členství České republiky NATO

10 let členství

České republiky

v

NATO

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

V

ážení čtenáři,

před deseti lety, dne 12. března roku 1999, se Česká republika stala členem Severoatlantické aliance. Tím byl dovršen jeden ze základních strategických cílů naší polistopadové zahraniční politiky, kterým bylo pevné ukotvení České republiky v bezpečnostních strukturách svobodného světa. Interpretujeme to jako zabezpečení naší svobodné a demokratické národní existence. Bylo tím ukončeno období jistého bezpečnostního vakua, vzniklého ve střední Evropě po pádu komunismu a naše země se tímto krokem opět stala nedílnou součástí západního světa. Cesta k našemu členství v Alianci nebyla jednoduchá. Na počátku devadesátých let jsme se museli vyrovnávat s utopickými představami, že konec studené války znamená počátek bezkonfliktních vztahů ve světě. Byly zde i názory, že by světu po rozpadu Varšavské smlouvy pomohlo zrušit také NATO a že by se Česká republika mohla stát jakýmsi neutrálním mostem mezi Východem a Západem. Naštěstí byly tyto myšlenky brzy zapomenuty. V průběhu uplynulých deseti let došlo ve světě k mnoha změnám a objevily se – a nadále se objevují – nové, dříve neznámé hrozby. Efektivní fungování Aliance a její názorová jednota jsou proto jedním z našich klíčových národních zájmů. Vedle její bezpečnostní a vojenské stránky, která je její podstatou, je Severoatlantická aliance významným institucionálním zajištěním transatlantické vazby mezi Evropou a Spojenými státy, a to nejen v politické, ale i v obecné kulturně-civilizační rovině. Jsem přesvědčen, že potřeba udržet transatlantickou vazbu pevnou a funkční platí i na počátku dvacátého prvního století. Zvětšováním počtu členských zemí význam Aliance narůstá a i proto Česká republika rozšiřování Aliance podporuje. Česká republika vstupovala do Aliance s vědomím povinnosti být plnohodnotným spojencem, připraveným nést svůj díl odpovědnosti za bezpečnost své země a přispívat k úsilí Aliance jako celku. Myslím, že - ačkoliv ne vždy bez problémů – Česká republika tento záměr naplňuje. Důkazem není jen aktivní účast naší země ve všech aliančních misích a její integrace do politických i vojenských struktur Aliance, ale i naše aktivní zapojení do politického a vojensko-politického rozhodování. Severoatlantická aliance má již šedesát let rozhodující roli při zajišťování bezpečnosti na evropském kontinentu, z toho již deset let za naší aktivní spoluúčasti. Česká republika dnes působí v rámci sil NATO v Afghánistánu a v Kosovu. Je v zájmu České republiky, aby Severoatlantická aliance nadále zůstala rozhodující bezpečnostní strukturou ve světě a primární obrannou aliancí pro Evropu. K tomu je nezbytné udržet její tradiční vojensko-obranný charakter a zabránit její přeměně v instituci typu OBSE. Není možné dopustit, aby Aliance vstupovala do krizových situací pozdě, bez reálných představ o politickém řešení, bez jasných vyhlídek na ukončení konfliktu a s nebezpečím dlouhodobé angažovanosti bez jasně stanovených cílů. V tomto ohledu je nutné zajistit, aby mezi NATO a Evropskou bezpečnostní a obrannou politikou byla komplementarita, aby nedominovala konkurence, zdvojování struktur, ztráta jednoty a koherence.

Václav Klaus prezident České republiky

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Funkční principy Aliance Základním funkčním principem NATO je zásada nedělitelnosti bezpečnosti členů, tedy že ohrožení bezpečnosti jednoho z členů je ohrožením bezpečnosti všech. Solidarita v rámci Aliance tak zaručuje, že žádný členský stát nebude v bezpečnostních otázkách odkázán sám na sebe. Rozhodnutí v rámci NATO jsou utvářena konsensuálně na základě diskusí a porad mezi členskými státy. Všechna rozhodnutí, která jsou uskutečněna pod záštitou NATO, musí tedy být schválena všemi členskými státy Aliance.

4

Šedesátiletá existence NATO Severoatlantická smlouva, která vytvořila základ pro vznik Organizace Severoatlantické smlouvy (anglicky North Atlantic Treaty Organisation, NATO) byla podepsána 4. dubna 1949 ve Washingtonu a spojila tehdy deset evropských a dva severoamerické státy za účelem vzájemné spolupráce a obrany. Ačkoli jejím hlavním cílem byla a nadále je především bezpečnost a kolektivní obrana, byla již od počátku něčím více než pouhou vojenskou aliancí. NATO plnilo a plní též úlohu mezinárodního fóra pro diplomatická jednání. Bohatá šedesátiletá historie atlantického společenství ustaveného na základě této smlouvy ukazuje, že jeho role je nezastupitelná a že NATO ani v současném bezpečnostním prostředí nijak neztrácí na své relevanci.

Vznik NATO V letech 1945-1949, tváří v tvář naléhavé potřebě hospodářské obnovy, hleděly západoevropské země a jejich severoameričtí spojenci s obavami na expanzionistickou politiku a praxi SSSR, která se projevovala vnucováním nedemokratických forem vlády a potlačováním opozice i základních lidských a občanských práv a svobod v zemích střední a východní Evropy i v jiných částech světa. Od roku 1947 do roku 1949 vyvrcholil tento vývoj řadou dramatických událostí, jakými byla občanská válka v Řecku, únorový převrat v Československu v roce 1948 či blokáda Berlína, zahájená v dubnu téhož roku. Západoevropské země potřebovaly tváří v tvář sovětskému tlaku ujištění, že nezůstanou osamoceny a že Spojené státy budou svojí vojenskou silou vzdorovat jejich případnému sovětskému napadení. Intenzivní diplomatická jednání, v jejichž první fázi byla ustavena takzvaná Západní unie na základě Bruselské smlouvy mezi Belgií, Francií, Lucemburskem, Nizozemskem a Spojeným královstvím z března 1948, vyvrcholila 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Jejími signatáři byly Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Nizozemsko, Norsko, Lucembursko, Portugalsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké. Na základě této smlouvy pak vznikla v roce 1952 Organizace Severoatlantické smlouvy, která je od té doby hlavním politickovojenským seskupením spojujícím státy Evropy a Severní Ameriky. Organizace se v době studené války rozšířila celkem o čtyři členy, naposledy roku 1982 o Španělsko, které se tak stalo šestnáctým členem Aliance. K nejvýznamnějšímu rozšíření v tomto období však došlo roku 1955, kdy se členem stala Spolková republika Německo. Dějiny NATO v období studené války byly poznamenány občasnými spory mezi jednotlivými členskými státy o celkovou strategii a o nalezení rovnováhy mezi vlastními národními zájmy a společným zájmem celé Aliance. Jedním z nich byla i snaha Francie pod vedením prezidenta de Gaulla o větší nezávislost v bezpečnostních otázkách na Spojených státech, která byla demonstrována odzkoušením vlastní jaderné zbraně v roce 1960 a následně oznámením o vystoupení z vojenských struktur Aliance z března 1966. NATO však za čtyřicet let své existence v době studené války potvrdilo, že je efektivní organizací kolektivní obrany, která poskytla fungující rámec pro konzultace a koordinaci politiky mezi členskými zeměmi. Aliance tak nemalým dílem přispěla ke snížení nebezpečí plynoucích z hlubokých krizí studené války a k posílení mezinárodní důvěry a bezpečnosti, čímž významně napomohla udržení strategické rovnováhy a míru v Evropě.

5

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Konec studené války Konec studené války, spojený se zánikem Varšavské smlouvy a rozpadem Sovětského svazu, přinesl zásadní proměnu evropského i globálního uspořádání. Organizace Varšavské smlouvy byla rozpuštěna 1. července 1991, Svaz sovětských socialistických republik zanikl 26. prosince téhož roku. Symbolicky se tak ukončila éra studené války, která určovala podobu světového společenství po druhé světové válce. Nastalé změny zasáhly všechny světové aktéry a nevyhnuly se ani Organizaci Severoatlantické smlouvy, která byla prioritně orientována na kolektivní obranu proti SSSR a jeho satelitům, sdruženým v organizaci Varšavské smlouvy. Zánik obou proto postavil NATO před nutnost přizpůsobit se změněnému prostředí, a to jak po politické, tak po vojenské stránce. Aliance na tento přelom reagovala zaměřením svého úsilí na budování stabilního a svobodného prostředí v Evropě. Již na summitu v Londýně roku 1990 NATO nabídlo svým bývalým protivníkům ze zemí střední a východní Evropy politickou i vojenskou spolupráci a začalo praktikovat tzv. politiku otevřených dveří. Je tak otevřeno všem státům oblasti, jež splní podmínky členství. Tato nová politika Aliance se odrazila i ve Strategických konceptech NATO z let 1991 a 1999, které vedle obrany území členských států proti agresi zdůraznily i roli Aliance při rozšiřování zóny mírových a přátelských vztahů na kontinentu i v celém euroatlantickém prostoru. Zásadní se stalo navázání spolupráce s bývalými protivníky v rámci programu „Partnerství pro mír“, který umožňoval a stále umožňuje zemím v euroatlantickém prostoru navázat intenzivní spolupráci s NATO a těm, které mají ambici budoucího plného členství v Alianci poskytuje pomoc při nezbytných reformách. Vedle organizace kolektivní obrany tak NATO vytvořilo rozsáhlý režim regionální spolupráce.

6

Severoatlantická smlouva Severoatlantická smlouva (někdy nazývaná též Washingtonská) byla podepsána dne 4. dubna 1949. Ustavení NATO je v souladu s článkem 51 Charty OSN, který potvrzuje přirozené právo nezávislého státu na individuální nebo kolektivní obranu. Jak praví preambule smlouvy, cílem spojenců je „podporovat mírové a přátelské vztahy v celém severoatlantickém prostoru“. V době podpisu smlouvy však bezprostředním úkolem NATO byla ochrana spojeneckých zemí před případnou agresí tehdejšího Sovětského svazu. Klíčovým bodem smlouvy je článek 5, podle nějž smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Smlouva potvrzuje individuální práva členů, jakož i jejich mezinárodní závazky v souladu s Chartou OSN. Ukládá všem členským státům sdílet rizika a povinnosti, jakož i výhody kolektivní bezpečnosti a vyžaduje od každého z nich závazek nevstupovat v žádné jiné mezinárodní ujednání, jež by mohlo být v rozporu se smlouvou.

7

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Aliance nabízí spolupráci Základním stavebním kamenem partnerství je Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP), jež vzniklo roku 1994. Jde vlastně o rozsáhlý systém programů spolupráce a iniciativ, jenž je zastřešen společnou politickou platformou – Euroatlantickou radou partnerství (Euroatlantic Partnership Council, EAPC). V současnosti se jej účastní 24 nealiančních zemí1 a v dřívějších letech mezi partnery patřila i Česká republika a ostatních devět zemí, které následně v letech 1999 a 2004 vstoupily do NATO. PfP nabízí k účasti širokou škálu programů, počínaje spoluprací na obranných reformách, přes boj proti šíření zbraní hromadného ničení, proti terorismu, vědeckou spolupráci a konče možností účasti na operacích NATO. Bezpečnost euroatlantického prostoru je ovšem pevně svázána se situací ve Středomoří a na Blízkém východě. Proto Aliance téhož roku co vznikl PfP, vytvořila Středomořský dialog (Mediterranean dialogue, MeD). MeD je otevřen všem středomořským státům, jež chtějí navázat úzkou spolupráci s Aliancí. Momentálně je jeho členy sedm států regionu.2 Roku 2004 pak vznikla Istanbulská iniciativa o spolupráci (Istanbul Cooperation Initiative, ICI), jež je zacílena na spolupráci se zeměmi Blízkého východu. Dosud se k ní připojily čtyři blízkovýchodní státy.3 Tyto iniciativy nejsou zcela shodné, ale jejích hlavní náplň je velmi podobná. Spoluprací ve vojenské a bezpečnostní oblasti společně s politickým dialogem mají za cíl přispět k posílení stability v oblasti, posílit vzájemné porozumění a rozptýlit mylné představy o NATO, jež jsou v části populace této oblasti zakořeněny. Kontakt s některými zeměmi považuje Aliance za tak zásadní, že vytvořila specifické platformy, určené čistě pro spolupráci s daným státem. Jde konkrétně o Radu NATO – Rusko (NATO – Russia Council, NRC), Komisi NATO – Ukrajina (NATO – Ukraine Commission, NUC) a Komisi NATO – Gruzie (NATO – Georgia Commission, NGC). NRC je zaměřeno na vybudování co nejširšího kooperativního formátu s Ruskem a v jeho rámci probíhá řada aktivit týkajících se spolupráce ve výzkumu a vývoji, společných vojenských cvičení či spolupráce při záchraně trosečníků. Především je však NRC platformou politického i bezpečnostního dialogu. NUC i NGC jsou pak zaměřeny zejména na podporu demokratizačních reforem v zemi a transformace ozbrojených sil. NGC má mimo to za cíl i podporu postkonfliktní obnovy Gruzie po válce v srpnu 2008.

1 Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Finsko, FYROM (Bývalá jugoslávská

republika Makedonie), Gruzie, Chorvatsko, Irsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Malta, Moldavsko, Rakousko, Rusko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. 2 Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Mauritánie, Maroko a Tunisko. 3 Bahrajn, Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty.

8

9

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

10

11

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Vítejte v NATO, vítejte doma

Dne 12. března 1999 vstupuje do NATO Česká republika, Polská republika a Maďarská republika.

12

13

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Bezpečnostní úkoly Aliance Severoatlantická aliance poskytuje nezbytný základ stabilního bezpečnostního prostředí v Evropě, spočívajícího na demokratických institucích a závazku Island k mírovému řešení sporů. Usiluje vytvářet prostředí, v němž žádná země nebude vůči jinému evropskému státu užívat hrozbu použití síly. V souladu s článkem 4 Severoatlantické smlouvy slouží jako transatlantické fórum pro spojenecké konzultace v jakýchkoli otázkách týkajících se životních zájmů jejích členů včetně ohrožení jejich bezpečnosti. Umožňuje koordinaci jejich snah v oblastech společného zájmu. V souladu s článkem 5 Severoatlantické smlouvy zajišťuje odstrašení a obranu proti všem formám agrese vůči kterémukoli členskému státu NATO. Podporuje bezpečnost a stabilitu cestou rozvíjení trvalé aktivní spolupráce se všemi svými partnery prostřednictvím „Partnerství pro mír“ a Euroatlantické rady partnerství, jakož i cestou konzultací, spolupráce a partnerství s Ruskem a Ukrajinou. Formou aktivních informačních programů v Alianci a v partnerských státech, jakož i prostřednictvím iniciativ, jako je Středomořský dialog, přispívá k budování důvěry mezi státy a rozvoji spolupráce na poli mezinárodní bezpečnosti.

Členské země Belgie Bulharsko (od roku 2004) Česká republika (od roku 1999) Dánsko Estonsko (od roku 2004) Francie Island Itálie Kanada Litva (od roku 2004) Lotyšsko (od roku 2004) Lucembursko Maďarsko (od roku 1999) Nizozemsko Norsko Polsko (od roku 1999) Portugalsko Rumunsko (od roku 2004) Řecko (od roku 1952) Slovensko (od roku 2004) Slovinsko (od roku 2004) Spojené království Velké Británie a Severního Irska Spojené státy americké Spolková republika Německo (od roku 1955) Španělsko (od roku 1982) Turecko (od roku 1952)

14

Nizozem Spojené království Velké Británie a Severního Irska Belgi

Francie

Španělsko Portugalsko

Kanada Norsko Estonsko Lotyšsko

Spojené státy americké

Litva Dánsko

msko Spolková republika Německo

ie Lucembursko

Polsko

Česká republika

Slovensko

Maďarsko

Rumunsko

Slovinsko Itálie Bulharsko

Turecko

Řecko

15

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Civilní struktura NATO Severoatlantická rada (North Atlantic Council – NAC) NAC je nejvyšší rozhodovací a konzultační orgán Aliance, fórum pro diskusi a vzájemné konzultace, ve kterém jsou zastoupeni všichni členové NATO. Schází se na několika úrovních: ministerská zasedání se konají dvakrát ročně, v přibližně 18 měsíčním cyklu se koná summit, tj. zasedání na úrovni šéfů států a vlád. Na úrovni stálých zástupců (velvyslanců) členských států se schází alespoň jednou týdně. Předsedou Severoatlantické rady je z titulu své funkce generální tajemník Aliance. Výbor pro obranné plánování (Defence Planning Committee – DPC) DPC se zabývá záležitostmi specificky spojenými s obranou (vyjma otázek spojených s jadernými zbraněmi), odpovídá za vypracování obranné politiky Aliance; schází se pravidelně na úrovni velvyslanců a minimálně dvakrát ročně na úrovni ministrů obrany. Byl vytvořen společně s NPG v návaznosti na vystoupení Francie z vojenských struktur NATO. Vznik těchto dvou orgánů zaměřených specificky na otázky obrany omezil agendu NAC na politické otázky a umožnil tak i nadále účast Francie na jejích zasedáních. Zasedání DPC a NPG se Francie po dobu své neúčasti ve vojenských strukturách neúčastní. Skupina pro jaderné plánování (Nuclear Planning Group – NPG) NPG má stejnou pravomoc jako Výbor pro obranné plánování, ale jen v oblasti jaderných zbraní. Generální tajemník (Secretary General) Je z titulu své funkce předsedou Severoatlantické rady a odpovídá za její řízení. Je předsedou Výboru pro obranné plánování a Skupiny pro jaderné plánování. Je nejvýše postaveným civilistou v NATO a reprezentuje Alianci navenek, nemá však skutečnou rozhodovací pravomoc, v případě neshod může sloužit jako prostředník. Mezinárodní sekretariát (International Staff – IS) Je orgán, který podporuje činnost civilních složek NATO a administrativně ji zabezpečuje. Současně má pro tyto orgány i poradní funkci. Za jeho činnost zodpovídá generální tajemník NATO. Civilní výbory NATO (Civil committees) Souhrnné označení civilní výbory označuje rozsáhlou síť složek, odpovědných Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Jejich hlavním úkolem je naplňovat rozhodnutí nejvyšších orgánů Aliance a kontrolovat toto naplňování. Sféra jejich působnosti zahrnuje široké spektrum oblastí, např. otázky ekonomické, politické, nešíření zbraní hromadného ničení a mnohé další.

16

Vojenská struktura NATO Vojenský výbor (Military Committee – MC) Nejvyšší vojenský orgán NATO, předkládá návrhy a doporučení Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Na úrovni stálých vojenských zástupců členských států se schází alespoň jednou týdně. Vojenskému výboru podléhají dvě strategická vojenská velitelství NATO (NATO Strategic Commands – SC). Velitelství spojeneckých sil pro operace (Allied Command Operations – ACO) Velitelství sídlí v Hlavním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu. V jeho čele stojí vrchní velitel sil NATO v Evropě (Supreme Allied Commander Europe, SACEUR), kterým je vždy generál ozbrojených sil USA zastávající funkci velitele amerických ozbrojených sil v Evropě. Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (Allied Command Transformation – ACT) Velitelství sídlí v americkém Norfolku. V jeho čele stojí vrchní velitel NATO pro transformaci (Supreme Allied Commander Transformation, SACT).

