatejch polí a bučení krav po nějaký době zní telegraf. A už je tu kostel, a konečně most, a železná ruda a zločinnost a okresní město má okresní soud Bb Dmi a ta stará trať jméno Telegraf Road. Těžký jdou časy teď znova a znova, skončila válka a chystá se nová, a rozmoklou stezkou, co prošel ten skaut, Gmi Bb F Bb v deseti proudech jdou provazy aut jak dravá řeka. Gmi A rádio hlásí, že v noci byl mráz, F lidi jdou z práce a nemají čas, C Ami Dmi jenže vlak domů má velký zpoždění. Už nemůžu dělat, co kde bych kdy chtěl, třeba v pralesích kácet, to bohužel, můžu jen sklízet, co zasil jsem sám, a zaplatit všechno, co komu kde mám. Ti šedaví ptáci na drátech z mědi vo tomhletom kódu už ledacos vědí, ti můžou letět a zapomenout Dmi Bb na celej řád týhle Telegraf Road. Víš, že bývaly časy, kdy bylo to zlý, že spali jsme v dešti a promrzlí, teď, když mi říkáš: tak vem si, co chceš, moc dobře cítím, že už je to lež. Tak důvěřuj ve mě, dej kočímu bič, já vezmu tě s sebou a odvedu pryč C F C Bb Bb ode všech temnot a vysokejch zdí, C F C Bb od všeho strachu, co v ulicích spí, C F C Bb já prošel jsem pamětí kdekterej kout C F C Bb a viděl jen smutek jak pýcha se dmout, F C a chtěl bych zapomenout Ami Dmi na všechny ty zákazy vjezdu, který jsou Dmi Bb rozsetý po celý Telegraf Road . . .
29. Ukolébavka pro milenku (Poutníci) 1.
31. Zvony mě do dáli zvou (Poutníci)
G D G D S planou pýchou spálenýho lnu G D G D mám tě tichou na lafetě snů C G C G D G a pod obrázky na stěnách C GC G D C G je málo lásky, spíš jen strach.
2.
Žádnej kníže nebo ňákej faun, zdá se mi, že spíš jsem klaun pro radost i pro ten pláč, milej host i protihráč.
3.
Podej mi kabát, cigára a šál, plno záhad mi říká, abych vstal, po té nejmenší z nich můžem snad jít s tajnou žízní tajně spát.
1.
R:
2.
G Jezdím sám, nikde nemám stání, D ví bůh, kde složím hlavu svou, G C život je krátký, chtěl bych domů zpátky, D G i zvony mě do dáli zvou. G Zvony mě do dáli zvou, D zvony mě do dáli zvou, G C zvuk známejch zvonů mě volá zpátky domů, D G zvony mě do dáli zvou. Svý srdce mám u jistý dámy, co lez’ mně k ní můj kamarád, teď pro dvě rány mám Kansas zakázaný a musím si na psance hrát.
R: 3.
Už cejtím, jak můj koník víří prach ulic z dřevěnejch zdí, má dívka má svátek, jen v očích má zmatek, že jedu si pro lásku k ní.
R:
30. Všem Kryštofům Kolumbům (Poutníci) 1.
2.
R:
R:
Ami G Dmi F Emi 32. Zdálo se mně, zdálo (Poutníci) Otvírám dveře karbaníkům, jejich díkům, jako velkej gróf, Emi C Ami D G Ami Ami G Dmi E7 1. Zdálo se mně, zdálo, hej, na nedělu ráno, otvírám náruč mladým pánům, elegánům, beze slov. Emi C Ami Emi že byla muzika a u ní chlapců málo. Otvírám obchod každým ránem s marcipánem, hrou barevných skel, 2. Na ní chlapců málo a dívek na tisíce, otvírám přístav bludným lodím, k nimž se hodím, bohužel. třema řade stále, samé klebetnice. 3.
A D A Těm opuštěným hráčům, bláznům všem, D E7 dřív než se rozpláču v podvečer, A D A bláznivou kantátu rád budu hrát F G C s tím pouťovým cinkáním zvonků.
3.
Zavírám dveře zbohatlíkům, jejich vzlykům, z kterejch čiší vztek, zavírám dveře starým pánům, veteránům myšlenek.
4.
Nechci si koupit moudrou radu pro parádu v hnědých kamaších, kdo hledá, najde, a tak hledám, já se nedám, už kvůli nim.
R:
9
Třema řade stále a klebete vázale, [: na jedno panenko všecke jich skládale. :]
1. 2. 3. 5. 4. 6. 7. 8. 9. 11. 10. 12. 13. 15. 14. 16. 17. 18. 19. 20. 22. 21. 23. 25. 24. 26. 27. 28. 29. 30. 32. 31.
Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci Poutníci
/ Evans, Crabtree, Haught
/ Lester Flatt
/ Marty Robbins
/ Lester Flatt
/ Merle Haggard / Ian Anderson / Mark Knopfler
Apropos Country . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Až uslyším hvízdání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Balada o Candy Road. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Corrida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čistotná dívka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Druhým dechem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Faleš lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hotel Hillary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hvězdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jako pár chromejch koní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jezdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kolotoč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lita z Ohenu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Míň úspěšný muž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mrtvej saloon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nadějí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Napsal jsem jméno svý na zdi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Panenka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Parník New Orleans . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podobenství o náramcích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pochod usmiřovačů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pojďme se napít . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rváč Billy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slavkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Smolné jaro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stíny na střechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tažní koně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Telegraf Road . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ukolébavka pro milenku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Všem Kryštofům Kolumbům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zdálo se mně, zdálo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zvony mě do dáli zvou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
1 1 1 2 1 2 2 2 2 3 3 4 4 4 4 5 5 5 5 6 6 6 6 7 7 7 8 8 9 9 9 9