17

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Mírové operace Konec studené války neznamenal pouze rozšíření možností spolupráce. Přinesl do mezinárodního společenství současně také větší nestabilitu, symbolizovanou výrazným nárůstem počtu vnitrostátních konfliktů a vzestupem globálního terorismu. V současném globalizovaném světě má každá nestabilita či zhroucení státu na kterémkoli kontinentě vliv na celé společenství. To reflektují i strategické koncepty NATO z let 1991, resp. 1999, které přikládají stále větší význam operacím mimo území členských států Aliance (tj. mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy). Proto se NATO stále více angažuje v mírových operacích, při nichž je kladen stále větší důraz nejen na vedení bojových operací, ale také na rekonstrukci válkou zasažené země. NATO se takto angažovalo či dosud angažuje např. v Bosně a Hercegovině či Kosovu a v současnosti pak především v Afghánistánu. Mise ISAF v Afghánistánu je nejrozsáhlejší misí v historii Aliance, v současné době se jí účastní přes 50 000 vojáků ze všech 26 aliančních zemí a z 15 dalších zemí celého světa. Hlavním cílem mise je přispět ke stabilizaci země, a to jak vedením bojových operací proti teroristickým skupinám, tak asistencí při obnově politického systému, bezpečnostního aparátu i infrastruktury. Vedle mise ISAF a společných protiteroristických programů probíhá již od října 2001 rozsáhlá protiteroristická námořní operace „Active Endeavour“, která monitoruje lodní dopravu ve Středomoří a zajišťuje její bezpečnost. Roku 2004 byla zahájena mise NTM-I (NATO Training Mission - Iraque) v Iráku, jejímž úkolem je výcvik soběstačných bezpečnostních sil v zemi. Mezi říjnem a prosincem 2008 též NATO v souvislosti s množícími se pirátskými únosy nákladních lodí nasadilo svoje námořní prostředky k monitorování oblasti kolem somálského pobřeží a k ochraně námořní přepravy humanitární pomoci OSN směřující do Somálska. Při vedení všech těchto operací NATO v rostoucí míře rozšiřuje spolupráci s dalšími mezinárodními aktéry; a to nejen s nečlenskými státy, ale též s mezinárodními organizacemi, jakými jsou OSN a Evropská unie, či různými nevládními a humanitárními organizacemi. Tato vzájemná spolupráce a koordinace velmi přispívá k dosažení žádoucích účinků jednotlivých aktivit a k větší efektivnosti vynaloženého úsilí.

18

19

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Budování nových schopností Nové úkoly a rozšiřující se spektrum činností, v nichž se NATO angažuje, vyžaduje zásadní reformu ozbrojených sil spojeneckých zemí i aliančních velitelských struktur a procesů, jež byly v době studené války uzpůsobeny k vedení rozsáhlého konfliktu proti vojskům Varšavské smlouvy na evropském území. Jednotky byly tedy v té době těžce vyzbrojeny na úkor mobility a vzhledem k nepravděpodobnosti bojů daleko mimo vlastní území nekladly zásadní nároky na logistickou podporu ve vzdálených oblastech. Současné konflikty ovšem kladou na ozbrojené síly zcela jiné požadavky. Při střetu s obvykle lehce vybaveným nepřítelem je požadována především pohyblivost a flexibilita. Operace vedené často po dlouhé časové období a velmi daleko od domácího zázemí, s minimální či žádnou podporou hostitelské země, kladou enormní nároky na alianční logistiku a zásobování sil vším potřebným. Nenadálé krize rovněž vyžadují udržování části sil v trvalém stavu vysoké bojové pohotovosti, aby je bylo možné včas rozmístit v krizové oblasti. Z těchto důvodů Aliance na summitu v Praze roku 2002 oznámila vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF), jejichž plné operační schopnosti byly vyhlášeny na summitu v Rize v roce 2006. NRF kombinují pozemní, vzdušné a námořní složky, při plných stavech čítají cca 25 000 osob a jsou schopny v případě potřeby v krátké době nasazení kdekoli ve světě až po dobu 30 dnů. Jednotlivé členské země do nich přispívají jednotkami, které se v pravidelném šestiměsíčním cyklu obměňují. Náročné standardy pro zapojení národních schopností do NRF stanovují laťku při výstavbě nových schopností a udávají směr dalšího vývoje ozbrojených sil členských zemí NATO, vedle svého nesporného operačního potenciálu jsou tak NRF i jedinečným nástrojem transformace ozbrojených sil aliančních zemí. Zvyšování finanční náročnosti nových schopností vede státy k vytváření mnohonárodních konsorcií na jejich pořízení. Podobné skupiny vznikají i v rámci Aliance. V oblasti strategické letecké přepravy jde například o program Dočasné řešení strategické přepravy (Strategic Airlift Interim Solution, SALIS), do nějž se zapojila i ČR a jenž umožňuje zemím pronájem velkokapacitních transportních letounů An-124 pro přepravu sil do operací. Podobné mnohonárodní programy jsou v Alianci stále četnější a lze předpokládat, že tento trend bude nadále pokračovat. Budování nových schopností ovšem vyžaduje i transformaci aliančních velitelských struktur. Ty v současné době prochází rozsáhlou revizí, jejímž cílem je transformovat stávající velitelskou strukturu tak, aby byla schopna pokrýt nároky na vedení operací podle současné úrovně ambicí

20

NATO a zároveň učinit celou strukturu méně nákladnou. K hlavním výstupům revize patří návrh na vytvoření šesti nasaditelných velitelských/ štábních prvků (Deployable Joint Staff Element, DJSE). Původní studenoválečná struktura, budovaná na řízení rozsáhlých statických operací, již prošla několika úpravami, teprve tato revize ale přinese skutečně moderní a flexibilní strukturu, plně odpovídající nárokům doby. Konec studené války přinesl řadu zásadních změn, některé z nich byly pozitivní, některé nelze hodnotit jinak než negativně. Organizace Severoatlantické smlouvy však přesto prokázala schopnost přizpůsobit se novým podmínkám a zůstat relevantním aktérem na poli nejen euro-atlantické, ale i globální bezpečnosti. Vytvořila prostor dialogu a bezpečnostní spolupráce v širším euro-atlantickém regionu a stala se respektovaným partnerem OSN, EU i dalších aktérů mezinárodního společenství, aniž by přestala být efektivní organizací kolektivní obrany svých členských zemí.

Deklarace summitů NATO Deklarace summitů NATO jsou zásadní dokumenty, ve kterých nejvyšší představitelé členských států hodnotí vývoj Aliance a vytyčují nové úkoly a směry postupu. Udávají tak priority dalšího vývoje a zásadně ovlivňují podobu Aliance. Washingtonský summit v roce 1999 mj. schválil rozšíření Aliance o Českou republiku, Maďarsko a Polsko, ustavil nový formát PfP, tzv. Akční plán členství, a přijal nový Strategický koncept Aliance. Pražský summit v roce 2002 mj. přizval ke členství Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, vydal úkol vytvořit Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF) a zpracovat Studii proveditelnosti protiraketové obrany NATO. Istanbulský summit v roce 2004 mj. schválil rozšíření NATO o Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko a ustavil partnerský formát pro spolupráci se zeměmi Blízkého východu, tzv. Istanbulskou iniciativu spolupráce. Rižský summit v roce 2006 mj. přijal Souhrnnou politickou směrnici, která je základním dokumentem budoucího směřování vojenských schopností Aliance, a vyhlásil dosažení plných operačních schopností NRF. Bukurešťský summit v roce 2008 mj. přizval ke členství v Alianci Albánii a Chorvatsko a pověřil Severoatlantickou radu, aby do summitu v roce 2009 vypracovala návrhy variant komplexní architektury protiraketové obrany, která by rozšířila pokrytí poskytované předpokládaným evropským pilířem protiraketové obrany USA na celé spojenecké území a obyvatelstvo.

21

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

22

23

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

24

Na cestě reforem Česká republika vstoupila do NATO v období změn. V roce jejího vstupu byl schválen nový Strategický koncept Aliance a byly postupně přijímány nové iniciativy k rozvoji schopností, včetně vzniku NRF. V roce 2006 summit v Rize přijal Souhrnnou politickou směrnici, která poskytuje rámec a politické zadání pro pokračující transformaci NATO a definuje na příštích 10 až 15 let priority týkající se schopností NATO. Souběžně se změnami v NATO probíhal vnitřní proces reformy a následně i transformace ozbrojených sil ČR. Tyto dva procesy byly od počátku vzájemně těsně provázané. Heslem reformy ozbrojených sil České republiky zahájené v roce 2002 bylo vytvořit armádu „moderní, mobilní, malou a mladou“, která by odpovídala postavení České republiky v rámci systému kolektivní bezpečnosti NATO a soudobým výzvám plynoucím z nasazení českých ozbrojených sil v mnohonárodních mírových, stabilizačních a humanitárních operacích. K tomu bylo potřeba armádu sice početně zmenšit, ale zároveň zvýšit její využitelnost v operacích pomocí profesionalizace, moderní výzbroje, výcviku a schopnosti rychlé a pružné reakce. Tento proces si vyžádal též zásadní změny v organizační struktuře, dislokaci a systému velení a řízení. Hlavní úsilí bylo zaměřeno na stabilizaci ozbrojených sil a na výstavbu a přípravu jejich klíčových prvků. V roce 2005 byla zrušena povinná vojenská služba a ozbrojené síly České republiky se staly plně profesionálními. První fáze reformy pak byla završena v roce 2006 dosažením počátečních operačních schopností. AČR dosáhla požadované připravenosti u jedné mechanizované brigády, části jednotek vzdušných sil, Vojenské policie, logistické a zdravotní podpory a je schopna plnit úkoly v rámci kolektivní obrany NATO i adekvátního zapojení do mezinárodních operací na podporu míru a bezpečnosti ve světě. Na reformu ozbrojených sil navázala v roce 2007 Transformace resortu Ministerstva obrany. Transformace znovu stanovuje možnosti, rozsah a harmonogram plnění úkolů původně stanovených pro druhý krok reformy ozbrojených sil. Ve svých opatřeních rovněž reflektuje přijetí Souhrnné politické směrnice NATO. Cílem transformace je další zvýšení podílu nasaditelných sil, dokončení organizačních a dislokačních změn, optimalizace řídících struktur a administrativních a podpůrných procesů a redukce systému mobilizace a zásob. Směr nastoupený zahájením procesu transformace byl potvrzen novou Vojenskou strategií České republiky, která byla schválena vládou v červenci 2008. V ní se jednoznačně konstatuje, že soudobým hrozbám bude ČR schopna efektivně předcházet a čelit pouze na základě mezinárodní spolupráce. To však znamená nejen, že obrana státu bude zajišťována v rámci systému kolektivní obrany NATO, ale i to, že Česká republika přijímá svůj díl odpovědnosti a chápe nezbytnost účasti svých ozbrojených sil v zahraničních vojenských operacích. Právě ty jsou v současném bezpečnostním prostředí hlavním způsobem, jímž ozbrojené síly přispívají k hájení bezpečnostních zájmů České republiky i širšího mezinárodního společenství, jehož jsme členy, tedy NATO a Evropské unie. Vojenská strategie rovněž stanovuje politicko-vojenské ambice České republiky, které musí být ozbrojené síly schopny naplnit. Tyto ambice tak budou určovat další rozvoj ozbrojených sil, včetně modernizace jejich výzbroje.

25

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Politicko-vojenské ambice ČR Pro kolektivní obranu v souladu s článkem 5 Severoatlantické smlouvy ČR poskytne pozemní a vzdušné síly ze souboru sil předurčených v rámci obranného plánování NATO, jejichž hlavní částí je brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády středního typu. Při ozbrojeném konfliktu takového rozsahu, kdy bude ohrožena svrchovanost a územní celistvost ČR, budou nasazeny všechny síly a prostředky profesionálních ozbrojených sil včetně využití všeobecné branné povinnosti. Pro účast ve vojenských operacích mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy, které představují nejpravděpodobnější způsob nasazení ozbrojených sil, je ČR připravena aktivně přispívat a účastnit se souběžných vojenských operací těmito uskupeními:1 brigádním úkolovým uskupením po dobu šesti měsíců bez rotace; praporním úkolovým uskupením s rotací po šesti měsících. V rámci nasazení praporního úkolového uskupení jsou ozbrojené síly schopny až na jeden rok poskytnout velitelství pro mnohonárodní brigádní úkolové uskupení;2 rotním úkolovým uskupením s rotací po šesti měsících; v období, kdy nebude nasazeno brigádní úkolové uskupení, uskupeními do hodnoty praporu určenými do pohotovosti v rámci Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force) nebo EU (Battlegroups). V rámci těchto operací se mohou postupně nebo souběžně plnit úkoly spojené s vedením bojové činnosti i úkoly humanitární pomoci a pomoci při postkonfliktní stabilizaci a obnově země. ČR je schopna přispívat i do dalších operací speciálními uskupeními nebo skupinami odborníků, a to např. speciálními jednotkami a odřady, nebo expertními týmy v oblasti výcviku a poradenství a skupinami vojáků do mezinárodních štábů a pozorovatelských misí. K podpoře civilních orgánů v krizových situacích nevojenského charakteru: Na území ČR jsou ozbrojené síly připraveny poskytnout v nezbytném rozsahu a podle dostupnosti na podporu integrovaného záchranného systému nebo Policie ČR síly a prostředky, které mohou být dále posíleny jednotkami aktivních záloh. V principu jsou ve prospěch integrovaného záchranného systému nebo Policie ČR využitelné všechny síly a prostředky ozbrojených sil. Mimo území ČR jsou ozbrojené síly schopny poskytnout na podporu civilních orgánů a organizací síly a prostředky podle okamžitých možností.

1 Uvedená uskupení mohou být kromě jednotek a útvarů pozemních sil tvořena i jed-

notkami a útvary vzdušných sil nebo jednotkami bojové podpory nebo bojového zabezpečení. V tomto případě může být délka jejich nasazení kratší nebo může být omezena schopnost jejich rotace. 2 Velitelství pro mnohonárodní brigádní úkolové uskupení lze poskytnout, pouze po-

kud nebude nasazeno brigádní úkolové uskupení.

26

27

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Pro naplnění výše uvedených politicko-vojenských ambicí bylo na období let 2009–2014 stanoveno šest strategických cílů resortu Ministerstva obrany, které odrážejí realistickou prognózu obranných výdajů na uvedené období a opírají se o vyhodnocení předchozích fází reformy. Jsou to: 1. Funkční systém obrany státu Zajistit efektivní krizový management a systém obrany státu, který ve spolupráci s ostatními prvky státní správy umožní udržovat úroveň schopností ozbrojených sil České republiky k zajištění obranyschopnosti státu na nejnižší nezbytné míře a zároveň umožní postupný nárůst sil a prostředků v případě zhoršování bezpečnostní situace na potřebnou úroveň. 2. Nasaditelné a interoperabilní síly Rozvíjet operační schopnosti ozbrojených sil, aby byly schopny naplnit politicko-vojenské ambice České republiky a podpořit významné bezpečnostní zájmy státu. Pro nasazení v operacích bude připraveno a vybaveno minimálně 60 % pozemních sil se silami určenými pro jejich přímou podporu, které budou schopny dlouhodobé rotace v operacích tak, aby vždy jedna pětina z tohoto počtu byla aktuálně nasazena. 3. Moderní organizace, velení a řízení Dosáhnout jednoduché, pružné a adaptabilní organizační struktury využívající nástrojů moderního řízení a velení a disponující potřebnou informační podporou. Resort Ministerstva obrany musí být vnímán nejen jako garant bezpečnosti, ale také jako spolehlivý partner, dobrý zaměstnavatel a odpovědný hospodář. Naplňování tohoto cíle rovněž významně přispěje k pozitivnímu vnímání ozbrojených sil veřejností. 4. Kompetentní a motivovaní lidé Lidé jsou nejcennějším kapitálem při naplňování poslání ozbrojených sil ČR. Proto je třeba vytvořit optimální podmínky pro přípravu a permanentní rozvoj znalostí a dovedností jak vojáků z povolání, tak i občanských zaměstnanců v souladu s potřebami resortu MO a disponovat vysoce efektivním systémem personálního řízení. 5. Operačně přijatelná a společensky akceptovatelná dislokace Útvary a zařízení resortu MO budou rozmístěny na území státu do roku 2014 dle záměru dislokace obsaženého v materiálu Transformace. Při jakékoliv redislokaci posádek bude respektována výhodnost pro rozpočet resortu s ohledem na minimalizaci dopadů na místní obyvatelstvo. 6. Promyšlená modernizace a moderní infrastruktura Pro efektivní plnění náročných a stále nebezpečnějších úkolů v operacích je bezpodmínečně nutné, aby příslušníci ozbrojených sil byli postupně vybaveni odpovídajícími moderními zbraňovými systémy, vojenskou technikou a materiálem. K naplnění tohoto cíle bude nutno vyvinout jasná pravidla ohodnocení budoucích potřeb resortu tak, aby byly omezené zdroje alokovány na nové vybavení, zbraňové systémy, ubytování a další infrastrukturu rozumně a se zaměřením podle priorit resortu.

28

29

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Principy obsažené v nové Vojenské strategii a výše uvedeném přehledu strategických cílů resortu dále rozvíjí nově přijatá Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany, která je výchozím dokumentem stanovujícím směr a priority pro další etapy transformace resortu Ministerstva obrany, s cílem dalšího rozvoje jeho schopnosti efektivně realizovat obrannou politiku České republiky v horizontu příštích 20 let. Dlouhodobá vize popisuje klíčové faktory, které budou ovlivňovat budoucí bezpečnostní prostředí, specifikuje dopady budoucího bezpečnostního prostředí na Českou republiku a stanovuje požadavky na budoucí síly a schopnosti, jejichž rozvoj bude mít v dalších etapách transformace resortu Ministerstva obrany nejvyšší prioritu. Dlouhodobá vize sjednocuje výchozí předpoklady pro určení dalšího směřování všech složek resortu Ministerstva obrany a bude dále rozpracována a konkretizována v navazujících koncepčních dokumentech, pro které bude jedním ze vstupních podkladů. Mezi hlavní teze Dlouhodobé vize patří záměr vytvářet všechny síly jako nasaditelné v celém spektru operací, přičemž rovněž všichni vojáci v činné službě (a pro plnění nebojových funkcí i určitá část přesně definovaných občanských zaměstnanců) budou schopni nasazení do operací v zahraničí. U organizačních součástí, u kterých není jejich nasazení jako celku do operací v principu pravděpodobné, budou k nasazení připravovány alespoň jejich účelové dílčí části s požadovanými schopnostmi. Vzhledem k předpokládanému častému a dlouhodobému nasazování jednotek do operací budou síly pozemního vojska, včetně prvků jejich bojové podpory a bojového zabezpečení, budovány v rozsahu čtyřnásobku kapacit požadovaných politicko-vojenskými ambicemi České republiky. Ostatní síly, u nichž se nepředpokládá rotace a dlouhodobá udržitelnost v operacích, budou budovány v rozsahu dvojnásobku kapacit požadovaných politicko-vojenskými ambicemi České republiky. Tímto opatřením spolu s nezbytnými kapacitami pro udržení bojeschopnosti bude zajištěna udržitelnost sil na bojišti v rozsahu předpokládaného operačního použití. Široká paleta možných úkolů, které budou jednotky v operacích plnit, vede k silnějšímu důrazu na modularitu sil umožňující pružně vytvářet potřebná úkolová uskupení podle podmínek dané operace. Vzhledem k omezeným zdrojům bude v zájmu splnění těchto náročných úkolů nutno racionalizovat strukturu sil, unifikovat výzbroj a omezit spektrum hlavních zbraňových systémů a vojenské techniky. Budou utlumeny schopnosti, jejichž využití v operacích je méně pravděpodobné, a tyto chybějící schopnosti budou zajištěny jejich sdílením v rámci mezinárodní spolupráce.

30

31

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

32

Hlavní představitelé České republiky v národním a mezinárodním zastoupení Jednotlivé členské státy jsou v NATO zastoupeny prostřednictvím Severoatlantické rady (North-Atlantic Council, NAC), která zasedá na několika úrovních: na úrovni hlav států a vlád (summit), ministrů zahraničních věcí, ministrů obrany a stálých zástupců (velvyslanců při NATO). Dále jednotlivé země vysílají své zástupce do mezinárodního sekretariátu a aliančních velitelství. Nejvýznamnější pozicí, kterou dosud Česká republika obsadila svým zástupcem v mezinárodním sekretariátu, je funkce náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku, kterou od roku 2008 zastává Jiří Šedivý. Zastoupení České republiky v Severoatlantické alianci se řídí mezinárodními smlouvami uzavřenými Českou republikou, nařízením vlády ČR a interními normativními akty Ministerstva obrany ČR. Příslušníci AČR jsou vysíláni k výkonu funkcí na velitelstvích NATO v Evropě i v USA. Do roku 1999 byli vojáci AČR vysíláni na Supreme Headquarters Allied Powers Europe (SHAPE) v rámci programu partnerských zemí pro mír (PfP) k získávání zkušeností. AČR je v současnosti v Severoatlantické alianci zastoupena v rámci národních zastoupení a v mezinárodních štábech. Národní zastoupení (NZ) – jsou organizační součásti AČR, působící při jednotlivých velitelstvích nebo orgánech NATO jako orgány národních představitelů. V jejich čele je vedoucí národního zastoupení, který je přímo podřízen národnímu vojenskému představiteli České republiky v SHAPE. Jejich strukturu, náplň jednotlivých funkcí a kvalifikační požadavky na ně stanovuje AČR. Mezinárodní štáby (MŠ) – tvoří příslušníci resortu obrany zařazení na funkcích předurčených pro AČR v mezinárodních strukturách jednotlivých velitelství, orgánů a agentur NATO. Příslušníci resortu obrany, kteří pracují v mezinárodních štábech, jsou podřízeni příslušným orgánům NATO, ale v oblastech národní odpovědnosti jsou podřízeni vojenskému představiteli (VP) ČR při NATO a EU, národnímu vojenskému představiteli (NVP) ČR v SHAPE, národnímu styčnému představiteli (NSP) v ACT a starším národním představitelům na jednotlivých velitelstvích. Období let 1999 až 2004 bylo pro Armádu České republiky obdobím integrace do struktur Severoatlantické aliance. V roce 2004, po plné integraci nových členských států, byla v rámci velitelských struktur NATO provedena revize počtů, z níž vyplynula nová struktura zahraničních pracovišť Armády České republiky. V současné době jsou v podřízenosti náčelníka Generálního štábu AČR tři zahraniční pracoviště, která jsou součástí struktur Severoatlantické aliance: 1. Vojenská sekce Stálé delegace ČR při NATO a EU (Brusel, BE) 2. Úřad národního vojenského představitele AČR při SHAPE (Mons, BE) 3. Úřad národního styčného představitele při velitelství ACT (Norfolk, USA)

33

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Zastoupení AČR v NATO procházela v období 2004 až 2006 zásadní změnou, která souvisela se změnou velitelské struktury NATO. Dvě rovnocenná strategická velitelství byla změněna na následující strategická velitelství: Velitelství pro operace – Allied Command Operations (ACO) v Monsu, (ponechán původní název SHAPE) Velitelství pro transformaci – Allied Command Transformation (ACT) v Norfolku Vzhledem k rozsahu plnění úkolů a rozložení dislokace jednotlivých mezinárodních vojenských štábů NATO v Evropě byla zřízena další dvě národní zastoupení v podřízenosti Úřadu národního vojenského představitele AČR v SHAPE v místech největšího regionálního zastoupení – v Brunssumu (NL) a Ramsteinu (GE). Nejvýznamnějšími funkcemi, na kterých byli v mezinárodních vojenských štábech dosud vojáci AČR zařazeni, jsou: zástupce ředitele International Military Staff HQ NATO (Brusel, BE) náčelník sekce logistiky (J4) JFC HQ (Brunssum, NL) zástupce velitele Combined Air Operation Centre (CAOC) – 4 (Messtetten, GE) ředitel Partnership Coordination Cell (PCC) SHAPE (Mons, BE) vrchní praporčík Allied Command Transformation (ACT) (Norfolk,USA) Historie obsazení míst vojenského představitele: Brusel

34

genmjr. Pavel Jandáček

1996 – 1999

genmjr. Jaroslav Hudec

1999 – 2002

genmjr. František Hrabal

2002 – 2006

genmjr. Rostislav Mazurek

2006 – 2008

genpor. Jaroslav Kolkus

2008 –

Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer (vpravo) v říjnu roku 2006 otevřel za přítomnosti velvyslance České republiky při NATO Štefana Füleho výstavu fotografií z činnosti českých vojáků v operaci KFOR. Přítomen byl také plukovník Miroslav Hlaváč, který jednotkám KFOR velel.

Jiří Šedivý – náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování

Rok 1999 – tehdejší velvyslanec ČR při NATO Karel Kovanda a generálmajor Pavel Jandáček (v letech 1996 – 1999 vojenský představitel ČR při NATO)

V květnu roku 2007 se na velitelství ACT v Norfolku uskutečnil slavnostní akt předání funkce vrchního praporčíka. Zleva – vrchní velitel NATO pro transformaci armádní generál Lance Smith, odcházející hlavní praporčík Velitelství NATO pro transformaci Steven J. Wacker (U.S.NAVY) a štábní praporčík Luděk Kolesa (AČR) – nastupující hlavní praporčík Velitelství NATO pro transformaci v Norfolk (USA)

Od srpna roku 2008 zastává funkci vojenského představitele ČR při NATO generálporučík Jaroslav Kolkus

35

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

36

Česká republika v systému kolektivní obrany NATO Česká republika vyčleňuje v souladu s obranným plánováním NATO k efektivnímu dosažení aliančních cílů síly a prostředky pro společnou obranu a rovněž pro operace mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy. V souladu s principem jednoho souboru sil se jedná o tytéž jednotky, které jsou nabízeny i pro operace EU nebo které jsou využitelné pro národní účely či operace jiných organizací – OSN, OBSE – nebo ad-hoc koaličních uskupení.

Cyklus obranného plánování, výstavby a hodnocení sil NATO Obranné plánování NATO slouží k plánování a vyhodnocování sil a k harmonizaci národních plánů jednotlivých členů. Obranné plánování NATO umožňuje efektivní využití národních zdrojů pro společnou obranu a má za úkol zabezpečit Alianci dostatek sil, prostředků a schopností ke splnění úkolů v rámci celého spektra misí v souladu se Strategickou koncepcí NATO a vývojem bezpečnostního prostředí. Obranné plánování NATO se realizuje v pravidelných cyklech, které zahrnují následující kroky: formulaci politického zadání, formulaci cílů výstavby sil a vyhodnocení celého procesu, který je propojen i s dalšími plánovacími disciplínami, jakými jsou operační plánování, generování sil či standardizace. S procesem obranného plánování NATO je při důsledném dodržování principu národní suverenity harmonizováno i obranné plánování České republiky. Úkolem obranného plánování je stanovit množství a typ jednotek potřebných k obraně Aliance pro všechny předpokládané operace a rozdělit tento požadavek rovnoměrně mezi členy Aliance při zachování principu „spravedlivého sdílení břemene“ (fair burden sharing). Je tak vytvářena, v rámci Struktury sil NATO (NATO Force Structure), množina připravených a certifikovaných jednotek, z níž je pak v rámci operačního plánování sestaven kontingent pro konkrétní operaci. Výchozí politické zadání představuje, vedle základního Strategického konceptu Aliance z roku 1999, především Ministerská směrnice NATO, která stanovuje úroveň ambicí (Level of Ambition) vyjadřující, jaké operace má být Aliance schopna simultánně vést, a Souhrnná politická směrnice (CPG), která poskytuje rámec a politické zadání pro pokračující transformaci NATO a definuje na příštích 10 až 15 let priority pro všechny otázky týkající se schopností NATO. Vlastní plánování sil, jehož účelem je tyto ambice naplňovat, probíhá ve čtyřletých cyklech. Na počátku každého cyklu strategičtí velitelé NATO stanovují „minimální vojenské požadavky“ (Minimal Military Requirements) definující úroveň a kvalitu sil požadovaných pro nadcházející plánovací období, jež jsou potřebné ke splnění celkové úrovně aliančních ambicí. K naplnění těchto vojenských požadavků přijímají jednotlivé země Aliance „cíle výstavby a vyčlenění sil“ (Force Goals). Způsob, jakým tyto cíle budou naplňovány, je popsán v odpovědi na „dotazník obranného plánování“ (Defence Planning Questionnaire), který je sestaven tak, aby jednotlivé země mohly představit v porovnatelné formě strukturu sil a plánování jejich rozvoje. Shromážděné odpovědi na dotazník obranného plánování jsou poté vyhodnoceny v procesu revize obrany (Defence Review), která hodnotí alianční schopnost naplnit požadované schopnosti k dosažení požadované úrovně ambicí v dohodnutých lhůtách.

37

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Česká republika vstoupila do systému obranného plánování NATO spolu s Maďarskem a Polskem již v roce 1997 a v roce 1998 obdržela Česká republika svůj první soubor návrhů 58 cílů výstavby sil (tzv. Target Force Proposals). V dalším plánovacím cyklu započatém v roce 2000 se Česká republika zavázala plnit již 128 cílů zaměřených zejména na interoperabilitu, jazykovou připravenost a sjednocení postupů výcviku a norem. Plnění těchto cílů se stalo hlavním impulzem pro zahájení reformy ozbrojených sil České republiky započaté v roce 2002 (viz kapitola „Na cestě reforem“, str. 25). Naplňování cílů výstavby sil a reformy AČR vedlo k postupnému zvyšování rozsahu a kvality jednotek vyčleňovaných ozbrojenými silami ČR v rámci obranného plánování NATO. V současné době se ČR spíše zaměřuje na zvyšování kvality vyčleněných sil. AČR díky ní dosáhla zefektivnění struktury, plné profesionalizace a požadované připravenosti u jedné mechanizované brigády a části jednotek vzdušných sil, Vojenské policie i logistické a zdravotní podpory, což jí umožňuje plnit úkoly v rámci systému kolektivní obrany a zapojovat se do mírových operací v zahraničí. Transformace resortu Ministerstva obrany z roku 2007 reviduje a znovu stanovuje možnosti, rozsah a harmonogram plnění úkolů původně stanovených pro druhý krok reformy ozbrojených sil. V souladu se závěry summitů NATO v Istanbulu a Rize je cílem transformace ozbrojených sil ČR další zvýšení podílu nasaditelných sil a posílení jejich schopností a využitelnosti pro mezinárodní operace.

38

39

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Pro plné spektrum aliančních operací byly či v nejbližší době budou v rámci obranného plánování NATO vyčleněny následující jednotky AČR: Jednotka mechanizovaná brigáda středního typu výsadkový mechanizovaný prapor rotní úkolové uskupení speciálních sil velitelství úkolového uskupení speciálních sil velitelství praporu CBRN prapor CBRN četa CIMIC rota Vojenské policie modul protiletadlových řízených střel modul EOD tým pro zabezpečení a řízení leteckých přeprav letecká zdravotnická evakuace (1x An-26) střední dopravní vrtulník (4x Mi-171) střední dopravní vrtulník (8x Mi-171) rota ženijní podpory a další moduly odsunová sběrna raněných polní nemocnice (zařízení role 3) velitelství dopravního praporu dopravní rota

40

41

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Příspěvek do společných rozpočtů NATO České příspěvky do společně financovaných rozpočtů Aliance, jako např. vojenského rozpočtu, Programu bezpečnostních investic (NSIP), a dále do rozpočtů různých agentur, organizací, programů a prvků vojenské struktury NATO jsou hrazeny ze státního rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany. Společné prostředky NATO jsou finanční prostředky států rozdělené podle jejich ekonomických možností a zaměřené výlučně na zvýšení efektivnosti a účinnosti schopností Aliance. Základním metodickým východiskem přijatým členy Aliance je, že náklady společně financovaných rozpočtů se sdílejí podle různých klíčů, které jsou vyjádřené procentním podílem jednotlivých členských zemí na rozpočtech NATO. Podíl zemí na financování společných finančních zdrojů (tzv. cost share) je pro jednotlivé rozpočty odlišný. Musí být odsouhlasen všemi státy v závislosti na politickém konsensu a ekonomických možnostech dané země. Výše příspěvků ČR v současnosti představuje podíl 0,8829 % na celkovém rozpočtu v případě účasti všech současných 26 členských států na společném financování. Výše příspěvků ČR do společných rozpočtů NATO v letech 1999-2008 (v tis. Kč) 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Vojenský rozpočet 138 128 214 095 164 870 185 140 289 204 34 972 206 421 228 626 197 164 216 221 NATO NSIP Agentury, prvky vojenské struktury a projekty NATO Příspěvky ČR celkem

39 824 128 441 136 971 163 725 137 995 166 665 167 537 128 930 149 885 153 417 835

1670

9722 11 325 11 204 12 289 18 638 15 308 12 668 14 607

178 787 344 206 311 563 360 190 438 403 213 926 392 596 372 864 359 717 384 245

Vojenský rozpočet NATO slouží k úhradě provozních nákladů na zabezpečení společné vojenské organizační struktury (strategická, regionální a spojená velitelství), Mezinárodního vojenského štábu (IMS), Vojenského výboru (MC), informačního systému velení a řízení na společně financovaných velitelstvích, dále jsou z tohoto rozpočtu hrazeny provozní náklady komunikačních systémů (NCSA), podpora systému včasné výstrahy NAEW, integrovaný systém protivzdušné obrany NATO (NATINADS), vojenská cvičení, pořizování vozidel a jejich údržba na společně financovaných velitelstvích a náklady na služební cesty jejich pracovníků. Stále větší finanční prostředky z vojenského rozpočtu jsou vydávány na podporu zahraničních operací. Program bezpečnostních investic NATO (NSIP) slouží k výstavbě společné vojenské/obranné infrastruktury členských států Aliance. Ve své podstatě se nejedná o rozpočet, protože financování projektů bezpečnostní infrastruktury je prováděno na základě vzájemného započtení pohledávek a závazků jednotlivých členských států; následně, na základě vzájemného zúčtování prováděného NATO Office of Resources, si státy vzájemně zasílají finanční prostředky sloužící k financování výstavby společné vojenské infrastruktury NATO.

42

43

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Celkové obranné výdaje České republiky jsou samozřejmě mnohonásobně vyšší. Je však třeba podotknout, že i přes svůj nominální růst, zůstává jejich reálný objem dlouhodobě na setrvalé úrovni a jejich podíl na rostoucím hrubém domácím produktu země klesá. Základní ukazatele státního rozpočtu v kapitole Ministerstvo obrany ČR v letech 1999 – 2008 Rok*)

Rozpočet kapitoly MO (v mil. Kč)

Podíl na HDP

Podíl výdajů kapitoly MO na výdajích státního rozpočtu

1999

41 688,10

2,25 %

7,00 %

2000

44 669,70

2,35 %

7,10 %

2001

44 977,50

2,10 %

6,50 %

2002

48 924,10

2,23 %

6,60 %

2003

53 193,90

2,21 %

6,60 %

2004

52 481,20

1,90 %

6,00 %

2005

58 445,00

2,00 %

6,30 %

2006

55 358,40

1,73 %

6,20 %

2007

53 261,20

1,59 %

5,20 %

2008

54 166,61

1,43 %

4,89 %

Pozn:*) Údaje za roky 1999 – 2007 jsou skutečné výdaje rozpočtu kapitoly MO, rok 2008 představuje schválený rozpočet kapitoly MO a propočet podílu výdajů kapitoly MO na HDP a výdajích státního rozpočtu na základě predikce.

44

Pro roky 2011 až 2018 v současné době předpokládá resort MO výši procentuálního podílu obranných výdajů v rozsahu 1,4 až 2,0 % HDP, v závislosti na možnostech státu, jeho zahraničněpolitických závazcích a politicko-vojenských ambicích. Z hlediska struktury výdajů resortu MO by osobní výdaje měly být do výše 50 %, ostatní běžné výdaje okolo 30 % a kapitálové výdaje do výše 20 %. Další významnou část výdajů MO představuje působení AČR v zahraničních operacích NATO v krizových oblastech. Při dodržení tohoto rozmezí výše a struktury výdajů budou ozbrojené síly České republiky schopny pokračovat ve zvyšování operačních schopností.

45

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Istanbulská iniciativa Rozsah a délka trvání současných operací vedených NATO vyžaduje od členských zemí dostatek sil nasaditelných do operací mimo území vlastního státu a jejich dlouhodobou udržitelnost, tj. zajištění rotací nasazených jednotek. Z tohoto důvodu byla na summitu Aliance v Istanbulu v roce 2004 vyhlášena „Iniciativa k využitelnosti sil“ (Usability Initiative), která je zaměřena na zvyšování nasaditelnosti a udržitelnosti pozemních sil a těch částí ostatních druhů sil, které se přímo podílejí na operacích nebo na podpoře a zabezpečení pozemních sil v operacích mimo článek 5 Severoatlantické smlouvy. Členské země NATO se v ní zavázaly, že minimálně 40 % pozemních sil bude

46

nasaditelných a 8 % pozemních sil bude udržitelných. Následná hodnocení ovšem ukázala, že nasaditelnost sil ve výši 40 % je nedostatečná, a alianční ministři obrany proto se na svém zasedání v Budapešti roku 2008 dohodli o navýšení cílového podílu na 50 %. Současně ovšem přihlédli k tomu, že tempo, kterým bude cíl dosažen, se může mezi spojenci lišit vzhledem k rozdílným možnostem a specifikům daného spojence. Iniciativa záhy přinesla hmatatelné výsledky. Zatímco v roce 2004 disponovala Česká republika pouze 17procentním podílem nasaditelných sil, již v roce 2006 dosáhla podílu 42,8 % a do roku 2014 jej hodlá zvýšit až na 60 %, přičemž podíl udržitelných sil je plánován až na 12 %. V absolutních číslech tak došlo ke zvýšení počtu sil, které je možné deklarovat jako nasaditelné, ze 1750 vojáků v roce 2004 na 6600 v roce 2008. Istanbulská iniciativa využitelnosti sil tak nezanedbatelným dílem přispěla k transformaci českých ozbrojených sil a mimo jiné dala též podnět k přeměně našich teritoriálních záchranných praporů na nasaditelné bojové jednotky a jednotky bojové podpory, která byla zahájena v roce 2008.

47

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Síly rychlé reakce NATO (NRF) Vzhledem k potřebám dnešní doby, v níž hlavní hrozbu představuje terorismus a regionální konflikty narušující celosvětovou stabilitu, je stěžejní součástí celkové transformace NATO budování pohyblivých sil schopných rychlého nasazení po celém světě. Proto bylo na pražském summitu v roce 2002 rozhodnuto o vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF) složených z komponentů pozemních, vzdušných i námořních sil, které mohou být v případě vypuknutí náhlé krize okamžitě nasazeny a po určitou dobu samostatně působit, dokud nebudou postupně nahrazeny jednotkami s delší reakční dobou. Vyčleňované jednotky se v systému NRF střídají po šesti měsících, takže v průběhu let jím alespoň jednou projde velká část jednotek členských států NATO. Musí však splnit náročná kritéria, zejména na mobilitu a akceschopnost, která jsou ověřována certifikačním procesem a působením v mnohonárodním prostředí. Díky tomu se tak koncept NRF stal – vedle svého primárního určení – i jedním z hlavních motorů transformace aliančních sil. Proto budou postupně všechny jednotky AČR, které jsou deklarovány v procesu plánování sil NATO, vyčleněny do rotací NRF.

48

Vyčlenění jednotek AČR do Sil rychlé reakce NATO Rok

Rotace

Vyčleněné jednotky v pohotovosti

2003

NRF 1

četa radiačního a chemického průzkumu, četa dekontaminace

2004

NRF 2

četa radiačního a chemického průzkumu, četa dekontaminace

NRF 3

312. prapor chemické a biologické ochrany

NRF 4

rota chemické a biologické ochrany

NRF 5


NRF 6

103. středisko CIMIC

NRF 7

skupina řízení letového provozu

NRF 8


NRF 9

skupina řízení letového provozu

NRF 10

dopravní rota

NRF 11

posílená mechanizovaná rota, protiletadlová raketová baterie, skupina CIMIC

NRF 12

rota chemické a biologické ochrany, skupina pasivního sledovacího systému VĚRA

NRF 13

specialisté-jednotlivci (ve stejnou dobu bude ČR udržovat v pohotovosti EU BG)

2005

2006

2007

2008

2009

49

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Zapojení do systému integrované protivzdušné obrany NATO Jedním z nejdůležitějších úkolů Aliance v době míru i ve válečném stavu je nepřetržité monitorování, střežení a obrana vzdušného prostoru států NATO, jemuž slouží systém integrované protivzdušné obrany NATO zvaný NATINADS (NATO Integrated Air Defence System). Česká republika se do NATINADS plně zapojila až dva roky po svém vstupu do NATO k 1. únoru 2001 svými radiolokátory, které zabezpečují nepřetržitý přehled o vzdušné situaci, dále střediskem řízení a uvědomování (tzv. CRC – Command and Reporting Centre) a v neposlední řadě udržováním dvou letounů MiG-21 v pohotovosti k rychlé reakci. V roce 2005 byla tato letadla nahrazena moderními víceúčelovými nadzvukovými letouny JAS-39 Gripen. Do NATINADS je také aktivně zapojeno protiletadlové raketové vojsko. To velmi úzce spolupracuje s aliančními partnery a osvojilo si plně standardní operační postupy v rámci aliance. Jejich použití je omezeno na dobu krize či války, k jejich zapojení do pohotovostního systému pro ochranu důležitých objektů tak dochází pouze při příležitostech zvýšeného rizika, jakými bylo například období po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 či během konání pražského summitu NATO. Schopnosti České republiky v oblasti protivzdušné obrany jsou ve spolupráci s NATO neustále posilovány, zejména díky výstavbě páteřních radiolokátorů dalekého dosahu, tzv. FADR v Nepolisích a Sokolnici u Slavkova, modernizaci stávajících radiolokátorů P-37, či systémů velení, řízení a spojení. Pro rok 2009 stojí před vzdušnými silami AČR výzva v podobě účasti na ochraně vzdušného prostoru pobaltských zemí, tzv. Air Policing. V jeho rámci budou na základně v Litvě dislokovány čtyři letouny JAS-39 Gripen, které budou střežit vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska.

50

Systém krizového plánování Systému krizového plánování je v NATO věnována velká pozornost, zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o systém, který musí být schopen okamžitě řešit celou škálu možných situací. Systém využívá všech politických i vojenských aktivit a mechanismů pro použití sil a prostředků NATO při záchranných a humanitárních akcích doma i v zahraničí, v mírových operacích i při výstavbě regionální obrany. Jako základní prvek strategie prošel systém krizového plánování NATO za posledních 10 let zásadní změnou. Systém, původně navržený a určený pro období konfrontace mezi Východem a Západem se od konce studené války přizpůsobuje novému politickému a bezpečnostnímu prostředí ve světě. Základní rámec systému krizového plánování tvoří souhrn opatření Systému reakce na krize NATO, který rozvíjí stávající a přijímá nová opatření a postupy krizového řízení za účelem pokrytí co nejširšího rozsahu možných krizí s nezbytnou flexibilitou, včetně odezvy na současné teroristické hrozby. Krizové plánování a řízení NATO bylo v České republice v průběhu období od vstupu do NATO postupně implementováno až po jeho současné plné uplatnění a využití. Systém reakce na krize NATO byl v ČR aplikován a dále transformován do podoby Národního systému reakce na krize, který dnes tvoří jeden z hlavních prvků krizového řízení ČR. Je využíván všemi krizovými orgány pro situace vojenského i nevojenského charakteru. Uplatněn je průřezově v činnostech státní správy, samosprávy, výkonných prvků i soukromých subjektů. Krizové plánování NATO je dnes v ČR využíváno s vědomím potřeby stálého uplatňování principu pružnosti. Tento princip je hlavním rysem přístupu NATO ke krizovému řízení a je naprosto nezbytný v souvislosti se změnami v bezpečnostním prostředí, novými hrozbami a současnou transformací NATO.

51

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Účast na společných cvičeních Se zapojením České republiky do struktur Severoatlantické aliance úzce souvisí též účast českých jednotek na společných cvičeních s armádami ostatních členských států NATO. Mezi nejvýznamnější patří pravidelná alianční cvičení Steadfast Joiner a Steadfast Juncture, kterých se účastní štáby a jednotky NRF. Jedná se o několikastupňová velitelsko-štábní cvičení, v jejichž průběhu je nacvičováno řešení krizových situací podle článku VII Charty OSN nasazením mnohonárodního úkolového uskupení (Combined Joint Task Force) s plně integrovanými jednotkami NRF, které po jeho skončení získávají příslušnou certifikaci. S přípravou jednotek NRF rovněž souvisí cvičení vzdušných sil Clean Hunter a NATO Air Meet, která slouží k harmonizaci jejich taktického výcviku a zvýšení interoperability ve všech typech leteckých operací. Nasazení mnohonárodního úkolového uskupení s plně integrovanými jednotkami NRF je simulováno a procvičováno také při počítačově podporovaném štábním cvičení (Computer Assisted Exercise) Allied Action. Schopnost poskytovat spojeneckým velitelům robustní zpravodajskou podporu v operacích byla ověřena při cvičení Trial Spartan Hammer, kde české ozbrojené síly významně přispěly poskytnutím pasivního sledovacího systému VĚRA do spojeneckého uskupení vojsk. Česká republika se aliančních cvičení nejen účastní, ale také některá z nich ve svých výcvikových zařízeních hostí. Patří mezi ně například cvičení Flying Rhino, které slouží k výcviku a sladění operačních postupů leteckých návodčích.

52

53

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

54

Schopnosti AČR v oblasti ochrany proti účinkům ZHN a vojenského zdravotnictví

Ochrana proti účinkům zbraní hromadného ničení Česká republika je dnes považována za „Lead Nation“ v oblasti ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení (dále jen OPZHN). V rámci naplňování ambicí v oblasti OPZHN se podařilo: 1. Vybudovat a akreditovat Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení (Joint Chemical Biological Radiological and Nuclear Center of Excellence – J CBRN COE) jako mezinárodní vojenskou organizaci na území České republiky. J CBRN COE bylo akreditováno Severoatlantickou radou dne 31. července 2007 a je tvořeno 8 zakládajícími státy NATO (ČR, Německo, Slovensko, Velká Británie, Rumunsko, Řecko, Slovinsko a Polsko). Podílí se na zásadním expertním posuzování oblasti OPZHN v NATO. 2. Dosáhnout počátečních operačních schopností velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro Allied Rapid Reaction Forces k 1. ledna 2009 a vytvořit tak předpokady k dosažení plných operačních schopností ke konci roku 2012. 3. Zabezpečit plnění operačních úkolů v oblasti OPZHN v misi ISAF. Kontingent specialistů OPZHN plní úlohu monitorování radiační a chemické situace na území Afganistanu a poradního expertního týmu pro velení mise ISAF. 4. Při Ústavu OPZHN Univerzity obrany v Brně byl otevřen nový učební obor vojenská chemie na fakultě vojenských technologií. 5. Byl zrekonstruován polygon pro výcvik s otravnými látkami Kamenná Chaloupka a dokončena výstavba výcvikového prostoru chemického vojska Tisá.

55

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

V oblasti biologické ochrany je hlavní důraz v současné době kladen na rozvíjení Centra biologické ochrany (CBO) Těchonín. V roce 2001 bylo zahájeno budování CBO, jehož hlavní úkoly jsou spatřovány v centralizaci sil a prostředků biologické ochrany Armády České republiky a propojení se systémem biologické ochrany ČR v rámci integrovaného záchranného systému. V současné době je již CBO využíváno pro izolačně-karanténní vyšetření jednotek po návratu z epidemiologicky rizikových oblastí (mise). Výzkum v oblasti OPZHN, který je zabezpečován Ústavem OPZHN Univerzity obrany, bude v nejbližších letech soustředěn na výzkum vlastností chemických a radioaktivních látek, metody detekce a identifikace s jednoduchými polními detekčními prostředky a testování prostředků ochrany. Úsilí o udržení významného mezinárodního postavení České republiky v oblasti OPZHN znamená prioritu rozvoje schopností Armády České republiky v této oblasti. Do AČR byly pořízeny soupravy ochranné masky M-90, byl dokončen vývoj a zahájen nákup nových protichemických oděvů OPCH-05 a pokračuje nákup filtračních převleků FOP-96 pro specialisty chemického vojska AČR. Pro plnění úkolů monitorování radiační a chemické situace disponují družstva radiačního a chemického průzkumu u 31. brigády chemické a biologické ochrany moderním vozidlem Land Rover ve zvláštní úpravě. Do chemického vojska AČR byl také zaveden přístroj pro letecký radiační průzkum (gamaspektroskop) – zařízení IRIS a polní převozná laboratoř AL-2, která slouží na tzv. forézní potvrzení a identifikaci nebezpečných látek. Došlo ke kompletnímu přezbrojení na nový dekontaminační automobil ACHR-90, který byl doplněn o směšovač emulzní dekontaminační směsi – EDS. V oblasti biologické ochrany byla vyvinuta řada speciálních mobilních prvků – mobilní polní mikrobiologická laboratoř, pojízdná hygienicko-epidemiologická laboratoř typu 2, BIO-Rover, BIO-Master detekční systém PAVLA.

56

57

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Zdravotnické zabezpečení Vstup do NATO Vojenská zdravotnická služba (VZdrSl) má v českých ozbrojených silách dlouhou historickou tradici. Po vstupu do NATO jsme se začali aktivně zapojovat do mezinárodních operací a sledovat vývoj ve vojenském zdravotnictví států NATO. Za posledních 10 let jsme získali mezi zahraničními partnery vysoký kredit, naše polní nemocnice se proměnily v moderní polní zdravotnická zařízení. Ve spojení s kvalifikovaným personálem jsme schopni poskytovat zdravotní péči na vysoké úrovni blížící se mírovým podmínkám i v náročných bojových operacích. Pro následující období je zásadní trend vysoce specializované, samostatné zdravotnické služby s kompatibilním modulárním vybavením. Dalším plánovaným krokem je zavedení interoperability zdravotnických systémů včetně schopnosti umožňující přenos zdravotních dat zraněných a nemocných vojáků v reálném čase.

Polní nemocnice Armáda České republiky disponuje dvěma polními nemocnicemi – 6. polní nemocnice je dislokována v posádce Olomouc a 7. polní nemocnice je dislokována v posádce Hradec Králové. Tyto polní nemocnice jsou schopny poskytovat zdravotnickou péči vševojskovým útvarům a v modifikované organizační struktuře jsou schopny poskytovat zdravotnickou pomoc i v rámci humanitární operace. Rozsah poskytované péče sahá od preventivních opatření (veterinární, hygienicko-epidemiologická), přes poskytování odborné lékařské péče středně těžce a těžce raněným, popáleným a nemocným včetně pooperační péče a krátkodobé hospitalizace raněných až po zdravotnický průzkum a dekontaminaci. Mezi vybavení a schopnosti nemocnice patří i diagnostika – CT, RTG, ultrazvuk, biochemická a hematologická laboratoř.

58

59

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Základní data polní nemocnice role 2E Doba rozvinutí Počet operačních sálů

2

Počet chirurgických týmů

2

Počet ICU lůžek

4

Počet lůžek s intermediální péčí

2 (do 9) lůžka

Běžná lůžková kapacita

28 lůžek (50)

Počet operačních výkonů za 1 den – malé výkony – velké výkony

10 5

Počet pacientů vyšetřených v ambulantní části nemocnice – běžně – maximálně

30 osob 60 osob

Zásoba léčiv

30 dní

Krevní deriváty a plazma

Vybavení polní nemocnice zdravotnickou technikou a počty zdravotnického personálu umožňují poskytování neodkladné lékařské pomoci raněným, včetně prvotní péče o postižené účinky chemických nebo bakteriologických zbraní. V případě potřeby může být silami polní nemocnice zajištěna dezinfekce souprav osobní výstroje a poskytnutí hygienické očisty zabezpečovaných osob, pokud je zabezpečena dodávka vhodné vody. Polní nemocnice je logisticky samostatná a plně přepravitelná vlastními vozidly.

60

14 dní

20+30 jednotek

61

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

62

Účast jednotek AČR v zahraničních operacích Vojenská strategie České republiky klade účast v operacích na jedno z předních míst žebříčku priorit ozbrojených sil České republiky, vzhledem k tomu, že „udržování stability a bezpečnosti v zájmových regionech, prostřednictvím operací vedených NATO a EU, případně koaličních operací, představuje optimální způsob, jak minimalizovat dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy ČR a jejích spojenců. Aktivní účast při vedení těchto operací představuje v soudobém bezpečnostním prostředí hlavní způsob zajištění bezpečnostních zájmů ČR.“1 Působení ozbrojených sil České republiky v zahraničí je skutečně široké a vykazuje rostoucí tendenci. Od roku 1999 se jednotky AČR zúčastnily operací NATO v Bosně a Hercegovině, Albánii, Makedonii, Kosovu, Iráku, Afghánistánu a Pákistánu. Česká republika dále pravidelně přispívá do jednotlivých rotací Sil rychlé reakce NATO (NRF, blíže viz str. 48). Z významnějších zapojení do NRF lze zmínit působení České republiky v roli vedoucí země mnohonárodního praporu chemické, biologické a radiační ochrany v roce 2004. Česká republika v roce 2009 poprvé nasazuje své nadzvukové letouny JAS-39 Gripen do zahraničí jako příspěvek ke střežení vzdušného prostoru (tzv. Air Policing) pobaltských zemí NATO (aktuální informace o zahraničních operacích naleznete na www.army.cz). Ačkoli NATO je organizací, pod jejíž vlajkou české síly působí nejčastěji, není organizací jedinou. Příslušníci AČR působí též v operacích Evropské unie nebo ad hoc koalic. ČR rovněž vysílá vojenské pozorovatele a specialisty do mírových misí pod záštitou Organizace spojených národů (OSN) a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Všem vojákům, kteří se během deseti let členství České republiky v NATO v zahraničních misích vystřídali, je nutno vzdát velký dík za to, že brání, za cenu odloučení od svých blízkých a v mnoha případech i svého zdraví či života, naši bezpečnost a usilují o nastolení míru v zemích daleko od domova.

1 Vojenská strategie České republiky, článek 9.

63

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Místa nasazení kontingentů Armády České republiky v zahraničních operacích pod vlajkou NATO

Česká republika

Bosna a Hercegovina Albánie

Kosovo Makedonie Turecko

Irák

Kuvajt

I 64

A A

Bosna a Hercegovina

únor 1996 (mise IFOR) – prosinec 2004 (mise SFOR II)

Kosovo

červenec 1999 – dosud

Albánie

duben – září 1999

Makedonie

srpen 2001 – říjen 2001

Turecko

srpen – říjen 1999

Irák

duben 2003 – únor 2009

Kuvajt

březen 2002 – květen 2003

Afghánistán

květen 2002 – dosud

Pákistán

listopad 2005 – leden 2006

Afghánistán Pákistán

65

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Balkán Rozpad někdejší Svazové federativní republiky Jugoslávie byl provázen řadou krvavých válek, kořenících v tragické spleti dlouhodobých politických, ekonomických, etnických, kulturních a náboženských různic. Po více než dekádě působení sil NATO a dalších mezinárodních organizací na Balkáně je dnes tento region výrazně stabilnější po bezpečnostní i ekonomické stránce. Slovinsko se stalo členem NATO již v roce 2004 a letos, v roce 2009, se Aliance rozšíří též o Chorvatsko a Albánii. Srbsko, Černá Hora a FYROM (Bývalá jugoslávská republika Makedonie) jsou členy programu Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP). Přes tento ohromný pokrok si však situace i nadále žádá pokračující přítomnost sil NATO a partnerských zemí na území Kosova (Kosovo Force, KFOR), které zde v operaci Joint Enterprise poskytují podporu místnímu obyvatelstvu a civilním misím Evropské unie (EULEX) a Organizace spojených národů (United Nations Interim Administration Mission in Kosovo, UNMIK). A tak i dnes v Kosovu na dodržování míru, který byl postupně dosažen během předcházejících let, dohlíží 15 000 vojáků ze 36 zemí. Vzhledem ke geografické i kulturní blízkosti byl prostor bývalé Jugoslávie trvalou prioritou české zahraniční a bezpečnostní politiky; tomu pak odpovídala též míra angažovanosti českých ozbrojených sil v mírových operacích v regionu, ať již pod hlavičkou OSN, NATO či EU.

66

67

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Bosna a Hercegovina V roce 1999, tedy v době svého vstupu do NATO, se již Česká republika účastnila mírové mise v Bosně a Hercegovině v rámci sil SFOR II, jejímž cílem umožnit civilním prvkům pracovat na obnovení mírového života. Česká republika nasadila celkem 600 vojáků v sestavě Mnohonárodní divize Jihozápad (MND-SW), kde působili společně s kontingenty Velké Británie, Kanady a Nizozemska. V prostoru odpovědnosti českého praporu se nacházely oblasti, do kterých se postupně navrátily tisíce uprchlíků. Jejich návrat komplikoval především špatný stav silnic, chybějící infrastruktura, problémy s elektrifikací i s chybějící pitnou vodou. Proto ve struktuře mechanizovaného praporu pracovala také dvě střediska Civil-Military Cooperation (CIMIC), která se zabývala spoluprací s místními civilními orgány a jejichž dva mobilní týmy vyjížděly pravidelně do terénu a vysvětlovaly lidem, jak jim pracovníci centra CIMIC mohou pomoci a co jim nabízejí. Příslušníkům center CIMIC se podařilo uskutečnit řadu projektů zaměřených na rozvoj infrastruktury, drobného podnikání a vytváření životních podmínek pro navrátilce. Patřila k nim rekonstrukce a výstavba domů, elektrifikace vesnic a městských čtvrtí, úpravy cest a demolice zničených objektů. Bylo vybudováno a předáno do užívání zdravotnické středisko v obci Trnopolje, středisko pro nevidomé a slabozraké v Kozarské Dubici, klempířská dílna a pekárna v Novém Gradě a další objekty. Podařilo se vybudovat vysílač nové nezávislé televize pro velkou oblast Sanského Mostu, Prijedoru a Banja Luky. Významnou součástí činnosti českých vojáků bylo také rozdělování humanitární pomoci, získané v České republice od soukromých dárců, škol a organizací, v uprchlických táborech a školách v celém prostoru odpovědnosti českého praporu. Zvláštní pozornost byla věnována také rekonstrukci školy v obci Donja Ljubija, která od roku 1996 do 3. prosince 2001 sloužila pro potřeby českého praporu a při ukončení jeho účasti v misi SFOR II byla předána zástupcům místní samosprávy. CIMIC v Prijedoru pokračoval v realizaci rozpracovaných projektů až do října roku 2002. Jeden z nejdůležitějších úkolů čekal české vojáky při zajištění bezpečného prostředí a volného pohybu voličů během komunálních voleb, které se uskutečnily v dubnu 2000. Vlastní průběh voleb řídily místní volební orgány pod dohledem OBSE. Již od počátku roku čeští vojáci systematicky monitorovali všech 259 volebních místností nacházejících se v prostoru odpovědnosti praporu. Zvýšil se počet mobilních hlídek, které byly ve volební den ještě posíleny vzdušným průzkumem za pomoci vrtulníků. Dlouhodobá pečlivá příprava a bezchybný výkon služebních povinností všech vojáků během voleb se vyplatily – v prostoru odpovědnosti 1. mechanizovaného praporu volby proběhly bez významnějších incidentů. Za zmínku stojí též působení 43. mechanizovaného praporu v severozápadní Bosně od dubna do října roku 2000. Jednalo se o první nasazení plně profesionálního praporu jako organické jednotky, doplněné chybějícími odbornostmi z ostatních jednotek a součástí AČR. Přibližně 20 procent příslušníků praporu mělo již zkušenosti se službou v mírových misích. Práce českých jednotek v prostoru nasazení došla velkého uznání u místních obyvatel, kteří si jejich pomoci velmi vážili zejména proto, že vedle operačních úkolů se čeští vojáci věnovali též zvyšování kvality života lidí v prostoru odpovědnosti. Mezi několika příklady za mnohé podobné činnosti jmenujme opravení desítek kilometrů silnic příslušníky ženijní roty, rozvoz pitné vody do odlehlých osad či práci vojenského lékaře a zubaře, kteří ošetřili mnoho místních obyvatel. Mise SFOR II je pro AČR významná i ze dvou dalších důvodů. V průběhu mise došlo ke vstupu ČR do NATO a čeští důstojníci pracující ve skupinách styčných důstojníků a velitelství kontingentu začali zastávat štábní funkce na příslušných velitelských stupních SFOR II. Čeští vojáci působili v Bosně a Hercegovině i po skončení mise SFOR, a to v operaci Evropské unie ALTHEA od prosince 2004 do června roku 2008.

68

69

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Kosovo Jednotky KFOR (Kosovo Force) byly rozmístěny na území Kosova po 78denní letecké intervenci, jejímž hlavním účelem bylo odvrátit humanitární katastrofu odvíjející se před zraky mezinárodního společenství navzdory všem diplomatickým vyjednáváním, která předcházela tomuto rozhodnutí. Hlavním posláním KFOR bylo podporovat misi OSN v Kosovu (UNMIK) a přispívat k vytváření a udržování bezpečného prostředí umožňujícího návrat uprchlíků a diplomatické vyřešení statusu Kosova na bázi multietnické a demokratické společnosti. Od vyhlášení nezávislosti Kosova v únoru 2008 pak nadále podporovat ostatní civilní mezinárodní složky, které asistují kosovským autoritám při vytváření všech atributů právního státu. Do května roku 2001 působilo v českém kontingentu v Kosovu nejprve 140 a poté 220 osob, mezi jejichž hlavní úkoly patřilo střežení kosovsko-srbské administrativní hranice, evidování a zajištění bezpečného návratu uprchlíků a vytvoření podmínek pro obnovu mírového soužití kosovských Srbů a Albánců v prostoru. V květnu 2001 bylo vzhledem ke zlepšené bezpečnostní situaci v Bosně a Hercegovině rozhodnuto dát v rámci působení AČR na Balkáně prioritu nasazení v Kosovu, což umožnilo rozšíření českého kontingentu až na 400 osob. Od února 2002 do poloviny roku 2005 plnil úkoly operace KFOR společný česko-slovenský kontingent v síle mechanizovaného praporu (za slovenskou stranu se jej účastnilo 100 osob, celkem tedy prapor měl 500 osob) v sestavě Mnohonárodní brigády Střed (Multinational Brigade-Center, MNB-C), která byla dále tvořena dvěma britskými prapory a norským, švédským a finským praporem. Hlavním posláním česko-slovenského praporu v misi KFOR bylo v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 zajistit bezpečné a klidné prostředí pro obnovení mírového života. Naši vojáci se tak podíleli na kontrole propouštěcích míst (check-points), boji s organizovaným zločinem a výcviku a kontrole kosovského ochranného sboru. Se ctí obstáli v náročném období etnických násilností ve druhé polovině března 2004, kdy museli čelit násilným útokům kosovských Albánců proti srbské menšině a asistovat při evakuaci stovek kosovských Srbů z ohnisek nepokojů do bezpečí. Společnému česko-slovenskému praporu se nicméně podařilo obnovit ve svěřeném prostoru klid a pořádek a zabránit dalšímu ničení srbských kulturních památek. Společný česko-slovenský kontingent ukončil v důsledku reorganizace sil KFOR svoji činnost v polovině roku 2005 a od té doby plní úkoly v operaci v rámci Mnohonárodního úkolového uskupení Střed (Multinational Task Force Center, MNTF-C) samostatný kontingent AČR KFOR v počtu do 550 osob dislokovaný na základně Šajkovac, jemuž je přidělen prostor odpovědnosti o rozloze cca 845 km2 a mimo jiné monitoruje 112 km administrativní hranice Kosova se Srbskem. Sestava MNTF-C je dále tvořena kontingenty Finska, Irska, Lotyšska, Slovenska a Švédska, přičemž Česká republika opakovaně koordinovala činnost MNTF-C působením v roli vedoucí země. V případě potřeby byla navíc nasazena vyčleněná záložní rota, která je od dubna 2006 udržována v pohotovosti na území České republiky s připraveností přesunout se během pěti dnů do Kosova.

70

71

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Albánie Masivní porušování lidských práv režimem Slobodana Miloševiče v Kosovu a následný konflikt mezi NATO a Srbskem však vedly k rozsáhlé uprchlické vlně kosovských Albánců do Albánie. Během krátké doby v březnu 1999 se v Albánii ocitlo až 200 000 běženců, což dalece převyšovalo kapacity tam působících humanitárních organizací. Hrozilo tak vypuknutí krize i v Albánii, které mohlo destabilizovat místní vládu. Za této situace, na základě mandátu OSN, došlo k urychlenému zahájení operace Allied Harbour, která se stala první humanitární misí NATO. Jejím cílem bylo především zajistit uprchlíkům řádnou péči a ubytování po dobu nuceného pobytu v Albánii a zajistit podmínky pro návrat uprchlíků do Kosova. Od dubna do září 1999, kdy operace probíhala, se do ní zapojilo celkem 16 členských států Aliance včetně České republiky, která do Albánie vyslala 6. polní nemocnicí v počtu 89 osob. Nemocnice byla na základě dvoustranného ujednání posílena týmem zdravotníků z litevské armády v počtu 10 osob. Úkol 6. polní nemocnice spočíval v poskytování zdravotnické péče zaměřené zvláště na traumatologii, ORL, RDG, stomatologii, kardiologii a psychiatrii. Nemocnice disponovala celkem 5 chirurgickými týmy, což jí umožňovalo udržovat nepřetržitou 24hodinovou lékařskou pohotovost. Zpočátku měla své sídlo v Kavaje (asi 30 km jihovýchodně od hlavního města Tirany) a byla jedním ze 17 zdravotnických zařízení, které v operaci působily. Ve třech uprchlických táborech pomáhala rovněž realizovat hygienicko-epidemiologická opatření. Příslušníci mobilních týmů tvořených zdravotníky se podíleli na zabezpečování transportu uprchlíků ze severu Albánie do nově vybudovaných táborů na jihu země. Nemocnice ukončila svoji činnost v Albánii 27. září 1999, poté, co se téměř všichni uprchlíci vrátili do své domoviny. Za dobu působení nemocnice ošetřila 4751 pacientů – běženců, vojáků Albania Forces (AFOR) i místních obyvatel. Kromě 6. polní nemocnice AČR působily v Albánii při řešení humanitární krize i síly a prostředky Civilní ochrany České republiky. Ve dnech 10.–29. května 1999 byl ve vojenském prostoru nedaleko albánské vesnice Rushkul postaven silami CO ČR uprchlický tábor pro 1000 osob. Po dokončení byl tábor i s úplným materiálním vybavením předán zástupci vysokého představitele OSN pro uprchlíky (United Nations High Commissioner for Refugees, UNHCR) a po skončení humanitární krize byl věnován Albánii.

Turecko Dne 17. srpna 1999 postihlo severozápadní část Turecka ničivé zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy stupnice, s vysokými počty obětí na životech a raněných. Téměř milion lidí se rázem ocitl bez přístřeší. Panoval kritický nedostatek míst v nemocnicích, pitné vody, hrozilo nebezpečí vzniku epidemií. Za této situace vyjely dne 21. srpna 1999 z Kavaje do postiženého tureckého města Gölcük mobilní týmy 6. polní nemocnice, které do dvou dnů začaly poskytovat zdravotnickou pomoc v postižené oblasti. Po souhlasu Parlamentu České republiky byla do postižené oblasti vzápětí přemístěna i hlavní část polní nemocnice a působila zde až do stabilizace situace a převzetí úkolů místními silami. Zdravotnický personál čítal 33 osob – z toho 11 lékařů a 22 členů zdravotnického personálu. Spolu s ostatními pracovníky (25 osob) poskytoval místnímu obyvatelstvu odbornou lékařskou pomoc, zároveň příslušníci nemocnice zabezpečovali zdravotnickou a logistickou podporu táborům dočasného ubytování. V rámci své aktivity spolupracovaly naše týmy s italskou nemocnicí a italskou zdravotnickou službou. Za dobu působení v Turecku bylo v české polní nemocnici ošetřeno 8251 pacientů. Současně se personál staral i o téměř 15 000 místních obyvatel, umístěných ve stanových táborech. Svoji činnost v Turecku ukončili příslušníci 6. polní nemocnice 31. října 1999.

72

73

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Makedonie Od počátku roku 2001 docházelo na území bývalé jugoslávské republiky Makedonie k ozbrojeným střetům mezi albánskou Národně-osvobozeneckou armádou (NOA) a státními ozbrojenými silami. Díky mezinárodnímu diplomatickému úsilí se však nakonec podařilo dosáhnout dohody mezi stranami konfliktu o jeho ukončení a odzbrojení NOA pod mezinárodním dohledem. Implementaci této části dohody zajistilo NATO rozhodnutím o provedení operace Essential Harvest, díky níž bylo v období od 17. srpna do 10. října 2001 od albánských povstalců vybráno a zlikvidováno 3875 kusů zbraní. Armáda České republiky do této operace nasadila 43. výsadkovou rotu v síle 120 osob, jejímž úkolem byla ostraha a obrana velitelství brigády, retranslačních stanic, vytvoření vzdušně výsadkové zálohy velitele mnohonárodní brigády, doprovod zásobovacích konvojů a aktivní patrolování v prostoru velitelství mnohonárodní brigády. Její příslušníci byli mezi čtyřmi sty vojáky, kteří jako první dorazili na místo určení do dvou dnů od rozhodnutí Severoatlantické rady o vyslání jednotek do operace. Působili společně s kontingenty Velké Británie, Itálie, Řecka, Francie, Kanady, Španělska, Turecka, Nizozemska, Německa a Belgie v sestavě 16. vzdušně výsadkové brigády. Účast v operaci prověřila schopnosti Armády České republiky zajistit v reakci na požadavek NATO vyslání stanoveného kontingentu ve velmi krátké době.

74

75

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Afghánistán Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (International Security Assistance Force, ISAF) byly ustaveny na základě „Smlouvy o prozatímním uspořádání Afghánistánu“ z 5. prosince 2001, uzavřené mezi OSN a afghánskou prozatímní vládou. Vznik mise schválila 20. prosince 2001 Rada bezpečnosti OSN s mandátem na šest měsíců, který byl od té doby několikrát prodloužen. K hlavním úkolům aliančních sil ISAF patří vytváření bezpečného prostředí pro další rozvoj a rekonstrukci země, rozšiřování autority afghánské vlády na celé území země, pomoc afghánské vládě při výcviku Afghánské národní armády či pomoc při realizaci programů odzbrojení, demobilizace a reintegrace.

6. a 11. polní nemocnice Zdravotnické schopnosti a kapacity jsou jednou z oblastí, ve kterých se AČR v rámci NATO aktivně profiluje a které pro potřeby NATO dlouhodobě deklaruje v rámci obranného plánování. Není tedy náhodou, že prvním příspěvkem České republiky do ISAF bylo nasazení 6. polní nemocnice, která působila v Kábulu od května do října roku 2002, kdy ji vystřídala 11. polní nemocnice, jejíž mise skončila v únoru 2003. Česká polní nemocnice byla začleněna do přímé podřízenosti velitele ISAF a poskytovala lékařskou pomoci nejen příslušníkům ISAF, ale též místnímu obyvatelstvu v součinnosti s humanitárními organizacemi. Tato pomoc byla prováděna ambulantně v prostoru základny a systémem výjezdních mobilních týmů do šesti distriktů v okolí Kábulu. Byl realizován také léčebně-vzdělávací program v souladu s potřebami místní zdravotnické infrastruktury (Ústřední vojenské nemocnice a ostatních významných zdravotnických zařízení v Kábulu), v jehož rámci se například některých náročných operací účastnili i místní lékaři, aby si osvojili nové postupy. V průběhu svého působení v Kábulu personál obou českých polních nemocnic v náročných klimatických podmínkách ošetřil na 2000 příslušníků ISAF a poskytl lékařskou pomoc více než 12 000 místním obyvatelům. Po návratu 11. polní nemocnice působil až do konce dubna 2003 již pouze polní chirurgický tým v počtu 11 osob v sestavě německé polní nemocnice.

76

77

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ISAF KAIA Dne 11. srpna 2003 převzalo NATO zodpovědnost za misi ISAF. Přípravné práce trvaly od července 2003 do poloviny února 2004. Do těchto příprav se AČR zapojila na velitelství mise i u zabezpečovacích složek celkem sedmi příslušníky a poté kontingentem tvořeným pyrotechnickým odřadem (Explosive Ordnance Disposal – EOD) a meteorologickou skupinou v celkovém počtu 16 osob, který byl dislokován na mezinárodním letišti Kábul (Kabul International Airport – KAIA) a na velitelství NATO v Kábulu. Pyrotechnický odřad byl tvořen dvěma skupinami, které prováděly pyrotechnický a ženijní průzkum letiště Kábul a jeho bezprostředního okolí a zároveň zajišťovaly bezpečnou likvidaci nalezené nevybuchlé munice a nástražných systémů. Od října 2004 pak začal pyrotechnický odřad vyčleňovat tým ochrany proti improvizovaným výbušným zařízením do hotovostního systému ISAF pro celý operační prostor Kábul. Meteorologická skupina zajišťovala komplexní meteorologické zabezpečení orgánů řízení letového provozu na kábulském letišti. Od 1. prosince 2006 do 31. března 2007 plnila na mezinárodním letišti Kábul Česká republika roli vedoucí země (lead nation) a převzala tak odpovědnost za řízení a zabezpečení veškeré činnosti letiště, zajištění bezpečnosti a přípravu na předání letiště do správy afghánské vlády. K tomuto účelu byl již dislokovaný český kontingent rozšířen na 47 osob (nepočítaje v to 19 příslušníků pyrotechnického odřadu), pod jehož velením se nacházelo až 500 vojáků a specialistů z dalších států NATO či z Afghánistánu. Po úspěšném splnění všech těchto náročných úkolů dnem 31. března 2007 byl český kontingent z kábulského letiště stažen a během první poloviny dubna 2007 se vrátil zpět do České republiky. Ani poté však čeští vojáci kábulské letiště neopustili, neboť byli vystřídáni novým kontingentem o celkovém počtu do 111 osob, který tam působil od března 2007 do listopadu 2008 a byl tvořen polní nemocnicí a lehkou chemickou jednotkou (v obou případech působila Česká republika v roli vedoucí země). Úkoly polní nemocnice se opět koncentrovaly na poskytování odborné lékařské pomoci raněným a nemocným příslušníkům koaličních jednotek působících v Afghánistánu a podle volných kapacit pak samozřejmě též místnímu obyvatelstvu. Polní nemocnice disponovala chirurgickým oddělením, jednotkou intenzivní péče a lůžkovým oddělením. Patřila k ní také odsunová sběrna raněných, jejímž úkolem bylo dohlížet na pacienty čekající na evakuaci. Lehká chemická jednotka průběžně sledovala chemickou a radiační situaci v oblasti odběrem vzorků v terénu a jejich následným vyhodnocením v mobilní laboratoři, aby v případě potřeby mohla spojeneckým silám a orgánům místní samosprávy poskytnout včasné varování. V dubnu 2008 byl český kontingent v Kábulu dále posílen o operační a poradní styčný tým (Operational Mentoring and Liaison Team – OMLT), který zajišťuje výcvik afghánských pilotů a pozemního personálu na vrtulnících Mi-17 a Mi-24, které Česká republika darovala Afghánské národní armádě. Členové týmu pomáhali svým afghánským partnerům také při kontrole technického stavu těchto strojů a odstraňování případných závad.

78

79

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Provinční rekonstrukční tým Fayzabád V březnu 2005 rozšířila Česká republika své zapojení v ISAF na území Afghánistánu o další kontingent v celkovém počtu 40 osob, který plnil úkoly ve Fayzabádu v provincii Badakšan (severovýchodní Afghánistán) jako součást německého provinčního rekonstrukčního týmu (Provincial Reconstruction Team – PRT). Hlavním prvkem kontingentu byl odřad ochrany, který zabezpečoval ochranu PRT, bezpečnost letiště Fayzabád, doprovody vozidel PRT, styčnou činnost s místním obyvatelstvem a monitoroval situaci v prostoru odpovědnosti. V březnu 2006 byl kontingent rozšířen o průzkumný odřad a rozrostl se tak nejprve na 83 a posléze, vzhledem k dílčím úpravám ve struktuře kontingentu v dalších rotacích, až na 92 osob. Odřad ochrany nadále zabezpečoval ochranu vojenského a civilního personálu PRT, bezpečnost letiště Fayzabád, doprovody vozidel a zásobovacích konvojů a vyčleňoval síly a prostředky pro jednotku rychlé reakce PRT. Průzkumný odřad pak prováděl patrolování v přiděleném prostoru odpovědnosti, styčnou činnost s místním obyvatelstvem a monitoroval aktivity na místní úrovni. V rámci PRT Fayzabád český kontingent působil až do prosince 2007, kdy svoji činnost ukončil.

80

81

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

SOG Vojenské policie Od května 2007 do června 2008 působil na území provincie Helmand v misi ISAF kontingent skupiny speciálních operací (Special Operations Group – SOG) Vojenské policie v počtu 35 osob. Jednotka SOG posílila britské jednotky působící v provincii Helmand a plnila speciální úkoly, jako např. záchranu rukojmích, zásahy proti nelegálním ozbrojeným skupinám a pachatelům násilné trestné činnosti či při ochraně důležitých osob. Po ukončení svého působení v Helmandu se část kontingentu navrátila do vlasti a část posílila český provinční rekonstrukční tým v Lógaru, kde působila až do října 2008.

82

83

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Uruzgán Armáda České republiky rovněž vyšla vstříc žádosti nizozemské vlády o pomoc při zajišťování ochrany základny nizozemského úkolového uskupení v provincii Uruzgán a od června 2008 tam vyslala kontingent v počtu do 80 osob.

84

85

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Provinční rekonstrukční tým Lógar Koncept provinčních rekonstrukčních týmů (Provincial Reconstruction Team – PRT) se vyvinul z amerického projektu Coalition Humanitarian Liaison Cells. Nyní jsou PRT neodmyslitelnou součástí mise ISAF. V současné době jich v Afghánistánu působí 26 a představují klíčovou součást alianční strategie v této zemi. Jejich hlavním úkolem je podpora ústřední vlády v provinciích a pomoc při zajištění bezpečného prostředí pro rekonstrukci země. Každý PRT se skládá z civilní a vojenské části. Vlastním jádrem PRT jsou civilní experti, zpravidla vyslaní ministerstvy zahraničních věcí a rozvojovými agenturami, kteří udržují kontakt s místním obyvatelstvem a úřady, identifikují jejich potřeby, navrhují rozvojové projekty a dohlížejí na jejich realizaci. Bezpečnost těchto expertů pak zajišťuje vojenská složka, která je vzhledem k napjaté bezpečnostní situaci početnější než civilní část a vedle ochrany civilních pracovníků PRT pomáhá také místním orgánům při zajišťování pořádku a bezpečnosti v oblasti. Česká republika převzala od 19. března 2008 vedení vlastního PRT v provincii Lógar, která leží jižně od hlavního města Kábulu. Tato provincie sice nepatří mezi ty nejchudší v zemi, ale přesto po rozvojové stránce potřebuje hodně pozornosti. Práce PRT se tak zaměřuje na rozvoj zemědělství, školství, zdravotní péče, infrastruktury, bezpečnosti a podporuje místní orgány v duchu dobré správy (good governance), což umožní vytvořit podmínky pro příliv dalšího kapitálu a investic a tak nastartovat ekonomický i sociální rozvoj. Jedná se dlouhodobý závazek, neboť rozvojovou práci nelze uspěchat a i z vojenského a bezpečnostního hlediska je zajištění PRT jedním z nejsložitějších úkolů AČR v současnosti. K 31. prosinci 2008 český kontingent dislokovaný na základně Shank u hlavního města provincie Pol-e Alam tvořilo 200 vojáků a 9 civilních expertů. V převážně agrární provincii se značné úsilí českého PRT zaměřilo na rozvoj zemědělství. Zemědělským družstvům bylo rozdáno kvalitnější osivo a hnojiva, což jim v příští sklizni přinese vyšší výnosy. K uskladnění zemědělské produkce slouží nové sklepy a sušárny ovoce. Díky nim budou místní farmáři moci své výrobky prodávat i mimo období sklizně a získají tak za ně více peněz, což přispěje nejen ke snížení celkové chudoby oblasti, ale povzbudí také místní zemědělce, aby nehledali alternativu v pěstování opia. Vzhledem ke klimatickým podmínkám je pro další rozvoj místního zemědělství nezbytnou podmínkou rekonstrukce zavlažovacích systémů a plánovité vodohospodářství, jemuž je ze strany českého PRT věnována soustavná pozornost. Ostatně otázka správného hospodaření s přírodními zdroji a zlepšení životního prostředí v poslední době vystupuje do popředí stále silněji. V reakci na požadavky afghánské strany proto český PRT připravuje dlouhodobé projekty na podporu zalesňování a omezení eroze půdy, udržování vodních zdrojů a zpracování odpadu.

86

87

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Provinční rekonstrukční tým také organizuje obnovu zničených a stavbu nových škol v provincii, do jejichž lavic již v tomto roce usedne na 12 000 dětí. Posílení bezpečnosti v oblasti slouží oprava kontrolních policejních stanovišť podél hlavních silnic, stavba ochranných zdí či nového provinčního vězení a výukového centra pro afghánskou policii. Nemalé úsilí je věnováno též zlepšení úrovně zdravotnictví, zejména zajištění dodávek léků do zdravotních středisek. V provincii probíhá distribuce pomůcek pro poskytování první pomoci a školení v jejich používání a v neposlední řadě jsou rozšiřovány dvě nemocnice. Primárním úkolem vojenské části PRT Lógar je zajištění bezpečnosti a hladkého chodu rekonstrukčních projektů tím, že zajišťuje civilnímu týmu bezpečné zázemí, pohyb po provincii a logistiku. Vzhledem k bezpečnostní situaci v provincii je nezbytné poskytovat civilním pracovníkům při jejich výjezdech mimo prostor základny a zásobovacím konvojům udržujícím spojení s Kábulem ozbrojený doprovod, vyčleňovat odřad rychlého zásahu, který je neustále ve vysoké bojové pohotovosti připraven zasáhnout v případě jakýchkoli násilných incidentů kdekoli v provincii, a v neposlední řadě též vyhledávat a zneškodňovat nevybuchlou munici a nástražná výbušná zařízení. Vojenský kontingent se rovněž podílí na reformě a výcviku afghánských bezpečnostních sil, a to zejména prostřednictvím příslušníků Vojenské policie, kteří zde využívají svých bohatých zkušeností nabytých v předchozích výcvikových misích v Iráku. Neodmyslitelnou součástí vojenského kontingentu je také skupina pro civilně-vojenskou spolupráci (CIMIC), která podporuje činnost kontingentu aktivní spoluprací s civilním obyvatelstvem a realizuje projekty, které jsou pro komunity akutně potřebné a na něž nemají dostatek sil nebo prostředků. Projekty CIMIC tak mají spíše humanitární, než rozvojový charakter a vhodně doplňují dlouhodobou činnost civilních specialistů, s jejichž pomocí a v koordinaci s jejich rozvojovým plánem jsou rovněž vybírány. Při své činnosti, z níž výše zmíněné projekty zdaleka nepředstavují úplný výčet, český PRT v Lógaru důsledně dbá na to, aby rozvojové a rekonstrukční projekty byly realizovány místními firmami a dělníky a aby tak vynaložené prostředky zůstaly v provincii. Pro výběr projektů jsou aplikována přísná pravidla, aby byly v souladu s celkovou afghánskou i provinční rozvojovou strategií a aktuálními požadavky místního obyvatelstva. Pro zadávání zakázek, výběr dodavatelů i kontrolu postupu realizace zakázek jsou nastaveny přehledné administrativní postupy. Vojenská a civilní část PRT jsou spolu těsně spojeny a úspěch jedné je nemyslitelný bez úspěchu druhé. Ve své činnosti se vzájemně doplňují a vytváří tak synergický efekt, který je základním předpokladem dosažení vytčeného cíle. Příslušníci českého PRT také ctí kulturní tradice Afghánistánu a snaží se posílit samostatnost a vědomí odpovědnosti za vlastní osud místních obyvatel i správních úřadů. Za poměrně krátkou dobu svého působení v provincii se jim tak podařilo překonat počáteční zdrženlivost k cizincům, získat si důvěru obyvatelstva a dostatečně rozšířit povědomí o svých aktivitách.

88

89

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Kontingent speciálních sil Vedle alianční operace ISAF v Afghánistánu paralelně probíhá také protiteroristická operace Enduring Freedom vedená Spojenými státy, která byla zahájena jako odpověď na teroristické útoky z 11. září 2001. Česká republika se do této operace zapojila celkem třikrát, a to vždy 601. skupinou speciálních sil. Poprvé roku 2004, kdy zde od dubna do září působil kontingent v celkovém počtu 111 osob. Příslušníci kontingentu byli dislokováni na letišti Bagram, odkud se přesouvali na předsunuté základny k plnění stanovených úkolů. Základ kontingentu tvořily 3 odřady speciálního určení. K hlavním úkolům kontingentu patřilo především provádění speciálního průzkumu, tj. získávání informací o důležitých cílech a vyhledávání vybraných objektů zvláštní důležitosti. Podruhé působily naše jednotky v operaci roku 2006. Přesun jednotky proběhl v květnu 2006 a do konce téhož roku se navrátila zpět do ČR. Její úkoly byly shodné s nasazením roku 2004, pouze se změnila dislokace jednotky – letiště Bagram nahradilo letiště Kandahár. Vyšší byl také počet nasazených osob, bylo jich celkem 120. Třetí nasazení speciálních sil v operaci započalo v květnu 2008, kdy jednotky zahájily přesun do operačního prostoru, kde k 31. prosinci 2008 působilo 99 osob a opět plnily operační úkoly shodné s předchozími nasazeními. České speciální síly působící v operaci Enduring Freedom jsou velením operace velmi vysoce hodnoceny pro svoji profesionalitu a vynikající výsledky při plnění stanovených úkolů, o čemž ostatně nejlépe svědčí opakované žádosti o jejich opětovné vyslání.

90

91

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Kuvajt V rámci koaliční operace Enduring Freedom byla v atmosféře obav z možného iráckého útoku za použití zbraní hromadného ničení zahájena mise v Kuvajtu, do níž se v březnu 2002 zapojila také Česká republika kontingentem tvořeným velitelstvím, štábem, národním podpůrným prvkem, zesílenou rotou chemické ochrany z Liberce a speciálním zdravotnickým odřadem. Český kontingent byl začleněn do sestavy sil Koaličního účelového uskupení vojsk určeného k odstraňování následků použití zbraní hromadného ničení nebo jiných závažných událostí (Combined Joint Task Force – Consequence Management – CJTF-CM), tvořeného jednotkami USA, SRN a ČR, v němž byla česká jednotka určena k provedení prvního zásahu. Na přelomu let 2002 a 2003 začalo být čím dál zřejmější, že dojde k vojenské operaci proti Iráku. Na základě žádosti USA byl proto kontingent radiační, chemické a biologické ochrany od 1. února 2003 posílen na 395 osob. Navýšením počtů došlo ke zdvojnásobení odmořovacích a identifikačních schopností jednotky. V souladu s usnesením vlády a obou komor Parlamentu České republiky došlo k teritoriálnímu rozšíření možného působení jednotky o Tureckou republiku a Izrael pro případ, že by Irák tyto země napadl. Jednotka dostala i mandát k zapojení se do případného souboru mezinárodních opatření k vynucení splnění příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Do operace Enduring Freedom se chemickou jednotkou zapojila i Slovenská republika, a to v počtu 68 osob a 40 kusů techniky. Propojením obou kontingentů vznikl 1. března 1. česko-slovenský prapor radiační, chemické a biologické ochrany (1. čsprrchbo), v celkovém počtu 469 osob (z toho 400 příslušníků AČR a 69 příslušníků Ozbrojených sil Slovenské republiky), který byl připraven plnit úkoly také ve prospěch Civilní obrany Státu Kuvajt s dobou pohotovosti k provedení zásahu do 60 minut od vydání rozkazu velitelem CJTF-CM. Se zahájením bojů, ke kterému došlo 20. března, Irák zahájil ostřelování Kuvajtu raketami a kontingent tak absolvoval celou řadu výjezdů do míst dopadu raket i na místa, kde byly objeveny neznámé chemické látky. S postupem koaličních vojsk na území Iráku však možnost ostřelování Kuvajtu významně poklesla a česká část kontingentu proto zaměřila svoji činnost na poskytování humanitární pomoci a lékařské péče obyvatelům Irácké republiky. Čeští vojáci vstoupili na území Iráku dne 16. dubna 2003 a mimo jiné se podíleli na zabezpečení příjezdu české 7. polní nemocnice do Basry. Poté co bylo 2. května oznámeno ukončení bojových operací, české úřady rozhodly o ukončení české účasti v operaci Enduring Freedom. Přesun kontingentu zpět do vlasti byl zahájen 7. května a ukončen byl 2. června 2003.

92

93

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Irák Na podporu operace v Iráku vyslala Česká republika nejprve kontingent 7. polní nemocnice v počtu 526 osob, který v jihoirácké Basře od dubna do prosince roku 2003 poskytoval zdravotní pomoc raněným a nemocným příslušníkům koaličních sil i místním obyvatelům. V následujících letech se pak Česká republika zaměřila na pomoc nové irácké vládě při stabilizaci bezpečnostní situace a obnově zákonnosti prostřednictvím výcviku iráckých policistů. Mezi prosincem roku 2003 a lednem 2007 se proto v okolí Basry vystřídalo celkem 12 kontingentů Vojenské policie, vždy po 100 osobách, které se podílely na výcviku celkem více než 8000 iráckých policistů a působily na logistické základně Shaiba a v policejní akademii v Az Zubayru v rámci britské Mnohonárodní divize Jihovýchod (MND-SE), jíž také poskytovaly policejní ochranu. S postupným etablováním nových iráckých správních orgánů v provincii Basra začala být v rostoucí míře uplatňována metoda „mentoringu“, kdy čeští vojenští policisté kontrolovali chod určených policejních stanic v Basře a předávali svým iráckým kolegům zkušenosti a doporučení, jak jejich práci zlepšit a zefektivnit. V Iráku se tak vystřídalo více než 40 % českých vojenských policistů, přičemž mnozí z nich se této mise zúčastnili opakovaně. Od ledna 2007 do června roku 2008 pak Česká republika do Iráku vyslala kontingent AČR, opět v počtu 100 osob, který zajišťoval nepřetržitou ochranu a ostrahu britské základny na letišti Basra. Detašovanou součástí tohoto kontingentu bylo i 5 českých vojáků, kteří pokračovali v působení v rámci Výcvikové mise NATO (NATO Training Mission-Iraq, NTM-I) v Bagdádu a pomáhali tam s výcvikem iráckých bezpečnostních složek. Ve druhém pololetí roku 2008 v Iráku dále působil kontingent o síle do 20 osob, jehož hlavním úkolem byl výcvik irácké armády na tanky T-72 a bojová vozidla pěchoty BVP-1 a předávání praktických zkušeností týkajících se provozu a údržby těchto strojů.

94

95

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Pákistán Dne 8. října 2005 postihlo území Pákistánu rozsáhlé zemětřesení, které si vyžádalo více než 70 000 obětí na lidských životech, dalších více než 100 000 osob bylo zraněno, a způsobilo rozsáhlé materiální škody. Pákistánská vláda požádala 10. října NATO o podporu. Členské státy poskytly Pákistánu značnou materiální pomoc a rozhodly o vyslání sil rychlé reakce NATO, aby pomohly se zvládáním následků katastrofy. Celkem se operace zúčastnilo 1200 příslušníků ozbrojených sil členských států NATO. Česká republika do Pákistánu již 12. října vyslala šestičlenný traumatologický tým, který byl následně 1. listopadu vystřídán 30člennou skupinou vojenských zdravotníků, kteří zde v rámci nizozemské polní nemocnice v Baghu, 100 km severovýchodně od Islámabádu, působili do 10. ledna 2006. Za dobu působení v operaci provedli příslušníci zdravotnického týmu společně s nizozemskými lékaři přes 4700 ošetření, mobilní zdravotnické týmy ošetřily při svých výjezdech přes 200 pacientů a český chirurgický tým sám provedl celkem 56 operací.

96

97

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

98

Vzdělávání personálu resortu obrany v období členství ČR v NATO Kvalita připravenosti příslušníků resortu MO, jejich odborné schopnosti a dovednosti jsou bezesporu jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících úspěšnost zapojení České republiky a její armády do všech činností Severoatlantické aliance. Klíčovou roli v tomto procesu vzdělávání a výcviku sehrávají vzdělávací a výcviková zařízení, jejich schopnost pružně reagovat na nové výzvy související s rozvojem řady vědních oborů a vojenství a také se změnami v oblasti bezpečnostního prostředí. Již od roku 2002 probíhala ve vojenském školství zcela zásadní obsahová i strukturální reforma, která vyplynula z nutnosti přizpůsobit vojenskou školskou soustavu potřebám ozbrojených sil a současně vytvořit v oblasti vzdělávání podmínky pro přípravu vojáků profesionální armády. Po sloučení tří vysokých škol do jedné Univerzity obrany a dokončení útlumu vojenských středních škol v současnosti tvoří organizační strukturu vzdělávání a přípravy personálu resortu MO: Univerzita obrany Brno (3 fakulty, 2 vysokoškolské ústavy a 2 vysokoškolská centra) Vojenský obor při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Praha Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola MO v Moravské Třebové Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov - (vojenská resortní škola) Školicí a vzdělávací středisko MO v Komorním Hrádku Výcviková střediska – (Výcviková základna Vyškov) Ústav jazykové přípravy Vyškov Ve výcviku a vzdělávání personálu na vojenských školách došlo k úpravě studijních programů, osnov i další dokumentace a studenti jsou připravováni v souladu se standardy a procedurami NATO. V souvislosti s tím byla posílena výuka cizích jazyků, především angličtiny, a tak je v současné době z 34 657 zaměstnanců resortu MO a příslušníků ozbrojených sil 11 188 držiteli certifikátu STANAG 6001 (STANAG 1 – 5704, STANAG 2 – 4232, STANAG 3 –1235, STANAG 4 – 17). Podporováno je rovněž vzdělávání v zahraničí, které umožňuje získávat znalosti neposkytované resortním vzdělávacím systémem. Počet osob vyslaných do škol a vzdělávacích zařízení v zahraničí

Počet studentů v kurzech GŠ Počet studentů v jazykových kurzech Počet studentů v odborných kurzech s délkou studia do 90 dnů Počet studentů v odborných kurzech s délkou studia nad 90 dnů Celkem studentů v zahraničí v kalendářním roce

Rok Celkem 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 1999-2008 7 6 6 4 6 3 4 4 6 3 49 115 109 145 101 114 108 106

87 129 180

1194

218 177 136 152 169 215 359 237 262 314

2239

89

48

45

52

53 135

69

48

56

42

637

429 340 332 309 342 461 538 376 453 539

4119

99

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Univerzita obrany Brno Univerzita byla zřízena v roce 2004 jako jediné vysokoškolské vzdělávací zařízení resortu. Podílí se na rozhodovacích procesech v oblasti výzkumu a vývoje na státní a resortní úrovni, v programech Evropské unie a orgánech NATO (především Research and Technology Organization, RTO), které umožňují zapojení pracovníků Univerzity obrany na poli mezinárodní spolupráce. Zásadní je její přínos k rozvoji vědy a výzkumu v oblastech detekce a identifikace zbraní hromadného ničení s důrazem na chemické a biologické zbraně a pasivních sledovacích a průzkumných systémů. Univerzita obrany cílevědomě usiluje o pokračování a rozvíjení kontaktů s jinými vojenskými i civilními vzdělávacími zařízeními členských zemí Aliance, především USA, Německa, Francie, Anglie, Nizozemska, Kanady, ale také zemí středoevropského regionu uskupených v rámci tzv. Visegrádské čtyřky. S řadou institucí univerzita rozvíjí dlouhodobou spolupráci v oblasti pedagogické i vědecké činnosti. Univerzita obrany nabízí v oblasti vzdělávání rovněž řadu příležitostí zahraničním partnerům a studentům. Jedná se například o výměnu zkušeností z tvorby vzdělávacích programů, o nabídku možnosti absolvovat část vybraných studijních programů, o zapojení zahraničních pedagogů do přednáškové činnosti na univerzitě, o možnost společné výzkumné a publikační činnosti apod. Kromě uvedených aktivit Univerzita obrany poskytla svým zahraničním partnerům v NATO možnost vysílat svoje vojenské profesionály do kurzů v rámci kariérního vzdělávání v široké škále nabídky od krátkodobých kurzů v trvání několika týdnů až po zapojení zahraničních studentů do studia v kurzech vyšších důstojníků, v kurzu generálního štábu nebo v Kurzu bezpečnostní politiky a řízení obrany státu. Univerzita obrany se stala uznávaným lídrem realizace boloňského procesu v oblasti vysokoškolské přípravy příslušníků ozbrojených sil v rámci středoevropské iniciativy vojenských škol a univerzit. Významným oceněním tohoto procesu je získání Erasmus University Charter pro akademické roky 2008/2009 až 2013/2014. Důležité kroky podniká Univerzita obrany v rámci přípravy Military Erasmus Evropské unie. Kurzy Univerzity obrany pro příslušníky členských zemí NATO Název kurzu

Délka kurzu

Mobile International Defense Management Course (MIDMC)

2 týdny

Small Arms – kurz malorážových zbraní

2 týdny

Kurz EW (Electronic Warfare)

2 týdny

Mobile International Defense Management Course (MIDMC)

2 týdny

Management of Military Medical Troops

3 týdny

Medical Aspects of Toxicology

3 týdny

Pozn.: Podrobnější informace www.unob.cz

100

101

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov V rámci transformačních opatření resortu MO vzniklo v roce 2008 ve Vyškově Velitelství výcviku – Vojenská akademie, které je útvarem brigádního typu a organizačně je začleněno do struktury Velitelství společných sil. Jde o resortní vzdělávací a výcvikové zařízení (resortní školu) Ministerstva obrany ČR a je nástupnickou organizací Ředitelství výcviku a doktrín, Vojenské akademie ve Vyškově a Výcvikové základny. Velitelství výcviku – Vojenská akademie je určeno k zajišťování rozvoje doktrinální soustavy v AČR, k organizaci přípravy a provádění základní přípravy, odborné a speciální přípravy, kariérového vojenského vzdělávání a výcviku důstojníků, praporčíků a rotmistrů, základní přípravy aktivní zálohy, k modernizaci a rozvoji výcvikových zařízení VVP AČR, simulačních a trenažérových technologií AČR a k plánování využití učebně-výcvikových zařízení pro výcvik jednotek AČR a NATO. V oblasti přípravy personálu a spolupráce se státy NATO Velitelství výcviku – Vojenská akademie se v současnosti podílí na rozvoji moderních metod vzdělávání a výcviku (CBT – Computer Based Training) včetně distančních forem vzdělávání a výcviku (ADL – Advanced Distributed Learning, ADT – Advanced Distributed Training) s důrazem na rozvoj e-learningu. Zajišťuje také součinnost a logistickou podporu Britskému vojenskému poradnímu a výcvikovému týmu (British Military Advisory and Training Team) v České republice. Pracovníci centra se rovněž významně podílejí na rozvoji programů bilaterální spolupráce se zahraničními armádami s důrazem na země NATO, MAP a PfP v oblasti tvorby doktrín, vzdělávání, výcviku a přípravy osob a organizují kurzy pro krizové situace pro občanské zaměstnance NATO, pro novináře a diplomaty před výjezdem do krizových oblastí.

102

103

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Centrum přípravy mírových sil Dosavadní úspěšné působení českých vojáků v zahraničních mírových operacích je nerozlučně spojeno s přípravou před vysláním do operace. Přípravu vojáků k plnění jejich úkolů v zahraničí zajišťuje Velitelství výcviku – Vojenská akademie ve Vyškově, jehož součástí je Centrum přípravy mírových sil. V rámci Armády České republiky zabezpečuje výcvik personálu do mírových operací NATO, EU, OSN, OBSE a pro práci na zahraničních mnohonárodních velitelstvích. Toto výcvikové středisko navázalo svým posláním na Výcvikovou základnu mírových sil v Českém Krumlově, jež zabezpečovala přípravu vojenského personálu do zahraničních operací v poslední dekádě minulého století. V souvislosti s reorganizačními a restrukturalizačními kroky byla příprava vojáků do zahraničí přemístěna do vyškovské posádky. Soubor výcvikových zařízení posádky Vyškov je největší a nejkomplexnější výcvikový areál v AČR a optimálně splňuje požadavky na výcvik vojenských i speciálních dovedností. Centrum přípravy mírových sil zabezpečuje všeobecný výcvik jednotek a štábů kontingentů a speciální individuální přípravu do mnohonárodních štábů, mezinárodních struktur a výcvik vojenských pozorovatelů OSN. Jeho činnost se opírá o široké možnosti vyškovského zařízení při výcviku jednotlivců i jednotek, o bohaté zkušenosti fundovaných lektorů, vybavenou učebně-výcvikovou základnu, rozmanitou vojenskou techniku a rozsáhlá cvičiště vojenského výcvikového prostoru v těsném sousedství.

104

105

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

106

Vyzbrojování a modernizace Nejvýznamnější modernizační projekty Armády České republiky K moderní armádě neodmyslitelně patří moderní výzbroj. Přezbrojování ozbrojených sil České republiky novými prostředky a modernizace starší, leč osvědčené techniky viditelně symbolizuje hluboké změny, k nimž v průběhu procesu reformy a transformace resortu Ministerstva obrany v uplynulých letech došlo. Modernizační projekty si vyžádaly a budou si i v nejbližších letech dále vyžadovat nemalé finanční náklady. V loňském roce přijatá Vojenská strategie ČR klade větší důraz na mezinárodní spolupráci při výstavbě ozbrojených sil, mj. v oblasti sdílení schopností, vědy a výzkumu, vyzbrojování apod. Další modernizační projekty budou v rámci dostupných finančních prostředků s ohledem na priority rozvoje ozbrojených sil zaměřeny primárně na rozvoj schopností nasaditelných sil. Na několika následujících stranách přinášíme výběr nejvýznamnějších modernizačních projektů AČR.

107

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

JAS-39 Gripen Od roku 2005 přešlo stíhací letectvo na stroj nové generace JAS-39 Gripen, který vystřídal po čtyřicetileté službě slavný MiG-21. Víceúčelový bojový letoun JAS-39 Gripen společnosti Saab/British Aerospace je jednomístný, jednomotorový středoplošník s aerodynamickým uspořádáním typu „kachna“, které spolu s malými rozměry a nízkou hmotností zaručuje vynikající obratnost a snadnou ovladatelnost ve všech režimech letu, v celém rozsahu rychlostí a v různých výškách. Podvozek je přizpůsoben pro start a přistání na zkrácených drahách včetně úseků dálnic a upravených travnatých ploch záložních letišť. Zdokonalené verze JAS-39C/D zařazené do výzbroje českého letectva jsou vybaveny integrovaným systémem průzkumu a řízení palby s přilbovým zaměřovačem, integrovanou soustavou elektronického boje a zařízením pro doplňování paliva za letu. Letoun je schopen vést bojovou činnost za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Integrální výzbroj letounu tvoří kanon Mauser Bk-27 s kadencí až 1700 ran/min. se zásobou 120 nábojů. Letoun je dále vybaven 7 závěsníky, na nichž mohou být neseny střely AIM-120 AMRAAM a AIM-9 Sidewinder pro ničení vzdušných cílů či pumy, řízené střely a víceúčelové kontejnerové zbraně proti pozemním cílům a pro přímou leteckou podporu pozemních sil. Všechny druhy zbraní jsou použitelné v systému s ovládacími prvky na řídicí páce HOTAS (Hands-On-Throttle And Stick). Letouny jsou do výzbroje AČR zařazeny na základě desetileté nájemní smlouvy, po jejímž uplynutí bude možné tyto stroje odkoupit. Plní úkoly ochrany vzdušného prostoru státu v rámci systému NATINADS a mohou být nasazeny rovněž v zahraničních operacích na podporu koaličních sil. V roce 2009 budou poprvé nasazeny čtyři letouny mimo území ČR v rámci „Air-Policing“ vzdušného prostoru pobaltských zemí.

108

JAS-39C Gripen Jednomístný jednomotorový víceúčelový nadzvukový letoun 4. generace vyvinutý a vyráběný švédskou firmou Saab. Díky nejmodernějšímu přístrojovému vybavení je v jedné verzi schopen plnit veškeré úkoly vzdušného boje, ničení pozemních/ námořních cílů i provádění průzkumu. Má palubní kanon ráže 27 mm a 7 zbraňových závěsníků, na které lze podvěsit protiletadlové řízené střely krátkého i středního doletu a celou řadu protizemních řízených nebo neřízených střel i přesně naváděné munice. Dvoumístná cvičně bojová verze nese označení JAS-39D.

Základní takticko-technické údaje: Rozpětí: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8,4 m Délka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14,1 m Výška: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4,7 m Hmotnost prázdného letounu: . . . . . . 5670 kg Max. hmotnost výzbroje: . . . . . . . . . . 4200 kg Max. vzletová hmotnost: . . . . . . . . . . 13 000 kg Max. rychlost (H = 12 – 18 km): . . . . 2128 km/hod. Max. rychlost (H = 1km): . . . . . . . . . . 1223 km/hod. Max. dolet: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . cca 3000 km (ještě jej lze prodloužit tankováním za letu) Taktický dolet s kombinovaným profilem letu a se zátěží 2000 kg: . . . . . . . . 700 km Doba stoupání do H – 10 km: . . . . . . 120 sec. Doba stoupání do H – 14 km: . . . . . . 180 sec. Max. povolené přetížení: . . . . . . . . . . +9/-4 g

109

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Modernizovaný tank T-72M4 CZ V současném bezpečnostním prostředí a tváří v tvář novým výzvám a úkolům nehrají již tanky v rámci pozemních sil zdaleka onu dominantní úlohu, která jim patřila v letech studené války. Nicméně i v této situaci mohou tanky nabídnout svou unikátní kombinaci odolnosti a palebné síly na podporu pozemních jednotek. Proto bylo rozhodnuto tanky ve výzbroji AČR zachovat, ale jejich počet redukovat na úroveň jediného praporu vyzbrojeného osvědčenými stroji T-72, které však byly modernizovány na úroveň srovnatelnou se současnými standardy. Projekt modernizace tanku T-72 si vyžádal náklady v celkové výši více než 6,5 mld. Kč, za něž AČR obdržela 30 kusů zmodernizovaných tanků, z toho 27 bojových (verze T-72M4 CZ) a 3 velitelské (verze T-72M4 CZ-W). Dále tři tanky vyprošťovací (verze VT-72M4 CZ) a pět souprav modernizačních komponent náhradních dílů. Součástí projektu bylo i komplexní řešení ženijního, logistického a učebně-výcvikového zabezpečení zahrnující dodání učebně-výcvikové základny obsahující mimo jiné trenažér pro řidiče a simulátory pro střelce i celé osádky, dále nové nebo modernizované pojízdné dílny a speciální ženijní prostředky na modernizovaný tank jako návěsná buldozerová radlice, odminovací zařízení či průlezný komín pro překonání vodní překážky. Celý projekt modernizace tanků T-72 byl úspěšně završen koncem roku 2007.

Tank T-72M4 CZ Komplexní modernizací typu T-72 vznikl tank T-72M4 CZ s podstatně zlepšenou celkovou bojovou efektivností, pohyblivostí, ochranou posádky i pravděpodobností přežití v boji. Tank T-72M4 CZ má moderní systém řízení palby s termovizními přístroji nočního vidění, novou pohonnou jednotku s automatickou převodovkou a motorem o výkonu 736 kW, přídavnou ochranu výrazně zvyšující odolnost tanku. Pro 125mm kanon s automatickým nabíjením je k dispozici výkonná protitanková munice. Tank má mnohá další vylepšení.

110

Základní takticko-technické údaje: Bojová hmotnost: . . . . . . . . . . 48 000 kg Posádka: . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 osoby Výzbroj: . . . . . . . . . . . . . . . . . . kanon ráže 125 mm kulomet ráže 12,7 mm kulomet ráže 7,62 mm Délka s kanonem: . . . . . . . . . . 9,8 m Šířka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3,8 m Výška: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2,7 m Max. rychlost na komunikaci: 61 km/hod. Zrychlení z 0 na 32 km/hod.: . do 10 sec. Dojezd na komunikaci: . . . . . . 700 km

Dělostřelecký, střelecký a vyhledávací radiolokátor ARTHUR Radiolokátor ARTHUR vyráběný švédskou společností Saab Microwave Systems AB je vysoce mobilní a moderní prostředek pro zjišťování a lokalizaci dělostřelectva protivníka, umožňující včasnou výstrahu vlastních vojsk před dělostřeleckou palbou protivníka. V letech 2006–2007 převzala dělostřelecká brigáda celkem tři soupravy a jeden trenažér v celkové hodnotě 1,8 mld. Kč.

Radiolokátor ARTHUR Na základě několikasekundového sledování letícího projektilu dělostřelecký, střelecký a vyhledávací radiolokátor ARTHUR vypočítá místo, odkud byl projektil vypálen, a předpokládaný prostor jeho dopadu. Dokáže sledovat až 8 cílů současně, přičemž dokáže zjišťovat a sledovat dělostřelecké granáty na vzdálenost 20 až 25 km. Radiolokátor ARTHUR je instalován na podvozku nákladního terénního automobilu Tatra T815 4x4.

Základní takticko-technické údaje: Typ radaru: . . . . . . pulzní dopplerovský radiolokátor s číslicovým zpracováním signálu Nastavitelný dosah: 20, 30, 40 km Obsluha: . . . . . . . . . 1 operátor Sektor skenování: . . v azimutu 1600 mils, v elevaci 148 mils Komunikace: . . . . . MRR (radiostanice) WISPR ( komplexní systém intercomu) Napájení: . . . . . . . . vestavěný generátor o výkonu 24 kW nebo externí napájení 3 x 400V 50 Hz Kmitočtový rozsah: 5,4 – 5,9 GHz (pásmo C) Počet kmitočtů: . . . . 48 (rozdělených do dvou skupin po 24 kmitočtech) Příkon: . . . . . . . . . . maximální > 20 kW průměrný > 500 W Kapacita sledování: 8 projektilů zároveň (režim vysoká kapacita) 5 projektilů zároveň (režim vysoká přesnost) > 100 projektilů za minutu

111

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Přenosný protiletadlový raketový komplet RBS 70 Přezbrojení se nevyhnulo ani silám protivzdušné obrany, které v roce 2005 zavedly do výzbroje 16 souprav vysoce moderních laserově naváděných přenosných protiletadlových raketových kompletů RBS 70 včetně trenažérové techniky, munice a logistického zabezpečení, vyráběných švédským konsorciem Bofors, v celkové hodnotě více než 1 mld. Kč. Tento prostředek je určen k ničení letadel a střel s plochou dráhou letu, klouzavých pum a muničních kontejnerů vypouštěných letouny s cílem zabezpečit protivzdušnou obranu pozemních jednotek ve všech druzích boje a obranu důležitých průmyslových a vojenských objektů v krizových situacích.

Protiletadlový komplet RBS 70 Tento do výzbroje nedávno zavedený přenosný raketový systém s tříčlennou obsluhou používají pozemní jednotky pro protivzdušnou obranu. Využívá princip navádění po laserovém paprsku, což mu oproti jiným typům této kategorie zaručuje delší dosah, vyšší odolnost proti rušení či možnost měnit cíl i během letu. Komplet RBS 70 obsahuje nejnovější identifikační zařízení, noční zaměřovač III. generace a řízené střely s dálkovým dosahem 8 km a výškovým 5 km. Využívají tzv. adaptabilní bezkontaktní zapalovač s několika funkčními režimy, který zvyšuje účinnost jak proti velmi malým cílům (bezpilotním průzkumným prostředkům nebo některým typům letecké protizemní munice), tak velmi rychle letícím cílům.

112

Základní takticko-technické údaje: Obsluha: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ráže střely: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost bojové hlavice: . . . . . . . . . . . . Celková hmotnost kompletu: . . . . . . . . Hmotnost kontejneru s řízenou střelou: . Max. účinný výškový dosah: . . . . . . . . . Max. účinný dálkový dosah: . . . . . . . . . Doba složení kompletu: . . . . . . . . . . . . . Doba ke znovunabití zbraně: . . . . . . . . .

3 osoby 110 mm 1,8 kg 85 kg 25 kg 5000 m 8000 m do 40 sec. do 6 sec.

Modernizace protiletadlového raketového komplexu 2K12 KUB Ve výzbroji AČR nadále zůstává rovněž samohybný taktický protiletadlový raketový komplex KUB známý též jako SA-6 GAINFUL, který je určený k ničení letounů, řízených střel s plochou dráhou letu a bojových vrtulníků v malých a středních výškách. I tento prostředek byl však modernizován v souladu se standardy NATO k zajištění kompatibility se zbraňovými systémy států NATO a možnosti připojení k automatizovanému systému velení a řízení Aliance. Celkem byly v letech 2007–2008 modernizovány 4 komplexy systému KUB za cenu 270 mil Kč. Systém je charakteristický velmi dobrou průchodivostí i v náročném terénu a vysokou rychlostí letu protiletadlové střely, která dosahuje až M=2,8, což umožňuje ničit i vysoce manévrující vzdušné cíle. Každá palebná baterie má k dispozici vlastní radiolokátor řízení palby a navedení, 4 odpalovací zařízení na pásovém podvozku a 2 přepravní a zásobovací automobily. Systém může vést bojovou činnost zcela samostatně – vyhledávat, automaticky sledovat a rozpoznávat vzdušné cíle, ozařovat je a zabezpečovat navedení střel. Na jeden vzdušný cíl mohou být naváděny až 2 střely současně.

Protiletadlový komplex 2K 12 KUB Samohybný protiletadlový raketový systém se používá pro boj s letouny, vrtulníky a některými typy střel s plochou dráhou letu v malých a středních výškách. Komplex se skládá z radiolokátoru pro řízení palby a navádění raket na pásovém podvozku. Ten využívají i palebná vozidla, z nichž každé má vypouštěcí rampu se třemi řízenými střelami. Další součástí systému jsou přepravní a zásobovací automobily. Systém KUB může ničit cíle vzdálené až 25 km.

Základní takticko-technické údaje: Max. účinný dosah střely: . 25 km Typ PLŘS: . . . . . . . . . . . . . 3M9 KUB Motor: . . . . . . . . . . . . . . . . dvoustupňový pulzní na tuhé pohonné hmoty Naváděcí soustava: . . . . . . poloaktivní radiolokační Druh bojové části: . . . . . . . vysoce explozivní tříštivá trhavá s fragmentovým jádrem Hmotnost bojové části: . . . 59 kg Průměr těla: . . . . . . . . . . . . 0,34 m Celková hmotnost: . . . . . . 600 kg

113

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Přezbrojení AČR automobily terénními středními Nákladní automobily jsou nepostradatelnou součástí každé moderní armády. V Armádě České republiky to dosud byl zejména legendární stroj Praga V3S, který se vyznačoval jednoduchou údržbou a především vynikající průchodivostí v terénu. Jeho nástupcem se stal nově pro potřeby AČR vyvinutý střední terénní automobil Tatra T810 v různých verzích. V letech 2008 a 2009 bude dodáno celkem 556 těchto nových vozů, včetně zajištění logistické podpory řidičského trenažéru.

TATRA T810 Tatra T810 6 x 6 má žebřinový rám a podvozek s tuhými portálovými nápravami. Třímístná klimatizovaná sklopná kabina pochází od firmy Renault. Od stejného výrobce je i šestiválcový řadový přeplňovaný motor RDxi7 s max. výkonem 177 kW, který splňuje emisní limity dle EURO 3. Šestistupňovou mechanicky řazenou převodovku dodává německá firma ZF. Vozidlo T810 je prvním terénním nákladním automobilem v AČR s kotoučovými brzdami na všech kolech. Podlaha každé kabiny je již z výroby opatřena ocelovým pancéřováním, přičemž všechny kabiny jsou konstrukčně uzpůsobeny pro instalaci přídavné pancéřové ochrany. Kabina má standardně i stropní průlez s poklopem a lafetou pro kulomet vzor 59 ráže 7,62 mm.

114

Základní takticko-technické údaje vozidla T810 6 x 6 valník: Posádka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 + 16 Max. přípustná hmotnost: . . . . . . . . . 13 000 kg Nosnost užitečného zatížení: . . . . . . . 4750 kg Výkon motoru: . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 kW Délka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7,75 m Šířka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2,55 m Výška: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3,2 m Max. rychlost na komunikaci: . . . . . . 100 km/hod.

Modernizace vrtulníkového letectva Modernizace vrtulníkového letectva byla zahájena v roce 2005 pořízením 16 kusů transportních vrtulníků Mi-171Š a 11 kusů bojových vrtulníků Mi-35 v rámci deblokace ruského dluhu za 184 mil. USD. Následně byla v roce 2007 uzavřena smlouva mezi MO ČR a státním podnikem LOM Praha na modernizaci 5 kusů transportních vrtulníků Mi-171Š v rozsahu, který umožní jejich působení v zahraničních operacích. Modernizace 5 kusů Mi-171Š obsahuje zástavbu nových navigačních a komunikačních systémů, včetně systému vlastní ochrany, satelitního spojení, balistické ochrany, možnosti slaňování osob na palubě a montáže palivových nádrží s protizápalnou výplní, vše v celkové hodnotě cca 570 mil. Kč. V letech 2009–2011 je plánována modernizace dalších 10 ks vrtulníků Mi-171Š v hodnotě cca 806 mil. Kč. Pro nasazení do operace ISAF byly na přelomu let 2008–2009 připravovány 3 kusy vrtulníků Mi-171Š, které patří ke kapacitám, po nichž je v rámci operace velká poptávka. Součástí přípravy do operace ISAF je i vybavení posádek novými leteckými přilbami s brýlemi nočního vidění a kyslíkovým vybavením, záchrannými vestami a prostředky vlastní ochrany, tj. kulomety 7,62 mm umístěnými v bočních dveřích vrtulníků a zesílením balistické ochrany. Nové logistické zabezpečení zahrnuje nákup montážní haly s 10 pracovními kontejnery a nákup kontrolně-měřicí techniky a speciálního nářadí.

Vrtulník Mi-171Š Nový víceúčelový transportní vrtulník, který byl nedávno zaveden do výzbroje AČR. Přestože se na první pohled podobá typu Mi-17, má díky výškovým motorům, vnějším závěsníkům pro přídavné nádrže, pancéřové ochraně a dalším úpravám zlepšené výkony a operační schopnosti. Část vrtulníků má hydraulicky sklopnou záďovou rampu, která zrychluje a usnadňuje nakládání a vykládání osob, techniky nebo materiálu. V pravém boku jsou navíc nové široké dveře, posádka má k dispozici brýle pro noční vidění.

Základní takticko-technické údaje: Průměr nosného rotoru: . . 21,29 m Délka: . . . . . . . . . . . . . . . . . 25,35 m Výška: . . . . . . . . . . . . . . . . . 4,76 m Max. vzletová hmotnost: . 13 000 kg Max. rychlost: . . . . . . . . . . 250 km/hod. Taktický dolet: . . . . . . . . . . 600 km

115

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Obnova letadlového parku dopravního letectva Obměnou prošel též letadlový park dopravního letectva, v němž Tu-154 byly v roce 2007 nahrazeny dvěma moderními letouny Airbus A 319CJ, včetně nezbytných pozemních zařízení. Součástí vybavení těchto letounů je i transportní jednotka pro pacienty, jež je významným příspěvkem pro plnění závazků v NATO v oblasti vzdušného odsunu raněných či nemocných. Pro nejbližší budoucnost se plánuje obměna dalších transportních letounů pro taktickou přepravu nákladů, techniky, materiálu, bojových jednotek a osob a pro provádění vzdušných výsadků a zdravotnického odsunu osob.

Letoun A-319CJ Typ A-319CJ (Corporate Jetliner) od roku 2000 vyrábí západoevropské konsorcium Airbus. Interiér kabiny se vyznačuje velkou mírou variability, díky níž lze letoun upravit pro přepravu cestujících v počtu od 10 do 124. Letoun má elektroimpulzivní řízení a digitální avioniku, jejíž součástí je plně automatizovaný pilotážně-navigační komplex. Stroj může operovat i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek prakticky ze všech běžných letišť ve světě. Pohon obstarává dvojice dvouproudových motorů CFM 56-5B7 o maximálním tahu 117,9 kN, které splňují nejpřísnější hlukové i emisní normy.

116

Základní takticko-technické údaje: Rozpětí: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33,91 m Délka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33,84 m Výška: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11,76 m Max. vzletová hmotnost: . . . . . . . 75 500 kg Max. přistávací hmotnost: . . . . . . 62 500 kg Max. rychlost: . . . . . . . . . . . . . . . . 925 km/hod. Cestovní rychlost: . . . . . . . . . . . . . 840 – 870 km/hod. Dolet se 124 cestujícími: . . . . . . . . 3700 km Dolet se 43 cestujícími: . . . . . . . . . 8900 km Max. dolet s příd. nádržemi: . . . . 11 650 km

Systémy velení a řízení Vedení operací ve vzdálených oblastech i stále větší objem přenášených dat si žádá zásadní modernizaci stávajících a výstavbu nových systémů velení a řízení. Proto byl v roce 2005 zahájen rozsáhlý program, jehož cílem je vybudování integrovaného systému, který bude zajišťovat komplexní informační podporu velitelům a štábům při přípravě a vedení bojové činnosti na stupni brigáda, prapor a rota; a to jak samostatně, tak i v rámci úkolového uskupení nebo mnohonárodní koalice. Integrace informační podpory bude prováděna podle aliančních standardů, aby byla zajištěna plná návaznost národních systémů na páteřní projekty NATO. V rámci tohoto projektu již bylo pro potřeby AČR do konce roku 2008 dodáno více než 100 nových spojovacích provozoven a velitelsko-štábních vozidel a chystá se zavedení nových radiostanic a kryptografických prostředků. Všechny systémy jsou certifikovány pro přenos utajovaných informací. Dalším důležitým projektem v oblasti systémů velení a řízení je výstavba a modernizace stacionární vojenské spojovací sítě, která zajišťuje všem složkám resortu komplexní informační podporu v době míru i krizových situací, včetně zabezpečení zahraničních vojenských misí AČR. V rámci tohoto projektu jsou pořizovány nové počítače, měřicí přístroje, komunikační zařízení, software, kabelové a mikrovlnné sítě, rádiové uzly a další zařízení a služby napříč všemi složkami a útvary resortu Ministerstva obrany.

117

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Nemovitá infrastruktura Zásadní změny se týkají také oblasti nemovité infrastruktury. Dochází k opouštění posádek a jejich koncentraci do menšího počtu perspektivních objektů, které procházejí modernizací umožňující zajistit na vysoké úrovni plnění nároků na ně kladených jak národními požadavky, tak i v roli „host-nation support“ v rámci systému kolektivní obrany NATO. Nejrozsáhlejším projektem tohoto druhu je rekonstrukce základny taktického letectva Čáslav, jejíž celkové náklady kalkulované do roku 2020 byly vyčísleny na 12 mld. Kč. Důvodem rozsáhlých úprav čáslavské základny bylo nejen zavedení nového nadzvukového letounu JAS-39 Gripen do výzbroje vzdušných sil AČR, ale i nutnost naplnění vojenských požadavků NATO na plnění úkolů v rámci NATINADS a „host-nation support“ a v neposlední řadě i zvýšení objektové bezpečnosti a komfortu celé základny. V současné době probíhá výstavba nového multiskladu a skladu munice Červený vrch. Upravovány jsou též zodolněné úkryty vlastních letounů. Současně probíhá také modernizace druhé letecké základny v Náměšti nad Oslavou, kam bude přesunuta vrtulníková letka dosud dislokovaná v Bochoři u Přerova a která bude připravena pro přijetí a podporu posilujících jednotek Aliance v rámci „host-nation support“. Během první etapy výstavby, která si vyžádá celkem 2,3 mld. Kč, byl mimo jiné v roce 2008 dokončen jeden z největších hangárů pro údržbu letecké techniky v Evropě. Po dokončení prací bude i základna v Náměšti poskytovat odpovídající zázemí pro kvalitní plnění úkolů jak v době míru, tak i ve válečném stavu, a to při splnění přísných národních i aliančních norem a standardů. Program bezpečnostních investic NATO (NSIP) Program bezpečnostních investic NATO (NSIP) je investiční fond, který slouží k získávání operačních schopností vojenských útvarů a zařízení, jež převyšují národní obranné požadavky jednotlivých zemí. Program přispívá ke zlepšení obranných schopností NATO, zavádí interoperabilitu mezi členskými zeměmi, je důležitý pro existenci integrované vojenské struktury velení a má klíčový význam při integraci nových členů do Aliance. Z programu NSIP jsou financovány základní vojenské schopnosti při podpoře krizových operací NATO, integrované velitelské struktury, systémy velení a řízení, stejně jako podpora pro nasazení jednotek a jejich udržení v operacích. Orgány NATO schvalují každoročně investiční výdaje k financování implementace vojenských schopností na podporu aliančních operací v objemu 640 mil. eur. Investice jsou realizovány zavedeným mechanismem ve formě souborů schopností (Capability Package – CP) dle operačních požadavků strategických velitelství NATO. Česká republika získala z programu NSIP pomoc při realizaci rekonstrukce a výstavby hangárů, muničních zařízení a nových parkovacích ploch pro taktické a dopravní letouny na leteckých základnách Čáslav a Náměšť nad Oslavou, skladů leteckého paliva v Heřmanově Městci a skladu pohonných hmot v Roudnici nad Labem. Dalším projektem z tohoto programu byla podpora českému zapojení do systému NATINADS, v jejímž rámci byla provedena repase stávajících radarů na standardy NATO, výstavba středisek řízení a uvědomování (Control and Reporting Centre – CRC) Větrušice a Stará Boleslav a modernizace komunikační infrastruktury využívané pro systémy velení a řízení vzdušných sil. Z programu NSIP byla rovněž financována výstavba páteřních radarů protivzdušné obrany Nepolisy a Sokolnice, jejichž uvedení do plného provozu se předpokládá ve druhé polovině roku 2010.

118

Celkem bylo z programu NSIP pro Českou republiku uvolněno 2,7 mld. Kč, k nimž Česká republika přispěla vlastními prostředky v objemu 2,81 mld. Kč. Nejvíce projektů bylo realizováno v letech 2005 až 2008, v nadcházejících letech bude realizováno zapojení ČR do aliančního systému velení a řízení vzdušného prostoru (ACCS – Air Command and Control System) a produktovodní propojení skladu leteckých pohonných hmot v Heřmanově Městci s leteckou základnou Čáslav. Spolupráce s NATO v oblasti výzkumu a vývoje Oblasti výzkumu a vývoje je v resortu Ministerstva obrany věnována dlouhodobě vysoká pozornost. Cíle stanovené v této oblasti vychází z naplňování Koncepce výzkumu a vývoje v působnosti Ministerstva obrany na léta 2005–2009 a přispívají k naplňování Vojenské strategie České republiky s cílem efektivně a účinně napomáhat k dosahování stanovených schopností AČR. Mezi hlavní projekty v této oblasti patří rozvoj výzkumných pracovišť resortu Ministerstva obrany, rozvoj dosažených operačních schopností ozbrojených sil České republiky, program obranného výzkumu pro podporu cílů výstavby sil NATO, rozvoj národních specifických a jedinečných schopností, jako jsou ochrana proti zbraním hromadného ničení (detekce, identifikace zbraní hromadného ničení a toxických látek na dálku a dekontaminace), pasivní sledovací systémy a řada dalších. Česká republika se také velmi aktivně zapojuje do práce „NATO Research Technology Organization“, jejímž cílem je účinně ovlivňovat směry v oblasti výzkumu a vývoje v souladu s potřebami a požadavky Aliance na základě směrnic daných Vojenským výborem Aliance (MC NATO) a Konferencí národních zástupců pro vyzbrojování (CNAD). Obranná standardizace, katalogizace majetku a státní ověřování jakosti Se vstupem do NATO Česká republika zahájila rovněž proces přistupování ke standardizačním dohodám NATO (STANAG) a jejich zavádění do českých obranných standardů (ČOS). Česká republika však alianční standardy nejen přejímá, ale také se aktivně podílí na jejich tvorbě v rámci Výboru NATO pro standardizaci AC/321 (NATO Committee for Standardization), jeho pracovních skupin a pracovních výborů CNAD. Na úseku katalogizace majetku je Česká republika v rámci NATO intenzivně zapojena do mezinárodní výměny dat v rámci kodifikačního systému NATO. Do konce roku 2008 bylo v rámci této výměny uskutečněno více než 55 000 datových transakcí. V rámci organizační struktury Výboru NATO AC/135 – skupina národních ředitelů pro kodifikaci (Group of National Directors on Codification) – řídí Česká republika stálou pracovní skupinu TRICOD pro koordinaci procesů katalogizace ruské vojenské techniky a výzbroje. Vysoký kredit České republiky při rozvíjení kodifikačního systému NATO ji řadí mezi přední a uznávané členské státy. Česká republika rovněž úzce spolupracuje s členskými státy NATO v oblasti státního ověřování jakosti a je aktivně zapojena do činnosti Výboru NATO pro řízení životního cyklu AC/327 (Life Cycle Management Group). Implementovala příslušné dokumenty NATO a poskytuje členským státům Aliance státní ověřování jakosti. Vývoj počtu žádostí o státní ověřování jakosti od jiných členských států NATO znázorňují uvedené grafy.

Vývoj počtu žádostí o státní ověřování jakosti obdržených od států NATO 50

Vývoj počtu žádostí o státní ověřování jakosti zaslaných do států NATO 60

44

52

50

40 31 30 19

20 6

10

35

40

22 17

10

1 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

rok

40

30 20

9

54

10

14

16

1 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

rok

119

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Spolupráce v rámci NATO CNAD a NAMSA Cílem spolupráce ve vyzbrojování v rámci NATO je podpora strategických cílů Aliance cestou hospodárného rozvoje a pořizování vojenských schopností za podpory interoperability a technologické a průmyslové spolupráce aliančních spojenců a partnerských zemí. Program vyzbrojování vychází z dlouhodobých požadavků na schopnosti stanovovaných strategickými velitelstvími a ze Souhrnné politické směrnice. Zvláštní pozornost je věnována urgentním potřebám vojsk v aliančních operacích (např. vyzbrojování NRF a rozvoj schopností v boji proti terorismu) a harmonizaci národních požadavků. Konference národních ředitelů pro vyzbrojování (CNAD) zastřešuje řadu aliančních výborů, řešících jednotlivé požadavky na rozvoj schopností sil z hlediska technologických přístupů, technické standardizace a interoperability. Do jejich práce se zapojili odborníci nejen z AČR, ale i experti z výzkumných institucí a podnikové sféry. Přehled nejvýznamnějších dlouhodobých projektů NATO, na nichž se ČR podílí: AGS – Alliance Ground Surveillance System – Vzdušný systém pro pozorování pozemních cílů Aliance; DAT – Defence Against Terrorism - Boj proti terorismu – program zahrnuje 11 oblastí technologického rozvoje. ČR je podporující zemí v oblasti OPZHN; MD/ALTBMD – Missile Defence - Protiraketová obrana; SAC – Strategic Airlift Capability - Strategická letecká přeprava; NNEC – NATO Network Enabled Capability - Integrovaný systém řízení a velení; ACCS – Air Command and Control System - Systém řízení a velení vzdušných sil; NAEW&C – NATO Airborne Early Warning and Control - Systém včasné vzdušné výstrahy a řízení NATO. Česká republika má zvláště vysoký kredit v oblasti ochrany proti biologickým a chemickým zbraním, kde významně přispěla ke zvýšení aliančních schopností. Nikoli náhodou vzniklo alianční „Center of Excellence“ v oblasti ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení právě v České republice při Ústavu OPZHN Univerzity obrany. Vedle tohoto špičkového pracoviště Česká republika nabízí pro potřeby Aliance i „know-how“ svých specialistů z Centra výcviku ZHN a Ústředního vojenského zdravotnického ústavu Praha. Česká republika se podílí i na některých modernizačních programech podporovaných NATO, jakým je např. modernizace vrtulníků Mi-17 a Mi-24 pro Afghánskou národní armádu. Na neformálním zasedání ministrů obrany NATO v polském Krakově, v únoru 2009, Česká republika přijala roli vedoucí země týmu pro rozvoj vrtulníkového letectva Aliance (Helicopter Task Force). Významnou roli při realizaci společných projektů, podpoře nasazených vojsk ve schválených zahraničních operacích i jako realizátor investic NATO hraje logistická organizace NATO – NAMSO (NATO Maintenance and Suply Organisation) a její výkonná agentura NAMSA (NATO Maintenance and Suply Agency). NAMSA je aktivní všude tam, kde jsou rozmístěny jednotky NATO a na její práci a řízení probíhajících projektů se v obtížných podmínkách operačního nasazení podílejí i čeští experti. NAMSA se snaží o rozvoj a další modernizaci svých služeb v měnícím se logistickém prostředí. Cílem je snížení jejich ceny a zvýšení efektivity a mnohonárodní podpora rozmístěných vojsk. V této oblasti se uplatňují i české společnosti, které s agenturou spolupracují na dodávkách služeb a materiálu pro jednotky v operačním nasazení. V současné době se NAMSA nově zaměřuje ve spolupráci s SNLC (Senior NATO Logisticians‘ Conference) na zabezpečení požadavků na další rozmístění transportních vrtulníků v Afghánistánu včetně podpory nasazených vrtulníků řady MIL.

120

121

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

122

Použité zkratky ACCS

Air Command and Control System

Systém řízení a velení vzdušných sil

ACO

Allied Command Operations

Velitelství spojeneckých sil pro operace

ACT

Allied Command Transformation

Velitelství spojeneckých sil pro transformaci

ACR

Armed Forces of the Czech Republic

Armáda České republiky

ADL

Advanced Distributed Learning

Distanční forma vzdělávání

ADT

Advanced Distributed Training

Distanční forma výcviku

AGS

Alliance Ground Surveillance System

Vzdušný systém pro pozorování pozemních cílů Aliance

ALTBMD

Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence

Aktivní vrstvená protiraketová obrana bojiště

BMATT

British Military Advisory and Training Team

Britský vojenský poradní a výcvikový tým

CBO

Biological Protection Centre

Centrum biologické ochrany

CBT

Computer Based Training

Výcvik s využitím počítačových simulací

CIMIC

Civil-Military Cooperation

Civilně-vojenská spolupráce

CJTF

Combined Joint Task Force

Společné smíšené úkolové uskupení

CJTF-CM

Combined Joint Task Force – Consequence Management

Společné smíšené úkolové uskupení pro odstraňování následků (ZHN)

CNAD

Conference of National Armaments Directors

Konference národních ředitelů pro vyzbrojování

CP

Capability Package

Soubor schopností

CPG

Comprehensive Political Guidance

Souhrnná politická směrnice

CRC

Command and Reporting Centre

Středisko řízení a uvědomování

DAT

Defence Against Terrorism

Boj proti terorismu

DJSE

Deployable Joint Staff Element

Nasaditelné velitelské/štábní prvky

DPC

Defence Planning Committee

Výbor pro obranné plánování

EAPC

Euro-Atlantic Partnership Council

Euroatlantická rada partnerství

123

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

124

EF

Enduring Freedom

Trvalá svoboda

EOD

Explosive Ordnance Disposal

Pyrotechnický odřad

EU BG

EU Battlegroups

Bojové uskupení EU

GNDC

Group of National Directors on Codification

Skupina národních ředitelů pro kodifikaci

ICI

Istanbul Cooperation Initiative

Istanbulská iniciativa o spolupráci

IS

International Staff

Mezinárodní sekretariát

ISAF

International Security Assistance Force Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly

J CBRN COE

Joint Chemical Biological Radiological and Nuclear Centre of Excellence

Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení

LoA

Level of Ambition

Úroveň ambicí

LCMG

Life Cycle Management Group

Výbor NATO pro řízení životního cyklu

MC

Military Committee

Vojenský výbor NATO

MD

Missile Defence

Protiraketová obrana

MeD

Mediterranean dialogue

Středomořský dialog

MILREP

Military Representative

Vojenský představitel

MMR

Minimal Military Requirements

Minimální vojenské požadavky

MNB-C

Multinational Brigade-Centre

Mnohonárodní brigáda Střed

MND-SE

Multinational Division – South-East

Mnohonárodní divize Jihovýchod

MND-SW

Multinational Division – South-West

Mnohonárodní divize Jihozápad

MNTF-C

Multinational Task Force Centre

Mnohonárodní úkolové uskupení Střed

NAC

North Atlantic Council

Severoatlantická rada

NAEW&C

NATO Airborne Early Warning and Control System

Létající systém včasného uvědomování a řízení protivzdušné obrany NATO

NAMSA

NATO Maintenance and Supply Agency

Úřad NATO pro technické zabezpečení a zásobování

NAMSO

NATO Maintenance and Supply Organisation

Organizace NATO pro technické zabezpečení a zásobování

NATINADS

NATO Integrated Air Defence System

Integrovaný systém protivzdušné obrany NATO

NATO

North Atlantic Treaty Organisation

Organizace Severoatlantické smlouvy

NBC

Nuclear, Biological and Chemical (weapons)

Jaderné, biologické a chemické zbraně

NCS

NATO Committee of Standardization

Výbor NATO pro standardizaci

NGC

NATO – Georgia Commission

Komise NATO – Gruzie

NNEC

NATO Network Enabled Capability

Integrovaný systém řízení a velení

NPG

Nuclear Planning Group

Skupina pro jaderné plánování

NRC

NATO – Russia Council

Rada NATO – Rusko

NRF

NATO Response Force

Sil rychlé reakce NATO

NSIP

NATO Security Investment Programme

Program bezpečnostních investic NATO

NTM-I

NATO Training Mission – Iraq

Výcviková mise NATO – Irák

NUC

NATO – Ukraine Commission

Komise NATO – Ukrajina

OMLT

Operational Mentoring and Liaison Team

Poradní a styčný operační tým

PRT

Provincial Reconstruction Team

Provinční rekonstrukční tým

PfP

Partnership for Peace

Partnerství pro mír

SACEUR

Supreme Allied Commander Europe

Velitel sil NATO v Evropě

SAC

Strategic Airlift Capability

Strategická letecká přeprava

SACT

Supreme Allied Commander Transformation

Vrchní velitel NATO pro transformaci

SALIS

Strategic Airlift Interim Solution

Dočasné řešení strategické přepravy

SC

NATO Strategic Commands

Strategická vojenská velitelství NATO

SG

Secretary General

Generální tajemník

SHAPE

Supreme Headquarters Allied Powers Europe

Hlavní velitelství spojeneckých sil v Evropě

SOG

Special Operations Group

Skupina speciálních operací

STANAG

Standardization Agreement

Standardizační dohoda

TFP

Target Force Proposals

Cíle výstavby sil

125

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

126

Obsah Šedesátiletá existence NATO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Vznik NATO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Konec studené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Aliance nabízí spolupráci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Mírové operace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Budování nových schopností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Na cestě reforem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Hlavní představitelé České republiky v národním a mezinárodním zastoupení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Česká republika v systému kolektivní obrany NATO

......................................

37

Cyklus obranného plánování, výstavby a hodnocení sil NATO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Příspěvek do společných rozpočtů NATO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Istanbulská iniciativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Síly rychlé reakce NATO (NRF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Zapojení do systému integrované protivzdušné obrany NATO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Systém krizového plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Účast na společných cvičeních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Schopnosti AČR v oblasti ochrany proti účinkům ZHN a vojenského zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Ochrana proti účinkům zbraní hromadného ničení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Zdravotnické zabezpečení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

Účast jednotek AČR v zahraničních operacích

...............................................

63

Místa nasazení kontingentů AČR v zahraničních operacích pod vlajkou NATO . . . 64 Balkán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Makedonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Afghánistán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Kuvajt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Irák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Pákistán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Vzdělávání personálu resortu obrany v období členství ČR v NATO

.............

99

Univerzita obrany Brno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Centrum přípravy mírových sil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Vyzbrojování a modernizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

107

Nejvýznamnější modernizační projekty Armády České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Použité zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

123

127

10 let

členství České republiky

v NATO Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 http://www.army.cz Gestor projektu: Sekce obranné politiky a strategie MO Odpovědný redaktor: Jan Procházka Grafická úprava: Libora Schulzová Fotografie: Radko Janata, Olga Karaffová, Jan Kouba, Marie Křížová, Vladimír Marek, Jan Procházka, Herbert Slavík, archiv PIC MO a archivy kontingentů AČR z operací KFOR, ISAF a EF 1. vydání Dáno do tisku: 26. února 2009 Tisk: hansdesign, Brno Kopírovat, překládat a rozmnožovat bez souhlasu vydavatele je zakázáno. NEPRODEJNÉ ISBN 978-80-7278-491-2 (české vydání) ISBN 978-80-7278-492-9 (anglické vydání)

členství České republiky NATO

Recommend Documents